95/1983 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 16. května 1983
o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem
sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích
ve věcech občanských, rodinných a trestních
Dne 12. srpna 1982 byla v Moskvě podepsána Smlouva mezi Československou
socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik
o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a
trestních.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé
socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 4. května 1983.
Smlouva vstupuje v platnost na základě svého článku 91 odstavce 1 dnem
4. června 1983. Tímto dnem pozbývá platnosti Smlouva mezi
Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik
o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 31.
srpna 1957, vyhlášená č. 29/1958 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v.r.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech
občanských, rodinných a trestních
Prezident Československé socialistické republiky a prezídium Nejvyššího
sovětu Svazu sovětských socialistických republik,
vedeni přáním dále rozvíjet bratrské vztahy mezi národy obou států v
souladu se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi
Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik ze dne 6. května 1970 a berouce v úvahu
dosažený stupeň spolupráce v oblasti právních vztahů od doby sjednání
Smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských,
rodinných a trestních ze dne 31. srpna 1957, se rozhodli sjednat tuto
smlouvu a za tím účelem jmenovali svými zmocněnci:
prezident Československé socialistické republiky
Čestmíra Lovětínského,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance Československé socialistické
republiky v Svazu sovětských socialistických republik,
prezídium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik
Vladimíra Ivanoviče Terebilova,
ministra spravedlnosti Svazu sovětských socialistických republik,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité
formě, se dohodli na následujícím:
ODDÍL I
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Čl.1
Právní ochrana
(1) Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany
stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako vlastní
občané.
(2) Občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez
překážek na soudy, prokuratury a státní notářství (dále jen "justiční
orgány") a na jiné orgány druhé smluvní strany činné ve věcech
občanských, pracovních, rodinných a trestních, mohou před nimi
vystupovat, podávat žádosti a návrhy a činit jiné procesní úkony za
stejných podmínek, jako občané druhé smluvní strany.
(3) Ustanovení této smlouvy se vztahují přiměřeně i na právnické osoby
smluvních stran.
Právní pomoc
Čl.2
Poskytování právní pomoci
(1) Justiční orgány smluvních stran si vzájemně poskytují právní pomoc
ve věcech občanských, pracovních, rodinných a trestních podle
ustanovení této smlouvy.
(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 justiční orgány poskytují právní
pomoc i jiným orgánům.
(3) Jiné orgány činné ve věcech uvedených v odstavci 1 zasílají
dožádání o právní pomoc prostřednictvím justičních orgánů, pokud není v
této smlouvě stanoveno jinak.
Čl.3
Způsob styku
(1) Justiční orgány smluvních stran se při provádění této smlouvy
stýkají navzájem prostřednictvím ministerstva spravedlnosti České
socialistické republiky nebo ministerstva spravedlnosti Slovenské
socialistické republiky nebo Generální prokuratury Československé
socialistické republiky a ministerstva spravedlnosti nebo Prokuratury
Svazu sovětských socialistických republik, pokud není v této smlouvě
stanoveno jinak.
(2) Ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky nebo
ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky nebo
Generální prokuratura Československé socialistické republiky a
ministerstvo spravedlnosti nebo Prokuratura Svazu sovětských
socialistických republik se při provádění této smlouvy stýkají přímo.
Čl.4
Rozsah právní pomoci
Smluvní strany si vzájemně poskytují právní pomoc prováděním
jednotlivých procesních úkonů upravených právním řádem dožádané smluvní
strany, zejména vyhotovováním a zasíláním písemností, prováděním
prohlídek, odnětím, zasíláním a vydáváním věcných důkazů, prováděním
znaleckých posudků, výslechů účastníků, obviněných, svědků, znalců a
jiných osob, jakož i doručováním písemností.
Čl.5
Obsah a forma dožádání o právní pomoc
(1) Dožádání o právní pomoc musí obsahovat:
a) označení dožadujícího orgánu,
b) označení dožádaného orgánu,
c) označení věci, v níž se žádá o poskytnutí právní pomoci,
d) jména a příjmení účastníků, obviněných, obžalovaných, odsouzených
nebo poškozených, místo jejich bydliště nebo přechodného pobytu, jejich
státní občanství, povolání a v trestních věcech také místo a datum
narození a podle možnosti jména a příjmení rodičů; u právnických osob
jejich název a sídlo,
e) případně také jména, příjmení a adresy zástupců osob uvedených v
písmenu d),
f) předmět dožádání a další údaje potřebné k jeho vyřízení,
g) v trestních věcech také popis a označení spáchaného činu a údaje o
výši škody, byla-li činem způsobena.
(2) Dožádání o doručení písemnosti má kromě toho obsahovat přesnou
adresu příjemce a označení doručované písemnosti.
(3) Dožádání musí být podepsáno a opatřeno otiskem úředního razítka
dožadujícího orgánu.
(4) Pro dožádání o poskytnutí právní pomoci používají smluvní strany
dvojjazyčné tiskopisy, jejichž vzory si vymění.
Čl.6
Způsob vyřízení
(1) Dožádání o právní pomoc vyřizuje dožádaný justiční orgán podle
právního řádu svého státu. Na žádost dožadujícího orgánu však může
dožádaný justiční orgán použít předpisů o řízení dožadující smluvní
strany, pokud nejsou v rozporu s právním řádem jeho státu.
(2) Není-li dožádaný justiční orgán příslušný pro vyřízení dožádání,
postoupí je příslušnému justičnímu orgánu a uvědomí o tom dožadující
orgán.
(3) Na žádost dožadujícího orgánu dožádaný orgán oznámí včas
dožadujícímu orgánu a účastníkům řízení, majícím na tom zájem, místo a
čas vyřizování dožádání, aby se ho mohli zúčastnit v souladu s právním
řádem dožádané smluvní strany.
(4) Není-li známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, dožádaný
orgán učiní v souladu se svým právním řádem potřebná opatření ke
zjištění adresy.
(5) Po vyřízení dožádání vrátí dožádaný justiční orgán písemnosti
dožadujícímu orgánu; nebylo-li možno právní pomoc poskytnout, dožádaný
justiční orgán sdělí důvody, které brání vyřízení dožádání, a současně
vrátí písemnosti dožadujícímu orgánu.
Čl.7
Předvolání svědků a znalců a jejich ochrana
(1) Svědek nebo znalec, který se na předvolání doručené justičním
orgánem dožádané smluvní strany dostaví před justiční orgán dožadující
smluvní strany, nemůže být bez ohledu na své státní občanství na jejím
území stíhán podle trestních ani správních předpisů, ani vzat do vazby,
ani na něm nemůže být vykonán trest za čin, spáchaný před překročením
jejích státních hranic. Tyto osoby nemohou být také stíhány, vzaty do
vazby ani na nich nemůže být vykonán trest v souvislosti s jejich
svědeckou výpovědí nebo znaleckým posudkem nebo v souvislosti s trestní
věcí, která je předmětem řízení.
(2) Svědek nebo znalec pozbude ochrany podle odstavce 1, neopustí-li
území dožadující smluvní strany do týdne po tom, kdy mu vyslýchající
justiční orgán sdělí, že jeho přítomnost už není potřebná, ačkoliv tak
mohl učinit. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou tato osoba
nemohla opustit území dožadující smluvní strany bez svého zavinění.
(3) Svědek nebo znalec má právo na náhradu nákladů cesty a pobytu v
cizině a na úhradu ušlého výdělku za dobu, kdy nemohl pracovat; znalec
mimo to má právo na znalečné. V předvolání musí být uvedeno, na náhradu
jakých nákladů mají předvolané osoby právo; na jejich žádost justiční
orgán dožadující smluvní strany vyplatí zálohu na krytí příslušných
výdajů.
(4) Předvolání svědka nebo znalce, který má pobyt na území jedné
smluvní strany, k justičnímu orgánu druhé smluvní strany nesmí
obsahovat pohrůžku použití donucovacích prostředků pro případ
nedostavení se.
Čl.8
Dožádání o doručení písemností
(1) Dožádaný justiční orgán doručuje podle předpisů pro doručování
písemností platných v jeho státě, je-li doručovaná písemnost vyhotovena
v jeho jazyce nebo opatřena ověřeným překladem. Jinak odevzdá písemnost
adresátu, je-li ji ochoten dobrovolně přijmout.
(2) Nemůže-li být písemnost doručena na adresu, která je uvedena v
dožádání, dožádaný justiční orgán učiní sám opatření potřebná ke
zjištění adresy. Není-li zjištění adresy dožádaným justičním orgánem
možné, uvědomí o tom dožadující orgán a vrátí mu písemnost, která měla
být doručena.
Čl.9
Doklad o doručení písemností
Doručení se prokáže potvrzením podepsaným příjemcem a opatřeným otiskem
úředního razítka, datem a podpisem pracovníka doručujícího orgánu nebo
potvrzením vydaným tímto orgánem, kterým se prokáže způsob, místo a čas
doručení.
Čl.10
Oprávnění diplomatických misí a konzulárních úřadů
(1) Smluvní strany jsou oprávněny doručovat písemnosti vlastním občanům
prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.
(2) Smluvní strany jsou oprávněny vyslýchat vlastní občany
prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.
(3) V případech uvedených v předcházejících odstavcích není možno
použít donucovacích prostředků ani jimi hrozit.
Čl.11
Platnost listin
(1) Listiny, které byly na území jedné smluvní strany vyhotoveny nebo
ověřeny justičním nebo jiným orgánem nebo zvlášť k tomu zmocněnou
osobou v rámci jejich pravomoci a v předepsané formě a byly opatřeny
otiskem úředního razítka, se na území druhé smluvní strany používají
bez dalšího ověření. To se vztahuje také na listiny občanů, jejichž
podpis je ověřen podle předpisů platných na území příslušné smluvní
strany.
(2) Listiny, které jsou na území jedné smluvní strany považovány za
veřejné, mají důkazní moc veřejných listin také na území druhé smluvní
strany.
Zasílání dokladů o osobním stavu a jiných písemností
Čl.12
Žádosti občanů jedné smluvní strany o vyhotovení a zaslání výpisů z
matrik, dokladů o vzdělání, o délce zaměstnání nebo jiných písemností,
týkajících se osobních nebo majetkových práv a zájmů těchto občanů, se
zasílají orgánům druhé smluvní strany diplomatickou cestou. Tyto orgány
vyhotoví písemnosti v souladu s právním řádem svého státu a zasílají je
bezplatně a bez překladu diplomatickou cestou druhé smluvní straně.
Orgán příslušný podle bydliště žadatele mu předá písemnost a současně
od něho vybere vynaložené náklady v rozsahu stanoveném právním řádem
smluvní strany, na jejímž území žadatel žije. Vybrané náklady náleží
smluvní straně, jejíž orgán je vybral.
Čl.13
(1) Matriční úřady jedné smluvní strany zasílají na žádost orgánů druhé
smluvní strany pro úřední potřebu výpisy z matrik.
(2) Výpisy z matrik zasílané podle tohoto článku se pořizují bezplatně
a zasílají bez překladu diplomatickou cestou.
Čl.14
Právní informace
Ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky nebo
ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky nebo
Generální prokuratura Československé socialistické republiky na jedné
straně a ministerstvo spravedlnosti nebo Prokuratura Svazu sovětských
socialistických republik na druhé straně si navzájem na žádost
poskytují informace o právním řádu, který platí nebo platil v jejich
státě, a o praxi justičních orgánů při jeho používání.
Čl.15
Zjišťování adres a jiných údajů
(1) Smluvní strany si navzájem na žádost poskytují, v souladu se svým
právním řádem, pomoc při zjišťování adres osob zdržujících se na jejich
území, je-li to potřebné k uplatnění práv jejich občanů. Dožadující
smluvní strana zároveň sdělí jí dostupné údaje potřebné pro zjištění
adresy osoby uvedené v žádosti.
(2) Justiční orgány jedné smluvní strany poskytují pomoc justičním
orgánům druhé smluvní strany při zjištění zaměstnání a příjmů osob,
které mají pobyt na jejím území a proti kterým je u justičního orgánu
dožadující smluvní strany uplatněn nárok na výživné.
Čl.16
Jazyk
(1) Při vzájemném styku při provádění této smlouvy používá ministerstvo
spravedlnosti ČSR nebo ministerstvo spravedlnosti SSR nebo Generální
prokuratura ČSSR český nebo slovenský jazyk a ministerstvo
spravedlnosti nebo Prokuratura SSSR ruský jazyk.
(2) Dožádání a jiné žádosti zasílané podle této smlouvy a písemnosti k
nim přiložené se vyhotovují v ruském jazyku, jsou-li určeny orgánům v
ČSSR, a v českém nebo slovenském jazyku, jsou-li určeny orgánům v SSSR,
pokud není v této smlouvě stanoveno jinak.
Čl.17
Náklady spojené s poskytnutím právní pomoci
(1) Dožádaná smluvní strana nebude požadovat náhradu nákladů vzniklých
při poskytování právní pomoci. Smluvní strany nesou samy všechny
náklady vzniklé při poskytnutí právní pomoci na jejich území.
(2) Dožádaný justiční orgán uvědomí dožadující orgán o výši nákladů.
Vymůže-li dožadující orgán tyto náklady od osoby povinné je nahradit,
náleží získané částky smluvní straně, která je vymohla.
ODDÍL II
PRÁVNÍ VZTAHY VE VĚCECH OBČANSKÝCH A RODINNÝCH
Čl.18
Obecné ustanovení
Bylo-li zahájeno řízení o téže věci mezi týmiž účastníky u soudů obou
smluvních stran, jejichž pravomoc je dána podle této smlouvy, nebo, v
případech touto smlouvou neupravených, u soudů obou smluvních stran,
jejichž pravomoc je dána podle právního řádu příslušné smluvní strany,
soud, který řízení zahájil později, řízení zastaví.
ČÁST I
VĚCI OSOBNÍHO STAVU
Čl.19
Způsobilost k právům a právním úkonům
(1) Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům se řídí právním řádem
smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
(2) Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí
právním řádem smluvní strany, podle kterého byla zřízena.
Zbavení, omezení a vrácení způsobilosti k právním úkonům
Čl.20
S výjimkou ustanovení článku 21, ke zbavení a omezení způsobilosti k
právním úkonům je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž občanem je
osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.
Čl.21
(1) Jestliže soud smluvní strany zjistí, že u občana jedné smluvní
strany, který má bydliště na území druhé smluvní strany, jsou důvody
pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom
soud smluvní strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti k
právním úkonům se má rozhodnout; to platí i v tom případě, kdy soud
učinil dočasná opatření potřebná k ochraně tohoto občana a jeho
majetku.
(2) Jestliže soud smluvní strany, kterému byly oznámeny důvody pro
zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří
měsíců řízení nebo se v této lhůtě nevyjádří, provede řízení o zbavení
nebo omezení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na
jejímž území má tento občan bydliště. V tomto případě může být
rozhodnuto o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům pouze z
důvodů stanovených právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o
zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se zašle příslušnému
soudu druhé smluvní strany.
Čl.22
Ustanovení článků 20 a 21 se použijí obdobně také při vrácení
způsobilosti k právním úkonům.
Čl.23
Prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého a důkaz smrti
(1) Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a pro řízení o
důkazu smrti je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, jejímž
občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla na živu.
(2) Justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé
smluvní strany za nezvěstného nebo mrtvého a také zjistit jeho smrt na
návrh osob majících bydliště na jejím území a majících na tom zájem,
jejichž práva a zájmy se opírají o právní řád této smluvní strany.
(3) V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého nebo v řízení o
důkazu smrti používají justiční orgány smluvních stran právního řádu
svého státu.
ČÁST II
RODINNÉ VĚCI
Čl.24
Uzavření manželství
(1) Podmínky uzavření manželství se řídí pro každého z budoucích
manželů právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem. Musí být však
dodržena ustanovení právního řádu smluvní strany, na jejímž území se
manželství uzavírá, o překážkách uzavření manželství.
(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na
jejímž území se manželství uzavírá.
Čl.25
Osobní a majetkové vztahy manželů
(1) Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní
strany, na jejímž území mají společné bydliště.
(2) Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a
druhý na území druhé smluvní strany a mají-li přitom oba manželé stejné
státní občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním
řádem té smluvní strany, jejímiž občany jsou.
(3) Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé
smluvní strany a má-li jeden z nich bydliště na území jedné a druhý na
území druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy
právním řádem smluvní strany, na jejímž území měli své poslední
společné bydliště.
(4) Neměli-li manželé, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 3,
společné bydliště na území žádné ze smluvních stran, použije se
právního řádu smluvní strany, jejímuž soudu byl podán návrh.
(5) K řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc
orgánů smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odstavců 1,
2 a 3. V případě uvedeném v odstavci 4 je dána pravomoc soudů obou
smluvních stran.
Rozvod
Čl.26
(1) Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž
občany jsou manželé v době podání návrhu.
(2) Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé
smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, u jejíhož orgánu
řízení o rozvod probíhá.
Čl.27
(1) K rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 1 je dána
pravomoc orgánů té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době
podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na
území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také orgánů této smluvní
strany.
(2) K rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 2 je dána
pravomoc orgánů té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé
bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany
a druhý na území druhé smluvní strany, je k rozvodu manželství dána
pravomoc orgánů obou smluvních stran.
Čl.28
Prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je, či
není
(1) Prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je,
či není, se řídí právním řádem smluvní strany, který byl podle článku
24 použit při uzavření manželství.
(2) Pravomoc orgánů ve věcech prohlášení manželství za neplatné a
určení, zda tu manželství je, či není, se řídí podle ustanovení článku
25.
Čl.29
Určení a popření otcovství
(1) Určení a popření otcovství se řídí právním řádem smluvní strany, na
jejímž území se dítě narodilo.
(2) Pokud jde o formu uznání otcovství, stačí, vyhovuje-li právnímu
řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání dochází.
(3) K rozhodování ve věcech určení a popření otcovství je dána pravomoc
soudů smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště.
Čl.30
Právní vztahy mezi rodiči a dětmi
(1) Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní
strany, na jejímž území dítě trvale žije.
(2) Nárok na výživné od zletilých dětí se řídí právním řádem smluvní
strany, na jejímž území má bydliště osoba, která nárok na výživné
uplatňuje.
(3) K rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána
pravomoc soudů smluvní strany, jejíž právní řád se použil podle
odstavců 1 a 2.
Poručenství a opatrovnictví
Čl.31
(1) Zřízení nebo zrušení poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním
řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být poručenství
nebo opatrovnictví zřízeno nebo zrušeno.
(2) Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a osobou, které je
poručenství nebo opatrovnictví zřízeno, se řídí právním řádem smluvní
strany, jejíž orgán poručníka nebo opatrovníka ustanovil.
(3) Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním
řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se má stát
poručníkem nebo opatrovníkem.
(4) Poručníkem nebo opatrovníkem osoby, která je občanem jedné smluvní
strany, může být ustanoven občan druhé smluvní strany, má-li bydliště
na území smluvní strany, kde se bude poručenství nebo opatrovnictví
vykonávat.
Čl.32
K zřízení nebo zrušení poručenství a opatrovnictví je dána pravomoc
orgánu smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které se poručenství
nebo opatrovnictví zřizuje nebo zrušuje, pokud tato smlouva nestanoví
něco jiného.
Čl.33
(1) Je-li třeba učinit nezbytná poručenská nebo opatrovnická opatření
na ochranu zájmů občana jedné smluvní strany, který má bydliště,
přechodný pobyt nebo majetek na území druhé smluvní strany, orgán této
smluvní strany uvědomí o tom bezodkladně orgán, jehož pravomoc je dána
podle článku 32.
(2) V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany sám učinit
přiměřená dočasná opatření podle svého právního řádu, avšak musí
bezodkladně uvědomit orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32.
Tato opatření zůstávají v platnosti až do doby, kdy orgán uvedený v
článku 32 přijme jiné rozhodnutí.
Čl.34
(1) Orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32, může přenést
poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže
osoba, které bylo zřízeno poručenství nebo opatrovnictví, má na území
této smluvní strany bydliště, přechodný pobyt nebo majetek. Přenesení
poručenství nebo opatrovnictví se stane účinným, jakmile dožádaný orgán
poručenství nebo opatrovnictví převezme a uvědomí o tom dožadující
orgán.
(2) Orgán, který podle odstavce 1 poručenství nebo opatrovnictví
převzal, vykonává je podle právního řádu svého státu. Nemá však právo
rozhodovat v otázkách, které se týkají osobního stavu osoby, které bylo
poručenství nebo opatrovnictví zřízeno, může však dát svolení k
uzavření manželství, které je zapotřebí podle právního řádu smluvní
strany, jejímž občanem je tato osoba.
Čl.35
Osvojení
(1) Osvojení nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvní strany,
jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo na
jeho zrušení.
(2) Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je třeba pro osvojení nebo
jeho zrušení souhlasu zákonného zástupce a příslušného státního orgánu,
jakož i souhlasu dítěte, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany,
jejímž je dítě občanem.
(3) Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné
smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se osvojení
nebo jeho zrušení ustanoveními právních řádů obou smluvních stran.
(4) K řízení ve věcech osvojení nebo jeho zrušení je dána pravomoc
orgánů smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu
na osvojení nebo jeho zrušení. V případě uvedeném v odstavci 3 je dána
pravomoc orgánu té smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo
měli poslední společné bydliště nebo přechodný pobyt.
ČÁST III
MAJETKOVÉ VĚCI
Čl.36
Forma právních úkonů
(1) Forma právního úkonu se řídí právním řádem smluvní strany, kterým
se řídí samotný právní úkon. Stačí však, bylo-li učiněno zadost
právnímu řádu místa, kde došlo k právnímu úkonu.
(2) Forma právního úkonu, týkajícího se nemovitostí, se řídí právním
řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.
Čl.37
Vlastnické právo
Vlastnické právo k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany,
na jejímž území nemovitost leží. K rozhodování ve věcech týkajících se
nemovitostí je dána pravomoc justičních orgánů této smluvní strany.
Čl.38
Náhrada škody
(1) Nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinností
vyplývajících ze smluv a jiných právních úkonů, se řídí právním řádem
smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo k události
zakládající nárok na náhradu škody.
(2) Jestliže ten, kdo škodu způsobil, i poškozený jsou občany stejné
smluvní strany, nárok na náhradu škody se řídí právním řádem této
smluvní strany.
(3) K řízení ve věcech podle tohoto článku je dána pravomoc soudu
smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události,
zakládající nárok na náhradu škody. Poškozený může podat návrh také u
soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště.
ČÁST IV
DĚDICKÉ VĚCI
Čl.39
Zásada rovnosti
Občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva na území
druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných
podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní občané.
Čl.40
Dědické právo
(1) Dědění movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na
jejímž území měl zůstavitel poslední bydliště.
(2) Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany,
na jejímž území se nemovitý majetek nachází.
(3) Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje
za movitý nebo za nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na
jejímž území se majetek nachází.
Čl.41
Odúmrť
Není-li podle právního řádu smluvní strany, kterým se řídí dědění,
dědiců, přechází movitý majetek, který je předmětem dědění, na smluvní
stranu, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitý majetek,
který je předmětem dědění, na smluvní stranu, na jejímž území se
nachází.
Čl.42
Závěť
(1) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, právní účinky vad projevu
vůle, jakož i způsoby popření platnosti závěti se řídí právním řádem
smluvní strany, jejímž byl zůstavitel občanem v době zřízení nebo
zrušení závěti.
(2) Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem
byl zůstavitel v době, kdy závěť učinil. Stačí však, vyhoví-li právnímu
řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť učiněna. Totéž platí o
formě zrušení závěti.
Čl.43
Pravomoc v dědických věcech
(1) K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů
smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel bydliště v době své
smrti.
(2) K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů
smluvní strany, na jejímž území toto dědictví je.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí také pro projednání sporů, které
vzniknou v souvislosti s projednáváním dědictví.
Čl.44
Oprávnění diplomatické mise nebo konzulárního úřadu v dědických věcech
V dědických věcech včetně dědických sporů jsou diplomatické mise nebo
konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat, s výjimkou práva
odmítnout dědictví, bez zvláštní plné moci, před orgány druhé smluvní
strany občany svého státu, pokud jsou tito občané nepřítomní nebo si
neustanoví zástupce.
Opatření k zajištění dědictví
Čl.45
(1) Orgány obou smluvních stran učiní podle svého právního řádu
opatření nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich
území zanechal občan druhé smluvní strany.
(2) O opatřeních učiněných podle odstavce 1 bude bezodkladně uvědoměna
diplomatická mise nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, který může
být přítomen provedení těchto opatření. Na návrh diplomatické mise nebo
konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna,
zrušena nebo odložena.
(3) Na žádost justičního orgánu, jehož pravomoc k projednání dědictví
je dána, mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna, zrušena
nebo odložena.
Čl.46
Zemře-li občan jedné smluvní strany v době krátkodobého pobytu na území
druhé smluvní strany, věci, které měl u sebe, se po provedení jejich
soupisu předají, bez jakéhokoli řízení, diplomatické misi nebo
konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem. Tyto věci mohou
být vyvezeny ze státu, ve kterém občan zemřel, pouze v souladu s
právním řádem tohoto státu.
Čl.47
Otevření závěti
Otevření a vyhlášení závěti provádí justiční orgán smluvní strany, na
jejímž území závěť je. Je-li k řízení o dědictví dána pravomoc
justičního orgánu druhé smluvní strany, zašle se mu ověřená kopie
závěti a protokol o jejím otevření a vyhlášení.
Čl.48
Vydání dědictví
Má-li být po skončení dědického řízení na území jedné smluvní strany
movitý majetek, který je předmětem dědění, nebo částka získaná prodejem
movitého nebo nemovitého majetku, který je předmětem dědění, předána
dědicům, jejichž bydliště nebo přechodný pobyt je na území druhé
smluvní strany, a nelze-li jim nebo jejich zástupcům tento majetek nebo
tuto částku přímo vydat, předá se majetek, který je předmětem dědění,
nebo částka získaná jeho prodejem diplomatické misi nebo konzulárnímu
úřadu této smluvní strany za podmínek, že:
a) státní notářství vyzvalo zůstavitelovy věřitele, je-li to stanoveno
právním řádem státu, kde je majetek, který je předmětem dědění, aby
uplatnili své nároky ve lhůtě tří měsíců;
b) všechny dědické poplatky a všechny uplatněné nároky byly zajištěny
nebo zaplaceny;
c) příslušné orgány daly souhlas k vývozu věcí náležejících do dědictví
nebo k převodu částek získaných jejich prodejem, je-li takový souhlas
nutný.
ČÁST V
NÁKLADY ŘÍZENÍ
Čl.49
Osvobození od jistoty za náklady řízení
Občanům smluvních stran, kteří vystupují před soudy druhé smluvní
strany a kteří mají bydliště nebo přechodný pobyt na území jedné ze
smluvních stran, nelze uložit složení jistoty za náklady řízení jen z
toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají na území druhé smluvní
strany bydliště nebo přechodný pobyt.
Osvobození od poplatků a záloh
Čl.50
(1) Občanům jedné smluvní strany se na území druhé smluvní strany
přiznává osvobození od soudních a notářských poplatků a záloh, jakož i
bezplatná právní pomoc, za stejných podmínek jako občanům druhé smluvní
strany.
(2) Úlevy podle odstavce 1 se vztahují na všechny procesní úkony v dané
věci včetně výkonu rozhodnutí.
Čl.51
(1) Úlevy podle článku 50 se přiznávají na základě osvědčení o
osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele. Toto osvědčení
vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel
bydliště nebo přechodný pobyt.
(2) Jestliže žadatel nemá bydliště ani přechodný pobyt na území
smluvních stran, postačí osvědčení vydané příslušnou diplomatickou misí
nebo konzulárním úřadem smluvní strany, jejíž je žadatel občanem.
(3) Orgán, který rozhoduje o žádosti o úlevy, může od orgánu, který
osvědčení vydal, žádat doplnění údajů nebo potřebná objasnění.
Čl.52
(1) Občan jedné smluvní strany, který hodlá na území druhé smluvní
strany žádat o přiznání úlev podle článku 50, může žádost podat
prostřednictvím příslušného orgánu svého státu. Tento orgán postoupí
žádost spolu s osvědčením vydaným podle článku 51 a dalšími doklady
předloženými žadatelem příslušnému orgánu druhé smluvní strany způsobem
stanoveným v článku 3.
(2) Zároveň s žádostí o přiznání úlev podle článku 50 může být podán
také návrh na zahájení řízení a také žádost o ustanovení zástupce nebo
další případné žádosti.
ODDÍL III
UZNÁNÍ A VÝKON ROZHODNUTÍ
Čl.53
Uznání rozhodnutí v nemajetkových věcech
(1) Pravomocná rozhodnutí v nemajetkových věcech, která vydaly justiční
orgány jedné smluvní strany, jsou uznávána na území druhé smluvní
strany bez dalšího řízení, jestliže justiční orgány této druhé smluvní
strany nevydaly dříve v této věci rozhodnutí, které nabylo právní moci,
nebo není-li podle této smlouvy, a v případech touto smlouvou
neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má
být rozhodnutí uznáno, dána výlučná pravomoc justičních orgánů této
smluvní strany.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahují obdobně také na rozhodnutí o
poručenství a opatrovnictví a rozhodnutí o rozvodu manželství, která
vydaly orgány příslušné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž
území byla vydána.
Čl.54
Uznání a výkon rozhodnutí v majetkových věcech
(1) Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a
vykonávají tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany:
a) rozhodnutí justičních orgánů v občanských, pracovních a rodinných
věcech majetkové povahy, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech
(dále jen "rozhodnutí"),
b) rozhodnutí soudů v trestních věcech týkající se náhrady škody.
(2) Rozhodnutí uvedená v písmenu a) se uznávají a vykonávají, jestliže
se týkají právních vztahů vzniklých po 9. květnu 1958, tj. po vstupu v
platnost Smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských,
rodinných a trestních z 31. srpna 1957. Rozhodnutí uvedená v písmenu b)
se uznávají a vykonávají, byla-li vydána po vstupu v platnost uvedené
smlouvy.
Čl.55
Návrh na výkon rozhodnutí
(1) Návrh na výkon rozhodnutí se podává u soudu, který ve věci rozhodl
v prvním stupni. Tento soud postoupí návrh způsobem stanoveným v článku
3 soudu příslušnému o návrhu rozhodnout. Má-li navrhovatel výkonu
rozhodnutí bydliště nebo přechodný pobyt na území smluvní strany, kde
má být rozhodnutí vykonáno, může být návrh podán také přímo u
příslušného soudu této smluvní strany.
(2) Náležitosti návrhu na výkon rozhodnutí se řídí právním řádem
smluvní strany, na jejímž území má být výkon proveden.
(3) K návrhu se připojí:
a) rozhodnutí nebo ověřený opis tohoto rozhodnutí spolu s potvrzením o
nabytí právní moci a vykonatelnosti nebo o vykonatelnosti před nabytím
právní moci, pokud to nevyplývá z rozhodnutí samého,
b) potvrzení o tom, že účastník, proti kterému bylo rozhodnutí vydáno a
který se řízení nezúčastnil, byl řádně a včas předvolán k řízení a v
případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen.
(4) Návrh na výkon rozhodnutí a jeho přílohy je třeba opatřit ověřeným
překladem do jazyka dožádané smluvní strany; zasílají se s potřebným
množstvím stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u justičního
orgánu, který bude rozhodovat o výkonu, a každý účastník dostal jeden
stejnopis.
Způsob uznání a výkonu rozhodnutí
Čl.56
(1) K uznání a nařízení výkonu rozhodnutí ve věcech uvedených v článku
54 je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má být
rozhodnutí vykonáno.
(2) Soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí, se
omezí na zjištění, zda jsou splněny podmínky stanovené touto smlouvou.
Zjistí-li, že tyto podmínky jsou splněny, nařídí výkon rozhodnutí.
Čl.57
Vzniknou-li u soudu při vydávání rozhodnutí o výkonu rozhodnutí
pochybnosti, může předvolat navrhovatele, vyžádat si od něho vysvětlení
nebo mu uložit povinnost odstranit nedostatky návrhu. Může rovněž
vyslechnout povinného k podstatě návrhu a vyžádat si vysvětlení od
soudu, který rozhodnutí vydal.
Čl.58
(1) Výkon se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má být
výkon proveden.
(2) Povinný může vznést u soudu, který nařídil výkon rozhodnutí,
námitky jak proti jeho přípustnosti, tak i proti nárokům přiznaným
rozhodnutím, avšak pouze tehdy, je-li to přípustné podle právního řádu
smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno.
Čl.59
Náklady výkonu rozhodnutí
Náklady výkonu rozhodnutí se určí podle právního řádu smluvní strany,
na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno.
Čl.60
Odmítnutí uznání a výkonu rozhodnutí
Uznání a výkon rozhodnutí uvedených v článku 54 může být odmítnut,
jestliže:
a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí
vydáno, nenabylo právní moci nebo není vykonatelné, s výjimkou
rozhodnutí, která jsou vykonatelná před nabytím právní moci;
b) podle právního řádu třeba jen jedné smluvní strany marně uplynula
lhůta k výkonu rozhodnutí;
c) navrhovatel nebo odpůrce se nezúčastnil řízení v důsledku toho, že
jemu nebo jeho zástupci nebylo včas a řádně doručeno předvolání nebo v
důsledku toho, že předvolání bylo učiněno pouze veřejnou vyhláškou nebo
jiným způsobem, který není v souladu s ustanoveními této smlouvy;
d) bylo již o téže věci mezi týmiž účastníky na území smluvní strany,
kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, vydáno dříve rozhodnutí,
které nabylo právní moci, nebo jestliže orgán této smluvní strany
zahájil dříve řízení v téže věci;
e) podle ustanovení této smlouvy, a v případech touto smlouvou
neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má
být rozhodnutí uznáno a vykonáno, je k řízení ve věci dána výlučná
pravomoc jejích orgánů.
Čl.61
Vývoz věcí a převod peněžních částek
Ustanoveními této smlouvy o výkonu rozhodnutí nejsou dotčeny právní
předpisy smluvních stran o převodu peněžních částek a o vývozu předmětů
získaných výkonem.
Výkon rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
Čl.62
(1) Jestliže rozhodnutí, které nabylo právní moci, vydané na území
jedné smluvní strany ukládá účastníku nahradit náklady řízení, povolí
příslušný soud na území druhé smluvní strany na návrh bezplatně výkon
rozhodnutí k vymožení těchto nákladů.
(2) Za náklady řízení se považují také náklady spojené s překladem a
ověřením listin uvedených v článku 64.
Čl.63
Žádost o náhradu nákladů řízení, které zálohoval stát, podává soud
smluvní strany, na jejímž území náklady vznikly.
Čl.64
K návrhu na výkon rozhodnutí se připojí opis rozhodnutí nebo jeho části
obsahující výrok o nákladech ověřený soudem prvého stupně a potvrzení
vydané týmž soudem, že rozhodnutí nabylo právní moci a je vykonatelné.
Čl.65
(1) Návrh na výkon rozhodnutí o nákladech řízení, o kterém se má vést
řízení na území druhé smluvní strany, se podává u soudu, který vydal
rozhodnutí o nákladech, nebo u soudu, který o věci rozhodl v prvním
stupni.
(2) Soud uvedený v odstavci 1 zašle návrh příslušnému soudu druhé
smluvní strany způsobem uvedeným v článku 3.
Čl.66
Soud, který rozhoduje o návrhu na výkon rozhodnutí o nákladech řízení,
se omezí na zjištění, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je
vykonatelné. Rozhodnutí o nařízení výkonu nebo o jeho odmítnutí se
vydává bez slyšení účastníků; proti tomuto rozhodnutí je možno podat
opravný prostředek v souladu s právním řádem smluvní strany, na jejímž
území se o návrhu rozhoduje.
ODDÍL IV
PRÁVNÍ POMOC VE VĚCECH TRESTNÍCH
ČÁST I
VYDÁVÁNÍ
Čl.67
Povinnost k vydání
(1) Smluvní strany se zavazují, že za podmínek stanovených v této
smlouvě, si budou na žádost navzájem vydávat osoby nacházející se na
jejich území k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu.
(2) Vydání k trestnímu stíhání je přípustné pro takové činy, které jsou
podle právních řádů obou smluvních stran trestné a za které může být
uložen trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku nebo trest
přísnější.
(3) Vydání k výkonu trestu je přípustné pouze pro činy trestné podle
právních řádů obou smluvních stran, za které byla vyžadovaná osoba
odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců nebo k
trestu přísnějšímu.
Čl.68
Odmítnutí vydání
(1) K vydání nedojde, jestliže:
a) vyžadovaná osoba je občanem dožádané smluvní strany;
b) podle právního řádu dožádané smluvní strany v době obdržení žádosti
nemůže být trestní stíhání zahájeno nebo rozsudek nemůže být vykonán v
důsledku promlčení nebo z jiného zákonného důvodu;
c) na území dožádané smluvní strany byla vyžadovaná osoba pro týž
soudně trestný čin odsouzena rozsudkem, který nabyl právní moci, nebo
nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení v téže věci;
d) podle právního řádu jedné ze smluvních stran se trestný čin stíhá na
základě soukromé žaloby (na návrh poškozeného).
(2) Vydání může být odmítnuto, jestliže soudně trestný čin, v
souvislosti s nímž se o vydání žádá, byl spáchán na území dožádané
smluvní strany.
(3) Je-li vydání odmítnuto, musí být dožadující smluvní straně sděleny
důvody odmítnutí.
Čl.69
Žádost o vydání
(1) Žádost o vydání musí obsahovat:
a) označení dožadujícího orgánu,
b) znění ustanovení zákona dožadující smluvní strany, podle kterého se
jednání považuje za soudně trestný čin,
c) podle možnosti popis vyžadované osoby, její fotografii, její osobní
údaje včetně státního občanství, a údaje o bydlišti nebo přechodném
pobytu,
d) rozsah škody způsobené soudně trestným činem.
(2) K žádosti o vydání k trestnímu stíhání musí být přiložen ověřený
opis zatýkacího rozkazu s vylíčením skutkového děje.
(3) K žádosti o vydání k výkonu trestu musí být přiložen ověřený opis
rozsudku s doložkou o nabytí právní moci a text ustanovení trestního
zákona, na jehož základě byla osoba odsouzena. Jestliže odsouzený již
vykonal část trestu, oznámí se, jakou část vykonal.
(4) Žádost a její přílohy se vyhotovují podle ustanovení článku 16.
Čl.70
Doplňující údaje
(1) Neobsahuje-li žádost o vydání všechny nutné údaje, může si dožádaná
smluvní strana vyžádat doplňující údaje, k čemuž stanoví lhůtu do
jednoho měsíce. Tato lhůta může být z vážných důvodů na žádost
dožadující smluvní strany prodloužena.
(2) Nepředloží-li dožadující smluvní strana doplňující údaje ve
stanovené lhůtě, dožádaná smluvní strana propustí zatčenou osobu.
Čl.71
Zatčení za účelem vydání
Po obdržení žádosti učiní dožádaná smluvní strana bezodkladně opatření
k zatčení vyžadované osoby, kromě těch případů, kdy k vydání nemůže
dojít.
Čl.72
Zatčení před obdržením žádosti o vydání
(1) Vyžadovaná osoba může být na žádost zatčena i před obdržením
žádosti o vydání. V žádosti musí být uveden odkaz na zatýkací rozkaz
nebo rozsudek, který nabyl právní moci, a sdělení, že žádost o vydání
bude předložena dodatečně. Žádost o zatčení před obdržením žádosti o
vydání může být podána poštou, telegraficky nebo dálnopisem.
(2) Vyžadovaná osoba může být zatčena i bez žádosti uvedené v odstavci
1, je-li důvodné podezření, že spáchala na území druhé smluvní strany
soudně trestný čin, pro který je vydání možné.
(3) O zatčení před obdržením žádosti o vydání je třeba bezodkladně
uvědomit druhou smluvní stranu.
Čl.73
Propuštění zatčené osoby
(1) Osoba zatčená podle článku 72 odst. 1 může být propuštěna,
nebyla-li žádost o vydání podána do jednoho měsíce ode dne odeslání
sdělení o zatčení.
(2) Osoba zatčená podle článku 72 odst. 2 musí být propuštěna,
nebyla-li žádost o vydání podána do jednoho měsíce ode dne odeslání
sdělení o zatčení.
Čl.74
Odklad vydání
Je-li vyžadovaná osoba trestně stíhána nebo odsouzena za jiný soudně
trestný čin na území dožádané smluvní strany, může být vydání odloženo
do skončení trestního stíhání, vykonání trestu nebo do upuštění od
výkonu trestu.
Čl.75
Dočasné vydání
(1) Na odůvodněnou žádost lze vyžadovanou osobu vydat dočasně, může-li
mít odklad vydání podle článku 74 za následek promlčení trestního
stíhání nebo může-li podstatně ztížit vyšetřování soudně trestného
činu.
(2) Dočasně vydaná osoba musí být vrácena po provedení úkonu v trestní
věci, pro který byla vydána, nejpozději však do tří měsíců ode dne
předání. V odůvodněných případech může být lhůta prodloužena.
Čl.76
Střet žádostí o vydání
Podá-li žádost o vydání několik států, dožádaná smluvní strana rozhodne
o tom, které z těchto žádostí vyhoví.
Čl.77
Meze stíhatelnosti vydané osoby
(1) Bez souhlasu dožádané smluvní strany nelze vydanou osobu trestně
stíhat nebo vykonat na ní trest za soudně trestný čin spáchaný před
vydáním, pro který nebyla vydána.
(2) Vydaná osoba nemůže být rovněž vydána třetímu státu bez souhlasu
dožádané smluvní strany.
(3) Souhlas není třeba, neopustí-li vydaná osoba do jednoho měsíce po
skončení trestního řízení, a v případě odsouzení do jednoho měsíce po
vykonání trestu nebo upuštění od výkonu trestu, území dožadující
smluvní strany nebo se tam dobrovolně vrátí. Do této lhůty se
nezapočítává doba, během které vydaná osoba bez svého zavinění nemohla
opustit území dožadující smluvní strany.
Čl.78
Provedení vydání
Dožádaná smluvní strana sdělí dožadující smluvní straně místo a čas
vydání. Nepřevezme-li dožadující smluvní strana osobu, která má být
vydána, do patnácti dnů od stanoveného dne vydání, musí být tato osoba
propuštěna.
Čl.79
Opakované vydání
Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu stíhání nebo výkonu trestu a
vrátí-li se na území dožádané smluvní strany, bude na novou žádost
vydána bez předložení dokladů uvedených v článcích 69 a 70.
Čl.80
Sdělení výsledků trestního řízení
Smluvní strany si navzájem sdělují výsledky trestního řízení vedeného
proti osobě jim vydané. Na žádost se zašle také opis konečného
rozhodnutí.
Čl.81
Průvoz
(1) Smluvní strana povolí na žádost druhé smluvní strany přes své území
průvoz osob vydaných druhé smluvní straně třetím státem.
(2) Žádost o povolení průvozu se podává a projednává stejným způsobem
jako žádost o vydání.
(3) Smluvní strany nejsou povinny povolit průvoz osob, k jejichž vydání
nemůže podle této smlouvy dojít.
(4) Dožádaná smluvní strana povolí průvoz způsobem, který považuje za
nejvhodnější.
Čl.82
Náklady vydání a průvozu
Náklady vzniklé vydáním nese smluvní strana, na jejímž území vznikly, a
náklady vzniklé průvozem ta smluvní strana, která žádala průvoz.
ČÁST II
PŘEVZETÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ
Čl.83
Závazek převzít trestní stíhání
(1) Každá smluvní strana se zavazuje na žádost druhé smluvní strany
stíhat podle svého právního řádu vlastní občany podezřelé, že na území
smluvní strany spáchali trestný čin - podle právního řádu ČSSR trestný
čin nebo přečin.
(2) Povinnost stíhat podle vlastního právního řádu se vztahuje i na
taková porušení práva, která se podle právního řádu dožadující smluvní
strany stíhají jako trestné činy (podle právního řádu ČSSR jako trestné
činy nebo přečiny), a podle právního řádu dožádané smluvní strany jen
jako správní přestupky.
(3) Vyplývají-li z soudně trestného činu, jehož stíhání se přebírá,
občanskoprávní nároky osob poškozených soudně trestným činem, stanou
se, byl-li podán návrh na náhradu škody, součástí převzatého řízení.
Čl.84
Žádost o převzetí trestního stíhání
(1) Žádost o převzetí trestního stíhání musí obsahovat:
a) označení dožadujícího orgánu;
b) popis činu, v souvislosti s nímž se žádost o stíhání podává;
c) co možná nejpřesnější vyznačení doby a místa spáchání činu;
d) znění ustanovení zákona dožadující smluvní strany, na jehož základě
se jednání považuje za trestný čin nebo přečin, jakož i dalších
zákonných ustanovení, která mají podstatný význam pro řízení;
e) jméno a příjmení podezřelého, jeho státní občanství, jakož i jeho
další osobní údaje;
f) oznámení poškozených v trestním řízení zahajovaném na návrh
poškozeného, jakož i návrhy na náhradu škody;
g) rozsah škody způsobené soudně trestným činem.
K žádosti se přikládají trestní spisy a důkazy, které má k dispozici
dožadující smluvní strana.
(2) Žádost a její přílohy se vyhotovují podle ustanovení článku 16.
(3) Je-li obviněný v době podání žádosti o stíhání ve vazbě na území
dožadující smluvní strany, převeze se na území dožádané smluvní strany.
Čl.85
Sdělení výsledků trestního stíhání
Dožádaná smluvní strana je povinna uvědomit dožadující smluvní stranu o
konečném rozhodnutí. Na žádost dožadující smluvní strany zašle se opis
konečného rozhodnutí.
Čl.86
Důsledky rozhodnutí
Byla-li podle článku 83 smluvní straně podána žádost o stíhání, nemůže
být po právní moci rozsudku nebo po přijetí jiného konečného rozhodnutí
orgánem dožádané smluvní strany zahájeno řízení v trestní věci před
orgány dožadující smluvní strany, a bylo-li již dříve zahájeno, musí
být zastaveno.
ČÁST III
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O PRÁVNÍ POMOCI V TRESTNÍCH VĚCECH
Čl.87
Dodání osob ve vazbě
(1) Jestliže je nezbytné vyslechnout jako svědky osoby, které jsou ve
vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na území druhé smluvní
strany, orgány uvedené v článku 3 odst. 1 mohou povolit jejich dodání
na území dožadující smluvní strany za podmínky, že tyto osoby budou
drženy ve vazbě a budou vráceny v nejkratší době po výslechu.
(2) Vznikne-li nutnost vyslechnout jako svědky osoby, které jsou ve
vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody ve třetím státě, orgány
dožádané smluvní strany uvedené v článku 3 odst. 1 povolí průvoz těchto
osob územím svého státu s dodržením ustanovení článku 7 odst. 1 a 2.
Čl.88
Předání věcí
(1) Smluvní strany se zavazují navzájem si na žádost předávat:
a) věci, které byly použity ke spáchání soudně trestného činu, pro
který je vydání podle této smlouvy možné, věci, které byly určeny ke
spáchání činu, které pachatel činem získal nebo jako odměnu za něj,
popřípadě, které pachatel nabyl za věci takto získané,
b) věci, které mohou sloužit jako důkazy v trestním řízení; tyto věci
se předávají i v tom případě, kdy k vydání pachatele nemůže dojít z
důvodu jeho smrti, útěku nebo z jiného důvodu.
(2) Potřebuje-li nutně dožádaná smluvní strana věci jako důkazy v
trestním řízení, může být jejich předání odloženo do skončení řízení.
(3) Práva třetích osob k předaným věcem zůstávají zachována. Po
skončení řízení musí být tyto věci bezplatně vráceny smluvní straně,
která je předala.
Čl.89
Sdělování odsouzení a výpisy z trestního rejstříku
(1) Smluvní strany si každoročně vzájemně sdělují informace o
rozsudcích, které nabyly právní moci a které byly vyneseny soudy jedné
smluvní strany nad občany druhé smluvní strany, a zároveň přijímají
opatření k zasílání pořízených otisků prstů odsouzených.
(2) Smluvní strany si vzájemně na žádost bezplatně sdělují informace z
rejstříku trestů týkající se osob odsouzených dříve jejich soudy,
vede-li se na území dožadující smluvní strany proti těmto osobám
trestní stíhání.
ODDÍL IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Čl.90
Tato smlouva podléhá ratifikaci.
Čl.91
(1) Tato smlouva vstoupí v platnost uplynutím třicátého dne od výměny
ratifikačních listin a zůstane v platnosti po dobu pěti let.
(2) Nevypoví-li žádná ze smluvních stran tuto smlouvu nejméně šest
měsíců před uplynutím uvedené pětileté lhůty, prodlužuje se její
platnost na dobu neurčitou a smlouva zůstane v platnosti, dokud ji
jedna ze smluvních stran nevypoví. Výpověď musí být oznámena jeden rok
předem.
Čl.92
Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbývá platnosti Smlouva mezi
Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik
o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 31. srpna
1957.
Čl.93
Pokud Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Svazem sovětských socialistických republik z 27. dubna 1972 odkazuje
na Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Svazem
sovětských socialistických republik o právní pomoci ve věcech
občanských, rodinných a trestních, rozumí se tímto odkazem, po jejím
vstupu v platnost, odkaz na tuto smlouvu.
Dáno v Moskvě dne 12. srpna 1982 ve dvou vyhotoveních, každé v českém a
ruském jazyku, přičemž oba texty mají stejnou platnost.
Z plné moci Z plné moci
prezidenta Československé prezídia Nejvyššího sovětu Svazu
socialistické republiky: sovětských socialistických
republik:
Lovětínský v.r. Terebilov v.r.
