110/2006 Sb.
ZÁKON
ze dne 14. března 2006
o životním a existenčním minimu
Změna: 261/2007 Sb.
Změna: 239/2008 Sb.
Změna: 261/2007 Sb.(část), 129/2008 Sb.
Změna: 306/2008 Sb.
Změna: 85/2010 Sb.
Změna: 73/2011 Sb.
Změna: 329/2011 Sb., 366/2011 Sb., 409/2011 Sb.
Změna: 399/2012 Sb., 401/2012 Sb.
Změna: 44/2013 Sb.
Změna: 458/2011 Sb., 105/2013 Sb., 303/2013 Sb., 344/2013 Sb.
Změna: 252/2014 Sb. (část)
Změna: 218/2007 Sb., 252/2014 Sb.
Změna: 332/2014 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon stanoví životní minimum jako minimální hranici
peněžních příjmů (dále jen "příjem") fyzických osob (dále jen "osoba")
k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční
minimum jako minimální hranici příjmů osob, která se považuje za
nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na
úrovni umožňující přežití.
(2) Tento zákon dále upravuje způsob posouzení, zda příjmy osob
dosahují částek životního minima nebo existenčního minima.
(3) Životní minimum ani existenční minimum nezahrnuje nezbytné náklady
na bydlení; poskytování pomoci k zajištění úhrady nezbytných nákladů na
bydlení stanoví zvláštní právní předpisy^1)
§ 2
Životní minimum jednotlivce
Částka životního minima jednotlivce činí měsíčně 3 410 Kč. Za
jednotlivce se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která není
společně posuzována s jinými osobami uvedenými v § 4.
Životní minimum společně posuzovaných osob
§ 3
(1) Pokud je osoba pro účely tohoto zákona posuzována společně s jinými
osobami (§ 4), jsou částky životního minima odstupňovány podle pořadí
osob. Pořadí posuzovaných osob se stanoví tak, že se nejdříve posuzují
osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi, a poté osoby, které jsou
nezaopatřenými dětmi. V rámci každé z těchto skupin posuzovaných osob
se pořadí stanoví podle věku od nejstarší po nejmladší osobu. Věkem
osoby rozhodným pro stanovení částek životního minima je věk, kterého
osoba dosáhne v kalendářním měsíci, za který je životní minimum
zjišťováno.
(2) Částka životního minima osoby, která je posuzována jako první v
pořadí, činí měsíčně 3 140 Kč.
(3) Částka životního minima osoby, která je posuzována jako druhá nebo
další v pořadí, činí měsíčně
a) 2 830 Kč u osoby od 15 let věku, která není nezaopatřeným dítětem,
b) 2 450 Kč u nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let věku,
c) 2 140 Kč u nezaopatřeného dítěte od 6 do 15 let věku,
d) 1 740 Kč u nezaopatřeného dítěte do 6 let věku.
(4) Životní minimum osob, které se pro účely tohoto zákona posuzují
společně, se stanoví jako úhrn částek životního minima všech těchto
osob.
(5) Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle
zákona o státní sociální podpoře.^2)
§ 4
(1) Společně se pro účely tohoto zákona, není-li dále stanoveno jinak,
posuzují
a) rodiče a nezletilé nezaopatřené děti,
b) manželé nebo partneři podle zvláštního právního předpisu^2a); za
partnera se pro účely tohoto zákona považuje také partner, se kterým
občan členského státu Evropské unie uzavřel registrované partnerství na
základě právních předpisů jiného členského státu Evropské unie, pokud
tyto právní předpisy upravují vzájemnou vyživovací povinnost mezi
partnery,
c) rodiče a
1. nezletilé děti, které nejsou nezaopatřené,
2. zletilé děti, pokud tyto děti společně s rodiči užívají byt a nejsou
společně posuzovány s jinými osobami podle písmene b) nebo d),
d) jiné osoby, které společně užívají byt, s výjimkou osob, které
prokáží, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své
potřeby^3)
(2) Bytem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor místností nebo
samostatná obytná místnost, které svým stavebně technickým uspořádáním
a vybavením splňují požadavky na trvalé bydlení a jsou k tomuto účelu
užívání určeny podle stavebního zákona nebo jsou zkolaudovány jako byt.
(3) Pokud bylo nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče jednoho z
rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, neposuzuje se společně
s druhým rodičem, nestanoví-li tento zákon jinak. V případě svěření
dítěte do společné nebo střídavé péče rodičů se dítě posuzuje společně
s tím rodičem, se kterým má být posuzováno podle souhlasného prohlášení
rodičů. Rodiče mohou měnit toto prohlášení nejdříve po uplynutí
kalendářního měsíce. Společně s nezaopatřeným dítětem se posuzuje pro
účely tohoto zákona vždy rodič, který prohlašuje pro účely zvláštního
právního předpisu^4), že spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady
na své potřeby^3).
(4) Za rodiče se pro účely tohoto zákona považuje též osoba, které bylo
nezletilé nezaopatřené dítě svěřeno do péče nahrazující péči rodičů na
základě rozhodnutí příslušného orgánu; v tomto případě není dítě
posuzováno společně se svým rodičem. Za rozhodnutí příslušného orgánu o
svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů se pro účely tohoto
zákona považuje rozhodnutí soudu o
a) svěření dítěte do péče jiné osoby^5),
b) osvojení dítěte^6),
c) předání dítěte do péče budoucího osvojitele^7),
d) předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením^8),
e) jmenování fyzické osoby poručníkem dítěte^9),
f) svěření dítěte do pěstounské péče a do pěstounské péče na přechodnou
dobu^10),
g) svěření dítěte do předpěstounské péče zájemci o pěstounskou
péči^11),
h) nařízení předběžného opatření o péči o dítě.
(5) Nezaopatřené dítě se neposuzuje společně s rodiči, pokud je na
základě rozhodnutí příslušného orgánu v plném přímém zaopatření ústavu
(zařízení) pro péči o děti nebo mládež. Za plné přímé zaopatření se
považuje zaopatření v ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo mládež,
poskytuje-li tento ústav (zařízení) dětem stravování, ubytování a
ošacení.
(6) Pokud společně užívají byt osoby, které lze společně posuzovat v
rámci dvou nebo více okruhů společně posuzovaných osob, má přednost
společné posuzování rodičů a nezaopatřených dětí; v ostatních případech
se okruh společně posuzovaných osob stanoví podle jejich souhlasného
prohlášení. Osamělý rodič společně užívající byt se svými rodiči se
však posuzuje i s dítětem společně s rodiči.
(7) Společně posuzovanými osobami podle odstavce 1 jsou i osoby, které
se přechodně, z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání,
zdravotních nebo pracovních, jakož i z důvodu dlouhodobého výkonu
dobrovolnické služby, zdržují mimo byt, který užívají k bydlení.
(8) Osoba, která je ve vazbě, ve výkonu ochranného opatření
zabezpečovací detence nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se
nepovažuje za osobu společně posuzovanou, a to počínaje prvním dnem
kalendářního měsíce, následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém tato
skutečnost nastala, za předpokladu že uvedená skutečnost k tomuto dni
nadále trvá; to neplatí, jde-li o společné posuzování matek s dětmi,
které mají ve své osobní péči v době výkonu vazby nebo trestu odnětí
svobody.
§ 5
Existenční minimum
(1) Částka existenčního minima osoby činí měsíčně 2 200 Kč.
(2) Existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, u
poživatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve třetím stupni a u
osoby starší 68 let.
Posuzování příjmů
§ 6
(1) Pro posouzení toho, zda příjem osoby dosahuje částky životního
minima nebo existenčního minima, se porovnává úhrn jejích
započitatelných příjmů s částkou životního minima nebo existenčního
minima. Pokud jsou však osoby posuzovány podle tohoto zákona společně,
porovnává se úhrn započitatelných příjmů všech společně posuzovaných
osob s úhrnem částek životního minima posuzovaných osob.
(2) Nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, zjišťují se příjmy
posuzovaných osob vyplacené v kalendářním měsíci, který předchází
kalendářnímu měsíci, v němž se posuzuje, zda příjmy osob dosahují
částek životního minima nebo existenčního minima.
§ 7
(1) Za započitatelné příjmy se pro účely tohoto zákona považují
a) příjmy ze závislé činnosti uvedené v zákoně o daních z příjmů^12),
b) příjmy ze samostatné činnosti uvedené v zákoně o daních z
příjmů^14),
c) příjmy z kapitálového majetku uvedené v zákoně o daních z
příjmů^15), pokud nejde o plnění ze zákonného pojištění,
d) příjmy z nájmu podle zákona o daních z příjmů^16),
e) ostatní příjmy uvedené v zákoně o daních z příjmů, při kterých
dochází ke zvýšení majetku^17),
a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a
udržení, po odpočtu daně z příjmů a pojistného na důchodové spoření,
pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na veřejné zdravotní
pojištění, pokud nebyla pojistná zahrnuta do těchto výdajů; příjmy z
podnikání jsou však u osoby, která je poplatníkem daně z příjmů
stanovené paušální částkou podle zákona o daních z příjmů^18),
předpokládané příjmy, a výdaji vynaloženými na jejich dosažení,
zajištění a udržení jsou předpokládané výdaje, na jejichž základě byla
stanovena daň paušální částkou.
(2) Za započitatelné příjmy se pro účely tohoto zákona dále považují
a) dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového pojištění a dávky
úrazového pojištění, s výjimkou bolestného, příspěvku za ztížení
společenského uplatnění, náhrady nákladů spojených s léčením a náhrady
nákladů spojených s pohřbem,
b) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci^19),
c) plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku,
d) výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané
matce, s výjimkou těch uvedených příjmů, které byly vyplaceny z příjmů
osoby, která se pro účely stanovení započitatelných příjmů považuje za
společně posuzovanou osobu s osobou, která takové příjmy přijala,
e) dávky státní sociální podpory a dávky pěstounské péče^31), s
výjimkou příspěvku na bydlení a jednorázových dávek,
f) příspěvek na živobytí^1),
g) mzdové nároky vyplacené Úřadem práce České republiky - krajskou
pobočkou, popřípadě pobočkou pro hlavní město Prahu podle zákona o
ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně
některých zákonů^20),
h) příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou od
této daně osvobozeny^21), nejde-li o příjmy uvedené v písmenech a) až
g) nebo v odstavci 5, s výjimkou
1. příjmů ze závislé činnosti osvobozených od daně z příjmů fyzických
osob^22), kromě příjmů uvedených v písmenech i), j), k) a l),
2. přijaté náhrady škody, náhrady nemajetkové újmy, plnění z pojištění
majetku, úmrtného a příspěvku na pohřeb podle zvláštních právních
předpisů, plnění z pojištění odpovědnosti za škody a finančních
prostředků na odstranění následků živelní pohromy,
3. peněžní pomoci obětem trestné činnosti,
4. sociální výpomoci poskytované zaměstnavatelem,
5. podpory a příspěvků z prostředků fundace a spolku,
6. příjmů plynoucích z doplatku na bydlení a mimořádné okamžité pomoci
podle zákona o pomoci v hmotné nouzi^22a),
7. příjmu plynoucího z důvodu péče o blízkou nebo jinou osobu, která má
nárok na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách^22b),
je-li tato péče vykonávána fyzickou osobou patřící do okruhu společně
posuzovaných osob podle § 4,
8. stipendií,
9. příjmů ve formě náhrady účelně, hospodárně a prokazatelně
vynaložených výdajů spojených s darováním a odběrem krve a jejích
složek, tkání, buněk nebo orgánů, pokud se tato náhrada poskytuje podle
jiných právních předpisů,
10. náhrad (příspěvků) pobytových výloh poskytovaných orgány Evropské
unie zaměstnancům (národním expertům) vyslaným k působení do institucí
Evropské unie,
11. příjmu plynoucího ve formě daňového bonusu,
a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení,
zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako
takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o daních z
příjmů^23),
i) zvláštní příplatek nebo příplatek za službu v zahraničí poskytovaný
podle zvláštních právních předpisů vojákům a příslušníkům
bezpečnostních sborů^24) vyslaným v rámci jednotky mnohonárodních sil
nebo mezinárodních bezpečnostních sborů mimo území České republiky po
dobu působení v zahraničí, a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených
na jeho dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví
obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle zákona o
daních z příjmů^23),
j) příjem získaný ve formě náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo
sníženého platu nebo snížené odměny za dobu dočasné pracovní
neschopnosti nebo karantény podle zvláštních právních předpisů^24a), a
to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a
udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro
určení základu daně podle zákona o daních z příjmů^23),
k) příjmy za práci žáků a studentů z praktického vyučování a praktické
přípravy,
l) příjmy ze závislé činnosti vykonávané na území České republiky,
plynoucí poplatníkům daně z příjmů fyzických osob, kteří jsou daňovými
nerezidenty, od zaměstnavatelů se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí,
podle zákona o daních z příjmů,
m) další opakující se nebo pravidelné příjmy.
(3) Za příjem se považují též příjmy ze zahraničí obdobné příjmům
uvedeným v odstavcích 1 a 2 v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě
po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku uvedených v odstavcích
1 a 2.
(4) Je-li příjem uvedený v odstavcích 1 a 2 vyplácen v cizí měně,
přepočte se na českou měnu podle příslušného kursu vyhlášeného Českou
národní bankou platného k prvnímu dni období, za které se zjišťuje
příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn, u nichž Česká
národní banka nevyhlašuje příslušný kurs, se použije kurs této měny
obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni období, za
které se zjišťuje příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem
daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, přepočte se na českou
měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je
obdobím, za něž se příjem zjišťuje, kalendářní rok.
(5) Za příjem se nepovažuje příspěvek na péči^25), část příspěvku na
úhradu potřeb dítěte náležející z důvodu závislosti na pomoci jiné
fyzické osoby ve stupni I až IV^26), příspěvek na mobilitu^27),
příspěvek na zvláštní pomůcku^27), příjem z prodeje nemovité věci a z
odstupného za uvolnění bytu použitý k úhradě nákladů na uspokojení
bytové potřeby a zvláštní příspěvek k důchodu podle zvláštních právních
předpisů^28). Za příjem se dále nepovažuje příjem plynoucí z titulu
spravedlivého zadostiučinění přiznaného Evropským soudem pro lidská
práva ve výši, kterou je Česká republika povinna uhradit, nebo z titulu
urovnání záležitosti před Evropským soudem pro lidská práva na základě
smíru nebo jednostranného prohlášení vlády ve výši, kterou se Česká
republika zavázala uhradit^28a). Za příjem se dále také nepovažuje
příjem plynoucí z titulu odškodnění přiznaného mezinárodním trestním
soudem, mezinárodním trestním tribunálem, popřípadě obdobným
mezinárodním soudním orgánem, které splňují alespoň jednu z podmínek
uvedených v § 145 odst. 1 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve
věcech trestních.
§ 8
Způsob zápočtu příjmů ze samostatné činnosti
(1) Za započitatelný příjem za kalendářní měsíc se u osoby, která má
nebo měla příjmy uvedené v § 7 odst. 1 písm. b), považuje
a) částka odpovídající měsíčnímu průměru těchto příjmů za období
uvedené v daňovém přiznání za předchozí zdaňovací období zahrnující
kalendářní měsíce, v nichž byla alespoň po část měsíce vykonávána
činnost, z níž měla osoba příjmy uvedené v § 7 odst. 1 písm. c),
b) částka odpovídající jedné dvanáctině příjmů poplatníka daně z příjmů
fyzických osob stanovené paušální částkou podle zákona o daních z
příjmů^18),
není-li dále stanoveno jinak.
(2) Za započitatelný příjem osoby uvedené v odstavci 1 se však považuje
nejméně částka ve výši 50 % měsíční průměrné mzdy v národním
hospodářství za předchozí kalendářní rok s tím, že tato částka se
zaokrouhluje na celé stokoruny dolů a vyhlašuje ji Ministerstvo práce a
sociálních věcí na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením
uveřejněným ve Sbírce zákonů. Tato částka se považuje za minimální
příjem osoby uvedené v odstavci 1 vždy od 1. července roku, v němž
došlo k vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí
kalendářní rok, do 30. června následujícího kalendářního roku. Částka
uvedená ve větě první se nepoužije, jde-li o osobu vykonávající
výdělečnou činnost, která se považuje podle zákona o důchodovém
pojištění za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost^29), nebo o osobu,
jejíž činnost se nepovažuje podle zákona o důchodovém pojištění za
činnost osoby samostatně výdělečně činné proto, že tuto činnost
nevykonává soustavně^30).
(3) U osoby samostatně výdělečně činné, která nemá příjem ze samostatné
výdělečné činnosti, ale nepřerušila výkon této činnosti ani jí tato
činnost nebyla pozastavena, se za příjem považuje částka uvedená v
odstavci 2; to neplatí, jde-li o osobu vykonávající činnost, která se
považuje podle zákona o důchodovém pojištění za vedlejší samostatnou
výdělečnou činnost^29), nebo o osobu, jejíž činnost se nepovažuje podle
zákona o důchodovém pojištění za činnost osoby samostatně výdělečně
činné proto, že tuto činnost nevykonává soustavně^30).
(4) U osoby, která má nebo měla příjmy uvedené v § 7 odst. 1 písm. b) a
za předchozí zdaňovací období nepodala přiznání k dani z příjmů a která
není poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou, se vychází z
těchto příjmů za zdaňovací období předcházející takovému období. V
případě, že tato osoba v předcházejícím zdaňovacím období
podnikatelskou ani jinou samostatnou výdělečnou činnost ještě
nevykonávala, vychází se nejméně z poloviny částky uvedené v odstavci
2. U osoby, na kterou se nevztahuje nejnižší započitatelný příjem podle
odstavce 2, se vychází z poloviny částky uvedené v odstavci 2 až do
konce kalendářního měsíce, ve kterém podá daňové přiznání, nebo sama
určí výši příjmu, pokud není povinna podat daňové přiznání.
§ 9
Zvýšení částek životního a existenčního minima
(1) Částky životního minima stanovené v § 2 a § 3 odst. 2 a 3 a částku
existenčního minima stanovenou v § 5 odst. 1 může vláda zvýšit
nařízením v pravidelném termínu od 1. ledna, a to podle skutečného
růstu nákladů na výživu a na ostatní základní osobní potřeby
vyjádřeného růstem příslušného indexu spotřebitelských cen za
domácnosti celkem (dále jen "příslušný index spotřebitelských cen") ve
stanoveném rozhodném období za podmínky, že příslušný index
spotřebitelských cen vzroste od počátku rozhodného období alespoň o 5
%.
(2) Vláda může nařízením částky životního minima stanovené v § 2 a § 3
odst. 2 a 3 a částku existenčního minima stanovenou v § 5 odst. 1
zvýšit též v mimořádném termínu.
(3) Rozhodné období podle odstavce 1 se určuje tak, že prvním měsícem
tohoto období je kalendářní měsíc následující po posledním měsíci
předchozího rozhodného období při posledním zvýšení částek životního
minima a existenčního minima a posledním měsícem rozhodného období pro
zvýšení částek životního minima a existenčního minima v pravidelném
termínu je září kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku,
ve kterém dojde ke zvýšení částek životního minima a existenčního
minima; v případě, kdy došlo ke zvýšení životního minima a existenčního
minima v mimořádném termínu, je prvním měsícem tohoto období kalendářní
měsíc následující po posledním měsíci zohledněném mimořádným zvýšením.
(4) Růst příslušného indexu spotřebitelských cen se zjišťuje z údajů
Českého statistického úřadu.
§ 10
Přechodné ustanovení
Pro účely prvního zvýšení částek životního minima a existenčního minima
podle tohoto zákona je prvním měsícem rozhodného období říjen 2006.
§ 11
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se:
1. Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu.
2. Nařízení vlády č. 245/1994 Sb., kterým se zvyšují částky životního
minima a dávky pěstounské péče.
3. Nařízení vlády č. 281/1995 Sb., kterým se zvyšují částky životního
minima.
4. Nařízení vlády č. 219/1996 Sb., kterým se zvyšují částky životního
minima.
5. Nařízení vlády č. 123/1997 Sb., kterým se zvyšují částky životního
minima.
6. Nařízení vlády č. 42/1998 Sb., kterým se zvyšují částky životního
minima.
7. Nařízení vlády č. 56/2000 Sb., kterým se zvyšují částky životního
minima.
8. Nařízení vlády č. 333/2001 Sb., kterým se zvyšují částky životního
minima.
9. Nařízení vlády č. 664/2004 Sb., kterým se zvyšují částky životního
minima.
10. Nařízení vlády č. 505/2005 Sb., o zvýšení částek životního minima.
§ 12
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2007.
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Paroubek v. r.
1) Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi.
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších
předpisů.
2) § 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
2a) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3) § 115 občanského zákoníku.
4) Například § 35c zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
5) § 953 občanského zákoníku.
6) § 796 občanského zákoníku.
7) § 824 občanského zákoníku.
8) § 826 občanského zákoníku.
9) § 928 občanského zákoníku.
10) § 958 občanského zákoníku.
11) § 963 občanského zákoníku.
12) § 6 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
13) § 6 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
14) § 7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
15) § 8 odst. 1 písm. a) až e) a písm. g) a h) zákona č. 586/1992 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, pokud nejde o plnění ze zákonného
pojištění,
16) § 9 odst. 1 a 7 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů. § 10 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
17) § 10 odst. 1 a § 10 odst. 9 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., ve
znění pozdějších předpisů.
18) § 7a zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
19) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších
předpisů.
20) Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební
neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů.
21) § 4 odst. 1 a § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů.
22) § 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
22a) § 33 a násl. a § 36 a násl. zákona č. 111/2006 Sb., ve znění
zákona č. 261/2007 Sb.
22b) § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
23) § 5 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
24) Například § 11 odst. 3 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za
pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a
orgánech, ve znění pozdějších předpisů, § 119 zákona č. 361/2003 Sb., o
služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších
předpisů.
24a) Například § 192 až 194 zákoníku práce, § 34 odst. 4 zákona č.
236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem
funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a
poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, § 73
odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů, § 48 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích
(krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 4 zákona č.
131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
25) § 11 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
26) § 47f odst. 3 a 4 zákona č. 359/1999 Sb.
27) Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním
postižením a o změně souvisejících zákonů.
28) Část první hlava druhá zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků
národního boje za vznik a osvobození Československa a některých
pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o
jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za
osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů.
28a) Čl. 37 odst. 1 a čl. 39 a 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod, uveřejněné pod č. 209/1992 Sb., ve znění Protokolu
č. 11 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kterým se
mění kontrolní mechanismus v ní ustavený, uveřejněného pod č. 243/1998
Sb.
29) § 9 odst. 6 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve
znění pozdějších předpisů.
30) § 9 odst. 3 písm. d) a f) zákona č. 155/1995 Sb., ve znění
pozdějších předpisů.
31) § 47e a násl. zákona č. 359/1999 Sb.
