403/1990 Sb.
ZÁKON
ze dne 2. října 1990
o zmírnění následků některých majetkových křivd
Změna: 458/1990 Sb.
Změna: 528/1990 Sb.
Změna: 137/1991 Sb.
Změna: 264/1992 Sb.
Změna: 115/1994 Sb.
Změna: 320/2002 Sb.
Změna: 342/2006 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 211/2013 Sb.
Změna: 89/2012 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se
usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
Předmět úpravy
§ 1
Zákon se vztahuje na následky majetkových křivd způsobených fyzickým a
soukromým právnickým osobám odnětím vlastnického práva k nemovitým,
popřípadě movitým věcem podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., o
opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi
socialistického sektoru, podle zákona č. 71/1959 Sb., o opatřeních
týkajících se některého soukromého domovního majetku, a znárodněním
zestátněním na základě výměrů některých odvětvových ministerstev,
vydaných po roce 1955 a odvolávajících se na znárodňovací předpisy z
roku 1948. ^1) Za odnětí vlastnického práva ve smyslu tohoto zákona se
považuje i přechod vlastnického práva na základě kupní smlouvy podle §
4 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 15/1959 Sb.
§ 2
Zmírnění následků majetkových křivd podle tohoto zákona spočívá ve
vydání věci fyzické nebo soukromé právnické osobě, které byla odňata
(dále jen "vlastník") na základě předpisů uvedených v § 1, v poskytnutí
peněžní náhrady (§ 14) nebo ve vydání kupní ceny (§ 15) anebo v
doplatku rozdílu mezi peněžní náhradou a kupní cenou (§ 16).
§ 3
Další oprávněné osoby
(1) Zemřel-li vlastník nebo byl-li prohlášen za mrtvého, vydá se odňatá
věc dalším oprávněným osobám v tomto pořadí:
a) dědic ze závěti, dožil-li se dne účinnosti tohoto zákona;
b) děti vlastníka a jeho manžel, který žije ke dni účinnosti tohoto
zákona; není-li některé z dětí vlastníka v den účinnosti tohoto zákona
naživu, jsou na jeho místě oprávněnými osobami jeho děti, a není-li
naživu některé z nich, jeho potomci;
c) rodiče vlastníka, nejsou-li naživu osoby uvedené pod písmenem b),
kteří se dožili dne smrti vlastníka;
d) sourozenci, kteří žijí ke dni účinnosti tohoto zákona. V případě, že
některý ze sourozenců ke dni účinnosti tohoto zákona nežije, jsou
oprávněnými osobami na jeho místě jeho žijící děti.
(2) Nejsou-li osoby uvedené v odstavci 1, vydá se odňatá věc dědici
vlastníka, a není-li naživu, jeho žijícím dětem.
(3) Náležela-li odňatá věc do spoluvlastnictví více osob, jsou
oprávněnými osobami spoluvlastníci podle výše svých podílů; nežije-li
některý z nich, řídí se pořadí dalších na jeho místě oprávněných osob
podle odstavců 1 a 2.
ČÁST DRUHÁ
Vydání věci
§ 4
(1) Vydání podle § 2 a 3 se týká věcí, které držely ke dni účinnosti
tohoto zákona právnické osoby (dále jen "povinná osoba"), s výjimkou
cizích států, podniků se zahraniční majetkovou účastí^2) a obchodních
společností,^3) jejichž společníky jsou výhradně fyzické osoby. Tato
výjimka však neplatí, jde-li o věci nabyté od právnických osob po 1.
říjnu 1990.
(2) Povinnými osobami jsou též fyzické osoby, jež nabyly věc od státu,
který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v § 1
zákona, a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s
tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby
nabyvatele, dále i osoby blízké těchto osob, pokud na ně věc byla
těmito osobami převedena.
§ 5
(1) Povinná osoba je povinna neodkladně vydat věc oprávněné osobě na
její písemnou výzvu.
(2) Povinná osoba a oprávněná osoba sepíší dohodu o vydání věci a o
vzájemném vypořádání nároků podle tohoto zákona.
(3) Je-li předmětem dohody o vydání věci nemovitost, použije se § 133
odst. 2 občanského zákoníku.
(4) Pokud povinná osoba své povinnosti nesplní, oprávněná osoba může
uplatnit své nároky u soudu.
§ 6
(1) Vlastník připojí k písemné výzvě o vydání věci potvrzení krajského
úřadu, v jehož správním obvodu se nemovitost nachází, o odnětí věci
podle zákona č. 71/1959 Sb. nebo potvrzení odvětvového ministerstva o
znárodnění po roce 1955 anebo výměr tohoto ministerstva o znárodnění a
jeho rozsahu a o tom, komu byla věc odňata. Tyto doklady lze nahradit
výpisem z pozemkové knihy nebo jiným věrohodným dokladem, obsahují-li
právní důvod odnětí a jméno osoby (osob), které byla věc odňata.
(2) V případě převodu nemovitosti podle vládního nařízení č. 15/1959
Sb. se k výzvě připojí potvrzení krajského úřadu o odnětí věci a o tom,
komu byla odňata. Tyto doklady lze nahradit stejným způsobem jako
doklady podle odstavce 1. K výzvě se dále připojí potvrzení
a) krajského úřadu o výši částky, která byla za odňatou věc vlastníku
vyplacena^5) (dále jen "vyplacená částka"), s uvedením organizace,
která ji zaplatila;
b) Ministerstva financí o tom, zda bylo příslušným Ministerstvem
financí nebo příslušnou Správou pro věci majetkové a devizové za odňaté
věci vyplaceno mimořádné odškodnění ze státního rozpočtu (dále jen
"odškodnění"), komu bylo vyplaceno a v jaké výši.
(3) Další oprávněné osoby k výzvě rovněž připojí doklad osvědčující
jejich vztah k vlastníku (§ 3). ^6)
(4) Je-li oprávněnou osobou devizový cizozemec, přiloží k výzvě
potvrzení příslušné Správy pro věci majetkové a devizové, že nemovitost
nebyla vypořádána mezistátními dohodami.
§ 7
Oprávněná osoba je povinna do 60 dnů ode dne uzavření dohody odvést
a) vyplacenou částku, a to povinné osobě, která ji vyplatila, nebo
jejímu právnímu nástupci;
b) poskytnuté odškodnění Ministerstvu financí, kterému odvede i
vyplacenou částku, zanikla-li povinná osoba bez právního nástupce.
§ 8
K návrhu na vklad do katastru nemovitostí je oprávněná osoba povinna
předložit příslušnému orgánu republiky ^6a) doklad o odvedení částek
uvedených v § 7, případně o tom, že se uzavřela dohoda o splátkách.
§ 9
(1) Je-li více oprávněných osob, vyplývá jejich podíl z § 3 tohoto
zákona, pokud se písemně nedohodly jinak. Jestliže ve lhůtě podle § 19
uplatní nárok na vydání věci jen některé z nich, vydá se jim věc celá.
(2) Osoby, které uplatní nárok ve lhůtě uvedené v § 19 a jejichž nároky
nebudou uspokojeny, mohou vůči osobám, kterým byla věc vydána, uplatnit
své nároky u soudu ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto
zákona.
§ 10
(1) Věc se vydá oprávněné osobě ve stavu, v němž se nachází ke dni
uzavření dohody. Sjednala-li povinná osoba před tímto dnem smlouvu o
dodávce stavebních prací, o rekonstrukci nebo o modernizaci vydávané
nemovitosti, popřípadě jinou smlouvu týkající se vydávané věci, musí
dohoda obsahovat ujednání o tom, zda a v jakém rozsahu přejímá
oprávněná osoba práva a závazky z této smlouvy.
(2) Je-li vydávaná stavba oproti svému stavu v době odnětí znehodnocena
do té míry, že ji nelze užívat pro potřeby bydlení, výroby, obchodu
nebo jiných služeb bez okamžité stavební úpravy, přísluší oprávněné
osobě i peněžní náhrada (§ 14).
(3) Jde-li o stavbu, která byla podstatně zhodnocena tak, že její cena
určená ke dni uzavření dohody a stanovená postupem uvedeným v § 19a
převyšuje náhradu podle § 14 odst. 1, je na vůli oprávněné osoby, zda
se rozhodne pro tuto náhradu, nebo zda vyzve povinnou osobu k vydání
nemovitosti a uhradí Ministerstvu financí rozdíl mezi takto stanovenou
cenou a náhradou podle § 14 odst. 1. Povinná osoba je povinna vydat věc
do 30 dnů po oznámení výše jejího zhodnocení Ministerstvem financí v
případě, že se oprávněná osoba rozhodne pro její vydání.
(4) Pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po
převzetí pozemku státem, se nevydává; oprávněné osobě přísluší peněžní
náhrada (§ 14).
(5) Povinná osoba je povinna vydat pozemek, na němž byla umístěna
zaniklá stavba, pokud nejde o případ podle odstavce 4.
(6) Pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, se nevydává;
oprávněné osobě přísluší peněžní náhrada (§ 14).
§ 11
Povinná osoba nemůže proti oprávněným osobám uplatňovat žádné finanční
nebo jiné nároky související s vydávanými věcmi. Rovněž oprávněná
osoba, které byla věc vydána, nemůže proti povinné osobě uplatňovat
jiné nároky související s vydávanou věcí, než jsou uvedeny v tomto
zákoně. K zástavním právům a věcným břemenům, která vázla na věci v
době jejího odnětí nebo v době jejího vydání, se nepřihlíží.
§ 12
(1) Dnem převzetí nemovitosti oprávněná osoba vstupuje do práv a
závazků pronajimatele, který uzavřel dohodu o odevzdání a převzetí bytu
nebo smlouvu o nájmu nebytového prostoru v převzaté nemovitosti.
(2) Dosavadním uživatelům bytů a nebytových prostor ve vydávaných
nemovitostech, které slouží pro
a) činnost diplomatických a konzulárních misí,
b) poskytování zdravotnických a sociálních služeb,
c) potřeby školství,
d) provoz kulturních a tělovýchovných zařízení,
e) pracovní rehabilitaci a zaměstnání zdravotně postižených osob,
vzniká nárok vůči oprávněné osobě, které byla nemovitost vydána, na
uzavření dohody o užívání bytů a nájmu nebytových prostor, které se
řídí ustanoveními občanského zákoníku, zákona o nájmu a podnájmu
nebytových prostor a předpisy souvisejícími. Oprávněná osoba může
dohodu vypovědět nejdříve po uplynutí 10 let ode dne účinnosti tohoto
zákona. Tento závazek oprávněné osoby přechází na všechny další
vlastníky v uvedené době.
(3) Nedohodne-li se o výši nájemného a podmínkách jeho placení
oprávněná osoba s uživatelem bytu nebo nebytových prostor uvedených v
odstavci 2, rozhodne o výši nájemného příslušný orgán státní správy
podle obecně platných cenových předpisů.
(4) Uživatel bytu nebo nebytových prostor, který v souladu se
stavebními předpisy provedl vlastním nákladem úpravy, jimiž se byt nebo
nebytové prostory zhodnotily, má nárok na náhradu zhodnocení,
stanovenou podle platných cenových předpisů, od oprávněné osoby,
skončí-li mu právo jejich užívání z důvodu výpovědi ze strany vlastníka
nemovitosti. Povinná osoba nahradí oprávněné osobě náklady za
znehodnocení nemovitosti nad běžné opotřebení.
§ 13
Vydání movitých věcí
(1) Nárok na vydání movitých věcí má oprávněná osoba, prokáže-li, že
byly odňaty na základě předpisů uvedených v § 1 a kde se nacházejí ke
dni účinnosti tohoto zákona.
(2) Movité věci, které slouží k provozu činnosti umístěné ve vydávané
nemovitosti, je povinná osoba povinna nabídnout ke koupi nejprve
oprávněným osobám za zůstatkovou cenu, a to nejpozději ve lhůtě uvedené
v § 19 odst. 2.
ČÁST TŘETÍ
Peněžní náhrady
§ 14
(1) Za stavbu, která byla demolována, a za nemovitosti, za něž peněžní
náhrada přísluší podle § 10, poskytne Ministerstvo financí oprávněné
osobě na její výzvu doloženou podle § 6 peněžní náhradu (dále jen
"náhrada") ve výši stanovené podle stavu ke dni odnětí, a to postupem
uvedeným v § 19a, s připočtením 3% z této částky za každý rok od odnětí
do dne účinnosti tohoto zákona.
(2) Náhrada se sníží o vyplacenou částku [§ 6 odst. 2 písm. a)] nebo o
odškodnění [§ 6 odst. 2 písm. b)].
(3) Náhrada poskytovaná podle § 10 odst. 2 se dále sníží o cenu vydané
nemovitosti stanovenou podle odstavce 1, vypočtenou podle stavu
nemovitosti uvedeného v § 10 odst. 1.
§ 15
(1) Byly-li nemovitosti v době před účinností tohoto zákona převedeny
do vlastnictví jiných fyzických osob, než jsou osoby oprávněné, zůstává
právo těchto fyzických osob zachováno a oprávněné osobě vzniká nárok na
vydání kupní ceny od povinné osoby, která nemovitost prodala, nebo od
jejího právního nástupce. Toto neplatí, jestliže fyzická osoba nabyla
věc od státu způsobem uvedeným v § 4 odst. 2 zákona. V takovém případě
se nemovitost vydá oprávněné osobě, přičemž povinné osobě vznikne právo
na vrácení kupní ceny, kterou zaplatila při koupi věci, a úhradu za
zřízení práva osobního užívání pozemku. Tento nárok musí být uplatněn u
příslušného orgánu státní správy republiky.
(2) Zanikla-li povinná osoba bez právního nástupce, má oprávněná osoba
tento nárok proti Ministerstvu financí. Nárok na vydání kupní ceny má i
oprávněná osoba, která nemovitost odkoupila před účinností tohoto
zákona.
(3) Zachováno zůstává i vlastnické právo cizích států, podniku se
zahraniční majetkovou účastí a obchodní společnosti, jejímiž společníky
jsou výhradně fyzické osoby, bylo-li na ně převedeno v době před 1.
říjnem 1990. Oprávněné osobě vzniká nárok na vydání náhrady od
Ministerstva financí.
§ 16
Je-li kupní cena, na jejíž vrácení mají oprávněné osoby nárok podle §
15, nižší než náhrada podle § 14, doplatí Ministerstvo financí těmto
osobám rozdíl mezi náhradou a kupní cenou.
§ 17
Odkoupila-li nemovitost pouze některá z oprávněných osob, mají ostatní
z nich proti osobě, která obdržela celou kupní cenu, nárok na její
poměrnou část nebo na poměrnou část doplatku rozdílu mezi náhradou a
kupní cenou.
§ 18
Za nemovitost, o jejíž vydání oprávněné osoby neprojeví ve lhůtě
stanovené v § 19 odst. 1 zájem, náhrada nepřísluší.
§ 19
(1) K vydání věci (§ 5) nebo kupní ceny (§ 15) může oprávněná osoba
povinnou osobu vyzvat do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona,
jinak její nárok zaniká.
(2) Povinná osoba je povinna uzavřít dohodu s oprávněnou osobou a vydat
jí věc nebo kupní cenu nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty uvedené v
odstavci 1 anebo ve lhůtě uvedené v § 10 odst. 3.
(3) Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 může oprávněná osoba vyzvat
Ministerstvo financí k poskytnutí náhrady podle § 14 nebo k vydání
kupní ceny podle § 15, popřípadě k doplacení rozdílu podle § 16.
(4) Ministerstvo financí je povinno částky podle odstavce 3 vyplatit
nejpozději do jednoho roku poté, co výzvu obdrželo.
(5) Pokud Ministerstvo financí nesplní povinnost ve lhůtě uvedené v
odstavci 4, zvýší se náhrada o 1 % za každý započatý měsíc ode dne
uplynutí této lhůty do dne poskytnutí náhrady.
§ 19a
(1) Pro oceňování všech staveb pro účely tohoto zákona se použije část
I., hlava první vyhlášky č. 73/1964 Sb. (dále jen "vyhláška").
(2) Náhrada za pozemek, který se nevrací se stanoví pětinásobkem sazeb
uvedených v § 15 odst. 1 písm. a) vyhlášky podle sazby platné pro
výměru pozemků do 800 m čtverečných bez ohledu na jeho výměru.
(3) Peněžní částku, kterou je oprávněná osoba povinna uhradit podle §
10 odst. 3, stanoví Ministerstvo financí současně se stanovením lhůty
pro její zaplacení, a to i v případech, kdy byla nemovitost podle
tohoto zákona již vydána.
(4) Způsob ocenění za použití vyhlášky stanoví v jednotlivých případech
Ministerstvo financí.
ČÁST ČTVRTÁ
§ 20
Tento zákon se vztahuje i na devizového cizozemce, pokud věc, která by
měla být převedena do jeho vlastnictví, nebyla vypořádána mezistátními
majetko-právními dohodami.
§ 21
Nezbytné náklady spojené s poskytováním náhrad oprávněným osobám nese
Ministerstvo financí.
§ 22
(1) Povinná osoba je povinna s odňatými věcmi a s movitými věcmi
uvedenými v § 13 odst. 2 až do jejich vydání oprávněným osobám nakládat
s péčí řádného hospodáře; ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto
věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného ani
přenechat jinému do užívání, s výjimkou dohod o odevzdání a převzetí
bytu, uzavřených na podkladě dohod o výměně bytu.
(2) Právo na náhradu škody, kterou by povinná osoba způsobila porušením
této povinnosti, zůstává ustanovením § 11 nedotčeno.
(3) Pokud povinná osoba neuspokojí nároky oprávněné osoby podle tohoto
zákona ve stanovené lhůtě (§ 19 odst. 2), je povinna uhradit
Ministerstvu financí za každý den překročení lhůty částku 3000 Kč.
Uplatní-li oprávněná osoba nárok u soudu, končí lhůta uplynutím 30 dnů
poté, kdy jeho rozhodnutí nabylo právní moci.
§ 23
(1) Náklady spojené se sepsáním dohody o vydání věci nese povinná
osoba.
(2) Notářské a správní poplatky související s vydáním věci podle tohoto
zákona se nevyměřují.
(3) Osoba domáhající se svého práva podle tohoto zákona proti povinné
osobě je osvobozena od soudních poplatků.
§ 23a
Není-li oprávněné osoby nebo neuplatnila-li žádná z oprávněných osob
nárok na vydání věci ve lhůtě stanovené v § 19, stává se oprávněnou
osobou stát, který uplatní toto své právo nejpozději do osmnácti měsíců
ode dne účinnosti tohoto zákona. Postup při uplatnění nároku státu
stanoví zvláštním předpisem příslušné orgány republik.
§ 23b
Působnosti stanovené krajskému úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem
přenesené působnosti.
§ 23c
(1) Ministerstvo vnitra poskytuje Ministerstvu financí pro účely
ověřování údajů o fyzických osobách, které jsou účastníky restitučního
řízení a současně státními občany České republiky,
a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,
b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel.
(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou
a) příjmení,
b) jméno, popřípadě jména,
c) datum narození,
d) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České
republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo;
je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v
rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za
mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou
a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,
b) datum narození,
c) rodné číslo,
d) zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům,
e) datum, místo a okres úmrtí,
f) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden
jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil.
(4) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru
obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence
obyvatel, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.
(5) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen
takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
§ 23d
Finanční plnění získaná státem podle tohoto zákona jsou příjmem
státního rozpočtu.
ČÁST PÁTÁ
§ 24
Doplňují se
1. zrušen
2. ustanovení § 125 odst. 2 hospodářského zákoníku, do něhož se vkládá
nové ustanovení písmene e), které zní:
"e) jde-li o smlouvu o dodávce stavebních prací, o rekonstrukci nebo o
modernizaci, popřípadě o jinou smlouvu týkající se nemovitosti vydávané
podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových
křivd.".
§ 25
(1) Zrušují se
1. vládní nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých
věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru;
2. vyhláška ministerstva financí č. 88/1959 Ú.l., o opatřeních
týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického
sektoru;
3. zákon č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého
soukromého domovního majetku;
4. vyhláška ministerstva financí a spravedlnosti č. 236/1959 Ú.l., o
opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku.
(2) Po dni účinnosti tohoto zákona se nepoužije § 6 odst. 1 zákona č.
118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti a o znárodnění
velkoobchodních podniků, ve znění zákona č. 64/1951 Sb., kterým se mění
a doplňují předpisy o znárodnění obchodních podniků.
(3) Uzavřením dohody podle § 5 odst. 2 anebo právní mocí rozsudku (§ 22
odst. 3) pozbývá platnosti rozhodnutí o odnětí věci, vydané podle
právních předpisů uvedených v § 1; stejně pozbývá platnosti i kupní
smlouva uzavřená podle § 4 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 15/1959 Sb.
§ 26
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1990.
Vybraná ustanovení novel
Čl.II zákona č. 115/1994 Sb.
1. Nároky na náhrady podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků
některých majetkových křivd, uplatněné ve lhůtě podle § 19 odst. 1 a 3
a neuspokojené ve lhůtě podle § 19 odst. 4, a zvýšení náhrady podle §
19 odst. 5 jsou splatné do tří let ode dne účinnosti tohoto zákona. To
neplatí o nárocích na náhrady, o kterých bylo do účinnosti tohoto
zákona zahájeno řízení před soudem.
2. Náhrady poskytnuté do účinnosti tohoto zákona se upraví podle § 19
odst. 5 a příslušné částky vyplatí Ministerstvo pro správu národního
majetku a jeho privatizaci nejpozději do tří let od účinnosti tohoto
zákona.
Čl. II zákona č. 211/2013 Sb.
Přechodné ustanovení
Finanční plnění získaná státem podle zákona č. 403/1990 Sb., ve znění
účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se převedou do příjmů
kapitoly státního rozpočtu Ministerstva financí do 1 měsíce ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.
1) § 3 zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších
průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů
znárodněných a národních podniků.
§ 3 zákona č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných
výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých
poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru, ve změní zákona
č. 108/1950 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění
některých podniků průmyslu potravinářského.
§ 6 odst. 1 zákona č. 118/1948 Sb., o organizaci velkoobchodní činnosti
a o znárodnění velkoobchodních podniků, ve znění zákona č. 64/1951 Sb.,
kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění obchodních podniků.
§ 3 zákona č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo
více činnými osobami.
§ 1 odst. 2 zákona č. 121/1948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví, ve
znění zákona č. 58/1951 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o
znárodnění ve stavebnictví.
§ 3 zákona č. 123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků.
§ 6 zákona č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a
výčepních podniků a ubytovacích zařízení.
2) Zákon č. 173/1988 Sb., o podniku se zahraniční majetkovou účastí, ve
znění zákona č. 112/1990 Sb.
3) Část čtvrtá A hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění
pozdějších předpisů.
Zákon č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech.
5) § 4 odst. 1 vládního nařízení č. 15/1959 Sb.
6) Např. rodný nebo oddací list, závěť.
6a) Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných
práv k nemovitostem.
7) Zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství
České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
8) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o
změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších
předpisů.