307/2002 Sb.



VYHLÁŠKA



Státního úřadu pro jadernou bezpečnost



ze dne 13. června 2002



o radiační ochraně



Změna: 499/2005 Sb.



Změna: 389/2012 Sb.



Státní úřad pro jadernou bezpečnost stanoví podle § 47 odst. 7 k

provedení § 2 písm. h) bodu 4, § 2 písm. gg), § 4 odst. 4, 5, 6, 7, 11

a 12, § 6 odst. 2, 3, 4, 5 a 6, § 7 odst. 3, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1

písm. h), i), j) a r), § 13 odst. 3 písm. d), § 17 odst. 1 písm. d), §

18 odst. 1 písm. a), c), § 22 písm. e), § 24 odst. 4 a bodů I.6, I.7,

I.8, I.12 a I.13 přílohy zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání

jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a

doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 83/1998 Sb. a zákona č.

13/2002 Sb., (dále jen "zákon"):



ČÁST PRVNÍ



ÚVODNÍ A OBECNÁ USTANOVENÍ



HLAVA I



§ 1



Předmět úpravy



(1) Tato vyhláška v souladu s právem Evropských společenství^1)

upravuje



a) podrobnosti ke způsobu a rozsahu zajištění radiační ochrany při

práci na pracovištích, kde se vykonávají radiační činnosti, včetně

podrobností pro vymezování, označování a oznamování nebo schvalování

sledovaných nebo kontrolovaných pásem na těchto pracovištích,



b) podrobnosti k vykonávaní činností v souvislosti s výkonem práce,

které jsou spojeny se zvýšenou přítomností přírodních radionuklidů nebo

se zvýšeným vlivem kosmického záření a vedou nebo by mohly vést k

významnému zvýšení ozáření fyzických osob (dále jen "pracovní činnosti

se zvýšeným ozářením z přírodních zdrojů"), tím, že stanoví dotčená

pracoviště a osoby, rozsah měření a směrné hodnoty pro zásahy ke

snížení zvýšeného ozáření z přírodních zdrojů,



c) podrobnosti o pravidlech pro přípravu a provádění zásahů k odvrácení

nebo snížení ozáření a stanoví směrné hodnoty pro tyto zásahy,



d) zprošťovací úrovně, uvolňovací úrovně, limity ozáření, optimalizační

meze, mezní hodnoty obsahu přírodních radionuklidů ve stavebních

materiálech a vodách a nejvyšší přípustné úrovně radioaktivní

kontaminace potravin,



e) podrobnosti ke klasifikaci zdrojů ionizujícího záření a kategorizaci

radiačních pracovníků a pracovišť, kde se vykonávají radiační činnosti,



f) technické a organizační požadavky, postupy a směrné hodnoty k

prokázání optimalizace radiační ochrany,



g) rozsah a způsob nakládání se zdroji ionizujícího záření, nakládání s

radioaktivními odpady a uvádění radionuklidů do životního prostředí, k

nimž je třeba povolení, a upravuje podrobnosti pro zajištění radiační

ochrany při těchto radiačních činnostech,



h) podmínky lékařského ozáření, diagnostické referenční úrovně a

pravidla pro ozáření fyzických osob dobrovolně pomáhajících osobám

podstupujícím lékařské ozáření,



i) stanoví technické a organizační podmínky bezpečného provozu zdrojů

ionizujícího záření a pracovišť s nimi, včetně vysokoaktivních a

opuštěných zářičů



j) vymezuje veličiny, parametry a skutečnosti důležité z hlediska

radiační ochrany, stanoví rozsah jejich sledování, měření, hodnocení,

ověřování, zaznamenávání, evidence a způsob předávání údajů Státnímu

úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen "Úřad").



(2) Tato vyhláška se nevztahuje na ozáření z přírodního pozadí, to je

na radionuklidy obsažené přirozeně v lidském těle, na kosmické záření,

které je běžné na zemském povrchu, nebo na záření způsobené

radionuklidy přítomnými v lidskou činností neporušené zemské kůře a na

jiná ozáření z přírodních zdrojů ionizujícího záření nemodifikovaná

lidskou činností.



(3) Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí Evropského

parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu poskytování

informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby

informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.



§ 2



Základní pojmy



Pro účely této vyhlášky se rozumí



a) aktivací - proces, v jehož průběhu je stabilní nuklid přeměněn na

radionuklid ozářením částicemi nebo zářením gama o vysoké energii,



b) běžným provozem - provoz zdroje ionizujícího záření za podmínek

stanovených v povolení k jeho provozu nebo k nakládání s ním a ve

schválené dokumentaci,



c) generátorem záření - zařízení nebo přístroj vysílající ionizující

záření, jehož součásti pracují při rozdílu potenciálu vyšším než 5 kV,

zejména rentgenová zařízení^3) a urychlovače částic,



d) kosmickým zářením - ionizující záření kosmického původu,



e) lékařským dohledem - sledování zdravotní způsobilosti a vývoje

zdravotního stavu u pracovníků kategorie A z hledisek případných vlivů

ionizujícího záření na jejich zdraví vykonávané v rámci

pracovnělékařských služeb,



f) monitorováním - cílené měření veličin charakterizujících ozáření,

pole záření nebo radionuklidy a hodnocení výsledků těchto měření pro

účely usměrňování ozáření,



g) oprávněnou dozimetrickou službou - osoba, která provádí na vlastní

odpovědnost odečet nebo výklad hodnot registrovaných osobními dozimetry

nebo jiná hodnocení vnějšího ozáření nebo která provádí měření

radioaktivity v lidském těle nebo v biologických vzorcích nebo

hodnocení vnitřního ozáření, které dovolí určit roční efektivní dávku

nebo její úvazek (dále jen "služby osobní dozimetrie"), a která je

držitelem povolení podle § 9 odst. 1 písm. r) zákona,



h) oprávněným lékařem - lékař zdravotnického zařízení, které poskytuje

zaměstnavateli pracovnělékařské služby pro pracovníky kategorie A,



i) osobními dávkami - souhrnné označení pro veličiny charakterizující

míru zevního i vnitřního ozáření jednotlivé osoby, zejména efektivní

dávku, úvazek efektivní dávky a ekvivalentní dávky v jednotlivých

orgánech nebo tkáních; osobní dávky se měří osobními dozimetry,



j) otevřeným radionuklidovým zářičem - radionuklidový zářič, který není

uzavřeným radionuklidovým zářičem,



k) pracovištěm s otevřenými zářiči - pracoviště, kde je nakládáno s

otevřenými radionuklidovými zářiči,



l) pracovním místem - část pracoviště jednoznačně charakterizovaná

svými ochrannými (izolačními, ventilačními a stínicími) vlastnostmi,

vymezená prostorově nebo technologicky (pracovní stůl, aplikační nebo

vyšetřovací box, digestoř, hermetizovaná podtlaková skříň ap.), kde

mohou být prováděny samostatné práce se zdroji ionizujícího záření; v

jedné místnosti může být více pracovních míst, pokud každé tvoří z

hlediska organizace práce samostatný celek,



m) přírodním zdrojem ionizujícího záření - zdroj ionizujícího záření

pozemského nebo kosmického původu,



n) radioaktivní kontaminací - znečištění jakéhokoli materiálu či jeho

povrchu, prostředí nebo osoby radioaktivní látkou; pokud jde o lidské

tělo, zahrnuje jak zevní kontaminaci kůže, tak vnitřní kontaminaci bez

ohledu na cestu příjmu,



o) radiologickým fyzikem - zdravotnický pracovník s odbornou

způsobilostí k výkonu povolání radiologického fyzika podle zvláštních

právních předpisů^5b),



p) radiologickým zařízením - zdravotnický prostředek^6) používaný k

vyšetřování nebo léčbě v nukleární medicíně, radioterapii nebo

radiodiagnostice, který je zároveň zdrojem ionizujícího záření nebo

který může ovlivnit ozáření pacientů nebo jiných osob podstupujících

lékařské ozáření,



r) radiologickými postupy - jakékoli postupy týkající se lékařského

ozáření v nukleární medicíně, radioterapii nebo radiodiagnostice,



s) radionuklidem - druh atomů, které mají stejný počet protonů, stejný

počet neutronů, stejný energetický stav a které podléhají samovolné

změně ve složení nebo stavu atomových jader,



t) radionuklidovým zářičem - zdroj ionizujícího záření obsahující

radioaktivní látky, kde součet podílů aktivit radionuklidů a

zprošťovacích úrovní aktivit pro tyto radionuklidy je větší než 1 a

současně součet podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a

zprošťovacích úrovní hmotnostních aktivit pro tyto radionuklidy je

větší než 1,



u) radiodiagnostickým - vztahujícím se k radiodiagnostice v nukleární

medicíně in vivo, lékařské diagnostické radiologii a stomatologické

diagnostické radiologii,



v) radioterapeutickým - vztahujícím se k radioterapii, včetně nukleární

medicíny pro terapeutické účely,



w) urychlovačem částic - generátor záření o energii vyšší než 1 MeV, ve

kterém jsou urychlovány částice,



x) umělým zdrojem ionizujícího záření - zdroj ionizujícího záření jiný

než přírodní zdroj ionizujícího záření,



y) uzavřeným radionuklidovým zářičem - radionuklidový zářič, jehož

úprava, například zapouzdřením nebo ochranným překryvem, zabezpečuje

zkouškami ověřenou těsnost a vylučuje tak, za předvídatelných podmínek

použití a opotřebování, únik radionuklidů ze zářiče,



z) vnitřním ozářením - ozáření osoby ionizujícím zářením z radionuklidů

vyskytujících se v těle této osoby, zpravidla jako důsledek příjmu

radionuklidů požitím nebo vdechnutím,



aa) vyhledávacím vyšetřením - diagnostický postup, při němž se využívá

radiologického zařízení k včasnému stanovení diagnózy u rizikových

skupin obyvatelstva,



bb) výpustí - kapalná nebo plynná látka vypouštěná do životního

prostředí, která obsahuje radionuklidy v množství nepřevyšujícím

uvolňovací úrovně nebo vypouštěná do životního prostředí za podmínek

uvedených v povolení k uvádění radionuklidů do životního prostředí,



cc) zevním ozářením - ozáření osoby ionizujícím zářením ze zdrojů

ionizujícího záření, které se nacházejí mimo ni,



dd) zneškodňováním radioaktivních odpadů - umístění radioaktivních

odpadů na úložiště nebo na určité místo bez úmyslu je znovu použít;

zneškodňování zahrnuje rovněž oprávněné uvolnění radioaktivního odpadu

přímo do životního prostředí a jeho následný rozptyl.



ee) opuštěným zářičem - uzavřený radionuklidový zářič, který není pod

dozorem stanoveným právními předpisy a jehož aktivita v době jeho

nálezu je vyšší než zprošťovací úroveň aktivity podle § 5. Opuštěným

zdrojem je zejména zdroj, který pod dozorem stanoveným právními

předpisy nikdy nebyl, nebo byl opuštěn, ztracen, odcizen nebo převeden

bez vyrozumění příjemce nebo bez oznámení Úřadu,



ff) vysokoaktivním zářičem - uzavřený radionuklidový zářič, jehož

aktivita v době výroby nebo, není-li tato doba známa, v době jeho

prvního uvedení na trh je rovna nebo vyšší než příslušná úroveň

aktivity uvedená v příloze č. 14,



gg) nevyužívaným zdrojem - zdroj ionizujícího záření, který se již k

činnosti, pro niž bylo Úřadem vydáno povolení podle § 9 odst. 1 písm.

i) zákona, nevyužívá a jehož další využití k této činnosti se

nepředpokládá,



hh) uznaným skladem - pracoviště oprávněné Úřadem v podmínkách povolení

podle § 9 odst. 1 písm. d) nebo i) zákona ke shromažďování nebo

dlouhodobému skladování radionuklidových zářičů, včetně vysokoaktivních

zářičů, popřípadě k jejich přepracovávání.



§ 3



Veličiny radiační ochrany



Pro účely této vyhlášky se veličinami radiační ochrany rozumí



a) ekvivalentní dávka HT, což je součin radiačního váhového faktoru wR

uvedeného v tabulce č. 1 přílohy č. 5 a střední absorbované dávky^7)

DTR v orgánu nebo tkáni T pro ionizující záření R, nebo součet takových

součinů, jestliže pole ionizujícího záření je složeno z více druhů nebo

energií,



b) efektivní dávka E, což je součet součinů tkáňových váhových faktorů

wT uvedených v tabulce č. 2 přílohy č. 5 a ekvivalentní dávky HT v

ozářených tkáních nebo orgánech T,



c) kolektivní efektivní, popř. ekvivalentní dávka S, což je součet

efektivních, popř. ekvivalentních dávek všech jednotlivců v určité

skupině,



d) úvazek efektivní dávky E(tau), popř. ekvivalentní dávky HT(tau), což

je časový integrál příkonu efektivní dávky, popř. ekvivalentní dávky po

dobu tau od příjmu radionuklidu; není-li uvedeno jinak, činí tato doba

50 roků pro příjem radionuklidů u dospělých a období do 70 let věku pro

příjem radionuklidů u dětí; obdobně je definován také úvazek kolektivní

efektivní, popř. ekvivalentní dávky,



e) dávkový ekvivalent H, což je součin absorbované dávky v uvažovaném

bodě tkáně a jakostního činitele Q uvedeného v tabulce č. 3 přílohy č.

5 vyjadřujícího rozdílnou biologickou účinnost různých druhů záření,



f) osobní dávkový ekvivalent Hp(d), což je dávkový ekvivalent v daném

bodě pod povrchem těla v hloubce tkáně d,



g) ekvivalentní objemová aktivita radonu aekv, což je vážený součet

objemové aktivity^7) a1 polonia 218, objemové aktivity a2 olova 214 a

objemové aktivity a3 vizmutu 214 určený vztahem aekv = 0,106.a1 +

0,513.a2 + 0,381.a3,



h) index hmotnostní aktivity I, což je číslo určené na základě

hmotnostních aktivit K-40, Ra-226 a Th-228 vztahem I = aK/3000 Bq.kg-1

+ aRa/300 Bq.kg-1 + aTh/200 Bq.kg-1,



i) příjem, což je aktivita radionuklidu přijatá do lidského organizmu z

prostředí, obvykle požitím nebo vdechnutím,



j) konverzní faktor příjmu, což je koeficient udávající efektivní dávku

připadající na jednotkový příjem; konvenční hodnoty konverzních faktorů

příjmu požitím iing, popř. vdechnutí iinh, vypočítané na základě

standardních modelů, jsou uvedeny v tabulkách přílohy č. 3,



k) fotonový dávkový ekvivalent, což je expozice7) vynásobená faktorem

38,76 Sv.C-1.kg.



HLAVA II



KLASIFIKACE ZDROJŮ IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ



(K § 4 odst. 12 zákona)



§ 4



Kritéria pro klasifikaci zdrojů



(1) Zdroje ionizujícího záření se podle vzestupného ohrožení zdraví a

životního prostředí ionizujícím zářením klasifikují jako nevýznamné,

drobné, jednoduché, významné a velmi významné, a to na základě



a) příkonu dávkového ekvivalentu,



b) technické úpravy a způsobu provedení,



c) aktivity a hmotnostní aktivity radionuklidových zářičů, zpravidla ve

vztahu ke zprošťovacím úrovním,



d) možnosti úniku radionuklidů z radionuklidových zářičů,



e) možnosti vzniku radioaktivních odpadů a náročnosti jejich

zneškodnění,



f) typického způsobu nakládání a související míry možného ozáření,



g) potenciálního ohrožení plynoucího z předvídatelných poruch a

odchylek od běžného provozu, neoprávněného použití, nebo nesprávného

použití



h) rizika vzniku radiační nehody nebo havárie, závažnosti následků

takové události a možnosti zásahů.



(2) S ohledem na typický způsob nakládání se zdroji ionizujícího

záření, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí

z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu může Úřad v

rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci vydání

povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1

písm. i) zákona nebo u spotřebních výrobků v rámci vydání povolení k

jejich výrobě nebo přípravě nebo k jejich dovozu či vývozu podle § 9

odst. 1 písm. s) zákona rozhodnout o jiné klasifikaci, než je uvedeno v

§ 6 až 10.



§ 5



Zprošťovací úrovně



(1) Zprošťovací úrovně aktivity jsou pro jednotlivé radionuklidy

stanoveny hodnotami aktivity^7) ve druhém sloupci tabulky č. 1 přílohy

č. 1 a zprošťovací úrovně hmotnostní aktivity hodnotami hmotnostní

aktivity^7) ve třetím sloupci tabulky č. 1 přílohy č. 1. Zprošťovací

úrovně aktivity se vztahují na celkové množství radioaktivních látek v

držbě^8) jedné osoby jako součást určité radiační činnosti.



(2) Pro radionuklidy označené v prvním sloupci tabulky č. 1 přílohy č.

1 a uvedené v tabulce č. 2 přílohy č. 1 se zprošťovací úrovně podle

odstavce 1 vztahují nejen na tyto radionuklidy samotné, ale

reprezentují také tyto radionuklidy v rovnováze s těmi jejich produkty

radioaktivní přeměny, které jsou uvedeny v druhém sloupci tabulky č. 2

přílohy č. 1.



(3) Pro směs radionuklidů se nepřekročení zprošťovacích úrovní

prokazuje tak, že



a) součet podílů aktivit jednotlivých radionuklidů a příslušných

zprošťovacích úrovní aktivit není vyšší než 1, nebo



b) součet podílů hmotnostních aktivit jednotlivých radionuklidů a

příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostních aktivit není vyšší než 1;

při součtech podle písmen a) a b) se sčítají vždy podíly pro všechny

radionuklidy zastoupené v látce, kromě radionuklidů uvedených ve druhém

sloupci tabulky č. 2 přílohy č. 1.



(4) Zprošťovací úrovně se nevztahují na uvádění radionuklidů do

životního prostředí. Na uvádění radionuklidů do životního prostředí z

povolených radiačních činností se vztahují uvolňovací úrovně podle §

57. Na uvolňování radionuklidů do životního prostředí z pracovních

činností se zvýšeným ozářením z přírodních zdrojů se vztahují

uvolňovací úrovně podle § 89.



§ 6



Nevýznamné zdroje



Nevýznamným zdrojem ionizujícího záření je



a) elektrické zařízení emitující ionizující záření, avšak neobsahující

komponenty pracující s rozdílem napětí převyšujícím 5 kV,



b) katodová trubice určená k zobrazování nebo jakékoli jiné elektrické

zařízení pracující při rozdílu potenciálů nepřevyšujícím 30 kV, u něhož

příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném místě ve

vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 mikroSv/h,



c) radioaktivní látka, u níž součet podílů aktivit radionuklidů a

příslušných zprošťovacích úrovní aktivity není větší než 1 nebo součet

podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích

úrovní hmotnostní aktivity není větší než 1,



d) uzavřený radionuklidový zářič, u něhož součet podílů aktivit

radionuklidů a příslušných zprošťovacích úrovní aktivity nebo součet

podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích

úrovní hmotnostní aktivity není větší než 10,



e) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zářič konstruované tak,

že příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném místě ve

vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 mikroSv/h a

současně s ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru

možného ozáření a potenciální ohrožení plynoucí z předvídatelných

poruch a odchylek od běžného provozu bylo toto zařazení potvrzeno v

rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci vydání

povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1

písm. i) zákona pro výrobu, dovoz nebo distribuci těchto zařízení,



f) materiál kontaminovaný radionuklidy pocházející z povoleného uvádění

radionuklidů do životního prostředí podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona,

pokud Úřad v podmínkách příslušného povolení nestanovil jinak,



g) spotřební výrobek s radionuklidy, včetně ionizačních hlásičů požáru,

na které se nevztahuje ustanovení § 7 písm. e), pokud v rámci vydání

povolení k jejich výrobě nebo přípravě nebo k jejich dovozu či vývozu

podle § 9 odst. 1 písm. s) zákona nebylo stanoveno jinak.



§ 7



Drobné zdroje



Drobným zdrojem ionizujícího záření je



a) generátor záření, který není nevýznamným zdrojem, konstruovaný tak,

že příkon dávkového ekvivalentu na kterémkoli přístupném místě ve

vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení je menší než 1 mikroSv/h s

výjimkou míst určených za běžných pracovních podmínek k manipulaci a

obsluze zařízení výhradně rukama, kde může příkon dávkového ekvivalentu

dosahovat až 250 mikroSv/h,



b) uzavřený radionuklidový zářič, který není nevýznamným zdrojem, u

něhož součet podílů aktivit radionuklidů a příslušných zprošťovacích

úrovní aktivity nebo součet podílů hmotnostních aktivit radionuklidů a

příslušných zprošťovacích úrovní hmotnostní aktivity je menší než 100 v

případě dlouhodobých alfa zářičů, včetně alfa-neutronových zdrojů, a

menší než 1000 v ostatních případech,



c) zařízení obsahující uzavřený radionuklidový zářič, které není

nevýznamným zdrojem, konstruované tak, že příkon dávkového ekvivalentu

na kterémkoli přístupném místě ve vzdálenosti 0,1 m od povrchu zařízení

je menší než 1 mikroSv/h s výjimkou míst určených za běžných pracovních

podmínek k manipulaci a obsluze zařízení výhradně rukama, kde může

příkon dávkového ekvivalentu dosahovat až 250 mikroSv/h, u něhož s

ohledem na typický způsob nakládání s nimi, související míru možného

ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a

odchylek od běžného provozu bylo toto zařazení potvrzeno v rámci

typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci vydání povolení k

nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i)

zákona pro výrobu, dovoz nebo distribuci těchto zařízení,



d) otevřený radionuklidový zářič, který není nevýznamným zdrojem, u

něhož součet podílů aktivit nebo hmotnostních aktivit jednotlivých

radionuklidů a hodnot aktivit nebo hmotnostních aktivit těchto

radionuklidů uvedených v tabulce č. 1 přílohy č. 1 je menší než 10,



e) ionizační hlásiče požáru, u nichž je součet aktivit zářičů větší než

desetinásobek příslušné zprošťovací úrovně aktivity, nacházející se

současně v jedné budově a v držbě jedné osoby.



§ 8



Jednoduché zdroje



Jednoduchými zdroji ionizujícího záření jsou všechny zdroje

ionizujícího záření, které nejsou nevýznamnými, drobnými, významnými

ani velmi významnými zdroji ionizujícího záření.



§ 9



Významné zdroje



Významným zdrojem ionizujícího záření je



a) generátor záření určený k radioterapii nebo radiodiagnostice v

humánní medicíně, kromě kostních densitometrů, kabinových rentgenových

zařízení a zubních rentgenových zařízení,



b) urychlovač částic, u něhož s ohledem na typický způsob nakládání s

ním, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí z

předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo toto zařazení

potvrzeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo v rámci

vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9

odst. 1 písm. i) zákona,



c) zdroj ionizujícího záření určený k radioterapii protony, neutrony a

jinými těžkými částicemi,



d) zařízení obsahující uzavřené radionuklidové zářiče určené k

radioterapii, včetně brachyterapie, kromě zařízení, u něhož s ohledem

na typický způsob nakládání s ním, související míru možného ozáření a

potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od

běžného provozu bylo v rámci typového schvalování podle § 23 zákona

nebo v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření

podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona určeno jiné zařazení,



e) radionuklidový ozařovač pro ozařování potravin a surovin nebo jiný

stacionární průmyslový ozařovač, u kterých s ohledem na obsah

radionuklidů, na dávkový příkon a s ohledem na typický způsob nakládání

s nimi, související míru možného ozáření a potenciální riziko plynoucí

z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu bylo toto

zařazení potvrzeno v rámci typového schvalování podle § 23 zákona nebo

v rámci vydání povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle

§ 9 odst. 1 písm. i) zákona,



f) mobilní defektoskop s uzavřenými radionuklidovými zářiči,



g) vysokoaktivní zářič.



§ 10



Velmi významné zdroje



Velmi významným zdrojem ionizujícího záření je jaderný reaktor.



HLAVA III



KATEGORIZACE PRACOVIŠŤ, KDE SE VYKONÁVAJÍ RADIAČNÍ ČINNOSTI



(K § 4 odst. 12 zákona)



§ 11



Kritéria pro kategorizaci pracovišť



(1) Pracoviště, kde se vykonávají radiační činnosti, se kromě

pracovišť, kde se používají výhradně nevýznamné nebo typově schválené

drobné zdroje ionizujícího záření, kategorizují vzestupně podle

ohrožení zdraví a životního prostředí ionizujícím zářením na pracoviště

I., II., III. a IV. kategorie na základě



a) klasifikace zdrojů ionizujícího záření, o nichž se předpokládá, že

se s nimi bude na pracovišti nakládat,



b) očekávaného běžného provozu pracoviště a související míry možného

ozáření pracovníků a obyvatelstva,



c) zaměření radiační činnosti a náročnosti na zajištění radiační

ochrany a jakosti při této činnosti,



d) vybavení a zajištění pracoviště pro bezpečnou práci se zdroji

ionizujícího záření, zejména ochrannými pomůckami, izolačními a

stínicími zařízeními, provedením ventilace a kanalizace,



e) možnosti radioaktivní kontaminace pracoviště nebo jeho okolí

radionuklidy,



f) možnosti vzniku radioaktivních odpadů a náročnosti jejich

zneškodnění,



g) potenciálního ohrožení plynoucího z předvídatelných poruch a

odchylek od běžného provozu,



h) rizika vzniku radiační nehody nebo havárie, závažnosti následků

takové události a možnosti zásahů.



(2) Pracoviště neuvedená v § 12 až 15 se zařadí do II. kategorie, pokud

Úřad v rámci řízení o vydání povolení k nakládání se zdroji

ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona nerozhodne o jiné

kategorizaci. S ohledem na typický způsob provozu pracoviště a

související míru možného ozáření pracovníků a obyvatelstva a

potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od

běžného provozu může Úřad v rámci řízení o vydání povolení k provozu

pracoviště podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona nebo povolení k nakládání

se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona

rozhodnout o jiné kategorizaci, než je uvedeno v § 12 až 15.



§ 12



Pracoviště I. kategorie



Pracovištěm I. kategorie je



a) pracoviště s drobnými typově neschválenými zdroji ionizujícího

záření,



b) pracoviště s kostním densitometrem,



c) pracoviště s veterinárním, zubním nebo kabinovým rentgenovým

zařízením,



d) pracoviště s indikačním nebo měřicím zařízením obsahujícím uzavřený

radionuklidový zářič, na nichž charakter radiační činnosti nevyžaduje

vymezování kontrolovaného pásma



e) pracoviště s technickým rentgenovým zařízením, na němž charakter

radiační činnosti nevyžaduje vymezení kontrolovaného pásma,



f) pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči, pokud vybavení

izolačními a ventilačními zařízeními a úroveň provedení kanalizace

splňuje příslušné minimální požadavky podle tabulky č. 1 přílohy č. 4 a

zařazení do této kategorie potvrdil Úřad v rámci vydání povolení k

nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i)

zákona.



§ 13



Pracoviště II. kategorie



Pracovištěm II. kategorie je



a) pracoviště s jednoduchým zdrojem ionizujícího záření, které není

pracovištěm I. kategorie,



b) pracoviště s rentgenovým zařízením určeným k radiodiagnostice nebo

radioterapii, kromě kostních densitometrů, kabinových a zubních

rentgenových zařízení a kromě veterinárních rentgenových zařízení,



c) pracoviště s mobilním defektoskopem s uzavřeným radionuklidovým

zářičem,



d) pracoviště s mobilním ozařovačem s uzavřeným radionuklidovým

zářičem, kromě těch pracovišť, u nichž s ohledem na typický způsob

provozu pracoviště, související míru možného ozáření a potenciální

riziko plynoucí z předvídatelných poruch a odchylek od běžného provozu

bylo jejich zařazení do jiné kategorie určeno v rámci řízení o vydání

povolení k provozu pracoviště podle § 9 odst. 1 písm. d) zákona nebo

povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1

písm. i) zákona k nakládání s těmito ozařovači,



e) pracoviště s indikačními nebo měřicími zařízeními obsahujícími

uzavřené radionuklidové zářiče, na nichž charakter radiační činnosti

vyžaduje vymezování kontrolovaného pásma,



f) pracoviště s technickými rentgenovými zařízeními, na nichž charakter

radiační činnosti vyžaduje vymezování kontrolovaného pásma,



g) pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči, pokud vybavení

izolačními a ventilačními zařízeními a úroveň provedení kanalizace

splňuje příslušné minimální požadavky podle tabulky č. 1 přílohy č. 4 a

zařazení do této kategorie potvrdil Úřad v rámci vydání povolení k

nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i)

zákona,



h) pracoviště s kompaktním mimotělovým ozařovačem krve s uzavřeným

radionuklidovým zářičem.



§ 14



Pracoviště III. kategorie



Pracovištěm III. kategorie je



a) pracoviště s urychlovačem částic, kromě těch pracovišť, u nichž s

ohledem na typický způsob provozu pracoviště, související míru možného

ozáření a potenciální riziko plynoucí z předvídatelných poruch a

odchylek od běžného provozu bylo jejich zařazení do jiné kategorie

určeno v rámci řízení o vydání povolení k provozu pracoviště podle § 9

odst. 1 písm. d) zákona nebo povolení k nakládání se zdroji

ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i) zákona,



b) pracoviště se zařízením obsahujícím uzavřený radionuklidový zářič

určené k radioterapii, včetně brachyterapie, klasifikovaným jako

významný zdroj,



c) uznaný sklad,



d) pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči, pokud vybavení

izolačními a ventilačními zařízeními a úroveň provedení kanalizace

splňuje příslušné minimální požadavky podle tabulky č. 1 přílohy č. 4 a

zařazení do této kategorie potvrdil Úřad v rámci vydání povolení k

nakládání se zdroji ionizujícího záření podle § 9 odst. 1 písm. i)

zákona,



e) pracoviště se stacionárním průmyslovým ozařovačem určeným k

ozařování potravin a surovin, předmětů běžného užívání nebo jiných

materiálů,



f) pracoviště pro těžbu a zpracování uranové rudy zahrnující těžbu,

úpravu, nakládání s koncentrátem, provoz dekontaminačních stanic,

shromažďování produktů hornické činnosti na odvalech a v kalových

polích.



§ 15



Pracoviště IV. kategorie



Pracovištěm IV. kategorie je



a) jaderné zařízení ve smyslu § 2 písm. h) bod 1 zákona,



b) úložiště radioaktivních odpadů ve smyslu § 2 písm. u) zákona,



c) pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči, které s ohledem na

vysoké aktivity zpracovávané současně na jednom pracovním místě, na

typický způsob provozu pracoviště a související míru možného ozáření a

potenciální riziko plynoucí z předvídatelných odchylek od běžného

provozu, z nehod nebo havárií nelze zařadit do nižší kategorie,



d) sklad vyhořelého nebo ozářeného jaderného paliva.



§ 16



Kategorizace radiačních pracovníků



(K § 4 odst. 12 zákona)



(1) Pro účely monitorování a lékařského dohledu se radiační pracovníci

podle ohrožení zdraví ionizujícím zářením zařazují do kategorie A nebo

B na základě očekávaného ozáření za běžného provozu a při

předvídatelných poruchách a odchylkách od běžného provozu, s výjimkou

ozáření v důsledku radiační nehody nebo havárie.



(2) Pracovníky kategorie A jsou radiační pracovníci, kteří by mohli

obdržet efektivní dávku vyšší než 6 mSv ročně nebo ekvivalentní dávku

vyšší než tři desetiny limitu ozáření pro oční čočku, kůži a končetiny

stanoveného v § 20 odst. 1 písm. c) až e); ostatní radiační pracovníci

jsou pracovníky kategorie B.



HLAVA IV



OPTIMALIZACE A LIMITY OZÁŘENÍ



(K § 4 odst. 4 a 6 zákona)



§ 17



Optimalizace radiační ochrany



(1) Optimalizace radiační ochrany se provádí



a) před zahájením činnosti vedoucí k ozáření posouzením a porovnáním

variant řešení radiační ochrany, které při zamýšlené činnosti

přicházejí v úvahu, a posouzením nutných nákladů na příslušná ochranná

opatření, posouzením kolektivních dávek a dávek u příslušných

kritických skupin obyvatel,



b) při vykonávání činnosti vedoucí k ozáření pravidelným rozborem

obdržených dávek ve vztahu k prováděným úkonům, uvážením možných

dalších opatření k zajištění radiační ochrany a porovnáním s obdobnými

již provozovanými a přitom společensky přijatelnými činnostmi,



c) před zahájením zásahu k odvrácení nebo snížení ozáření posouzením

možných variant a volbou takové, která svým způsobem provedení,

rozsahem a dobou trvání přinese co největší čistý přínos,



d) při uskutečňování zásahu rozborem obdržených dávek ve vztahu k

prováděným opatřením a uvážením změny zvolených opatření a postupů.



(2) V rámci optimalizace radiační ochrany mají být všechna ozáření

plánována a udržována na co nejnižší rozumně dosažitelné úrovni se

zohledněním hospodářských a společenských faktorů. Varianty radiační

ochrany posuzované v rámci optimalizace radiační ochrany nesmí vést k

ozáření, které by převyšovalo limity ozáření nebo optimalizační meze,

pokud jsou pro daný případ stanoveny. Při stanovovaní optimalizačních

mezí pro jednotlivou činnost vedoucí k ozáření nebo jednotlivý zdroj

ionizujícího záření Úřad zohlední dosavadní zkušenosti s podobnými

činnostmi a zdroji tak, aby úroveň radiační ochrany nebyla nižší, než

bylo již dosaženo v praxi, a uváží také možný vliv jiných činností a

zdrojů tak, aby celkově nehrozilo překročení limitů ozáření.



(3) Při optimalizaci radiační ochrany se zpravidla porovnávají náklady

na různá opatření ke zvýšení radiační ochrany, jako je přemístění osob

nebo vybudování dodatečných bariér, s finančním ohodnocením očekávaného

snížení ozáření (dále jen "přínos opatření"). Rozumně dosažitelná

úroveň radiační ochrany se považuje za prokázanou a opatření nemusí být

provedeno, pokud by náklady byly vyšší než přínos opatření a

nevyžaduje-li provedení opatření zvláštní společenské podmínky. Přínos

opatření se při tomto postupu vyčíslí tak, že snížení kolektivní

efektivní dávky u posuzované skupiny osob se násobí součinitelem



a) 0,5 mil. Kč/Sv pro radiační činnosti, kdy průměrná efektivní dávka u

jednotlivce nepřesáhne jednu desetinu příslušných limitů ozáření,



b) 1 mil. Kč/Sv pro radiační činnosti, kdy průměrná efektivní dávka u

jednotlivce přesáhne jednu desetinu, ale nikoliv tři desetiny

příslušných limitů ozáření,



c) 2,5 mil. Kč/Sv pro radiační činnosti, kdy průměrná efektivní dávka u

jednotlivce přesáhne tři desetiny příslušných limitů ozáření,



d) 1 mil. Kč/Sv pro lékařské ozáření,



e) 0,5 mil. Kč/Sv pro ozáření z přírodních zdrojů ionizujícího záření,

které nejsou záměrně využívány,



f) 2,5 mil. Kč/Sv pro havarijní ozáření.



(4) Rozumně dosažitelná úroveň radiační ochrany se považuje za

dostatečně prokázanou také v těch případech, kdy z dané radiační

činnosti ani za předvídatelných odchylek od běžného provozu roční

efektivní dávka u žádného z radiačních pracovníků nepřekročí 1 mSv a

roční efektivní dávka u žádné jiné osoby nepřekročí 50 mikroSv a pro

pracoviště IV. kategorie kolektivní efektivní dávka nepřekročí 1 Sv. V

takových případech není třeba optimalizaci radiační ochrany provádět

postupy podle odstavce 3.



(5) Optimalizační mezí pro provoz jaderně energetických zařízení je

kolektivní efektivní dávka 4 Sv za kalendářní rok na každý instalovaný

GW výkonu vztažená na ozáření všech radiačních pracovníků, pro které je

podle programu monitorování prováděno osobní monitorování.



§ 18



Systém limitů pro omezování ozáření



(1) Omezování ozáření osob, které jsou vystaveny působení ionizujícího

záření, je zajišťováno



a) limity ozáření jako závaznými kvantitativními ukazateli pro celkové

ozáření z radiačních činností, jejichž překročení není ve stanovených

případech přípustné; limity ozáření se dělí na



1. obecné limity,



2. limity pro radiační pracovníky a



3. limity pro učně a studenty,



b) odvozenými limity jako pomocnými kvantitativními ukazateli,

vyjádřenými v měřitelných veličinách a sloužícími ve vybraných

případech k prokazování, že limity pro radiační pracovníky nebyly

překročeny,



c) autorizovanými limity jako závaznými kvantitativními ukazateli

stanovenými, zpravidla jako výsledek optimalizace radiační ochrany, pro

jednotlivou radiační činnost nebo jednotlivý zdroj ionizujícího záření

Úřadem v příslušném povolení.



(2) Pro profesní ozáření se nepřekročení limitů ozáření považuje za

dostatečně prokázané, nejsou-li překročeny odvozené limity stanovené v

§ 22.



(3) Pro radiační činnosti nebo zdroje ionizujícího záření, u nichž jsou

v podmínkách povolení Úřadem stanoveny autorizované limity podle § 4

odst. 6 zákona specificky pro danou činnost nebo zdroj, se nepřekročení

těchto autorizovaných limitů považuje za dostatečné k prokázání

nepřekročení limitů ozáření.



(4) Do čerpání limitů ozáření se nezapočítává ozáření z přírodních

zdrojů, kromě ozáření z těch přírodních zdrojů, které jsou vědomě a

záměrně využívány, a kromě případů stanovených v § 91.



§ 19



Obecné limity



(1) Obecné limity jsou



a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních

dávek z vnitřního ozáření hodnota 1 mSv za kalendářní rok nebo za

podmínek stanovených v povolení k provozu pracoviště III. nebo IV.

kategorie výjimečně hodnota 5 mSv za dobu 5 za sebou jdoucích

kalendářních roků,



b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce hodnota 15 mSv za kalendářní

rok,



c) pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm2 kůže hodnota 50 mSv za

kalendářní rok.



(2) Obecné limity se vztahují na celkové ozáření ze všech radiačních

činností, kromě



a) profesního ozáření podle § 2 písm. x) bodu 1 zákona,



b) ozáření, kterému jsou vědomě, dobrovolně a po poučení o rizicích s

tím spojených vystaveny osoby po dobu jejich specializované přípravy na

výkon povolání se zdroji ionizujícího záření,



c) lékařského ozáření podle § 2 písm. x) bodu 2 zákona,



d) havarijního ozáření podle § 2 písm. x) bodu 3 zákona,



e) havarijního ozáření zasahujících osob podle § 2 písm. x) bodu 4

zákona,



f) zvláštních případů uvedených v § 23.



(3) Obecné limity se vztahují na průměrné vypočtené ozáření v kritické

skupině obyvatel, a to pro všechny cesty ozáření ze všech zdrojů

ionizujícího záření a všechny činnosti vedoucí k ozáření, které

přicházejí v úvahu. Nejsou-li přímé podklady pro výpočet, použijí se

konzervativní odhady variací faktorů ovlivňujících šíření radionuklidů

nebo ozáření jednotlivců v kritické skupině, a to postupy podle § 74.



§ 20



Limity pro radiační pracovníky



(1) Limity pro radiační pracovníky jsou



a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních

dávek z vnitřního ozáření hodnota 100 mSv za 5 za sebou jdoucích

kalendářních roků,



b) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních

dávek z vnitřního ozáření hodnota 50 mSv za kalendářní rok,



c) pro ekvivalentní dávku v oční čočce hodnota 150 mSv za kalendářní

rok,



d) pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm2 kůže hodnota 500 mSv za

kalendářní rok,



e) pro ekvivalentní dávku na ruce od prstů až po předloktí a na nohy od

chodidel až po kotníky hodnota 500 mSv za kalendářní rok.



(2) Limity pro radiační pracovníky se vztahují na profesní ozáření, tj.

na ozáření, kterému jsou vystaveni v přímém vztahu k vykonávané práci

radiační pracovníci.



(3) Limity pro radiační pracovníky se vztahují na součet dávek ze všech

cest ozáření a při všech pracovních činnostech, které radiační

pracovník vykonává u jednoho nebo souběžně u více držitelů povolení k

nakládání se zdroji ionizujícího záření, nebo které vykonává také jako

samostatný držitel povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření.



§ 21



Limity pro učně a studenty



(1) Limity pro učně a studenty jsou od roku, v němž tyto osoby dovrší

16 let, do roku, v němž dovrší 18 let



a) pro součet efektivních dávek ze zevního ozáření a úvazků efektivních

dávek z vnitřního ozáření hodnota 6 mSv za kalendářní rok,



b) pro ekvivalentní dávku v oční čočce hodnota 50 mSv za kalendářní

rok,



c) pro průměrnou ekvivalentní dávku v 1 cm2 kůže hodnota 150 mSv za

kalendářní rok,



d) pro ekvivalentní dávku na ruce od prstů až po předloktí a na nohy od

chodidel až po kotníky hodnota 150 mSv za kalendářní rok.



(2) Limity pro učně a studenty jsou pro osoby mladší, než je uvedeno v

odstavci 1, stejné jako limity obecné a pro osoby starší, než je

uvedeno v odstavci 1, stejné jako limity pro radiační pracovníky.



(3) Limity pro učně a studenty se vztahují na ozáření, kterému jsou

vědomě, dobrovolně a po poučení o rizicích s tím spojených vystaveny

osoby po dobu své specializované přípravy na výkon povolání se zdroji

ionizujícího záření.



§ 22



Odvozené limity



(1) Odvozenými limity pro zevní ozáření jsou



a) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 0,07 mm hodnota 500 mSv za

kalendářní rok,



b) pro osobní dávkový ekvivalent v hloubce 10 mm hodnota 20 mSv za

kalendářní rok.



(2) Odvozenými limity pro vnitřní ozáření za kalendářní rok, kromě

případů stanovených v odstavcích 4 a 5, jsou pro příjem radionuklidů



a) požitím hodnota podílu 20 mSv a konverzního faktoru hing pro příjem

daného radionuklidu požitím radiačním pracovníkem podle tabulek přílohy

č. 3,



b) vdechnutím hodnota podílu 20 mSv a konverzního faktoru hinh pro

příjem daného radionuklidu vdechnutím radiačním pracovníkem podle

tabulek přílohy č. 3.



(3) Při současném zevním i vnitřním ozáření v průběhu kalendářního

roku, kromě případů uvedených v odstavcích 4 až 5, se považují limity

pro radiační pracovníky za nepřekročené, platí-li

HP(0,07)