13/2005 Sb.



VYHLÁŠKA



ze dne 29. prosince 2004



o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři



Změna: 374/2006 Sb.



Změna: 400/2009 Sb.



Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 7 odst. 3,

§ 19, § 23 odst. 3, § 26 odst. 4, § 31 odst. 1, § 71, § 83 odst. 5, §

84 odst. 3, § 85 odst. 3 a § 91 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o

předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání

(školský zákon):



ČÁST PRVNÍ



STŘEDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ



§ 1



Typy středních škol



Typy středních škol podle jejich zaměření pro účely jejich označování

jsou: gymnázium, střední odborná škola, střední odborné učiliště,

střední průmyslová škola, střední zemědělská škola, střední zahradnická

škola, střední vinařská škola, střední lesnická škola, střední rybářská

škola, střední zdravotnická škola, hotelová škola, střední pedagogická

škola, střední umělecká škola, střední uměleckoprůmyslová škola,

obchodní akademie, odborná škola, odborné učiliště a praktická škola.



§ 2



Počty žáků ve střední škole, ve třídě a pravidla pro dělení a spojování

tříd při vyučování



(1) Nejnižší počet žáků ve škole s plným počtem ročníků je 60.



(2) Ve školách s oborem vzdělání, v němž je jako součást přijímacího

řízení stanovena rámcovým vzdělávacím programem talentová zkouška, může

být nejnižší počet žáků ve škole 30. Na tyto školy se nevztahuje

ustanovení odstavce 3.



(3) Nejnižší průměrný počet žáků ve třídě je 17.



(4) Nejvyšší počet žáků ve třídě je 30.



(5) Ředitel školy může třídy při vyučování některých předmětů dělit na

skupiny, spojovat nebo vytvářet skupiny žáků ze stejných nebo různých

ročníků. Při stanovení počtu a velikosti skupin je ředitel školy

povinen zohlednit:



a) požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví žáků,



b) didaktickou a metodickou náročnost předmětu,



c) specifika žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků

nadaných,



d) charakter osvojovaných vědomostí a dovedností,



e) požadavky na prostorové a materiální zabezpečení výuky stanovené

rámcovým vzdělávacím programem,



f) efektivitu vzdělávacího procesu z hlediska stanovených cílů

vzdělávání i z hlediska ekonomického.



(6) Nejvyšší počet žáků ve skupině na jednoho učitele odborného výcviku

je stanoven zvláštním právním předpisem.^1) Výuka se organizuje tak,

aby vznikl co nejmenší počet skupin při dodržení zásad stanovených v

odstavci 5, přičemž je možné využívat i spojování výuky pro žáky více

tříd, případně ročníků.



(7) Výuka cizích jazyků probíhá ve skupinách tvořených pro příslušný

cizí jazyk. Průměrný nejnižší počet žáků ve skupině v jednom ročníku je

9 a nejvyšší počet žáků ve skupině je 23. Skupina může být tvořena žáky

z více tříd téhož ročníku.



§ 3



Hodnocení výsledků vzdělávání žáků na vysvědčení



(1) Výsledky vzdělávání žáka v jednotlivých povinných a nepovinných

předmětech stanovených školním vzdělávacím programem se v případě

použití klasifikace hodnotí na vysvědčení stupni prospěchu:



a) 1 - výborný,



b) 2 - chvalitebný,



c) 3 - dobrý,



d) 4 - dostatečný,



e) 5 - nedostatečný.



2) Není-li možné žáka hodnotit z některého předmětu, uvede se na

vysvědčení u příslušného předmětu místo stupně prospěchu slovo

"nehodnocen(a)".



(3) Pokud je žák z vyučování některého předmětu zcela uvolněn^1a),

uvede se na vysvědčení u příslušného předmětu místo stupně prospěchu

slovo "uvolněn(a)".



(4) Výsledky vzdělávání žáka v jednotlivých povinných a nepovinných

předmětech stanovených školním vzdělávacím programem jsou v případě

použití slovního hodnocení popsány tak, aby byla zřejmá dosažená úroveň

vzdělání žáka ve vztahu ke stanoveným cílům vzdělávání a k jeho

vzdělávacím a osobnostním předpokladům.



(5) V denní formě vzdělávání se chování žáka hodnotí stupni hodnocení:



a) 1 - velmi dobré,



b) 2 - uspokojivé,



c) 3 - neuspokojivé.



(6) Celkové hodnocení žáka se na vysvědčení vyjadřuje stupni:



a) prospěl(a) s vyznamenáním,



b) prospěl(a),



c) neprospěl(a),



d) nehodnocen(a).



(7) Žák prospěl s vyznamenáním, není-li klasifikace nebo slovní

hodnocení po převodu do klasifikace v žádném povinném předmětu horší

než stupeň 2 - chvalitebný a průměrný prospěch z povinných předmětů

není horší než 1,50 a chování je hodnoceno jako velmi dobré. V oborech

vzdělání skupiny 82 Umění, užité umění se dále vyžaduje v odborných

předmětech, které stanoví rámcový vzdělávací program, prospěch 1 -

výborný.



(8) Žák prospěl, není-li klasifikace nebo slovní hodnocení po převodu

do klasifikace v některém povinném předmětu vyjádřena stupněm 5 -

nedostatečný.



(9) Žák neprospěl, je-li klasifikace nebo slovní hodnocení po převodu

do klasifikace v některém povinném předmětu vyjádřena stupněm 5 -

nedostatečný nebo není-li žák hodnocen z některého předmětu na konci

druhého pololetí^1b).



(10) Žák je nehodnocen, pokud ho není možné hodnotit z některého

předmětu na konci prvního pololetí ani v náhradním termínu^1c).



§ 4



Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků



Pravidla pro hodnocení vycházejí z požadavků rámcových a školních

vzdělávacích programů, jsou součástí školního řádu a obsahují vždy:



a) zásady průběžného hodnocení a hodnocení výsledků vzdělávání na

vysvědčení,



b) kritéria stupňů prospěchu,



c) podrobnosti o komisionálních zkouškách,



d) průběh a způsob hodnocení ve vzdělávání podle individuálního

vzdělávacího plánu,



e) průběh a způsob hodnocení vzdělávání v nástavbovém studiu a ve

zkráceném studiu pro získání středního vzdělání s výučním listem a

středního vzdělání s maturitní zkouškou,



f) průběh a způsob hodnocení ve večerní, dálkové, distanční a

kombinované formě vzdělávání.



§ 5



Individuální vzdělávací plán



(1) V individuálním vzdělávacím plánu povoleném z jiných závažných

důvodů^2) je určena zvláštní organizace výuky a délka vzdělávání při

zachování obsahu a rozsahu vzdělávání stanoveného školním vzdělávacím

programem.



(2) Ředitel školy seznámí žáka a zákonného zástupce nezletilého žáka s

průběhem vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu a s termíny

zkoušek. Individuální vzdělávací plán, podepsaný ředitelem školy, žákem

a zákonným zástupcem nezletilého žáka, se stává součástí osobní

dokumentace žáka.



§ 6



Komisionální zkouška



(1) Komisionální zkoušku koná žák v těchto případech:



a) při zkoušce z odborných předmětů, které stanoví rámcový vzdělávací

program v uměleckých oborech vzdělání,^3)



b) koná-li opravné zkoušky,^4)



c) koná-li komisionální přezkoušení^5).



(2) Komisionální zkoušku podle odstavce 1 písm. b) a c) může žák konat

v jednom dni nejvýše jednu.



(3) Komisionální zkoušku z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. b) může

žák ve druhém pololetí konat nejdříve v měsíci srpnu příslušného

školního roku, pokud zletilý žák nebo zákonný zástupce nezletilého žáka

nedohodne s ředitelem školy dřívější termín; v případě žáka posledního

ročníku vzdělávání vyhoví ředitel školy žádosti o dřívější termín vždy.



(4) Podrobnosti týkající se konání komisionální zkoušky včetně složení

komise pro komisionální zkoušky, termínu konání zkoušky a způsobu

vyrozumění žáka a zákonného zástupce nezletilého žáka o výsledcích

zkoušky stanoví ředitel školy^5a) a zveřejní je na přístupném místě ve

škole.



§ 7



Uznání uceleného dosaženého vzdělání žáka



(1) Za ucelené dosažené vzdělání žáka se považuje vzdělávání ve střední

škole, konzervatoři, vyšší odborné škole nebo vysoké škole v České

republice nebo v zahraničí, které je doloženo dokladem o jeho úspěšném

ukončení, nebo jiným prokazatelným způsobem. Doklad o úspěšném ukončení

vzdělávání v zahraničí musí být opatřen nostrifikační doložkou nebo

osvědčením o rovnocennosti dosaženého vzdělání.^6)



(2) Ředitel školy vždy uzná ty části vzdělávacího programu, jejichž

obsah a rozsah je shodný v absolvovaném a současně studovaném oboru

vzdělání.



§ 8



Uznání částečného vzdělání žáka



Za částečné vzdělání žáka se považuje absolvování pouze některých

ročníků jiné střední školy, konzervatoře, vyšší odborné školy nebo

vysoké školy v České republice nebo v zahraničí, či jiné vzdělávání,

zejména v odborných kurzech nebo jazykové škole s právem státní

jazykové zkoušky.



§ 9



Při zaznamenávání uznání dosaženého vzdělání na vysvědčeních škola do

příslušných rubrik pro hodnocení žáka uvádí výraz "uznáno" s odkazem na

vysvětlivku, která bude na zadní straně vysvědčení obsahovat bližší

podrobnosti. V povinné dokumentaci školy se postupuje obdobně.



§ 10



Výchovná opatření



(1) Ředitel školy může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě

podnětu jiné právnické či fyzické osoby žákovi udělit pochvalu nebo

jiné ocenění za mimořádný projev lidskosti, občanské nebo školní

iniciativy, záslužný nebo statečný čin nebo za dlouhodobou úspěšnou

práci.



(2) Třídní učitel nebo učitel odborného výcviku může na základě

vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu ostatních vyučujících

žákovi po projednání s ředitelem školy udělit pochvalu nebo jiné

ocenění za výrazný projev školní iniciativy nebo za déletrvající

úspěšnou práci.



(3) Při zaviněném porušení povinností stanovených školním řádem lze

podle závažnosti tohoto porušení žákovi uložit:



a) napomenutí třídního učitele,



b) napomenutí učitele odborného výcviku,



c) důtku třídního učitele,



d) důtku učitele odborného výcviku, nebo



e) důtku ředitele školy.



(4) Pravidla pro udělování pochval a jiných ocenění a ukládání

napomenutí a důtek jsou součástí školního řádu.



(5) Třídní učitel nebo učitel odborného výcviku neprodleně oznámí

uložení důtky řediteli školy.



(6) Ředitel školy nebo třídní učitel nebo učitel odborného výcviku

neprodleně oznámí udělení pochvaly a jiného ocenění nebo uložení

napomenutí nebo důtky a jeho důvody prokazatelným způsobem žákovi a

zákonnému zástupci nezletilého žáka.



(7) Udělení pochvaly a jiného ocenění a uložení napomenutí nebo důtky

se zaznamenává do dokumentace školy.^7)



Teoretické vyučování



§ 11



(1) Ředitel školy stanoví v denní formě vzdělávání začátek a konec

teoretického vyučování tak, že začíná zpravidla v 8 hodin, nejdříve v 7

hodin, a končí nejpozději ve 20 hodin. Nejvyšší počet vyučovacích hodin

povinných předmětů v jednom dni s polední přestávkou je 8 hodin, ve

výjimečných případech 9 hodin, bez polední přestávky 7 hodin. V oborech

vzdělání zaměřených na sportovní přípravu se začátek a konec

teoretického vyučování stanoví v souladu s tréninkovými potřebami

příslušného sportovního odvětví.



(2) Zpravidla po druhé vyučovací hodině se zařazuje přestávka v délce

15 až 20 minut. Mezi ostatní vyučovací hodiny se zařazuje přestávka

zpravidla desetiminutová, délka polední přestávky je nejméně 30 minut.



(3) V předmětech, které obsahují vybrané učivo, může být součástí

teoretického vyučování cvičení. Cvičení se uskutečňuje zpravidla v

učebnách, odborných učebnách a laboratořích. Podmínky, za nichž se

cvičení uskutečňuje, stanoví školní vzdělávací program.



Praktické vyučování



§ 12



Náležitosti smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického

vyučování



Smlouva o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování^8)

obsahuje zejména:



a) obory vzdělání a druh činností, které žáci při praktickém vyučování

budou vykonávat,



b) místo konání praktického vyučování,



c) časový rozvrh praktického vyučování, jeho délku a den jeho zahájení,



d) počet žáků, kteří se zúčastňují praktického vyučování,



e) poskytování nástrojů a nářadí používaných při praktickém vyučování a

způsob dopravy žáků do místa výkonu praktického vyučování,



f) způsob odměňování žáků za produktivní činnost,



g) opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při praktickém

vyučování, včetně ochranných opatření, která musí být přijata, zejména

s uvedením osobních ochranných pracovních prostředků a k zajištění

hygienických podmínek při praktickém vyučování,



h) podmínky spolupráce pověřeného zaměstnance právnické osoby

vykonávající činnost školy a pověřeného zaměstnance fyzické nebo

právnické osoby při organizaci a řízení praktického vyučování na

pracovištích fyzických nebo právnických osob a požadavky pro výkon

činnosti pověřených zaměstnanců této fyzické nebo právnické osoby (dále

jen „instruktor“),



i) ujednání o náhradě nákladů, které jiné fyzické nebo právnické osobě

prokazatelně a nutně vznikají výhradně za účelem uskutečňování

praktického vyučování na jejím pracovišti.



§ 13



Odborný výcvik



(1) Odborný výcvik spočívá v osvojování si základních dovedností,

činností a návyků, zhotovení výrobků, ve výkonu služeb nebo ve výkonu

prací, které mají materiální hodnotu.



(2) V odborném výcviku je v denní formě vzdělávání vyučovací jednotkou

vyučovací den; v prvním ročníku nesmí být delší než 6 vyučovacích

hodin.



(3) Dopolední vyučování ve vyučovacím dni v denní formě vzdělávání

začíná nejdříve v 7 hodin a odpolední vyučování ve vyučovacím dni v

denní formě vzdělávání končí nejpozději ve 20 hodin. V odůvodněných

případech může ředitel školy v denní formě vzdělávání určit počátek

dopoledního vyučování žáků druhých, třetích a čtvrtých ročníků od 6

hodin a konec odpoledního vyučování žáků třetích a čtvrtých ročníků ve

22 hodin. Týdenní rozvrh vyučování žáků se upraví tak, aby mezi koncem

jednoho vyučovacího dne a začátkem následujícího dne měli odpočinek

alespoň 12 hodin.



(4) Zpravidla po druhé hodině odborného výcviku konaného ve škole nebo

ve školském zařízení se zařazuje přestávka v délce 15 až 25 minut.



(5) Pokud žáci konají odborný výcvik na pracovištích fyzických nebo

právnických osob, mají přestávky shodně s jejich zaměstnanci v souladu

s ustanovením zákoníku práce. Délka přestávek se nezapočítává do doby

trvání vyučovacího dne.



(6) Odborný výcvik uskutečňovaný ve škole nebo ve školském zařízení

provádí učitel odborného výcviku. Procvičování dovedností žáků na

pracovištích fyzických nebo právnických osob se provádí za vedení a

dozoru instruktorů. Instruktor vede současně nejvýše 6 žáků.



§ 14



Cvičení



Cvičení je součástí praktického vyučování v předmětech, které posilují

odborné vzdělávání a přípravu žáků. Cvičení se uskutečňuje zpravidla v

odborných učebnách, laboratořích a dílnách nebo na pracovištích

fyzických nebo právnických osob. Podmínky, za nichž se cvičení

uskutečňuje, stanoví školní vzdělávací program.



§ 15



Učební praxe, odborná praxe a umělecká praxe



(1) Učební praxe, odborná praxe a umělecká praxe se uskutečňuje v

rozsahu stanoveném rámcovým vzdělávacím programem ve školách, ve

školských zařízeních nebo na pracovištích fyzických nebo právnických

osob.



(2) Učební praxe se uskutečňuje jako součást vyučování pravidelně.

Odborná praxe a umělecká praxe se uskutečňuje jako součást vyučování v

blocích, zpravidla v celých týdnech.



(3) Učební praxi, odbornou praxi a uměleckou praxi vyučuje učitel

odborných a uměleckých odborných předmětů a učitel praktického

vyučování. Procvičování dovedností žáků na pracovištích fyzických nebo

právnických osob lze provádět za vedení a dozoru instruktorů.



(4) Organizační uspořádání učební praxe, odborné praxe nebo umělecké

praxe stanoví ředitel školy podle zaměření daného oboru vzdělání a

podle podmínek stanovených pro průběh vzdělávání v rámcovém vzdělávacím

programu.



§ 16



Sportovní příprava



(1) Vyučovací hodinu ve sportovní přípravě představuje tréninková

jednotka v délce 45 minut. Maximální počet tréninkových jednotek v

jednom dni je 6.



(2) Roční počet tréninkových jednotek se stanoví v souladu s rámcovým

vzdělávacím programem.



(3) Dopolední vyučování ve vyučovacím dni začíná nejdříve v 7 hodin a

odpolední vyučování ve vyučovacím dni končí nejpozději ve 20 hodin. V

odůvodněných případech může ředitel školy určit počátek dopoledního

vyučování od 6 hodin a konec odpoledního vyučování ve 22 hodin. Týdenní

rozvrh vyučování žáků se upraví tak, aby mezi koncem jednoho

vyučovacího dne a začátkem následujícího dne měli odpočinek zpravidla

12 hodin.



Sportovní výcvikové a jiné kurzy a mimoškolní činnost



§ 17



(1) Střední školy mohou v souladu se školním vzdělávacím programem:



a) organizovat lyžařské výchovně výcvikové kurzy, sportovní nebo

poznávací turistické kurzy a další akce související s výchovně

vzdělávací činností školy,



b) poskytovat žákům možnosti naplnění volného času mimoškolní činností

se zaměřením zejména na aktivní odpočinek, rozvoj jejich schopností a

zájmů, přípravu na vyučování i na účast v soutěžích a přehlídkách.



(2) Mezi účastníky výjezdu do zahraničí zařadí škola pouze ty žáky,

kteří mají uzavřené pojištění léčebných výloh v zahraničí a pojištění

odpovědnosti za škodu platné na území příslušného státu. V případě

výjezdu do členského státu Evropské unie postačí namísto pojištění

léčebných výloh Evropský průkaz zdravotního pojištění nebo Potvrzení

tento průkaz nahrazující. Nezletilý žák předloží i písemný souhlas

zákonného zástupce.



ČÁST DRUHÁ



VZDĚLÁVÁNÍ V KONZERVATOŘI



§ 18



(1) Nejnižší počet žáků konzervatoře je 80. Velikost oddělení závisí na

jeho odborném zaměření a na počtu žáků studujících v oborech vzdělání

hudba, zpěv, tanec nebo hudebně dramatické umění. Nejnižší počet žáků v

oddělení je 5. Nejvyšší počet žáků v oddělení je 500.



(2) Oddělení v konzervatoři je pracoviště, kde se uskutečňuje všeobecné

vzdělávání, odborné teoretické vzdělávání nebo speciálně odborná

příprava žáků pro výkon náročných uměleckých a umělecko-pedagogických

činností. Do působnosti oddělení patří zejména rozvoj určité složky

uměleckého oboru, příprava a uskutečňování částí školních vzdělávacích

programů, výchovná, vzdělávací, umělecká a další tvůrčí činnost.

Oddělení tvoří pedagogičtí pracovníci a žáci všech ročníků, studující

příslušné zaměření uměleckého oboru. V čele oddělení je vedoucí

oddělení, kterého jmenuje a odvolává ředitel konzervatoře.



§ 19



Komise pro závěrečnou komisionální zkoušku^9) je nejméně tříčlenná.

Komisi tvoří předseda, zkoušející učitel, kterým je zpravidla učitel

vyučující žáka danému předmětu, a přísedící, který má odbornou

kvalifikaci pro výuku téhož nebo příbuzného předmětu. Výsledek zkoušky

vyhlásí předseda veřejně v den konání zkoušky.



§ 20



Pro žáky, kteří se vzdělávají v osmiletém vzdělávacím programu pro obor

tanec, zajišťuje škola také celodenní výchovu, stravování a ubytování.



ČÁST TŘETÍ



SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



§ 21



V případě uvolnění žáka se zdravotním postižením z vyučování^10)

ředitel školy na základě doporučení školského poradenského zařízení

zajistí náhradní způsob vzdělávání žáka nebo náhradní činnosti v době

vyučování příslušného předmětu. Na první nebo poslední vyučovací hodinu

lze žáka uvolnit bez náhrady.



§ 22



Pokud ve zvláštním právním předpise upravujícím základní vzdělávání a

plnění povinné školní docházky není uvedeno, že se týká i žáků nižšího

stupně osmiletého a šestiletého gymnázia plnících ve střední škole

povinnou školní docházku, postupuje se podle ustanovení této vyhlášky.



§ 23



Ustanovení této vyhlášky se vztahují i na nástavbové studium, zkrácené

studium pro získání středního vzdělání s výučním listem a zkrácené

studium pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou.



§ 24



Počty žáků ve škole a ve třídě se do konce školního roku 2004/2005

stanoví podle dosavadních právních předpisů.



§ 25



Ustanovení týkající se vzdělávání ve střední škole se vztahují i na

vzdělávání v konzervatoři, nestanoví-li tato vyhláška jinak.



§ 26



Zrušuje se:



1. Vyhláška č. 354/1991 Sb., o středních školách.



2. Vyhláška č. 187/1992 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č.

354/1991 Sb., o středních školách.



3. Vyhláška č. 241/1993 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška

Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č.

354/1991 Sb., o středních školách, ve znění vyhlášky č. 187/1992 Sb.



4. Vyhláška č. 144/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 354/1991 Sb., o

středních školách, ve znění pozdějších předpisů.



5. Vyhláška č. 235/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č. 354/1991 Sb., o

středních školách, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 442/1991

Sb., o ukončování studia ve středních školách a učilištích, ve znění

zákona č. 138/1995 Sb., a vyhláška č. 35/1992 Sb., o mateřských

školách.



§ 27



Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem jejího vyhlášení.



Ministryně:



JUDr. Buzková v. r.



1) Nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání v

základním, středním a vyšším odborném vzdělávání.



1a) § 67 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.



1b) § 69 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb.



1c) § 69 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb.



2) § 18 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,

vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).



3) § 69 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.



4) § 69 odst. 7 zákona č. 561/2004 Sb.



5) § 69 odst. 9 zákona č. 561/2004 Sb.



5a) § 164 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb.



6) § 108 zákona č. 561/2004 Sb.



7) § 28 zákona č. 561/2004 Sb.



8) § 65 odst. 2 a § 71 zákona č. 561/2004 Sb.



9) § 90 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb.



10) § 67 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.