119/1990 Sb.
ZÁKON
ze dne 23. dubna 1990
o soudní rehabilitaci
Změna: 47/1991 Sb.
Změna: 633/1992 Sb.
Změna: 198/1993 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se
usneslo na tomto zákoně:
ODDÍL PRVNÍ
Účel zákona
§ 1
(1) Účelem zákona je zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které
v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská
politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních
dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za
trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně
odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení,
odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem
odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné
odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti
osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly.
(2) Činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených
ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v
navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech,
byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu
s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich
trestní stíhání a trestání.
ODDÍL DRUHÝ
Zrušení rozhodnutí ze zákona
§ 2
(1) Pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25.
února 1948 do 1. ledna 1990, týkající se skutků spáchaných po 5. květnu
1945,
a) podle zákona č. 50/1923 Sb., ve znění zákonů jej měnících a
doplňujících, pro zločiny, přečiny nebo přestupky úkladů podle § 1,
přípravy úkladů podle § 2, prorady podle § 4, zrady státního tajemství
podle § 5, vojenské zrady podle § 6, spolčení k útokům na ústavní
činitele podle § 9, násilí proti ústavním činitelům neb osobování si
jejich moci podle § 10, urážky prezidenta republiky podle § 11,
nepřekažení nebo neoznámení trestních podniků podle § 12 odst. 1 ve
vztahu k činům podle § 1, 2, 6 a 9, rušení obecného míru podle § 14
odst. 1, 5, 6 a § 14a, výzvy k neplnění zákonných povinností nebo k
trestním činům podle § 15 odst. 1 a podle § 15 odst. 3 ve vztahu k
zločinům podle § 1 a 2, sdružování státu nepřátelské podle § 17, šíření
nepravdivých zpráv podle § 18, hrubé neslušnosti podle § 20,
nedovoleného zpravodajství podle § 23, ohrožování obrany republiky
podle § 24 nebo schvalování trestních činů podle § 16 ve vztahu k
uvedeným zločinům nebo k přečinům;
b) podle zákona č. 231/1948 Sb., pro zločiny, přečiny nebo přestupky
velezrady podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b), c), d), e),
sdružování proti státu podle § 2 odst. 1 a 3, pobuřování proti
republice podle § 3 odst. 1 a 2, hanobení republiky podle § 4,
vyzvědačství podle § 5, vyzvědačství proti spojenci podle § 6,
nedbalého uchovávání státního tajemství podle § 7, ohrožení obrany
republiky podle § 8 a 9, nedovoleného zpravodajství podle § 12,
spolčení k útokům na ústavní činitele podle § 17, osobování si
pravomoci ústavních činitelů podle § 19, vzbouření podle § 20 a 21,
ublížení na cti prezidentu republiky podle § 23, hanobení některých
ústavních činitelů podle § 24, popuzování podle § 26, zneužití úřadu
duchovního nebo jiné podobné funkce podle § 28, nedovoleného
ozbrojování podle § 31, šíření poplašné zprávy podle § 32, sabotáže
podle § 36 a 37, ohrožování jednotného hospodářského plánu z nedbalosti
podle § 38, prorady podle § 39, neoprávněného opuštění území republiky
a neuposlechnutí výzvy k návratu podle § 40, poškozování zájmu
republiky v cizině podle § 41, hanobení spojeneckého státu podle § 42
nebo podněcování k trestnému činu a k neplnění zákonných povinností
podle § 33, schvalování trestného činu podle § 34, nepřekažení nebo
neoznámení trestného činu podle § 35, spáchané ve vztahu k uvedeným
zločinům nebo přečinům;
c) podle zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a
doplňujících, pro trestné činy velezrady podle § 78 odst. 1, 2, odst. 3
písm. b), c), d), e), sdružování proti republice podle § 79 a § 80
odst. 1, odst. 2 písm. b), podvracení republiky podle § 79a, teroru
podle § 80a odst. 4, 5, pobuřování proti republice podle § 81 odst. 1 a
§ 82, sabotáže podle § 85, vyzvědačství podle § 86 a 87, ohrožení
státního tajemství podle § 88 až 92, věrolomnosti podle § 93 a 94,
opuštění republiky podle § 95, ohrožování zájmů republiky v cizině
podle § 96 a 97, spolčení k útoku na ústavního činitele podle § 107,
násilí na ústavním činiteli podle § 108, snižování vážnosti prezidenta
republiky podle § 110, hanobení ústavního činitele podle § 111,
ohrožení hospodářského a služebního tajemství podle § 112 až 114,
nedovolené výroby a držení vysílací stanice podle § 122, zneužití
náboženské funkce podle § 123, hanobení republiky podle § 124, hanobení
spojeneckého státu podle § 125, šíření poplašné zprávy podle § 127 a §
128 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3, nepřátelského jednání proti
republice podle § 129, pletich proti zestátnění podle § 130, zneužití
vlastnického práva podle § 133, ohrožení zásobování podle § 134,
ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135 a 136, pletich při
veřejných dodávkách a pracích podle § 137, ohrožení plánování a
kontroly plnění plánu podle § 138, maření dozoru nad církvemi a
náboženskými společnostmi podle § 173 a 174 nebo nadržování podle §
163, nepřekažení trestného činu podle § 164, neoznámení trestného činu
podle § 165, spolčení podle § 166, podněcování podle § 167 a 168 anebo
schvalování trestného činu podle § 169, spáchané ve vztahu k uvedeným
trestným činům;
d) podle zákona č. 140/1961 Sb., ve znění předpisů jej měnících a
doplňujících, pro trestné činy rozvracení republiky podle § 92 odst. 1,
odst. 2 písm. a), podvracení republiky podle § 98 odst. 1, odst. 2
písm. a), b), poškozování státu světové socialistické soustavy podle §
99 ve vztahu k trestným činům podle § 92 odst. 1, odst. 2 písm. a) nebo
§ 98, pobuřování podle § 100 odst. 1, 2, odst. 3 písm. a), zneužívání
náboženské funkce podle § 101, hanobení republiky a jejího
představitele podle § 102 a 103, hanobení státu světové socialistické
soustavy a jeho představitele podle § 104, opuštění republiky podle §
109 odst. 1, 2, odst. 3 písm. a), b), c), poškozování zájmů republiky v
cizině podle § 112, odnětí věci hospodářskému určení podle § 116 odst.
1, 2, ohrožení hospodářského tajemství podle § 122, neoprávněného
nakládání s vynálezem podle § 123, ohrožení služebního tajemství podle
§ 173, maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle §
178 nebo podněcování podle § 164, schvalování trestného činu podle §
165, nadržování podle § 166, nepřekažení trestného činu podle § 167 a
neoznámení trestného činu podle § 168, spáchané ve vztahu k uvedeným
trestným činům;
e) podle zákona č. 150/1969 Sb., ve znění předpisů jej měnících a
doplňujících, pro přečiny proti zájmům socialistické společnosti v
oblasti styku s cizinou podle § 5 písm. b), c), proti veřejnému pořádku
podle § 6 písm. a) a c) nebo nadržování podle § 12 ve vztahu k uvedeným
přečinům;
f) podle zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č.
99/1969 Sb., pro přestupek podle § 1,
g) podle § 153, 155, 156 a 157 zákonného článku V trestního zákona o
zločinech a přečinech z roku 1878, pro zločiny vzpoury, spáchané ve
vztahu k ochraně náboženské svobody;
h) podle § 2 a 4 zákonného článku XL z roku 1914 o trestní ochraně
úřadů, pro trestné činy shluknutí, spáchané ve vztahu k ochraně
náboženské svobody,
jakož i všechna další rozhodnutí v téže trestní věci na ně obsahově
navazující se zrušují k datu, kdy byla vydána.
(2) Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je odsouzený účasten
rehabilitace,učiní soud i bez návrhu. Vztahuje-li se rehabilitace podle
odstavce 1 jen na některý z trestných činů, za nějž byl uložen úhrnný
nebo souhrnný trest, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti
přiměřený trest za trestné činy rehabilitací nedotčené nebo od
stanovení přiměřeného trestu upustí. Jinak trestní stíhání zastaví.
(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má
odkladný účinek. Byla-li rozhodnutí vydaná v původním řízení, jakož i
všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující zrušena v plném
rozsahu, může stížnost podat jen prokurátor.
§ 3
(1) Proti rozhodnutí podle § 2 odst. 2 může prokurátor ve lhůtě 60 dnů
ode dne jeho oznámení podat námitky zejména, jestliže:
a) skutek, který je předmětem rozhodnutí, měl být posouzen podle jiného
ustanovení, na které se rehabilitace ze zákona nevztahuje;
b) skutek směřoval k prosazení fašistických nebo obdobných cílů nebo
byl spáchán v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný obecně trestný čin nebo
vyhnout se odpovědnosti za takový čin;
c) skutek měl za následek smrt, těžkou ujmu na zdraví nebo škodu
velkého rozsahu nebo;
d) k postihu skutku je nebo byla Česká a Slovenská Federativní
Republika vázána mezinárodní smlouvou.
Námitky může prokurátor vznést i ve stížnosti podle § 2 odst. 3.
(2) O námitkách prokurátora rozhoduje nejvyšší soud republiky, v
oblasti vojenské justice Nejvyšší soud ČSFR ve veřejném zasedání.
Nezamítne-li soud námitky jako nedůvodné, napadené rozhodnutí usnesením
zruší a věc přikáže k přezkumnému řízení podle oddílu třetího. Toto
rozhodnutí nahrazuje návrh podle § 5.
ODDÍL TŘETÍ
Zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení
§ 4
Přezkumné řízení podle tohoto oddílu lze konat ve věcech, v nichž bylo
v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní
rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy,
přečiny nebo přestupky neuvedené v § 2, spáchané po 5. květnu 1945
a) podle zákona č. 50/1923 Sb., ve znění zákonů jej měnících a
doplňujících,
b) podle zákona č. 231/1948 Sb.,
c) podle hlavy první a hlavy druhé oddílu prvního zvláštní části zákona
č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, dále pro
trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 a 266,
vyhýbání se služební povinnosti podle § 270, pro trestný čin zběhnutí
podle § 273 odst. 3 a pro trestný čin spolčení k zběhnutí podle § 275
odst. 2 písm. b) uvedeného zákona,
d) podle hlavy první oddílu prvního zvláštní části zákona č. 88/1950
Sb., ve znění zákona č. 102/1953 Sb., a pro přestupek na ochranu
jednotného hospodářského plánu podle § 39 a na ochranu pořádku ve
věcech církevních podle § 101 uvedeného zákona,
e) podle hlavy první zvláštní části zákona č. 140/1961 Sb., ve znění
předpisů jej měnících a doplňujících a dále pro trestné činy neplnění
úkolů při provozu soukromého hospodářství podle § 119, útoku na státní
orgán a orgán společenské organizace podle § 154 odst. 2, útoku na
veřejného činitele podle § 156 odst. 2, ztěžování výkonu pravomoci
veřejného činitele podle § 156a, hanobení národa, rasy a přesvědčení
podle § 198 písm. b), šíření poplašné zprávy podle § 199, nenastoupení
služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 a podle § 270 odst. 1,
vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1, zběhnutí do
ciziny podle § 283 odst. 1, 2 a ohrožování politického a morálního
stavu jednotky podle § 288 odst. 1 uvedeného zákona,
f) podle druhého oddílu zákona č. 19/1855 ř.z.
§ 5
(1) Řízení se zahajuje na návrh odsouzeného, jeho příbuzných v pokolení
přímém, jeho sourozence, osvojitele, osvojence, manžela nebo druha
anebo na návrh osoby, jejíž práva či právem chráněné zájmy byly
rozhodnutím dotčeny. Je-li odsouzený zbaven způsobilosti k právním
úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může návrh
podat též jeho zákonný zástupce, a to i proti vůli odsouzeného.
(2) Návrh může podat též prokurátor.
(3) Osoba, která návrh podala, jej může výslovným prohlášením vzít
zpět, a to až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Návrh
podaný jinou osobou (oprávněnou) lze vzít zpět jen s výslovným
souhlasem odsouzeného (zákonného zástupce). Prokurátor může vzít zpět
návrh i bez souhlasu odsouzeného.
(4) Dozví-li se soud ze své úřední činnosti o okolnosti, která by mohla
odůvodnit návrh na zahájení řízení, uvědomí o tom odsouzeného, a
není-li to možné, jinou osobu oprávněnou podat návrh, vždy však též
prokurátora.
§ 6
(1) Návrh lze podat nejpozději do dvou let ode dne účinnosti tohoto
zákona. Bylo-li zahájeno přezkumné řízení jen na návrh prokurátora a
ten jej vzal zpět, může odsouzený podat návrh nejpozději do jednoho
roku ode dne, kdy byl o zpětvzetí návrhu vyrozuměn.
(2) Zmešká-li oprávněná osoba z důležitých důvodů lhůtu k podání návrhu
na zahájení řízení, může požádat o navrácení lhůty do jednoho měsíce od
pominutí překážky, nejpozději však do tří let ode dne účinnosti tohoto
zákona. Nebyl-li návrh na zahájení řízení dosud podán, je třeba jej se
žádostí spojit.
(3) O navrácení lhůty rozhodne soud, jemuž přísluší konat přezkumné
řízení.
ODDÍL ČTVRTÝ
Řízení před soudem
§ 7
(1) K rozhodnutí podle oddílu druhého a k přezkumnému řízení podle
oddílu třetího je příslušný soud, který rozhodoval v původním řízení v
prvním stupni. Neexistuje-li již tento soud, rozhoduje věcně příslušný
soud, v jehož obvodu měl sídlo soud, který rozhodoval v původním řízení
v prvním stupni.
(2) Rozhodnutí ve věcech bývalého státního soudu a rozhodnutí
nejvyššího soudu jako soudu prvního stupně přezkoumává krajský soud a
byl-li odsouzený osobou podléhající pravomoci vojenských soudů, vyšší
vojenský soud příslušný podle nyní platných předpisů.
(3) Ustanovení trestního řádu o příslušnosti samosoudce konat řízení se
neužije.
§ 8
Na vyloučení orgánů činných v trestním řízení se užije nyní platných
předpisů. Z vykonávání úkonů podle tohoto zákona je dále vyloučen
soudce, který se účastnil rozhodování v původním řízení. Stejně je
vyloučen prokurátor, který byl činný v původním řízení.
§ 9
Rozhodnutí podle oddílu druhého, není-li stanoveno jinak, činí soud v
neveřejném zasedání. V řízení o návrhu podle oddílu třetího může soud
rozhodnout v neveřejném zasedání jen o zamítnutí návrhu podaného
opožděně nebo neoprávněnou osobou, nebo o zamítnutí návrhu ve věci,
která již podle tohoto oddílu byla přezkoumána, nebo o zamítnutí návrhu
ve věci, na kterou se tento zákon nevztahuje. V ostatních případech
soud rozhoduje ve veřejném zasedání.
§ 10
(1) Účast prokurátora je ve veřejném i v neveřejném zasedání povinná.
(2) Ve veřejném zasedání musí mít odsouzený obhájce.
(3) Odsouzený musí mít obhájce i tehdy, je-li neznámého pobytu. Obhájce
má stejná práva jako odsouzený. V takovém případě stačí písemnosti
doručit obhájci.
§ 11
Veřejné zasedání, o němž byl odsouzený řádně vyrozuměn, lze konat i v
jeho nepřítomnosti, pokud je možno věc spolehlivě rozhodnout i bez jeho
účasti. Nelze-li odsouzenému doručit vyrozumění o veřejném zasedání,
stačí jej doručit obhájci.
§ 12
(1) Je-li pro rozhodnutí třeba některé skutečnosti předem objasnit,
provede potřebné šetření předseda senátu; může jím pověřit též jiného
člena senátu nebo o ně požádat vyšetřovatele prokuratury, a jde-li o
jednotlivé úkony menší závažnosti, i jiné orgány. Obhájce má právo se
těchto úkonů zúčastnit.
(2) Všechny orgány a organizace jsou povinny na požádání předložit
neprodleně soudu případně prokuratuře nebo jiným orgánům uvedeným v
odstavci 1 potřebný písemný materiál a vyhovět i jiným jeho dožádáním.
Nemohou se přitom dovolávat povinnosti zachovávat státní, služební nebo
hospodářské tajemství, pokud jde o okolnosti, které souvisí s původním
řízením.
§ 13
Na výslech svědka v přezkumném řízení se nevztahuje ustanovení § 99
odst. 1 a 2 trestního řádu o zákazu výslechu, pokud jde o okolnosti,
které souvisí s původním řízením. To neplatí pro výslech obhájce.
§ 14
(1) Zjistí-li soud v přezkumném řízení, že přezkoumávané rozhodnutí je
vadné zejména proto, že:
a) bylo učiněno na podkladě nesprávných zjištění, zejména že se opíralo
o podvržené nebo zfalšované důkazy, nebo vycházelo z uměle
zkonstruovaných obvinění,
b) v řízení došlo k hrubému porušení procesních předpisů, zejména k
vynucení doznání násilím nebo jinými způsoby,
c) skutek, který je předmětem odsuzujícího výroku, byl vyprovokován,
organizován nebo řízen bezpečnostními orgány,
d) skutek byl uznán trestným v rozporu s tehdy platným zákonem,
e) skutek byl kvalifikován podle přísnějšího ustanovení, než vyplývalo
ze zákona,
f) uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s jeho zákonným účelem
nebo výměra trestu byla ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti
činu pro společnost,
zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné.
(2) Jestliže důvod, z něhož soud rozhodl ve prospěch odsouzeného,
prospívá dalšímu spoluodsouzenému, rozhodne soud vždy též i v jeho
prospěch.
(3) Zruší-li soud původní rozhodnutí podle odstavce 1, zruší zároveň
všechna další rozhodnutí na původní rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
(4) Nezjistí-li soud důvody k postupu podle odstavce 1, návrh jako
nedůvodný zamítne.
§ 15
(1) Po právní moci rozhodnutí podle § 14 odst. 1 soud pokračuje v
řízení na podkladě původní obžaloby. Při hlavním líčení se ustanovení §
11 užije obdobně.
(2) Novým rozsudkem nelze odsouzenému uložit přísnější trest, než jaký
mu byl uložen původním rozhodnutím.
(3) Došlo-li po zrušení vadného rozhodnutí k zastavení nebo přerušení
trestního stíhání, může odsouzený nebo jeho zákonný zástupce do 15 dnů
ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno, požádat, aby se v řízení
pokračovalo. Pro další řízení pak platí přiměřeně § 227 trestního řádu.
§ 16
(1) Řízení nebrání smrt odsouzeného. Trestní stíhání nelze po zrušení
původního rozhodnutí zastavit proto, že odsouzený zemřel.
(2) Bylo-li rozhodnutí soudu vydané v původním řízení zrušeno, doba od
jeho právní moci do právní moci zrušovacího rozhodnutí se do promlčecí
doby nezapočítává.
§ 17
(1) Na způsob rozhodování soudu podle tohoto zákona, s výjimkou
rozhodování podle oddílu šestého, se užije ustanovení § 119 odst. 1
trestního řádu.
(2) Proti usnesení soudu o zrušení původního rozhodnutí, o návrhu na
zahájení řízení podle tohoto zákona, jakož i usnesení, jímž se nově ve
věci rozhoduje, lze podat stížnost, jde-li o usnesení, jímž soud
rozhoduje v prvním stupni.
(3) Proti rozsudku, jímž soud rozhoduje ve věci v prvním stupni, lze
podat odvolání.
(4) Na řízení o odvolání nebo stížnosti se užijí příslušná ustanovení
trestního řádu.
§ 18
Na započítání vazby a trestu v případě, že po zrušení původního
rozhodnutí je odsouzenému pravomocně uložen nový trest, se užije
ustanovení § 38 trestního zákona.
§ 19
(1) Byl-li návrh na zahájení přezkumného řízení jako zcela nedůvodný
pravomocně zamítnut, je ten, kdo návrh podal, povinen státu nahradit
náklady řízení, a to paušální částkou stanovenou ve zvláštním
předpisu.^1)
(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje prokurátora.
(3) Náklady obhajoby hradí stát:
a) v řízení podle § 3,
b) byl-li návrh shledán aspoň zčásti důvodný,
c) bez ohledu na výsledek řízení, bylo-li řízení zahájeno na návrh
prokurátora.
ODDÍL PÁTÝ
Zrušení některých dalších rozhodnutí
§ 20
Jestliže rozhodnutí vyhlášené v původním řízení bylo prohlášeno podle
oddílu druhého za zrušené v celém rozsahu, neb takové rozhodnutí bylo v
přezkumném řízení zrušeno a odsouzený obžaloby plně zproštěn, zrušují
se i rozhodnutí odsuzující jej pro čin spáchaný během výkonu trestu
odnětí svobody odpykávaného na podkladě zrušeného rozhodnutí nebo během
výkonu vazby, která takovému rozhodnutí předcházela, pokud nejde o čin,
který měl za následek smrt, těžkou újmu na zdraví nebo škodu velkého
rozsahu.
§ 21
(1) Rozhodnutí podle § 20 učiní na návrh osoby uvedené v § 5 odst. 1 a
2 soud, který v původním řízení rozhodl v prvním stupni.
(2) Rozhodnutí, jímž se návrhu vyhovuje, lze učinit i v neveřejném
zasedání. Ustanovení § 2 odst. 2 a § 17 se užije obdobně.
§ 22
Občan, jehož návrh byl v přezkumném řízení shledán důvodným, nebo který
je účasten rehabilitace ze zákona, má nárok, aby rozhodnutí nahrazující
původní rozsudek bylo vhodným způsobem zveřejněno. O způsobu zveřejnění
rozhodne po slyšení dotčeného občana předseda senátu. Náklady spojené
se zveřejněním hradí stát.
§ 22a
(1) Soud na návrh osoby uvedené v § 5 odst. 1 a 2 rozhodne, že
rehabilitace se vztahuje i na čin v § 2 odst. 1 neuvedený, za který byl
uložen úhrnný nebo souhrnný trest ve spojení s činem, na který se
rehabilitace podle § 2 odst. 1 vztahuje, nejde-li o skutek uvedený v §
3 odst. 1 písm. b), c) a d) s výjimkou případů krajní nouze nebo nutné
obrany a
a) tento čin přímo souvisí s činem podléhajícím rehabilitaci, nebo
b) byl spáchán na obranu vlastního života nebo svobody při činnosti
podléhající rehabilitaci podle § 2 odst. 1,
za předpokladu, že k odsouzení došlo z důvodu uvedeného v § 1. V tomto
případě soud odsuzující rozsudek zruší a trestní stíhání zastaví i
ohledně tohoto trestného činu; jinak návrh zamítne. Ustanovení § 5
odst. 3 se použije obdobně.
(2) Pro podání stížnosti nebo námitek proti rozhodnutí podle odstavce 1
se ustanovení § 2 odst. 3 a § 3 odst. 1 a 2 použijí obdobně.
§ 22b
(1) Na návrh osoby uvedené v § 5 odst. 1 nebo prokurátora rozhodne soud
o rehabilitaci podle § 22a odst. 1 i v případech, kdy bylo podle § 2
odst. 2 o rehabilitaci pravomocně rozhodnuto. V takovém případě zruší i
rozhodnutí o stanovení přiměřeného trestu podle § 2 odst. 2.
(2) Návrh podle odstavce 1 je třeba podat do jednoho roku od účinnosti
tohoto zákona; nejpozději však do jednoho roku od právní moci
rozhodnutí podle § 2 odst. 2. Souhlasí-li prokurátor s tím, aby bylo
použito § 22a odst. 1, rozhodne soud v neveřejném zasedání; jinak
rozhoduje ve veřejném zasedání.
ODDÍL ŠESTÝ
Odškodnění
§ 23
(1) Nárok na odškodnění zahrnuje zejména:
a) náhradu za ztrátu na výdělku za každý měsíc za vazbu a výkon trestu
odnětí svobody ve výši 2 500 Kčs, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla
místo této náhrady poskytnuta náhrada za ztrátu na výdělku po dobu
vazby a výkonu trestu odnětí svobody podle obecných předpisů,
b) náhradu škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s vazbou nebo
výkonem trestu odnětí svobody, pokud tato náhrada nepřísluší podle
jiných předpisů,
c) náhradu nákladů trestního řízení ve výši 200 Kčs, výkonu vazby ve
výši 600 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody ve
výši 150 Kčs za každý měsíc výkonu trestu, pokud poškozený nepožádá,
aby mu byla místo těchto náhrad poskytnuta náhrada skutečně zaplacených
nákladů,
d) náhradu zaplacených nákladů obhajoby v původním trestním řízení,
e) náhradu zaplaceného peněžitého trestu nebo úhrnu provedených srážek
z odměny za práci při výkonu trestu nápravného opatření.
(2) Zvláštní zákon upraví podmínky uplatňování nároků vyplývajících ze
zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo
zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků.
(3) Odškodnění v plném rozsahu se poskytuje jen tehdy, bylo-li
odsuzující soudní rozhodnutí zcela zrušeno podle oddílu druhého nebo
pátého anebo takové rozhodnutí bylo zcela zrušeno podle oddílu třetího
a poškozený zproštěn obžaloby. Dojde-li jen k částečné změně
odsuzujícího soudního rozhodnutí, poskytne se odškodnění jen se
zřetelem k rozdílu mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku
a stanovenými přiměřenými tresty nebo tresty nově uloženými.
(4) Pro způsob a rozsah náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady škody na
zdraví platí ustanovení občanského zákoníku;
a) průměrným výdělkem před poškozením se rozumí průměrný výdělek v době
před zahájením trestního stíhání,
b) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu vazby a výkonu trestu odnětí
svobody nesmí přesáhnout částku 30 000 Kčs za 1 rok.
(5) Náhrada nepřesahující 30 000 Kčs se vyplatí v hotovosti. U náhrad
přesahujících tuto částku se vyplatí 20 % přiznané náhrady, nejméně
však 30 000 Kčs v hotovosti; zbytek v zúročitelných státních
dluhopisech splatných nejpozději do konce roku 1995.
(6) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením
a) podmínky a způsob určování výše náhrady za ztrátu na výdělku
vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně,
b) podrobnosti k provedení ustanovení odstavce 5, zejména rozsah emisí
státních dluhopisů, podmínky jejich vydávání a splácení a míru
zúročení.
§ 24
(1) Při uplatňování nároků podle § 23, 26 a 27 se postupuje podle
zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím
orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.
(2) Nárok je třeba uplatnit u soudu ve lhůtě tří roků od právní moci
zprošťujícího rozhodnutí nebo rozhodnutí odsuzujícího k mírnějšímu
trestu a nebo rozhodnutí, kterým bylo trestní stíhání zastaveno; jinak
nárok zaniká. Po dobu předchozího projednávání nároku podle § 9 zákona
č. 58/1969 Sb., nejdéle však po dobu šesti měsíců, tato lhůta pro
uplatnění nároku neběží.
§ 25
(1) Pro účely důchodového zabezpečení se doba vazby a výkonu trestu
odnětí svobody poškozeného, který byl podle tohoto zákona zcela
zproštěn obžaloby, posuzuje jako doba pokračování v zaměstnání
(pracovní činnosti), jež poškozený konal před vzetím do vazby (nástupu
trestu), podle předpisů o sociálním zabezpečení. Stejně se posuzuje
část doby výkonu trestu, po kterou byl trest vykonán neoprávněně,
jestliže se podle tohoto zákona zruší odsuzující rozsudek jen zčásti.
(2) Jestliže poškozený v době nezákonného výkonu trestu vykonával
práce, které by odůvodňovaly zařazení v zaměstnání do I. (II.) pracovní
kategorie, posuzuje se výkon těchto prací jako výkon zaměstnání I.
(II.) pracovní kategorie.
(3) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně pro zápočet doby, po kterou
poškozený v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat
zaměstnání (pracovní činnost); při výpočtu průměrného měsíčního výdělku
(pracovní odměny) se nehledí k této době, a pokud je to pro poškozeného
výhodnější, ani k době, po kterou nemohl vykonávat své dřívější
zaměstnání (pracovní činnost).
(4) Pro výplatu dávky nesprávně vyměřené následkem vazby nebo výkonu
trestu se nepoužije ustanovení § 95 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o
tříleté době, v níž lze zvýšit nebo přiznat dávku.
(5) Doba vazby, výkonu trestu nebo doba, po kterou poškozený v důsledku
výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní
činnost), se pro vznik a výši nároků náležejících z pracovního poměru a
nemocenského pojištění započte jako doba trvání pracovního poměru.
(6) Ustanovení předchozích odstavců se užije i v případě, že rozhodnutí
vyhlášené v původním řízení bylo v celém rozsahu zrušeno podle oddílu
druhého nebo pátého.
(7) Poškozený může žádat, aby mu byly místo nároků vyplývajících z
ustanovení předchozích odstavců poskytnuty měsíční příplatky k důchodu
v částce:
a) 20 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody, ve
kterém poškozený konal práce za zvlášť obtížných pracovních podmínek,
které by odůvodňovaly jejich posuzování jako zaměstnání I. nebo II.
pracovní kategorie,
b) 15 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody v
ostatních případech.
Příplatek k důchodu se poskytuje ode dne 1. 7. 1990, byl-li poškozený k
tomuto dni poživatelem důchodu. Stane-li se poškozený poživatelem
důchodu po tomto dni, poskytuje se příplatek k důchodu od přiznání
důchodu. Příplatek k důchodu se vyplácí jen do výše, která spolu s
důchodem nepřevyšuje nejvyšší výměru starobního důchodu stanovenou
zvláštním předpisem. ^2)
(8) Ustanovení odstavců 1, 2, 3, 6 a 7 se použijí obdobně pro úpravu
výše důchodů, z které byly vyměřeny vdovský a sirotčí důchod, a pro
poskytování příplatků k těmto důchodům. Výše příplatku k vdovskému
důchodu činí 60 %, k sirotčímu důchodu, jde-li o oboustranně osiřelé
dítě 50 % a jde-li o jednostranně osiřelé dítě 30 % z částek
stanovených v odstavci 7.
(9) Výše důchodu podle odstavce 8 se upraví s účinností ode dne 1. 7.
1990 těm pozůstalým, kteří k tomuto dni byli poživateli vdovského nebo
sirotčího důchodu. Stane-li se pozůstalý poživatelem vdovského nebo
sirotčího důchodu po tomto dni, upraví se výše důchodu až od jeho
přiznání. Obdobně se postupuje i při poskytování příplatků k důchodu
podle odstavce 8.
§ 26
Právo žádat odškodnění přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi
děti, manžel, rodiče, a není-li jich, sourozenci, s výjimkou nároků,
které podle občanského zákoníku zanikají smrtí poškozeného.
§ 27
Došlo-li k rehabilitaci poškozeného, na němž byl vykonán trest smrti
nebo který zemřel ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo při jiném
nezákonném zbavení osobní svobody v souvislosti s činy uvedenými v § 1,
náleží oprávněným osobám vedle nároků, které na ně přešly podle § 26,
jednorázové odškodnění ve výši 100 000 Kčs. Nárok na výplatu této
částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat
výživu. Vznikne-li tento nárok více osobám, rozdělí se uvedená částka
mezi ně rovným dílem.
§ 28
Soudní řízení o odškodnění podle tohoto zákona jsou osvobozena od
soudních poplatků.
ODDÍL SEDMÝ
Promlčení trestního stíhání
§ 29
Vyjde-li v průběhu řízení podle tohoto zákona najevo, že jednání osob,
které přivodily nezákonnosti napravované tímto zákonem nebo k nim
přispěly, zakládá podezření z trestného činu, jehož trestnost v den
nabytí účinnosti tohoto zákona nezanikla promlčením, promlčecí doba
takového činu neskončí před 1. lednem 1995.
ODDÍL OSMÝ
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 30
(1) Návrhy na obnovu řízení a stížnosti pro porušení zákona podané ve
věcech uvedených v § 4, o nichž nebylo do nabytí účinnosti tohoto
zákona rozhodnuto, se postoupí k přezkumnému řízení soudu příslušnému
podle oddílu čtvrtého tohoto zákona. Totéž platí o nevyřízených
podnětech ke stížnosti pro porušení zákona, pokud vyšly od osob
oprávněných podle § 5 navrhovat zahájení přezkumného řízení. Návrh na
obnovu řízení nebo stížnost pro porušení zákona podané ve věcech
uvedených v § 2 odst. 2, o nichž nebylo do účinnosti tohoto zákona
rozhodnuto, se považují za návrh podaný podle § 22a.
(2) I v jiných věcech, než jsou uvedeny v tomto zákoně, je generální
prokurátor povinen podat stížnost pro porušení zákona, jestliže
přezkoumáním zjistí, že k porušení zákona došlo z důvodů uvedených v §
1. Tomuto postupu nebrání skutečnost, že Nejvyšší soud věc rozhodl ke
stížnosti pro porušení zákona.
(3) Pro odškodnění se použije obdobně ustanovení oddílu šestého tohoto
zákona.
§ 31
Přezkumnému řízení ve věcech uvedených v § 4 nebrání skutečnost, že
nejvyšší soud už věc rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona.
§ 32
Postupu podle oddílu druhého nebo podání návrhu na zahájení přezkumného
řízení podle tohoto zákona nebrání skutečnost, že o obdobném návrhu již
soud v téže věci rozhodoval podle zákona č. 82/1968 Sb.
§ 33
(1) Bylo-li trestní stíhání pro některý z činů uvedených v § 2 a 4
zastaveno nebo přerušeno, mohou osoby uvedené v § 5 odst. 1 požádat,
aby v trestním stíhání bylo pokračováno. Žádost lze podat do dvou let
od účinnosti tohoto zákona.
(2) Ustanovení tohoto zákona se užije obdobně k rehabilitaci a
odškodnění osob nezákonně zbavených osobní svobody nebo majetku v
souvislosti s trestnými činy uvedenými v § 2 a 4 v období od 25. 2.
1948 do 1. 1. 1990, i když nebylo zahájeno trestní stíhání, pokud
nedošlo k plnému odškodnění podle dříve platných předpisů. Ustanovení §
27 se užije obdobně.
(3) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se odsouzeným též
obviněný a obžalovaný. V řízení podle oddílu šestého se odsouzený
označuje jako poškozený.
(4) Pokud tento zákon nemá zvláštních ustanovení, použijí se v řízení
podle oddílu druhého až pátého ustanovení trestního řádu.
§ 34
Ustanovení oddílu šestého tohoto zákona se přiměřeně použije též v
případech, kdy ve věcech, na které se vztahuje oddíl druhý, třetí a
pátý tohoto zákona, byl rozsudek zcela nebo zčásti zrušen do dne
účinnosti tohoto zákona na základě mimořádného opravného prostředku
podaného podle trestního řádu nebo podle zákona č. 82/1968 Sb., o
soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 70/1970 Sb. Nárok na odškodnění
je třeba uplatnit do 1. března 1993, jinak zaniká.
§ 35
Zrušuje se zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona
č. 70/1970 Sb.
§ 36
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.
Havel v.r.
Dubček v.r.
Čalfa v.r.
1) Vyhláška ministerstva spravedlnosti ČSR č. 66/1980 Sb., kterou se
stanoví paušální částka nákladů trestního řízení.
Vyhláška ministerstva spravedlnosti SSR č. 70/1980 Sb., kterou se
stanoví paušální částka nákladů trestního řízení.
2) § 24 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.