LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD


Published: 1991

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
23/1991 Sb.



ÚSTAVNÍ ZÁKON



ze dne 9.ledna 1991,



kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon

Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky



Změna: 162/1998 Sb.



Federální shromáždění se usneslo na tomto ústavním zákoně:



§ 1



(1) Ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad

a používání musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod.



(2) Základní práva a svobody uvedené v Listině základních práv a svobod

jsou pod ochranou ústavního soudu.



§ 2



Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, Českou a

Slovenskou Federativní Republikou ratifikované a vyhlášené, jsou na

jejím území obecně závazné a mají přednost před zákonem.



§ 3



(1) V ústavě České republiky a v ústavě Slovenské republiky mohou být

základní práva a svobody rozšířeny nad míru upravenou Listinou

základních práv a svobod.



(2) Ustanovení ústavních zákonů o rozdělení zákonodárné působnosti mezi

federaci a republiky nejsou tímto ústavním zákonem dotčena.



§ 4



Článek 5 ústavního zákona č.143/1968 Sb., o československé federaci, ve

znění posledních předpisů, zní:



"Čl.5



(1) Státní občan každé z obou republik je zároveň občanem České a

Slovenské Federativní Republiky.



(2) Občan jedné republiky má na území druhé republiky stejná práva a

stejné povinnosti jako občan této druhé republiky.



(3) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.



(4) Zásady nabývání a pozbývání státního občanství republik stanoví

zákon Federálního shromáždění.".



§ 5



Zrušují se:



1. články 7 až 9, hlava druhá (čl. 19 až 38) a článek 98 odst. 4

ústavního zákona č.100/1960 Sb., Ústava České a Slovenské Federativní

Republiky, ve znění pozdějších předpisů,



2. ústavní zákon č. 144/1968 Sb., o postavení národností v České a

Slovenské Federativní Republice.



§ 6



(1) Zákony a jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu s

Listinou základních práv a svobod nejpozději do 31. prosince 1991.

Tímto dnem pozbývají účinnosti ustanovení, která s Listinou základních

práv a svobod nejsou v souladu.



(2) Pravomoc, která se v čl. 8 odst. 3, 4 a 5 a v čl. 12 odst. 2

Listiny základních práv a svobod svěřuje soudu nebo soudci, přísluší

nejdéle do 31.prosince 1991 prokurátorovi, stanoví-li tak zákon.



§ 7



Tento ústavní zákon a Listina základních práv a svobod nabývají

účinnosti dnem vyhlášení.



Havel v.r.



Dubček v.r.



Čalfa v.r.



LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD



Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské

národní rady,



uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a

svrchovanost zákona,



navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické a

samosprávné tradice našich národů,



pamětlivo trpkých zkušeností z dob, kdy lidská práva a základní svobody

byly v naší vlasti potlačovány,



vkládajíc naděje do zabezpečení těchto práv společným úsilím všech

svobodných národů,



vycházejíc z práva českého národa a slovenského národa na sebeurčení,



připomínajíc si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud

veškerého života na Zemi



a vyjadřujíc vůli, aby se Česká a Slovenská Federativní Republika

důstojně zařadila mezi státy, jež tyto hodnoty ctí,



usneslo se na této Listině základních práv a svobod:



HLAVA PRVNÍ



Obecná ustanovení



Čl.1



Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a

svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.



Čl.2



(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na

výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.



(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených

zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.



(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen

činit, co zákon neukládá.



Čl.3



(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví,

rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného

smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní

nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.



(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se

jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku

směřující k odnárodňování.



(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho

základních práv a svobod.



Čl.4



(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho

mezích a jen při zachování základních práv a svobod.



(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených

Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze

zákonem.



(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro

všechny případy, které splňují stanovené podmínky.



(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být

šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána

k jiným účelům, než pro které byla stanovena.



HLAVA DRUHÁ



Lidská práva a základní svobody



ODDÍL PRVNÍ



Základní lidská práva a svobody



Čl.5



Každý je způsobilý mít práva.



Čl.6



(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před

narozením.



(2) Nikdo nesmí být zbaven života.



(3) Trest smrti se nepřipouští.



(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven

života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.



Čl.7



(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může

být jen v případech stanovených zákonem.



(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo

ponižujícímu zacházení nebo trestu.



Čl.8



(1) Osobní svoboda je zaručena.



(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a

způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro

neschopnost dostát smluvnímu závazku.



(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v

případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena

s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na

svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin

od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na

svobodu.



(4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz

soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí

zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě

nebo ji propustit na svobodu.



(5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou

zákonem a na základě rozhodnutí soudu.



(6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo

držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření

musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do

7 dnů.



Čl.9



(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.



(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:



a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody

nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,



b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto

povinné vojenské služby,



c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom,

nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné

majetkové hodnoty,



d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv

druhých.



Čl.10



(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní

čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.



(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do

soukromého a rodinného života.



(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním,

zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.



Čl.11



(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků

má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.



(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé

společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být

jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon

může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví

občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní

Republice.



(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo

v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí

poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru

stanovenou zákonem.



(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve

veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.



(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.



Čl.12



(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu

toho, kdo v něm bydlí.



(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to

na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky

stanoví zákon.



(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny,

jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života

nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení

závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí

užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti,

mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro

plnění úkolů veřejné správy.



Čl.13



Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností

a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo

jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon.

Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem

nebo jiným podobným zařízením.



Čl.14



(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.



(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské

Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit.



(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné

pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo

ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu

ochrany přírody.



(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské

Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.



(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.



Čl.15



(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý

má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského

vyznání.



(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.



(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v

rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti

stanoví zákon.



Čl.16



(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď

sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou,

vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.



(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména

ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné

církevní instituce nezávisle na státních orgánech.



(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.



(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v

demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a

pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.



ODDÍL DRUHÝ



Politická práva



Čl.17



(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.



(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem,

obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a

rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.



(3) Cenzura je nepřípustná.



(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit

zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro

ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost,

ochranu veřejného zdraví a mravnosti.



(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným

způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení

stanoví zákon.



Čl.18



(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného

společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní

orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.



(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.



(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod

zaručených Listinou.



Čl.19



(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.



(2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných

místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro

ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví,

mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí

být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.



Čl.20



(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s

jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.



(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a

sdružovat se v nich.



(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem,

jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost

státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení

trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.



(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou

odděleny od státu.



Čl.21



(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo

svobodnou volbou svých zástupců.



(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební

období stanovená zákonem.



(3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním.

Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.



(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným

funkcím.



Čl.22



Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a

používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil

v demokratické společnosti.



Čl.23



Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by

odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod,

založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití

zákonných prostředků jsou znemožněny.



HLAVA TŘETÍ



Práva národnostních a etnických menšin



Čl.24



Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být

nikomu na újmu.



Čl.25



(1) Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje

všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny

rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v

jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích.

Podrobnosti stanoví zákon.



(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za

podmínek stanovených zákonem zaručuje též



a) právo na vzdělání v jejich jazyku,



b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,



c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických

menšin.



HLAVA ČTVRTÁ



Hospodářská, sociální a kulturní práva



Čl.26



(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož

i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.



(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání

nebo činností.



(3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v

přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.



(4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince.



Čl.27



(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých

hospodářských a sociálních zájmů.



(2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet

odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z

nich v podniku nebo v odvětví.



(3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na

ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem,

jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu

bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.



(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto

právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a

příslušníkům bezpečnostních sborů.



Čl.28



Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé

pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.



Čl.29



(1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou

ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.



(2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní

ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání.



(3) Podrobnosti stanoví zákon.



Čl.30



(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při

nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.



(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je

nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.



(3) Podrobnosti stanoví zákon.



Čl.31



Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného

pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za

podmínek, které stanoví zákon.



Čl.32



(1) Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana

dětí a mladistvých je zaručena.



(2) Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních

vztazích a odpovídající zdravotní podmínky.



(3) Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.



(4) Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na

rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé

děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím

soudu na základě zákona.



(5) Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.



(6) Podrobnosti stanoví zákon.



Čl.33



(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu,

kterou stanoví zákon.



(2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních

školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých

školách.



(3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za

podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání

poskytovat za úplatu.



(4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na

pomoc státu.



Čl.34



(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.



(2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek

stanovených zákonem.



Čl.35



(1) Každý má právo na příznivé životní prostředí.



(2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního

prostředí a přírodních zdrojů.



(3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní

prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní

památky nad míru stanovenou zákonem.



HLAVA PÁTÁ



Právo na soudní a jinou právní ochranu



Čl.36



(1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého

a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.



(2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu

veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost

takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však

nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních

práv a svobod podle Listiny.



(3) Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím

soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným

úředním postupem.



(4) Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.



Čl.37



(1) Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí

trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.



(2) Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními

orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.



(3) Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.



(4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na

tlumočníka.



Čl.38



(1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i

soudce stanoví zákon.



(2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez

zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem

prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech

stanovených zákonem.



Čl.39



Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož

i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.



Čl.40



(1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.



(2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za

nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho

vina vyslovena.



(3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě

obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže

si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven

soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na

bezplatnou pomoc obhájce.



(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným

způsobem zbaven.



(5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl

pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje

uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.



(6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného

v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je

to pro pachatele příznivější.



HLAVA ŠESTÁ



Ustanovení společná



Čl.41



(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst.

1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů,

které tato ustanovení provádějí.



(2) Kde se v Listině mluví o zákonu, rozumí se tím zákon Federálního

shromáždění, jestliže z ústavního rozdělení zákonodárné pravomoci

nevyplývá, že úprava přísluší zákonům národních rad.



Čl.42



(1) Pokud Listina používá pojmu "občan", rozumí se tím státní občan

České a Slovenské Federativní Republiky.



(2) Cizinci požívají v České a Slovenské Federativní Republice lidských

práv a základních svobod zaručených Listinou, pokud nejsou přiznána

výslovně občanům.



(3) Pokud dosavadní předpisy používají pojmu "občan", rozumí se tím

každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává

bez ohledu na státní občanství.



Čl.43



Česká a Slovenská Federativní Republika poskytuje azyl cizincům

pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být

odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a

svobodami.



Čl.44



Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou

hospodářskou činnost a právo uvedené v čl. 20 odst. 2; zaměstnancům

státní správy a územní samosprávy ve funkcích, které určí, též právo

uvedené v čl. 27 odst. 4; příslušníkům bezpečnostních sborů a

příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená v čl. 18, 19 a čl. 27

odst. 1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních,

která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může

zákon omezit právo na stávku.