22/1989 Sb.



VYHLÁŠKA



Českého báňského úřadu



ze dne 29. prosince 1988



o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při

hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí



Změna: 477/1991 Sb.



Změna: 340/1992 Sb.



Změna: 3/1994 Sb.



Změna: 54/1996 Sb.



Změna: 109/1998 Sb.



Změna: 434/2000 Sb.



Změna: 330/2002 Sb.



Změna: 330/2002 Sb. (část)



Změna: 141/2004 Sb.



Změna: 298/2005 Sb.



Změna: 282/2007 Sb.



Změna: 361/2009 Sb.



Změna: 35/2010 Sb.



Změna: 176/2011 Sb.



Český báňský úřad stanoví podle § 5 odst. 3 a § 6 odst. 6 písm. a)

zákona České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti,

výbušninách a o státní báňské správě:



ČÁST PRVNÍ



Všeobecná ustanovení



Díl první



Úvodní ustanovení



§ 1



nadpis vypuštěn



Vyhláška stanoví v souladu s právem Evropských společenství^1b)

požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a

bezpečnosti provozu (dále jen "bezpečnost práce a provozu") při

hornické činnosti^1) v podzemí a při dobývání nevyhrazených nerostů^1a)

v podzemí, včetně objektů a zařízení na povrchu, které souvisejí s

těmito činnostmi. Tato vyhláška byla oznámena v souladu se směrnicí

Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu

při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a

předpisů pro služby informační společnosti, ve znění směrnice 98/48 ES.



§ 2



Výklad pojmů



(1) Pro účely této vyhlášky se považuje za



a) mobilní (pohyblivý) stroj takový stroj, který se při své pracovní

činnosti pohybuje z místa na místo,



b) dlouhé břemeno předmět přesahující ložnou plochu vozidla v podélném

směru tak, že pro připojení vozidla k dalšímu vozidlu musí být použito

pomocné spojovací zařízení (táhlo, řetěz apod.),



c) důl provozní celek, který zpravidla tvoří z hlediska větrání

samostatnou technickou jednotku bez ohledu na to, jak je po stránce

organizační nazýván,



d) důlní dílo podzemní prostor vytvořený hornickou činností; za důlní

dílo se považuje i větrací, odvodňovací, těžební a záchranný vrt a jiné

vrty, které plní funkci důlního díla. Za důlní dílo se nepovažuje

vyhledávací a průzkumný vrt,



e) důlní požár nežádoucí a nekontrolované hoření; za důlní požár se

považuje i proces samovznícení, a to od takového stadia, kdy jeho

zplodiny jsou schopny ohrozit zdraví nebo životy lidí nebo kdy teplota

hořlavé hmoty by mohla být příčinou výbuchu,



f) návěští nebo předvěští zákaz, výstraha, příkaz nebo informace

vyjádřená zvukem, světlem, značkou, nápisem nebo návěstním znakem podle

jeho polohy, pohybu nebo barvy,



g) ochranné zařízení technické nebo jiné zařízení bránící vzniku úrazů,

provozních nehod nebo poruch technických zařízení; za ochranné zařízení

se považuje i zajišťovací zařízení dobývacího stroje,



h) ochrannou vzdálenost od zdroje ohrožení vzdálenost mezi ochranným

zařízením a zdrojem ohrožujícím život nebo zdraví pracovníků (rotující,

pohybující se nebo horké části strojů, části elektrických zařízení pod

napětím apod.),



ch) otevřený oheň záměrné a kontrolované hoření; za otevřený oheň se

považuje i takový vývin tepelné energie nebo jiskření, který je

důsledkem záměrně vyvolaných fyzikálních nebo chemických procesů nebo

pochodů a mohl by být příčinou vzniku požáru nebo výbuchu,



i) podzemní dílo podzemní prostor vytvořený činností prováděnou

hornickým způsobem,



j) porub jen stěnový porub; ostatní pracoviště pro dobývání ložisek

jsou dobývky,



k) polostrmou sloj taková sloj nebo její část, která má úklon 22 až 60

stupňů od vodorovné roviny,



l) práci spojenou se zvýšeným nebezpečím taková práce, při které hrozí

pracovníku zvýšené nebezpečí úrazu. Jsou to práce stanovené touto

vyhláškou, dále práce, při které je nařízen stálý dozor, a práce, o

které tak rozhodne organizace,



m) pracoviště prostor určený pracovníku k výkonu pracovní činnosti

včetně technických zařízení v tomto prostoru, která souvisejí s určenou

pracovní činností,



n) provozovnu obestavěný nebo jinak ohraničený prostor, v němž je

zabudováno strojní nebo elektrické zařízení nebo který je určen k

odstavování mobilních strojů,



o) provozně zabezpečovací systém soubor měřicích a kontrolních prvků

včetně nutných ovládacích, případně jiných částí zařízení, které

nepřetržitě nebo ve stanovených intervalech kontrolují bezpečný provoz

daného zařízení a zajišťují jeho vypnutí za předem určených podmínek

nebo za stavu, kdy by mohlo dojít k poškození daného zařízení v

důsledku překročení, případně podkročení stanovených hodnot,



p) samostatné větrní oddělení soustava důlních děl, kterými jsou vedeny

důlní větry od místa, kde se ještě nepoužité důlní větry oddělují od

spojených nebo hlavních vtažných větrních proudů až do místa, kde se po

použití na pracovištích spojují s jinými výdušnými větry nebo s

venkovní atmosférou. Při tom se nepřihlíží k použití větrů pro větrání

otvírkových a podobných důlních děl, ražených ze spojeného vtažného

nebo výdušného větrního proudu,



q) stálý dozor nepřetržité sledování pracovní činnosti pracovníků a

stavu pracoviště, při němž pracovník určený organizací se nesmí od

pracovníků vzdálit a nesmí se zaměstnávat ničím jiným než dozorem,



r) strmou sloj taková sloj nebo její část, která má úklon větší než 60

stupňů od vodorovné roviny,



s) šachtici hloubené důlní nebo podzemní dílo kruhového průřezu s

průměrem do 2,2 metrů nebo pravoúhlého průřezu do 3,75 metrů

čtverečních o maximální hloubce 40 metrů; za šachtici se považuje i

hloubená studna,



t) údržbu zařízení činnost směřující k udržování zařízení v

provozuschopném a bezpečném stavu. Údržbou zařízení jsou i předepsané

prohlídky, zkoušky, kontroly, revize a opravy zařízení, jakož i montáž

a demontáž částí zařízení v rozsahu potřebném k provedení prohlídek,

zkoušek, kontrol, revizí nebo oprav zařízení,



u) úpadně vedený větrní proud takový větrní proud, který je veden v

důlním díle, jehož generální úklon od vodorovné roviny směrem dolů

přesahuje 2 cm.m -1,



v) vedení důlních děl proces vytváření nebo likvidace důlních děl.

Zahrnuje ražení, vyztužování, údržbu, rekonstrukci, zakládání,

zajišťování a likvidaci důlních nebo podzemních děl a dobývání

výhradních ložisek,



w) zařízení požární ochrany zařízení sloužící k ochraně před požáry a k

hasení požárů včetně požární zbrojnice, skladů a nářadí, požární

techniky, hasicích prostředků a jiných věcných prostředků požární

ochrany, kouřových a požárních dveří a poklopů, přípravných

protipožárních hrází apod.



(2) Pro účely této vyhlášky se dále považuje za



a)



břemeno nadměrné hmotnosti

předmět, jehož hmotnost je větší než 4000 kg,



b)



břemeno nadměrných rozměrů

předmět, při jehož dopravě nebo manipulaci nelze dodržet mezery na

dopravní cestě stanovené touto vyhláškou,



c)



břemeno neskladné

předmět vyžadující pro jeho bezpečné naložení a přepravu na dopravním

prostředku z hlediska stability speciální zajištění udržující ho ve

stabilizované poloze,



d)



břemeno zvláštní

břemeno nadměrné hmotnosti, břemeno nadměrných rozměrů nebo břemeno

neskladné,



e)



dopravu po pozemní dráze

doprava břemene transportní plošinou nebo transportním podvozkem s

vlastním pohonem po dopravní trati umístěné a ukotvené na počvě důlního

díla se zabezpečením proti vykolejení nebo převrácení dopravních

prostředků,



f)



dopravu smykem

doprava břemene po horninovém podkladu po počvě buď na dopravní plošině

nebo bez ní nebo na dopravní plošině po zvláštním vedení umístěném a

ukotveném na počvě důlního díla za použití vrátku nebo jiného strojního

zařízení,



g)



hlavní zemnicí vedení

zemnicí vedení od strojeného zemniče k důlní rozvodně a transformačním

stanicím,



h)



kabelový závěs

zařízení pro poddajné uchycení kabelů na výztuži nebo stěnách důlních

děl,



i)



klopný moment

součet momentů tečné složky tíhy vozidla a tečné složky tíhy břemene

vztažený ke klopnému bodu,



j)



nezápalný elektrický obvod

elektrický obvod, který za normálního provozního stavu nevytváří jiskry

ani tepelné účinky, jež by byly schopny způsobit vznícení výbušné

plynné atmosféry,



k)



proudovou ochranu

nadproudová ochrana časově nezávislá (zkratová) dvoustupňová,

nadproudová ochrana časově závislá nebo inversní (proti přetížení) a

zemní ochrana směrová,



l)



speciální dopravu

doprava a manipulace s břemenem zvláštním za použití dopravy kolejové,

závěsné nebo po pozemní dráze a doprava jakéhokoliv břemene smykem při

použití zařízení s tažnou silou větší než 45 kN,



m)



stabilizovanou polohu

poloha předmětu, při které je stabilizující moment větší než klopný

moment,



n)



stabilizující moment

součet momentů normálové složky tíhy vozidla a momentů normálové složky

tíhy břemene vztažený ke klopnému bodu,



o)



uzemňovací soustavu

soubor spojů a prvků, které jsou nutné pro samostatné nebo společné

uzemnění elektrických zařízení,



p)



výkonový stykač nad 1 kV

elektrické zařízení s jednou klidovou polohou, které není ovládáno

ručně a je schopno zapínat, přenášet a vypínat proudy za normálních

podmínek, včetně provozních přetížení,



q)



výkonový vypínač nad 1 kV

elektrické zařízení určené k připojování a odpojování elektrických

obvodů, vedení nebo zařízení, a to i pod napětím při plném zatížení a

také v poruchových stavech.



§ 3



Odpovědnost za dodržování vyhlášky



Odpovědnost pracovníků na jednotlivých stupních řízení za plnění

povinností stanovených touto vyhláškou organizaci podrobně upraví

organizační řád.



Díl druhý



Objekty, pracoviště a zařízení



§ 4



Vstup do objektů a na pracoviště



(1) Povrchové objekty pracoviště a zařízení musí být ohraženy nebo

jinak zabezpečeny proti vstupu nepovolaných osob.



(2) Ústí důlních děl na povrch musí být zabezpečena proti vstupu

nepovolaných osob tak, aby nebyl znemožněn odchod pracovníků z dolu při

nebezpečí.



(3) Otvory, prohlubně, propadliny a jiná místa, kde hrozí nebezpečí

pádu osob,musí být zakryty, ohrazeny nebo zasypány.



(4) Organizace určí způsob zabezpečení míst uvedených v odstavcích 1 a

2 proti vstupu nepovolaných osob a lhůty jejich kontrol.



(5) Zákaz vstupu nepovolaných osob do míst uvedených v odstavcích 1 a 2

musí být vyznačen na bezpečnostních tabulkách ^3) u všech vchodů,

přístupů a cest k nim.



(6) Vstup do důlních děl označených zákazem vstupu (bezpečnostní

tabulkou, laťovým křížem apod.) nebo znepřístupněných je zakázán. Je-li

to potřebné, může se do nich vstoupit jen na písemný příkaz, ve kterém

organizace určí opatření k zajištění bezpečnosti vstupujících

pracovníků. Vstup je dovolen jen po ověření složení důlního ovzduší a

za přítomnosti pracovníka určeného k průběžnému měření předpokládaných

škodlivin.



(7) Do objektů a na pracoviště nesmějí vstupovat osoby, které jsou pod

vlivem alkoholu nebo jiných omamných prostředků; ^4) provádění

namátkových kontrol dodržování tohoto zákazu a jejich rozsah a způsob

určí závodní dolu nebo jím pověřený pracovník.



(8) Vstup na pracoviště je dovolen pouze pracovníkům určeným k práci,

kontrole nebo dozoru na tomto pracovišti; dalším osobám jen v doprovodu

určeného pracovníka.



(9) Každý, kdo vstupuje do důlního díla, musí mít důlní osobní

svítidlo, sebezáchranný přístroj, ochrannou přilbu a ostatní potřebné

osobní ochranné pracovní prostředky; 5) při zahlubování jam, hloubení

šachtic do 15 metrů a při pracích prováděných hornickým způsobem musí

mít sebezáchranný přístroj jen pokud to určí organizace a důlní osobní

svítidlo jen pokud pracoviště není dostatečně osvětleno denním světlem.



(10) Na povrchu musí mít ochrannou přilbu každý, kdo vstupuje do míst s

nebezpečím pádu předmětů.



§ 4a



Sebezáchranné přístroje



(1) V uhelných dolech mohou být používány pouze sebezáchranné přístroje

izolačního typu. Na ostatních dolech může být na základě příznivého

posouzení a vyhodnocení rizik^5a) místo sebezáchranného přístroje

izolačního typu použit sebezáchranný přístroj filtrační.



(2) Na jednom dole se může používat pouze jeden druh sebezáchranného

přístroje.



(3) Sebezáchranný přístroj smí být k použití vydán pouze za

předpokladu, že na přístroji je zřetelně vyznačené schéma způsobu jeho

použití.



(4) Sebezáchranný přístroj může zaměstnanec v dole odložit pouze na

pracovišti do vzdálenosti nejvíce 5 metrů od sebe.



(5) Organizace prokazatelně seznámí a prakticky procvičí zaměstnance v

používání sebezáchranného přístroje, a to před jeho prvním přidělením.

Praktické procvičení se opakuje nejméně jednou ročně.



(6) Pro praktické cvičení pracovníků zajistí organizace takový počet

cvičných sebezáchranných přístrojů, aby bylo možno praktické cvičení

pracovníků ve stanovených lhůtách provést. Pro praktické cvičení je

možno použít i vyřazených sebezáchranných přístrojů.



§ 4b



Požadavky na objekty



(1) Podlahy v místech, kde se chodí nebo kde se zdržují lidé, nesmí mít

žádné nerovnosti, vypoukliny, díry nebo nebezpečný sklon; musí být

bezpečné pro chůzi a proti uklouznutí.



(2) Půdorysná plocha (základna), výška a objem pracovního prostoru musí

být navrženy tak, aby zaměstnanci mohli provádět svoji práci, aniž by

byla ovlivněna jejich bezpečnost, zdraví nebo dobrá pracovní pohoda.



(3) Prostor, který má zaměstnanec na pracovišti k dispozici, musí být

tak velký, aby zaměstnanec měl při své činnosti dostatečnou volnost

pohybu a mohl bezpečně plnit své úkoly.



(4) Okna, světlíky a větrací zařízení, které mohou být otevírány,

uzavírány, přestavovány a zajišťovány, je nutno navrhovat tak, aby bylo

zaručeno bezpečné zacházení s nimi. Musí umožňovat bezpečné čištění. V

otevřeném stavu nesmí představovat nebezpečí pro zaměstnance.



(5) Průhledné nebo průsvitné stěny, přepážky v místnostech nebo v

blízkosti dopravních cest, dveře a vrata musí být ve výši očí zřetelně

označeny a musí být vyrobeny z bezpečnostních materiálů nebo spolehlivě

chráněny, aby v případě, že dojde k jejich rozbití, bylo zabráněno

zranění zaměstnanců.



(6) Je zakázán přístup na střechy z materiálů, které nemají vyhovující

odolnost vůči zatížení, pokud není k dispozici zařízení, s jehož pomocí

lze příslušnou činnost provést bezpečně.



(7) Umístění, počet a rozměry dveří a vrat a materiály pro jejich

zhotovení musí být voleny podle vlastností a způsobu využívání prostorů

a pracovišť.



(8) Dveře a vrata musí splňovat tyto požadavky:



a) kyvadlové (létací) dveře a vrata musí být průhledné nebo musí mít

průhledné okénko,



b) posuvné dveře je nutno zajistit proti vysunutí a vypadnutí,



c) dveře a vrata, které se otevírají směrem nahoru, musí být

zajistitelné proti nečekanému pádu zpět,



d) dveře na záchranných cestách se musí otevírat směrem ven, musí být

označeny, jejich konstrukce musí umožňovat kdykoliv otevření i zevnitř

bez použití pomocných prostředků a nesmí být uzamčeny,



e) vrata na cestách s dopravou, pokud jejich průchod pro chodce není

bezpečný, musí být vybavena dalšími dobře viditelnými a stále

přístupnými dveřmi pro průchod,



f) dveře a vrata ovládané mechanickou silou nesmí svým pohybem

ohrožovat zaměstnance, musí být vybaveny zřetelným, dobře

rozpoznatelným a lehce přístupným nouzovým vypínacím zařízením a s

výjimkou případu, kdy se při poruše napájení samy automaticky otevřou,

musí umožňovat ruční otevření,



g) pokud je přístup na některém místě zamezen řetězy nebo podobným

zařízením, musí být tyto řetězy nebo podobná zařízení zřetelně

viditelné a označené odpovídajícími označeními zákazu nebo výstrahy.



(9) Pomocné provozní objekty, například dílna, kancelář, sklad nebo

odpočívárna, musí být umístěny v prostoru bez nebezpečí výbuchu.



(10) Pokud jsou v provozním objektu instalovány měřicí a kontrolní

přístroje, do kterých je přiváděn plyn, musí být jejich odfukové

potrubí vyvedeno ven z objektu tak, aby se plyn nemohl vracet, a to ani

zředěný.



(11) Provozní objekty musí být označeny názvem objektu.



§ 5



Provozní dokumentace



(1) Před započetím prací nebo činností, pro které je to touto vyhláškou

stanoveno, musí být vypracována příslušná provozní dokumentace, a to

technologický postup, pracovní postup, dopravní řád, provozní řád nebo

návod k použití^77).



(2) Provozní dokumentace musí určit návaznost, případně souběžnost

pracovních operací, podmínky pro bezpečný výkon práce, ohrožená místa a

způsob jejich označení, prostředky a přístrojovou techniku k zajištění

bezpečnosti práce a provozu a opatření k zajištění pracoviště po dobu,

po kterou se na něm nepracuje.



(3) Provozní dokumentace musí být v souladu s požadavky předpisů k

zajištění bezpečnosti práce a provozu, rozhodnutími o povolení nebo

schválení činnosti, stavby nebo zařízení, ^6) technickými podmínkami

výrobce nebo dodavatele zařízení nebo stavby a návody výrobce pro

obsluhu a údržbu zařízení.



(4) Pro obdobné činnosti se může používat typová provozní dokumentace

upravená na místní podmínky.



(5) Provozní dokumentace musí být při změně podmínek bezodkladně

upravena.



(6) Pracovníci musí být před započetím práce seznámeni s provozní

dokumentací v rozsahu, který se jich týká.



(7) Provozní dokumentace musí být uložena na určeném místě přístupném

pro pracovníky, kteří jsou povinni ji dodržovat.



(8) Provozní dokumentace musí být uchována nejméně rok od ukončení

prací. Pokud při provádění prací došlo k hromadnému, těžkému nebo

smrtelnému úrazu, musí být provozní dokumentace uchována nejméně 5 let

od úrazu.



§ 6



Zařízení



(1) Při činnostech upravených touto vyhláškou mohou být provozovány a

používány jen pracoviště, stroje, zařízení, přístroje, pomůcky, objekty

a materiály, které svou konstrukcí, provedením a technickým stavem

odpovídají předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

a bezpečnosti provozu. Do používání mohou být uvedeny jen výrobky,^79)

které svou konstrukcí, provedením a technickým stavem splňují požadavky

na bezpečný výrobek.^80)



(2) Při používání strojů, zařízení, přístrojů, pomůcek a materiálů musí

být dodrženy pokyny nebo technické podmínky výrobce, návody a podmínky

stanovené při jejich schválení nebo povolení.



(3) Zařízení, jakož i jiné prostředky a pomůcky, které slouží provozu a

jeho bezpečnosti, případně ochraně života a zdraví pracovníků, musí být

stále udržována v nezávadném a použitelném stavu. Zařízení mohou uvádět

do chodu nebo používat jen pracovníci určení k jejich obsluze. Zařízení

mohou být používána k úkonům, pro které jsou určena; k jiným úkonům jen

za podmínek určených organizací.



(4) Pokud jsou ochranná zařízení poškozena nebo z naléhavých důvodů

přechodně vyřazena z činnosti, musí být co nejdříve vyměněna nebo

uvedena do řádného stavu. Do té doby musí být bezpečnost práce a

provozu zajištěna vhodnými bezpečnostními opatřeními.



(5) Bezpečnost pracovníků při práci ve výšce nad 1,5 metrů na

pracovištích v podzemí musí řešit provozní dokumentace.



(6) V blízkosti porubů, dobývek a ražených důlních děl, kromě šachtic,

podzemních děl a podzemních staveb, musí být umístěno telekomunikační

zařízení napojené na dispečink nebo jiné určené místo.



(7) Organizace je povinna zajistit nejméně jednou ročně prohlídky

ocelových a dřevěných konstrukcí a staveb, pokud jsou vystaveny účinkům

vlhkosti nebo agresivních látek.



(8) Při prohlídce podle odstavce 7 se zjišťuje také, zda krycí plechy

nebo mřížové rošty podlah plošin jsou zajištěny proti nahodilému

posunutí, překlopení a šikmé poloze a zda krycí plechy nebo rošty jsou

nášlapně pevné. U plošin se vnější vady zjišťují vizuálně a poklepem. U

plošin, které mají svařovanou konstrukci, se při vizuální prohlídce

zjišťuje také stav svarů jejich nosných částí na vnější vady poklepem.

Při zjištění vnějších vad svarů se provede jejich kontrola pomocí

defektoskopie (např. kapilární metodou), zda svary nevykazují trhliny.



(9) Krycí plechy plošin musí mít minimální tloušťku 5 mm, pokud projekt

nestanovuje hodnotu vyšší. Povrch plechů musí být rýhovaný nebo jinak

zdrsněný.



§ 7



Prohlídky pracovišť



(1) Pokud tato vyhláška nebo zvláštní předpisy nestanoví jiné lhůty, je

povinen pracoviště prohlédnout



a) směnový technik v uhelném dole nejméně jednou v každé polovině

směny, v ostatních dolech nejméně jednou za směnu a na povrchu

hlubinných dolů nejméně jednou za den; v nepracovních dnech může

organizace od prohlídek pracovišť na povrchu upustit,



b) technik bezprostředně nadřízený směnovému technikovi nebo jeho

zástupce v uhelném dole nejméně dvakrát za týden, v ostatních dolech a

na povrchu hlubinných dolů nejméně jednou za týden.



(2) Na určených odlehlých a roztroušených povrchových pracovištích s

jednoduchými provozními poměry (šachtice, vrtba apod.) je povinen

pracoviště prohlédnout



a) směnový technik nejméně jednou za týden,



b) technik bezprostředně nadřízený směnovému technikovi nebo jeho

zástupce nejméně jednou za 2 týdny,



c) předák, případně vedoucí skupiny (dále jen "předák") v každé směně,

ve které nebude provedena prohlídka podle písmene a) nebo b).



(3) Předák určený k provádění prohlídek pracovišť podle odstavce 2

písm. c) musí



a) mít nejméně tříletou praxi při provádění obdobných prací,



b) zúčastnit se školení a složit zkoušku z příslušných předpisů k

zajištění bezpečnosti práce a provozu v rozsahu požadovaném pro

směnového technika,



c) obdržet od organizace písemné pověření k výkonu dozoru s vymezením

práv a povinností. Toto pověření musí být uvedeno v provozní

dokumentaci pro příslušné pracoviště včetně popisu kontrolní činnosti

předáka.



(4) Při prohlídce pracoviště podle odstavce 2 písm. a) a b) musí být

zkontrolováno také přechovávání a zabezpečení výbušnin, evidence

výbušnin, a má-li se provádět trhací práce, také její příprava,

případně provedení.



(5) Směnový technik, technik bezprostředně nadřízený směnovému

technikovi a jeho zástupce (dále jen "dozorčí orgány") a ostatní

technici jsou povinni při prohlídkách pracovišť kontrolovat dodržování

příslušné provozní dokumentace, stav bezpečnostních zařízení a v dole s

nebezpečím výskytu metanu (dále jen "plynující důl") i koncentraci

metanu v důlním ovzduší a zařídit odstranění zjištěných závad. Pokud

nelze zjištěné závady odstranit a pracovníci jsou zřejmě a

bezprostředně ohroženi, jsou dozorčí orgány a ostatní technici povinni

zastavit práci a zařídit odchod pracovníků na bezpečné místo. O tomto

opatření jsou povinni ihned uvědomit dispečera nebo inspekční službu,

kteří to oznámí také inspektoru bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

orgánu společenské kontroly.



(6) Výsledky prohlídek a určená opatření musí být zaznamenány [§ 23

odst. 1 písm. g)].



(7) Dozorčí orgány jsou povinny nosit s sebou příslušnou část důlní

mapy s vyznačením všech větrních (§ 92 a 129) a záchranných (§ 291

odst. 8) cest.



§ 8



Předběžné prohlídky důlních děl



(1) Bezpečný stav všech podzemních pracovišť, na kterých se nepracovalo

po dobu stanovenou v odstavcích 2, 3 a 4, včetně všech přístupů k nim

musí být před znovuobsazením pracovišť prověřen předběžnou prohlídkou.

Předběžné prohlídky musí být provedeny i na místech, kde se budou

zdržovat pracovníci. Předběžné prohlídky provádí dvojice pracovníků

určené závodním dolu nebo jím pověřeným pracovníkem. Zároveň s tím musí

být pro každou dvojici určena pracoviště ke kontrole, přístupy k nim a

lhůty a místa hlášení inspekční službě.



(2) Na plynujících dolech se předběžné prohlídky musí provést, pokud

pracoviště nebyla obsazena 2 nebo více směn. Na pracovištích

ovětrávaných průchodním větrním proudem, u nichž lze předpokládat, že

jejich zaplynování je vyloučeno, mohou být prohlídky provedeny až po 3

nebo více neobsazených směnách. Předběžné prohlídky nesmí být provedeny

dříve než 3 hodiny před obsazením pracovišť.



(3) Separátně větraná důlní díla, v nichž je dovolena zvýšená

koncentrace metanu podle § 83 odst. 5, a neproražená dovrchní a z nich

odbočující důlní díla v plynujícím dole musí být předběžně prohlédnuta

po neobsazení delším než 3 hodiny. Výsledky těchto prohlídek musí

pracovníci, kteří je provedli, poznamenat také na tabulce, kterou z

čelby přenesou na vhodné místo u vstupu do důlního díla v průchodním

větrním proudu. Pokud v těchto důlních dílech koncentrace metanu měřená

kontinuálními analyzátory umístěnými podle právního předpisu

upravujícího separátní větrání v plynujících dolech^80a) nepřekročila

po dobu neobsazení důlního díla hodnotu 0,8 %, postačí, budou-li tato

důlní díla předběžně prohlédnuta po neobsazení delším než 2 směny.



(4) V dole bez výskytu metanu (dále jen "neplynující důl"), kde se

nepracovalo po dobu určenou závodním dolu, nesmí být předběžné

prohlídky provedeny dříve než 6 hodin před obsazením pracovišť.



(5) Při předběžných prohlídkách musí být zjišťována zejména koncentrace

kysličníků uhelnatého a uhličitého, v plynujícím dole také koncentrace

metanu v důlním ovzduší a v uhelném dole i zneškodnění uhelného prachu.

Na plynujících dolech II. třídy nebezpečí [§ 79 odst. 4 písm. a)] a na

plynujících dolech s nebezpečím důlních otřesů [§ 73 odst. 1 písm. b)]

musí být pracovníci provádějící předběžné prohlídky vybaveni též

přenosnými kontinuálními analyzátory metanu, případně kysličníku

uhličitého se signalizací.



(6) Výsledky předběžných prohlídek musí být před obsazením pracovišť

hlášeny dispečerovi nebo inspekční službě, na pracovištích podle § 7

odst. 2 předákovi, a zaznamenány.



§ 9



Evidence pracovníků



(1) Přesná a jednotná evidence pracovníků musí být vedena od jejich

nástupu do práce až do ukončení pracovní směny.



(2) Pracovníci odpovědní za vedení evidence a dozorčí orgány jsou

povinni nejpozději do jedné hodiny po skončení směny se přesvědčit, zda

všichni pracovníci opustili svá pracoviště, případně byli převzati do

evidence následující směny. U pracovníků zaměstnaných v podzemí jsou

povinni se přesvědčit, zda vyjeli z dolu.



(3) O všech osobách, které se zdržují v podzemí, musí být vedena dvojí

nezávislá evidence. Při činnostech prováděných hornickým způsobem, při

kterých se v nejvíce obsazené směně v podzemí zdržuje méně než 10 osob,

stačí jedna evidence.



(4) Je-li někdo pohřešován, musí být po něm ihned zahájeno pátrání.



§ 10



Inspekční služba



(1) Ve všech pracovních i nepracovních směnách musí být zajištěna

inspekční služby, jejíž organizaci a úkoly určí závodní dolu. Touto

službou může být pověřen jen pracovník způsobilý řídit likvidaci

havárie.^7)



(2) Na neplynujícím neuhelném dole s jednoduchými poměry, zejména ve

větrání, může inspekční služba vykonávat svoji funkci mimo důl i pro

více dolů, pokud bude zajištěno



a) telekomunikační spojení mezi dolem a inspekční službou,



b) informování inspekční služby o situaci na dole,



c) odvolání pracovníků z podzemí a přivolání inspekční služby na důl v

případě havárie,



d) neodkladné dopravení inspekční služby na důl v případě havárie.



(3) Pokud se v podzemí neplynujícího neuhelného dolu nepracuje, může

závodní dolu upustit od zajištění inspekční služby.



§ 11



zrušen



Díl třetí



Pracovníci



§ 12



Seznámení pracovníků s bezpečnostními předpisy



(1) Organizace je povinna seznámit pracovníky, kteří práci projektují,

řídí, kontrolují a provádějí, s touto vyhláškou, případně se zvláštními

předpisy, na které se tato vyhláška odvolává, s dalšími předpisy k

zajištění bezpečnosti práce a provozu ^8) a rozhodnutími orgánů státní

báňské správy, a to nejméně v rozsahu potřebném pro výkon jejich

funkce. Lhůty opakovaného seznámení pracovníků s těmito předpisy určí

závodní dolu. Organizace je povinna umožnit pracovníkům nahlédnout do

těchto předpisů a podat jim na jejich požádání potřebné vysvětlení.



(2) Organizace je povinna určit činnosti, pro které vydá pravidla, ^8)

a předat je pracovníkům, kterých se týkají.



(3) Nově přijatí pracovníci musí být teoreticky i prakticky vyškoleni

podle osnov vydaných závodním dolu a vyzkoušeni. Teoretické školení

pracovníků, kteří mají pracovat v podzemí a kteří dosud v podzemí

nepracovali nebo kteří takovou práci přerušili na dobu delší než 2

roky, musí trvat nejméně 24 vyučovacích hodin, pro pracovníky na

povrchových pracovištích nejméně 8 vyučovacích hodin.



§ 13



Zvláštní ochrana žáků při práci v podzemí



V podzemí mohou pracovat žáci středního odborného učiliště jen na

pracovištích schválených pro tento účel organizací. To platí i pro žáky

středních odborných škol a posluchače vysokých škol, kteří jsou mladší

než 18 let.



§ 14



Přidělování práce



(1) Pracovník může být zařazen na práci (funkci) a pracoviště jen

tehdy, byla-li předem posouzena jeho zdravotní způsobilost, ^9) ověřeny

teoretické a praktické znalosti a byl-li seznámen s příslušnými

předpisy k zajištění bezpečnosti práce a provozu.



(2) Před zařazením na pracoviště ohrožené průtržemi hornin, uhlí a

plynů, důlními otřesy nebo průvaly vod a bahnin (zvodněných hornin) je

organizace povinna pracovníky poučit také o těchto nebezpečích, o

jejich příznacích a o tom, jak si mají počínat při jejich zjištění.



(3) Pracovník neznalý místních poměrů musí být alespoň na první směnu

doveden na pracoviště pracovníkem, který je dobře zná.



(4) Práce spojené se zvýšeným nebezpečím mohou vykonávat jen pracovníci

zkušení. K provedení těchto prací musí být vypracována provozní

dokumentace a práce musí být prováděny za stálého dozoru.



(5) Práce k odstranění zřejmého a bezprostředního ohrožení mohou být

prováděny jen po vydání příkazu k jejich provedení a určení stálého

dozoru.



(6) O tom, zda jde o práce podle odstavce 4 nebo 5, rozhodne

organizace.



§ 15



Samostatný výkon práce



(1) Samostatným výkonem práce může organizace pověřit jen pracovníka,

který dovršil věk 18 let, prošel určeným zácvikem, v němž pracoval pod

dohledem určeného kvalifikovaného pracovníka, a složil zkoušku z

příslušných odborných znalostí a předpisů k zajištění bezpečnosti práce

a provozu.



(2) Osnovu zácviku, jeho délku a způsob zkoušek určí závodní dolu podle

druhu práce, pokud tyto požadavky nejsou stanoveny předpisy k zajištění

bezpečnosti práce a provozu nebo zvláštními předpisy.



(3) Zácvik a zkoušku může organizace prominout pracovníkům, kteří jsou

vyučeni v oboru, ve kterém mají pracovat, a absolventům středních

odborných a vysokých škol příslušného směru.



§ 16



Obsazení pracovišť



Na pracovišti, ze kterého se není možno telefonicky nebo jiným způsobem

dovolat nebo hlásit, musí být nejméně dva pracovníci. Na ostatních

pracovištích může být jeden pracovník; v takovém případě organizace

určí způsob a čas dovolání nebo hlášení nebo kratší lhůty prohlídek

pracovišť dozorčími orgány.



§ 17



Povinnosti pracovníků



(1) Pracovníci jsou povinni před započetím práce i během ní ověřovat

bezpečný stav pracoviště. Při ohrožení musí zastavit práci, oznámit to

předákovi a postupovat podle § 18. V práci mohou pokračovat, jakmile

ohrožení pominulo.



(2) Kromě případů uvedených v § 14 odst. 5, § 45 odst. 5, § 61, 63, 64,

65 a 71 nesmí pracovníci vstupovat do ohrožených míst, zdržovat se v

nich a odstraňovat jejich případná označení.



(3) Pracovníci jsou povinni používat přidělené osobní ochranné pracovní

prostředky, při práci postupovat podle provozní dokumentace a předpisů

k zajištění bezpečnosti práce a provozu a volit takové pracovní

postupy, které jsou v souladu se zásadami bezpečné práce. Nesmějí bez

příkazu nic měnit na provozních, bezpečnostních, požárních,

hygienických a jiných zařízeních. Používat a obsluhovat mohou jen ty

stroje, zařízení, nářadí a pomůcky, které jim byly pro jejich práci

určeny.



(4) Pracovníci se nesmějí vzdálit ze svého pracoviště bez souhlasu

předáka nebo je předčasně opustit bez souhlasu dozorčího orgánu, kromě

naléhavých důvodů (nevolnost, náhlé onemocnění, úraz apod.). Odchod z

naléhavých důvodů jsou povinni co nejdříve vhodným způsobem ohlásit

předákovi a dozorčímu orgánu nebo dispečerovi.



(5) Pracovníci jsou povinni dodržovat pokyny vyplývající z

bezpečnostních označení, výstražných signálů a upozornění. Jsou také

povinni uposlechnout pokynů hlídek zabezpečujících bezpečnostní okruh

(při trhacích pracích apod.).



(6) V místech se zvýšeným požárním nebezpečím na povrchu nesmí

pracovníci používat otevřený oheň a kouřit. Ve výjimečných případech

mohou použít otevřený oheň jen na písemný příkaz organizace. ^10)



§ 18



Povinnosti při nebezpečí



Každý, kdo zpozoruje nebezpečí, které by mohlo ohrozit zdraví nebo

životy lidí nebo způsobit provozní nehodu (havárii) nebo poruchu

technického zařízení, případně příznaky takového nebezpečí, je povinen,

pokud nemůže nebezpečí odstranit sám, oznámit to ihned dozorčímu orgánu

nebo dispečerovi, případně inspekční službě a podle možnosti upozornit

všechny osoby, které by mohly být tímto nebezpečím ohroženy.



§ 19



Předák a jeho povinnosti



(1) Ve skupině dvou a více pracovníků musí být určen předák.



(2) Předákem může být jen ten, kdo má potřebnou odbornou praxi a složil

zkoušku z odborných znalostí a z příslušných předpisů k zajištění

bezpečnosti práce a provozu. Náplň odborné praxe, způsob zkoušek a

lhůty jejich opakování určí závodní dolu. Předák pro vedení důlních děl

musí mít nejméně tříletou odbornou praxi při vedení důlních děl.



(3) Předák je povinen zajistit bezpečnost pracovníků své skupiny,

bezpečný stav pracoviště, dodržování provozní dokumentace a plnění

příkazů organizace. Při zjištění závady je povinen zajistit její

odstranění. Nemůže-li tak učinit a hrozí-li pracovníkům zřejmé a

bezprostřední ohrožení, musí zastavit práci a odvést svou skupinu na

bezpečné místo. O všech závadách a provedených opatřeních je povinen

uvědomit příslušný dozorčí orgán nebo dispečera, který o případech

zastavení práce uvědomí i inspektora bezpečnosti a ochrany zdraví při

práci orgánu společenské kontroly. O obnovení práce platí § 17 odst. 1.



(4) Při střídání směn je předák povinen upozornit nastupujícího předáka

na důležité skutečnosti nebo závady na pracovišti. Nemůže-li tak

učinit, podá o tom zprávu dozorčímu orgánu před nástupem střídající

směny.



§ 19a



Kumulace funkcí



V plynujících dolech nelze kumulovat funkce závodního dolu, vedoucího

větrání a pracovníka pro řízení montáže, provozu a údržby elektrických

zařízení ani pro více dolů, ani s jinými funkcemi; v dolech s

nebezpečím důlních otřesů^10a) nesmí být kumulována také funkce

geomechanika^10b) s jinými funkcemi.



Díl čtvrtý



Mimořádné události



§ 20



Havarijní plán



(1) Organizace provádějící hornickou činnost je povinna vypracovat plán

zdolávání závažných provozních nehod (havárií). ^7) ^11)



(2) Pokud je organizace při činnosti prováděné hornickým způsobem

povinna vypracovat plán zdolávání závažných provozních nehod (havárií),

^12) postupuje přiměřeně podle zvláštního předpisu, ^7) pokud Český

báňský úřad nestanoví jinak.



§ 21



Hlášení závažných pracovních úrazů, závažných událostí, závažných

provozních nehod a nebezpečných stavů



(1) Závodní dolu zajistí bezodkladné hlášení závažných pracovních

úrazů, závažných událostí, závažných provozních nehod a nebezpečných

stavů příslušnému obvodnímu báňskému úřadu.



(2) Hlásí se tyto závažné pracovní úrazy:



a) smrtelný úraz,



b) úraz životu nebezpečný, kterým je úraz s následnou ztrátou orgánu

(anatomickou nebo funkční), životu nebezpečné poškození zdraví, včetně

průmyslových otrav, a úraz s takovým charakterem úrazového děje, který

nastal v důsledku porušení bezpečnostních předpisů a nasvědčuje

závažnému ohrožení bezpečnosti provozu a ochrany zdraví při práci,



c) hromadný úraz, kdy při stejném úrazovém ději byly zraněny nejméně 3

osoby, z nichž alespoň jedna utrpěla úraz smrtelný, nebo kdy bylo

zraněno více než 10 osob.



(3) Hlásí se závažné události, závažné provozní nehody a nebezpečné

stavy, a to



a) zapálení a výbuch metanu nebo uhelného prachu,



b) důlní otřes a takový otřesový jev^13), při kterém došlo k pracovnímu

úrazu,



c) důlní exogenní požár a povrchový požár v okruhu 60 m od průniku jámy

s povrchem,



d) výskyt kysličníku uhelnatého v koncentraci vyšší než 0,013 %, pokud

výsledky měření nejsou ovlivněny procesy nemajícími souvislost se

samovzněcujícím procesem nebo neohrožujícími bezpečnost práce a

provozu, například trhací práce,



e) zaplynování důlního díla trvající déle než 8 hodin,



f) zával v důlním díle, jehož zmáhání se předpokládá po dobu delší 24

hodin,



g) průval vod a bahnin (zvodněných hornin),



k) průtrž hornin, uhlí nebo plynů,



l) propadnutí osoby, stroje nebo zařízení do důlního díla nebo jiného

podzemního prostoru,



m) únik radioaktivních a jiných průmyslových odpadů uložených v

podzemních prostorech, ztrátu radioaktivního zářiče nebo prokazatelnou

netěsnost uzavřeného zářiče,



n) hledání pohřešované osoby,



o) úraz při dopravě osob na pásovém dopravníku,



p) úmrtí osoby v objektu nebo na pracovišti organizace.



(4) Dále se hlásí závažné události, závažné provozní nehody a

nebezpečné stavy, pokud k nim dojde při



a) nakládání s výbušninami, včetně úrazů, přiotrávení zplodinami

vznikajícími během výbuchu, vloupání do skladu, odcizení či nalezení

výbušnin,



b) používání vyhrazených technických zařízení včetně úrazů elektrickým

proudem,



c) provozu těžních zařízení, včetně úrazů vzniklých při provozu těžních

zařízení.



§ 22



Zachování stavu místa závažného pracovního úrazu, závažné události,

nebezpečného stavu a závažné provozní nehody (havárie)



(1) Na místě, kde se přihodil závažný pracovní úraz nebo kde došlo k

závažné události, nebezpečnému stavu nebo závažné provozní nehodě

(havárii), se nesmí nic měnit, dokud obvodní báňský úřad neprovedl

ohledání místa nebo nerozhodl jinak, kromě případů, kdy jde o záchranu

postižených, případně o další záchranné práce nebo bezpečnost provozu.

Změny nutné z jiných závažných důvodů mohou být provedeny pouze se

souhlasem obvodního báňského úřadu.



(2) O místě závažného pracovního úrazu, závažné události, nebezpečného

stavu a závažné provozní nehody pořizuje organizace dokumentaci,

zejména náčrtek, plánek, fotografie atd.



Díl pátý



Základní dokumentace



§ 23



Dokumentace a záznamy



(1) Kromě knih požadovaných jinými předpisy k zajištění bezpečnosti

práce a provozu nebo zvláštními předpisy musí být vedeny



a) evidenční kniha, která musí obsahovat



1. základní údaje o chráněném ložiskovém území, dobývacím prostoru,

pozemkovém vlastnictví, územních rozhodnutích, stavebních povoleních a

jiných důležitých úředních rozhodnutích,



2. základní údaje o hlavních důlních dílech a důležitých stavbách a

zařízeních a rozhodnutí o povolení k jejich uvedení do provozu,



3. základní údaje o způsobu dobývání a základních dobývacích metodách,



b) dolový nebo stavební deník, do něhož se zapisují nebo zakládají

rozhodnutí orgánů státní báňské správy, ústředního orgánu státní

správy, orgánů hygienické služby a orgánů společenské kontroly a

opatření a příkazy organizace týkající se bezpečnosti práce a provozu a

racionálního využívání ložisek,



c) kniha hrází,



d) kniha odvodňování,



e) kniha důlních požárů,



f) kniha mimořádných událostí,



g) knihy, do nichž dozorčí orgány a ostatní technici zaznamenávají

výsledky svých pochůzek a předepsaných prohlídek.



(2) Závodní dolu nebo jím pověřený pracovník určí, kde a jakým způsobem

musí být vedeny knihy podle odstavce 1 písm. a) až g).



(3) Záznamy dozorčích orgánů, hlášení údajů snímačů, čidel apod., u

kterých předpisy k zajištění bezpečnosti práce a provozu nevyžadují

formu knih, mohou být prováděny způsobem, který umožní uchovávání a

využívání údajů po určenou dobu.



(4) Výsledky předepsaných prohlídek, kontrol, měření a rozborů jsou

povinni zaznamenat pracovníci, kteří je provedli. Není-li stanoveno

jinak, musí být záznamy uchovány nejméně jeden rok.



(5) O školení, zácviku a zkouškách podle předpisů k zajištění

bezpečnosti práce a provozu musí být vedeny záznamy.



§ 24



Důlně měřická a geologická dokumentace



Důlně měřická a geologická dokumentace ^15) musí být vedeny tak, aby

poskytovaly spolehlivé údaje pro vypracování provozní dokumentace.



ČÁST DRUHÁ



Požadavky na pracovní prostředí



§ 25



zrušen



§ 26



zrušen



§ 27



zrušen



§ 28



zrušen



§ 29



zrušen



§ 30



První pomoc



(1) Utrpí-li pracovník na pracovišti úraz nebo náhle onemocní, musí mu

být poskytnuta první pomoc a musí být dopraven s doprovodem do

zdravotnického zařízení. Doprava postiženého má přednost před jinou

dopravou.



(2) Jednou za 3 roky je organizace povinna zajistit školení techniků,

střelmistrů, předáků, báňských záchranářů, instruktorů středních

odborných učilišť a koupelářů o první pomoci. ^18)



(3) Ověřování znalostí ze zdravotnického minima v poskytování první

pomoci musí být součástí každé zkoušky z předpisů k zajištění

bezpečnosti práce a provozu.



§ 31



Záchody v podzemí



(1) V podzemí dolu pro dobývání výhradního ložiska musí být zřízeny

záchody umístěné ve vhodných prostorech v blízkosti pracoviště, pokud

možno ve výdušných větrech.



(2) Záchody musí být vybaveny záchodovým vozíkem nebo vhodnou nádobou,

dezinfekčním materiálem a úklidovými prostředky. Musí být udržovány v

čistotě a pravidelně dezinfikovány.



(3) Způsob dopravy důlních záchodových vozíků a záchodových nádob určí

dopravní řád.



§ 32



Odpadky a jejich odstraňování



(1) V podzemí je zakázáno volně odhazovat odpadky.



(2) Na nárazištích, nástupištích a na dalších místech, které určí

organizace, musí být umístěny nádoby na odpadky.



(3) Odpadky musí být z podzemí pravidelně vyváženy.



ČÁST TŘETÍ



Vedení důlních děl



Díl první



Všeobecná ustanovení



§ 33



Východy z dolu



(1) Důl musí mít nejméně dva od sebe oddělené a na sobě nezávislé

východy na povrch, z nichž každý musí umožnit odchod všech pracovníků z

podzemí.



(2) Důl, ve kterém jsou prováděny pouze průzkumné nebo stavební práce a

jen na jednom patře, důl, ve kterém se jen čerpají přírodní léčivé a

stolní minerální vody a důl v závěru likvidace, případně zajišťování

může mít jeden východ na povrch. To platí i v případě, že výjimečně v

odůvodněných případech výhradní ložisko bez určeného dobývacího

prostoru dobývá organizace, která provedla nebo provádí jeho průzkum.



§ 34



Spojení východů z dolu



(1) Po vyhloubení nebo vyražení hlavních otvírkových důlních děl

určených jako východy z dolu na projektované patro nebo jejich

prohloubení na nové patro musí být přednostně vyražena důlní díla k

jejich spojení.



(2) Před ražbou důlních děl ke spojení východů z dolu mohou být

vyražena jen důlní díla potřebná k zajištění bezpečnosti dalšího ražení

(čerpací komory, žumpovní chodby apod.). Na neuhelném neplynujícím dole

mohou být vyražena také průzkumná důlní díla a důlní díla potřebná k

provozu (vozovna, sklad výbušnin apod.).



§ 35



Východy z pracovišť



(1) Pracoviště musí mít bezpečně schůdný a volný východ dosažitelný z

kteréhokoliv místa a vedoucí do důlních děl, kterými lze dosáhnout

východy z dolu.



(2) Základna pro komorové dobývání na uhelném dole a stěnový porub musí

mít vždy nejméně 2 východy dosažitelné z kteréhokoliv místa, z nichž

jeden musí vést do vtažného a druhý do výdušného důlního díla.



(3) Zbytkový pilíř ložiska může být v odůvodněných případech dobýván

jen s jedním východem z pracoviště, avšak v technologickém postupu musí

být určena potřebná bezpečnostní opatření.



(4) Pro ostatní dobývací metody platí odstavec 2 s tím, že 2 východy

musí být přímo z dobývky nebo alespoň z její patrové, mezipatrové,

případně porubní chodby.



(5) Na pracovišti, kde se dopravuje rubanina samospádem, musí být

východ z pracoviště bezpečně oddělen od prostoru pro dopravu rubaniny.



§ 36



Práce v blízkosti starých nebo opuštěných důlních děl a jiných

podzemních prostor



Práce v blízkosti známých nebo předpokládaných starých nebo opuštěných

důlních děl a jiných podzemních prostor jsou dovoleny jen po určení

potřebných bezpečnostních opatření.



§ 37



Práce u hranice dobývacích prostorů



(1) U hranice dobývacích prostorů sousedních dolů se musí pracovat tak,

aby provoz těchto dolů nebyl navzájem nepříznivě ovlivňován .



(2) Bezpečnostní opatření pro práce u hranice dobývacích prostorů musí

zohledňovat zejména nebezpečí vyplývající z důlních otřesů, průtrží

hornin, uhlí a plynů, průvalů vod a bahnin, důlních požárů, případně

průtahů důlních větrů.



(3) Dokud nejsou určena bezpečnostní opatření pro práce u hranice

dobývacích prostorů, nutno práce zastavit, jakmile se přiblíží ke

hranici dobývacího prostoru. Vzdálenost pro zastavení prací se určí

podle zálomového úhlu a úložních poměrů tak, aby nebyla ovlivněna

používaná důlní díla za hranicí dobývacího prostoru. Nesmí však být

menší než 20 metrů od hranice dobývacího prostoru a 40 metrů od

nejbližšího důlního díla sousedního dolu, měřeno v půdoryse.



§ 38



Styk hlubinného dobývání s jinou hornickou činností nebo s činností

prováděnou hornickým způsobem



(1) Podmínky pro současné hlubinné a povrchové dobývání musí být

vyřešeny v plánech otvírky, přípravy a dobývání nebo plánech využívání

ložisek tak, aby nedošlo ke vzájemnému nepříznivému ovlivnění.



(2) Obdobně je nutno postupovat při možném ovlivnění hlubinného

dobývání jinou hornickou činností nebo činností prováděnou hornickým

způsobem.



§ 39



Zásady vedení důlních děl



(1) Důlní dílo musí být vedeno podle technologického postupu

vypracovaného v souladu s podmínkami určenými při povolování nebo

ohlašování prací. ^19) Technologický postup musí odpovídat poměrům, v

nichž je důlní dílo vedeno.



(2) Ražení důlních děl a dobývací metoda musí být voleny podle

předpokládaných horských tlaků a vyhodnocení vlastností a uložení

hornin, a to i z hlediska jejich vrstevnatosti, kvality vrstevních

ploch, schopnosti k zavalování, nebezpečí ujíždění apod. Zvlášť

podrobně musí být prozkoumány horniny o úklonu vrstev 30 stupňů a

větším z hlediska nebezpečí ujetí.



(3) Profil a výztuž důlního díla musí odpovídat životnosti a účelu,

kterému bude důlní dílo sloužit. Svorníková výztuž může být použita jen

ve vhodných báňsko-geologických podmínkách v souladu s technickými

podmínkami jejího využití. Četnost a způsob kontroly únosnosti

svorníkové výztuže stanoví technologický postup.



(4) Velikost záběru a technologie ražení nebo dobývání případně

rekonstrukce musí odpovídat místním podmínkám, zejména vlastnostem

horniny a používanému zařízení včetně výztuže.



(5) Důlní díla musí být vyztužována tak, aby se zabránilo pádu horniny.



(6) Narušená část horniny musí být včas stržena nebo jinak zabezpečena.

Stržení a odtěžení horniny musí být provedeno z bezpečného místa. K

tomuto účelu musí být na pracovišti vhodné pracovní pomůcky.



(7) Před přiblížením důlního díla k jinému důlnímu dílu musí být určena

opatření k zajištění bezpečnosti práce a provozu, zejména ověřování

neproraženého pilíře, ochrana před účinky trhacích prací ^20) a úprava

větrání. Obdobně je třeba postupovat při souběžném vedení důlních děl v

dosahu jejich vzájemného ovlivnění a před prorážkou důlních děl na

povrch.



(8) Pro bezpečné vedení důlních děl v blízkosti vyrubaných prostorů je

organizace povinna rozhodnout, zda je nutno ponechat v jejich okolí

pilíře nebo ochranné stropy. Rozměry pilířů a ochranných stropů určí

zejména podle očekávaných horských tlaků, vlastností a stavby ložiska a

okolních hornin, jakož i podle předpokládaného stavu vyrubaných nebo

opuštěných důlních děl. Pokud nejsou rozměry pilířů a ochranných stropů

spolehlivě známy, musí být ověřovány vrty.



§ 40



Místa se zvýšenými horskými tlaky



(1) Zdroje zvýšení horských tlaků, zejména odvaly, výsypky, geologické

poruchy, ponechané pilíře, vyrubané prostory, jakož i místa, ve kterých

došlo v důsledku tlakových projevů k provozní nehodě, musí být

vyznačena v důlních mapách.



(2) Pro bezpečné vedení důlních děl v místech, kde se mohou projevit

zvýšené horské tlaky, musí být v technologickém postupu určena zvláštní

opatření.



§ 41



Hmoty pro výztuž důlních děl



Pro bezpečné zajištění pracoviště musí být připraveno určené množství

hmot pro výztuž. Místo jejich uskladnění určí technologický postup.



§ 42



Ochrana důlních děl, inženýrských sítí a jiných objektů



Před zahájením ražení důlních děl s povrchu nebo ústících na povrch je

organizace povinna v prostoru těchto prací zjistit



a) inženýrské sítě a kabelová vedení,



b) podzemní prostory,



c) prosakování nebo výron škodlivých látek,



d) stavební a jiné objekty,



e) vzdálenost komunikací a povahu provozu na nich,

ověřit jejich stav a určit potřebná opatření. Pokud budou tyto

skutečnosti zjištěny během ražení, je nutno učinit potřebná opatření

nebo práce zastavit.



Díl druhý



Ražení a zajišťování důlních děl



§ 43



Technologický postup



(1) Technologický postup pro ražení a zajišťování důlních děl musí

určit



a) směr a úklon ražení a profil důlního díla,



b) způsob a postup rozpojování hornin,



c) vliv jiných důlních děl nebo důlní činnosti a potřebná bezpečnostní

opatření,



d) podmínky ražení a jejich předpokládané změny,



e) druh výztuže, její vzájemnou vzdálenost a nejvýše přípustnou

vzdálenost od čelby, množství a místo uskladnění hmot pro výztuž a

způsob zakládání volných prostor za výztuží, případně druh prozatímní

výztuže a záměnu prozatímní výztuže za stálou a použití strojů při

budování výztuže,



f) větrání pracoviště a zneškodňování prachu,



g) zvláštní opatření proti důlním otřesům, průtržím hornin, uhlí a

plynů, průvalům vod a bahnin (zvodněných hornin), ujetí okolních

hornin, případně jiným nebezpečím,



h) strojní a elektrická zařízení pro ražení a dopravu,



i) rozsah vlastního pracoviště s vymezením odpovědnosti,



j) případná další opatření, která vyžadují podmínky pracoviště.



(2) V příloze technologického postupu musí být nákres příčného,

případně i podélného profilu důlního díla s vyznačením umístění

výstroje, dopravního zařízení a na uhelném dole i protivýbuchové

uzávěry.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně i pro rekonstrukci

důlních děl.



§ 44



Vyztužování vodorovných a úklonných důlních děl



(1) Volné prostory za výztuží musí být zabezpečeny proti uvolňování a

vypadávání horniny. V důlních dílech nebezpečných ujetím hornin musí

být tyto prostory založeny.



(2) V plynujících dolech a v uhelných dolech ve slojích náchylných k

samovznícení musí být volné prostory za výztuží vyplněny hlušinou nebo

jiným vhodným materiálem (§ 181).



(3) V pevných a soudržných horninách, kromě míst ohrožených zvýšenými

horskými tlaky a na uhelných dolech také míst křižování nebo odbočování

důlních děl, mohou být důlní díla ražena a ponechána bez výztuže, pokud

v nich nehrozí nebezpečí pádu horniny.



(4) Stabilita poddajné ocelové výztuže se zajišťuje rozpínkami. V

případě, že jsou důlní díla ražena



a) kombajny,



b) v oblastech s nebezpečím důlních otřesů nebo průtrží hornin, uhlí a

plynů,



c) o hrubém profilu větším než 20 m2 nebo



d) s úklonem větším než 10 stupňů,

se používají nejméně tři kusy ocelových rozpínek umístěných při

uzavřené výztuži přibližně po 120 stupních na obvodu a při otevřené

výztuži na stropě díla a po jeho bocích.



§ 45



Ražení razicími a tunelovacími stroji a štíty



(1) Ražení razicím nebo tunelovacím strojem nebo štítem (dále jen

"razicí zařízení") může být zahájeno po kolaudaci pracoviště a

odstranění závad, které by mohly ohrozit bezpečnost práce nebo provozu.

Kolaudační komisi jmenuje závodní dolu nebo jím pověřený pracovník. O

výsledku kolaudace musí být pořízen záznam.



(2) Razicí zařízení může být uvedeno do chodu až po odchodu všech

pracovníků z dosahu rozpojovacího orgánu stroje.



(3) Při posunu razicího zařízení o další pracovní krok se nesmějí v

dosahu pohybujícího se zařízení konat práce, které bezprostředně

nesouvisí s touto činností. Po každém takovém posunu je předák povinen

zkontrolovat stav pracoviště.



(4) V prostoru, kde jsou osazovány díly výztuže ukladačem, se nesmějí

konat práce, které bezprostředně nesouvisí s touto činností.



(5) Do prostoru před rozpojovací orgán razicího zařízení mohou

vstupovat pracovníci jen za účelem výměny řezných nástrojů, údržby

zařízení nebo prohlídky čelby. Před vstupem do tohoto prostoru musí být

prohlédnuty nezajištěné části důlního díla z hlediska nebezpečí pádu

horniny a překontrolováno důlní ovzduší z hlediska možného výskytu

škodlivin v prostoru čelby. Razicí zařízení musí být v klidu a

zajištěno proti uvedení do chodu.



(6) Pod pracovními plošinami razicího zařízení se mohou pracovníci

zdržovat, jen je-li zamezeno pádu horniny nebo předmětů z plošin.



§ 46



Ražení protlačováním



(1) Při spuštění protlačovacího zařízení se může v blízkosti

hydraulických částí stroje zdržovat jen pracovník, který stroj ovládá.

Při posunu může být u čelby jen pracovník, který dává návěští obsluze

protlačovacího zařízení.



(2) Při posunu se nesmějí v rouře a ve vstupní jámě vykonávat jiné

práce.



(3) Ruční těžení horniny na čelbě protlačované roury je dovoleno jen

při průměru roury větším než 0,8 metrů. Při použití roury o průměru

menším než 1 metr musí být pracovník na čelbě jištěn dalším pracovníkem

zvenku a připoután k zajišťovacímu lanu.



§ 47



Ražení komínů



(1) Před vstupem na čelbu raženého komína musí být překontrolováno

důlní ovzduší v rozsahu určeném organizací.



(2) Při práci v komíně musí být pracovníci a pracovní nářadí zajištěno

proti pádu do hloubky.



(3) V komíně bez samostatného lezního oddělení musí být zajištěna

možnost dorozumění mezi pracovníky u paty komína a na čelbě komína.

Vstup do komína je bez předchozího dorozumění zakázán. Po dobu chůze

nebo jízdy v komíně nesmí zde být vykonávána žádná práce.



(4) V těžním oddělení raženého komína musí být ponechána rubanina v

množství potřebném pro bezpečný přístup a práci na čelbě komína.

Technologický postup určí podmínky pro bezpečné vypouštění rubaniny.



(5) Pokud se pracuje současně v různých úrovních komína, musí být v

technologickém postupu určena opatření na ochranu pracovníků.



(6) Spodní ústí komína musí být zajištěno tak, aby pracovníci v

přístupové chodbě nebyli ohroženi pádem horniny nebo předmětů z komína.



§ 48



Ražení pomocí razicích plošin



(1) Razicí plošina může být provozována pouze se zařízením zajišťujícím

náhradní dopravu pracovníků.



(2) Před zahájením práce z plošiny musí být razicí plošina

stabilizována rozepřením do boků důlního díla.



(3) V technologickém postupu musí být určeny lhůty a způsob kontrol

soudržnosti hornin raženého důlního díla a stavu ukotvení dráhy razicí

plošiny.



(4) Materiál dopravovaný razicí plošinou musí být uložen a upevněn tak,

aby neohrožoval pracovníky a umožňoval výstup na pracovní plošinu.



(5) Výstroj raženého důlního díla musí být zabudována nejpozději při

demontáži dráhy razicí plošiny.



(6) Pro provoz razicí plošiny platí také zvláštní předpis.^21)



§ 49



Hloubení šachtic



(1) Ústí šachtice musí být zajištěno vhodným způsobem (ohrazením,

prahem, zábradlím, příčnými tyčemi apod.) proti pádu osob a předmětů do

šachtice. Jestliže se v šachtici nepracuje, musí být její ústí bezpečně

zakryto.



(2) Vytěžená zemina, případně hornina, nářadí a jiné předměty musí být

ukládány v takové vzdálenosti od ústí šachtice a takovým způsobem, aby

byl vyloučen jejich pád do šachtice a nepříznivé tlakové projevy

uskladněných hmot na šachtici.



(3) Je-li ústí šachtice na nakloněném povrchu, musí být na vyšší straně

vyhlouben příkop tak, aby srážková voda nestékala do šachtice a

nerozmáčela její okolí.



(4) Pokud je šachtice hlubší než 5 metrů, musí být ve výšce 2 až 4

metrů nad jejím dnem ochranný poval.



(5) Šachtice do hloubky 15 metrů musí být vybavena pevným žebříkem.

Šachtice hlubší než 15 metrů musí být vybavena samostatným lezním

oddělením s odpočívadly, jejichž svislá vzdálenost nesmí být větší než

5 metrů. Lezní oddělení může být nahrazeno svislým žebříkem s ochranným

košem. Vzdálenost paty žebříku lezního oddělení od výztuže a výstroje

šachtice musí být nejméně 0,3 metru.



(6) Pro nouzový výstup ze šachtice musí být připraveno záchranné lano

nebo záchranný žebřík bezpečně ukotvený na povrchu.



(7) Šachtice hlubší než 15 metrů musí být vybavena návěštním zařízením.



(8) Používá-li se k těžbě v šachtici jednočinný ruční vrátek, musí mít

rohatku se západkou nebo samosvorný převod a brzdu. Pokud není ruční

vrátek vybaven odlehčovací brzdou, musí jej obsluhovat dva pracovníci.



(9) Před sestupem pracovníků musí být šachtice vyvětrána a ověřeno, že

je v ní nezávadné ovzduší.



(10) Dno šachtice, pokud se v ní pracuje, musí být osvětleno tak, aby

bylo spolehlivě viditelné od ústí šachtice.



(11) Při práci v šachtici musí být na ohlubni stále přítomen nejméně

jeden pracovník.



(12) Ze šachtice se mohou razit důlní díla do vzdálenosti 50 metrů.



(13) Nepoužívané šachtice a důlní díla z nich vyražená musí být

neprodleně likvidována.



§ 50



Hloubení a prohlubování jam



(1) Pro hloubení, ražení, vyztužování a vystrojování jámy, slepé jámy a

šibíku (dále jen "jáma") včetně nárazišť musí být vypracován projekt

podle zvláštních předpisů.^21)^22)



(2) Úsek jámy mezi jejím dnem a stálou výztuží musí být zajišťován

prozatímní výztuží. V pevných horninách může být od prozatímní výztuže

upuštěno, a to za podmínek určených technologickým postupem.



(3) Pracovníci na dně jámy musí být chráněni proti pádu předmětů

ochranným povalem provedeným podle zvláštního předpisu. ^21)



(4) Prohlubuje-li se jáma při současné těžbě z pater nad hloubením,

musí být k ochraně pracovníků v jámě zřízen pod nejnižším patrem

bezpečnostní (ochranný) poval nebo ponechán celík. ^21) Způsob ochrany

pracovníků musí řešit projekt.



(5) Ochranný poval nebo celík může být odstraněn až po úplném

vyhloubení nebo prohloubení jámy a vyražení náraziště do vzdálenosti

určené projektem.



(6) Postup a bezpečnostní opatření při odstraňování ochranného povalu

nebo celíku určí technologický postup.



(7) Po odstranění ochranného povalu nebo celíku nesmí být jáma

vystrojována v době, kdy se v jámě těží.



(8) Používá-li se k prohlubování těžní zařízení jámy, nesmí být během

prací v jámě používáno těžní zařízení k jiným účelům. Při tomto způsobu

prohlubování musí být v době, kdy jsou pracovníci v jámě, uzamčena

zátyňová dvířka na všech patrech, zamezen přístup k jámě nepovolaným

osobám a musí být zabráněno pádu předmětů do jámy.



(9) Zařízení při hloubení jam musí být provozována podle zvláštního

předpisu. ^21)



§ 51



Hloubení ve zvodněných nebo plynujících horninách



Pokud se při hloubení mohou očekávat výrony vod nebo plynů nebo průvaly

vod nebo bahnin (zvodněných hornin), musí se předvrtávat na vzdálenost

určenou technologickým postupem. Výsledky předvrtávání musí být

vyhodnocovány a na jejich základě určena bezpečnostní opatření.



§ 52



Hloubení jam v horninách zpevněných zmrazováním



(1) Zmrazené dno hloubené jámy musí být kontrolováno předvrtem na

vzdálenost určenou technologickým postupem. Výsledky předvrtávání musí

být vyhodnocovány a na jejich základě určena bezpečnostní opatření

proti průvalu nezmrazených hornin.



(2) Při prosakování vody se musí postupovat jako při ohrožení (§ 17

odst. 1).



(3) Stěny hloubené jámy a zařízení v jámě musí být zbavovány ledových

krápníků. Na začátku směny a podle potřeby v jejím průběhu musí být

prováděna kontrola, zda návěštní zařízení není vyřazeno z provozu pro

námrazu.



(4) Těžní okov nesmí být po skončení směny ponechán na dně jámy.



§ 53



Hloubení jam s předvrtem nebo předrážkou



(1) Styk předvrtu nebo předrážky se dnem jámy musí být zajištěn proti

pádu pracovníků do hloubky. Není-li to z technologických důvodů

přechodně možné, musí být pracovníci připoutáni ochranným postrojem s

tlumičem energie pádu připojeným k lanu a práce musí být prováděny za

stálého dozoru.



(2) Způsob zajištění bezpečnosti pracovníků při odtěžování ze spodního

ústí předvrtu nebo předrážky určí technologický postup.



(3) Při ucpání předvrtu nebo předrážky je organizace povinna určit

způsob uvolnění a odtěžení horniny. Tyto práce musí být prováděny jako

práce spojené se zvýšeným nebezpečím.



§ 54



Rekonstrukce jam



Rekonstrukce jámy musí být prováděna podle projektu vypracovaného podle

zvláštních předpisů. ^21), ^22) Projekt musí určit také bezpečnostní

opatření k ochraně pracovníků proti pádu do jámy a proti pádu horniny a

předmětů a způsob uchycení pracovního povalu.



Díl třetí



Dobývací práce



§ 55



Zahájení dobývacích prací



Dobývací práce mohou být zahájeny až po skončení potřebných otvírkových

a přípravných prací, splnění požadavků předpisů k zajištění bezpečnosti

práce a provozu, zejména pokud jde o větrání, požární ochranu, ochranu

proti výbuchu prachu a plynů a odvodňování a splnění podmínek povolení

otvírky, přípravy a dobývání a technologického postupu. Splnění těchto

požadavků musí být organizací zkontrolováno a o kontrole pořízen

záznam.



§ 56



Postup dobývání slojí a ložisek



(1) Sloje musí být dobývány za sebou shora dolů.



(2) Podrubání uhelné sloje je přípustné jen pro odplynění velmi

plynonosné nadložní sloje nebo pro uvolnění napětí v nadložní sloji s

nebezpečím důlních otřesů nebo s nebezpečím průtrží hornin, uhlí a

plynů. Při podrubání na zával musí být vzdálenost mezi podrubanou a

podrubávající slojí taková, aby bylo dosaženo uvedených účinků a

nedošlo k znemožnění vydobytí podrubávané sloje.



(3) U mocných slojí a slojí těsně seskupených, oddělených od sebe

slabým proplástkem, může být lávka nebo sloj podrubána jen jednou. Při

dobývání mocné sloje v lávkách může být vrchní lávka podrubána jen

porubem s plnou základkou.



(4) Odstavce 1 a 2 platí přiměřeně i pro ložiska jiného typu.



§ 57



Dobývací metody



K dobývání se může použít jen dobývací metoda, se kterou obvodní báňský

úřad vyslovil souhlas.



§ 58



Výztuž porubů a dobývek



(1) Pokud to technologie dobývání vyžaduje, musí být výztuž budována

ihned, jakmile je pro ni místo. Při dobývání musí být volen takový

postup, aby nově otevřený prostor byl co nejdříve zajištěn výztuží. Kde

to stropní poměry vyžadují, musí být ihned po otevření nového prostoru

stavěna prozatímní výztuž.



(2) Způsob a druh zajišťování výztuží musí být volen tak, aby se

nemusela dočasná výztuž, kromě mechanizované výztuže, přestavovat při

jednotlivých fázích dobývání.



(3) Zajištění dočasnou výztuží musí být dokončeno nejpozději před

zahájením dalšího dobývání.



§ 59



Technologický postup



(1) Technologický postup pro dobývání musí určit



a) způsob a postup dobývání,



b) způsob rozpojování,



c) druh výztuže a způsob zajišťování porubu a dobývky včetně vstupu,

uličky, předstihu, výklenků a kapličky, míst zvýšených horských tlaků,

poruch apod., a množství a místo uskladnění hmot pro výztuž,



d) opatření vyplývající z předpokládaných změn podmínek během dobývání

a vlivu jiných důlních děl,



e) velikost otevřeného prostoru a opatření při případném vstupu do

něho, mocnost ochranného stropu nebo pilíře a způsob jejího ověřování,

způsob ovládání stropu a vyvolání závalu,



f) plenění výztuže v porubu, dobývce a přilehlých důlních dílech,



g) druh a způsob likvidace vyrubaných prostor (zakládání apod.),



h) způsob odtěžení rubaniny a dopravy materiálu,



i) větrání pracoviště a zneškodňování prachu,



j) zvláštní opatření proti důlním otřesům, průtržím hornin, uhlí a

plynů, důlním požárům, průvalům vod a bahnin (zvodněných hornin), ujetí

průvodních hornin, případně jiným nebezpečím,



k) elektrická a strojní zařízení pro dobývání a dopravu a způsob jejich

přemisťování,



l) rozsah vlastního pracoviště s vymezením odpovědnosti,



m) případná další opatření, která vyžadují podmínky pracoviště.



(2) Technologický postup pro dobývání polostrmých a strmých uhelných

slojí musí dále určit



a) odklon porubní fronty od spádnice,



b) rozměry směrných zátinek,



c) šířku úpadní a diagonální zátinky,



d) velikost předstihu, výklenků a kapliček,



e) způsob zajištění pracovního prostoru proti závalu nebo základce,



f) vzdálenost, rozmístění a způsob stavby ochranných povalů,



g) výztuž přilehlých chodeb.



(3) Technologický postup pro dobývání loužením musí určit



a) přípravu, složení a množství loužicího roztoku,



b) způsob manipulace s kyselinami a žíravinami,



c) odvádění odpadních vod a roztoků,



d) případná další opatření, která vyžadují podmínky pracoviště.



§ 60



Dobývání stěnováním



(1) Stěnový porub musí být zajištěn výztuží, která odpovídá

báňsko-technickým podmínkám dobývání. Závodní dolu nebo jím pověřený

pracovník může určit více druhů výztuže v porubu, z nichž každá musí

být zabudována v úsecích. Smíšenou výztuž může určit, je-li zajištěna

její spolehlivá únosnost a nezhoršuje-li se jakost stropu.



(2) Pro vybavování a likvidaci stěnových porubů mechanizovanými

komplexy musí být vypracován samostatný technologický postup.



(3) V porubu na řízený zával nebo částečnou základku musí být pro

řízení závalu vytvořena přímá zálomová hrana. Při dobývání s nadstropem

a mezistropem musí být vytvořena přímá zálomová hrana v části porubu,

která se zavaluje.



§ 61



Dobývání mocných slojí a ložisek stěnováním



(1) Při dobývání mocných slojí a ložisek stěnováním v lávkách musí být

pro dobývání spodní lávky zajištěn dostatečně soudržný strop, a to buď

zpevněnou základkou, zpevněným závalem nebo umělým stropem.



(2) Poruby ve spodní lávce mohou být vedeny pod umělým stropem jen při

plném závalu nebo plné základce ve vrchní lávce.



(3) Při sdruženém dobývání dvou a více lávek musí být vzájemný rozestup

sdružených porubů ve společných chodbách určen tak, aby nedošlo k

jejich vzájemnému nepříznivému ovlivnění. Při určení vzájemného

rozestupu musí být přihlédnuto i k zajištění řádného stavu a údržby

přilehlých důlních děl a větrání.



(4) Dobývací metoda, při které je část sloje současně s dobýváním

spodní lávky spouštěna a před zavalováním odtěžována (stěnování s

nadstropem, mezistropem apod.), může být použita pouze tam, kde povaha

nadloží sloje, tektonická porušenost nebo opuštěná důlní díla, případně

jiné závažné důvody nedovolují bezpečné použití jiných způsobů

dobývání. Touto dobývací metodou je možno dobývat uhelnou sloj nebo

její část do mocnosti 7 metrů.



(5) V nadstropovém nebo mezistropovém prostoru mohou současně pracovat

nejvíce dva pracovníci, z toho alespoň jeden s nejméně roční praxí na

takových pracech. V tomto prostoru mohou pracovat jen za stálého dozoru

vykonávaného ze zajištěného prostoru. Podmínky vstupu do nadstropového

a mezistropového prostoru určí technologický postup.



(6) Vyuhlování nadstropu a mezistropu může být zahájeno pouze v

místech, proti kterým je čelný pilíř zajištěn. Délku, počet současně

vyuhlovaných úseků nadstropu nebo mezistropu a jejich vzájemnou

nejmenší vzdálenost určí technologický postup.



(7) Není-li mocnost nadstropové vrstvy známa, musí být ověřována vrty,

jejichž rozmístění určí technologický postup.



§ 62



Dobývání polostrmých a strmých slojí a ložisek stěnováním



(1) Při dobývání polostrmých a strmých slojí a ložisek stěnováním musí

být učiněna taková opatření, aby se pracovníci nemohli při práci

vzájemně ohrožovat a aby byli chráněni proti pádu předmětů nebo

horniny.



(2) Výztuž musí být budována pečlivě a vzájemně vázána a upínána

takovým způsobem, aby bylo zabráněno nebezpečí ujetí průvodních hornin,

zejména nad spodní chodbou. Při mocnosti sloje větší než 2 metry musí

být strop směrné zátinky zajišťován polygonovou výztuží.



(3) Výztuž chodby nad porubem musí být zajištěna proti uvolnění ještě

před jejím podrubáním. Výztuž chodby pod porubem musí být řádně

rozepřena o průvodní horniny.



(4) Pokud se nemůže používat k bezpečné chůzi základkový svah nebo

výztuž porubu, musí být po celé délce porubu položeny důlní žebříky

zajištěné proti ujetí.



(5) Odstavce 1 až 4 platí obdobně i pro jiné dobývací metody používané

při dobývání polostrmých a strmých slojí a ložisek.



§ 63



Dobývání uhlí komorováním



(1) Ústí komory musí mít výztuž odpovídající výšce a tlakovým poměrům

komory. Strop ústí musí být důkladně zapažen.



(2) Osádku komory musí tvořit nejméně dva pracovníci, z toho alespoň

jeden s nejméně tříletou praxí při komorování. V komoře mohou pracovat

jen po nezbytně nutnou dobu a jen za stálého dozoru vykonávaného z ústí

komory. Komora a její ústí musí být řádně osvětleno.



(3) Mocnost ochranného stropu musí odpovídat povaze a struktuře

dobývané sloje. Není-li mocnost známa, musí být ověřována vrty, jejichž

rozmístění určí technologický postup.



(4) Kde se v dobývané lávce předpokládá výskyt starých nebo opuštěných

důlních děl, musí být jejich poloha zjišťována předvrtáváním.



(5) Komory musí být zakládány tak, aby stará nebo opuštěná důlní díla v

mocnosti rubané lávky zásadně nebyla v prvé polovině komory nebo mezi

dvěma komorami. Pokud je v nevyhnutelných případech nutno založit

komoru tak, že staré nebo opuštěné důlní dílo bude v první polovině

komory, nesmí být pilíř nad ústím narušen starým nebo opuštěným důlním

dílem.



(6) Po vyrubání musí být komora zavalena. Nepodaří-li se zával vyvolat,

může být na téže porubní chodbě založena nová komora jen se souhlasem

závodního dolu nebo jím pověřeného pracovníka při současném určení

vhodných bezpečnostních opatření. Nezavalená komora musí být vyznačena

v základní důlní mapě. ^15)



§ 64



Dobývání zátinkováním a pilířováním



(1) Pilíře musí být dobývány po částech od stařin tak, aby nedošlo k

jejich předčasnému zavalení. Za tím účelem musí být zajištěno vlastní

pracoviště vhodnou výztuží a přilehlé chodby chráněny proti stařinám

hráněmi.



(2) Dobývka musí být zabudována až ke stařinám. Při dobývané mocnosti

nad 4 metry musí být výztuž křížů a důlních děl v nejbližším okolí

dobývky zesílena.



(3) Trhací práce může být prováděna takovým způsobem, aby nebyla

porušena stabilita kříže a rozrušen pilíř v jeho okolí.



(4) Vstupovat do vydobytých prostor je výjimečně možné při stavění

signálních stojek.



§ 65



Dobývání s otevřeným vydobytým prostorem



(1) Rozměry pilířů a vydobytých prostorů musí být určeny podle

geotechnických vlastností ložiska. Nejmenší dovolená šířka pilířů musí

být dodržena rovnoměrně po celé jejich délce i výšce.



(2) Při dobývání na více patrech musí být mezikomorové pilíře situovány

pod sebou.



(3) Při současném dobývání na dvou patrech může být dobývání na nižším

patře zahájeno až po likvidaci určených pilířů v dosahu zálomového úhlu

dobývky.



(4) Pokud technologie dobývání vyžaduje vstup pracovníků do otevřeného

vydobytého prostoru, určí podmínky vstupu technologický postup.



§ 66



Dobývání s dočasným skladováním rubaniny ve vyrubaném prostoru



(1) Pracovní výška v dobývce musí být určena podle geotechnických

vlastností ložiska a průvodních hornin.



(2) Při dobývání s ponecháním pilířů u hraničních komínů musí být

východy z dobývky na úrovni odpočívadel v těchto komínech.



(3) Pokud není vzniku nebezpečné klenby při vypouštění rubaniny

zabráněno jiným způsobem, musí být zřízen dostatečný počet výpustí o

vhodných rozměrech a zajištěno rovnoměrné vypouštění rubaniny.



(4) V průběhu vypouštění rubaniny se pracovníci nesmí zdržovat v

dobývce a musí být zajištěna kontrola a evidence množství vypouštěné

rubaniny z jednotlivých výpustných míst. Při podezření na vznik klenby

musí být provedena opatření, která technologický postup určuje pro

případ vzniku klenby.



(5) Technologický postup určí opatření k zabránění propadnutí

pracovníků a jejich zasypání rubaninou.



§ 67



Dobývání rudných a nerudných ložisek se zakládáním vyrubaných prostorů



(1) Pracovní výška v dobývce musí být určena podle geotechnických

vlastností ložiska a průvodních hornin.



(2) Pokud základka nezajišťuje dostatečné podepření boků dobývky, musí

být pracovní prostor zajištěn vhodnou výztuží.



(3) Určené pilíře v dobývce nesmí být dobýváním porušeny.



§ 68



Dobývání loužením



(1) Při dobývání ložiska loužením, které bylo připraveno k loužení

jinými hornickými pracemi, musí být zabráněno pronikání loužicího

roztoku do používaných důlních děl.



(2) Při dobývání solných ložisek musí být sledovány poklesy povrchu a

prováděna pravidelná měření vylouženého prostoru v každém loužicím vrtu

ve lhůtách určených organizací.



(3) Při loužení musí být zabráněno úniku loužicího roztoku mimo loužicí

prostor.



§ 69



Plenění výztuže



(1) Plenění výztuže porubů mohou provádět pouze určení pracovníci s

nejméně dvouletou praxí při dobývání. Při plenění jsou pleniči povinni

zdržovat se jen v zajištěném prostoru a musí mít zajištěnou ústupovou

cestu.



(2) Předák pleničů výztuže porubů musí mít kvalifikaci předáka pro

vedení důlních děl a nejméně šestiměsíční praxi v plenění.



(3) Jiné práce mohou být při plenění prováděny jen tehdy, není-li

ohrožena bezpečnost pracovníků.



(4) Při úklonu důlního díla nad 20 stupňů může být výztuž pleněna jen

zdola nahoru.



(5) Při strojním plenění musí být spolehlivé samostatné návěštní

zařízení. Význam návěští musí být jednotný pro celý důl. Musí být

vyloučena záměna s jinými návěštími.



(6) V porubu na řízený zával ve sloji o mocnosti nad 0,6 metrů musí být

výztuž za hráněmi nebo plotem vypleněna ještě před dobýváním dalšího

pokosu. Pokud se zával nebo spojení stropu s počvou za zálomovou hranou

opožďuje víc než určuje technologický postup, musí být výztuž pleněna i

při dobývání sloje s mocností menší než 0,6 metrů.



(7) Opožďuje-li se zával na vzdálenost větší než určuje technologický

postup, musí být zával vyvolán uměle. Nepodaří-li se zával vyvolat,

může být pokračováno v dobývání až po úpravě technologického postupu a

provedení vhodných bezpečnostních opatření k zajištění bezpečnosti

pracovníků.



(8) Plenění výztuže porubu za zálomovou hranou lze zahájit teprve po

zajištění nově otevřeného prostoru u pilíře a vytvoření nové zálomové

hrany. V porubu musí být dodržena hustota výztuže a rovnoměrnost jejího

rozmístění.



§ 70



Zakládání vyrubaných prostor



(1) Vyžaduje-li to ochrana povrchu, výhradního ložiska nebo důlních děl

nebo hrozí-li nebezpečí, zejména ujetí průvodních hornin nebo průtah

důlních větrů, musí být vyrubané prostory zakládány. Pro zakládání

vyrubaných prostor lze použít jen nehořlavého a hygienicky nezávadného

materiálu. Způsob a míru zakládání, druh základky, provedení a kontrolu

zařízení pro dopravu základky a manipulaci s ním určí technologický

postup.



(2) Zakládání vyrubaného prostoru musí postupovat bezprostředně za

dobýváním, pokud dobývací metoda neurčuje jinak. Vzdálenost základky od

pilíře musí odpovídat stropním poměrům. Zakládaný prostor musí být při

použití plné základky zcela vyplněn základkovým materiálem.



(3) Zakládaný prostor musí být bezpečně oddělen od ostatního pracovního

prostoru tak, aby pracovníci v něm nebyli ohroženi.



(4) Částečná základka včetně žeber pro ochranu chodeb může být

používána jen tam, kde při jejím použití nedojde ke ztížení nebo

znemožnění vydobytí podložních slojí.



(5) Při použití částečné základky musí způsob stavby žeber a jejich

vzájemné vzdálenosti odpovídat jejímu účelu a stavu nadloží.



Díl čtvrtý



Údržba a likvidace důlních děl



§ 71



Údržba důlních děl



(1) Všechna používaná důlní díla musí být udržována v bezpečném stavu.



(2) Do důlních děl nebo jejich částí, jejichž stav ohrožuje bezpečnost

pracovníků, je zakázáno vstupovat kromě vstupu za účelem odstranění

nebezpečného stavu.



(3) Důlní díla nebo jejich části, do nichž je pro jejich nebezpečný

stav zakázáno vstupovat, musí být s výjimkou nepracovních prostorů

porubů a dobývek označena zákazem vstupu nebo znepřístupněna.



(4) Zmáhací práce musí být prováděny podle technologického postupu nebo

za stálého dozoru.



(5) Pracovníci určení k údržbě důlních děl, ve kterých jsou elektrická

zařízení, musí být poučeni o způsobu ochrany elektrického zařízení

včetně kabelů před poškozením.



§ 72



Likvidace důlních děl a pilířů



(1) Pokud způsob likvidace pilířů a vyrubaných nezavalených prostorů a

jiných důlních děl není součástí dobývací metody, musí být určen

technologickým postupem nebo projektem.



(2) Pro likvidaci důlních děl pleněním platí také § 69.



(3) Při likvidaci dlouhých důlních děl souvisejících s poruby v

plynujícím dole II. třídy nebezpečí (§ 79) musí být místo plenění

zkropeno po celém obvodu. Při strojním plenění ocelové výztuže musí být

místo plenění zkrápěno. V okolí místa plenění musí být nepřetržitě

měřena koncentrace metanu v důlním ovzduší.



(4) Při likvidaci svislých důlních děl a na uhelném dole i důlních děl

s úklonem nad 30 stupňů je zakázáno plenit výztuž.



(5) Předpokládá-li se pozdější povrchové dobývání ložiska, musí být

likvidaci důlních děl provedena s ohledem na následné povrchové

dobývání.



(6) Projekt likvidace rozsáhlých nezavalených prostorů musí řešit

bezpečnost práce a provozu zejména s ohledem na účinky předpokládané

tlakové vlny, seizmické účinky a projevy závalu na povrchu.



(7) Způsob likvidace důlních děl musí být vyznačen v základní důlní

mapě.



Díl pátý



Zvláštní ustanovení pro doly s nebezpečím důlních otřesů



§ 73



Zařazování dolů z hlediska nebezpečí důlních otřesů



(1) Doly se z hlediska nebezpečí důlních otřesů dělí na 2 kategorie:



a) doly bez nebezpečí důlních otřesů,



b) doly s nebezpečím důlních otřesů.



(2) Důl do kategorie s nebezpečím důlních otřesů zařadí obvodní báňský

úřad. Do této kategorie může zařadit i část dolu. Při změně podmínek

může obvodní báňský úřad na žádost organizace zařazení zrušit.

Nezařazené doly se považují za doly bez nebezpečí důlních otřesů.



(3) Zjistí-li organizace skutečnosti odůvodňující zařazení dolu do

kategorie s nebezpečím důlních otřesů, je povinna je sdělit obvodnímu

báňskému úřadu.



§ 74



zrušen



§ 75



zrušen



Díl šestý



Odvalové hospodářství



§ 76



Zřizování odvalů



(1) Odval musí být zřízen v souladu s projektovou dokumentací

vypracovanou podle zvláštních předpisů. ^19), ^22)



(2) Odval určený k ukládání hmot náchylných k samovznícení nebo z něhož

mohou vycházet plynné škodliviny musí být dostatečně vzdálen od ústí

vtažného důlního díla, nejméně však 60 metrů po převládajícím směru

větrů.



(3) Odval nesmí být zřízen na výchozu uhelné sloje nebo vrstvě

hořlavého nerostu, není-li nad ní vrstva nehořlavých hornin o mocnosti

nejméně 10 metrů.



§ 77



Provoz odvalů



(1) Pro provoz odvalu musí být vypracován technologický postup, který

určí bezpečnostní opatření pro ukládání a odběr hmot, způsob

zneškodňování prachu, zajištění strojů a zařízení a podle potřeby také

měření teplot a koncentrace plynných škodlivin, chlazení nebo hašení

hořícího odvalu.



(2) Na odval mohou být ukládány nebo z něho odebírány hmoty tak, aby

tím nebyly vytvářeny podmínky pro samovznícení a šíření požáru a nebyla

narušena stabilita odvalu.



(3) Na odvale s hořlavými hmotami nesmí být rozděláván oheň ani sypán

žhavý popel nebo struska.



(4) Odval včetně jeho neprovozovaných částí musí být kontrolován

nejméně jednou za měsíc.



(5) Přístupové cesty na odval musí být označeny bezpečnostními

tabulkami se zákazem vstupu nepovolaných osob.



(6) Při ukládání a odběru hmot z hořícího odvalu musí být v ovzduší na

pracovištích odvalu zjišťována přítomnost kysličníků uhelnatého a

siřičitého a sirovodíku. Místa s předpokládaným a zjištěným výskytem

plynných škodlivin musí být označena tabulkami.



§ 78



Dokumentace odvalů



V mapové dokumentaci ^15) musí být uveden postup ukládání a odběru

hmot.



ČÁST ČTVRTÁ



Větrání dolů



Díl první



Větrání plynujících a uhelných dolů



Oddíl první



Všeobecná ustanovení



§ 79



Rozdělení dolů



(1) Doly se z hlediska výskytu metanu dělí na dvě kategorie:



a) neplynující doly,



b) plynující doly.



(2) Neplynující doly jsou ty doly, kde koncentrace metanu nedosáhla v

žádném ovětrávaném důlním díle 0,1 % a kde ani po zastavení větrání na

24 hodin koncentrace metanu nedosáhla 1 % a koncentrace ostatních

hořlavých plynů nebo par (dále jen "plyny") 25 % spodní meze

výbušnosti. Plynné zplodiny důlních požárů se pro zařazení dolu

neuvažují.



(3) Plynující doly jsou uhelné doly s výjimkou dolů lignitových a

ostatní doly, které nesplňují požadavky uvedené v odstavci 2. Plynující

doly se zařazují do II. nebo I. třídy nebezpečí.



Doly II. třídy nebezpečí jsou všechny doly Ostravsko-karvinského revíru

a doly s nebezpečím průtrží hornin, uhlí a plynů.



Ostatní plynující doly jsou doly I. třídy nebezpečí.



(4) Každé zjištění, které by mohlo mít vliv na zařazení dolu do

kategorie plynujících dolů nebo do vyšší třídy nebezpečí, oznámí

organizace bezodkladně obvodnímu báňskému úřadu.



(5) Na základě výsledků měření podle odstavce 2 nebo na základě

oznámení podle odstavce 4 zařadí obvodní báňský úřad neplynující důl do

kategorie plynujících dolů a plynující důl I. třídy nebezpečí do II.

třídy nebezpečí. Plynující důl nemůže být zpětně přeřazen mezi doly

neplynující.



(6) Při zařazení dolu mezi plynující nebo při přeřazení dolu do vyšší

třídy nebezpečí obvodní báňský úřad současně stanoví lhůty kontrolních

měření.



§ 80



Větrní spoje dolu s povrchem



(1) Důl musí mít nejméně jedno hlavní vtažné a jedno hlavní výdušné

důlní dílo.



(2) Jedno hlavní větrní důlní dílo může mít důl



a) při otvírce dolu do doby spojení hlavního vtažného a hlavního

výdušného důlního díla; toto platí obdobně i při otvírce nového patra,



b) při provádění pouze průzkumných nebo stavebních prací, a to jen na

jednom patře,



c) při zajišťování nebo likvidaci dolu (patra).



Větrání těchto dolů (pater) musí být řešeno v projektu.



(3) Výdušné jámy musí být prohlubovány včas tak, aby jejich

nejspodnější patro bylo jen o jedno patro výše než úvodní patro téže

větrní oblasti. Rovněž vtažné jámy musí být prohlubovány včas tak, aby

se bez závažných důvodů nedobývalo pod nejhlubším vtažným patrem.



(4) Ustanovení odstavce 3 je splněno i tehdy, když požadované úrovně

patra je dosaženo slepou jámou (šibíkem), která je v ochranném pilíři

jámy.



(5) Odstavce 3 a 4 platí obdobně i pro jiná hlavní vtažná a výdušná

důlní díla než jámy.



(6) Není-li jiným způsobem zabezpečeno, že námrazy v hlavním vtažném

důlním díle nebudou ohrožovat bezpečnost práce a provozu, musí být

vtažné větry ohřívány nejméně na teplotu + 2 stupně Celsia. Otevřený

oheň nesmí být použit k přímému ohřívání vtažných větrů.



§ 81



Způsoby větrání



(1) Důl, kromě případů uvedených v § 82 odst. 2, musí mít samostatný

větrní systém. Způsob větrání dolu musí být sací.



(2) Důl musí být větrán uměle a nepřetržitě kromě přerušení na dobu

nezbytně nutnou pro ověření výskytu metanu a plynů (§ 79 odst. 2) a pro

údržbu hlavního ventilátoru a jeho napájecí sítě. V jiných nutných

případech je přerušení větrání nutno předem projednat s obvodním

báňským úřadem.



(3) Důlní díla, kromě opuštěných důlních děl a vyrubaných prostorů,

musí být větrána buď průchodním větrním proudem nebo separátním

větráním, pokud tato vyhláška nedovoluje jiný způsob.



§ 82



Vztahy k sousedním dolům



(1) V důlních dílech spojujících plynující doly musí být pro izolaci

větrních systémů postaveny hrázové objekty^24a). V případě, že hrázové

objekty jsou vybaveny hrázovými dveřmi, musí být postaveny v takovém

počtu a vzdálenosti od sebe, aby alespoň jeden byl vždy zavřen. Na

neplynujících dolech postačí k izolaci větrní objekty^24b).



(2) Spojit větrní systémy dolů bez izolace je možné jen se souhlasem

obvodního báňského úřadu za podmínek jím stanovených na návrh závodních

dolů doložený potřebnými opatřeními k zajištění bezpečnosti práce a

provozu, zejména ke zneškodňování uhelného prachu, zřízení

protivýbuchových uzávěr, omezení koncentrace metanu, zajištění

stability větrání a možnosti rychlého uzavření předmětného větrního

propojení.



(3) Při spojení několika dolů do jednoho větrního systému jsou závodní

dolů nebo jimi určení pracovníci povinni bezodkladně projednat změny a

události, které mohou mít vliv na větrání, zejména na složení důlního

ovzduší, a na zdolávání havárií ohrožujících sousední důl nebo

vyžadujících součinnost spojených dolů. Plánované změny musí být

projednány v dostatečném předstihu. O těchto projednáních musí být

učiněn záznam.



(4) Vytvoření nového větrního spojení dolů nebo změna jeho zapojení ve

větrním systému dolů se považuje za podstatnou změnu větrání.



(5) Při spojení několika dolů do jednoho větrního systému bez izolace

určí organizace odborně způsobilou osobu^24c) zodpovědnou za koordinaci

činnosti vedoucích větrání jednotlivých spojených dolů.



Oddíl druhý



Důlní větry a větrní cesty



§ 83



Složení důlního ovzduší



(1) V důlních dílech, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat

pracovníci, musí důlní ovzduší obsahovat objemově nejméně 20 % kyslíku

a koncentrace dále uvedených plynných škodlivin ^16) nesmí překročit

tyto hodnoty:

kysličník uhelnatý (CO) 0,003 %,

kysličník uhličitý (CO2) 1,0 %,

kysličníky dusíku

(nitrosní plyny) (NO + NO2) 0,00076 %,

sirovodík (H2S) 0,00072 %.



(2) Pracovat v důlním ovzduší s koncentrací kysličníku uhelnatého do

0,013 % je možné za předpokladu, že průměrná koncentrace kysličníku

uhelnatého za osmihodinovou nebo kratší pracovní směnu nepřekročí

hodnotu uvedenou v odstavci 1 a po celou dobu práce bude kontinuálně

měřena koncentrace kysličníku uhelnatého v důlním ovzduší.



(3) Závodní dolu může na přechodnou dobu povolit sníženou koncentraci

kyslíku až na 19 % a zvýšenou koncentraci kysličníku uhličitého až na

1,5 %, avšak současně je povinen nařídit opatření k odstranění tohoto

stavu.



(4) Koncentrace metanu v důlním ovzduší těch důlních děl, ve kterých se

zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, nesmí být větší než 1 %. Pouze

v místech, která jsou mimo účinný dosah větrního proudu, je dovolena

místní koncentrace metanu do 2 %, musí však být provedena nezbytná

opatření k odstranění tohoto stavu.



(5) Není-li možno využitím okamžitě dostupných technických opatření

snížit koncentraci metanu na meze stanovené v odstavci 4, může dát

závodní dolu na nezbytně nutnou dobu písemný souhlas se zvýšením

koncentrace metanu



a) až na 1,5 % ve všech větrních proudech včetně pracovišť, kromě

porubů s úpadním vedením důlních větrů (§ 95 odst. 3) a celkového

výdušného větrního proudu,



b) až na 2 % v průchodním výdušném větrním proudu za posledním

pracovištěm až k celkovému výdušnému větrnímu proudu. Tuto zvýšenou

koncentraci metanu nemůže dovolit, je-li průchodní výdušný větrní proud

veden úpadně. Písemný souhlas může vydat nejvýše na 6 měsíců.



Zvýšenou koncentraci metanu zapříčiněnou nedostatečným průřezem

větrních cest může závodní dolu dovolit jen pro práce k odstranění

tohoto stavu.



(6) V písemném souhlasu podle odstavce 5 je závodní dolu povinen uvést

dobu, na kterou se tento vydává, a současně určit



a) technická opatření pro snížení koncentrace metanu a zabránění vzniku

metanových vrstev,



b) způsob a intervaly kontrol koncentrace metanu, odběr vzorků důlního

ovzduší v nejnepříznivějších místech nejméně jednou za 14 dní a v

úpadně vedeném výdušném větrním proudu také měření rychlosti důlních

větrů nejméně jednou za 14 dní,



c) kontrolu koncentrace metanu v důlním ovzduší kontinuálními

analyzátory metanu se signalizací. V důlních dílech s elektrickým

zařízením musí být tyto analyzátory registrační a vybaveny zařízením

pro automatické vypínání elektrických zařízení při překročení určené

meze. Umístění odběrových sond nebo čidel analyzátoru určí organizace,



d) kontrolu pověřenými techniky nejméně jednou v každém pracovním dni

spojenou s kontrolou koncentrace metanu v důlním ovzduší a správnosti

údajů kontinuálních analyzátorů metanu, zneškodňování uhelného prachu a

stavu protivýbuchových uzávěr, protipožárního vybavení a zařízení pro

rozvod větrů. Touto kontrolou nesmějí být pověřeni směnoví technici.



§ 84



Objemový průtok důlních větrů



Objemový průtok důlních větrů v důlních dílech, ve kterých se zdržují

nebo mohou zdržovat pracovníci, musí být takový, aby byly dodrženy

požadavky této vyhlášky.



§ 85



Rychlost důlních větrů



(1) Rychlost důlních větrů musí být nejméně



a) 0,15 m.s-1 v hloubených svislých důlních dílech,



b) 0,2 m.s-1 v ústí komor,



c) 0,5 m.sec-1, pokud koncentrace metanu v důlním ovzduší je větší než

0,5 %,



d) 0,3 m.s-1 na ostatních pracovištích, kromě pracovišť uvedených v §

95 odst. 3.



Rychlost důlních větrů v plynujících dolech však musí být taková, aby

zabránila vzniku metanových vrstev, pokud jejich vzniku není zabráněno

jinak.



(2) Rychlost důlních větrů nesmí být větší než



a) 4 m.s-1 v otvírkových a přípravných důlních dílech, porubech a

dobývkách,



b) 10 m.s-1 v ostatních důlních dílech s chůzí nebo pravidelnou

dopravou lidí,



c) 15 m.s-1 v ostatních důlních dílech bez chůze a pravidelné dopravy

lidí.



(3) V důlních dílech, pokud neumožňují jakoukoliv chůzi nebo dopravu

lidí, není rychlost důlních větrů omezena.



Oddíl třetí



Hlavní a výpomocné ventilátory



§ 86



Hlavní ventilátory



(1) Na plynujícím dole musí být hlavní ventilátor umístěn na povrchu

při ústí hlavního výdušného důlního díla, na ostatních dolech u

hlavního výdušného důlního díla.



(2) Hlavní výdušné důlní dílo plynujícího dolu musí být vybaveno

nejméně dvěma stejně výkonnými hlavními ventilátory, z nichž jeden je

záložní. Na neplynujícím dole a na takovém plynujícím dole, u něhož je

možné, aby jiná výdušná jáma včas převzala větrní oblast ventilátoru

zastaveného pro poruchu, stačí jeden hlavní ventilátor se záložním

pohonem a záložním převodem hnací síly.



(3) Hlavní ventilátor musí být vybaven zařízením k měření tlakového

spádu (deprese) se signalizací náhlé změny do dispečinku. Odběrová

sonda musí být umístěna tak, aby snímala tlakový spád celé větrní

oblasti.



(4) Hlavní ventilátor musí mít dvě přívodní vedení elektrické energie

provedené podle zvláštního předpisu. ^27)



(5) Před uvedením hlavního ventilátoru do trvalého provozu nebo při

podstatné změně jeho parametrů musí být ověřena jeho provozní

charakteristika. Provozní charakteristika musí být také ověřena nejméně

jednou za 7 let.



(6) Provoz hlavního ventilátoru bez strojníka je dovolen, splňuje-li

ventilátor požadavky § 219. Provozně zabezpečovací systém musí mít

zdroj energie nezávislý na pohonu ventilátoru.



(7) Kanál hlavního ventilátoru musí mít uzavírací zařízení a musí být

přístupný z povrchu.



§ 87



Údržba hlavních ventilátorů a jejich příslušenství



(1) Provozovaný hlavní ventilátor je povinen prohlédnout určený

pracovník nejméně jednou denně.



(2) Záložní hlavní ventilátor je povinen prohlédnout a přezkoušet

určený pracovník nejméně jednou za měsíc.



(3) Hlavní ventilátor a jeho příslušenství musí být podrobně

zkontrolováno nejméně jednou za rok a podle potřeby vyčištěno a

nakonzervováno; u jam se skipovým těžením však nejméně jednou za půl

roku.



(4) Na dobu opravy hlavního ventilátoru i záložního hlavního

ventilátoru je závodní dolu nebo jím pověřený pracovník povinen určit

potřebná bezpečnostní opatření.



§ 88



Opatření při zastavení chodu hlavního ventilátoru a při poruše větrání



(1) Zastavit hlavní ventilátor nebo změnit způsob jeho práce je

dovoleno jen na písemný příkaz určeného pracovníka.



(2) Při zastavení hlavního ventilátoru nebo při závažné poruše ve

větrání se musí postupovat podle havarijního plánu.



(3) Po obnovení chodu hlavního ventilátoru nebo po odstranění závažné

poruchy ve větrání mohou být pracoviště obsazena a elektrický proud

zapnut teprve po prověření, že větrání odpovídá požadavkům této

vyhlášky.



§ 89



zrušen



§ 90



Výpomocné ventilátory



(1) Výpomocný ventilátor může být použit pro tu část dolu, ve které

není možno jinak splnit požadavky § 83, 84 a 85. O nasazení výpomocného

ventilátoru a o podmínkách jeho provozu rozhodne závodní dolu na

základě výpočtu větrání, a to jen na nezbytně nutnou dobu. Při

zastavení výpomocného ventilátoru se musí postupovat podle havarijního

plánu.



(2) Zařazení výpomocného ventilátoru do větrní sítě, jeho vyřazení z ní

a změna jeho technických parametrů se považuje za podstatnou změnu

větrání.



Oddíl čtvrtý



Rozvádění důlních větrů



§ 91



Vedení důlních větrů



(1) Vtažné větry musí být vedeny na příslušné patro nebo nejhlubší

místo a odtud nejkratší větrní cestou k porubům a dobývkám.



(2) Výdušné větry musí být vedeny vodorovně nebo vzestupně. Úpadní

vedení těchto větrů je dovoleno za podmínky, že rychlost větrního

proudu bude vyšší než 0,6 m.s-1 a budou splněny požadavky § 182 odst. 1

písm. b).



§ 92



Větrní cesty



(1) Jako větrní cesty mohou být používána schůdná důlní díla a dále

větrní vrty o průměru nejméně 0,3 m nebo komíny bez lezního oddělení

nebo dopravního zařízení, pokud nejsou používány pro dopravu rubaniny.



(2) Při likvidaci důlních děl ovětrávaných průchodním větrním proudem

mohou být pro větrání použita i neschůdná důlní díla. V písemném

příkazu je organizace povinna určit



a) místa a četnost indikací plynných škodlivin a odběrů vzorků důlního

ovzduší k rozborům,



b) vybavení osádky přenosnými přístroji k měření koncentrací plynných

škodlivin,



c) způsob denní kontroly větrání neschůdnou větrní cestou,



d) časové omezení jeho platnosti.



(3) Průřezy větrních cest musí být takové, aby umožňovaly dodržet

předepsanou rychlost a požadovaný objemový průtok důlních větrů z

hlediska dodržení stanoveného složení důlního ovzduší. Světlý průřez

větrních cest s výjimkou porubů a dobývek a jejich prorážek, komínů,

větrních mostů a větrních vrtů nesmí být menší než 4 m2. Světlý průřez

větrních cest spojených větrních proudů dvou nebo více samostatných

větrních oddělení nesmí být na dole II. třídy nebezpečí menší než 8 m2.



(4) V důlním díle, ve kterém se pravidelně přepravuje, se při výpočtu

světlého průřezu větrní cesty musí od průřezu důlního díla odečíst

průřez dopravního zařízení, případně i průřez uskladněného materiálu.



(5) Ve schůdných větrních cestách musí být možná přeprava hmot.



§ 93



Samostatná větrní oddělení



(1) Důlní větry musí být rozváděny tak, aby byla vytvořena samostatná

větrní oddělení, a to již pro přípravná důlní díla.



(2) Samostatná větrní oddělení a spojené vtažné a výdušné větrní proudy

mohou být vzájemně propojovány jen k nezbytným účelům.



(3) Na dole II. třídy nebezpečí může být při podpatrovém dobývání v

každém samostatném větrním oddělení jeden porub nebo dobývka. V důlních

dílech spojujících vtažné a výdušné větry uvnitř takového větrního

oddělení musí být postaveny v místech určených plánem otvírky, přípravy

a dobývání hrázové objekty.



(4) Začátek a konec samostatného větrního oddělení musí být uvedeny v

plánu otvírky, přípravy a dobývání, vyznačeny ve větrním schématu a

označeny v důlních dílech.



§ 94



Izolace větrních proudů



(1) Větrní proudy musí být izolovány v důlních dílech tvořících

nežádoucí spojení (zkraty)



a) mezi hlavními vtažnými a výdušnými větrními proudy,



b) mezi samostatnými větrními odděleními,



c) mezi samostatným větrním oddělením a spojeným vtažným nebo výdušným

větrním proudem,



d) mezi spojenými vtažnými a výdušnými větrními proudy,



e) uvnitř samostatného větrního oddělení.



Větrní proudy musí být izolovány hrázovými objekty, větrními objekty

nebo jinými vhodnými způsoby, a to v takovém počtu, provedení a

vzdálenostech, aby nebylo narušeno větrání. Tyto požadavky musí

splňovat i izolační objekty větrních propojení dopravními vrty,

případně zásobníky.



(2) Má-li důl několik hlavních výdušných důlních děl, musí být každá

větrní oblast na výdušné straně izolována proti ostatním. Na plynujícím

dole musí být tato izolace výbuchuvzdorná.



(3) Na dole II. třídy nebezpečí se musí stavět v místech uvedených v

odstavci 1 písm. a) až d) hrázové objekty. V ostatních případech

postačí větrní objekty.



(4) V případě mimořádné důležitosti hrázových dveří musí být zajištěna

jejich řádná funkce vhodným zařízením. Tyto případy určí organizace.

Kontrola funkce těchto hrázových dveří musí být zajištěna signalizací

vyvedenou do dispečinku nebo místa se stálou obsluhou. Výjimečně lze

funkci vhodného zařízení, případně signalizace zajistit stálou hlídkou.



§ 95



Větrání porubů a dobývek



(1) Poruby a dobývky musí být větrány průchodním větrním proudem, kromě

těch porubů a dobývek, u kterých dobývací metoda takový způsob větrání

nepožaduje.



(2) Větrání musí být upraveno tak, aby důlní větry proudily podél

dobývaného pilíře a na plynujících dolech vodorovně nebo vzestupně

kromě případů uvedených v odstavci 3. Při místním úpadním vedení větrů

přes poruchy nebo ve vlnitém uložení určí organizace potřebná

bezpečnostní opatření.



(3) Úpadní vedení důlních větrů porubem je možné, pokud koncentrace

metanu v důlním ovzduší v porubu nepřekročí 1 % a rychlost větrního

proudu v porubu bude nejméně 1 m.s-1.



§ 96



Větrní a hrázové dveře



(1) Větrní a hrázové dveře se musí samočinně zavírat. Nesmějí zůstat

zbytečně otevřeny. Jakmile pomine jejich potřeba, musí být vysazeny

nebo zajištěny v otevřené poloze. Kde otevření dveří ohrožuje řádné

větrání, musí být postaveny nejméně dvoje v takové vzájemné

vzdálenosti, aby jedny z nich byly vždy zavřeny.



(2) V důlních dílech s pravidelnou strojní dopravou musí být hrázové

dveře dálkově ovladatelné.



(3) Hrázový objekt s průchodem pro dopravník se může používat jen ve

výjimečných případech se souhlasem závodního dolu. Při vydání souhlasu

určí závodní dolu opatření k zajištění bezpečnosti práce a provozu při

údržbě tohoto objektu a k likvidaci uhelného prachu v jeho okolí a

způsob jeho kontroly.



§ 97



Větrní závěsy



Místo větrních dveří se mohou použít 2 větrní závěsy, avšak jen tam,

kde jejich netěsnost nenaruší rozvádění důlních větrů a kde nemohou být

postaveny nebo řádně udržovány větrní dveře.



§ 98



Větrní mosty



(1) Větrní mosty se mohou použít jen tehdy, není-li možno vyřešit

vedení důlních větrů jinak. Větrní mosty musí být těsné a zhotoveny z

nehořlavého materiálu.



(2) Větrní mosty, ve kterých jsou vedeny důlní větry několika

samostatných větrních oddělení, musí být na plynujícím dole vybudovány

výbuchuvzdorně. Na dole II. třídy nebezpečí musí být všechny větrní

mosty vybudovány výbuchuvzdorně.



Oddíl pátý



Pomocné větrání



§ 99



Způsoby větrání neproražených důlních děl



(1) Neproražené důlní dílo musí být větráno separátním větráním ^28)

vždy, když není zajištěno stanovené složení důlního ovzduší nebo když

vzdálenost čelby od průchodního větrního proudu dosáhla na plynujícím

dole 5 metrů, na neplynujícím dole 10 metrů.



(2) Jedním lutnovým tahem je dovoleno větrat nejvýše 2 neproražená

důlní díla, v dole II. třídy nebezpečí však může být raženo pouze jedno

z nich.



(3) V dole II. třídy nebezpečí může být z dovrchní chodby, která není

proražena do vyššího patra, raženo další důlní dílo jen za účelem

dosažení větrního spojení a vždy jen jedním pracovištěm.



(4) Výdušné větry, které proudí z neproražených důlních děl nového

patra, musí být v plynujícím dole odváděny přímo do celkového výdušného

větrního proudu nebo do větrního proudu samostatného větrního oddělení,

kterým nejsou větrána jiná pracoviště, kde se razí nebo dobývá. Není-li

splnění tohoto požadavku technicky možné, je dovoleno na písemný příkaz

závodního dolu přivádět výdušné větry na pracoviště vyššího patra;

je-li potřebné odplynit důlní díla nového patra, musí být pracoviště v

příslušném samostatném větrním oddělení zastavena a pracovníci

odvoláni.



(5) Neproražená důlní díla na neplynujícím dole, ve kterých není možné

z technologických důvodů (při použití razicích plošin apod.) zřídit

separátní větrání, je možné se souhlasem závodního dolu nebo jím

pověřeného pracovníka větrat stlačeným vzduchem.



§ 100



Přibližování k plynujícím horizontům a stařinám



(1) Při otvírání plynujícího horizontu musí být důlní dílo, které se

přiblíží na vzdálenost 10 metrů k takovému horizontu, raženo s

bezpečnostními předvrty předstihujícími čelbu nejméně o 5 metrů. Na

těchto pracovištích musí být stálá kontrola koncentrace metanu,

případně kysličníku uhličitého kontinuálními analyzátory.



(2) Přiblíží-li se důlní dílo ke stařinám na vzdálenost menší než 10

metrů, je organizace povinna v technologickém postupu určit opatření na

ochranu před náhlým zaplynováním.



§ 101



Separátní větrání



(1) Separátním větráním nesmí být v žádném místě průchodního větrního

proudu odebíráno více než 70 % objemového průtoku důlních větrů.



(2) Druh separátního větrání, umístění ventilátorů a tlumičů hluku,

vyvedení luten do průchodního větrního proudu, jejich prodlužování nebo

zkracování, zavěšování, spojování a těsnění a způsob likvidace

odváděného prachu musí být uveden v technologickém postupu.



(3) Mají-li být použity jiné lutny než kovové, musí být z materiálu,

který nepodporuje šíření požáru.



(4) Poddajné lutny nevyztužené se nesmějí používat na sací straně

ventilátoru v lutnovém tahu.



(5) Separátní větrání musí být nepřetržité kromě přerušení na dobu

nezbytně nutnou pro ověření výskytu plynů (§ 79 odst. 2) a pro údržbu

ventilátoru a jeho napájecí sítě.



(6) Po přerušení nebo při poruše separátního větrání provede organizace

vhodná bezpečnostní opatření k zajištění bezpečnosti práce a provozu.



(7) Separátní větrání může být po přerušení nebo poruše obnoveno až po

zjištění, že se tak může stát bez nebezpečí, které by mohly způsobit i

odváděné důlní větry. Pracoviště mohou být obsazena a elektrický proud

zapnut teprve po prověření, že větrání odpovídá požadavkům této

vyhlášky.



(8) Bližší podmínky pro projektování, provoz a kontrolu separátního

větrání v plynujících dolech stanoví zvláštní právní předpis.^28a)



§ 102



zrušen



Oddíl šestý



Větrání důlních provozoven



§ 103



Větrání důlních provozoven, komor a skladů



(1) Vozovny (remízy) důlních lokomotiv, provozovny strojů s naftovými

motory, provozovny se stacionárním chladicím zařízením, elektrické

stanice, sklady výbušnin ^20) a sklady hořlavých kapalin a tuhých

maziv, včetně pohotovostního skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv,

musí být větrány nepřetržitě.



(2) Ostatní důlní provozovny, komory a sklady do délky 5 metrů v

plynujícím dole a do délky 15 metrů v neplynujícím dole nemusí být

větrány průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, je-li

jejich ovětrávání zajištěno difuzí. V těchto prostorech není dovolena

místní koncentrace metanu podle § 83 odst. 4.



(3) V komoře pro nabíjení akumulátorů nesmí být koncentrace vodíku v

důlním ovzduší větší než 0,5 % a musí být zajištěna alespoň

dvanáctinásobná výměna vzduchu za hodinu. Je-li komora větrána

separátním větráním, musí být ventilátor umístěn mimo nabíjecí komoru a

provoz usměrňovacího agregátu funkčně vázán na provoz ventilátoru.



(4) Ve skladě hořlavých kapalin a tuhých maziv, včetně pohotovostního

skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv, a v provozovně, kde se

manipuluje s těmito látkami nebo plyny, musí být zajištěna nejméně

čtyřnásobná výměna vzduchu za hodinu a koncentrace plynů v důlním

ovzduší nesmí překročit 25 % spodní meze výbušnosti.



(5) V provozovně se stacionárním chladicím zařízením musí být zajištěn

objemový průtok důlních větrů nejméně 3 m3.s-1 na 100 kg chladiva

kompresorové jednotky s největší náplní. Pokud jsou výdušné větry z

této provozovny odváděny přímo do celkového výdušného větrního proudu,

postačí desetinásobná výměna vzduchu za hodinu.



(6) Komora s olejovým transformátorem nebo elektrickým zařízením s

olejovou náplní a sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv, včetně

pohotovostního skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv, musí být

větrány tak, aby výdušné větry z nich již nebyly použity k ovětrávání

pracovišť, kde se razí nebo dobývá.



(7) Elektrická stanice a sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv, včetně

pohotovostního skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv, nesmějí být

ovětrávány větrním proudem, pro který je povolena zvýšená koncentrace

metanu podle § 83 odst. 5 písm. b). V těchto prostorách není dovolena

místní koncentrace metanu podle § 83 odst. 4.



§ 104



Větrání výklenků



Výklenek do délky 3 metrů s nestacionárním chladicím zařízením nebo s

elektrickým zařízením a ostatní výklenky do délky 5 metrů v plynujícím

dole a do délky 10 metrů v neplynujícím dole nemusí být větrány

průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, je-li jejich

ovětrávání zajištěno difuzí. Ve výklenku s nestacionárním chladicím

zařízením nebo elektrickým zařízením není dovolena místní koncentrace

metanu podle § 83 odst. 4.



Oddíl sedmý



Větrání dočasně neobsazených a opuštěných důlních děl



§ 105



Dočasně neobsazená důlní díla



(1) Dočasně neobsazená separátně větraná důlní díla musí být i nadále

větrána.



(2) Dočasně neobsazená důlní díla, pokud nejsou dozorčími orgány

prohlížena, musí být označena laťovým křížem nebo znepřístupněna na

plynujícím dole ve vzdálenosti nejvýše 5 metrů a na neplynujícím dole

nejvýše 10 metrů od průchodního větrního proudu. Při tom na plynujícím

dole musí být dodržena alespoň tato opatření:



a) důlní dílo neobsazené déle než jednu směnu musí být označeno laťovým

křížem,



b) důlní dílo neobsazené déle než 3 směny v pracovních dnech musí být

znepřístupněno v celém profilu takovým způsobem, aby vniknutí do něho

nebylo možné bez poškození nebo odstranění zábrany a bylo přitom

zachováno větrání.



§ 106



Opuštěná důlní díla



(1) Opuštěné důlní dílo musí být co nejdříve uzavřeno kromě vyrubaných

prostor, u kterých je spolehlivě zabráněno průtahu důlních větrů přes

stařiny a podél kterých je nutno i nadále udržovat chodbu.



(2) Na dole II. třídy nebezpečí a na ostatních dolech tam, kde je

nebezpečí nahromadění výbušné směsi, musí být opuštěná důlní díla

uzavřena výbuchuvzdorně, kromě neproražených dočasně opuštěných důlních

děl, která nesouvisejí se stařinami a v nichž je vyloučena možnost

iniciace výbuchu. Tato důlní díla je dovoleno na dobu nejvýše 6 měsíců

jen těsně uzavřít, a to v místech budoucích výbuchuvzdorných hrází.



(3) Na plynujících dolech II. třídy nebezpečí se odebírají vzorky

důlního ovzduší z prostoru za hrází, provádí jejich technické rozbory

na kyslík, metan a kysličníky uhelnatý a uhličitý a měří tlak ovzduší

za hrází nejméně jednou za 3 měsíce, za větrními uzávěrami^20a) nejméně

jednou za měsíc. Na ostatních dolech určí četnost odběru vzorků ovzduší

a měření tlaku ovzduší za hrázemi a větrními uzávěrami závodní dolu.



(4) Ustanovení odstavce 3 se nepoužije pro hráze, za nimiž je

prokazatelně vyplněn uzavřený prostor, a hráze uzavírající porubní

chodby při komorovém dobývání. Skutečnost, že uzavřený prostor za hrází

je vyplněn, se zaznamená v knize hrází (§ 188).



(5) Stav a těsnost hrází a větrních uzávěr se kontroluje nejméně jednou

za 14 dní. Součástí kontrol je také měření koncentrací kyslíku, metanu

a kysličníků uhličitého a uhelnatého před nimi.



(6) Výsledky kontrol hrází a větrních uzávěr a výsledky rozborů ovzduší

a měření tlaku ovzduší za nimi se zapisují do knihy hrází.



Oddíl osmý



Kontrola větrání a přístroje k měření koncentrace plynů a plynných

škodlivin



§ 107



Mapa větrání a větrní schéma



(1) Pro důl musí být vypracována a doplňována mapa větrání ^15) a

větrní schéma.



(2) Na mapě větrání musí být vyznačena také důlní díla sousedních dolů

až do vzdálenosti 100 metrů od společných hranic s údaji o jejich

ovětrávání a způsobu případného uzavření, zajištění nebo likvidace.



(3) Větrní schéma musí znázorňovat



a) způsob propojení jednotlivých větrních proudů ve větrní síti,



b) samostatná větrní oddělení a označení uzlových bodů,



c) situování porubů a dobývek,



d) směry proudění a objemové průtoky důlních větrů,



e) umístění a druhy zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů

včetně hrází,



f) umístění hlavních a výpomocných ventilátorů s uvedením jejich výkonu

a tlaku.



(4) Větrní schéma musí být doplňováno tak, aby odpovídalo skutečnému

stavu větrání.



§ 108



Prohlídky větrních cest a větracích zařízení



(1) Hlavní vtažná a výdušná důlní díla musí být prohlédnuta nejméně

jednou za půl roku.



(2) Větrní cesty uvnitř samostatného větrního oddělení musí být

prohlédnuty každý pracovní den, mimo samostatné větrní oddělení nejméně

jednou za týden.



(3) Způsob prohlídek, případně kontrol větrních vrtů a komínů, které

nejsou vybaveny lezním oddělením nebo dopravním zařízením, určí

organizace.



(4) Při prohlídkách větrních cest musí být současně kontrolována i

zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů.



§ 109



Kontrola složení důlního ovzduší



(1) Koncentrace metanu v důlním ovzduší plynujícího dolu musí být

kontrolována



a) na obsazených pracovištích, v místech, kde se zdržují pracovníci a

ve výdušných větrech z porubů a dobývek při prohlídkách pracovišť

vykonávaných podle této vyhlášky,



b) ve větrních cestách s dopravou lokomotivami s naftovým nebo

elektrickým motorem, a to ve směně, v níž se přepravuje; místa kontrol

určí organizace v dopravním řádu,



c) v prostorech s elektrickým zařízením a v jejich okolí do 20 metrů,

avšak ve směru k závalu jen pokud je to bezpečně možné. Kontrola musí

být provedena před spuštěním elektrického zařízení, za jeho chodu v

intervalech určených organizací a před opětovným spuštěním, pokud

přerušení chodu trvalo déle než 3 hodiny.



(2) Na pracovištích s nebezpečím průtrží hornin, uhlí a plynů, na

pracovištích s povolenou zvýšenou koncentrací metanu podle § 83 odst. 5

a na separátně větraných pracovištích plynujícího dolu jsou povinni

koncentrace metanu, případně kysličníku uhličitého kontrolovat také

předáci nebo určení pracovníci na začátku směny a dále v intervalech

určených organizací.



(3) Na neplynujícím dole je organizace povinna určit intervaly a místa,

na kterých musí být zjišťován možný výskyt metanu.



(4) Možný výskyt plynných škodlivin (§ 83), zejména kysličníků

uhelnatého a uhličitého v důlním ovzduší musí být zjišťován v místech a

intervalech, které určí organizace, avšak vždy tam, kde vznikne

podezření jejich výskytu.



(5) Výsledky kontrol na pracovišti musí být sděleny předákovi.



(6) Zjistí-li se překročení stanovených koncentrací metanu nebo

kysličníku uhličitého nebo kysličník uhelnatý v koncentraci vyšší než

0,001 %, musí být zjištěna příčina zvýšeného výskytu a provedena vhodná

bezpečnostní opatření.



§ 109a



Kontinuální analyzátory metanu a kysličníku uhelnatého



(1) Stálá kontrola koncentrace metanu kontinuálními analyzátory metanu

musí být v plynujících dolech prováděna



a) v separátně větraném důlním díle s elektrickým zařízením, kde se

razí nebo dobývá, s výjimkou separátně větraných porubních chodeb při

komorovém dobývání,



b) na pracovišti s pohyblivým strojem poháněným elektrickým pohonem,

které je větráno průchodním větrním proudem a kde nelze vyloučit

zvýšení koncentrace metanu nad 1 %,



c) ve výdušném větrním proudu samostatného větrního oddělení a větrní

oblasti,



d) ve výdušném větrním proudu z pracoviště, kde byla povolena zvýšená

koncentrace metanu (§ 83),



e) v plynujících dolech II. třídy nebezpečí ve výdušném větrním proudu

z každého porubu,



f) při provozu trolejové trakce lokomotivní dopravy v prostředí bez

nebezpečí výbuchu metanu (BNM) v místech styku s důlními díly

zařazenými do prostředí se zvýšeným nebezpečím výbuchu metanu (SNM),



g) v dalších místech určených závodním dolu.



(2) Elektrické zařízení na plynujících dolech II. třídy nebezpečí,

které podle § 242 odst. 1 nesmí zůstat v provozu a musí být vypnuto,

musí být v místech uvedených v odstavci 1 vypnuto samočinně. Toto

ustanovení se nevztahuje na případy uvedené v odstavci 1 písm. c).



(3) Stálá kontrola koncentrace kysličníku uhelnatého kontinuálními

analyzátory musí být v uhelných dolech prováděna



a) ve výdušném proudu každého samostatného větrního oddělení a výdušném

proudu větrní oblasti,



b) ve slojích náchylných k samovznícení ve vtažném větrním proudu

samostatného větrního oddělení a ve výdušném větrním proudu porubu a

separátně větraného důlního díla, kde se razí nebo dobývá, s výjimkou

porubních chodeb separátně větraných porubů,



c) ve vtažné jámě, kde je nebezpečí vnikání kysličníku uhelnatého z

povrchového zdroje do dolu,



d) v dalších místech určených závodním dolu.



(4) Rozmístění jednotlivých čidel kontinuálních analyzátorů se uvede v

provozní dokumentaci a vyznačí v mapové části havarijního plánu.^81)



(5) V provozní dokumentaci musí být stanovena opatření pro případy

překročení nastavených mezí kontinuálních analyzátorů a poruchy

měřicích zařízení.



(6) Hodnoty koncentrací metanu a kysličníku uhelnatého zjišťované

kontinuálními analyzátory musí být vyvedeny na jedno místo a záznamy o

koncentracích musí být uchovávány nejméně po dobu 1 roku.



§ 110



Měření a odběry vzorků důlního ovzduší



(1) Objemový průtok, teplota a relativní vlhkost důlních větrů musí být

měřeny v plynujícím dole nejméně jednou za měsíc, v neplynujícím dole

nejméně jednou za 3 měsíce



a) v hlavních výdušných důlních dílech větrních oblastí,



b) ve výdušných důlních dílech samostatných větrních oddělení,



c) ve výdušných důlních dílech v blízkosti porubů a dobývek,



d) v ražených separátně větraných důlních dílech,



e) v důlních dílech s provozem elektrických lokomotiv.



V těchto místech musí být zároveň odebírány vzorky důlního ovzduší a

provedeny jejich technické rozbory na kyslík, metan a kysličníky

uhelnatý a uhličitý.



(2) Rychlost důlních větrů v porubech, dobývkách a v ražených separátně

větraných důlních dílech musí být měřena v plynujícím dole nejméně

jednou za měsíc, v neplynujícím dole nejméně jednou za 3 měsíce.



(3) Vzorek důlního ovzduší pro technický rozbor na metan musí být

odebrán jednou za měsíc i u elektrických zařízení. U skupiny

elektrických zařízení vzdálených nejvíce 50 metrů od sebe v témže

větrním proudu postačí odběr vzorku u toho elektrického zařízení, u

kterého lze předpokládat nejvyšší koncentraci metanu v důlním ovzduší.



(4) Na místech, kde je prováděna trhací práce musí být ve lhůtách

určených organizací odebírány vzorky důlního ovzduší pro zjištění

koncentrace nitrosních plynů a kysličníku uhelnatého. Odběrem vzorků

důlního ovzduší musí být namátkově kontrolována i délka určené čekací

doby po odstřelu.



(5) V komoře pro nabíjení akumulátorů, ve skladě hořlavých kapalin a

tuhých maziv a v provozovně, kde se manipuluje s těmito látkami musí

být odebrány vzorky důlního ovzduší pro zjištění koncentrace vodíku,

případně jiných plynů nejméně jednou za 3 měsíce, a to v době kdy lze

předpokládat jejich nejvyšší koncentrace.



(6) Rozbory vzorků důlního ovzduší pro kontrolu jeho plynných složek,

kromě míst uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a míst, ve kterých je

povolena zvýšená koncentrace metanu podle § 83 odst. 5, mohou být

nahrazeny měřením přístroji a pomůckami povolenými podle zvláštního

předpisu. ^29)



(7) Měření radioaktivních škodlivin v důlním ovzduší se provádí podle

zvláštních předpisů. ^16)



(8) Výsledky měření a rozborů důlního ovzduší dolů II. třídy nebezpečí

musí být předkládány obvodnímu báňskému úřadu do konce měsíce

následujícího po provedení měření a rozborů.



(9) Odběr vzorků důlního ovzduší se provádí podle ČSN 83 0050. K

překonání podtlaku při odběru vzorků u větrních uzávěr a hrází a při

dálkovém odběru vzorků důlního ovzduší lze použít jen ejektor nebo sací

čerpadlo; před vlastním odběrem je nutno provést odsátí vzduchu z

odběrové hadičky a vzorkovnice, a to nejméně v pětinásobné hodnotě

vnitřního objemu hadičky a vzorkovnice.



(10) Při odběru vzorku důlního ovzduší z uzavřeného prostoru se

zaznamená také tlak důlního ovzduší v uzavřeném prostoru.



§ 111



Měření barometrického tlaku



(1) Na povrchu dolu musí být měřen barometrický tlak. Měřené údaje musí

být zaznamenávány a záznamy uchovány nejméně půl roku.



(2) O klesajícím barometrickém tlaku musí být informováni pracovníci

před sjezdem do dolu. O náhlém nebo výrazném poklesu barometrického

tlaku musí být informováni všichni technici a předáci v dole i v

průběhu směny.



(3) Organizace je povinna určit potřebná bezpečnostní opatření pro

případy náhlého zvýšení výskytu metanu a plynných škodlivin při poklesu

barometrického tlaku.



§ 112



Postup při nahromadění metanu a plynných škodlivin a při zjištění

fukače



(1) Zjistí-li se, že složení důlního ovzduší v důlních dílech, kde se

zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, neodpovídá § 83, musí být

pracovníci z těchto důlních děl vyvedeni do vtažných větrů a tato důlní

díla musí být označena zákazem vstupu. Postup při odstraňování tohoto

stavu musí být určen havarijním plánem.



(2) Opětné obsazení pracovišť a případné zapnutí elektrických zařízení

je dovoleno po prověření, že větrání, zejména složení důlního ovzduší,

odpovídá požadavkům této vyhlášky.



(3) Každé zjištění fukače musí být ihned ohlášeno organizaci, která je

povinna určit opatření k zabránění jeho nežádoucích účinků.



§ 113



Větrní rozvaha



(1) Větrní rozvaha musí být vypracována pro každý důl nejméně jednou za

rok a vždy při podstatné změně větrání.



(2) Součástí větrní rozvahy je zpráva obsahující



a) popis větrního systému s charakteristikou větrní sítě a rozvodu

důlních větrů, údaje o hlavních vtažných a výdušných důlních dílech,

hlavních a výpomocných ventilátorech (včetně vyložení provozního bodu),

větrních oblastech a jejich členění do samostatných větrních oddělení,

množství důlních větrů v jednotlivých větvích větrní sítě, popis

samostatných větrních oddělení (uvedení pracovišť, jejich propojení,

izolace apod.),



b) úplnou větrní bilanci doplněnou výpočtem ekvivalentních otvorů a

údaje o přisávání s povrchu,



c) popis větrních ztrát a zkratů s výpočtem koeficientů využití důlních

větrů (celkového a pro poruby a dobývky),



d) posouzení současného stavu větrání s ohledem na rozložení depresí a

odporů ve větrní síti a vyhodnocení úseků větrních cest s nadměrnými

ztrátami tlaků, posouzení stability, diagonálních propojení a celkového

rozvodu důlních větrů,



e) zhodnocení plynových a klimatických poměrů,



f) posouzení separátního větrání,



g) popis degazačního systému a příslušného zařízení, množství

odsávaného plynu (celkové i v úsecích), účinnost degazace a její

vyhodnocení,



h) zhodnocení stavu větrání dolu z hlediska výhledu a požadavků této

vyhlášky, případně zvláštních předpisů, ^16)



i) opatření k odstranění nedostatků současného stavu větrání vzhledem k

výhledu větrání dolu s uvedením termínů a zodpovědných osob.



(3) Větrní rozvaha musí obsahovat tyto přílohy:



a) mapu větrání,



b) větrní schéma,



c) depresní snímek dolu,



d) tabulku ukazatelů větrání pracovišť,



e) základní údaje větrní rozvahy,



f) technická data hlavních a výpomocných ventilátorů.



(4) Větrní rozvaha musí být do 2 měsíců po provedeném měření předložena

obvodnímu báňskému úřadu.



§ 114



Vedoucí větrání



(1) Na každém dole musí být určen vedoucí větrání a jeho zástupce.



(2) Zástupce vedoucího větrání musí být báňský inženýr s nejméně

dvouletou odbornou praxí ve větrání dolů nebo báňský technik s úplným

středním odborným vzděláním s nejméně šestiletou odbornou praxí ve

větrání dolů.



§ 115



Podmínky pro použití přístrojů k měření koncentrace metanu a plynných

škodlivin



(1) Přístroj k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin musí mít

označení typu a evidenční číslo.



(2) Pracovník určený k měření přístrojem musí být vyškolen v jeho

používání a přezkoušen. Přezkoušení musí být opakováno každé 2 roky.



(3) Přístroj může být vydán nebo předán jen pracovníkům, kteří byli

určeni jím měřit.



(4) Přístroj musí být před výdejem přezkoušen. Pracovník je povinen

přístroj vyzvednout osobně a ověřit jeho funkci. Vadné přístroje se

nesmějí vydávat, případně musí být ihned vráceny. Pracovníci jsou

povinni přidělené přístroje chránit před poškozením a nesmějí je

otevírat.



(5) Při odevzdávání přístroje je pracovník povinen ohlásit závady,

případně poškození přístroje s vysvětlením, jak k poškození došlo.



(6) O výdeji přístrojů musí být vedena evidence.



(7) Počet provozuschopných přístrojů musí být nejméně o 10 % větší než

je počet pracovníků povinných kontrolovat koncentraci metanu a plynných

škodlivin v důlním ovzduší v nejsilněji obsazené směně.



Díl druhý



Větrání neplynujících neuhelných dolů



Oddíl první



Všeobecná ustanovení



§ 116



Zařazení dolů



(1) Neplynující jsou ty doly, kde koncentrace metanu nedosahuje v

žádném ovětrávaném důlním díle 0,1 % a kde ani po zastavení větrání na

24 hodin koncentrace metanu nedosáhne 1 % a koncentrace ostatních plynů

25 % spodní meze výbušnosti. Plynné zplodiny důlních požárů se pro

zařazení dolu neuvažují.



(2) O zařazení dolu pro dobývání výhradního ložiska a dolu, ve kterém

jsou prováděny průzkumné práce, rozhodne na základě měření podle

odstavce 1 obvodní báňský úřad, který současně určí lhůty kontrolních

měření.



(3) Možný výskyt metanu, případně plynů musí být zjišťován v místech a

intervalech, které určí organizace, avšak vždy tam, kde vznikne

podezření jejich výskytu.



(4) Každé zjištění, které by mohlo mít vliv na zařazení dolu nebo jeho

části do kategorie plynujících dolů, je organizace povinna bezodkladně

oznámit obvodnímu báňskému úřadu. Při výskytu jiných plynů než metanu

obvodní báňský úřad určí, která ustanovení dílu prvního musí organizace

dodržovat. Za zjištění se považuje i předpokládaný výskyt plynů.



§ 117



Větrní spoje dolu s povrchem



(1) Důl musí mít nejméně jedno hlavní vtažné a jedno hlavní výdušné

důlní dílo.



(2) Jedno hlavní větrní důlní dílo může mít důl



a) při otvírce dolu do doby spojení hlavního vtažného a hlavního

výdušného důlního díla; toto platí obdobně i při otvírce nového patra,



b) při provádění pouze průzkumných nebo stavebních prací, a to jen na

jednom patře,



c) při zajišťování nebo likvidaci dolu (patra).



Větrání těchto dolů (pater) musí být řešeno v projektu.



(3) Výdušné jámy musí být prohlubovány včas tak, aby jejich

nejspodnější patro bylo jen o jedno patro výše, než úvodní patro téže

větrní oblasti. Rovněž vtažné jámy musí být prohlubovány včas tak, aby

se bez závažných důvodů nedobývalo pod nejhlubším vtažným patrem.



(4) Ustanovení odstavce 3 je splněno i tehdy, když požadované úrovně

patra je dosaženo slepou jámou (šibíkem).



(5) Odstavce 3 a 4 platí obdobně i pro jiná hlavní vtažná a výdušná

důlní díla než jámy.



(6) Není-li jiným způsobem zabezpečeno, že námrazy v hlavním vtažném

důlním díle nebudou ohrožovat bezpečnost práce a provozu, musí být

vtažné větry ohřívány nejméně na teplotu +2 stupňů Celsia. Otevřený

oheň nesmí být použit k přímému ohřívání vtažných větrů.



§ 118



Způsoby větrání



(1) Důl, kromě případů uvedených v § 119 odst. 2, musí mít samostatný

větrní systém.



(2) Důl musí být větrán uměle a v době, kdy jsou v dole lidé,

nepřetržitě. Po zastavení větrání podle § 125 však musí být větrání

včas spuštěno před konáním předběžných prohlídek, případně před

obsazením pracovišť, není-li předběžné prohlídky třeba konat.



(3) Důlní díla, kromě opuštěných důlních děl a vyrubaných prostorů,

musí být větrána buď průchodním větrním proudem nebo separátním

větráním, pokud tato vyhláška nedovoluje jiný způsob.



(4) Podzemní stavby mohou být větrány přirozeným větráním jen ve

výjimečných případech, kdy přirozený tah důlních větrů spolehlivě

zajistí splnění požadavků této vyhlášky.



§ 119



Vztahy k sousedním dolům



(1) V důlních dílech spojujících neplynující doly musí být postaveny

těsné hráze nebo alespoň dvoje větrní dveře otevírající se v opačném

směru.



(2) Zapojení několika dolů téže organizace do jednoho větrního systému

je možné se souhlasem obvodního báňského úřadu. Zapojení dolů různých

organizací do jednoho větrního systému je možné jen se souhlasem

obvodního báňského úřadu.



(3) Při společném větrním systému několika dolů jsou určení pracovníci

povinni si navzájem bez odkladu sdělovat změny a události, které mohou

mít vliv na větrání, zejména složení důlního ovzduší sousedních dolů.

Plánované změny musí být projednány předem.



Oddíl druhý



Důlní větry a větrní cesty



§ 120



Složení důlního ovzduší



(1) V důlních dílech, ve kterých se zdržují nebo mohou zdržovat

pracovníci, musí důlní ovzduší obsahovat objemově nejméně 20 % kyslíku

a koncentrace dále uvedených plynných škodlivin ^16) nesmí překročit

tyto hodnoty:

kysličník uhelnatý (CO) 0,003 %,

kysličník uhličitý (CO2) 1,0 %,

kysličníky dusíku

(nitrosní plyny) (NO + NO2) 0,00076 %,

sirovodík (H2S) 0,00072 %.



(2) Pracovat v důlním ovzduší s koncentrací kysličníku uhelnatého do

0,013 % je možné za předpokladu, že průměrná koncentrace kysličníku

uhelnatého za osmihodinovou nebo kratší pracovní směnu nepřekročí

hodnotu uvedenou v odstavci 1 a po celou dobu práce bude pravidelně

zjišťována koncentrace kysličníku uhelnatého v důlním ovzduší v

intervalech určených vedoucím likvidace havárie.



(3) Závodní dolu nebo jím pověřený pracovník může na přechodnou dobu

povolit sníženou koncentraci kyslíku až na 19 % a zvýšenou koncentraci

kysličníku uhličitého až na 1,5 %, avšak současně je povinen nařídit

opatření k odstranění tohoto stavu.



§ 121



Objemový průtok důlních větrů



Objemový průtok důlních větrů v důlních dílech, ve kterých se zdržují

nebo mohou zdržovat pracovníci, musí být takový, aby byly dodrženy

požadavky této vyhlášky.



§ 122



Rychlost důlních větrů



(1) Rychlost důlních větrů musí být nejméně



a) 0,15 m.s-1 v hloubených svislých důlních dílech,



b) 0,3 m.s-1 na ostatních pracovištích.



(2) Rychlost důlních větrů nesmí být větší než



a) 4 m.s-1 v otvírkových a přípravných důlních dílech, porubech a

dobývkách,



b) 10 m.s-1 v ostatních důlních dílech s chůzí nebo pravidelnou

dopravou lidí,



c) 15 m.s-1 v ostatních důlních dílech bez chůze a pravidelné dopravy

lidí.



(3) V důlních dílech, pokud neumožňují jakoukoliv chůzi nebo dopravu

lidí, není rychlost důlních větrů omezena.



Oddíl třetí



Hlavní a výpomocné ventilátory



§ 123



Hlavní ventilátory



(1) Hlavní ventilátor musí být umístěn u hlavního větrního důlního

díla.



(2) Hlavní ventilátor musí mít záložní pohon a převod hnací síly,

není-li instalován záložní hlavní ventilátor. Pro ventilátory stejného

typu může mít organizace jen jeden záložní pohon a převod hnací síly,

pokud je zajištěno jejich včasné přemístění a zapojení na místě

případné potřeby.



(3) Hlavní ventilátor musí být vybaven zařízením k měření tlakového

spádu.



(4) Před uvedením hlavního ventilátoru do trvalého provozu nebo při

podstatné změně jeho parametrů musí být ověřena jeho provozní

charakteristika.



(5) Provoz hlavního ventilátoru bez strojníka je dovolen, splňuje-li

ventilátor požadavky § 219. Provozně zabezpečovací systém musí mít

zdroj energie nezávislý na pohonu ventilátoru.



(6) Kanál hlavního ventilátoru musí mít uzavírací zařízení a musí být

přístupný z povrchu.



§ 124



Údržba hlavních ventilátorů a jejich příslušenství



(1) Provozovaný hlavní ventilátor je povinen prohlédnout určený

pracovník nejméně jednou denně.



(2) Záložní hlavní ventilátor je povinen prohlédnout a přezkoušet

určený pracovník nejméně jednou za měsíc.



(3) Hlavní ventilátor a jeho příslušenství musí být podrobně

zkontrolováno nejméně jednou za rok a podle potřeby vyčištěno a

nakonzervováno; u jam se skipovým těžením však nejméně jednou za půl

roku.



(4) Na dobu opravy hlavního ventilátoru, případně i záložního

ventilátoru je organizace povinna určit potřebná bezpečnostní opatření.



§ 125



Opatření při zastavení chodu hlavního ventilátoru a při poruše větrání



(1) Zastavit hlavní ventilátor nebo změnit způsob jeho práce je

dovoleno jen na písemný příkaz určeného pracovníka.



(2) Při zastavení hlavního ventilátoru nebo při závažné poruše ve

větrání se musí postupovat podle havarijního plánu.



(3) Po obnovení chodu hlavního ventilátoru nebo po odstranění závažné

poruchy ve větrání mohou být pracoviště obsazena teprve po prověření,

že větrání odpovídá požadavkům této vyhlášky.



§ 126



zrušen



§ 127



Výpomocný ventilátor



(1) Výpomocný ventilátor může být použit pro tu část dolu, ve které

není možno jinak splnit požadavky § 120, 121 a 122. O nasazení

výpomocného ventilátoru a o podmínkách jeho provozu rozhodne závodní

dolu na základě výpočtu větrání, a to jen na nezbytně nutnou dobu. Při

zastavení výpomocného ventilátoru se musí postupovat podle havarijního

plánu.



(2) Zařazení výpomocného ventilátoru do větrní sítě, jeho vyřazení z ní

a změna jeho technických parametrů se považují za podstatnou změnu

větrání.



Oddíl čtvrtý



Rozvádění důlních větrů



§ 128



Vedení důlních větrů



Vtažné větry musí být vedeny na příslušné patro nebo nejhlubší místo a

odtud nejkratší větrní cestou k porubům a dobývkám.



§ 129



Větrní cesty



(1) Jako větrní cesty mohou být používána schůdná důlní díla a dále

větrní vrty o průměru nejméně 0,3 m nebo komíny bez lezního oddělení

nebo dopravního zařízení, pokud nejsou používány pro dopravu rubaniny.

Vyrubané prostory a jiná neschůdná důlní díla mohou být používána jako

větrní cesty pro vedení výdušných větrů, pokud se tím nesníží objemový

průtok vtažných větrů potřebný pro větrání.



(2) Průřezy větrních cest musí být takové, aby umožňovaly dodržet

předepsanou rychlost a požadovaný objemový průtok důlních větrů z

hlediska dodržení stanoveného složení důlního ovzduší.



(3) V důlním díle, ve kterém se pravidelně přepravuje, se při výpočtu

světlého průřezu větrní cesty musí od průřezu důlního díla odečíst

průřez dopravního zařízení, případně i průřez uskladněného materiálu.



(4) Ve schůdných větrních cestách musí být možná přeprava hmot.



§ 130



Samostatná větrní oddělení



(1) Samostatná větrní oddělení a spojené vtažné a výdušné větrní proudy

mohou být vzájemně propojovány jen k nezbytným účelům.



(2) Začátek a konec samostatného větrního oddělení musí být uvedeny v

plánu otvírky, přípravy a dobývání a vyznačeny ve větrním schématu.



§ 131



Izolace větrních proudů



Všechna nežádoucí spojení (zkraty) ve větrní síti musí být izolována.



§ 132



Větrání porubů a dobývek



Poruby a dobývky musí být větrány průchodním větrním proudem, kromě

těch porubů a dobývek, u kterých dobývací metoda takový způsob větrání

nepožaduje.



§ 133



Větrní dveře



Větrní dveře se musí samočinně zavírat. Nesmějí zůstat zbytečně

otevřeny. Jakmile pomine jejich potřeba, musí být vysazeny nebo

zajištěny v otevřené poloze. Kde otevření dveří ohrožuje řádné větrání,

musí být postaveny nejméně dvoje v takové vzájemné vzdálenosti, aby

jedny z nich byly vždy zavřeny.



§ 134



Větrní závěsy



Místo větrních dveří se mohou použít 2 větrní závěsy, avšak jen tam,

kde jejich netěsnost nenaruší rozvádění důlních větrů a kde nemohou být

postaveny nebo řádně udržovány větrní dveře.



§ 135



Větrní mosty



Větrní mosty se mohou použít jen tehdy, není-li možno vyřešit vedení

důlních větrů jinak. Větrní mosty musí být těsné a zhotoveny z

nehořlavého materiálu.



Oddíl pátý



Pomocné větrání



§ 136



Způsoby větrání neproražených důlních děl



(1) Neproražené důlní dílo musí být větráno separátním větráním ^28)

vždy, když není zajištěno stanovené složení důlního ovzduší nebo když

vzdálenost čelby od průchodního větrního proudu dosáhla 15 metrů.



(2) Neproražená důlní díla, ve kterých není možné z technologických

důvodů (při použití razicích plošin, při ražbě maloprofilových důlních

děl pro komorové odstřely apod.) zřídit separátní větrání, je možné se

souhlasem závodního dolu nebo jím pověřeného pracovníka větrat

stlačeným vzduchem.



(3) Podružné větrání s použitím přehrad, větrních závěsů nebo luten je

přípustné jen přechodně jako nouzové opatření.



§ 137



Separátní větrání



(1) Separátním větráním nesmí být v žádném místě průchodního větrního

proudu odebíráno více než 70 % objemového průtoku důlních větrů.



(2) Druh separátního větrání, umístění ventilátorů a tlumičů hluku,

vyvedení luten do průchodního větrního proudu, jejich prodlužování nebo

zkracování, zavěšování, spojování a těsnění a způsob likvidace

odváděného prachu musí být uveden v technologickém postupu.



(3) Mají-li být použity jiné lutny než kovové, musí být z materiálu,

který nepodporuje šíření požáru.



(4) Těsnost lutnového tahu musí vyhovovat zvláštnímu předpisu. ^28)



(5) Separátní větrání musí být nepřetržité; přechodně může být

zastaveno za podmínek, že dotyčné důlní dílo bude bezodkladně označeno

zákazem vstupu, že separátní větrání bude před předběžnou prohlídkou

nebo obsazením pracoviště včas spuštěno a že organizace provede vhodná

bezpečnostní opatření k ochraně pracovníků, kteří by mohli být ohroženi

plynnými škodlivinami z ovětrávaného důlního díla. Obdobně je nutno

postupovat i při poruše separátního větrání.



§ 138



Ventilátory separátního větrání



První ventilátor separátně větraného důlního díla se musí ovládat z

průchodního větrního proudu.



Oddíl šestý



Větrání důlních provozoven



§ 139



Větrání důlních provozoven, komor a skladů



(1) Vozovny (remízy) důlních lokomotiv, provozovny strojů s naftovými

motory, provozovny se stacionárním chladicím zařízením, elektrické

stanice, sklady výbušnin ^20) a sklady hořlavých kapalin a tuhých maziv

musí být větrány nepřetržitě.



(2) V komoře pro nabíjení akumulátorů nesmí být koncentrace vodíku v

důlním ovzduší větší než 0,5 % a musí být zajištěna alespoň

dvanáctinásobná výměna vzduchu za hodinu. Je-li komora větrána

separátním větráním, musí být ventilátor umístěn mimo nabíjecí komoru a

provoz usměrňovacího agregátu funkčně vázán na provoz ventilátoru.



(3) Ve skladě hořlavých kapalin a tuhých maziv a v provozovně, kde se

manipuluje s těmito látkami nebo plyny, musí být zajištěna nejméně

čtyřnásobná výměna vzduchu za hodinu a koncentrace plynů v důlním

ovzduší nesmí překročit 25 % spodní meze výbušnosti.



(4) V provozovně se stacionárním chladicím zařízením musí být zajištěn

objemový průtok důlních větrů nejméně 3 m.s-1 na 100 kg chladiva

kompresorové jednotky s největší náplní. Pokud jsou výdušné větry z

této provozovny odváděny přímo do celkového výdušného větrního proudu,

postačí desetinásobná výměna vzduchu za hodinu.



(5) Komora s olejovým transformátorem nebo elektrickým zařízením s

olejovou náplní a sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být

větrány tak, aby výdušné větry z nich již nebyly použity k ovětrávání

pracovišť, kde se razí nebo dobývá.



(6) Ostatní důlní provozovny, komory a sklady do délky 15 metrů nemusí

být větrány průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, je-li

jejich ovětrávání zajištěno difuzí.



§ 140



Větrání výklenků



Výklenek do délky 3 metrů s nestacionárním chladicím zařízením a

ostatní výklenky do délky 10 metrů nemusí být větrány průchodním

větrním proudem nebo separátním větráním, je-li jejich ovětrávání

zajištěno difuzí.



Oddíl sedmý



Větrání dočasně neobsazených a opuštěných důlních děl



§ 141



Dočasně neobsazená důlní díla



(1) Dočasně neobsazená separátně větraná důlní díla musí být i nadále

větrána, mimo případy uvedené v § 137.



(2) Dočasně neobsazená důlní díla, pokud nejsou dozorčími orgány

prohlížena, musí být označena laťovým křížem nebo znepřístupněna ve

vzdálenosti nejvýše 10 metrů od průchodního větrního proudu.



§ 142



Opuštěná důlní díla



Opuštěné důlní dílo musí být co nejdříve těsně uzavřeno, kromě

vyrubaných prostor, které jsou používány jako větrní cesty. Hráze musí

být evidovány (§ 188) a kontrolovány ve lhůtách určených organizací.



Oddíl osmý



Kontrola větrání a přístroje k měření koncentrace plynů a plynných

škodlivin



§ 143



Mapa větrání a větrní schéma



(1) Pro důl musí být vypracována a doplňována mapa větrání ^15) a

větrní schéma.



(2) Na mapě větrání musí být vyznačena také důlní díla sousedních dolů

až do vzdálenosti 100 metrů od společných hranic s údaji o jejich

ovětrávání a způsobu případného uzavření, zajištění nebo likvidace.



(3) Větrní schéma musí znázorňovat



a) způsob propojení jednotlivých větrních proudů ve větrní síti,



b) samostatná větrní oddělení a označení uzlových bodů,



c) situování porubů a dobývek,



d) směry proudění a objemové průtoky důlních větrů,



e) umístění a druhy zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů

včetně hrází,



f) umístění hlavních a výpomocných ventilátorů s uvedením jejich výkonu

a tlaku.



(4) Větrní schéma musí být doplňováno tak, aby odpovídalo skutečnému

stavu větrání.



§ 144



Prohlídky větrních cest a větracích zařízení



(1) Hlavní vtažná a výdušná důlní díla musí být prohlédnuta nejméně

jednou za půl roku.



(2) Větrní cesty uvnitř samostatného větrního oddělení musí být

prohlédnuty každý pracovní den, mimo samostatné větrní oddělení nejméně

jednou za týden.



(3) Způsob prohlídek, případně kontrol větrních vrtů a komínů, které

nejsou vybaveny lezním oddělením nebo dopravním zařízením, určí

organizace.



(4) Při prohlídkách větrních cest musí být současně kontrolována i

zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů.



§ 145



Kontrola složení důlního ovzduší



(1) Možný výskyt plynných škodlivin (§ 120), zejména kysličníků

uhelnatého a uhličitého v důlním ovzduší musí být zjišťován v místech a

intervalech, které určí organizace, avšak vždy tam, kde vznikne

podezření jejich výskytu.



(2) Výsledky kontrol na pracovišti musí být sděleny předákovi.



§ 146



Měření a odběry vzorků důlního ovzduší



(1) Objemový průtok, teplota a relativní vlhkost důlních větrů musí být

měřen nejméně jednou za 3 měsíce



a) v hlavních výdušných důlních dílech větrních oblastí,



b) ve výdušných důlních dílech v blízkosti porubů a dobývek,



c) v ražených separátně větraných důlních dílech,



d) v důlních dílech s provozem naftových motorů a elektrických

lokomotiv.



V těchto místech musí být zároveň odebírány vzorky důlního ovzduší a

provedeny jejich technické rozbory na kyslík a kysličníky uhelnatý a

uhličitý.



(2) Rychlost důlních větrů v porubech, dobývkách a v ražených separátně

větraných důlních dílech musí být měřena nejméně jednou za 3 měsíce.



(3) Na místech, kde je prováděna trhací práce, a v místech s provozem

naftových motorů musí být ve lhůtách určených organizací odebírány

vzorky důlního ovzduší pro zjištění koncentrace nitrosních plynů a

kysličníku uhelnatého. Odběrem vzorků důlního ovzduší musí být

namátkově kontrolována i délka určené čekací doby po odstřelu.



(4) V komoře pro nabíjení akumulátorů musí být odebírán vzorek důlního

ovzduší pro zjištění koncentrace vodíku, případně jiných plynů nejméně

jednou za 3 měsíce, a to v době, kdy lze předpokládat jejich nejvyšší

koncentrace.



(5) Rozbory vzorků důlního ovzduší pro kontrolu jeho plynných složek,

kromě míst uvedených v odstavci 1 písm. a), mohou být nahrazeny měřením

přístroji a pomůckami povolenými podle zvláštního předpisu. ^29)



(6) Měření radioaktivních škodlivin v důlním ovzduší se provádí podle

zvláštních předpisů. ^16)



(7) Odběr vzorků důlního ovzduší se provádí podle příslušné české

technické normy.^29a) K překonání podtlaku u větrních uzávěr a při

dálkovém odběru vzorků důlního ovzduší lze použít jen ejektor, sací

čerpadlo nebo sací balónek; před vlastním odběrem je však nutno provést

odsátí vzduchu z odběrové hadičky a vzorkovnice, a to nejméně ve

dvojnásobné hodnotě vnitřního objemu hadičky a vzorkovnice.



(8) Při odběru vzorku důlního ovzduší z uzavřeného prostoru se

zaznamená také tlak důlního ovzduší v uzavřeném prostoru.



§ 147



Měření barometrického tlaku



(1) Na povrchu dolu se zvýšeným nebezpečím výstupu plynných škodlivin

ze stařin musí být měřen barometrický tlak. Měřené údaje musí být

zaznamenávány a záznamy uchovány nejméně půl roku.



(2) O klesajícím barometrickém tlaku musí být informováni pracovníci

před sjezdem do dolu. O náhlém nebo výrazném poklesu barometrického

tlaku musí být informováni všichni technici a předáci v dole i v

průběhu směny.



(3) Organizace je povinna určit potřebná bezpečnostní opatření pro

případy náhlého zvýšení výskytu plynných škodlivin při poklesu

barometrického tlaku.



§ 148



Postup při nahromadění plynů a plynných škodlivin



(1) Zjistí-li se, že složení důlního ovzduší v důlních dílech, kde se

zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, neodpovídá § 120, musí být

pracovníci z těchto důlních děl vyvedeni do vtažných větrů a tato důlní

díla musí být označena zákazem vstupu. Postup při odstraňování tohoto

stavu musí být určen havarijním plánem.



(2) Opětné obsazení pracovišť je přípustné po prověření, že větrání,

zejména složení důlního ovzduší, odpovídá požadavkům této vyhlášky.



§ 149



Větrní rozvaha



(1) Větrní rozvaha musí být vypracována pro každý důl nejméně jednou za

3 roky a vždy při podstatné změně větrání.



(2) Součástí větrní rozvahy je zpráva obsahující



a) popis větrního systému s charakteristikou větrní sítě a rozvodu

důlních větrů, údaje o hlavních vtažných a výdušných důlních dílech,

hlavních a výpomocných ventilátorech (včetně vyložení provozního bodu),

větrních oblastech a jejich členění do samostatných větrních oddělení,

množství důlních větrů v jednotlivých větvích větrní sítě, popis

samostatných větrních oddělení (uvedení pracovišť, jejich propojení,

izolace apod.),



b) úplnou větrní bilanci doplněnou výpočtem ekvivalentních otvorů a

údaje o přisávání s povrchu,



c) popis větrních ztrát a zkratů s výpočtem koeficientů využití důlních

větrů (celkového a pro poruby a dobývky),



d) posouzení současného stavu větrání s ohledem na rozložení depresí a

odporů ve větrní síti a vyhodnocení úseků větrních cest s nadměrnými

ztrátami tlaků, posouzení stability, diagonálních propojení a celkového

rozvodu důlních větrů,



e) zhodnocení plynových a klimatických poměrů,



f) posouzení separátního větrání,



g) zhodnocení stavu větrání dolu z hlediska výhledu a požadavků této

vyhlášky, případně zvláštních předpisů, ^16)



h) opatření k odstranění nedostatků současného stavu větrání vzhledem k

výhledu větrání dolu s uvedením termínu a zodpovědných osob.



(3) Větrní rozvaha musí obsahovat tyto přílohy:



a) mapu větrání,



b) větrní schéma,



c) depresní snímek dolu,



d) tabulku ukazatelů větrání pracovišť,



e) základní údaje větrní rozvahy,



f) technická data hlavních a výpomocných ventilátorů.



(4) Větrní rozvaha musí být do 2 měsíců po provedeném měření předložena

obvodnímu báňskému úřadu.



§ 150



Vedoucí větrání



Na každém dole musí být určen vedoucí větrání a jeho zástupce.



§ 151



Podmínky pro použití přístrojů k měření koncentrace metanu a plynných

škodlivin



(1) Přístroj k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin musí mít

označení typu a evidenční číslo.



(2) Pracovník určený k měření přístrojem musí být vyškolen v jeho

používání a přezkoušen. Přezkoušení musí být opakováno každé 2 roky.



(3) Přístroj může být vydán nebo předán jen pracovníkům, kteří byli

určeni jím měřit.



(4) Přístroj musí být před výdejem přezkoušen. Pracovník je povinen

přístroj vyzvednout osobně a ověřit jeho funkci. Vadné přístroje se

nesmějí vydávat, případně musí být ihned vráceny. Pracovníci jsou

povinni přidělené přístroje chránit před poškozením a nesmějí je

otevírat.



(5) Při odevzdávání přístroje je pracovník povinen ohlásit závady,

případně poškození přístroje s vysvětlením, jak k poškození došlo.



(6) O výdeji přístrojů musí být vedena evidence.



(7) Počet provozuschopných přístrojů musí být nejméně o 10 % větší než

je počet pracovníků povinných kontrolovat koncentraci metanu a plynných

škodlivin v důlním ovzduší v nejsilněji obsazené směně.



ČÁST PÁTÁ



Ochrana dolů proti výbuchu uhelného prachu



Díl první



Všeobecná ustanovení



§ 152



Zařazení dolů



Uhelné doly jsou doly s nebezpečím výbuchu uhelného prachu. Za uhelný

prach se z hlediska ochrany dolů proti jeho výbuchu pokládá uhelný

prach o velikosti zrna do 1 milimetru.



§ 153



Opatření proti vzniku a pronikání uhelného prachu



(1) V dole musí být používány vhodné a dostupné technické prostředky a

opatření k tomu, aby se co nejvíce omezil vznik uhelného prachu a jeho

pronikání do jiných důlních děl.



(2) Jáma, ve které je skipové zařízení pro dopravu uhlí, se nesmí

používat jako vtažná.



(3) V používaných důlních dílech, kromě vrtů, zásobníků, porubů a

dobývek musí být uhelný prach pravidelně odstraňován, a to i když

ztratil pro svoji vlhkost schopnost rozvíření. Lhůty pro odstraňování

uhelného prachu určí organizace podle intenzity vývinu prachu.



(4) V důlních dílech používaných k chůzi a dopravě musí být běžně

odstraňováno spadlé uhlí.



Díl druhý



Zneškodňování uhelného prachu



§ 154



Poprašování inertním prachem



(1) Používaná důlní díla, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků, porubů a

dobývek musí být po celém obvodu a v celé délce poprašována inertním

prachem, pokud není použito jiného povoleného způsobu zneškodňování.

^30)



(2) Poprašovat se musí tak, aby obsah hořlavých látek ve směsi

inertního a uhelného prachu nepřesáhl 20 %. V důlních dílech, kde je ve

větrním proudu povolena zvýšená koncentrace metanu nad 1 %, se musí

poprašovat tak, aby obsah hořlavých látek ve směsi inertního a uhelného

prachu nepřesáhl 15 %. Poprašování musí být ihned obnoveno, jestliže

prachová směs podle rozboru vzorku směsi obsahuje větší podíl hořlavých

látek než je stanoveno nebo při zjištění, že se na poprášených místech

usadila viditelná souvislá vrstva uhelného prachu.



(3) Pokud poprašováním důlních děl nelze udržet obsah hořlavých látek

ve směsi v hodnotách uvedených v odstavci 2, musí být uhelný prach

účinně zneškodňován jiným způsobem. Nelze-li ani tak docílit účinného

zneškodnění uhelného prachu, musí být vhodnými technickými prostředky

zabráněno jeho pronikání do jiných důlních děl. Tyto prostory musí být

od ostatních důlních děl izolovány protivýbuchovými uzávěrami.



(4) Určená místa, která jsou stále a po celé ploše tak vlhká, že se

prach na nich usazený nedá rozvířit, a místa bez uhelného prachu nemusí

být poprašována.



(5) Pracovníci jsou povinni při poprašování používat protiprašné

respirátory. Poprašováním nesmí být nikdo zdravotně ohrožován.



§ 155



Kontrola poprašování



(1) Směs inertního a uhelného prachu v důlních dílech musí být

pravidelně zkoušena na obsah hořlavých látek tak, aby mohlo být včas

obnoveno poprášení. Místa a lhůty pro odběr vzorků prachové směsi určí

organizace podle intenzity usazování uhelného prachu. Musí při tom

přihlédnout též k umístění elektrických zařízení a k tomu, aby vzorky

nebyly ovlivněny vodou použitou při zkrápění apod. Vzorky musí být

odebírány nejméně



a) v dlouhém důlním díle v okolí porubu nebo dobývky v úseku do 50

metrů na výdušné straně jeden vzorek měsíčně a v úseku od 50 do 200

metrů na výdušné straně jeden vzorek za 2 měsíce,



b) v místě s výraznějším prašným zdrojem (u přesypu, zásobníku apod.) v

úseku do 50 metrů ve směru proudění důlních větrů jeden vzorek měsíčně,



c) v ostatních dlouhých důlních dílech, kromě míst uvedených v § 154

odst. 4, každých 300 metrů jeden vzorek za 3 měsíce. Je-li dlouhé důlní

dílo kratší než 300 metrů, musí být i v něm odebírán jeden vzorek za 3

měsíce,



d) v místech uvedených v písmenech a) až c), pro která je vydán souhlas

závodního dolu se zvýšením koncentrace metanu podle § 83 odst. 5, jeden

vzorek za 14 dní.



(2) Odběry vzorků inertního prachu a směsi inertního a uhelného prachu

a jejich rozbory musí být prováděny podle zvláštního předpisu. ^31)



§ 156



Zásoby inertního prachu



(1) Organizace je povinna mít zásobu inertního prachu určeného k

poprašování a pro prachové protivýbuchové uzávěry nejméně na jeden

týden.



(2) Inertní prach musí být na povrchu uložen v suchých uzavřených

prostorech. V dole musí být uložen na vhodných suchých místech v

blízkosti míst upotřebení. Místa a množství uloženého inertního prachu

určí organizace.



§ 157



Vlastnosti inertního prachu



(1) K poprašování důlních děl a pro stavbu prachových protivýbuchových

uzávěr mohou být používány vápencové prachy, které nesmí obsahovat

volný kysličník křemičitý v množství přes 3 % ani jiné fibroplastické

nebo toxické látky a které si zachovávají i v dole rozviřitelnost a

schopnost se udržet po delší dobu ve vznosu.



(2) Jiné inertní prachy mohou být používány jen se souhlasem Českého

báňského úřadu.



(3) Organizace je povinna se u každé zásilky přesvědčit, zda dodaný

inertní prach odpovídá schválenému druhu. Ke každé zásilce je povinna

vyžádat osvědčení výrobce o jakosti prachu.



§ 158



Smáčení vodou a jiné způsoby zneškodňování uhelného prachu



(1) Zneškodňování uhelného prachu smáčením vodou, případně vodou s

přídavkem smáčedla je dovoleno tam, kde tento způsob, zejména z

hlediska tepelně vlhkostních podmínek, je účinný. Pro zneškodňování

uhelného prachu smáčením lze použít jen vodu z důlního požárního

vodovodu. ^32)



(2) Usazený uhelný prach musí být smáčen po celém obvodu a po celé

délce používaných důlních děl, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků,

porubů a dobývek, a to v takové míře, aby nemohlo dojít k jeho

rozvíření. Organizace určí lhůty smáčení uhelného prachu v jednotlivých

důlních dílech.



(3) Při smáčení se musí dbát, aby nebyla smáčena elektrická zařízení.

Vhodnými opatřeními musí být zajištěno, aby nedošlo k úrazu elektrickým

proudem.



(4) Zneškodňování uhelného prachu chloridem vápenatým je dovoleno jen v

suchých důlních dílech. Při posypávání musí být elektrická zařízení

chráněna zakrytím.



(5) Jiné způsoby zneškodňování uhelného prachu povoluje Český báňský

úřad.



§ 159



Způsob, kontrola a odpovědnost za zneškodňování uhelného prachu



(1) O způsobu zneškodňování uhelného prachu rozhodne závodní dolu.



(2) Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány a ostatní technici

povinni kontrolovat také zneškodňování uhelného prachu.



(3) Organizace určí pracovníky odpovědné za zneškodňování uhelného

prachu a vymezí odpovědnost mezi předáky a pracovníky určené pro

zneškodňování uhelného prachu.



(4) Pracovníkům musí být úseky důlních děl vymezeny tak, aby

zneškodňování uhelného prachu mohli provádět ve stanovené míře.



Díl třetí



Ochrana proti přenosu výbuchu uhelného prachu



§ 160



Druhy protivýbuchových uzávěr



Na ochranu proti přenosu výbuchu uhelného prachu v dole se staví

protivýbuchové uzávěry prachové nebo vodní. Druh používaných

protivýbuchových uzávěr určí organizace.



§ 161



zrušen



§ 162



zrušen



§ 163



Rozmístění protivýbuchových uzávěr



(1) Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny pro ochranu



a) hlavních vtažných a výdušných důlních děl ústících na povrch, šibíků

a zásobníků uhlí včetně jejich příslušenství (náraziště, ochozy,

čerpací stanice apod.) proti ostatním důlním dílům, pokud nejsou

chráněna hrázovými dveřmi. Uzávěry musí být umístěny ve vzdálenosti 50

až 200 metrů od objektu, který chrání,



b) samostatného větrního oddělení na vtažné a výdušné straně. Uzávěry

musí být umístěny uvnitř samostatného větrního oddělení tak, aby nebyly

vzdáleny více než 50 metrů od jeho začátku i od jeho konce. Pokud nelze

protivýbuchové uzávěry umístit uvnitř samostatného větrního oddělení,

musí být v uvedené vzdálenosti umístěny na všech přístupových cestách k

němu,



c) spojů mezi samostatnými větrními odděleními, pokud tyto spoje nejsou

vybaveny hrázovými dveřmi,



d) raženého otvírkového, přípravného nebo prostorového důlního díla.

Další uzávěry musí být stavěny i v raženém separátně větraném důlním

díle.



(2) Uvnitř samostatného větrního oddělení, ve kterém je v provozu porub

nebo dobývka nebo raženo důlní dílo, musí být protivýbuchové uzávěry

stavěny po celé délce důlních děl, kterými jsou vedeny vtažné a výdušné

větry těchto pracovišť. V porubu nebo dobývce nemusí být protivýbuchové

uzávěry stavěny.



(3) Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny v důlních dílech, ve

kterých se dopravuje uhlí, a to i v případě, kdy jsou v důlním díle

postaveny hrázové dveře [odstavec 1 písm. a) a c)].



(4) V neplynujícím dole nemusí být pro izolaci otvírkového důlního

díla, raženého výhradně v kameni, stavěny protivýbuchové uzávěry.



(5) Protivýbuchové uzávěry nemusí být stavěny v těch neplynujících

uhelných a lignitových dolech, ve kterých je prokázáno, že uhelný a

lignitový prach není nebezpečný výbuchem. Ověření výbušnosti musí být

provedeno vždy při nafárání nových slojí a opakováno při takových

změnách kvality sloje a místních podmínek, které by mohly negativně

ovlivnit výbušnost prachu, nejméně však každé tři roky.



(6) Protivýbuchové uzávěry se umisťují ve vodorovných a úklonných

důlních dílech.



§ 164



Vzdálenost pro umístění protivýbuchových uzávěr



(1) Protivýbuchové uzávěry soustředěné se staví pokud možno v přímém

úseku důlního díla stejného průřezu. Pokud se důlní dílo rozšiřuje,

nesmí být protivýbuchová uzávěra umístěna blíže než 20 metrů od místa

rozšíření.



(2) Vzdálenost mezi okraji protivýbuchových uzávěr soustředěných,

stavěných podle požadavků § 163 odst. 1 písm. c) a d) a § 163 odst. 2 a

3, nesmí být větší než 200 metrů.



(3) Poslední přehrada protivýbuchové uzávěry soustředěné musí být

umístěna ve vzdálenosti 50 až 200 metrů od čelby raženého důlního díla

nebo ústí porubu nebo dobývky, kromě případů uvedených v odstavci 8.



(4) Je-li mezi protivýbuchovou uzávěrou soustředěnou a izolovaným

objektem kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se mění směr o

více než 90 stupňů, musí být vzdálenost protivýbuchové uzávěry od

kříže, odbočky, vidlice nebo zatáčky co nejmenší, nejvíce však 50

metrů.



(5) Poslední skupina korýtek nebo vaků protivýbuchové uzávěry dělené

musí být od čelby raženého důlního díla vzdálena nejvíce 100 metrů a od

ústí porubu nebo dobývky nejvíce 50 metrů.



(6) Pokud je mezi dvěma skupinami korýtek nebo vaků protivýbuchové

uzávěry dělené kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se mění

směr o více než 90 stupňů, může být v odůvodněných případech vzdálenost

mezi těmito skupinami korýtek nebo vaků větší než 30 metrů. Počet

korýtek nebo vaků však musí být zvýšen natolik, aby byla dodržena

podmínka nejméně 1 litr vody na 1 metr krychlový objemu důlního díla

mezi skupinami korýtek nebo vaků.



(7) Při komorovém dobývání, pilířování a zátinkování je za dobývku

považována porubní (těžební) základna, případně při diagonálně vedené

porubní frontě skupina základen. Délka základny nebo skupiny základen

včetně jejich spojovacích chodeb však nesmí být větší než 300 metrů.

Protivýbuchové uzávěry na přístupových chodbách nesmí být vzdáleny více

než 50 metrů od křížů těchto chodeb s porubní základnou. Ražba

porubních chodeb se ve smyslu tohoto ustanovení považuje za součást

dobývání.



(8) Pokud je vzdálenost mezi dvěma pracovišti při ražení nebo dobývání

na společné chodbě větší než 50 metrů, musí být mezi nimi umístěna

skupina korýtek nebo vaků o minimálním množství 320 litrů vody. Tato

skupina korýtek musí být nahrazena protivýbuchovou uzávěrou, jakmile je

vzdálenost mezi pracovišti větší než 150 metrů.



§ 165



Evidence, kontrola a údržba protivýbuchových uzávěr



(1) Protivýbuchové uzávěry musí být označeny čísly a vyznačeny v mapě

větrání. Musí být vedena jejich evidence s technickými údaji

požadovanými v odstavcích 2 a 3.



(2) Protivýbuchová uzávěra soustředěná musí být označena tabulkou, na

které je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v metrech

čtverečních, celkové množství inertního prachu nebo vody v uzávěře,

počet přehrad nebo korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné

kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulka musí být umístěna na okraji

uzávěry.



(3) Protivýbuchová uzávěra dělená musí být označena tabulkami, na

kterých je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v metrech

čtverečních, počet korýtek nebo vaků, případně množství vody v jedné

skupině korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné kontroly a podpis

kontrolujícího. Tabulky se umísťují na obou koncích uzávěry. V případě,

že dělená uzávěra přechází do jiného důlního díla, musí být označena

novými tabulkami. Totéž platí i při změně průřezu důlního díla, podle

kterého se mění množství vody ve skupině korýtek nebo vaků.



(4) Protivýbuchové uzávěry musí být udržovány v řádném stavu. U vodních

uzávěr musí být umožněno jejich doplňování z důlního požárního

vodovodu. Při plnění vodních protivýbuchových uzávěr platí obdobně §

158 odst. 3.



(5) Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány i ostatní technici

povinni kontrolovat také stav protivýbuchových uzávěr, u vodních uzávěr

zejména určené množství vody. Kromě toho je organizace povinna určit

osoby odpovědné za pravidelnou kontrolu protivýbuchových uzávěr a lhůty

provádění těchto kontrol, které však nesmějí být delší než měsíc.



ČÁST ŠESTÁ



Požární ochrana



Díl první



Všeobecná ustanovení o požární ochraně



§ 166



Základní ustanovení o požární ochraně



Na úseku požární ochrany je organizace povinna plnit povinnosti

stanovené touto vyhláškou a zvláštními předpisy. ^35)



§ 167



Místa se zvýšeným požárním nebezpečím



(1) Všechna místa v podzemí, jakož i budovy jam, štol a úpadnic,

degazační stanice, budovy hlavních ventilátorů a těžní věže se pro

účely této vyhlášky pokládají za místa se zvýšeným požárním nebezpečím.

Na plynujících a uhelných dolech se za tato místa pokládají také

prostory do 20 metrů od difuzoru hlavního ventilátoru a od důlního díla

ústícího na povrch.



(2) V místech se zvýšeným požárním nebezpečím je zakázáno kouřit a

nosit do těchto míst kuřácké potřeby a jiné předměty, které mohou

způsobit požár. Organizace je povinna kontrolovat dodržování tohoto

zákazu. U povrchových objektů uvedených v odstavci 1 musí být tento

zákaz vyznačen tabulkami.



(3) Z míst se zvýšeným požárním nebezpečím musí být pravidelně

odstraňovány nepotřebné hořlavé látky.



Díl druhý



Opatření proti vzniku důlních požárů



§ 168



Použití otevřeného ohně v místech se zvýšeným požárním nebezpečím



(1) K použití otevřeného ohně v místech se zvýšeným požárním nebezpečím

je dovoleno jen v nezbytně nutných případech a jen tam, kde nebezpečí

požáru nebo výbuchu nehrozí, a to na písemný příkaz organizace. Vzor

písemného příkazu vydá ústřední orgán, do jehož působnosti organizace

patří.



(2) V písemném příkazu podle odstavce 1 musí být určeno pracoviště,

místo, druh a rozsah prací, přístroje a zařízení, s nimiž se bude

pracovat, a doba jejich použití a bezpečnostní opatření, zejména

odstranění hořlavých látek nebo jejich ochrana před vznícením, kontrola

složení ovzduší, pohotovost hasicích prostředků a provádění kontrol na

ohrožených místech při práci i po jejím skončení. Musí v něm být

jmenovitě určen pracovník vykonávající stálý dozor, pracovník

obsluhující určené zařízení a pracovník dozírající na pracoviště a jeho

okolí v pracovních přestávkách a po skončení prací s otevřeným ohněm.

Vydané příkazy musí být evidovány.



(3) Před zahájením prací s otevřeným ohněm je pracovník určený k

vykonávání stálého dozoru povinen zkontrolovat splnění bezpečnostních

opatření určených v písemném příkazu pro použití otevřeného ohně.



(4) V dole lze použít jen soupravu pro sváření plamenem a řezání

kyslíkem vybavenou hadicovou pojistkou^35a) umístěnou ve vzdálenosti

nejdále 1 m od rukojeti hořáku, pokud není obdobným pojistným zařízením

vybavena přímo rukojeť hořáku.



(5) V pracovních přestávkách je povinen dozírat na pracoviště a jeho

okolí nejméně jeden určený a poučený pracovník. Po skončení práce je

tento pracovník povinen prohlídkou pracoviště a jeho okolí se

přesvědčit o tom, že nikde nehrozí nebezpečí vzniku požáru. Prohlídky

pracoviště a jeho okolí po skončení práce s otevřeným ohněm je povinen

určený pracovník provádět po dobu nejméně 8 hodin, a to nepřetržitě

nebo v intervalech ne delších než jedna hodina. Způsob, případně i

intervaly prohlídek určí podle míry nebezpečí závodní dolu nebo jím

pověřený pracovník. Do poslední opakované prohlídky musí na místě

použití otevřeného ohně zůstat určené hasicí prostředky. Výsledky

prohlídek musí být zaznamenávány do písemného příkazu nebo hlášeny do

dispečinku nebo na jiné určené místo.



(6) Použití otevřeného ohně může být dovoleno jen v místech, kde za

obvyklých podmínek ve větrání koncentrace metanu při práci s otevřeným

ohněm nepřekročí 0,5 %.



(7) Pro podzemní provozovny zvlášť vybudované pro používání otevřeného

ohně může organizace vydat trvalý příkaz k používání otevřeného ohně.

Provozovny musí být vybaveny podle zvláštních předpisů, ^10) vždy však

musí být splněn požadavek nehořlavé výztuže a kontinuální kontroly

koncentrace kysličníku uhelnatého ve výdušném větrním proudu z

provozovny, na plynujících dolech i koncentrace metanu ve vtažných

větrech přiváděných do provozovny. Výdušný větrní proud z této

provozovny nesmí být použit k ovětrávání porubu, dobývky ani raženého

důlního díla.



§ 169



Věcné prostředky požární ochrany



(1) V dole mohou být rozmisťována jen hasicí zařízení a hasicí

přístroje, ^29) které neohrožují zdraví a bezpečnost pracovníků.



(2) Věcné prostředky požární ochrany (požární signalizace, hasicí

zařízení, hasicí přístroje apod.) musí být stále v pohotovosti a

nejméně jednou za půl roku kontrolovány. Nesmějí se používat k jiným

účelům než ke zdolávání požáru a k nácviku této činnosti. Použité

prostředky musí být bezodkladně připraveny k novému použití nebo

vyměněny. Důlní požární vodovod může být používán i pro přívod

technologické vody a pro účely ochrany dolu proti výbuchu uhelného

prachu.



(3) Hasicí zařízení a hasicí přístroje musí být zajištěny proti

zamrznutí.



§ 170



Rozmístění a pohotovost hasicích prostředků



(1) V provozovnách nebo před vstupy do nich, u každého stacionárního

strojního zařízení kromě zařízení se vzduchovým pohonem a v jiných

místech s nebezpečím vzniku požáru musí být umístěny vhodné hasicí

prostředky. V místech větraných průchodním větrním proudem musí být

hasicí prostředky umístěny na vtažné straně.



(2) V důlních dílech s pásovými dopravníky musí být hasicí prostředky

rozmístěny každých 50 metrů. Pokud je použit písek nebo kamenný prach,

musí být v přenosných obalech v množství nejméně 30 kg na jednom

stanovišti.



(3) Na jednom stanovišti může být uložen pouze jeden druh hasicích

přístrojů. Pokud se má použít více druhů hasicích přístrojů, musí být

uloženy odděleně ve vzdálenosti nejméně 5 metrů od sebe.



(4) Hasicí přístroj musí být zaplombován a musí mít typové označení s

návodem k použití a záznam o kontrole.



§ 171



Požární sklady



(1) Na povrchu dolu, ve kterém se provádí hornická činnost, musí být

pro úschovu potřebné zásoby hasicích prostředků včetně požární výzbroje

apod. povrchový požární sklad ^36) pro použití těchto prostředků v

podzemí.



(2) Pro úschovu potřebné zásoby hasicích prostředků včetně požární

výzbroje apod. musí být v dole, ve kterém se provádí hornická činnost,

podzemní požární sklady. Jejich umístění, provedení, vybavení a způsob

skladování určí závodní dolu.



§ 172



Důlní požární vodovod



(1) V uhelném dole musí být zřízen důlní požární vodovod podle

zvláštního předpisu. ^32) Důlní požární vodovod musí být rozveden ve

všech používaných důlních dílech a skladech výbušnin s výjimkou jam a

komínů bez lezního oddělení, vrtů, porubů, dobývek a provozoven.



(2) V ostatních dolech s těžební činností musí být zajištěna možnost

odběru vody v množství nejméně 400 l.min-1 při hydraulickém přetlaku za

průtoku 0,25 MPa v nárazištích jednotlivých pater, u ústí jam, štol a

úpadnic, ve skladech výbušnin a dále na místech určených organizací po

dohodě s revírní báňskou záchrannou stanicí.



(3) Důlní požární vodovod musí být kromě opravy trvale pod potřebným

tlakem vody.



(4) Důlní požární vodovod musí být pohotově propojitelný s výtlačným

potrubím hlavní čerpací stanice.



§ 173



Kontroly a opravy důlního požárního vodovodu



(1) V každé směně musí být provedena kontrola, zda důlní požární

vodovod je pod tlakem.



(2) Stav potrubí důlního požárního vodovodu včetně hydrantů je povinen

zkontrolovat určený pracovník nejméně jednou za měsíc.



(3) Objemový průtok vody a hydraulický přetlak za průtoku vody musí být

měřen nejméně jednou za půl roku. Měření musí být prováděno v každém

samostatném větrním oddělení i ve spojeném větrním proudu, a to v

nejnepříznivějším místě důlního požárního vodovodu z hlediska

hydraulických odporů.



(4) Při opravě důlního požárního vodovodu je ten, kdo má opravu

provést, povinen ohlásit začátek, předpokládanou dobu trvání a ukončení

práce do dispečinku nebo na jiné určené místo. Hlášení musí být

zaznamenáno.



§ 174



Požární nádrž



(1) Důlní požární vodovod uhelného dolu musí být napojen na požární

nádrž se stálou zásobou vody. V ostatních dolech může být důlní požární

vodovod napojen na jiný zdroj vody, který svou vydatností zabezpečí

stanovené množství vody. Zásoba vody včetně případného minimálního

přítoku nebo operativního doplňování musí být taková, aby odběr vody

při vydatnosti uvažované havarijním plánem byl možný nejméně po dobu 8

hodin. Vhodným technickým řešením musí být umožněn odběr vody i při

zamrzlé hladině nádrže nebo vodoteče.



(2) Pro požární nádrž musí být zajištěn stálý a potřebně vydatný zdroj

vody.



§ 175



Požární zajištění úvodních důlních děl



(1) Výztuž a výstroj jam, štol a úpadnic ústících na povrch musí být

kromě průvodnic nehořlavá. Obdobný požadavek platí i pro vrty a komíny,

pokud jsou úvodními důlními díly, a pro slepé jámy a šibíky.



(2) Výztuž a výstroj nárazišť a vyústění ostatních důlních děl do

úvodních důlních děl musí být do vzdálenosti nejméně 10 metrů od místa

průniku nehořlavá.



(3) Výztuž a výstroj úvodních důlních děl a jejich nárazišť musí být

nejméně jednou za rok očištěny od hořlavých látek.



(4) Ústí úvodních důlních děl, nejsou-li uzavřena těsnými povaly, musí

být vybavena lehce ovladatelnými ocelovými požárními poklopy nebo

dveřmi z nehořlavého materiálu. Tento požadavek se vztahuje i na

nouzové průchody a oteplovací kanály. Ostatní otvory do těchto důlních

děl (pro potrubí, kabely apod.) musí být nehořlavě utěsněny. Ovládací

prvky hlavních uzavíracích ventilů nebo šoupátek na potrubí nesmějí být

umístěny pod úrovní požárních poklopů ani za jinými uzávěrami úvodních

důlních děl. Na plynujícím dole musí být požární poklopy v takové

hloubce, aby po jejich uzavření nedošlo v případě výbuchu k porušení

ústí jámy; kromě toho musí být zajištěna i možnost zvýšit jejich

odolnost proti výbuchu. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na

podzemní díla.



(5) Požární poklopy a dveře musí být udržovány v takovém stavu, aby se

daly rychle a těsně uzavřít.



(6) Požární poklopy a dveře je povinen zkontrolovat určený pracovník

nejméně jednou za půl roku. Při tom je povinen také ověřit čas potřebný

k jejich uzavření.



(7) Slepé jámy a šibíky musí vyúsťovat do odbočujících důlních děl tak,

aby v těchto důlních dílech bylo možno postavit podle potřeby i 2

uzavírací hráze případně propust. Vzdálenost mezi odbočujícím důlním

dílem a překopem nebo jiným důlním dílem v místě uzavírací hráze musí

být nejméně 8 metrů.



§ 176



Požární zajištění zásobníků uhlí v dole



(1) Výztuž a výstroj zásobníků uhlí v dole musí být nehořlavá.



(2) Na zhlaví a u vypouštěcího otvoru zásobníku musí být odbočky

důlního požárního vodovodu s hydrantem.



§ 177



Požární zajištění objektů na ústích úvodních důlních děl



(1) Budovy jam, štol a úpadnic, budovy hlavních ventilátorů a těžní

věže musí být z nehořlavého materiálu a musí být chráněny proti účinkům

blesku.



(2) Objekty uvedené v odstavci 1 musí být nehořlavě odděleny od všech

přilehlých objektů, které nejsou z nehořlavého materiálu.



(3) V budovách jam, štol a úpadnic nebo v jejich bezprostřední

blízkosti nesmějí být skladovány hořlavé hmoty. Za skladování se

nepovažuje uložení takového množství těchto hmot, které bude během

nejbližší směny dopraveno do podzemí.



(4) Sklady hořlavých hmot nesmí být blíže než 60 metrů od ústí vtažného

důlního díla.



(5) Těžní věž musí být nejméně jednou za rok zbavena nánosu mazadel a

usazeného hořlavého prachu.



(6) Důlní požární vodovod musí být vyveden také do strojovny těžního

stroje umístěné v těžní věži. Tato část důlního požárního vodovodu

nemusí být trvale pod tlakem, pokud je zásobování vodou zajištěno

připojením dostatečně výkonného čerpadla v pohotovosti nebo požární

cisternou.



§ 178



Nouzový průchod do vtažných důlních děl ústících na povrch



(1) Pro případ, že vtažné důlní dílo ústící na povrch bude uzavřeno

požárními poklopy nebo dveřmi, musí být zřízen nouzový průchod z tohoto

důlního díla na povrch, není-li jiné důlní dílo, které by mohlo tuto

funkci plnit.



(2) Nouzový průchod musí do důlního díla ústícího na povrch vyúsťovat

tak, aby byl přístupný z místa pod požárními poklopy nebo za požárními

dveřmi. Na povrchu musí vyúsťovat do zvláštní budovy z nehořlavého

materiálu nebo nejméně 8 metrů od budov z nehořlavého materiálu nebo

nejméně 12 metrů od ostatních budov.



(3) Nouzový průchod musí mít nehořlavou výztuž a musí zajišťovat

bezpečný průchod pracovníků a nezbytné větrání dolu. Nezbytné množství

důlních větrů určí organizace.



(4) Použije-li se nouzový průchod k přivádění ohřívaného vzduchu do

důlních děl ústících na povrch, musí být učiněna opatření, která

zabrání působení nadměrné teploty na pracovníky a jejich popálení o

ohřívací zařízení.



(5) Nouzový průchod je povinen zkontrolovat určený pracovník nejméně

jednou za půl roku.



§ 179



Uzavírací zařízení sacího hrdla hlavního ventilátoru



(1) Uzavírací zařízení sacího hrdla hlavního ventilátoru musí být

udržováno v takovém stavu, aby se dalo rychle a těsně uzavřít.



(2) Uzavírací zařízení je povinen zkontrolovat určený pracovník nejméně

jednou za půl roku.



§ 180



Kouřové dveře



(1) U hlavního vtažného důlního díla ústícího na povrch, je-li kromě

průvodnic hořlavě vyztuženo nebo vystrojeno, musí být ve všech důlních

dílech, která do něho vyúsťují, postaveny kouřové dveře umístěné co

nejblíže k tomuto důlnímu dílu.



(2) Kouřové dveře se musí dát po uzavření snadno otevřít z obou stran.

V dosahu kouřových dveří nesmějí být žádné překážky, které by bránily

jejich rychlému uzavření.



(3) V blízkosti kouřových dveří musí být uloženo dostatečné množství

ihned použitelného nehořlavého materiálu pro jejich utěsnění.



(4) Kouřové dveře a těsnící materiál je povinen zkontrolovat určený

pracovník nejméně jednou za půl roku.



§ 181



Požadavky na nehořlavou výztuž



(1) Pokud je stanoveno použití nehořlavé výztuže, musí být z

nehořlavého materiálu všechny prvky výztuže, kromě rozpěr a vložek

poddajné tvárnicové výztuže.



(2) Volné prostory za výztuží v místech, kde je stanoveno použití

nehořlavé výztuže, musí být vyplňovány nehořlavým materiálem nebo

uhlím, které není náchylné k samovznícení nebo uhlím v obalech

omezujících přístup vzduchu. Uhlím nelze vyplňovat volné prostory za

výztuží úvodních důlních děl.



(3) Dřevěné vložky poddajné tvárnicové výztuže musí být napuštěny tak,

aby nebyly snadno vznětlivé a nesmějí v budované výztuži tvořit

souvislé pásy. Mezery mezi sousedícími vložkami musí být nejméně 0,3

metrů.



§ 182



Místa s nehořlavou výztuží



(1) Kromě důlních děl uvedených v § 168 odst. 6, § 175, 176, 178 a §

224 odst. 10 musí být nehořlavou výztuží vyztužena důlní díla



a) v uhelném dole v celé délce, pokud jsou jimi vedeny vtažné větry

úpadně, v hnědouhelném a lignitovém dole jen důlní díla delší 75 metrů,



b) v uhelném dole v celé délce, pokud jsou jimi vedeny výdušné větry

úpadně a je v nich uhlí dopravováno pásovými dopravníky, v hnědouhelném

a lignitovém dole jen důlní díla delší 75 metrů,



c) 50 metrů od místa, kde se větrní proud spojuje nebo rozděluje do

dvou nebo více samostatných větrních oddělení,



d) 10 metrů od přípravných protipožárních hrází na obě strany, kromě

přípravných protipožárních hrází na porubní základně při komorovém

dobývání,



e) 5 metrů od okraje pohonu, případně vratného válce pásového a

hřeblového dopravníku, které zůstávají bez přeložení na místě déle než

2 měsíce, kromě pohonů na porubní základně při komorovém dobývání.



(2) Důlní díla s dopravou pásovými dopravníky, kromě důlních děl

uvedených v odstavci 1 písm. b), musí mít



a) nehořlavou výztuž nebo



b) z nehořlavé výztuže vytvořeny požárně bezpečné zóny dlouhé 75 metrů

a vzdálené od sebe nejvíce 200 metrů, přičemž první zóna musí být na

začátku tohoto důlního díla, nebo



c) závodním dolu určena taková opatření, která zamezí šíření požáru

hořením výztuže v těchto důlních dílech.



(3) Podzemní provozovny, sklady hořlavých kapalin a tuhých maziv,

včetně pohotovostních skladů hořlavých kapalin a tuhých maziv a všechny

přístupy k nim do vzdálenosti 10 metrů musí mít nehořlavou výztuž.



(4) Nehořlavá výztuž nemusí být v potrubních (těžebních) základnách (§

164 odst. 7) a v těch důlních dílech a v podzemních provozovnách, které

je možno podle § 44 odst. 3 ponechat bez výztuže.



§ 183



Dopravníky



(1) Dopravníky musí být kladeny a provozovány tak, aby nebyly příčinou

vzniku požáru třením.



(2) Podkladní konstrukce pásového dopravníku musí být z nehořlavého

materiálu.



(3) Používané dopravníky musí být prohlédnuty v každé polovině směny,

po zastavení pásového dopravníku na konci směny a po ukončení dopravy

ve směně. Při prohlídce musí být ověřeno, zda nehrozí nebezpečí vzniku

požáru. Výsledek prohlídky s uvedením prohlédnutých dopravníků musí být

ohlášen do dispečinku nebo na jiné určené místo.



(4) Pásové dopravníky, které nejsou vybaveny zařízením pro signalizaci

zvýšené teploty pohonu a vratné a výsypné stanice musí být po zastavení

dopravníku na konci směny a po ukončení dopravy ve směně po dobu 2

hodin střeženy.



(5) Přesypy pásových dopravníků musí být zhotoveny z nehořlavého

materiálu. Přechody přes pásové dopravníky musí být zhotoveny tak, aby

nebyly příčinou vzniku požáru třením.



§ 184



Skladování plynů, hořlavých kapalin a tuhých maziv a manipulace s nimi



(1) V podzemí mohou být kromě motorové nafty skladovány ^37) jen

hořlavé kapaliny a tuhá maziva s bodem vzplanutí vyšším než 55 stupňů

Celsia.



(2) Manipulovat s plyny, hořlavými kapalinami a tuhými mazivy mohou jen

určení pracovníci, kteří byli poučeni o správném a bezpečném zacházení

s uvedenými látkami.



(3) Plyny, hořlavé kapaliny a tuhá maziva mohou být dopravovány a

přechovávány v místě spotřeby jen v obalech vyhovujících požadavkům

zvláštních předpisů, ^37) a to jen v celkovém množství odpovídající

spotřebě jedné směny. Kovové tlakové nádoby k dopravě plynů nesmějí

zůstat bez dozoru, není-li vhodným způsobem zabráněno jejich zneužití.



(4) Přelévat nebo přečerpávat hořlavé kapaliny lze jen na místech a za

podmínek určených organizací. Při tom musí být dodrženy bezpečnostní,

hygienické a protipožární požadavky.



(5) Nádrže a obaly hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být s výjimkou

nalévání, přelévání nebo odběru hmot trvale uzavřeny, a to i když jsou

prázdné. Zátky musí směřovat nahoru. Při přepravě musí být nádrže a

obaly řádně upevněny a do vzdálenosti 20 m od dopravní cesty se nesmí

provádět práce s otevřeným ohněm.



(6) Hořlavá kapalina se nesmí vyčerpávat z uzavřené nádoby přetlakem

stlačeného vzduchu ani plynu ani nalévat z přepravní nádoby do nádrže

bez použití nálevky.



(7) Místa s náhodně rozlitou nebo uniklou hořlavou kapalinou nebo

znečištěná mazivy musí být ihned vyčištěna. Pro likvidaci rozlitých

hořlavých kapalin musí být na určených místech pohotově zásoba

absorpční látky.



(8) Použité čisticí hmoty musí být uzavírány do nehořlavých

nepropustných nádob a nejméně jednou za týden vynášeny z podzemí.



(9) Důlní vozy a vozíky, ve kterých se přepravují nádoby s plyny nebo

hořlavými kapalinami, musí být označeny a v soupravě zařazeny vždy na

jejím konci; do dopravní nádoby nebo na podstavník musí být naráženy

ručně.



(10) Je-li doprava hořlavých kapalin do dolu nebo na místo skladování

či spotřeby zajišťována potrubím, je organizace povinna pro tento

způsob dopravy vydat provozní dokumentaci řešící mimo jiné požární

ochranu a ochranu proti úniku hořlavých kapalin.



(11) O příjmu a výdeji plynů, hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být

ve skladu vedena evidence.



(12) Zásobník hořlavých kapalin, který je součástí nebo příslušenstvím

stacionárního strojního zařízení, musí být chráněn proti pádu horniny

nebo jinému mechanickému poškození. Musí mít havarijní jímku, která je

schopna pojmout největší používanou náplň zásobníku zvětšenou o 15 %.



(13) Kontroly a čištění vnitřku nádrže na hořlavou látku je možné

provádět až po ověření, že koncentrace hořlavých plynů je pod 50 %

spodní meze jejich výbušnosti a je zajištěno, že tato koncentrace

nebude během práce překročena. Při práci je nutno používat dýchací

přístroje.



(14) Opravy nádrží nebo zařízení, při nichž by mohlo dojít ke vznícení

nebo výbuchu hořlavých plynů, se nemohou provádět v podzemí.



§ 184a



Požadavky na sklady plynů, hořlavých kapalin a tuhých maziv



(1) Sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv může být budován jen podle

projektu. Podlaha musí být nepropustná a chemicky odolná proti

skladovanému médiu, vyspádovaná k havarijní jímce, jejíž objem odpovídá

objemu největší nádrže, popřípadě celému objemu propojených nádrží a

která je zakryta roštem.



(2) Pod vypouštěcími ventily nádrží musí být žlab nebo jiné záchytné

zařízení.



(3) Osvětlení skladu lze zajistit jen pevnými svítidly v nevýbušném

provedení se zřetelně označeným vypínačem umístěným před skladem na

vtažné straně.



(4) Větrní proud ovětrávající sklad nelze použít k ovětrávání

pracovišť, kde se razí nebo dobývá.



(5) Pro přepravu a manipulaci lze použít jen nádrže a obaly z těsného,

pevného a nehořlavého materiálu označené výrazným nápisem o druhu,

stupni hořlavosti a množství kapaliny nebo tuhého maziva. Mohou být

používány jen pro vyznačený druh látky.



(6) Každý druh používané kapaliny a tuhého maziva se skladuje v obalech

odděleně při dodržení manipulační mezery nejméně 0,6 m.



(7) Nádrže, obaly, podstavce a ostatní zařízení skladu musí být z

nehořlavého materiálu a uzemněny proti nežádoucím účinkům elektrické

energie; to neplatí pro kolejové podvozky umístěné na kolejích.



(8) Větrací otvory v provozovnách skladů se opatřují těsně

uzavíratelnými klapkami ovládanými automaticky nebo z vnější strany.

Požární ochrana se zajišťuje nejméně čtyřmi kusy vzduchopěnových nebo

obdobných ručních hasicích přístrojů, 150 kg písku nebo hasicího prášku

umístěného v bedně a lopatou.



(9) Ve skladu, popřípadě na vstupních dveřích do něj je nezbytné

umístit



a) seznam osob oprávněných manipulovat s látkami ve skladu,



b) provozní řád skladu,



c) výstražné tabulky se zákazem vstupu nepovolaných osob a se zákazem

práce s otevřeným ohněm,



d) evidenční knihu o příjmu a výdeji skladovaných látek,



e) dostatečný počet nádob na přenášení hořlavých kapalin.



§ 184b



Pohotovostní sklady hořlavých kapalin a tuhých maziv



(1) Pohotovostní sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv se zřizuje jen

podle projektu schváleného závodním dolu. Užívání pohotovostního skladu

povoluje závodní dolu.



(2) V samostatném větrním oddělení může být zřízen pouze jeden

pohotovostní sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv. Vstup do

pohotovostního skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv může být jen z

průchodního větrního proudu. Za pohotovostním skladem hořlavých kapalin

a tuhých maziv v neovlivněném výdušném větrním proudu musí být

prováděna stálá kontrola koncentrace kysličníku uhelnatého kontinuálním

analyzátorem.



(3) Požární ochrana pohotovostního skladu hořlavých kapalin a tuhých

maziv se zajišťuje nejméně dvěma vzduchopěnovými nebo obdobnými ručními

hasicími přístroji a nejméně 50 kg písku nebo hasicího prášku

umístěného v bedně s lopatou. Hasicí prostředky se umisťují u vstupu do

skladu. V pohotovostním skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv musí

být rovněž nejméně 20 kg absorpční látky určené k sanaci úniků

skladovaných hmot.



(4) V pohotovostním skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv se smí

přechovávat nejvýše 800 litrů hořlavé kapaliny a 175 kg tuhého maziva.



(5) Pro skladování hořlavé kapaliny se použije uzavíratelná mobilní

nádrž zajistitelná proti zneužití. Za mobilní nádrž se považuje

kontejner s dvojitým pláštěm, popřípadě sud vložený do plechové nádoby

nebo ke skladování upraveného důlního vozu; volný objem plechové nádoby

a důlního vozu musí být alespoň o 15 % větší než objem skladované

hořlavé kapaliny.



(6) V pohotovostním skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv a do

vzdálenosti 10 m od něho nesmí být umístěno elektrické zařízení a

spojovány kabely, s výjimkou telekomunikačních kabelů, sdělovacích

zařízení a osvětlovacích těles a jejich ovládačů.



(7) Pro kontinuální analyzátor podle odstavce 2 platí také požadavky §

109a odst. 4, 5 a 6. Pro skladování hořlavé kapaliny v pohotovostním

skladu hořlavých kapalin a tuhých maziv platí také požadavky § 184a

odst. 2, 5 a 7; pro manipulaci s hořlavými kapalinami a tuhými mazivy

platí také ustanovení § 184 odst. 2 až 8 a § 184a odst. 9.



§ 185



Plastické hmoty a hydraulické obvody



(1) Plastické hmoty, dopravníkové pásy a řemeny včetně klínových řemenů

nesmějí zvyšovat nebezpečí vzniku požáru a podporovat jeho šíření. Před

použitím musí být schváleny z požárně technického hlediska.



(2) Hydraulické obvody musí být těsné. Jejich provedení musí být

takové, aby případným únikem náplně nemohlo dojít ke vzniku a šíření

požáru nebo výbuchu. Pokud se v hydraulickém obvodu použije hořlavá

kapalina, je organizace povinna určit opatření k zajištění požární

bezpečnosti a bezpečnosti pracovníků.



§ 186



zrušen



§ 187



Samovznícení



(1) Uhelné sloje se dělí na sloje náchylné k samovznícení a sloje bez

náchylnosti k samovznícení. Před zahájením dobývání musí být ověřena

náchylnost k samovznícení dané sloje. Podle výsledku ověření zařadí

obvodní báňský úřad sloj do příslušné kategorie.



(2) Na dole s výskytem sloje náchylné k samovznícení musí být vytvořeny

podmínky pro inertizaci důlního ovzduší dusíkem.



(3) Organizace zajistí jednotný postup a řízení prevence samovznícení

na dolech vydáním pokynů (pracovních pravidel), které stanoví zejména

zásady pro vypracování projektu prevence samovznícení pro vedení

důlních děl ve slojích náchylných k samovznícení, způsob určení míry

nebezpečí samovznícení uhlí ve sloji a potřebná opatření.



(4) Projekt prevence samovznícení uhlí a jeho změny schvaluje závodní

dolu. Opatření v něm stanovená jsou součástí technologického postupu

pro vedení důlních děl.



(5) Při vedení důlních děl ve slojích náchylných k samovznícení musí

být



a) zabráněno průtahům důlních větrů přes vyrubané prostory, stařiny a

pilíře mezi důlními díly neprodleným utěsňováním závalu, zejména v

místě výchozí prorážky při dobývání stěnováním, v porubních chodbách v

návaznosti na postup porubu a v místě ukončení porubu, a to i s ohledem

na časové a prostorové vedení důlních děl,



b) neprodleně uzavírány vydobyté prostory ukončených porubů a důlní

díla do nich ústící,



c) určena a realizována opatření ke snížení větrních spádů, a to na

základě analýzy tlakového snímku větrní oblasti,



d) určen nejmenší denní postup porubu s ohledem na předpokládanou

inkubační dobu a opatření pro případ zastavení nebo zpomalení postupu

porubu,



e) vytvořeny podmínky pro omezení akumulace tepla,



f) neprodleně vyplňovány volné prostory za výztuží v důlních dílech,



g) předcházeno vzniku endogenních požárů vhodnými technickými

prostředky, zejména injektáží, proplavováním stařin, budováním

záplavových manžet nebo inertizací,



h) zvolena taková dobývací metoda a při stěnování i taková výztuž, aby

ztráty uhelné hmoty v závalu byly co nejmenší. V mapové dokumentaci

provozovaného porubu musí být vyznačena místa a mocnost vrstvy uhelné

hmoty ponechané v závale.



(6) Pro včasné zjištění procesu samovznícení organizace na vhodných

místech zjišťuje a vyhodnocuje vývin kysličníku uhelnatého.



(7) Sloj náchylnou k samovznícení je možné dobývat do pole jen při

dobývání na plnou základku, nebo pokud v nadloží do pětinásobku

mocnosti sloje není nečistě vyrubaná nebo nevyrubaná sloj. Na styku

vyrubaného prostoru s vtažným a výdušným důlním dílem se zřizují

základkové pásy nebo žebra zamezující průtahu důlních větrů vyrubanými

prostory.".



§ 188



Záznamní knihy



(1) V knize hrází musí být evidovány přípravné protipožární hráze,

hrázové objekty a větrní uzávěry. Evidence musí obsahovat zejména údaje

o poloze, druhu a tloušťce hrází a vestavěných zařízení (potrubí,

poklopy apod.).



(2) Do knihy důlních požárů musí být zaznamenány údaje o důlních

požárech a způsobu jejich likvidace a přiloženy příslušné části kopie

základní důlní mapy, profily, řezy apod.



Díl třetí



Zdolávání důlních požárů



§ 189



Zásady zdolávání důlních požárů



(1) Ihned po zjištění důlního požáru musí být odvoláni pracovníci z

důlních děl ohrožených důlním požárem nebo jeho zplodinami. Při tom se

musí zvážit nebezpečí zvratu důlních větrů a případného výbuchu.

Hrozí-li nebezpečí výbuchu, musí být odvoláni všichni pracovníci, kteří

by mohli být výbuchem ohroženi, a to ze všech důlních děl v rozsahu

nejméně samostatného větrního oddělení. Do ohrožených důlních děl musí

být zamezen přístup nepovolaným osobám. Vstup pracovníků do těchto

důlních děl může být povolen, jakmile pominulo nebezpečí.



(2) Současně s plněním povinností podle odstavce 1 musí být neprodleně

zahájeny přípravy ke zdolávání důlního požáru. Ve zdolávání se musí

pokračovat tak, aby požár byl co nejdříve uhašen.



(3) Pokud je to možné, musí být důlní požár zdoláván přímým zásahem.



(4) Nepřístupný důlní požár v závalu je možné zdolávat i účinným

tlumením za předpokladu, že nehrozí zřejmé nebezpečí výbuchu nebo

pronikání nebezpečných koncentrací požárních zplodin na pracoviště. Za

tlumení se považuje zejména zvětšování závalu co nejrychlejším a

nepřetržitým postupem porubu, inertizace vyrubaného prostoru nebo

zakládání vyrubaného prostoru vhodnou základkou.



(5) Ke zdolávání důlního požáru prostorovým uzavřením se musí

přistoupit tehdy, není-li jej možno zdolat přímým zásahem nebo není-li

účinně tlumen.



(6) Tam, kde je tlumen nepřístupný důlní požár, musí být určen způsob

střežení porubu a přípravná opatření pro rychlé uzavření ohroženého

prostoru (přípravné protipožární hráze, záseky, množství a místo

uskladnění potřebného materiálu apod.).



(7) Při zdolávání důlního požáru přímým zásahem nebo při jeho účinném

tlumení musí být současně prováděna opatření k prostorovému uzavření

požáru.



(8) Při všech způsobech zdolávání důlních požárů i při pracech na

zabránění nepříznivých účinků důlních požárů musí být pravidelně

kontrolováno složení důlního ovzduší v místech rozhodujících pro

posouzení nebezpečí výbuchu a zajištění ochrany života a zdraví

pracovníků. Interval a způsoby kontroly složení důlního ovzduší určí

vedoucí likvidace havárie, pokud dále není stanoveno jinak. Při

kontrolách musí být zjišťována koncentrace kyslíku, kysličníků

uhelnatého a uhličitého, metanu, vodíku a případně vyšších uhlovodíků.

Kontroly složení důlního ovzduší musí být provedeny co nejrychleji a

jejich výsledek neprodleně sdělen vedoucímu likvidace havárie. Na

plynujících a uhelných dolech musí být výbušnost důlního ovzduší

zjišťována explozimetry nebo vyhodnocením rozboru složení důlního

ovzduší zjištěného chromatograficky.



§ 190



Prostorové uzavírání důlního požáru



(1) Způsob prostorového uzavírání důlního požáru musí odpovídat místním

podmínkám a zajišťovat jeho nejrychlejší a nejbezpečnější zdolání.



(2) Důlní požár musí být prostorově uzavřen v souladu se zásahovým

řádem ^38) vydaným hlavní báňskou záchrannou stanicí.



(3) Zásady prostorového uzavírání důlních požárů musí být zohledněny v

havarijním plánu.



(4) Pokud při důlním požáru není současně uzavírána vtažná i výdušná

strana požářiště výbuchuvzdorně, musí být na plynujícím a uhelném dole

požářiště současně s uzavíráním inertizováno a záchranáři musí být

chráněni proti možnému šlehu plamene výbuchu (protišlehovými obleky,

mlhovými proudnicemi apod.).



(5) Hráze uzavírající požářiště musí být těsné a musí být vybudovány na

všech přístupech k požářišti. Místo pro hráz musí být určeno tak, aby

případně porušenou nebo netěsnou hráz bylo možno nahradit novou a aby

bylo možno zřídit propust pro vstup do uzavřeného prostoru.



(6) Požářiště, ve kterém je nebezpečí nahromadění výbušných plynů, musí

být definitivně uzavřeno výbuchuvzdornými hrázemi. Po přerušení větrání

požářiště je vedoucí likvidace havárie povinen zvážit nebezpečí možného

výbuchu a určit dobu, na kterou musí být odvoláni báňští záchranáři a

ostatní pracovníci z míst ohrožených výbuchem, a to nejméně v rozsahu

příslušného samostatného větrního oddělení.



(7) U hrází požářiště musí být zajištěna možnost odebírání vzorků

vzdušin z prostoru pokud možno co nejblíže k ohnisku požáru, měření

tlaku ovzduší za hrázemi a pokud možno i měření teplot v místech co

nejblíže k ohnisku požáru.



(8) Hráze požářiště musí být očíslovány. Pod stejnými čísly musí být

vyznačeny v příslušných mapách a ostatní evidenci.



§ 191



Kontrola hrází



(1) Hráze, kterými je uzavřeno požářiště, musí být kontrolovány.

Vedoucí likvidace havárie je povinen určit lhůty kontrol hrází.



(2) Vedoucí likvidace havárie je také povinen určit místa, lhůty a

způsob odebírání vzorků vzdušin z uzavřeného požářiště a požadavky na

technický rozbor vzorků vzdušin.



(3) Kontroly hrází podle odstavce 1 musí být prováděny až do doby, kdy

je technickými rozbory vzorků vzdušin z požářiště prokázáno, že důlní

požár je uhašen. Další kontroly hrází musí být prováděny určeným

pracovníkem nejméně jednou za 14 dnů.



(4) Ke hrázím musí být zajištěn bezpečný přístup a nesmí být před nimi

skladován žádný materiál.



§ 192



Práce v okolí uzavřeného požářiště



(1) Práce v okolí uzavřeného požářiště se mohou provádět jen tehdy,

pokud neohrozí těsnost jeho uzavření.



(2) Vedení důlních děl pod požářištěm s neuhašeným důlním požárem,

hořícím odvalem (výsypkou) nebo uhelnou slojí v lomu je dovoleno tehdy,

nehrozí-li nebezpečí, že by do důlních děl mohly propadnout hořící

hmoty nebo proniknout požární zplodiny.



Díl čtvrtý



Zpřístupňování uzavřených požářišť



§ 193



Plán zpřístupňování uzavřeného požářiště



(1) Pro bezpečný postup prací při zpřístupňování uzavřeného požářiště

je organizace povinna vypracovat plán, který musí být odsouhlasen

revírní báňskou záchrannou stanicí. Zahájení těchto prací povoluje

obvodní báňský úřad.^39)



(2) Plán musí řešit zejména způsob ovětrávání požářiště z hlediska

nebezpečí obnovy důlního požáru a vliv zapojení zpřístupňovaných

důlních děl na celkové větrání dolu nebo větrní oblasti a určit

potřebná bezpečnostní opatření i s ohledem na účinky důlních větrů

odváděných ze zpřístupňovaného požářiště.



§ 194



Zpřístupňování uzavřeného požářiště



(1) Zpřístupnit důlní díla uzavřená z důvodu důlního požáru je možné

jen tehdy, je-li prokázáno, že požár byl uhašen a nehrozí zjevné

nebezpečí jeho obnovení.



(2) Výdušné větry ze zpřístupňovaného požářiště musí být odváděny do

celkového výdušného větrního proudu tak, aby neprocházely obsazenými

pracovišti.



(3) Po obnovení průchodního větrání, případně separátního větrání ve

zpřístupňovaném požářišti musí být ve výdušných větrech z těchto

důlních děl zjišťována v intervalech určených organizací koncentrace

kyslíku, kysličníků uhelnatého a uhličitého, metanu, vodíku a případně

vyšších uhlovodíků. Zjistí-li se příznaky obnovení důlního požáru, musí

být požářiště znovu uzavřeno.



(4) Za zpřístupňování požářiště se nepovažuje vstup báňských záchranářů

do uzavřených důlních děl zejména za účelem průzkumu, odběru vzorků

vzdušin pro technický rozbor a měření teplot.



(5) Ukončení prací na zpřístupnění požářiště musí být ohlášeno

obvodnímu báňskému úřadu.



ČÁST SEDMÁ



Odvodňování dolů



Díl první



Ochrana proti přítokům a průvalům vod



§ 195



Rozdělení dolů z hlediska ohrožení přítoky a průvaly vod



(1) Doly se z hlediska ohrožení náhlými velkými přítoky vod, průvaly

vod a bahnin, případně vod s plyny nebo zvodněnými horninami (dále jen

"průvaly vod") dělí na 2 kategorie:



a) doly bez nebezpečí průvalů vod,



b) doly s nebezpečím průvalů vod.



(2) Důl s nebezpečím průvalů vod je důl, ve kterém byly zjištěny

zvodněné horniny nebo horniny náchylné k vytvoření kaveren nebo ve

kterém byla zjištěna stará důlní díla, jež nelze spolehlivě odvodnit,

nebo důl, u kterého morfologie povrchu vytváří předpoklad ke vzniku

nebezpečné povodňové vlny ohrožující podzemí dolu (při nadměrných

srážkách apod.). Dolem s nebezpečím průvalů vod je také důl, ve kterém

již k průvalu vod došlo nebo který se nachází ve stejných nebo

obdobných podmínkách jako sousední důl, ve kterém k průvalu vod došlo.



(3) Důl nebo jeho část do kategorie s nebezpečím průvalů vod zařadí

obvodní báňský úřad. Při změně podmínek může obvodní báňský úřad na

žádost organizace zařazení zrušit.



(4) Každé zjištění, které by mohlo mít vliv na zařazení dolu nebo jeho

části do kategorie dolů s nebezpečím průvalů vod, je organizace povinna

bezodkladně oznámit obvodnímu báňskému úřadu.



§ 196



Ověřování hydrogeologických a plynových poměrů



(1) K zajištění bezpečnosti práce a provozu před průvaly vod musí být

před zahájením vedení důlních děl příslušná část území v potřebném

rozsahu prozkoumána.



(2) Průzkumnými pracemi musí být ověřeny hydrogeologické a plynové

poměry. Při zjištění zvodněných nebo plynonosných horizontů musí být co

nejúplněji ověřeny jejich fyzikálně-mechanické a hydraulické parametry

a sledován chemismus vod a plynů v rozsahu potřebném pro navržení

vhodných bezpečnostních opatření a určení účinného způsobu jejich

včasného odvodnění, případně odplynění. Výsledky průzkumných prací musí

poskytovat potřebné údaje pro zařazení dolu podle § 195 odst. 1.



(3) U vrtů delších než 150 metrů vrtaných pro ověření zvodněných nebo

plynonosných horizontů musí být změřena jejich odchylka od projektované

osy.



(4) Průzkumné práce musí být dokumentovány a vyhodnocovány z hlediska

získání co nejúplnějších údajů o hydrogeologických a plynových

poměrech. Podrobně musí být dokumentován i způsob likvidace průzkumných

důlních děl a vrtů.



§ 197



Ochrana proti náhlému přítoku povrchových vod



(1) Ústí důlních děl na povrch a ústí vrtů s povrchu musí být zajištěna

proti náhlému vniknutí povrchové vody do důlních děl.



(2) Povrchové toky, vodní nádrže a stálé výtoky vod v blízkosti výchozu

ložiska v dosahu důlní činnosti nebo příslušném spádovém území musí být

sledovány, kontrolovány a zakresleny v základní důlní mapě jako možný

zdroj nebezpečného přítoku vody. Výsledky kontrol musí být zaznamenány

v knize odvodňování.



(3) Pod povrchovými toky nebo vodními nádržemi musí být určen ochranný

pilíř, pokud není zajištěna bezpečnost práce a provozu jiným způsobem.

Důlní díla v něm mohou být vedena výjimečně se souhlasem závodního dolu

nebo jím pověřeného pracovníka za předpokladu, že tato důlní díla

nenaruší povrchové toky nebo vodní nádrže a neohrozí bezpečnost práce a

provozu.



§ 198



Orientační bezpečnostní celík a ochranný celík



(1) Pro ochranu před průvaly vod ze zvodněných nebo plynonosných

horizontů nebo zatopených důlních děl musí být určen orientační

bezpečnostní celík nebo ochranný celík. Celík musí mít takovou mocnost,

vlastnosti a prostorovou polohu, aby z hlediska uvedeného nebezpečí

zajišťoval bezpečnost práce a provozu.



(2) Orientační bezpečnostní celík se stanoví pro nedostatečně

prozkoumané zvodněné nebo plynonosné horizonty a pro ta zatopená důlní

díla, jejichž poloha není přesně známa. V orientačním bezpečnostním

celíku je dobývání zakázáno.



(3) Ochranný celík se určí pro dobře prozkoumané zvodněné nebo

plynonosné horizonty a pro známá zatopená důlní díla. V ochranném

celíku je vedení důlních děl zakázáno.



§ 199



Bezpečnostní opatření pro důlní díla



(1) Pro bezpečné vedení důlních děl ve zvodněných nebo plynonosných

horizontech a jejich okolí, v blízkosti tektonických poruch a kaveren,

zatopených důlních děl, povrchových toků a vodních nádrží, vrtů

zaplněných vodou nebo hydraulicky spojených se zvodněnými nebo

plynonosnými horizonty a podobných zdrojů nebezpečí je nutno učinit

potřebná bezpečnostní opatření.



(2) Bezpečnostní opatření podle odstavce 1 včetně záchranných cest musí

být na dole s nebezpečím průvalu vod řešena projektem schváleným

závodním dolu. Projekt musí řešit způsob a postup odvodňování včetně

čerpání důlních vod a určit kritéria pro posouzení odvodněné nebo

odplyněné oblasti a dále určit bezpečnostní opatření pro přibližování k

zatopeným důlním dílům, zvodněným horizontům, vodotečím a nádržím vod,

pokud je nebylo možné odvodnit.



(3) Pro ochranu před průvaly vod z vrtů musí být určeno bezpečnostní

pásmo. Pro vedení důlních děl v bezpečnostním pásmu musí být určena

potřebná bezpečnostní opatření.



(4) Bezpečnostní opatření podle odstavců 2 a 3 musí být zahrnuta do

technologických postupů.



§ 200



Přibližování k místům nebezpečným průvaly vod



(1) Zjistí-li se při předvrtávání nebo jiným způsobem zdroje nebo místa

s nebezpečím průvalu vod, je nutno další práce zastavit až do ověření,

že určená bezpečnostní opatření odpovídají zjištěným poměrům a

zajišťují bezpečnost práce a provozu.



(2) Přiblíží-li se pracoviště k místu s nebezpečím průvalu vod na

vzdálenost určenou technologickým postupem, musí být pro další vedení

důlních děl určen stálý dozor.



(3) Objeví-li se v důlním díle příznaky průvalu vod, musí být práce

zastavena, důlní dílo podle možnosti zajištěno a pracovníci z tohoto a

dalších důlních děl, kterým hrozí nebezpečí, ihned odvoláni.



(4) V části dolu s nebezpečím průvalu vod musí být zřízeno vhodné

návěštní zařízení, kterým budou pracovníci v ohrožené části dolu

upozorněni na nebezpečí průvalu vod a jeho příznaky. Funkce tohoto

zařízení musí být ověřována nejméně jednou za měsíc.



§ 201



Zmáhání důlních děl po průvalu vod



(1) Pro zmáhání důlních děl po průvalu vod vypracuje organizace postup

zmáhacích prací, který schválí závodní dolu nebo jím pověřený

pracovník.



(2) Se zmáháním důlních děl zaplněných horninami po průvalu vod může

být započato teprve tehdy, když je zabezpečen odtok vody, větrání a

záchranná cesta, zdroj průvalu vod dostatečně odvodněn, případně jsou

provedena potřebná bezpečnostní opatření proti dalšímu průvalu vod.



(3) Zahájení zmáhacích prací povoluje obvodní báňský úřad.^39)



§ 202



Protiprůvalové hráze a jiné objekty



(1) Rozmístění a provedení protiprůvalových hrází ^40) a jiných objektů

k ochraně proti průvalům vod určí projekt.



(2) Protiprůvalová hráz musí odolat předpokládanému tlaku vody,

zvodněné horniny nebo plynu.



(3) Protiprůvalové hráze a jiné objekty k ochraně proti průvalům vod

musí být udržovány v řádném stavu a kontrolovány nejméně jednou za

měsíc. U uzavřených hrází musí být měřeny průsaky vody hrází a okolní

horninou a tlak vody za hrází. Výsledky kontrol musí být zaznamenány v

knize odvodňování.



§ 203



Zabezpečení vrtů



(1) Vrt musí být proveden a při opuštění likvidován tak, aby bylo

zamezeno nežádoucímu propojení zvodněných nebo plynonosných horizontů a

zabráněno průvalu vod nebo výronu plynů do důlních děl.



(2) Vrt, z něhož lze očekávat průval vody, musí mít bezpečně zajištěné

ústí a zařízení pro okamžité uzavření ústí vrtu. Ústí vrtu musí být

zabezpečeno proti vnějšímu poškození.



(3) Pro případ nebezpečí přítoku vod nebo úniku plynů z vrtu v dole

musí být zajištěno odvádění vody, případně i plynů z vrtu a zabráněno

nahromadění vody nebo plynů v důlním díle. Po splnění účelu vrtu je

nutno vrt zlikvidovat.



§ 204



Zatopení dolu



Zatopení dolu nebo jeho části povoluje obvodní báňský úřad.^41)



Díl druhý



Čerpání důlních vod



§ 205



Čerpací zařízení



(1) Důl, ze kterého nelze odvádět důlní vody samospádem, musí mít

trvale provozuschopné čerpací zařízení sestávající z hlavní, případně

dočasných nebo pomocných čerpacích stanic, příslušných potrubí a

armatur a žumpovních chodeb.



(2) Výpočet výkonu a kapacity čerpacího zařízení musí vycházet z

hydrogeologických poměrů. U dolu v provozu se musí vycházet z

průměrného denního přítoku důlních vod za dobu nejméně 5 let. U dolu s

velkými výkyvy přítoků musí být použita hodnota průměrného denního

přítoku z nejnepříznivějšího období.



(3) Čerpací zařízení musí být vybudováno a provozováno tak, aby bylo

zabráněno ohrožení osob a provozu působením důlních vod, a to i

škodlivinami v nich obsaženými.



(4) Čerpání a odvádění důlních vod na povrch tlakově izolovaným

systémem podzemních odvodňovacích vrtů a potrubí nezávislým na hlavní

čerpací stanici musí odpovídat zvláštnímu projektu schválenému

organizací.



§ 206



Hlavní čerpací stanice



(1) Důl bez nebezpečí průvalů vod musí mít hlavní čerpací stanici s

takovým výkonem, aby průměrný denní přítok důlních vod byl vyčerpán

nejpozději za 16 hodin. Kromě toho musí být v pohotovosti nejméně

padesátiprocentní záloha ve výkonu, nejméně však jedno záložní čerpadlo

o výkonu největšího používaného čerpadla.



(2) Důl s nebezpečím průvalů vod musí mít pohotovostní výkon hlavní

čerpací stanice schválený závodním dolu, přičemž musí být dodrženy

alespoň požadavky odstavce 1.



(3) Hlavní čerpací stanice může být uspořádána jako přečerpávací s

dalšími částmi stanice na vyšších patrech nebo úrovních. Vybavení a

výkon přečerpávací části čerpací stanice musí splňovat požadavky na

hlavní čerpací stanici.



(4) V odůvodněných případech může být pro důl zřízeno více hlavních

čerpacích stanic.



(5) Přívod elektrické energie pro hlavní čerpací stanici musí být

zajištěn dvěma přívodními vedeními, z nichž každé musí zajišťovat

provoz všech čerpadel včetně záložních.^27)



(6) Čerpadla, jejich motory a rozvodná zařízení musí být umístěna tak,

aby je předpokládaná nejvyšší hladina vody ^42) nevyřadila z provozu.



(7) Čerpadlo musí mít na výtlačné straně uzavírací armaturu, kterou se

dá odpojit od výtlačného potrubí.



(8) Při hloubení a prohlubování jam, při otvírce nového patra, případně

při zajišťování nebo likvidaci dolu (jámy) může mít důl místo hlavní

čerpací stanice dočasnou čerpací stanici. Podmínky pro její zřízení,

vybavení a provoz musí být řešeny v projektu.



§ 207



Pomocné čerpací stanice



(1) Pomocná čerpací stanice musí mít výkon, který zajišťuje odčerpání

důlní vody z příslušné části dolu.



(2) Pro čerpadla a jejich motory platí § 206 odst. 6.



§ 208



Automatický provoz hlavní čerpací stanice



Automatický provoz hlavní čerpací stanice je dovolen, pokud její

zařízení splňuje požadavky § 219 a pokud



a) čerpadla jsou vybavena zařízením pro automatické spouštění a

zastavení v určených mezích výšky vodní hladiny,



b) v případě poruchy čerpadla bude automaticky zavodněno a spuštěno

čerpadlo záložní,



c) chod čerpadel, poruchy a mimořádné stavy na čerpacím zařízení jsou

určeným způsobem signalizovány do dispečinku nebo na jiné určené místo,



d) doba provozu čerpadel je automaticky sledována.



§ 209



Žumpovní chodby



(1) Žumpovní chodby hlavní čerpací stanice musí být vybudovány tak, aby

je bylo možno čistit během normálního přítoku důlních vod bez ohrožení

bezpečnosti práce a provozu. Do žumpovních chodeb musí být zřízen

přístup tak, aby pracovníci mohli při průvalu vod včas ustoupit do

bezpečí ze všech jejich částí.



(2) V dole bez nebezpečí průvalů vod se musí užitkový objem žumpovních

chodeb hlavní čerpací stanice rovnat průměrnému přítoku za 32 hodiny. V

odůvodněných případech může závodní dolu povolit snížení užitkového

objemu žumpovních chodeb až o 50 %.



(3) V dole s nebezpečím průvalů vod musí být užitkový objem žumpovních

chodeb hlavní čerpací stanice určen podle míry nebezpečí průvalů vod,

nesmí však být menší než průměrný přítok za 32 hodiny. Užitkový objem

žumpovních chodeb hlavní čerpací stanice i její přečerpávací části

schvaluje závodní dolu.



(4) Důlní vody musí být čerpány tak, aby byla vždy nejméně polovina

užitkového objemu žumpovních chodeb hlavní čerpací stanice prázdná. V

případě, že jímací prostor není rozdělen na 2 poloviny, musí být

nejvyšší povolená míra jeho zaplnění viditelným způsobem vyznačena.



(5) Před vtokem do žumpovních chodeb hlavní čerpací stanice musí být

odkalovací jímka s možností jejího čištění za provozu čerpací stanice a

trvalého přítoku důlních vod.



(6) Objem žumpovních chodeb pomocných a dočasných čerpacích stanic určí

organizace.



§ 210



Výtlačná potrubí hlavní čerpací stanice



(1) Výtlačná potrubí hlavní čerpací stanice musí být nejméně 2 a každé

z nich dimenzováno tak, aby umožnilo vyčerpání průměrného denního

přítoku důlních vod nejdéle za 12 hodin.



(2) Výtlačná potrubí musí být upravena tak, aby na každé z nich se dala

připojit všechna čerpadla.



(3) Výtlačná potrubí musí být chráněna proti zamrznutí.



§ 211



Provoz a údržba čerpacích zařízení



(1) Provoz a údržbu čerpacího zařízení včetně rozsahu a četnosti jeho

kontrol určí provozní řád, který musí obsahovat



a) schéma připojení jednotlivých čerpadel na výtlačná potrubí včetně

ovládacích prvků,



b) schéma elektrického zapojení čerpací stanice a připojení na

rozvodnu,



c) schéma elektrického zapojení jednotlivých čerpadel a schéma

signalizace provozu čerpací stanice,



d) mazací plán,



e) návod pro obsluhu a údržbu čerpacího zařízení, zejména postup při

uvádění čerpadel do chodu a při jejich zastavení a rozsah a lhůty

provádění údržby,



f) u čerpací stanice s automatickým provozem popis funkcí automatického

ovládání a popis ručního ovládání provozu čerpadel,



g) povinnosti obsluhy čerpací stanice při vzniku havárie v čerpací

stanici a při potřebě zvýšení dodávky vody do důlního požárního

vodovodu,



h) případné další požadavky, které vyžaduje provoz a údržba čerpacího

zařízení.



Provozní řád musí být vyvěšen v čerpací stanici.



(2) O době provozu jednotlivých čerpadel musí být vedeny záznamy. V

čerpací stanici s automatickým provozem musí být vedeny denní záznamy v

období výrazně zvýšených přítoků důlních vod, jinak postačí záznamy

měsíční.



(3) Zařízení čerpací stanice je povinen prohlédnout určený pracovník

nejméně jednou denně.



(4) Čerpací zařízení musí být zkontrolováno jednou za rok. Při tom musí

být ověřen zejména výkon čerpací stanice a jednotlivých čerpadel, stav

výtlačného potrubí včetně jeho upevnění a stav usazenin v žumpovních

chodbách. Výsledky kontrol musí být zaznamenány v knize odvodňování.



Díl třetí



Měření, záznamy a dokumentace



§ 212



Sledování hydrogeologických a plynových poměrů



(1) Organizace je povinna sledovat, dokumentovat a vyhodnocovat

hydrogeologické a plynové poměry ložiska.



(2) Organizace je také povinna zjistit a sledovat hydrogeologické a

plynové poměry podél hranic dobývacího prostoru a do map zakreslit

zejména zatopená povrchová a podzemní důlní díla sousedních dolů včetně

vrtů a tektonických poruch, jestliže by mohly ohrozit bezpečnost práce

a provozu.



(3) Zjištěné skutečnosti, které by mohly ohrozit bezpečnost práce nebo

provozu sousedního dolu, je organizace povinna bezodkladně ohlásit

odpovědnému pracovníkovi sousedního dolu.



§ 213



Měření přítoků a rozbory důlních vod



(1) Celkové přítoky a jednotlivé dílčí přítoky důlních vod musí být

měřeny nejméně jednou za půl roku. Jedno z těchto měření musí být

provedeno v době největších ročních přítoků. Výsledky měření musí být

zaznamenány s udáním místa měření a zdrojů přítoků, vyhodnoceny a

porovnány s průměrným denním přítokem a množstvím vyčerpané důlní vody.



(2) Z celkových přítoků a významnějších dílčích přítoků důlních vod a z

vody v jámě s těžním zařízením musí být jednou za rok odebrány vzorky a

podrobeny chemickému, případně i radiometrickému rozboru.



(3) V odvodňovacích a odplyňovacích vrtech musí být měřen přítok a tlak

vody, případně plynu v určených lhůtách.



(4) Výsledky měření a rozborů podle odstavců 1 až 3 musí být

zaznamenány v knize odvodňování.



§ 214



Vedení dokumentace



(1) Organizace je povinna v základní důlní mapě uvést také místa

průvalů vod, zdrojů nebezpečí podle § 199 odst. 1, místa, kde hrozí

nebezpečí prosakování povrchových vod, celíky, ochranné pilíře a

všechny objekty k ochraně proti průvalům vod.



(2) Vrty, a to i havarované, kterými byly dosaženy zvodněné nebo

plynonosné horizonty a které se nepodařilo spolehlivě izolovat od

ložiska nebo důlních děl, musí být v základní důlní mapě výrazně

vyznačeny.



(3) O všech povrchových a podzemních důlních dílech včetně vrtů, v

nichž by se po jejich opuštění mohla nahromadit voda nebo o nichž bylo

rozhodnuto, že budou zatopena, musí být vedena podrobná dokumentace.



(4) Součástí knihy odvodňování musí být schéma



a) potrubí se všemi armaturami,



b) připojení čerpadel s uvedením jejich technických parametrů,



c) elektrického zapojení čerpadel a čerpací stanice,



d) žumpovních chodeb a odkalovacích jímek s uvedením jejich užitkového

objemu.



(5) Na dole s nebezpečím průvalů vod musí být v knize odvodňování

uveden seznam důlních děl určených k zatopení při případném průvalu vod

s údaji jejich užitkového objemu.



§ 215



Důlní hydrogeolog



Organizace určí pro důl s nebezpečím průvalů vod důlního hydrogeologa s

odpovídající kvalifikací.



ČÁST OSMÁ



Elektrická a strojní zařízení



Díl první



Společná ustanovení



§ 216



Základní ustanovení



Organizace je povinna vydat pokyny pro obsluhu a údržbu zařízení, které

obsahují požadavky pro zajištění bezpečnosti práce a provozu. Pokyny

pro obsluhu a údržbu musí podle druhu zařízení obsahovat



a) povinnosti obsluhy před zahájením provozu zařízení ve směně,



b) povinnosti obsluhy při provozu zařízení,



c) rozsah, lhůty a způsob provádění údržby,



d) způsob zajištění zařízení při jeho provozu, přemísťování,

odstavování z provozu a opravách a proti nežádoucímu uvedení do chodu,



e) způsob dorozumívání a dávání návěští,



f) umístění a zajištění zařízení po ukončení provozu,



g) zakázané úkony a činnosti,



h) způsob a rozsah záznamů o provozu a údržbě zařízení.



Návod k použití vydaný výrobcem zařízení, který splňuje uvedené

požadavky, může organizace prohlásit za pokyny.



§ 217



Dokumentace zařízení



(1) Před zahájením montážních prací musí být k dispozici projektová,

případně výkresová dokumentace zařízení.



(2) Dokumentace zařízení musí řešit zajištění bezpečného provozu a

údržby.



(3) Na zařízení mohou být provedeny pouze takové změny, které nezhorší

bezpečnost práce a provozu. Změny musí být schváleny určeným

pracovníkem a zaznamenány do dokumentace.



(4) V dokumentaci elektrického zařízení musí být také určeno prostředí

a prostory s ohledem na nebezpečí úrazu elektrickým proudem a z

hlediska krytí a umístění elektrického zařízení. ^44) Dokumentací

elektrického zařízení pro prostory s nebezpečím výbuchu metanu nebo

uhelného prachu (§ 232 a 233) je povinen posoudit i vedoucí větrání.



(5) Pro všechny části zařízení, které se mají přepravovat, musí být v

dokumentaci udána jejich hmotnost a u částí, které mají být zdvíhány

zdvihacím zařízením, musí být určeno vázací schéma.



§ 218



Požadavky na zařízení a jeho části



(1) Zařízení musí mít potřebnou stabilitu, vyhovovat předpokládanému

zatížení a namáhání a svou konstrukcí odpovídat provozním podmínkám.

Zařízení, u kterého může dojít účinkem sil k nežádoucímu pohybu, musí

být bezpečně zakotveno. Přípustná je jen taková konstrukce zařízení,

která umožní jeho bezpečné zakotvení.



(2) Zařízení nebo jeho části, které se mohou samovolně pohybovat i po

přerušení hnací síly (uvolněním, sklopením, sjetím apod.), musí být

zajištěny proti nežádoucímu pohybu.



(3) Zařízení musí svým provedením umožňovat bezpečnou obsluhu, čištění,

údržbu, montáž a demontáž. Části zařízení vyžadující častý přístup

pracovníků (ovládače, maznice, seřizovací prvky apod.) musí být snadno

přístupné.



(4) Zařízení nesmí svou konstrukcí a provozem způsobit požár nebo

výbuch metanu, plynů ^45) nebo prachů. Na zařízení nesmí docházet k

nežádoucímu hromadění hořlavých kapalin.



(5) Ze spalovacích motorů může být v podzemí použit jen naftový motor.

Nesmí však být použit k pohonu stabilního zařízení.



(6) Měřicí přístroje ke sledování provozních údajů nezbytných pro

bezpečnost provozu (tlakoměry, ampérmetry apod.) musí mít výrazně

vyznačenou dovolenou hodnotu měřené veličiny.



(7) Zařízení musí být zabezpečeno proti překročení nebo podkročení

určených provozních hodnot nebo poloh, pokud by toto mělo za následek

ohrožení bezpečnosti práce nebo provozu.



(8) Musí být vyloučena možnost nežádoucího uvedení zařízení do chodu a

jeho spuštění z více míst současně.



(9) Části zařízení nebo materiál zařízením zpracovávaný nebo

dopravovaný, pokud svým pohybem, akumulovanou energií, teplotou, tvarem

nebo jinak ohrožují bezpečnost práce nebo provozu, musí být zajištěny

vhodným ochranným zařízením. Není-li to možné, musí být nebezpečné

části a místa trvale a výrazně označena.



(10) Otvory zařízení, zejména zásobníků, ^46) drtičů, míchaček, nádrží

a násypek, kde je nebezpečí pádu nebo propadnutí osob, musí být

zakryty, ohrazeny nebo jinak zabezpečeny.



(11) Zařízení technologické linky se musí dát vypnout ze stanoviště

obsluhy; při tom se musí samočinně zastavit všechna zařízení linky

proti toku materiálu.



§ 219



Automaticky nebo dálkově ovládaná strojní zařízení



(1) Automaticky nebo dálkově ovládané strojní zařízení^46a) lze

provozovat jen za předpokladu, že je zajištěno jeho samočinné

zastavení, pokud



a) není dodržena určená provozní hodnota,



b) vznikne porucha v přívodu energie ke strojnímu zařízení, nebo



c) vznikne porucha na automatickém nebo dálkově ovládaném strojním

zařízení nebo na jeho provozně zabezpečovacím systému.



(2) Automaticky nebo dálkově ovládané strojní zařízení se vybaví i

ručním ovládáním. Při ručním ovládání se automatické nebo dálkové

ovládání vyřadí z funkce. V místě dálkově ovládaného strojního zařízení

bude zajištěno blokování znemožňující nežádoucí uvedení strojního

zařízení do chodu. Může-li změnou nastavení ovládání vzniknout stav

ohrožující bezpečnost práce a provozu, zabrání se takové změně vhodnými

prostředky, jimiž jsou zpravidla přístupový kód nebo uzamykatelný

vypínač.



§ 220



Ochranná zařízení



(1) Ochranné zařízení musí zabránit přístupu osob do nebezpečného

prostoru.



(2) Ochranné zařízení nesmí znemožňovat mazání, prohlídky, seřizování

nebo opravy zařízení.



(3) Ochranné zařízení musí plnit svou funkci i při přerušení dodávky

energie.



(4) Otvory ochranného krytu musí mít velikost volenou s ohledem na

ochrannou vzdálenost od zdroje ohrožení. ^47)



(5) Ochranný kryt musí svým provedením umožňovat obsluhu zařízení bez

jeho odnímání.



§ 221



Ovládače a sdělovače



(1) Zařízení musí mít hlavní ovládač umožňující odpojení od zdroje

energie.



(2) Zařízení poháněné dvěma nebo více motory se samostatnými

spouštěcími ovládači musí být vybaveno alespoň jedním ovládačem, kterým

lze zastavit celé zařízení.



(3) Mobilní stroj používaný v podzemí vybavený akumulátorovou baterií

musí mít snadno přístupný odpojovač baterie.



(4) Ovládač musí svým provedením vyloučit možnost samovolného zapnutí

nebo vypnutí. Nesmí dovolit současné zapojení nežádoucích funkcí a musí

mít označení poloh, případně funkcí a zařízení, které ovládá. Pro

ovládání přívodu stlačeného vzduchu k pohonu dopravníku nesmí být

použito kohoutu.



(5) Ovládač určený pro použití v mimořádných situacích musí být snadno

a rychle dosažitelný ze stanoviště obsluhy, výrazně označen a dobře

viditelný. Ovládače zařízení, jejichž provoz nesmí být z bezpečnostních

důvodů přerušen, musí být označeny jednotným způsobem.



(6) Ovládač musí být chráněn nebo umístěn tak, aby nemohlo dojít k

nežádoucímu ovládání zařízení pádem horniny nebo předmětů.



(7) Sdělovače mimořádných situací musí být provedeny tak, aby jejich

signály byly výrazně odlišeny od provozních signálů a provozního hluku.



§ 222



Potrubí



(1) Potrubí musí být bezpečně uloženo, zavěšeno nebo jiným způsobem

zajištěno proti uvolnění nebo pádu.



(2) Pokud je zavěšeno více potrubí, musí být každé z nich zavěšeno

samostatně a na ostatních nezávisle.



(3) Potrubí musí být označeno podle účelu nebo druhu protékající látky.

K označení potrubí postačí barevné pruhy o šíři 20 cm ve vzdálenostech

po 30 m, a to



a) u důlního požárního vodovodu tmavě červené (červeň rumělková),



b) u potrubí stlačeného vzduchu světle modré (modř světlá),



c) u degazačního potrubí žluté (žluť chromová střední),



d) u potrubí rozvádějícího dusík zelené (zeleň májová).



Označení musí být také u každé odbočky a armatury těchto potrubí.

Způsob označení ostatních potrubí určí organizace.



(4) Kanály pro potrubí musí být nehořlavé. Nejsou-li průchozí, musí být

zakryty odnímatelnými kryty.



§ 223



Části zařízení pod podlahou a na plošinách



(1) Pro obsluhu a údržbu zařízení nebo jeho části uložené pod podlahou

musí být ponechán dostatečně volný prostor bezpečně přístupný, větraný

a podle potřeby osvětlený a odvodněný.



(2) Plošiny pro obsluhu a údržbu zařízení musí být pevné, bezpečně

přístupné po schodech nebo žebřících a opatřeny zábradlím podle § 291

odst. 9 a 10. V odůvodněných případech může být zábradlí odnímatelné.

Podlahy plošin nesmí být kluzké.



§ 224



Provozovny a stanoviště obsluhy zařízení



(1) V provozovně a na stanovišti obsluhy zařízení musí být provozní

dokumentace.



(2) Stanoviště obsluhy stabilního zařízení musí být určeno tak, aby

obsluha mohla zařízení bezpečně ovládat a kontrolovat. U zařízení musí

být ponechán volný prostor pro obsluhu o šířce nejméně 0,8 metrů; u

elektrického zařízení nad 1 kV v podzemí musí být tato šířka nejméně 1

metr, na povrchu podle zvláštního předpisu. ^49) Uvedené rozměry musí

být dodrženy do výše v podzemí nejméně 1,8 metrů, na povrchu nejméně

2,1 metrů.



(3) Podzemní provozovny delší než 30 metrů musí mít východy na obou

koncích.



(4) Podlaha nesmí být kluzká a musí být tak pevná, případně podle

potřeby dočasně vyztužena, aby snesla nejvyšší předpokládané zatížení,

a to i při nutných pracích na příslušných zařízeních (údržba, montáž

apod.).



(5) V podzemní provozovně a v provozovně se stálou obsluhou na povrchu

musí být telekomunikační zařízení napojené na dispečink, případně jiné

určené místo.



(6) V době, kdy je zařízení mimo provoz nebo bez dohledu, musí být

dveře do provozovny zamknuty. Za přítomnosti pracovníků v provozovně

musí být alespoň jedny dveře odemčeny. Dveře se musí otvírat směrem ven

a být nehořlavé. Organizace určí, kdy musí být provozovna vybavena

zařízením pro kontrolu vstupujících osob.



(7) Nepovolaným je vstup do provozovny zakázán. Tabulka s tímto zákazem

musí být umístěna na vnější straně všech vstupních dveří.



(8) V provozovně mohou být uloženy jen pomůcky a materiál potřebný pro

provoz zařízení.



(9) Pro odstavování, údržbu a opravy tří a více lokomotiv na patře musí

být zřízena vozovna (remíza).^50) Ve vozovně musí být pod kolejí

alespoň jedna montážní jáma. Nad montážní jámou se umístí zvedací

zařízení odpovídající největšímu předpokládanému zatížení. Pro závěsné

lokomotivy se zřídí montážní stání.



(10) Pokud je součástí vozovny dílna nebo sklad hořlavých kapalin a

tuhých maziv nebo ve vozovně pro lokomotivy se vzduchovým motorem

plnicí stanice, musí být vzájemně odděleny nehořlavou dělící stěnou.



(11) Pro údržbu důlních bezkolejových strojů, ^51) mobilních zemních a

stavebních strojů, motorových vozidel a motorových vozíků v podzemí

musí být zřízena odstavná místa. Odstavné místo nesmí být umístěno v

hlavním vtažném důlním díle a jeho výztuž musí být nehořlavá. Odstavený

stroj musí být chráněn proti působení vody. Na odstavném místě může být

odstaven jen jeden stroj, kolem kterého musí být ponechán volný prostor

o šířce nejméně 2 metrů a výšce nejméně o 1 metr větší než je jeho

nejvyšší část. Jestliže mají být v podzemí prováděny opravy, musí být

zřízena garáž, která musí být umístěna, stavebně provedena a vybavena

podle podmínek stanovených pro vozovny (remízy).^50)



(12) Stanoviště stálé obsluhy zařízení musí být chráněno před

nepříznivými povětrnostními vlivy.



§ 225



Obsluha zařízení



(1) Samostatnou obsluhou zařízení může být pověřen pracovník, který



a) splňuje požadavky § 15,



b) dovršil věk 18 let, pokud pro obsluhu příslušného zařízení není

stanovena vyšší věková hranice,



c) je odborně způsobilý, ^45), ^46), ^52), ^53)



d) byl seznámen s provozní dokumentací,



e) složil zkoušku před komisí stanovenou závodním dolu.^82) Termín

zkoušky a místo konání musí být sděleny příslušnému obvodnímu báňskému

úřadu před termínem konání.



(2) K obsluze jednoduchých elektrických zařízení do 1 kV může být

pověřen pracovník s kvalifikací alespoň pracovníka seznámeného,^52) k

obsluze ostatních elektrických zařízení s kvalifikací alespoň

pracovníka poučeného.^52)



(3) Samostatnou obsluhou dobývacího nebo razicího stroje a důlního

bezkolejového stroje může být pověřen pracovník s nejméně roční praxí

při provozu těchto strojů. Zácvik podle § 15 musí být nejméně 200

hodin.



(4) Řidič důlní lokomotivy musí být před zkouškou podle § 15 doporučen

pro tuto funkci na základě psychotechnické zkoušky a musí mít nejméně

tříměsíční praxi u toho druhu dopravy, pro který má být zkoušen. Zácvik

podle § 15 musí být nejméně 200 hodin. Ustanovení tohoto odstavce

neplatí pro řidiče lokomotiv o rozchodu 900 a 1435 milimetrů.^54)



(5) Obsluha musí být pravidelně přezkušována z provozní dokumentace a

předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu. Pokud lhůty zkoušek

nejsou stanoveny zvláštním předpisem nebo technickou normou, určí je

organizace.



§ 226



Povinnosti obsluhy



(1) Před zahájením provozu zařízení ve směně je obsluha povinna

překontrolovat jeho stav podle provozní dokumentace. Zařízení může

uvést do chodu jen při správné funkci ochranných a bezpečnostních

zařízení.



(2) Před uvedením zařízení do chodu je obsluha povinna se přesvědčit,

že nikdo není v nebezpečné blízkosti zařízení. Není-li to možné, je

povinna dát předem na ohrožená místa výstražné znamení způsobem určeným

provozní dokumentací.



(3) Obsluha je povinna zajistit odstranění zjištěných závad na

zařízení. Zjistí-li závadu nebo poškození, které by mohlo ohrozit

bezpečnost práce nebo provozu, nesmí zařízení uvést do chodu. Zjistí-li

takovou závadu během provozu, musí zařízení ihned zastavit a zajistit

proti nežádoucímu uvedení do chodu. Nemůže-li obsluha závadu odstranit,

ohlásí to předákovi nebo jinému určenému pracovníkovi.



(4) Během provozu je obsluha povinna sledovat chod zařízení a tam, kde

je to předepsáno, zaznamenávat určené údaje.



(5) Pokud provozní dokumentace nestanoví jinak, je obsluha povinna při

odchodu ze svého stanoviště zařízení vypnout a zajistit je proti zásahu

nepovolaných osob a nežádoucímu uvedení do chodu.



§ 227



Uvedení zařízení do provozu



(1) Zařízení může být uvedeno do provozu jen v prostředí a podmínkách,

pro které je určeno, a po provedení předepsaných prohlídek, zkoušek a

revizí.



(2) Před uvedením zařízení do provozu v podzemí je organizace povinna

ohlásit obvodnímu báňskému úřadu použití nového typu všech vybraných

důlních zařízení 29) a dále nové typy



a) dobývacího a razicího kombajnu a pluhovacího zařízení,



b) mechanizované výztuže,



c) důlního pásového a hřeblového dopravníku,



d) důlní lokomotivy, motorového vozidla a motorového vozíku,



e) důlního vrátku,



f) zemního a stavebního stroje,



g) vrtné soupravy mimo soupravy pro vrtné a geofyzikální práce, ^55)



h) nakládacího stroje kromě důlního bezkolejového stroje,^ 29)



i) důlního nevýbušného elektrického zařízení na plynujícím a uhelném

dole.



§ 228



Provoz zařízení



(1) Pro ovládání zařízení, kromě automaticky ovládaného zařízení, musí

být určena obsluha.



(2) Za chodu mohou být čištěny a mazány jen ty části zařízení, které

nevytvářejí nebezpečí úrazu, a to pouze z místa, kde pracovník není

ohrožen provozem zařízení.



(3) Pohonné hmoty nesmí být doplňovány za chodu motoru, pokud provozní

dokumentace neurčí jinak.



(4) Zařízení musí být při ruční výměně nástrojů nebo jiných prvků

zastaveno a zajištěno proti uvedení do chodu, pokud zařízení nebo jeho

upínací části nejsou konstruovány pro bezpečnou ruční výměnu nástrojů

za pohybu.



(5) Vznikají-li při provozu zařízení škodliviny, musí být účinně

zneškodňovány.



§ 229



Stroje s naftovými motory v podzemí



(1) Při přerušení práce stroje s naftovým motorem na dobu delší než 15

minut musí být jeho motor zastaven a uzavřen přívod motorové nafty.



(2) U provozovaných strojů s naftovými motory musí být nejméně jednou

měsíčně proveden rozbor výfukových plynů na zjištění koncentrace

kysličníku uhelnatého a kysličníků dusíku. Koncentrace musí být

zjišťovány po zahřátí motoru na provozní teplotu, a to při volnoběžných

otáčkách a při jmenovitém zatížení.



(3) Stroj musí být vyřazen z provozu, jestliže ve výfukových plynech je

více než 0,1 % kysličníku uhelnatého nebo 0,075 % kysličníků dusíku. Do

provozu může být zařazen po odstranění závady a po snížení koncentrace

kysličníku uhelnatého pod 0,08 % a koncentrace kysličníků dusíku pod

0,075 %.



(4) Stroj může být provozován jen se zaplombovaným vstřikovacím

čerpadlem.



(5) Stroj musí být vybaven hasicím zařízením se stabilním rozvodem a

ručními hasicími přístroji.



(6) Obsluha je povinna kromě povinností uvedených v § 226 sledovat také

kouřivost stroje. Při zhoršení kouřivosti je povinna závadu ohlásit.

Při úniku motorové nafty nebo oleje je povinna zastavit stroj, uzavřít

přívod nafty a závadu ohlásit. Stejně je obsluha povinna postupovat při

pocitu nevolnosti.



(7) Při zjištění požáru je obsluha povinna zastavit motor, uvést do

činnosti hasicí zařízení a dále postupovat podle § 18.



§ 230



Údržba, montáž a demontáž zařízení



(1) Údržba zařízení musí být prováděna v rozsahu a lhůtách určených

provozní dokumentací. O jejich výsledcích musí být vedeny záznamy.



(2) Organizace rozhodne, zda k zajištění bezpečnosti práce nebo provozu

je nutné vypracovat pracovní postup pro montáž nebo demontáž zařízení.



(3) Organizace je povinna pracovníky provádějící údržbu vybavit

měřicími přístroji, nářadím a ostatními pomůckami potřebnými pro

zajištění bezpečnosti práce a provozu.



(4) Vyžaduje-li to povaha údržbářských prací, musí být zařízení vypnuto

a zajištěno proti nežádoucímu uvedení do chodu. Po ukončení těchto

prací musí být ověřena správná funkce zařízení.



(5) Prohlídky mobilních strojů používaných v podzemí musí být prováděny

nejméně jednou za 14 dní. Prohlídku provádí určený pracovník ve všech

přístupných částech stroje (bez rozebírání). Při prohlídce musí být

vyzkoušeny jednotlivé funkce stroje.



Díl druhý



Elektrická zařízení



Oddíl první



Požadavky na zřizování elektrických zařízení



§ 231



Základní ustanovení



(1) Elektrická zařízení musí svým provedením odpovídat prostředí a

prostorům, ^44) ve kterých jsou provozována, a to zejména z hlediska

nebezpečí úrazu elektrickým proudem a výbuchu metanu, uhelného prachu

nebo jiných látek tvořících se vzduchem výbušnou směs.



(2) V podzemí se nesmí používat prozatímní elektrická zařízení. ^56)



(3) Rozvod elektrické energie musí být zakreslen do přehledového

schématu a do mapy rozvodu elektrické energie.^7)



(4) Nejméně dvojím na sobě nezávislým přívodem elektrické energie, z

nichž každý zajistí potřebný příkon, je nutné vybavit hlubinný důl



a) s těžním zařízením pro dopravu osob z hloubky větší než 300 m, nebo



b) plynující II. třídy nebezpečí, nebo



c) zařazený jako důl s nebezpečím průvalů vod.



(5) Veškerá vedení a ochranné vodiče, s výjimkou hlavního zemnícího

vedení (§ 231b odst. 2), musí být měděná. Ochranné vodiče, které nejsou

mechanicky chráněny, není-li dále stanoveno jinak, musí mít průřez

nejméně 6 mm2.



§ 231a



Elektrické sítě v dole



(1) Pro rozvod elektrické energie v dole lze použít jen elektrickou síť

s ochranou samočinným odpojením od zdroje, a to za podmínky, že:



a) u nízkého napětí jsou všechny živé části odděleny od země a všechny

neživé části nepřímo spojeny se zemí^56a) (síť IT) a současně je síť

hlídána přístrojem ke hlídání izolačního stavu (dále jen "hlídač

izolačního stavu"),



b) u vysokého napětí



1. uzel zdroje je spojen se zemí přes omezující impedanci a všechny

neživé části jsou přímo spojeny se zemí způsobem odpovídajícím ochraně

zemněním s rychlým vypnutím^56b) [síť IT(r)], nebo



2. všechny živé části jsou odděleny od země a všechny neživé části jsou

nepřímo spojeny se zemí způsobem odpovídajícím ochraně zemněním^56c)

(síť IT).



(2) Elektrickou síť podle odstavce 1 písm. a) s příkonem větším než 1

kVA, u lignitových dolů s příkonem větším než 3 kVA, lze provozovat jen

za předpokladu, že při poklesu izolačního odporu sítě pod 15 O/V je

zajištěna signalizace tohoto stavu a v plynujících dolech je kromě toho

zajištěno samočinné vypnutí této sítě.



(3) Elektrickou síť podle odstavce 1 písm. a) s příkonem menším než 1

kVA, u lignitových dolů s příkonem menším než 3 kVA, lze provozovat jen

za předpokladu, že



a) je provozována jako síť podle odstavce 2,



b) pro kabelové rozvody je použito kabelů s pancířem, kovovým stíněním

nebo polovodivým stíněním a jištění proti zkratu je provedeno tak, aby

došlo k odpojení elektrického obvodu od zdroje v čase do 0,1 s při

zkratu v elektrickém obvodu, nebo



c) síť odpovídá požadavkům na nezápalný elektrický obvod.



(4) Elektrická síť podle odstavce 1 písm. b) v plynujících dolech II.

třídy nebezpečí musí být provozována tak, aby



a) zemní proud při jednopólovém zemním spojení sítí napájejících

pohyblivé stroje v ražbách a rubáních nepřesáhl 7 A,



b) hodnota dovoleného dotykového napětí nepřesáhla 50 V a



c) pokles izolačního odporu sítě byl signalizován do místa se stálou

obsluhou,



d) výkonový vypínač, jehož kabelovým vývodem je napájeno elektrické

zařízení umístěné v prostorách SNM, byl vybaven zařízením blokujícím

zapnutí vývodu při izolačním odporu na tomto vývodu menším než 50

ohm/V.



Kontrola izolačního odporu sítě se řídí provozním řádem. Naměřené

hodnoty izolačního odporu se zaznamenávají.



§ 231b



Zemnící soustava v dole



(1) Pro zajištění bezpečnosti před nebezpečným dotykovým napětím,

nežádoucími vlivy elektrostatických nábojů a bludnými proudy musí být v

dole zřízena zemnící soustava, jejíž součástí je hlavní zemnící vedení.



(2) Hlavní zemnicí vedení musí být tvořeno měděným vodičem nebo měděným

stíněním kabelu o průřezu nejméně 50 mm2 nebo ocelovým pozinkovaným

vodičem o průřezu nejméně 95 mm2; pokud je jako ocelový pozinkovaný

vodič použit pásek, musí být jeho tloušťka alespoň 3 mm. Hlavní zemnicí

vedení musí být připojeno nejméně na dva strojené zemniče. Průřez

hlavního zemnicího vedení nesmí být zeslaben.



(3) S hlavním zemnícím vedením se vodivě spojují všechny neživé části

elektrického zařízení vyžadující ochranu zemněním a vodivé předměty

podélně uložené nebo vedené v důlním díle (potrubí, koleje apod.);

ochranný vodič elektrického zařízení nad 1 kV musí mít průřez alespoň

16 mm2, s výjimkou zařízení připojeného vlečným kabelem, které se

připojuje zemním vodičem vlečného kabelu.



(4) Hodnoty odporu uzemnění i přechodové odpory zemnící soustavy musí

vyhovovat požadavkům pro použitý způsob ochrany. Provedení hlavního

zemnicího vedení i místa napojení strojených zemničů musí umožnit

jejich prohlídky. Odpor uzemňovací soustavy vyjádřený v O nesmí být

větší než podíl 50 k součtu délek všech kabelů pro napětí nad 1 kV,

vyjádřených v km, které jsou připojeny na stejný napájecí zdroj, a

současně nesmí přesáhnout 15 O. Hlavní zemnicí vedení je na povrchu

připojeno na zemnicí vedení rozvodny, z níž je napájen důl. Hlavní

zemnicí vedení se provádí podle technických norem vztahujících se k

tomuto ustanovení.



(5) Odpor uzemňovací soustavy v místě připojení na neživé části nesmí

být větší než 15 O v sítích nízkého napětí.



(6) Kontrola stavu hlavního zemnicího vedení se provádí nejméně

jedenkrát za rok a vždy po důlním otřesu v důlních dílech postižených

otřesem; to neplatí pro hlavní zemnicí vedení ve společném obložení.



(7) Spoje na hlavním zemnicím vedení musí být chráněny proti korozi.

Spoje mezi ocelovým pozinkovaným lanem nebo ocelovým pozinkovaným

páskem a měděným vodičem musí být chráněny tak, aby mezi nimi nevznikl

galvanický článek, nebo chráněny ochranným nátěrem zabraňujícím

přístupu vlhkosti ke spoji.



(8) Neživé části elektrických zařízení do 1 kV musí být připojeny na

hlavní zemnicí vedení měděným ochranným vodičem, který je součástí

přívodního kabelu. U kabelových vedení se nesmí ochranný vodič použít

jako napájecí vodič.



(9) Pospojování neživých částí elektrického zařízení a jejich připojení

na hlavní zemnicí vedení se provádí podle technických norem^56d)

vztahujících se k tomuto ustanovení.



(10) U sdělovacích zařízení, u nichž je nutno neživé části chránit před

nebezpečným dotykovým napětím, se provádí ochrana zemněním buď přímo na

ochrannou uzemňovací soustavu měděným ochranným vodičem o průřezu

alespoň 4 mm2 nebo prostřednictvím jednoho páru vodičů v kabelu. Za

ochranný vodič je možno použít i plášť a pancéř kabelu. Sdělovací a

telekomunikační zařízení bez přímého vodivého spojení se silovými

obvody lze chránit samostatným uzemněním, jehož odpor nepřesáhne 75 O.



§ 231c



Umístění elektrického zařízení nad 1 kV



(1) Elektrické zařízení musí být instalováno tak, aby byl umožněn

dostatečný odvod tepla z něho a bezpečný přístup k němu a aby se

zamezilo jeho mechanickému poškození nad míru vytvářející nebezpečí.

Elektrické zařízení nad 1 kV, s výjimkou kabelů včetně armatur a

elektrického zařízení určeného ke spotřebě elektrické energie a

elektrického zařízení zavěšeného na závěsné dráze nebo výztuži důlního

díla nebo pevně upevněného k jinému technologickému zařízení, se umístí

v komoře, výklenku nebo v rozšířeném profilu důlního díla.



(2) Elektrické zařízení nad 1 kV nad pásovým nebo hřeblovým dopravníkem

se umístí tak, aby mezi dopravovaným těživem a elektrickým zařízením

byl volný prostor alespoň 0,4 m. Na toto elektrické zařízení se

nevztahuje § 301 odst. 1 písm. b).



(3) Volný prostor pro obsluhu a údržbu přemístitelného elektrického

zařízení nad 1 kV se určí podle § 224 odst. 2. Jestliže do tohoto

volného prostoru zasahuje průjezdní profil dopravního zařízení, nesmí

být současně s důlní dopravou prováděna obsluha a údržba elektrického

zařízení. Při určení průjezdního profilu závěsné dráhy se zohlední i

obvyklý výkyv vozidla (§ 292 odst. 6). Po ukončení přepravy nesmějí

vozidla ani přepravovaný náklad zasahovat do volného prostoru pro

obsluhu a údržbu přemístitelného elektrického zařízení.



(4) Elektrické zařízení nad 1 kV v prostorech ražeb a porubů se umístí

tak, aby jeho vzdálenost od čelby nebo místa styku porubu nebo dobývky

s vtažným nebo výdušným důlním dílem ve směru postupu porubní fronty

nebo dobývání byla alespoň 20 m.



§ 231d



Spínací zařízení nad 1 kV v prostorech zařazených do 2. nebo 3. stupně

nebezpečí důlních otřesů



(1) Provozovat lze jen výkonový vypínač s ovládacím obvodem, který lze

ovládat z míst určených závodním dolu.



(2) Výkonový vypínač nad 1 kV musí být vybaven ochranami, které zajistí

jeho samočinné vypnutí při překročení nastavených hodnot poruchových

veličin. Jištění proti zkratovým proudům musí zajistit samočinné

odpojení vedení při mezifázovém zkratu. Ochrany musí umožňovat

nastavení a kontrolu vypínacích charakteristik tak, aby byla zajištěna

selektivita jištění.



§ 232



Zařazování prostorů plynujících dolů z hlediska nebezpečí výbuchu

metanu



(1) Podzemní prostory plynujících dolů se z hlediska nebezpečí výbuchu

metanu a požadavků na provoz elektrických zařízení rozdělují na



a) prostory bez nebezpečí výbuchu metanu (dále jen "prostory BNM"),



b) prostory s nebezpečím výbuchu metanu (dále jen "prostory SNM").



(2) Jako prostory BNM se zařazují podzemní prostory větrané vtažnými

větry, které dosud nebyly použity v místech, kde se razí nebo dobývá, a

které bezprostředně nesouvisí s vyrubanými prostory nebo nevětranými a

neuzavřenými důlními díly, ve kterých je při jejich zařazování a dále

při jejich provozu organizací určen takový objemový průtok důlních

větrů, že koncentrace metanu v důlním ovzduší nepřesáhne 0,25 % a při

poruše větrání nebo při jeho zastavení na dobu určenou havarijním

plánem je v nich vyloučeno nahromadění výbušné směsi metanu se

vzduchem.



(3) Prostory neuvedené v odstavci 2 jsou prostory SNM.



(4) Podle odstavců 2 a 3 se zařadí i povrchové prostory hlubinných

dolů, ve kterých jsou umístěna elektrická zařízení a kde by mohlo

vzniknout nebezpečí výbuchu plynů, zejména prostor nad ohlubní výdušné

jámy a prostor v okolí difusoru hlavního ventilátoru do vzdálenosti 30

m.



§ 233



Zařazování prostorů uhelných dolů z hlediska nebezpečí výbuchu uhelného

prachu



(1) Podzemní prostory uhelných dolů se z hlediska nebezpečí výbuchu

uhelného prachu a požadavků na provoz elektrických zařízení rozdělují

na



a) prostory bez nebezpečí výbuchu uhelného prachu (dále jen "prostory

BNP"),



b) prostory s nebezpečím výbuchu uhelného prachu (dále jen "prostory

SNP").



(2) Jako prostory BNP se zařazují podzemní prostory, ve kterých se

nevyskytuje uhelná drť, nevytváří souvislá vrstva uhelného prachu a

uhelný prach je pravidelně odstraňován.



(3) Prostory neuvedené v odstavci 2 jsou prostory SNP.



(4) Podle odstavců 2 a 3 se zařadí i povrchové prostory hlubinných

dolů, ve kterých jsou umístěna elektrická zařízení a kde by mohlo

vzniknout nebezpečí výbuchu uhelného prachu.



§ 234



Elektrické stanice a rozvodná zařízení



(1) Elektrická stanice ^60) musí být umístěna a provedena tak, aby v ní

za podmínek stanovených pro zařazování prostorů nemohlo dojít k

nedovolenému nahromadění metanu a aby elektrické zařízení v ní nebylo

vystaveno nepříznivým vlivům, zejména působení vody a prachu a

nebezpečí mechanického poškození. Výztuž elektrické stanice musí

bezpečně odolat předpokládaným horským tlakům.



(2) Neuzavřená elektrická stanice ^57) v podzemí nemusí splňovat

požadavky § 224 odst. 6 a 7.



(3) Do uzavřené elektrické stanice mohou vstupovat jen pracovníci

určení k obsluze nebo údržbě elektrických zařízení, kteří splňují

kvalifikační požadavky podle zvláštního předpisu.^52)



(4) V elektrické stanici musí být jednopólové schéma silového rozvodu.



(5) V elektrické stanici a před elektrickým rozvaděčem nesmí být

skladován materiál a musí zde být udržován volný prostor pro obsluhu a

údržbu.



(6) Větrací otvory v komorách hlavních důlních rozvoden musí být

opatřeny těsně uzavíratelnými klapkami umístěnými v čelních zdech nebo

v ocelových dveřích a musí být zakryty drátěným pletivem nebo mřížkou s

rozměry ok 15 x 15 mm.



(7) Prostor u vchodu do důlních rozvoden a trafostanic musí být stále

volný.



(8) Pokud jsou prostory, ve kterých jsou elektrická zařízení umístěna,

v mokru nebo v prostředí se zvýšenou vlhkostí, zařazují se do prostorů

zvlášť nebezpečných z hlediska ochrany neživých částí elektrických

zařízení před nebezpečným dotykovým napětím. Zvýšená ochrana může být

provedena jen použitím proudového chrániče nebo hlídače izolačního

stavu, zapojeného na vypínání při překročení meze stanovené výrobcem.



§ 235



Kabely a kabelová vedení



(1) Kabely používané v podzemí musí mít vnější obal z materiálů, které

nepodporují šíření požáru.



(2) Pro kabelové rozvody nad 1 kV mohou být v ražených důlních dílech a

porubech použity pouze kabely s kovovým stíněním nebo kabely s kovovým

stíněním žil, v ostatních důlních dílech mohou být použity kabely s

kovovým pancéřem. Kovový pancéř a kovové stínění kabelu se spojuje s

uzemňovací soustavou na obou koncích kabelu a v místech stanovených

provozní dokumentací měděným ochranným vodičem, jehož průřez je alespoň

6 mm2 při průřezu krajního vodiče do 50 mm2, 10 mm2 při průřezu

krajního vodiče do 95 mm2 a 16 mm2 při průřezu krajního vodiče nad 95

mm2. Kovové stínění žil se spojuje s uzemňovací soustavou podle § 240b

odst. 2.



(3) V prostorech SNM a prostorech SNP mohou být v síti s hlídači

izolačního stavu použity jen kabely s kovovým pancéřem, kovovým

stíněním, kovovým stíněním žil nebo polovodivým stíněním.



(4) Kabely, s výjimkou kabelů uložených v kabelových kanálech, kabelů

pevně uchycených, kabelů na cívkách a kabelů pro pohyblivá zařízení

nebo stroje, musí být poddajně zavěšeny v horní polovině důlního díla

na kabelových závěsech s roztečí závěsů nejvýše 3 m. Organizace určí

způsob uložení, uchycení a zavěšení kabelového vedení v provozní

dokumentaci.



(5) Uložení, uchycení a zavěšení kabelového vedení musí dále vyhovovat

těmto podmínkám:



a) sdělovací kabely se musí v důlních dílech zavěšovat odděleně od

kabelů silových; křižování těchto kabelů je dovoleno jen v nejnutnějším

případě. Kabely silové a sdělovací se nesmí vzájemně dotýkat,



b) kabely se musí ukládat, spojovat a připojovat tak, aby se napětí

vyvolané hmotností kabelu a armatur nepřenášelo na vodiče; armatury

musí být samostatně zavěšeny,



c) nepoddajné upevnění kabelového vedení je dovoleno jen v důlních

dílech s nepoddajnou výztuží a v důlních dílech ražených v pevných

horninách, které nevyžadují výztuž,



d) kabelové vedení musí být umístěno tak, aby bylo přístupné

prohlídkám; toto neplatí pro vedení ve vrtech a průchodech pro kabel.



(6) Ve svislých důlních dílech (§ 294 odst. 1), s výjimkou vrtů a

komínů, musí být kabelová vedení pevně uchycena na kabelové konzoly

zabudované nezávisle na výstroji důlního díla. Vzdálenost konzol smí

být nejvíce 6 m. V části mezi kabelovými úchyty smí být vedení zatíženo

jen vlastní hmotností. Sevření kabelů úchytem musí být takové, aby se

kabel nepoškodil.



(7) Požadavky na upevňování kabelů podle odstavců 5 a 6 se netýkají

kabelů odlehčených od tahu zavěšením na nosné lano a samonosných

kabelů. Tyto kabely musí být upevněny alespoň každých 6 m tak, aby se

jejich hmotnost nepřenášela na vodiče ani na koncovky kabelů.



(8) Ve vrtu musí být kabel, s výjimkou kabelů samonosných, zavěšen na

nosné lano alespoň každých 6 m tak, aby se jeho hmotnost nepřenášela na

koncovku ani na vodiče kabelu. Mezi dvěma úchyty smí být kabel zatížen

pouze vlastní hmotností. Nosné lano včetně jeho ukotvení musí mít

čtyřnásobnou počáteční bezpečnost vzhledem k tahu vyvozovanému

hmotností zavěšeného kabelu a nesmí být ukotveno na výztuž vrtu. Kabel

ve vrtu nesmí být spojován.



(9) Vrt určený pro kabel musí být zapažen. Konstrukce ústí vrtu a

kabelové úchyty nesmí poškodit kabel při jeho ukládání a při jeho

trvalém provozu.



(10) Kabelové vedení musí splňovat tyto podmínky:



a) vlečný kabel pro napájení razicího a dobývacího stroje nad 1 kV musí

být uložen v ukladači kabelu; přechod kabelu do porubu a uložení kabelu

v porubu musí být řešeny v provozní dokumentaci,



b) kabel pro napájení elektrického stroje v čelbě raženého důlního díla

musí mít dostatečnou rezervu, aby nehrozilo přenesení napětí v tahu na

vodiče kabelu při přemisťování stroje,



c) rychlospojky a zásuvková spojení mohou být použity jen u pohyblivých

a přemístitelných kabelových vedení, obě spojovací části musí být v

rozpojeném stavu chráněny krytem proti mechanickému poškození a

znečištění,



d) vedení musí být provedeno podle technických norem stanovujících

požadavky na dimenzování a jištění elektrických rozvodů,



e) nejmenší dovolený průřez žil je u kabelových silových vedení 1,5

mm2, u sdělovacích, telekomunikačních a řídicích kabelů je nejmenší

dovolený průměr jádra 0,8 mm; to se nevztahuje na nezápalné obvody,



f) pohyblivé přívody, pokud nejsou navíjeny na buben, lze zatěžovat jen

dle podmínek stanovených výrobcem,



g) nepoužívané kabely musí být zkratovány a na obou koncích zaizolovány

nebo jinak bezpečně ukončeny.



§ 236



Kabely pohyblivých zařízení



(1) Pro vlečenou část přívodního vedení k pohyblivému zařízení musí být

použit vlečný kabel. Pro vedení nad 1 kV k pohyblivému zařízení musí

být použit vlečný kabel s kovovým nebo polovodivým stíněním žil a

společným kovovým stíněním.



(2) Na vlečené části vlečného kabelu nesmí být použita rychlospojka ani

jiná spojovací armatura.



(3) Vlečný kabel musí být zajištěn proti vytržení z vývodky. Žíly

vlečného kabelu nesmí být ve vývodce namáhány tahem ani krutem.



(4) Pokud se na vývodku vlečného kabelu na pohyblivém zařízení přenáší

tah kabelu, musí být vybavena zajišťovacím zařízením, které vypne

pohyblivé zařízení při překročení dovoleného tahu v kabelu.



(5) Pohyblivý stroj lze provozovat jen za předpokladu, že je zajištěno

jeho samočinné odpojení od zdroje v okamžiku, kdy nejsou plněny

požadavky na ochranu před nebezpečným dotykem neživých částí.^60a)



(6) Způsob ukládání vlečného kabelu, kontrolu ukládání a manipulaci s

vlečným kabelem určí provozní dokumentace.



§ 237



Ovládací a bezpečnostní obvody



(1) Ovládací obvody automaticky, dálkově nebo programově ovládaných

zařízení musí být napájeny ze samostatného zdroje.



(2) Ovládací obvody se provádí jako izolované nebo jednopólově

propojené s ochranným vodičem.^61) Jsou-li provedeny jako jednopólově

propojené s ochranným vodičem, musí být cívky stykačů, relé a

elektromagnetů připojeny vždy jedním pólem na zpětný (uzemněný) vodič.

Všechny kontakty musí být zapojeny do neuzemněné větve, která musí být

jištěna proti zkratu.



(3) Ovládací a bezpečnostní obvody technologických zařízení pro vedení

důlních děl, dopravu a nakládání musí být provedeny tak, aby při

přerušení ovládacího obvodu nebo zkratu na něm nebo při ztrátě napětí

došlo k zastavení zařízení. Tyto požadavky nemusí být splněny u těch

ovládacích a bezpečnostních obvodů, kde nemůže dojít k ohrožení

pracovníků nebo zařízení.



(4) Při vyvedeném a propojeném uzlu na ochranný vodič nesmí být použito

sdruženého napětí jako napětí ovládacího, kromě případu, kdy je správná

funkce ovládacích obvodů zajištěna i při zemním spojení.



(5) U zařízení, u kterého při překročení určené polohy může dojít k

ohrožení bezpečnosti práce nebo provozu, musí být



a) koncový vypínač vymezující určenou polohu zapojený v silovém obvodu,

nebo



b) dva koncové vypínače v ovládacím obvodu; v takovém případě musí být

jeden koncový vypínač zapojen v ovládacím obvodu příslušného pohonu a

druhý v obvodu ovládací cívky spínače, nebo



c) u zařízení řízeného programovým procesorem dva údaje koncové polohy

v programovém vybavení.



(6) Je-li zařízení vybaveno elektrickým blokováním zajišťujícím

bezpečnost osob, musí při jeho působení dojít k zastavení zařízení. V

takovém případě může být zařízení opětovně uvedeno do provozu jen jeho

vědomým odblokováním.



§ 238



Plovoucí čerpací stanice



(1) Plovoucí čerpací stanice musí být zakotvena, aby jejím pohybem

nebyl přívodní kabel mechanicky namáhán.



(2) Přívodní kabel uložený ve vodě nebo nad vodou nesmí být spojován

spojovacími armaturami.



(3) Hlavní ovládač musí být umístěn u zdroje napájení na břehu.



(4) Plovoucí čerpací stanice musí být uzemněna zemničem na břehu.



§ 239



Trolejová trakce



Trolejová trakce může být na uhelných a plynujících dolech používána

jen v prostorách BNM a BNP. Použití trolejové trakce na těchto dolech a

podmínky provozu schvaluje Český báňský úřad.



§ 240



Bezpečnostní tabulky a vybavení



(1) U elektrické stanice musí být bezpečnostní tabulka "Nehas vodou ani

pěnovými přístroji! ", u elektrické stanice se zařízením nad 1 kV musí

být také tabulka "Vysoké napětí - životu nebezpečno!".



(2) U rozvodného zařízení nad 1 kV umístěného mimo uzavřenou

elektrickou stanici, kromě kabelu, musí být bezpečnostní tabulky

"Vysoké napětí - životu nebezpečno dotýkat se elektrických zařízení!" a

"Nehas vodou ani pěnovými přístroji!". U ostatních rozvodných zařízení,

pokud jsou umístěna ve vodivém prostředí (v místech mokrých, s vodivou

podlahou apod.) a kde by mohlo nastat nebezpečí nahodilého dotyku s

živými částmi, musí být tabulka "Výstraha - životu nebezpečno dotýkat

se elektrických zařízení!".



(3) V uzavřené elektrické stanici musí být vyvěšen návod první pomoci

při úrazu elektrickým proudem.



(4) V uzavřené elektrické stanici, kromě podružné a předsunuté

transformační stanice, ^60) musí být



a) dielektrický koberec,



b) dielektrické rukavice v pouzdře,



c) zkoušečka napětí,



d) zkratovací souprava,



e) záchranný izolační hák,



f) bezpečnostní tabulky podle zvláštního předpisu. ^62)



§ 240a



zrušen



§ 240b



Používání kabelů se stínící vrstvou



(1) Pro napájení pohyblivého zařízení nebo stroje vlečným kabelem lze v

prostorách SNM použít u nízkého napětí jen kabel s polovodivým stíněním

nebo kabel s kovovým stíněním žil a u napětí nad 1 kV jen kabel s

kovovým stíněním nebo kovovým stíněním žil, vyjma kabelů nezápalných

obvodů. Přemístitelné elektrické zařízení nebo stroj musí být takto

vybaveny, mají-li být přemisťovány pod napětím.



(2) Polovodivá vrstva kabelu a kovové stínění žil musí být spojeny s

ochranným relé nebo na obou koncích kabelu vodivě spojeny se zemnícím

vedením. Vnější kovové stínění musí být spojeno se zemnícím vedením.



§ 240c



Vypínání vysokonapěťových rozvodů při zemním spojení



Kabelový rozvod s napětím nad 1 kV napájející předsunutou trafostanici

umístěnou v prostorách SNM musí být vybaven ochranou zajišťující

odpojení vývodu se zemním spojením.



Oddíl druhý



Provoz elektrických zařízení



§ 241



Pracovník pro řízení montáže, provozu a údržby elektrických zařízení



(1) Organizace určí pro každý provozovaný důl s elektrickým zařízením

pro řízení montáže, provozu a údržby elektrických zařízení osobu, která

má kromě kvalifikačních požadavků podle zvláštního právního

předpisu^52a) pro plynující důl vysokoškolské vzdělání získané v

magisterském studijním programu v oblasti technických věd a technologií

se zaměřením na elektrotechniku.



(2) Pokud pracovník určený podle odstavce 1 nemůže přímo řídit montáž,

provoz a údržbu elektrických zařízení, je organizace povinna určit

dalšího pracovníka s kvalifikací podle zvláštního předpisu ^52) pro

přímé řízení těchto činností.



§ 242



Zvláštní podmínky provozu elektrických zařízení



(1) Překročí-li koncentrace metanu v důlním ovzduší v prostoru BNM 0,25

%, mohou v tomto prostoru zůstat v provozu jen elektrická zařízení

uvedená v odstavci 2 a ta zařízení, o kterých tak rozhodne vedoucí

likvidace havárie. Ostatní elektrická zařízení v tomto prostoru musí

být vypnuta.



(2) V prostorech SNM mohou být používána pouze zařízení kategorie M1 a

M2^52a). V prostoru SNM, pro který je vydán souhlas závodního dolu se

zvýšením koncentrace metanu podle § 83 odst. 5 písm. b), mohou být

používána pouze zařízení kategorie M1.



(3) Překročí-li koncentrace metanu v důlním ovzduší v prostoru SNM 1,5

%, mohou v tomto prostoru zůstat v provozu jen elektrická zařízení

kategorie M1 a ta zařízení, o kterých tak rozhodne vedoucí likvidace

havárie. Ostatní elektrická zařízení v tomto prostoru musí být vypnuta.



(4) V prostorech SNP se mohou používat pouze ta zařízení kategorie M2

nebo M1, jejichž povrchová teplota nepřekročí 150 C. V zásobníku uhlí a

v prostoru s ním bezprostředně souvisejícím do vzdálenosti 30 m se může

používat pouze zařízení kategorie M1.



(5) V případech podle odstavců 1 a 3 musí být neprodleně provedena

opatření vedoucí k zajištění bezpečnosti práce a provozu. Tato opatření

musí být součástí havarijního plánu. Vedoucí likvidace havárie určí

podmínky k dočasnému provozu elektrických zařízení, která podle

odstavců 1 a 3 měla být vypnuta, a případně i postup jejich zapínání.



(6) V prostorech SNM a SNP musí být silové elektrické obvody na

pracovištích, která nebudou obsazena déle než 3 hodiny, vypnuty a

zajištěny proti nežádoucímu zapnutí, kromě napájení zařízení, která

jsou nezbytná k zajištění bezpečnosti práce a provozu.



(7) Po vypnutí elektrického zařízení z neznámých příčin musí být před

opětným zapnutím zjištěn důvod vypnutí a případná závada odstraněna.



(8) Po skončení práce pohyblivého zařízení musí být v případech

určených provozní dokumentací přívodní kabelové vedení odpojeno od

napětí nebo musí být bezpečnost práce a provozu zajištěna jinak.



§ 243



Práce na elektrickém zařízení



(1) Práce na elektrickém zařízení pod napětím,^63) kromě sdělovacích

zařízení, může být prováděna jen výjimečně. U zařízení nad 1 kV se za

práci pod napětím považuje i ověřování beznapěťového stavu.



(2) Před zahájením práce na elektrickém zařízení pod napětím musí být v

okruhu nejméně 1 metru odstraněn a, není-li to možné, zneškodněn

hořlavý prach.



(3) Při práci pod napětím na elektrickém zařízení, které není jiskrově

bezpečné, musí být v prostoru SNM dodrženy tyto podmínky:



a) před otevřením nevýbušného závěru musí být provedena kontrola

složení důlního ovzduší podle § 109 odst. 1 písm. c); zjištěná

koncentrace metanu musí být zaznamenána,



b) koncentrace metanu v prostoru SNM nesmí překročit 1 % a musí být po

dobu trvání práce kontrolována metanoměrem a zaznamenávána,



c) uhelný prach musí být v okruhu 5 metrů odstraněn a není-li to možné,

musí být zneškodněn; tato podmínka se musí dodržet i v prostorech SNP.



(4) V podzemí je na elektrickém zařízení nad 1 kV pod napětím dovoleno

jen ověřování beznapěťového stavu a fázování transformátoru a vedení, a

to jen v hlavních důlních rozvodnách, na plynujících dolech však jen v

hlavních rozvodnách zařazených jako prostor BNM. Na vypnutém a

nezajištěném elektrickém zařízení je dovoleno pracovat jen za podmínek

stanovených zvláštním předpisem. ^63) Jiné práce na elektrickém

zařízení nad 1 kV pod napětím jsou zakázány.



(5) Práce na elektrickém zařízení pod napětím mohou provádět pouze

určení pracovníci s kvalifikací nejméně pro samostatnou činnost. ^52),

^63)



(6) Další požadavky na zajištění bezpečnosti práce na elektrickém

zařízení stanovuje zvláštní předpis. ^63)



§ 244



Údržba elektrických zařízení



(1) Údržba elektrických zařízení musí být prováděna podle § 230 a

zvláštních předpisů.^64)



(2) Způsob, lhůty prohlídek, údržby a revizí elektrických zařízení určí

organizace v provozní dokumentaci.



(3) Při prohlídkách musí být kontrolováno, zda



a) elektrická zařízení a kabelové rozvody nejsou poškozeny nebo

nesprávně používány,



b) vyhovuje ochrana před nebezpečným dotykovým napětím (funkce hlídače

izolačního stavu, ochranné uzemnění, kryty apod.),



c) je kolem elektrického zařízení udržována čistota a pořádek,

dodržován volný prostor a jsou v dobrém stavu ochranné pomůcky a hasicí

přístroje.



(4) Při revizi trolejového vedení v podzemí musí být měřením a výpočtem

zjištěn úbytek napětí, který nesmí při jmenovitém zatížení přesáhnout

20 % napětí naprázdno.



(5) Na plynujících dolech II. třídy nebezpečí musí být nadproudové

ochrany pro napětí do 1 kV



a) zkoušeny před jejich uvedením do provozu a dále nejméně jedenkrát za

šest roků,



b) funkčně ověřeny před jejich uvedením do provozu a dále nejméně

jedenkrát za dva roky a po každém přemístění.



(6) Nadproudové ochrany u zařízení nad 1 kV musí být zkoušeny a funkčně

ověřeny před jejich uvedením do provozu a dále nejméně jedenkrát za tři

roky.



(7) Na reléových ochranách a automatikách musí být prováděny



a) primární zkoušky na elektrických zařízeních vysokého a velmi

vysokého napětí



1. při uvedení elektrického zařízení do provozu,



2. místo každé třetí sekundární zkoušky,



b) sekundární zkoušky



1. na elektrických zařízeních hlavních transformačních stanic vysokého

a velmi vysokého napětí jednou za rok,



2. u ostatních elektrických zařízení vysokého a velmi vysokého napětí

jednou za 2 roky,



3. u elektrických zařízení do 1 kV v rozsahu kontroly a ověření správné

funkce jednou za 3 roky.



(8) Nadproudová ochrana se zkouší ve všech článcích. Článek jistící

proti přetížení se zkouší vypnutím podle charakteristiky ochrany při

nastavení na jmenovitý proud spotřebiče. Článek jistící proti zkratu,

je-li jím ochrana vybavena, se zkouší při nejmenším proudu, při kterém

má podle údajů výrobce článek působit. Elektronické ochrany se zkouší

podle návodu výrobce.



(9) Pro zkoušky reléových ochran a automatik je organizace povinna

vypracovat provozní dokumentaci.



(10) U elektrického spínacího zařízení nad 1 kV provozní dokumentace

podle odstavce 2 určí způsob a lhůty prohlídek alespoň v tomto rozsahu:



a) vizuální prohlídku nejméně jednou za směnu v ražených důlních dílech

a porubech a nejméně jednou za týden u ostatních spínacích zařízení nad

1 kV,



b) ověření stavu izolace vestavěným testovacím zařízením u výkonového

vypínače nad 1 kV v ražených důlních dílech a porubech před každým

zapnutím výkonového vypínače a po každém vypnutí proudových ochran

zkratem nebo zemním spojením a nejméně jednou za dva měsíce u ostatních

výkonových vypínačů nad 1 kV,



c) ověření stavu izolace vestavěným testovacím zařízením u výkonového

stykače nad 1 kV v ražených důlních dílech a porubech po každém vypnutí

působením proudové ochrany zkratem a po každém působení relé

blokujícího zapnutí vývodního kabelu se sníženým izolačním stavem a

nejméně jednou za dva měsíce u ostatních výkonových stykačů nad 1 kV,



d) funkční zkoušky proudových ochran u spínacího zařízení nad 1 kV, a

to zkušebními tlačítky nebo softwarovým povelem jednou ročně v ražených

důlních dílech a porubech, ověření blokování zpětného zapnutí po

vybavení nadproudové ochrany nebo ověření blokovacího obvodu, který

zamezuje zapnutí vývodu se sníženým izolačním stavem nejméně jednou

ročně u zařízení v ražených důlních dílech a porubech a nejméně jednou

za tři roky u ostatních spínacích zařízení nad 1 kV,



e) otevření spínacího zařízení nad 1 kV a prohlídku po každém vypnutí

proudové ochrany zkratem, dále jednou ročně u zařízení v ražených

důlních dílech a porubech a nejméně jednou za tři roky u ostatních

spínacích zařízení nad 1 kV.".



§ 245



Kontrola izolačního stavu



(1) Hlídač izolačního stavu musí být v těch elektrických sítích, kde to

stanoví zvláštní předpis. ^67)



(2) Hlídač izolačního stavu elektrických sítí v podzemí nesmí být

vyřazen z provozu. Není-li zapojen na vypínání hlídané elektrické sítě

při poklesu izolačního stavu, musí tento pokles signalizovat do

dispečinku nebo jiného místa se stálou obsluhou.



(3) Elektrická síť může být po vypnutí hlídačem izolačního stavu

uvedena pod napětí po odstranění závady.



(4) V elektrické síti, kde je pokles izolačního stavu nebo zemní

spojení hlídačem izolačního stavu jen signalizováno, musí být při

vzniku zemního spojení neprodleně zahájeny práce na zjištění příčiny a

místa zemního spojení. Po dobu trvání zemního spojení musí být

zajištěna bezpečnost práce a provozu vhodnými bezpečnostními

opatřeními.



(5) Izolační stav elektrické sítě musí být kontrolován pomocí měřicího

přístroje zabudovaného v hlídači izolačního stavu nejméně jednou za

den; to neplatí pro sítě s příkonem do 1 kVA, u lignitových dolů do 3

kVA.



(6) Správnost funkce hlídače izolačního stavu včetně signalizace nebo

vypínání při poklesu izolačního stavu pod určenou hranici musí být

kontrolován pracovníkem s kvalifikací pro samostatnou činnost nejméně

jednou za týden.



(7) Je-li hlídač izolačního stavu v elektrických sítích do 1 kV zároveň

součástí zvýšené ochrany proti nebezpečnému dotykovému napětí na

neživých částech elektrických zařízení nebo ochrany proti zkratu, musí

zabezpečovat vypínání sítě.



(8) Po zjištění místa vzniku zemního spojení v elektrické síti nad 1 kV

musí být v prostorech SNM nebo SNP vadné elektrické zařízení ihned

vypnuto. Zařízení může být opětovně zapnuto až po odstranění závady.



(9) Je-li v podzemí použito proudových chráničů, přezkouší jejich

správnou funkci pracovník s kvalifikací pro samostatnou činnost nejméně

jednou za měsíc.



(10) Elektrická síť nesmí být provozována při poruše proudového

chrániče.



(11) Po vypnutí elektrické sítě proudovým chráničem může být tato

opětovně uvedena pod napětí po odstranění závady.



Oddíl třetí



Osvětlování



§ 246



Důlní osobní svítidla



(1) V podzemí, na povrchových pracovištích při manipulaci s výbušninami

a v místech s nebezpečím výbuchu plynů a prachu mohou být používána jen

důlní osobní svítidla ^29) přidělená organizací. Tato svítidla musí mít

požadovanou svítivost nejméně 10 hodin.



(2) Důlní osobní svítidla musí mít typové označení a evidenční číslo

organizace.



§ 247



Vybavení pracovníků osobními svítidly



(1) Pracovníci, kteří vstupují do podzemí a jsou podle § 4 odst. 9

vybaveni důlním osobním svítidlem, jsou povinni mít rozsvícené svítidlo

i na místech se stálým osvětlením.



(2) Pracovníci na povrchu, kteří pracují v prostorech s nebezpečím

výbuchu plynů nebo prachů anebo na tato místa docházejí, musí být za

tmy nebo snížené viditelnosti vybaveni důlními osobními svítidly.



(3) Ostatní pracovníci na povrchu, kteří vykonávají jinou pracovní

činnost na neosvětlených místech nebo vykonávají v rámci své činnosti

pochůzky, musí být za tmy nebo snížené viditelnosti vybaveni vhodnými

elektrickými svítidly.



§ 248



Přenosné světlomety



Osádkám na pracovištích, kde se vyžaduje prohlídka stropu, stěny nebo

svahu vyššího než 5 metrů, musí být přiděleny přenosné světlomety.



§ 249



Výdej a převzetí důlních osobních svítidel



(1) Důlní osobní svítidlo musí při výdeji odpovídat technickým

podmínkám, musí být čisté a uzamčené. Akumulátor musí být nabit na

předepsanou kapacitu.



(2) Přidělené důlní osobní svítidlo je pracovník povinen převzít ve

výdejně osobně. Při převzetí je povinen vyzkoušet jeho funkci a

přesvědčit se, zda není zjevně poškozeno. Při zjištění závady je

povinen požádat o výměnu svítidla.



(3) Důlní osobní svítidlo je pracovník povinen po ukončení práce

odevzdat osobně ve výdejně. Zjištěné závady, případně poškození

svítidla je povinen při odevzdání ohlásit určenému pracovníkovi.



§ 250



Počet důlních osobních svítidel a jejich kontrola



(1) Počet provozuschopných důlních osobních svítidel musí být v

lampovně nebo výdejně nejméně o 5 % vyšší, než je počet pracovníků,

kterým jsou přidělena.



(2) Důlní osobní svítidla určená pro báňské záchranáře musí být zvlášť

označena a odděleně uložena.



§ 251



Zacházení s důlními osobními svítidly



(1) Organizace je povinna pracovníky poučit, jak mají zacházet s

přiděleným důlním osobním svítidlem a jaké následky mohou nastat jeho

poškozením, neoprávněným otevřením nebo nedovoleným použitím.



(2) Pracovník je povinen důlní osobní svítidlo chránit před poškozením

a nesmí je otevírat ani opravovat.



(3) Pracovník odpovídá za stav důlního osobního svítidla od jeho

převzetí do odevzdání. Svévolná výměna důlních osobních svítidel mezi

pracovníky je zakázána.



(4) Zjistí-li pracovník na důlním osobním svítidle závady, které

znemožňují jeho bezpečné používání, nebo dojde-li k jeho poškození, je

povinen to ohlásit dozorčímu orgánu a vyměnit je za náhradní.



§ 252



Zřizování lampoven



(1) Pro vydávání a přijímání důlních osobních svítidel, nabíjení

akumulátorů a přípravu a doplňování elektrolytu musí být zřízena

lampovna. Používá-li se nejvýše 100 důlních osobních svítidel, mohou

být místo lampovny pro tyto činnosti použity místnosti určené

organizací. Tyto musí být vybaveny podle § 253 odst. 2 až 5.



(2) Organizace je povinna určit pracovníka odpovědného za provoz

lampovny.



§ 253



Vybavení lampovny



(1) Lampovna musí mít nejméně tyto místnosti:



a) pro výdej a příjem důlních osobních svítidel a nabíjení akumulátorů,



b) pro údržbu důlních osobních svítidel,



c) pro pracovníky lampovny.



(2) Místnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) musí mít přívod teplé

a studené vody a snadno omyvatelné stěny a podlahu. Podlaha musí být z

nepropustného materiálu odolného proti působení elektrolytu a se spádem

k odtokovému místu.



(3) Všechny místnosti lampovny musí být důkladně větrány. Větrání

místnosti pro nabíjení akumulátorů musí být tak účinné, aby koncentrace

vodíku v ovzduší nebyla větší než 0,5 %. Složení ovzduší je organizace

povinna kontrolovat nejméně jednou za 3 měsíce rozborem vzorku ovzduší

odebraným v nejnepříznivějším místě a době.



(4) Pracovní stoly, na kterých se čistí a plní důlní osobní svítidla,

musí mít horní desku potaženou omyvatelným materiálem odolným proti

působení elektrolytu.



(5) Všechny místnosti a zařízení lampovny musí být trvale udržovány v

čistotě, zejména musí být neprodleně odstraněn rozlitý elektrolyt.

Kouření a používání otevřeného ohně v lampovně je zakázáno.



(6) Místnost, kde se pracuje s elektrolytem, musí být dále vybavena

neutralizačním roztokem na poskytnutí první pomoci při poškození

pokožky a očí elektrolytem.



(7) V lampovně musí být na přístupném a dobře viditelném místě vyvěšeny



a) provozní řád lampovny a poučení o evidenci vydaných a vrácených

důlních osobních svítidel,



b) návod k používání důlních osobních svítidel,



c) tabulky se zákazy a příkazy podle této vyhlášky,



d) poučení o bezpečných pracovních postupech při práci s elektrolytem o

poskytování první pomoci.



Pracovníci musí být seznámeni s touto dokumentací.



§ 254



Příprava, doplňování a kontrola elektrolytu



(1) Přípravu, doplňování a kontrolu elektrolytu v akumulátorech mohou

provádět jen určení pracovníci, a to podle návodu výrobce svítidla.



(2) Pro přípravu elektrolytu a plnění akumulátorů se musí používat

zařízení, které zabraňuje rozstříkávání a rozlévání elektrolytu.



(3) Pro manipulaci s elektrolytem je organizace povinna přidělit

pracovníkům osobní ochranné pracovní prostředky, zejména ochranný štít,

zástěru a rukavice.



§ 255



Nabíjení akumulátorů



(1) Nabíjení akumulátorů musí být prováděno podle návodu výrobce a

kontrolováno měřicími přístroji.



(2) Důlní osobní svítidla musí být udržována tak, aby v prostoru

akumulátoru nebo svítidla bylo zabráněno nebezpečnému nahromadění plynů

vznikajících během nabíjení nebo při odplynění po nabíjení.



§ 256



Osvětlení pevnými svítidly



(1) Místa, pro která tato vyhláška stanoví stálé osvětlení, musí být

vybavena pevnými svítidly. Pevnými svítidly musí být vybaveny také

provozovny bez stálé obsluhy.



(2) Stav osvětlení pevnými svítidly musí odpovídat požadavkům světelně

technických parametrů ^68) musí být kontrolován.



(3) Svítidla musí být umístěna tak, aby byla přístupná pro údržbu a

čištění.



(4) Měření intenzity osvětlení musí být prováděno ve lhůtách určených

podle provozních poměrů pracoviště.



§ 257



Místa se stálým osvětlením na povrchu



(1) Stálé osvětlení v době provozu za tmy nebo snížené viditelnosti

musí mít



a) stálá pracoviště a ostatní místa, kde se zdržují pracovníci,



b) zařízení, která je třeba stále obsluhovat nebo která vyžadují stálou

kontrolu,



c) ostatní určená místa (přechody a přejezdy dopravních cest apod.).



(2) Osvětlení pracovních prostorů mobilních strojů s elektrickým

pohonem musí být zajištěno vlastními svítidly stroje.



(3) Ostatní mobilní stroje (buldozery, nakladače, jeřáby apod.) musí

být za tmy nebo snížené viditelnosti osvětleny tak, aby manipulace s

nimi a práce na pracovištích v jejich blízkosti byla bezpečná.



(4) Elektrické stanice a provozovny se stálou obsluhou, kde by při

selhání stálého osvětlení mohlo vzniknout nebezpečí úrazu, musí být

vybaveny nouzovým osvětlením. Toto osvětlení nemusí za tmy nebo snížené

viditelnosti svítit trvale, je-li zajištěno jeho samočinné zapnutí z

náhradního zdroje při poruše stálého osvětlení.



§ 258



Místa se stálým osvětlením v podzemí



(1) Stálé osvětlení v době provozu musí mít



a) náraziště jam a úpadnic,



b) nástupiště a jejich nejbližší okolí,



c) provozovny se stálou obsluhou,



d) místa na trati se strojní dopravou, která jsou ve směně stále

obsluhována,



e) stěnové poruby vybavené mechanizovanou výztuží,



f) ostatní určená místa.



(2) Strojovny těžších strojů a elektrické stanice se stálou obsluhou

musí být vybaveny nouzovým osvětlením. Toto osvětlení nemusí svítit

trvale, je-li zajištěno jeho samočinné zapnutí z náhradního zdroje při

poruše stálého osvětlení.



§ 258a



Osvětlení mobilních strojů v podzemí



(1) Mobilní stroj, s výjimkou dobývacího kombajnu a stroje poháněného

vzduchovou energií, může být provozován, jen pokud je vybaven vlastním

svítidlem pro osvětlení pracovního prostoru stroje.



(2) Mobilní stroj poháněný ze zdroje energie umístěného na tomto stroji

musí být vybaven koncovým červeným světlem a červenými odrazkami. Pokud

je stroj určen pro jízdu na vzdálenost větší než 50 m v obou směrech,

musí být vybaven bílým i červeným svítidlem a červenými odrazkami na

obou stranách stroje; lopatové nakladače nemusí tento požadavek

splňovat na lopatové straně.



(3) Mobilní stroj s konstrukční rychlostí jízdy vyšší než 20 km.h-1

musí být vybaven brzdovými světly.



Díl třetí



Strojní zařízení



Oddíl první



Důlní stroje



§ 259



Dobývací a razicí stroje



(1) Dobývací kombajny, pluhovací zařízení a razicí stroje musí být

vybaveny protiprašným zařízením a na plynujících dolech II. třídy

nebezpečí také zařízením snižujícím možnost zapálení metanu od řezného

orgánu stroje. Jejich provoz bez těchto zařízení je zakázán.



(2) Dobývací kombajn, který se pohybuje smykem po hřeblovém dopravníku

s úklonem větším než 9 stupňů nebo smykem po počvě s úklonem větším než

18 stupňů, musí být zabezpečen samostatným zajišťovacím zařízením,

které zamezí jeho ujetí. Ostatní dobývací kombajny musí být zabezpečeny

samostatným zajišťovacím zařízením v úklonu nad 3 stupně, není-li jiným

způsobem zabráněno jejich ujetí. Dobývací kombajn vybavený dvěma

tažnými vrátky nebo samostatnou brzdou nemusí být zabezpečován

samostatným zajišťovacím zařízením. Dobývací kombajn se může pohybovat

smykem po hřeblovém dopravníku, jen pokud je vybaven mechanizmem

zamezujícím jeho vypadnutí z tratě dopravníku.



(3) Řetěz nebo lano a jejich úchytná zařízení pro pojezd dobývacího

kombajnu musí mít trojnásobnou bezpečnost, tažné prvky pro pojezd

ostatních dobývacích a razicích strojů dvojnásobnou bezpečnost vzhledem

k největší síle vyvozené tažným zařízením.



(4) Prvky zajišťovacího zařízení musí mít nejméně šestinásobnou

bezpečnost vzhledem k tíhové složce potřebné k zadržení dobývacího

kombajnu. Vrátky, kladky a záchytné části zajišťovacího zařízení musí

být konstruovány s ohledem na jmenovitou nosnost tažného prvku. Kotvení

zajišťovacího zařízení musí odpovídat jmenovité nosnosti tažného prvku.

Musí mít 3 kotevní prvky samostatně upevněné k zajišťovacímu zařízení.

V případě poruchy některého prvku musí být provoz zastaven.



(5) Při použití zajišťovacího zařízení s plynulým brzděním musí brzdná

síla trvale vykazovat hodnotu vyšší než dvojnásobek tíhové složky,

která by mohla způsobit ujetí dobývacího kombajnu. Přípustná brzdná

dráha však může být nejvíce 0,4 m.



(6) Při provozu dobývacích a razicích strojů se nesmí pracovníci

zdržovat v nebezpečné blízkosti řezného orgánu stroje ani v prostoru

ohroženém nebezpečným rozkmitem tažného prvku. Při spouštění těchto

strojů musí nejdříve automaticky zaznít výstražné znamení výrazně

odlišené od provozních signálů a provozního hluku a teprve po uplynutí

nejméně 5, nejvýše však 15 sekund může dojít ke spuštění stroje.



(7) Při provozu dobývacího kombajnu musí být tažný prvek zajišťovacího

zařízení stále napjat a zajištěn proti nebezpečnému rozkmitu.



(8) Při provozu dobývacího kombajnu s místním ovládáním ve strmě

uložených slojích je obsluha povinna se zdržovat v určeném prostoru,

kde není ohrožena dobývacím kombajnem ani pádem horniny a ze kterého

může bezpečně sledovat a ovládat dobývací kombajn. Tento prostor určí

technologický postup.



(9) Při provozu dobývacích zařízení s dálkovým ovládáním je obsluha

povinna zdržovat se v místě, ze kterého může bezpečně sledovat a

ovládat dobývací zařízení. Toto místo určí technologických postup.



(10) Kromě povinností uvedených v § 226 je obsluha povinna prohlédnout

tažné prvky, jejich úchytná zařízení a kotvení v každé polovině směny.



(11) Tažné prvky dobývacích kombajnů a zajišťovacích zařízení je

povinen kontrolovat určený pracovník zejména s ohledem na stanovenou

bezpečnost nejméně jednou za 2 týdny.



§ 260



Mechanizovaná výztuž



(1) Mechanizovaná výztuž musí zajišťovat ochranu před pádem horniny a

bezpečný průchod pod stropnicemi sekcí, jakož i přístup obsluhující

osádky k ovládacím prvkům výztuže, dobývacího stroje i k dalším

zařízením. Tento průchod musí mít při dobývané mocnosti do 1,5 m

minimální šířku 0,7 m a minimální výšku 0,5 m, u mocnosti nad 1,5 m

minimální šířku 0,6 m.



(2) Páky hydraulických ovladačů sekce mechanizované výztuže musí být

mimo dobu ovládání nastaveny do nulové polohy. Sekce mechanizované

výztuže se mohou ovládat jen ze zajištěného prostoru, a to ze

společného ovládacího bloku nebo z bloků umístěných na sekcích

sousedících se sekcí, která se přesouvá.



(3) Sekce mechanizované výztuže ve strmých slojích musí být vybaveny

zařízením zamezujícím příčnému a podélnému pohybu stropnice. Jako

spojovací prvek nesmí být použito lano.



(4) Mechanizované výztuže pro strmé sloje musí být vybaveny průchodnými

ochrannými povaly, jejichž vzdálenost nesmí být větší než 10 m.



(5) U porubů vybavených mechanizovanou výztuží musí být nejméně jeden

provozuschopný náhradní zdroj tlakové kapaliny nebo dvě samostatná

provozuschopná čerpadla hydraulického agregátu.



(6) Mechanizovaná výztuž pro poruby s nebezpečím důlních otřesů musí

být vybavena zařízením pro pasivní zabezpečení pracovního prostoru před

účinky důlního otřesu.



(7) Mechanizovaná výztuž používaná pro zajištění vyrubaného prostoru

stěnového porubu o mocnosti nad 2,5 m musí být vybavena pilířovými

opěrkami, které musí být používány proti vyjíždění pilíře.



§ 261



Důlní bezkolejové stroje



(1) Důlní bezkolejový stroj musí být vybaven dvěma na sobě nezávislými

brzdovými systémy, z nichž alespoň jeden je nezávislý na chodu motoru.

Oba brzdové systémy musí mít na sobě nezávislá ovládací zařízení a musí

být ovladatelné ze stanoviště řidiče.



(2) Důlní bezkolejový stroj musí být vybaven dvěma podkládacími klíny

proti ujetí.



(3) Při provozu důlního bezkolejového stroje se pracovníci nesmí

zdržovat v dosahu nakládacího nebo jiného pracovního orgánu stroje.



(4) Přívěs důlního bezkolejového stroje musí mít vlastní brzdový

systém. Přívěs pro dopravu osob nesmí mít náběhový brzdový systém.



Oddíl druhý



Stroje pro zemní a stavební práce



§ 262



Rypadla a nakladače



(1) Řidič je povinen při rýpání pozorovat řez i pracovní plošinu a

sledovat, zda se neprojevují příznaky případného sesuvu hmot.



(2) Při zjištění nebezpečí sesuvu je řidič povinen zastavit rýpání,

odjet se strojem na bezpečné místo, upozornit ohrožené pracovníky a

vzniklou situaci ohlásit.



(3) Manipulovat s lopatou nad kabinou řidiče dopravního prostředku je

zakázáno.



(4) Lopata může být čištěna jen při vypnutém motoru stroje a na místě,

kde nehrozí nebezpečí sesuvu hmot. Lopata při tom musí být položena a

mít uzavřenou klapku. Řidič je povinen po vyčištění lopaty se

přesvědčit, zda pracovník, který čistil lopatu, je v bezpečné

vzdálenosti.



(5) Zavěšení břemene a manipulace s ním musí být prováděna podle

podmínek výrobce stroje.



(6) Při provozu rypadla nebo nakladače se nikdo nesmí zdržovat v dosahu

pracovního orgánu stroje. Pomocník řidiče (mazač) se může zdržovat jen

v místech a za podmínek určených řidičem nebo provozní dokumentací. Z

určeného místa se může vzdálit jen se souhlasem řidiče. Začátek a konec

své práce je povinen vždy sdělit řidiči.



(7) Stroje musí být vybaveny dvěma podkládacími klíny proti ujetí.



§ 263



Používání zemních a stavebních strojů v podzemí



V podzemí mohou být zemní a stavební stroje používány jen pokud splňují

požadavky této vyhlášky.



Oddíl třetí



Stroje a zařízení pro důlní dopravu



§ 264



Stroje a zařízení pro svislou dopravu v podzemí a úklonnou dopravu

pracovníků lanem



(1) Těžní stroje a dopravní zařízení pro svislou dopravu v podzemí musí

vyhovovat také požadavkům zvláštního předpisu. ^21)



(2) Požadavky na vrátky nebo pohonné stanice, lana, spojovací zařízení,

úvazky, lanovnice, dojezdové dráhy a návěštní zařízení pro dopravu

pracovníků lanem na úklonných dopravních cestách určí organizace.



§ 265



Vrátky



(1) Vrátek nebo pohonná stanice pro dopravu na úklonných dopravních

cestách musí mít odlehčovací brzdu.



(2) Hlavní ovládač (vypínač) nesmí být umístěn mezi dopravovaným

vozidlem a vrátkem nebo pohonnou stanicí.



(3) Vrátek a pohonná stanice musí mít ochranný kryt zamezující vtažení

končetiny mezi lano a buben nebo lano a kotouč.



§ 266



Lana a spojovací zařízení pro dopravu hmot



(1) Lano a spojovací zařízení používané pro dopravu hmot musí vykazovat



a) u vlečných a plenicích vrátků nejméně čtyřnásobnou počáteční

bezpečnost vzhledem k největšímu tahu vrátku,



b) u těžních vrátků nejméně šestinásobnou počáteční bezpečnost vzhledem

k největšímu tahu vrátku,



c) u pohonných stanic při dopravě nekonečným lanem nejméně

šestinásobnou počáteční bezpečnost vzhledem k největšímu tahu pohonné

stanice zvětšenému o předpětí v laně.



(2) Lano musí být odloženo, je-li podle vnějších známek zjevné, že se

jeho nosnost podstatně snížila, zejména



a) jsou-li dráty vnější vrstvy zeslabeny o více než polovinu svého

průměru,



b) přibývá-li nápadně počet zlomených drátů,



c) dosáhne-li celkový jmenovitý průřez viditelných zlomených drátů na

desetinásobku výšky vinutí pramenů v kterémkoliv úseku lana hodnoty

více než 20 % z celkového nosného průřezu lana,



d) při poškození lana (smyčka, uzel, vytlačená vložka apod.), které

nelze odstranit (zkrácením lana apod.).



(3) Spojovací zařízení se nesmí samovolně odpojit a musí být k lanu

připojeno úvazkem.



§ 267



Lanové kotouče a kladky



Volně zavěšený lanový kotouč a kladka musí mít zajištění proti

vypadnutí lana a 2 na sobě nezávislá kotvení.



§ 268



Visuté lanové dráhy v podzemí



(1) Dokumentace visuté lanové dráhy vypracovaná podle § 217 určí



a) rozmístění podpěrných kladek a jejich kotvení,



b) druh pohonu a jeho umístění,



c) provedení vratné a křivkové stanice,



d) průměr a druh lana,



e) bezpečnostní a návěštní zařízení.



(2) Zámek mezi nosičem sedačky nebo kontejneru a tažným lanem nesmí

dovolovat při přepravě prokluz.



(3) Pokud není tažné lano současně nosným, musí mít nosič sedačky nebo

kontejneru zachycovač zabraňující ujetí nosiče po nosném laně.



(4) Pohonná stanice visuté lanové dráhy musí mít automatickou brzdu,

která zastaví její pohyb i při nejnepříznivějším zatížení.



(5) V místech určených k obsluze lanové dráhy musí být kotouč, je-li

umístěn níže než 2 metry nad počvou, zajištěn proti nahodilému dotyku.

V místě náběhu lana na kladku nebo kotouč musí být ochranný kryt a

podle potřeby naváděcí zařízení.



(6) Zavěšený lanový kotouč na obsluhovací stanici musí být zajištěn

tak, aby nespadl ani v případě poškození jeho ložisek nebo čepu.



(7) Lanový kotouč napínacího zařízení musí být v krajních polohách

zajištěn proti vyjetí ze svého vedení.



§ 269



Důlní kolejové a závěsné lokomotivy



(1) Důlní kolejová a závěsná lokomotiva musí mít nejméně 2 nezávislé

brzdové systémy, z nichž alespoň jeden musí být nezávislý na chodu

motoru.



(2) Závěsná lokomotiva musí mít omezovač rychlosti, který uvede v

činnost bezpečnostní brzdu při překročení nejvyšší povolené rychlosti.



(3) Účinnost bezpečnostní brzdy závěsné lokomotivy musí být taková, aby

brzdná dráha nebyla delší než 15 metrů a zpoždění nebylo větší než 9,81

m.s-2.



(4) Účinnost provozní brzdy důlní kolejové lokomotivy musí být taková,

aby brzdná dráha nebyla při přepravě hmot delší než 40 metrů a při

přepravě osob delší než 20 metrů.



§ 270



Nosné vozíky závěsné dráhy a jejich spojovací táhla



(1) Spojovací táhlo musí mít nejméně čtyřnásobnou bezpečnost vzhledem k

největšímu statickému zatížení v průřezu namáhaném na tah a vzpěr. Oko

a místo spojení oka s nosným vozíkem nebo spojovacím táhlem musí mít

nejméně šestinásobnou bezpečnost.



(2) Spojovací táhlo pro přepravu osob nesmí mít přestavitelnou délku,

musí být barevně odlišeno od spojovacího táhla pro přepravu hmot a

nesmí se používat při přepravě hmot.



(3) Spojení táhla s vozíkem nebo závěsnou lokomotivou musí být

zajištěno proti samovolnému rozpojení.



§ 271



Brzdné vozíky závěsné dráhy



(1) Konstrukce brzdného vozíku musí zajišťovat jeho samočinné brzdění

při překročení nejvyšší povolené rychlosti v obou směrech jízdy. Brzdný

vozík se musí dát ovládat i ručně.



(2) Účinnost brzdění musí být taková, aby brzdná dráha nebyla delší než

11 metrů a zpoždění při přepravě osob nebylo větší než 9,81 m.s-2.



§ 272



Dokumentace zařízení závěsné dráhy



Dokumentace zařízení závěsné dráhy vypracovaná podle § 217 určí



a) umístění tratě v důlním díle se zřetelem na dodržení stanovených

mezer a průchodů,



b) druh a rozmístění nosných závěsů tratě a způsob jejich upevnění v

důlním díle,



c) zabezpečení tratě proti příčnému a podélnému posunutí,



d) rozmístění pohyblivých zarážek,



e) typ a umístění vrátku nebo pohonné stanice,



f) způsob a druh návěští a umístění návěštních a dorozumívacích

zařízení.



§ 273



Důlní vozy



(1) Spojka nebo jiné spojovací zařízení důlního vozu pro přepravu hmot

musí mít nejméně šestinásobnou bezpečnost a pro přepravu osob nejméně

desetinásobnou bezpečnost vzhledem k největšímu statickému zatížení v

tahu.



(2) Spojovací zařízení se nesmí samovolně rozpojit. Pro přepravu osob

musí být použito pevných táhel zajištěných proti samovolnému rozpojení.



(3) Vůz s čelními stěnami, který se může používat i k ruční dopravě,

musí mít na obou čelních stěnách chráněná držadla.



(4) Deformované nebo opotřebované spojovací zařízení musí být vyměněno.



(5) Během strojní dopravy nesmí být nádržkový vůz tlačen ani otevírán.



§ 274



Motorová vozidla a motorové vozíky



V podzemí mohou být používána motorová vozidla a motorové vozíky jen

pokud splňují požadavky této vyhlášky.



§ 275



Důlní pásové dopravníky



(1) Dopravní pás používaný v podzemí musí být z materiálu, který

nepodporuje šíření požáru.



(2) Před náběhem dopravního pásu na výsypný, pohonný a vratný válec

musí být stěrače, boční kryty a zábrany proti vtažení končetin.



(3) Spoj dopravního pásu musí být upraven tak, aby neohrožoval

pracovníky a omezoval propadávání drtě.



(4) Závěs pro zavěšení dopravníkové tratě musí mít nejméně čtyřnásobnou

bezpečnost vzhledem k největšímu statickému zatížení.



(5) Automaticky ovládaná souprava důlních pásových dopravníků musí

kromě § 219 splňovat také tyto požadavky:



a) před uvedením dopravníku do chodu musí být dáno návěští znějící

nejméně 5 sekund, které je slyšitelné po celé délce dopravníku,



b) zastavení dopravníku musí být možné z kteréhokoliv místa podél

dopravníku; blokovací lanko musí být dosažitelné od konstrukce

dopravníku a musí být označeno,



c) musí být zajištěno samočinné zastavení dopravníku při poruše,

zejména při přetržení a prokluzování pásu, přeplnění přesypných míst a

přehřátí elektrického motoru,



d) musí být signalizována nebezpečná teplota pohonné a vratné stanice.



(6) Důlní pásový dopravník pro přepravu osob musí splňovat dále tyto

požadavky:



a) dopravní pás musí mít šířku nejméně 0,8 m pro rychlost přepravy do

2,1 m . s-1 a nejméně 1,2 m pro rychlost přepravy větší; rychlost

přepravy nesmí překročit 2,5 m . s-1,



b) při úklonu větším než 6 stupňů musí mít pohon dopravníku brzdu,

která zabrání samovolnému pohybu dopravního pásu,



c) dopravní pás musí mít nejméně desetinásobnou bezpečnost vzhledem k

největšímu tahu v pásu,



d) závěs pro zavěšení dopravníkové tratě musí mít nejméně šestinásobnou

bezpečnost vzhledem k největšímu statickému zatížení,



e) dopravník, který nemá zařízení pro přepravu osob přes přesyp, musí

být ve vzdálenosti nejméně 10 metrů od přesypu vybaven zajišťovací

uzávěrou, která zastaví dopravník při najetí osoby do uzávěry. Při

obousměrné přepravě musí být uzávěry před i za přesypem. Mezi dopravním

pásem a spodním okrajem zajišťovací uzávěry může být mezera nejvíce 0,2

metrů,



f) podél dopravníku musí být v dosahu jedoucích osob blokovací lanko,



g) po dobu přepravy osob na důlním pasovém dopravníku nesmí být

navazující dopravníky v provozu, pokud nejsou určeny pro přepravu osob.



(7) Dopravníky musí být upraveny tak, aby nedocházelo ke spadávání

přepravovaného materiálu a k nežádoucímu tření. V místech, kde dopravní

větev je výše než 1,4 metru nad podlahou nebo počvou důlního díla, musí

mít boční hrazení.



(8) Přesypy a plnicí stanice musí být zhotoveny tak, aby sypná výška

byla co nejmenší. Přesypy hřeblových dopravníků musí být upraveny tak,

aby drť nebyla hrnuta pod dopravník. Místa s vývinem prachu musí být

vybavena protiprašným zařízením, které musí být v činnosti při přepravě

rubaniny.



(9) Hrozí-li nebezpečí stržení dopravního pásu větrem, musí být na

konstrukci dopravníků zabudovány ochranné oblouky nebo jiné vhodné

zařízení.



(10) Při natahování dopravního pásu lanem musí mít lano a spoj pásu s

lanem nejméně dvojnásobnou bezpečnost vzhledem k největšímu tahu

tažného zařízení.



§ 275a



Důlní hřeblové dopravníky



(1) Návěštním zařízením musí být vybaveny hřeblové dopravníky, které

nejsou z místa ovládání přehlédnutelné. Návěští musí znít nejméně 5

sekund před spuštěním dopravníku na ovládacích místech, u pohonné,

vratné a napínací stanice dopravníku, u přesypu a na dalších

nebezpečných místech. Nežádoucímu spuštění dopravníku musí být

zabráněno blokováním.



(2) Zastavení dopravníku musí být možné z kteréhokoliv místa podél

dopravníku.



Oddíl čtvrtý



Energetická a ostatní zařízení



§ 276



Kompresory pro výrobu stlačeného vzduchu



(1) Organizace je povinna určit technika odpovědného za stav a řízení

provozu kompresorů.



(2) Podmínky pro umístění a provoz kompresoru v podzemí určí organizace

v projektu a v provozní dokumentaci.



(3) Mezi kompresorem a vzdušníkem nebo tlakovzdušným rozvodem musí být

uzavírací armatura.



(4) Mezi uzavírací armaturou a pístovým nebo šroubovým kompresorem musí

být pojistný ventil a u turbokompresoru nebo rotačního kompresoru

zpětná klapka a přepouštěcí ventil.



(5) Turbokompresor musí mít zařízení, které upozorní obsluhu na

nedovolené zvýšení teploty stlačeného vzduchu za strojem a teploty

oleje a na pokles tlaku oleje. Ke sledování teploty stlačeného vzduchu

musí být na vhodných místech teploměry.



(6) U vícestupňového pístového kompresoru musí být na výtlačné straně

každého stupně tlakoměr a pojistný ventil.



(7) Pojistný ventil musí být nastaven tak, aby po jeho otevření nemohlo

nastat překročení přípustného provozního tlaku při jmenovitém výkonu

kompresoru o více než 10 %. Funkci pojistného ventilu je obsluha

kompresoru povinna kontrolovat nadlehčením nejméně jednou za týden,

technik odpovědný za stav a řízení provozu kompresorů přetlakem nejméně

jednou za rok při použití kontrolního tlakoměru.



(8) Na výtlačné straně kompresoru musí být tlakoměr a teploměr.



(9) Vzduch nasávaný kompresorem musí být filtrován. Filtry musí být z

nehořlavého materiálu.



(10) Nejvyšší teplota stlačeného vzduchu měřená v prostoru výtlačné

příruby kompresoru nesmí překročit 180 stupňů Celsia. U kompresorů s

příkonem do 75 kW může organizace povolit zvýšení teploty do 220 stupňů

Celsia.



(11) Voda používaná ke chlazení kompresoru, v mezistupňovém chladiči a

dochlazovači nesmí obsahovat hořlavé a toxické látky ani mechanické

nečistoty. Při vyšším obsahu látek způsobujících tvrdost vody musí být

voda chemicky upravena. Nejvyšší dovolená teplota chemicky neupravené

vody je 40 stupňů Celsia.



(12) Průtok chladící vody kompresorem musí být kontrolován.



(13) Obsluha je povinna vypouštět kondenzovanou vodu a olej z

mezistupňového chladiče, odlučovače, dochlazovače a vzdušníku ve

lhůtách určených provozní dokumentací.



(14) U kompresoru o výkonu nad 1000 m3.h-1 musí být sledován tlak na

každém stupni, teplota vystupujícího stlačeného vzduchu, tlak oleje,

teplota chladící vody na vstupu a výstupu a provozní údaje hnacího

zařízení. Zjišťované údaje musí být zaznamenávány nejméně jednou za 2

hodiny, pokud nejsou měřeny a zaznamenávány automaticky. U ostatních

kompresorů určí provozní dokumentace druh sledovaných údajů, lhůty

zjišťování a způsob jejich záznamů. Sledované údaje nemusí být

zaznamenávány, pokud kompresor splňuje požadavky § 219.



(15) U kompresoru, který splňuje požadavky § 219, je určený pracovník

povinen kontrolovat funkci automatiky a provozně zabezpečovacího

systému ve lhůtách a způsobem určeným provozní dokumentací.



(16) Jednotlivé části kompresoru a jeho příslušenství mohou být

demontovány jen tehdy, není-li v nich přetlak.



§ 277



Odlučovače, dochlazovače, vzdušníky a jejich spojovací potrubí



(1) Za objemovým kompresorem nebo skupinou propojených objemových

kompresorů musí být zabudován odlučovač kondenzované vody a oleje a

vzdušník, případně i dochlazovač. Odlučovač, vzdušník a dochlazovač

musí mít v nejnižším místě výpust.



(2) Odlučovač a dochlazovač musí být nejméně jednou za rok vyčištěn.

Vzdušník a příslušná spojovací potrubí musí být čištěny nejméně jednou

za 3 roky.



(3) Pokud je mezi objemovým kompresorem a vzdušníkem potrubí o průměru

větším než 200 milimetrů, musí být kontrolováno nejméně jednou za rok;

při tloušťce usazeniny nad 2 milimetry musí být potrubí vyčištěno.



§ 278



Tlakovzdušný rozvod



(1) Je-li teplota stlačeného vzduchu před vstupem do dolu vyšší než 60

stupňů Celsia, je organizace povinna určit opatření na ochranu

pracovníků před popálením.



(2) Těsnění potrubí mezi kompresorem a vzdušníkem a tam, kde je teplota

stlačeného vzduchu vyšší než 60 stupňů Celsia, musí být z nehořlavého

materiálu. Porušené těsnění musí být neprodleně vyměněno.



(3) Na nejnižších místech hlavního vzduchovodu a podle potřeby i u

odboček ke spotřebičům musí být vestavěny odlučovače, ze kterých musí

být kondenzovaná voda a olej vypouštěn. Odlučovače musí být také na

jednotlivých odbočkách z hlavního vzduchovodu u jámy.



(4) Hadice a její spoje s potrubím a zařízením musí odpovídat

nejvyššímu dovolenému pracovnímu přetlaku a musí být kladena tak, aby

netvořila ostré ohyby. Před připojením k zařízení musí být hadice

profouknuta stlačeným vzduchem.



(5) Hadice pro přívod stlačeného vzduchu do pohyblivého stroje musí být

zajištěna proti vytržení ze spoje.



(6) Práce na tlakovzdušném rozvodu pod tlakem je zakázána. Při práci na

tlakovzdušném rozvodu musí být příslušné uzavírací armatury zabezpečeny

proti nežádoucímu otevření.



(7) Profukují-li se stlačeným vzduchem trubky, hadice, nástavce nebo

jiné součásti, musí se postupovat tak, aby nikdo nebyl ohrožen.



(8) Na mapě tlakovzdušného rozvodu ^7) musí být vyznačeny délky a

světlosti potrubí a rozmístění tlakových nádob a armatur. V

kompresorovně musí být schéma tlakovzdušného rozvodu mezi kompresorem a

vzdušníkem.



§ 279



Vzduchové a plynové motory



Vzduchové a plynové motory musí mít zajištění proti vzniknutí cizích

těles do motoru a proti překročení jmenovitých otáček.



§ 280



Kompresory na zemní plyn a jejich rozvodná potrubí



Pro kompresory na zemní plyn a jejich rozvodná potrubí platí obdobně §

276 až 278 s tím, že těsnění rozvodného potrubí musí být z nehořlavého

materiálu a kompresory musí být dále vybaveny



a) automatikou, která zamezí překročení nejvyššího provozního tlaku na

výtlačné straně a poklesu provozního tlaku na vstupní straně pod

určenou mez,



b) kryty z nehořlavého materiálu,



c) automatickým hasicím zařízením.



§ 281



Kotle a jejich příslušenství



(1) Kotle na plynná a kapalná paliva musí být zajištěny tak, aby došlo

k samočinnému přerušení přívodu paliva do hořáku při nedovolené změně

provozního tlaku paliva a spalovacího vzduchu.



(2) Kotel s umělým tahem vytápěný plynem, kapalným palivem nebo uhelným

práškem musí být vybaven bezpečnostním zařízením, které při nedovolené

změně v dodávce paliva nebo při přerušení tahu spalin samočinně zastaví

i přívod paliva do hořáků.



(3) Hořák kotle pro spalování plynu nebo kapalného paliva musí být

vybaven hlídačem plamene a kotel s hořákem pro spalování uhelného

prášku zařízením pro zabezpečení stabilního hoření.



(4) Dvířka topeniště a nahlížecího otvoru do topeniště musí být za

provozu kotle zajištěna proti otevření způsobenému přetlakem ve

spalovacím prostoru.



(5) Přívod napájecí vody musí být proveden tak, aby nezpůsoboval rychlé

ochlazování stěn tlakového celku.



(6) Kotel s mechanickým roštem nebo s práškovým topením musí být

vybaven bezprašným odpopelňovacím zařízením.



(7) Odpopelňovací zařízení může být opravováno, jen je-li zařízení mimo

provoz a jen za stálého dozoru.



(8) Kontrolní dvířka u odpopílkovačů se nesmějí otevřít, pokud není

uzavřen uzávěr ve svodkách.



(9) Kotel umístěný mimo kotelnu musí být zabezpečen proti manipulaci

nepovolanými osobami.



§ 282



Parní kotle



(1) Parní kotel musí být vybaven



a) alespoň jedním tlakoměrem s vyznačením nejvyššího dovoleného

přetlaku, vodní smyčkou a trojcestným kohoutem nebo ventilem,



b) nejméně jedním přímým vodoznakem s označením nejnižší přípustné

hladiny vody v kotli (mimo průtočný kotel),



c) přetlakovým pojistným zařízením,



d) plnicí a vypouštěcí armaturou,



e) napájecím zařízením,



f) odvzdušňovací armaturou.



(2) Zařízením uvedeným v odstavci 1 písm. b) a d) nemusí být vybaveny

kotle na plynná a kapalná paliva, která mají trvalou kapalinovou náplň

vzduchotěsně uzavřenou v kotlovém tělese.



§ 283



Kapalinové kotle



(1) Kapalinový kotel musí být vybaven



a) otevřenou expanzní nádobou nebo jiným pojistným zařízením,



b) plnicí a vypouštěcí armaturou,



c) u kotlů se jmenovitým výkonem nad 50 kW i teploměrem a tlakoměrem.



(2) Kotel musí být vybaven zařízením, které samočinně vyloučí

překročení nejvyšší přípustné teploty kapaliny; kotel s ručním

přikládáním musí být pro tento účel vybaven signalizací nebo musí mít

stálou obsluhu.



(3) Odvzdušňovací a přepadové potrubí expanzní nádoby nesmí vyúsťovat

do venkovního prostoru.



§ 284



Práce uvnitř kotlů



(1) Před vstupem pracovníků do kotle musí být kotel bezpečně odpojen od

sousedních kotlů a odběrného potrubí; ostatní potrubí ústící do kotle

musí být uzavřena a zajištěna.



(2) Prohlídky a práce v kotli nebo topeništi musí být prováděny za

stálého dozoru pracovníkem vně kotle. Před uzavřením vík, dvířek apod.

a před uvedením do činnosti je nutno se přesvědčit, zda v kotli nebo

topeništi nikdo není.



(3) Před vstupem do tlakového celku kotle nebo topeniště musí být

prověřeno, zda jsou tyto prostory dobře vyvětrány a vyprázdněny a zda v

topeništi nehrozí pád struskových nebo popelových nánosů, případně

zdiva.



(4) Na části kotelního zařízení, ve kterém se pracuje, musí být

umístěny bezpečnostní tabulky.



§ 285



Kotelny



(1) V kotelně musí být provozní řád a schéma napájecího a parního

potrubí, případně potrubí na přívod paliva s vyznačenými délkami a

světlostmi potrubí.



(2) Do kotelny musí být zajištěn dostatečný přívod vzduchu pro

spalování a větrání.



(3) Na dveřích do kotelny musí být bezpečnostní tabulky.



(4) Kotelny s půdorysnou plochou větší než 150 metrů čtverečních musí

mít 2 únikové cesty, z nichž jedna musí vést přímo do volného prostoru.



(5) Popelna musí být vybavena přívodem vody ke škvárovým a popelovým

výsypkám a těsnými uzávěry na škvárových a popelových výsypkách s

bezpečným ovládáním a musí být dostatečně větrána.



§ 286



Potrubí na horkou vodu a páru



(1) Pro potrubí na horkou vodu a páru platí § 222 s těmito doplňky:



a) potrubí musí být uloženo a vedeno tak, aby se mohlo přizpůsobovat

změnám teploty,



b) musí být zabráněno popálení osob o potrubí.



(2) Práce na potrubí, v němž je horká voda nebo pára, je zakázána. Při

práci na potrubí musí být příslušné uzavírací armatury zabezpečeny

proti nežádoucímu otevření.



(3) Užívá-li se páry nižšího tlaku než je v parním kotli, musí být do

potrubí zabudován redukční ventil a do části potrubí s nižším tlakem

pojistný ventil, který odpovídá nejvyššímu pracovnímu tlaku v této

části potrubí. Způsob a lhůty kontrol redukčního a pojistného ventilu

určí provozní dokumentace.



(4) Na vhodných místech parního potrubí musí být zabudován odlučovač

vody.



§ 287



Chladicí zařízení důlních větrů



(1) Organizace je povinna určit technika odpovědného za stav a řízení

provozu chladicího zařízení důlních větrů.



(2) Dokumentace chladicího zařízení vypracovaná podle § 217 určí také

umístění chladicího zařízení s ohledem na vedení důlních děl, větrání

dolu a napojení na energetické a vodní zdroje.



(3) V chladicím zařízení v podzemí může být použito pouze nejedovaté,

nehořlavé a nevýbušné chladivo.



(4) Výfukové potrubí pojistného ventilu musí být těsné, chráněné proti

zamrznutí a vyvedeno do prostoru tak, aby pracovníci nebyli vyfukovaným

chladivem ohroženi.



(5) Chladicí zařízení důlních větrů musí být provedeno a udržováno tak,

aby nedocházelo k úniku chladiva. V provozním řádu chladicího zařízení

musí být určeny lhůty a způsob kontrol pojistného ventilu a chladicího

zařízení na případný únik chladiva.



(6) Skladovat chladivo v podzemí je zakázáno.



(7) U chladicího zařízení musí být lékárnička, dvoje pryžové rukavice a

dvoje přiléhavé brýle. Provozní řád určí jejich použití.



(8) Chladicí zařízení je povinen prohlédnout určený pracovník nejméně

jednou za den a zkontrolovat určený technik nejméně jednou za týden.



§ 288



Nestacionární chladicí zařízení důlních větrů



(1) Automatický provoz chladicího zařízení je dovolen, pokud zařízení

splňuje požadavky § 219 a pokud



a) automatika vypne zařízení při překročení nastavených hodnot



1. výtlačného tlaku chladicího kompresoru,



2. sacího tlaku chladicího kompresoru,



3. tlaku oleje pro mazání kompresoru,



4. teploty chlazené vody na výstupu z výparníku u nepřímého způsobu

chlazení,



b) chladicí zařízení je vybaveno termostatickým expanzním ventilem,



c) signalizace chodu je vyvedena do dispečinku nebo místa se stálou

obsluhou.



(2) Na chladicím zařízení musí být vyznačen druh použitého chladiva.



§ 289



Stacionární chladicí zařízení důlních větrů



(1) Stacionární chladicí zařízení důlních větrů s nepřímým způsobem

chlazení musí být umístěno v provozovně, která se nesmí používat k

jinému účelu.



(2) Výfukové potrubí pojistného ventilu musí být vyvedeno do

průchodního větrního proudu. Intenzita průchodního větrního proudu musí

být taková, aby největší množství chladiva vypouštěného pojistným

ventilem nesnížilo koncentraci kyslíku v důlním ovzduší pod 19 %.



(3) Při nadměrném úniku chladiva nebo havárii musí být umožněno vypnutí

chladicího zařízení z místa ve vtažných větrech mimo provozovnu a v

příslušné elektrické stanici.



(4) Na vstupu do provozovny chladicího zařízení musí být vyznačen druh

použitého chladiva.



§ 290



Vrtačky a vrtací kladiva



Při používání vrtačky a vrtacího kladiva je zakázáno



a) usměrňovat rukou vrták nebo vrtnou tyč,



b) používat elektrický pohon k otáčení vrtáku, který uvízl ve vývrtu,



c) vrtání s vyfukováním vrtné drtě a měli bez zneškodňování prachu,



d) odpojovat protiprašné zařízení.



ČÁST DEVÁTÁ



Chůze, doprava a skladování



Díl první



Cesty pro chůzi a dopravu



§ 291



Cesty pro chůzi



(1) Cesty pro chůzi jsou cesty v důlních dílech a ta místa na povrchu,

která jsou pro chůzi určena.



(2) Cesty pro chůzi musí být bez překážek, odvodněny a udržovány tak,

aby chůze po nich byla bezpečná. Cesty s úklonem větším než 30 stupňů

musí být vybaveny držadly a stupadly, případně schody. Pro cesty v

důlních dílech s úklonem větším než 45 stupňů platí také zvláštní

předpis. ^21)



(3) Jestliže jsou cesty pro chůzi v podzemí současně dopravními

cestami, musí být na těchto cestách vymezena doba chůze pracovníků.



(4) Chodit jinými cestami než cestami pro chůzi nebo dopravními cestami

mimo dobu vymezenou podle odstavce 3 mohou jen dozorčí orgány a ostatní

technici (§ 7 odst. 5) a ti pracovníci, kteří k tomu dostali od

dozorčího orgánu příkaz. Na dopravní cestě se nesmí zdržovat déle, než

je nezbytně nutné. Před setkáním s jedoucím vozidlem jsou povinni včas

ustoupit do průchodu na dopravní cestě (§ 292) nebo na jiné bezpečné

místo.



(5) V době vymezené pro chůzi podle odstavce 3 musí být na dopravních

cestách strojní doprava zastavena.



(6) Vstupy do důlních děl, která se nesmí používat pro chůzi, musí být

označeny zákazem vstupu nebo musí být vstupu do nich zabráněno jiným

způsobem.



(7) Mezi vozidly je dovoleno procházet jen když stojí a je mezi nimi ve

směru možného pohybu vzdálenost nejméně 2 metry.



(8) Cesty určené pro odchod pracovníků z části dolu ohrožené havárií

(záchranné cesty) musí být označeny s udáním směru ústupu a tam, kde to

vyžaduje havarijní plán, i s uvedením vzdálenosti.



(9) Cesty pro chůzi ve výšce větší než 1,5 metru a cesty podél

nebezpečných prohlubní musí mít na volných stranách zábradlí. Zábradlí

musí být pevné a dobře zakotvené. Vrchní madlo musí být upevněno ve

výšce 1,1 metru. Není-li k ohrazení použito zábradlí s plnou stěnou

(plech, pletivo, pažení s mezerami nejvíce 0,2 metru apod.), musí být

přibližně v polovině výšky upevněna další podélná tyč.



(10) Jestliže cesta pro chůzi vede nad jinou cestou nebo místem, kde se

mohou zdržovat pracovníci, musí mít u podlahy ochrannou lištu o výšce

nejméně 0,1 metru, není-li pádu předmětů z ní zabráněno jinak.



(11) Otvory a prohlubně na cestách pro chůzi musí být zakryty nebo

zajištěny tak, aby do nich nemohly spadnout osoby nebo předměty.



§ 292



Rozměry cest pro chůzi, přechody a průchody na dopravních cestách



(1) Cesty pro chůzi musí mít průřez o výšce v podzemí nejméně 1,8

metru, na povrchu nejméně 2,1 metru a šířce nejméně 0,75 metru. Tam,

kde v důsledku působení horských tlaků není tento požadavek splněn,

musí se neprodleně přistoupit k obnově určeného průřezu.



(2) Má-li se v podzemí současně s chůzí dopravovat lanem, musí být pro

chůzi zřízeno zvláštní oddělení s průřezem o výšce nejméně 1,8 metru a

šířce nejméně 1 metru, které musí být odděleno od dopravní cesty tak,

aby nemohlo dojít k ohrožení pracovníků vozidly nebo nákladem.



(3) Průchody mezi stabilními stroji musí mít průřez o výšce v podzemí

nejméně 1,8 metru, na povrchu nejméně 2,1 metru a šířce nejméně 0,6

metru.



(4) Průchody na dopravních cestách vybavených kolejovou tratí musí mít

do výšky v podzemí nejméně 1,7 metru, na povrchu nejméně 2,1 metru

šířku nejméně



a) 0,6 metru alespoň na jedné straně dopravní cesty,



b) 1 metr v nástupištích po celé délce vlaku na jedné straně tratě,



c) 0,6 metru na nárazištích a přilehlých seřadištích na obou stranách

tratě.



Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro průchody na dopravních cestách

vybavených kolejovou tratí o rozchodu 900 a 1435 milimetrů.



(5) Průchody požadované v odstavci 4 písm. a) nemusí být vybudovány,



a) jestliže je jízda vlaku včas signalizována stálým signalizačním

zařízením na trati, aby se osoby mohly včas vzdálit do výklenku nebo

jiného důlního díla. Výklenky musí být vybudovány v boku důlního díla a

musí mít nejmenší výšku 1,8 metru, nejmenší šířku 1 metr a nejmenší

hloubku 0,8 metru; vzájemná vzdálenost výklenků nesmí být větší než 50

metrů, nebo



b) když je na těchto tratích vyloučena jakákoliv chůze v době, kdy se

na nich přepravuje nebo když na nich stojí vozidla, nebo



c) když je na vícekolejových tratích zajištěno, že všechny koleje

nebudou současně zaplňovány vozy.



(6) Pro průchody na dopravních cestách vybavených závěsnými dráhami

platí odstavce 4 a 5, přičemž rozměry průchodů musí být dodrženy i při

obvyklých výkyvech přepravovaných vozidel. Obvyklý výkyv od svislé

roviny se počítá 10 stupňů, nejméně však 0,1 metru.



(7) Na přechodech přes dopravníky v podzemí, kromě porubů a dobývek,

musí být zhotoveny přechodové můstky o šířce nejméně 0,6 metru.

Přechodové můstky musí být vybaveny zábradlím a výška nad nimi musí být

nejméně 1,2 metru. U dopravníků do šířky unášecího prostředku 800

milimetrů mohou být přechodové můstky přerušené, jestliže je nad nimi

výška nejméně 1,6 metru a jsou vybaveny madly.



(8) Přechody přes dopravníky umístěné na povrchu musí být provedeny

podle zvláštního předpisu. ^69)



(9) Místa zmenšených průřezů cest pro chůzi musí být výrazně označena.

^70)



§ 293



Mosty, rampy, ochozy, lešení a žebříky pro chůzi



(1) Mosty, rampy, ochozy a lešení pro chůzi musí mít pevnou a rovnou

podlahu a musí být technicky řešeny na největší předpokládané zatížení.



(2) Mosty, rampy, ochozy a lešení musí být kontrolovány v určených

lhůtách.



(3) Žebřík musí být zajištěn proti podklouznutí nebo převážení. Horní

výstupní otvor nebo plošinu musí přesahovat nejméně 1,1 metru nebo musí

být do této výšky pevná madla. Za příčlemi musí být volný prostor

nejméně 0,18 metru.



(4) Použití převislého žebříku nebo žebříku jako přechodového můstku je

zakázáno.



(5) Žebříky se nesmí používat na vynášení nebo snášení břemen o

hmotnosti větší než 20 kg.



(6) Na témže žebříku nesmí vystupovat nebo sestupovat současně 2 nebo

více pracovníků.



(7) Je-li třeba žebřík nastavit, musí být obě části bezpečně spojeny. V

místě spojení nesmí být sklon žebříku ani vzdálenost mezi příčlemi

měněna.



§ 294



Dopravní cesty



(1) Dopravní cesty jsou cesty v důlních dílech a ta místa na povrchu,

která jsou určena pro dopravu osob, strojů nebo hmot. Za vodorovné se

považují dopravní cesty s úklonem do 35 mm.m-1. S větším úklonem až do

45 stupňů včetně jsou dopravní cesty úklonné. Dopravní cesty s úklonem

větším než 45 stupňů (jámy, komíny, šachtice apod.) se považují za

svislé.^21)



(2) Dopravní cesty musí být udržovány a značeny ^70) tak, aby

odpovídaly provozním podmínkám a přeprava po nich byla vždy bezpečná.



(3) Úseky dopravních cest, které slouží jako nástupiště, musí mít

upravenou počvu nebo plošinu.



(4) Dopravní cesty, které se křižují nebo sbíhají, musí být vybaveny

zabezpečovacím zařízením nebo musí být určena taková opatření, aby

nemohlo dojít ke srážce. Zabezpečovací zařízení musí být konstruováno

tak, aby i při poruše byla zajištěna bezpečnost práce a provozu.



(5) Křížení úzkorozchodné dráhy na povrchu dolu s komunikací se

silničním provozem vozidel je nutno označit dopravními značkami.^83)



(6) Prochází-li dopravní cesta nad jinou cestou nebo pracovištěm, musí

být zajištěno, aby nikdo nebyl ohrožen dopravními prostředky,

padajícími hmotami nebo předměty.



(7) Na dopravních cestách s nepřetržitou dopravou, přes které je nutno

přecházet, musí být zřízeny přechody (můstky, podchody apod.).



(8) Dopravní cesty, které se nesmí používat k chůzi v době přepravy,

musí být na místech přístupu k nim označeny zákazem vstupu nebo musí

být vstupu do nich zabráněno jiným způsobem.



(9) Na dopravních cestách s dopravou lanem se v době přepravy nesmí

zdržovat pracovníci, pokud tato cesta neodpovídá požadavkům § 292 odst.

2.



§ 295



Dopravní cesty s kolejovou tratí



(1) Před zavedením strojní dopravy musí být kolejová trať ^71)

znivelována. Lhůty dalších nivelací musí být určeny podle stavu

dopravní cesty.



(2) Konec kolejové tratě musí být zabezpečen proti ujetí vozidel.

Kolejové tratě určené pro strojní dopravu musí být označeny tabulkami

nebo návěštími.



(3) Jazyky výhybky při strojní dopravě nesmí být rovné a musí být v

krajních polohách zajištěny závažím výměníku, pružinou nebo jiným

způsobem. Dálkově ovládaná výhybka musí mít optickou kontrolu polohy.

Výhybka nesmí být umístěna na přejezdu kolejové tratě.



(4) Správná poloha točnic a přesuven musí být zajistitelná. Na tratích

se strojní dopravou se nesmí používat plošiny, točnice ani přesuvny.



(5) Na místech, kde jsou důlní vozy tlačeny do oblouku kolejové tratě

posunovači nebo jiným zařízením a kde by mohly vykolejit, musí být

vnitřní strana oblouku koleje vybavena vodicí lištou.



(6) Odstavce 3 až 5 neplatí pro kolejové tratě o rozchodu 900 a 1435

milimetrů. ^72)



§ 296



Umístění kolejových tratí a prostor pro obsluhu



(1) Mezi nejširšími částmi míjejících se vozidel na souběžných

kolejových tratích musí být mezera nejméně 0,2 metru.



(2) Mezera mezi výztuží, výstrojí, objekty, zařízením nebo uloženými

předměty a obrysem největšího vozidla včetně nákladu musí být nejméně

0,25 metru.



(3) Na dopravních cestách s kolejovými tratěmi, kde všechny tratě

bývají zaplněny důlními vozy a kde se důlní vozy spojují nebo rozpojují

ručně, musí mít každá kolejová trať na jedné straně prostor pro obsluhu

do výšky v podzemí nejméně 1,7 metru na povrchu nejméně 2,1 metru o

šířce nejméně 0,6 metru.



(4) Kolejové tratě o rozchodu 900 a 1435 milimetrů musí být umístěny

podle zvláštních předpisů. ^72)



§ 297



Zabezpečení úklonné dopravní cesty s kolejovou tratí při dopravě lanem



(1) Na úklonné dopravní cestě s kolejovou tratí při dopravě lanem,

kromě dopravy podstavníkem, musí být pohyblivé závory pod zhlavím, na

úpatí a na místech připojování a odpojování vozů k lanu. Při ražení

úpadnice určí vzdálenost pohyblivé závory od čelby technologický

postup.



(2) Závora pod zhlavím musí být umístěna tak daleko od zhlaví, aby při

zavřené závoře mohly být na úklonnou kolejovou trať spuštěny všechny

současně dopravované vozy. Umístění ostatních závor určí dopravní řád.



(3) Závora pod zhlavím musí být ovladatelná jen ze stanoviště obsluhy

vrátku nebo pohonné stanice. Obsluha musí mít volný výhled na místo

připojování a odpojování vozů. Jestliže výhled na toto místo není

možný, musí být mezi místem připojování a odpojování vozů a stanovištěm

obsluhy zajištěn vhodný způsob dorozumění. Ostatní závory ovládají

určení pracovníci.



(4) Na úpatí musí být pro obsluhu zřízen úkryt, ze kterého je možné

dávat návěští.



(5) Na úklonné dopravní cestě s kolejovou tratí při dopravě lanem,

kromě dopravy podstavníkem, se musí používat samočinně působící

záchytné zařízení. Od tohoto požadavku lze upustit, jestliže lano a

všechna spojovací zařízení vykazují nejméně desetinásobnou počáteční

bezpečnost vzhledem k největšímu tahu vrátku nebo pohonné stanice.

Záchytné zařízení svým provedením musí zajistit zachycený vůz proti

převržení nebo vykolejení.



(6) Při dopravě v úklonu větším než 15 stupňů musí být vozy vybaveny

pojistným zařízením proti převrácení.



(7) Náraziště s podstavníkovou dopravou musí být vybaveno ochranným

zařízením, kterým se zamezí vsunutí vozů na úklonnou dopravní cestu

dříve, než je podstavník přistaven a zajištěn proti pohybu. Na

podstavníku musí být aretační zařízení pro důlní vozy.



(8) Dopravuje-li se při ražení dovrchního důlního díla přes kladku,

určí způsob zajištění bezpečnosti práce a provozu technologický postup.



§ 298



Dopravní cesty se závěsnou dráhou



(1) Závěsnou dráhou mohou být vybaveny jen ty dopravní cesty, u kterých

nosnost výztuže a její stabilita nebo jiné uchycení nosných závěsů

tratě je dostatečné i s ohledem na zatížení dopravními prostředky a

přepravovanými hmotami.



(2) Výhybka a točnice závěsné dráhy musí být pevně spojeny s

navazujícími částmi tratě a zavěšeny na výztuž samostatnými závěsy.

Přesuvné části výhybky a točnice musí být v krajních polohách zajištěny

proti změně polohy a musí uzavírat neprůjezdnou větev tratě. Výhybky a

točnice musí zabraňovat sjetí vozidel a musí být opticky

kontrolovatelné z místa ovládání.



(3) Na konci tratě závěsné dráhy musí být koncový doraz.



(4) Výhybky tratě závěsné dráhy musí být ovladatelné z místa obsluhy

(kabiny řidiče, kabiny průvodčího, stanoviště vrátkaře apod.).



§ 299



Umístění tratě závěsné dráhy



(1) Na dopravních cestách se závěsnou dráhou musí být dodrženy mezery

podle § 296 odst. 1 a 2 i při obvyklých výkyvech vozidel (§ 292 odst.

6).



(2) Mezera mezi spodním okrajem vozidla a počvou musí být nejméně 0,1

metru.



(3) Při přejezdu nad jiným dopravním zařízením musí být mezera mezi

spodním okrajem vozidla a nejvíce vyčnívajícími částmi dopravního

zařízení nejméně



a) 0,1 metru, jestliže dopravní zařízení v době provozu závěsné dráhy

není v chodu,



b) 0,6 metru, jestliže dopravní zařízení v době provozu závěsné dráhy

je v chodu.



(4) V manipulačních prostorech včetně nakládacích a vykládacích stanic

musí být po celé jejich délce alespoň na jedné straně prostor pro

obsluhu o výšce nejméně 1,8 metru a šířce nejméně 1 metr.



§ 300



Pohyblivé zarážky tratí závěsné dráhy



(1) Na trati závěsné dráhy, kromě dopravy nekonečným lanem, musí být

pohyblivé zarážky



a) pod zhlavím a na místech připojování a odpojování lana,



b) na nakládacích, vykládacích a překládacích stanicích a na místech

spojování a rozpojování vozidel,



c) nad pracovištěm při ražení úpadnice ve vzdálenosti určené

technologickým postupem raženého důlního díla.



Na místech uvedených v písmenu b) může organizace na vodorovných

úsecích tratě určit jiný způsob zajištění vozidel proti ujetí.



(2) Pohyblivé zarážky musí být zhotoveny a umístěny tak, aby obsluha

mohla ze svého stanoviště ovládat a kontrolovat nastavení zarážky. Při

dopravě závěsnou lokomotivou musí být pohyblivé zarážky ovladatelné i

ze závěsné lokomotivy.



(3) Pohyblivá zarážka pod zhlavím na začátku úklonné tratě musí být

umístěna tak, aby při uzavřené zarážce mohla být na úklonnou trať

spuštěna všechna současně dopravovaná vozidla.



(4) Pohyblivá zarážka pod zhlavím musí být ovladatelná ze stanoviště

obsluhy vrátku nebo pohonné stanice nebo ze závěsné lokomotivy. Když

není možné kontrolovat nastavení zarážky ze stanoviště obsluhy vrátku

nebo pohonné stanice, musí ji ovládat určený pracovník z bezpečného

místa. V tomto případě musí být zabezpečeno spolehlivé dorozumívání

tohoto pracovníka s obsluhou vrátku nebo pohonné stanice.



(5) Na tratích závěsné dráhy s dopravou nekonečným lanem musí být

umístěny pohyblivé zarážky tak, aby nemohlo dojít k nebezpečnému ujetí

vozidel.



§ 301



Dopravní cesty s dopravníky



(1) Na dopravních cestách s dopravníky v podzemí musí být



a) mezera mezi konstrukcí dopravníku a výztuží na straně chůze nejméně

0,8 metru, na druhé straně nejméně 0,2 metru,



b) mezera nad horní větví dopravního pásu nejméně 0,6 metru, při

dopravě osob nejméně 0,8 metru,



c) mezera mezi spodní větví dopravního pásu nebo rotující částí a

počvou nejméně 0,2 metru,



d) výška dopravní větve pásu nad počvou nebo podlahou při dopravě osob

menší než 1,4 metru.



(2) Mezera mezi konstrukcemi souběžných dopravníků v podzemí musí být

nejméně 0,8 metru.



(3) Mezera mezi nejvíce vyčnívajícím okrajem vozidla kolejové nebo

závěsné dopravy a konstrukcí dopravníku musí být nejméně 0,2 metru.



(4) Ustanovení odstavce 1 písm. a) a b) platí i pro dopravní cesty s

hřeblovými dopravníky nebo žlabovými soupravami, které se po dobu delší

než 3 měsíce nepřekládají.



(5) Dopravníky na dopravních cestách na povrchu musí být umístěny podle

zvláštního předpisu. ^69)



§ 302



Dopravní cesty pro důlní bezkolejové stroje, stavební stroje, motorová

vozidla a motorové vozíky



(1) Mezera mezi výztuží, výstrojí, objekty, zařízením nebo uloženými

předměty a obrysem důlního bezkolejového stroje, stavebního stroje,

motorového vozidla, motorového vozíku nebo přepravovaného nákladu musí

být nejméně 0,6 metru. Nejsou-li řidič nebo přepravované osoby chráněny

konstrukcí stroje, musí být mezera zachována i od těchto osob.



(2) Opatření k zajištění bezpečnosti osob před couvajícími stroji určí

dopravní řád.



(3) Výsypná místa musí být chráněna proti přejetí stroje do výsypu

(zarážkou, zvýšeným okrajem sýpu apod.). Plocha okolo výsypného místa

nesmí mít spád k výsypnému místu. V podzemí musí být tato místa stále

osvětlena, na povrchu jen za tmy nebo snížené viditelnosti.



§ 303



Dopravní cesty pro dopravu samospádem



(1) Skluzy a spádová potrubí musí být zhotoveny, upevněny a navzájem

spojeny tak, aby nedocházelo k jejich výkyvům a ucpávání dopravovanými

hmotami.



(2) Otvor pro přísun hmot do skluzu, spádového potrubí a zásobníku musí

být vybaven zařízením umožňujícím zastavení přísunu hmot. Vypouštěcí

otvor skluzu, spádového potrubí a zásobníku musí mít spolehlivý uzávěr.



(3) Pohonná a vratná stanice talířového brzdiče musí mít 2 na sobě

nezávislá kotvení proti ujetí.



(4) Není-li pohonná stanice talířového brzdiče přímo spojena s prvním

žlabem, musí být pohyblivé části mezi pohonnou stanicí a prvním žlabem

kryty ochranným pažením.



(5) Mezi talířovým brzdičem a pilířem musí být ponechána ulička široká

nejméně 0,5 metru.



(6) Zařízení pro dopravu samospádem musí být upraveno tak, aby

neohrožovalo pracovníky pádem hmot.



(7) Stanoviště obsluhy zařízení pro dopravu samospádem musí být

osvětleno a umístěno tak, aby obsluha nebyla ohrožena dopravovanými

hmotami.



§ 304



Dopravní cesty pro dopravu visutou lanovou dráhou v podzemí



(1) Na dopravní cestě s visutou lanovou dráhou musí být mezery



a) mezi výztuží, výstrojí, objekty, zařízením nebo uloženými předměty a

nejvíce vyčnívající částí přepravovaného kontejneru, břemene nebo osob

nejméně 0,6 metru, a to při příčném výkyvu 10 stupňů; na osobu se musí

uvažovat šířka nejméně 0,6 metru.



b) mezi nejnižší částí přepravovaného kontejneru, břemene nebo opěrky

nohou sedačky a počvou nejméně 0,2 metru.



(2) V nástupištích musí být prostor s průřezem o výšce nejméně 1,8

metru, šířce nejméně 1 metr a délce nejméně 3 metry.



(3) V místech přejezdu nad jiným dopravním zařízením musí být dodrženy

mezery podle § 299 odst. 3.



(4) Po celé délce dopravní cesty musí být slyšitelné zvukové návěští

upozorňující na zahájení přepravy. V dosahu přepravovaných osob musí

být blokovací lanko pro zastavení přepravy.



(5) Při použití sedaček je nástup a výstup za chodu zařízení povolen

jen do rychlosti 1,5 m.s-1. Při používání odpojitelných sedaček musí

být na nástupišti vzdálenostní návěští.



§ 305



Prohlídky dopravních cest



(1) Dopravní cesty a jejich vybavení jsou povinni pravidelně prohlížet

určení pracovníci. Při prohlídkách musí být také ověřena funkce

návěštního a zabezpečovacího zařízení. Lhůty, způsob a rozsah prohlídek

určí dopravní řád.



(2) Před zahájením přepravy pracovníků musí být stav dopravní cesty

včetně nástupišť prohlédnut, a to nejméně jednou denně.



(3) Dopravní cesta a její vybavení musí být také prohlédnuty před

zahájením přepravy v místě, kde došlo k mimořádné události, a po takové

práci, která by mohla ovlivnit bezpečnost dopravy.



Díl druhý



Doprava



§ 306



Ruční doprava



(1) Ruční doprava důlními vozy a vozíky závěsné dráhy je dovolena na

vodorovných dopravních cestách; na úklonných dopravních cestách je

ruční doprava dovolena jen důlními vozy při úklonu do 50 mm.m-1 do

vzdálenosti 50 metrů, při větším úklonu, nejvíce 85 mm.m-1, jen do

vzdálenosti 20 metrů.



(2) Vozit se na důlním voze nebo vozíku závěsné dráhy, chodit při

dopravě před nimi nebo je nechat volně jet je zakázáno.



(3) Důlní vozy a vozíky závěsné dráhy mohou být přepravovány pouze

jednotlivě. Vzdálenost mezi jednotlivě přepravovanými důlními vozy nebo

vozíky závěsné dráhy mimo náraziště a plnící a výsypné stanice musí být

nejméně 20 metrů.



(4) U větrních a hrázových dveří, v obloucích kde není volný rozhled, a

na křižovatkách je vozač povinen jet pomalu a kromě toho na sebe

upozorňovat voláním, není-li jiné vhodné výstražné znamení.



(5) Důlní vůz nebo vozík závěsné dráhy se může pouze tlačit. Při

přepravě do svahu se důlní vůz může pouze táhnout.



(6) Jednotlivé důlní vozy, vozíky závěsné dráhy nebo části rozpojené

soupravy mohou být od sebe odtlačovány pouze jsou-li v klidu, a to jen

pákou nebo uchopením ze strany.



§ 307



Strojní doprava



(1) Zavedení strojní dopravy hmot schvaluje určený pracovník. Zavedení

dopravy osob schvaluje závodní dolu nebo jím pověřený pracovník.



(2) Organizace je povinna určit technika nebo techniky odpovědné za

řízení montáže, provozu a údržby zařízení jednotlivých druhů strojní

dopravy. Tito pracovníci musí mít nejméně úplné střední odborné

vzdělání strojního směru a nejméně dvouletou praxi.



(3) Odstavce 1 a 2 a § 308 až 312, § 317 odst. 1 a § 320 neplatí pro

dopravu na kolejových tratích o rozchodu 900 a 1435 milimetrů. ^72)



§ 308



Dopravní řád



(1) Pro strojní dopravu organizace vydá dopravní řád, který musí určit



a) dopravní cesty, stroje a zařízení,



b) značení dopravních cest (značky před sníženými místy, výhybkami,

křižovatkami, nebezpečnými místy apod.) a umístění návěštního zařízení,



c) místa pro nakládání, vykládání a překládání hmot, seřazování,

couvání a odstavování vozidel apod.,



d) dobu přepravy a dobu vymezenou pro chůzi,



e) dovolenou zátěž jednotlivých dopravních zařízení,



f) dovolenou rychlost přepravy,



g) pokyny pro připojování a odpojování vozidel a jejich zajištění proti

nežádoucímu pohybu, případně pro nakládání, vykládání a překládání

hmot,



h) způsob a použití návěští, jejich význam a způsob dorozumívání

obsluh,



i) bezpečnostní a provozní pokyny (pro současnou přepravu, chůzi při

současné přepravě, pro přepravu nářadí a předmětů, dopravu bez

průvodčího apod.),



j) opatření při přepravě výbušnin,



k) opatření při přepravě břemen zvláštních a při nehodách na dopravní

cestě,



l) lhůty, způsob a rozsah prohlídek dopravních cest a jejich vybavení,



m) rozsah prohlídek dopravního zařízení před zahájením přepravy.



(2) Dopravní řád pro dopravu osob musí dále určit



a) cesty pro přepravu osob,



b) rozmístění nástupišť,



c) dobu vymezenou pro přepravu osob na pracoviště a zpět,



d) pravidla chování osob při přepravě,



e) počet současně přepravovaných osob a rychlost přepravy,



f) povinnosti průvodčích a dohlížitelů a označení dohlížitelů,



g) podmínky pro současnou přepravu nářadí a předmětů.



(3) Dopravní řád pro speciální dopravu musí dále určit



a) způsob manipulace s břemeny a způsob zajištění břemen zvláštních ve

stabilní poloze, a to i při přepravě,



b) umístění břemene zvláštního na dopravním prostředku tak, aby jeho

těžiště bylo co nejníže a co nejblíže ke středu dopravního prostředku,



c) s ohledem na stav a podmínky dopravní cesty nejvýše přípustný počet

vozidel v soupravě, při speciální dopravě po závěsné dráze nejvýše

přípustnou hmotnost dopravní soupravy a počet a typ brzdných vozíků v

závislosti na tažné síle trakčního prostředku, největším úklonu závěsné

dráhy a dovoleném přitížení výztuže důlního díla,



d) vázací, popřípadě úchytné body a způsob bezpečného uložení a uvázání

břemen zvláštních na dopravní prostředek s určením těžiště

přepravovaných částí nebo součástí,



e) počet osob při dopravě a ohrožená místa (§ 17 odst. 2),



f) vázací prostředky a místo a způsob uložení, popřípadě zavěšení

břemenových nosníků a vázacích prostředků po dobu, kdy nejsou

používané, podmínky pro jejich odložení (§ 266 odst. 2) a podmínky

zakazující jejich používání.



(4) Dopravní řád pro speciální dopravu po pozemní dráze musí dále určit



a) způsob položení a ukotvení pozemní dráhy a jejího provedení, zejména

s ohledem na změny směru nebo úklonu důlního díla,



b) nejvýše přípustné měrné zatížení pozemní dráhy a jejích jednotlivých

částí nebo součástí s ohledem na únosnost počvy,



c) způsob zajištění dopravních prvků proti nežádoucímu rozpojení.



(5) Dopravní řád pro speciální dopravu smykem musí dále určit



a) způsob připojení tažných lan k dopravní plošině, popřípadě k

dopravovaným břemenům zvláštním a druh a provedení úvazků,



b) opatření pro případy přepravy přes náhlé změny směru ve svislé

rovině dopravní cesty a při dopravě v obloucích.



(6) Dopravní řád musí být vyvěšen na nástupištích, na stanovištích

obsluhy, v remízách, garážích a na odstavných místech.



§ 309



Povinnosti řidiče



(1) Řidič je povinen ovládat vozidlo ze svého stanoviště. Z jedoucího

vozidla nesmí sestoupit.



(2) Vozidlo nesmí zůstat na dopravní cestě bez dozoru, není-li

zajištěno proti uvedení do pohybu.



(3) Řidič je povinen při jízdě sledovat dopravní cestu. Hrozí-li

nebezpečí, musí snížit rychlost jízdy nebo zastavit. Spatří-li

pracovníky nebo jiné vozidlo, je povinen ztlumit světlo, dávat

výstražné znamení a přiměřeně snížit rychlost jízdy. Pokud řidič potká

pracovníky, kteří nemají možnost ustoupit do bezpečí, nebo má-li na

dopravní cestě překážku, je povinen včas zastavit. V jízdě může

pokračovat až tehdy, přesvědčí-li se, že další jízdou nikoho neohrozí.



(4) V podzemí je povinen řidič dát výstražné znamení před zahájením

jízdy, před vjezdem do nepřehledných míst, větrních a hrázových dveří a

jiných zúžených míst a vjezdem do nástupišť a stanic. Před těmito místy

a při manipulaci na seřadišti, nástupišti a v nakládací, vykládací a

překládací stanici je povinen včas přiměřeně snížit rychlost.



(5) Řidič nesmí přenechat řízení vozidla jiné osobě s výjimkou osob,

které zaučuje z příkazu organizace. Řidič může dovolit spolujízdu

pracovníka jen u těch dopravních prostředků, které jsou k tomu

uzpůsobeny výrobcem.



(6) Při rozjíždění je řidič povinen uvádět vozidla soupravy do pohybu

pozvolna a plynule.



(7) Jde-li průvodčí nebo pracovník určený k manipulaci s vozidly vedle

jedoucí soupravy, je řidič povinen jet nejvýše rychlostí jeho chůze a

musí ho sledovat.



(8) Řidič vozidla s elektrickým pohonem je povinen před manipulací s

trolejovým sběračem nebo před připojením nebo odpojením přívodního

kabelu vypnout hlavní vypínač vozidla.



(9) Vyřazovat blokovací prvky a brzdit protiproudem s výjimkou

nouzového brzdění je zakázáno.



(10) Řidič lokomotivy je povinen se také seznámit se záznamy o stavu

lokomotivy a dopravních cest. Na konci směny je povinen udělat záznam o

stavu lokomotivy.



§ 310



Návěštní zařízení



(1) Návěštní zařízení musí být při strojní dopravě zřízeno, jakmile se

obsluha dopravního zařízení nemůže spolehlivě dorozumět s pracovníky

zúčastněnými na dopravě. Při dopravě dopravníky musí být návěštní

zařízení zřízeno vždy, jsou-li dopravníky delší než 15 metrů a jejich

provozem mohou být ohroženi pracovníci.



(2) Návěštní zařízení musí být provedeno a umístěno tak, aby bylo

spolehlivé a jeho ovládání nebylo spojeno s nebezpečím. Současně musí

být zajištěna rozlišitelnost návěští pro více způsobů dopravy na jedné

dopravní cestě.



(3) U dvojité pohonné stanice se musí zvuková návěští výrazně lišit.



(4) U návěštního zařízení musí být umístěny tabulky s významem určených

návěští. Návěští "jedenkrát" může být používáno jen jako znamení k

zastavení.



(5) Obsluha dopravního zařízení je povinna před zahájením přepravy ve

směně se přesvědčit o správné funkci návěštního zařízení.



(6) Před zahájením přepravy lanem je obsluha povinna dát návěští na

místo, kam se má přepravovat, a počkat na zpětné návěští.



(7) Dopravní cesta s dopravou lanem musí být vybavena takovým návěštním

zařízením, aby z kteréhokoliv místa dopravní cesty bylo možno dát

návěští k zastavení dopravy. Po celé délce dopravní cesty musí být

slyšitelné zvukové návěští upozorňující na zahájení přepravy.



(8) Návěští musí být zřetelně slyšitelná i na nástupištích, ze kterých

jsou dávána.



(9) Obsluha může uvést zařízení do chodu nejdříve po 5 sekundách a

nejpozději do 30 sekund po obdržení návěští.



(10) Ruční návěští se dává na povrchu za dobré viditelnosti rozvinutým

červeným praporkem, v ostatních případech svítilnou s bílým nebo žlutým

světlem. Význam ručních návěští je uveden v příloze č. 1, která je

součástí této vyhlášky.



§ 310a



Dopravní návěští a předvěští



(1) K zabezpečení dopravní cesty s dopravou lokomotivou musí být v

místech určených touto vyhláškou zřízena návěští, případně předvěští.



(2) Tvar, popis a barevné provedení dopravních návěští se provede podle

přílohy č. 2, rozměry a úprava jednotlivých návěští včetně tvaru a

umístění symbolů podle přílohy č. 3, které jsou součástí této vyhlášky.



(3) Dotykové předvěští (např. zavěšené řetězy nebo pásy) se zřídí tam,

kde prostředí a podmínky znemožňují dobrou viditelnost nebo

rozlišitelnost návěští nebo v místě vjezdu do zúžených průřezů dopravní

cesty. Dotykové předvěští se zřizuje nejméně ve dvou párech vzdálených

od sebe 2 až 3 m o šířce shodné s šířkou lokomotivy, vozu pro dopravu

osob apod.



(4) Návěští "Výstraha" se umístí



a) v místech vjíždění vlaku do koncové stanice, náraziště a jiných

manipulačních prostorů,



b) před průjezdem vlaku seřadištěm vozů, překládací stanicí a násypným

zařízením,



c) v místech, kde se na dopravní cestě pracuje, a to s ohledem na délku

brzdné dráhy vlakové soupravy.



(5) Návěští "Snížený průřez" nebo "Zúžený průřez" musí být umístěna

tam, kde není dodržen průřez dopravní cesty, zejména před hrázovými

nebo větrnými dveřmi, případně přímo na nich a v místech násypného

zařízení.



(6) Návěští označující křižovatku tratí, výhybku, zatáčku, nástupní a

výstupní stanici musí být umístěna před dopravními místy určenými

dopravním řádem. Organizace stanoví, které výhybky a zatáčky musí být s

ohledem na bezpečnost a plynulost provozu označeny.



(7) Návěští "Dávej varovné signály" musí být umístěno tam, kde se

vykonává práce na dopravní cestě ve vzdálenosti určené dopravním řádem.



(8) Návěští "Zákaz vjezdu" uzavírá dopravní cestu nebo její úsek pro

jakýkoli způsob dopravy. Ve spojení s příslušnou tabulkou s textem může

také omezit provoz na této dopravní cestě pro určený (vymezený) způsob

dopravy.



(9) Návěští "Námezník" se umístí na seřadištích vozů kolejové dopravy,

v překládacích stanicích a na kolejích určených k odstavování vozů.



(10) Návěští "Zrušení předcházejících návěští" vymezuje konec příkazů,

výstrahy a zákazů daných návěštími č. 1 a 5 podle přílohy č. 2.



(11) Návěští pro trolejovou dopravu se umístí na zařízení trakčního

vedení.



§ 311



Spojování a rozpojování vozidel



(1) Ručně spojována a rozpojována mohou být jen stojící vozidla

kolejové a závěsné dopravy a jen po domluvě s pracovníkem, který by je

mohl uvést do pohybu. Ruční rozpojování za pohybu vozidel je dovoleno

jen tehdy, pokud je vhodným zařízením vyloučena nutnost nahýbání

pracovníka mezi vozidla a možnost převrácení vozidla na pracovníka. V

žádném případě nesmějí pracovníci vstupovat mezi důlní vozy nebo se

mezi ně nahýbat.



(2) Připojování a odpojování nekolejových přípojných vozidel na povrchu

musí být prováděno podle zvláštního předpisu.^ 73)



§ 312



Doprava osob



(1) Organizace je povinna na začátku a konci směny zajistit strojní

přepravu pracovníků na pracoviště a zpět, je-li délka souvislého úseku

dopravní cesty větší než 1,5 kilometrů nebo převýšení úklonné dopravní

cesty větší než 50 metrů a má-li se v daném úseku po dobu více než 2

měsíců přepravovat nejméně 24 pracovníků v jedné směně. Pro tuto

přepravu je organizace povinna vymezit dobu, ve které je na téže

dopravní cestě i na dopravních cestách navazujících zakázána jakákoliv

jiná přeprava.



(2) Po celé délce dopravní cesty musí být možný výstup z dopravního

prostředku.



(3) K dozoru při přepravě pracovníků musí být určen dohlížitel, který

svou funkci vykonává při nástupu a výstupu pracovníků. Funkce

dohlížitele může být spojena jen s funkcí průvodčího.



(4) Mimo dobu vymezenou pro přepravu pracovníků na pracoviště a zpět

mohou být osoby přepravovány jen za podmínek určených v dopravním řádu.



(5) Před zahájením přepravy osob je řidič povinen se přesvědčit, zda na

dopravní cestě nebyly zjištěny závady, případně zda zjištěné závady již

byly odstraněny.



(6) Pro každou soupravu musí být určen průvodčí. Průvodčí nastupuje do

soupravy poslední a to na určené místo, z něhož může ovládat návěštní,

případně i brzdné zařízení.



(7) Nastupovat do soupravy a vystupovat z ní je dovoleno jen na

nástupištích po zastavení soupravy.



(8) Při jízdě se osoby nesmějí vyklánět z vozidla ani vystrkovat

jakékoliv předměty. Ve vozidle jsou povinni zaujmout takovou polohu,

aby žádná část jejich těla nepřesahovala obrys vozidla.



(9) Podmínky pro dopravu osob lanem na úklonných dopravních cestách,

jakož i způsob a lhůty kontrol dopravních cest a jejich vybavení určí

závodní dolu nebo jím pověřený pracovník.



§ 313



Doprava hmot a předmětů



(1) Hmoty a předměty musí být na vozidlo ukládány tak, aby při

nakládání, překládání, přepravě nebo vykládání nedošlo k jejich

nežádoucímu pohybu.



(2) Vykládané hmoty a předměty musí být ukládány tak, aby nezasahovaly

do průjezdního průřezu dopravní cesty a současně nehrozilo nebezpečí

jejich převrácení, sesutí nebo pádu.



(3) Při ručním nakládání a vykládání musí být vozidlo zajištěno proti

nežádoucímu pohybu. Na vozidlo v pohybu je zakázáno ručně nakládat a

vykládat z něho jakékoliv hmoty nebo předměty, kromě sypkých hmot.



(4) Ručně mohou být vyklápěna pouze stojící vozidla zajištěná proti

posunutí a převrácení.



(5) Stoupat na vozidlo nebo jeho část při vyklápění je zakázáno.



(6) Výklopná a samovýsypná vozidla musí být zajištěna tak, aby se při

přepravě nemohla samovolně vyklopit nebo vyprázdnit a při vyklápění

převrátit. Vyklápění a vyprazdňování vozidel musí být prováděno tak,

aby hmotami nebyl nikdo ohrožen.



(7) Při přenášení a přepravě uzavřených radioaktivních zářičů mohou být

přítomny jen osoby, jejichž činnost je s touto přepravou spojena.

Radioaktivní zářiče mohou být přepravovány jen v prostředcích pro

přepravu osob, vyjma dopravy po pásových dopravnících. Přepravu

radioaktivních zářičů je nutné provádět přednostně.



§ 314



Speciální doprava



(1) Organizace vydá pro manipulaci s břemenem zvláštním také pracovní

pokyny. Tato provozní dokumentace musí obsahovat srozumitelné a

přehledné nákresy znázorňující způsob uložení, popřípadě zavěšení a

zajištění přepravovaného břemene zvláštního ve stabilní poloze.



(2) Speciální dopravu smí vykonávat jen pracovníci s nejméně dvouletou

praxí v důlní dopravě.



(3) Dopravní řád a pracovní pokyny musí vycházet ze závěrů z posouzení

zařízení pro dopravu břemene zvláštního a prvků dopravní cesty, zejména

z hlediska únosnosti závěsu závěsné dráhy, popřípadě únosnosti podkladu

dopravní cesty použité k dopravě, statické síly přitížení podle § 314a

odst. 5, úklonu dopravní cesty, hmotnosti a rozměrů břemene, stability

břemene s ohledem na jeho polohu a polohu jeho těžiště při přepravě a

posouzení potřebné ložní plochy dopravního prostředku a způsobu

upevnění břemene, a to v takovém rozsahu, aby nemohlo dojít k

nežádoucímu pohybu, sklopení nebo převrácení břemene.



(4) V úseku dopravní cesty, kde je prováděna speciální doprava, a v

bezprostředním okolí místa manipulace s břemenem zvláštním nesmí být

vykonávána žádná jiná činnost, ani se zde nesmí zdržovat žádná osoba

nezúčastněná na speciální dopravě.



(5) Speciální doprava se považuje za práci spojenou se zvýšeným

nebezpečím.".



§ 314a



Požadavky na speciální dopravu



(1) Před zahájením speciální dopravy prohlédne určený pracovník

zařízení určené ke speciální dopravě, zda není poškozeno nebo viditelně

opotřebeno nad dovolenou mez a zda odpovídá průvodní dokumentaci

výrobce, dopravnímu řádu a pracovním pokynům, a provede kontrolu

průjezdnosti dopravní cesty a vzhledem ke druhu speciální dopravy také

kontrolu:



a) kolejové tratě, zejména spojů a horizontálních a vertikálních

oblouků se zaměřením na stanovenou příčnou rovinnost, a výhybek,



b) závěsné dráhy a výztuže důlního díla z hlediska jejich stavu a

stability,



c) kvality a únosnosti počvy dopravní cesty s ohledem na hmotnost

přepravovaných břemen a způsob jejich přepravy a přitom ověří stav

pozemní dráhy, zejména spojení jednotlivých sekcí, stabilitu, ukotvení

a rovinnost dráhy a podle potřeby určí opatření k eliminaci nebezpečí

vyplývajícího z náhlé změny směru ve svislé i vodorovné rovině,



d) kvality a únosnosti počvy dopravní cesty s ohledem na hmotnost

přepravovaných břemen a způsob jejich přepravy smykem a ověří stav

dopravní cesty v důlním díle.



(2) Přepravu a manipulaci při speciální dopravě, při stejných a

opakovaných případech jen první přepravu a manipulaci, bude sledovat

určený pracovník podle § 307 odst. 2, který také vyhodnotí účinnost

bezpečnostních a technicko-provozních opatření při všech úkonech

speciální dopravy a podle výsledku zpřísní opatření stanovená dopravním

řádem a pracovními pokyny. O přijatých opatřeních uvědomí pracovníka

určeného podle § 307 odst. 1.



(3) Při speciální dopravě mohou být používány jen určené, popřípadě

podle odstavce 2 upřesněné dopravní a vázací prostředky.



(4) Při speciální dopravě po kolejové trati se musí při osovém zatížení

nad 60 kN používat tratě I. kategorie^71).



(5) Při přepravě břemen nadměrných hmotností po závěsné dráze musí být

použito dvou nebo více nosných vozíků nebo musí být použit břemenový

nosník, aby statická síla přenášená závěsem závěsné dráhy na výztuž

důlního díla nepřesáhla 40 kN, neurčuje-li provozní dokumentace hodnotu

nižší.



(6) Břemenové nosníky a vázací prostředky používané při přepravě musí

mít vyznačenu nosnost. Jejich používání musí být sledováno a evidováno.

V evidenčních záznamech se také zaznamenají výsledky jejich revizí a

zkoušek funkce provedených ve lhůtách stanovených výrobcem, a nejsou-li

stanoveny, pak ve lhůtách určených závodním dolu.



(7) Při speciální dopravě po pozemní dráze lokomotivy a tahače:



a) musí být vybaveny zajišťovacím zařízením proti nežádoucímu ujetí

soupravy nezávislým na chodu motoru nebo jinak zabezpečeny proti

nežádoucímu ujetí soupravy,



b) musí být vybaveny zajišťovacím, popřípadě jiným zabezpečovacím

zařízením trvale vykazujícím alespoň dvojnásobnou bezpečnost ve vztahu

k příslušné tíhové složce soupravy,



(8) Při speciální dopravě smykem je nutné



a) pro dopravu na dopravní plošině po zvláštním vedení vypracovat

projekt, který zohlední vhodnost geologických podmínek a vhodnost

počvy, a to jak pro stavbu, tak i údržbu zvláštního vedení, aby byla

omezena možnost výskytu náhlých změn směru vedení ve svislé rovině,

které by mohly způsobit ztrátu vedení dopravní plošiny,



b) používat vrátky s plynulým rozběhem.



§ 314b



Požadavky na úvazky, vázací prostředky a aretační prvky při speciální

dopravě



(1) Při speciální dopravě musí být tažné lano uchyceno k úvazku tak,

aby byla vyloučena jeho excentricita, ramena úvazku byla stejně dlouhá

a aby byla zajištěna bezpečnost každého ramene úvazku alespoň podle §

266 odst. 1.



(2) Dopravní plošina při dopravě smykem musí umožňovat použití vázacích

prostředků. Dopravní plošina při dopravě smykem po zvláštním vedení

musí být opatřena účinným vedením po celé dopravní trati tak, aby byla

stabilní a bylo zabráněno jejímu nežádoucímu natočení nebo převrácení

nebo ztrátě vedení.



(3) Řetězový úvazek musí být zhotoven tak, aby namáhání jednotlivých

řetězových článků odpovídalo nanejvýše jejich konstrukčnímu

dimenzování, aby poměr délky vázacího řetězu k rozteči uchycení řetězu

ke zvláštnímu břemenu byl v poměru 1,2 : 1 nebo větším a aby řetězové

články nebyly přitom namáhány jiným zatížením, než které bylo stanoveno

jejich výrobcem. Po každém použití řetězového úvazku při dopravě

břemene zvláštního musí být provedena vizuální kontrola jednotlivých

článků řetězu; v případě zjištění jejich nadměrného opotřebení nebo

poškození musí být příslušná část řetězu vyloučena z dalšího používání.



§ 315



Práce a odstraňování nehod na dopravních cestách



(1) Pracoviště a místo nehody na dopravní cestě musí být po dobu trvání

práce nebo odstraňování nehody označeno způsobem určeným v dopravním

řádu. Označení musí být umístěno ve vzdálenosti umožňující bezpečné

zastavení přijíždějících vozidel, a to na všech přístupech k pracovišti

nebo místu nehody.



(2) Při práci na dopravní cestě s trolejovým vedením musí být v

provozní dokumentaci určena i opatření na ochranu před úrazem

elektrickým proudem.



(3) Práce na úklonné dopravní cestě se nesmí provádět, pokud vozidla

(břemena) nebyla spolehlivě zajištěna proti ujetí nebo odstraněna z

úklonné dopravní cesty. Za spolehlivé se nepovažuje zajištění jen lanem

vrátku nebo lanem pohonné stanice.



§ 316



Zvedání vykolejených vozidel



(1) Vykolejené vozidlo může být zvedáno a nakolejováno jen prostředky

určenými v dopravním řádu.



(2) Vykolejené vozidlo musí být zajištěno proti ujetí. Současně musí

být zabráněno najetí dalšího vozidla na vykolejené vozidlo.



§ 317



Rychlost přepravy



(1) Rychlost přepravy kolejovými lokomotivami musí být určena podle

technických podmínek lokomotivy a stavu kolejových tratí. Přitom musí

být dodrženy požadavky § 269 odst. 4, případně § 320 odst. 9.



(2) Rychlost při přepravě závěsnými lokomotivami nesmí překročit 12

km.h-1.



(3) Rychlost přepravy lanem nesmí překročit



a) 1 m.s-1 při dopravě nekonečným lanem, používá-li se k připojení vozů

na lano zámků,



b) 2 m.s-1 v ostatních případech dopravy v podzemí.



(4) Rychlost přepravy při jiné strojní dopravě se řídí dopravním řádem

[§ 308 odst. 1 písm. f)].



§ 318



Podmínky pro dopravu lanem



(1) Lano musí být vedeno tak, aby se zabránilo jeho nadměrnému tření (o

trať dopravní cesty, o výztuž a výstroj důlního díla apod.) a aby při

připojování vozidel nebo při nahodilém průvěsu nemohlo zachytit jiná

vozidla nebo ohrozit pracovníky.



(2) Závora pod zhlavím může být otevřena teprve tehdy, jsou-li důlní

vozy připojeny k lanu na úklonné dopravní cestě, lano napjato a dáno

zpětné návěští z místa, do kterého se přepravuje.



(3) Ostatní závory mohou být otevřeny teprve těsně před průjezdem

důlních vozů.



(4) Závory mohou být otevřeny jen na dobu průjezdu.



(5) Je-li na úklonné dopravní cestě nebo v jejím okolí pracoviště,

které by mohlo být ohroženo ujetými důlními vozy nebo vozíky závěsné

dráhy nebo vymrštěným přepravovaným materiálem, může se přepravovat

teprve tehdy, až když se pracovníci těchto pracovišť zdržují na

bezpečném místě (ve výklenku, boční chodbě apod.).



(6) Odstavce 2, 3 a 4 platí i pro pohyblivé zarážky.



§ 319



Provoz vrátků a pohonných a vratných stanic pro dopravu lanem



(1) Vrátky a pohonné a vratné stanice pro dopravu lanem musí být

umístěny nebo chráněny tak, aby na ně nemohlo najet přepravované

vozidlo, břemeno nebo vyrovnávací závaží.



(2) Vrátek nebo pohonná stanice musí být bezpečně zakotveny způsobem

určeným provozní dokumentací, přičemž bezpečnost ukotvení musí být

nejméně 1,2 násobná vzhledem ke jmenovité pevnosti lana.



(3) Navíjené lano nesmí být usměrňováno rukou.



(4) Užívá-li se dvoububnového vrátku k přepravě je jedním lanem, musí

být druhé lano zajištěno na bubnu tak, aby jím nikdo nebyl ohrožen.



(5) Na bubnu vrátku musí při přepravě zůstat nejméně 3 závity lana.



(6) Stanoviště obsluhy vrátku škrabáku musí být chráněno proti švihu

lana při jeho případném přetržení a proti ujetí škrabákové lžíce.



§ 320



Doprava lokomotivami



(1) Doprava lokomotivami je přípustná do úklonu, který je určen

technickými podmínkami lokomotivy.



(2) Na přední čelní stěně lokomotivy musí být rozsvícen reflektor s

bílým světlem a na posledním vozidle soupravy nebo na zadní stěně

lokomotivy, jede-li sama, červené světlo; je-li souprava lokomotivou

tlačena, musí být vzadu na lokomotivě červené světlo a na čelní stěně

prvního vozidla svítidlo s bílým světlem. Jde-li před tlačenou

soupravou průvodčí, nemusí být na prvním vozidle svítidlo. Při posunu

na seřadišti nemusí být světla měněna. Místo červeného světla lze

použít jiný způsob označení konce soupravy schválený státní zkušebnou.



(3) Vozy s dlouhými břemeny nesmí být přepravovány bezprostředně za

lokomotivou.



(4) Při přepravě hmot může být souprava lokomotivou tlačena jen v

nezbytných případech a při posunu, a to pouze tehdy, když v soupravě

nejsou přepravována dlouhá břemena. Náklad vozidel nesmí řidiči

překážet ve výhledu.



(5) Při přepravě osob musí být souprava vždy tažena. V odůvodněných

případech při dopravě závěsnou lokomotivou může organizace povolit

tlačení vozidel, avšak v dopravním řádu musí být určeno, jak bude při

tom zajištěna bezpečnost práce a provozu.



(6) Tažení důlních vozů po vedlejší kolejové trati je přípustné jen v

seřadištích. Při této přepravě se nikdo nesmí zdržovat mezi lokomotivou

a taženými důlními vozy. Průvodčí nebo pracovník určený k manipulaci

musí jít v bezpečné vzdálenosti před soupravou. K tažení důlních vozů

mohou být používány jen určené spojovací prostředky.



(7) Pro současnou přepravu lokomotivami s jinou strojní dopravou musí

být v dopravním řádu určena opatření k zajištění bezpečnosti práce a

provozu.



(8) Do soupravy vozidel pro přepravu pracovníků nesmějí být zapojena

jiná vozidla kromě vozidel pro přepravu nářadí; ta však mohou být

zařazena jen na konci soupravy.



(9) Na kolejových tratích, kde je zajištěna viditelnost na vzdálenost

nejméně 80 metrů, může závodní dolu nebo jím pověřený pracovník povolit

brzdnou dráhu soupravy při přepravě hmot až 60 metrů a při přepravě

osob až 30 metrů. Tyto tratě musí být označeny příslušným návěštím.



(10) Naskakovat a seskakovat za jízdy z kolejové lokomotivy může jen

průvodčí a jen z provozně nezbytných důvodů, a to při rychlosti snížené

na rychlost chůze a jen na bezpečných místech. Řidič lokomotivy je

povinen při tom průvodčího sledovat.



§ 321



Doprava na závěsné dráze



(1) Před zahájením přepravy na úklonné trati závěsné dráhy musí být ke

každému samostatně přepravovanému vozidlu nebo každé soupravě vozidel

připojen brzdný vozík zabraňující ujetí vozidla nebo soupravy. Při

proměnlivém úklonu tratě při přepravě lanem musí být brzdný vozík

připojen na obou koncích soupravy.



(2) Při přepravě závěsnou lokomotivou na úklonné trati závěsné dráhy

musí být na konec soupravy připojen brzdný vozík zabraňující ujetí

vozidel přepravovaných lokomotivou. Při jízdě samotné lokomotivy, jejíž

brzdný systém je vybaven omezovačem rychlosti, se brzdný vozík nemusí

používat.



(3) Brzdný vozík nesmí být při přepravě vyřazován z funkce.



(4) Při přepravě osob na úklonné trati závěsné dráhy musí být z místa

průvodčího umožněno přímé zabrzdění soupravy.



(5) Pokud je zvedací zařízení součástí nosného vozíku, musí být

přepravované břemeno ve zvednuté poloze zajištěno.



(6) Při použití zvedacího zařízení, kterým je břemeno zvedáno nebo

spouštěno i s nosnými vozíky a s pohyblivou částí tratě závěsné dráhy,

musí být nosné vozíky na pohyblivé části tratě zajištěny tak, aby z ní

nemohly při manipulaci sjet. Pohyblivá část tratě závěsné dráhy musí

být ve své horní poloze zajištěna. Nosné vozíky na pevné části tratě

závěsné dráhy musí být zajištěny proti sjetí z tratě.



(7) U ostatních typů zvedacích zařízení musí být břemeno vždy zajištěno

proti sjetí z jejich zvedacích částí. Zvedací část musí být v koncových

polohách zajištěna.



§ 322



Doprava dopravníky



(1) Dopravník může být zaplňován jen tak, aby nedocházelo ke spadávání

přepravovaných hmot.



(2) Současně s rubaninou nesmí být přepravováno dřevo ani jiný

materiál. Přeprava dřeva nebo jiného materiálu musí být před zahájením

oznámena všem pracovníkům, kteří by touto přepravou mohli být ohroženi.



(3) Přepravované dřevo nebo jiný materiál může být z dopravníku

odebírán jen za zadní konec proti směru přepravy.



(4) Okolí pásových dopravníků musí být soustavně čištěno od napadaných

hmot. V místech, kde hrozí nebezpečí zachycení pohyblivými částmi

dopravníku nebo pád hmot z dopravníku, je čištění dopravníku a jeho

okolí za chodu zakázáno; může však být prováděno určenými

mechanizačními prostředky.



(5) Je-li dopravník v chodu, nesmí se na jeho konstrukci nikdo

zdržovat.



(6) Při přepravě osob je přeprava hmot zakázána a dopravní pás nesmí

být kluzký.



(7) Pro dopravu osob pásovými dopravníky musí být zřízeny bezpečné

nástupní a výstupní plošiny a upraveny přesypy. Plošiny musí být

bezpečně přístupné a opatřeny zábradlím podle § 291 odst. 9 a 10. Pokud

pro nástup a výstup není použit odklopný můstek, musí být na plošině

držadlo k ulehčení nástupu a výstupu. Přímo z plošiny musí být možné

zastavit dopravník.



(8) V době přepravy osob musí být důlní dílo osvětleno po celé délce

přepravy.



(9) Na blízkost výstupní stanice nebo místa s jízdou přes přesyp musí

být jedoucí osoba upozorněna návěštím ve vzdálenosti 15 až 20 metrů

před výstupní stanicí nebo přesypem.



(10) Při rychlosti větru nad 17 m.s-1 musí být chod pásového dopravníku

zastaven, pokud technické podmínky dopravníku neurčí jinak.



§ 323



Doprava škrabáky



(1) Doprava škrabáky je dovolena do úklonu 40 stupňů.



(2) V místě výsypu musí být v provozu účinné protiprašné zařízení

(odsávání, zkrápění apod.).



§ 324



Doprava samospádem



(1) Zásobníky vzniklé ražením důlních děl a skluzy nesmí být s výjimkou

čištění zcela vyprazdňovány.



(2) Hmoty v zásobníku a skluzu mohou být zvenku uvolňovány jen z

bezpečného místa určeným způsobem.



(3) Práce uvnitř zásobníku musí být prováděny za stálého dozoru.

Vstoupit do zásobníku se může jen shora po ověření nezávadnosti ovzduší

a zastavení plnění a odtěžování. Dopravní zařízení ústící do zásobníku

musí být zajištěno proti nežádoucímu uvedení do chodu. Pracovník uvnitř

zásobníku musí být jištěn dvěma pracovníky zvenku a musí být připoután

ochranným postrojem s tlumičem pádové energie k zajišťovacímu lanu.

Zajišťovací lano musí být stále napnuté. S pracovníkem uvnitř zásobníku

musí být udržováno stálé spojení.



(4) Spádové potrubí v jámě nesmí být použito pro skladování hmot.



Díl třetí



Skladování hmot a materiálů



§ 325



Společná ustanovení



(1) Umístění skládek a skladišť v ochranných pásmech musí být řešeno

podle zvláštních předpisů. ^74)



(2) Trvalé skladovací plochy musí být rovné, odvodněné, zpevněné a

označené bezpečnostními tabulkami se zákazem vstupu nepovolaných osob.



(3) Skladovací prostor musí mít výšku odpovídající způsobu skladování a

použité mechanizaci; prostor, kde se mají pracovníci pohybovat a

pracovat, musí mít výšku v podzemí nejméně 1,8 metru a na povrchu

nejméně 2,1 metru.



(4) Způsob skladování hmot a materiálů a šířka dopravních cest musí

odpovídat používané mechanizaci.



(5) Při skladování musí být zajišťován bezpečný přísun, ukládání a

odebírání hmot a materiálů.



(6) Skladovaný materiál musí být uložen tak, aby byla po celou dobu

skladování zajištěna jeho stabilita.



(7) Pracovníci, kteří mají pracovat v prostorech skladování, musí být

obeznámeni s rozdělením skladovacích prostorů pro jednotlivé druhy hmot

a materiálů a s podmínkami bezpečnosti práce a provozu při skladování.



§ 326



Skladování sypkých hmot



(1) Skládka vytěženého nerostu náchylného k samovznícení musí být

dostatečně vzdálena od ústí vtažného důlního díla a od pracovišť se

stálou obsluhou, nejméně však 60 metrů po převládajícím směru větrů.

Umístění skládek jiných nerostů, případně zemin musí být řešeno s

ohledem na možnost nepříznivého ovlivnění okolních pracovišť

škodlivinami ze skládky.



(2) Pro provoz skládky vytěženého nerostu, případně zemin musí být

vypracována provozní dokumentace, která určí bezpečnostní opatření pro

přísun, ukládání, skladování a odebírání hmot, zajištění a pohyb strojů

při práci na skládce a případná opatření proti samovznícení.



(3) Sypké hmoty mohou být volně ukládány plně mechanizovaným způsobem

do jakékoliv výšky, pokud jejich odebírání bude mechanizováno. Při

odebírání hmot musí být zamezeno vytváření převisů. Vytvoří-li se

stěna, musí být odběr upraven tak, aby výška stěny nepřesáhla 9/10

dovoleného dosahu nakládacího stroje.



(4) Při ručním ukládání a odebírání mohou být sypké hmoty skladovány

jen do výšky 2 metrů.



(5) Odebírají-li se sypké hmoty ručně nebo mechanickou lopatou, musí

být odběr upraven tak, aby nevznikaly převisy a výška stěny nepřesáhla

1,5 metru.



(6) Na skládce sypkých hmot se spodním odebíráním se pracovníci nesmí

zdržovat v nebezpečné blízkosti odběrného místa.



§ 327



Skladování materiálů



(1) Zařízení skládek a skladišť, případně opěrné konstrukce musí být

provedeny tak, aby umožňovaly ukládání, skladování a odebírání kusového

materiálu, kapalin a obalů v souladu s požadavky výrobce, případně

zvláštních předpisů. ^75)



(2) Konstrukční prvky, které by při skladování na sebe těsně dolehly a

nemají úchytné prvky, které by umožňovaly bezpečné uchopení, případně

zavěšení (oka, držadla apod.), musí být uloženy na podklady; kulatina a

vrstvené podklady nesmí být použity.



(3) Kusový materiál pravidelných tvarů může být skladován ručně do

výšky 2 metrů. Kusový materiál nepravidelných tvarů (kámen,

nepravidelné tvarovky apod.) může být v pevné hranici rovnán ručně do

výšky 1,5 metru.



(4) Oblé předměty (plechovky, láhve apod.) při zabezpečení stability

mohou být ručně ukládány na sebe do výšky 2 metrů. Roury, trubky a

kulatina musí být zajištěny proti sesunutí.



(5) Pytle se sypkým materiálem mohou být ručně ukládány do výšky 1,5

metru, při ukládání mechanizovaným způsobem do výšky 3 metrů. Okraje

hromad musí být zajištěny pomocným zařízením (opěrou, stěnou apod.)

nebo pytle uloženy v bezpečném sklonu a vazbě, u které nemůže dojít k

sesunutí pytlů.



(6) Nádoby s kapalinami musí být uzavřeny a uloženy tak, aby plnicí

(vyprazdňovací) otvor byl vždy nahoře. Sudy a podobné nádoby mohou být

ukládány nastojato jen v jedné vrstvě. Naležato mohou být ukládány ve

více vrstvách za předpokladu, že jednotlivé vrstvy budou vzájemně

stabilizovány, případně budou uloženy v konstrukci zabezpečující jejich

stabilitu.



(7) Otevřené nádrže musí být zajištěny proti pádu osob do nich.



(8) Kyseliny a jiné nebezpečné látky musí být skladovány v obalech s

označením druhu látky. Bezpečný způsob skladování určí organizace podle

druhu obalu.



(9) Upínání a odepínání vázacích prostředků při manipulaci s materiálem

se provádí ze země nebo z bezpečných plošin nebo podlah tak, aby vázání

nebylo prováděno ve větší pracovní výšce než 1,5 metru. Upínat a

odepínat vázací prostředky z povrchu skladovaného materiálu lze jen v

případě, kdy je vyloučen samovolný pohyb skladovaného materiálu.

Manipulace s materiálem je možná až poté, kdy se pracovník vzdálil na

bezpečné místo.



(10) Pro skladování a manipulaci s výbušninami, hořlavými kapalinami,

jedy a jinými nebezpečnými látkami platí také zvláštní předpisy. ^20),

^76)



(11) Organizace může skladovat radioaktivní zářiče jen v prostorách k

tomu účelu schválených.



ČÁST DESÁTÁ



Přechodná a závěrečná ustanovení



§ 328



Přechodná ustanovení



(1) Důlní díla, stavby, odvaly a zařízení uvedená do používání před

nabytím účinnosti této vyhlášky se mohou používat za předpokladu, že

vyhovují požadavkům obecně závazných právních předpisů platných v době

jejich uvedení do používání. Při rekonstrukci nebo generální opravě

musí být tato důlní díla, stavby a zařízení uvedeny do souladu s touto

vyhláškou, pokud při povolování těchto prací nebude určeno jinak.



(2) Organizace přezkoumá svá opatření k zajištění bezpečnosti práce a

provozu vydaná před nabytím účinnosti této vyhlášky a přizpůsobí je

této vyhlášce do 6 měsíců od nabytí její účinnosti.



(3) Povinnosti uvedené v § 6 odst. 4, § 8 odst. 5 druhé větě, § 189

odst. 8 poslední větě a § 224 odst. 5 se musí plnit nejpozději od 1.

ledna 1991.



§ 328a



Doložka vzájemného uznávání



Pokud tato vyhláška stanoví požadavky nad rámec požadavků stanovených

příslušnými předpisy Evropských společenství, neuplatní se tyto

požadavky na výrobky, které byly vyrobeny anebo uvedeny na trh v

některém členském státě Evropské unie nebo Turecku nebo mající původ v

některém ze států Evropského sdružení volného obchodu, který je

současně smluvní stranou dohody o Evropském hospodářském prostoru, za

předpokladu, že takový výrobek odpovídá



a) technickým předpisům, které jsou pro výrobu anebo uvedení na trh,

popřípadě pro používání tohoto výrobku v některém z těchto států

závazné,



b) technickým normám nebo pravidlům správné praxe, které jsou vydány

národním normalizačním orgánem nebo subjektem jemu na roveň postaveným,

v souladu s právními předpisy a požadavky státu, který je smluvní

stranou Evropského hospodářského prostoru,



c) mezinárodním technickým normám oprávněně používaným v některém z

těchto států, nebo



d) tradičním či inovačním výrobním postupům používaným v některém z

těchto států v souladu s jeho právními předpisy, pro které existuje

dostatečně podrobná technická dokumentace zajišťující, že tento výrobek

může být pro daný účel použití posouzen, v případě potřeby i na základě

doplňujících (nikoliv shodných) zkoušek výrobku, pokud tyto technické

předpisy, technické normy, pravidla správné praxe nebo postupy zaručují

míru ochrany oprávněného zájmu odpovídající míře této ochrany v České

republice.



§ 329



Výjimky



(1) Od ustanovení této vyhlášky je možné se odchýlit na nezbytnou dobu

v případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení při záchraně lidí nebo při

likvidaci závažné provozní nehody (havárie), pokud budou provedena

nejnutnější bezpečnostní opatření.



(2) Kromě případů uvedených v odstavci 1 se může organizace od

ustanovení této vyhlášky odchýlit se souhlasem Českého báňského úřadu a

za podmínek jím stanovených na návrh závodního dolu doložený potřebnými

náhradními opatřeními a doporučením příslušného orgánu společenské

kontroly. Návrh se předkládá prostřednictvím obvodního báňského úřadu,

a to jen v mimořádných případech a za předpokladu, že bude zajištěna

bezpečnost práce a provozu.



§ 330



Platnost rozhodnutí vydaných podle dosavadních předpisů



Rozhodnutí orgánů státní báňské správy vydaná podle dosud platných

předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu zůstávají v platnosti,

pokud orgán, který je vydal, nestanoví jinak.



§ 331



Zrušovací ustanovení



Zrušují se:



1. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 3. ledna 1971 č. j. 1/71, kterým

se vydává předpis o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o

bezpečnosti provozu v organizacích, pokud podléhají zákonu č. 41/1957

Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon) (reg. v částce 7/1971

Sb.).



2. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 13. března 1972 č. j. 1487/1972,

kterým se povoluje nahradit v některých případech předepsaný odběr

vzorků důlních větrů a jejich chemický rozbor indikací.



3. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 12. května 1980 č. j. 2700/1980

o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti provozu v

organizacích, které podléhají státnímu odbornému dozoru orgánů státní

báňské správy podle zákona České národní rady č. 24/1972 Sb., o

organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy (reg. v částce

26/1980 Sb.).



4. Výnos Českého báňského úřadu č. 7/1981 ze dne 29. června 1981 č. j.

4045/1981, kterým se mění výnos Českého báňského úřadu ze dne 3. ledna

1971 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti provozu v

organizacích, pokud podléhají zákonu č. 41/1957 Sb., o využití

nerostného bohatství (horní zákon) (reg. v částce 34/1981 Sb.).



5. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 17. června 1982 č. 5/1982 Ú. v.

ČSR, kterým se doplňuje výnos Českého báňského úřadu ze dne 3. ledna

1971 č. j. 1/1971, kterým se vydává předpis o bezpečnosti a ochraně

zdraví při práci a o bezpečnosti provozu v organizacích, pokud

podléhají zákonu č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní

zákon) (reg. v částce 21/1982 Sb.).



6. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 20. ledna 1983 č. 5/1983 Ú. v.

ČSR, kterým se mění výnos Českého báňského úřadu ze dne 3. ledna 1971

č. j. 1/1971, kterým se vydává předpis o bezpečnosti a ochraně zdraví

při práci a o bezpečnosti provozu v organizacích, pokud podléhají

zákonu č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon).



7. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 20. ledna 1983 č. 6/1983 Ú. v.

ČSR o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti provozu

při dopravě na závěsných drahách.



8. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 1. února 1985 č. j. 84/1985,

kterým se mění a doplňuje výnos Českého báňského úřadu ze dne 3. ledna

1971 č. j. 1/1971, kterým se vydává předpis o bezpečnosti a ochraně

zdraví při práci a o bezpečnosti provozu v organizacích, pokud

podléhají zákonu č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní

zákon) reg. v částce 7/1971 Sb., (reg. v částce 19/1985 Sb.).



9. Výnos Českého báňského úřadu č. 17/1985, kterým se mění výnos

Českého báňského úřadu ze dne 3. ledna 1971 č. j. 1/1971, kterým se

vydává předpis o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti

provozu v organizacích, pokud podléhají zákonu č. 41/1957 Sb., o

využití nerostného bohatství (horní zákon) (reg. v částce 36/1985 Sb.).



10. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 22. ledna 1986 č. j.

1060s/1985, kterým se mění a doplňuje výnos Českého báňského úřadu č.

j. 1/1971 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti

provozu v organizacích, pokud podléhají zákonu č. 41/1957 Sb., o

využití nerostného bohatství (horní zákon) (reg. v částce 4/1986 Sb.).



11. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 22. ledna 1986 č. j.

1060s/1/1985, kterým se mění a doplňuje výnos Českého báňského úřadu č.

4/1980 Ú. v. ČSR o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o

bezpečnosti provozu v organizacích, které podléhají státnímu odbornému

dozoru orgánů státní báňské správy podle zákona České národní rady č.

24/1972 Sb., o organizaci a o rozšíření dozoru státní báňské správy

(reg. v částce 4/1986 Sb.).



12. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 17. prosince 1986 č. j.

1903/1986, kterým se mění a doplňuje výnos Českého báňského úřadu ze

dne 3. ledna 1971 č. j. 1/1971, kterým se vydává předpis o bezpečnosti

a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti provozu v organizacích,

pokud podléhají zákonu č. 41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství

(horní zákon) (reg. v částce 7/1987 Sb.).



13. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 9. března 1987 č. j. 6385/1986,

kterým se doplňuje výnos Českého báňského úřadu ze dne 3. ledna 1971 č.

j. 1/1971, kterým se vydává předpis o bezpečnosti a ochraně zdraví při

práci a o bezpečnosti provozu v organizacích, pokud podléhají zákonu č.

41/1957 Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon) (reg. v

částce 11/1987 Sb.).



14. Výnos Českého báňského úřadu ze dne 27. prosince 1987 č. j.

6594/1987, kterým se doplňuje výnos Českého báňského úřadu ze dne 3.

ledna 1971 č. j. 1/1971 o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o

bezpečnosti provozu v organizacích, pokud podléhají zákonu č. 41/1957

Sb., o využití nerostného bohatství (horní zákon).



15. Nařízení báňského hejtmanství pro zemi Českou v Praze č. 720/1947

Ú. l., pro provoz hnědouhelných briketáren a závodů k výrobě

hnědouhelného prachu.



16. Vyhláška Ústředního báňského úřadu č. 263/1957 Ú. l., kterou se

upravují některé předpisy státní báňské správy.



§ 332



Účinnost



Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1989.



Příl.1



Ruční návěští







Příl.2



Dopravní návěští













Příl.3



Rozměry a úprava návěští









Vybraná ustanovení novel



Čl. II zákona 282/2007 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Kumulace funkcí závodního dolu, vedoucího větrání nebo pracovníka

pro řízení montáže, provozu a údržby elektrických zařízení pro více

dolů nebo s jinými funkcemi v plynujících dolech a také funkce

geomechanika v dolech s nebezpečím důlních otřesů musí být dány do

souladu s touto vyhláškou do šesti měsíců od nabytí její účinnosti.



2. Prostory plynujících dolů zařazené z hlediska nebezpečí výbuchu

metanu do nabytí účinnosti této vyhlášky jako prostory SNM 0 se

považují za prostory BNM.



3. Prostory plynujících dolů zařazené z hlediska nebezpečí výbuchu

metanu do nabytí účinnosti této vyhlášky jako prostory SNM 1, SNM 2

nebo SNM 3 se považují za prostory SNM.



4. Prostory uhelných dolů zařazené z hlediska nebezpečí výbuchu

uhelného prachu do nabytí účinnosti této vyhlášky jako prostory SNP 0

se považují za prostory BNP.



5. Prostory uhelných dolů zařazené z hlediska nebezpečí výbuchu

uhelného prachu do nabytí účinnosti této vyhlášky jako prostory SNP 1

nebo SNP 2 se považují za prostory SNP.



6. Požadavky § 231a odst. 4 musí být plněny nejpozději od 1. ledna

2012. To se nevztahuje na doly s vyhlášeným útlumovým programem a na

doly s předpokládaným ukončením těžební činnosti do 31. prosince 2013;

předpoklad ukončení těžební činnosti musí být doložen stanoviskem

obvodního báňského úřadu.



7. Požadavky § 231d musí být realizovány nejpozději do 31. prosince

2010. To se nevztahuje na doly s vyhlášeným útlumovým programem a na

doly s předpokládaným ukončením těžební činnosti do 31. prosince 2012;

předpoklad ukončení těžební činnosti musí být doložen stanoviskem

obvodního báňského úřadu.



Čl. III vyhlášky č. 35/2010 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Požadavek stanovený v § 231a odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 22/1989

Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při

hornické činnosti a při dobývání nevyhrazených nerostů v podzemí, ve

znění účinném ode dne účinnosti vyhlášky č. 35/2010 Sb., je nutno

naplnit



a) u nových a rekonstruovaných výkonových vypínačů, uvedených poprvé do

provozu po nabytí účinnosti této vyhlášky, do 30. června 2010,



b) u výkonových vypínačů, opakovaně instalovaných po nabytí účinnosti

této vyhlášky, do 30. června 2011,



c) u ostatních výkonových vypínačů do 30. června 2012.



2. Požadavky stanovené v § 15 odst. 3 vyhlášky č. 659/2004 Sb., o

bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu v dolech s

nebezpečím důlních otřesů, ve znění účinném ode dne účinnosti vyhlášky

č. 35/2010 Sb., je nutno naplnit do 31. prosince 2010.



1) § 2 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o

státní báňské správě, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb. a zákona ČNR

č. 542/1991 Sb.



1a)§ 3 písm. a) zákona ČNR č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.



1b) Směrnice Rady 92/104/EHS o minimálních požadavcích na zlepšení

bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců v povrchovém a hlubinném

těžebním průmyslu.



3) Např. ČSN 01 8012 Bezpečnostní značky a tabulky, ČSN 34 3510

Bezpečnostní tabulky a nápisy pro elektrická zařízení, ON 44 0090

Bezpečnostní značky a tabulky pro doly.



4) Zákon č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu.



§ 135 odst. 2 písm. b) a odst. 3 zákoníku práce.



Nařízení vlády České socialistické republiky č. 192/1988 Sb., o jedech

a některých jiných látkách škodlivých zdraví.



5) § 133 odst. 2 zákoníku práce.



5a) § 132a odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění

zákona č. 155/2000 Sb.



6) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební

zákon).



Vyhláška Českého báňského úřadu č. 104/1988 Sb., o racionálním

využívání výhradních ložisek, o povolování a ohlašování hornické

činnosti a ohlašování činnosti prováděné hornickým způsobem.



7) Výnos Českého báňského úřadu z 29. prosince 1987 č. 8/1987 o plánech

zdolávání závažných provozních nehod v hlubinných dolech (reg. v částce

4/1988 Sb.).



8) § 273 zákoníku práce.



9) Směrnice ministerstva zdravotnictví ČSR č.j. LP/1-265-19.5.70 o

změnách v posuzování zdravotní způsobilosti k práci (reg. v částce

20/1970 Sb.).



10) ČSN 05 0610 Svařování. Bezpečnostní ustanovení pro svařování

plamenem a řezání kyslíkem.



ČSN 05 0630 Bezpečnostní ustanovení pro svařování elektrickým obloukem.



ČSN 05 0650 Bezpečnostní předpisy pro svařování elektrickým obloukem.



10a) § 2 písm. a) vyhlášky č. 659/2004 Sb., o bezpečnosti a ochraně

zdraví při práci a bezpečnosti provozu v dolech s nebezpečím důlních

otřesů.



10b) § 3 odst. 2 vyhlášky č. 659/2004 Sb.



11) § 6 odst. 4 zákona ČNR č. 61/1988 Sb.



12) § 6 odst. 5 zákona ČNR č. 61/1988 Sb.



13) § 2 písm. b) vyhlášky č. 659/2004 Sb.



14) Vyhláška Českého báňského úřadu č. 56/1982 Sb., kterou se určují

obvody působnosti obvodních báňských úřadů.



15) Vyhláška Ústředního báňského úřadu a Ústředního geologického úřadu

z 31. ledna 1962 č. 1000/1962, o vedení a doplňování geologické

dokumentace (reg. v částce 42/1962 Sb.).



Výnos Českého báňského úřadu z 6. listopadu 1986 č. 1/1987 Ú. v. ČSR o

důlně měřické dokumentaci na hlubinných dolech (reg. v částce 27/1986

Sb.).



18) Metodický návod č. 33/1974 Věstníku ministerstva zdravotnictví

České socialistické republiky, zásady organizace a poskytování první

pomoci.



19) Vyhláška č. 104/1988 Sb.



20) Vyhláška Českého báňského úřadu č. 72/1988 Sb., o výbušninách.



20a) § 2 písm. b) vyhlášky č. 4/1994 Sb.



21) Výnos Českého báňského úřadu č. 12/1982 Ú. v. ČSR o bezpečnosti a

ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti provozu při svislé dopravě a

chůzi v organizacích podléhajících dozoru státní báňské správy (reg. v

částce 19/1983 Sb.), ve znění výnosu Českého báňského úřadu ze 7.

července 1986 č. 16/1986 Ú. v. ČSR (reg. v částce 18/1986 Sb.).



22) Vyhláška Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č.

5/1987 Sb., o dokumentaci staveb.



24) ON 44 8252 Výbuchuvzdorné uzavírací hráze.



24a) § 2 písm. d) vyhlášky č. 4/1994 Sb., kterou se stanoví požadavky

na provedení a stavbu objektů a zařízení pro rozvod a izolaci větrů a

uzavírání důlních děl, ve znění pozdějších předpisů.



24b) § 2 písm. a) vyhlášky č. 4/1994 Sb.



24c) § 4 písm. i) vyhlášky č. 298/2005 Sb., o požadavcích na odbornou

způsobilost při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým

způsobem a o změně některých právních předpisů.



25) ON 44 8112 Hrázové dveře. Bezpečnostní zásady.



ON 44 6451 Důlní výbuchuvzdorné hráze. Objekty hrázových dveří se

sádrovou výplní.



26) ON 44 6310 Větrní dveře.



27) ON 34 1611 Napájecí systémy důlních elektrických sítí a spotřebičů.



28) ON 44 6008 Stanovení součinitelů netěsnosti větracích lutnových

tahů.



ON 44 6009 Výpočet separátního větrání dlouhých důlních děl.



28a) Vyhláška č. 165/2002 Sb., o separátním větrání při hornické

činnosti v plynujících dolech.



29) Vyhláška Českého báňského úřadu č. 68/1988 Sb., o vybraných důlních

zařízeních.



29a) ČSN 83 0050 Odběr vzorků důlního ovzduší.



30) ČSN 44 6401 Zneškodňování usazeného uhelného prachu.



31) ČSN 44 6405 Odběr a rozbor vzorků inertního prachu a směsí uhelného

a inertního prachu.



32) ON 44 9104 Důlní požární vodovody. Všeobecná ustanovení.



35) Zákon České národní rady č. 133/1985 Sb., o požární ochraně.



Vyhláška ministerstva vnitra České socialistické republiky č. 37/1986

Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady o

požární ochraně.



35a) ČSN EN 730 Zařízení pro plamenové svařování. Zařízení používaná

při svařování, řezání a příbuzných procesech. Bezpečnostní zařízení pro

hořlavé plyny a kyslík nebo stlačený vzduch. Všeobecná specifikace,

požadavky a zkoušení.



36) ON 44 6478 Závodní požární skladiště. Technické požadavky.



37) Např. ON 44 6670 Sklady na hořlavé kapaliny a tuhá maziva v podzemí

hlubinných dolů, ON 44 2608 Prostorová důlní díla. Důlní remízy

vzduchových a dieselových lokomotiv, ČSN 07 8305 Kovové tlakové nádoby

k dopravě plynu. Technická pravidla.



38) Vyhláška Českého báňského úřadu č. 67/1988 Sb., o báňské záchranné

službě.



39) § 10 odst. 1 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb.



40) ČSN 44 6410 Plná vodní hráz. Všeobecné zásady.



41) § 10 odst. 6 zákona České národní rady č. 61/1988 Sb.



42) ON 44 2252 Důlní čerpací stanice.



43) Např. směrnice ministerstva zdravotnictví České socialistické

republiky - hlavního hygienika České socialistické republiky č. 40/1976

Sbírky hygienických předpisů o hygienických požadavcích na stacionární

stroje a technická zařízení (reg. v částce 20/1976 Sb.), směrnice

ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 65/1985

Sbírky hygienických předpisů o hygienických požadavcích na pojízdné

stroje (reg. v částce 7/1985 Sb.), ČSN 33 2030 Ochrana před

nebezpečnými účinky statické elektřiny, ČSN 34 1382 Zkoušení

elektrostatických vlastností materiálů a výrobků z nevodivých hmot.



44) ČSN 33 0300 Elektrotechnické předpisy. Druhy prostředí pro

elektrická zařízení.



ČSN 33 0330 Krytí elektrických zařízení. Předpisy a metody zkoušení.



ČSN 33 2310 Elektrotechnické předpisy. Předpisy pro elektrická zařízení

v různých prostředích.



ČSN 33 2320 Elektrotechnické předpisy. Předpisy pro elektrická zařízení

v místech s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů a par.



ČSN 33 2330 Předpisy pro elektrická zařízení v prostředí s nebezpečím

výbuchu hořlavých prachů.



ČSN 33 2340 Elektrická zařízení v prostředí s nebezpečím požáru nebo

výbuchu výbušnin.



ČSN 34 1010 Všeobecné předpisy pro ochranu před nebezpečným dotykovým

napětím.



ČSN 34 1410 Elektrická zařízení v podzemí.



45) Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu

č. 18/1987 Sb., kterou se stanoví požadavky na ochranu před výbuchy

hořlavých plynů a par.



46) Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu

č. 92/1985 Sb., o zajištění bezpečnosti práce u stabilních zásobníků na

sypké materiály.



46a) § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 170/1997 Sb., kterým se stanoví

technické požadavky na strojní zařízení, ve znění nařízení vlády č.

283/2000 Sb.



47) ČSN 83 2041 Pracovní ochrana. Ochranné kryty výrobních zařízení.

Všeobecné požadavky.



49) ČSN 33 3210 Elektrotechnické předpisy. Rozvodná zařízení. Společná

ustanovení.



50) ON 44 2608 Prostorová důlní díla. Důlní remízy vzduchových a

dieselových lokomotiv.



51) ON 44 5090 Důlní bezkolejová mechanizace. Technické požadavky.



52) Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu

č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění

vyhlášky Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č.

98/1982 Sb.



52a) Nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické

požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí

s nebezpečím výbuchu.



ČSN EN 1127-2 Výbušné prostředí - prevence a ochrana proti výbuchu -

Část 2: Základní koncepce a metodika pro doly.



53) Vyhláška ministerstva stavebnictví č. 77/1965 Sb., o výcviku,

způsobilosti a registraci obsluh stavebních strojů.



Vyhláška ministerstva vnitra č. 87/1964 Sb., o řidičských průkazech, ve

znění pozdějších předpisů.



ČSN 26 8805 Motorové vozíky. Provoz, údržba, opravy.



54) Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 16. listopadu 1979

č.j. 16 349/79 o pravidlech technického provozu vleček (reg. v částce

27/1979 Sb.).



ON 44 3066 Výcvik a zkušební řád pro pracovníky důlních drah (D - A2).



55) Výnos Českého báňského úřadu z 23. července 1981 č. 17/1981 Ú.v.

ČSR o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a o bezpečnosti provozu

pro vrtné a geofyzikální práce a pro těžbu, úpravu a podzemní

skladování kapalných nerostů a plynů v přírodních horninových

strukturách v organizacích podléhajících dozoru státní báňské správy

(reg. v částce 33/1981 Sb.), ve znění výnosu Českého báňského úřadu č.

18/1986 Ú.v. ČSR (reg. v částce 18/1986 Sb.).



56) ČSN 34 1090 Předpisy pro prozatimní elektrická zařízení.



56a) Čl. 312.2 ČSN 33 2000-3 Elektrotechnické předpisy - Elektrická

zařízení - Část 3: Stanovení základních charakteristik.



Čl. 413.1.5 ČSN 33 2000-4-41 Elektrotechnické předpisy - Elektrická

zařízení - Část 4: Bezpečnost - Kapitola 41: Ochrana před úrazem

elektrickým proudem.



56b) Čl. 312.2 ČSN 33 2000-3.



Čl. 413. N6.3 ČSN 33 2000-4-41.



56c) Čl. 312. 2 ČSN 33 2000-3.



Čl. 413. N6.1 ČSN 33 2000-4-41.



56d) Například ČSN 33 3201 Elektrická instalace nad AC 1 kV.



57) ČSN 34 1410.



58) ČSN 33 2320.



60) ČSN 33 3210.



ČSN 33 3220 Elektrotechnické předpisy. Společná ustanovení pro

elektrické stanice.



ON 44 0420 Důlní rozvodny a transformační stanice.



60a) ČSN 33 2000-4-41.



61) ČSN 33 2200 Elektrotechnické předpisy. Elektrická zařízení

pracovních strojů.



62) ČSN 34 3510.



63) ČSN 34 3100 Bezpečnostní předpisy pro obsluhu a práci na

elektrických zařízeních.



64) Např. ČSN 34 3800 Revize elektrických zařízení a hromosvodů, ČSN 34

3880 Revize elektrického přenosného nářadí v provozu. Bezpečnostní

opatření, ČSN 34 3881 Revize přenosného elektromechanického nářadí

třídy II. a III. v provozu.



65) ČSN 34 1610 Elektrický silnoproudý rozvod v průmyslových

provozovnách.



67) ČSN 34 1010.



ČSN 34 1410.



68) ČSN 36 0010 Měření světla. Kmenová norma.



ČSN 36 0035 Denní osvětlování budov.



ČSN 36 0050 Osvětlování hlubinných dolů.



ČSN 36 0451 Umělé osvětlení průmyslových prostorů.



69) ČSN 26 0003 Transportní zařízení. Projektování, konstruování a

montáž.



70) ON 44 0092 Důlní dopravní návěstí.



71) ČSN 44 5004 Úzkorozchodné tratě v hlubinných dolech.



72) ON 44 3061 Návěštní předpisy pro důlní dráhy (D-D1).



ON 44 3062 Dopravní předpisy pro důlní dráhy (D-D2).



73) Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 88/1980 Sb., o

bezpečnosti práce a technických zařízení při provozu silničních

vozidel, ve znění pozdějších předpisů.



74) Např. zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny

(elektrizační zákon), zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích

(silniční zákon), zákon č. 51/1964 Sb., o dráhách, ve znění zákona č.

104/1974 Sb., zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, zákon č.

138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).



75) Např. ČSN 07 8304 Kovové tlakové nádoby k dopravě plynů. Provozní

pravidla, ČSN 26 9030 Skladování. Zásady bezpečné manipulace, ČSN 26

9101 Palety a nástavby palet. Zásady bezpečné manipulace, ON 49 0650

Uskladňování řeziva pro přirozené sušení, ON 49 0811 Bezpečnostní

předpisy pro sklady kulatiny a řeziva.



76) Např. nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., vyhláška č. 59/1972 Sb.,

ČSN 65 0201 Hořlavé kapaliny. Provozovny a sklady, ON 44 6670.



77) Bod 1.7.4 přílohy č. 2 nařízení vlády č. 24/2003 Sb., kterým se

stanoví technické požadavky na strojní zařízení.



Bod 1.0.6 přílohy č. 2 nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví

technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v

prostředí s nebezpečím výbuchu.



79) § 2 písm. a) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na

výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.



80) Zákon č. 22/1997 Sb.



80a) § 12 vyhlášky č. 165/2002 Sb.



81) § 30 výnosu Českého báňského úřadu č. 8/1987 ze dne 29. prosince

1987 o plánech zdolávání závažných provozních nehod v hlubinných dolech

(reg. v částce 4/1988 Sb.).



82) § 6 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 340/1992 Sb., o požadavcích

na kvalifikaci a odbornou způsobilost a o ověřování odborné

způsobilosti pracovníků k hornické činnosti a činnosti prováděné

hornickým způsobem a o změně některých předpisů vydaných Českým báňským

úřadem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti

provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem.



83) Vyhláška Federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o

pravidlech provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších

předpisů.



§ 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.



§ 10 odst. 2 zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu

na pozemních komunikacích.