32/1994 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 370/1999 Sb.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. září 1993 byla v
Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy
americkými o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v
oboru daní z příjmů a majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny ve
Washingtonu dne 23. prosince 1993.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 odst. 2 dnem
23. prosince 1993.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a majetku
Česká republiky a Spojené státy americké přejíce si dále rozšířit a
usnadnit vzájemné ekonomické vztahy se rozhodly uzavřít Smlouvu o
zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z
příjmů a majetku, a dohodly se takto:
Čl.1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v
jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti), pokud ve Smlouvě není
stanoveno jinak.
2. Smlouva nebude v žádném případě omezovat jakoukoli výjimku,
osvobození, odečet, zápočet nebo jinou úlevu nyní nebo později
poskytnutou:
a) podle zákonů jednoho či druhého smluvního státu; nebo
b) podle jakékoli jiné smlouvy mezi smluvními státy.
3. Smluvní stát může zdaňovat své rezidenty [tak, jak jsou definováni v
článku 4 (Rezident)] a své občany, včetně bývalých občanů podle zákonů
tohoto státu, jako kdyby Smlouva nebyla v účinnosti.
4. Ustanovení odstavce 3 se nevztahují na:
a) výhody poskytnuté smluvním státem podle odstavce 2 článku 9
(Sdružené podniky), podle odstavců 1
b) a 4 článku 19 (Penze, renty, alimenty a přídavky na děti) a podle
článků 24 (Vyloučení dvojího zdanění), 25 (Zákaz diskriminace) a 26
(Řešení případů dohodou); a
b) výhody poskytnuté smluvním státem podle článků 20 (Veřejné funkce),
21, (Studenti, stážisté, učitelé a výzkumní pracovníci) a 28 (Diplomaté
a konzulární úředníci) pro fyzické osoby, které nejsou ani občany ani
zákonnými stálými rezidenty v tomto státě.
Čl.2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:
a) ve Spojených státech: federální daně z příjmů ukládané na základě
Internal Revenue Code (avšak vyjma daně z akumulovaných zisků, daně z
osobní holdingové společnosti a daní sociálního zabezpečení) a
spotřební daně ukládané v souvislosti s investičním příjmem soukromých
nadací (dále nazývané "daň Spojených států");
b) v České republice: daně z příjmů ukládané na základě zákona o daních
z příjmů a daň z nemovitostí (dále nazývané "česká daň").
2. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv stejné nebo
podobné daně, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle
současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států se
budou vzájemně informovat o veškerých podstatných změnách, které budou
provedeny v jejich příslušných daňových zákonech, a o úředně
publikovaných materiálech týkajících se uplatnění Smlouvy, včetně
vysvětlivek, prováděcích vyhlášek, daňových nebo soudních rozhodnutí.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "smluvní stát" označuje Spojené státy nebo Českou republiku
podle toho, o jaký případ jde;
b) výraz "Spojené státy" označuje Spojené státy americké, avšak
nezahrnuje Portoriko, Panenské ostrovy, Guam nebo jakékoliv jiné
americké vlastnictví či území. V zeměpisném smyslu výraz "Spojené
státy" zahrnuje výsostné vody a mořské dno a podloží přilehlých
oblastí, na nichž mohou být vykonávána práva Spojených států v souladu
s mezinárodním právem a na nichž jsou v účinnosti zákony týkající se
daní Spojených států;
c) výraz "osoba" označuje fyzickou osobu, pozůstalost, svěřený majetek,
osobní společnost, společnost a všechna jiná sdružení osob;
d) výraz "společnost" označuje jakékoliv právnické osoby nebo nositele
práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby;
e) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují podle okolností podnik provozovaný rezidentem jednoho
smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního
státu;
f) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo
letadlem, vyjma případů, kdy taková doprava je provozována pouze mezi
místy ležícími v druhém smluvním státě;
g) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) ve Spojených státech státního tajemníka financí nebo jeho
zmocněného zástupce;
(ii) v České republice ministra financí České republiky nebo jeho
zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není ve Smlouvě definován, bude mít pro její
aplikaci smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto
smluvního státu upravujícího daně, jež jsou předmětem této smlouvy,
pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad nebo se příslušné úřady
nedohodnou na společném výkladu podle ustanovení článku 26 (Řešení
případů dohodou).
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této
smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v
tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu místa
vedení, místa založení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
2.
a) Avšak výraz "rezident jednoho smluvního státu" nezahrnuje osobu,
která je podrobena zdanění v tomto státě jen z příjmů ze zdrojů v tomto
státě nebo majetku tam umístěného;
b) V případě příjmů, které pobírá nebo platí osobní společnost,
pozůstalost, nebo svěřený majetek, se tento výraz použije jen v takové
míře, v jaké příjmy plynoucí takové osobní společnosti, pozůstalosti
nebo svěřenému majetku podléhají zdanění v tomto státě jako příjmy
rezidenta buď v jeho rukou, nebo v rukou jeho partnerů nebo skutečných
příjemců; a
c) Česká republika bude považovat občana Spojených států nebo cizince
majícího legální povolení k trvalému pobytu (držitel "zelené karty") za
rezidenta Spojených států, pouze má-li taková osoba podstatnou
přítomnost, stálý byt nebo obvyklý pobyt ve Spojených státech.
3. Výraz "rezident smluvního státu" zahrnuje:
a) tento stát, nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu, nebo
jakoukoliv agenturu nebo orgán takového státu, nižšího správního útvaru
nebo úřadu; a
b) penzijní trust nebo jakoukoliv jinou organizaci, která je založena a
provozována výlučně pro účely poskytování penzí nebo pro církevní,
dobročinné, vědecké, umělecké, kulturní nebo vzdělávací účely a která
je rezidentem tohoto státu v souladu se zákony tohoto státu, bez ohledu
na to, že celý příjem nebo část jejího příjmu může být osvobozena od
zdanění podle domácích právních předpisů tohoto státu.
4. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v
obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém
má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že
je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské
vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato osoba středisko
svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě,
předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle
zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním
příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou
dohodou.
5. Jestliže společnost je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou
smluvních státech, pak je-li založena podle právních předpisů smluvního
státu nebo jeho nižšího správního útvaru, předpokládá se, že je
rezidentem tohoto smluvního státu.
6. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická nebo společnost, je podle
ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, příslušné
úřady smluvních států upraví tuto otázku vzájemnou dohodou a určí
způsob uplatnění Smlouvy pro takovou osobu.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé
zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží
přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu nebo instalační projekt nebo vrtací soupravu
nebo loď využívanou pro průzkum či těžení přírodních zdrojů, avšak
pouze trvají-li déle než dvanáct měsíců; a
b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb, poskytované podnikem
prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků, avšak pouze pokud
činnosti takového charakteru trvají (u stejného nebo souvisejícího
projektu) na území státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu
více než 9 měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.
Stálá provozovna nevznikne v žádném daňovém roce, ve kterém činnost
popsaná v pododstavcích a) nebo b) tohoto odstavce trvá po jedno nebo
více období nepřesahující v úhrnu 30 dnů v tomto daňovém roce.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz "stálá
provozovna" nebude zahrnovat:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
provádění jakékoli jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo
pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze pro jakoukoliv
kombinaci činností zmíněných v pododstavcích a) až e).
5. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, pokud osoba (jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6) jedná na účet
podniku a má, a obvykle využívá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat
smlouvy jménem podniku, bude se mít za to, že tento podnik má stálou
provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba
provádí pro podnik, pokud nejsou činnosti takové osoby omezeny na
činnosti uvedené v odstavci 4, a které, pokud jsou vykonávány
prostřednictvím stálého místa pro podnikání, neučinily by toto stálé
místo stálou provozovnou podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu v jednom smluvním
státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím
makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,
pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je
rezidentem v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji
činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama
o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé
společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z nemovitého
majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém
smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem toho
smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Tento výraz zahrnuje
v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý
inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí
ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání
nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení
nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných
přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý
majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo
každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého
majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu
nezávislého povolání.
5. Rezident jednoho smluvního státu, který podléhá zdanění ve druhém
smluvním státě z příjmů z nemovitého majetku umístěného v tomto druhém
státě, si může vypočítat daň z tohoto příjmu z čistého základu, jako
kdyby byl takový příjem přičítán stálé provozovně v tomto druhém státě.
V případě daně Spojených států bude volba uplatnění předcházející věty
závazná pro daňový rok, v němž byla volba učiněna, a pro všechny
následující daňové roky, pokud příslušné úřady Spojených států nebudou
souhlasit s ukončením této volby.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává nebo nevykonával svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna.
Jestliže podnik vykonává nebo vykonával svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v
takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává nebo vykonával
svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v
každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla
docílit, kdyby byla jako samostatný a nezávislý podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady
podniku vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně
přiměřené částky výloh na výzkum a rozvoj, úroků a jiných podobných
výloh a výloh vedení a všeobecných a správních výloh, ať vznikly ve
státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky z podnikání na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Zisky z podnikání, které se mají přičíst stálé provozovně, budou pro
účely této smlouvy zahrnovat pouze zisky plynoucí z majetku nebo
činností této stálé provozovny a budou stanoveny každým rokem stejnou
metodou, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
6. Nic v tomto článku se nedotkne uplatňování zákonů každého smluvního
státu vztahujících se k určení daňové povinnosti osoby v případech, kdy
informace, kterou mají příslušné úřady daného státu k dispozici, není
odpovídající pro určení zisků, které lze přičítat stálé provozovně, za
předpokladu, že na základě přístupné informace je určení zisků stálé
provozovny v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
7. Výraz "zisky podniků" znamená pro účely této smlouvy příjmy plynoucí
z jakékoli obchodní či průmyslové činnosti. Zahrnuje například zisky z
výrobních, obchodních, rybářských, dopravních, komunikačních nebo
těžebních činností a z poskytování služeb druhou osobou, včetně
případů, kdy společnost poskytuje služby svými zaměstnanci. Tento výraz
nezahrnuje příjmy plynoucí fyzické osobě za poskytování služeb, ať již
jako zaměstnance nebo v nezávislém povolání.
8. Jestliže zisky podniku zahrnují příjmy, o nichž se pojednává zvlášť
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena
ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo
letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Výraz "zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě"
zahrnuje pro účely tohoto článku zisky plynoucí z pronájmu lodí nebo
letadel včetně posádky na určitou dobu nebo cestu. Zahrnuje rovněž
zisky plynoucí z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky, který provádí
podnik provozující lodě nebo letadla v mezinárodní dopravě, pokud
takové pronájmy jsou nahodilé ve vztahu k činnostem popsaným v odstavci
1.
3. Zisky podniku jednoho smluvního státu z užívání, údržby nebo
pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů, vlečných člunů a souvisejícího
zařízení pro dopravu kontejnerů) užívaných v mezinárodní dopravě
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
4. Ustanovení odstavce 1 platí také pro podíly na zisku z účasti na
poolu, na společném podniku nebo mezinárodní provozní agentuře.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže:
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu; nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo
jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního
státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo
finančních vztazích vázány podmínkami, které se liší od podmínek, které
by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které
by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem
k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku
a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a
následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu
zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které
by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky
sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi
nezávislými podniky, upraví druhý stát vhodně částku daně uložené z
těchto zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý
zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné
úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, hrubé
nedbalosti nebo vědomého zanedbání.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v
němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce, který je skutečným
vlastníkem dividend, je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto
stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je
společnost, která vlastní nejméně 10 % podílů s hlasovacím právem na
společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotkne zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou
dividendy vypláceny.
3. Pododstavec a) odstavce 2 se nepoužije v případě dividend, které
vyplácí United State Regulated Investment Company nebo Real Estate
Investment Trust. Pododstavec b) odstavce 2 se použije v případě
dividend vyplácených společností Regulated Investment Company. V
případě dividend vyplácených společností Real Estate Investment Trust
se pododstavec b) odstavce 2 použije, jestliže skutečný vlastník
dividend je fyzická osoba vlastnící méně než 10 % účasti na společnosti
Real Estate Investment Trust; jinak se uplatní sazba srážkové daně
podle vnitrostátních právních předpisů.
4. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i
příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému
zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je
společnost, která rozdílí zisk, rezidentem. Výraz dividendy rovněž
zahrnuje příjmy ze závazků, včetně dlužních úpisů nesoucích právo
podílu na zisku, v tom rozsahu, jak je to stanoveno podle právních
předpisů toho smluvního státu, ze kterého plyne příjem.
5. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník
dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává nebo
vykonával v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěn, nebo vykonává
nebo vykonával nezávislé povolání ve stálé základně tam umístěné, a
jestliže dividendy lze přičítat této stálé provozovně nebo této stálé
základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 (Zisky
podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání) podle toho, o jaký případ
jde.
6. Společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, může kromě
zdanění podle ostatních ustanovení této smlouvy podléhat ještě další
dani. Tato daň však nemůže překročit 5 % příjmů společnosti, které lze
přičíst stálé provozovně v tomto druhém státě nebo které podléhají
zdanění na čistém základě v tomto druhém státě podle článku 6 (Příjmy z
nemovitého majetku) nebo podle článku 13 (Zisky ze zcizení majetku), po
odečtu daní ze zisků uložených z těchto příjmů v tomto druhém státě a
po úpravě s ohledem na nárůst nebo snížení majetku, po zohlednění
závazků společnosti ve vztahu ke stálé provozovně nebo obchodní nebo
průmyslové činnosti. Taková daň se může použít pouze, pokud se taková
daň ukládá podle právních předpisů tohoto druhého státu z příjmů
jakékoliv stálé provozovny, která je udržována v tomto druhém státě
společností, jež není rezidentem v tomto druhém státě.
7. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento
druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto
dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,
pro kterou se dividendy vyplácejí, tvoří část provozního majetku stálé
provozovny nebo stálé základny, umístěné v tomto druhém státě, i když
vyplácené dividendy pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z
příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky, které mají zdroj v jednom smluvním státě a které skutečně
vlastní rezident druhého smluvního státu, podléhají zdanění pouze v
tomto druhém státě.
2. Spojené státy mohou, bez ohledu na ustanovení odstavce 1, zdanit
částku převyšující zbytkový úrok v Real Estate Mortgage Investment
Conduit v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
3. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek
jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na
nemovitosti, a s výhradou odstavce 4 článku 10 (Dividendy)
poskytujících nebo neposkytujících právo účasti na zisku dlužníka, a
zvláště, příjem z vládních cenných papírů a příjem z obligací nebo
dluhopisů, včetně prémií a výher vztahujících se k těmto cenným
papírům, obligacím nebo dluhopisům, stejně jako jakýkoliv jiný příjem,
který je podle daňových zákonů smluvního státu, v němž příjem vzniká,
považován za příjem z půjčených peněz.
4. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, provádí nebo
prováděl v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam
umístěné, nebo vykonává nebo vykonával v tomto druhém státě nezávislé
povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže úroky lze přičítat
této stálé provozovně nebo této stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá
povolání), podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící
úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě
stálou provozovnu nebo stálou základnu, a tyto úroky jdou k tíži takové
stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude
považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
6. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou
placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi
plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje
s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého
smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, které
pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Licenční poplatky uvedené v pododstavci a) odstavce 3, které
skutečně vlastní rezident jednoho smluvního státu, mohou být zdaněny
pouze v tomto státě. Licenční poplatky uvedené v pododstavci b)
odstavce 3 mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je
jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak je-li
příjemce, který je skutečným vlastníkem licenčních poplatků, rezidentem
druhého smluvního státu, částka daně takto stanovená nepřesáhne 10 %
hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v této smlouvě označuje platby
jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na
užití:
a) autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému
včetně kinematografických filmů nebo filmů nebo pásek nebo jiných
prostředků obrazové či zvukové reprodukce;
b) patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce
nebo výrobního postupu nebo jiného obdobného práva nebo majetku, nebo
průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace,
které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké.
Výraz "licenční poplatky" rovněž zahrnuje platby pocházející z prodeje
takovýchto práv nebo majetku, které jsou vázány na produktivitu,
využívání nebo další prodej.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává nebo vykonával v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává
nebo vykonával v tomto druhém státě nezávislé povolání ve stálé
základně tam umístěné, a jestliže tyto licenční poplatky lze přičítat
této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí
ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání)
podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití,
právu nebo informaci, pro něž jsou placeny, přesahuje v důsledku
zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby
nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto
posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v
tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
6. Pro účely tohoto článku:
a) S licenčními poplatky bude nakládáno jako s majícími zdroj ve
smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám nebo jeho
nižší správní útvar nebo místní orgán tohoto státu nebo osoba, která je
pro daňové účely rezidentem tohoto státu. Jestliže však osoba platící
licenčním poplatky, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním
státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k
tíži této stálé provozovny nebo stálé základny, má se za to, že tyto
licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna
nebo stálá základna umístěna.
b) Pokud nelze podle pododstavce a) nakládat s licenčními poplatky jako
s poplatky majícími zdroj v jednom smluvním státě, bude s licenčními
poplatky, placenými za užití nebo za právo na užití v jednom smluvním
státě jakéhokoliv majetku nebo práva popsaného v odstavci 3, nakládáno
jako s poplatky majícími zdroj v tomto státě.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení
nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Pro účely tohoto článku výraz "nemovitý majetek umístěný ve druhém
smluvním státě" zahrnuje nemovitý majetek zmíněný v článku 6, který je
umístěný v tomto druhém státě. Rovněž zahrnuje podíly na společnosti,
jejíž jmění je tvořeno nejméně z 50 % nemovitým majetkem umístěným ve
druhém smluvním státě, a rovněž účast na osobní společnosti, svěřeném
majetku nebo pozůstalosti, pokud jejich jmění sestává z nemovitého
majetku umístěného v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení movitého majetku, které lze přičíst stálé
provozovně, jež má nebo měl podnik jednoho smluvního státu v druhém
smluvním státě, nebo které lze přičíst stálé základně, jež má nebo měl
rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu
nezávislého povolání, a zisky ze zcizení takové stálé provozovny
(samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo stálé základny, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
4. Zisky plynoucí podniku jednoho smluvního státu ze zcizení lodí nebo
letadel využívaných v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto
státě.
5. Platby popsané v odstavci 3 článku 12 (Licenční poplatky) podléhají
zdanění pouze podle ustanovení článku 12.
6. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1
až 5, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel
rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze
samostatného nezávislého povolání, podléhají zdanění jen v tomto státě,
pokud taková činnost není nebo nebyla vykonávána ve druhém smluvním
státě a:
a) příjem nelze přičíst stálé základně, již má tato fyzická osoba
pravidelně k dispozici v tomto druhém státě pro účely provozování této
činnosti; v takovém případě příjmy, které lze přičíst této stálé
základně, mohou být zdaněny v tomto druhém státě; nebo
b) fyzická osoba se nezdržuje ve druhém smluvním státě po jedno nebo
více období přesahující v úhrnu 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období.
2. Výraz "nezávislé povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti
vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i
samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a
účetních znalců.
Čl.15
Závislá povolání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení
článků 16 (Tantiémy), 19 (Penze, renty, alimenty a přídavky na děti),
20 (Veřejné funkce) a 21 (Studenti, stážisté, učitelé a výzkumní
pracovníci) zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno
v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být
takové odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu
zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu
na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která
nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období;
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem, nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, kterou má
zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny
pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného jako člen řádné posádky lodě
nebo letadla, které jsou provozovány podnikem jednoho smluvního státu v
mezinárodní dopravě, zdaněny jen v tomto smluvním státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního státu
pobírá za služby poskytované v druhém smluvním státě jako člen správní
rady společnosti nebo jiného podobného orgánu společnosti, která je
rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
Čl.17
Omezení výhod
1. Osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu a pobírá příjem z
druhého smluvního státu, bude oprávněná podle této smlouvy k úlevám ze
zdanění v druhém smluvním státě, jen pokud taková osoba je:
a) fyzická osoba;
b) smluvní stát nebo nižší správní útvar nebo místní orgán tohoto
státu;
c) zapojena do aktivního provádění obchodní či průmyslové činnosti v
prvně zmíněném státě (jiné než v oblasti provádění nebo řízení
investic, pokud nejde o činnosti v bankovnictví nebo pojišťovnictví
prováděné bankou nebo pojišťovacím ústavem) a příjem plynoucí z druhého
smluvního státu je získán na základě této obchodní nebo průmyslové
činnosti nebo v souvislosti s ní;
d) společnost, jejíž hlavní druh akcií je v podstatném rozsahu a
pravidelně obchodován na burze uznaných cenných papírů, nebo která je
zcela vlastněna, přímo nebo nepřímo, rezidentem tohoto smluvního státu,
jehož hlavní druh akcií je v podstatném rozsahu a pravidelně obchodován
na burze uznaných cenných papírů;
e) subjekt, který je neziskovou organizací (včetně penzijního fondu
nebo soukromé nadace) a který, na základě tohoto postavení, je obecně
osvobozený od zdanění příjmů ve smluvním státě, v němž je rezidentem,
za předpokladu, že více jak polovina skutečných příjemců, členů nebo
účastníků, pokud jsou takoví, jsou v takové organizaci oprávnění, podle
tohoto článku, k výhodám plynoucím z této smlouvy; nebo
f) osoba, která splňuje obě následující podmínky:
(i) více než 50 % skutečného podílu na takové osobě (nebo v případě
společnosti, více než 50 % počtu akcií každého druhu akcií společnosti)
je vlastněno, přímo nebo nepřímo, osobami, které jsou oprávněny k
výhodám plynoucím z této smlouvy podle pododstavců a), b), d) nebo e);
a
(ii) ne více než 50 % hrubých příjmů takové osoby je použito, přímo
nebo nepřímo, na splnění závazků (včetně závazků za úroky nebo licenční
poplatky) osobám, které nejsou oprávněny k výhodám plynoucím z této
smlouvy podle pododstavců a), b), d) nebo e).
2. Osobě, která není oprávněná k výhodám této smlouvy, podle ustanovení
odstavce 1 mohou být nicméně poskytnuty výhody plynoucí z této smlouvy,
jestliže příslušný úřad toho státu, v němž mají příjmy zdroj, tak určí.
3. Pro účely pododstavce d) odstavce 1 znamená výraz "burza uznaných
cenných papírů":
a) Systém NASDAQ vlastněný společností National Association of
Securities Dealers Inc. (Národní asociace obchodníků cenných papírů,
Inc.) a jakoukoli burzu registrovanou u Securities and Exchange
Commission (Komise cenných papírů a burz) jako burzu národních cenných
papírů pro účely zákona o burzách cenných papírů z roku 1934;
b) českou burzu (Burza cenných papírů Praha a.s.) a jakoukoliv jinou
burzu cenných papírů uznanou státními úřady; a
c) jakoukoliv jinou burzu, na níž se dohodnou příslušné úřady.
4. Pro účely pododstavce f) (ii) odstavce 1, výraz "hrubé příjmy"
znamená hrubé výnosy, nebo tam, kde se podnik zabývá průmyslovou a
obchodní činností zahrnující zpracování nebo výrobu zboží, hrubé výnosy
snížené o přímé náklady na pracovní sílu a materiál, které lze přičíst
takovému zpracování nebo výrobě a které jsou nebo mohou být placeny z
těchto příjmů.
Čl.18
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, například jako divadelní, filmový,
rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník, nebo jako sportovec ze
svých osobně vykonávaných činností v druhém smluvním státě, mohou být
bez ohledu na ustanovení článků 14 (Nezávislá povolání) a 15 (Závislá
povolání) zdaněny v tomto druhém státě, vyjma případů, kdy částka
hrubých příjmů plynoucích tomuto umělci nebo sportovci včetně výdajů,
jež mu byly nebo jeho jménem byly hrazeny z takových činností,
nepřesáhne dvacet tisíc dolarů Spojených států (20 000 USD) nebo jejich
ekvivalent v českých korunách za příslušný daňový rok. Taková daň může
být uložena srážkou na celou částku všech hrubých příjmů plynoucích
takovému umělci nebo sportovci v kterémkoli období během příslušného
daňového roku, za předpokladu, že umělec nebo sportovec je oprávněn
obdržet refundaci takových daní, jestliže nevznikne daňová povinnost v
příslušném daňovém roce podle ustanovení této smlouvy.
2. Jestliže příjmy z činností vykonávaných osobně umělcem nebo
sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci, nýbrž jiné osobě,
mohou být tyto příjmy této jiné osoby bez ohledu na ustanovení článku 7
(Zisky podniků) a 14 (Nezávislá povolání) zdaněny ve smluvním státě, ve
kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány, pokud není
zjištěno, že ani umělec nebo sportovec ani jiné osoby, které mají k
němu vztah, se nepodílejí přímo nebo nepřímo na ziscích této jiné osoby
jakýmkoli způsobem, včetně obdržení odložené odměny, prémií, poplatků,
dividend, rozdělení zisků osobních společností nebo jiných rozdělených
zisků.
3. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu jako umělci nebo
sportovci budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozeny od
zdanění druhým smluvním státem, jestliže návštěva tohoto druhého státu
je podstatným způsobem hrazena z veřejných fondů prvně zmíněného státu
nebo jeho nižšího správního útvaru nebo místního orgánu a nebo je
vykonávána na základě zvláštní dohody mezi vládami smluvních států.
Čl.19
Penze, renty, alimenty a přídavky na děti
1. S výhradou ustanovení článku 20 (Veřejné služby):
a) penze a jiné podobné platy za předchozí zaměstnání plynoucí
rezidentu jednoho smluvního státu, který je jejich skutečným
vlastníkem, nebo jiné osobě, která je rezidentem téhož smluvního státu,
podléhají zdanění pouze v tomto státě; a
b) příspěvky sociálního pojištění a jiné veřejné penze vyplácené jedním
smluvním státem rezidentu druhého smluvního státu nebo občanu Spojených
států podléhají zdanění pouze v prvně zmíněném státě.
2. Renty plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu, jež je jejich
skutečným vlastníkem, podléhají zdanění pouze v tomto státě. Výraz
"renta" použitý v tomto odstavci označuje stanovenou částku vyplácenou
opakovaně v určených termínech po určený počet let na základě závazku
uskutečnit tyto platby náhradou za zcela odpovídající plnění (jiné než
poskytování služeb).
3. Alimenty placené rezidentu jednoho smluvního státu podléhají zdanění
pouze v tomto státě. Výraz "alimenty" použitý v tomto odstavci označuje
opakované platby uskutečňované podle písemné smlouvy o rozchodu nebo
podle rozhodnutí o rozvodu, odděleném vyživování nebo povinné podpoře,
a které jsou zdanitelné u příjemce podle zákonů státu, jehož je
rezidentem.
4. Neodečitatelné alimenty a opakované platby za účelem podpory dítěte
uskutečňované podle písemné smlouvy o rozchodu nebo podle rozhodnutí o
rozvodu, odděleném vyživování nebo povinné podpoře, vyplácené
rezidentem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu,
nepodléhají zdanění v tomto druhém státě.
Čl.20
Veřejné funkce
Odměny, včetně penzí, vyplácené z veřejných fondů jednoho smluvního
státu nebo nižšího správního útvaru nebo místního orgánu tohoto státu
občanu tohoto státu za služby prokazované ve funkcích vládní povahy
podléhají zdanění pouze v tomto státě. Avšak ustanovení článku 14
(Nezávislá povolání), článku 15 (Závislá povolání) nebo článku 18
(Umělci nebo sportovci) se podle případu uplatní a nepoužije se
předchozí věta na odměny vyplácené z veřejných fondů jednoho smluvního
státu, nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu za
služby prokazované v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností
prováděnou některým smluvním státem, nižším správním útvarem nebo
místním úřadem tohoto státu.
Čl.21
Studenti, stážisté, učitelé a výzkumní pracovníci
1.
a) Fyzická osoba, která je rezidentem v jednom smluvním státě na
počátku své návštěvy druhého smluvního státu a která se dočasně zdržuje
v tomto druhém státě za prvořadým účelem:
(i) studia na univerzitě nebo jiném úředně uznávaném vzdělávacím ústavu
v tomto druhém smluvním státě, nebo
(ii) zajištění výcviku požadovaného pro kvalifikaci prováděné profese
nebo profesní specializace, nebo
(iii) studia nebo provádění výzkumu jako příjemce peněžních darů,
příspěvků a ocenění od vládních, církevních, dobročinných, vědeckých,
literárních nebo vzdělávacích organizací,
bude osvobozena od zdanění tímto druhým smluvním státem ze všech částek
popsaných v pododstavci b) tohoto odstavce na období nepřesahující pět
let od data svého příjezdu do tohoto druhého smluvního státu.
b) Částky, na něž odkazuje pododstavec a) tohoto odstavce, jsou:
(i) úhrady z ciziny, jiné než odměna za osobní služby, za účelem její
výživy, vzdělávání, studia, výzkumu nebo výcviku;
(ii) peněžní dar, příspěvek nebo ocenění; a
(iii) příjmy z osobních služeb vykonávaných v tomto druhém státě v
souhrnné částce nepřesahující 5000 dolarů Spojených států (5000 USD)
nebo její ekvivalent v českých korunách za jakýkoliv daňový rok.
2. Fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu na
počátku své návštěvy druhého smluvního státu a která se dočasně zdržuje
v tomto druhém smluvním státě jako zaměstnanec rezidenta prvně
zmíněného smluvního státu nebo s ním má smlouvu, za prvořadým účelem:
a) získání technických, profesních nebo podnikatelských zkušeností od
osoby jiné, než je uvedený rezident prvně zmíněného smluvního státu,
nebo
b) studia na univerzitě nebo jiném úředně uznávaném vzdělávacím ústavu
v tomto druhém smluvním státě,
bude osvobozena od zdanění tímto druhým smluvním státem na období 12 po
sobě jdoucích měsíců ze svých příjmů z osobních služeb v souhrnné
částce nepřesahující 8000 dolarů Spojených států (8000 USD) nebo jejího
ekvivalentu v českých korunách.
3. Fyzická osoba, která je rezidentem některého ze smluvních států v
době, kdy se začíná dočasně zdržovat ve druhém smluvním státě, a která
se dočasně zdržuje v tomto druhém státě po období nepřesahující 1 rok,
jako účastník programu financovaného vládou tohoto druhého smluvního
státu za prvořadým účelem výcviku, výzkumu nebo studia, bude osvobozena
od zdanění tímto druhým státem ze svých příjmů z osobních služeb
vykonávaných v souvislosti s takovým výcvikem, výzkumem nebo studiem v
tomto druhém smluvním státě v souhrnné částce nepřesahující 10 000
dolarů Spojených států (10 000 USD) nebo jejího ekvivalentu v českých
korunách.
4. Příslušné úřady smluvních států se mohou dohodnout na změně částek
uvedených v odstavcích 1 (b) (iii), 2 (b) a 3 tohoto článku, aby byly
zohledněny významné změny v cenových hladinách.
5. Fyzická osoba, která navštíví jeden smluvní stát za prvořadým účelem
výuky nebo provádění výzkumu na univerzitě, vysoké škole, škole nebo
jiném úředně uznaném vzdělávacím nebo výzkumném ústavu v tomto smluvním
státě a která je nebo bezprostředně před takovou návštěvou byla
rezidentem druhého smluvního státu, bude osvobozena od zdanění v prvně
zmíněném státě na období nepřesahující dva roky z odměn za takovou
výuku nebo výzkum. Výhody poskytované v tomto odstavci nebudou uděleny
fyzické osobě, která během bezprostředně předcházejícího období
využívala výhod jednoho z předcházejících odstavců tohoto článku.
Fyzická osoba bude oprávněna k výhodám tohoto odstavce pouze jednou.
6. Tento článek se nepoužije na příjmy z výzkumu, jestliže takový
výzkum není prováděn ve veřejném zájmu, nýbrž v první řadě pro soukromý
prospěch určité osoby nebo osob.
Čl.22
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, jež je rezidentem v jednom smluvním státě, ať vznikají
kdekoli, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy,
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z
nemovitého majetku, jak je definovaný v odstavci 2 článku 6 (Příjmy z
nemovitého majetku), jestliže skutečný vlastník těchto příjmů, který je
rezidentem smluvního státu, provádí nebo prováděl průmyslovou a
obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny tam umístěné, nebo vykonává nebo vykonával v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a tyto příjmy
lze přičíst takové stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém
případě se uplatní ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14
(Nezávislá povolání), podle toho, o jaký případ jde.
Čl.23
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6 (Příjmy
z nemovitého majetku), vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu a
umístěný ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který tvoří část provozního
majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem vztahujícím se ke stálé
základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě za účelem výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto
druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, letadly a kontejnery, které vlastní
rezident některého smluvního státu a které provozuje v mezinárodní
dopravě, a movitým majetkem vztahujícím se k provozování takových lodí
a letadel, podléhá zdanění pouze v tomto státě.
4. Všechny další části majetku rezidenta některého smluvního státu
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Čl.24
Vyloučení dvojího zdanění
1. V souladu s ustanoveními a s výhradou omezení právních předpisů
Spojených států (které mohou být čas od času pozměněny, aniž by se
změnily jejich obecné principy), Spojené státy povolí rezidentu nebo
občanu Spojených států jako zápočet na daň z příjmů Spojených států daň
z příjmů zaplacenou v České republice tímto rezidentem nebo občanem
nebo jeho jménem.
2. V České republice bude dvojímu zdanění zabráněno následujícím
způsobem:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do
základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být
podle ustanovení této smlouvy také zdaněny ve Spojených státech, avšak
povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku
rovnající se dani zaplacené ve Spojených státech (jiné než pouze na
základě občanství). Takové snížení však nepřesáhne tu část české daně
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které
mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny ve Spojených státech
(jiné než pouze na základě občanství).
3. V případě fyzické osoby, která je občanem Spojených států a
rezidentem České republiky, se má za to, že příjem, který může být
zdaněn ve Spojených státech výhradně z důvodu občanství v souladu s
odstavcem 3 článku 1 (Osoby, na které se Smlouva vztahuje), má zdroj v
České republice do rozsahu nezbytného pro zabránění dvojímu zdanění, za
předpokladu, že v žádném případě nebude daň placená Spojeným státům
menší než daň, která by byla zaplacena, kdyby fyzická osoba nebyla
občanem Spojených států.
Čl.25
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v
druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,
které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého
státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bude uplatňovat
i na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
Avšak pro účely zdanění Spojených států, státní příslušníci Spojených
států, kteří podléhají zdanění na základě celosvětového zisku, nejsou
ve stejné situaci jako čeští státní příslušníci, kteří nejsou rezidenty
Spojených států.
2. Výraz "státní příslušníci" označuje:
a) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého
smluvního státu;
b) všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení, které byly
zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě.
3. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v
druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než
zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,
aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a
snížení pro daňové účely z důvodů osobního stavu nebo rodinných
závazků, které přiznává svým rezidentům.
4. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako zabraňující některému ze
smluvních států uložit daň, jak je popsaná v odstavci 6 článku 10
(Dividendy).
5. Vyjma případů, kdy se uplatní ustanovení odstavce 1 článku 9
(Sdružené podniky), odstavce 4 článku 11 (Úroky) nebo odstavce 5 článku
12 (Licenční poplatky), úroky, licenční poplatky a jiné úhrady placené
rezidentem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu
budou pro účely stanovení zdanitelných zisků prvně zmíněného rezidenta
odečitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu
prvně zmíněného státu. Obdobně jakékoliv dluhy, které má rezident
jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu, budou
pro určení zdanitelného majetku prvně zmíněného rezidenta odečitatelné
za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny s rezidentem prvně
zmíněného státu.
6. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami,
které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně
zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým
jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné podniky prvně
zmíněného státu.
7. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 (Daně,
na které se Smlouva vztahuje) budou vztahovat na daně jakéhokoliv druhu
a charakteru ukládané jedním ze smluvních států, nebo jeho nižším
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.26
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních
států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s
ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které
poskytuje právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu
smluvního státu, jehož je rezidentem nebo státním příslušníkem. Případ
musí být předložen do tří let od prvního oznámení o opatření vedoucího
ke zdanění,které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Příslušný úřad se bude snažit, bude-li považovat námitku za
oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, vyřešit
případ dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se
vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená
dohoda bude provedena bez ohledu na jakákoliv časová či jiná
procedurální omezení obsažená ve vnitrostátních právních předpisech
smluvního státu.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu
nebo aplikaci této smlouvy. Mohou také spolu konzultovat zamezení
dvojímu zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem
dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.27
Výměna informací a pomoc v oblasti správy
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné
pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních
předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem
této smlouvy, pokud toto zdanění není v rozporu s touto smlouvou.
Výměna informací není omezena článkem 1 (Osoby, na které se Smlouva
vztahuje). Jakékoliv informace obdržené smluvním státem budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle
vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou sděleny jen
osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních orgánů), které se zabývají
vyměřováním, vybíráním nebo spravováním, vymáháním nebo trestním
stíháním ve věci daní, nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve
vztahu k daním, na něž se vztahuje tato smlouva. Tyto osoby nebo úřady
použijí tyto informace pouze pro uvedené účely. Tyto informace mohou
zveřejnit při veřejných soudních jednáních nebo v soudních
rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo
správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních
předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního
státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikatelské,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo
informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
3. Jestliže je v souladu s tímto článkem požadována informace jedním
smluvním státem, získá druhý smluvní stát informaci, na kterou se
vztahuje požadavek, stejným způsobem a ve stejném rozsahu, jako kdyby
daň prvně zmíněného státu byla daní tohoto druhého státu a byla uložena
tímto druhým státem. Na zvláštní požádání příslušného úřadu jednoho
smluvního státu poskytne příslušný úřad druhého smluvního státu
informaci podle tohoto článku ve formě výpovědí svědků a autentických
kopií nepublikovaných původních dokumentů (včetně účetních knih,
dokladů, prohlášení, záznamů, účtů a rukopisů v témže rozsahu, v jakém
mohou být takové výpovědi a dokumenty získány podle právních předpisů a
správní praxe tohoto druhého státu, pokud se týče jeho vlastních daní.
4. Nehledě na ustanovení článku 2 (Daně, na které se Smlouva vztahuje)
se tato smlouva pro účely tohoto článku uplatní na daně všech druhů,
které ukládá smluvní stát.
Čl.28
Diplomaté a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotkne daňových výsad diplomatů a konzulárních
úředníků podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě
ustanovení zvláštních dohod.
Čl.29
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci v souladu s postupy, které se
uplatňují v každém ze smluvních států, a ratifikační listiny budou
vyměněny ve Washingtonu, D.C., co nejdříve.
2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a její
ustanovení nabudou účinnosti :
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky placené nebo
připisované prvního dne nebo po prvním dni druhého měsíce následujícího
po datu, kdy Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně, za daňová období počínající prvním dnem
nebo po prvním dni ledna roku, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.30
Výpověď
1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým
smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět kdykoliv po
5 letech od data, kdy Smlouva vstoupí v platnost, za předpokladu, že
nejméně šest měsíců před vypovězením byla předána nóta diplomatickou
cestou. V takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky placené nebo
připisované prvního dne nebo po prvním dni ledna následujícího po
vypršení šestiměsíční lhůty;
b) pokud jde o ostatní daně, za daňová období počínající prvního dne
nebo po prvním dni ledna následujícího po vypršení šestiměsíční lhůty.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocnění, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze ve dvojím vyhotovení, v českém a anglickém jazyce, přičemž
oba texty mají stejnou platnost, dne 16. září 1993.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v.r.
Za Spojené státy americké:
Adrian Basora v.r.
