279/2003 Sb.
ZÁKON
ze dne 7. srpna 2003
o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých
zákonů
Změna: 113/2006 Sb.
Změna: 253/2006 Sb.
Změna: 112/2006 Sb.
Změna: 218/2009 Sb.
Změna: 420/2011 Sb.
Změna: 193/2012 Sb.
Změna: 18/2012 Sb.
Změna: 86/2015 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
VÝKON ROZHODNUTÍ O ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU A SPRÁVA ZAJIŠTĚNÉHO MAJETKU A
VĚCÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
nadpis vypuštěn
(1) Tento zákon stanoví postup při výkonu rozhodnutí o zajištění
majetku nebo jeho určené části pro účely výkonu trestu nebo uspokojení
nároku poškozeného v trestním řízení a při správě takového majetku,
jakož i při správě věcí a náhradních hodnot vydaných, odňatých nebo
jinak zajištěných v trestním řízení (dále jen „majetek“).
(2) Podle tohoto zákona se postupuje i při výkonu rozhodnutí o
zajištění majetku vydaného v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve
věcech trestních pro účely uvedené v odstavci 1 a při správě majetku
zajištěného podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech
trestních.
(3) Podle tohoto zákona se nepostupuje při správě věcí, které orgán
činný v trestním řízení převzal do úschovy za účelem provedení důkazu.
(4) Správou se pro účely tohoto zákona rozumí i prodej.
(5) Podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu,
návrhu na potrestání, návrhu na zabrání věci nebo návrhu na zabrání
náhradní hodnoty podle trestního řádu přechází příslušnost ke správě
zajištěného majetku na soud. Státní zástupce předá spolu s obžalobou
nebo návrhem uvedeným ve větě první soudu všechny doklady o úkonech
učiněných při správě zajištěného majetku v přípravném řízení.
(6) Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup
státního zástupce. Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu při správě
zajištěného majetku se obdobně užijí také na postup policejního orgánu,
který o zajištění majetku rozhodl, vyzval k vydání věci nebo vydal
příkaz k odnětí věci podle trestního řádu; před rozhodnutím o prodeji
zajištěného majetku je policejní orgán povinen informovat státního
zástupce o tom, že tento majetek má být prodán, s výjimkou případu, kdy
má být prodána věc podléhající rychlé zkáze. O úkonech, jimiž se
zasahuje do základních práv a svobod a o kterých podle trestního řádu
rozhoduje v přípravném řízení soudce, rozhoduje podle tohoto zákona
soudce na návrh státního zástupce.
(7) Ustanovení tohoto zákona, v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně
užijí i na jinou osobu, jíž byl zajištěn majetek v trestním řízení.
(8) Nestanoví-li tento zákon jinak, soud postupuje při výkonu
rozhodnutí o zajištění majetku a při správě zajištěného majetku podle
trestního řádu.
HLAVA II
VÝKON ROZHODNUTÍ O ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU
nadpis vypuštěn
§ 2
Obecná opatření
(1) Soud, který rozhodl o zajištění majetku (dále jen "zajištění"),
učiní všechny úkony nezbytné k výkonu takového rozhodnutí, a to i před
nabytím jeho právní moci.
(2) Soud, který rozhodl o zajištění, o tomto rozhodnutí vyrozumí osoby
a orgány, o nichž je mu známo, že mají k zajištěnému majetku předkupní
nebo jiné právo nebo vedou řízení, ve kterém byl omezen výkon práva se
zajištěným majetkem nakládat. Bylo-li zajištěno majetkové právo, soud
doručí usnesení o zajištění také dlužníkovi obviněného a uloží mu, aby
odpovídající plnění odevzdal do jeho úschovy nebo na jiné jím určené
místo. Složením předmětu plnění do úschovy nebo na jiné určené místo
dlužník svůj závazek v rozsahu poskytnutého plnění splní.
(3) Soud, který rozhodl o zajištění, o této skutečnosti bezodkladně
vyrozumí orgán, který podle zvláštních právních předpisů vede evidenci
majetku, který byl zajištěn, a současně jej vyzve, aby, pokud zjistí,
že se s majetkem, který byl zajištěn, nakládá tak, že hrozí zmaření
nebo ztížení účelu zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámil.
Byl-li podle katastrálního zákona podán návrh na zápis práva k
nemovitosti do katastru nemovitostí na základě právního jednání, kterým
obviněný nakládá s nemovitostí, před vydáním usnesení o jejím zajištění
a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí
podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o
jejím zajištění.
(4) Je-li k převodu nebo ke zřízení práva k zajištěnému majetku nutný
zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze po
vyrozumění provedeném podle odstavce 3 takový zápis provést jen s
předchozím souhlasem soudu, který o zajištění rozhodl; v případě zápisu
práva k zajištěné nemovitosti do katastru nemovitostí podle
katastrálního zákona se tento souhlas vyžaduje pouze v případě, že je
zápis prováděn na základě právního jednání, kterým obviněný nakládá s
nemovitostí.
§ 3
Vyloučení věcí
(1) Z výkonu rozhodnutí o zajištění jsou vyloučeny věci ve vlastnictví
obviněného, které jsou nezbytné k uspokojování životních potřeb
obviněného a jeho rodiny nebo k plnění jeho pracovních úkolů, jakož i
jiné věci, jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy; vyloučeny
jsou zejména
a) běžné oděvní součásti,
b) obvyklé vybavení domácnosti,
c) snubní prsten a předměty obdobné povahy,
d) zdravotnické potřeby a jiné věci, které obviněný potřebuje vzhledem
ke své nemoci nebo tělesné vadě,
e) hotové peníze do částky dvojnásobku životního minima stanovené podle
zvláštního právního předpisu na osobu obviněného,
f) zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která
slouží obviněnému jako jeho společník.
(2) Z výkonu rozhodnutí o zajištění jsou dále vyloučeny peněžité dávky
pro osoby se zdravotním postižením a příspěvek na péči, dávky pomoci v
hmotné nouzi a z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a
jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a pěstounské péče,
a dále do výše základní částky, která nesmí být sražena z měsíční mzdy
při výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu,
a) pohledávky obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního vztahu
nebo vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu,
b) pohledávky obviněného na výplatu výživného,
c) pohledávky na výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění a
d) dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou
vypláceny jednorázově.
(3) Z výkonu rozhodnutí o zajištění majetku pro účely uspokojení nároku
poškozeného podle trestního řádu jsou vyloučeny také další věci
nepodléhající výkonu soudního rozhodnutí podle občanského soudního
řádu.
§ 4
Vyloučení věcí na návrh dotčené osoby
(1) Soud rozhodne na návrh obviněného nebo osoby, o jejíž výživu a
výchovu je obviněný povinen pečovat, zda se ze zajištění vyloučí i jiné
věci, než které byly vyloučeny podle § 3 odst. 1.
(2) Na návrh osoby, která namítá své vlastnické právo k věcem, které
byly zajištěny, rozhodne soud o vyloučení takových věcí ze zajištění,
jestliže nezjistí skutečnosti, které by důvodnost takového návrhu vážně
zpochybňovaly. Nebrání-li tomu důležité důvody, rozhodne soud o návrhu
na vyloučení věcí ze zajištění do 10 dnů ode dne jeho doručení.
(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, která má
odkladný účinek.
§ 5
Zjišťování majetku podléhajícího zajištění
(1) Ke zjištění rozsahu, obsahu a umístění majetku obviněného může soud
vyslechnout obviněného nebo jinou osobu, která má v řízení postavení
svědka. Před zahájením výslechu soud obviněného nebo jinou osobu poučí
o jejich právech včetně práva odepřít výpověď.
(2) Soud obviněného nebo jinou osobu vyzve, aby v prohlášení o majetku
uvedli zejména
a) plátce odměny z pracovněprávního vztahu nebo vztahu obdobného vztahu
pracovněprávnímu a výši této odměny,
b) peněžní ústavy, u nichž má obviněný účty, jejich čísla a výši
finančních prostředků na nich vedených,
c) dlužníky, u nichž má obviněný pohledávky, jejich výši a lhůtu
splatnosti,
d) movité věci a nemovitosti ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví
obviněného a kde se nacházejí,
e) další majetková práva obviněného.
(3) O prohlášení o majetku sepíše soud protokol, jehož přílohou je
seznam majetku předložený obviněným nebo jinou osobou.
(4) Soud vyzve obviněného nebo jinou osobu k novému prohlášení o
majetku, pokud zjistí, že se majetkové poměry obviněného změnily.
§ 6
Zjišťování movitých věcí
(1) Soud je oprávněn ke zjištění movitých věcí pro účely výkonu
rozhodnutí o zajištění nařídit osobní prohlídku obviněného a prohlídku
bytu nebo jiných prostor sloužících k bydlení nebo prostor k nim
náležejících (dále jen "obydlí") a jiných prostor a pozemků, kde lze
předpokládat, že má obviněný svůj majetek; tyto prohlídky vykoná orgán,
který je nařídil, nebo policejní orgán.
(2) Obviněný je povinen zpřístupnit orgánu provádějícímu prohlídku
všechna místa, kde se jeho movité věci nacházejí. Pokud tuto povinnost
nesplní, je ten, kdo provádí prohlídku, oprávněn zjednat si do těchto
míst přístup.
(3) Každý, v jehož objektu se nachází obydlí, jiné prostory a pozemky
obviněného nebo v jehož objektu se nacházejí věci v majetku obviněného,
je povinen orgánu provádějícímu prohlídku tato místa zpřístupnit. Pokud
tuto povinnost nesplní, je ten, kdo provádí prohlídku, oprávněn zjednat
si do těchto míst přístup.
(4) Ten, kdo provádí prohlídku podle odstavců 1 až 3, sepíše movité
věci, jichž se zajištění týká, a nejsou-li movité věci zjištěné při
prohlídce uvedeny v rozhodnutí o zajištění majetku, sepíše ty z nich,
které nejsou podle tohoto zákona ze zajištění vyloučeny.
(5) Pokud má obviněný právo na vydání nebo dodání movitých věcí,
odevzdají se tyto věci soudu nebo na jeho pokyn tomu, kdo je pověřen
správou zajištěného majetku.
(6) Každý, kdo má u sebe movité věci z majetku obviněného, je poté, co
se o rozhodnutí o zajištění majetku dověděl, povinen bezodkladně o tom
uvědomit soud nebo toho, kdo byl pověřen správou zajištěného majetku.
(7) Ten, kdo provádí prohlídku podle odstavců 1 až 3, přibere podle
možností k provedení soupisu movitých věcí nezúčastněnou osobu,
zpravidla zástupce orgánu obce.
(8) Soud vyrozumí o tom, které movité věci byly do soupisu zařazeny,
obviněného a jeho manžela, popřípadě osobu blízkou obviněnému.
(9) Hrozí-li nebezpečí, že s jednotlivými zjištěnými movitými věcmi
vyšší hodnoty nebo jejich souborem bude nakládáno tak, že může být
zmařen nebo ztížen účel zajištění, soud vyzve toho, kdo má takovou věc
nebo soubor takových věcí u sebe, k jejich vydání nebo rozhodne o
jejich odnětí podle trestního řádu.
(10) Soud doručí pravomocné usnesení o zajištění osobám, o nichž je mu
známo, že mají k věci předkupní nebo jiné právo, a vyvěsí je na úřední
desce soudu.
§ 7
Zjišťování cenných papírů, zaknihovaných cenných papírů, peněžních
prostředků a jiných nehmotných věcí
(1) Zaknihované cenné papíry soud sepíše poté, kdy se dozví, že tyto
zaknihované cenné papíry jsou pro obviněného evidovány v příslušné
evidenci podle zvláštních právních předpisů; v případě potřeby nebo v
pochybnostech si vyžádá zprávu od orgánu nebo osoby oprávněné vést
takovou evidenci. Po sepsání zaknihovaných cenných papírů soud orgánu
nebo osobě oprávněné k vedení příslušné evidence podle zvláštních
právních předpisů sdělí, které zaknihované cenné papíry obviněného byly
sepsány, datum jejich sepsání a vydá příkaz k zajištění práva nakládat
se sepsanými zaknihovanými cennými papíry.
(2) Byly-li při postupu podle tohoto zákona nalezeny cizozemské peníze,
jiné devizové hodnoty nebo vyšší částka peněz v korunách českých, než
která je ze zajištění vyloučena, složí se do úschovy soudu.
(3) Vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky,
šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je
nutné k uplatnění určitého práva, se sepíší obdobně jako jiné věci
podle tohoto zákona a složí se do úschovy soudu.
(4) Jde-li o vkladní listy, akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry
anebo o jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého
práva, soud podle jejich povahy vyzve toho, kdo má plnit, aby
odpovídající plnění odevzdal soudu nebo na jiné soudem určené místo;
ustanovení § 2 odst. 2 věta třetí se užije obdobně.
(5) Nelze-li peněžní prostředky na účtu, cenné papíry, zaknihované
cenné papíry a jiné nehmotné věci náležitě zajistit podle odstavců 1 až
4, soud provede jejich zajištění podle trestního řádu
§ 8
Zjišťování nemovitostí
(1) Jakmile se soud dozví, že obviněný je vlastníkem nemovitosti, na
kterou se má vztahovat nebo vztahuje zajištění, ověří tuto skutečnost v
katastru nemovitostí prostřednictvím dálkového přístupu. Opis usnesení
o zajištění soud zašle příslušnému katastrálnímu úřadu, a pokud to není
zřejmé z usnesení, oznámí mu jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum
narození a trvalý nebo jiný pobyt, nebo je-li jím právnická osoba, její
název, sídlo a identifikační číslo osoby obviněného, a pokud zajištění
nepostihuje veškerý majetek obviněného, označí nemovitost, jíž se
zajištění týká.
(2) Soud v případě nutnosti provede ohledání nemovitosti a jejího
příslušenství; o době a místě ohledání uvědomí obviněného nebo osobu,
která s ním žije ve společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo,
že má k nemovitosti práva. Obviněný nebo osoba s ním žijící ve společné
domácnosti, a dále osoba, o níž je známo, že má k nemovitosti práva,
jsou povinni prohlídku nemovitosti a jejího příslušenství umožnit.
(3) Soud vyrozumí o usnesení o zajištění nemovitosti finanční úřad a
obecní úřad, v jejichž obvodu se zajištěná nemovitost nachází, a
usnesení vyvěsí na úřední desce soudu. O nabytí právní moci tohoto
usnesení soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
HLAVA III
SPRÁVA ZAJIŠTĚNÉHO MAJETKU
§ 8a
Účel správy a odpovědnost správce
(1) Majetek zajištěný v trestním řízení se spravuje podle tohoto
zákona, pokud je zapotřebí právně jednat nebo činit potřebné úkony, aby
nedošlo bezdůvodně k snížení hodnoty zajištěného majetku nebo k jeho
zmenšení, popřípadě aby se majetek očekávaným způsobem zvýšil.
(2) Pro dosažení účelu správy správce vykonává v potřebném rozsahu
práva a povinnosti spojené se zajištěným majetkem, jejichž výkon mu
přiznává tento zákon, nebo jejichž výkon byl obviněnému zakázán soudem.
Správce vykonává jednotlivá práva a povinnosti podle povahy zajištěného
majetku a práv s ním spojených v souladu s tímto zákonem a zvláštními
právními předpisy a v souladu s pověřením nebo smlouvou o správě;
přitom postupuje řádně a svědomitě.
(3) Nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, odpovídá správce za
škodu způsobenou při výkonu správy jím nebo osobami, které použil k
plnění svých úkolů, tomu, komu byla způsobena v souvislosti s výkonem
této činnosti; této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že škodě
nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na
něm požadovat.
(4) Správce je povinen mít po dobu výkonu správy uzavřenou smlouvu o
pojištění odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu, která by mohla
vzniknout v souvislosti s výkonem správy; to neplatí, odpovídá-li za
jeho činnost stát podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při
výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
Smlouva musí pokrývat odpovědnost správce za škodu, která je způsobena
jeho konáním nebo opomenutím při výkonu funkce správce nebo v
souvislosti s ní nebo konáním nebo opomenutím jeho zaměstnanců při
výkonu jeho funkce, pokud ke konání nebo opomenutí došlo v době trvání
pojištění. Tuto smlouvu je správce povinen uzavřít nejpozději do 5 dnů
poté, co byl pověřen správou nebo s ním byla sjednána smlouva o správě,
a neprodleně po jejím uzavření doložit tuto skutečnost tomu, kdo jej
pověřil výkonem správy, nebo s ním sjednal smlouvu o správě.
(5) Limit pojistného plnění sjednaný ve smlouvě o pojištění
odpovědnosti uvedené v odstavci 4 musí činit minimálně 1 000 000 Kč pro
jednu pojistnou událost; pro správce, který na základě zajištěných práv
k podílu vykonává funkci člena statutárního orgánu v obchodní
korporaci, jejíž roční úhrn čistého obratu podle zákona o účetnictví za
poslední účetní období předcházející pověření správou dosáhl alespoň
částku 100 000 000 Kč, anebo který zaměstnává nejméně 100 zaměstnanců v
pracovním poměru, musí činit limit pojistného plnění minimálně 10 000
000 Kč pro jednu pojistnou událost.
§ 9
Správce zajištěného majetku
(1) Není-li dále uvedeno jinak, podle povahy a rozsahu věcí a práv,
které tvoří zajištěný majetek, vykonává jeho správu po dobu zajištění
buď soud, který o zajištění v prvním stupni rozhodl nebo na který
přešla příslušnost ke správě podle § 1 odst. 5, nebo na základě jeho
pověření
a) územní pracoviště Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových,
nebo
b) soudní exekutor,
v jejichž obvodu se zajištěný majetek nachází; jestliže se zajištěný
majetek nachází v obvodech dvou nebo více územních pracovišť Úřadu pro
zastupování státu ve věcech majetkových nebo dvou nebo více územních
pracovišť soudních exekutorů, může soud výkonem správy pověřit každé z
těchto pracovišť.
(2) Byla-li zajištěna práva související s podílem v obchodní korporaci,
jež umožňují podílet se na řízení obchodní korporace, a je-li zapotřebí
vykonávat správu podílu v obchodní korporaci (dále jen „správa
podílu“), soud uvedený v odstavci 1 pověří správou podílu osobu
zapsanou v seznamu insolvenčních správců, které bylo vydáno zvláštní
povolení podle zákona o insolvenčních správcích; nelze-li takto
postupovat, pověří správou podílu jiného insolvenčního správce. Pokud
zvláštní právní předpis váže vlastnictví podílu nebo výkon funkce
statutárního orgánu v obchodní korporaci na splnění určitých zvláštních
podmínek, tyto podmínky nemusí být u správce podílu splněny; pokud však
některý z insolvenčních správců tyto podmínky splňuje, soud jej
ustanoví správcem podílu přednostně. Insolvenční správce může pověření
ke správě podílu odmítnout jen z důležitých důvodů, které posoudí soud
uvedený v odstavci 1. Soud uvedený v odstavci 1 nepověří správou podílu
insolvenčního správce, jestliže má důvodné pochybnosti o jeho
nepodjatosti.
(3) Správu zajištěných
a) věcí, o nichž je důvodné podezření, že byly získány v souvislosti s
porušením celních předpisů nebo právních předpisů upravujících správu
spotřebních daní, vykonává Generální ředitelství cel,
b) radioaktivních odpadů a zdrojů ionizujícího záření vykonává Správa
úložišť radioaktivních odpadů,
c) exemplářů rostlin a živočichů, regulovaných kožešin a výrobků z
tuleňů a jiných jedinců chráněných podle zákona o obchodování s
ohroženými druhy a jedinců zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
a volně žijících ptáků chráněných podle zákona o ochraně přírody a
krajiny vykonává Česká inspekce životního prostředí,
d) zbraní, střeliva, munice a výbušnin, návykových látek a prekursorů,
včetně zařízení k jejich výrobě, přípravků obsahujících návykové látky
a jiných nebezpečných látek vykonává krajské ředitelství policie, v
jehož územním obvodu se nachází sídlo soudu, který vede trestní řízení.
(4) Nemůže-li ten, kdo má podle odstavce 1 správu zajištěného majetku
vykonávat, zajistit výkon správy sám, zajistí jej podle povahy
zajištěného majetku
a) na základě pověření prostřednictvím organizační složky státu nebo
státní organizace příslušné hospodařit s určitým majetkem státu, nebo
b) na základě smlouvy prostřednictvím jiné osoby podnikající v určité
oblasti nebo dostatečně odborně způsobilé k výkonu správy daného
majetku, a to za sjednanou úplatu, případně bezúplatně.
(5) Obsahem smlouvy podle odstavce 4 písm. b) musí být i ujednání o
odpovědnosti za škodu způsobenou na zajištěném majetku v době výkonu
jeho správy, jinak je smlouva neplatná. Smlouva může být uzavřena i pro
výkon dílčího právního jednání nebo úkonu spojeného se zajištěným
majetkem. Je-li předmětem smlouvy výkon správy spočívající v prodeji
zajištěného majetku, musí v ní být i ujednání o způsobu stanovení kupní
ceny a o postupu při prodeji. Úplatu za výkon správy hradí soud z
prostředků státního rozpočtu.
(6) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo soudní
exekutor neprodleně vyrozumí soud uvedený v odstavci 1 o postupu podle
odstavce 4 písm. a); zajištěný majetek může předat ke správě smluvnímu
správci podle odstavce 4 písm. b) jen po předchozím souhlasu tohoto
soudu.
(7) Pověření ke správě zajištěného majetku je opatření, jež musí mít
písemnou formu a obsahovat zejména označení orgánu, který pověření
vydal, označení pověřeného správce a vymezení práv a povinností
spojených s výkonem správy. V pověření nebo v připojených listinách je
zapotřebí náležitě a nezaměnitelně určit zajištěný majetek, kterého se
pověření týká. Pověření může být vydáno i pro výkon dílčího právního
jednání nebo úkonu spojeného se zajištěným majetkem. Pověření se
nevydává ke správě majetku uvedeného v odstavci 3. Orgán uvedený v
odstavci 1 může pověření kdykoli písemně zrušit a za podmínek
stanovených tímto zákonem pověřit jiného správce, uzavřít smlouvu o
správě, nebo zajištěný majetek spravovat sám.
(8) O pověření ke správě zajištěného majetku podle odstavce 1 písm. b)
a odstavce 2 se vyrozumí osoba, jíž byl zajištěn majetek; o pověření
správou podílu se vyrozumí také tato obchodní korporace. O zrušení
pověření, pověření jiného správce a o uzavření smlouvy o správě se
vyrozumí osoby, které byly vyrozuměny o pověření ke správě zajištěného
majetku podle věty první.
§ 10
Práva a povinnosti správce
(1) Správce je povinen právně jednat za účelem zabránění snížení
hodnoty nebo zmenšení zajištěného majetku, zejména
a) včas uplatňovat nárok na náhradu škody a na vydání předmětu
bezdůvodného obohacení,
b) průběžně sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky k
zajištěnému majetku, včas uplatňovat a vymáhat práva, která jinak
přísluší vlastníku nebo majiteli zajištěného majetku, případně jiné
osobě oprávněné s majetkem nakládat, a zamezovat promlčení nebo zániku
těchto práv,
c) dovolávat se neplatnosti právního jednání učiněného obviněným v
rozporu se zákazy, jež mu byly uloženy rozhodnutím o zajištění majetku
podle trestního řádu.
(2) Movité věci, jež byly obviněným vydány nebo mu byly odňaty, je
správce povinen rovněž řádně zabezpečit a chránit před znehodnocením,
zejména před jejich poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo
zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci.
(3) Správce činí za účelem ochrany zajištěného majetku v soudním,
správním nebo jiném řízení všechny úkony, které je jinak oprávněn činit
jeho vlastník nebo majitel, případně jiná osoba oprávněná s majetkem
nakládat.
(4) Správce vede zajištěný majetek průkazným a přehledným způsobem v
evidenci, a to až do doby konečného naložení s majetkem; zajištěný
majetek není předmětem účetnictví a inventarizace.
(5) Jiné povinnosti související se zajištěným majetkem než uvedené v
odstavcích 1 až 4 správce nevykonává. Jiná práva související se
zajištěným majetkem vykonává správce za účelem ochrany zajištěného
majetku pouze v rozsahu, v jakém byla zakázána obviněnému soudem podle
trestního řádu. Správce není oprávněn zajištěný majetek využívat,
pronajmout, zatížit nebo převést na jinou osobu.
(6) Pro účely řádného výkonu správy zajištěného majetku je správce
oprávněn činit všechny potřebné úkony, zejména je oprávněn nahlížet do
účetních záznamů, smluv a dalších písemností týkajících se zajištěného
majetku a vstupovat na místa, kde se nacházejí; obviněný, jakož i jiné
osoby, vůči nimž je úkon prováděn, jsou povinni správci poskytnout
veškerou potřebnou součinnost. Pokud osoby uvedené ve větě první bez
dostatečné omluvy neuposlechnou příkazu nebo nevyhoví výzvě správce a
neposkytnou mu potřebnou součinnost, může jim soud uložit pořádkovou
pokutu do 50 000 Kč; neuposlechne-li takového příkazu nebo výzvy osoba,
která jedná za právnickou osobu, může být právnické osobě, kterou
zastupuje, uložena pořádková pokuta do 500 000 Kč; o tom je třeba tyto
osoby předem poučit. Proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty je
přípustná stížnost, jež má odkladný účinek; na rozhodování o stížnosti
se obdobně užije § 146a trestního řádu.
§ 10a
Správa podílu
(1) Správce pověřený správou podílu podle § 9 odst. 2 vstupuje do
zajištěných práv společníka obchodní společnosti nebo člena družstva a
vykonává je v potřebném rozsahu v souladu s tímto zákonem a zákonem o
obchodních korporacích.
(2) Je-li pro dosažení účelu správy zapotřebí vyměnit jednoho nebo více
členů statutárního orgánu obchodní korporace a zajištěná práva takový
postup správci umožňují, správce svolá nejvyšší orgán obchodní
korporace a jeho prostřednictvím dosáhne jejich odvolání a nechá se
místo nich zvolit členem statutárního orgánu; ustanovení zákona o
obchodních korporacích o bezúhonnosti člena orgánu obchodní korporace a
jejím prokazování, o počtu členů statutárního orgánu obchodní korporace
a o minimálních lhůtách pro oznámení termínu jednání nejvyššího orgánu
obchodní korporace se nepoužijí.
(3) Na výzvu soudu je správce povinen mu předložit v jím stanovené
přiměřené lhůtě zprávu o své činnosti při výkonu správy podílu; takovou
zprávu je správce povinen předložit soudu vždy do 15 dnů poté, co
zaniklo nebo bylo zrušeno jeho pověření ke správě podílu.
(4) Pověření správce ke správě podílu zaniká
a) zánikem jeho práva vykonávat činnost insolvenčního správce podle
zákona o insolvenčních správcích,
b) zrušením jeho povolení nebo zvláštního povolení podle zákona o
insolvenčních správcích,
c) zánikem obchodní korporace bez univerzálního právního nástupce, nebo
d) jeho smrtí.
(5) Ustanovením odstavce 4 není dotčeno oprávnění soudu zrušit pověření
správce z jiných důvodů.
(6) Pokud správce podílu vykonává v době zániku nebo zrušení pověření
funkci člena orgánu obchodní korporace, tato funkce zaniká ke dni
zániku nebo zrušení pověření; pověřil-li však soud správou podílu podle
tohoto zákona nového správce do 14 dnů poté, co bylo zrušeno nebo
zaniklo pověření dosavadního správce, přechází na nového správce tato
funkce ke dni jeho pověření správou. Právní jednání učiněná dosavadním
správcem ve funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace v době
mezi zrušením nebo zánikem jeho pověření a okamžikem, kdy se o zrušení
nebo zániku pověření dozví, zůstávají platná, pokud je schválí nový
statutární orgán. Dosavadní správce je povinen poskytnout novému
správci, likvidátorovi nebo insolvenčnímu správci na jejich žádost
potřebnou součinnost, zejména je informovat o jím učiněných právních
jednáních.
§ 10b
Odměna správce podílu
(1) Správce pověřený správou podílu podle § 9 odst. 2 má právo na
odměnu a náhradu hotových výdajů.
(2) Odměna správce, který na základě zajištěných práv k podílu vykonává
funkci člena statutárního orgánu obchodní korporace, a náhrada jeho
hotových výdajů se hradí z majetku obchodní korporace. Nedostačuje-li
majetek obchodní korporace zcela nebo zčásti k úhradě odměny správce a
k náhradě jeho hotových výdajů, hradí je stát. Odměnu správce, který
vykonává správu podílu a není členem jejího statutárního orgánu, a
náhradu jeho hotových výdajů hradí stát.
(3) Soud rozhodne na návrh správce o výši jeho odměny a v případě, že
hotové výdaje hradí stát, také o výši náhrady jeho hotových výdajů;
návrh správce musí obsahovat vyúčtování odměny a hotových výdajů,
přičemž navrhovanou výši náhrady hotových výdajů je správce povinen
prokazatelně doložit a odůvodnit jejich účelnost a důvodnost. Proti
tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, která má odkladný účinek.
(4) Při stanovení výše odměny správce soud vychází ze skutečnosti, zda
správce vykonává v obchodní korporaci funkci člena statutárního orgánu,
a z výše obratu obchodní korporace. Nelze-li výši odměny správce
stanovit podle těchto kritérií, přihlédne soud při stanovení její výše
k délce doby výkonu správy, rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti
správce, a vykonává-li správce v obchodní korporaci funkci člena
statutárního orgánu, přihlédne soud také k výši odměny ostatních členů
statutárního orgánu nebo, není-li takových členů statutárního orgánu,
přihlédne k výši odměny bývalých členů statutárního orgánu.
(5) V případech, kdy odměnu a náhradu hotových výdajů správce hradí
stát, vyplatí je soud z prostředků státního rozpočtu.
(6) Soud může v průběhu výkonu správy podílu rozhodnout o vyplacení
zálohy odměny a náhrady hotových výdajů správci, a to i opakovaně.
(7) Způsob stanovení odměny a hotových výdajů správce pověřeného
správou podílu, nejvyšší přípustnou výši odměny a hotových výdajů
hrazenou státem a způsob jejich výplaty stanoví prováděcí právní
předpis.
§ 11
Náklady správy
Náklady nutné pro řádný výkon správy zajištěného majetku hradí soud z
prostředků státního rozpočtu, pokud zvláštní právní předpisy upravující
nakládání se zajištěným majetkem neumožňují jejich úhradu jiným
způsobem.
§ 12
Prodej zajištěného majetku
(1) Soud může rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím
souhlasem obviněného; souhlas k prodeji může být udělen písemně nebo
ústně do protokolu. Obviněný se v takovém případě může závazně vyjádřit
k nejnižší ceně, za kterou lze majetek prodat; o tomto právu musí být
poučen.
(2) Bez souhlasu uvedeného v odstavci 1 může soud rozhodnout o prodeji
zajištěného majetku, lze-li důvodně předpokládat, že
a) podlehne rychlé zkáze nebo jiné těžko odvratitelné škodě,
b) bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, zejména jde-li o motorová
vozidla a elektrozařízení,
c) s výkonem správy budou spojeny nepřiměřené náklady, nebo
d) výkon správy bude vyžadovat zvláštní podmínky nakládání nebo
zvláštní odbornou způsobilost, které lze zajistit jen s nepřiměřenými
obtížemi.
(3) V případě splnění podmínek stanovených tímto zákonem je pověřený
nebo smluvní správce povinen navrhnout soudu prodej zajištěného
majetku; o takovém návrhu soud rozhodne neprodleně po jeho obdržení.
(4) Při stanovení kupní ceny a při prodeji postupuje
a) soud přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících
prodej věcí při soudním výkonu rozhodnutí,
b) jiný orgán činný v trestním řízení, územní pracoviště Úřadu pro
zastupování státu ve věcech majetkových, organizační složka státu nebo
státní organizace přiměřeně podle zvláštních právních předpisů, jimiž
se řídí hospodaření s majetkem státu,
c) exekutor přiměřeně podle zvláštních právních předpisů upravujících
exekuci,
d) správce pověřený správou podílu přiměřeně podle zákona o veřejných
dražbách,
e) smluvní správce způsobem dohodnutým ve smlouvě.
(5) Peněžní částka získaná prodejem se složí do úschovy soudu.
(6) Proti usnesení podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. b) až d) je
přípustná stížnost, která má odkladný účinek. Na rozhodování o
stížnosti proti usnesení podle odstavce 2 písm. c) nebo d) se obdobně
užije § 146a trestního řádu.
HLAVA IV
ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ“
§ 12a
Ministerstvo spravedlnosti vydá vyhlášku k provedení § 10b odst. 7.
ČÁST DRUHÁ
ZMĚNA TRESTNÍHO ŘÁDU
§ 13
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve
znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969
Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980
Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990
Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993
Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního
soudu uveřejněného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu
uveřejněného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č.
150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č.
166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č.
30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu
uveřejněného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č.
265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 424/2001 Sb.,
zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb.
a zákona č. 218/2003 Sb., se mění takto:
1. § 47 zní:
"§ 47
(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu
škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až
do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného.
(2) O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje soud na návrh státního
zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh
poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i
bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména
hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovitosti nebo
má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného
pobytu, uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na
náhradu škody, kde taková věc je.
(4) V usnesení o zajištění majetku zakáže soud a v přípravném řízení
státní zástupce obviněnému, aby nakládal s věcmi, které jsou uvedeny v
usnesení o zajištění, nebo které při výkonu takového rozhodnutí budou
sepsány; dále obviněnému zakáže, aby po oznámení usnesení majetek
převedl na někoho jiného nebo ho zatížil a uloží mu, aby soudu do 15
dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k majetku předkupní nebo
jiné právo, s poučením, že jinak obviněný odpovídá za škodu tím
způsobenou.
(5) Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit. K
zajištění nároku nemůže být použito věcí, které nelze podle
občanskoprávních předpisů postihnout výkonem soudního rozhodnutí.
Zajištění nepodléhají peněžité dávky sociální péče a dávky státní
sociální podpory vyplácené obviněnému podle zvláštního zákona
jednorázově, a dále
a) pohledávky obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního nebo
obdobného poměru,
b) pohledávky obviněného na výplatu výživného a
c) pohledávky na výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění
do částky životního minima stanovené podle zvláštních právních předpisů
na osobu obviněného, jeho domácnost a osoby, o jejichž výchovu a výživu
je obviněný povinen pečovat, pokud nemají vlastní zdroj příjmů.
(6) Pokud trvá zajištění, jsou neúčinné veškeré právní úkony
obviněného, které se týkají zajištěného majetku, s výjimkou úkonů
směřujících k odvrácení bezprostředně hrozící škody.
(7) Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle
zvláštního právního předpisu.
(8) Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s
upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.".
2. Za § 47 se vkládá nový § 47a, který zní:
"§ 47a
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení
zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho
souhlasem jiná osoba složí na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou
jistotu ve výši odpovídající pravděpodobnému nároku poškozeného na
náhradu škody; jiná osoba musí být seznámena s podstatou obvinění a se
skutečnostmi, které vedly nebo by mohly vést k zajištění. Byla-li
složena peněžitá jistota nižší, soud a v přípravném řízení státní
zástupce provede zajišťovací úkony na majetku obviněného v rozsahu, v
jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu škody není zajištěn
peněžitou jistotou.
(2) Peněžitou jistotu podle odstavce 1 soud a v přípravném řízení
státní zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro
zajištění nároku poškozeného nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody
poškozenému v trestním řízení nelze přiznat nebo je podstatně nižší.
(3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce 1 do
právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán
poškozenému nárok na náhradu škody, uhradí ji soud z peněžité jistoty.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek.".
3. § 348 a 349 znějí:
"§ 348
(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného, přírůstky a
výtěžky, které ze zajištěného majetku plynou, jakož i majetek, kterého
obviněný nabude po zajištění. Nevztahuje se však na prostředky a věci,
na které se podle zákona nevztahuje propadnutí majetku.
(2) Na rozhodování o zajištění majetku podle odstavce 1 se jinak užije
§ 47 odst. 4 až 7.
§ 349
Výkon rozhodnutí o zajištění majetku a postup při správě takového
majetku stanoví zvláštní právní předpis.".
4. § 349a se zrušuje.
ČÁST TŘETÍ
ZMĚNA ZÁKONA O SOUDNÍCH EXEKUTORECH
§ 14
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb.,
se mění takto:
1. Za § 76 se vkládá nový § 76a, který zní:
"§ 76a
Na základě pověření soudu nebo státního zástupce zjišťuje exekutor
majetek podléhající podle rozhodnutí vydaného v trestním řízení
zajištění a osobně nebo prostřednictvím jiné osoby vykonává správu
takového majetku.".
2. Za § 91 se vkládá nový § 91a, který zní:
"§ 91a
(1) Za výkon činnosti podle § 76a náleží exekutorovi mimosmluvní
odměna.
(2) O výši odměny podle odstavce 1 a nároku na náhradu dalších nákladů
exekuce podle § 87 odst. 1 rozhoduje a přiznané náklady exekuce vyplácí
soud nebo státní zástupce, který výkonem činnosti podle § 76a exekutora
pověřil.".
ČÁST ČTVRTÁ
ZMĚNA ATOMOVÉHO ZÁKONA
§ 15
V § 26 odst. 3 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné
energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění
některých zákonů, ve znění zákona č. 13/2002 Sb., se na konci písmene
k) nahrazuje tečka čárkou a doplňuje se písmeno l), které včetně
poznámky pod čarou č. 19a) zní:
"l) správa radioaktivních látek zajištěných podle zvláštního
zákona.^19a)
19a) Zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v
trestním řízení a o změně některých zákonů.".
ČÁST PÁTÁ
ÚČINNOST
§ 16
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004.
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Špidla v. r.
Vybraná ustanovení novel
Čl. II zákona č. 86/2015 Sb.
Přechodné ustanovení
Ustanovení tohoto zákona o pojištění odpovědnosti za škodu nebo jinou
újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem správy, se
nepoužijí na smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona.