281/1996 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 99/2013 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 4. prosince 1995 byla v
Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a Švýcarskou
spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z
majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bernu dne
23. října 1996.
Smlouva na základě svého článku 28 odst. 2 vstoupila v platnost dnem
23. října 1996. Tímto dnem pozbyla platnosti ve vztazích mezi Českou
republikou a Švýcarskou konfederací Dohoda mezi Československou
socialistickou republikou a Švýcarskou konfederací o vzájemném
osvobození leteckých podniků od zdanění, sjednaná výměnou nót ze dne
26. dubna 1960, vyhlášená pod č. 8/1963 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění Smlouvy,
jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu
zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení
dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku
Vláda České republiky a Švýcarská spolková rada,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z
příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v
jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku, ukládané
jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů
nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoliv.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z
celkového příjmu, z veškerého majetku nebo z částí příjmu nebo majetku,
včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní
z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z
přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň");
b) ve Švýcarsku: spolkové, kantonální a obecní daně
(i) z příjmu (celkového příjmu, příjmu z výdělku, příjmu z kapitálu,
průmyslových a obchodních zisků, kapitálových zisků a ostatních částí
příjmu);
(ii) z majetku (celkového majetku, movitého a nemovitého majetku,
obchodních aktiv, vyplaceného majetku a rezerv a ostatních částí
majetku);
(dále nazývané "švýcarská daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv stejné nebo v
zásadě podobné daně, které budou ukládány po dni podpisu této smlouvy
vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si
vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech.
5. Tato smlouva se nebude vztahovat na daně vybírané srážkou u zdroje z
výher v loterii.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle
souvislosti Českou republiku nebo Švýcarsko;
b) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná
sdružení osob;
c) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
nositele práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
d) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a
podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
e) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která má státní občanství některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost a sdružení zřízené
podle práva platného v některém smluvním státě;
f) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoliv dopravu lodí, člunem
nebo letadlem, která je provozována podnikem, jehož místo skutečného
vedení je umístěno v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy doprava
lodí, člunem nebo letadlem je uskutečňována jen mezi místy v druhém
smluvním státě;
g) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce;
(ii) v případě Švýcarska ředitele Spolkového daňového úřadu nebo jeho
zmocněného zástupce.
2. Pro aplikaci této smlouvy smluvním státem bude mít každý výraz,
který v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží podle práva
tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva,
pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy
každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v
tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa
skutečného vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž
zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad
tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je
podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto
státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v
obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho státu, ve kterém má
k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou
státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému
má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů, nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v
žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve
kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je
státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou
dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem
pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé
zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde
se těží přírodní zdroje.
3. Staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s
tím spojený vytváří stálou provozovnu, avšak pouze pokud takové
stanoviště, takový projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se předpokládá,
že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo
pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených pod písmeny a) až e), pokud
celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto spojení, má
přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná ve
smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou
moc k uzavírání smluv jménem podniku, má se za to, že tento podnik má
stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato
osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na
činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány
prostřednictvím trvalého zařízení pro podnikání, by neučinily z tohoto
trvalého zařízení pro podnikání stálou provozovnu podle ustanovení
tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě
jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím
makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce,
pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je
rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v
tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak),
neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu
druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého
majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů
smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v
každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář
užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení
občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého
majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za
přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého
majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu
nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže
podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku
zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je
lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v
druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém
smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla
docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo
obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela
nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady
podniku, vynaložené pro účely této stálé provozovny včetně výloh vedení
a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě,
v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových
zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby
tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny tímto obvyklým
rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby
výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky z důvodu, že pouze
nakupovala zboží pro podnik.
6. Pro účely předchozích odstavců budou zisky, které se mají přičíst
stálé provozovně, stanoveny každý rok stejným způsobem, pokud
neexistuje pádný a dostatečný důvod pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena
ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozování lodí, člunů nebo letadel v mezinárodní dopravě
podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo
skutečného vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě
lodi nebo člunu, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém
se nachází domovský přístav této lodi nebo člunu, nebo není-li takový
domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi nebo
člunu rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo
jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního
státu,
a jestliže v těchto případech jsou mezi těmito dvěma podniky dohodnuty
nebo uloženy takové podmínky v jejich obchodních nebo finančních
vztazích, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi
podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které, nebýt těchto
podmínek, by byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto
podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a
následně zdaněny.
2. Jestliže zisky, ze kterých byl podnik jednoho smluvního státu zdaněn
v tomto státě, jsou také zahrnuty do zisků podniků druhého smluvního
státu a následně zdaněny a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by
byly docíleny tímto podnikem druhého státu, kdyby podmínky sjednané
mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, mohou se příslušné úřady smluvních států vzájemně poradit za
účelem dosažení dohody o upravení částky daně uložené ze zisků v obou
smluvních státech.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je
rezidentem druhého smluvního státu, daň takto stanovená nepřesáhne 15
procent hrubé částky dividend.
3. Smluvní stát, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy,
osvobodí bez ohledu na ustanovení odstavce 2 od zdanění dividendy
vyplácené touto společností, jestliže skutečným vlastníkem dividend je:
a) společnost (jiná než osobní společnost), která je rezidentem druhého
smluvního státu a která přímo drží alespoň 10 procent kapitálu
společnosti, která dividendy vyplácí, pokud je taková účast vlastněna
nepřetržitě po období alespoň jednoho roku; nebo
b) penzijní fond nebo jiná podobná instituce poskytující penzijní
plány, na kterých se mohou účastnit fyzické osoby za účelem zajištění
starobních, invalidních a sirotčích nebo vdovských dávek, pokud je
takový penzijní fond nebo jiná podobná instituce rezidentem druhého
smluvního státu, je založen nebo založena a podléhá dohledu v souladu s
právními předpisy tohoto druhého státu a penzijní plán je uznáván pro
daňové účely v souladu s právními předpisy tohoto druhého státu; nebo
c) centrální banka druhého státu.
4. Odstavce 2 a 3 se nedotýkají zdanění zisků společnosti, z nichž jsou
dividendy vypláceny.
5. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i
jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy
z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která
provádí platbu, rezidentem.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé
povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou
se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo
stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo
článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
7. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento
druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže jsou tyto
dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro
kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně
nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani
podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků
společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky
pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v
tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě,
pokud je tento rezident skutečným vlastníkem úroků.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek
jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na
nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka, a obzvláště
příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů,
včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi
nebo dluhopisy. Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky
pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část příjmu,
která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 5.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém
smluvním státě, v němž mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky
placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle
toho, o jaký případ jde.
4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě
stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k
zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové
stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky
mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
5. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou
placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi
plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo mezi oběma z nich a nějakou
další osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého
smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě, vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být zdaněny také ve smluvním
státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy
tohoto státu, ale jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je
rezidentem druhého smluvního státu, daň takto stanovená nepřesáhne 10
procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby
jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití
jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo
vědeckému včetně kinematografických filmů, jakéhokoliv patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo
výrobního postupu nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují
na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky
zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo
majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k
této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce
licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem ve smluvním státě, má
ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s
níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé
provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční
poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna
nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití,
právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku
zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by byl smluvil
plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí
se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle
právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním
ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení
nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém
smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně,
kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k
výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze
zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem)
nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, člunů nebo letadel provozovaných v
mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží provozu těchto
lodí, člunů nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v
němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v
odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je
zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného
povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění
jen v tomto státě, pokud nemá pravidelně k dispozici stálou základnu v
druhém smluvním státě za účelem provozování svých činností. Jestliže má
takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny ve druhém státě,
avšak pouze v takovém rozsahu, který lze přičíst této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti
vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i
samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a
účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení
článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není
vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno,
mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu
zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu
na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která
nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v příslušném kalendářním roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má
zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny
pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu nebo
letadla provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě,
v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu
pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní
umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně
vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na
ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné
osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15
zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává
svoji činnost.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy z činností
vykonávaných v jednom msmluvním státě umělcem nebo sportovcem, který je
rezidentem druhého smluvního státu, jestliže je v prvně zmíněném státě
vystoupení zcela nebo převážně financováno z veřejných fondů druhého
smluvního státu nebo jeho nižšího správního útvaru nebo místního úřadu.
V takovém případě podléhá příjem zdanění jen ve druhém smluvním státě.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání
rezidentu jednoho smluvního státu podléhají s výhradou ustanovení
článku 19 odst. 2 zdanění pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Platy, mzdy a ostatní podobné odměny jiné než penze vyplácené jedním
smluvním státem, jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem
fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu, správnímu útvaru nebo
úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Tyto platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění pouze
v druhém smluvním státě, jestliže jsou služby prokazovány v tomto státě
a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu pouze za účelem poskytování
služeb.
2.
a) Jakékoliv penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil
některý smluvní stát, jeho nižší správní útvar nebo místní úřad,
fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu, jeho nižšímu
správnímu útvaru nebo úřadu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Tyto penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě,
jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto
státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné
podobné odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou
nebo obchodní činností prováděnou jedním ze smluvních států, jeho
nižším správním útvarem nebo místním úřadem.
Čl.20
Studenti
1. Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před
svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním
státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia
nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku,
nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takovéto platy plynou
ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o studijní podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, na
které se nevztahuje odstavec 1, bude mít student nebo učeň uvedený v
odstavci 1 v průběhu studia nebo výcviku právo na stejné vynětí, úlevy
nebo snížení daní, jaké náleží rezidentům státu, ve kterém se zdržuje.
Čl.21
Jiné příjmy
1. Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o
nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají
zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z
nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže
příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto
druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a
jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně
spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o
jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který
vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém
smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který přísluší ke stálé
základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě k výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
3. Majetek představovaný loďmi, čluny a letadly, které jsou provozovány
v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem sloužícím k provozování
takovýchto lodí, člunů a letadel podléhá zdanění pouze ve smluvním
státě, ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta jednoho smluvního státu
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění vyloučeno
následovně:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do
daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo
majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž
zdaněny ve Švýcarsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z
takového základu o částku rovnající se dani zaplacené ve Švýcarsku.
Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem nebo
majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve
Švýcarsku.
b) Jestliže podléhá v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy příjem
pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem České republiky zdanění
pouze ve Švýcarsku, Česká republika vyjme takový příjem nebo majetek ze
zdanění, avšak může, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo
zbývajícího majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu vyjmutý příjem nebo
majetek.
c) Metoda vynětí může být rovněž, bez ohledu na ustanovení písmene a)
tohoto odstavce, v České republice používána, a to za předpokladu, že
to umožňují její vnitrostátní právní předpisy a že je to s nimi v
souladu.
2. V případě Švýcarska bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:
a) Jestliže rezident Švýcarska pobírá příjem nebo vlastní majetek,
který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České
republice, Švýcarsko vyjme, s výhradou ustanovení písmene b), takový
příjem nebo majetek ze zdanění, avšak může, při výpočtu daně ze
zbývajících příjmů nebo zbývajícího majetku tohoto rezidenta, použít
sazbu daně, která by byla použita, kdyby vyjmutý příjem nebo majetek
takto vyjmut nebyl.
b) Jestliže rezident Švýcarska pobírá dividendy nebo licenční poplatky,
které v souladu s ustanoveními článku 10 nebo 12 mohou být zdaněny v
České republice, povolí Švýcarsko na základě žádosti úlevu tomuto
rezidentu. Úleva může sestávat z:
(i) odpočtu z daně z příjmu tohoto rezidenta v částce rovnající se dani
ukládané v České republice v souladu s ustanoveními článku 10 nebo 12;
takový odpočet však nepřesáhne tu část švýcarské daně vypočtené před
tímto odpočtem, která je přiměřená příjmům, jež mohou být zdaněny v
České republice; nebo
(ii) paušálního snížení švýcarské daně určené standardními formuláři,
které se vztahují k obecným principům o úlevách, o kterých pojednává
bod (i); nebo
(iii) částečného vynětí těchto dividend nebo licenčních poplatků ze
švýcarské daně, v každém případě sestávajícího alespoň z odpočtu daně
ukládané v České republice z hrubé částky dividend nebo licenčních
poplatků.
c) Společnost, která je rezidentem Švýcarska a která pobírá dividendy
od společnosti, která je rezidentem České republiky, je pro účely
zdanění ve Švýcarsku, pokud jde o takové dividendy, oprávněna k té samé
úlevě jaká by byla poskytnuta společnosti, kdyby společnost vyplácející
dividendy byla rezidentem Švýcarska.
Švýcarsko určí použitelnou úlevu a upraví postup v souladu se
švýcarskými ustanoveními, která se vztahují k provádění mezinárodních
dohod Švýcarské konfederace o zamezení dvojího zdanění.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v
druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným,
které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého
státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na
ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou rezidenty
jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebo stálé základny, kterou má k dispozici
rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v
tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů
tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti. Toto
ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby
přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, slevy a
snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které
přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou uplatňovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11
odst. 5 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné
výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého
smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků
tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu
prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho
smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely
stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných
podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného
státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více
rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném
smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým
jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného
státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2
vztahují na daně jakéhokoliv druhu a pojmenování.
6. S příspěvky do penzijního plánu, který je založen a pro daňové účely
uznáván v jednom smluvním státě, zaplacenými fyzickou osobou nebo
jménem fyzické osoby, která nvykonává zaměstnání ve druhém smluvním
státě, bude, pro účely stanovení daně splatné fyzickou osobou a zisků
podniku, které mohou být zdaněny v tomto státě, v tomto státě nakládáno
stejným způsobem a s výhradou stejných podmínek a omezení jako s
příspěvky zaplacenými do penzijního plánu, který je pro daňové účely
uznáván v tomto státě za předpokladu, že:
a) bezprostředně před tím, než začala pracovat v tomto státě, fyzická
osoba nebyla rezidentem tohoto státu a na penzijním plánu se již
účastnila a
b) penzijní plán je přijímán příslušným úřadem tohoto státu jako obecně
odpovídající penzijnímu plánu uznávanému tímto státem pro daňové účely.
7. Pro účely odstavce 6:
a) výraz "penzijní plán" označuje plán, na kterém se fyzická osoba
účastní za účelem zajištění starobních dávek a
b) penzijní plán je ve státě pro daňové účely uznáván, jestliže
příspěvky do plánu jsou v tomto státě způsobilé k daňovému odpočtu.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních
států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s
ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích,
které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ
příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo jestliže
jeho případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu toho smluvního státu,
jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od
prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v souladu s
ustanoveními této smlouvy.
2. Příslušný úřad se bude snažit, jestliže bude považovat námitku za
oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, aby případ
rozhodl vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu
tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou
dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo
aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení
dvojímu zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem
dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní
výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna
názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze zástupců
příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění
ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání
vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu
a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších
správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou
udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle
vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze
osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají
vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1,
vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním
o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady
použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace
obdržené smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity
pro jiné účely, pokud takové informace mohou být použity pro takové
jiné účely podle právních předpisů obou států a pokud příslušný úřad
státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému použití.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a
správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních
předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního
státu;
c) Poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,
hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní
postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným
pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem
požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření
zaměřených na získávání informací, aby získal informace, i když tento
druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely.
Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v
žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že
nemá domácí zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že
umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho
důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce,
pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec,
nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Pokud je to nezbytné za účelem splnění povinností dožádaného státu
podle tohoto odstavce, mají daňové úřady tohoto smluvního státu za
účelem získání takových informací pravomoc vymáhat poskytnutí
informací, které jsou předmětem tohoto odstavce, a to bez ohledu na
odstavec 3 nebo jakákoliv ustanovení ve vnitrostátních právních
předpisech tohoto státu, která stanoví jinak.
Čl.27
Diplomaté a konzulární úředníci
1. Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických
misí nebo konzulárních úředníků podle obecných pravidel mezinárodního
práva nebo podle ustanovení zvláštních dohod.
2. Bez ohledu na ustanovení článku 4 bude fyzická osoba, která je
členem diplomatické mise nebo konzulárního úřadu jednoho smluvního
státu umístěného v druhém smluvním státě nebo v třetím státě,
považována pro účely této smlouvy za rezidenta vysílajícího státu,
jestliže:
a) nepodléhá, v souladu s mezinárodním právem, v přijímacím státě
zdanění z příjmů ze zdrojů mimo tento stát nebo z majetku umístěného
mimo tento stát a
b) podléhá ve vysílajícím státě stejné daňové povinnosti ze svých
celkových příjmů nebo z majetku, jakou mají rezidenti tohoto státu.
3. Smlouva se nevztahuje na mezinárodní organizace, jejich orgány nebo
úředníky ani na osoby, které jsou členy diplomatické mise nebo
konzulárního úřadu třetího státu přítomné v jednom smluvním státě a
ne-jsou posuzovány v jednom nebo v druhém smluvním státě jako
rezidenti, pokud jde o daně z příjmu nebo z majetku.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny
v Bernu co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin a její
ustanovení budou prováděna,
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo
připisované k prvnímu dni nebo později druhého měsíce následujícího po
dni, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně, pro daňová období počínající prvním dnem
nebo po prvním dni ledna roku, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
3. Ustanovení diplomatických nót vyměněných 26. dubna 1960 mezi
Československem a Švýcarskou konfederací o zamezení dvojího zdanění
podniků provozujících leteckou dopravu se ve vztahu mezi Českou
republikou a Švýcarskem přestanou uplatňovat ode dne, kterým se začnou
uplatňovat ustanovení této smlouvy.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým
smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně vypovědět
diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku. V takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené nebo
připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně, pro daňová období počínající 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána
výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze ve dvojím vyhotovení dne 4. prosince 1995 v českém,
německém a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V
případě jakýchkoliv rozdílností výkladu mezi českým a německým textem
bude rozhodující anglický text.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Kočárník CSc. v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za Švýcarskou spolkovou radu:
Sylvia Pauli v. r.
velvyslankyně
Protokol
Vláda České republiky a Švýcarská spolková rada se dohodly v Praze dne
4. prosince 1995 při podepsání smlouvy mezi těmito dvěma vládami o
zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku na
následujících ustanoveních, která tvoří nedílnou součást uvedené
smlouvy.
1. K článku 4
Oba státy potvrzují, že právnická osoba, která je založena ve smluvním
státě podle právních předpisů tohoto státu a která je obecně v tomto
státě osvobozena od daně, je pro účely této smlouvy považována za
rezidenta tohoto smluvního státu.
2. K článku 7
Pokud jde o článek 7 odst. 1 a 2, jestliže podnik jednoho smluvního
státu prodává zboží nebo vykonává činnost ve druhém státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, budou zisky
této stálé provozovny stanoveny pouze na základě té části celkových
příjmů za takový prodej nebo činnost, která je přičitatelná skutečné
aktivitě stálé provozovny.
Jestliže má podnik stálou provozovnu v případě kontraktů ohledně
dozoru, dodání, instalace nebo výstavby průmyslového, obchodního nebo
vědeckého zařízení nebo budovy nebo veřejných prací, zisky takové stálé
provozovny nebudou stanoveny na základě celkové šíře kontraktu, ale
budou stanoveny pouze na základě té části kontraktu, která je fakticky
vykonávána stálou provozovnou ve státě, kde je stálá provozovna
umístěna.
Zisky vztahující se k té části kontraktu, která je vykonávána ústředím
podniku, podléhají zdanění jen v tom státě, jehož je podnik rezidentem.
3. K článku 10
a) jestliže v momentu výplaty dividendy nebylo splněno minimální období
účasti stanovené v článku 10 odstavci 3 písmenu a) a z toho důvodu byla
v momentu výplaty stržena daň stanovená v článku 10 odstavci 2,
skutečný vlastník dividendy je oprávněn k refundaci sražené daně, pokud
je podmínka minimálního období účasti splněna následně.
b) Pro účely článku 10 odstavce 3 písmene b) se rozumí, že penzijní
plán je uznáván pro daňové účely pokud
(i) příspěvky placené účastníkem do penzijního plánu jsou v tomto státě
podle právních předpisů tohoto státu zcela nebo zčásti odpočitatelné od
zdanitelného příjmu účastníka; nebo
(ii) celá částka příspěvků placených zaměstnavatelem není v tomto státě
podle právních předpisů tohoto státu zahrnuta do zdanitelného příjmu
účastníka.
Dále se rozumí, že výraz "penzijní fond nebo jiná podobná instituce
poskytující penzijní plány uznávané pro daňové účely" rovněž zahrnuje
jakýkoli investiční fond, nadaci nebo jinou instituci, do kterého nebo
do které mohou investovat výlučně takové penzijní fondy nebo jiné
podobné instituce poskytující takové penzijní plány.
4. K článku 12
Pokud jde o odstavec 2, rozumí se, že pokud Švýcarsko nevybírá podle
svých vnitrostátních právních předpisů daň u zdroje z licenčních
poplatků vyplácených nerezidentům, ustanovení odstavce 2 se nepoužijí a
daň stanovená ve smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky
zdroj, nepřesáhne 5 procent hrubé částky licenčních poplatků.
5. K článkům 18 a 19
Rozumí se, že článek 18 a článek 19 odstavec 2, podle toho, o jaký
případ jde, nepojednávají pouze o pravidelných platech, ale že rovněž
zahrnují platy paušální.
6. K článku 25
V případě, že Česká republika, na základě smlouvy nebo dohody o
zamezení dvojímu zdanění uzavřené s nějakou třetí zemí po datu podpisu
tohoto protokolu, odsouhlasí zahrnutí arbitrážního ustanovení do takové
smlouvy nebo dohody, příslušné úřady České republiky a Švýcarska zahájí
co možná nejdříve jednání, aby uzavřely doplňující protokol mající za
cíl doplnění arbitrážního ustanovení do této smlouvy.
7. K článku 26
a) Rozumí se, že příslušný úřad žádajícího státu poskytne při požádání
o informaci podle článku 26 příslušnému úřadu dožádaného státu
následující informace:
(i) totožnost osoby, u které je prováděna kontrola nebo šetření;
(ii) časové období, za které je informace požadována;
(iii) specifikaci požadované informace, včetně jejího charakteru a
formy, ve které si žádající stát přeje informaci obdržet od dožádaného
státu;
(iv) daňový účel, pro který je informace požadována;
(v) pokud je zná, jméno a adresu jakékoliv osoby, o které se domnívá,
že disponuje požadovanou informací;
(vi) prohlášení, že žádající stát využil všech dostupných prostředků na
svém vlastním území, aby získal informaci, s výjimkou těch, které by
vedly ke vzniku nepřiměřených obtíží.
b) Rozumí se, že standard "předpokládané relevantnosti" je určen k
tomu, aby byla umožněna výměna informací v daňových záležitostech v co
možná nejširším možném rozsahu a současně, aby bylo zřejmé, že smluvní
státy nemají možnost angažovat se ve spekulativních záležitostech,
které nemají zřejmou spojitost ve vztahu k probíhající kontrole nebo
šetření ("fishing expeditions"), nebo požadovat informaci, u níž je
nepravděpodobné, že je relevantní ve vztahu k daňovým záležitostem
daného daňového poplatníka. V momentu, kdy písmeno a) obsahuje důležité
procesní požadavky, které jsou určeny k tomu, aby bylo zjištěno, že se
neobjeví případy "fishing expeditions", pododstavce (i) až (vi) písmene
a) nesmí být vykládány tak, že maří efektivní výměnu informací.
c) Rozumí se, že článek 26 Smlouvy nepřikazuje smluvním státům
vyměňovat informace automaticky či spontánně.
d) Rozumí se, že v případě výměny informací zůstávají aplikovatelná
administrativně procesní pravidla týkající se práv daňových poplatníků
stanovená v dožádaném právním státě. Dále se rozumí, že toto ustanovení
má za cíl zajistit daňovému poplatníkovi spravedlivý postup a nikoliv
zabránit nebo příliš pozdržovat proces výměny informací.
8. Pro účely Smlouvy se rozumí, že příslušný úřad jednoho smluvního
státu může po konzultaci s příslušným úřadem druhého smluvního státu
odepřít jakékoli osobě, nebo pokud jde o jakoukoli transakci, výhody
plynoucí z této smlouvy, jestliže podle jeho názoru by poskytnutí
těchto výhod znamenalo zneužití Smlouvy.
Dáno v Praze ve dvojím vyhotovení dne 4. prosince 1995 v českém,
německém a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V
případě jakýchkoliv rozdílností výkladu mezi německým a českým textem
bude rozhodující anglický text.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Kočárník CSc. v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za Švýcarskou spolkovou radu:
Sylvia Pauli v. r.
velvyslankyně
