403/1990 Sb.



ZÁKON



ze dne 2. října 1990



o zmírnění následků některých majetkových křivd



Změna: 458/1990 Sb.



Změna: 528/1990 Sb.



Změna: 137/1991 Sb.



Změna: 264/1992 Sb.



Změna: 115/1994 Sb.



Změna: 320/2002 Sb.



Změna: 342/2006 Sb.



Změna: 227/2009 Sb.



Změna: 211/2013 Sb.



Změna: 89/2012 Sb.



Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se

usneslo na tomto zákoně:



ČÁST PRVNÍ



Předmět úpravy



§ 1



Zákon se vztahuje na následky majetkových křivd způsobených fyzickým a

soukromým právnickým osobám odnětím vlastnického práva k nemovitým,

popřípadě movitým věcem podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o

opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi

socialistického sektoru, podle zákona č. 71/1959 Sb., o opatřeních

týkajících se některého soukromého domovního majetku, a znárodněním

zestátněním na základě výměrů některých odvětvových ministerstev,

vydaných po roce 1955 a odvolávajících se na znárodňovací předpisy z

roku 1948. ^1) Za odnětí vlastnického práva ve smyslu tohoto zákona se

považuje i přechod vlastnického práva na základě kupní smlouvy podle §

4 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 15/1959 Sb.



§ 2



Zmírnění následků majetkových křivd podle tohoto zákona spočívá ve

vydání věci fyzické nebo soukromé právnické osobě, které byla odňata

(dále jen "vlastník") na základě předpisů uvedených v § 1, v poskytnutí

peněžní náhrady (§ 14) nebo ve vydání kupní ceny (§ 15) anebo v

doplatku rozdílu mezi peněžní náhradou a kupní cenou (§ 16).



§ 3



Další oprávněné osoby



(1) Zemřel-li vlastník nebo byl-li prohlášen za mrtvého, vydá se odňatá

věc dalším oprávněným osobám v tomto pořadí:



a) dědic ze závěti, dožil-li se dne účinnosti tohoto zákona;



b) děti vlastníka a jeho manžel, který žije ke dni účinnosti tohoto

zákona; není-li některé z dětí vlastníka v den účinnosti tohoto zákona

naživu, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a není-li

naživu některé z nich, jeho potomci;



c) rodiče vlastníka, nejsou-li naživu osoby uvedené pod písmenem b),

kteří se dožili dne smrti vlastníka;



d) sourozenci, kteří žijí ke dni účinnosti tohoto zákona. V případě, že

některý ze sourozenců ke dni účinnosti tohoto zákona nežije, jsou

oprávněnými osobami na jeho místě jeho žijící děti.



(2) Nejsou-li osoby uvedené v odstavci 1, vydá se odňatá věc dědici

vlastníka, a není-li naživu, jeho žijícím dětem.



(3) Náležela-li odňatá věc do spoluvlastnictví více osob, jsou

oprávněnými osobami spoluvlastníci podle výše svých podílů; nežije-li

některý z nich, řídí se pořadí dalších na jeho místě oprávněných osob

podle odstavců 1 a 2.



ČÁST DRUHÁ



Vydání věci



§ 4



(1) Vydání podle § 2 a 3 se týká věcí, které držely ke dni účinnosti

tohoto zákona právnické osoby (dále jen "povinná osoba"), s výjimkou

cizích států, podniků se zahraniční majetkovou účastí^2) a obchodních

společností,^3) jejichž společníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato

výjimka však neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1.

říjnu 1990.



(2) Povinnými osobami jsou též fyzické osoby, jež nabyly věc od státu,

který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v § 1

zákona, a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s

tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby

nabyvatele, dále i osoby blízké těchto osob, pokud na ně věc byla

těmito osobami převedena.



§ 5



(1) Povinná osoba je povinna neodkladně vydat věc oprávněné osobě na

její písemnou výzvu.



(2) Povinná osoba a oprávněná osoba sepíší dohodu o vydání věci a o

vzájemném vypořádání nároků podle tohoto zákona.



(3) Je-li předmětem dohody o vydání věci nemovitost, použije se § 133

odst. 2 občanského zákoníku.



(4) Pokud povinná osoba své povinnosti nesplní, oprávněná osoba může

uplatnit své nároky u soudu.



§ 6



(1) Vlastník připojí k písemné výzvě o vydání věci potvrzení krajského

úřadu, v jehož správním obvodu se nemovitost nachází, o odnětí věci

podle zákona č. 71/1959 Sb. nebo potvrzení odvětvového ministerstva o

znárodnění po roce 1955 anebo výměr tohoto ministerstva o znárodnění a

jeho rozsahu a o tom, komu byla věc odňata. Tyto doklady lze nahradit

výpisem z pozemkové knihy nebo jiným věrohodným dokladem, obsahují-li

právní důvod odnětí a jméno osoby (osob), které byla věc odňata.



(2) V případě převodu nemovitosti podle vládního nařízení č. 15/1959

Sb. se k výzvě připojí potvrzení krajského úřadu o odnětí věci a o tom,

komu byla odňata. Tyto doklady lze nahradit stejným způsobem jako

doklady podle odstavce 1. K výzvě se dále připojí potvrzení



a) krajského úřadu o výši částky, která byla za odňatou věc vlastníku

vyplacena^5) (dále jen "vyplacená částka"), s uvedením organizace,

která ji zaplatila;



b) Ministerstva financí o tom, zda bylo příslušným Ministerstvem

financí nebo příslušnou Správou pro věci majetkové a devizové za odňaté

věci vyplaceno mimořádné odškodnění ze státního rozpočtu (dále jen

"odškodnění"), komu bylo vyplaceno a v jaké výši.



(3) Další oprávněné osoby k výzvě rovněž připojí doklad osvědčující

jejich vztah k vlastníku (§ 3). ^6)



(4) Je-li oprávněnou osobou devizový cizozemec, přiloží k výzvě

potvrzení příslušné Správy pro věci majetkové a devizové, že nemovitost

nebyla vypořádána mezistátními dohodami.



§ 7



Oprávněná osoba je povinna do 60 dnů ode dne uzavření dohody odvést



a) vyplacenou částku, a to povinné osobě, která ji vyplatila, nebo

jejímu právnímu nástupci;



b) poskytnuté odškodnění Ministerstvu financí, kterému odvede i

vyplacenou částku, zanikla-li povinná osoba bez právního nástupce.



§ 8



K návrhu na vklad do katastru nemovitostí je oprávněná osoba povinna

předložit příslušnému orgánu republiky ^6a) doklad o odvedení částek

uvedených v § 7, případně o tom, že se uzavřela dohoda o splátkách.



§ 9



(1) Je-li více oprávněných osob, vyplývá jejich podíl z § 3 tohoto

zákona, pokud se písemně nedohodly jinak. Jestliže ve lhůtě podle § 19

uplatní nárok na vydání věci jen některé z nich, vydá se jim věc celá.



(2) Osoby, které uplatní nárok ve lhůtě uvedené v § 19 a jejichž nároky

nebudou uspokojeny, mohou vůči osobám, kterým byla věc vydána, uplatnit

své nároky u soudu ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto

zákona.



§ 10



(1) Věc se vydá oprávněné osobě ve stavu, v němž se nachází ke dni

uzavření dohody. Sjednala-li povinná osoba před tímto dnem smlouvu o

dodávce stavebních prací, o rekonstrukci nebo o modernizaci vydávané

nemovitosti, popřípadě jinou smlouvu týkající se vydávané věci, musí

dohoda obsahovat ujednání o tom, zda a v jakém rozsahu přejímá

oprávněná osoba práva a závazky z této smlouvy.



(2) Je-li vydávaná stavba oproti svému stavu v době odnětí znehodnocena

do té míry, že ji nelze užívat pro potřeby bydlení, výroby, obchodu

nebo jiných služeb bez okamžité stavební úpravy, přísluší oprávněné

osobě i peněžní náhrada (§ 14).



(3) Jde-li o stavbu, která byla podstatně zhodnocena tak, že její cena

určená ke dni uzavření dohody a stanovená postupem uvedeným v § 19a

převyšuje náhradu podle § 14 odst. 1, je na vůli oprávněné osoby, zda

se rozhodne pro tuto náhradu, nebo zda vyzve povinnou osobu k vydání

nemovitosti a uhradí Ministerstvu financí rozdíl mezi takto stanovenou

cenou a náhradou podle § 14 odst. 1. Povinná osoba je povinna vydat věc

do 30 dnů po oznámení výše jejího zhodnocení Ministerstvem financí v

případě, že se oprávněná osoba rozhodne pro její vydání.



(4) Pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po

převzetí pozemku státem, se nevydává; oprávněné osobě přísluší peněžní

náhrada (§ 14).



(5) Povinná osoba je povinna vydat pozemek, na němž byla umístěna

zaniklá stavba, pokud nejde o případ podle odstavce 4.



(6) Pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, se nevydává;

oprávněné osobě přísluší peněžní náhrada (§ 14).



§ 11



Povinná osoba nemůže proti oprávněným osobám uplatňovat žádné finanční

nebo jiné nároky související s vydávanými věcmi. Rovněž oprávněná

osoba, které byla věc vydána, nemůže proti povinné osobě uplatňovat

jiné nároky související s vydávanou věcí, než jsou uvedeny v tomto

zákoně. K zástavním právům a věcným břemenům, která vázla na věci v

době jejího odnětí nebo v době jejího vydání, se nepřihlíží.



§ 12



(1) Dnem převzetí nemovitosti oprávněná osoba vstupuje do práv a

závazků pronajimatele, který uzavřel dohodu o odevzdání a převzetí bytu

nebo smlouvu o nájmu nebytového prostoru v převzaté nemovitosti.



(2) Dosavadním uživatelům bytů a nebytových prostor ve vydávaných

nemovitostech, které slouží pro



a) činnost diplomatických a konzulárních misí,



b) poskytování zdravotnických a sociálních služeb,



c) potřeby školství,



d) provoz kulturních a tělovýchovných zařízení,



e) pracovní rehabilitaci a zaměstnání zdravotně postižených osob,

vzniká nárok vůči oprávněné osobě, které byla nemovitost vydána, na

uzavření dohody o užívání bytů a nájmu nebytových prostor, které se

řídí ustanoveními občanského zákoníku, zákona o nájmu a podnájmu

nebytových prostor a předpisy souvisejícími. Oprávněná osoba může

dohodu vypovědět nejdříve po uplynutí 10 let ode dne účinnosti tohoto

zákona. Tento závazek oprávněné osoby přechází na všechny další

vlastníky v uvedené době.



(3) Nedohodne-li se o výši nájemného a podmínkách jeho placení

oprávněná osoba s uživatelem bytu nebo nebytových prostor uvedených v

odstavci 2, rozhodne o výši nájemného příslušný orgán státní správy

podle obecně platných cenových předpisů.



(4) Uživatel bytu nebo nebytových prostor, který v souladu se

stavebními předpisy provedl vlastním nákladem úpravy, jimiž se byt nebo

nebytové prostory zhodnotily, má nárok na náhradu zhodnocení,

stanovenou podle platných cenových předpisů, od oprávněné osoby,

skončí-li mu právo jejich užívání z důvodu výpovědi ze strany vlastníka

nemovitosti. Povinná osoba nahradí oprávněné osobě náklady za

znehodnocení nemovitosti nad běžné opotřebení.



§ 13



Vydání movitých věcí



(1) Nárok na vydání movitých věcí má oprávněná osoba, prokáže-li, že

byly odňaty na základě předpisů uvedených v § 1 a kde se nacházejí ke

dni účinnosti tohoto zákona.



(2) Movité věci, které slouží k provozu činnosti umístěné ve vydávané

nemovitosti, je povinná osoba povinna nabídnout ke koupi nejprve

oprávněným osobám za zůstatkovou cenu, a to nejpozději ve lhůtě uvedené

v § 19 odst. 2.



ČÁST TŘETÍ



Peněžní náhrady



§ 14



(1) Za stavbu, která byla demolována, a za nemovitosti, za něž peněžní

náhrada přísluší podle § 10, poskytne Ministerstvo financí oprávněné

osobě na její výzvu doloženou podle § 6 peněžní náhradu (dále jen

"náhrada") ve výši stanovené podle stavu ke dni odnětí, a to postupem

uvedeným v § 19a, s připočtením 3% z této částky za každý rok od odnětí

do dne účinnosti tohoto zákona.



(2) Náhrada se sníží o vyplacenou částku [§ 6 odst. 2 písm. a)] nebo o

odškodnění [§ 6 odst. 2 písm. b)].



(3) Náhrada poskytovaná podle § 10 odst. 2 se dále sníží o cenu vydané

nemovitosti stanovenou podle odstavce 1, vypočtenou podle stavu

nemovitosti uvedeného v § 10 odst. 1.



§ 15



(1) Byly-li nemovitosti v době před účinností tohoto zákona převedeny

do vlastnictví jiných fyzických osob, než jsou osoby oprávněné, zůstává

právo těchto fyzických osob zachováno a oprávněné osobě vzniká nárok na

vydání kupní ceny od povinné osoby, která nemovitost prodala, nebo od

jejího právního nástupce. Toto neplatí, jestliže fyzická osoba nabyla

věc od státu způsobem uvedeným v § 4 odst. 2 zákona. V takovém případě

se nemovitost vydá oprávněné osobě, přičemž povinné osobě vznikne právo

na vrácení kupní ceny, kterou zaplatila při koupi věci, a úhradu za

zřízení práva osobního užívání pozemku. Tento nárok musí být uplatněn u

příslušného orgánu státní správy republiky.



(2) Zanikla-li povinná osoba bez právního nástupce, má oprávněná osoba

tento nárok proti Ministerstvu financí. Nárok na vydání kupní ceny má i

oprávněná osoba, která nemovitost odkoupila před účinností tohoto

zákona.



(3) Zachováno zůstává i vlastnické právo cizích států, podniku se

zahraniční majetkovou účastí a obchodní společnosti, jejímiž společníky

jsou výhradně fyzické osoby, bylo-li na ně převedeno v době před 1.

říjnem 1990. Oprávněné osobě vzniká nárok na vydání náhrady od

Ministerstva financí.



§ 16



Je-li kupní cena, na jejíž vrácení mají oprávněné osoby nárok podle §

15, nižší než náhrada podle § 14, doplatí Ministerstvo financí těmto

osobám rozdíl mezi náhradou a kupní cenou.



§ 17



Odkoupila-li nemovitost pouze některá z oprávněných osob, mají ostatní

z nich proti osobě, která obdržela celou kupní cenu, nárok na její

poměrnou část nebo na poměrnou část doplatku rozdílu mezi náhradou a

kupní cenou.



§ 18



Za nemovitost, o jejíž vydání oprávněné osoby neprojeví ve lhůtě

stanovené v § 19 odst. 1 zájem, náhrada nepřísluší.



§ 19



(1) K vydání věci (§ 5) nebo kupní ceny (§ 15) může oprávněná osoba

povinnou osobu vyzvat do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona,

jinak její nárok zaniká.



(2) Povinná osoba je povinna uzavřít dohodu s oprávněnou osobou a vydat

jí věc nebo kupní cenu nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty uvedené v

odstavci 1 anebo ve lhůtě uvedené v § 10 odst. 3.



(3) Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 může oprávněná osoba vyzvat

Ministerstvo financí k poskytnutí náhrady podle § 14 nebo k vydání

kupní ceny podle § 15, popřípadě k doplacení rozdílu podle § 16.



(4) Ministerstvo financí je povinno částky podle odstavce 3 vyplatit

nejpozději do jednoho roku poté, co výzvu obdrželo.



(5) Pokud Ministerstvo financí nesplní povinnost ve lhůtě uvedené v

odstavci 4, zvýší se náhrada o 1 % za každý započatý měsíc ode dne

uplynutí této lhůty do dne poskytnutí náhrady.



§ 19a



(1) Pro oceňování všech staveb pro účely tohoto zákona se použije část

I., hlava první vyhlášky č. 73/1964 Sb. (dále jen "vyhláška").



(2) Náhrada za pozemek, který se nevrací se stanoví pětinásobkem sazeb

uvedených v § 15 odst. 1 písm. a) vyhlášky podle sazby platné pro

výměru pozemků do 800 m čtverečných bez ohledu na jeho výměru.



(3) Peněžní částku, kterou je oprávněná osoba povinna uhradit podle §

10 odst. 3, stanoví Ministerstvo financí současně se stanovením lhůty

pro její zaplacení, a to i v případech, kdy byla nemovitost podle

tohoto zákona již vydána.



(4) Způsob ocenění za použití vyhlášky stanoví v jednotlivých případech

Ministerstvo financí.



ČÁST ČTVRTÁ



§ 20



Tento zákon se vztahuje i na devizového cizozemce, pokud věc, která by

měla být převedena do jeho vlastnictví, nebyla vypořádána mezistátními

majetko-právními dohodami.



§ 21



Nezbytné náklady spojené s poskytováním náhrad oprávněným osobám nese

Ministerstvo financí.



§ 22



(1) Povinná osoba je povinna s odňatými věcmi a s movitými věcmi

uvedenými v § 13 odst. 2 až do jejich vydání oprávněným osobám nakládat

s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto

věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného ani

přenechat jinému do užívání, s výjimkou dohod o odevzdání a převzetí

bytu, uzavřených na podkladě dohod o výměně bytu.



(2) Právo na náhradu škody, kterou by povinná osoba způsobila porušením

této povinnosti, zůstává ustanovením § 11 nedotčeno.



(3) Pokud povinná osoba neuspokojí nároky oprávněné osoby podle tohoto

zákona ve stanovené lhůtě (§ 19 odst. 2), je povinna uhradit

Ministerstvu financí za každý den překročení lhůty částku 3000 Kč.

Uplatní-li oprávněná osoba nárok u soudu, končí lhůta uplynutím 30 dnů

poté, kdy jeho rozhodnutí nabylo právní moci.



§ 23



(1) Náklady spojené se sepsáním dohody o vydání věci nese povinná

osoba.



(2) Notářské a správní poplatky související s vydáním věci podle tohoto

zákona se nevyměřují.



(3) Osoba domáhající se svého práva podle tohoto zákona proti povinné

osobě je osvobozena od soudních poplatků.



§ 23a



Není-li oprávněné osoby nebo neuplatnila-li žádná z oprávněných osob

nárok na vydání věci ve lhůtě stanovené v § 19, stává se oprávněnou

osobou stát, který uplatní toto své právo nejpozději do osmnácti měsíců

ode dne účinnosti tohoto zákona. Postup při uplatnění nároku státu

stanoví zvláštním předpisem příslušné orgány republik.



§ 23b



Působnosti stanovené krajskému úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem

přenesené působnosti.



§ 23c



(1) Ministerstvo vnitra poskytuje Ministerstvu financí pro účely

ověřování údajů o fyzických osobách, které jsou účastníky restitučního

řízení a současně státními občany České republiky,



a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,



b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel.



(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou



a) příjmení,



b) jméno, popřípadě jména,



c) datum narození,



d) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České

republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo;

je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v

rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za

mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.



(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) datum narození,



c) rodné číslo,



d) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům,



e) datum, místo a okres úmrtí,



f) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil.



(4) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru

obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence

obyvatel, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.



(5) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen

takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.



§ 23d



Finanční plnění získaná státem podle tohoto zákona jsou příjmem

státního rozpočtu.



ČÁST PÁTÁ



§ 24



Doplňují se



1. zrušen



2. ustanovení § 125 odst. 2 hospodářského zákoníku, do něhož se vkládá

nové ustanovení písmene e), které zní:



"e) jde-li o smlouvu o dodávce stavebních prací, o rekonstrukci nebo o

modernizaci, popřípadě o jinou smlouvu týkající se nemovitosti vydávané

podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových

křivd.".



§ 25



(1) Zrušují se



1. vládní nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých

věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru;



2. vyhláška ministerstva financí č. 88/1959 Ú.l., o opatřeních

týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického

sektoru;



3. zákon č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého

soukromého domovního majetku;



4. vyhláška ministerstva financí a spravedlnosti č. 236/1959 Ú.l., o

opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku.



(2) Po dni účinnosti tohoto zákona se nepoužije § 6 odst. 1 zákona č.

118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění

velkoobchodních podniků, ve znění zákona č. 64/1951 Sb., kterým se mění

a doplňují předpisy o znárodnění obchodních podniků.



(3) Uzavřením dohody podle § 5 odst. 2 anebo právní mocí rozsudku (§ 22

odst. 3) pozbývá platnosti rozhodnutí o odnětí věci, vydané podle

právních předpisů uvedených v § 1; stejně pozbývá platnosti i kupní

smlouva uzavřená podle § 4 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 15/1959 Sb.



§ 26



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1990.



Vybraná ustanovení novel



Čl.II zákona č. 115/1994 Sb.



1. Nároky na náhrady podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků

některých majetkových křivd, uplatněné ve lhůtě podle § 19 odst. 1 a 3

a neuspokojené ve lhůtě podle § 19 odst. 4, a zvýšení náhrady podle §

19 odst. 5 jsou splatné do tří let ode dne účinnosti tohoto zákona. To

neplatí o nárocích na náhrady, o kterých bylo do účinnosti tohoto

zákona zahájeno řízení před soudem.



2. Náhrady poskytnuté do účinnosti tohoto zákona se upraví podle § 19

odst. 5 a příslušné částky vyplatí Ministerstvo pro správu národního

majetku a jeho privatizaci nejpozději do tří let od účinnosti tohoto

zákona.



Čl. II zákona č. 211/2013 Sb.



Přechodné ustanovení



Finanční plnění získaná státem podle zákona č. 403/1990 Sb., ve znění

účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se převedou do příjmů

kapitoly státního rozpočtu Ministerstva financí do 1 měsíce ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



1) § 3 zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších

průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů

znárodněných a národních podniků.



§ 3 zákona č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných

výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých

poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru, ve změní zákona

č. 108/1950 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění

některých podniků průmyslu potravinářského.



§ 6 odst. 1 zákona č. 118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti

a o znárodnění velkoobchodních podniků, ve znění zákona č. 64/1951 Sb.,

kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění obchodních podniků.



§ 3 zákona č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo

více činnými osobami.



§ 1 odst. 2 zákona č. 121/1948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví, ve

znění zákona č. 58/1951 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o

znárodnění ve stavebnictví.



§ 3 zákona č. 123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků.



§ 6 zákona č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a

výčepních podniků a ubytovacích zařízení.



2) Zákon č. 173/1988 Sb., o podniku se zahraniční majetkovou účastí, ve

znění zákona č. 112/1990 Sb.



3) Část čtvrtá A hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění

pozdějších předpisů.



Zákon č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech.



5) § 4 odst. 1 vládního nařízení č. 15/1959 Sb.



6) Např. rodný nebo oddací list, závěť.



6a) Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných

práv k nemovitostem.



7) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství

České republiky, ve znění pozdějších předpisů.



8) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o

změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších

předpisů.