119/1990 Sb.



ZÁKON



ze dne 23. dubna 1990



o soudní rehabilitaci



Změna: 47/1991 Sb.



Změna: 633/1992 Sb.



Změna: 198/1993 Sb.



Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se

usneslo na tomto zákoně:



ODDÍL PRVNÍ



Účel zákona



§ 1



(1) Účelem zákona je zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které

v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská

politická práva a svobody zaručené ústavou a vyjádřené v mezinárodních

dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za

trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob takto protiprávně

odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení,

odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem

odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné

odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti

osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly.



(2) Činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených

ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v

navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech,

byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu

s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich

trestní stíhání a trestání.



ODDÍL DRUHÝ



Zrušení rozhodnutí ze zákona



§ 2



(1) Pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25.

února 1948 do 1. ledna 1990, týkající se skutků spáchaných po 5. květnu

1945,



a) podle zákona č. 50/1923 Sb., ve znění zákonů jej měnících a

doplňujících, pro zločiny, přečiny nebo přestupky úkladů podle § 1,

přípravy úkladů podle § 2, prorady podle § 4, zrady státního tajemství

podle § 5, vojenské zrady podle § 6, spolčení k útokům na ústavní

činitele podle § 9, násilí proti ústavním činitelům neb osobování si

jejich moci podle § 10, urážky prezidenta republiky podle § 11,

nepřekažení nebo neoznámení trestních podniků podle § 12 odst. 1 ve

vztahu k činům podle § 1, 2, 6 a 9, rušení obecného míru podle § 14

odst. 1, 5, 6 a § 14a, výzvy k neplnění zákonných povinností nebo k

trestním činům podle § 15 odst. 1 a podle § 15 odst. 3 ve vztahu k

zločinům podle § 1 a 2, sdružování státu nepřátelské podle § 17, šíření

nepravdivých zpráv podle § 18, hrubé neslušnosti podle § 20,

nedovoleného zpravodajství podle § 23, ohrožování obrany republiky

podle § 24 nebo schvalování trestních činů podle § 16 ve vztahu k

uvedeným zločinům nebo k přečinům;



b) podle zákona č. 231/1948 Sb., pro zločiny, přečiny nebo přestupky

velezrady podle § 1 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b), c), d), e),

sdružování proti státu podle § 2 odst. 1 a 3, pobuřování proti

republice podle § 3 odst. 1 a 2, hanobení republiky podle § 4,

vyzvědačství podle § 5, vyzvědačství proti spojenci podle § 6,

nedbalého uchovávání státního tajemství podle § 7, ohrožení obrany

republiky podle § 8 a 9, nedovoleného zpravodajství podle § 12,

spolčení k útokům na ústavní činitele podle § 17, osobování si

pravomoci ústavních činitelů podle § 19, vzbouření podle § 20 a 21,

ublížení na cti prezidentu republiky podle § 23, hanobení některých

ústavních činitelů podle § 24, popuzování podle § 26, zneužití úřadu

duchovního nebo jiné podobné funkce podle § 28, nedovoleného

ozbrojování podle § 31, šíření poplašné zprávy podle § 32, sabotáže

podle § 36 a 37, ohrožování jednotného hospodářského plánu z nedbalosti

podle § 38, prorady podle § 39, neoprávněného opuštění území republiky

a neuposlechnutí výzvy k návratu podle § 40, poškozování zájmu

republiky v cizině podle § 41, hanobení spojeneckého státu podle § 42

nebo podněcování k trestnému činu a k neplnění zákonných povinností

podle § 33, schvalování trestného činu podle § 34, nepřekažení nebo

neoznámení trestného činu podle § 35, spáchané ve vztahu k uvedeným

zločinům nebo přečinům;



c) podle zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a

doplňujících, pro trestné činy velezrady podle § 78 odst. 1, 2, odst. 3

písm. b), c), d), e), sdružování proti republice podle § 79 a § 80

odst. 1, odst. 2 písm. b), podvracení republiky podle § 79a, teroru

podle § 80a odst. 4, 5, pobuřování proti republice podle § 81 odst. 1 a

§ 82, sabotáže podle § 85, vyzvědačství podle § 86 a 87, ohrožení

státního tajemství podle § 88 až 92, věrolomnosti podle § 93 a 94,

opuštění republiky podle § 95, ohrožování zájmů republiky v cizině

podle § 96 a 97, spolčení k útoku na ústavního činitele podle § 107,

násilí na ústavním činiteli podle § 108, snižování vážnosti prezidenta

republiky podle § 110, hanobení ústavního činitele podle § 111,

ohrožení hospodářského a služebního tajemství podle § 112 až 114,

nedovolené výroby a držení vysílací stanice podle § 122, zneužití

náboženské funkce podle § 123, hanobení republiky podle § 124, hanobení

spojeneckého státu podle § 125, šíření poplašné zprávy podle § 127 a §

128 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3, nepřátelského jednání proti

republice podle § 129, pletich proti zestátnění podle § 130, zneužití

vlastnického práva podle § 133, ohrožení zásobování podle § 134,

ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135 a 136, pletich při

veřejných dodávkách a pracích podle § 137, ohrožení plánování a

kontroly plnění plánu podle § 138, maření dozoru nad církvemi a

náboženskými společnostmi podle § 173 a 174 nebo nadržování podle §

163, nepřekažení trestného činu podle § 164, neoznámení trestného činu

podle § 165, spolčení podle § 166, podněcování podle § 167 a 168 anebo

schvalování trestného činu podle § 169, spáchané ve vztahu k uvedeným

trestným činům;



d) podle zákona č. 140/1961 Sb., ve znění předpisů jej měnících a

doplňujících, pro trestné činy rozvracení republiky podle § 92 odst. 1,

odst. 2 písm. a), podvracení republiky podle § 98 odst. 1, odst. 2

písm. a), b), poškozování státu světové socialistické soustavy podle §

99 ve vztahu k trestným činům podle § 92 odst. 1, odst. 2 písm. a) nebo

§ 98, pobuřování podle § 100 odst. 1, 2, odst. 3 písm. a), zneužívání

náboženské funkce podle § 101, hanobení republiky a jejího

představitele podle § 102 a 103, hanobení státu světové socialistické

soustavy a jeho představitele podle § 104, opuštění republiky podle §

109 odst. 1, 2, odst. 3 písm. a), b), c), poškozování zájmů republiky v

cizině podle § 112, odnětí věci hospodářskému určení podle § 116 odst.

1, 2, ohrožení hospodářského tajemství podle § 122, neoprávněného

nakládání s vynálezem podle § 123, ohrožení služebního tajemství podle

§ 173, maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle §

178 nebo podněcování podle § 164, schvalování trestného činu podle §

165, nadržování podle § 166, nepřekažení trestného činu podle § 167 a

neoznámení trestného činu podle § 168, spáchané ve vztahu k uvedeným

trestným činům;



e) podle zákona č. 150/1969 Sb., ve znění předpisů jej měnících a

doplňujících, pro přečiny proti zájmům socialistické společnosti v

oblasti styku s cizinou podle § 5 písm. b), c), proti veřejnému pořádku

podle § 6 písm. a) a c) nebo nadržování podle § 12 ve vztahu k uvedeným

přečinům;



f) podle zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č.

99/1969 Sb., pro přestupek podle § 1,



g) podle § 153, 155, 156 a 157 zákonného článku V trestního zákona o

zločinech a přečinech z roku 1878, pro zločiny vzpoury, spáchané ve

vztahu k ochraně náboženské svobody;



h) podle § 2 a 4 zákonného článku XL z roku 1914 o trestní ochraně

úřadů, pro trestné činy shluknutí, spáchané ve vztahu k ochraně

náboženské svobody,

jakož i všechna další rozhodnutí v téže trestní věci na ně obsahově

navazující se zrušují k datu, kdy byla vydána.



(2) Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je odsouzený účasten

rehabilitace,učiní soud i bez návrhu. Vztahuje-li se rehabilitace podle

odstavce 1 jen na některý z trestných činů, za nějž byl uložen úhrnný

nebo souhrnný trest, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti

přiměřený trest za trestné činy rehabilitací nedotčené nebo od

stanovení přiměřeného trestu upustí. Jinak trestní stíhání zastaví.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek. Byla-li rozhodnutí vydaná v původním řízení, jakož i

všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující zrušena v plném

rozsahu, může stížnost podat jen prokurátor.



§ 3



(1) Proti rozhodnutí podle § 2 odst. 2 může prokurátor ve lhůtě 60 dnů

ode dne jeho oznámení podat námitky zejména, jestliže:



a) skutek, který je předmětem rozhodnutí, měl být posouzen podle jiného

ustanovení, na které se rehabilitace ze zákona nevztahuje;



b) skutek směřoval k prosazení fašistických nebo obdobných cílů nebo

byl spáchán v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný obecně trestný čin nebo

vyhnout se odpovědnosti za takový čin;



c) skutek měl za následek smrt, těžkou ujmu na zdraví nebo škodu

velkého rozsahu nebo;



d) k postihu skutku je nebo byla Česká a Slovenská Federativní

Republika vázána mezinárodní smlouvou.

Námitky může prokurátor vznést i ve stížnosti podle § 2 odst. 3.



(2) O námitkách prokurátora rozhoduje nejvyšší soud republiky, v

oblasti vojenské justice Nejvyšší soud ČSFR ve veřejném zasedání.

Nezamítne-li soud námitky jako nedůvodné, napadené rozhodnutí usnesením

zruší a věc přikáže k přezkumnému řízení podle oddílu třetího. Toto

rozhodnutí nahrazuje návrh podle § 5.



ODDÍL TŘETÍ



Zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení



§ 4



Přezkumné řízení podle tohoto oddílu lze konat ve věcech, v nichž bylo

v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní

rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy,

přečiny nebo přestupky neuvedené v § 2, spáchané po 5. květnu 1945



a) podle zákona č. 50/1923 Sb., ve znění zákonů jej měnících a

doplňujících,



b) podle zákona č. 231/1948 Sb.,



c) podle hlavy první a hlavy druhé oddílu prvního zvláštní části zákona

č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, dále pro

trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 a 266,

vyhýbání se služební povinnosti podle § 270, pro trestný čin zběhnutí

podle § 273 odst. 3 a pro trestný čin spolčení k zběhnutí podle § 275

odst. 2 písm. b) uvedeného zákona,



d) podle hlavy první oddílu prvního zvláštní části zákona č. 88/1950

Sb., ve znění zákona č. 102/1953 Sb., a pro přestupek na ochranu

jednotného hospodářského plánu podle § 39 a na ochranu pořádku ve

věcech církevních podle § 101 uvedeného zákona,



e) podle hlavy první zvláštní části zákona č. 140/1961 Sb., ve znění

předpisů jej měnících a doplňujících a dále pro trestné činy neplnění

úkolů při provozu soukromého hospodářství podle § 119, útoku na státní

orgán a orgán společenské organizace podle § 154 odst. 2, útoku na

veřejného činitele podle § 156 odst. 2, ztěžování výkonu pravomoci

veřejného činitele podle § 156a, hanobení národa, rasy a přesvědčení

podle § 198 písm. b), šíření poplašné zprávy podle § 199, nenastoupení

služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 a podle § 270 odst. 1,

vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1, zběhnutí do

ciziny podle § 283 odst. 1, 2 a ohrožování politického a morálního

stavu jednotky podle § 288 odst. 1 uvedeného zákona,



f) podle druhého oddílu zákona č. 19/1855 ř.z.



§ 5



(1) Řízení se zahajuje na návrh odsouzeného, jeho příbuzných v pokolení

přímém, jeho sourozence, osvojitele, osvojence, manžela nebo druha

anebo na návrh osoby, jejíž práva či právem chráněné zájmy byly

rozhodnutím dotčeny. Je-li odsouzený zbaven způsobilosti k právním

úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může návrh

podat též jeho zákonný zástupce, a to i proti vůli odsouzeného.



(2) Návrh může podat též prokurátor.



(3) Osoba, která návrh podala, jej může výslovným prohlášením vzít

zpět, a to až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Návrh

podaný jinou osobou (oprávněnou) lze vzít zpět jen s výslovným

souhlasem odsouzeného (zákonného zástupce). Prokurátor může vzít zpět

návrh i bez souhlasu odsouzeného.



(4) Dozví-li se soud ze své úřední činnosti o okolnosti, která by mohla

odůvodnit návrh na zahájení řízení, uvědomí o tom odsouzeného, a

není-li to možné, jinou osobu oprávněnou podat návrh, vždy však též

prokurátora.



§ 6



(1) Návrh lze podat nejpozději do dvou let ode dne účinnosti tohoto

zákona. Bylo-li zahájeno přezkumné řízení jen na návrh prokurátora a

ten jej vzal zpět, může odsouzený podat návrh nejpozději do jednoho

roku ode dne, kdy byl o zpětvzetí návrhu vyrozuměn.



(2) Zmešká-li oprávněná osoba z důležitých důvodů lhůtu k podání návrhu

na zahájení řízení, může požádat o navrácení lhůty do jednoho měsíce od

pominutí překážky, nejpozději však do tří let ode dne účinnosti tohoto

zákona. Nebyl-li návrh na zahájení řízení dosud podán, je třeba jej se

žádostí spojit.



(3) O navrácení lhůty rozhodne soud, jemuž přísluší konat přezkumné

řízení.



ODDÍL ČTVRTÝ



Řízení před soudem



§ 7



(1) K rozhodnutí podle oddílu druhého a k přezkumnému řízení podle

oddílu třetího je příslušný soud, který rozhodoval v původním řízení v

prvním stupni. Neexistuje-li již tento soud, rozhoduje věcně příslušný

soud, v jehož obvodu měl sídlo soud, který rozhodoval v původním řízení

v prvním stupni.



(2) Rozhodnutí ve věcech bývalého státního soudu a rozhodnutí

nejvyššího soudu jako soudu prvního stupně přezkoumává krajský soud a

byl-li odsouzený osobou podléhající pravomoci vojenských soudů, vyšší

vojenský soud příslušný podle nyní platných předpisů.



(3) Ustanovení trestního řádu o příslušnosti samosoudce konat řízení se

neužije.



§ 8



Na vyloučení orgánů činných v trestním řízení se užije nyní platných

předpisů. Z vykonávání úkonů podle tohoto zákona je dále vyloučen

soudce, který se účastnil rozhodování v původním řízení. Stejně je

vyloučen prokurátor, který byl činný v původním řízení.



§ 9



Rozhodnutí podle oddílu druhého, není-li stanoveno jinak, činí soud v

neveřejném zasedání. V řízení o návrhu podle oddílu třetího může soud

rozhodnout v neveřejném zasedání jen o zamítnutí návrhu podaného

opožděně nebo neoprávněnou osobou, nebo o zamítnutí návrhu ve věci,

která již podle tohoto oddílu byla přezkoumána, nebo o zamítnutí návrhu

ve věci, na kterou se tento zákon nevztahuje. V ostatních případech

soud rozhoduje ve veřejném zasedání.



§ 10



(1) Účast prokurátora je ve veřejném i v neveřejném zasedání povinná.



(2) Ve veřejném zasedání musí mít odsouzený obhájce.



(3) Odsouzený musí mít obhájce i tehdy, je-li neznámého pobytu. Obhájce

má stejná práva jako odsouzený. V takovém případě stačí písemnosti

doručit obhájci.



§ 11



Veřejné zasedání, o němž byl odsouzený řádně vyrozuměn, lze konat i v

jeho nepřítomnosti, pokud je možno věc spolehlivě rozhodnout i bez jeho

účasti. Nelze-li odsouzenému doručit vyrozumění o veřejném zasedání,

stačí jej doručit obhájci.



§ 12



(1) Je-li pro rozhodnutí třeba některé skutečnosti předem objasnit,

provede potřebné šetření předseda senátu; může jím pověřit též jiného

člena senátu nebo o ně požádat vyšetřovatele prokuratury, a jde-li o

jednotlivé úkony menší závažnosti, i jiné orgány. Obhájce má právo se

těchto úkonů zúčastnit.



(2) Všechny orgány a organizace jsou povinny na požádání předložit

neprodleně soudu případně prokuratuře nebo jiným orgánům uvedeným v

odstavci 1 potřebný písemný materiál a vyhovět i jiným jeho dožádáním.

Nemohou se přitom dovolávat povinnosti zachovávat státní, služební nebo

hospodářské tajemství, pokud jde o okolnosti, které souvisí s původním

řízením.



§ 13



Na výslech svědka v přezkumném řízení se nevztahuje ustanovení § 99

odst. 1 a 2 trestního řádu o zákazu výslechu, pokud jde o okolnosti,

které souvisí s původním řízením. To neplatí pro výslech obhájce.



§ 14



(1) Zjistí-li soud v přezkumném řízení, že přezkoumávané rozhodnutí je

vadné zejména proto, že:



a) bylo učiněno na podkladě nesprávných zjištění, zejména že se opíralo

o podvržené nebo zfalšované důkazy, nebo vycházelo z uměle

zkonstruovaných obvinění,



b) v řízení došlo k hrubému porušení procesních předpisů, zejména k

vynucení doznání násilím nebo jinými způsoby,



c) skutek, který je předmětem odsuzujícího výroku, byl vyprovokován,

organizován nebo řízen bezpečnostními orgány,



d) skutek byl uznán trestným v rozporu s tehdy platným zákonem,



e) skutek byl kvalifikován podle přísnějšího ustanovení, než vyplývalo

ze zákona,



f) uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s jeho zákonným účelem

nebo výměra trestu byla ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti

činu pro společnost,

zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné.



(2) Jestliže důvod, z něhož soud rozhodl ve prospěch odsouzeného,

prospívá dalšímu spoluodsouzenému, rozhodne soud vždy též i v jeho

prospěch.



(3) Zruší-li soud původní rozhodnutí podle odstavce 1, zruší zároveň

všechna další rozhodnutí na původní rozhodnutí obsahově navazující,

pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.



(4) Nezjistí-li soud důvody k postupu podle odstavce 1, návrh jako

nedůvodný zamítne.



§ 15



(1) Po právní moci rozhodnutí podle § 14 odst. 1 soud pokračuje v

řízení na podkladě původní obžaloby. Při hlavním líčení se ustanovení §

11 užije obdobně.



(2) Novým rozsudkem nelze odsouzenému uložit přísnější trest, než jaký

mu byl uložen původním rozhodnutím.



(3) Došlo-li po zrušení vadného rozhodnutí k zastavení nebo přerušení

trestního stíhání, může odsouzený nebo jeho zákonný zástupce do 15 dnů

ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno, požádat, aby se v řízení

pokračovalo. Pro další řízení pak platí přiměřeně § 227 trestního řádu.



§ 16



(1) Řízení nebrání smrt odsouzeného. Trestní stíhání nelze po zrušení

původního rozhodnutí zastavit proto, že odsouzený zemřel.



(2) Bylo-li rozhodnutí soudu vydané v původním řízení zrušeno, doba od

jeho právní moci do právní moci zrušovacího rozhodnutí se do promlčecí

doby nezapočítává.



§ 17



(1) Na způsob rozhodování soudu podle tohoto zákona, s výjimkou

rozhodování podle oddílu šestého, se užije ustanovení § 119 odst. 1

trestního řádu.



(2) Proti usnesení soudu o zrušení původního rozhodnutí, o návrhu na

zahájení řízení podle tohoto zákona, jakož i usnesení, jímž se nově ve

věci rozhoduje, lze podat stížnost, jde-li o usnesení, jímž soud

rozhoduje v prvním stupni.



(3) Proti rozsudku, jímž soud rozhoduje ve věci v prvním stupni, lze

podat odvolání.



(4) Na řízení o odvolání nebo stížnosti se užijí příslušná ustanovení

trestního řádu.



§ 18



Na započítání vazby a trestu v případě, že po zrušení původního

rozhodnutí je odsouzenému pravomocně uložen nový trest, se užije

ustanovení § 38 trestního zákona.



§ 19



(1) Byl-li návrh na zahájení přezkumného řízení jako zcela nedůvodný

pravomocně zamítnut, je ten, kdo návrh podal, povinen státu nahradit

náklady řízení, a to paušální částkou stanovenou ve zvláštním

předpisu.^1)



(2) Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje prokurátora.



(3) Náklady obhajoby hradí stát:



a) v řízení podle § 3,



b) byl-li návrh shledán aspoň zčásti důvodný,



c) bez ohledu na výsledek řízení, bylo-li řízení zahájeno na návrh

prokurátora.



ODDÍL PÁTÝ



Zrušení některých dalších rozhodnutí



§ 20



Jestliže rozhodnutí vyhlášené v původním řízení bylo prohlášeno podle

oddílu druhého za zrušené v celém rozsahu, neb takové rozhodnutí bylo v

přezkumném řízení zrušeno a odsouzený obžaloby plně zproštěn, zrušují

se i rozhodnutí odsuzující jej pro čin spáchaný během výkonu trestu

odnětí svobody odpykávaného na podkladě zrušeného rozhodnutí nebo během

výkonu vazby, která takovému rozhodnutí předcházela, pokud nejde o čin,

který měl za následek smrt, těžkou újmu na zdraví nebo škodu velkého

rozsahu.



§ 21



(1) Rozhodnutí podle § 20 učiní na návrh osoby uvedené v § 5 odst. 1 a

2 soud, který v původním řízení rozhodl v prvním stupni.



(2) Rozhodnutí, jímž se návrhu vyhovuje, lze učinit i v neveřejném

zasedání. Ustanovení § 2 odst. 2 a § 17 se užije obdobně.



§ 22



Občan, jehož návrh byl v přezkumném řízení shledán důvodným, nebo který

je účasten rehabilitace ze zákona, má nárok, aby rozhodnutí nahrazující

původní rozsudek bylo vhodným způsobem zveřejněno. O způsobu zveřejnění

rozhodne po slyšení dotčeného občana předseda senátu. Náklady spojené

se zveřejněním hradí stát.



§ 22a



(1) Soud na návrh osoby uvedené v § 5 odst. 1 a 2 rozhodne, že

rehabilitace se vztahuje i na čin v § 2 odst. 1 neuvedený, za který byl

uložen úhrnný nebo souhrnný trest ve spojení s činem, na který se

rehabilitace podle § 2 odst. 1 vztahuje, nejde-li o skutek uvedený v §

3 odst. 1 písm. b), c) a d) s výjimkou případů krajní nouze nebo nutné

obrany a



a) tento čin přímo souvisí s činem podléhajícím rehabilitaci, nebo



b) byl spáchán na obranu vlastního života nebo svobody při činnosti

podléhající rehabilitaci podle § 2 odst. 1,

za předpokladu, že k odsouzení došlo z důvodu uvedeného v § 1. V tomto

případě soud odsuzující rozsudek zruší a trestní stíhání zastaví i

ohledně tohoto trestného činu; jinak návrh zamítne. Ustanovení § 5

odst. 3 se použije obdobně.



(2) Pro podání stížnosti nebo námitek proti rozhodnutí podle odstavce 1

se ustanovení § 2 odst. 3 a § 3 odst. 1 a 2 použijí obdobně.



§ 22b



(1) Na návrh osoby uvedené v § 5 odst. 1 nebo prokurátora rozhodne soud

o rehabilitaci podle § 22a odst. 1 i v případech, kdy bylo podle § 2

odst. 2 o rehabilitaci pravomocně rozhodnuto. V takovém případě zruší i

rozhodnutí o stanovení přiměřeného trestu podle § 2 odst. 2.



(2) Návrh podle odstavce 1 je třeba podat do jednoho roku od účinnosti

tohoto zákona; nejpozději však do jednoho roku od právní moci

rozhodnutí podle § 2 odst. 2. Souhlasí-li prokurátor s tím, aby bylo

použito § 22a odst. 1, rozhodne soud v neveřejném zasedání; jinak

rozhoduje ve veřejném zasedání.



ODDÍL ŠESTÝ



Odškodnění



§ 23



(1) Nárok na odškodnění zahrnuje zejména:



a) náhradu za ztrátu na výdělku za každý měsíc za vazbu a výkon trestu

odnětí svobody ve výši 2 500 Kčs, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla

místo této náhrady poskytnuta náhrada za ztrátu na výdělku po dobu

vazby a výkonu trestu odnětí svobody podle obecných předpisů,



b) náhradu škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s vazbou nebo

výkonem trestu odnětí svobody, pokud tato náhrada nepřísluší podle

jiných předpisů,



c) náhradu nákladů trestního řízení ve výši 200 Kčs, výkonu vazby ve

výši 600 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody ve

výši 150 Kčs za každý měsíc výkonu trestu, pokud poškozený nepožádá,

aby mu byla místo těchto náhrad poskytnuta náhrada skutečně zaplacených

nákladů,



d) náhradu zaplacených nákladů obhajoby v původním trestním řízení,



e) náhradu zaplaceného peněžitého trestu nebo úhrnu provedených srážek

z odměny za práci při výkonu trestu nápravného opatření.



(2) Zvláštní zákon upraví podmínky uplatňování nároků vyplývajících ze

zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo

zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků.



(3) Odškodnění v plném rozsahu se poskytuje jen tehdy, bylo-li

odsuzující soudní rozhodnutí zcela zrušeno podle oddílu druhého nebo

pátého anebo takové rozhodnutí bylo zcela zrušeno podle oddílu třetího

a poškozený zproštěn obžaloby. Dojde-li jen k částečné změně

odsuzujícího soudního rozhodnutí, poskytne se odškodnění jen se

zřetelem k rozdílu mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku

a stanovenými přiměřenými tresty nebo tresty nově uloženými.



(4) Pro způsob a rozsah náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady škody na

zdraví platí ustanovení občanského zákoníku;



a) průměrným výdělkem před poškozením se rozumí průměrný výdělek v době

před zahájením trestního stíhání,



b) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu vazby a výkonu trestu odnětí

svobody nesmí přesáhnout částku 30 000 Kčs za 1 rok.



(5) Náhrada nepřesahující 30 000 Kčs se vyplatí v hotovosti. U náhrad

přesahujících tuto částku se vyplatí 20 % přiznané náhrady, nejméně

však 30 000 Kčs v hotovosti; zbytek v zúročitelných státních

dluhopisech splatných nejpozději do konce roku 1995.



(6) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením



a) podmínky a způsob určování výše náhrady za ztrátu na výdělku

vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně,



b) podrobnosti k provedení ustanovení odstavce 5, zejména rozsah emisí

státních dluhopisů, podmínky jejich vydávání a splácení a míru

zúročení.



§ 24



(1) Při uplatňování nároků podle § 23, 26 a 27 se postupuje podle

zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím

orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.



(2) Nárok je třeba uplatnit u soudu ve lhůtě tří roků od právní moci

zprošťujícího rozhodnutí nebo rozhodnutí odsuzujícího k mírnějšímu

trestu a nebo rozhodnutí, kterým bylo trestní stíhání zastaveno; jinak

nárok zaniká. Po dobu předchozího projednávání nároku podle § 9 zákona

č. 58/1969 Sb., nejdéle však po dobu šesti měsíců, tato lhůta pro

uplatnění nároku neběží.



§ 25



(1) Pro účely důchodového zabezpečení se doba vazby a výkonu trestu

odnětí svobody poškozeného, který byl podle tohoto zákona zcela

zproštěn obžaloby, posuzuje jako doba pokračování v zaměstnání

(pracovní činnosti), jež poškozený konal před vzetím do vazby (nástupu

trestu), podle předpisů o sociálním zabezpečení. Stejně se posuzuje

část doby výkonu trestu, po kterou byl trest vykonán neoprávněně,

jestliže se podle tohoto zákona zruší odsuzující rozsudek jen zčásti.



(2) Jestliže poškozený v době nezákonného výkonu trestu vykonával

práce, které by odůvodňovaly zařazení v zaměstnání do I. (II.) pracovní

kategorie, posuzuje se výkon těchto prací jako výkon zaměstnání I.

(II.) pracovní kategorie.



(3) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně pro zápočet doby, po kterou

poškozený v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat

zaměstnání (pracovní činnost); při výpočtu průměrného měsíčního výdělku

(pracovní odměny) se nehledí k této době, a pokud je to pro poškozeného

výhodnější, ani k době, po kterou nemohl vykonávat své dřívější

zaměstnání (pracovní činnost).



(4) Pro výplatu dávky nesprávně vyměřené následkem vazby nebo výkonu

trestu se nepoužije ustanovení § 95 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o

tříleté době, v níž lze zvýšit nebo přiznat dávku.



(5) Doba vazby, výkonu trestu nebo doba, po kterou poškozený v důsledku

výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní

činnost), se pro vznik a výši nároků náležejících z pracovního poměru a

nemocenského pojištění započte jako doba trvání pracovního poměru.



(6) Ustanovení předchozích odstavců se užije i v případě, že rozhodnutí

vyhlášené v původním řízení bylo v celém rozsahu zrušeno podle oddílu

druhého nebo pátého.



(7) Poškozený může žádat, aby mu byly místo nároků vyplývajících z

ustanovení předchozích odstavců poskytnuty měsíční příplatky k důchodu

v částce:



a) 20 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody, ve

kterém poškozený konal práce za zvlášť obtížných pracovních podmínek,

které by odůvodňovaly jejich posuzování jako zaměstnání I. nebo II.

pracovní kategorie,



b) 15 Kčs za každý měsíc vazby a výkonu trestu odnětí svobody v

ostatních případech.

Příplatek k důchodu se poskytuje ode dne 1. 7. 1990, byl-li poškozený k

tomuto dni poživatelem důchodu. Stane-li se poškozený poživatelem

důchodu po tomto dni, poskytuje se příplatek k důchodu od přiznání

důchodu. Příplatek k důchodu se vyplácí jen do výše, která spolu s

důchodem nepřevyšuje nejvyšší výměru starobního důchodu stanovenou

zvláštním předpisem. ^2)



(8) Ustanovení odstavců 1, 2, 3, 6 a 7 se použijí obdobně pro úpravu

výše důchodů, z které byly vyměřeny vdovský a sirotčí důchod, a pro

poskytování příplatků k těmto důchodům. Výše příplatku k vdovskému

důchodu činí 60 %, k sirotčímu důchodu, jde-li o oboustranně osiřelé

dítě 50 % a jde-li o jednostranně osiřelé dítě 30 % z částek

stanovených v odstavci 7.



(9) Výše důchodu podle odstavce 8 se upraví s účinností ode dne 1. 7.

1990 těm pozůstalým, kteří k tomuto dni byli poživateli vdovského nebo

sirotčího důchodu. Stane-li se pozůstalý poživatelem vdovského nebo

sirotčího důchodu po tomto dni, upraví se výše důchodu až od jeho

přiznání. Obdobně se postupuje i při poskytování příplatků k důchodu

podle odstavce 8.



§ 26



Právo žádat odškodnění přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi

děti, manžel, rodiče, a není-li jich, sourozenci, s výjimkou nároků,

které podle občanského zákoníku zanikají smrtí poškozeného.



§ 27



Došlo-li k rehabilitaci poškozeného, na němž byl vykonán trest smrti

nebo který zemřel ve vazbě, výkonu trestu odnětí svobody nebo při jiném

nezákonném zbavení osobní svobody v souvislosti s činy uvedenými v § 1,

náleží oprávněným osobám vedle nároků, které na ně přešly podle § 26,

jednorázové odškodnění ve výši 100 000 Kčs. Nárok na výplatu této

částky má osoba, jíž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat

výživu. Vznikne-li tento nárok více osobám, rozdělí se uvedená částka

mezi ně rovným dílem.



§ 28



Soudní řízení o odškodnění podle tohoto zákona jsou osvobozena od

soudních poplatků.



ODDÍL SEDMÝ



Promlčení trestního stíhání



§ 29



Vyjde-li v průběhu řízení podle tohoto zákona najevo, že jednání osob,

které přivodily nezákonnosti napravované tímto zákonem nebo k nim

přispěly, zakládá podezření z trestného činu, jehož trestnost v den

nabytí účinnosti tohoto zákona nezanikla promlčením, promlčecí doba

takového činu neskončí před 1. lednem 1995.



ODDÍL OSMÝ



Ustanovení přechodná a závěrečná



§ 30



(1) Návrhy na obnovu řízení a stížnosti pro porušení zákona podané ve

věcech uvedených v § 4, o nichž nebylo do nabytí účinnosti tohoto

zákona rozhodnuto, se postoupí k přezkumnému řízení soudu příslušnému

podle oddílu čtvrtého tohoto zákona. Totéž platí o nevyřízených

podnětech ke stížnosti pro porušení zákona, pokud vyšly od osob

oprávněných podle § 5 navrhovat zahájení přezkumného řízení. Návrh na

obnovu řízení nebo stížnost pro porušení zákona podané ve věcech

uvedených v § 2 odst. 2, o nichž nebylo do účinnosti tohoto zákona

rozhodnuto, se považují za návrh podaný podle § 22a.



(2) I v jiných věcech, než jsou uvedeny v tomto zákoně, je generální

prokurátor povinen podat stížnost pro porušení zákona, jestliže

přezkoumáním zjistí, že k porušení zákona došlo z důvodů uvedených v §

1. Tomuto postupu nebrání skutečnost, že Nejvyšší soud věc rozhodl ke

stížnosti pro porušení zákona.



(3) Pro odškodnění se použije obdobně ustanovení oddílu šestého tohoto

zákona.



§ 31



Přezkumnému řízení ve věcech uvedených v § 4 nebrání skutečnost, že

nejvyšší soud už věc rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona.



§ 32



Postupu podle oddílu druhého nebo podání návrhu na zahájení přezkumného

řízení podle tohoto zákona nebrání skutečnost, že o obdobném návrhu již

soud v téže věci rozhodoval podle zákona č. 82/1968 Sb.



§ 33



(1) Bylo-li trestní stíhání pro některý z činů uvedených v § 2 a 4

zastaveno nebo přerušeno, mohou osoby uvedené v § 5 odst. 1 požádat,

aby v trestním stíhání bylo pokračováno. Žádost lze podat do dvou let

od účinnosti tohoto zákona.



(2) Ustanovení tohoto zákona se užije obdobně k rehabilitaci a

odškodnění osob nezákonně zbavených osobní svobody nebo majetku v

souvislosti s trestnými činy uvedenými v § 2 a 4 v období od 25. 2.

1948 do 1. 1. 1990, i když nebylo zahájeno trestní stíhání, pokud

nedošlo k plnému odškodnění podle dříve platných předpisů. Ustanovení §

27 se užije obdobně.



(3) Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se odsouzeným též

obviněný a obžalovaný. V řízení podle oddílu šestého se odsouzený

označuje jako poškozený.



(4) Pokud tento zákon nemá zvláštních ustanovení, použijí se v řízení

podle oddílu druhého až pátého ustanovení trestního řádu.



§ 34



Ustanovení oddílu šestého tohoto zákona se přiměřeně použije též v

případech, kdy ve věcech, na které se vztahuje oddíl druhý, třetí a

pátý tohoto zákona, byl rozsudek zcela nebo zčásti zrušen do dne

účinnosti tohoto zákona na základě mimořádného opravného prostředku

podaného podle trestního řádu nebo podle zákona č. 82/1968 Sb., o

soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 70/1970 Sb. Nárok na odškodnění

je třeba uplatnit do 1. března 1993, jinak zaniká.



§ 35



Zrušuje se zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona

č. 70/1970 Sb.



§ 36



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.



Havel v.r.



Dubček v.r.



Čalfa v.r.



1) Vyhláška ministerstva spravedlnosti ČSR č. 66/1980 Sb., kterou se

stanoví paušální částka nákladů trestního řízení.



Vyhláška ministerstva spravedlnosti SSR č. 70/1980 Sb., kterou se

stanoví paušální částka nákladů trestního řízení.



2) § 24 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.