118/2000 Sb.



ZÁKON



ze dne 6. dubna 2000



o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o

změně některých zákonů



Změna: 436/2004 Sb.



Změna: 73/2006 Sb.



Změna: 296/2007 Sb.



Změna: 217/2009 Sb.



Změna: 73/2011 Sb.



Změna: 365/2011 Sb., 367/2011 Sb.



Změna: 399/2012 Sb.



Změna: 267/2014 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



OCHRANA ZAMĚSTNANCŮ PŘI PLATEBNÍ NESCHOPNOSTI ZAMĚSTNAVATELE



§ 1



Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství^1) a

upravuje ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.



§ 1a



Zaměstnanec má v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo

na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho

zaměstnavatelem,^1a) který je v platební neschopnosti.



§ 2



(1) Zákon se nevztahuje na zaměstnance zaměstnavatele, který je



a) právnickou osobou zřízenou zákonem, za předpokladu, že stát převzal

její dluhy nebo se za ně zaručil,



b) územním samosprávným celkem.^2)



(2) Zákon se dále nevztahuje na zaměstnance, kteří byli vysláni k

výkonu práce do České republiky, pokud jejich zaměstnavatel, který je

právnickou osobou, má sídlo nebo zaměstnavatel, který je fyzickou

osobou, má místo podnikání mimo území některého členského státu

Evropské unie.



(3) Zákon se rovněž nevztahuje na zaměstnance, který byl v rozhodném

období zaměstnancem zaměstnavatele, který je v platební neschopnosti, a

současně v tomto rozhodném období byl jeho statutárním orgánem nebo

členem jeho statutárního orgánu a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně

poloviční majetkovou účast.



(4) Uplatní-li zaměstnanec zaměstnavatele podle odstavce 1 písm. a)

mzdový nárok před tím, než stát převezme dluhy zaměstnavatele nebo se

za ně zaručí, jeho nárok nezaniká ani poté, kdy stát tyto úkony ve

vztahu k právnické osobě provede.



(5) Zákon se nevztahuje na zaměstnance agentur práce, kterým je

zprostředkováno zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) a § 66 zákona o

zaměstnanosti a kteří byli uspokojeni z pojištění agentury práce

sjednaného podle § 58a zákona o zaměstnanosti.



§ 3



Pro účely tohoto zákona



a) se zaměstnancem rozumí fyzická osoba, s níž zaměstnavatel sjednal

pracovní poměr, dohodu o provedení práce za podmínek stanovených

zvláštním právním předpisem^20) nebo dohodu o pracovní činnosti, na

základě kterých jí vznikly v rozhodném období, mzdové nároky

nevyplacené zaměstnavatelem; rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve

kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení

nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce

předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto

měsíci,



b) se mzdovými nároky rozumějí mzda (plat), její náhrady a odstupné,

které zaměstnanci náležejí z pracovního poměru, nebo odměna, popřípadě

její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o provedení práce

za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem^20) nebo dohody o

pracovní činnosti, (dále jen "mzdové nároky"),^3) jejichž výplatu

neprovedl zaměstnavatel, který je v platební neschopnosti,



c) je zaměstnavatel v platební neschopnosti, jestliže neuspokojil

splatné mzdové nároky^4) zaměstnanců, a to dnem následujícím po dni,

kdy na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního

řízení, nebo po dni, kdy byl na něho podán insolvenční návrh u

příslušného soudu v České republice^5), nebo u nadnárodního

zaměstnavatele také dnem, kdy byl prohlášen za platebně neschopného u

příslušného orgánu v jiném členském státě Evropské unie^5a),



d) je nadnárodním zaměstnavatelem zaměstnavatel, který vedle

provozování činnosti na území České republiky provozuje činnost na

území nejméně jednoho dalšího členského státu Evropské unie.



§ 3a



Mzdové nároky zaměstnanců nadnárodního zaměstnavatele, který je v

platební neschopnosti, je Úřad práce České republiky - krajská pobočka

a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu

práce“) povinna uspokojit pouze tehdy, pokud zaměstnanci tohoto

nadnárodního zaměstnavatele v rozhodném období vykonávali práci v České

republice.



§ 4



(1) Zaměstnanec může požádat o uspokojení svých mzdových nároků

kteroukoliv krajskou pobočku Úřadu práce nebo kontaktní pracoviště

krajské pobočky Úřadu práce. Pokud mzdové nároky uplatňuje zaměstnanec,

který se v České republice nezdržuje, je povinen zvolit si v České

republice zástupce pro doručování písemností a tuto skutečnost, spolu s

číslem účtu vedeným u peněžního ústavu, sdělit krajské pobočce Úřadu

práce nebo kontaktnímu pracovišti krajské pobočky Úřadu práce při

uplatňování mzdových nároků.



(2) O nároku rozhoduje Úřad práce České republiky prostřednictvím

krajské pobočky Úřadu práce, v jejímž obvodu má



a) sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou,



b) místo podnikání zaměstnavatel, který je fyzickou osobou, nebo v

jehož obvodu je umístěna organizační složka nadnárodního

zaměstnavatele, který nemá sídlo na území České republiky, nebo



c) bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou a který nemá místo

podnikání.



(3) Pokud zaměstnanec požádá o uspokojení mzdových nároků krajskou

pobočku Úřadu práce, která není místně příslušná podle odstavce 2, nebo

kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce, tato krajská pobočka

Úřadu práce nebo toto kontaktní pracoviště krajské pobočky Úřadu práce

postoupí žádost místně příslušné krajské pobočce Úřadu práce.



(4) Krajská pobočka Úřadu práce místně příslušná podle odstavce 2

vyvěsí na úřední desce neprodleně poté, co ji soud vyrozumí o vyhlášení

moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo o zahájení

insolvenčního řízení, informace o zaměstnavatelích, jejichž zaměstnanci

mohou uplatnit své mzdové nároky u krajské pobočky Úřadu práce nebo

kontaktního pracoviště krajské pobočky Úřadu práce, a současně

informuje o lhůtě, do které mohou zaměstnanci tyto nároky uplatnit.

Tyto informace rovněž sdělí ve stejné lhůtě Ministerstvu práce a

sociálních věcí, které je zveřejní na své internetové stránce

nejpozději následující pracovní den po jejich obdržení a současně je

oznámí ve stejné lhůtě všem krajským pobočkám Úřadu práce a kontaktním

pracovištím krajských poboček Úřadu práce, které je následující

pracovní den po jejich obdržení od Ministerstva práce a sociálních věcí

vyvěsí na své úřední desce nebo oznámí jiným rovnocenným způsobem.



(5) Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejpozději do 5 měsíců a 15

kalendářních dnů následujících po dni, kdy místně příslušná krajská

pobočka Úřadu práce zveřejnila informace podle odstavce 4 na úřední

desce, jsou-li splněny další podmínky stanovené tímto zákonem. Jestliže

v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního

řízení nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním

rozhodnutí o úpadku^5), lze mzdové nároky uplatnit nejpozději v den

zániku moratoria nebo v den právní moci soudního rozhodnutí. Nárok na

uspokojení mzdových nároků zaniká, není-li uplatněn ve lhůtách

uvedených ve větě první a druhé. Právo zaměstnance na uplatnění těchto

mzdových nároků u soudu tím však není dotčeno.



§ 5



(1) Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit nejvýše v rozsahu

odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce

rozhodného období. Po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových

nároků může Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky

Úřadu práce uspokojit další mzdové nároky zaměstnance uplatněné vůči

témuž zaměstnavateli až po uplynutí 12 měsíců ode dne vydání příkazu k

úhradě mzdových nároků.



(2) Celková výše mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci, včetně

doplatku podle § 9 odst. 7, nesmí překročit za 1 měsíc jeden a půl

násobek rozhodné částky. Rozhodnou částku vyhlašuje a zveřejňuje

Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů vždy s účinností

od 1. května kalendářního roku na dobu 12 kalendářních měsíců, a to ve

výši průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok.

Vychází se z rozhodné částky platné v den vyhlášení moratoria před

zahájením insolvenčního řízení nebo v den podání insolvenčního návrhu.



§ 6



Zaměstnanec uplatní mzdové nároky u krajské pobočky Úřadu práce nebo

kontaktního pracoviště krajské pobočky Úřadu práce písemnou žádostí. V

žádosti zaměstnanec uvede zejména své jméno, rodné číslo nebo datum

narození, adresu bydliště, označení zaměstnavatele, sídlo nebo místo

jeho podnikání nebo jeho bydliště, výši uplatňovaných mzdových nároků,

údaje potřebné pro výpočet daně z příjmů, kalendářní měsíce rozhodného

období, za které uplatňuje mzdové nároky, a způsob jejich výplaty,

případně označení účtu u peněžního ústavu, na který by částka

odpovídající výši mzdových nároků měla být bezhotovostně převedena, a

označení zdravotní pojišťovny, v jejíž prospěch se provádí odvody podle

zvláštních právních předpisů.^8) Součástí žádosti mohou být i doklady,

kterými může být prokázána výše uplatňovaných mzdových nároků. Při

uplatnění mzdových nároků je zaměstnanec povinen prokázat dobu trvání

pracovního poměru, dohody o provedení práce^20) nebo dohody o pracovní

činnosti.



§ 7



(1) Krajská pobočka Úřadu práce místně příslušná podle § 4 odst. 2

neprodleně od uplatnění mzdových nároků alespoň jedním ze zaměstnanců

písemně vyzve zaměstnavatele, aby nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy

předložil písemný seznam dlužných mzdových nároků všech svých

zaměstnanců za rozhodné období. Zaměstnavatel je povinen této výzvě v

uvedené lhůtě vyhovět a současně prokázat krajské pobočce Úřadu práce,

zda provedl v rozhodném období u zaměstnance srážky a odvody podle

zvláštních právních předpisů.^9)



(2) V případě, že práva a povinnosti zaměstnavatele ohledně zaměstnanců

vykonává předběžný správce nebo insolvenční správce (dále jen

„správce“), přecházejí na něho povinnosti zaměstnavatele uvedené v

odstavci 1.



§ 8



(1) Souhlasí-li výše mzdových nároků a doba, za kterou zaměstnanec

uplatňuje mzdové nároky, s písemným vykázáním dlužných mzdových nároků

provedeným zaměstnavatelem nebo správcem, Úřad práce České republiky

prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce do 10 dnů od předložení

tohoto vykázání zaměstnavatelem nebo správcem oznámí zaměstnanci

termín, způsob jejich uspokojení a údaj o období, za které mzdové

nároky uspokojí, a dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě.



(2) Uplatnil-li zaměstnanec mzdové nároky ve lhůtě podle § 4 odst. 5 a

od písemného vykázání dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem nebo

správcem uplynulo více než 10 dnů, oznámí Úřad práce České republiky

prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce zaměstnanci termín, způsob

uspokojení nároků a údaj o období, za které mzdové nároky uspokojí, a

dá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě do 10 dnů ode dne, kdy obdržel

žádost zaměstnance.



§ 8a



(1) Uplatnil-li zaměstnanec mzdové nároky a zaměstnavatel nebo správce

potvrdil mzdové nároky zaměstnance včetně částek, které nelze podle

tohoto zákona považovat za mzdové nároky, Úřad práce České republiky

prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce tyto částky z celkové výše

uplatněných mzdových nároků odečte a zbývající část mzdových nároků

zaměstnanci přizná.



(2) Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu

práce předá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě přiznaných mzdových nároků

nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o

jejich přiznání.



§ 9



(1) Nesouhlasí-li výše zaměstnancem uplatňovaných mzdových nároků za 1

měsíc s vykázáním předloženým krajské pobočce Úřadu práce

zaměstnavatelem nebo správcem, úřad práce rozhodne o přiznání mzdového

nároku zaměstnance za tento měsíc v prokázané výši. Nelze-li výši

mzdového nároku podle věty první prokázat, přizná Úřad práce České

republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce mzdový nárok ve

výši odpovídající minimální mzdě^11) platné ke dni vyhlášení moratoria

před zahájením insolvenčního řízení nebo ke dni podání insolvenčního

návrhu.



(2) Nesouhlasí-li doba, za kterou zaměstnanec uplatňuje mzdové nároky,

s údaji uvedenými zaměstnavatelem nebo správcem, uspokojí Úřad práce

České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce mzdové

nároky pouze za dobu, která je nesporná.



(3) Jestliže zaměstnavatel nebo správce nesplnil povinnosti uvedené v §

7 a zaměstnanec při uplatnění mzdových nároků předložil doklady, které

jejich výši, jakož i dobu, za kterou je uplatňuje, prokazatelně

osvědčují, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky

Úřadu práce rozhodne o přiznání mzdových nároků za dobu a ve výši,

kterou uplatnil zaměstnanec.



(4) Jestliže zaměstnavatel nebo správce nesplnil povinnosti uvedené v §

7 a zaměstnanec při uplatnění mzdových nároků nepředložil doklady,

které jejich výši prokazatelně osvědčují, Úřad práce České republiky

prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce rozhodne a přizná

zaměstnanci měsíční mzdový nárok ve výši částky rovnající se minimální

mzdě^11) platné ke dni vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního

řízení nebo ke dni podání insolvenčního návrhu.



(5) Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu

práce podle odstavce 1 nebo 4 přizná zaměstnanci měsíční mzdový nárok

ve výši částky rovnající se minimální mzdě i v případě, kdy zaměstnanec

nevykonával v kalendářním měsíci práci v rozsahu stanovené týdenní

pracovní doby^11a), avšak pouze za předpokladu, že poměrný mzdový nárok

odpovídající kratší odpracované době této částky dosáhne nebo ji

převýší. Jestliže zaměstnanec, jemuž je přiznáván mzdový nárok podle

odstavce 1 nebo 4, uplatňuje nižší částku, než činí minimální mzda,

přizná mu Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky

Úřadu práce mzdový nárok v uplatněné výši.



(6) Není-li splněna některá ze zákonných podmínek pro uplatnění

mzdových nároků, Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské

pobočky Úřadu práce žádost zamítne.



(7) Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu

práce opětovně rozhodne o mzdových nárocích nejpozději do 7 pracovních

dnů, jestliže zaměstnanec dodatečně prokáže dobu, za kterou mzdové

nároky uplatňuje nebo je dodatečně prokáže ve výši rozdílu mezi

poskytnutou částkou a jejich skutečnou výší. Tyto nároky musí však

zaměstnanec prokázat nejpozději do 15 pracovních dnů ode dne, kdy je mu

doručeno rozhodnutí podle odstavců 1 až 4, jinak vůči Úřadu práce České

republiky zanikají.



(8) Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu

práce předá peněžnímu ústavu příkaz k úhradě nejpozději do 5 pracovních

dnů od nabytí právní moci rozhodnutí podle odstavců 1 až 4 a 7.



§ 10



(1) Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu

práce před uspokojením mzdových nároků podle § 8 z nich provede srážky

a odvody podle zvláštních právních předpisů^9), které měl provést

zaměstnavatel za zaměstnance za příslušná měsíční období. Jestliže úřad

práce rozhodl o mzdovém nároku podle § 8a a 9, provede srážky a odvody

podle zvláštních právních předpisů z přiznaného mzdového nároku.



(2) Krajská pobočka Úřadu práce současně písemně oznámí nejpozději do

dne výplaty částek odpovídajících mzdovým nárokům příslušné správě

sociálního zabezpečení výši pojistného na sociální zabezpečení a

příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a příslušné zdravotní

pojišťovně výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění, datum úhrady

a údaje o zaměstnavateli, za jehož zaměstnance uvedené pojistné Úřad

práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce

odvedl. Odvádí-li toto pojistné z příjmů zaměstnanců, které

zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval, oznámí též výši vyměřovacích

základů jednotlivých zaměstnanců.^12) Na úseku zdaňování příjmů ze

závislé činnosti a pojistného na důchodové spoření plní Úřad práce

České republiky povinnosti plátce daně podle zákona upravujícího daně z

příjmů a plátce pojistného podle zákona upravujícího pojistné na

důchodové spoření.



(3) Krajská pobočka Úřadu práce oznámí bez zbytečného odkladu

zaměstnavateli, kterým zaměstnancům a v jaké výši Úřad práce České

republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce mzdové nároky

uspokojil.



(4) Úřad práce České republiky potvrzuje Ministerstvu práce a

sociálních věcí a na žádost pověřenému obecnímu úřadu, obecnímu úřadu

obce s rozšířenou působností a krajskému úřadu údaje o vyplacených

mzdových nárocích.



§ 11



(1) Krajská pobočka Úřadu práce oznámí bez zbytečného odkladu soudu

nebo správci, kterým zaměstnancům a v jaké výši Úřad práce České

republiky prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce mzdové nároky

uspokojil.



(2) Jestliže Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské pobočky

Úřadu práce neuspokojil mzdové nároky ve výši uplatňované zaměstnancem

nebo mzdové nároky nepřiznal vůbec, může je zaměstnanec uplatnit spolu

s dalšími peněžitými pohledávkami, které má vůči zaměstnavateli, v

insolvenčním řízení^5).



(3) Na Úřad práce České republiky přechází do výše vyplacených a

odvedených peněžních prostředků (§ 8 až 10) mzdový nárok zaměstnance,

který má vůči zaměstnavateli. Bylo-li vydáno rozhodnutí o úpadku

zaměstnavatele, uplatní úřad práce pohledávky jednotlivých zaměstnanců

v insolvenčním řízení^5).



§ 12



(1) Není-li dále stanoveno jinak, zaniká povinnost zaměstnavatele

uhradit Úřadu práce České republiky finanční prostředky vyplacené

zaměstnanci podle tohoto zákona, a částky odpovídající srážkám a

odvodům, které Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské

pobočky Úřadu práce odvedl podle zvláštních právních předpisů, v

rozsahu, v němž tyto pohledávky nebyly uspokojeny v insolvenčním

řízení, dnem právní moci usnesení, jímž se insolvenční řízení končí.



(2) Zaměstnavatel je povinen uhradit Úřadu práce České republiky

finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky

odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky

prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl podle zvláštních

právních předpisů, v případech, kdy soud pravomocně



a) rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o

úpadku,^5)



b) rozhodl o tom, že dlužník není v úpadku,



c) zrušil konkurs z jiného důvodu než po splnění rozvrhového usnesení

nebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující,

a to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu

práce písemně vyzván k jejich úhradě.



(3) Zaměstnavatel je též povinen uhradit Úřadu práce České republiky

finanční prostředky vyplacené zaměstnanci podle tohoto zákona a částky

odpovídající srážkám a odvodům, které Úřad práce České republiky

prostřednictvím krajské pobočky Úřadu práce odvedl podle zvláštních

právních předpisů, v případě, že moratorium vyhlášené před zahájením

insolvenčního řízení zaniklo aniž bylo zahájeno insolvenční řízení, a

to do 15 pracovních dnů ode dne, kdy byl krajskou pobočkou Úřadu práce

písemně vyzván k jejich úhradě.



(4) Jestliže zaměstnavatel neuhradil Úřadu práce České republiky

finanční prostředky ve lhůtě uvedené v odstavcích 2 a 3, je v prodlení.

Po marném uplynutí této lhůty je povinen uhradit úroky z prodlení.



§ 13



Zaměstnavatel nebo správce je povinen uhradit Úřadu práce České

republiky vyplacené a odvedené finanční prostředky včetně úroků z

prodlení, jestliže byly zaměstnanci přiznány a poskytnuty na základě

nesprávného vykázání dlužných mzdových nároků zaměstnavatelem nebo

správcem nebo jestliže byly poskytnuty z tohoto důvodu v částce vyšší,

než zaměstnanci náležely. Tyto částky je povinen uhradit do 3 týdnů ode

dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl nebo kdy ho krajská pobočka

Úřadu práce vyzvala k úhradě těchto prostředků, nejdéle ve lhůtě 3 let

ode dne, kdy je Úřad práce České republiky prostřednictvím krajské

pobočky Úřadu práce zaměstnanci vyplatil a odvedl. Úroky z prodlení se

uplatňují ode dne výplaty zaměstnanci a odvodu finančních prostředků

podle zvláštních právních předpisů^9).



§ 14



Zaměstnanec je povinen vrátit Úřadu práce České republiky finanční

prostředky včetně úroků z prodlení, jestliže věděl nebo musel z

okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem

vyplacené, a to do 3 týdnů ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl.

O vrácení těchto částek Úřad práce České republiky prostřednictvím

krajské pobočky Úřadu práce rozhodne do 3 let od jejich přiznání, jinak

právo zanikne. Úroky z prodlení se uplatňují ode dne výplaty

zaměstnanci.



§ 14a



(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí sdělí na žádost subjektů z

členských států Evropské unie, které uspokojují mzdové nároky

zaměstnanců zaměstnavatele v platební neschopnosti, informace^5a)

týkající se úhrady nesplacených mzdových nároků zaměstnanců

nadnárodního zaměstnavatele v rámci řízení podle tohoto zákona.



(2) Státní orgány, obce a kraje a jejich orgány, další právnické a

fyzické osoby sdělují na výzvu příslušné krajské pobočky Úřadu práce

bezodkladně a bezplatně údaje rozhodné pro uspokojování mzdových nároků

zaměstnanců podle tohoto zákona; mohou tak učinit způsobem umožňujícím

dálkový přístup.



§ 15



zrušen



§ 16



Ustanovení tohoto zákona se použijí i v případech, ve kterých ke dni

účinnosti tohoto zákona neuplynuly 3 měsíce ode dne podání návrhu na

prohlášení konkursu.



ČÁST DRUHÁ



zrušena



§ 17



zrušen



ČÁST TŘETÍ



Změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní

politiku zaměstnanosti



§ 18



V § 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a

příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993

Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994

Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb. a zákona č. 160/1995

Sb., se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o

ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně

některých zákonů se považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem

zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům

nezúčtoval.".



ČÁST ČTVRTÁ



Změna zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění



§ 19



V § 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní

pojištění, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb.,

zákona č. 324/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb.,

zákona č. 59/1995 Sb. a zákona č. 149/1996 Sb., se doplňuje odstavec

11, který zní:



"(11) Pro účely pojistného na všeobecné zdravotní pojištění se mzdové

nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně

zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně

některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem

zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům

nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vyměřovacím základem zaměstnanců pro daný

kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel

vyplatil zaměstnancům mzdu pouze za část měsíce.".



ČÁST PÁTÁ



Změna zákona o důchodovém pojištění



§ 20



Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č.

134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb. a zákona

č. 18/2000 Sb., se mění takto:



1. V § 16 odst. 4 se na konci písmene ch) tečka nahrazuje čárkou a

doplňuje se písmeno i), které zní:



"i) za něž byly podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební

neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů vyplaceny mzdové

nároky v nižší částce, než náležely.".



2. V § 37 odst. 4 se doplňuje věta třetí, která zní:



"Ke mzdovým nárokům podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební

neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se přihlíží v

kalendářním měsíci, v němž byly vyplaceny, pokud trvá pracovněprávní

vztah, z něhož tyto nároky vznikly.".



3. V § 47 odst. 1 se za větu první vkládá nová věta, která zní:



"Jde-li však o mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při

platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů,

zahrnují se do příjmu v kalendářním roce, v němž byly vyplaceny.".



4. V § 76 odst. 1 se na konci tečka nahrazuje středníkem a doplňují se

slova "přitom se nevyžaduje, aby ke splnění podmínek stanovených v § 2

odst. 2 písm. c) tohoto předpisu došlo v souvislosti se snížením

nejvyšší přípustné expozice.".



ČÁST ŠESTÁ



Změna zákona o státní sociální podpoře



§ 21



V § 5 odst. 4 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální

podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., se na konci doplňují tato

slova:



"a jde-li o mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při

platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů v tom

kalendářním čtvrtletí, v němž byly vyplaceny,".



ČÁST SEDMÁ



ÚČINNOST



§ 22



Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce

následujícího po dni vyhlášení, s výjimkou části páté bodu 4, který

nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.



Klaus v. r.



Havel v. r.



Zeman v. r.



Vybraná ustanovení novel



Čl.II zákona č. 73/2006 Sb.



Přechodné ustanovení



O žádostech zaměstnanců o uspokojení mzdových nároků, které se vztahují

k návrhům na prohlášení konkursu podaným přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, rozhodne příslušný úřad práce podle dosavadních právních

předpisů.



Čl. IV zákona č. 217/2009 Sb.



Přechodná ustanovení



1. O žádostech zaměstnanců o uspokojení mzdového nároku, které byly

podány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne příslušný

úřad práce podle dosavadních právních předpisů.



2. Zaměstnanec zaměstnavatele, na kterého byl v období od 1. září 2008

do dne nabytí účinnosti tohoto zákona podán insolvenční návrh, nebo

vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení, a který

nemohl uplatnit mzdové nároky z důvodu nesplnění podmínek stanových

zákonem č. 118/2000 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti

tohoto zákona, a splňuje podmínky pro uplatnění mzdových nároků podle

zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona, může požádat úřad práce o jejich uspokojení nejpozději

do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak nárok na

jejich uspokojení zaniká; v případě těchto žádostí se ustanovení § 4

odst. 5 věty první a druhé zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepoužijí. Rozhodným obdobím pro

žádosti o uspokojení mzdových nároků podané podle tohoto přechodného

ustanovení je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium

před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl podán

insolvenční návrh, a 6 kalendářních měsíců následujících po tomto

měsíci. O těchto žádostech rozhodne úřad práce podle zákona č. 118/2000

Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. VI zákona č. 367/2011 Sb.



Přechodné ustanovení



Řízení o uspokojení nevyplacených splatných mzdových nároků, která

nebyla pravomocně ukončena do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se

dokončí podle zákona č. 118/2000 Sb., ve znění účinném v době podání

žádosti o uspokojení nevyplacených splatných mzdových nároků.



1) Směrnice Rady 80/987/EHS ze dne 20. října 1980 o sbližování právních

předpisů členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě

platební neschopnosti zaměstnavatele.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/74/ES ze dne 23. září 2002,

kterou se mění směrnice Rady 80/987/EHS o sbližování právních předpisů

členských států týkajících se ochrany zaměstnanců v případě platební

neschopnosti zaměstnavatele.



1a) § 8 zákoníku práce.



2) Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění

pozdějších předpisů.



3) § 4 odst. 2 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní

pohotovost a o průměrném výdělku.



§ 3 odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní

pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech.



§ 60a odst. 1, § 238 a 239b zákoníku práce.



4) § 10 a 19 zákona č. 1/1992 Sb.



§ 16 a 22 zákona č. 143/1992 Sb., ve znění zákona č. 40/1994 Sb.



§ 60a odst. 3 a § 239a zákoníku práce.



5) § 4 a 4a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění

pozdějších předpisů.



5) § 4 a 4a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění

pozdějších předpisů.



Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční

zákon), ve znění pozdějších předpisů.



5a) Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém

řízení.



"5b) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



8) Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění,

ve znění pozdějších předpisů.



9) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a

příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 337/1992

Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.



11) § 2 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální

mzdě, ve znění pozdějších předpisů.



11a) § 83a odst. 5 zákoníku práce.



12) § 5 zákona č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 5

zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



17) § 43 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb.



18a) § 68 odst. 3 písm. f) obchodního zákoníku.



19) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění

zákona č. 29/2000 Sb.



20) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku

na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.