11/1975 Sb.
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 27. listopadu 1974
o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě
(CMR)
Změna: 108/2006 Sb.m.s.
Dne 19. května 1956 byla v Ženevě sjednána Úmluva o přepravní smlouvě v
mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR).
President republiky Úmluvu ratifikoval s výhradou k jejímu článku 47.
Listina Československé socialistické republiky o přístupu byla uložena
u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy,
dne 4. září 1974.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 43 dnem 2. července
1961 a pro Československou socialistickou republiku dnem 3. prosince
1974.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v.r.
ÚMLUVA
o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR)
Smluvní strany
uznavše účelnost jednotné úpravy podmínek přepravní smlouvy v
mezinárodní silniční nákladní dopravě, zejména pokud jde o přepravní
doklady užívané při této dopravě a o odpovědnost dopravce,
se dohodly takto:
KAPITOLA I
Rozsah platnosti
Čl.1
1. Tato Úmluva se vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za
úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a
předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve
dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této
Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní
příslušnost stran.
2. Pro účely této Úmluvy se rozumějí pod pojmem "vozidla" motorová
vozidla, návěsové soupravy, přívěsy a návěsy, jak jsou definovány v
článku 4 Úmluvy o silničním provozu ze dne 19. září 1949.
3. Tato Úmluva platí i tehdy, jsou-li přepravy, na které se vztahuje,
prováděny přímo státy nebo státními institucemi anebo státními
organizacemi.
4. Úmluva se nevztahuje
a) na přepravy prováděné v rámci mezinárodních poštovních úmluv,
b) na přepravy mrtvol,
c) na přepravy stěhovaných svršků.
5. Smluvní strany se zavazují, že nebudou mezi sebou uzavírat zvláštní
dvoustranné nebo vícestranné dohody, které by obsahovaly odchylky od
této Úmluvy, s výjimkou dohod, jimiž se vylučuje platnost této Úmluvy
pro jejich pohraniční styk nebo jimiž se připouští u přepravních výkonů
omezených pouze na jejich území použití náložného listu.
Čl.2
1. Je-li ložené vozidlo přepravováno v některém úseku dopravní cesty po
moři, po železnici, po vnitrozemské vodní cestě nebo vzduchem, vztahuje
se tato Úmluva na celou přepravu, pokud nebyla zásilka, s výjimkou
případů uvedených v článku 14, přeložena. Prokáže-li se však, že
ztráta, poškození nebo překročení dodací lhůty vzniklé během přepravy
jiným druhem dopravy než silniční nebyly způsobeny jednáním nebo
opomenutím silničního dopravce, ale událostí, ke které mohlo dojít jen
během a z důvodu přepravy tímto jiným druhem dopravy, neřídí se
odpovědnost silničního dopravce touto Úmluvou; v takovém případě
odpovídá silniční dopravce v rozsahu, v jakém by odpovídal dopravce
jiného druhu dopravy než silniční, kdyby došlo mezi ním a odesílatelem
k uzavření přepravní smlouvy podle předpisů platných pro příslušný druh
dopravy. Nejsou-li však takové předpisy, řídí se odpovědnost dopravce
touto Úmluvou.
2. Je-li silniční dopravce zároveň i dopravcem jiného druhu dopravy,
odpovídá rovněž podle odstavce 1, ale tak, jako kdyby jeho činnost jako
silničního dopravce a jeho činnost jako dopravce jiného druhu dopravy
než silniční byly vykonávány dvěma různými osobami.
KAPITOLA II
Osoby, za něž dopravce odpovídá
Čl.3
Při použití této Úmluvy odpovídá dopravce za jednání a opomenutí svých
zástupců a pracovníků a všech ostatních osob, kterých použije při
provádění přepravy, jako za vlastní jednání a opomenutí za předpokladu,
že tito zástupci, pracovníci nebo ostatní osoby jednají v rámci svých
pracovních úkolů.
KAPITOLA III
Uzavření a provádění přepravní smlouvy
Čl.4
Dokladem o uzavření přepravní smlouvy je nákladní list. Chybí-li
nákladní list, má-li nedostatky nebo byl-li ztracen, není tím existence
nebo platnost přepravní smlouvy dotčena a vztahují se na ni i nadále
ustanovení této Úmluvy.
Čl.5
1. Nákladní list se vystavuje ve třech původních vyhotoveních
podepsaných odesílatelem a dopravcem. Dovoluje-li to právní řád státu,
ve kterém se nákladní list vystavuje, mohou být tyto podpisy vytištěny
nebo nahrazeny razítky odesílatele a dopravce. První vyhotovení
nákladního listu obdrží odesílatel, druhé doprovází zásilku a třetí si
ponechá dopravce.
2. Je-li třeba zásilku naložit na několik vozidel, anebo jde-li o různé
druhy nebo samostatné části zásilky, mají odesílatel nebo dopravce
právo žádat o vystavení tolika nákladních listů, kolika vozidel má být
použito, anebo kolik druhů nebo samostatných částí zásilky se má
nakládat.
Čl.6
1. Nákladní list musí obsahovat tyto údaje:
a) místo a datum vystavení,
b) jméno a adresu odesílatele,
c) jméno a adresu dopravce,
d) místo a datum převzetí zásilky a místo jejího určení,
e) jméno a adresu příjemce,
f) obvyklé pojmenování povahy přepravované věci a druh obalu; u věcí
nebezpečné povahy jejich obecně uznávané označení,
g) počet kusů, jejich zvláštní značky a čísla,
h) hrubou váhu zásilky nebo jiným způsobem vyjádřené množství zboží,
i) náklady spojené s přepravou (dovozné, vedlejší poplatky, cla a
ostatní výdaje vznikající od okamžiku uzavření smlouvy až do vydání
zásilky),
j) pokyny potřebné pro celní a jiná úřední jednání,
k) údaj o tom, že přeprava i přes jakoukoliv opačnou doložku podléhá
ustanovením této Úmluvy.
2. Nákladní list musí popřípadě obsahovat ještě tyto údaje:
a) zákaz překládky,
b) výdaje, které bere odesílatel na sebe,
c) výši dobírky, která má být vybrána při dodání zásilky,
d) udání ceny zásilky a částky vyjadřující zvláštní zájem na dodání,
e) pokyny odesílatele dopravci týkající se pojištění zásilky,
f) smluvenou lhůtu, ve které má být přeprava provedena,
g) seznam dokladů předaných dopravci.
3. Strany mohou zapsat do nákladního listu ještě jiné údaje, které
pokládají za užitečné.
Čl.7
1. Odesílatel odpovídá za veškeré výlohy a škody, které vzniknou
dopravci v důsledku nepřesnosti nebo neúplnosti
a) údajů uvedených v článku 6 odst. 1 písm. b), d), e), f), g), h), a
j),
b) údajů uvedených v článku 6 odst. 2,
c) všech ostatních údajů nebo pokynů, které dal pro vystavení
nákladního listu nebo za účelem jejich zaznamenání v nákladním listě.
2. Jestliže dopravce zapíše na žádost odesílatele do nákladního listu
údaje uvedené v odstavci 1 tohoto článku, má se za to, pokud není
prokázán opak, že jednal jménem odesílatele.
3. Neobsahuje-li nákladní list údaj uvedený v článku 6 odst. 1 písm.
k), odpovídá dopravce oprávněnému za veškeré výlohy a škody vzniklé na
základě tohoto opomenutí.
Čl.8
1. Při převzetí zásilky k přepravě dopravce přezkoumá
a) správnost údajů v nákladním listě o počtu kusů a o jejich značkách a
číslech,
b) zjevný stav zásilky a jejího obalu.
2. Nemá-li dopravce vhodné prostředky, aby mohl přezkoumat správnost
údajů uvedených v odstavci 1 písm. a) tohoto článku, zapíše do
nákladního listu výhrady i s jejich odůvodněním. Rovněž musí odůvodnit
všechny výhrady, které učinil k zjevnému stavu zásilky a jejího obalu.
Tyto výhrady nezavazují odesílatele, ledaže je v nákladním listě
výslovně uznal.
3. Odesílatel má právo žádat od dopravce přezkoušení hrubé váhy zásilky
nebo jejího množství vyjádřeného jiným způsobem. Může též žádat
přezkoušení obsahu jednotlivých kusů zásilky. Dopravce má nárok na
náhradu výloh spojených s tímto přezkoušením. Výsledek uvedeného
přezkoušení se zaznamená v nákladním listě.
Čl.9
1. Nákladní list je, pokud není prokázán opak, věrohodným dokladem o
uzavření a obsahu přepravní smlouvy, jakož i o převzetí zásilky
dopravcem.
2. Neobsahuje-li nákladní list výhrady dopravce s jejich odůvodněním,
platí právní domněnka, že zásilka a její obal byly v okamžiku převzetí
dopravcem v dobrém zjevném stavu a že počet kusů, jejich značky a čísla
se shodovaly s údaji v nákladním listě.
Čl.10
Odesílatel odpovídá dopravci za škody způsobené osobám, na provozních
prostředcích nebo na jiných zásilkách vadami obalu zásilky, jakož i za
veškeré výlohy vzniklé z tohoto důvodu, ledaže by závada byla zjevná
nebo dopravci známá v době převzetí zásilky a dopravce neměl k tomu
výhrady.
Čl.11
1. Odesílatel je povinen připojit k nákladnímu listu nebo dát dopravci
k dispozici doklady potřebné k celnímu a dalším úředním jednáním
prováděným před vydáním zásilky a poskytnout mu všechny informace, o
které požádá.
2. Dopravce není povinen zkoumat, jsou-li doklady a informace správné a
dostačující. Odesílatel odpovídá dopravci za všechny škody vzniklé
proto, že nejsou doklady nebo nebyly dány nutné informace, anebo
doklady a informace jsou neúplné nebo nesprávné, pokud ovšem nejde o
nedostatek zaviněný dopravcem.
3. Dopravce odpovídá jako komisionář za následky ztráty nebo
nesprávného použití dokladů v nákladním listě uvedených a k němu
připojených nebo dopravci odevzdaných; je však povinen nahradit nejvýše
částku, kterou by hradil při ztrátě zásilky.
Čl.12
1. Odesílatel je oprávněn disponovat se zásilkou, zejména může
požadovat na dopravci zastavení přepravy, změnu místa dodání nebo
vydání zásilky jinému příjemci, než který byl uveden v nákladním listě.
2. Toto právo však zaniká, jakmile je druhý výtisk nákladního listu
odevzdán příjemci nebo jakmile příjemce uplatní právo podle článku 13
odst. 1; od tohoto okamžiku je dopravce povinen řídit se příkazy
příjemce.
3. Dispoziční právo náleží však příjemci ihned od okamžiku vystavení
nákladního listu v tom případě, je-li v něm učiněn odesílatelem v tomto
smyslu příslušný záznam.
4. Dá-li příjemce při výkonu svého dispozičního práva příkaz k vydání
zásilky další osobě, nemůže již tato osoba určit další příjemce.
5. Výkon dispozičního práva je vázán na tyto podmínky:
a) odesílatel nebo v případě uvedeném v odstavci 3 tohoto článku
příjemce, který chce uplatnit své právo, je povinen vykázat se prvním
vyhotovením nákladního listu, ve kterém musí být zapsány nové příkazy
dané dopravci, a hradit dopravci veškeré výlohy a škody vzniklé
provedením těchto příkazů;
b) provedení příkazů musí být možné v době, kdy dojdou osobě, která je
má provést, a nesmí narušovat obvyklý provoz dopravcova podniku ani
způsobit škodu odesílatelům nebo příjemcům jiných zásilek;
c) příkazy nesmějí vést k rozdělení zásilky.
6. Nemůže-li dopravce z důvodů uvedených v odstavci 5 písm. b) tohoto
článku provést udělené příkazy, je povinen ihned o tom vyrozumět osobu,
od níž tyto příkazy obdržel.
7. Dopravce, který neprovede příkazy dané mu podle ustanovení tohoto
článku nebo který je provede, aniž si vyžádal předložení prvního
vyhotovení nákladního listu, odpovídá oprávněnému za škodu tím
vzniklou.
Čl.13
1. Jakmile dojde zásilka na místo určené k jejímu vydání, má příjemce
právo žádat od dopravce, aby mu proti potvrzení vydal druhé vyhotovení
nákladního listu a zásilku. Je-li zjištěna ztráta zásilky nebo
nedojde-li zásilka ve lhůtě uvedené v článku 19, je příjemce oprávněn
vlastním jménem uplatňovat proti dopravci nároky z přepravní smlouvy.
2. Příjemce, který uplatňuje práva příslušející mu podle odstavce 1
tohoto článku, je povinen zaplatit částku uvedenou v nákladním listě.
Nedojde-li v tomto směru k dohodě, není dopravce povinen vydat zásilku,
ledaže by mu příjemce poskytl záruku.
Čl.14
1. Jestliže plnění přepravní smlouvy podle podmínek stanovených v
nákladním listě je nebo se stane ještě před dojitím zásilky na místo
jejího dodání z jakéhokoli důvodu nemožným, je dopravce povinen vyžádat
si pokyny od osoby oprávněné disponovat se zásilkou podle článku 12.
2. Dovolují-li však okolnosti provedení přepravy za podmínek
odchylujících se od podmínek stanovených v nákladním listě a dopravce
nemohl obdržet v přiměřené době pokyny od osoby oprávněné disponovat se
zásilkou podle článku 12, učiní dopravce taková opatření, která
považuje v zájmu osoby oprávněné disponovat se zásilkou za nejlepší.
Čl.15
1. Jestliže se poté, co zásilka došla na místo dodání, vyskytnou
překážky v dodání, vyžádá si dopravce pokyny od odesílatele. Odmítne-li
příjemce zásilku, má odesílatel právo se zásilkou disponovat, aniž by
se musel vykázat prvním vyhotovením nákladního listu.
2. I když příjemce odmítl zásilku, může žádat o její vydání do té doby,
než dopravce obdrží od odesílatele opačné pokyny.
3. Vzniknou-li okolnosti bránící dodání zásilky poté, kdy příjemce již
dal na základě svého oprávnění podle článku 12 odst. 3 příkaz k vydání
zásilky jiné osobě, nastupuje při použití ustanovení odstavců 1 a 2
tohoto článku na místo odesílatele příjemce a na místo příjemce tato
jiná osoba.
Čl.16
1. Dopravce má právo na náhradu výloh vzniklých mu vyžádáním nebo
provedením pokynů, pokud tyto výlohy nevzniknou jeho zaviněním.
2. V případech uvedených v článku 14 odst. 1 a v článku 15 může
dopravce ihned složit zásilku na účet oprávněného; složením zásilky se
přeprava považuje za ukončenou. Dopravce přejímá zásilku do úschovy;
může ji však svěřit třetí osobě a je pak odpovědný jen za pečlivý výběr
této třetí osoby. Na zásilce i nadále váznou závazky vyplývající z
nákladního listu a všechny ostatní výlohy.
3. Dopravce může přistoupit k prodeji zásilky, aniž vyčká pokynů
oprávněného, jde-li o zásilky podléhající rychlé zkáze nebo
ospravedlňuje-li takový postup stav zásilky, anebo jestliže výlohy za
úschovu jsou neúměrné hodnotě zásilky. Jinak může také přistoupit k
prodeji, nedostal-li v přiměřené lhůtě od oprávněného opačné pokyny,
jejichž provedení na něm může být přiměřeně k okolnostem požadováno.
4. Byla-li podle ustanovení tohoto článku zásilka prodána, musí být
výtěžek prodeje po odečtení částek na zásilce váznoucích dán k
dispozici oprávněnému. Jsou-li tyto částky vyšší než výtěžek prodeje,
má dopravce právo na rozdíl.
5. Postup při prodeji se řídí právním řádem nebo zvyklostmi místa, kde
se zásilka nachází.
KAPITOLA IV
Odpovědnost dopravce
Čl.17
1. Dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za
její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě
až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.
2. Dopravce je zproštěn této odpovědnosti, jestliže ztráta zásilky,
její poškození nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným,
příkazem oprávněného, který nebyl vyvolán nedbalostí dopravce, vlastní
vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejichž
následky odstranit není v jeho moci.
3. Dopravce se nemůže dovolávat, ve snaze zprostit se své odpovědnosti,
ani vad vozidla použitého k přepravě, ani zavinění nebo nedopatření
osoby, od níž najal vozidlo, nebo jejích zástupců nebo pracovníků.
4. Dopravce je s přihlédnutím k ustanovení článku 18 odst. 2 až 5
zproštěn odpovědnosti, vznikne-li ztráta nebo poškození ze zvláštního
nebezpečí souvisejícího s jednou nebo více z těchto skutečností:
a) použití otevřených vozidel bez plachet, bylo-li takové použití
vozidel výslovně dohodnuto a poznamenáno v nákladním listě;
b) chybějící obal nebo vadný obal zásilky, která je pro svoji povahu,
není-li řádně balena nebo není-li balena vůbec, vystavena ztrátám nebo
poškozením;
c) manipulace, naložení, uložení nebo vyložení zásilky odesílatelem,
příjemcem nebo osobami jednajícími za odesílatele nebo příjemce;
d) přirozená povaha určitého zboží, pro kterou podléhá úplné nebo
částečné ztrátě anebo poškození, zejména lomem, rzí, vnitřním kažením,
vysýcháním, unikáním, normálním úbytkem nebo působením hmyzu nebo
hlodavců;
e) nedostatečné nebo vadné značky nebo čísla jednotlivých kusů zásilky;
f) přeprava živých zvířat.
5. Neodpovídá-li dopravce podle tohoto článku za některé z okolností,
které způsobily škodu, odpovídá do té míry, v jaké okolnosti, za něž
podle tohoto článku odpovídá, přispěly ke škodě.
Čl.18
1. Důkaz o tom, že ztráta zásilky, její poškození nebo překročení
dodací lhůty vznikly některou z příčin uvedených v článku 17 odst. 2,
náleží dopravci.
2. Osvědčí-li dopravce, že podle okolností případu mohla ztráta nebo
poškození zásilky vzniknout z jednoho nebo z několika zvláštních
nebezpečí uvedených v článku 17 odst. 4, má se za to, že vznikly z
těchto nebezpečí. Oprávněný může však prokázat, že škoda nebyla
způsobena ani zcela ani zčásti některým z těchto nebezpečí.
3. Právní domněnka podle odstavce 2 neplatí v případě uvedeném v článku
17 odst. 4 písm. a), jde-li o neobvykle velkou ztrátu nebo o ztrátu
jednotlivého kusu zásilky.
4. Je-li přeprava prováděna vozidlem vybaveným takovým zařízením, že
zásilka je chráněna před vlivem tepla, zimy, kolísáním teplot nebo před
vlhkostí vzduchu, může se dopravce dovolávat článku 17 odst. 4 písm. d)
jen v tom případě, prokáže-li, že učinil všechna jemu za daných
okolností náležející opatření, pokud jde o výběr, údržbu a použití
těchto zařízení, a že se řídil zvláštními pokyny, které mu byly
uděleny.
5. Dopravce se může dovolávat článku 17 odst. 4 písm. f) jen tehdy,
prokáže-li, že učinil všechna opatření, která byl podle okolností
povinen učinit, a že se řídil zvláštními pokyny, které mu byly uděleny.
Čl.19
Překročení dodací lhůty nastane tehdy, nebyla-li zásilka vydána ve
sjednané lhůtě, a pokud nebyla lhůta sjednána, přesahuje-li skutečná
doba přepravy s přihlédnutím k okolnostem a při dílčích nakládkách
zejména s přihlédnutím k času potřebnému pro sestavení vozové zásilky
dobu, kterou je možno očekávat od pečlivého dopravce.
Čl.20
1. Oprávněný může považovat zásilku bez dalších důkazů za ztracenou,
nebyla-li vydána do 30 dnů po uplynutí sjednané lhůty, a pokud nebyla
lhůta sjednána, do 60 dnů po převzetí zásilky dopravcem k přepravě.
2. Oprávněný může při přijetí náhrady za ztracenou zásilku písemně
požádat, aby byl bezodkladně zpraven, bude-li zásilka nalezena do
jednoho roku po vyplacení náhrady. O podání této žádosti se mu vydá
písemné potvrzení.
3. Do 30 dnů po obdržení zprávy o nalezení zásilky může oprávněný
žádat, aby mu byla zásilka vydána, musí však splnit závazky vyplývající
z nákladního listu a vrátit přijatou náhradu, popřípadě po odečtení
výdajů, které v ní byly zahrnuty; zachovává se mu však právo na náhradu
škody za překročení dodací lhůty podle článku 23, popřípadě 26.
4. Nepodal-li oprávněný žádost podle odstavce 2 nebo nedal-li ve lhůtě
30 dnů pokyny podle odstavce 3, nebo byla-li zásilka nalezena teprve po
uplynutí jednoho roku po vyplacení náhrady, může dopravce naložit se
zásilkou podle práva platného v místě, kde se zásilka nachází.
Čl.21
Je-li zásilka vydána příjemci, aniž byla ve smyslu podmínek přepravní
smlouvy vybrána dobírka, je dopravce povinen poskytnout odesílateli
náhradu škody až do výše dobírky; proti příjemci má však právo postihu.
Čl.22
1. Odevzdává-li odesílatel k přepravě nebezpečnou zásilku, je povinen
upozornit dopravce na přesnou povahu nebezpečí, které z této zásilky
plyne, popřípadě mu sdělit, jaká bezpečnostní opatření je třeba učinit.
Není-li toto upozornění zapsáno v nákladním listě, je povinností
odesílatele nebo příjemce prokázat jiným způsobem, že dopravce znal
přesnou povahu nebezpečí spojeného s přepravou zásilky.
2. Dopravce může nebezpečné zásilky, jejichž nebezpečnou povahu ve
smyslu odstavce 1 tohoto článku neznal, kdykoliv a kdekoliv složit,
zničit nebo zneškodnit, a to bez jakékoli povinnosti nahradit škodu;
kromě toho odesílatel odpovídá za veškeré výlohy a škody vzniklé
odevzdáním takové zásilky k přepravě nebo její přepravou.
Čl.23
1. Má-li dopravce podle ustanovení této Úmluvy povinnost nahradit škodu
za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky, vypočítá se náhrada z hodnoty
zásilky v místě a době jejího převzetí k přepravě.
2. Hodnota zásilky se určuje podle burzovní ceny, a není-li burzovní
cena, podle běžné tržní ceny, a není-li ani burzovní ani běžná tržní
cena, podle obecné hodnoty zboží stejné povahy a jakosti.
3. Náhrada škody však nesmí přesahovat 8,33 zúčtovacích jednotek za
kilogram chybějící hrubé hmotnosti.
4. Kromě toho se hradí dovozné, clo a jiné výlohy vzniklé v souvislosti
s přepravou zásilky, a to při úplné ztrátě v plné výši a při částečné
ztrátě poměrným dílem; jiné škody se nehradí.
5. Je-li překročena dodací lhůta a oprávněný prokáže, že vznikla škoda
z tohoto důvodu, je dopravce povinen hradit škodu jen do výše
dovozného.
6. Vyšší náhradu lze požadovat jen tehdy, byla-li podle článku 24 a 26
udána cena zásilky nebo zvláštní zájem na dodání.
7. Zúčtovací jednotka uvedená v této Úmluvě je zvláštním právem čerpání
tak, jak je definováno Mezinárodním měnovým fondem. Množství uvedené v
odstavci 3 tohoto článku se převádí na národní měnu toho státu, kde se
daný případ soudně projednává, na základě hodnoty této měny v den
vydání rozsudku nebo v den, na kterém se strany dohodnou. Hodnota
národní měny - ve smyslu zvláštního práva čerpání - státu, který je
členem Mezinárodního měnového fondu, se vypočítává v souladu s platnou
metodou ohodnocení užívanou Mezinárodním měnovým fondem pro jeho
operace a transakce v dané době. Hodnota národní měny - ve smyslu
zvláštního práva čerpání - státu, který není členem Mezinárodního
měnového fondu, se vypočítá způsobem určeným tímto státem.
8. Avšak stát, který není členem Mezinárodního měnového fondu a jehož
zákony nepřipouštějí aplikaci ustanovení odstavce 7 tohoto článku, může
při ratifikaci Protokolu k Úmluvě o smlouvě o mezinárodní silniční
přepravě zboží (CMR) nebo při přístupu k tomuto Protokolu nebo kdykoliv
později prohlásit, že limit odpovědnosti za škodu vymezený v odstavci 3
tohoto článku, který má být aplikován na jeho území, bude 25 měnových
jednotek. Měnová jednotka uvedená v tomto odstavci odpovídá 10/31
gramům zlata ryzosti 900/1000. Převod množství uvedeného v tomto
odstavci na národní měnu bude proveden v souladu se zákony daného
státu.
9. Výpočet uvedený v poslední větě odstavce 7 tohoto článku a převod
uvedený v odstavci 8 tohoto článku bude proveden tak, aby vyjadřoval v
národní měně státu v maximální možné míře stejnou reálnou hodnotu
částky uvedené v odstavci 3 tohoto článku, která je zde vyjádřena ve
zúčtovacích jednotkách. Státy oznámí generálnímu tajemníkovi Organizace
spojených národů způsob výpočtu podle odstavce 7 tohoto článku nebo
výsledek převodu v odstavci 8 tohoto článku při uložení listin
uvedených v článku 3 Protokolu k Úmluvě o smlouvě o mezinárodní
silniční přepravě zboží (CMR) a kdykoliv nastane ve věci změna.
Čl.24
Odesílatel může, zaplatí-li dohodnutý příplatek k přepravnému, udat v
nákladním listě cenu zásilky převyšující hranici stanovenou v článku 23
odst. 3 a v takovém případě nahrazuje udaná cena tuto hranici.
Čl.25
1. Při poškození zásilky hradí dopravce částku, o kterou se její
hodnota snížila; částka se vypočítává z hodnoty zásilky stanovené podle
článku 23 odst. 1, 2 a 4.
2. Náhrada škody nesmí však přesahovat:
a) je-li poškozením znehodnocena celá zásilka, částku, která by se
vyplatila při její úplné ztrátě;
b) je-li poškozením znehodnocena jen část zásilky, částku, která by se
vyplatila při ztrátě znehodnocené části zásilky.
Čl.26
1. Odesílatel může, zaplatí-li dohodnutý příplatek k přepravnému, udat
v nákladním listě částku zvláštního zájmu na dodání zásilky pro případ
její ztráty nebo poškození anebo překročení dodací lhůty.
2. Byl-li udán zvláštní zájem na dodání, může se nezávisle na náhradách
škod stanovených v článcích 23, 24 a 25 požadovat náhrada dalších
prokázaných škod až do částky udaného zájmu na dodání.
Čl.27
1. Oprávněný může požadovat úroky z náhrady škody. Tyto úroky ve výši 5
% ročně se počítají ode dne zaslání písemné reklamace dopravci, a
nebyla-li reklamace podána, ode dne podání žaloby u soudu.
2. Nejsou-li částky, podle nichž se náhrada škody vypočítává, vyjádřeny
v měně státu, ve kterém je placení náhrady požadováno, provádí se
měnový přepočet podle běžného kursu platného ke dni a v místě vyplacení
náhrady.
Čl.28
1. Může-li ztráta zásilky, její poškození nebo překročení dodací lhůty
u přepravy, na kterou se vztahuje tato Úmluva, vést podle příslušných
právních předpisů k uplatnění mimosmluvních nároků, může se dopravce
odvolat na ta ustanovení Úmluvy, která vylučují jeho odpovědnost nebo
která určují nebo omezují rozsah náhrady škody.
2. Jsou-li při ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení
dodací lhůty uplatněny nároky z mimosmluvní odpovědnosti proti některé
z osob, za něž dopravce podle článku 3 odpovídá, může se tato osoba
rovněž odvolat na ta ustanovení Úmluvy, která vylučují odpovědnost
dopravce nebo která určují nebo omezují rozsah náhrady škody.
Čl.29
1. Dopravce se nemůže odvolávat na ustanovení této kapitoly, která
vylučují nebo omezují jeho odpovědnost anebo přenášejí důkazní břemeno,
byla-li škoda způsobena úmyslně nebo takovým jeho zaviněním, které se
podle práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za
rovnocenné úmyslu.
2. Totéž platí i tehdy, jestliže se úmyslného jednání nebo zavinění
dopustili zástupci nebo pracovníci dopravce nebo jiné osoby použité
dopravcem k provedení přepravy a jestliže tito zástupci, pracovníci
nebo jiné osoby jednali v rámci svých pracovních úkolů. V takovém
případě se tito zástupci, pracovníci nebo jiné osoby rovněž nemohou
odvolávat, pokud jde o jejich osobní odpovědnost, na ustanovení této
kapitoly uvedená v odstavci 1.
KAPITOLA V
Reklamace a žaloby
Čl.30
1. Převzal-li příjemce zásilku, aniž spolu s dopravcem zjistil náležitě
její stav nebo ohlásil dopravci výhrady s uvedením všeobecných údajů o
povaze ztráty nebo poškození nejpozději při převzetí zásilky, jde-li o
ztráty nebo poškození zjevně znatelné, a nejpozději do 7 dnů ode dne
vydání zásilky, nepočítaje v to neděle a uznané svátky, jde-li o ztráty
nebo poškození zjevně neznatelné, má se za to, pokud se neprokáže opak,
že obdržel zásilku ve stavu uvedeném v nákladním listě. Jde-li o ztráty
nebo poškození zjevně neznatelné, musí být výše uvedené výhrady učiněny
písemně.
2. Byl-li stav zásilky náležitě zjištěn příjemcem a dopravcem, je proti
výsledku takového zjištění přípustný důkaz jen tehdy, jde-li o ztráty
nebo poškození zjevně neznatelné a poslal-li příjemce písemné výhrady
dopravci do 7 dnů po tomto zjištění, nepočítaje v to neděle a uznané
svátky.
3. Nárok na náhradu za překročení dodací lhůty může být uplatněn jen
tehdy, byla-li dopravci zaslána písemná výhrada do 21 dnů poté, kdy
byla zásilka dána k dispozici příjemci.
4. Den vydání zásilky nebo podle okolností den zjištění stavu zásilky
nebo den, kdy byla zásilka dána k dispozici příjemci, se do lhůt
uvedených v tomto článku nezapočítává.
5. Dopravce a příjemce jsou povinni v přiměřené míře vzájemně si
ulehčit provádění potřebných zjištění a šetření.
Čl.31
1. Spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést,
pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů
toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo
jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena,
nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k
jejímu vydání;
u jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
2. Je-li ve sporu uvedeném v odstavci 1 tohoto článku projednávána
žaloba před soudem příslušným podle uvedeného odstavce nebo byl-li v
takovém sporu vynesen tímto soudem rozsudek, nelze podat z téhož důvodu
mezi týmiž stranami novou žalobu, ledaže rozhodnutí soudu, před nímž
byla projednávána první žaloba, není vykonatelné ve státě, ve kterém je
podávána nová žaloba.
3. Stal-li se ve sporu uvedeném v odstavci 1 tohoto článku rozsudek
vynesený soudem některého ze smluvních států v tomto státě
vykonatelným, stává se vykonatelným i ve všech ostatních smluvních
státech, jakmile byly splněny v příslušném státě předepsané formality.
Tyto formality nemohou však být základem pro obnovu řízení.
4. Ustanovení odstavce 3 tohoto článku se vztahují na rozsudky vydané
ve sporném řízení, na rozsudky v nepřítomnosti stran a na soudní smíry;
nevztahují se však na mezitímní rozsudky ani na soudní rozhodnutí,
jimiž se při úplném nebo částečném zamítnutí žaloby ukládá žalobci
kromě náhrady nákladů řízení i náhrada škody a úroků.
5. Od občanů smluvních států, kteří mají bydliště nebo sídlo podniku v
jednom z těchto států, nelze požadovat složení záruky k zajištění
nákladů soudního řízení souvisejícího s uplatněním nároků z přeprav
podle této Úmluvy.
Čl.32
1. Nároky z přeprav, na něž se vztahuje tato Úmluva, se promlčují za
jeden rok. V případě úmyslu nebo takového zavinění, které se podle
práva soudu, u něhož se právní věc projednává, považuje za rovnocenné
úmyslu, je promlčecí doba tříletá. Promlčecí doba počíná běžet:
a) při částečné ztrátě zásilky, při jejím poškození nebo při překročení
dodací lhůty dnem vydání zásilky;
b) při úplné ztrátě třicátým dnem po uplynutí dohodnuté dodací lhůty, a
nebyla-li dodací lhůta dohodnuta, šedesátým dnem po převzetí zásilky
dopravcem;
c) ve všech ostatních případech uplynutím tří měsíců ode dne uzavření
přepravní smlouvy.
Den, kterým promlčecí doba počíná běžet, se do promlčecí doby nepočítá.
2. Písemná reklamace staví běh promlčecí doby až do dne, kdy dopravce
reklamaci písemně odmítne a vrátí k ní připojené doklady. Je-li
reklamace zčásti uznána, běží promlčecí doba toliko u té části
reklamace, která zůstala sporná. Důkaz o přijetí reklamace nebo o
odpovědi na ni a o vrácení dokladů přísluší té straně, která se na tyto
skutečnosti odvolává. Pozdější reklamace v téže věci běh promlčecí doby
nestaví.
3. S výjimkou ustanovení odstavce 2 řídí se stavení běhu promlčecí doby
právem platným u soudu, u něhož se právní věc projednává. Totéž platí i
pro přerušení promlčení.
4. Promlčené nároky se nemohou již uplatňovat ani vzájemnou žalobou ani
námitkami.
Čl.33
Přepravní smlouva může obsahovat doložku zakládající příslušnost
rozhodčího soudu, avšak jen pod podmínkou, že doložka předpokládá, že
rozhodčí soud bude rozhodovat podle této Úmluvy.
KAPITOLA VI
Ustanovení o přepravě prováděné postupně několika dopravci
Čl.34
Je-li na základě jediné přepravní smlouvy prováděna přeprava postupně
několika silničními dopravci, přejímá každý z nich odpovědnost za
provedení celé přepravy; druhý a každý další dopravce se stávají
převzetím zásilky a nákladního listu smluvní stranou za podmínek
stanovených nákladním listem.
Čl.35
1. Dopravce, který přejímá zásilku od předchozího dopravce, odevzdá
tomuto datované a podepsané potvrzení. Na druhé vyhotovení nákladního
listu je povinen napsat své jméno a adresu. V případě potřeby zaznamená
na toto vyhotovení, jakož i na potvrzení výhrady toho druhu, jako jsou
uvedeny v článku 8 odst. 2.
2. Pro vzájemné vztahy mezi dopravci provádějícími přepravu postupně
platí ustanovení článku 9.
Čl.36
Nároky z odpovědnosti za ztrátu zásilky, za její poškození nebo za
překročení dodací lhůty mohou být, kromě případů vzájemné žaloby nebo
námitek ve sporu o nároky uplatněné na podkladě téže přepravní smlouvy,
uplatněny žalobou jen proti prvnímu dopravci, poslednímu dopravci nebo
proti dopravci, který prováděl tu část přepravy, během níž došlo k
události, která je příčinou ztráty zásilky, jejího poškození nebo
překročení dodací lhůty; žaloba může být současně podána i proti
několika z těchto dopravců.
Čl.37
Dopravce, který podle ustanovení této Úmluvy zaplatil náhradu škody,
má, pokud jde o zaplacenou náhradu, úroky a výlohy, právo postihu proti
dopravcům, kteří se podíleli na provedení přepravy, podle těchto
ustanovení:
a) dopravce, jehož jednáním byla způsobena škoda, je povinen nést sám
její náhradu, ať ji zaplatil on, nebo jiný dopravce;
b) byla-li škoda způsobena jednáním dvou nebo více dopravců, musí každý
z nich zaplatit částku odpovídající podílu jeho odpovědnosti; nelze-li
podíl odpovědnosti stanovit, odpovídá každý dopravce poměrně podle
podílu přepravného, který mu přísluší;
c) nelze-li zjistit, který z dopravců má odpovědnost, rozdělí se
náhrada v poměru uvedeném pod písmenem b) mezi všechny dopravce.
Čl.38
Je-li některý z dopravců neschopný placení, rozdělí se částka, která na
něho připadla a kterou nezaplatil, mezi všechny ostatní dopravce v
poměru k jejich podílům přepravného.
Čl.39
1. Dopravce, proti kterému je uplatňován postih uvedený v článcích 37 a
38, nemá právo popírat oprávněnost platby uskutečněné dopravcem
uplatňujícím postih, byla-li náhrada škody stanovena rozhodnutím soudu
a on sám byl o řízení řádně vyrozuměn a měl možnost se ho zúčastnit.
2. Dopravce, který chce uplatnit postih u soudu, může tak učinit před
příslušným soudem státu, ve kterém má některý ze zúčastněných dopravců
trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství,
jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena. Postih může
být uplatněn jedinou žalobou u téhož soudu proti všem zúčastněným
dopravcům.
3. Ustanovení článku 31 odst. 3 a 4 se vztahují i na rozsudky o postihu
uplatněném podle článků 37 a 38.
4. Ustanovení článku 32 platí i pro postih mezi dopravci. Promlčecí
doba však počíná běžet dnem nabytí právní moci konečného soudního
rozhodnutí, kterým byla stanovena výše náhrady škody podle ustanovení
této Úmluvy, a není-li takové rozhodnutí, dnem skutečného zaplacení
náhrady.
Čl.40
Dopravci si mohou mezi sebou dohodnout ustanovení odchylná od článků 37
a 38.
KAPITOLA VII
Neplatnost ujednání, která jsou v rozporu s Úmluvou
Čl.41
1. Všechna ujednání, která se přímo nebo nepřímo odchylují od
ustanovení této Úmluvy, jsou s výjimkou ustanovení článku 40 neplatná a
právně neúčinná. Neplatnost takových ujednání nemá za následek
neplatnost ostatních ustanovení smlouvy.
2. Neplatné jsou zejména všechny doložky, kterými by se dopravci
postoupily nároky z pojištění zásilky nebo jakékoliv jiné podobné
doložky, jakož i všechny doložky přenášející důkazní břemeno.
KAPITOLA VIII
Závěrečná ustanovení
Čl.42
1. Tuto Úmluvu mohou podepsat nebo k ní přistoupit členské státy
Evropské hospodářské komise a státy přijaté do Komise s poradním hlasem
podle odstavce 8 mandátu této Komise.
2. Státy oprávněné zúčastnit se podle odstavce 11 mandátu Evropské
hospodářské komise některých jejích prací se mohou stát smluvními
stranami této Úmluvy tím, že k ní přistoupí po dni její účinnosti.
3. Úmluvu je možno podepsat do 31. srpna 1956 včetně. Po tomto dni je
možno k Úmluvě přistoupit.
4. Úmluva podléhá ratifikaci.
5. Ratifikace nebo přístup k Úmluvě se provede uložením příslušné
listiny u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Čl.43
1. Tato Úmluva nabývá účinnosti devadesátého dne potom, kdy pět států
uvedených v článku 42 odst. 1 uloží ratifikační listiny nebo listiny o
přístupu k Úmluvě.
2. Pro každý stát, který ratifikuje Úmluvu nebo k ní přistoupí po
uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu pěti států, nabývá
tato Úmluva účinnosti devadesátého dne po uložení jeho ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu.
Čl.44
1. Každá smluvní strana může tuto Úmluvu vypovědět oznámením zaslaným
generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
2. Výpověď nabude účinnosti dvanáct měsíců po dni, kdy generální
tajemník obdrží oznámení o výpovědi.
Čl.45
Klesne-li po nabytí účinnosti této Úmluvy v důsledku výpovědí počet
smluvních stran na méně než pět, pozbude Úmluva účinnosti dnem, kdy
nabude účinnosti poslední z těchto výpovědí.
Čl.46
1. Každý stát může při uložení ratifikační listiny nebo listiny o
přístupu anebo kdykoli později prohlásit v oznámení zaslaném
generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že tato Úmluva
bude platit na všech územích nebo na některém z území, která zastupuje
v mezinárodních vztazích. Na území nebo na územích uvedených v oznámení
bude Úmluva platit počínaje devadesátým dnem poté, kdy generální
tajemník toto oznámení obdržel, a nenabyla-li Úmluva do tohoto dne
ještě účinnosti, dnem její účinnosti.
2. Každý stát, který podle předchozího odstavce učiní prohlášení, že
tato Úmluva platí na některém území, které v mezinárodních vztazích
zastupuje, může Úmluvu, pokud se týká tohoto území, podle článku 44
vypovědět.
Čl.47
Každý spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami o výklad nebo
použití této Úmluvy, který se stranám nepodařilo urovnat jednáním nebo
jiným způsobem, může být na návrh kterékoli zúčastněné smluvní strany
předložen k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru.
Čl.48
1. Každá smluvní strana může při podpisu nebo ratifikaci této Úmluvy,
anebo při přístupu k ní prohlásit, že se necítí vázána článkem 47
Úmluvy. Ostatní smluvní strany nebudou článkem 47 vázány vůči smluvní
straně, která učinila takovou výhradu.
2. Smluvní strana, která učinila výhradu podle odstavce 1, může tuto
výhradu kdykoliv odvolat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi
Organizace spojených národů.
3. Žádná jiná výhrada k této Úmluvě není přípustná.
Čl.49
1. Po uplynutí tříleté platnosti této Úmluvy může kterákoli smluvní
strana požádat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace
spojených národů o svolání konference za účelem revize této Úmluvy.
Generální tajemník vyrozumí o této žádosti všechny smluvní strany a
svolá revizní konferenci, sdělí-li mu nejméně čtvrtina smluvních stran
souhlas s touto žádostí do čtyř měsíců ode dne, kdy odeslal vyrozumění.
2. Je-li konference podle předchozího odstavce svolána, vyrozumí
generální tajemník všechny smluvní strany a vyzve je, aby do tří měsíců
předložily návrhy, o jejichž projednání na konferenci žádají. Generální
tajemník sdělí všem smluvním stranám předběžný pořad jednání
konference, jakož i znění návrhů nejméně tři měsíce přede dnem zahájení
konference.
3. Generální tajemník pozve na každou konferenci svolanou podle tohoto
článku všechny státy uvedené v článku 42 odst. 1, jakož i státy, které
se staly smluvními stranami podle článku 42 odst. 2.
Čl.50
Kromě sdělení uvedených v článku 49 vyrozumívá generální tajemník
Organizace spojených národů státy uvedené v článku 42 odst. 1, jakož i
státy, které se staly smluvními stranami podle článku 42 odst. 2,
a) o ratifikacích a přístupech podle článku 42,
b) o datech, kdy tato Úmluva nabude účinnosti podle článku 43,
c) o výpovědích podle článku 44,
d) o pozbytí účinnosti této Úmluvy podle článku 45,
e) o oznámeních, která obdržel podle článku 46,
f) o výhradách a oznámeních, které obdržel podle článku 48 odst. 1 a 2.
Čl.51
Po 31. srpnu 1956 bude originál této Úmluvy uložen u generálního
tajemníka Organizace spojených národů, který rozešle ověřené shodné
opisy všem státům uvedeným v článku 42 odst. 1 a 2.
Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zplnomocnění, podepsali tuto
Úmluvu.
Dáno v Ženevě devatenáctého května tisícdevětsetpadesátšest v jediném
vyhotovení v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají
stejnou platnost.
Příloha
PROTOKOL O PODEPSÁNÍ
U příležitosti podepsání Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní
silniční nákladní dopravě dohodli se podepsaní, řádně zplnomocnění, na
tomto prohlášení a vysvětlení:
1. Tato Úmluva se nevztahuje na přepravy mezi Spojeným královstvím
Velké Británie a Severního Irska a Irskou republikou.
2. K článku 1 odst. 4
Podepsaní se zavazují projednat úmluvy o smlouvě o stěhování a o
smlouvě o kombinované dopravě.
Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zplnomocnění, podepsali tento
protokol.
Dáno v Ženevě devatenáctého května tisícdevětsetpadesátšest v jediném
vyhotovení v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají
stejnou platnost.
