128/1946 Sb.



ZÁKON



ze dne 16. května 1946



o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o

nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících



Změna: 79/1948 Sb.



Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na

tomto zákoně:



§ 1



Neplatnost majetkových převodů a jiných majetkově-právních jednání z

doby nesvobody



Jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetkově-právní jednání, ať se

týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou

neplatné, pokud k nim došlo po 29. září 1938 pod tlakem okupace nebo

politické persekuce, ledaže ten, na koho majetek přešel nebo kdo

uzavřel jiné majetkově-právní jednání, je osoba státně spolehlivá a

bude prokázáno, že k majetkovému převodu nebo k jinému

majetkově-právnímu jednání došlo za přiměřenou úplatu buď z podnětu

původního vlastníka (oprávněného) nebo v převážném jeho zájmu.



§ 2



Právní následky některých jiných zásahů do majetku



Stejné nároky jako z majetkových převodů neplatných podle § 1 vzcházejí

z majetkových přechodů provedených po 29. září 1938 právním předpisem

neplatným (§ 15) nebo jakýmkoliv způsobem, zejména úředním výrokem, na

základě takového předpisu anebo jinak výrokem soudním nebo úředním,

který bude jako výrok z doby nesvobody zrušen nebo změněn. To platí

přiměřeně o jiných zásazích do majetku, provedených takovými neplatnými

předpisy nebo na jejich základě anebo takovými soudními nebo úředními

výroky.



Vymezení nároků a jejich obsahu



§ 3



Pokud se dále ustanovuje o nárocích, rozumějí se tím nároky, které

vzcházejí podle §§ 1 a 2 tohoto zákona.



§ 4



(1) Nárok přísluší tomu, kdo neplatným převodem pozbyl věci (práva)

nebo kdo jiným neplatným majetkově-právním jednáním byl poškozen, anebo

jejich právním nástupcům; nárok nemůže býti uplatněn jménem toho, jehož

pobyt není znám, jménem pozůstalosti pak jenom tehdy, je-li znám pobyt

aspoň jednoho dědice. Byla-li by však oprávněna osoba státně

nespolehlivá, přísluší nárok státu jako majetek konfiskovaný podle

dekretu presidenta republiky ze dne 25. října 1945, č. 108 Sb., o

konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Pokud nárok

uplatňuje národní správa zavedená do podniků (závodů) a jiných

majetkových podstat podle dekretu presidenta republiky ze dne 19.

května 1945, č. 5 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních

jednání z doby nesvobody a národní správě majetkových hodnot Němců,

Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, na

Slovensku podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 5. června 1945,

č. 50 Sb. n. SNR, o národní správě, hledí se na ni jako na osobu státně

spolehlivou.



(2) Nárok směřuje proti tomu, kdo věci (práva) neplatným převodem nabyl

nebo kdo měl z jiného neplatného majetkově-právního jednání prospěch,

anebo proti jejich právním nástupcům, ačli právní nástupce, který není

osobou státně nespolehlivou, neprokáže, že nevěděl ani nemusil věděti,

že k majetkovému převodu anebo k jinému majetkově-právnímu jednání, z

něhož se nárok odvozuje, došlo pod tlakem okupace nebo národní, rasové

nebo politické persekuce. Směřuje-li nárok zároveň proti několika

osobám, zejména zároveň proti osobám podle předchozí věty na prvním

místě zavázaným a proti jejich právním nástupcům, odpovídají všichni

rukou společnou a nerozdílnou.



§ 5



(1)



Osobami státně nespolehlivými se v tomto zákoně rozumějí:



1. Německá říše, Království maďarské, osoby veřejného práva podle

německého nebo maďarského práva, německá strana nacistická, fašistické

strany maďarské a jiné útvary, organisace, podniky, zařízení, osobní

sdružení, fondy a účelová jmění těchto režimů nebo s nimi souvisící,

jakož i jiné německé nebo maďarské osoby právnické;



2. osoby fysické národnosti německé nebo maďarské, s výjimkou osob,

které prokáží, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se

neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně

zúčastnily boje za její osvobození nebo trpěly pod nacistickým nebo

fašistickým terorem;



3. osoby fysické, které vyvíjely činnost směřující proti státní

svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské

státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k

takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly, záměrně

podporovaly jakýmkoli způsobem německé nebo maďarské okupanty, nebo

které v době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18 dekretu presidenta

republiky ze dne 19. června 1945, č. 16 Sb., o potrestání nacistických

zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech)

nadržovaly germanisaci nebo maďarisaci na území Československé

republiky nebo se chovaly nepřátelsky k Československé republice nebo k

českému nebo k slovenskému národu, jakož i osoby, které strpěly takovou

činnost u osob spravujících jejich majetek nebo podnik.



(2) Ustanovení odstavce 1, č. 3 platí i pro osoby právnické, pokud lze

fysickým osobám, které jsou členy nebo podílníky na majetku nebo

podniku (kapitálovým účastníkům), přičítati vinu na postupu orgánu

zastupujícího právnickou osobu nebo pokut tyto osoby zanedbaly

přiměřenou opatrnost při jeho volbě a dozoru naň.



(3) O tom, spadá-li fysická nebo právnická osoba pod ustanovení

předchozích odstavců, rozhoduje v pochybnostech orgán příslušný podle §

1, odst. 4 dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb.



§ 6



(1) Nárok jde na vrácení věci (práva) nebo na jiné navrácení k

předešlému stavu, a není-li to dobře možno anebo nemá-li ten, komu

nárok přísluší, zájem na vrácení věci (práva) nebo na jiném navrácení k

předešlému stavu, na peněžitou náhradu ve výši obecné ceny. Vrácení

věci (práva) nebo jiné navrácení k předešlému stavu je považovati za

nikoliv dobře možné i tehdy, když by tím byly ohroženy důležité zájmy

veřejné. Prohlásí-li ministerstvo spravedlnosti v dohodě s věcně

příslušným ministerstvem, na Slovensku též v dohodě s příslušnými

pověřenectvy, že důležité zájmy veřejné by byly ohroženy, jsou tím

strany i soud vázány.



(2) V případech zvláštního zřetele hodných může se poskytnouti peněžitá

náhrada také tehdy, měly-li by se vrátit věci, kterých ten, proti komu

nárok směřuje, nezbytně potřebuje pro sebe, svou rodinu a svou

domácnost a bez kterých se ten, komu nárok přísluší, může slušně

obejít.



(3) To platí zejména, jde-li o vrácení zemědělského majetku (§ 4

dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o

konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů,

jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, § 2 nařízení

Slovenské národní rady ze dne 23. srpna 1945, č. 104 Sb. n. SNR, o

konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů,

jakož i zrádců a nepřátel slovenského národa), pokud by pak tomu, proti

komu nárok směřuje, zbylo celkem méně než 15 ha zemědělské půdy, a



1. ten, proti komu nárok směřuje, předloží osvědčení o státní

spolehlivosti - na Slovensku osvědčení místního národního výboru,

potvrzené okresním národním výborem, o tom, že se neexponoval za

nacismus nebo fašismus, ani nebyl funkcionářem nacistických nebo

fašistických organisací, ani horlivě nepůsobil v takových organisacích

anebo v organisacích, které nacistickému nebo fašistickému režimu

přisluhovaly, a že se ani jinak neprovinil proti zájmům Československé

republiky a českého a slovenského národa -, dále potvrzení místního

národního výboru o tom, že sám jako výkonný zemědělec na půdě

hospodaří, jsa existenčně na zemědělství převážně odkázán, jakož i o

tom, že celková výměra jeho zemědělské půdy je menší než 15 ha, anebo o

tom, při vrácení jaké výměry požadovaného majetku by mu zůstalo

zachováno celkem 15 ha zemědělské půdy, a



2. ten, kdo nárok uplatňuje, není výkonným zemědělcem, který by na

vrácené půdě hospodařil.



(4) Co se týče toho, co nemůže býti vráceno, dále plodů těžených a

zanedbaných a přírůstku, jakož i nákladů na věc učiněných a náhrady

škody vzešlé znehodnocením věci (práva), platí o osobě, proti které

nárok směřuje, ustanovení občanského práva o nepoctivém držiteli.

Byla-li však tato osoba sama tlakem okupace donucena k účasti na

neplatném majetkovém převodu nebo na jiném majetkovém jednání, anebo

lze-li jí přičísti k zásluze, že věc (právo) zachránila před

propadnutím, zkázou nebo podstatným znehodnocením, neodpovídá za užitky

a posuzuje se co do náhrady škody a co do nákladů na věc učiněných jako

držitel poctivý.



(5) Placení peněžitých náhrad, kterými je podle předchozích odstavců

povinen ten, proti komu nárok směřuje, může býti se zřetelem k

sociálním a majetkovým poměrům stran na přiměřenou dobu odloženo nebo

může býti povoleno plnění na splátky, zejména poskytne-li ten, kdo je

náhradou povinen, přiměřenou jistotu.



§ 7



(1) Kdo nárok uplatňuje, je povinen vrátit všechno, co z neplatného

majetkového převodu nebo z jiného majetkově-právního jednání obdržel, a

nemůže-li to dobře vrátit, dát za to přiměřenou náhradu; při tom se,

pokud jde o vrácení určité věci, posuzuje jako poctivý držitel. Při

vrácení lze si srazit nároky plynoucí z § 6.



(2) Pro plnění toho, co by mělo býti podle odstavce 1 vráceno, platí

přiměřeně ustanovení § 6, odst. 4.



(3) Vyvinula-li osoba, proti které nárok směřuje, sama nátlak, aby k

majetkovému převodu nebo k jinému majetkově-právnímu jednání došlo,

nebo působila-li spolu jakkoliv při takovém nátlaku, anebo pokoušela-li

se nárok zmařit, připadá to, co by mělo býti podle odstavce 1 vráceno,

státu podle obdoby dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb.



§ 8



Promlčení nároku



Nárok se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy tento zákon nabude

účinnosti, jde-li však o nárok vzcházející ze zrušení nebo ze změny

soudního nebo úředního výroku (§ 2), ve třech letech od právní moci

rozhodnutí, které onen soudní nebo úřední výrok zrušilo nebo změnilo.



§ 9



Uplatnění nároku proti národní správě



Nárok na vrácení majetku, který by měl býti vrácen podle § 24 dekretu

presidenta republiky č. 5/1945 Sb., lze proti národní správě zavedené

na takový majetek uplatnit na soudu, teprve když orgán, jenž národní

správu zavedl, žádost o vrácení majetku zcela nebo zčásti zamítne nebo

když rozhodnutí o takové žádosti nedoručí žadateli do tří měsíců ode

dne, kdy byla žádost podána.



Způsob uplatnění nároku



§ 10



(1) Pro rozhodnutí o nároku je příslušný okresní soud, u kterého má

osoba, proti níž nárok směřuje, svůj obecný soud, anebo podle volby

oprávněného okresní soud, v jehož obvodu je věc, o jejíž vrácení jde.



(2) Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro řízení ustanovení

soudního řízení nesporného.



§ 11



(1) Soud má s účastníky jednat zpravidla ústně a působit při tom k

tomu, aby se dohodli po dobrém. K účinnosti soudní i mimosoudní dohody

je třeba souhlasu příslušného Fondu národní obnovy.



(2) Soud může v řízení nařídit prozatímní opatření, která považuje se

zřetelem na uplatněný nárok za nutná nebo za vhodná; může zejména tomu,

kdo nárok uplatňuje, svěřit držbu věci movité nebo uvésti ho v držbu

věci nemovité, o jichž vrácení v řízení jde. Proti rozhodnutí o

prozatímním opatření není samostatný opravný prostředek; soud je však

může kdykoliv na návrh nebo z úřední moci zrušit.



(3) O útratách platí zásady řízení sporného.



§ 12



Na žádost toho, kdo nárok uplatňuje, nařídí soud, aby návrh byl

poznamenán v knihovních vložkách, v kterých je třeba zápisu, aby byl

nárok proveden. Rozhodnutí o nároku vydané má účinek i proti osobám,

které po poznámce nabyly knihovních práv na věci nebo na právu, které

jsou předmětem nároku.



§ 13



Poměr k zahájenému sporu



Byl-li nárok uplatněn před účinností tohoto zákona pořadem práva a

řízení v první stolici nebylo dosud skončeno, převede soud z úřední

moci věc do řízení nesporného, a není-li sám příslušný, odevzdá ji,

vyslechna podle potřeby žalobce, soudu příslušnému podle § 10. Náklady

provedeného řízení sporného jsou pak součástí dalšího řízení

nesporného.



§ 14



Osvobození od poplatků



Právní jednání, listiny, jakož i knihovní podání a zápisy, kterými se

podle tohoto zákona upravují právní poměry mezi účastníky, jsou

osvobozeny od poplatků, i když k nim došlo přede dnem, kdy tento zákon

nabude účinnosti. Byla-li však věc vrácena nebo náhrada poskytnuta

právnímu nástupci původního vlastníka nebo poškozeného, vyměří se

poplatek, případně daň z obohacení, jako by věc nebo náhrada přešla z

původního vlastníka (poškozeného) přímo na jeho právního nástupce

právním jednáním mezi živými nebo pro případ smrti.



Ustanovení závěrečná



§ 15



(1) Neplatnými právními předpisy se v § 2 rozumějí předpisy, které v

rozporu s československou ústavou a zákony ji měnícími a doplňujícími

provedly nebo umožnily zásahy do majetku Československé republiky a

osob vydaných národní, rasové nebo politické persekuci.



(2) Seznam předpisů, kterých se odstavec 1 zejména týká, vyhlásí

ministerstvo spravedlnosti v Úředním listě a v dohodě s pověřenectvem

pro soudnictví v Úradnom vestníku.



§ 16



(1) O majetku, který podle § 2, odst. 3 dekretu presidenta republiky č.

108/1945 Sb. nepodléhá konfiskaci, platí s výhradou práv plynoucích z

tohoto zákona přiměřeně ustanovení uvedeného dekretu, vyjma část III.

Právní poměry tohoto majetku, nedojde-li k jeho vrácení osobám

oprávněným podle § 4, odst. 1 tohoto zákona, upraví zvláštní zákon.



(2) Vláda může nařízením stanoviti podrobnosti stran správy majetku

uvedeného v odstavci 1 a tuto správu převést na jiný úřad nebo orgán.



§ 17



Tímto zákonem je provedeno ustanovení § 1 dekretu presidenta republiky

č. 5/1945 Sb.



§ 18



Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej všichni

členové vlády.