Advanced Search

o provádění mezinárodních sankcí


Published: 2006
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/507487/o-provdn-mezinrodnch-sankc.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
69/2006 Sb.



ZÁKON



ze dne 3. února 2006



o provádění mezinárodních sankcí



Změna: 227/2009 Sb.



Změna: 281/2009 Sb.



Změna: 139/2011 Sb.



Změna: 167/2012 Sb.



Změna: 399/2012 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ÚVODNÍ USTANOVENÍ



§ 1



Předmět úpravy



Tento zákon upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy

Evropských společenství^1) některé povinnosti fyzických a právnických

osob při uskutečňování mezinárodních sankcí za účelem udržení nebo

obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských

práv a boje proti terorismu. Dále zákon upravuje některé povinnosti

fyzických a právnických osob při uskutečňování mezinárodních sankcí za

účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti, ochrany

základních lidských práv a boje proti terorismu, k jejichž dodržování

je Česká republika zavázána na základě členství v Organizaci spojených

národů.



Vymezení pojmů



§ 2



Mezinárodními sankcemi se pro účely tohoto zákona rozumí příkaz, zákaz

nebo omezení stanovené za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního

míru a bezpečnosti, ochrany základních lidských práv a boje proti

terorismu, pokud vyplývá



a) z rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů (dále jen

"Rada bezpečnosti"), přijatých podle článku 41 Charty Organizace

spojených národů,



b) ze společných postojů, společných akcí nebo jiných opatření

přijatých na základě ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné

zahraniční a bezpečnostní politice, nebo



c) z přímo použitelných předpisů Evropských společenství, kterými se

provádí společný postoj nebo společná akce přijatá podle ustanovení

Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a bezpečnostní politice.



§ 3



Pro účely tohoto zákona se rozumí



a) územím, na které se vztahují mezinárodní sankce, určité území plně

nebo částečně ovládané subjektem nebo státem, na který se vztahují

mezinárodní sankce, včetně vzdušného prostoru a pobřežních vod;



b) subjektem, na který se vztahují mezinárodní sankce, ten, proti komu

jsou namířeny sankce uvedené v dokumentu podle § 2;



c) osobou, na kterou se vztahují mezinárodní sankce,



1. stát, na který se vztahují mezinárodní sankce,



2. občan státu, na který se vztahují mezinárodní sankce,



3. příslušník nebo představitel subjektu, na který se vztahují

mezinárodní sankce,



4. jiná fyzická osoba obvykle se zdržující na území, na které se

vztahují mezinárodní sankce, s výjimkou státních občanů České

republiky,



5. právnická osoba se sídlem na území, na které se vztahují mezinárodní

sankce, nebo



6. osoba uvedená v seznamech vydávaných sankčními výbory Rady

bezpečnosti nebo v dokumentech orgánů Evropské unie uvedených v § 2

písm. b) nebo c);



d) českou osobou



1. Česká republika,



2. státní občan České republiky,



3. jiná fyzická osoba než občan České republiky, obvykle se zdržující

na území České republiky,



4. jiná fyzická osoba oprávněná k trvalému nebo k přechodnému pobytu na

území České republiky^2), nebo



5. právnická osoba se sídlem na území České republiky, včetně územních

samosprávných celků^3);



e) obvyklým zdržováním se na určitém území pobývání na tomto území po

dobu alespoň 183 dnů v jednom kalendářním roce, a to souvisle nebo v

několika obdobích; do lhůty 183 dnů se započítává každý započatý den

pobytu;



f) majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, jakákoli movitá i

nemovitá věc, vlastněná, držená nebo jinak ovládaná subjektem, na který

se vztahují mezinárodní sankce, nebo osobou, na kterou se vztahují

mezinárodní sankce, dovezená z území, na které se vztahují mezinárodní

sankce, nebo určená k vývozu na území, na které se vztahují mezinárodní

sankce;



g) zbožím věci, práva a jiné majetkové hodnoty, například peníze v

jakékoli formě včetně vkladů a pohledávek z vkladů, jiné platební

prostředky, cenné papíry a investiční nástroje, dále jakákoli látka

sloužící k přípravě výrobků, výrobek, služba, software nebo technologie

a jakákoli jiná věc movitá nebo nemovitá, která je nebo má být

předmětem obchodu, bez ohledu na způsob a okolnosti jejího poskytnutí;



h) zbožím, na které se vztahují mezinárodní sankce, zboží vlastněné,

držené nebo jinak ovládané subjektem, na který se vztahují mezinárodní

sankce, nebo osobou, na kterou se vztahují mezinárodní sankce;



i) českým zbožím zboží vlastněné, držené nebo jinak ovládané českou

osobou;



j) jiným zbožím zboží, které není českým zbožím ani zbožím, na které se

vztahují mezinárodní sankce;



k) dopravním prostředkem zařízení určené zejména k přepravě osob,

zavazadel, zboží anebo poštovní zásilky;



l) dopravním prostředkem, na který se vztahují mezinárodní sankce,

dopravní prostředek



1. plující pod vlajkou státu, na který se vztahují mezinárodní sankce,

nebo jím imatrikulovaný,



2. vlastněný, držený nebo používaný subjektem, na který se vztahují

mezinárodní sankce, nebo v jeho prospěch anebo jím jinak ovládaný, nebo



3. vlastněný, držený, používaný anebo jinak ovládaný osobou, na kterou

se vztahují mezinárodní sankce;



m) českým dopravním prostředkem dopravní prostředek



1. plující pod vlajkou, imatrikulovaný, vlastněný, držený nebo

používaný Českou republikou nebo v její prospěch anebo jí jinak

ovládaný, nebo



2. vlastněný, držený, používaný anebo jinak ovládaný českou osobou;



n) jiným dopravním prostředkem dopravní prostředek, který není českým

dopravním prostředkem ani dopravním prostředkem, na který se vztahují

mezinárodní sankce;



o) kulturním statkem



1. umělecké dílo a předmět kulturní hodnoty^4),



2. kulturní památka, národní kulturní památka, nebo jejich soubor^5),



3. sbírka muzejní povahy nebo sbírkový předmět^6), nebo



4. veřejná kulturní produkce, jako například divadelní, filmové,

audiovizuální nebo estrádní představení, koncert, taneční zábava nebo

diskotéka, cirkusové, varietní nebo podobné vystoupení, výstava a další

obdobné činnosti;



p) ovládáním faktická anebo právní možnost svým jednáním ovlivňovat

chování jiné osoby, využívání věci anebo běh událostí na určitém území.



ČÁST DRUHÁ



OBLASTI UPLATŇOVÁNÍ SANKCÍ



§ 4



Obecné ustanovení



(1) Omezení nebo zákazy stanovené v § 5 až 8 se uplatní v rozsahu

stanoveném nařízením vlády, který vyplývá z



a) rozhodnutí Rady bezpečnosti, nebo



b) společného postoje, společné akce nebo jiného opatření přijatého na

základě ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční a

bezpečnostní politice.



(2) Omezení nebo zákazy podle odstavce 1 mohou být uplatňovány v

oblastech



a) obchodu a služeb,



b) peněžních převodů, používání jiných platebních prostředků, nákupu a

prodeje cenných papírů a investičních nástrojů,



c) dopravy,



d) spojů,



e) technické infrastruktury,



f) vědeckotechnických styků,



g) kulturních styků, nebo



h) sportovních styků.



(3) Nařízení vlády podle odstavce 1 zároveň vymezí v souladu s § 3

písm. c) okruh osob, na které se vztahují mezinárodní sankce.



§ 5



Obchod a služby, peněžní služby a finanční trhy



(1) V oblasti obchodu a služeb mohou sankce spočívat v omezení nebo

zákazu



a) dovozu anebo koupě zboží, na které se vztahují mezinárodní sankce,

jeho prodeje nebo jakéhokoli jiného nakládání s ním,



b) vývozu, prodeje anebo umožnění jiného nakládání s českým zbožím

subjektu, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo osobě, na

kterou se vztahují mezinárodní sankce, anebo na území, na které se

vztahují mezinárodní sankce,



c) průvozu českého zboží přes území, na které se vztahují mezinárodní

sankce, nebo zboží, na které se vztahují mezinárodní sankce, přes území

České republiky,



d) průvozu jiného zboží na území, na které se vztahují mezinárodní

sankce, anebo zboží určeného subjektu, na který se vztahují mezinárodní

sankce, nebo osobě, na kterou se vztahují mezinárodní sankce, přes

území České republiky, nebo



e) jakékoli činnosti, která by podporovala anebo by mohla podporovat

činnost uvedenou v písmenech a) až d).



(2) V oblasti peněžních převodů, používání jiných platebních

prostředků, nákupu a prodeje cenných papírů a investičních nástrojů

mohou sankce spočívat v omezení nebo zákazu



a) poskytování jakéhokoli plnění českou osobou ve prospěch subjektu, na

který se vztahují mezinárodní sankce, nebo osoby, na kterou se vztahují

mezinárodní sankce, jakož i uzavírání obchodů s nimi včetně obchodů s

cizí měnou,



b) pronajímání bezpečnostní schránky subjektu, na který se vztahují

mezinárodní sankce, nebo osobě, na kterou se vztahují mezinárodní

sankce, nebo přijímání zboží, na které se vztahují mezinárodní sankce,

do úschovy, pokud je při vynaložení přiměřených prostředků prokázáno,

že se jedná o zboží, na které se vztahují mezinárodní sankce,



c) jakéhokoli poskytování peněžních prostředků, investičních nástrojů

nebo jiných cenných papírů, nebo finančních anebo ekonomických zdrojů

subjektu, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo osobě, na

kterou se vztahují mezinárodní sankce,



d) převodu peněžních prostředků, investičních nástrojů nebo jiných

cenných papírů z účtu nebo na účet ovládaný subjektem, na který se

vztahují mezinárodní sankce, nebo osobou, na kterou se vztahují

mezinárodní sankce, včetně výplaty bankovních šeků, pokud to lze při

vynaložení přiměřených prostředků zjistit,



e) výplaty úroků z peněžních prostředků na účtech ovládaných subjektem,

na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo osobou, na kterou se

vztahují mezinárodní sankce, jakož i výplaty úroků z jimi ovládaných

cenných papírů a investičních nástrojů,



f) uzavírání pojistné smlouvy se subjektem, na který se vztahují

mezinárodní sankce, nebo osobou, na kterou se vztahují mezinárodní

sankce, nebo plnění jim z pojistných smluv, nebo



g) jakékoli činnosti, která by podporovala anebo by mohla podporovat

činnost uvedenou v písmenech a) až f).



§ 6



Doprava a spoje



(1) V oblasti dopravy mohou sankce spočívat v omezení nebo zákazu



a) vstupu českých dopravních prostředků na území, na které se vztahují

mezinárodní sankce,



b) tranzitu jiných dopravních prostředků přes území České republiky

nebo výstupu z něj na území, na které se vztahují mezinárodní sankce,



c) překračování státních hranic České republiky dopravními prostředky,

na které se vztahují mezinárodní sankce, za účelem vstupu anebo

opuštění území České republiky,



d) jakéhokoli fyzického nebo právního nakládání s dopravními

prostředky, na které se vztahují mezinárodní sankce, nalézajícími se na

území České republiky,



e) poskytování českých dopravních prostředků subjektu, na který se

vztahují mezinárodní sankce, nebo osobě, na kterou se vztahují

mezinárodní sankce,



f) provádění oprav nebo poskytování náhradních dílů, součástek nebo

nářadí potřebných pro opravy nebo úpravy dopravních prostředků, na

které se vztahují mezinárodní sankce, nebo



g) jakékoli činnosti, která by podporovala anebo by mohla podporovat

činnost uvedenou v písmenech a) až f).



(2) V oblasti spojů mohou sankce spočívat v omezení nebo zákazu



a) přijetí k přepravě nebo přepravy poštovních zásilek na území, na

které se vztahují mezinárodní sankce, anebo určených pro subjekt, na

který se vztahují mezinárodní sankce, nebo osobu, na kterou se vztahují

mezinárodní sankce, z území anebo přes území České republiky,



b) poskytování služeb elektronických komunikací za účelem spojení se

subjektem, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo s osobou, na

kterou se vztahují mezinárodní sankce, anebo na území, na které se

vztahují mezinárodní sankce,



c) poskytování jiného spojení se subjektem, na který se vztahují

mezinárodní sankce, nebo s osobou, na kterou se vztahují mezinárodní

sankce, anebo na území, na které se vztahují mezinárodní sankce,



d) rádiového, televizního nebo jiného vysílání na území, na které se

vztahují mezinárodní sankce, nebo



e) jakékoli činnosti, která by podporovala anebo by mohla podporovat

činnost uvedenou v písmenech a) až d).



§ 7



Technická infrastruktura



V oblasti technické infrastruktury mohou sankce spočívat v omezení nebo

zákazu dodávek energie nebo dodávek surovin, strojů anebo zařízení

potřebných k její výrobě z území anebo přes území České republiky

subjektu, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo osobě, na

kterou se vztahují mezinárodní sankce, anebo na území, na které se

vztahují mezinárodní sankce.



§ 8



Vědeckotechnické, kulturní a sportovní styky



(1) V oblasti vědeckotechnických styků mohou sankce spočívat v omezení

nebo zákazu



a) účasti na vědeckých nebo technických výzkumech, programech anebo

projektech, na kterých se společně podílejí česká osoba a subjekt nebo

osoba, na něž se vztahují mezinárodní sankce; v případě, že se jedná o

činnost financovanou jiným než subjektem nebo osobou, na něž se

vztahují mezinárodní sankce, spočívá sankce pouze ve vyloučení takového

subjektu nebo takové osoby z účasti na této činnosti,



b) poskytování přístrojů nebo zařízení českou osobou anebo z území

České republiky subjektu nebo osobě, na něž se vztahují mezinárodní

sankce, za účelem jejich použití pro vědecký nebo technický výzkum,

program anebo projekt,



c) poskytování informací o vědeckých nebo technických výzkumech,

programech anebo projektech české osoby nebo jejich výsledků subjektu

nebo osobě, na něž se vztahují mezinárodní sankce, anebo na území, na

které se vztahují mezinárodní sankce, nejsou-li tyto informace a

výsledky veřejně dostupné,



d) poskytování práv průmyslových nebo práv duševního vlastnictví

subjektu, na který se vztahují mezinárodní sankce, nebo osobě, na

kterou se vztahují mezinárodní sankce, nebo



e) jakékoli činnosti, která by podporovala anebo by mohla podporovat

činnost uvedenou v písmenech a) až d).



(2) V oblasti kulturních styků mohou sankce spočívat v omezení nebo

zákazu



a) poskytování kulturních statků českou osobou nebo z českého území

subjektu nebo osobě, na něž se vztahují mezinárodní sankce, anebo na

území, na které se vztahují mezinárodní sankce,



b) přijímání kulturních statků českou osobou nebo na českém území od

subjektu nebo osoby, na něž se vztahují mezinárodní sankce, anebo z

území, na které se vztahují mezinárodní sankce, pokud se nejedná o

dočasné přijetí za účelem záchrany, ochrany a uchování kulturních

statků bezprostředně ohrožených ozbrojeným konfliktem nebo živelní

katastrofou anebo o navrácení kulturních statků osobě, na kterou se

nevztahují mezinárodní sankce,



c) poskytování autorských nebo s nimi souvisejících práv české osoby

subjektu nebo osobě, na které se vztahují mezinárodní sankce, anebo k

užití na území, na které se vztahují mezinárodní sankce, nebo



d) jakékoli činnosti, která by podporovala anebo by mohla podporovat

činnost uvedenou v písmenech a) až c).



(3) V oblasti sportovních styků mohou sankce spočívat v omezení nebo

zákazu



a) účasti osoby nebo skupiny reprezentující subjekt nebo osobu, na něž

se vztahují mezinárodní sankce, na sportovním utkání anebo jiné

sportovní akci pořádané na území České republiky anebo českou osobou,



b) účasti české osoby nebo skupiny reprezentující Českou republiku na

sportovním utkání pořádaném subjektem nebo osobou, na něž se vztahují

mezinárodní sankce, anebo na území, na které se vztahují mezinárodní

sankce, nebo



c) jakékoli činnosti, která by podporovala anebo by mohla podporovat

činnost uvedenou v písmenu a) nebo b).



§ 9



Výjimky ze sankčního režimu



(1) Ministerstvo financí (dále jen "ministerstvo") může, pokud to

připouští obsah dokumentu podle § 2, povolit v souladu s tímto

dokumentem a v nezbytně nutném rozsahu výjimky ze zákazu nebo omezení



a) na poskytování ošetření a lékařské péče,



b) na poskytování humanitární pomoci, není-li omezena v dokumentu podle

§ 2; za takovou pomoc se považují zejména dodávky potravin, ošacení,

léků, zdravotnického materiálu a jiných humanitárních potřeb nezbytných

pro ochranu zdraví, záchranu života a důstojné ubytování civilistů a

poskytování s tím souvisících služeb včetně organizace a realizace

záchranných operací,



c) na poskytování dávek sociální péče, státních sociálních dávek, dávek

důchodového pojištění, dávek nemocenského pojištění (péče), podpory v

nezaměstnanosti, podpory při rekvalifikaci a na platby pojistného na

důchodové spoření, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na

státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní

pojištění,



d) na poskytování mzdy, náhrady mzdy, odstupného a dalších plateb

vyplývajících z pracovněprávního nebo obdobného pracovního vztahu,



e) na poskytování výživného,



f) na náhradu škody způsobené činností, která nemá souvislost s

prováděním mezinárodních sankcí ve smyslu tohoto zákona, a na výplatu

pojistného s tím spojeného,



g) k úhradě pohledávky subjektem, na který se vztahují mezinárodní

sankce, nebo osobou, na kterou se vztahují mezinárodní sankce, jestliže

tato pohledávka nevznikla porušením mezinárodních sankcí,



h) k platbám subjektu nebo osobě, na něž se vztahují mezinárodní

sankce, dlužným na základě smluv, dohod nebo závazků, které byly

uzavřeny nebo vznikly předtím, než byly vůči subjektu nebo osobě

vyhlášeny mezinárodní sankce, pokud jsou tyto platby uskutečněny na

účet v České republice nebo v jiném státě Evropské unie, na němž jsou

všechny vkládané prostředky majetkem, na který se vztahují mezinárodní

sankce, nebo



i) na jiný účel, stanovený v dokumentu podle § 2 písm. c).



(2) Výjimku lze poskytnout na žádost nebo i bez žádosti. Ministerstvo v

rozhodnutí o povolení výjimky stanoví podmínky jejího uplatnění tak,

aby mohlo její uplatnění kontrolovat, a tak, aby nedocházelo k maření

účelu mezinárodních sankcí. V případě závažného porušení podmínek pro

uplatnění výjimky ji ministerstvo zruší.



ČÁST TŘETÍ



POVINNOSTI VE VZTAHU K MAJETKU, NA KTERÝ SE VZTAHUJÍ MEZINÁRODNÍ SANKCE



§ 10



Oznamovací povinnost



(1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že se u něj nachází majetek, na

který se vztahují mezinárodní sankce, je povinen učinit o tom bez

zbytečného odkladu oznámení ministerstvu.



(2) Jestliže při přípravě nebo při uzavírání smlouvy vznikne podezření,

že na jednu ze stran závazkového vztahu se vztahují mezinárodní sankce,

nebo že předmětem závazkového vztahu je nebo má být majetek, na který

se vztahují mezinárodní sankce, avšak toto podezření není možné před

nebo při uzavírání smlouvy hodnověrně ověřit, vzniká oznamovací

povinnost podle odstavce 1 bezprostředně po uzavření smlouvy.



(3) Oznámení se podává písemně nebo ústně do protokolu a v případě

nebezpečí z prodlení i elektronicky nebo faxem. Za písemné oznámení se

považuje též oznámení podané elektronicky, které je podepsáno uznávaným

elektronickým podpisem.



§ 11



Nakládání s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce



(1) Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že se u něj nachází majetek, na

který se vztahují mezinárodní sankce, nesmí nakládat s tímto majetkem

jinak než za účelem jeho ochrany před ztrátou, znehodnocením, zničením

nebo jiným poškozením, pokud není v tomto zákoně uvedeno jinak, a to od

okamžiku, kdy se dozví, že majetek je považován za majetek, na který se

vztahují mezinárodní sankce.



(2) Ten, u koho se nachází majetek, na který se vztahují mezinárodní

sankce, má nárok uplatňovat vůči státu náhradu nezbytně nutných nákladů

souvisejících s jeho správou a ochranou od okamžiku doručení oznámení

ministerstvu podle § 10. Nárok na náhradu nákladů podle tohoto

ustanovení nemá subjekt nebo osoba, na něž se vztahují mezinárodní

sankce, ani osoby s nimi spolupracující, jim blízké či s nimi

podnikatelsky nebo jiným způsobem spojené.



(3) Vzniká-li pochybnost, že osoba uvedená v odstavci 1 odpovídajícím

způsobem zabezpečuje ochranu majetku, na který se vztahují mezinárodní

sankce, nebo je-li to třeba k zabezpečení jeho správy například s

ohledem na předpokládanou dobu trvání k němu se vztahujících

mezinárodních sankcí, ministerstvo vyzve k vydání takového majetku.

Ten, u koho se nachází majetek, na který se vztahují mezinárodní

sankce, jej na výzvu ministerstva vydá ministerstvu nebo jím určené

osobě. Majetek nevydaný dobrovolně může být odňat. O vydání nebo odnětí

majetku se sepíše protokol, v němž se uvede dostatečně přesný popis

vydaného nebo odňatého majetku. Kopie protokolu se vydá tomu, kdo

majetek vydal nebo jemuž byl odňat, jako potvrzení o převzetí věci.



(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují rovněž na majetek, u kterého

vzniká oznamovací povinnost podle § 10 odst. 1.



(5) Ministerstvo vydá oprávněné osobě, případně osobě určené podle

písmene b) nebo c) majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce,

jestliže



a) je osobou, na kterou se nevztahují mezinárodní sankce, a prokáže, že

je vlastníkem nebo oprávněným držitelem tohoto majetku,



b) je v dokumentu podle § 2 uvedeno, že má být konkrétní osobě vydán,

nebo



c) tak pravomocně rozhodl příslušný tuzemský státní orgán, nebo

příslušný orgán cizího státu anebo mezinárodní organizace, jehož

rozhodnutí je na základě mezinárodního práva vykonatelné na území České

republiky.



ČÁST ČTVRTÁ



PRAVOMOCI A POVINNOSTI STÁTNÍCH ORGÁNŮ A ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY



§ 12



Řízení před ministerstvem



(1) Ministerstvo může na základě posouzení, zda majetek má být

považován za majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce,

rozhodnout



a) o omezení nebo zákazu nakládání s tímto majetkem,



b) o odnětí majetku, který nebyl vydán na výzvu podle § 11 odst. 3,



c) o převzetí tohoto majetku do správy státu za účelem jeho správy nebo

následného vydání oprávněnému,



d) o ustanovení nebo odvolání správce tohoto majetku a případně i o

jeho odměně,



e) o prodeji tohoto majetku nebo jeho části podle § 13 odst. 3,



f) o výjimečném užití majetku, na který se vztahují mezinárodní sankce,

nebo jeho části, ve smyslu § 9 nebo za podmínek stanovených v přímo

použitelném předpisu Evropských společenství,



g) o vydání tohoto majetku ve smyslu § 11 odst. 5, nebo



h) že se nejedná o majetek, na který se vztahují mezinárodní sankce,

pokud



1. takovou skutečnost vlastník nebo oprávněný držitel prokazatelně

doloží,



2. taková skutečnost vyplyne z šetření ministerstva,



3. takový majetek je prokazatelně bezcenný nebo má zcela nepatrnou

hodnotu, nebo



4. mezinárodní sankce k němu se vztahující byla zrušena.



(2) Ministerstvo ve lhůtě do 30 dnů od přijetí oznámení podle § 10

odst. 1 sdělí oznamovateli, zda je majetek považován za majetek, na

který se vztahují mezinárodní sankce, pokud do této lhůty nerozhodne

podle odstavce 1 písm. a), b), c), g) nebo h). Tato lhůta může být v

odůvodněných případech prodloužena.



(3) Rozklad proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až d) nemá

odkladný účinek. Rozkladu proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. e)

lze odejmout odkladný účinek v případě majetku podléhajícího zkáze.



(4) Vykonatelnost rozhodnutí, proti kterému rozklad nemá odkladný

účinek nebo u něhož byl odkladný účinek rozkladu vyloučen, nastává dnem

jeho doručení poslednímu z účastníků řízení, kterými jsou ten, na jehož

návrh bylo rozhodováno, a ten, kdo má majetek, na který se vztahují

mezinárodní sankce, u sebe, nebo ten, kdo jej vydal anebo komu byl

odňat. V případě nebezpečí z prodlení lze rozhodnutí, proti kterému

rozklad nemá odkladný účinek nebo u něhož byl odkladný účinek rozkladu

vyloučen, vyhlásit ústně; v tom případě nastává vykonatelnost

rozhodnutí okamžikem jeho vyhlášení.



(5) V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle

správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.



(6) Pověření zaměstnanci ministerstva se při výkonu činností podle

tohoto zákona prokazují služebním průkazem.



(7) Ten, u koho se nachází majetek, o němž ministerstvo provádí

šetření, na požádání sdělí ministerstvu v jím stanovené lhůtě všechny

informace, které má o tomto majetku a případně i o dalších

skutečnostech s ním souvisejících a o osobách, které mají vztah k

tomuto majetku nebo se jakýmkoli způsobem podílely na nakládání s ním.

Na žádost ministerstva předloží doklady o tomto majetku, osobách či

dalších skutečnostech s tímto majetkem souvisejících, nebo k nim umožní

přístup pověřeným zaměstnancům ministerstva.



(8) Za nesplnění povinnosti podle odstavce 7 může ministerstvo uložit

pořádkovou pokutu do 100 000 Kč. Pořádková pokuta může být uložena i

opakovaně, jestliže povinnost nebyla splněna ani po předchozím uložení

pokuty. Úhrn takto uložených pořádkových pokut nesmí přesáhnout částku

500 000 Kč. Pořádková pokuta je příjmem státního rozpočtu.



§ 13



Správa vydaného nebo odňatého majetku



(1) Správu vydaného nebo odňatého majetku po dobu trvání mezinárodních

sankcí nebo do doby jeho vydání oprávněnému zajišťuje ministerstvo,

není-li dále uvedeno jinak. Ve vztahu k tomuto majetku je ministerstvo

oprávněno ke všem úkonům a ke všem řízením, které s jeho správou

souvisí a k nimž by byl oprávněn jeho vlastník.



(2) Na úhradu nákladů spojených se správou se přednostně použijí

přírůstky a výnosy z vydaného nebo odňatého majetku během jeho správy;

není-li jich, lze, není-li možné jiné řešení, na úhradu takových

nákladů použít výnosu z prodeje majetku nebo jeho části v nezbytném

rozsahu.



(3) Je-li to vzhledem k okolnostem nezbytné k zachování hodnoty

majetku, ministerstvo rozhodne o prodeji majetku, na který se vztahují

mezinárodní sankce, nebo jeho části; výtěžek z takového prodeje je po

dobu trvání sankce majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce.



(4) Ministerstvo vede vydaný nebo odňatý majetek v samostatné účetní

evidenci a provádí jeho inventarizaci.



(5) Při správě vydaného nebo odňatého majetku má ministerstvo zejména

povinnost tento majetek řádně ochraňovat a pečovat o jeho zachování,

účelně a hospodárně jej spravovat, chránit jej před poškozením,

zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím a včas uplatňovat nárok na

náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného obohacení, chránit jej

tím, že průběžně sleduje, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a

zejména včasným uplatněním a vymáháním práv, která jinak přísluší

vlastníku, věřiteli nebo majiteli cenných papírů, zamezovat promlčení

nebo zániku těchto práv. Ministerstvo přitom není oprávněno uzavřít

jako pronajímatel smlouvu o poskytnutí věci za úplatu do užívání

spojenou se smlouvou o následném převodu vlastnictví této věci, uzavřít

smlouvu o prodeji podniku nebo jeho organizační složky, zřídit k tomuto

majetku zástavní právo nebo zatížit nemovité věci věcným břemenem, nebo

provést zajišťovací převod práva náležejícího do vydaného nebo odňatého

majetku.



(6) Správu vydaných nebo odňatých



a) radioaktivních látek a radioaktivních odpadů vykonává Správa úložišť

radioaktivních odpadů,



b) tabákových výrobků vykonává Státní zemědělská a potravinářská

inspekce nebo Česká obchodní inspekce,



c) jedinců (exemplářů) rostlin a živočichů vykonává Ministerstvo

životního prostředí,



d) zbraní, střeliva a výbušnin vykonává Ministerstvo vnitra.



(7) Ministerstvo může podle povahy a rozsahu věcí a práv, která tvoří

vydaný nebo odňatý majetek, pověřit jeho správou Úřad pro zastupování

státu ve věcech majetkových.



(8) Nemůže-li správu vydaného nebo odňatého majetku vykonávat

ministerstvo ani orgán pověřený podle odstavce 7, ministerstvo pověří

podle povahy tohoto majetku výkonem jeho správy organizační složku

státu.



(9) Nemůže-li být správa vydaného nebo odňatého majetku vykonávána

ministerstvem, orgánem pověřeným podle odstavce 7 ani organizační

složkou státu podle odstavce 8, může ministerstvo uzavřít smlouvu o

výkonu správy vydaného nebo odňatého majetku s osobou podnikající v

příslušném oboru. Obsahem takové smlouvy musí být výše úplaty za výkon

správy a ujednání o odpovědnosti za škodu způsobenou na spravovaném

majetku v době výkonu jeho správy, jinak je smlouva neplatná.



(10) Rozhodnutím ministerstva o ustanovení správce podle odstavce 7

nebo 8 nebo smlouvou uzavřenou podle odstavce 9 vzniká správci ve

vztahu k vydanému nebo odňatému majetku oprávnění k zastupování

vlastníka při všech úkonech nebo řízeních, které s jeho správou souvisí

a k nimž by byl oprávněn jeho vlastník. Rozsah takového oprávnění k

zastupování vlastníka může ministerstvo v rozhodnutí nebo smlouvě

upravit. Na činnost správce se povinnosti a omezení podle odstavce 5

vztahují obdobně; správce se při své činnosti řídí též pokyny

ministerstva.



§ 14



Shromažďování informací a údajů



(1) Ministerstvo je k naplnění účelu tohoto zákona oprávněno

zpracovávat informace včetně osobních údajů. Osobní údaje zpracovává i

bez souhlasu subjektu údajů, s ohledem na ochranu před neoprávněným

zasahováním do jeho soukromého a osobního života.



(2) Orgány veřejné moci včetně územních samosprávných celků

vykonávajících státní správu poskytují ministerstvu na jeho žádost

informace včetně osobních údajů z jimi spravovaných informačních

systémů. Informace získané podle tohoto zákona může ministerstvo využít

kromě plnění jeho účelu pouze k účelům boje proti legalizaci výnosů z

trestné činnosti^7).



(3) Ministerstvu jsou poskytovány pro výkon působnosti podle tohoto

zákona



a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,



b) z agendového informačního systému evidence obyvatel údaje o

obyvatelích,



c) z informačního systému cizinců údaje o cizincích,



d) z registru rodných čísel údaje o fyzických osobách, kterým bylo

přiděleno rodné číslo, avšak nejsou vedeny v informačních systémech

uvedených v písmenech b) nebo c).

Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové

údaje, jejichž použití je v daném případě nezbytné.



(4) Pokud to umožňuje technický stav, poskytuje Ministerstvo vnitra

ministerstvu údaje uvedené v odstavci 3 pouze v elektronické podobě

způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(5) Informace shromážděné při plnění povinností podle tohoto zákona

uchovává ministerstvo po dobu nezbytně nutnou k naplnění jeho účelu.

Tyto informace může poskytnout v odpovídajícím rozsahu pouze v souladu

s oprávněními podle § 16 odst. 3.



(6) Při činnosti podle tohoto zákona a k naplnění jeho účelu

ministerstvo využívá informace z evidence, která je určena k plnění

povinností podle zvláštního právního předpisu o opatřeních proti

legalizaci výnosů z trestné činnosti.



(7) Ministerstvo je oprávněno vést údaje získané při provádění tohoto

zákona v informačním systému za podmínek, které stanoví zvláštní

zákon^8). K tomu účelu je oprávněno sdružovat informace získané podle

tohoto zákona s informacemi shromážděnými podle zvláštního právního

předpisu o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti v

jediném informačním systému. Ministerstvo neposkytuje na žádost podle

zvláštního zákona zprávu o informacích, které jsou uchovávány v

informačním systému vedeném podle tohoto zákona, pokud by tím bylo

ohroženo plnění úkolů podle tohoto zákona.



(8) Zjistí-li ministerstvo skutečnosti, které odůvodňují podezření, že

byl spáchán trestný čin, učiní oznámení podle trestního řádu a současně

orgánu činnému v trestním řízení poskytne všechny údaje a důkazy o

nich, které má k dispozici, jestliže s oznámením souvisejí.



(9) Ministerstvo k naplnění účelu mezinárodních sankcí spolupracuje

zejména při předávání a získávání informací v rozsahu stanoveném

mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, nebo na základě

vzájemnosti se zahraničními orgány se stejnou nebo obdobnou věcnou

působností v oblasti mezinárodních sankcí. Za podmínek, že informace

budou užity pouze k dosažení účelu tohoto zákona a budou požívat

ochrany alespoň v rozsahu tímto zákonem stanoveném, může ministerstvo

spolupracovat i s mezinárodními organizacemi.



§ 15



Kontrola



(1) Státní orgány, do jejichž působnosti patří výkon kontroly,

kontrolují při výkonu své působnosti též plnění povinností podle tohoto

zákona; v ostatních případech kontroluje plnění povinností podle tohoto

zákona ministerstvo. Při zjištění nedostatků, zejména porušení

povinnosti podle tohoto zákona, předají státní orgány podklady k

sankčnímu řízení ve věcech týkajících se jeho věcné působnosti

Ministerstvu průmyslu a obchodu, v ostatních věcech ministerstvu, a

dále s nimi na tomto řízení spolupracují.



(2) Česká národní banka kontroluje plnění povinností podle tohoto

zákona u osob podléhajících jejímu dohledu, a to v rozsahu činností,

nad nimiž u těchto osob vykonává dohled.



§ 16



Povinnost mlčenlivosti



(1) Zaměstnanci ministerstva a orgánů uvedených v § 15 jsou povinni

zachovávat mlčenlivost o úkonech učiněných podle tohoto zákona a o

informacích získaných při jeho provádění. Povinnost zachovávat

mlčenlivost podle tohoto zákona má i ten, kdo se v souvislosti s

šetřením prováděným ministerstvem seznámí s informacemi získanými na

základě tohoto zákona.



(2) Povinnost mlčenlivosti osob uvedených v odstavci 1 nezaniká

skončením pracovněprávního nebo jiného vztahu k orgánu uvedenému v §

15.



(3) Povinnosti zachovávat mlčenlivost podle odstavců 1 a 2 se nelze

dovolávat vůči



a) orgánu činnému v trestním řízení, pokud vede řízení o trestném činu

souvisejícím s uplatňováním mezinárodních sankcí nebo s terorismem,

nebo jedná-li se o splnění oznamovací povinnosti vztahující se k

takovému trestnému činu,



b) státnímu zastupitelství při výkonu jeho působnosti^9),



c) orgánu státní správy odpovědnému za uplatňování kontrolního režimu

při předávání informací významných pro plnění povinností podle

zvláštních právních předpisů o kontrole dovozu a vývozu zboží a

technologií podléhajících mezinárodním kontrolním režimům,



d) osobám vykonávajícím kontrolu podle § 15,



e) soudu rozhodujícímu v občanském nebo správním soudním řízení spory

týkající se nároku vyplývajícího z tohoto zákona,



f) osobě, která by mohla uplatnit nárok na náhradu majetkové újmy

způsobené postupem podle tohoto zákona, jde-li o následné sdělení

skutečností rozhodných pro uplatnění takového nároku; v tom případě

však lze příslušné informace omezit nebo jejich sdělení odložit až do

doby, kdy jejich poskytnutí nemůže ohrozit naplnění účelu tohoto

zákona,



g) příslušnému zahraničnímu orgánu při předávání údajů sloužících k

dosažení účelu stanoveného tímto zákonem, pokud to zvláštní právní

předpis nezakazuje,



h) příslušné zpravodajské službě České republiky při poskytnutí

informací významných pro plnění jejích úkolů, nebo



i) finančnímu arbitrovi rozhodujícímu podle zvláštního právního

předpisu ve sporu navrhovatele proti instituci.



(4) Podá-li ministerstvo oznámení podle § 14 odst. 8, může ve smyslu

odstavce 3 písm. e) nebo f) poskytnout informace oprávněnému pouze se

souhlasem příslušného orgánu činného v trestním řízení.



ČÁST PÁTÁ



SPRÁVNÍ DELIKTY



§ 17



Přestupky



(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že



a) poruší omezení nebo zákaz stanovený v § 5 až 8 tohoto zákona,



b) poruší omezení nebo zákaz stanovený v přímo použitelném předpise

Evropských společenství, který určuje mezinárodní sankce ve smyslu § 2

písm. c),



c) nesplní oznamovací povinnost podle § 10 odst. 1,



d) nakládá s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, v

rozporu s ustanovením § 11 odst. 1, nebo



e) poruší povinnost zachovávat mlčenlivost podle § 16 odst. 1.



(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c) lze uložit pokutu do 4

000 000 Kč.



(3) Za přestupek podle odstavce 1 písm. d) lze uložit pokutu do 500 000

Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. e) lze uložit pokutu do 200 000

Kč.



§ 18



Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob



(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba^10) se dopustí správního

deliktu tím, že



a) poruší omezení nebo zákaz stanovený v § 5 až 8 tohoto zákona,



b) poruší omezení nebo zákaz stanovený v přímo použitelném předpise

Evropských společenství, který určuje mezinárodní sankce ve smyslu § 2

písm. c),



c) nesplní oznamovací povinnost podle § 10 odst. 1, nebo



d) nakládá s majetkem, na který se vztahují mezinárodní sankce, v

rozporu s ustanovením § 11 odst. 1.



(2) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až c) se uloží pokuta

do 4 000 000 Kč nebo propadnutí věci.



(3) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. d) se uloží pokuta do 500

000 Kč.



(4) Pokud právnická nebo podnikající fyzická osoba správním deliktem

podle odstavce 1 písm. a) až c) získala pro sebe nebo pro jiného

prospěch přesahující 5 000 000 Kč, anebo způsobila škodu přesahující 5

000 000 Kč nebo jiný zvlášť závažný následek, uloží se jí pokuta do 50

000 000 Kč.



§ 19



Propadnutí věci



(1) Propadnutí věci za správní delikt podle § 18 lze uložit, jestliže

byla věc náležící pachateli



a) ke spáchání správního deliktu podle § 18 užita nebo určena, nebo



b) správním deliktem podle § 18 získána nebo nabyta za věc tímto

správním deliktem získanou.



(2) Propadnutí věci lze uložit vedle pokuty nebo i samostatně, jestliže

se vzhledem k povaze spáchaného správního deliktu taková sankce jeví

jako postačující.



(3) Propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném

nepoměru k povaze spáchaného správního deliktu.



(4) Vlastníkem propadlé věci se stává stát.



Společná ustanovení o správních deliktech



§ 20



(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že

vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení

právní povinnosti zabránila.



(2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti

správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a

k míře, významu a době ohrožení zahraničněpolitického nebo

bezpečnostního zájmu státu.



(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže

správní orgán o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm

dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.



(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické

osoby^10) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona

o odpovědnosti a postihu právnické osoby.



(5) Podle tohoto zákona se posuzuje též správní delikt, který spáchala

česká osoba v cizině, jestliže jím porušila omezení nebo zákaz, které

má podle tohoto zákona nebo přímo použitelného předpisu Evropských

společenství, kterým se provádí společný postoj nebo společná akce

přijatá podle ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční

a bezpečnostní politice.



(6) Správní delikty podle tohoto zákona projednává Ministerstvo

průmyslu a obchodu, jestliže uplatnění mezinárodní sankce, která byla

nebo mohla být správním deliktem ohrožena, zahrnuje zahraniční obchod s

vojenským materiálem nebo režim Evropských společenství pro kontrolu

vývozu zboží a technologií dvojího užití. Jinak správní delikt podle

tohoto zákona projedná ministerstvo.



(7) Výnos z pokut je příjmem státního rozpočtu České republiky.



§ 21



Ustanovení tohoto zákona s výjimkou § 4 až 8 se použijí v případě

omezení nebo zákazů stanovených přímo použitelným předpisem Evropských

společenství, kterým se provádí společný postoj nebo společná akce

přijatá podle ustanovení Smlouvy o Evropské unii o společné zahraniční

a bezpečnostní politice, ode dne platnosti tohoto předpisu.



ČÁST ŠESTÁ



ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



§ 22



(1) Tímto zákonem nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních

předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o provedení

režimu Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboží a technologií

dvojího užití.



(2) Tímto zákonem není dotčena povinnost ústředních orgánů státní

správy a České národní banky prosazovat v rámci své věcné působnosti

plnění povinností vyplývajících z mezinárodních sankcí, ani jejich

povinnost v rámci své působnosti jednat v příslušných odborných

mezinárodních orgánech. Pokud z takových jednání nebo z mezinárodních

sankcí vyplyne potřeba vydat v rámci zmocnění podle tohoto zákona

nařízení vlády týkající se jejich věcné působnosti, spolupracují na

jeho přípravě s ministerstvem.



§ 23



Zmocnění



(1) Vláda může stanovit nařízením úpravu postupů k naplnění ustanovení

předpisů Evropských společenství podle § 2 písm. c).



(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou podrobnosti způsobu plnění

oznamovací povinnosti a stanoví vzor služebního průkazu podle § 12

odst. 6.



§ 24



Zrušuje se:



1. Zákon č. 48/2000 Sb., o opatřeních ve vztahu k afghánskému hnutí

Talibán.



2. Zákon č. 98/2000 Sb., o provádění mezinárodních sankcí k udržování

mezinárodního míru a bezpečnosti.



3. Zákon č. 4/2005 Sb., o některých opatřeních ve vztahu k Irácké

republice.



4. Nařízení vlády č. 164/2000 Sb., o opatřeních ve vztahu k afghánskému

hnutí Talibán.



5. Nařízení vlády č. 327/2001 Sb., o dalších opatřeních ve vztahu k

afghánskému hnutí Talibán.



6. Nařízení vlády č. 334/2001 Sb., o opatřeních vůči některým občanům

Svazové republiky Jugoslávie.



7. Nařízení vlády č. 170/2003 Sb., o opatřeních ve vztahu k Irácké

republice.



§ 25



Účinnost



Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po dni

jeho vyhlášení.



Zaorálek v. r.



Klaus v. r.



Paroubek v. r.



1) Například nařízení Rady (ES) č. 2580/2001 ze dne 27. prosince 2001 o

zvláštních omezujících opatřeních namířených proti některým osobám a

subjektům s cílem bojovat proti terorismu, v platném znění, nařízení

Rady (EHS) č. 3541/92 ze dne 7. prosince 1992, kterým se zakazuje

uspokojení nároků Iráku, pokud jde o smlouvy a obchodní operace,

jejichž plnění bylo dotčeno rezolucí Rady bezpečnosti Organizace

spojených národů 661(1990) a rezolucemi s ní souvisejícími, nařízení

Rady (EHS) č. 3275/93 ze dne 29. listopadu 1993, kterým se zakazuje

plnění pohledávek týkajících se smluv a transakcí, jejichž provedení by

bylo dotčeno rezolucí Rady bezpečnosti OSN 883(1993) a rezolucemi s ní

souvisejícími, rozhodnutí Rady č. 94/366/SZBP ze dne 13. června 1994 o

společném postoji vymezeném Radou na základě článku J.2 Smlouvy o

Evropské unii, kterým se zakazuje uspokojování pohledávek uvedených v

odstavci 9 rezoluce Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č.

757(1992), nařízení Rady (ES) č. 1733/94 ze dne 11. července 1994 o

zákazu uspokojení nároků týkajících se smluv a transakcí, jejichž

vykonání bylo ovlivněno rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených

národů 757(1992) a souvisejícími rezolucemi, nařízení Rady (ES) č.

2488/2000 ze dne 10. listopadu 2000, kterým se zachovává zmrazení

prostředků se vztahem ke Slobodanu Miloševičovi a osob s ním spojených,

nařízení Rady (ES) č. 881/2002 ze dne 27. května 2002, kterým se zavádí

zvláštní omezující opatření namířená proti určitým osobám a subjektům

spojeným s Usámou bin Ládinem, sítí Al-Kajda a Talibánem, nařízení Rady

(ES) č. 147/2003 ze dne 27. ledna 2003 o některých omezujících

opatřeních vůči Somálsku, nařízení Rady (ES) č. 1210/2003 ze dne 7.

července 2003 o určitých zvláštních omezeních hospodářských a

finančních vztahů s Irákem a o zrušení nařízení (ES) č. 2465/96,

nařízení Rady (ES) č. 1727/2003 ze dne 29. září 2003 o některých

omezujících opatřeních vůči Konžské demokratické republice, nařízení

Rady (ES) č. 131/2004 ze dne 26. ledna 2004 o některých restriktivních

opatřeních vůči Súdánu, nařízení Rady (ES) č. 234/2004 ze dne 10. února

2004 o omezujících opatřeních vůči Libérii, nařízení Rady (ES) č.

314/2004 ze dne 19. února 2004 o některých omezujících opatřeních vůči

Zimbabwe, nařízení Rady (ES) č. 798/2004 ze dne 26. dubna 2004, kterým

se obnovují restriktivní opatření proti Barmě/Myanmaru a zrušuje

nařízení (ES) č. 1081/2000, nařízení Rady (ES) č. 872/2004 ze dne 29.

dubna 2004 o dalších omezujících opatřeních vůči Libérii.



2) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o

změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



3) § 18 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č.

509/1991 Sb.



4) Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty,

ve znění pozdějších předpisů.



5) Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších

předpisů.



6) Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně

některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



7) Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů

z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů.



8) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



9) § 42 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění

zákona č. 261/1994 Sb.



§ 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.



10) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění zákona č. 85/2004 Sb.