218/2003 Sb.



ZÁKON



ze dne 25. června 2003 o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o

soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů



(zákon o soudnictví ve věcech mládeže)



Změna: 383/2005 Sb.



Změna: 253/2006 Sb.



Změna: 345/2007 Sb.



Změna: 129/2008 Sb.



Změna: 41/2009 Sb.



Změna: 181/2011 Sb.



Změna: 301/2011 Sb.



Změna: 357/2011 Sb., 459/2011 Sb.



Změna: 375/2011 Sb.



Změna: 193/2012 Sb.



Změna: 390/2012 Sb.



Změna: 45/2013 Sb.



Změna: 77/2015 Sb.



Změna: 86/2015 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ODPOVĚDNOST MLÁDEŽE ZA PROTIPRÁVNÍ ČINY A SOUDNICTVÍ VE VĚCECH MLÁDEŽE



HLAVA I



OBECNÁ USTANOVENÍ



§ 1



Účel zákona a jeho vztah k jiným zákonům



(1) Tento zákon upravuje podmínky odpovědnosti mládeže za protiprávní

činy uvedené v trestním zákoníku, opatření ukládaná za takové

protiprávní činy, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech

mládeže.



(2) Projednáváním protiprávních činů, kterých se dopustili děti mladší

patnácti let a mladiství, se sleduje, aby se na toho, kdo se takového

činu dopustil, užilo opatření, které účinně přispěje k tomu, aby se

nadále páchání protiprávního činu zdržel a našel si společenské

uplatnění odpovídající jeho schopnostem a rozumovému vývoji a podle

svých sil a schopností přispěl k odčinění újmy vzniklé jeho

protiprávním činem; řízení musí být vedeno tak, aby přispívalo k

předcházení a zamezování páchání protiprávních činů.



(3) Pokud tento zákon nestanoví jinak, užije se na toho, kdo v době

spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku, obecných právních

předpisů.^1)



§ 2



Vymezení některých pojmů



(1) Není-li zákonem stanoveno jinak, pak se rozumí



a) mládeží děti a mladiství,



b) dítětem mladším patnácti let ten, kdo v době spáchání činu jinak

trestného nedovršil patnáctý rok věku,



c) mladistvým ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a

nepřekročil osmnáctý rok svého věku.



(2) Podle tohoto zákona se dále rozumí



a) protiprávním činem provinění, trestný čin nebo čin jinak trestný,



b) opatřeními výchovná opatření (§ 15 až 20), ochranná opatření (§ 21

až 23) a trestní opatření (§ 24 až 35) u mladistvých a opatření

ukládaná dětem mladším patnácti let (§ 93); přiměřená omezení a

přiměřené povinnosti ve smyslu trestního zákoníku a trestního řádu

nahrazují výchovná opatření,



c) orgány činnými podle tohoto zákona jsou policejní orgány, státní

zástupci a soudy pro mládež^2),



d) soudem pro mládež zvláštní senát anebo v zákonem stanovených

případech předseda takového senátu nebo samosoudce příslušného

okresního, krajského, vrchního a Nejvyššího soudu,



e) obecným soudem jiný senát nebo samosoudce téhož soudu nebo jiný

soud, který neprojednává protiprávní činy mládeže.



§ 3



Základní zásady



(1) Nikdo nemůže být podle tohoto zákona postižen za čin, který nebyl

trestný podle zákona v době, kdy byl spáchán, a jen tento zákon v

návaznosti na trestní zákoník stanoví, které jednání je proviněním nebo

činem jinak trestným, a sankce a způsob jejich ukládání, směřující

především k obnovení narušených sociálních vztahů, začlenění dítěte

mladšího patnácti let nebo mladistvého do rodinného a sociálního

prostředí a k předcházení protiprávním činům.



(2) Trestní opatření lze použít pouze tehdy, jestliže zvláštní způsoby

řízení a opatření, zejména obnovující narušené sociální vztahy a

přispívající k předcházení protiprávním činům, by zřejmě nevedly k

dosažení účelu tohoto zákona.



(3) Opatření uložené podle tohoto zákona musí přihlížet k osobnosti

toho, komu je ukládáno, včetně jeho věku a rozumové a mravní

vyspělosti, zdravotnímu stavu, jakož i jeho osobním, rodinným a

sociálním poměrům, a musí být přiměřené povaze a závažnosti spáchaného

činu. Politické, národní, sociální nebo náboženské smýšlení mladistvého

nebo dítěte mladšího patnácti let, jeho rodiny nebo rodiny, v níž žije,

anebo způsob výchovy mladistvého nebo dítěte mladšího patnácti let

nemůže být důvodem k uložení opatření podle tohoto zákona.



(4) V řízení podle tohoto zákona je třeba postupovat s přihlédnutím k

věku, zdravotnímu stavu, rozumové a mravní vyspělosti osoby, proti níž

se vede, aby její další vývoj byl co nejméně ohrožen a aby projednávané

činy a jejich příčiny i okolnosti, které je umožnily, byly náležitě

objasněny a za jejich spáchání byla vyvozena odpovědnost podle tohoto

zákona. Řízení je přitom třeba vést tak, aby působilo k předcházení

dalším protiprávním činům. Orgány činné podle tohoto zákona přitom

spolupracují s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí.



(5) V řízení podle tohoto zákona je třeba chránit osobní údaje osoby,

proti níž se řízení vede, a její soukromí, aby každá taková osoba byla

chráněna před škodlivými vlivy, a při dodržení zásady, že je považována

za nevinnou, dokud její vina nebyla prokázána zákonným způsobem.



(6) Každé dítě mladší patnácti let nebo mladistvý, nestanoví-li tento

zákon jinak, má právo na to, aby jeho čin byl projednán bez zbytečného

odkladu a v přiměřené lhůtě soudem pro mládež.



(7) Řízení podle tohoto zákona musí směřovat k tomu, aby poškozený

dosáhl náhrady škody způsobené protiprávním činem, nebo se mu dostalo

jiného přiměřeného zadostiučinění.



(8) Soudci, státní zástupci, příslušníci policejních orgánů a úředníci

Probační a mediační služby působící v trestních věcech mládeže musí mít

zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží.



§ 4



Výkon soudnictví ve věcech mládeže



Soudnictví ve věcech mladistvých a ve věcech posuzování činů jinak

trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let vykonávají soudy pro

mládež.



HLAVA II



MLADISTVÍ



Díl 1



Trestní odpovědnost mladistvých



§ 5



Odpovědnost mladistvého



(1) Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a

mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat

své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.



(2) Dopustí-li se mladistvý uvedený v odstavci 1 činu jinak trestného

nebo není-li z jiných zákonných důvodů trestně odpovědný, lze vůči němu

použít vedle ochranných opatření (§ 21) obdobně postupů a opatření

uplatňovaných podle tohoto zákona u dětí mladších patnácti let.



§ 6



Provinění



(1) Trestný čin^3) spáchaný mladistvým se nazývá provinění.



(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro posouzení provinění

spáchaného mladistvým trestní zákoník.



Díl 2



Zánik trestnosti



§ 7



Účinná lítost



Trestnost činu, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody,

jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, spáchaného mladistvým zaniká,

jestliže mladistvý po spáchání činu



a) dobrovolně odstranil nebo napravil způsobený následek, anebo se o to

pokusil, zejména nahradil způsobenou škodu, učinil opatření potřebná k

její náhradě nebo se jinak pokusil odčinit způsobené následky,



b) svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě a



c) čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro

společnost.



§ 8



Promlčení trestního stíhání



(1) Trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí



a) deset let, jde-li o provinění, na které trestní zákoník stanoví

výjimečný trest,



b) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně

deset let,



c) tři léta u ostatních provinění.



(2) Ohledně počátku, stavení a přerušení promlčecí doby platí obdobně

ustanovení trestního zákoníku.^4)



(3) Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestnost provinění, stanoví-li

tak ohledně promlčení trestných činů trestní zákoník.^5)



Díl 3



Opatření ukládaná mladistvým



§ 9



Účel opatření



(1) Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek

pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému

stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné

výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před

škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění.



(2) Ustanovení trestního zákoníku o mimořádném zvýšení trestu odnětí

svobody^6) se u mladistvých neužije.



§ 10



Druhy opatření



(1) Mladistvému lze uložit pouze tato opatření:



a) výchovná opatření,



b) ochranná opatření a



c) trestní opatření.



(2) Výchovná opatření je možné mladistvému, proti němuž se řízení vede,

uložit s jeho souhlasem již v průběhu tohoto řízení před rozhodnutím

soudu pro mládež o vině mladistvého.



Upuštění od uložení trestního opatření



§ 11



(1) Soud pro mládež může upustit od uložení trestního opatření

mladistvému, který spáchal provinění, na které trestní zákoník stanoví

trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jeho

spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě,



a) jestliže vzhledem k povaze spáchaného činu a k dosavadnímu životu

mladistvého lze důvodně očekávat, že již projednání věci před soudem

pro mládež postačí k jeho nápravě,



b) dopustil-li se činu z neznalosti právních předpisů, která je zejména

vzhledem k jeho věku, rozumové vyspělosti a prostředí, ve kterém žil,

omluvitelná, nebo



c) jestliže soud pro mládež přijme záruku za nápravu mladistvého a má

za to, že vzhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, povaze

spáchaného činu a osobě mladistvého se uložení trestního opatření

nejeví nutným.



(2) Upustí-li soud pro mládež od uložení trestního opatření, může věc

vyřídit tím, že mladistvého napomene, anebo může přenechat postižení

mladistvého zákonnému zástupci, škole, jíž je mladistvý žákem, nebo

školskému zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy^7) (dále jen

"výchovné zařízení"), v němž žije; v takovém případě si soud pro mládež

předem vyžádá stanovisko školy nebo výchovného zařízení. Zákonný

zástupce, škola nebo výchovné zařízení jsou povinni o výsledku

vyrozumět soud pro mládež.



§ 12



Soud pro mládež může upustit od uložení trestního opatření mladistvému

i tehdy, jestliže



a) mladistvý spáchal provinění ve stavu vyvolaném duševní poruchou a

soud pro mládež má za to, že zabezpečovací detence nebo ochranné

léčení, které zároveň ukládá, zajistí nápravu mladistvého lépe než

trestní opatření, nebo



b) je vůči němu užito ochranné nebo výchovné opatření a k dosažení

účelu tohoto zákona není třeba uložit trestní opatření.



§ 13



Upustí-li soud pro mládež od uložení trestního opatření, hledí se na

mladistvého, jako by nebyl odsouzen.



§ 14



Podmíněné upuštění od uložení trestního opatření



(1) Za podmínek uvedených v § 11 odst. 1 může soud pro mládež podmíněně

upustit od uložení trestního opatření, považuje-li za potřebné po

stanovenou dobu sledovat chování mladistvého.



(2) Při podmíněném upuštění od uložení trestního opatření soud pro

mládež stanoví zkušební dobu až na jeden rok. Zároveň mladistvému může

uložit ochranné opatření nebo výchovné opatření směřující k tomu, aby

vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil

škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou proviněním způsobil, nebo

aby vydal bezdůvodné obohacení získané proviněním.



(3) Soud pro mládež může vzhledem k okolnostem případu a osobě

mladistvého ponechat podmíněné upuštění od uložení trestního opatření v

platnosti i přesto, že mladistvý zavdal příčinu k uložení trestního

opatření, a



a) stanovit nad mladistvým dohled, pokud nebyl již uložen,



b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než jeden rok,

nebo



c) stanovit dosud neuložená výchovná opatření uvedená v § 15 až 20

směřující k tomu, aby mladistvý vedl řádný život.



(4) Jestliže mladistvý, u něhož bylo podmíněně upuštěno od uložení

trestního opatření, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl

uloženým opatřením, vysloví soud pro mládež, že se osvědčil; jinak

rozhodne o uložení trestního opatření, a to popřípadě již během

zkušební doby.



(5) Neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby

rozhodnutí podle odstavce 4, aniž na tom měl mladistvý, u něhož bylo

podmíněně upuštěno od uložení trestního opatření, vinu, má se za to, že

se osvědčil.



(6) Bylo-li vysloveno, že se mladistvý, u něhož bylo podmíněně upuštěno

od uložení trestního opatření, osvědčil, anebo má-li se za to, že se

osvědčil, hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen.



Díl 4



Výchovná opatření



§ 15



Ukládání a druhy výchovných opatření



(1) Při upuštění od trestního opatření nebo podmíněném upuštění od

trestního opatření mohou být k dosažení účelu tohoto zákona uložena

mladistvému výchovná opatření. Dovoluje-li to jejich povaha, je možné

použít vůči mladistvému výchovného opatření i vedle uloženého

ochranného nebo trestního opatření nebo v souvislosti se zvláštními

způsoby řízení. Výchovná opatření lze uložit nejdéle na dobu současně

stanovené zkušební doby u podmíněného odsouzení nebo podmíněného

odložení peněžitého opatření; jsou-li ukládána samostatně nebo vedle

jiného ochranného nebo trestního opatření, lze je uložit nejdéle na

dobu tří let.



(2) Výchovnými opatřeními jsou



a) dohled probačního úředníka,



b) probační program,



c) výchovné povinnosti,



d) výchovná omezení,



e) napomenutí s výstrahou.



(3) Výchovná opatření může soud pro mládež a v přípravném řízení státní

zástupce ukládat se souhlasem osoby, proti níž se řízení vede, již v

průběhu trestního řízení, a to nejdéle do jeho pravomocného skončení.

Mladistvý může kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného

skončení svůj souhlas odvolat prohlášením adresovaným soudu pro mládež

a v přípravném řízení státnímu zástupci, který vede řízení. Výkon

výchovného opatření tím končí.



(4) Výchovná opatření usměrňují způsob života mladistvého, a tím

podporují a zajišťují jeho výchovu.



(5) Jestliže se ukáže, že úplné nebo včasné plnění výchovného opatření

je pro mladistvého nemožné nebo je nelze na něm spravedlivě požadovat,

soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce nařízené výchovné

opatření zruší nebo změní.



(6) Zjistí-li soud pro mládež, že jsou dány důvody pro nařízení ústavní

výchovy podle zákona o rodině, dá obecnému soudu podnět k zahájení

řízení.



§ 16



Dohled probačního úředníka



(1) Dohledem probačního úředníka se rozumí pravidelné sledování chování

mladistvého v jeho rodině a způsobu výchovného působení rodičů na něj,

kontrola dodržování uloženého probačního programu a výchovných

povinností a omezení uložených mladistvému soudem pro mládež a v

přípravném řízení státním zástupcem nebo vyplývajících ze zákona a jeho

pozitivní vedení probačním úředníkem k životu v souladu se zákonem.



(2) Účelem dohledu probačního úředníka je:



a) sledování a kontrola chování mladistvého, zaměřená na zajištění

ochrany společnosti a snížení možnosti opakování trestné činnosti,



b) odborné vedení a pomoc mladistvému s cílem zajistit, aby v budoucnu

vedl řádný život.



(3) Mladistvý, kterému byl uložen dohled probačního úředníka, je

povinen



a) spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu probační

úředník stanoví na základě vytvořeného probačního plánu dohledu,



b) dostavovat se k probačnímu úředníkovi ve lhůtách, které mu budou

stanoveny probačním úředníkem; při stanovení těchto lhůt probační

úředník přihlédne k poměrům mladistvého, jeho životní situaci v době

výkonu dohledu i k prostředí, v němž žije,



c) informovat probačního úředníka o svém pobytu, zaměstnání, dodržování

uložených výchovných omezení nebo povinností a jiných důležitých

okolnostech pro výkon dohledu určených probačním úředníkem,



d) nebránit probačnímu úředníkovi ve vstupu do obydlí.



§ 17



Probační program



(1) Probačním programem se rozumí zejména program sociálního výcviku,

psychologického poradenství, terapeutický program, program zahrnující

obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací, rekvalifikační nebo

jiný vhodný program k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti

mladistvého, a to s různým režimem omezení v běžném způsobu života,

který směřuje k tomu, aby se mladistvý vyhnul chování, které by bylo v

rozporu se zákonem, a k podpoře jeho vhodného sociálního zázemí a k

urovnání vztahů mezi ním a poškozeným. Probační program schvaluje

ministr spravedlnosti a zapisuje se do seznamu probačních programů

vedeného Ministerstvem spravedlnosti.



(2) Soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce může uložit

mladistvému povinnost podrobit se probačnímu programu podle odstavce 1,

jestliže



a) je vhodný vzhledem k potřebám mladistvého a zájmům společnosti,



b) je mu poskytnuta dostatečná možnost seznámit se s obsahem probačního

programu a



c) mladistvý souhlasí se svou účastí na něm.



(3) Mladistvému se zpravidla uloží, aby podle svých sil nahradil škodu

nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou proviněním způsobil, nebo aby

vydal bezdůvodné obohacení získané proviněním.



(4) Dohledem nad výkonem probačního programu soud pro mládež a v

přípravném řízení státní zástupce pověří probačního úředníka. Neplní-li

mladistvý probační program, postupuje probační úředník podle § 80 odst.

4.



(5) O ukončení probačního programu a jeho výsledku podá probační

úředník bez zbytečného odkladu zprávu soudu pro mládež nebo státnímu

zástupci, který probační program uložil.



§ 18



Výchovné povinnosti



(1) Soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce může

mladistvému uložit výchovnou povinnost, kterou stanoví, aby zejména



a) bydlel s rodičem nebo jiným dospělým, který je odpovědný za jeho

výchovu,



b) jednorázově nebo ve splátkách zaplatil přiměřenou peněžitou částku,

kterou zároveň určí, na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti

poskytovanou podle zvláštního zákona,



c) vykonal bezplatně ve volném čase společensky prospěšnou činnost

určitého druhu,



d) usiloval o vyrovnání s poškozeným,



e) nahradil podle svých sil škodu způsobenou proviněním anebo jinak

přispěl k odstranění následku provinění,



f) podrobil se léčení závislosti na návykových látkách, které není

ochranným léčením nebo zabezpečovací detencí podle trestního zákoníku,



g) podrobil se ve svém volném čase vhodnému programu sociálního

výcviku, psychologickému poradenství, terapeutickému programu,

vzdělávacímu, doškolovacímu, rekvalifikačnímu nebo jinému vhodnému

programu k rozvíjení sociálních dovedností a osobnosti mladistvého,

který není probačním programem.



(2) Výchovná povinnost zaplatit peněžitou částku se uloží, jestliže lze

předpokládat, že peněžitá částka bude zaplacena z peněžitých

prostředků, s nimiž smí mladistvý samostatně nakládat. Soud pro mládež

a v přípravném řízení státní zástupce může stanovit, že peněžitá částka

bude zaplacena v přiměřených měsíčních splátkách.



(3) Vykonání společensky prospěšné činnosti určitého druhu smí být

mladistvému uloženo jen tak, aby nenarušilo jeho přípravu na budoucí

povolání, především plnění povinností souvisejících se vzdělávacím

programem školy, nebo výkon povolání či zaměstnání, a na dobu nejvýše

čtyř hodin denně, osmnácti hodin týdně a šedesáti hodin celkem.



(4) Při ukládání výchovné povinnosti podle odstavce 1 písm. c) a g)

soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce přihlédne ke

zdravotní způsobilosti mladistvého.



§ 19



Výchovná omezení



(1) Soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce může

mladistvému uložit výchovné omezení, kterým stanoví, aby zejména



a) nenavštěvoval určité akce, zařízení nebo jiné pro mladistvého

nevhodné prostředí,



b) nestýkal se s určitými osobami,



c) nezdržoval se na určitém místě,



d) nepřechovával předměty, které by mohly sloužit k páchání dalších

provinění,



e) neužíval návykové látky,



f) neúčastnil se hazardních her, sázek a hraní na výherních hracích

přístrojích,



g) neměnil bez předchozího ohlášení probačnímu úředníkovi místo svého

pobytu,



h) neměnil bez předchozího oznámení probačnímu úředníkovi bezdůvodně

svoje zaměstnání.



(2) Výchovné omezení podle odstavce 1 písm. a), b), c), d) a g) smí být

mladistvému uloženo jen tak, aby nenarušilo jeho přípravu na budoucí

povolání, především plnění povinností souvisejících se vzdělávacím

programem školy, nebo výkon povolání či zaměstnání.



§ 20



Napomenutí s výstrahou



(1) Napomenutím s výstrahou soud pro mládež a v přípravném řízení

státní zástupce mladistvému v přítomnosti jeho zákonného zástupce

důrazně vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na konkrétní

důsledky, jež mu hrozí podle tohoto zákona v případě, že by v budoucnu

páchal další trestnou činnost.



(2) Je-li to účelné a vhodné, může soud pro mládež a v přípravném

řízení státní zástupce při vyslovení napomenutí s výstrahou současně

přenechat postižení mladistvého jeho zákonnému zástupci, škole, jíž je

mladistvý žákem, nebo výchovnému zařízení, v němž žije; v takovém

případě si soud pro mládež předem vyžádá stanovisko školy nebo

výchovného zařízení. Zákonný zástupce, škola nebo výchovné zařízení

jsou povinni o výsledku vyrozumět soud pro mládež nebo státního

zástupce.



(3) Napomenul-li soud pro mládež a v přípravném řízení státní zástupce

mladistvého a udělil mu zároveň výstrahu, popřípadě přenechal-li

postižení mladistvého jeho zákonnému zástupci, škole nebo výchovnému

zařízení, hledí se na mladistvého, jako by nebyl odsouzen.



Díl 5



Ochranná opatření



§ 21



Druhy ochranných opatření



(1) Ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení^8), zabezpečovací

detence^8a), zabrání věci^9) a ochranná výchova. Jejich účelem je

kladně ovlivnit duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit

společnost před pácháním provinění mladistvými.



(2) Ochrannou výchovu lze uložit pouze podle tohoto zákona, ochranné

léčení, zabezpečovací detence a zabrání věci se ukládají podle

trestního zákoníku^10).



§ 22



Ochranná výchova



(1) Soud pro mládež může mladistvému uložit ochrannou výchovu, pokud



a) o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a nedostatek řádné

výchovy nelze odstranit v jeho vlastní rodině nebo v rodině, v níž

žije,



b) dosavadní výchova mladistvého byla zanedbána, nebo



c) prostředí, v němž mladistvý žije, neposkytuje záruku jeho náležité

výchovy,



a nepostačuje uložení výchovných opatření.



(2) Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však

do dovršení osmnáctého roku věku mladistvého; vyžaduje-li to zájem

mladistvého, může soud pro mládež ochrannou výchovu prodloužit do

dovršení jeho devatenáctého roku.



(3) Není-li možné ochrannou výchovu ihned vykonat, nařídí soud pro

mládež do doby jejího zahájení dohled probačního úředníka.



(4) Od výkonu ochranné výchovy soud pro mládež upustí, pominou-li před

jejím započetím důvody, pro něž byla uložena.



§ 23



Přeměna ústavní a ochranné výchovy



(1) Jestliže převýchova mladistvého pokročila do té míry, že lze

očekávat, že i bez omezení, kterým je podroben během výkonu ochranné

výchovy, se bude řádně chovat a pracovat, avšak dosud nepominuly

všechny okolnosti, pro něž byla ochranná výchova uložena, může soud

ochrannou výchovu přeměnit v ústavní výchovu, nebo může rozhodnout o

podmíněném umístění mladistvého mimo takové výchovné zařízení. Přitom

může mladistvému uložit dohled probačního úředníka nebo jiné výchovné

opatření.



(2) Nesplní-li mladistvý očekávání, že bez omezení, jimž byl podroben

ve výchovném zařízení, kde vykonával ochrannou výchovu, se bude řádně

chovat, soud pro mládež podmíněné umístění mimo výchovné zařízení zruší

a rozhodne, že se ve výkonu ochranné výchovy pokračuje. Obdobně

postupuje soud pro mládež při přeměně ústavní výchovy na ochrannou

výchovu.



Díl 6



Trestní opatření



§ 24



Druhy trestních opatření



(1) Za spáchané provinění může soud pro mládež mladistvému uložit pouze

tato trestní opatření:



a) obecně prospěšné práce,



b) peněžité opatření,



c) peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu,



d) propadnutí věci,



e) zákaz činnosti,



f) vyhoštění,



g) domácí vězení,



h) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,



i) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné

odsouzení),



j) odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem,



k) odnětí svobody nepodmíněné.



(2) Trestní opatření uložené podle tohoto zákona v návaznosti na

trestní zákoník musí vzhledem k okolnostem případu a osobě i poměrům

mladistvého napomáhat k vytváření vhodných podmínek pro další vývoj

mladistvého; výkonem trestního opatření nesmí být ponížena lidská

důstojnost.



§ 25



Ukládání trestního opatření



(1) Při výměře trestního opatření se jako k polehčující okolnosti

přihlédne zejména k tomu, že mladistvý



a) úspěšně vykonal probační program nebo jiný vhodný program sociálního

výcviku, psychologického poradenství, terapeutický program, program

zahrnující obecně prospěšnou činnost, vzdělávací, doškolovací,

rekvalifikační nebo jiný vhodný program k rozvíjení sociálních

dovedností a osobnosti mladistvého,



b) poskytl zadostiučinění poškozenému, nahradil úplně nebo alespoň

částečně způsobenou škodu, odčinil nebo alespoň zmírnil újmu, kterou mu

způsobil, a přičinil se o obnovení právních a společenských vztahů,

které narušil svým chováním, nebo



c) po spáchání provinění se choval tak, že lze důvodně předpokládat, že

se v budoucnu již trestné činnosti nedopustí.



(2) Při stanovení druhu trestního opatření a jeho výměry soud pro

mládež přihlédne také k tomu, že mladistvý spáchal provinění ve stavu

zmenšené příčetnosti, který si přivodil vlivem návykové látky.



(3) Ukládá-li soud pro mládež úhrnné nebo souhrnné trestní opatření

mladistvému, který spáchal provinění jednak před tím, než překročil

osmnáctý rok svého věku, jednak po tom, co tento věk dovršil, postupuje

podle ustanovení o úhrnném nebo souhrnném trestu,^11) popřípadě o

upuštění od uložení souhrnného nebo dalšího trestu,^12) přičemž se

hranice trestních sazeb u provinění spáchaných před tím, než mladistvý

překročil osmnáctý rok, posuzují podle tohoto zákona.



§ 26



Obecně prospěšné práce, domácí vězení, zákaz činnosti, zákaz vstupu na

sportovní, kulturní a jiné společenské akce a vyhoštění



(1) Za podmínek stanovených v trestním zákoníku může soud pro mládež

uložit mladistvému obecně prospěšné práce^13) s přihlédnutím k jeho

stanovisku k možnosti jejich uložení, které je povinen zjistit; horní

hranice sazby tohoto trestního opatření u mladistvého nesmí převyšovat

polovinu horní hranice stanovené v trestním zákoníku. Obecně prospěšné

práce nesmí vzhledem ke své povaze nebo okolnostem, za kterých jsou

vykonávány, ohrožovat zdraví, bezpečnost nebo mravní vývoj mladistvých.

Soud pro mládež může vedle trestního opatření obecně prospěšných prací

uložit i vhodná výchovná opatření.



(2) Za podmínek stanovených v trestním zákoníku může soud pro mládež

uložit mladistvému domácí vězení. Horní hranice sazby tohoto trestního

opatření u mladistvého nesmí převyšovat polovinu horní hranice

stanovené v trestním zákoníku. Soud pro mládež může vedle trestního

opatření domácího vězení uložit i vhodná výchovná opatření.



(3) Zákaz činnosti může soud pro mládež mladistvému uložit, není-li to

na překážku přípravě na jeho povolání, přičemž horní hranice sazby

nesmí převyšovat pět let. Soud pro mládež může vedle trestního opatření

zákazu činnosti uložit i vhodná výchovná opatření.



(4) Za podmínek stanovených v trestním zákoníku^13a) může soud pro

mládež mladistvému uložit zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné

společenské akce, přičemž horní hranice sazby nesmí převyšovat pět let.

Soud pro mládež může vedle trestního opatření zákazu vstupu na

sportovní, kulturní a jiné společenské akce uložit i vhodná výchovná

opatření.



(5) Vyhoštění ve výměře od jednoho do pěti let může soud pro mládež

uložit jen za podmínek stanovených v trestním zákoníku^14); u

mladistvého, který je občanem Evropské unie, musí být navíc splněna

podmínka, že neuložením tohoto druhu trestního opatření by došlo k

vážnému ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, nebo že

vyhoštění je v nejlepším zájmu takového mladistvého. Při ukládání

vyhoštění přihlédne soud pro mládež též k nejlepšímu zájmu mladistvého,

zejména k rodinným a osobním poměrům mladistvého a dbá toho, aby tímto

trestním opatřením nebyl vydán nebezpečí zpustnutí.



§ 27



Peněžité opatření



(1) Peněžité opatření se ukládá za podmínek stanovených v trestním

zákoníku^15), je-li mladistvý výdělečně činný nebo jeho majetkové

poměry uložení takového trestního opatření umožňují. Soud pro mládež

může vedle peněžitého opatření uložit i vhodná výchovná opatření.



(2) Soud pro mládež uloží peněžité opatření v rozmezí od deseti do

třistašedesátipěti denních sazeb.



(3) Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 5 000 Kč.



(4) Náhradní trestní opatření stanoví soud pro mládež až na jeden rok.

Náhradní trestní opatření nesmí však ani spolu s uloženým odnětím

svobody přesahovat horní hranici trestní sazby snížené podle § 31 odst.

1.



(5) Soud pro mládež může po právní moci rozhodnutí o uložení peněžitého

opatření rozhodnout po vyjádření mladistvého, že jeho zaplacení nebo

nevykonaný zbytek bude nahrazen tím, že mladistvý vykoná obecně

prospěšnou činnost v rámci probačního programu podle § 17 odst. 1, 2

pro tento účel zřízeného, nebo společensky prospěšnou činnost v rámci

výchovné povinnosti podle § 18 odst. 1 písm. c).



§ 28



Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu



(1) Soud pro mládež může podmíněně odložit výkon peněžitého opatření,



a) jestliže vzhledem k osobě mladistvého, zejména s přihlédnutím k jeho

dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k

okolnostem případu má důvodně za to, že účelu trestního opatření bude

dosaženo i bez jeho výkonu, nebo



b) jestliže přijme záruku za nápravu mladistvého a vzhledem k

výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, má důvodně za to, že účelu

trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu.



(2) Povolení podmíněného odložení výkonu peněžitého opatření se netýká

výkonu ostatních trestních opatření uložených vedle tohoto trestního

opatření, pokud není v rozsudku stanoveno jinak.



§ 29



Zkušební doba



(1) Při podmíněném odložení výkonu peněžitého opatření stanoví soud pro

mládež zkušební dobu až na tři léta; zkušební doba počíná právní mocí

rozsudku.



(2) Podmíněně odsouzenému mladistvému může soud pro mládež uložit

výchovná opatření.



(3) Doba, po kterou podmíněně odsouzený mladistvý vedl ve zkušební době

řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, se započítá do zkušební doby

nově stanovené při podmíněném odložení výkonu peněžitého opatření pro

týž skutek nebo do zkušební doby stanovené při uložení úhrnného nebo

souhrnného trestního opatření.



§ 30



Rozhodnutí o osvědčení



(1) Jestliže mladistvý, kterému byl podmíněně odložen výkon peněžitého

opatření, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým

podmínkám, vysloví soud pro mládež, že se osvědčil; jinak rozhodne, a

to popřípadě již během zkušební doby, že se peněžité opatření vykoná.



(2) Jestliže byla záruka za nápravu mladistvého, kterému byl podmíněně

odložen výkon peněžitého opatření, odvolána tím, kdo ji poskytl,

přezkoumá soud pro mládež chování mladistvého během zkušební doby, a

shledá-li, že podmíněné odložení výkonu peněžitého opatření neplní své

poslání, rozhodne, že se peněžité opatření vykoná; jinak podmíněné

odložení výkonu peněžitého opatření ponechá v platnosti.



(3) Neučiní-li soud pro mládež do roka od uplynutí zkušební doby

rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl vinu mladistvý, kterému

byl podmíněně odložen výkon peněžitého opatření, má se za to, že se

mladistvý osvědčil.



(4) Bylo-li vysloveno, že se mladistvý, kterému byl podmíněně odložen

výkon peněžitého opatření, osvědčil, anebo má-li se za to, že se

osvědčil, hledí se něj, jako by nebyl odsouzen.



(5) Rozhodne-li soud pro mládež podle odstavce 1 nebo 2, že se trestní

opatření vykoná, rozhodne zároveň o náhradním trestním opatření odnětí

svobody (§ 27 odst. 3).



(6) Ustanovení § 27 odst. 4 se tu užije obdobně.



§ 31



Odnětí svobody



(1) Trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoníku se u

mladistvých snižují na polovinu, přičemž však horní hranice trestní

sazby nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok.



(2) Nepodmíněné odnětí svobody může soud pro mládež mladistvému uložit

jen tehdy, jestliže by s ohledem na okolnosti případu, osobu

mladistvého nebo předchozí použitá opatření uložení jiného trestního

opatření zjevně nepostačovalo k dosažení účelu tohoto zákona.



(3) V případě, že mladistvý spáchal provinění, za které trestní zákoník

dovoluje uložení výjimečného trestu, a že povaha a závažnost provinění

je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k

zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko

napravitelnému následku mimořádně vysoká, může soud pro mládež uložit

mladistvému odnětí svobody na pět až deset let, má-li za to, že by

odnětí svobody v rozmezí uvedeném v odstavci 1 k dosažení účelu

trestního opatření nepostačovalo.



(4) Nepodmíněné odnětí svobody se u mladistvých, kteří nepřekročili

devatenáctý rok svého věku, vykonává odděleně od ostatních odsouzených

ve věznicích nebo ve zvláštních odděleních pro mladistvé.



(5) Ukládá-li soud pro mládež nepodmíněné odnětí svobody mladistvému,

který již dovršil devatenáctý rok věku, může s přihlédnutím zejména k

délce ukládaného odnětí svobody a ke stupni a povaze narušení

mladistvého rozhodnout, že mladistvý toto trestní opatření vykoná ve

věznici pro ostatní odsouzené; učiní-li takové rozhodnutí, musí zároveň

rozhodnout, do kterého typu věznice bude odsouzený pro další výkon

nepodmíněného odnětí svobody zařazen.



§ 32



Mimořádné snížení odnětí svobody



Má-li soud pro mládež vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k

poměrům mladistvého za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody

stanovené trestním zákoníkem bylo pro mladistvého nepřiměřeně přísné a

že lze účelu trestního opatření dosáhnout i odnětím svobody kratšího

trvání, může snížit trestní opatření odnětí svobody pod dolní hranici

trestní sazby zákonem stanovené bez omezení uvedeného v trestním

zákoníku.^16)



§ 33



Podmíněné odsouzení a podmíněné odsouzení s dohledem



(1) Při podmíněném odsouzení^18) mladistvého nebo jeho podmíněném

odsouzení k odnětí svobody s dohledem^19) stanoví soud pro mládež

zkušební dobu na jeden rok až tři léta. Současně může soud pro mládež

uložit i výchovná opatření.



(2) Soud pro mládež může vzhledem k okolnostem případu a osobě

mladistvého ponechat podmíněné odsouzení v platnosti i přesto, že

mladistvý odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestního opatření

odnětí svobody, a



a) stanovit nad mladistvým odsouzeným dohled, pokud nebyl již uložen,



b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta,

přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby v trvání pěti

let,^20) nebo



c) uložit další výchovné opatření uvedené v § 15 až 20 směřující k

tomu, aby vedl řádný život.



(3) Na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení § 16.



§ 34



Promlčení výkonu trestního opatření



(1) Uložené trestní opatření nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby,

jež činí pět let, a bylo-li uloženo výjimečné trestní opatření odnětí

svobody nad pět let až do deseti let, činí promlčecí doba deset let.



(2) Ohledně počátku, stavení a přerušení promlčecí doby platí

ustanovení trestního zákoníku.^21)



(3) Výkon trestního opatření uloženého pro trestné činy, o nichž tak

stanoví trestní zákoník,^22) se nepromlčuje.



§ 35



Zahlazení odsouzení



(1) Na mladistvého, kterému bylo uloženo nebo rozhodnutím prezidenta

republiky zmírněno nebo prominuto trestní opatření odnětí svobody v

délce nepřevyšující jeden rok, se hledí jako by nebyl odsouzen, jakmile

bylo vykonáno nebo bylo od výkonu takového trestního opatření nebo jeho

zbytku pravomocně upuštěno.



(2) O tom, zda se zahlazuje odsouzení mladistvého k odnětí svobody, na

které se nevztahuje odstavec 1, rozhodne soud pro mládež, přihlížeje k

jeho chování ve výkonu odnětí svobody, po výkonu tohoto trestního

opatření. Bylo-li trestní opatření odnětí svobody podle rozhodnutí

prezidenta republiky zmírněno, soud pro mládež takto postupuje poté, co

byl mladistvý po výkonu zmírněného odnětí svobody propuštěn na svobodu.



(3) Vyslovil-li soud pro mládež, že se mladistvý podmíněně propuštěný z

výkonu trestního opatření odnětí svobody osvědčil, hledí se na něho,

jako by nebyl odsouzen.



(4) Na mladistvého, kterému bylo uloženo peněžité opatření, se hledí,

jako by nebyl odsouzen, jakmile bylo vykonáno nebo bylo od výkonu

tohoto trestního opatření nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.



(5) Na mladistvého, kterému bylo uloženo propadnutí věci, se hledí,

jako by nebyl odsouzen, jakmile nabyl právní moci rozsudek, jímž bylo

toto trestní opatření uloženo.



(6) Na mladistvého, kterému bylo uloženo trestní opatření domácího

vězení nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské

akce, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile bylo takové trestní

opatření vykonáno nebo bylo od výkonu trestního opatření nebo jeho

zbytku pravomocně upuštěno.



(7) Na mladistvého, kterému bylo uloženo trestní opatření vyhoštění, se

hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile uplyne doba, na kterou bylo

uloženo.



Díl 7



Řízení v trestních věcech mladistvých



Oddíl 1



Soud a osoby na řízení zúčastněné



§ 36



Osobní a odborné předpoklady



V řízení proti mladistvým je třeba dbát toho, aby vyšetřování,

projednávání i rozhodování jejich trestních věcí bylo svěřováno osobám,

jejichž znalost otázek souvisících s výchovou mládeže zaručí splnění

výchovného účelu řízení. Orgány činné podle tohoto zákona postupují ve

spolupráci s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí a s

Probační a mediační službou.



§ 37



Místní příslušnost



(1) Řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a

nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje.



(2) Nelze-li žádné takové místo zjistit nebo jsou-li mimo území České

republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění

spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro

mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo.



§ 38



Společné řízení



(1) O všech proviněních mladistvého a proti všem mladistvým, jejichž

provinění spolu souvisí, se koná společné řízení, pokud to je vhodné z

hlediska všestranného a objektivního objasnění věci, hospodárnosti a

rychlosti řízení s přihlédnutím k osobám mladistvých, ohledně nichž se

koná společné řízení.



(2) Pouze výjimečně lze konat společné řízení proti mladistvému a

dospělému, jestliže je to nutné pro všestranné a objektivní objasnění

věci a není to na újmu mladistvého. Takové společné řízení koná soud

pro mládež, a pokud jde o mladistvého, užije se i ve společném řízení

ustanovení tohoto zákona.



(3) Nejsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 2 a byla-li podána

společná obžaloba na mladistvého a dospělého, vyloučí soud pro mládež

věc dospělého a postoupí ji příslušnému obecnému soudu.



§ 39



Postoupení věci



Vyžaduje-li to prospěch mladistvého, může příslušný soud postoupit věc

soudu pro mládež, u něhož je konání trestního řízení se zřetelem na

zájmy mladistvého nejúčelnější.



§ 40



Spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, se zájmovými

sdruženími občanů a s osobami realizujícími probační programy



(1) Orgány činné podle tohoto zákona a úředníci Probační a mediační

služby spolupracují s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí,

zájmovými sdruženími občanů a s osobami realizujícími probační

programy, aby posílili výchovné působení řízení ve věcech mladistvých,

vytvořili podmínky pro individuální přístup k řešení jednotlivých věcí,

včas reagovali na potřeby a zájmy mladistvých a poškozených osob i

všech dalších subjektů dotčených trestnou činností a také tímto

způsobem trestné činnosti zamezovali a jí předcházeli. Do řešení

jednotlivých provinění podle tohoto zákona zapojují též zájmová

sdružení občanů a jiné subjekty působící ve společenském prostředí

mladistvého, v němž došlo k provinění, a blízké sociální okolí

obviněného a poškozeného.



(2) Zájmová sdružení občanů a osoby realizující probační i jiné

programy nebo věnující se sociální práci mohou způsobem stanoveným v

zákoně upozorňovat orgány činné podle tohoto zákona a příslušný orgán

sociálně-právní ochrany dětí na skutečnosti nasvědčující tomu, že bylo

spácháno provinění, a dávat tak podnět k vhodné reakci na něj. Zároveň

se mohou podílet na výkonu soudních rozhodnutí a spolupůsobit při

nápravě mladistvých a při vytváření jejich vhodného sociálního zázemí.



Oddíl 2



Provádění úkonů řízení ve věcech mladistvých



§ 41



Způsob provádění úkonů řízení ve věcech mladistvých



(1) Při provádění úkonů řízení ve věcech mladistvých se musí jednat s

osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný

účel řízení; vždy je nutno šetřit jejich osobnosti. Při jednání s

mladistvými se musí s přihlédnutím k jejich věku a duševní vyspělosti

postupovat tak, aby nedošlo k narušení jejich psychické a sociální

rovnováhy a jejich další vývoj byl co nejméně ohrožen.



(2) Úkony přípravného řízení, kterých se účastní mladistvý, provede

zpravidla policejní orgán určený k úkonům v trestních věcech

mladistvých osob, státní zástupce specializovaný na věci mládeže nebo

soudce soudu pro mládež, ledaže nelze zajistit provedení úkonu takovým

orgánem činným podle tohoto zákona a provedení úkonu nelze odložit. To

platí i o provádění dožádání.



Oddíl 3



Mladistvý



§ 42



Práva mladistvého



(1) Mladistvý má právo na zacházení přiměřené jeho věku, duševní

vyspělosti a zdravotnímu stavu.



(2) Mladistvý musí mít obhájce



a) od okamžiku, kdy jsou proti němu použita opatření podle tohoto

zákona nebo provedeny úkony podle trestního řádu, včetně úkonů

neodkladných a neopakovatelných, ledaže nelze provedení úkonu odložit a

vyrozumění obhájce o něm zajistit,



b) ve vykonávacím řízení, rozhoduje-li soud pro mládež ve veřejném

zasedání,



c) v řízení o stížnosti pro porušení zákona, v řízení o dovolání a v

řízení o návrhu na povolení obnovy řízení, rozhoduje-li soud pro mládež

ve veřejném zasedání,



a to do dovršení osmnácti let věku.



(3) Všechny orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny vždy

mladistvého poučit o jeho právech a poskytnout mu plnou možnost jejich

uplatnění. Ve vhodných případech jej poučí i o podmínkách pro podmíněné

zastavení trestního stíhání, narovnání nebo odstoupení od trestního

stíhání.



§ 43



Zákonný zástupce mladistvého



(1) Zákonný zástupce mladistvého je oprávněn mladistvého zastupovat,

zejména zvolit mu obhájce, činit za mladistvého návrhy, podávat za něho

žádosti a opravné prostředky; je též oprávněn zúčastnit se těch úkonů,

kterých se podle zákona může zúčastnit mladistvý. Ve prospěch

mladistvého může zákonný zástupce tato práva vykonávat i proti jeho

vůli.



(2) V případech, v nichž zákonný zástupce mladistvého nemůže vykonávat

svá práva uvedená v odstavci 1 a je nebezpečí z prodlení, předseda

senátu a v přípravném řízení státní zástupce ustanoví k výkonu těchto

práv mladistvému opatrovníka. Proti rozhodnutí o ustanovení opatrovníka

je přípustná stížnost.



§ 44



Obhájce mladistvého



(1) Obhájcem mladistvého nemůže být ten, kdo současně zastupuje osobu,

jejíž zájmy si odporují se zájmy mladistvého, a ten, kdo byl

mladistvému jako obhájce takovou osobou zvolen.



(2) Neužije-li mladistvý práva zvolit si obhájce a nezvolí-li mu ho ani

jeho zákonný zástupce, může mu ho zvolit jeho příbuzný v pokolení

přímém, jeho sourozenec, osvojitel, manžel, druh, jakož i zúčastněná

osoba. Jestliže mladistvý nepřekročil osmnáctý rok svého věku, mohou

tak tyto osoby učinit i proti jeho vůli.



(3) Mladistvý si může místo obhájce, který mu byl ustanoven nebo osobou

k tomu oprávněnou zvolen, zvolit obhájce jiného.



Oddíl 4



Poškozený



§ 45



Zájmy a práva poškozeného



(1) Orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny přihlížet k

oprávněným zájmům poškozeného, poučit ho o jeho právech a poskytnout mu

plnou možnost jejich uplatnění; státní zástupce a v řízení před soudem

předseda senátu posoudí vhodnost a účelnost některého ze zvláštních

způsobů řízení vedoucích mimo jiné k náhradě škody nebo jinému odčinění

škodlivých následků činu.



(2) Poškozený, jehož adresa pobytu, sídla nebo místa podnikání je

známa, musí být příslušným orgánem činným podle tohoto zákona

vyrozuměn, jestliže mladistvý prohlásí, že je připraven škodu vzniklou

činem nahradit, jinak odčinit nebo přispět k narovnání škodlivých

následků činu. Totéž platí v případě, že mladistvý na sebe vezme

povinnost, která se bezprostředně dotýká zájmů poškozeného.



Oddíl 5



Zvláštní ustanovení o vazbě a zadržení mladistvého



§ 46



Vazba mladistvého



(1) Mladistvý může být vzat do vazby jedině tehdy, nelze-li účelu vazby

dosáhnout jinak.



(2) O zadržení, zatčení nebo vzetí do vazby mladistvého je třeba bez

zbytečného odkladu vyrozumět jeho zákonného zástupce, jeho

zaměstnavatele, příslušné středisko Probační a mediační služby a

příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí; jde-li o mladistvého,

kterému byla uložena ochranná výchova, vyrozumí se o tom výchovné

zařízení, ve kterém vykonává ochranou výchovu.



§ 47



Trvání vazby



(1) Vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva

měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění^23) nesmí trvat déle než

šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena

až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o

dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z

jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a

propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo

podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému

prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v

řízení před soudem pro mládež.



(2) O prodloužení lhůty vazby v přípravném řízení rozhoduje soudce

okresního soudu pro mládež na návrh státního zástupce. Návrh na

prodloužení lhůty vazby je povinen doručit státní zástupce tomuto soudu

nejpozději 15 dnů před skončením lhůty; stejně je povinen postupovat i

tehdy, jestliže v době kratší než 15 dnů před skončením vazební lhůty

podá obžalobu.



(3) O prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro

mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat

nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je

povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději

15 dnů před skončením lhůty.



(4) Pokud návrh není způsobem uvedeným v odstavci 2 nebo 3 doručen,

musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce propustit

mladistvého na svobodu nejpozději den po uplynutí lhůty, na niž bylo

trvání vazby omezeno.



(5) Lhůty uvedené v odstavci 1 se počítají od doby, kdy došlo k zatčení

nebo zadržení mladistvého, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo

zadržení, od doby, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení

osobní svobody mladistvého. Při vrácení věci státnímu zástupci k

došetření běží lhůta uvedená v odstavci 2 ode dne, kdy byl spis doručen

státnímu zástupci.



(6) Délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto v rámci mimořádných

opravných prostředků,^24) se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v

původním řízení.



(7) Po propuštění mladistvého z vazby lze nařídit dohled probačního

úředníka nad mladistvým, který může trvat až do skončení trestního

stíhání. Pro výkon dohledu platí obdobně § 16.



§ 48



Přezkoumávání důvodů vazby



Všechny orgány činné podle tohoto zákona jsou povinny zkoumat v každém

období trestního stíhání, zda důvody vazby trvají nebo zda se

nezměnily; pomine-li důvod vazby, musí být mladistvý ihned propuštěn na

svobodu. Je-li shledán u mladistvého některý z důvodů vazby, jsou

orgány činné podle tohoto zákona povinny zkoumat, zda nelze další výkon

vazby mladistvého nahradit jiným opatřením. Jakmile bude zajištěno

takové náhradní opatření, musí být mladistvý bez zbytečného odkladu

propuštěn z vazby. Orgány činné podle tohoto zákona přitom postupují v

součinnosti s Probační a mediační službou a s příslušným orgánem

sociálně-právní ochrany dětí.



§ 49



Nahrazení vazby jiným opatřením



(1) Vazbu mladistvého lze nahradit zárukou, dohledem, slibem^25) nebo

jeho umístěním v péči důvěryhodné osoby.



(2) Vazbu mladistvého lze také nahradit peněžitou zárukou.^26)



§ 50



Náhrada vazby mladistvého jeho umístěním v péči důvěryhodné osoby



(1) Mladistvý, u něhož jsou dány důvody vazby, může být místo vzetí do

vazby svěřen do péče důvěryhodné osoby, jestliže



a) taková osoba je ochotná a schopná se ujmout péče o něho a dohledu

nad ním, písemně se zaváže, že bude o mladistvého pečovat a převezme

odpovědnost za to, že se mladistvý na předvolání dostaví k orgánu

činnému podle tohoto zákona a splní i další podmínky, které určí soud,



b) mladistvý souhlasí s tím, že bude svěřen do její péče, a písemně se

zaváže, že se bude chovat podle dohodnutých podmínek a splní i další

podmínky stanovené soudem pro mládež.



(2) Neplní-li důvěryhodná osoba nebo mladistvý své závazky podle

odstavce 1, rozhodne orgán rozhodující o vazbě na návrh mladistvého,

důvěryhodné osoby, v jejíž péči se mladistvý nalézá, nebo i bez návrhu,

že



a) tuto osobu i mladistvého zprostí závazků, které přijali podle

odstavce 1, a



b) současně určí jinou důvěryhodnou osobu za podmínek podle odstavce 1

nebo přijme jiné opatření nahrazující vazbu, anebo není-li to možné,

rozhodne o vazbě nebo vydá příkaz k zatčení mladistvého.



§ 51



Zadržení mladistvého



(1) Mladistvý, který nedovršil v době zadržení osmnáctý rok svého věku,

musí být umístěn odděleně od dospělých.



(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, pokud



a) mladistvý nemůže být zadržen na místě určeném pro výkon zadržení

mladistvých vzhledem k nutnosti zajistit jeho bezpečnost nebo

bezpečnost jiných osob, nebo



b) není k dispozici dosažitelné místo pro zadržení mladistvých.



Oddíl 6



Ochrana soukromí mladistvých a veřejnost řízení



§ 52



Zveřejňování informací



Dokud není trestní stíhání pravomocně skončeno, mohou orgány činné

podle tohoto zákona zveřejňovat jen takové informace o řízení vedeném

proti mladistvému, kterými nebude ohroženo dosažení účelu trestního

řízení a které neodporují požadavku ochrany osobnosti mladistvého a

osobních údajů, a to i jiných osob zúčastněných na řízení.



§ 53



Rozsah zákazu zveřejňování



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, nikdo nesmí jakýmkoli způsobem

zveřejnit žádnou informaci, ve které je uvedeno jméno, popřípadě jména,

a příjmení mladistvého, nebo která obsahuje informace, které by

umožnily tohoto mladistvého identifikovat.



(2) Za postup v rozporu s odstavcem 1 se nepovažuje sdělení informací

během trestního řízení, pokud účelem takového postupu není jejich

zveřejnění, anebo je-li jejich účelem pátrání po mladistvém. Totéž

obdobně platí o sdělení informací probačním úředníkem dalším osobám,

pokud je jejich sdělení nutné pro získání informací, které se vztahují

k vypracování zprávy vyžadované tímto zákonem, nebo bez nichž nelze

kvalifikovaně provádět dohled nad mladistvým nebo o něj pečovat,

popřípadě kontrolovat plnění podmínek a omezení, které mu byly

stanoveny, a zajistit bezpečnost osob, jež s ním přicházejí do

kontaktu.



(3) Osoby, kterým byly sděleny informace podle odstavce 2, je nesmějí

nikomu dále sdělovat, pokud toto sdělení není nutné pro účely uvedené v

tomto ustanovení. O tom musí být poučeny.



(4) Osoby, kterým byly sděleny informace podle odstavce 2, jsou povinny



a) uložit tyto informace odděleně od jakýchkoliv dalších záznamů o

mladistvém, kterého se tyto informace týkají,



b) zajistit, pokud tento zákon nestanoví jinak, aby nikdo další neměl k

těmto informacím přístup.



§ 54



Hlavní líčení a veřejné zasedání a publikování informací o nich



(1) Hlavního líčení a veřejného zasedání se mohou účastnit pouze

obžalovaný mladistvý, jeho dva důvěrníci,^27) jeho obhájce, zákonní

zástupci a příbuzní v přímém pokolení, sourozenci, manžel nebo druh,

poškozený, jeho zmocněnec a důvěrník, zúčastněná osoba a její

zmocněnec, zákonní zástupci poškozeného a zúčastněné osoby, svědci,

znalci, tlumočníci, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí,

úředníci Probační a mediační služby a zástupce školy nebo výchovného

zařízení. Na návrh mladistvého může být hlavní líčení nebo veřejné

zasedání konáno veřejně.^28)



(2) Publikování informací o průběhu hlavního líčení nebo veřejného

zasedání, které by vedly ke ztotožnění mladistvého ve veřejných

sdělovacích prostředcích nebo jiným způsobem, je zakázáno. Stejně tak

je zakázáno publikování každého textu nebo každého vyobrazení

týkajícího se totožnosti mladistvého.



(3) Rozsudek se vyhlašuje veřejně v hlavním líčení v přítomnosti

mladistvého. Pravomocný odsuzující rozsudek může být uveřejněn ve

veřejných sdělovacích prostředcích jen bez uvedení jména, popřípadě

jmen, a příjmení mladistvého, při přiměřené ochraně mladistvého před

nežádoucími účinky jeho uveřejnění.



(4) Předseda senátu může s přihlédnutím k osobě mladistvého a povaze a

charakteru provinění rozhodnout



a) o dalších omezeních spojených s uveřejněním pravomocného

odsuzujícího rozsudku neuvedených v odstavci 3 za účelem přiměřené

ochrany zájmů mladistvého,



b) o uveřejnění pravomocného odsuzujícího rozsudku s uvedením jména,

popřípadě jmen, a příjmení mladistvého, jakož i o uveřejnění jeho

dalších osobních údajů, jde-li o zvlášť závažné provinění a takové

uveřejnění je potřebné z hlediska ochrany společnosti.



Oddíl 7



Dokazování



§ 55



Zjištění poměrů mladistvého



(1) V trestních věcech mladistvých obviněných jsou orgány činné podle

tohoto zákona povinny se zvláštní pečlivostí objasňovat a dokazovat

příčiny jejich provinění a skutečnosti významné pro posouzení jejich

osobních, rodinných i jiných poměrů. Orgány činné podle tohoto zákona

provádějí s veškerou pečlivostí všechna šetření potřebná pro poznání

osobnosti a dosavadního způsobu života mladistvého, jakož i prostředků

vhodných k jeho znovuzačlenění do společnosti a zamezení opakování

provinění.



(2) V řízení je nutno co nejdůkladněji zjistit též stupeň rozumového a

mravního vývoje mladistvého, jeho povahu, poměry i prostředí, v němž

žil a byl vychován, jeho chování před spácháním provinění a po něm a

jiné okolnosti důležité pro volbu prostředků vhodných pro jeho nápravu,

včetně posouzení toho, zda a v jakém rozsahu má být uloženo výchovné

opatření, ochranné opatření nebo trestní opatření.



(3) Orgány činné podle tohoto zákona uloží zjištění poměrů mladistvého

příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí, případně též Probační

a mediační službě.



§ 56



Zpráva o osobních, rodinných a sociálních poměrech a aktuální životní

situaci mladistvého



(1) Je-li nezbytné zjistit podrobnější informace pro další postup

řízení a pro uložení nejvhodnějšího opatření, je třeba vypracovat

zprávu o osobních, rodinných a sociálních poměrech mladistvého a

aktuální životní situaci mladistvého, ke které soud pro mládež a v

přípravném řízení státní zástupce přihlédne při konečném rozhodnutí ve

věci.



(2) Vypracování podrobné zprávy o osobních, rodinných a sociálních

poměrech mladistvého a aktuální životní situaci mladistvého uloží

předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce příslušnému

orgánu sociálně-právní ochrany dětí, případně též Probační a mediační

službě.



(3) Zpráva o osobních, rodinných a sociálních poměrech mladistvého a

aktuální životní situaci mladistvého musí být písemná, pokud předseda

senátu a v přípravném řízení státní zástupce neurčí jinak, a musí

obsahovat zejména věk mladistvého, stupeň jeho zralosti, dále jeho

postoj k provinění a jeho ochotu zajistit nápravu způsobených škod nebo

odčinění dalších následků, rodinné poměry mladistvého, včetně vztahu

mladistvého k jeho rodičům, stupeň vlivu rodičů na něho a vztah mezi

mladistvým, jeho širší rodinou a blízkým sociálním okolím, záznamy o

školní docházce, jeho chování a prospěchu ve škole, a je-li zaměstnán,

i skutečnosti významné pro posouzení jeho chování v zaměstnání, přehled

jeho předchozích provinění a opatření vůči němu použitých, jakož i

popis jejich výkonu, včetně způsobu chování mladistvého.



§ 57



Výslech mladistvého



(1) Při výslechu obviněného mladistvého je nutno postupovat ohleduplně

a šetřit jeho osobnost.



(2) Ke konfrontaci mladistvého je možno přistoupit jen výjimečně, a to

až v řízení před soudem pro mládež.



§ 58



Vyšetření duševního stavu



(1) K vyšetření duševního stavu mladistvého se přibere znalec z oboru

zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou

psychiatrii a znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví

psychologie, se specializací na dětskou psychologii.



(2) Pozorování duševního stavu nemá trvat déle než jeden měsíc; do té

doby je třeba podat posudek. Na odůvodněnou žádost znalců může soud pro

mládež a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce tuto

lhůtu prodloužit, nikoli však více než o jeden měsíc. Proti rozhodnutí

o prodloužení lhůty je přípustná stížnost.



Oddíl 8



Společná ustanovení o přípravném řízení



§ 59



Obecné ustanovení



Ve věcech provinění mladistvých je státní zástupce povinen věnovat

výkonu dozoru^29) zvýšenou pozornost; dbá přitom o to, aby policejní

orgány zacházely s mladistvými ohleduplně, a svou činnost organizuje

tak, aby bylo možné ve všech vhodných případech využít přiměřená

výchovná opatření a zvláštní způsoby řízení.



§ 60



Zahájení trestního stíhání



O zahájení trestního stíhání mladistvého^30) je třeba bez zbytečného

odkladu informovat též jeho zákonného zástupce, příslušný orgán

sociálně-právní ochrany dětí a Probační a mediační službu.



Oddíl 9



Společná ustanovení o řízení před soudem



§ 61



Předběžné projednání obžaloby



(1) K usnadnění rozhodnutí při předběžném projednání obžaloby může

předseda senátu vyslechnout mladistvého, opatřit potřebná vysvětlení a

objasnit poměry mladistvého. Objasněním poměrů mladistvého může být

pověřen probační úředník, který také může být požádán o mimosoudní

zprostředkování mezi obviněným a poškozeným za účelem rozhodnutí o

podmíněném zastavení trestního stíhání nebo narovnání.



(2) Předseda senátu nařídí předběžné projednání obžaloby v trestních

věcech mladistvých také tehdy, má-li za to, že jsou tu okolnosti

odůvodňující odstoupení od trestního stíhání podle § 70 odst. 1.



§ 62



Rozhodnutí po předběžném projednání obžaloby



(1) Po předběžném projednání obžaloby soud pro mládež může také

odstoupit od trestního stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 70

odst. 1.



(2) Samosoudce soudu pro mládež obžalobu předběžně neprojednává,^31)

ale podle výsledků jejího přezkoumání může také odstoupit od trestního

stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 70 odst. 1.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 mohou státní zástupce,

obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 63



Nepřípustnost trestního příkazu a dohody o vině a trestu



V řízení ve věci mladistvého, který nedovršil osmnáct let věku, nelze

vydat trestní příkaz ani sjednat dohodu o vině a trestu.



§ 64



Hlavní líčení a veřejné zasedání



(1) Nejde-li o řízení proti uprchlému, nelze hlavní líčení a veřejné

zasedání konat v nepřítomnosti mladistvého.



(2) O hlavním líčení a veřejném zasedání je třeba vyrozumět též

příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí. Státní zástupce musí být

i při veřejném zasedání vždy přítomen.



(3) Při hlavním líčení a veřejném zasedání proti mladistvému



a) soud pro mládež vyloučí veřejnost, i když předtím rozhodl o jeho

veřejném konání podle § 54 odst. 1, také tehdy, jestliže je to na

prospěch mladistvého,



b) zástupce příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí má právo

činit návrhy a dávat vyslýchaným otázky; slovo k závěrečné řeči mu

přísluší po mladistvém.



(4) V průběhu celého hlavního líčení a veřejného zasedání dbá předseda

senátu ochrany zájmů mladistvého obviněného a zájmů poškozeného.



§ 65



Rozhodnutí soudu v hlavním líčení



(1) Při svém rozhodování soud pro mládež přihlédne také k okolnostem

vyplývajícím ze zprávy o osobních, rodinných a sociálních poměrech

mladistvého a aktuální životní situaci mladistvého, byla-li vyžádána a

předložena.



(2) Soud pro mládež v hlavním líčení může také odstoupit od trestního

stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v § 70 odst. 1.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 může státní zástupce, obžalovaný

a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 66



Rozhodnutí soudu mimo hlavní líčení



(1) Vyjdou-li mimo hlavní líčení najevo okolnosti odůvodňující

rozhodnutí podle § 70 odst. 1, soud pro mládež může odstoupit od

trestního stíhání.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 může státní zástupce, obžalovaný

a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek.



§ 67



Doručení rozhodnutí



(1) Opis rozsudku se doručí vždy též příslušnému orgánu sociálně-právní

ochrany dětí a Probační a mediační službě.



(2) Nebyl-li zástupce příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí

přítomen při vyhlašování usnesení, proti němuž je přípustná stížnost

nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno nebo přerušeno anebo věc

postoupena, doručí se mu opis tohoto usnesení.



Oddíl 10



Zvláštní způsoby řízení



§ 68



Obecné ustanovení



Zvláštní způsoby řízení je možno v trestních věcech mladistvých použít,

jen jestliže se podezření ze spáchání provinění jeví na základě

dostatečného objasnění skutkového stavu věci zcela důvodným a mladistvý

je připraven nést odpovědnost za spáchaný čin, vypořádat se s jeho

příčinami a přičinit se o odstranění škodlivých následků jeho

provinění. V případě potřeby lze na mladistvém požadovat, aby se

zavázal k chování omezujícímu možnosti spáchání dalších provinění.



§ 69



Druhy zvláštních způsobů řízení



(1) V trestních věcech mladistvých lze použít těchto zvláštních způsobů

řízení:



a) podmíněného zastavení trestního stíhání,^32)



b) narovnání^33) a



c) odstoupení od trestního stíhání.



(2) V rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo

o podmíněném zastavení trestního stíhání, v souvislosti s kterým se

mladistvý zavázal zdržet se po zkušební dobu určité činnosti nebo

složil peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné

činnosti, se stanoví zkušební doba na šest měsíců až tři roky.



Odstoupení od trestního stíhání



§ 70



(1) V řízení o provinění, na které trestní zákoník stanoví trest odnětí

svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta, může soud pro mládež

a v přípravném řízení státní zástupce z důvodu chybějícího veřejného

zájmu na dalším stíhání mladistvého a s přihlédnutím k povaze a

závažnosti provinění a osobě mladistvého odstoupit od trestního stíhání

mladistvého, jestliže



a) trestní stíhání není účelné a



b) potrestání není nutné k odvrácení mladistvého od páchání dalších

provinění.



(2) Součástí rozhodnutí o odstoupení od trestního stíhání je též výrok

o zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém bylo spatřováno

provinění, jehož se odstoupení od trestního stíhání týká.



(3) Odstoupit od trestního stíhání lze zejména v případě, jestliže

mladistvý již úspěšně vykonal vhodný probační program, byla úplně nebo

alespoň částečně nahrazena škoda způsobená proviněním a poškozený s

takovým odškodněním souhlasil, bylo úplně nebo alespoň částečně vráceno

bezdůvodné obohacení získané proviněním a poškozený s takovým rozsahem

vrácení bezdůvodného obohacení souhlasil, anebo bylo mladistvému

vysloveno napomenutí s výstrahou a takové řešení lze považovat z

hlediska účelu řízení za dostatečné.



(4) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek. Poškozený se o odstoupení od trestního stíhání

vyrozumí.



(5) V trestním stíhání mladistvého, od něhož bylo odstoupeno, se však

pokračuje, prohlásí-li mladistvý do tří dnů od doby, kdy mu bylo

usnesení o odstoupení od trestního stíhání oznámeno, že na projednání

věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.



(6) Jestliže bylo odstoupeno od trestního stíhání mladistvého a v

řízení se pokračovalo jen proto, že mladistvý na projednání věci trval,

soud pro mládež, neshledá-li důvod ke zproštění mladistvého, vysloví

sice vinu, trestní opatření však neuloží.



§ 71



Odstoupení od trestního stíhání se eviduje jako skutečnost významná pro

trestní řízení podle zvláštního zákona.^34)



Oddíl 11



Opravné prostředky a řízení o nich



§ 72



Osoby oprávněné podat opravné prostředky



(1) Opravné prostředky ve prospěch mladistvého může podat, a to i proti

jeho vůli, příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí; lhůta k podání

opravného prostředku mu běží samostatně.



(2) Stížnost ve prospěch mladistvého mohou podat též jeho příbuzní v

pokolení přímém, jeho sourozenec, osvojitel, manžel a druh; lhůta k

podání stížnosti jim končí týmž dnem jako mladistvému.



(3) Návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného může podat

jen státní zástupce do šesti měsíců od doby, kdy se dozvěděl o

skutečnostech odůvodňujících podání návrhu na povolení obnovy, nejdéle

však do uplynutí poloviny doby promlčení trestního stíhání.



Oddíl 12



Společná ustanovení



§ 73



(1) Zvláštní ustanovení o trestním řízení ve věcech mladistvých se

neužije



a) v řízení o proviněních, která obviněný spáchal jednak před dovršením

osmnáctého roku, jednak po jeho dovršení, jestliže trestní zákoník na

čin spáchaný po dovršení osmnáctého roku stanoví trest stejný nebo

přísnější, nebo



b) bylo-li zahájeno trestní stíhání až po dovršení devatenáctého roku

mladistvého.



(2) Ustanovení tohoto zákona o účasti orgánu sociálně-právní ochrany

dětí se neužije, jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého

roku věku mladistvého.



Oddíl 13



Výkon rozhodnutí



§ 74



Obecné ustanovení



Jestliže tato hlava neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon

ochranných a trestních opatření obecných ustanovení trestního řádu o

výkonu odpovídajících ochranných opatření a trestů.



§ 75



Působnost Probační a mediační služby při výkonu rozhodnutí



(1) Probační a mediační služba zajišťuje v řízení podle tohoto zákona

dohled nad mladistvým a v případech, kdy dohled nebyl uložen, provádí

úkony směřující k tomu, aby mladistvý vedl ve zkušební době řádný

život, pokud bylo rozhodnuto



a) o propuštění mladistvého z vazby za současného uložení dohledu,



b) o podmíněném zastavení trestního stíhání,



c) o podmíněném upuštění od trestního opatření s dohledem,



d) o uložení obecně prospěšných prací za současného uložení výchovných

opatření,



e) o uložení peněžitého opatření s podmíněným odkladem výkonu,



f) o podmíněném odsouzení, včetně podmíněného odsouzení s dohledem,



g) o podmíněném propuštění z výkonu odnětí svobody, včetně podmíněného

propuštění z výkonu odnětí svobody za současného uložení dohledu, a



h) o uložení dalších trestních, ochranných a výchovných opatření a soud

předal věc Probační a mediační službě.



(2) Probační úředník může být i ve vykonávacím řízení pověřen předsedou

senátu zjišťováním potřebných údajů o osobě mladistvého a jeho

poměrech.



§ 75a



Výkon trestního opatření vyhoštění



Nebyl-li mladistvý, který je občanem Evropské unie, vyhoštěn do dvou

let od pravomocného uložení trestního opatření vyhoštění, předseda

senátu soudu pro mládež ověří, zda nenastaly skutečnosti, pro které

trest vyhoštění nelze uložit.



§ 76



Výkon trestního opatření odnětí svobody



Výkon trestního opatření odnětí svobody upravuje zvláštní zákon.



§ 77



Zvláštní důvod odkladu výkonu trestního opatření odnětí svobody



(1) Výkon odnětí svobody nepřevyšující jeden rok uložený mladistvému

lze na jeho návrh odložit na dobu potřebnou k dokončení jeho vzdělání

nebo jiné přípravy k povolání, nejdéle však na dobu dvou let.



(2) Jestliže mladistvý v době odkladu nespáchal žádné provinění ani

trestný čin a úspěšně dokončil své vzdělávání nebo jinou přípravu k

povolání, může soud pro mládež s přihlédnutím k povaze a závažnosti

spáchaného provinění, k délce vzdělání nebo jiné přípravy k povolání,

osobě mladistvého a jeho poměrům rozhodnout o upuštění od výkonu odnětí

svobody.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



(4) Bylo-li upuštěno od výkonu odnětí svobody podle odstavce 2, hledí

se na mladistvého, jako by nebyl odsouzen.



§ 78



Podmíněné propuštění mladistvého



(1) Mladistvého lze na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice

podmíněně propustit z výkonu odnětí svobody za podmínek stanovených v

trestním zákoníku^35) i dříve, než vykoná jeho třetinu, polovinu nebo

dvě třetiny.



(2) Při podmíněném propuštění podle odstavce 1 stanoví soud zkušební

dobu u odsouzených za přečin až na tři roky a u odsouzených za zločin

až na pět let.



§ 79



Přeřazení mladistvého



(1) Dovrší-li mladistvý ve výkonu odnětí svobody devatenáctý rok svého

věku, může soud pro mládež rozhodnout, že se odsouzený přeřadí do

věznice pro ostatní odsouzené. Při rozhodování přihlédne zejména k

dosaženému stupni jeho převýchovy a k délce zbytku trestního opatření.

Přeřadí-li soud pro mládež odsouzeného do věznice pro ostatní

odsouzené, musí zároveň rozhodnout, do kterého typu věznice bude

odsouzený pro další výkon trestního opatření zařazen.



(2) Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené

se vždy považuje za rozhodnutí o přeřazení do věznice s přísnějším

režimem.



§ 80



Výkon dohledu probačního úředníka



(1) Výkon dohledu nařídí předseda senátu soudu pro mládež a v

přípravném řízení státní zástupce středisku Probační a mediační služby,

v jehož obvodu mladistvý bydlí nebo se zdržuje.



(2) Probační úředník při výkonu dohledu dohlíží na plnění povinností

uložených mladistvému, a za tím účelem také pravidelně navštěvuje

mladistvého, nad nímž vykonává dohled, v jeho bydlišti, na pracovišti a

ve škole.



(3) Pomoc a poradenství provádí probační úředník v rámci přípravy a

realizace individuálně vytvořeného probačního plánu dohledu nad

mladistvým.



(4) Poruší-li mladistvý, kterému byl uložen dohled, závažně nebo

opakovaně podmínky dohledu nebo jiná uložená výchovná opatření,

informuje o tom probační úředník bez zbytečného odkladu předsedu senátu

soudu pro mládež a v přípravném řízení státního zástupce, který dohled

uložil. V případě méně závažného porušení stanovených podmínek a

výchovných opatření může probační úředník udělit mladistvému výstrahu;

tyto výstrahy však mohou být uděleny nejvýše dvě v průběhu jednoho

roku. Udělení výstrahy není rozhodnutím podle trestního řádu.



(5) Nestanoví-li předseda senátu nebo v přípravném řízení státní

zástupce jinak, zpracuje probační úředník nejméně jednou za šest měsíců

zprávu, ve které informuje předsedu senátu soudu pro mládež a v

přípravném řízení státního zástupce, který dohled uložil, o průběhu

výkonu dohledu nad mladistvým, o plnění uložených výchovných opatření

mladistvým a o jeho osobních, rodinných a sociálních poměrech a

aktuální životní situaci.



§ 81



Změna výchovných opatření



(1) O změně nebo zrušení výchovných opatření rozhoduje ve veřejném

zasedání soud pro mládež, který výchovné opatření uložil, a to na návrh

státního zástupce, probačního úředníka, příslušného orgánu

sociálně-právní ochrany dětí, anebo i bez takového návrhu.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



(3) O změně nebo zrušení výchovných opatření podle odstavce 1 rozhodne

soud do 30 dnů od zahájení řízení.



§ 82



Výkon ochranné výchovy



(1) Ochranná výchova se vykonává ve výchovných zařízeních; vyžaduje-li

to však zdravotní stav mladistvého, má jeho přijetí do péče

poskytovatele zdravotních služeb přednost před výkonem ochranné

výchovy.



(2) Výkon ochranné výchovy nařídí předseda senátu diagnostickému ústavu

podle zvláštního zákona.^7)



(3) Jestliže mladistvý není ve vazbě a není obava, že uprchne, může mu

předseda senátu poskytnout před nástupem přiměřenou lhůtu k obstarání

jeho záležitostí.



§ 83



Upuštění od výkonu ochranné výchovy



(1) O upuštění od výkonu ochranné výchovy před jejím započetím rozhodne

soud pro mládež, který ochrannou výchovu uložil, a to ve veřejném

zasedání na návrh státního zástupce, probačního úředníka, příslušného

orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo i bez takového návrhu.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 84



Propuštění z ochranné výchovy



(1) O propuštění z ochranné výchovy rozhoduje ve veřejném zasedání

okresní soud pro mládež, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává, a

to na návrh státního zástupce, příslušného orgánu sociálně-právní

ochrany dětí, probačního úředníka, mladistvého, nebo výchovného

zařízení, anebo i bez takového návrhu.



(2) Jestliže návrh podle odstavce 1 nebyl podán výchovným zařízením, je

před rozhodnutím třeba vyslechnout zástupce tohoto zařízení.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 85



Podmíněné umístění mimo výchovné zařízení



(1) O podmíněném umístění mladistvého mimo výchovné zařízení, ve kterém

vykonává ochrannou výchovu, rozhoduje ve veřejném zasedání na návrh

státního zástupce, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,

probačního úředníka, výchovného zařízení, na žádost mladistvého, anebo

i bez takového návrhu, okresní soud pro mládež, v jehož obvodu se

ochranná výchova vykonává.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 86



Prodloužení ochranné výchovy



(1) O prodloužení ochranné výchovy rozhoduje ve veřejném zasedání

okresní soud pro mládež, v jehož obvodu se ochranná výchova vykonává, a

to na návrh státního zástupce, příslušného orgánu sociálně-právní

ochrany dětí, probačního úředníka, nebo výchovného zařízení, anebo i

bez takového návrhu.



(2) Jestliže návrh podle odstavce 1 nebyl podán výchovným zařízením, je

před rozhodnutím třeba vyslechnout zástupce tohoto zařízení.



(3) Prodloužit ochrannou výchovu lze jen tehdy, jestliže bylo s jejím

výkonem již započato.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.



§ 87



Změna ochranné výchovy



(1) O změně ochranné výchovy v ústavní výchovu a naopak rozhoduje ve

veřejném zasedání okresní soud pro mládež, v jehož obvodu se ochranná

výchova nebo ústavní výchova vykonává, a to na návrh státního zástupce,

probačního úředníka, příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,

výchovného zařízení, nebo mladistvého, anebo i bez takového návrhu.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



§ 88



Zahlazení odsouzení



(1) O zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne předseda senátu soudu

pro mládež, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, i bez návrhu nebo

žádosti.



(2) Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež

má odkladný účinek.



Díl 8



Mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech mladistvých



§ 88a



(1) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému náhradní opatření za vazbu,

které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní

justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k

uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy IV dílů 2 a 3 zákona o

mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné

rozhodnutí státního zástupce nebo soudu, kterým bylo rozhodnuto o

ponechání obviněného mladistvého na svobodě nebo o jeho propuštění z

vazby za současného nahrazení vazby zárukou, slibem, dohledem

probačního úředníka nebo předběžným opatřením podle trestního řádu nebo

jeho umístěním v péči důvěryhodné osoby podle tohoto zákona.



(2) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému peněžitou sankci nebo jiné

peněžité plnění, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o

mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému

členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy VI

dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je

pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo peněžité opatření,

nebo kterým byl nařízen podmíněně odložený výkon peněžitého opatření

anebo kterým bylo rozhodnuto o povinnosti odsouzeného mladistvého k

náhradě nákladů trestního řízení ve prospěch státu, jakož i rozhodnutí

orgánu činného v trestním řízení, kterým byla mladistvému v trestním

řízení uložena pořádková pokuta.



(3) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému propadnutí nebo zabrání majetku

nebo věcí, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o

mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému

členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy VII

dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je

pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo



a) trestní opatření propadnutí věci,



b) propadnutí náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti,



c) ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty, nebo



d) zabrání náhradní hodnoty za výnos z trestné činnosti.



(4) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému sankci spojenou se zbavením

osobní svobody, které lze při splnění podmínek stanovených zákonem o

mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních zaslat jinému

členskému státu k uznání a výkonu postupem podle části páté hlavy VIII

dílu 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je

pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo uloženo trestní opatření

nepodmíněného odnětí svobody nebo bylo rozhodnuto o výkonu jeho zbytku,

včetně případů, kdy bylo rozhodnuto o výkonu podmíněně odloženého

trestního opatření odnětí svobody, o výkonu náhradního trestního

opatření odnětí svobody za nevykonané trestní opatření domácího vězení

nebo peněžité trestní opatření, nebo kterým bylo na nepodmíněné odnětí

svobody přeměněno trestní opatření obecně prospěšných prací, nebo

kterým byla uložena zabezpečovací detence, ústavní ochranné léčení nebo

ochranná výchova.



(5) Rozhodnutím ukládajícím mladistvému sankci nespojenou se zbavením

osobní svobody, dohled nebo omezení anebo povinnosti, které lze při

splnění podmínek stanovených zákonem o mezinárodní justiční spolupráci

ve věcech trestních zaslat jinému členskému státu k uznání a výkonu

postupem podle části páté hlavy IX dílu 2 zákona o mezinárodní justiční

spolupráci ve věcech trestních, je pravomocné rozhodnutí soudu, kterým

byl mladistvému, vůči němuž bylo podmíněně upuštěno od uložení

trestního opatření, jemuž byl podmíněně odložen výkon trestního

opatření odnětí svobody nebo který byl podmíněně propuštěn z výkonu

trestního opatření odnětí svobody, uložen dohled probačního úředníka,

povinnost podrobit se probačnímu programu, výchovná povinnost nebo

výchovné omezení, a pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo

mladistvému uloženo trestní opatření domácího vězení, obecně

prospěšných prací, zákazu činnosti, zákazu vstupu na sportovní,

kulturní a jiné společenské akce nebo ambulantní ochranné léčení.



(6) Při výkonu rozhodnutí jiného členského státu směřujícího vůči

mladistvému, jež bylo uznáno postupem podle části páté hlav IV, VI,

VIII a IX zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,

se postupuje podle tohoto zákona a podle trestního řádu.



HLAVA III



ŘÍZENÍ VE VĚCECH DĚTÍ MLADŠÍCH PATNÁCTI LET



§ 89



Dítě mladší patnácti let



(1) Dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné.



(2) Dopustí-li se dítě mladší než patnáct let činu jinak trestného,

učiní soud pro mládež opatření potřebná k jeho nápravě, která jsou

uvedena v § 93 (dále jen "opatření").



(3) Jednání dítěte mladšího než patnáct let, které je jiným

protiprávním činem, než je uveden v odstavci 2, se posuzuje a

projednává podle obecných předpisů.



§ 90



Zahájení řízení



(1) Dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo činu jinak

trestného, lze opatření uložit na návrh státního zastupitelství. Státní

zastupitelství je povinno návrh podat bezodkladně poté, jakmile se

dozví, že trestní stíhání je nepřípustné, protože jde o osobu, která

není pro nedostatek věku trestně odpovědná.



(2) Nebylo-li řízení o uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct

let, které se dopustilo činu jinak trestného, zahájeno na návrh

státního zastupitelství podle odstavce 1, může je soud pro mládež

zahájit i bez návrhu.



(3) Řízení o návrhu na uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct

let, které se dopustilo činu jinak trestného, podaném někým jiným než

státním zastupitelstvím soud pro mládež zastaví. To nevylučuje zahájení

řízení soudem pro mládež podle odstavce 2.



§ 91



Účastníci řízení



(1) Účastníky řízení o uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct

let, které se dopustilo činu jinak trestného, jsou nezletilé dítě,

příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí, zákonní zástupci dítěte,

osoby, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy nebo jiné obdobné péče,

jakož i další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení

jednáno. Podalo-li návrh podle § 90 odst. 1, je účastníkem řízení také

státní zastupitelství.



(2) Opatrovníkem dítěte pro řízení ustanoví soud pro mládež advokáta.

Advokát tu vykonává svá oprávnění i po dosažení zletilosti dítěte až do

skončení řízení ve věci dítěte mladšího patnácti let.



§ 92



Jednání



(1) V řízení nemusí být dítě vyslechnuto, bylo-li jeho jednání, v němž

je spatřován čin jinak trestný, spolehlivě prokázáno jiným způsobem.

Jeho názor ve věci musí být vždy zjištěn.



(2) Nerozhodne-li soud pro mládež jinak, konají se jednání ve věcech

uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let, které se dopustilo

činu jinak trestného, s vyloučením veřejnosti; účast při jednání soud

pro mládež vždy povolí úředníkům Probační a mediační služby.



(3) Ustanovení § 52 až 54 platí obdobně.



§ 93



Opatření



(1) Dopustí-li se dítě mladší patnácti let činu jinak trestného, může

mu soud pro mládež uložit, a to zpravidla na základě výsledků

předchozího pedagogicko-psychologického vyšetření, tato opatření



a) výchovnou povinnost,



b) výchovné omezení,



c) napomenutí s výstrahou,



d) zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného

výchovného programu ve středisku výchovné péče^7),



e) dohled probačního úředníka,



f) ochrannou výchovu,



g) ochranné léčení.



(2) Ochrannou výchovu soud pro mládež uloží dítěti, které spáchalo čin,

za nějž trestní zákoník dovoluje uložení výjimečného trestu, a které v

době spáchání činu dovršilo dvanáctý rok svého věku a bylo mladší

patnácti let.



(3) Ochranná výchova může být uložena též dítěti, které v době spáchání

činu bylo mladší patnácti let, odůvodňuje-li to povaha spáchaného činu

jinak trestného a je-li to nezbytně nutné k zajištění jeho řádné

výchovy.



(4) Ochranné léčení může soud pro mládež uložit dítěti mladšímu

patnácti let a to na základě výsledků předchozího vyšetření duševního

stavu dítěte (§ 58), jestliže spáchalo čin jinak trestný



a) ve stavu vyvolaném duševní poruchou, nebo



b) pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním,

jde-li o dítě, které se oddává zneužívání takové látky,

a jeho pobyt na svobodě bez uložení ochranného léčení je nebezpečný.



(5) Podle povahy nemoci a léčebných možností soud pro mládež uloží

ochranné léčení ústavní nebo ambulantní. Ústavní léčení může soud pro

mládež změnit dodatečně na léčení ambulantní a naopak. Ochranné léčení

potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel. Soud pro mládež nejméně jednou za

dvanáct měsíců přezkoumá, zda důvody pro další pokračování ochranného

léčení trvají, jinak je zruší.



(6) Na dohled probačního úředníka se s přihlédnutím k věku dítěte

použijí přiměřeně ustanovení § 16 odst. 1, 2 a 3 a § 80 odst. 1, 3, 4 a

5. Probační úředník při výkonu dohledu také pravidelně navštěvuje dítě

mladší patnácti let, nad nímž vykonává dohled, v jeho bydlišti a ve

škole.



(7) Na ukládání výchovných povinností, výchovných omezení a napomenutí

s výstrahou se s přihlédnutím k věku dítěte použijí přiměřeně

ustanovení § 18, 19 a 20. Tato opatření může dítěti mladšímu patnácti

let uložit pouze soud pro mládež.



(8) Při ukládání opatření podle odstavce 1 soud pro mládež dbá na

výchovné působení na dítě a sleduje i preventivní účinek opatření.

Dítěti lze opatření podle odstavce 1 uložit až do dovršení osmnácti let

věku, s výjimkou ochranného léčení, které lze uložit a vykonávat i po

dovršení osmnácti let věku dítěte.



(9) Dítěti může být současně uloženo i více opatření, je-li to potřebné

k dosažení účelu tohoto zákona (§ 1 odst. 2).



(10) Soud pro mládež může upustit od uložení opatření, postačuje-li k

dosažení účelu tohoto zákona (§ 1 odst. 2) projednání činu dítěte

státním zástupcem nebo před soudem pro mládež.



(11) O uložení opatření soud pro mládež rozhoduje rozsudkem. O

zamítnutí návrhu státního zástupce, o zastavení řízení, o upuštění od

uložení opatření, o změně uloženého opatření a o zrušení uloženého

opatření rozhoduje soud pro mládež usnesením.



§ 94



Uveřejnění výsledků řízení



(1) Výsledek řízení o uložení opatření dítěti mladšímu než patnáct let,

které se dopustilo činu jinak trestného, může být uveřejněn ve

veřejných sdělovacích prostředcích jen po právní moci rozhodnutí,

kterým bylo řízení skončeno, a jen bez uvedení jména a příjmení dítěte,

dalších účastníků řízení a jejich opatrovníků nebo jiných zástupců.



(2) Výjimky ze zákazů uveřejnění uvedených v odstavci 1 může povolit v

odůvodněných případech soud pro mládež.



§ 95



Náhrada nákladů řízení



(1) Za poskytnutí právních služeb při výkonu funkce opatrovníka dítěte

náleží advokátu odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný

čas ve výši a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem;^36)

výše odměny se přitom řídí ustanoveními tohoto zvláštního právního

předpisu o mimosmluvní odměně.



(2) Odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas za

poskytnuté právní služby je povinen zaplatit stát. V odůvodněných

případech stát poskytne advokátu na jeho žádost přiměřenou zálohu.



(3) V odůvodněných případech přizná soud pro mládež státu náhradu

nákladů, které mu vznikly zaplacením odměny, náhrady hotových výdajů a

náhrady za promeškaný čas advokátu podle odstavce 2, a to proti dítěti,

jeho zákonným zástupcům, osobám, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy

nebo jiné obdobné péče, popřípadě proti dalším osobám, o jejichž

právech a povinnostech bylo v řízení jednáno, bylo-li uloženo některé z

opatření uvedených v § 93 odst. 1, lze-li to po nich spravedlivě žádat

a odůvodňují-li to jejich majetkové poměry. Byla-li náhrada nákladů

uložena více osobám, jsou ji povinny poskytnout státu společně a

nerozdílně.



§ 95a



Výkon ochranného léčení



(1) Výkon ochranného léčení nařídí soud pro mládež zdravotnickému

zařízení, v němž má být ochranné léčení vykonáno. K nařízení výkonu

ochranného léčení soud pro mládež pro potřeby zdravotnického zařízení

připojí znalecký posudek, opis protokolu o výslechu znalce nebo opis

lékařské zprávy o zdravotním stavu dítěte mladšího patnácti let, pokud

v průběhu řízení byly opatřeny. Je-li dítě, u něhož bylo uloženo

ústavní ochranné léčení, při pobytu na svobodě nebezpečné pro své

okolí, zařídí soud pro mládež bezodkladně jeho dodání do zdravotnického

zařízení; jinak je vyzve prostřednictvím jeho rodičů nebo jiného

zákonného zástupce nebo osoby, které bylo dítě svěřeno do výchovy nebo

jiné obdobné péče, k nástupu ochranného léčení v přiměřené lhůtě,

kterou zároveň stanoví. Nenastoupí-li dítě uložené ochranné léčení ve

stanovené lhůtě, může soud pro mládež u ústavního ochranného léčení

nařídit jeho dodání do zdravotnického zařízení nebo u ambulantního

ochranného léčení nařídit jeho předvedení v součinnosti s příslušnými

státními orgány.



(2) Soud pro mládež požádá zdravotnické zařízení, aby mu oznámilo, kdy

bylo s výkonem ochranného léčení započato. Zároveň požádá zdravotnické

zařízení, aby soudu pro mládež podalo neprodleně zprávu, jestliže

pominou důvody pro další pokračování ochranného léčení nebo nastanou

důvody pro jeho změnu. Nebude-li ochranné léčení vykonáno tak, aby do

jednoho roku od jeho započetí bylo rozhodnuto o jeho zrušení, podá

zdravotnické zařízení nejméně dva měsíce před uplynutím lhůty jednoho

roku od počátku výkonu ochranného léčení nebo od předchozího rozhodnutí

o jeho pokračování návrh na jeho další pokračování. V návrhu na

propuštění z ochranného léčení, na jeho změnu nebo zrušení anebo v

návrhu na jeho další pokračování zdravotnické zařízení popíše průběh a

výsledky ochranného léčení a uvede důvody navrhovaného postupu. O tom

je třeba zdravotnické zařízení poučit.



(3) O změně způsobu výkonu ochranného léčení rozhoduje soud pro mládež

na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce, dítěte, na němž se

vykonává ochranné léčení, zákonného zástupce dítěte, příslušného orgánu

sociálně-právní ochrany dětí, anebo i bez takového návrhu.



(4) Soud pro mládež na podkladě vyžádaných zpráv sleduje výkon

ochranného léčení a nejméně jednou za dvanáct měsíců od započetí jeho

výkonu nebo od předchozího rozhodnutí o jeho pokračování přezkoumá, zda

důvody pro jeho další pokračování trvají. Odalším pokračování

ochranného léčení nebo o zrušení uloženého ochranného léčení rozhodne

soud pro mládež na návrh zdravotnického zařízení, státního zástupce,

dítěte, na němž se vykonává ochranné léčení, zákonného zástupce dítěte,

příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo i bez takového

návrhu.



§ 96



Užití předpisů o občanském soudním řízení



Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje soud pro mládež v řízení

podle této hlavy podle předpisů upravujících občanské soudní řízení.



HLAVA IV



SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K ČÁSTI PRVNÍ



§ 97



(1) Pokud jiné předpisy mluví o trestech, rozumí se jimi podle povahy

věci též trestní opatření podle tohoto zákona.



(2) Pokud jiné předpisy mluví o trestním řízení, rozumí se jím podle

povahy věci též řízení ve věcech mladistvých podle tohoto zákona.



§ 98



Na řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, se užijí dosavadní předpisy.



ČÁST DRUHÁ



zrušena



§ 99



zrušen



ČÁST TŘETÍ



Změna trestního řádu



§ 100



Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve

znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969

Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980

Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990

Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993

Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního

soudu České republiky uveřejněného pod č. 214/1994 Sb., nálezu

Ústavního soudu České republiky uveřejněného pod č. 8/1995 Sb., zákona

č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona

č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona

č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu

Ústavního soudu České republiky uveřejněného pod č. 77/2001 Sb., zákona

č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu České

republiky uveřejněného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb.,

zákona č. 226/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., se mění takto:



1. V § 2 odst. 10 se za slovo "tomto" vkládají slova "nebo zvláštním".



2. V § 36 odst. 1 se na konci písmene b) doplňuje slovo "nebo" a

písmeno c) se zrušuje.



Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno c).



3. V § 36a odst. 1 se písmeno b) zrušuje.



Dosavadní písmena c) a d) se označují jako písmena b) a c).



4. V § 36a odst. 2 se písmeno c) zrušuje.



Dosavadní písmena d) a e) se označují jako písmena c) a d).



5. V § 265r odst. 3 se slova "písm. a) až d)" nahrazují slovy "písm. a)

až c)".



6. V § 278 odst. 1 se slova "uvedené v § 26 odst. 5 a 6" nahrazují

slovy "uvedené v § 26 odst. 6 a 7".



7. V části třetí hlavě dvacáté nadpis oddílu prvního zní: "Řízení ve

věcech mladistvých".



8. § 291 zní:



"§ 291



Právní úprava řízení



Řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon. Pokud

zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona.".



9. § 292 až 301 se zrušují.



10. V § 314e odst. 4 se písmeno a) zrušuje.



Dosavadní písmena b) až d) se označují jako písmena a) až c).



11. V části třetí hlavě dvacáté první v nadpisu oddílu pátého se slova

"a ochranné výchovy" zrušují.



12. § 354 až 357 se zrušují.



13. V § 363 se věta druhá zrušuje.



14. V § 364 se odstavec 2 zrušuje.



Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.



ČÁST ČTVRTÁ



Změna zákona o přestupcích



§ 101



V zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992

Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993

Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995

Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995

Sb., zákona č. 112/1998 Sb., zákona č. 168/1999 Sb., zákona č. 360/1999

Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 121/2000 Sb., zákona č. 132/2000

Sb., zákona č. 151/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 361/2000

Sb., zákona č. 370/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky

uveřejněného pod č. 52/2001 Sb., zákona č. 164/2001 Sb., zákona č.

254/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č.

274/2001 Sb., zákona č. 312/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č.

62/2002 Sb., zákona č. 78/2002 Sb., zákona č. 216/2002 Sb., zákona č.

259/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 311/2002 Sb. a zákona

č. 320/2002 Sb., § 26 zní:



"§ 26



Přestupky na úseku soudnictví mládeže



(1) Přestupku se dopustí ten, kdo v rozporu se zákonem uveřejní

informaci o provinění spáchaném mladistvým nebo informaci z řízení ve

věci mladistvého, anebo informaci z řízení ve věci dítěte mladšího

patnácti let a uvede přitom jeho jméno, příjmení nebo jiné okolnosti, z

nichž lze usuzovat na jeho osobu, anebo kdo v té souvislosti uveřejní

podobiznu mladistvého nebo dítěte mladšího patnácti let.



(2) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč.".



ČÁST PÁTÁ



Změna zákona o výkonu trestu odnětí svobody



§ 102



Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 359/1999 Sb., zákona

č. 3/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., se mění takto:



1. V § 1 se doplňuje odstavec 3, který zní:



"(3) Výkonem trestu se podle tohoto zákona rozumí též výkon trestního

opatření odnětí svobody uloženého mladistvému; jeho výkonem se sleduje

dosažení účelu stanoveného zákonem o soudnictví ve věcech mládeže.".



2. V § 65 odst. 2 se slova "výchovného zařízení" nahrazují slovy

"školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy".



ČÁST ŠESTÁ



Změna zákona o výkonu vazby



§ 103



Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění zákona č. 208/2000 Sb.,

zákona č. 258/2000 Sb. a zákona č. 3/2002 Sb., se mění takto:



1. V § 26a odst. 1 se slova "výchovného zařízení" nahrazují slovy

"školského zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy".



2. V § 26a odst. 2 se slova "výchovné zařízení" nahrazují slovy

"školské zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy".



ČÁST SEDMÁ



ÚČINNOST



§ 104



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004.



Zaorálek v. r.



Klaus v. r.



Špidla v. r.



1) Trestní zákoník.



Trestní řád.



Občanský soudní řád.



Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění

pozdějších předpisů.



2) § 12 odst. 1 až 5 trestního řádu.



3) § 13, 20, 21, 24 a 111 trestního zákoníku.



4) § 34 odst. 2 až 5 trestního zákoníku.



5) § 35 trestního zákoníku.



6) § 41 a 42 trestního zákona.



6) § 59 trestního zákoníku.



7) Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné

výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve

školských zařízeních a o změně dalších zákonů.



8) § 99 trestního zákoníku.



8a) § 100 trestního zákoníku.



9) § 101 až 104 trestního zákoníku.



10)



10) § 99 až 104 trestního zákoníku.



11) § 43 trestního zákoníku.



12) § 37 trestního zákona.



12) § 44 trestního zákoníku.



13) § 45 a 45a trestního zákona.



13) § 62 až 65 trestního zákoníku.



13a) § 76 a 77 trestního zákoníku.



14) § 57 trestního zákona.



14) § 80 trestního zákoníku.



15) § 67 až 69 trestního zákoníku.



16) § 58 odst. 3 trestního zákoníku.



17) § 40 odst. 2 trestního zákona.



18) § 81 až 83 trestního zákoníku.



19) § 84 až 87 trestního zákoníku.



20) § 82 odst. 1 trestního zákoníku.



21) § 94 odst. 2 až 5 trestního zákoníku.



22) § 95 trestního zákoníku.



23) § 14 odst. 3 věta za středníkem trestního zákoníku.



24) § 265o odst. 2, § 275 odst. 3, § 287 a § 314k odst. 1 trestního

řádu.



25) § 73 trestního řádu.



26) § 73a trestního řádu.



27) § 201 odst. 2 trestního řádu.



28) § 199 trestního řádu.



29) § 157 odst. 2 a § 174 trestního řádu.



30) § 160 trestního řádu.



31) § 314c trestního řádu.



32) § 307 a 308 trestního řádu.



33) § 309 až 314 trestního řádu.



34) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění zákona č.

126/2003 Sb.



35) § 88, 89 a 91 trestního zákoníku.



36) Vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů

za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších

předpisů.