198/2009 Sb.
ZÁKON
ze dne 23. dubna 2008
o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací
a o změně některých zákonů
(antidiskriminační zákon)
Změna: 89/2012 Sb.
Změna: 332/2014 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
ANTIDISKRIMINAČNÍ ZÁKON
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských
společenství^1) a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a
mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, blíže vymezuje
právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech
a) práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání,
b) přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti,
c) pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně
odměňování,
d) členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců
nebo organizacích zaměstnavatelů, včetně výhod, které tyto organizace
svým členům poskytují,
e) členství a činnosti v profesních komorách, včetně výhod, které tyto
veřejnoprávní korporace svým členům poskytují,
f) sociálního zabezpečení,
g) přiznání a poskytování sociálních výhod,
h) přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování,
i) přístupu ke vzdělání a jeho poskytování,
j) přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny
veřejnosti nebo při jejich poskytování.
(2) Tento zákon se nevztahuje na právní vztahy související s úpravou
podmínek vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí nebo osob
bez státní příslušnosti na území České republiky.
(3) Fyzická osoba má právo v právních vztazích, na které se vztahuje
tento zákon, na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována.
Základní pojmy
§ 2
(1) Pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo
nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon.
(2) Diskriminace je přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i
obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a
navádění k diskriminaci.
(3) Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy
se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo
nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z
důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace,
věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového
názoru.
(4) Za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z
důvodu těhotenství, mateřství nebo otcovství a z důvodu pohlavní
identifikace.
(5) Diskriminací je také jednání, kdy je s osobou zacházeno méně
příznivě na základě domnělého důvodu podle odstavce 3.
§ 3
(1) Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy
na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z
některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti
ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium
nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k
jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
(2) Nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení se rozumí také
odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se
zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní
činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla
využít pracovního poradenství, nebo se zúčastnit jiného odborného
vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by
takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení.
(3) Při rozhodování o tom, zda konkrétní opatření představuje
nepřiměřené zatížení, je třeba vzít v úvahu
a) míru užitku, kterou má osoba se zdravotním postižením z realizace
opatření,
b) finanční únosnost opatření pro fyzickou nebo právnickou osobu, která
je má realizovat,
c) dostupnost finanční a jiné pomoci k realizaci opatření a
d) způsobilost náhradních opatření uspokojit potřeby osoby se
zdravotním postižením.
(4) Za nepřiměřené zatížení se nepovažuje opatření, které je fyzická
nebo právnická osoba povinna uskutečnit podle zvláštního právního
předpisu.
§ 4
(1) Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody
uvedenými v § 2 odst. 3,
a) jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a
vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího
nebo urážlivého prostředí, nebo
b) které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí
ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů.
(2) Sexuálním obtěžováním se rozumí chování podle odstavce 1, které má
sexuální povahu.
(3) Pronásledováním se rozumí nepříznivé zacházení, postih nebo
znevýhodnění, k němuž došlo v důsledku uplatnění práv podle tohoto
zákona.
(4) Pokynem k diskriminaci se rozumí chování osoby, která zneužije
podřízeného postavení druhého k diskriminaci třetí osoby.
(5) Naváděním k diskriminaci se rozumí chování osoby, která druhého
přesvědčuje, utvrzuje nebo podněcuje, aby diskriminoval třetí osobu.
§ 5
(1) Odměňováním se pro účely tohoto zákona rozumí veškerá plnění,
peněžitá nebo nepeněžitá, opakující se nebo jednorázová, která jsou
přímo nebo nepřímo poskytována osobě při závislé činnosti.
(2) Zajišťováním rovného zacházení se rozumí přijetí opatření, která
jsou podmínkou účinné ochrany před diskriminací a která je možno s
ohledem na dobré mravy požadovat vzhledem k okolnostem a osobním
poměrům toho, kdo má povinnost rovné zacházení zajišťovat; za
zajišťování rovného zacházení se považuje také zajišťování rovných
příležitostí.
(3) Zaměstnavatelé jsou povinni ve věcech práva na zaměstnání a
přístupu k zaměstnání, přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné
výdělečné činnosti, pracovní a jiné závislé činnosti, včetně
odměňování, zajišťovat rovné zacházení podle odstavce 2.
(4) Povoláním se pro účely tohoto zákona rozumí činnost fyzické osoby
vykonávaná za úplatu v závislém nebo nezávislém postavení, jejíž řádný
výkon zvláštní právní předpisy podmiňují splněním kvalifikačních
předpokladů, zejména dosažením předepsaného vzdělání a popřípadě i doby
praxe.
(5) Sociální výhodou se pro účely tohoto zákona rozumí sleva,
osvobození od poplatků nebo peněžité nebo nepeněžité plnění,
poskytované nezávisle na nárocích ze sociálního zabezpečení přímo nebo
nepřímo určité skupině fyzických osob s obvykle nižšími příjmy nebo
vyššími životními náklady než ostatní.
(6) Pro účely tohoto zákona se zdravotním postižením rozumí tělesné,
smyslové, mentální, duševní nebo jiné postižení, které brání nebo může
bránit osobám v jejich právu na rovné zacházení v oblastech vymezených
tímto zákonem; přitom musí jít o dlouhodobé zdravotní postižení, které
trvá nebo má podle poznatků lékařské vědy trvat alespoň jeden rok.
§ 6
Přípustné formy rozdílného zacházení
(1) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu věku v přístupu k
zaměstnání nebo povolání, pokud je
a) vyžadována podmínka minimálního věku, odborné praxe nebo doby
zaměstnání, která je pro řádný výkon zaměstnání nebo povolání nebo pro
přístup k určitým právům a povinnostem spojeným se zaměstnáním nebo
povoláním nezbytná, nebo
b) pro řádný výkon zaměstnání nebo povolání potřebné odborné
vzdělávání, které je nepřiměřeně dlouhé vzhledem k datu, ke kterému
osoba ucházející se o zaměstnání nebo povolání dosáhne důchodového věku
podle zvláštního zákona^2).
(2) Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, které souvisí se
stanovením rozdílného důchodového věku^2) pro muže a ženy; to neplatí v
systémech sociálního zabezpečení pracovníků podle § 8 a 9.
(3) Diskriminací není rozdílné zacházení ve věcech práva na zaměstnání,
přístupu k zaměstnání nebo povolání, ve věcech pracovních, služebních
poměrů nebo jiné závislé činnosti, pokud je k tomu věcný důvod
spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné
požadavky jsou této povaze přiměřené. Diskriminací z důvodu pohlaví
není rozdílné zacházení ve věcech přístupu nebo odborné přípravě k
zaměstnání nebo povolání, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v
povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této
povaze přiměřené.
(4) Diskriminací není rozdílné zacházení uplatňované ve věcech práva na
zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo povolání, v případě závislé
práce vykonávané v církvích nebo náboženských společnostech, jestliže z
důvodu povahy těchto činností nebo souvislosti, v níž jsou vykonávány,
představuje náboženské vyznání, víra či světový názor osoby podstatný,
oprávněný a odůvodněný požadavek zaměstnání se zřetelem k etice dané
církve či náboženské společnosti.
(5) Diskriminací není rozdílné zacházení uplatňované za účelem ochrany
žen z důvodu těhotenství a mateřství, osob se zdravotním postižením a
za účelem ochrany osob mladších 18 let nad rámce stanovené zvláštními
právními předpisy, jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou
přiměřené a nezbytné.
(6) Diskriminací z důvodu pohlaví není rozdílné zacházení při
poskytování služeb, které jsou nabízeny v oblasti soukromého a
rodinného života a úkonů prováděných v této souvislosti.
(7) Diskriminací z důvodu pohlaví není výlučné nebo přednostní
poskytování veřejně dostupných zboží a služeb, pokud je výlučné nebo
přednostní poskytování zboží a služeb osobám určitého pohlaví
objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení
jsou přiměřené a nezbytné.
§ 7
(1) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu pohlaví, sexuální
orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či
světového názoru ve věcech uvedených v § 1 odst. 1 písm. f) až j),
pokud je toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno legitimním cílem
a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. Ustanovení § 6
tím není dotčeno.
(2) Za diskriminaci se nepovažují opatření, jejichž cílem je předejít
nebo vyrovnat nevýhody vyplývající z příslušnosti osoby ke skupině osob
vymezené některým z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 a zajistit jí rovné
zacházení a rovné příležitosti.
(3) Ve věcech přístupu k zaměstnání nebo povolání nesmí opatření podle
odstavce 2 vést k upřednostnění osoby, jejíž kvality nejsou vyšší pro
výkon zaměstnání nebo povolání, než mají ostatní současně posuzované
osoby.
(4) Další přípustné formy rozdílného zacházení obsažené ve zvláštních
zákonech nejsou ustanovením odstavce 1 a § 6 dotčeny.
Zásada rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního
zabezpečení pracovníků
§ 8
(1) Pokud zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům, bývalým zaměstnancům a
jejich rodinným příslušníkům
a) peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty, jejichž účelem je
nahradit nebo doplnit dávky poskytované ze základního systému sociální
ochrany pro případ
1. nemoci,
2. invalidity,
3. stáří, včetně předčasného odchodu do důchodu,
4. pracovního úrazu a nemoci z povolání,
5. nezaměstnanosti,
b) jiná peněžitá nebo nepeněžitá plnění, která mají charakter
sociálních dávek, zejména pozůstalostních nebo rodinných, pokud jsou
vyplácena zaměstnavatelem zaměstnanci z důvodu jeho zaměstnání,
je povinen nediskriminovat z důvodu pohlaví.
(2) Muži i ženy musí mít zejména
a) stejný přístup k systému sociálního zabezpečení pracovníků,
b) stejný nárok na poskytování plnění,
c) stejné podmínky pro vznik, trvání a zachování nároku na plnění,
d) stejně povinnou nebo dobrovolnou účast v systému,
e) stejná pravidla pro poskytování plnění, zejména věkovou hranici,
dobu trvání zaměstnání nebo dobu účasti v systému,
f) stejné podmínky pro pozastavení plnění nebo získání nároku na dávky
vyplácené během mateřské dovolené nebo volna z rodinných důvodů,
g) nárok na stejný rozsah plnění při splnění stejných podmínek,
h) stejný způsob výpočtu výše příspěvků zaměstnavatele nebo
zaměstnance,
i) stejný způsob výpočtu výše plnění včetně zvýšení, na které vzniká
nárok s ohledem na manžela nebo manželku nebo vyživované osoby,
j) stejné podmínky pro vrácení příspěvků zaměstnanci, pokud se
zaměstnanec odhlašuje ze systému, aniž by splnil podmínky zaručující mu
odložené právo na dlouhodobé dávky,
k) stanoven stejný způsob určení důchodového věku pro účely přiznání
důchodu ze sociálního zabezpečení pracovníků.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahují obdobně též na osoby
samostatně výdělečně činné a stavovské organizace, jichž jsou tyto
osoby členy, které jsou založeny na principu příslušnosti k určitému
povolání.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují též na
a) osoby, jejichž činnost je přerušena z důvodu nemoci, mateřství nebo
úrazu,
b) osoby ucházející se o zaměstnání,
c) důchodce,
d) invalidní zaměstnance nebo bývalé zaměstnance,
e) osoby, které uplatňují nárok za osoby uvedené v písmenech a) až d).
§ 9
(1) Povinnost zaměstnavatele dodržovat zásadu rovného zacházení s muži
a ženami podle § 8 se nevztahuje na
a) individuální smlouvy pro osoby samostatně výdělečně činné,
b) zaměstnanecké systémy pro osoby samostatně výdělečně činné, určené
pouze pro jednoho člena,
c) pojistné smlouvy, jejichž smluvní stranou není zaměstnavatel, v
případě zaměstnanců pobírajících plat nebo mzdu,
d) dobrovolná ustanovení systémů sociální ochrany osob, která jsou
účastníkům nabízena jednotlivě, aby jim zaručila
1. doplňkové dávky, nebo
2. výběr data, kdy začnou být vypláceny běžné dávky pro osoby
samostatně výdělečně činné, nebo výběr z několika dávek,
e) zaměstnanecké systémy, pokud dávky poskytované z těchto systémů jsou
financovány z příspěvků zaměstnanců placených na základě dobrovolnosti.
(2) Povinnost zaměstnavatele dodržovat zásadu rovného zacházení s muži
a ženami nebrání zaměstnavateli v tom, aby přiznal osobám, které
dovršily důchodový věk pro účely přiznání důchodu ze zaměstnaneckého
systému, ale které zatím nedosáhly důchodového věku pro účely přiznání
důchodu podle zákonného systému důchodového zabezpečení, doplněk
důchodu. Doplněk důchodu slouží k dorovnání nebo přiblížení celkové
výše dávky vyplácené těmto osobám ve vztahu k částce vyplácené ve
stejné situaci osobám druhého pohlaví, které již dovršily zákonem
stanovený důchodový věk, do té doby, než osoby mající prospěch z tohoto
doplňku dovrší zákonem stanovený důchodový věk.
(3) Porušením povinnosti dodržovat zásadu rovného zacházení s muži a
ženami není
a) stanovení rozdílných úrovní dávek v souvislosti s uplatňováním
nezbytných opatření přihlížejících k pojistně matematickým zásadám,
které se liší podle pohlaví v případě dávkově definovaných systémů; v
případě zaměstnaneckých systémů, u nichž jsou vyplácené dávky
financovány shromažďováním kapitálu, mohou být určité prvky nerovné,
pokud je nerovnost částek způsobena použitím pojistně matematických
zásad, které se v době zavádění systému financování liší podle pohlaví,
b) stanovení rozdílných úrovní příspěvků zaměstnavatelů do
zaměstnaneckého systému,
1. jedná-li se o dávkově definovaný systém a je-li cílem vyrovnat
částku konečných dávek nebo ji sblížit pro obě pohlaví,
2. jedná-li se o systém dávek financovaných shromažďováním kapitálu a
příspěvky zaměstnavatele jsou určeny k zajištění finančního základu
nezbytného pro krytí nákladů na určené dávky,
c) stanovení rozdílných pravidel nebo pravidel použitelných pouze na
osoby určitého pohlaví v případě opatření stanovených v písmenech a) a
b), pokud jde o zaručení nebo zachování nároku na doživotní dávky, když
se osoba odhlašuje ze systému sociálního zabezpečení pracovníků.
(4) Pokud jde o systémy dávek financované shromažďováním kapitálu
uvedené v odstavci 3 písm. a), porušením zásady rovného zacházení s
muži a ženami není
a) přeměna části pravidelných důchodů na kapitál,
b) převod nároků na důchod,
c) pozůstalostní důchod vyplácený oprávněné osobě, pokud se vzdala
části každoročně vypláceného důchodu, d) snížený důchod, pokud se osoba
rozhodne pro předčasné poskytování starobního důchodu.
(5) Zásadě rovného zacházení s muži a ženami neodporuje, pokud muži i
ženy mají za stejných podmínek nárok na pružný důchodový věk ze systému
sociálního zabezpečení pracovníků.
(6) Pro účely tohoto zákona při rovném zacházení pro muže a ženy v
systémech sociálního zabezpečení pracovníků, pokud jde o osoby
samostatně výdělečně činné, se za zaměstnavatele považuje rovněž
právnická nebo fyzická osoba, která toto zabezpečení poskytuje.
HLAVA II
PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PŘED DISKRIMINACÍ
§ 10
(1) Dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na
rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním
dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od
diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby
mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce
1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře
snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve
společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti
vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
§ 11
(1) Ve věcech ochrany před diskriminací může právnická osoba,
a) která byla na ochranu práv obětí diskriminace založena, nebo
b) je-li ochrana před diskriminací předmětem její činnosti uvedené ve
stanovách nebo statutu nebo taková skutečnost vyplývá z její činnosti
nebo ze zákona,
poskytovat informace o možnostech právní pomoci a součinnost při
sepsání nebo doplnění návrhů a podání osobám domáhajícím se ochrany
před diskriminací.
(2) Právnická osoba uvedená v odstavci 1 je oprávněna podávat správním
úřadům vykonávajícím kontrolu nad dodržováním právních předpisů, včetně
práva na rovné zacházení, podněty k provedení kontroly, popřípadě
podněty k zahájení správního řízení.
HLAVA III
PŘECHODNÉ USTANOVENÍ
§ 12
Právní vztahy ve věcech práva na rovné zacházení vzniklé ze
skutečností, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
se řídí dosavadními právními předpisy.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o Veřejném ochránci práv
§ 13
Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění zákona č.
265/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č.
626/2004 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 342/2006 Sb. a zákona
č. 129/2008 Sb., se mění takto:
1. V § 1 odst. 4 písm. c) se slova „ústavy sociální péče“ nahrazují
slovy „zařízení sociálních služeb“.
2. V § 1 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který včetně poznámky
pod čarou č. 1 zní:
„(5) Ochránce vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a
ochrany před diskriminací^1).
1) Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích
ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační
zákon).“.
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 6 a 7.
Dosavadní poznámky pod čarou č. 1 až 5 se označují jako poznámky pod
čarou č. 2 až 6, včetně odkazů na poznámky pod čarou.
3. V § 8 odstavec 2 zní:
„(2) Ochránci náleží plat, odchodné, náhrada výdajů a naturální plnění
jako prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu. Zástupci ochránce
náleží plat, odchodné, náhrada výdajů a naturální plnění jako
viceprezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu.“.
4. V § 15 odst. 1 písm. c) se slova „podle § 1 odst. 2“ zrušují.
5. Za § 21a se vkládá nový § 21b, který zní:
㤠21b
Ochránce přispívá k prosazování práva na rovné zacházení se všemi
osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost,
pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské
vyznání, víru nebo světový názor a za tím účelem
a) poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace při podávání návrhů
na zahájení řízení z důvodů diskriminace,
b) provádí výzkum,
c) zveřejňuje zprávy a vydává doporučení k otázkám souvisejícím s
diskriminací,
d) zajišťuje výměnu dostupných informací s příslušnými evropskými
subjekty.“.
ČÁST TŘETÍ
Změna občanského soudního řádu
§ 14
V zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č.
36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č.
20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č.
328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č.
24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č.
152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č.
118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č.
247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb.,
zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č.
15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č.
326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000
Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000
Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000
Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000
Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001
Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č.
491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č.
202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č.
320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb.,
zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu
vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č.
257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č.
501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č.
628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č.
205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č.
377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č.
56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č.
112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č.
133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č.
189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č.
264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č.
315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č.
123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb. a zákona č. 129/2008 Sb., § 133a
včetně poznámek pod čarou č. 56b, 56c a 56d zní:
㤠133a
Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že
ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství,
víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální
orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu
k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti
včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo
zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách^56b),
b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní
a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k
veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství v zájmových sdruženích
a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb^56c), nebo
c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám^56d),
je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného
zacházení.
56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí
zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo
etnický původ.
Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví
obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí
zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám
a jejich poskytování.
Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997 o důkazním břemenu v
případech diskriminace na základě pohlaví.
56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí
zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo
etnický původ.
56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se
zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a
službám a jejich poskytování.“.
ČÁST ČTVRTÁ
zrušena
§ 15
zrušen
ČÁST PÁTÁ
zrušena
§ 16
zrušen
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o pojišťovnictví
§ 17
V § 13a zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění zákona č.
39/2004 Sb., se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se
odstavce 2 a 3, které znějí:
„(2) Pokud pojišťovna používá rozdílnost pohlaví jako určující faktor
při stanovení rozdílné výše pojistného a rozdílného výpočtu pojistného
plnění, je povinna zabezpečit, že tyto rozdíly jsou
a) založeny na přesných pojistně matematických a statistických údajích
a
b) přiměřené.
(3) Při stanovení rozdílné výše pojistného a rozdílného výpočtu
pojistného plnění podle odstavce 2 pojišťovna vychází z veřejně
dostupných údajů a z údajů získaných z vlastní provozované pojišťovací
činnosti nebo ze statistik společně vytvářených pojišťovnami. Nejsou-li
k dispozici veřejně dostupné údaje včetně statistik společně
vytvářených pojišťovnami, je pojišťovna povinna zveřejňovat a
pravidelně aktualizovat vlastní statistické údaje, ze kterých vychází
při stanovení rozdílné výše pojistného a rozdílného výpočtu pojistného
plnění, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
§ 18
Přechodné ustanovení
Ministerstvo financí na základě informací podle § 13a odst. 3 zákona č.
363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, získaných
nejdříve ke dni 1. dubna 2012, přezkoumá oprávněnost používání
rozdílnosti pohlaví jako určujícího faktoru při stanovení rozdílné výše
pojistného a rozdílného výpočtu pojistného plnění a výsledky tohoto
přezkumu sdělí Komisi Evropských společenství nejpozději do 21.
prosince 2012.
ČÁST SEDMÁ
ÚČINNOST
§ 19
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce
následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou části druhé, která
nabývá účinnosti prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího
po dni jeho vyhlášení.
Vlček v. r.
Fischer v. r.
1) Směrnice Rady 76/207/EHS ze dne 9. února 1976 o zavedení zásady
rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání,
odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES ze dne 23. září 2002,
kterou se mění směrnice Rady 76/207/EHS o zavedení zásady rovného
zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému
vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky.
Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí
zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo
etnický původ.
Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví
obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.
Směrnice Rady 75/117/EHS ze dne 10. února 1975 o sbližování právních
předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny
za práci pro muže a ženy.
Směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení
zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního
zabezpečení.
Směrnice Rady 86/378/EHS ze dne 24. července 1986 o zavedení zásady
rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení
pracovníků.
Směrnice Rady 96/97/ES ze dne 20. prosince 1996, kterou se mění
směrnice 86/378/EHS o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy
v systémech sociálního zabezpečení pracovníků.
Směrnice Rady 86/613/EHS ze dne 11. prosince 1986 o uplatňování zásady
rovného zacházení pro muže a ženy samostatně výdělečně činné, včetně
oblasti zemědělství, a o ochraně v mateřství.
Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí
zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám
a jejich poskytování.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července
2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro
muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání.
2) § 32 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů.
