o příslušnících čs. armády v zahraničí


Published: 1946

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
255/1946 Sb.



ZÁKON



ze dne 19. prosince 1946,



o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných

účastnících národního boje za osvobození



Změna: 101/1964 Sb.



Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na

tomto zákoně:



§ 1



(1) Účastníkem národního boje za osvobození je



1. kdo v letech 1939 až 1945



a) byl příslušníkem československé armády v zahraničí nebo v ní konal

vojenskou službu za podmínek uvedených v § 2, odst. 1, č. 2,



b) konal vojenskou službu ve spojenecké armádě,



c) byl příslušníkem první československé armády na Slovensku,



d) byl československým partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č.

34 Sb., jímž se vymezuje pojem "československého partyzána"),



e) zúčastnil se aspoň 3 měsíce soustavnou činností zahraničního nebo

domácího hnutí, směřujícího přímo k osvobození republiky

Československé, nebo Slovenského národního povstání třeba po dobu

kratší takovým způsobem, že tato činnost přivodila nebo byla

prokazatelně způsobilá přivodit jemu nebo jeho rodině újmu na životě,

osobní svobodě nebo zdraví,



f) zúčastnil se povstání v květnu 1945, při čemž za bojů padl nebo byl

těžce raněn nebo utrpěl těžkou poruchu zdraví,



g) byl československým politickým vězněm,



2. kdo byl československým dobrovolníkem ve Španělsku v letech 1936 až

1939.



(2) Stejně jako účastníci národního boje za osvobození se posuzují

příslušníci stráže obrany státu zřízené vládním nařízením ze dne 23.

října 1938, č. 270 Sb., o stráži obrany státu, kteří v roce 1938 v

souvislosti s bojem proti nepřátelské protistátní činnosti v pohraničí

utrpěli újmu na životě, osobní svobodě nebo zdraví.



(3) Vlastnosti osob uvedených v odstavcích 1 a 2 nemůže nabýt, i když

splňuje podmínky těchto odstavců,



a) kdo konal službu v nepřátelské armádě, nebo zúčastnil se jinak

nepřátelského válečného podnikání proti spojencům, vyjímajíc službu v

armádě tzv. Slovenského státu do 29. srpna 1944; v případech zvláštního

zřetele hodných může ministr národní obrany povolit výjimku z tohoto

ustanovení,



b) kdo byl na vedoucím místě Národní odborové ústředny zaměstnanecké,

Ústředí veřejných zaměstnanců, Svazu zemědělství a lesnictví nebo

Hlinkovy slovenské ľudové strany, nevyužíval-li tohoto místa k činnosti

zvláště významné v národním boji za osvobození, nebo kdo byl dobrovolně

členem Svazu pro spolupráci s Němci, Českého svazu válečníků,

Rodobrany, Vlajky, České ligy proti bolševismu, Německo-české

společnosti, Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě,

Hlinkovy gardy, Německo-slovenské společnosti, Hlinkovy mládeže nebo

jiných fašistických organizací podobné povahy, jejichž účelem bylo

šířit nacistickou ideologii a udržovat mocenské postavení Němců a

Maďarů,



c) kdo byl okupanty nebo jejich pomahači pověřen vedoucím místem ve

veřejných službách, leč že využíval tohoto místa k činnosti zvláště

významné v národním boji za osvobození, nebo šlo o funkce zastávané v

armádě tzv. Slovenského státu do 29. srpna 1944,



d) kdo zaujímal vedoucí místo ve válečném průmyslu, pracujícím pro

německou nebo maďarskou armádu, nebo prováděl opevňovací práce pro

Němce nebo Maďary, aniž byl k uvedeným činnostem donucen a nemohl se

jim vyhnout, nebo kdo se obohatil v souvislosti s poměry v době

nesvobody,



e) kdo přímo nebo nepřímo, i když nebyl členem některé organizace

uvedené pod písm. b), vyvinul jakoukoli činnost proti slovenskému

národnímu povstání, nebo o své újmě činy nebo slovy podporoval nebo

obhajoval režim nacistů, fašistů, zrádců a kolaborantů, nebo se

projevil jako osoba protidemokratická nebo protilidová nebo státně nebo

národně nespolehlivá,



f) kdo je německé nebo maďarské národnosti, leč že se nikdy neprovinil

proti národu českému a slovenskému nebo proti samostatnosti republiky

Československé a zúčastnil se dobrovolně národního boje za osvobození,

způsobem uvedeným v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a), d), e) a g).



(4) Ustanovení odstavce 1, č. 1, písm. b) až g), č. 2 a odstavce 2

vztahuje se pouze na československé státní občany.



§ 2



(1) Podle tohoto zákona je



1. příslušníkem československé armády v zahraničí, t.j.

československých vojenských jednotek zřízených v letech 1939 až 1945

mimo území republiky Československé: kdo dobrovolně vstoupil do této

armády nejpozději dne 6. října 1944,



a) učinil-li tak při první příležitosti vyjímajíc případy, kdy ke

vstupu došlo do 31. prosince 1941 nebo zúčastnil se bojů v polním

útvaru nebo byl v souvislosti s výkonem vojenské služby usmrcen nebo

těžce raněn, a



b) neopustil-li službu v této armádě, leč následkem demobilizace nebo

po superarbitračním řízení nebo podle rozhodnutí orgánů

československého zřízení v zahraničí uvolněním pro některý jiný jeho

obor, avšak byl-li takto uvolněn jen tehdy, konal-li činnou službu

alespoň šest měsíců nebo zúčastnil-li se bojů v polním útvaru,



2. osobou, která konala vojenskou službu v československé armádě v

zahraničí podle tohoto ustanovení: kdo vstoupil do této armády po 6.

říjnu 1944, učinil-li tak při první příležitosti a mimo to zúčastnil-li

se bojů v polním útvaru nebo byl v souvislosti s výkonem vojenské

služby usmrcen nebo těžce raněn a neopustil službu v této armádě, leč

následkem demobilizace nebo po superarbitračním řízení,



3. osobou, která konala vojenskou službu ve spojenecké armádě: kdo

vstoupil do této armády před 5. květnem 1945 dobrovolně, nemohl-li

sloužit v československé armádě v zahraničí z důvodů na jeho vůli

nezávislých nebo projevily-li příslušné československé orgány souhlas s

jeho vstupem do spojenecké armády a jsou-li u něho splněny - vyjímajíc

příslušnost k československé armádě v zahraničí - obdobně podmínky

uvedené pod č. 1, písm. a) a b),



4. příslušníkem první československé armády na Slovensku: kdo v ní

nastoupil činnou službu nejpozději dne 28. října 1944 a setrval v boji

nebo v činném odporu proti okupantům až do osvobození, leč že



a) v souvislosti s výkonem služby přišel o život nebo pro zranění

nemohl pokračovat v boji, nebo



b) upadl v boji do zajetí, nebo



c) nastoupil činnou službu v prvním československém armádním sboru z

SSSR při první příležitosti a zúčastnil se bojů v polním útvaru,



5. československým politickým vězněm: kdo byl v době mezi 15. březnem

1939 a 4. květnem 1945 omezen na osobní svobodě vězněním, internováním,

odvlečením nebo jinak pro protifašistickou bojovou nebo politickou

činnost směřující přímo proti nacistickým nebo fašistickým okupantům,

jejich pomahačům nebo zrádcům národa českého nebo slovenského nebo z

důvodů persekuce politické, národní, rasové nebo náboženské, trvalo-li

omezení osobní svobody alespoň 3 měsíce, nebo sice dobu kratší,

utrpěl-li však újmu na zdraví nebo na těle vážnějšího rázu nebo zemřel

následkem omezení osobní svobody,



6. československým dobrovolníkem ve Španělsku: kdo se v době mezi 19.

červencem 1936 a 28. březnem 1939 ve Španělsku zúčastnil války proti

fašismu jako dobrovolník španělské republikánské lidové armády

(mezinárodních brigád).



(2) Za vstup do útvarů uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c),

do partyzánské jednotky, jakož i do španělské republikánské lidové

armády (mezinárodních brigád) se považují jednání podle § 15, č. 1,

písm. a) až d) a h).



§ 3 ^*)



(1) Účastníkům národního boje za osvobození se vyhrazují jednou

polovinou místa ve službě



a) státu, svazků územní samosprávy a všech ostatních veřejnoprávních

korporací a nadací,



b) ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí subjektům uvedeným

pod písm. a) nebo jsou jimi spravovány,



c) národních podniků, zřízených podle § 12 dekretu presidenta republiky

ze dne 24. října 1945, č. 100 Sb., o znárodnění dolů a některých

průmyslových podniků, nebo podle § 8 dekretu presidenta republiky ze

dne 24. října 1945, č. 101 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu

potravinářského, a národních podniků vzniklých podle ustanovení dekretu

presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění

akciových bank, nebo podle dekretu presidenta republiky ze dne 24.

října 1945, č. 103 Sb., o znárodnění soukromých pojišťoven,



d) podniků, u nichž jsou subjekty uvedené pod písm. a) převážnou měrou

podílníkem, nebo které jsou jimi zaručeny, nebo které jsou převážně

závislé na podporách z veřejných prostředků (subvencích, výhodách).



(2) Každé liché místo uprázdněné ode dne počátku účinnosti tohoto

zákona je místo vyhrazené.



(3) Výhrada služebních míst se nevztahuje na místa,



a) která se podle zákonných ustanovení doplňují výhradně ze zaměstnanců

nižších kategorií,



b) která se obsazují povýšením z nižší platové stupnice (z nižší

stupnice funkčního služného nebo ze skupiny míst bez funkčního

služného).



(4) Ustanovením předchozích odstavců se nemění opatření o Němcích a

Maďarech ve veřejných službách.



§ 4 ^*)



Účastníci národního boje za osvobození mají přednostní právo



a) na umístění v organizacích řízeného hospodářství, v soukromých

podnicích sloužících veřejné dopravě a v závodech nebo podnicích

družstevních nebo soukromých, pověřených převážně státními nebo jinými

veřejnými dodávkami,



b) na opětné umístění v soukromém podniku, v němž byl účastník

národního boje za osvobození zaměstnán bezprostředně před svou účastí v

národním boji za osvobození,



c) na udělení živnostenských oprávnění (povolení licencí) a na povolení

výdělečných podniků jiného druhu, jakož i na připuštění k výkonům

svobodných povolání před všemi stejně kvalifikovanými uchazeči,



d) v přídělovém řízení na přidělení v den účinnosti tohoto zákona

volného nebo později uvolněného zemědělského majetku, živnostenských

podniků, jakož i jiného nemovitého i movitého nepřátelského majetku

konfiskovaného podle příslušných zákonných předpisů o konfiskaci

nepřátelského majetku, jakož i na nájem (pacht) takového majetku,



e) na ustanovení národními správci nad majetkem uvedeným za písm. d),



f) na přijetí do škol a kursů, kde je přijímání žáků omezeno, před

všemi stejně kvalifikovanými uchazeči (uchazeči stejného pořadí),



g) při udělování podpor z nadací a fondů za všeobecných podmínek nadace

nebo fondu.



§ 5



Ministerstvo školství a osvěty poskytne účastníkům národního boje za

osvobození mimořádné úlevy při přijímání a při studiu na všech

učilištích v jeho oboru působnosti, zejména se zřetelem k druhu a délce

dřívějšího vzdělání (zaměstnání) účastníkova, nejvýše však v tom

rozsahu, aby poskytnutými úlevami nebylo znemožněno dosažení učebního

cíle.



§ 6



(1) Práva účastníka národního boje za osvobození, jenž padl, zemřel

nebo zemře, uvedená v §§ 3 a 4, přecházejí



a) na manžela nebo manželku, děti manželské i nemanželské a osvojence,

druha nebo družku,



b) na rodiče,



c) na sourozence.



(2) Podmínkou je, aby osoba, na kterou práva přecházejí, byla státně a

národně spolehlivá a ze zákonného nebo mravního nároku svou výživou

převážně odkázána na účastníka národního boje za osvobození. Výjimku,

pokud jde o národní spolehlivost, může povolit ze závažných důvodů

ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.



(3) Práva přecházejí vždy jen na jedinou osobu v pořadí, jak jsou

vyjmenovány za písm. a) až c) a uvnitř tohoto pořadí mezi dětmi a

osvojenci, rodiči a sourozenci vždy v pořadí od nejstaršího.



§ 7



(1) Nemůže-li účastník národního boje za osvobození úspěšně uplatnit

některé z práv podle §§ 3 a 4 pro svou invaliditu, která je alespoň

částečně v příčinné souvislosti s jeho účastí v národním boji za

osvobození, platí ustanovení předchozího paragrafu obdobně pro osoby

tam uvedené.



(2) Tytéž osoby mohou za nezvěstné účastníky národního boje za

osvobození prozatím uplatnit práva, příslušející takovým účastníkům

podle §§ 3 a 4.



§ 8



(1) Práva podle tohoto zákona může uplatnit jen osoba, které bude

vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození.



(2) Toto osvědčení obsahující údaje o osobě, způsobu její účasti na

národním boji za osvobození a právech, k jichž uplatnění je oprávněna,

vydá v jediném vyhotovení oprávněné osobě na její žádost ministerstvo

národní obrany; u účastníků zahraničního boje za osvobození stane se

tak, je-li třeba, v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí, a u

účastníků domácího boje za osvobození v dohodě s ministerstvem vnitra.



§ 9



(1) Účastníci národního boje za osvobození budou umístěni na místa

uvedená v §§ 3 a 4, písm. a) a b) zásadně podle svého předběžného

všeobecného a odborného vzdělání nebo podle jiné způsobilosti,

vyhovují-li všeobecným i zvláštním podmínkám pro propůjčení služebního

místa příslušné kategorie, nebo vůbec místa podle ustanovení §§ 3 a 4,

písm. a) a b) tohoto zákona, s výjimkou úlev, plynoucích z jeho

ustanovení.



(2) Pro místa IV. služební třídy a jiná služební místa s předepsaným

vyšším předběžným vzděláním, než podává obecná škola, stačí i přijímací

zkouška ze znalosti čtení, psaní a počtů v rozsahu učiva předepsaného

pro obecnou školu.



(3) Odborná zkouška vykonaná účastníkem národního boje za osvobození v

československé armádě nebo v jiné službě nahrazuje obsahem jí

odpovídající odbornou zkoušku v novém služebním poměru. Pokud taková

zkouška neodpovídá svým obsahem plně odborné zkoušce předepsané v novém

služebním poměru, podrobí se umístěná osoba po předepsané praxi zkoušce

doplňující, jejíž rozsah určí příslušný ústřední úřad v dohodě s

ministerstvem vnitra a ministerstvem národní obrany.



(4) Věková omezení pro nastoupení některého z vyhrazených míst neplatí

pro účastníky národního boje za osvobození.



§ 10



(1) Pro nastoupení povolání (zaměstnání) podle § 4, písm. c), d) a e)

se doba výcviku (zaměstnání, činnosti) potřebná podle zákonných

předpisů pro podání průkazu způsobilosti nebo pro udělení dispense od

předložení průkazu způsobilosti nebo pro podání průkazu věcných

znalostí k nastoupení živnosti zkracuje, a to



a) při živnostech, u nichž doba výcviku je pevně stanovena zákonnými

předpisy, na dobu rovnající se alespoň polovině doby předepsané pro

nabytí průkazu způsobilosti,



b) při živnostech, u nichž je zákonnými předpisy doba výcviku stanovena

v určitých časových mezích, na dobu rovnající se alespoň polovině

nejnižší časové hranice výcviku,



c) při živnostech, u nichž doba výcviku plně stanovena není, na dobu

odpovídající polovině doby výcviku obvykle požadované.



(2) Výcvik (zaměstnání, činnost) v příbuzné živnosti, jakož i praxe ve

vojenských dílnách a kursech nebo obdobná činnost u vojenských útvarů

vůbec, pokládají se za rovnocenné výcviku v příslušné živnosti.



(3) Nepodá-li uchazeč o živnostenské oprávnění průkaz alespoň o

dvouletém učení, může příslušný živnostenský úřad požadovat kromě

dokladů o výcviku (zaměstnání, činnosti) předložení průkazu o úspěšném

absolvování kursů nebo o úspěšném složení zvláštní zkoušky. Podrobnosti

o kursu a zkoušce stanoví věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem

národní obrany vyhláškou v Úředním listě.



(4) Úlevy podle předchozích odstavců se neposkytují:



1. pro koncesované živnosti stavební,



2. pro živnosti na výrobu jedů a přípravu látek a preparátů, které jsou

určeny, aby jich bylo užito na léky, jakož i prodej obojích věcí, pokud

to není výlučně vyhrazeno lékárníkům,



3. pro živnost elektrotechnickou,



4. pro živnosti na zařizování plynovodů, osvětlovacích zařízení a

vodovodů,



5. pro živnost hubení škodlivého živočišstva kyanovodíkem,

ethylenoxydem a chlorpikrinem,



6. pro živnost zubotechnickou.



(5) V případech zvláštního zřetele hodných může ministerstvo průmyslu

nebo ministerstvo vnitřního obchodu prominout účastníkům národního boje

za osvobození, kteří nevyhovují podmínkám odstavce 1, podání

živnostenského průkazu způsobilosti.



§ 11



(1) Služební místa uvedená v § 3 se vyhrazují a přednostní právo podle

§ 4 vzniká dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti.



(2) Účastníci národního boje za osvobození podávají žádosti o umístění

a jiné zaopatření podle tohoto zákona zásadně přímo subjektům

příslušným k propůjčení míst uvedených v §§ 3 a 4 a v opise vždy též

ministerstvu národní obrany.



(3) Ministerstvo národní obrany vede evidenci žádostí, a je-li třeba,

za součinnosti ministerstva sociální péče projedná s propůjčovatelem

místa (s jeho nadřízeným nebo dozorčím úřadem) vyskytnuvší se námitky

nebo překážky propůjčení místa.



(4) Ministerstvo národní obrany doporučí propůjčovatelům míst vhodné

žádosti na místa, která se teprve uvolní.



(5) Orgány příslušné k propůjčení míst podle §§ 3 a 4, kterým nedojdou

žádosti vhodných uchazečů - účastníků národního boje za osvobození -,

oznámí vždy ministerstvu národní obrany jednotlivé druhy a počet

uvolněných míst, popřípadě jde-li o subjekty příslušné k propůjčení

míst podle § 4, písm. a) a d), též možnosti a místa nových takových

povolání a stanoví nejméně čtrnáctidenní lhůtu k předložení žádosti.

Zároveň s oznámením podle tohoto odstavce postoupí ministerstvu národní

obrany došlé žádosti nevyhovujících uchazečů o umístění.



(6) Propůjčí-li příslušný orgán uvolněné místo žádajícímu účastníku

národního boje za osvobození, oznámí to ministerstvu národní obrany.



(7) Orgány příslušné k propůjčení míst jsou účastníkům národního boje

za osvobození povinny oznámit písemně důvody, pro které nebylo jejich

žádosti o propůjčení místa vyhověno.



(8) Orgány uvedené v předchozím odstavci oznámí ministerstvu národní

obrany vždy po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí počet uvolněných

míst a způsob jejich propůjčení.



(9) Ministerstvo národní obrany určí v dohodě s ministerstvem vnitra

podle průběhu umísťování konečnou lhůtu, do které bude lze žádostmi o

umístění uplatňovat práva z tohoto zákona.



(10) Výhrada služebních míst podle § 3 má přednostní pořadí před

výhradou služebních míst podle § 2 zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 54

Sb., o umísťování déle sloužících poddůstojníků, ve znění zákona ze dne

18. května 1938, č. 118 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon o umísťování

déle sloužících poddůstojníků.



§ 12



Opatření, kterým byla v rozporu s ustanoveními tohoto zákona porušena

oprávnění podle §§ 3 a 4, zruší příslušný ústřední úřad na návrh

ministerstva národní obrany, podaný do tří měsíců ode dne

pravoplatnosti takového opatření.



§ 13



(1) Účastník národního boje za osvobození, kterému bylo propůjčeno

místo ve státní nebo jiné veřejné službě, je povinen nastoupit je do

čtrnácti dnů po doručení ustanovovacího (přijímacího) dekretu; dekret

pozbývá platnosti, nebylo-li nenastoupení ve lhůtě dalších třiceti dnů

důležitými důvody ospravedlněno.



(2) Příslušný orgán může zrušit udělení živnostenského oprávnění,

přidělení živnostenského podniku nebo zemědělského majetku nebo

ustanovení národním správcem, jestliže takto umístěný účastník

národního boje za osvobození do lhůty mu určené, nikoli však kratší

jednoho měsíce, nepřevezme bez důležitých důvodů živnostenskou

provozovnu, neučiní přípravy k zahájení živnosti, neujme se národní

správy svěřeného majetku nebo nepřevezme přidělenou půdu.



(3) Účastník národního boje za osvobození, který nenastoupil na

služební místo, nepřevzal živnost, zemědělský nebo jiný majetek podle

ustanovení tohoto zákona bez závažných věcných důvodů, pozbývá nároků

na jiné přednostní umístění nebo zaopatření.



(4) Práva podle tohoto zákona zanikají též prvním umístěním na služební

místo vyhrazené podle § 3 anebo prvním úspěšným uplatněním přednostního

práva podle § 4.



(5) Zánik práv a nároků, k němuž došlo podle odstavců 3 a 4, vysloví

ministerstvo národní obrany po slyšení činitele příslušného k

propůjčení místa, při čemž vyznačí tento zánik a jeho důvod na

osvědčení podle § 8, jakož i v příslušné evidenci. Ministerstvo národní

obrany může výjimečně v případech zvláštního zřetele hodných upustit od

vyslovení takového zániku práv a nároků.



§ 14



Subjekty uvedené v §§ 3 a 4 nejsou výjimečně zavázány propůjčit místa

podle ustanovení tohoto zákona,



a) nedojde-li propůjčovateli místa ve lhůtě stanovené podle § 11, odst.

5, návrh ministerstva národní obrany na umístění se žádostí vhodného

účastníka národního boje za osvobození nebo



b) nenastoupí-li umístěný včas podle § 13, odst.1, a je-li v obou

případech z důležitého veřejného a služebního zájmu nutno toto služební

místo ihned obsadit.



§ 15



Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození



1. počíná



a) v československé armádě v zahraničí:



aa) u osob, které se aktivně a prokazatelně zúčastnily organizace

uvedené armády, prvním dnem měsíce, v němž jejich účast na

organizačních pracích započala,



bb) u ostatních osob, které odešly do ciziny, aby bojovaly se zbraní

proti nacistickým (fašistickým) okupantům nebo jejich pomahačům, prvním

dnem měsíce, v němž překročily hranice republiky Československé,

nastoupily-li pak vojenskou službu do dvou měsíců po tomto dni, nebo

sice později, ale z důvodů na jejich vůli nezávislých,



cc) byla-li podána přihláška do uvedené armády, dnem přihlášky,

nastoupily-li pak osoby, o které jde, službu do dvou měsíců po tomto

dni, nebo sice později, ale z důvodů na jejich vůli nezávislých,



dd) jinak dnem skutečného nastoupení činné služby,



b) ve spojenecké armádě, obdobně podle zásad pod písm. a),



c) v první československé armádě na Slovensku, jde-li o osoby, které se

aktivně a prokazatelně zúčastnily organizace Slovenského národního

povstání, prvním dnem měsíce, v němž jejich účast na organizačních

pracích započala; jinak dnem skutečného nastoupení činné služby,



d) v partyzánské jednotce: podle § 4, odst. 1, zák. č. 34/1946 Sb.,



e) v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. e): dnem, kdy

činnost tam uvedená započala,



f) v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. f): podle zásad

ustanovení pod písm. e),



g) u československých politických vězňů: dnem omezení osobní svobody,



h) ve španělské republikánské lidové armádě (v mezinárodních brigádách)

obdobně podle zásad pod písm. a), bb) a dd),



ch) u příslušníků stráže obrany státu: dnem nastoupení služby u

jednotek stráže obrany státu,



v případech uvedených pod písm. a), b), d), e) však nejdříve dnem 15.

března 1939; v případech uvedených pod písm. c) nejdříve dnem 1. ledna

1944; v případech uvedených pod písm. h) nejdříve dnem 19. července

1936;



2. končí v případech uvedených pod písm. a) až e) a g) dnem faktického

ukončení činné služby, pokud se týče dnem osvobození (propuštění na

svobodu), vždy však nejpozději dnem 5. května 1945; v případech

uvedených pod písm. f) dnem ukončení činnosti, nejpozději však dnem 9.

května 1945; v případech uvedených pod písm. h) a ch) dnem ukončení

činné služby; do doby takto určené se včítá i doba prokázaně nutného

léčení následkem nezaviněného zranění (onemocnění), k němuž došlo při

výkonu služby (činnosti) nebo v souvislosti s omezením osobní svobody,

pokud toto léčení bránilo výkonu zaměstnání, jakož i doba zajetí, které

nezakládá skutkovou podstatu trestného činu podle ustanovení II. dílu

vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z.,

popřípadě, které by takovou skutkovou podstatu nezakládalo, kdyby šlo o

osoby, na něž by bylo lze užít těchto ustanovení.



§ 16



(1) Doba strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození

se započítává veřejným zaměstnancům (§ 20) jako služební doba skutečně

strávená ve veřejných službách jak pro zvýšení služného, tak pro určení

služebního stáří (pořadí) a pro délku doby potřebné pro povýšení nebo

pro postup do vyššího služebního poměru, jakož i pro nárok na výslužné

a jeho výměru, a to



a) v případech uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. e) a f) a v odst.

2 jednoduše,



b) v ostatních případech dvojnásobně, popřípadě, jde-li o dobu

strávenou ve vlastnosti výkonného letce čs. armády v zahraničí nebo

spojenecké armády nebo ve vlastnosti parašutisty shozeného nebo

vysazeného v týlu nepřítele, trojnásobně.



(2) Pro československé politické vězně platí ustanovení za b)

předchozího odstavce jen tehdy, trvalo-li omezení osobní svobody déle

jednoho roku nebo bylo kratší, ale mělo za následek podstatné snížení

výdělečné schopnosti nebo byla s ním spojena ztráta života.



(3) Kryje-li se doba účasti v národním boji za osvobození se

započitatelnou služební dobou strávenou v poměru veřejného zaměstnance

(§ 20), odečte se od doby započitatelné podle odstavců 1, písm. b) a 2,

služební doba v poměru veřejného zaměstnance, která se takto kryje.



(4) Pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů se v případech podle

odst. 1, písm. b) započte mimo to ještě jeden rok za každý kalendářní

rok, v němž dotčená osoba



a) konala aspoň tři měsíce činnou službu v útvarech uvedených v § 1,

odst. 1, č. 1, písm. a) až c) v partyzánské jednotce, jakož i ve

španělské republikánské lidové armádě (v mezinárodních brigádách), nebo



b) utrpěla v souvislosti s činnou službou v útvarech uvedených pod

písm. a) poruchu (poškození) zdraví před nepřítelem nebo se stala

nezpůsobilou k službě následkem válečných útrap, zejména i epidemických

nemocí, nebo



c) byla alespoň tři měsíce omezena na osobní svobodě, jako politický

vězeň nebo utrpěla z tohoto důvodu poruchu (poškození) zdraví nebo

těla, mající za následek podstatné snížení výdělečné schopnosti.



Ze skutečností, které se sběhly v témž kalendářním roce, lze podle

uvedených ustanovení započíst vždy jen jeden rok.



(5) Započtení podle odst. 1 až 3 se provede v té platové stupnici, nebo

v tom platovém stupni, kterých dosáhla dotčená osoba jako veřejný

zaměstnanec před počátkem doby vymezené v § 15, č. 1. U těch osob,

které nebyly před touto dobou veřejnými zaměstnanci, nebo jimi byly,

avšak v poměru, v němž započtení podle předchozí věty není možné,

provede se započtení v nejnižší platové stupnici nebo v nejnižším

platovém stupni, které jsou stanoveny pro služební kategorii, v níž se

staly nebo stanou veřejnými zaměstnanci.



(6) U zaměstnanců v individuálním smluvním poměru se postupuje obdobně

podle odstavců 1 a 2, jde-li o stanovení platového zařazení, nároku na

plat (mzdu) v době nemoci, výměry dovolené a výpovědní lhůty. Doba

stanovená v odstavci 1, písm. b) a v odstavci 2 se započte veřejným

zaměstnancům v soukromoprávním služebním poměru podléhajícím

veřejnoprávnímu sociálnímu pojištění podle zásad zákona ze dne 5.

května 1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných

opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění, jako doba

povinného pojištění.



(7) Započtení podle ustanovení tohoto paragrafu včetně změn z toho

plynoucích provede na přihlášku doloženou osvědčením podle § 8

příslušný osobní úřad. Veřejní zaměstnanci ve výslužbě podají přihlášku

u svého posledního osobního úřadu (jeho nástupce), a není-li tohoto

úřadu, u úřadu, jehož likvidující orgán zařizuje nebo zařizoval výplatu

odpočivných (zaopatřovacích) platů (úřad vyplácející).



(8) Doplatky vyplývající z ustanovení tohoto paragrafu se za dobu před

vyhlášením tohoto zákona neposkytují.



§ 17



zrušen



§ 18



(1) Pro osoby uvedené v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až d) a č. 2 platí

tato ustanovení:



1. příslušníci ročníků narození 1920 a starších, kteří nesplnili svou

prezenční služební povinnost buď vůbec nebo ji splnili jen zčásti,

propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned a přeloží

se do zálohy dnem následujícím po dni jejich propuštění z činné služby

(demobilizace) nebo ze služby u partyzánské jednotky.



2. Příslušníci ročníků narození 1921 a 1922, kteří nesplnili svou

presenční služební povinnost buď vůbec nebo ji splnili jen zčásti,

propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned, konali-li

službu v poli aspoň tři měsíce. Do zálohy se přeloží dnem následujícím

po dni jejich propuštění z činné služby (demobilizace) nebo ze služby u

partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až

tato dosáhne délky šesti měsíců, a pak se přeloží do zálohy.



3. Příslušníci ročníků narození 1923 a mladší, kteří nesplnili svou

presenční služební povinnost buď vůbec anebo ji splnili jen zčásti,

propustí se, pokud se tak již nestalo, z činné služby ihned, konali-li

službu v poli aspoň šest měsíců. Do zálohy se přeloží dnem následujícím

po dni jejich propuštění z činné služby (demobilizace) nebo ze služby u

partyzánské jednotky. Jinak jsou povinni v činné službě pokračovat, až

tato dosáhne délky zákonité presenční služby, a pak se přeloží do

zálohy.



(2) Přesahuje-li doba vymezená v § 15 u osob uvedených v odst. 1 délku

zákonité prezenční služby, započítá se do služební povinnosti v záloze,

a to tak, že se za prvých a druhých šest měsíců přesahujících délku

zákonité presenční služby promine po jednom cvičení v záloze. Podle

tohoto ustanovení nelze však prominout mimořádná a výjimečná cvičení

nařízená podle § 22, odst. 4 branného zákona republiky Československé

ze dne 19. března 1920, č. 103 Sb., ve znění pozdějších zákonů (§§ 179

a 180 branných předpisů vydaných vlád. nař. ze dne 16. září 1927, č.

141 Sb., jímž se vydávají nové branné předpisy).



(3) Osobám uvedeným v odstavci 1 pod č. 2 a 3, které jsou povinny v

činné službě pokračovat, může být podle obdoby ustanovení o odkladu

presenční služby na žádost odloženo pokračování v činné službě,

chtějí-li dokončit studia nebo jinou přípravu k budoucímu povolání nebo

pro jiné důvody zvláštního zřetele hodné; takovým osobám se udělí

nezbytně nutná trvalá dovolená.



(4) Na osoby uvedené v odst. 1 se nevztahují ustanovení dekretu

presidenta republiky ze dne 30. září 1946, č. 84 Sb., o přechodné

úpravě délky presenční služby.



(5) O dobrovolnících na dobu války, kteří vstoupili do československé

armády v zahraničí, platí ustanovení § 73 branných předpisů.



§ 19



(1) Kdo sebe nebo jiného vědomě neprávem vydává za některou z osob,

uvedených v § 1, odst. 1, č. 1, písm. a) až c), e) až g), č. 2 nebo v

odst. 2 téhož paragrafu, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji

trestný, okresním národním výborem pro správní přestupek pokutou do 50

000 Kčs nebo vězením do šesti měsíců nebo oběma těmito tresty.



(2) Stejně se potrestá



a) kdo v podáních (žádostech, jejich přílohách, návrzích, oznámeních a

jiných sděleních) nebo v zápisech během řízení o vydání osvědčení podle

§ 8 vědomě uvede nebo potvrdí nepravdivé okolnosti,



b) zaměstnavatel (orgán subjektů) uvedený v § 3, písm. c) a d) a v § 4,

písm. a) a b), nevyhoví-li povinnostem uloženým v § 11 nebo propůjčí-li

místo proti předpisům tohoto zákona.



(3) Byla-li uložena pokuta, vyměří se zároveň v případě její

nedobytnosti náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích sazby

trestu na svobodě.



(4) Pokuty připadají státu.



(5) Správní přestupek podle odstavců 1 a 2 se promlčuje ve lhůtě dvou

let.



§ 20



Veřejnými zaměstnanci podle § 16 jsou



a) zaměstnanci státu,



b) zaměstnanci svazku územní a zájmové samosprávy, jakož i jiných

veřejnoprávních korporací a nadací,



c) zaměstnanci ústavů, podniků, fondů a zařízení, které náležejí

subjektům uvedeným pod písm. a) a b) nebo jsou jimi spravovány, jejichž

služební a platové poměry jsou upraveny platovými zákony nebo předpisy

vydanými podle § 210, odst. 1 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103

Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních

zaměstnanců (platový zákon),



d) zaměstnanci, pro něž platí zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb.,

o úpravě platových a služebních poměrů učitelů obecných a občanských

škol (učitelský zákon),



e) poživatelé odpočivných (zaopatřovacích) platů a čekatelného, kteří

jsou v penzijním zaopatření některého ze subjektů uvedených pod písm.

a) až c).



§ 21



Právní listiny a jiné písemnosti, jichž je třeba k uplatňování nároků

podle tohoto zákona nebo k jeho provádění, jsou osvobozeny od kolků a

poplatků, slouží-li výhradně k uvedenému účelu. Příslušné úřední úkony

jsou osvobozeny od dávek za úřední úkony ve věcech správních.



§ 22



(1) Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zákona ze dne 24. července

1919, č. 462 Sb., o propůjčování míst legionářům, a § 81 zákona ze dne

17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, ani

předpisy o včleňování válečných poškozenců do práce, vydané podle

příslušných zákonných ustanovení v oboru působnosti ministerstva

sociální péče.



(2) Ustanovení §§ 3 a 4 pozbývají platnosti dnem 18. června 1949. To

však neplatí pro účastníky národního boje za osvobození, kteří

dokončili studia; ti mohou uplatnit práva podle uvedených paragrafů do

šesti měsíců po skončení studia nebo prezenční služby vojenské i po

uvedeném datu.



(3) Dnem, kdy nabude tento zákon účinnosti, zrušuje se zákon ze dne 15.

května 1946, č. 136 Sb., o umísťování a jiném zaopatření účastníků

národního boje za osvobození.



(4) Kde se jiné předpisy odvolávají na zákon č. 136/1946 Sb., rozumí se

tím tento zákon.



(5) Veškerá práva, nároky a oprávnění vzniklá podle zákona č. 136/1946

Sb., zůstávají zachována.



§ 23



Všude tam, kde se v jiných zákonných předpisech mluví o československé

armádě v zahraničí, o zahraniční armádě, nebo o zahraničním vojsku z

druhé světové války, jakož i o příslušnících těchto vojenských útvarů,

rozumí se tím československé vojenské jednotky uvedené v § 2, odst. 1,

č. 1 a osoby uvedené pod č. 1 téhož ustanovení.



§ 24



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 18. června 1946; provede jej ministr

národní obrany v dohodě se zúčastněnými členy vlády.



Dr. Beneš v. r.



Gottwald v. r.



arm. gen. Svoboda v. r.



*) Na základě ust. § 22 odst. 2 pozbývá platnosti dnem 18.6.1949. To

však neplatí pro účastníky národního boje za osvobození, kteří

dokončili studia;ti mohou uplatnit práva podle § 3 do 6 měsíců po

skončení studia nebo presenční služby vojenské i po tomto dni.



*) Na základě ust. § 22 odst. 2 pozbývá platnosti dnem 18.6.1949. To

však neplatí pro účastníky národního boje za osvobození, kteří

dokončili studia;ti mohou uplatnit práva podle § 4 do 6 měsíců po

skončení studia nebo presenční služby vojenské i po tomto dni.