129/2008 Sb.
ZÁKON
ze dne 19. března 2008
o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů
Změna: 7/2009 Sb.
Změna: 41/2009 Sb.
Změna: 375/2011 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
VÝKON ZABEZPEČOVACÍ DETENCE
HLAVA I
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
(1) Tento zákon upravuje výkon zabezpečovací detence v ústavech pro
výkon zabezpečovací detence (dále jen „ústav“) zřízených podle
zvláštního právního předpisu^1), které spravuje Vězeňská služba České
republiky (dále jen „Vězeňská služba“).
(2) Výkonem zabezpečovací detence se sleduje ochrana společnosti a
terapeutické a výchovné působení na osoby ve výkonu zabezpečovací
detence prostředky stanovenými v tomto zákoně a ve zvláštním právním
předpise^2).
(3) Zabezpečovací detence se vykonává v ústavu se zvláštní ostrahou a s
léčebnými, psychologickými, vzdělávacími, pedagogickými,
rehabilitačními a činnostními programy.
§ 2
(1) Do výkonu zabezpečovací detence se osoby umísťují jen na základě
soudem nařízeného výkonu zabezpečovací detence.
(2) Zabezpečovací detenci lze vykonávat jen takovým způsobem, který
respektuje lidskou důstojnost osoby ve výkonu zabezpečovací detence
(dále jen „chovanec“), je přiměřený osobě chovance a omezuje účinky
zbavení svobody; tím však nesmí být ohrožena ochrana společnosti.
(3) Chovanec má právo na zajištění přímého zaopatření v ústavu, a to
především na stravování, ubytování, ošacení. Pokud si chovanec vyžádá
poskytnutí zdravotních služeb, léčiv a zdravotnických prostředků, které
nejsou pokryty zdravotním pojištěním a nejsou v rozporu s účelem
zabezpečovací detence, mohou mu být takto vzniklé náklady rozhodnutím
ředitele ústavu částečně nebo zcela uhrazeny.
(4) S chovancem nesmí být jednáno způsobem, který by mohl nepříznivě
ovlivnit jeho zdravotní stav, a je nutné využívat všech dostupných
odborných poznatků a podporovat takové postoje chovance, které, pokud
to bude vzhledem ke zdravotnímu stavu chovance možné, vzbudí v chovanci
rozhodnutí podrobit se ochrannému léčení.
§ 3
Zajištění výkonu zabezpečovací detence
(1) Ředitel je oprávněn vydávat k zajištění chodu ústavu rozhodnutí a
pokyny, s nimiž musí být chovanci seznámeni a které jsou pro ně
závazné.
(2) Ředitel ústavu vydá s předchozím souhlasem generálního ředitele
Vězeňské služby vnitřní řád ústavu, kterým se určuje denní rozvrh chodu
ústavu, činnost chovanců a jejich podíl na řešení otázek souvisejících
se životem v ústavu. Vnitřní řád ústavu nabývá účinnosti dnem, který je
v něm stanoven, nejdříve však dnem, kdy byl v ústavu vyhlášen. Vnitřní
řád ústavu musí být přístupný všem zaměstnancům a chovancům v ústavu.
(3) V ústavu působí odborní zaměstnanci, jimiž jsou psychologové,
speciální pedagogové a další odborníci, kteří po odborné stránce
zajišťují plnění účelu zabezpečovací detence. Vězeňská služba k
zajištění plnění účelu zabezpečovací detence může při zajišťování
provozu ústavu spolupracovat na základě dohody s církvemi, náboženskými
společnostmi a dalšími subjekty.
(4) Vnější a vnitřní ostrahu ústavu, kontrolu došlých zásilek určených
chovancům, eskortní službu včetně úkonů s ní spojených a dodržování
stanovených podmínek výkonu zabezpečovací detence zajišťuje Vězeňská
služba.
(5) Dozor nad chovanci vykonávají zaměstnanci Vězeňské služby, kteří
jsou oprávněni dávat jim pokyny a používat vůči nim jen taková omezení
a omezovací prostředky, které stanoví tento zákon nebo zvláštní právní
předpis^2).
(6) Zaměstnancem Vězeňské služby se pro účely tohoto zákona rozumí
příslušník Vězeňské služby a odborný zaměstnanec.
Umísťování chovanců do ústavu
§ 4
(1) Při umístnění do ústavu musí být prokazatelně provedeno seznámení
chovance s jeho právy a povinnostmi podle tohoto zákona, s vnitřním
řádem ústavu a s jeho právem podávat návrhy na propuštění ze
zabezpečovací detence nebo na změnu zabezpečovací detence na ochranné
léčení. Poučení se provede způsobem přiměřeným rozumovým schopnostem
chovance, a to tak, aby poučení mohl pochopit. Toto poučení obdrží
chovanec též v písemné podobě. Při nástupu do ústavu se provede osobní
prohlídka chovance.
(2) Po nástupu do ústavu je chovanec zařazen do přijímacího oddělení. V
průběhu pobytu v přijímacím oddělení je povinen podrobit se vstupní
lékařské prohlídce, jejíž provedení zajistí ústav.
§ 5
Odděleně se umísťují v ústavu muži od žen, chovanci mladší 19 let od
dospělých a dále zpravidla chovanci s duševní poruchou od ostatních.
HLAVA II
PRÁVA A POVINNOSTI CHOVANCŮ
§ 6
Obecné ustanovení
Chovanci mají právo podílet se na řešení otázek souvisejících s jejich
pobytem v ústavu předkládáním návrhů a připomínek řediteli ústavu.
§ 7
Rovnost práv
Všem chovancům ve výkonu zabezpečovací detence přísluší stejná práva za
podmínek a v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
§ 8
Korespondence
(1) Chovanec má právo přijímat a na svůj náklad odesílat písemná
sdělení (dále jen „korespondence“) bez omezení, pokud tento zákon
nestanoví jinak.
(2) Vězeňská služba může provádět kontrolu korespondence chovance;
přitom je oprávněna seznámit se s jejím obsahem. Pokud obsah
korespondence zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný
čin, Vězeňská služba korespondenci zadrží a předá ji orgánu činnému v
trestním řízení.
(3) Ředitel ústavu může na návrh odborného zaměstnance rozhodnout, že
korespondence od určité osoby nebude chovanci předávána, nebo že
korespondence chovance adresovaná určité osobě nebude odesílána. O
tomto rozhodnutí a jeho důvodech musí být chovanec bez odkladu
vyrozuměn. Podle posouzení odborného zaměstnance může být chovanec
seznámen s nezávadnou částí korespondence. Odpadne-li důvod pro takové
rozhodnutí, ředitel ústavu na návrh odborného zaměstnance rozhodnutí
zruší, o čemž musí být chovanec bez odkladu vyrozuměn. Neodeslané
zásilky se vrátí chovanci, nepředané zásilky se vrátí odesilateli se
stručným vysvětlením důvodu nepředání korespondence. Ředitel ústavu je
povinen vždy po uplynutí 6 měsíců po dni, kdy rozhodl podle věty první,
i bez žádosti chovance přezkoumat, zda důvody pro takové rozhodnutí
trvají i nadále.
(4) Omezení korespondence nebo kontrola korespondence mezi chovancem a
soudem ustanoveným opatrovníkem, mezi chovancem a obhájcem nebo
advokátem oprávněným ho zastupovat, mezi chovancem a orgány veřejné
moci, Veřejným ochráncem práv nebo diplomatickou misí anebo konzulárním
úřadem cizího státu, anebo mezi chovancem a mezinárodní organizací,
která podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, je
příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv,
je nepřípustná. Tato korespondence se adresátu odesílá a chovanci
doručuje neprodleně.
(5) Chovanci, který neumí nebo nemůže číst nebo psát, Vězeňská služba
zajistí, aby mu byla došlá korespondence přečtena, nebo mu poskytne
písařskou pomoc při sepisování žádostí, podání a stížností orgánům
veřejné moci, Veřejnému ochránci práv, mezinárodním organizacím
uvedeným v odstavci 4 a při korespondenci s obhájcem nebo advokátem
oprávněným ho zastupovat.
§ 9
Užívání telefonu a dalších komunikačních prostředků
(1) Chovanci může být umožněno užívání ústavního telefonu a dalších
ústavních komunikačních prostředků, a to zejména ke kontaktu s osobami
blízkými, soudem ustanoveným opatrovníkem, nebo orgány a organizacemi
zabývajícími se ochranou lidských práv. Chovanec má právo využívat
ústavní telefon ke kontaktu s obhájcem nebo advokátem oprávněným ho
zastupovat. Náklady spojené s použitím telefonu hradí chovanec, pokud
ředitel ústavu nerozhodne jinak.
(2) Se souhlasem ředitele ústavu a za vymezených podmínek může chovanec
užívat ústavní internet. Chovanec však není oprávněn držet a používat v
ústavu vlastní telefon, vysílačku a jiné komunikační prostředky.
(3) Nejde-li o telefonát s obhájcem nebo advokátem, který je oprávněn
chovance zastupovat, nebo s orgány veřejné moci, Veřejným ochráncem
práv, nebo diplomatickou misí anebo konzulárním úřadem cizího státu,
anebo s mezinárodní organizací, která podle mezinárodní smlouvy, jíž je
Česká republika vázána, je příslušná k projednávání podnětů týkajících
se ochrany lidských práv, je Vězeňská služba oprávněna seznamovat se
formou odposlechu s obsahem telefonátu a pořizovat jeho záznam.
(4) O použití telefonu chovancem vede ústav evidenci obsahující údaje o
datu uskutečnění telefonického hovoru, volaném čísle a o jménu osoby, s
níž byl telefonický hovor uskutečněn. Do této evidence se rovněž
zaznamená odepření přístupu k telefonu.
§ 10
Návštěvy
(1) Chovanec má právo během pobytu v ústavu přijímat návštěvy nejméně
dvakrát týdně vždy po dobu nejméně dvou hodin, a to v čase určeném
vnitřním řádem ústavu nebo ředitelem ústavu.
(2) Návštěvy obhájce nebo advokáta oprávněného chovance zastupovat,
soudem ustanoveného opatrovníka, duchovních (§ 11) a úředních osob
nepodléhají omezení uvedenému v odstavci 1.
(3) Ředitel ústavu může na doporučení zdravotnického zařízení zakázat
návštěvu určité osoby, vyžaduje- li to zdravotní stav chovance, a
neprodleně vyrozumí chovance a je-li to možné i osoby, které se
návštěvy měly účastnit. O tomto rozhodnutí spolu s uvedením důvodů
učiní záznam, který založí do osobní evidence chovance.
(4) Pokud je chovanec dočasně umístěn ve zdravotnickém zařízení mimo
objekty spravované Vězeňskou službou, projedná podmínky uskutečnění
návštěvy ředitel ústavu se zdravotnickým zařízením.
(5) Nestanoví-li ředitel ústavu vyšší počet osob, mohou chovance
současně navštívit nejvýše 4 osoby včetně nezletilých dětí. Nezletilé
děti ve věku do 15 let se mohou zúčastnit návštěvy pouze v doprovodu
osoby starší 18 let. Návštěva se uskutečňuje zpravidla pod dohledem
Vězeňské služby, případně za přítomnosti odborného zaměstnance.
(6) Ředitel ústavu může povolit uskutečnění návštěvy chovance bez
zrakové a sluchové kontroly zaměstnanci Vězeňské služby v prostorách k
tomu určených. Před rozhodnutím si vyžádá vyjádření lékaře seznámeného
s aktuálním zdravotním stavem chovance.
(7) Jestliže chovanec nebo návštěvník závažným způsobem naruší klid
nebo pořádek nebo ohrozí život a zdraví osob v ústavu, návštěva se
přeruší, případně ukončí.
§ 11
Duchovní služby
(1) Chovanci se zajišťuje právo na poskytování duchovních služeb
sledujících humanitární cíle v rozsahu vyplývajícím ze zvláštních
právních předpisů^3).
(2) Ústav umožní chovancům, a to zpravidla v době jejich volna účastnit
se společných náboženských obřadů. Účast na náboženských obřadech je
dobrovolná. Dobu konání společných náboženských obřadů a další
informace o poskytování duchovní služby obsahuje vnitřní řád ústavu.
(3) K výkonu duchovní služby v ústavech jsou oprávněny pouze ty
registrované církve a náboženské společnosti, kterým bylo přiznáno
oprávnění k výkonu tohoto práva podle zvláštního právního předpisu^3)
(dále jen „církev“).
(4) Požádá-li chovanec o umožnění návštěvy církví pověřené osoby, je
ústav povinen jí tuto skutečnost neprodleně oznámit.
(5) Církví pověřené osoby ředitel ústavu poučí o povinnosti dodržovat
právní předpisy upravující výkon zabezpečovací detence a dodržovat
vnitřní řád ústavu, jakož i časový a programový režim chovanců.
(6) Ředitel ústavu je oprávněn odepřít možnost výkonu duchovní služby
osobám, které se dopustily porušení povinností vyplývajících z právních
předpisů upravujících výkon zabezpečovací detence nebo osobám, které
porušily právní předpisy při poskytování duchovní služby v ústavu.
§ 12
Uspokojování kulturních potřeb
(1) Chovanci mají právo půjčovat si knihy a tiskoviny z ústavní
knihovny, půjčovat si a hrát společenské hry a využívat další
prostředky pro kulturní vyžití, které jsou v ústavu pro tyto účely k
dispozici.
(2) Ředitel ústavu může v odůvodněných případech chovanci povolit
zakoupení, zaslání a používání dalších věcí, zejména takových, které
povedou k rozšíření jeho znalostí, napomohou k úspěšnému plnění
programu nebo k účelnému využití volného času, a to za podmínky, že
nebudou ohrožovat zdraví, narušovat pořádek a klid v ústavu, ani
obtěžovat nebo omezovat ostatní chovance.
(3) Ředitel ústavu na doporučení zdravotnického zařízení může chovanci
zakázat držení a používání určitých knih, tiskovin a dalších věcí,
je-li to nutné s ohledem na zdravotní stav chovance. Odpadne-li důvod
pro takové rozhodnutí, ředitel ústavu na návrh lékaře takové rozhodnutí
zruší, o čemž musí být chovanec bez odkladu vyrozuměn.
(4) Chovanec má právo na uložení vlastních peněz do úschovy v ústavu.
Chovanec má právo si vyžádat od ústavu minimálně jedenkrát za 6 měsíců
a při propuštění z ústavu výpis ze svého účtu, který musí obsahovat
přehled a účel čerpání peněžních prostředků a konečný zůstatek.
§ 13
Doplňkové nákupy
(1) Ústavní prodejna slouží k doplňkovým nákupům chovanců. Chovanec má
právo nakupovat v prodejně ústavu potraviny a věci osobní potřeby,
případně věci pro zájmovou a vzdělávací činnost nebo k realizaci
příslušného programu.
(2) Nelze-li zboží zakoupit v prodejně ústavu, zajišťuje se nákup
prostřednictvím správy ústavu.
§ 14
Přijímání balíčků
(1) Chovanec má právo jedenkrát za tři měsíce přijmout balíček s
trvanlivými potravinami a věcmi osobní potřeby do hmotnosti 5 kg.
(2) Chovanec má právo bez omezení přijímat balíčky obsahující prádlo,
oděv, obuv, knihy a tiskoviny, a dále zásilky obsahující věci potřebné
k realizaci příslušného programu, jakož i potřeby k dalšímu vzdělávání
nebo zájmové činnosti.
(3) Balíčky podléhají kontrole zaměstnanců Vězeňské služby. Balíčky lze
chovanci předat prostřednictvím zaměstnance Vězeňské služby, který
provede jejich kontrolu, též při návštěvě. Chovanci se nepředají věci,
které odporují účelu zabezpečovací detence, nebo které není dovoleno
mít u sebe, zejména věci, kterými by mohl ohrozit život a zdraví
vlastní nebo jiných osob. Nepředané věci se odešlou zpět odesílateli na
náklady chovance, pokud ředitel ústavu nerozhodne jinak.
(4) Zakládá-li obsah balíčku nebo jeho nepředaná část důvodné podezření
ze spáchání přestupku nebo jiného správního deliktu, balíček nebo jeho
nepředaná část se spolu s oznámením předá orgánu Policie České
republiky nebo jinému příslušnému orgánu, a jde-li o podezření ze
spáchání trestného činu, příslušnému orgánu činnému v trestním řízení.
§ 15
Ochrana práv
(1) Osoby, které přicházejí do styku s chovanci, jsou povinny dbát na
zachovávání práv, která chovanci mají ve výkonu zabezpečovací detence.
(2) Chovanec může k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat
stížnosti a žádosti orgánům příslušným k jejich vyřízení; stížnost,
případně žádost, musí být orgánu, jemuž je adresována, neprodleně
odeslána. Ředitel ústavu určí okruh zaměstnanců Vězeňské služby
pověřených přebíráním a odesíláním stížností a žádostí a jejich
evidencí a vytvoří takové podmínky pro podávání stížností a žádostí
chovanců, aby bylo vyloučeno, že s nimi budou zacházet jiné než
oprávněné osoby.
(3) Zaměstnanci Vězeňské služby bez odkladu vyrozumí soudem
ustanoveného opatrovníka, ředitele ústavu, státního zástupce, soudce,
Veřejného ochránce práv nebo orgán, který provádí kontrolu ústavu, o
žádosti chovance o rozmluvu a na jejich žádost nebo pokyn takovou
rozmluvu v ústavu umožní.
(4) Chovanec má právo na poskytování právní pomoci obhájcem nebo
advokátem oprávněným ho zastupovat.
(5) Ústav umožní zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazenému do
obecního úřadu pověřeného zajišťováním sociálně-právní ochrany dětí při
výkonu jeho oprávnění navštěvovat chovance mladšího 18 let a hovořit s
ním bez přítomnosti třetí osoby. Tyto návštěvy se nezapočítají do doby
návštěv podle § 10 odst. 1.
§ 16
Omezení a zbavení některých práv
(1) Po dobu výkonu zabezpečovací detence jsou chovanci povinni podrobit
se nezbytným omezením některých práv a svobod, jejichž výkon by byl v
rozporu s účelem výkonu zabezpečovací detence, nebo která nemohou být
vzhledem k jejímu výkonu uplatněna.
(2) Po dobu výkonu zabezpečovací detence nemohou chovanci vykonávat
a) právo na stávku,
b) práva související s jejich členstvím v politických stranách,
politických hnutích a jiných sdruženích,
c) právo podnikat nebo vykonávat jinou hospodářskou činnost,
d) právo svobodné volby poskytovatele zdravotních služeb a
zdravotnického zařízení,
e) právo zakládat politické strany, politická hnutí a jiná sdružení,
f) právo vykonávat volené a jiné veřejné funkce.
§ 17
Základní povinnosti chovanců
(1) Chovanec je povinen
a) zachovávat ustanovení vnitřního řádu ústavu,
b) plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby a odborných
zaměstnanců,
c) účastnit se programů, do nichž byl zařazen a plnit úkoly z nich
vyplývající, zejména podrobovat se léčebnému detoxikačnímu programu,
pokud byl do něj zařazen,
d) šetrně zacházet se svěřenými věcmi a nepoškozovat cizí majetek,
e) dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do
styku,
f) dodržovat pokyny a předpisy k ochraně bezpečnosti a zdraví, jakož i
opatření a pokyny v oblasti požární ochrany, se kterými byl řádně
seznámen.
(2) Chovanec je dále povinen
a) podrobit se osobní prohlídce v zájmu zajišťování vnitřního pořádku v
ústavu a vyloučení toho, aby u sebe měl věc, kterou by narušoval účel
výkonu zabezpečovací detence; osobní prohlídku vykonává vždy osoba
stejného pohlaví,
b) umožnit zaměstnancům Vězeňské služby kontrolu svých osobních věcí,
c) podrobit se preventivní periodické, mimořádné a výstupní lékařské
prohlídce v rozsahu určeném lékařem, včetně nezbytných odborných a
laboratorních vyšetření a očkování, a opatřením stanoveným orgány
ochrany veřejného zdraví,
d) strpět úkony, které souvisejí s jeho identifikací, a podrobit se
úkonům nezbytným pro zpracování komplexní zprávy,
e) oznámit neprodleně zaměstnanci Vězeňské služby své onemocnění nebo
zranění,
f) oznámit neprodleně zaměstnanci Vězeňské služby okolnosti, které
mohou způsobit vážné ohrožení jeho bezpečnosti, bezpečnosti jiného
chovance, jiné osoby nebo ústavu,
g) podrobit se opatřením, která jsou nezbytná k zabránění zneužívání
návykových látek v ústavu,
h) dodržovat zásady hygieny,
i) oznámit neprodleně ústavu skutečnost, že je poživatelem důchodu,
výsluhového příspěvku, příspěvku za službu nebo má příjem podléhající
dani z příjmu,
j) odevzdat do úschovy ústavu věci, jejichž držení je v rozporu s
účelem výkonu zabezpečovací detence,
k) uhradit náklady zdravotních služeb poskytnutých na jeho žádost v
zájmu zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu nad rámec
zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo ze
státního rozpočtu nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká
republika vázána.
(3) Chovanec nesmí
a) vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové
látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k
ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým
množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví,
b) užívat léčiva bez indikace nebo souhlasu lékaře ústavu,
c) přechovávat a rozšiřovat tiskoviny nebo materiály
propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální
nesnášenlivost, hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka,
násilí a hrubost, jakož i tiskoviny nebo materiály obsahující popis
výroby a použití návykových látek, jedů, výbušnin, zbraní a střeliva,
nebo jiných nebezpečných látek nebo předmětů,
d) hrát hry o peníze, věci, služby nebo o jiné úkony,
e) tetovat sebe nebo jinou osobu anebo nechat se tetovat,
f) úmyslně se poškozovat na zdraví,
g) bez souhlasu ředitele ústavu prodávat, směňovat a darovat věci,
které má v držení v ústavu,
h) kouřit mimo vymezené prostory.
(4) Vůči chovanci, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti a k
jeho nápravě nestačí výzva nebo napomenutí, může Vězeňská služba v
nezbytném rozsahu užít prostředky povolené tímto zákonem nebo zvláštním
právním předpisem, a to přiměřeně s přihlédnutím k osobě chovance a
jeho rozumovým schopnostem.
§ 18
Odpovědnost za škodu
(1) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se odpovědnost za škodu
způsobenou během výkonu zabezpečovací detence a podmínky jejího
uplatnění občanským zákoníkem.
(2) Chovanec, který v ústavu pracuje, odpovídá za škodu, kterou
způsobil Vězeňské službě zaviněným porušením povinností při plnění
pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů, v
rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy
vztahujícími se na zaměstnance v pracovním poměru.
(3) Za škodu způsobenou chovanci při plnění pracovních úkolů nebo v
přímé souvislosti s plněním těchto úkolů odpovídá podle zvláštního
právního předpisu Vězeňská služba. Obdobně odpovídá chovanci Vězeňská
služba za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, za
škodu způsobenou na odložených věcech a při odvracení škody.
(4) Práce při úklidu, jiné obdobné práce potřebné k zajištění běžného
provozu ústavu a pracovní terapie se z hlediska odpovědnosti za škodu
nepovažují za plnění pracovních úkolů.
(5) Způsobil-li chovanec zaviněným porušením povinnosti stanovené tímto
zákonem škodu na majetku státu, se kterým hospodaří Vězeňská služba, a
výše škody nepřevyšuje 10 000 Kč, rozhodne o povinnosti nahradit škodu
ředitel ústavu. Proti rozhodnutí ředitele ústavu může chovanec do 3 dnů
od jeho oznámení podat stížnost, o níž rozhoduje generální ředitel
Vězeňské služby nebo jím zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby. Ředitel
ústavu může na základě žádosti chovance prominout zčásti nebo zcela
povinnost k náhradě škody, odůvodňují-li to sociální poměry chovance.
HLAVA III
ZDRAVOTNÍ SLUŽBY A SOCIÁLNÍ PODMÍNKY
§ 19
Zdravotní služby
(1) Zdravotní služby v ústavu se zajišťují na základě smluvního vztahu
s poskytovatelem zdravotních služeb nebo je poskytuje Vězeňská služba
podle zvláštního právního předpisu^2).
(2) Chovanec má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek
stanovených zvláštním právním předpisem^4) nebo tímto zákonem (§ 2
odst. 3) s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu zabezpečovací
detence.
§ 20
Sociální podmínky
(1) Chovancům se poskytuje pravidelná strava za podmínek a v hodnotách,
které odpovídají požadavku udržení zdraví a přihlížejí k jejich
zdravotnímu stavu, věku a případně též obtížnosti vykonávané práce. V
rozsahu, v jakém to umožňuje provoz ústavu, se přitom přihlíží k
požadavkům jejich kulturních a náboženských tradic. Chovancům se
poskytují rovněž základní prostředky osobní hygieny.
(2) Každý chovanec musí mít zabezpečeno lůžko, židli a prostor pro
uložení osobních věcí.
(3) Oděv chovanců musí odpovídat povětrnostním podmínkám a musí
dostatečně chránit jejich zdraví. Chovanec má právo používat vlastní
oděv, prádlo a obuv za předpokladu, že splňují podmínky hygienické
nezávadnosti a že má zajištěnu jejich výměnu na vlastní náklady. Bez
splnění těchto podmínek musí používat ústavní oděv, prádlo a obuv. V
takovém případě svůj vlastní oděv, své prádlo a obuv odevzdá do úschovy
ústavu.
(4) Chovancům se zabezpečuje denně osmihodinová doba ke spánku v době
nočního klidu, doba potřebná k osobní hygieně, úklidu a stravování,
nejméně jednohodinová vycházka a přiměřené osobní volno.
(5) Chovanci poskytuje ústav sociální kapesné, pokud neměl v období
jednoho kalendářního měsíce jiný příjem nebo jinou hotovost ve výši
alespoň 100 Kč. Výše sociálního kapesného činí 100 Kč za období jednoho
kalendářního měsíce.
(6) O přijetí chovance do zdravotnického zařízení poskytujícího ústavní
péči vyrozumí ústav bez odkladu osobu určenou chovancem. Byl-li
chovanci ustanoven soudem opatrovník, ústav ho rovněž o přijetí
vyrozumí. Ústav vždy vyrozumí bez odkladu chovancem určenou osobu nebo
osobu blízkou v případě, že dojde k úmrtí chovance.
§ 21
Sociální služby
Ústav umožní příslušným orgánům veřejné správy poskytovat chovancům
sociální služby mající za cíl pomáhat jim při vytváření příznivých
podmínek pro jejich budoucí samostatný život na svobodě.
§ 22
Vzdělávání chovanců
(1) Chovanci, u něhož jsou pro to předpoklady a dovoluje to jeho
zdravotní stav, se umožní, aby získal základní vzdělání, případně i
střední vzdělání, v příslušném vzdělávacím programu, anebo se zúčastnil
dalších forem vzdělávání, které mu umožní získat nebo zvyšovat svoji
kvalifikaci.
(2) Mladistvému chovanci, který neukončil úspěšně základní školní
vzdělání, se vždy umožní, aby získal základní vzdělání v kurzu pro
získání základního vzdělání. Ředitel ústavu na základě písemného
vyjádření lékaře nebo psychologa rozhodne o zařazení mladistvého
chovance do příslušného vzdělávacího programu.
HLAVA IV
ZAMĚSTNÁVÁNÍ CHOVANCŮ
§ 23
Podmínky pro zaměstnávání chovanců
(1) Chovanci, který není zařazen do programu s pracovní terapií, lze na
jeho žádost umožnit práci v ústavu.
(2) Chovanci může být nabídnuta pouze taková práce, kterou, s
přihlédnutím k jeho zdravotní způsobilosti, může bezpečně vykonávat, a
to výlučně v prostorách ústavu.
(3) Ústav zajišťuje odměňování chovanců za jimi vykonanou práci.
(4) Chovanci nesmějí pracovat s omamnými a psychotropními látkami nebo
jedy anebo s jinými látkami, které mohou vyvolat zvýšené nebezpečí újmy
na zdraví nebo škody na majetku.
(5) Pracovní podmínky chovanců se řídí zvláštními právními předpisy
vztahujícími se na zaměstnance v pracovním poměru s omezeními
vyplývajícími ze smyslu a účelu zabezpečovací detence.
(6) Do pracovní doby se nepočítá úklidová a další obdobná činnost
potřebná k zajištění každodenního provozu ústavu, kterou provádějí
zpravidla všichni chovanci. Tyto činnosti jsou chovanci povinni
provádět bez nároku na pracovní odměnu a nesmějí být nařízeny na úkor
doby nutné k odpočinku chovanců.
(7) Ústav vytváří chovancům podmínky pro rozšiřování jejich dovedností.
§ 24
Pracovní odměna
Odměňování chovanců za práci se řídí zvláštními právními předpisy
upravujícími pracovní odměňování odsouzených osob zařazených do
zaměstnání^5) ve výkonu trestu odnětí svobody.
HLAVA V
ZACHÁZENÍ S CHOVANCI
§ 25
Obecné ustanovení
(1) Zařazování chovanců do skupin provádí odborná komise jmenovaná
ředitelem ústavu, složená především z odborných zaměstnanců ústavu.
Členy odborné komise jsou nejméně dva lékaři, z toho jeden musí být
psychiatr, a dále psycholog, speciální pedagog a právník. Při
zařazování chovanců do skupin odborná komise přihlíží zejména k jejich
pohlaví, věku, ke zhodnocení zdravotního stavu, charakteristice
osobnosti a předchozí trestné činnosti.
(2) Okruh konkrétních činností ve skupinách podle odstavce 1 je
stanoven v léčebných, psychologických, vzdělávacích, pedagogických,
rehabilitačních a činnostních programech, kterých je chovanec povinen
se zúčastnit. Při zařazování chovance do určitého programu odborná
komise zjistí stanovisko chovance a přihlédne k němu. Je-li chovanec
zařazen do programu obsahujícího poskytování zdravotní péče, je povinen
se této zdravotní péči podrobit, s výjimkou výkonů, které lékař
vzhledem k chovancově zdravotnímu stavu vyloučí. Léčebné programy se
provádějí ve spolupráci s poskytovatelem zdravotních služeb.
(3) Program obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na chovance,
metody zacházení s chovancem směřující k dosažení tohoto cíle a způsob
a četnost hodnocení. Součástí programu je rovněž určení způsobu
zaměstnávání chovance, jeho účasti na pracovní terapii, vzdělávání
anebo jiné náhradní činnosti. Pokud u chovance přichází v úvahu více
variant programu, lze mu umožnit výběr.
§ 26
Komplexní zpráva
(1) Komise složená z odborných zaměstnanců ústavu (dále jen „odborná
komise“) zpracuje vždy po třech měsících výkonu zabezpečovací detence
komplexní zprávu o stavu chovance obsahující vyhodnocení účinku
dosavadních programů. S komplexní zprávou musí být chovanec
prokazatelně seznámen.
(2) Odborná komise se vždy v komplexní zprávě zaměří na otázku prognózy
dalšího vývoje chovance z hlediska případné změny zabezpečovací detence
na ochranné léčení.
(3) Ředitel ústavu ve spolupráci s odbornou komisí sleduje vývoj
chování každého chovance, vyhodnocuje úspěšnost výkonu zabezpečovací
detence a posuzuje podmínky pro navržení změny zabezpečovací detence na
ochranné léčení, případně zda jsou splněny podmínky k propuštění
chovance ze zabezpečovací detence.
(4) Shledá-li odborná komise na základě návrhu odborného zaměstnance,
že pominuly důvody pro další trvání zabezpečovací detence, vypracuje o
tom zvláštní podrobnou zprávu, kterou předloží řediteli ústavu s
doporučením na propuštění chovance ze zabezpečovací detence, nebo na
změnu zabezpečovací detence na ochranné léčení. Ředitel ústavu, pokud
se s doporučením odborné komise ztotožní, podá neprodleně návrh na
propuštění chovance ze zabezpečovací detence, nebo na změnu
zabezpečovací detence na ochranné léčení okresnímu soudu, v jehož
obvodu se zabezpečovací detence vykonává, a vyrozumí o tom příslušného
státního zástupce.
(5) Pokud se ředitel ústavu neztotožní s doporučením odborné komise,
její zprávu spolu s vlastním stanoviskem neprodleně zašle okresnímu
soudu, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává.
HLAVA VI
ODMĚNY, KÁZEŇSKÉ TRESTY A ZABRÁNÍ VĚCI
§ 27
Odměny
Chovanci, který svým chováním a jednáním projevuje odpovědný přístup k
plnění stanovených povinností a spolupracuje při naplňování účelu
výkonu zabezpečovací detence, lze udělit odměnu, kterou je
a) pochvala,
b) veřejná pochvala nebo veřejné poděkování,
c) mimořádné zvýšení doby trvání návštěv v kalendářním měsíci nebo jiná
osobní výhoda,
d) věcná nebo peněžitá odměna až do výše 1 000 Kč.
§ 28
Kázeňské přestupky
(1) Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení základních povinností
chovance uvedených v § 17.
(2) Za kázeňský přestupek lze uložit kázeňský trest. Kázeňský trest lze
uložit jen, jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a
prokázáno zaviněné jednání chovance. Před uložením kázeňského trestu
musí být chovanci umožněno, aby se k věci vyjádřil.
(3) Kázeňskými tresty jsou
a) napomenutí,
b) veřejná důtka,
c) odnětí osobní výhody udělené podle § 27 písm. c),
d) odnětí možnosti účastnit se kulturní nebo společenské akce v ústavu,
e) propadnutí věci.
(4) Kázeňský trest napomenutí nelze uložit vedle trestu veřejné důtky.
(5) Kázeňský trest se neuloží, jestliže samotným projednáním kázeňského
přestupku s chovancem lze dosáhnout jeho nápravy.
(6) Kázeňský trest se neuloží, jestliže od spáchání kázeňského
přestupku uplynula doba jednoho roku.
§ 29
Propadnutí věci
(1) Kázeňský trest propadnutí věci lze uložit, jde-li o věc,
a) jíž bylo použito ke spáchání kázeňského přestupku,
b) která byla určena ke spáchání kázeňského přestupku,
c) kterou chovanec získal kázeňským přestupkem nebo jako odměnu za něj,
nebo
d) kterou chovanec nabyl za věc uvedenou pod písmenem c).
(2) Kázeňský trest propadnutí věci je možno uložit samostatně nebo s
jiným kázeňským trestem, náleží-li věc pachateli kázeňského přestupku.
Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
(3) Kázeňský trest propadnutí věci nelze uložit, pokud by vzhledem k
vyšší hodnotě věci bylo vyslovení jejího propadnutí v nápadném nepoměru
k povaze kázeňského přestupku.
§ 30
Zabrání věci
(1) Pokud nebylo rozhodnuto o propadnutí věci, lze rozhodnout o tom, že
se taková věc zabírá,
a) náleží-li pachateli, kterého nelze za kázeňský přestupek stíhat nebo
kázeňsky potrestat, nebo
b) vyžaduje-li to bezpečnost osob nebo majetku, pořádek v ústavu,
případně jiný obdobný obecný zájem.
(2) Rozhodnutí o zabrání věci je třeba písemně oznámit chovanci, který
se dopustil kázeňského přestupku, a osobě, které se přímo týká, pokud
je známa. Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
§ 31
Kázeňská pravomoc
(1) Kázeňskou pravomoc nad chovanci vykonávají generální ředitel
Vězeňské služby a ředitelé ústavů. Jiní zaměstnanci Vězeňské služby
mohou kázeňskou pravomoc vykonávat, pokud k tomu byli zmocněni
generálním ředitelem Vězeňské služby nebo s jeho souhlasem ředitelem
ústavu.
(2) Generální ředitel Vězeňské služby rozhoduje v kázeňském řízení jen
o stížnosti proti uložení kázeňského trestu.
(3) Chovanec má právo do 3 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o uložení
kázeňského trestu podat proti němu stížnost. Odkladný účinek má jen
stížnost proti uložení kázeňského trestu propadnutí věci.
(4) Proti rozhodnutí o zabrání věci má pachatel kázeňského přestupku a
osoba, které se rozhodnutí o zabrání věci přímo týká, právo do 3 dnů
ode dne oznámení tohoto rozhodnutí podat stížnost, která má odkladný
účinek.
(5) O stížnosti rozhodne do 5 pracovních dnů ode dne jejího doručení
ředitel ústavu nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby. K
rozhodnutí o stížnosti nelze zmocnit zaměstnance, který kázeňský trest
uložil, nebo který rozhodl o zabrání věci. O stížnosti proti rozhodnutí
ředitele ústavu rozhodne generální ředitel Vězeňské služby.
§ 32
Kázeňské vyřízení jiného protispolečenského jednání
(1) Uložením kázeňského trestu se vyřizují též jednání, která mají
znaky přestupků, pokud byly spáchány během výkonu zabezpečovací
detence.
(2) Uložením kázeňského trestu chovanci se nevylučuje jeho trestní
stíhání, je-li skutek trestným činem.
§ 33
Oprávnění soudů a jiných orgánů
Při výkonu své pravomoci stanovené zvláštním právním předpisem a v
souvislosti s konkrétním řízením jsou soudci, případně zaměstnanci
soudu k tomu určení, a zaměstnanci orgánů veřejné moci oprávněni
navštěvovat chovance v ústavu, mluvit s ním bez přítomnosti třetí osoby
a nahlížet do jeho osobních spisů a dalších písemností, které souvisejí
s výkonem zabezpečovací detence a jejichž znalost je nutná k vedení
probíhajícího řízení.
HLAVA VII
OPATŘENÍ K ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNOSTI
§ 34
Obecné ustanovení
(1) Ústav zabezpečí vhodné podmínky pro výkon duchovní služby a pro
činnost dalších orgánů a osob, které jsou za podmínek stanovených
zvláštním právním předpisem oprávněny vykonávat v ústavu své pravomoci
a plnit své úkoly, tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost příchozích osob
a nebylo narušeno plnění programů chovanců.
(2) Ředitel ústavu je povinen přijmout taková opatření, která zajistí
bezpečnost chovanců i dalších osob přítomných v ústavu.
§ 35
Akutní krizové opatření
(1) Chovanec, který svým jednáním vážným způsobem bezprostředně
ohrožuje sebe nebo jiného, může být na základě rozhodnutí odborného
zaměstnance umístěn po nezbytně nutnou dobu do izolační místnosti s
vybavením omezujícím možnost sebepoškození chovance.
(2) Izolační místnost musí mít
a) plochu nejméně 6 m2,
b) přirozené i umělé osvětlení,
c) možnost přirozeného větrání,
d) možnost vytápění,
e) vybavení nezbytným připevněným nábytkem a lůžkovinami,
f) oddělené sanitární zařízení.
(3) Po umístění do izolační místnosti musí být chovanec neprodleně
podroben mimořádné lékařské prohlídce a v průběhu dalšího pobytu v
izolační místnosti musí být jeho zdravotní stav zhodnocen nejméně
jedenkrát za 24 hodin a posouzeno, zda je i nadále nutné užití akutního
krizového opatření. Dále je nutné sledovat, zda chovanec není zdravotně
poškozen. Během pobytu v izolační místnosti je chovanec podroben
zvýšené péči odborných zaměstnanců s cílem jednak dosáhnout utlumení
jeho agresivních nebo jiných nežádoucích projevů a celkového zklidnění
a jednak odstranit příčiny, které způsobily jeho chování, aby se mohl
vrátit do běžného režimu ústavu.
(4) Po dobu pobytu v izolační místnosti je chovanec trvale sledován
zaměstnanci Vězeňské služby, a to i s využitím kamerového systému.
(5) O užití akutního krizového opatření musí být bez zbytečného odkladu
vyrozuměn státní zástupce, který vykonává dozor nad výkonem
zabezpečovací detence. Byl-li chovanci ustanoven soudem opatrovník,
ústav zajistí jeho vyrozumění.
(6) O průběhu pobytu chovance v izolační místnosti je vedena
dokumentace, v níž jsou zejména evidovány
a) datum a přesný čas umístění chovance do izolační místnosti a jméno
odborného zaměstnance, který o tom rozhodl,
b) důvody umístění chovance v izolační místnosti,
c) poznatky o projevech chovance významné z hlediska zdravotního,
psychologického, případně i speciálně pedagogického,
d) záznamy o poskytované péči odborného zaměstnance a o činnostech a
zjištěních zaměstnanců pověřených sledováním stavu chovance,
e) záznamy o návštěvách lékaře,
f) záznam o ukončení pobytu chovance v izolační místnosti.
(7) V průběhu pobytu v izolační místnosti může odborný zaměstnanec
rozhodnout, že chovanec bude v průběhu vycházky pod stálým dozorem
zaměstnance Vězeňské služby, případně, že vycházka chovance se
uskuteční ve vymezeném prostoru anebo odděleně od ostatních chovanců.
§ 36
Omezovací prostředky
(1) V nezbytně nutných případech lze k ochraně chovance a jiných osob
použít omezovací prostředky.
(2) Omezovacími prostředky jsou
a) pobyt na uzavřeném oddělení,
b) umístění chovance v izolační místnosti, která splňuje podmínky
uvedené v § 35 odst. 2,
c) omezení chovance v pohybu prostřednictvím ochranných pásů,
d) omezení chovance v pohybu prostřednictvím manuálního držení,
e) akutní parenterální podávání psychofarmak, pokud se nejedná o léčbu
na žádost chovance, či dlouhodobou léčbu psychiatrické poruchy.
§ 37
Podmínky pro použití omezovacích prostředků
(1) Omezovací prostředky lze použít, jen nelze-li použít jiných
mírnějších prostředků. Použití omezovacích prostředků je přípustné
pouze tehdy, když nelze nalézt odstranitelnou příčinu chování chovance,
nebo v situacích, kdy je riziko vyplývající z jeho chování velmi
vysoké.
(2) O použití omezovacích prostředků souvisejících se zdravotním stavem
chovance rozhoduje lékař. V ostatních případech rozhoduje o jejich
použití ředitel ústavu nebo jím pověřený zaměstnanec.
(3) O použití omezovacích prostředků se bez odkladu vyhotoví zápis,
obsahující vždy jméno osoby, která o použití omezovacích prostředků
rozhodla, druh omezovacích prostředků a důvod jejich použití, dobu, po
kterou k použití omezovacích prostředků došlo a datum jejich použití,
záznam o prováděných kontrolách a záznamy o zdravotním stavu, zejména z
hlediska kontroly funkcí, které je nutné vzhledem k osobě chovance
zvlášť sledovat.
(4) O použití omezovacích prostředků musí být bez zbytečného odkladu
vyrozuměn státní zástupce, který vykonává dozor nad výkonem
zabezpečovací detence. Byl-li chovanci ustanoven soudem opatrovník,
ústav zajistí jeho vyrozumění.
(5) Chovanec, vůči němuž byly omezovací prostředky použity po delší
dobu, musí být pravidelně kontrolován lékařem a musí být přijata taková
opatření, která zabrání jeho případnému zranění, a to i s využitím
kamerového systému. Dále je nutno zajistit, aby nedocházelo k jeho
zdravotnímu poškození a aby měl možnost osobní hygieny.
(6) Omezovací prostředky lze použít v nezbytně nutném rozsahu a jen po
dobu nezbytně nutnou a při každé prováděné kontrole musí být vždy
vyhodnoceno, zda je nutné jejich další použití, anebo zda postačí
použití jiných vhodných prostředků.
(7) Použití omezovacích prostředků nevylučuje možnost návštěv.
(8) O možnosti použití omezovacích prostředků jsou chovanci při přijetí
do ústavu poučeni.
HLAVA VIII
SPOLEČNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 38
Společná ustanovení o řízení
(1) Rozhodnutí vydané podle tohoto zákona se oznámí osobě, jíž se týká;
v případě, že tento zákon proti takovému rozhodnutí připouští stížnost,
doručí se takové osobě jeho písemné vyhotovení. Rozhodnutí podle § 8
odst. 3, § 9 odst. 1 a 2, § 10 odst. 3 a § 12 odst. 3 zaznamená osoba,
která ho vydala, do osobní dokumentace chovance.
(2) Rozhodnutí se oznamuje buď vyhlášením rozhodnutí v přítomnosti
toho, jehož se týká, anebo doručením písemného vyhotovení takového
rozhodnutí.
(3) Stížnost proti rozhodnutí má odkladný účinek pouze tehdy, jestliže
tak tento zákon výslovně stanoví.
(4) K rozhodování o žalobách proti rozhodnutím generálního ředitele
Vězeňské služby je příslušný krajský soud, v jehož obvodu má sídlo
ústav, ve kterém bylo napadené rozhodnutí vydáno.
(5) O stížnosti proti rozhodnutí odborného zaměstnance ústavu nebo
zaměstnance Vězeňské služby rozhodne do 30 dnů ode dne jejího doručení
ředitel ústavu. O stížnosti proti rozhodnutí ředitele ústavu rozhodne
do 30 dnů ode dne jejího doručení generální ředitel Vězeňské služby
nebo jím zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby, pokud tento zákon
nestanoví jinak (§ 31 odst. 5).
§ 39
Evidence osob a povinná dokumentace
(1) Evidence osob ve výkonu zabezpečovací detence obsahuje
a) údaje převzaté z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení
oznámených Vězeňské službě,
b) údaje umožňující určení totožnosti chovance,
c) údaje o průběhu výkonu zabezpečovací detence, včetně údajů o přesném
místě a době, kdy taková osoba vykonávala zabezpečovací detenci.
(2) Na zpracování osobních údajů v evidenci uvedené v odstavci 1 se
užije zvláštní právní předpis^6) s tím, že
a) ke zpracování osobních údajů v této evidenci není třeba souhlasu
osoby, jíž se údaje týkají,
b) Vězeňská služba nemá povinnost informovat osobu, jíž se údaje
týkají, o obsahu své evidence,
c) k předání osobních údajů z této evidence do jiných států, pokud se
tak děje v rámci spolupráce v trestních věcech uskutečňované na základě
vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, není
nutný předchozí souhlas Úřadu pro ochranu osobních údajů,
d) osobní údaje se v evidenci uchovávají do doby, než osoba, jíž se
takové údaje týkají, dovrší nebo by dovršila 80 let, nejméně však 10
let od změny výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení nebo od
propuštění chovance ze zabezpečovací detence.
(3) Údaje z evidence osob ve výkonu zabezpečovací detence Vězeňská
služba poskytuje
a) orgánům činným v trestním řízení,
b) soudům a státním zastupitelstvím při výkonu jejich další působnosti,
c) orgánům veřejné správy a Rejstříku trestů, pokud je potřebují pro
svoji činnost,
d) jiným osobám, pokud na poskytnutí údaje osvědčí právní zájem a
jejímu poskytnutí nebrání zvláštní právní předpis.
(4) Ústav vede dokumentaci, která obsahuje
a) vnitřní řád ústavu,
b) plány programů a jejich vyhodnocení,
c) komplexní zprávy k jednotlivým chovancům,
d) návrhy a zprávy o chovancích podávané soudu a rozhodnutí soudu,
e) osobní dokumentaci chovanců včetně udělených odměn a uložených
kázeňských trestů,
f) dokumentaci o umístění a průběhu pobytu chovance v izolační
místnosti,
g) dokumentaci o použití omezovacích prostředků,
h) knihu úředních návštěv,
i) knihu ostatních návštěv,
j) evidenci uskutečněných telefonických hovorů,
k) přehled o peněžních prostředcích, které má chovanec uloženy do
úschovy v ústavu, a o jejich čerpání,
l) závěrečné komplexní zprávy o průběhu zabezpečovací detence pro
navazující ochranné léčení ve zdravotnickém zařízení s tím, že nesmí
být dotčena ochrana citlivých dat.
(5) Součástí dokumentace vedené o chovanci je rovněž kopie zdravotnické
dokumentace, kterou na žádost ústavu předá zdravotnické zařízení.
§ 40
Dozor nad výkonem zabezpečovací detence
(1) Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu zabezpečovací
detence vykonává krajské státní zastupitelství, v jehož obvodu se
zabezpečovací detence vykonává.
(2) Při výkonu dozoru je státní zástupce oprávněn
a) v kteroukoliv dobu navštěvovat místa, kde se provádí výkon
zabezpečovací detence,
b) nahlížet do dokladů a hovořit s chovanci bez přítomnosti jiných
osob,
c) prověřovat, zda příkazy a rozhodnutí Vězeňské služby v ústavu
týkající se výkonu zabezpečovací detence odpovídají zákonům a jiným
právním předpisům,
d) žádat od zaměstnanců Vězeňské služby potřebná vysvětlení, předložení
spisů, dokladů, příkazů a rozhodnutí týkajících se výkonu zabezpečovací
detence,
e) vydávat příkazy k zachovávání právních předpisů platných pro výkon
zabezpečovací detence,
f) nařídit, aby osoba, která je ve výkonu zabezpečovací detence držena
nezákonně, byla ihned propuštěna.
(3) Vězeňská služba je povinna příkazy státního zástupce bez odkladu
provést.
§ 41
Spolupráce s orgány veřejné správy
Po dobu výkonu zabezpečovací detence ústav vytváří předpoklady pro
plynulý přechod chovance do samostatného způsobu života po propuštění z
výkonu zabezpečovací detence nebo po převedení do ochranného léčení.
Přitom spolupracuje s orgány poskytujícími sociální služby a s orgány
sociálně právní ochrany dětí, zejména jim poskytuje včas potřebné
informace a umožňuje jim průběžný kontakt s chovancem.
§ 42
Úhrada zdravotních služeb ve zvláštních případech
Zdravotní služby poskytnuté chovanci, který není pojištěncem podle
zvláštního právního předpisu^7), hradí Vězeňská služba.
ČÁST DRUHÁ
zrušena
§ 43
zrušen
ČÁST TŘETÍ
Změna trestního řádu
§ 44
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve
znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969
Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980
Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990
Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993
Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního
soudu vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č.
150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č.
166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č.
30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného
pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č.
200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č.
218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č.
257/2004 Sb., zákona č. 283/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č.
587/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 45/2005 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 239/2005 Sb., zákona č.
394/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č.
112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č.
165/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 321/2006 Sb., zákona č.
170/2007 Sb., zákona č. 179/2007 Sb., zákona č. 345/2007 Sb. a nálezu
Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 90/2008 Sb., se mění takto:
1. V § 36 odst. 4 písm. f) se za slovo „uložení“ vkládají slova „nebo
změně zabezpečovací detence nebo“.
2. V § 142 odst. 2 se slova „o vazbě a o ochranném léčení“ nahrazují
slovy „o vazbě, o ochranném léčení a o zabezpečovací detenci“.
3. V § 178 odst. 1 se za slova „ochranné léčení“ vkládají slova „nebo
zabezpečovací detenci“.
4. V nadpisu nad § 239 se za slovo „léčení“ vkládají slova „ ,
zabezpečovací detence“.
5. § 239 zní:
㤠239
(1) Nejde-li o případ, kdy si soud rozhodnutí o ochranném léčení, o
zabezpečovací detenci nebo o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty
vyhradil podle § 230 odst. 2, může je uložit ve veřejném zasedání, jen
navrhne-li to státní zástupce.
(2) Proti rozhodnutí o ochranném léčení, o zabezpečovací detenci a o
zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.“.
6. V části třetí, hlavě dvacáté první nadpis oddílu pátého zní: „Výkon
ochranného léčení a zabezpečovací detence“.
7. § 351a včetně nadpisu zní:
㤠351a
Změna ochranného léčení
(1) O změně způsobu výkonu ochranného léčení na návrh zdravotnického
zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává ochranné
léčení, anebo i bez takového návrhu rozhoduje ve veřejném zasedání
okresní soud, v jehož obvodu je zdravotnické zařízení, ve kterém se
ochranné léčení vykonává; tento soud rozhoduje na návrh zdravotnického
zařízení nebo státního zástupce i o změně ústavního ochranného léčení
na zabezpečovací detenci.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.“.
8. § 353 včetně nadpisu zní:
㤠353
Propuštění z ochranného léčení a jeho ukončení
(1) Jakmile bylo dosaženo účelu ochranného léčení, podá zdravotnické
zařízení, ve kterém je ochranné léčení vykonáváno, návrh na propuštění
z ochranného léčení okresnímu soudu, v jehož obvodu se ochranné léčení
vykonává; návrh na ukončení ochranného léčení podle § 72 odst. 6
trestního zákona podá zdravotnické zařízení, jakmile zjistí, že jeho
účelu nelze dosáhnout. Nebude-li ochranné léčení vykonáno tak, aby do
dvou let od jeho započetí bylo rozhodnuto o propuštění z ochranného
léčení nebo o jeho ukončení, podá zdravotnické zařízení nejméně dva
měsíce před uplynutím lhůty dvou let od počátku výkonu ochranného
léčení návrh na jeho prodloužení. V návrhu na propuštění z ochranného
léčení, na jeho ukončení nebo v návrhu na prodloužení ochranného léčení
zdravotnické zařízení popíše průběh a výsledky ochranného léčení a
uvede důvody navrhovaného postupu včetně návrhu na případné uložení
dohledu nad chováním osoby, na níž je vykonáváno ochranné léčení. O tom
je třeba zdravotnické zařízení poučit.
(2) O propuštění z ochranného léčení, o jeho ukončení včetně případného
uložení dohledu nebo o prodloužení ochranného léčení rozhodne na návrh
zdravotnického zařízení, státního zástupce nebo osoby, na níž se
vykonává ochranné léčení, anebo i bez takového návrhu ve veřejném
zasedání okresní soud, v jehož obvodu se ochranné léčení vykonává.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.“.
9. § 354 až 357 včetně nadpisů znějí:
㤠354
Nařízení výkonu zabezpečovací detence a její výkon
(1) Jakmile se rozhodnutí, podle něhož se má vykonat zabezpečovací
detence, stalo vykonatelným, předseda senátu zašle příslušnému ústavu
pro výkon zabezpečovací detence, v němž má být zabezpečovací detence
vykonána, nařízení výkonu zabezpečovací detence a současně vyzve osobu,
které byla zabezpečovací detence uložena, je-li na svobodě, aby výkon
zabezpečovací detence nastoupila. Stal-li se výrok o uložení
zabezpečovací detence, která nebyla uložena vedle nepodmíněného trestu
odnětí svobody, vykonatelným rozhodnutím odvolacího soudu, nařídí výkon
zabezpečovací detence u obviněného, který je ve vazbě, předseda senátu
odvolacího soudu ihned při vyhlášení rozhodnutí. O nařízení výkonu
zabezpečovací detence vždy vyrozumí okresní soud, v jehož obvodu je
ústav pro výkon zabezpečovací detence, ve kterém bude zabezpečovací
detence vykonávána.
(2) Je-li osoba, které byla uložena zabezpečovací detence, při pobytu
na svobodě nebezpečná pro své okolí, nebo je-li obava, že taková osoba,
která je na svobodě, uprchne, anebo je-li zde jiný důležitý důvod,
zařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do ústavu pro výkon
zabezpečovací detence; jinak jí může poskytnout přiměřenou lhůtu k
obstarání jejích záležitostí, která však nesmí být delší než jeden
měsíc ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.
(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru v
činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo
nadřízeného, aby zařídil jeho dopravení do ústavu pro výkon
zabezpečovací detence.
(4) Předseda senátu požádá ústav pro výkon zabezpečovací detence, aby
oznámil soudu, který zabezpečovací detenci uložil, kdy bylo s výkonem
zabezpečovací detence započato. Zároveň požádá ústav pro výkon
zabezpečovací detence, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se
zabezpečovací detence vykonává, podal neprodleně zprávu, jestliže
pominou důvody pro další trvání zabezpečovací detence.
(5) K nařízení výkonu zabezpečovací detence předseda senátu připojí pro
potřeby ústavu pro výkon zabezpečovací detence znalecký posudek, opis
protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním
stavu osoby, které byla uložena zabezpečovací detence, pokud v průběhu
trestního řízení byly opatřeny, a žádost, aby byla podávána okresnímu
soudu, v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává, v jím
stanovených lhůtách, zpráva o průběhu a výsledcích výkonu zabezpečovací
detence, se zaměřením na hlediska uvedená v § 72a odst. 4 trestního
zákona.
§ 355
Změna výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení
O změně výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení rozhoduje ve
veřejném zasedání okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon
zabezpečovací detence, ve kterém se zabezpečovací detence vykonává;
proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 356
Upuštění od výkonu zabezpečovací detence
O upuštění od výkonu zabezpečovací detence před jejím započetím
rozhodne soud, který zabezpečovací detenci uložil, a to ve veřejném
zasedání na návrh státního zástupce nebo osoby, které byla
zabezpečovací detence uložena, anebo i bez takového návrhu. Proti
tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.
§ 357
Trvání zabezpečovací detence a propuštění ze zabezpečovací detence
(1) Okresní soud, v jehož obvodu je ústav pro výkon zabezpečovací
detence, ve kterém se zabezpečovací detence vykonává, na podkladě
vyžádaných zpráv sleduje výkon zabezpečovací detence a nejméně jednou
za 12 měsíců od započetí výkonu zabezpečovací detence nebo od
předchozího rozhodnutí o jejím trvání přezkoumá, zda důvody pro její
další pokračování trvají.
(2) O dalším trvání zabezpečovací detence nebo o propuštění ze
zabezpečovací detence rozhodne na návrh ústavu pro výkon zabezpečovací
detence, státního zástupce nebo osoby, na níž se vykonává zabezpečovací
detence, anebo i bez takového návrhu ve veřejném zasedání okresní soud,
v jehož obvodu se zabezpečovací detence vykonává.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže
§ 45
V zákoně č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a
o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o
soudnictví ve věcech mládeže), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona
č. 253/2006 Sb. a zákona č. 345/2007 Sb., § 21 včetně nadpisu a
poznámek pod čarou č. 8 až 10 zní:
㤠21
Druhy ochranných opatření
(1) Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení^8), zabezpečovací
detence^8a), zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty^9) a ochranná
výchova. Jejich účelem je kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální
vývoj mladistvého a chránit společnost před pácháním provinění
mladistvými.
(2) Ochrannou výchovu lze uložit pouze podle tohoto zákona, ostatní
ochranná opatření se ukládají podle trestního zákona^10).
8) § 72 trestního zákona.
8a) § 72a trestního zákona.
9) § 73 trestního zákona.
10) § 72 až 73 trestního zákona.“.
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky
§ 46
Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České
republiky, ve znění zákona č. 293/1993 Sb., zákona č. 169/1999 Sb.,
zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 460/2000 Sb., zákona č. 309/2002 Sb.,
zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 436/2003 Sb., č. 413/2005 Sb., zákona
č. 267/2006 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb., se mění takto:
1. V § 1 odst. 1 se za slova „výkon vazby“ vkládají slova „ , výkon
zabezpečovací detence“.
2. V § 1 odstavec 4 zní:
„(4) Organizačními jednotkami Vězeňské služby jsou generální
ředitelství, vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací
detence a Institut vzdělávání. Generální ředitelství zabezpečuje plnění
společných úkolů ostatních organizačních jednotek, které metodicky řídí
a kontroluje. V čele vazebních věznic, věznic, ústavů pro výkon
zabezpečovací detence a Institutu vzdělávání jsou ředitelé, které
jmenuje a odvolává generální ředitel.“.
3. V § 2 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b) spravuje a střeží ústavy pro výkon zabezpečovací detence,“.
Dosavadní písmena b) až l) se označují jako písmena c) až m).
4. V § 2 odst. 1 se v písmenu c) za slova „ve výkonu vazby“ vkládají
slova „ , ve výkonu zabezpečovací detence“.
5. V § 2 odst. 1 se v písmenu g) za slova „ve výkonu vazby“ vkládají
slova „ , ve výkonu zabezpečovací detence“.
6. V § 2 odst. 1 se v písmenu i) za slova „ve výkonu vazby“ vkládají
slova „ , ve výkonu zabezpečovací detence“.
7. V § 2 odst. 1 písmeno l) zní:
„l) poskytuje zdravotní péči ve svých zdravotnických zařízeních osobám
ve výkonu vazby, osobám ve výkonu zabezpečovací detence a osobám ve
výkonu trestu odnětí svobody, příslušníkům a občanským zaměstnancům
Vězeňské služby; v případě potřeby zabezpečuje specializovanou
zdravotní péči v mimovězeňských zdravotnických zařízeních,“.
8. V § 2 odst. 1 se v písmenu m) za slova „ve výkonu vazby“ vkládají
slova „ , ve výkonu zabezpečovací detence“.
9. V § 3 odst. 2 se za slova „ve výkonu vazby“ vkládají slova „ , ve
výkonu zabezpečovací detence“ a za slova „vazební věznice, věznice,“ se
vkládají slova „ústavy pro výkon zabezpečovací detence“.
10. V § 3 odst. 3 se za slova „ve výkonu vazby“ vkládají slova „ , ve
výkonu zabezpečovací detence“.
11. V § 3 odst. 5 se za slova „v místech výkonu vazby“ vkládají slova „
, výkonu zabezpečovací detence“.
12. Na konci textu § 4b se doplňují slova „a s chovanci ve výkonu
zabezpečovací detence“.
13. V § 6 odst. 1 se za slova „s osobami“ vkládají slova „ve výkonu
zabezpečovací detence,“ a za slova „k naplňování účelu“ se vkládají
slova „výkonu zabezpečovací detence,“.
14. V § 7 odst. 1 se za písmeno a) vkládá nové písmeno b), které zní:
„b) páchá-li osoba ve výkonu zabezpečovací detence trestný čin,
popřípadě je-li důvodné podezření z jeho páchání,“.
Dosavadní písmena b) a c) se označují jako písmena c) a d).
15. V § 7 odst. 1 se v písmenu c) za slovo „osoba“ vkládají slova „ve
výkonu zabezpečovací detence,“ a za slovo „účel“ se vkládají slova
„výkonu zabezpečovací detence,“.
16. V § 7 odst. 1 písm. d) se za slovo „vazby“ vkládají slova „ ,
zabezpečovací detence“.
17. V § 7 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4) Příslušník, který plní úkoly vězeňské stráže, je povinen i v době
mimo službu v mezích stanovených tímto zákonem a dalšími právními
předpisy provést služební zákrok nebo jiná potřebná opatření, páchá-li
osoba ve výkonu zabezpečovací detence trestný čin, jímž je
bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo majetek.“.
18. V § 8 odst. 2 se za slovo „vazby“ vkládají slova „ , zabezpečovací
detence“.
19. V § 10 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Vysvětlení je
příslušník také oprávněn požadovat od osob ve výkonu zabezpečovací
detence, které mohou přispět k objasnění skutečností důležitých pro
odhalení trestného činu spáchaného pachatelem během výkonu
zabezpečovací detence, jakož i pro vypátrání osoby prchající z výkonu
zabezpečovací detence. Osoba podávající vysvětlení má právo na právní
pomoc advokáta.“.
20. V § 11 odst. 1 se za slova „u osoby“ vkládají slova „ve výkonu
zabezpečovací detence,“.
21. V § 12 odst. 1 se za slovo „osobě“ vkládají slova „ve výkonu
zabezpečovací detence,“.
22. V § 12 odst. 2 se za slovo „účel“ vkládají slova „zabezpečovací
detence,“ a za slovo „vykonává“ se vkládají slova „zabezpečovací
detence,“.
23. V § 13 odst. 1 se za slova „mohla narušit výkon“ vkládají slova
„zabezpečovací detence,“ a za slova „mohly narušit výkon“ se vkládají
slova „zabezpečovací detence,“.
24. V § 13 odst. 2 se v písmenu a) za slova „naruší výkon“ vkládají
slova „zabezpečovací detence,“.
25. V § 13 odst. 2 se v písmenu b) za slova „narušuje výkon“ vkládají
slova „zabezpečovací detence,“.
26. V § 15 se za slova „prchající z“ vkládají slova „výkonu
zabezpečovací detence,“.
27. V § 16b odst. 2 se za slova „v objektech“ vkládají slova „ústavů
pro výkon zabezpečovací detence,“ a za slovo „osob“ se vkládají slova
„ve výkonu zabezpečovací detence,“.
28. V § 16c se ve větě první za slova „s účelem“ vkládají slova „výkonu
zabezpečovací detence,“ a za slova „zejména osob“ se vkládají slova „ve
výkonu zabezpečovací detence,“.
29. V § 16c se ve větě druhé za slovo „osobou“ vkládají slova „ve
výkonu zabezpečovací detence,“.
30. V § 17 odst. 1 se za slovo „účel“ vkládají slova „výkonu
zabezpečovací detence,“.
31. V § 17 odst. 4 se za slova „osoby ve“ vkládají slova „výkonu
zabezpečovací detence,“.
32. V § 18 odst. 1 písm. c) se za slovo „osoby“ vkládají slova „ve
výkonu zabezpečovací detence,“.
33. V nadpisu hlavy páté se za slovo „osob“ vkládají slova „ve výkonu
zabezpečovací detence,“.
34. V § 23a odstavec 1 zní:
„(1) Evidence osob ve výkonu zabezpečovací detence, vazby a výkonu
trestu odnětí svobody na území České republiky obsahuje
a) údaje převzaté z rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení
oznámených Vězeňské službě,
b) údaje umožňující určení totožnosti každé osoby ve výkonu
zabezpečovací detence a uvězněné osoby,
c) údaje o průběhu výkonu zabezpečovací detence, vazby nebo trestu
odnětí svobody včetně údajů o přesném místě a době, kdy taková osoba
vykonávala zabezpečovací detenci, vazbu nebo trest odnětí svobody,
přehledu o udělených odměnách a uložených kázeňských trestech a údajů o
výsledcích zdravotních prohlídek.“.
35. V § 23a odst. 2 větě první se číslo „2“ nahrazuje číslem „1“ a v
písmenu d) se za slova „takové osoby z“ vkládají slova „výkonu
zabezpečovací detence,“.
36. V § 23a odst. 3 větě první se za slova „z evidence osob“ vkládají
slova „ve výkonu zabezpečovací detence,“.
37. V § 24 odst. 2 se za slova „V případě, že“ vkládají slova „v ústavu
pro výkon zabezpečovací detence,“.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o státním zastupitelství
§ 47
V § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním
zastupitelství, ve znění zákona č. 14/2002 Sb. a zákona č. 310/2002
Sb., se za slova „ochranné léčení,“ vkládají slova „zabezpečovací
detence,“.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o Veřejném ochránci práv
§ 48
Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění zákona č.
265/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č.
626/2004 Sb., zákona č. 381/2005 Sb. a zákona č. 342/2006 Sb., se mění
takto:
1. V § 1 odst. 2 se za slova „ochranné léčení,“ vkládají slova
„zabezpečovací detence,“.
2. V § 1 odst. 4 písm. a) se slova „anebo ochranné léčení“ nahrazují
slovy „ , ochranné léčení anebo zabezpečovací detence,“.
ČÁST OSMÁ
Změna zákona o občanských průkazech
§ 49
V § 8 odst. 3 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění
zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 559/2004 Sb., se za slova „odnětí
svobody,“ vkládají slova „výkonu zabezpečovací detence,“.
ČÁST DEVÁTÁ
zrušena
§ 50
zrušen
ČÁST DESÁTÁ
Změna zákona o veřejném zdravotním pojištění
§ 51
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a
doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997
Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999
Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000
Sb., zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
167/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č.
459/2000 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č.
285/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č.
222/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č.
424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č.
85/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 422/2004 Sb., zákona č.
436/2004 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č.
168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č.
361/2005 Sb., zákona č. 47/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č.
112/2006 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č.
189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č.
264/2006 Sb., zákona č. 340/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 57/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č.
261/2007 Sb. a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto:
1. V § 7 odst. 1 písm. i) se slovo „vazbě“ nahrazuje slovy „výkonu
zabezpečovací detence nebo vazby“.
2. V § 8 odst. 2 písm. m) se za slova „ve výkonu“ vkládají slova
„ochranného opatření zabezpečovací detence a“.
3. V § 11 odst. 4 se slovo „vazbě“ nahrazuje slovy „výkonu
zabezpečovací detence nebo vazby“.
4. V § 16a odst. 2 se na konci písmene b) doplňují slova „nebo při
výkonu zabezpečovací detence“.
ČÁST JEDENÁCTÁ
Změna občanského soudního řádu
§ 52
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967
Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975
Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991
Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993
Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994
Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995
Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995
Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č.
142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb.,
zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb.,
zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb.,
zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č.
46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č.
155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č.
227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č.
120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č.
271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb.,
zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb.,
zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb.,
zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č.
88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného
pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb.,
zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb.,
zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb.,
zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb.,
zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb.,
zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb.,
zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb.,
zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb.,
zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb.,
zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb.,
zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb.
a zákona č. 296/2007 Sb., se mění takto:
1. V § 46a odst. 2 se za slovo „výkon“ vkládají slova „zabezpečovací
detence,“.
2. § 373 zní:
㤠373
Ministerstvo upraví vyhláškou výkon rozhodnutí srážkami z pracovní
odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo
ve výkonu zabezpečovací detence, jakož i chovanců v zařízeních pro
výkon ústavní a ochranné výchovy.“.
ČÁST DVANÁCTÁ
Změna zákona o církvích a náboženských společnostech
§ 53
V § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského
vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně
některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech), se za
slovo „svobody,“ vkládají slova „zabezpečovací detence,“.
ČÁST TŘINÁCTÁ
Změna zákona o zaměstnanosti
§ 54
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 168/2005
Sb., zákona č. 202/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005
Sb., zákona č. 382/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 428/2005
Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 109/2006
Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 161/2006
Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 264/2006
Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 213/2007
Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb. a zákona č.
379/2007 Sb., se mění takto:
1. V § 25 odst. 2 písm. d) se za slovo „svobody“ vkládají slova „ ,
vykonává ochranné opatření zabezpečovací detenci“.
2. V § 29 písm. c) se za slovo „svobody,“ vkládají slova „nástupu
výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence,“.
3. V § 33 odst. 1 písm. h) se za slovo „svobody“ vkládají slova „nebo
po propuštění z výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence“.
ČÁST ČTRNÁCTÁ
Změna zákona o životním a existenčním minimu
§ 55
V § 4 odst. 8 zákona č. 110/2006 Sb., o existenčním a životním minimu,
se za slovo „vazbě“ vkládají slova „ , ve výkonu ochranného opatření
zabezpečovací detence“.
ČÁST PATNÁCTÁ
Změna zákona o státní sociální podpoře
§ 56
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č.
137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č.
91/1998 Sb., zákona č. 158/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č.
118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č.
492/2000 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č.
309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 125/2003 Sb., zákona č.
362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 438/2003 Sb., zákona č.
453/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č.
315/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č.
124/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 204/2005 Sb., zákona č.
218/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č.
552/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č.
113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č.
189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č.
585/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č.
261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb. a zákona č. 379/2007 Sb., se mění
takto:
1. V § 7 odstavec 10 zní:
„(10) Osoba, která je ve výkonu ochranného opatření zabezpečovací
detence nebo je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se
nepovažuje za osobu společně posuzovanou po uplynutí prvního
kalendářního měsíce trvání ochranného opatření zabezpečovací detence
nebo vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody. Navazuje-li na dobu vazby
doba výkonu trestu odnětí svobody nebo výkonu ochranného opatření
zabezpečovací detence, obě doby se pro stanovení kalendářního měsíce
podle předchozí věty sčítají.“.
2. V § 54 odst. 4 věty první a druhá znějí: „Je-li oprávněná osoba ve
vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve výkonu ochranného
opatření zabezpečovací detence, zaniká jí nárok na dávku ode dne
následujícího po uplynutí prvního kalendářního měsíce vazby nebo výkonu
trestu odnětí svobody nebo výkonu ochranného opatření zabezpečovací
detence. Navazuje- li na dobu vazby doba výkonu trestu odnětí svobody
nebo výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence, obě doby se pro
stanovení kalendářního měsíce podle předchozí věty sčítají.“.
ČÁST ŠESTNÁCTÁ
Změna zákona o pobytu cizinců
§ 57
Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o
změně některých zákonů, ve znění zákona č. 140/2001 Sb., zákona č.
151/2002 Sb., zákona č. 217/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č.
436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č.
559/2004 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č.
136/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č.
230/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb. a zákona č. 379/2007 Sb., se mění
takto:
1. V § 18 písm. d) bodu 1 se slova „ve výkonu vazby“ nahrazují slovy
„ve výkonu zabezpečovací detence, vazby“.
2. V § 95 se za slova „je ve výkonu“ vkládají slova „zabezpečovací
detence,“.
3. V § 103 písm. a) se za slovo „propuštění“ vkládají slova „ze
zabezpečovací detence,“.
4. V § 105 se do nadpisu za slovo „soudu,“ vkládají slova „ústavu pro
výkon zabezpečovací detence,“.
5. V § 105 odst. 2 se na začátek věty vkládají slova „Ústav pro výkon
zabezpečovací detence,“, za slova „podle sídla“ se vkládají slova
„ústavu pro výkon zabezpečovací detence,“ a za slova „propuštění
cizince“ se vkládají slova „ze zabezpečovací detence,“.
ČÁST SEDMNÁCTÁ
Změna zákona o azylu
§ 58
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o
Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),
ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zákona č. 217/2002 Sb., zákona č.
320/2002 Sb., zákona č. 519/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č.
501/2004 Sb., zákona č. 539/2004 Sb., zákona č. 57/2005 Sb., zákona č.
350/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č.
136/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 170/2007 Sb., zákona č.
343/2007 Sb. a zákona č. 379/2007 Sb., se mění takto:
1. V § 3a písm. b) se za slovo „vykonává“ vkládají slova „zabezpečovací
detenci,“.
2. V § 3c odst. 1 písm. c) se za slovo „výkonu“ vkládají slova
„zabezpečovací detence,“.
3. V § 4a odst. 1 se slova „výkonu vazby“ nahrazují slovy „výkonu
zabezpečovací detence, vazby“.
4. V § 57 odst. 2 se za slovo „době“ vkládají slova „výkonu
zabezpečovací detence,“.
ČÁST OSMNÁCTÁ
Změna zákona o přestupcích
§ 59
V § 10 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona
č. 6/2002 Sb., se na konci textu písmene b) doplňují slova „nebo
zabezpečovací detence“.
ČÁST DEVATENÁCTÁ
Změna zákona o sociálních službách
§ 60
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění zákona č.
29/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb. a zákona č. 261/2007 Sb., se mění
takto:
1. V § 14a odst. 1 se slova „výkonu vazby“ nahrazují slovy „výkonu
zabezpečovací detence, vazby“.
2. V § 21a se za slova „odnětí svobody“ vkládají slova „nebo k výkonu
ochranného opatření zabezpečovací detence“.
ČÁST DVACÁTÁ
Změna transplantačního zákona
§ 61
V § 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a
transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů
(transplantační zákon), se za slova „vazbě nebo“ vkládají slova „ve
výkonu zabezpečovací detence nebo“.
ČÁST DVACÁTÁ PRVNÍ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 62
Přechodné ustanovení k části třetí
Výkon dosud nevykonaného ochranného léčení, které bylo uloženo před
nabytím účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních
předpisů.
§ 63
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2009.
Vlček v. r.
Klaus v. r.
Topolánek v. r.
1) § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a
justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
2) Zákon č. 555/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3) Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení
církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o
církvích a náboženských společnostech), ve znění pozdějších předpisů.
4) Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich
poskytování (zákon o zdravotních službách).
5) § 33 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o
změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády č. 365/1999 Sb., o výši a podmínkách odměňování
odsouzených osob zařazených do zaměstnání ve výkonu trestu odnětí
svobody, ve znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
