262/2011 Sb.
ZÁKON
ze dne 20. července 2011
o účastnících odboje a odporu proti komunismu
Změna: 250/2014 Sb.
PREAMBULE
Parlament České republiky,
jsa veden vůlí vyjádřit úctu a vděčnost ženám a mužům, kteří v období
komunistické totalitní moci s nasazením vlastních životů, osobní
svobody i majetku aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie,
jsa odhodlán trvale připomínat ideály vlastenectví, cti, statečnosti a
sebeobětování dalším generacím,
vyslovuje hlubokou lítost nad nevinnými oběťmi teroru komunistického
režimu
a vycházeje ze zásad, které vtělil do zákona o protiprávnosti
komunistického režimu a o odporu proti němu,
se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ÚČASTNÍCI ODBOJE A ODPORU PROTI KOMUNISMU
§ 1
Předmět zákona
Tento zákon vymezuje odboj a odpor proti komunismu, stanoví podmínky
pro vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu,
upravuje rehabilitace a dále stanoví některé úkoly Ministerstva obrany
(dále jen „ministerstvo“).
§ 2
Vymezení pojmů
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) dobou nesvobody úsek československých dějin od 25. února 1948 do 17.
listopadu 1989,
b) odbojem a odporem proti komunismu účast na akcích směřovaných proti
komunistickému režimu v Československu projevená ať již jednotlivě či
ve skupině na základě politického, náboženského či mravního
demokratického přesvědčení nebo vědomá a veřejná vyjádření takového
odporu, na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí
demokratickou mocností, některou z forem uvedených v § 3 s cílem
odstranit, výrazně oslabit či narušit anebo jinak poškodit
komunistickou totalitní moc v Československu a obnovit svobodu a
demokracii,
c) občanem osoba, která měla v době nesvobody státní občanství
Československé socialistické republiky nebo jejích právních předchůdců
(dále jen „československé státní občanství“), a dále i osoba, která
byla československého státního občanství rozhodnutím státních orgánů v
době nesvobody zbavena.
§ 3
Formy odboje a odporu proti komunismu
(1) Formou odboje a odporu proti komunismu se rozumí ozbrojený nebo
jiný srovnatelný boj vedený proti komunistickému režimu v
Československu, provádění sabotáží, spolupráce se zahraniční
zpravodajskou službou demokratického státu, převaděčství nebo
překračování státních hranic za účelem účasti v odboji a odporu proti
komunismu (agenti-chodci). Za formu odboje a odporu proti komunismu se
rovněž považují s tím srovnatelné jiné statečné činy nebo statečné
veřejné postoje na podporu ozbrojených akcí směřovaných proti
komunistickému režimu v Československu.
(2) Formou odboje a odporu proti komunismu se dále rozumí soustavná či
dlouhodobá anebo jinak významná činnost spočívající v
a) autorství petic nebo obdobných materiálů nebo veřejných vyjádření
zaměřených přímo či nepřímo na obnovu svobody, demokracie nebo na
oslabení komunistického režimu nebo zabezpečování jejich tisku nebo
rozšiřování,
b) organizaci veřejných vystoupení proti komunistickému režimu,
vyvíjení politické, publicistické nebo jiné prokazatelně
protikomunistické činnosti zaměřené přímo nebo nepřímo na obnovu
svobody, demokracie nebo na oslabení komunistického režimu, nebo
c) vyvíjení politické, publicistické nebo jiné prokazatelně
protikomunistické činnosti v zahraničí zaměřené přímo nebo nepřímo na
obnovu svobody, demokracie nebo na oslabení komunistického režimu.
(3) Formou odboje a odporu proti komunismu se rozumí též aktivní
působení v organizaci nebo skupině, jejíž členové bojovali proti
komunistickému režimu způsoby uvedenými v tomto ustanovení.
(4) Formou odboje a odporu proti komunismu se rozumí též takové veřejné
politické a společenské postoje zastávané aktivně a z vlastní vůle,
které bránily nástupu a udržení komunistické totalitní moci, pokud byl
za ně jejich nositel uvězněn, internován nebo jinak omezen na osobní
svobodě anebo nuceně vystěhován z místa svého bydliště anebo jinak
obdobně závažně postižen.
(5) Za odboj a odpor proti komunismu se považuje též činnost významem
srovnatelná s formami odboje a odporu proti komunismu uvedenými v
předchozích odstavcích vykonávaná před dobou nesvobody, pokud jejím
cílem bylo zabránit nastolení komunistického režimu a zachování svobody
a demokracie v Československu, pokud tohoto cíle nebylo možno dosáhnout
jinak, a byla spojena s obdobným rizikem.
§ 4
Překážky přiznání postavení účastníka odboje a odporu proti komunismu
(1) Za účastníka odboje a odporu proti komunismu se nepovažuje občan,
který v době nesvobody
a) byl příslušníkem nebo zaměstnancem bezpečnostních složek^1), s
výjimkou základní nebo náhradní vojenské činné služby,
b) byl evidován v materiálech bezpečnostních složek jako jejich
spolupracovník nebo tajný spolupracovník anebo byl členem Pomocné
stráže Veřejné bezpečnosti, pomocníkem Pohraniční stráže nebo
informátorem zpravodajského aparátu Komunistické strany Československa
anebo jinak obdobně spolupracoval s bezpečnostními složkami nebo
Komunistickou stranou Československa,
c) byl členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa nebo
Komunistické strany Slovenska,
d) byl příslušníkem Lidových milicí,
e) byl po 21. srpnu 1968 individuálním členem Svazu
československo-sovětského přátelství, s výjimkou těch, kteří své
členství ve Svazu československo-sovětského přátelství krátce po 21.
srpnu 1968 ukončili,
f) byl členem akčního výboru Národní fronty po 25. únoru 1948,
prověrkových komisí po 25. únoru 1948 nebo prověrkových a
normalizačních komisí po 21. srpnu 1968,
g) byl studentem nebo absolventem vysokých škol politických,
bezpečnostních nebo vojenských anebo školení obdobných směrů ve
státech, které byly smluvní stranou Varšavské smlouvy^2), anebo
vědeckým aspirantem anebo účastníkem kursů delších než 3 měsíce na
těchto školách,
h) byl příslušníkem nebo spolupracovníkem zpravodajské služby cizího
státu v době, kdy v tomto státě vládl komunistický nebo komunistickému
režimu obdobný režim, nebo
i) se jinak dobrovolně, vědomě a aktivně významným způsobem podílel na
budování, rozvoji a upevňování komunistické totalitní moci v
Československu.
(2) K překážce podle odstavce 1 se nepřihlíží, pokud byl občan do
složek a organizací zde uvedených vyslán nebo se stal jejich členem za
účelem boje proti komunistickému režimu.
(3) Občanu uvedenému v odstavci 1 se přizná postavení účastníka odboje
a odporu proti komunismu, pokud jeho účast na odboji a odporu proti
komunismu svou intenzitou, rozsahem nebo délkou zjevně převyšovala jeho
účast na budování, rozvoji a upevňování komunistické totalitní moci.
Postavení účastníka odboje a odporu proti komunismu se přizná též
občanu uvedenému v odstavci 1, který s nasazením vlastního života
vykonal v rámci odboje a odporu proti komunismu mimořádně záslužný čin.
(4) Za účastníka odboje a odporu proti komunismu se nepovažuje občan,
jehož účast na odboji a odporu proti komunismu byla vedena
zavrženíhodnou pohnutkou, anebo který se při této činnosti dopustil
zavrženíhodného jednání směřujícího k popření hodnot svobody a
demokracie či zvlášť zavrženíhodného jednání směřujícího k popření
individuálních základních lidských práv a tomuto jednání se v rámci
akcí směřovaných proti komunistickému režimu v Československu bylo
možné vyhnout. Za účastníka odboje a odporu proti komunismu se dále
nepovažuje občan, jehož činy byly vedeny pohnutkou nastolit režim,
který by pošlapával hodnoty svobody a demokracie obdobně jako
komunistický režim.
§ 5
Postavení válečného veterána
Postavení válečného veterána podle zákona o válečných veteránech se
přizná účastníku odboje a odporu proti komunismu, který je státním
občanem České republiky a uskutečňoval odboj a odpor proti komunismu
formou uvedenou v § 3 odst. 1.
§ 6
Osvědčení
(1) Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu vydává
ministerstvo na základě žádosti občana. Žádost musí kromě obecných
náležitostí podání obsahovat podklady prokazující splnění podmínek pro
vydání tohoto osvědčení, a pokud jím žadatel disponuje, také doklad o
československém občanství nebo doklad o jeho odnětí.
(2) Pokud osoba oprávněná podat žádost podle odstavce 1 zemřela nebo
byla prohlášena za mrtvou, může o vydání osvědčení účastníka odboje a
odporu proti komunismu požádat její manžel, rodič, dítě, jiný příbuzný
v řadě přímé nebo sourozenec, popřípadě občanské sdružení nebo jiná
právnická osoba, jejichž předmětem činnosti je zkoumání historie,
archivnictví, výchova, vzdělávání nebo ochrana lidských práv, anebo
občanské sdružení sdružující účastníky odboje proti nacismu nebo odboje
a odporu proti komunismu nebo bývalé politické vězně. Tato žádost musí
kromě náležitostí uvedených v odstavci 1 týkajících se žadatele a
osoby, za niž se o vydání osvědčení žádá, obsahovat, pokud žádost
podává manžel, rodič, dítě, jiný příbuzný v řadě přímé nebo sourozenec,
údaj o vztahu žadatele k osobě, za niž se o vydání osvědčení žádá, a
vždy datum a místo úmrtí této osoby.
(3) K žádosti podané podle odstavce 1 nebo 2 si ministerstvo opatří
odborné stanovisko Archivu bezpečnostních složek, popřípadě i Ústavu
pro studium totalitních režimů a dalších vědeckých institucí. Jsou-li
splněny podmínky pro vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti
komunismu, vydá ministerstvo osvědčení účastníka odboje a odporu proti
komunismu. Nejsou-li tyto podmínky splněny, ministerstvo vydá
rozhodnutí o tom, že toto osvědčení nevydá. Jestliže ten, komu má být
podle věty druhé vydáno osvědčení účastníka odboje a odporu proti
komunismu, splňuje podmínky podle § 5, bude mu v tomto osvědčení
přiznáno také postavení válečného veterána; ten, komu je takto přiznáno
postavení válečného veterána, požívá práv náležejících podle zákona o
válečných veteránech válečným veteránům, přičemž náležejí-li určitá
práva podle zákona o válečných veteránech i manželům nebo druhům
válečných veteránů, mají tato práva i manžel nebo druh té osoby, které
bylo postavení válečného veterána přiznáno podle tohoto zákona.
(4) Je-li podána žádost podle odstavce 2 poté, co ministerstvo již
vydalo osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu na základě
jiné žádosti podle odstavce 1 nebo 2 týkající se téže osoby,
ministerstvo žádost odloží a zašle žadateli stejnopis osvědčení.
(5) Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu obsahuje jméno,
popřípadě jména, příjmení, popřípadě titul, datum a místo narození,
údaj o formě nebo formách a popis jednání odboje a odporu proti
komunismu a dále otisk razítka, datum a podpis oprávněné úřední osoby;
bylo-li přiznáno postavení válečného veterána v souladu s tímto
zákonem, obsahuje osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu
také tento údaj.
(6) Vyjde-li najevo, že nebyly splněny podmínky pro vydání osvědčení
účastníka odboje a odporu proti komunismu, ministerstvo vydá rozhodnutí
o zrušení tohoto osvědčení a informuje o tom Českou správu sociálního
zabezpečení.
(7) Žijícímu účastníku odboje a odporu proti komunismu, který je
státním občanem České republiky, ministerstvo ve lhůtě 30 dnů ode dne
vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu vyplatí
jednorázový peněžitý příspěvek ve výši 100 000 Kč; tento jednorázový
peněžitý příspěvek není předmětem daně z příjmů fyzických osob.
Zemře-li účastník odboje a odporu proti komunismu, který je státním
občanem České republiky, po dni vydání osvědčení účastníka odboje a
odporu proti komunismu nebo pozbude-li po tomto dni státního občanství
České republiky, přičemž jednorázový peněžitý příspěvek ještě nebyl v
souladu s první větou vyplacen, právo účastníka odboje a odporu proti
komunismu na tento jednorázový peněžitý příspěvek zaniká a ten nebude
již vyplacen. Osobě, která byla manželem účastníka odboje a odporu
proti komunismu, který již zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého a
kterému nebyl vyplacen jednorázový peněžitý příspěvek podle věty první,
alespoň po část doby, kdy uskutečňoval odboj a odpor proti komunismu,
ohledně něhož mu bylo vydáno osvědčení účastníka odboje a odporu proti
komunismu, ministerstvo na žádost této osoby vyplatí ve lhůtě 30 dnů
ode dne podání její žádosti jednorázový peněžitý příspěvek ve výši 50
000 Kč; tento jednorázový peněžitý příspěvek není předmětem daně z
příjmů fyzických osob. Jednorázový peněžitý příspěvek se osobě podle
věty třetí nevyplatí, dopustila-li se tato osoba vůči manželu, který
byl účastníkem odboje a odporu proti komunismu, zavrženíhodného
jednání, zejména spoluprací s bezpečnostními složkami. Zemře-li osoba
podle věty třetí po dni, kdy podala žádost podle věty třetí, přičemž
jednorázový peněžitý příspěvek ještě nebyl v souladu s větou třetí
vyplacen, její právo na tento jednorázový peněžitý příspěvek zaniká a
ten nebude již vyplacen.
§ 7
Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu
proti komunismu
(1) Zřizuje se Etická komise České republiky pro ocenění účastníků
odboje a odporu proti komunismu (dále jen „Komise“). Komise rozhoduje o
odvoláních proti rozhodnutím ministerstva podle § 6 odst. 3 a 6.
(2) Komise má devět členů; po dvou členech volí a odvolává Poslanecká
sněmovna, Senát, vláda a Rada Ústavu pro studium totalitních režimů,
jednoho člena jmenuje a odvolává prezident republiky. Předsedu Komise
volí a odvolává vláda z členů volených vládou.
(3) Členem Komise může být zvolena fyzická osoba, která je způsobilá k
právním úkonům a je spolehlivá a bezúhonná.
(4) Členové Komise jsou voleni na funkční období pěti let. Nikdo nemůže
být zvolen více než dvakrát za sebou.
(5) Členství v Komisi je veřejnou funkcí^3). Funkční období člena
komise je pět let.
(6) Jednání Komise svolává a řídí její předseda. K platnosti usnesení
Komise je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.
Komise přijímá jednací řád, ve kterém stanoví podrobná pravidla svého
jednání. Jednotlivými úkony v řízení, s výjimkou vydání rozhodnutí,
mohou být pověřeni státní zaměstnanci vykonávající státní službu v
Úřadu vlády České republiky; přitom jsou podřízeni pouze Komisi.
(7) Komise spolupracuje s Ústavem pro studium totalitních režimů a s
Archivem bezpečnostních složek, které jí na vyžádání poskytují nezbyté
podklady a informace.
(8) Výkon působnosti Komise a její ostatní činnost odborně,
organizačně, finančně a materiálně zabezpečuje Úřad vlády České
republiky. Komise se pro tyto účely považuje za organizační jednotku
Úřadu vlády České republiky.
§ 8
Úprava důchodů
(1) Účastníci odboje a odporu proti komunismu, kterým o tom bylo vydáno
osvědčení a kteří pobírají starobní nebo invalidní důchod z českého
důchodového pojištění, a vdova nebo vdovec, kteří pobírají vdovský nebo
vdovecký důchod z českého důchodového pojištění po účastníkovi odboje a
odporu proti komunismu, kterému o tom bylo vydáno osvědčení, mají nárok
na stanovení výše procentní výměry důchodu nejméně v částce uvedené v
odstavci 3.
(2) Základem pro stanovení výše procentní výměry důchodu náležejícího
osobám uvedeným v odstavci 1 je procentní výměra průměrného starobního
důchodu zjištěná pro účely zvýšení důchodů od ledna 2012^4). Pro
stanovení výše procentní výměry důchodů přiznávaných ode dne po 31.
prosinci 2011 je základem částka stanovená podle věty první a zvýšená
podle předpisů o zvyšování důchodů, které nabudou účinnosti do dne, od
něhož se důchod přiznává.
(3) Nejnižší procentní výměra
a) starobního důchodu přiznaného podle § 29 zákona o důchodovém
pojištění^5) nebo podle obdobných ustanovení předchozích předpisů a
invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně činí částku
stanovenou podle odstavce 2,
b) invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, vdovského a
vdoveckého důchodu činí polovinu částky stanovené podle odstavce 2,
c) invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně činí třetinu
částky stanovené podle odstavce 2,
d) starobního důchodu přiznaného podle § 31 zákona o důchodovém
pojištění stanovená podle odstavce 2 se snižuje o 275 Kč za každé i
započaté 90denní období, za které byla procentní výměra naposledy
snížena;
ustanovení § 54 odst. 3 a § 61 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění^5)
platí obdobně, ustanovení § 59 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění^5)
platí s tím, že se výše důchodů pro souběh nepřehodnocují, pokud k
souběhu došlo přede dnem, od něhož náleží důchod v nejnižší procentní
výměře podle tohoto zákona.
(4) Žádost o úpravu vypláceného důchodu se podává u orgánu sociálního
zabezpečení, který oprávněné osobě vyplácí důchod, a je třeba k ní
přiložit úředně ověřený opis nebo úředně ověřenou kopii osvědčení podle
§ 6; jde-li o poživatele důchodu, který vyplácí Česká správa sociálního
zabezpečení, lze žádost podat nebo sepsat u okresní správy sociálního
zabezpečení příslušné podle místa pobytu žadatele. Vznikl-li nárok na
výplatu důchodu před 17. listopadem 2011, náleží důchod ve výši podle
odstavce 3 od splátky důchodu splatné v prosinci 2011. Vznikne-li nárok
na výplatu důchodu po 16. listopadu 2011, náleží důchod ve výši podle
odstavce 3 ode dne jeho přiznání, nejdříve však od splátky důchodu
splatné v prosinci 2011. Úprava výše důchodu podle odstavce 3 bude
provedena nejpozději při výplatě v dubnu 2012, bude-li žádost podána do
31. prosince 2011, jinak nejpozději do 3 měsíců po podání žádosti.
§ 9
Evidence
Ministerstvo vede evidenci osob, kterým bylo vydáno osvědčení účastníka
odboje a odporu proti komunismu; tato evidence obsahuje stejnopis
písemného vyhotovení osvědčení podle § 6 odst. 3, popřípadě stejnopis
písemného vyhotovení rozhodnutí o zrušení osvědčení. Ministerstvo
zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup jméno, popřípadě jména,
příjmení, popřípadě titul, datum a místo narození osob, kterým bylo
vydáno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu.
§ 10
Pamětní odznak
(1) Spolu s osvědčením účastníka odboje a odporu proti komunismu udělí
ministerstvo pamětní odznak; pamětním odznakem je pamětní odznak
účastníka odboje a odporu proti komunismu a pamětní odznak pro
pozůstalého po účastníkovi odboje a odporu proti komunismu. Pamětní
odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu se uděluje pouze
žijícím účastníkům odboje a odporu proti komunismu. Pamětní odznak pro
pozůstalého po účastníkovi odboje a odporu proti komunismu se uděluje
příbuznému účastníka odboje a odporu proti komunismu, který podal
žádost podle § 6 odst. 2.
(2) Vzor pamětního odznaku účastníka odboje a odporu proti komunismu a
vzor pamětního odznaku pro pozůstalého po účastníkovi odboje a odporu
proti komunismu, jakož i pravidla jejich nošení stanoví ministerstvo
vyhláškou.
(3) Zruší-li ministerstvo osvědčení účastníka odboje a odporu proti
komunismu, je ten, jemuž byl pamětní odznak udělen, popřípadě ten, kdo
jej má v držení, povinen vrátit jej ministerstvu.
§ 11
Rehabilitace
Soud na návrh zruší trest uložený za trestný čin, na který se
nevztahuje rehabilitace podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní
rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, anebo rehabilitace podle §
6 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o
odporu proti němu, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného
bylo vedeno úmyslem oslabit či narušit anebo jinak poškodit
komunistickou totalitní moc v Československu anebo k tomu vytvořit
prostředky. Návrh lze podat nejpozději do 5 let ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona. Pro účely tohoto řízení a následného
odškodnění se přiměřeně použijí ustanovení § 4 a následující zákona č.
119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci. Náhrada se vyplatí v hotovosti.
Toto ustanovení se nevztahuje na trestné činy spáchané z pohnutek
nízkých nebo nečestných.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o správních poplatcích
§ 12
Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění
zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 228/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb.,
zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 545/2005 Sb., zákona č. 553/2005 Sb.,
zákona č. 48/2006 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb.,
zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb.,
zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 136/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb.,
zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb.,
zákona č. 215/2006 Sb., zákona č. 226/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb.,
zákona č. 235/2006 Sb., zákona č. 312/2006 Sb., zákona č. 575/2006 Sb.,
zákona č. 106/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 269/2007 Sb.,
zákona č. 374/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 38/2008 Sb.,
zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 140/2008 Sb., zákona č. 182/2008 Sb.,
zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 230/2008 Sb., zákona č. 239/2008 Sb.,
zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 296/2008 Sb., zákona č. 297/2008 Sb.,
zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 309/2008 Sb., zákona č. 312/2008 Sb.,
zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 9/2009 Sb., zákona č. 41/2009 Sb.,
zákona č. 141/2009 Sb., zákona č. 197/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb.,
zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 291/2009 Sb.,
zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 346/2009 Sb., zákona č. 420/2009 Sb.,
zákona č. 132/2010 Sb., zákona č. 148/2010 Sb., zákona č. 153/2010 Sb.,
zákona č. 160/2010 Sb., zákona č. 343/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb.,
zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 105/2011 Sb., zákona č. 133/2011 Sb.,
zákona č. 134/2011 Sb. a zákona č. 152/2011 Sb., se mění takto:
1. V části I položce 3 v textu Osvobození v bodu 3 se slova „a k“
nahrazují slovem „k“, na konci textu bodu 3 se tečka nahrazuje čárkou a
doplňují se slova „a k provedení zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících
odboje a odporu proti komunismu.“.
2. V části I položce 4 v textu Osvobození v bodu 1 se slova „a k“
nahrazují slovem „k“, na konci textu bodu 1 se tečka nahrazuje čárkou a
doplňují se slova „a k provedení zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících
odboje a odporu proti komunismu.“.
3. V části I položce 5 v textu Osvobození v bodu 1 se slova „a k“
nahrazují slovem „k“, na konci textu bodu 1 se tečka nahrazuje čárkou a
doplňují se slova „a k provedení zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících
odboje a odporu proti komunismu.“.
ČÁST TŘETÍ
ÚČINNOST
§ 13
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 17. listopadu 2011.
Němcová v. r.
Klaus v. r.
Nečas v. r.
1) § 2 písm. c) zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium
totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně
některých zákonů.
2) Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Albánskou
lidovou republikou, Bulharskou lidovou republikou, Maďarskou lidovou
republikou, Německou demokratickou republikou, Polskou lidovou
republikou, Rumunskou lidovou republikou, Svazem sovětských
socialistických republik a Československou republikou, sjednaná ve
Varšavě dne 14. května 1955 a publikovaná pod č. 45/1955 Sb.
3) § 201 zákoníku práce.
4) § 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů.
5) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů.
