418/2011 Sb.



ZÁKON



ze dne 27. října 2011



o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim



Změna: 105/2013 Sb.



Změna: 141/2014 Sb.



Změna: 86/2015 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



OBECNÁ USTANOVENÍ



§ 1



Předmět úpravy a její vztah k jiným zákonům



(1) Tento zákon upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických

osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených

trestných činů právnickým osobám uložit, a postup v řízení proti

právnickým osobám.



(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se trestní zákoník, v

řízení proti právnické osobě trestní řád a v řízení o mezinárodní

justiční spolupráci ve věcech trestních přiměřeně zákon o mezinárodní

justiční spolupráci ve věcech trestních, není-li to z povahy věci

vyloučeno.



(3) Pro účely jiných právních předpisů se trestním řízením rozumí i

řízení vedené proti právnické osobě podle tohoto zákona.



Místní působnost



§ 2



(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu spáchaného

na území České republiky právnickou osobou, která má sídlo v České

republice nebo má na území České republiky umístěn podnik nebo

organizační složku, anebo zde alespoň vykonává svoji činnost nebo zde

má svůj majetek.



(2) Trestný čin se považuje za spáchaný na území České republiky,

dopustila-li se právnická osoba jednání



a) zcela nebo zčásti na území České republiky, i když porušení nebo

ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo mělo nastat

zcela nebo zčásti v cizině, nebo



b) v cizině, pokud porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním

zákonem nastalo nebo mělo, byť i jen zčásti, nastat na území České

republiky.



(3) Na účastenství se užije obdobně § 4 odst. 3 a 4 trestního zákoníku.



§ 3



Podle zákona České republiky se posuzuje také trestnost činu, pokud jej

v cizině spáchala právnická osoba mající sídlo v České republice.



§ 4



(1) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu padělání a

pozměnění peněz (§ 233 trestního zákoníku), udávání padělaných a

pozměněných peněz (§ 235 trestního zákoníku), výroby a držení

padělatelského náčiní (§ 236 trestního zákoníku), neoprávněné výroby

peněz (§ 237 trestního zákoníku), teroristického útoku (§ 311 trestního

zákoníku) i tehdy, spáchala-li takový trestný čin v cizině právnická

osoba, která nemá sídlo v České republice.



(2) Podle zákona České republiky se posuzuje trestnost činu spáchaného

v cizině právnickou osobou, která nemá sídlo v České republice, též

tehdy, byl-li čin spáchán ve prospěch právnické osoby, která má na

území České republiky sídlo.



§ 5



(1) Podle zákona České republiky se posuzuje také trestnost činu, pokud

tak stanoví mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu (dále

jen „mezinárodní smlouva“).



(2) Ustanovení § 2 až 4 se neužijí, jestliže to mezinárodní smlouva

nepřipouští.



§ 6



Vyloučení odpovědnosti některých právnických osob za trestný čin



(1) Podle tohoto zákona nejsou trestně odpovědné



a) Česká republika,



b) územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci.



(2) Majetková účast právnických osob uvedených v odstavci 1 na

právnické osobě nevylučuje trestní odpovědnost takové právnické osoby

podle tohoto zákona.



ČÁST DRUHÁ



ZÁKLADY TRESTNÍ ODPOVĚDNOSTI PRÁVNICKÝCH OSOB



§ 7



Trestné činy



Trestnými činy se pro účely tohoto zákona rozumí zločiny nebo přečiny

uvedené v trestním zákoníku, a to obchodování s lidmi (§ 168 trestního

zákoníku), svěření dítěte do moci jiného (§ 169 trestního zákoníku),

vydírání (§ 175 trestního zákoníku), porušení tajemství dopravovaných

zpráv (§ 182 trestního zákoníku), znásilnění (§ 185 trestního

zákoníku), sexuální nátlak (§ 186 trestního zákoníku), pohlavní

zneužití (§ 187 trestního zákoníku), kuplířství (§ 189 trestního

zákoníku), výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192

trestního zákoníku), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193

trestního zákoníku), účast na pornografickém představení (§ 193a

trestního zákoníku), navazování nedovolených kontaktů s dítětem (§ 193b

trestního zákoníku), ohrožování výchovy dítěte (§ 201 trestního

zákoníku), svádění k pohlavnímu styku (§ 202 trestního zákoníku),

podvod (§ 209 trestního zákoníku), pojistný podvod (§ 210 trestního

zákoníku), úvěrový podvod (§ 211 trestního zákoníku), dotační podvod (§

212 trestního zákoníku), provozování nepoctivých her a sázek (§ 213

trestního zákoníku), podílnictví (§ 214 trestního zákoníku),

podílnictví z nedbalosti (§ 215 trestního zákoníku), legalizace výnosů

z trestné činnosti (§ 216 trestního zákoníku), legalizace výnosů z

trestné činnosti z nedbalosti (§ 217 trestního zákoníku), lichva (§ 218

trestního zákoníku), neoprávněný přístup k počítačovému systému a

nosiči informací (§ 230 trestního zákoníku), opatření a přechovávání

přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových

dat (§ 231 trestního zákoníku), poškození záznamu v počítačovém systému

a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti (§ 232

trestního zákoníku), padělání a pozměnění peněz (§ 233 trestního

zákoníku i za podmínek § 238 trestního zákoníku), neoprávněné opatření,

padělání a pozměnění platebního prostředku (§ 234 trestního zákoníku i

za podmínek § 238 trestního zákoníku), udávání padělaných a pozměněných

peněz (§ 235 trestního zákoníku i za podmínek § 238 trestního

zákoníku), výroba a držení padělatelského náčiní (§ 236 trestního

zákoníku i za podmínek § 238 trestního zákoníku), neoprávněná výroba

peněz (§ 237 trestního zákoníku i za podmínek § 238 trestního

zákoníku), zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240

trestního zákoníku), neodvedení daně, pojistného na sociální

zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241 trestního zákoníku),

nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení (§ 243 trestního

zákoníku), porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení

zboží (§ 244 trestního zákoníku), padělání a pozměnění předmětů k

označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění

poplatkové povinnosti (§ 245 trestního zákoníku), zkreslování údajů o

stavu hospodaření a jmění (§ 254 trestního zákoníku), sjednání výhody

při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě (§ 256

trestního zákoníku), pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné

soutěži (§ 257 trestního zákoníku), pletichy při veřejné dražbě (§ 258

trestního zákoníku), vystavení nepravdivého potvrzení a zprávy (§ 259

trestního zákoníku), poškozování finančních zájmů Evropské unie (§ 260

trestního zákoníku), porušení autorského práva, práv souvisejících s

právem autorským a práv k databázi (§ 270 trestního zákoníku),

nedovolené ozbrojování (§ 279 trestního zákoníku), vývoj, výroba a

držení zakázaných bojových prostředků (§ 280 trestního zákoníku),

nedovolená výroba a držení radioaktivní látky a vysoce nebezpečné látky

(§ 281 trestního zákoníku), nedovolená výroba a držení jaderného

materiálu a zvláštního štěpného materiálu (§ 282 trestního zákoníku),

nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami

a s jedy (§ 283 trestního zákoníku), přechovávání omamné a psychotropní

látky a jedu (§ 284 trestního zákoníku), nedovolené pěstování rostlin

obsahujících omamnou nebo psychotropní látku (§ 285 trestního

zákoníku), poškození a ohrožení životního prostředí (§ 293 trestního

zákoníku), poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti (§ 294

trestního zákoníku), poškození vodního zdroje (§ 294a trestního

zákoníku), poškození lesa (§ 295 trestního zákoníku), neoprávněné

vypuštění znečišťujících látek (§ 297 trestního zákoníku), neoprávněné

nakládání s odpady (§ 298 trestního zákoníku), neoprávněná výroba a

jiné nakládání s látkami poškozujícími ozonovou vrstvu (§ 298a

trestního zákoníku), neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími

živočichy a planě rostoucími rostlinami (§ 299 trestního zákoníku),

neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě

rostoucími rostlinami z nedbalosti (§ 300 trestního zákoníku),

poškození chráněných částí přírody (§ 301 trestního zákoníku),

teroristický útok (§ 311 trestního zákoníku), vyhrožování s cílem

působit na orgán veřejné moci (§ 324 trestního zákoníku), vyhrožování s

cílem působit na úřední osobu (§ 326 trestního zákoníku), přijetí

úplatku (§ 331 trestního zákoníku), podplacení (§ 332 trestního

zákoníku), nepřímé úplatkářství (§ 333 trestního zákoníku), zasahování

do nezávislosti soudu (§ 335 trestního zákoníku), maření výkonu

úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337 trestního zákoníku), organizování

a umožnění nedovoleného překročení státní hranice (§ 340 trestního

zákoníku), napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky (§ 341

trestního zákoníku), neoprávněné zaměstnávání cizinců (§ 342 trestního

zákoníku), křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek (§ 346 trestního

zákoníku), padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348 trestního

zákoníku), nedovolená výroba a držení pečetidla státní pečeti a

úředního razítka (§ 349 trestního zákoníku), násilí proti skupině

obyvatelů a proti jednotlivci (§ 352 trestního zákoníku), hanobení

národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob (§ 355 trestního

zákoníku), podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování

jejich práv a svobod (§ 356 trestního zákoníku), účast na organizované

zločinecké skupině (§ 361 trestního zákoníku), podněcování k trestnému

činu (§ 364 trestního zákoníku), nadržování (§ 366 trestního zákoníku),

projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka

(§ 404 trestního zákoníku) a popírání, zpochybňování, schvalování a

ospravedlňování genocidia (§ 405 trestního zákoníku).



§ 8



Trestní odpovědnost právnické osoby



(1) Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin

spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti,

jednal-li tak



a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba,

která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,



b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní

činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),



c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby,

jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku

zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo



d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“)

při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a)

až c),

jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2.



(2) Právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v §

7, jestliže byl spáchán



a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1

písm. a) až c), nebo



b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí,

schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v

odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo

osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření,

která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich

lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou

kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou

nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení

následků spáchaného trestného činu.



(3) Trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se

zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v

odstavcích 1 a 2.



(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se užijí i tehdy, jestliže



a) k jednání uvedenému v odstavcích 1 a 2 došlo před vznikem právnické

osoby,



b) právnická osoba vznikla, ale soud rozhodl o neplatnosti právnické

osoby,



c) právní úkon, který měl založit oprávnění k jednání za právnickou

osobu, je neplatný nebo neúčinný, nebo



d) jednající fyzická osoba není za takový trestný čin trestně

odpovědná.



§ 9



Pachatel, spolupachatel a účastník



(1) Pachatelem trestného činu je právnická osoba, které lze přičítat

porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem

uvedeným v tomto zákoně.



(2) Pachatelem je i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné

právnické nebo fyzické osoby.



(3) Trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní

odpovědnost fyzických osob uvedených v § 8 odst. 1 a trestní

odpovědností těchto fyzických osob není dotčena trestní odpovědnost

právnické osoby. Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním více

osob, z nichž alespoň jedna je osoba právnická, odpovídá každá z nich,

jako by trestný čin spáchala sama.



§ 10



Trestní odpovědnost právního nástupce právnické osoby



(1) Trestní odpovědnost právnické osoby přechází na všechny její právní

nástupce.



(2) Přešla-li trestní odpovědnost podle odstavce 1 na více právních

nástupců právnické osoby, přihlédne soud při rozhodování o druhu a

výměře trestu nebo ochranného opatření i k tomu, v jakém rozsahu na

každého z nich přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného

trestného činu, případně i k tomu, v jakém rozsahu kterýkoli z nich

pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán trestný čin.



(3) Na ukládání úhrnného, souhrnného a společného trestu právnímu

nástupci se obdobně užijí ustanovení trestního zákoníku; nepřichází-li

takový postup v úvahu vzhledem k povaze právního nástupnictví nebo z

jiných důvodů, soud uloží samostatný trest.



(4) Obdobně podle odstavců 1 až 3 bude soud postupovat v případě, že

dojde ke zrušení právnické osoby po pravomocném skončení trestního

stíhání.



§ 11



Účinná lítost



(1) Trestní odpovědnost právnické osoby zaniká, jestliže dobrovolně

upustila od dalšího protiprávního jednání a



a) odstranila nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním

zákonem, anebo škodlivému následku zamezila nebo škodlivý následek

napravila, nebo



b) učinila státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu o trestném činu

oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním

zákonem, mohlo být ještě odstraněno nebo škodlivému následku trestného

činu mohlo být ještě zabráněno.



(2) Trestní odpovědnost právnické osoby podle odstavce 1 však nezaniká,

spáchala-li trestný čin přijetí úplatku (§ 331 trestního zákoníku),

podplacení (§ 332 trestního zákoníku) nebo nepřímého úplatkářství (§

333 trestního zákoníku).



§ 12



Promlčení trestní odpovědnosti



Na promlčení trestní odpovědnosti právnických osob platí obdobně § 34

trestního zákoníku.



§ 13



Vyloučení z promlčení



Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestní odpovědnost za trestný čin

teroristického útoku (§ 311 trestního zákoníku), pokud byl spáchán za

takových okolností, že zakládá válečný zločin nebo zločin proti

lidskosti podle předpisů mezinárodního práva.



ČÁST TŘETÍ



TRESTY A OCHRANNÁ OPATŘENÍ



HLAVA I



OBECNÁ USTANOVENÍ



§ 14



Přiměřenost trestu a ochranného opatření



(1) Při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k povaze a

závažnosti trestného činu, k poměrům právnické osoby, včetně její

dosavadní činnosti a jejích majetkových poměrů; přitom přihlédne též k

tomu, zda právnická osoba vykonává činnost ve veřejném zájmu, která má

strategický nebo obtížně nahraditelný význam pro národní hospodářství,

obranu nebo bezpečnost. Dále soud přihlédne k působení právnické osoby

po činu, zejména k její případné účinné snaze nahradit škodu nebo

odstranit jiné škodlivé následky činu. Přihlédne také k účinkům a

důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí činnost právnické

osoby.



(2) Ochranné opatření nelze právnické osobě uložit, není-li přiměřené

povaze a závažnosti spáchaného činu, jakož i jejím poměrům.



(3) Při ukládání trestních sankcí soud přihlédne i k důsledkům, které

může mít jejich uložení na třetí osoby, zejména přihlédne k právem

chráněným zájmům osob poškozených trestným činem a věřitelů právnické

osoby, jejichž pohledávky vůči trestně odpovědné právnické osobě

vznikly v dobré víře a nemají původ nebo nesouvisí s trestným činem

právnické osoby.



§ 15



Druhy trestů a ochranných opatření



(1) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit pouze tyto

tresty



a) zrušení právnické osoby,



b) propadnutí majetku,



c) peněžitý trest,



d) propadnutí věci,



e) zákaz činnosti,



f) zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve

veřejné soutěži,



g) zákaz přijímání dotací a subvencí,



h) uveřejnění rozsudku.



(2) Za trestné činy spáchané právnickou osobou lze uložit jako ochranné

opatření zabrání věci.



(3) Právnické osobě lze uložit tresty a ochranná opatření uvedená v

odstavcích 1 a 2 samostatně nebo vedle sebe. Nelze však uložit peněžitý

trest vedle propadnutí majetku a trest propadnutí věci vedle zabrání

téže věci nebo jiné majetkové hodnoty.



HLAVA II



UKLÁDÁNÍ JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ TRESTŮ



§ 16



Zrušení právnické osoby



(1) Soud může uložit trest zrušení právnické osoby právnické osobě se

sídlem v České republice, pokud její činnost spočívala zcela nebo

převážně v páchání trestného činu nebo trestných činů. Trest zrušení

právnické osoby nelze uložit, vylučuje-li to povaha právnické osoby.



(2) Je-li právnickou osobou banka, může soud uložit trest zrušení

právnické osoby až po vyjádření České národní banky k možnostem a

důsledkům jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. Obdobně se

věta první použije ohledně pojišťovny, zajišťovny, penzijního fondu,

investiční společnosti, investičního fondu, obchodníka s cennými

papíry, spořitelního a úvěrního družstva, centrálního depozitáře,

instituce elektronických peněz, platební instituce, provozovatele

vypořádacího systému a organizátora trhu s investičními nástroji.



(3) Je-li právnickou osobou komoditní burza, může soud uložit trest

zrušení právnické osoby až po vyjádření příslušného orgánu státní

správy, který uděluje státní povolení k provozování burzy podle jiného

právního předpisu, k možnostem a důsledkům jeho uložení; k tomuto

vyjádření soud přihlédne.



(4) Právní mocí rozhodnutí, kterým byl uložen trest zrušení právnické

osoby, vstupuje tato právnická osoba do likvidace.



(5) Z majetku právnické osoby, které byl uložen trest zrušení právnické

osoby, mohou být uspokojeny pohledávky věřitelů, pokud nejde o majetek,

u něhož je to vzhledem k jeho povaze nebo charakteru nebo k povaze

spáchaného trestného činu vyloučeno.



§ 17



Propadnutí majetku



(1) Soud může uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li právnickou

osobu za zvlášť závažný zločin, kterým pro sebe nebo jiného získala

nebo se snažila získat majetkový prospěch.



(2) Bez podmínek odstavce 1 může soud uložit trest propadnutí majetku

pouze v případě, že trestní zákoník uložení tohoto trestu za spáchaný

zločin dovoluje.



(3) Propadnutí majetku postihuje celý majetek právnické osoby nebo tu

jeho část, kterou soud určí.



(4) Je-li právnickou osobou banka nebo zahraniční banka, jejíž pobočka

vykonává činnost na území České republiky na základě bankovní licence

udělené Českou národní bankou nebo na základě principu jednotné licence

podle jiného právního předpisu, může soud uložit trest propadnutí

majetku až po vyjádření České národní banky k možnostem a důsledkům

jeho uložení; k tomuto vyjádření soud přihlédne. Obdobně se věta první

použije ohledně pojišťovny, pobočky pojišťovny, zajišťovny, pobočky

zajišťovny, penzijního fondu, investiční společnosti, investičního

fondu, obchodníka s cennými papíry, pobočky obchodníka s cennými

papíry, spořitelního a úvěrního družstva, centrálního depozitáře,

instituce elektronických peněz, pobočky zahraniční instituce

elektronických peněz, platební instituce, provozovatele vypořádacího

systému a organizátora trhu s investičními nástroji.



§ 18



Peněžitý trest



(1) Soud může uložit právnické osobě peněžitý trest, odsuzuje-li ji za

úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti. Uložení

peněžitého trestu nesmí být na újmu práv poškozeného.



(2) Denní sazba činí nejméně 1 000 Kč a nejvíce 2 000 000 Kč. Při

určení výše denní sazby zohlední soud majetkové poměry právnické osoby.



(3) Ustanovení § 17 odst. 4 se užije obdobně.



§ 19



Propadnutí věci



Soud může uložit právnické osobě trest propadnutí věci, včetně

propadnutí náhradní hodnoty, za podmínek stanovených trestním

zákoníkem.



§ 20



Zákaz činnosti



(1) Soud může uložit právnické osobě trest zákazu činnosti na jeden rok

až dvacet let, byl-li trestný čin spáchán v souvislosti s touto

činností.



(2) Ustanovení § 17 odst. 4 se užije obdobně.



§ 21



Zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve

veřejné soutěži



(1) Soud může uložit trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v

koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži právnické osobě na jeden rok

až dvacet let, dopustila-li se právnická osoba trestného činu v

souvislosti s uzavíráním smluv na plnění veřejných zakázek nebo s

jejich plněním, s účastí v zadávacím řízení o veřejných zakázkách,

koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži.



(2) Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení

nebo ve veřejné soutěži jako trest samostatný může soud uložit,

jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu

uložení jiného trestu není třeba.



(3) Trest zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení

nebo ve veřejné soutěži spočívá v tom, že se právnické osobě po dobu

výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem stanoveném rozsahu uzavírat

smlouvy na plnění veřejných zakázek, účastnit se zadávacího řízení o

veřejných zakázkách, koncesního řízení nebo veřejné soutěže podle

jiných právních předpisů.



§ 22



Zákaz přijímání dotací a subvencí



(1) Soud může uložit trest zákazu přijímání dotací a subvencí právnické

osobě na jeden rok až dvacet let, dopustila-li se právnická osoba

trestného činu v souvislosti s podáváním nebo vyřizováním žádosti o

dotaci, subvenci, návratnou finanční výpomoc nebo příspěvek, s jejich

poskytováním nebo využíváním, anebo s poskytováním nebo využíváním

jakékoliv jiné veřejné podpory.



(2) Trest zákazu přijímání dotací a subvencí jako trest samostatný může

soud uložit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného

trestného činu uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není

třeba.



(3) Trest zákazu přijímání dotací a subvencí spočívá v tom, že se

právnické osobě po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje v soudem

stanoveném rozsahu ucházet se o veškeré dotace, subvence, návratné

finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory podle

jiných právních předpisů, jakož i takové dotace, subvence, návratné

finanční výpomoci, příspěvky nebo jakékoliv jiné veřejné podpory

přijímat.



§ 23



Uveřejnění rozsudku



(1) Soud může uložit trest uveřejnění rozsudku, je-li třeba veřejnost

seznámit s odsuzujícím rozsudkem, zejména vzhledem k povaze a

závažnosti trestného činu, anebo vyžaduje-li to zájem na ochraně

bezpečnosti lidí nebo majetku, popřípadě společnosti. Přitom soud určí

druh veřejného sdělovacího prostředku, ve kterém má být rozsudek

uveřejněn, rozsah jeho uveřejnění a lhůtu určenou právnické osobě k

uveřejnění rozsudku.



(2) Trest uveřejnění rozsudku spočívá v tom, že odsouzená právnická

osoba nechá na své náklady pravomocný odsuzující rozsudek nebo jeho

vymezené části uveřejnit v soudem určeném druhu veřejného sdělovacího

prostředku, a to s uvedením údajů obchodní firmy nebo názvu právnické

osoby a jejího sídla. Údaje umožňující identifikaci fyzické osoby nebo

právnické osoby, která je odlišná od odsouzené právnické osoby, uvedené

ve výroku rozsudku a v jeho odůvodnění musí být před uveřejněním

anonymizovány.



HLAVA III



ZÁNIK VÝKONU TRESTU



§ 24



Promlčení výkonu trestu



Trest uložený právnické osobě nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby,

jež činí



a) třicet let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v

nejméně 560 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu

plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné

soutěži, zákazu přijímání dotací a subvencí, pokud jejich délka činí

alespoň 15 let,



b) dvacet let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v

nejméně 380 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu

plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné

soutěži, zákazu přijímání dotací a subvencí, pokud jejich délka činí

alespoň 10 let,



c) deset let, jde-li o odsouzení k peněžitému trestu uloženému v

nejméně 200 denních sazbách, nebo k trestu zákazu činnosti, zákazu

plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné

soutěži, zákazu přijímání dotací a subvencí, pokud jejich délka činí

alespoň 5 let,



d) pět let při odsouzení k jinému trestu.



§ 25



Vyloučení z promlčení



Výkon trestu uloženého pro trestný čin teroristického útoku (§ 311

trestního zákoníku), pokud byl spáchán za takových okolností, že

zakládá válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů

mezinárodního práva, se nepromlčuje.



HLAVA IV



OCHRANNÉ OPATŘENÍ



§ 26



Zabrání věci



Soud může uložit právnické osobě ochranné opatření zabrání věci, včetně

zabrání náhradní hodnoty nebo zabrání spisů a zařízení, nebo namísto

zabrání věci uložit pozměnění věci, odstranění určitého zařízení,

označení nebo provedení jiné změny nebo omezení dispozice s věcí za

podmínek stanovených trestním zákoníkem.



HLAVA V



ZÁNIK ÚČINKŮ ODSOUZENÍ



§ 27



Na odsouzenou právnickou osobu se hledí, jako by nebyla odsouzena,

jestliže od právní moci odsuzujícího rozsudku uplynula doba uvedená v §

24.



ČÁST ČTVRTÁ



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ PROTI PRÁVNICKÝM OSOBÁM



§ 28



Vztah k řízení o správním deliktu



(1) Zahájení trestního stíhání proti právnické osobě brání tomu, aby o

témže skutku proti téže právnické osobě probíhalo řízení o správním

deliktu; to nevylučuje uložení nucené správy nebo jiného nápravného

opatření podle jiného právního předpisu.



(2) Trestní stíhání proti právnické osobě nelze zahájit, a bylo-li již

zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jestliže

dřívější řízení pro týž skutek proti téže právnické osobě skončilo

pravomocným rozhodnutím o správním deliktu a toto rozhodnutí nebylo

zrušeno.



(3) Stanoví-li jiný právní předpis ve věcech správních deliktů

právnických osob lhůtu pro zánik odpovědnosti, nezapočítává se do

jejího běhu doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo řízení podle

tohoto zákona.



§ 29



Místní příslušnost



Nelze-li zjistit místo činu nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná

řízení soud, v jehož obvodu má obviněná právnická osoba sídlo nebo v

jehož obvodu má obviněná zahraniční právnická osoba svůj podnik nebo

organizační složku; jestliže se nedají tato místa zjistit nebo jsou

mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu čin vyšel

najevo.



§ 30



Vyrozumění o zahájení a skončení trestního stíhání



(1) O zahájení trestního stíhání proti právnické osobě vyrozumí orgán

činný v trestním řízení, který trestní stíhání zahájil, příslušný orgán

veřejné moci nebo osobu, které podle jiných právních předpisů vedou

obchodní rejstřík nebo jiný zákonem určený rejstřík, registr nebo

evidenci, orgán udělující licenci nebo povolení k činnosti této

právnické osobě a orgán odpovědný za dozor nad takovou právnickou

osobou. Tyto orgány nebo osoby vyrozumí předseda senátu a v přípravném

řízení státní zástupce také o pravomocném skončení věci.



(2) Je-li k zániku nebo přeměně právnické osoby nutný zápis do zákonem

určeného rejstříku, registru nebo evidence, vyrozumí předseda senátu

orgán veřejné moci, který vede takový rejstřík, registr nebo evidenci,

o skončení vykonávacího řízení.



§ 31



Společné řízení



(1) Proti obviněné právnické osobě a obviněné fyzické osobě se koná

společné řízení, jestliže jejich trestné činy spolu souvisejí, pokud

tomu nebrání důležité důvody. Společné řízení koná krajský soud, je-li

příslušný konat řízení alespoň o jednom z trestných činů. Jsou-li

pachateli nejtěžšího trestného činu nebo nejtěžších trestných činů

obviněná právnická osoba i fyzická osoba, koná společné řízení soud,

který je příslušný konat řízení proti obviněné fyzické osobě.



(2) Ve společném řízení vedeném proti právnické a fyzické osobě se

trestní odpovědnost právnické a fyzické osoby posuzuje samostatně.



(3) Pokud mají být v průběhu společného řízení vedeného proti fyzické a

právnické osobě prováděny úkony trestního řízení ve vztahu k oběma

těmto osobám, provádějí se zpravidla nejprve ve vztahu k fyzické osobě.



§ 32



Zrušení, zánik a přeměna právnické osoby



(1) Právnická osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání, je

povinna neprodleně písemně oznámit státnímu zástupci a v řízení před

soudem předsedovi senátu, že budou prováděny úkony směřující k jejímu

zrušení, zániku nebo k přeměně, a to před provedením těchto úkonů,

jinak jsou tyto úkony neplatné.



(2) Právnická osoba, proti které bylo zahájeno trestní stíhání, nemůže

být do doby jeho pravomocného skončení zrušena a nemůže dojít k její

přeměně, ani k jejímu zániku, s výjimkou případu, kdy by důsledky byly

nepřiměřené povaze spáchaného trestného činu; v takovém případě trestní

odpovědnost právnické osoby, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání,

přechází na právního nástupce této osoby. Byla-li právnická osoba

založena na dobu určitou nebo k dosažení určitého účelu, a v době od

zahájení jejího trestního stíhání uplynula doba, na níž byla založena,

nebo se naplnil účel, pro který byla založena, hledí se na ni od tohoto

okamžiku, jako by byla založena na dobu neurčitou.



(3) O tom, zda právnická osoba může být zrušena a zda smí dojít k její

přeměně, popřípadě k jejímu zániku, rozhodne na návrh této právnické

osoby nebo jiné oprávněné osoby v přípravném řízení soudce a v řízení

před soudem předseda senátu.



(4) Pokud státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu nepodá

příslušnému soudu návrh na vyslovení neplatnosti úkonů směřujících ke

zrušení, zániku nebo přeměně právnické osoby, neplatnosti rozhodnutí o

schválení přeměny právnické osoby nebo neplatnosti projektu přeměny za

podmínek stanovených jiným právním předpisem, hledí se na tyto úkony

jako na platné.



(5) Před rozhodnutím podle odstavce 3 může soudce a v řízení před

soudem předseda senátu právnické osobě uložit, aby ve stanovené lhůtě

složila na určený účet jím stanovenou částku odpovídající výši

předpokládaného peněžitého trestu nebo aby poskytla jinou záruku. Na

trvání těchto opatření a na nakládání se složenou částkou platí obdobně

§ 73a odst. 5 věta první a § 73a odst. 6 až 9 trestního řádu.



(6) Proti rozhodnutím uvedeným v odstavcích 3 a 5 je přípustná

stížnost, která má v případě rozhodnutí podle odstavce 3 odkladný

účinek.



(7) Omezeními podle odstavců 1 a 2 a rozhodnutím podle odstavce 3 není

dotčena pravomoc příslušného orgánu odejmout právnické osobě, proti

které je vedeno trestní stíhání, povolení nebo jiné oprávnění k

činnosti a navrhnout zrušení této právnické osoby podle jiného právního

předpisu.



(8) Přiměřeně podle odstavců 1 až 7 se postupuje i v případě, že má

dojít k zrušení, zániku nebo přeměně právnické osoby ve vykonávacím

řízení.



(9) Orgán veřejné moci nebo osoba, které vedou podle jiných právních

předpisů obchodní rejstřík nebo jiný zákonem určený rejstřík, registr

nebo evidenci právnických osob, nezapíší zrušení nebo přeměnu právnické

osoby do takového rejstříku, registru nebo evidence, ani neprovedou

její výmaz bez povolení podle odstavce 3, ledaže se na zrušení nebo

přeměnu právnické osoby hledí jako na platné podle odstavce 4.



(10) Pokud není splněna některá z podmínek umožňujících podle odstavců

1 až 9 zrušení nebo přeměnu právnické osoby, právnická osoba nezanikne.



(11) Přeměnou se pro účely tohoto zákona rozumí sloučení, splynutí nebo

rozdělení právnické osoby, převod jmění na společníka, změna právní

formy právnické osoby nebo přemístění sídla právnické osoby do

zahraničí.



§ 33



Zajišťovací opatření



(1) Hrozí-li důvodná obava, že obviněná právnická osoba bude postupovat

způsobem uvedeným v § 67 písm. c) trestního řádu, může již v přípravném

řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem

předseda senátu obviněné právnické osobě dočasně pozastavit výkon

jednoho nebo více předmětů činnosti nebo uložit omezení nakládání s

majetkem této právnické osoby; přitom přihlédne i k důsledkům, které

může mít uložení zajišťovacího opatření na třetí osoby.



(2) Z důležitých důvodů může předseda senátu a v přípravném řízení

státní zástupce na návrh dotčené právnické osoby povolit provedení

úkonu, který se týká majetku, na nějž se vztahuje zajišťovací opatření

podle odstavce 1. Nevyhoví-li státní zástupce návrhu právnické osoby

podle věty první, je povinen jej nejpozději do 5 pracovních dnů od

doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto postupu vyrozumí

dotčenou právnickou osobu.



(3) Předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce zajišťovací

opatření zruší nebo omezí, jestliže již není pro účely řízení třeba

nebo není třeba ve stanoveném rozsahu.



(4) Rozhodnutí podle odstavce 1, kterým byl právnické osobě dočasně

pozastaven výkon jednoho nebo více předmětů činnosti, jakož i

rozhodnutí o zrušení nebo omezení tohoto zajišťovacího opatření, se

zašlou bez zbytečného odkladu orgánu udělujícímu povolení nebo jiné

oprávnění k činnosti obviněné právnické osobě a v případě právnické

osoby uvedené v § 17 odst. 4 také České národní bance.



(5) Právnická osoba, které bylo uloženo zajišťovací opatření podle

odstavce 1, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O

takové žádosti se musí neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta,

může ji právnická osoba, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po

uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Nevyhoví-li takové žádosti v

přípravném řízení státní zástupce, je povinen ji nejpozději do 5

pracovních dnů od doručení předložit k rozhodnutí soudci; o tomto

postupu vyrozumí dotčenou právnickou osobu.



(6) Proti rozhodnutím uvedeným v odstavcích 1 až 5 je přípustná

stížnost, jež má v případě rozhodnutí o zrušení nebo omezení

zajišťovacího opatření nebo povolení úkonu podle odstavce 2 odkladný

účinek.



§ 34



Úkony právnické osoby



(1) Za právnickou osobu činí v řízení úkony ten, kdo je k tomu oprávněn

v řízení před soudem podle občanského soudního řádu. Tato osoba musí

prokázat své oprávnění k činění úkonů za právnickou osobu.



(2) Právnická osoba si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se

prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do

protokolu. V řízení může mít obviněná právnická osoba současně pouze

jednoho zmocněnce.



(3) V řízení může za právnickou osobu činit úkony současně jen jedna

osoba.



(4) Činit úkony v řízení nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným

nebo svědkem v téže věci. Pokud je v průběhu řízení zjištěna tato

skutečnost, předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce vyzve

právnickou osobu, aby určila k provádění úkonů v dalším řízení jinou

osobu; k určení takové osoby jí stanoví lhůtu zpravidla v délce 7 dnů.



(5) Není-li osoba uvedená v odstavci 4 určena ve stanovené lhůtě, nebo

právnická osoba nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení, popřípadě

právnické osobě nebo jejímu zmocněnci prokazatelně nelze doručovat

písemnosti, předseda senátu a v přípravném řízení soudce ustanoví

právnické osobě opatrovníka. Osobu lze ustanovit opatrovníkem jen s

jejím souhlasem. Opatrovníkem nelze ustanovit osobu, o níž lze mít

důvodně za to, že má takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje

obavu, že nebude řádně hájit zájmy právnické osoby. Usnesení o

ustanovení opatrovníka se oznamuje tomu, kdo je ustanovován

opatrovníkem, a nevylučuje-li to povaha věci, též právnické osobě.



(6) Osoba uvedená v odstavci 1, zmocněnec a opatrovník mají v řízení

stejná práva a povinnosti jako ten, proti němuž se vede trestní řízení.



(7) Nedostaví-li se osoba uvedená v odstavci 1, popřípadě zmocněnec

obviněné právnické osoby nebo opatrovník, k hlavnímu líčení bez řádné

omluvy, může soud hlavní líčení provést v jejich nepřítomnosti, byla-li

obžaloba obviněné právnické osobě řádně doručena, byla-li včas a řádně

k hlavnímu líčení předvolána, bylo-li dodrženo ustanovení o zahájení

trestního stíhání a obviněná právnická osoba byla upozorněna na možnost

prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.



(8) Má-li právnická osoba zmocněnce nebo byl-li jí určen opatrovník,

písemnosti určené právnické osobě se doručují pouze tomuto zmocněnci

nebo opatrovníkovi, pokud trestní řád nestanoví jinak.



§ 35



Obhájce



(1) Ustanovení § 34 nemá vliv na právo obviněné právnické osoby na

obhajobu.



(2) Pro obviněnou právnickou osobu se nepoužijí ustanovení trestního

řádu o nutné obhajobě.



§ 36



Předvolání, předvedení a pořádková pokuta



(1) Jestliže se osoba, která za právnickou osobu činí úkony podle § 34,

bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předvedena, pokud byla řádně

předvolána.



(2) Jestliže osoba, která za právnickou osobu činí úkony podle § 34

odst. 1, 2 nebo 4, přes předchozí napomenutí ruší řízení nebo se k

soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu chová urážlivě, nebo

pokud bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě,

které jí byly dány podle trestního řádu nebo podle tohoto zákona, může

být právnické osobě, kterou zastupuje, předsedou senátu a v přípravném

řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem uložena pořádková

pokuta do 500 000 Kč. Dopustí-li se jednání uvedeného ve větě první

opatrovník, lze mu uložit pořádkovou pokutu do 50 000 Kč.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek. Na rozhodování o stížnosti se obdobně použije § 146a

trestního řádu.



§ 37



Výslech a závěrečná řeč v hlavním líčení a ve veřejném zasedání



(1) Koná-li se společné řízení proti právnické i fyzické osobě,

vyslechne se při hlavním líčení a veřejném zasedání nejprve fyzická

osoba a až poté zástupce právnické osoby.



(2) Při závěrečných řečech mluví po závěrečné řeči státního zástupce,

poškozeného, zúčastněné osoby, popřípadě po jejich zmocněncích, obhájce

právnické osoby, poté zástupce právnické osoby, obhájce fyzické osoby a

fyzická osoba. Poslední slovo přednese nejprve zástupce právnické osoby

a poté fyzická osoba.



§ 38



Výkon trestu zrušení právnické osoby



(1) Jakmile nabude právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest

zrušení právnické osoby, nařídí předseda senátu jeho výkon. V nařízení

výkonu trestu jmenuje likvidátora. Právnická osoba vstupuje do

likvidace ke dni právní moci odsuzujícího rozsudku, kterým byl uložen

trest zrušení právnické osoby. Právnická osoba zapsaná v obchodním

rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku, registru nebo

evidenci zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, registru nebo evidence,

pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.



(2) Při likvidaci právnické osoby se při výkonu trestu zrušení

právnické osoby postupuje podle jiného právního předpisu upravujícího

likvidaci právnické osoby zrušené soudem, nestanoví-li tento zákon

jinak.



(3) Předseda senátu může na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní

zájem, nebo i bez návrhu, nestanoví-li jiný právní předpis jinak,

odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti, a nahradit ho jinou

osobou.



§ 39



Výkon trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení

nebo ve veřejné soutěži



Na výkon trestu zákazu plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním

řízení nebo ve veřejné soutěži se přiměřeně užije ustanovení § 350

trestního řádu o výkonu trestu zákazu činnosti.



§ 40



Výkon trestu zákazu přijímání dotací a subvencí



Na výkon trestu zákazu přijímání dotací a subvencí se přiměřeně užije

ustanovení § 350 trestního řádu o výkonu trestu zákazu činnosti.



§ 41



Výkon trestu uveřejnění rozsudku



(1) Jakmile nabude právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest

uveřejnění rozsudku, vyzve předseda senátu odsouzenou právnickou osobu,

aby jej na své náklady a v určené lhůtě a v určeném rozsahu uveřejnila

v jím určeném druhu veřejného sdělovacího prostředku.



(2) Neuveřejní-li odsouzená právnická osoba rozsudek způsobem uvedeným

v odstavci 1, rozhodne předseda senátu o uložení pořádkové pokuty do

500 000 Kč. Tuto pořádkovou pokutu je možno uložit i opakovaně, a to až

do doby splnění uložené povinnosti.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má

odkladný účinek.



ČÁST PÁTÁ



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ O MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCI VE

VĚCECH TRESTNÍCH



§ 42



Dožádání



(1) Má-li právnická osoba sídlo na území České republiky, pro účely

zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních se

považuje za osobu, která je občanem České republiky nebo má na jejím

území trvalý pobyt.



(2) Ustanovení části páté hlavy VI dílu 1 zákona o mezinárodní justiční

spolupráci ve věcech trestních o uznání a výkonu rozhodnutí jiného

členského státu ukládajícího peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění

v České republice se užijí na rozhodnutí jiného členského státu

směřující vůči právnické osobě, která má na území České republiky sídlo

nebo majetek. Pravomocné rozhodnutí soudu České republiky ukládající

peněžitou sankci nebo jiné peněžité plnění lze při splnění podmínek

uvedených v části páté hlavě VI dílu 2 zákona o mezinárodní justiční

spolupráci ve věcech trestních zaslat do jiného členského státu, o němž

lze důvodně předpokládat, že na jeho území má tato právnická osoba

sídlo nebo majetek.



(3) Ustanovení části páté hlavy IX zákona o mezinárodní justiční

spolupráci ve věcech trestních se neužijí.“.



§ 43



zrušen



§ 44



zrušen



§ 45



zrušen



§ 46



zrušen



§ 47



zrušen



ČÁST ŠESTÁ



ÚČINNOST



§ 48



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2012.



Němcová v. r.



Nečas v. r.