Advanced Search

o Policii České republiky


Published: 2008
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/507023/o-policii-esk-republiky.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
273/2008 Sb.



ZÁKON



ze dne 17. července 2008



o Policii České republiky



Změna: 41/2009 Sb.



Změna: 153/2010 Sb.



Změna: 150/2011 Sb.



Změna: 273/2008 Sb., 341/2011 Sb., 459/2011 Sb.



Změna: 375/2011 Sb.



Změna: 105/2013 Sb., 273/2013 Sb., 303/2013 Sb.



Změna: 64/2014 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY



HLAVA I



POSTAVENÍ A ČINNOST POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY



§ 1



Policie České republiky (dále jen „policie") je jednotný ozbrojený

bezpečnostní sbor.



§ 2



Policie slouží veřejnosti. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a

majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly

podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a

bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské

unie nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu

(dále jen „mezinárodní smlouva“).



§ 3



Policie působí na území České republiky, nestanoví-li tento zákon nebo

jiný právní předpis jinak.



§ 4



(1) Úkoly policie vykonávají příslušníci policie (dále jen

„policisté“)^1) a zaměstnanci^2) zařazení v policii (dále jen

„zaměstnanci policie“).



(2) Ministr vnitra (dále jen „ministr“) může povolat policisty k plnění

úkolů



a) Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“),



b) v Policejní akademii České republiky, nebo



c) ve škole anebo školském zařízení, které nejsou organizační částí

policie.



HLAVA II



ŘÍZENÍ A ORGANIZACE POLICIE



§ 5



(1) Policie je podřízena ministerstvu.



(2) Ministerstvo vytváří podmínky pro plnění úkolů policie.



(3) Policejní prezident odpovídá za činnost policie ministrovi.



§ 6



(1) Policii tvoří útvary, jimiž jsou



a) Policejní prezidium České republiky (dále jen „policejní prezidium“)

v čele s policejním prezidentem,



b) útvary policie s celostátní působností,



c) krajská ředitelství policie (dále jen „krajské ředitelství“),



d) útvary zřízené v rámci krajského ředitelství.



(2) Útvary policie uvedené v odstavci 1 písm. b) zřizuje na návrh

policejního prezidenta ministr. Útvary policie uvedené v odstavci 1

písm. d) zřizuje na návrh ředitele krajského ředitelství policejní

prezident.



(3) Policejní prezidium řídí činnost policie.



§ 7



Policejní prezidium a útvary policie s celostátní působností se při

nakládání s majetkem České republiky a v právních vztazích považují za

součást organizační složky státu a účetní jednotky ministerstvo.



§ 8



(1) Krajské ředitelství je organizační složkou státu a účetní

jednotkou, jehož příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly

ministerstva. V čele krajského ředitelství je krajský ředitel, který je

také vedoucím organizační složky státu. Útvary policie zřízené v rámci

jeho působnosti jsou vnitřními organizačními jednotkami krajského

ředitelství.



(2) V policii se zřizuje 14 krajských ředitelství, jejichž názvy a

sídla jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu. Územní obvod krajského

ředitelství je shodný s územním obvodem vyššího územního samosprávného

celku.



HLAVA III



ZÁKLADNÍ POVINNOSTI



§ 9



Zdvořilost



Policista a zaměstnanec policie jsou při plnění úkolů policie povinni

dodržovat pravidla zdvořilosti a dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob

i své vlastní.



§ 10



Iniciativa



(1) V případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti,

jehož odstranění spadá do úkolů policie, je policista ve službě nebo

zaměstnanec policie v pracovní době povinen provést úkon v rámci své

pravomoci (dále jen „úkon“) nebo přijmout jiné opatření, aby ohrožení

nebo porušení odstranil.



(2) Policista má povinnost podle odstavce 1 i v době mimo službu, je-li

bezprostředně ohrožen život, zdraví nebo svoboda osob anebo majetek

nebo došlo-li k útoku na tyto hodnoty.



(3) V případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, k

jehož odstranění je příslušný jiný orgán veřejné správy a hrozí-li

nebezpečí z prodlení, je policista ve službě nebo zaměstnanec policie v

pracovní době povinen přijmout vhodné opatření k odstranění

bezprostředně hrozícího nebezpečí a v případě potřeby vyrozumět

příslušný orgán veřejné správy. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení,

policista ve službě nebo zaměstnanec policie v pracovní době tento

orgán o tomto ohrožení nebo porušení bez zbytečného odkladu vyrozumí.



(4) Policista nemá povinnost provést úkon nebo jiné opatření, jestliže



a) provádí jiný úkon, zejména



1. plní úkoly, při nichž používá operativně pátrací prostředky^3) nebo

podpůrné operativně pátrací prostředky,



2. pronásleduje pachatele trestného činu,



3. zakročuje pod jednotným velením,



4. vykonává šifrovou nebo kurýrní službu, při níž by mohlo dojít k

ohrožení včasného předání šifrovaných zpráv nebo k ohrožení

přepravovaných věcí,



5. plní úkol, při němž používá výbušniny nebo výbušné předměty,



6. zajišťuje bezpečnost chráněných objektů, prostorů nebo osob,



7. provádí výcvik a přípravu k použití operativně pátracího prostředku

nebo podpůrného operativně pátracího prostředku, nebo



8. získává poznatky ze zájmového prostředí podle § 70,



jehož přerušení nebo nedokončení by mělo zřejmě závažnější následky než

nesplnění těchto povinností,



b) jsou jeho schopnosti sníženy v důsledku jeho zdravotního stavu nebo

vlivem léků anebo jiných látek tak, že řádné provedení nebo dokončení

úkonu anebo jiného opatření by bylo ohroženo,



c) k provedení úkonu nebo jiného opatření nebyl odborně vyškolen nebo

vycvičen a povaha úkonu nebo jiného opatření takové vyškolení nebo

vycvičení vyžaduje, nebo



d) je zřejmé, že nemůže úkon nebo jiné opatření úspěšně dokončit.



(5) Pokud to okolnosti dovolují, je policista před provedením úkonu,

při němž dochází k přímému vynucování splnění právní povinnosti nebo k

přímé ochraně práv za použití síly nebo hrozby jejího použití (dále jen

„zákrok“), povinen použít slov „Jménem zákona!" a odpovídající výzvy.



§ 11



Přiměřenost postupu



Policista a zaměstnanec policie jsou povinni



a) dbát, aby žádné osobě v důsledku jejich postupu nevznikla bezdůvodná

újma,



b) dbát, aby jejich rozhodnutím neprovést úkon nevznikla osobám,

jejichž bezpečnost je ohrožena, bezdůvodná újma,



c) postupovat tak, aby případný zásah do práv a svobod osob, vůči nimž

směřuje úkon, nebo osob nezúčastněných nepřekročil míru nezbytnou k

dosažení účelu sledovaného úkonem.



§ 12



Prokazování příslušnosti



(1) Při provádění úkonu je policista povinen prokázat svou příslušnost

k policii služebním stejnokrojem, služebním průkazem nebo odznakem

policie, na kterých musí být zřetelně viditelné identifikační číslo.

Zaměstnanec policie je při provádění úkonu povinen prokázat svou

příslušnost k policii průkazem zaměstnance policie se zřetelně

viditelným identifikačním číslem.



(2) Pokud povaha nebo okolnosti úkonu neumožňují prokázat příslušnost

způsobem podle odstavce 1, prokáže policista svou příslušnost k policii

ústním prohlášením „policie“; to neplatí, brání-li povaha nebo

okolnosti úkonu také ústnímu prohlášení. Způsobem podle odstavce 1 se

policista prokáže ihned, jakmile to okolnosti úkonu dovolí.



(3) Povinnost prokázat příslušnost k policii nemá policista, který tuto

příslušnost oprávněně zastírá.



§ 13



Poučování



Policista je povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou úkonem

o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem

do práv nebo svobod osoby, také o jejích právech a povinnostech. Pokud

poučení brání povaha a okolnosti úkonu, poučí nebo zajistí toto poučení

ihned, jakmile to okolnosti dovolí.



HLAVA IV



SPOLUPRÁCE A DALŠÍ VZTAHY POLICIE



Díl 1



Spolupráce



§ 14



Policie při plnění svých úkolů spolupracuje s ozbrojenými silami,

bezpečnostními sbory a dalšími orgány veřejné správy, jakož i s

právnickými a fyzickými osobami.



§ 15



V rámci spolupráce policie zejména upozorňuje orgány a osoby uvedené v

§ 14 na skutečnosti, které se dotýkají jejich činnosti a mohou vést k

ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, pokud tento

zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak.



§ 16



Spolupráce s obcemi



(1) Útvar policie určený policejním prezidentem může uzavřít písemnou

koordinační dohodu s obcí nebo městskou částí hlavního města Prahy za

účelem stanovení společného postupu při zabezpečování místních

záležitostí veřejného pořádku.



(2) Místně příslušné krajské ředitelství může uzavřít písemnou

koordinační dohodu s hlavním městem Prahou za účelem stanovení

společného postupu při zabezpečování místních záležitostí veřejného

pořádku.



(3) Koordinační dohoda obsahuje zejména



a) formy a nástroje nepřetržité koordinace obce a útvaru policie při

zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v obci,



b) úkoly obce a útvaru policie v oblasti předcházení protiprávním

jednáním porušujícím veřejný pořádek v obci,



c) úkoly obce a útvaru policie při porušení veřejného pořádku v obci,



d) podíl obce a útvaru policie na zajištění plnění úkolů podle písmen

b) a c),



e) formy a nástroje hodnocení plnění úkolů podle písmen b) a c) a

odstraňování případných zjištěných nedostatků,



f) dobu, na kterou je uzavírána,



g) poskytování finančních prostředků.



§ 17



Spolupráce s ostatními právnickými a fyzickými osobami



Policie spolupracuje s právnickými a fyzickými osobami



a) vykonávajícími činnost v oblasti



1. prevence kriminality a sociálně patologických jevů,



2. vzdělávacích aktivit na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti,



3. poskytování podpory, péče a pomoci obětem trestných činů,



4. zmírňování následků trestných činů, nebo



5. prevence a řešení následků krizových situací^4) a mimořádných

událostí na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti,



b) pracujícími s pachateli trestných činů a osobami se sociálně

patologickým nebo obdobným rizikovým způsobem chování, nebo



c) vykonávajícími jinou činnost ve prospěch zajištění vnitřního pořádku

a bezpečnosti.



Díl 2



Další vztahy



§ 18



Vyžadování pomoci od osob a orgánů



Policista je v rozsahu potřebném pro splnění konkrétního úkolu policie

oprávněn požadovat od orgánů a osob uvedených v § 14 věcnou a osobní

pomoc, zejména potřebné podklady a informace včetně osobních údajů.

Tyto orgány a osoby jsou povinny požadovanou pomoc poskytnout; nemusí

tak učinit, brání-li jim v tom zákonná nebo státem uznaná povinnost

mlčenlivosti anebo plnění jiné zákonné povinnosti. Fyzická osoba tak

nemusí dále učinit, pokud by poskytnutím pomoci vystavila vážnému

ohrožení sebe nebo osobu blízkou.



§ 19



Technická podpora



(1) Policie může technicky zabezpečit použití zpravodajské techniky

nebo nástrahové a zabezpečovací techniky^5) anebo sledování osob a věcí

na žádost státního orgánu oprávněného k takovému použití.



(2) Státní orgán v rámci žádosti doloží, že použití zpravodajské

techniky nebo sledování osob a věcí je povoleno podle jiného právního

předpisu.



§ 20



Působení policie v rámci integrovaného záchranného systému, při řešení

krizových situací a mimořádných událostí a při přípravě na ně



(1) Plněním úkolů k řešení mimořádných událostí a krizových situací se

rozumí i příprava policie na ně.



(2) Policie jako základní složka integrovaného záchranného systému

vykonává v místě provádění záchranných a likvidačních prací úkoly podle

tohoto zákona.



(3) Policista nebo útvar policie se podílejí na provádění záchranných a

likvidačních prací včetně letecké podpory integrovaného záchranného

systému a letecké podpory v krizových situacích,



a) jsou-li k tomu vycvičeni a vybaveni,



b) je-li to nezbytné pro záchranu života, zdraví nebo majetku a



c) jsou-li k tomu určeni policejním prezidentem.



§ 21



Poskytování ochrany a součinnosti při provádění exekuce a výkonu

rozhodnutí



(1) Policie poskytne ochranu osobě pověřené výkonem rozhodnutí za

podmínky, že tato osoba



a) nemůže provést výkon rozhodnutí z důvodu ohrožení svého života nebo

zdraví a



b) o poskytnutí této ochrany požádá

.



(2) Policie poskytne exekutorovi součinnost při exekuční činnosti a

ochranu při provádění exekuce. Ochranu poskytne policie za úhradu

nákladů v případě, že exekutor si může ochranu zajistit jinak.



(3) V žádosti o ochranu se musí uvést konkrétní důvody, z nichž obava z

ohrožení života nebo zdraví osoby vyplývá.



§ 22



Povolávání vojáků, příslušníků Vězeňské služby České republiky a Celní

správy České republiky k plnění úkolů policie



(1) Pokud síly a prostředky policie nebudou dostatečné k zajištění

vnitřního pořádku a bezpečnosti, může vláda České republiky povolat k

plnění úkolů policie vojáky v činné službě a příslušníky Vězeňské

služby České republiky nebo Celní správy České republiky. Vojáky a

příslušníky lze povolat na nezbytnou dobu.



(2) Vojáci a příslušníci povolaní podle odstavce 1 mají při plnění

úkolů policie oprávnění a povinnosti policisty; vláda České republiky

může rozsah těchto oprávnění a povinností omezit.



(3) Vojáci a příslušníci povolaní podle odstavce 1 prokazují svou

příslušnost k plnění úkolů policie svým předepsaným stejnokrojem s

vnějším označením „POLICIE“, průkazem potvrzujícím oprávnění k plnění

úkolů policie, popřípadě i ústním prohlášením. Při tom postupují podle

§ 12.



(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzory vnějšího označení „POLICIE“ a

průkazu potvrzujícího oprávnění k plnění úkolů policie a způsob

prokazování příslušnosti.



§ 23



Uveřejňování informací hromadnými sdělovacími prostředky



Provozovatel rozhlasového nebo televizního vysílání a vydavatel

periodického tisku jsou povinni bez náhrady nákladů na základě žádosti

policie neprodleně a bez úpravy obsahu a smyslu uveřejnit informace o

závažném ohrožení života a zdraví osob, majetku nebo veřejného pořádku.



HLAVA V



OMEZENÍ OSOBNÍ SVOBODY



§ 24



Obecná ustanovení



(1) Osoba omezená na svobodě policistou nesmí být podrobena mučení nebo

krutému, nelidskému anebo ponižujícímu zacházení a nesmí s ní být

zacházeno takovým způsobem, který nerespektuje lidskou důstojnost.

Policista, který se stane svědkem takového zacházení, má povinnost

přijmout opatření k zamezení takovému zacházení a oznámit je

bezodkladně svému nadřízenému.



(2) Policie na žádost osoby omezené na svobodě vyrozumí o této

skutečnosti osobu jí blízkou nebo jinou osobu, kterou osoba omezená na

svobodě určí. Jedná-li se o osobu nezletilou, osobu, jejíž svéprávnost

byla omezena, vyrozumí také zákonného zástupce nebo opatrovníka této

osoby. Jedná-li se o osobu mladší 15 let, vyrozumí také orgán sociálně

právní ochrany dětí. Jde-li o vojáka v činné službě, vyrozumí také

Vojenskou policii. Policie provede vyrozumění neprodleně.



(3) Vyrozumění podle odstavce 2 policie neprovede, pokud by tím došlo k

ohrožení splnění účelu závažného úkonu nebo pokud by bylo takové

vyrozumění spojeno s nepřiměřenými obtížemi. O této skutečnosti bez

zbytečného odkladu písemně informuje místně příslušného státního

zástupce. Osobu podle odstavce 2 vyrozumí ihned, jakmile překážka podle

věty první pomine.



(4) Osoba omezená na svobodě má právo zajistit si na vlastní náklady

právní pomoc a mluvit s právním zástupcem bez přítomnosti třetí osoby.

Za tímto účelem poskytne policista neprodleně nezbytnou součinnost,

požádá-li o ni tato osoba.



(5) Osoba omezená na svobodě má právo nechat se vyšetřit nebo ošetřit

lékařem podle svého výběru; to neplatí pro vyšetření lékařem ke

zjištění, zda ji lze umístit do policejní cely nebo je nutno ji z ní

propustit. Policie za účelem ošetření nebo vyšetření umožní přístup

lékaře k této osobě.



§ 25



Připoutání



(1) Policista je oprávněn omezit možnost volného pohybu osoby, která

fyzicky napadá policistu nebo jinou osobu, ohrožuje vlastní život,

poškozuje majetek nebo se pokusí o útěk, připoutáním k vhodnému

předmětu, zejména pomocí pout.



(2) Omezení podle odstavce 1 musí být ukončeno v okamžiku, kdy je

zřejmé, že osoba jednání podle odstavce 1 nebude opakovat, nejdéle však

po uplynutí 2 hodin od okamžiku připoutání.



§ 26



Zajištění osoby



(1) Policista je oprávněn zajistit osobu, která



a) svým jednáním bezprostředně ohrožuje svůj život, život nebo zdraví

jiných osob anebo majetek,



b) v budově útvaru policie úmyslně znečišťuje nebo poškozuje majetek

anebo slovně uráží policistu nebo jinou osobu,



c) má být předvedena podle jiného právního předpisu^6),



d) utekla z výkonu trestu odnětí svobody, z výkonu ochranného léčení,

ústavní výchovy, předběžného opatření nebo ochranné výchovy anebo ze

zabezpečovací detence,



e) při předvedení kladla odpor nebo se pokusila o útěk,



f) byla přistižena při jednání, které má znaky správního deliktu, je-li

důvodná obava, že bude v protiprávním jednání pokračovat anebo mařit

řádné objasnění věci,



g) není trestně odpovědná a byla přistižena při jednání, které má znaky

trestného činu, je-li důvodná obava, že bude v protiprávním jednání

pokračovat anebo mařit řádné objasnění věci,



h) je nezletilá, je-li to nezbytné pro její navrácení do rodičovské

nebo jiné obdobné péče jejímu zákonnému zástupci, nebo



i) byla dopadena na základě pronásledování podle § 92 prováděném

příslušníkem zahraničního bezpečnostního sboru.



(2) Policista po pominutí důvodu zajištění osobu neprodleně propustí,

nestanoví-li tento zákon jinak. Je-li pro to právní důvod, předá osobu

příslušnému orgánu nebo zařízení pro výkon ochranného opatření.



(3) Zajištění může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku omezení osobní

svobody; zajištění podle odstavce 1 písm. i) však nesmí trvat déle než

6 hodin, pokud příslušný orgán cizího státu nepožádá o omezení osoby na

svobodě za účelem vydání nebo předání, přičemž hodiny mezi půlnocí a

devátou hodinou ranní se nezapočítávají.



(4) Zajistí-li policista osobu nezletilou nebo osobu, která není

trestně odpovědná, je povinen informovat o této skutečnosti neprodleně

jejího zákonného zástupce, opatrovníka nebo školské anebo výchovné

zařízení, ze kterého osoba utekla, nebo jiné obdobné zařízení, ve

kterém je tato osoba umístěna na základě rozhodnutí soudu anebo na

základě souhlasu zákonných zástupců anebo opatrovníka. Zákonný

zástupce, opatrovník nebo uvedené zařízení jsou povinni bez zbytečného

odkladu zajistit odvoz této osoby z útvaru, v němž je osoba zajištěna.

Zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její

zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu.

Policie zajištěnou osobu, která utekla z výkonu ústavní výchovy,

ochranné výchovy nebo předběžného opatření, převeze na nejbližší

záchytné pracoviště diagnostického ústavu, pokud není školské zařízení,

z něhož osoba utekla, blíže než toto záchytné pracoviště.



(5) O zajištění sepíše policista úřední záznam.



§ 27



Zajištění cizince



(1) Policista je oprávněn zajistit cizince, jestliže



a) se cizinec dopustil jednání, pro které lze pobyt na území České

republiky ukončit nebo zahájit řízení o správním vyhoštění,



b) bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění a policista zjistí důvod

pro zajištění cizince podle jiného právního předpisu^8),



c) cizinec má být podle vykonatelného rozhodnutí vyhoštěn, nebo



d) je důvod se domnívat, že cizinec neoprávněně vstoupil na území České

republiky nebo zde neoprávněně pobývá.



(2) O zajištění cizince podle odstavce 1 policista bez zbytečného

odkladu informuje orgán, který rozhoduje o ukončení pobytu na území

České republiky nebo o správním vyhoštění. Policista je oprávněn

cizince zajistit do doby, než tento orgán cizinci doručí rozhodnutí o

ukončení pobytu nebo sdělení o zahájení řízení o správním vyhoštění.



(3) Zajištění podle odstavce 1 může trvat nejdéle 24 hodin od okamžiku

omezení osobní svobody. Zajištění podle odstavce 2 může trvat nejdéle

48 hodin od okamžiku omezení osobní svobody. Celková doba zajištění

podle odstavců 1 a 2 nesmí být delší než 48 hodin od okamžiku omezení

osobní svobody.



Policejní cely



§ 28



Policista je oprávněn umístit do policejní cely (dále jen „cela“) osobu



a) zajištěnou,



b) zadrženou^3),



c) zatčenou^3),



d) dodávanou do výkonu trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence,

ochranného léčení nebo ochranné výchovy^3),



e) převzatou policistou k provedení procesních úkonů z vazby, výkonu

trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranného léčení nebo

ochranné výchovy, nebo



f) předvedenou podle § 63 nebo 65, nelze-li pro odpor osoby zajistit

provedení úkonu uvedeného v § 63 nebo 65.



§ 29



(1) Před umístěním osoby do cely je policista oprávněn přesvědčit se,

zda tato osoba u sebe nemá zbraň nebo jinou věc způsobilou ohrozit

život anebo zdraví a takovou věc odebrat. Za tímto účelem je oprávněn

provést prohlídku osoby. Je-li věcí podle věty první zdravotní pomůcka,

jejíž odnětí způsobuje psychickou nebo fyzickou újmu, musí být pro

odebrání zvláštní důvod.



(2) Policista sepíše seznam odebraných věcí a kopii seznamu předá

osobě. Při propuštění osoby z cely jí vrátí odebrané věci proti

podpisu.



§ 30



Do cely se umísťují odděleně osoby



a) různého pohlaví,



b) mladší 18 let a dospělé,



c) zadržené^3) nebo zatčené^3), u nichž lze předpokládat, že proti nim

bude vedeno společné trestní řízení nebo spolu jejich trestní věci

souvisejí,



d) které se chovají agresivně, nebo



e) u nichž lze důvodně předpokládat agresivní chování.



§ 31



(1) Osobu, která je zjevně pod vlivem návykové látky^9), lze umístit do

cely za podmínky, že lékař po provedeném vyšetření neshledá důvody pro

její umístění na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici

nebo v jiném zdravotnickém zařízení anebo po provedeném ošetření již

nebude podle stanoviska lékaře důvod pro její umístění do

protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice nebo jiného

zdravotnického zařízení.



(2) Zjistí-li policista, že osoba, která má být umístěna v cele, je

zraněná, nebo upozorní-li tato osoba na svou závažnou chorobu anebo je

důvodné podezření, že tato osoba takovou chorobou trpí, zajistí

policista její lékařské ošetření a vyžádá vyjádření lékaře k jejímu

zdravotnímu stavu.



§ 32



(1) Jestliže osoba umístěná v cele onemocní, utrpí jinou újmu na zdraví

nebo se pokusí o sebevraždu, policista, který vykonává ostrahu cely,

učiní potřebná opatření směřující k ochraně jejího života nebo zdraví,

zejména jí poskytne první pomoc a přivolá lékaře, od něhož vyžádá

stanovisko k dalšímu setrvání osoby v cele nebo k jejímu umístění ve

zdravotnickém zařízení. Pokud podle stanoviska lékaře brání zdravotní

stav osoby dalšímu setrvání v cele, policista osobu neprodleně z cely

propustí. Je-li to z hlediska zdravotního stavu osoby nezbytné, zajistí

policista její odvoz do zdravotnického zařízení.



(2) O případu podle odstavce 1 nebo o úmrtí osoby umístěné v cele

policista bezodkladně vyrozumí svého nadřízeného; ten neprodleně

vyrozumí příslušného státního zástupce. Úmrtí osoby policie oznámí bez

zbytečného odkladu také osobě blízké zemřelé osoby, pokud je známa.



§ 33



(1) Cela musí být hygienicky nezávadná a musí odpovídat svému účelu.



(2) V cele nesmějí být umístěny předměty, které by mohly být zneužity k

ohrožení života nebo zdraví policisty anebo jiných osob.



(3) Nemá-li osoba dostatečný oděv nebo má-li oděv hygienicky závadný,

zapůjčí jí oděv útvar policie, u kterého je cela zřízena.



(4) Osoba umístěná v cele má právo na přiměřený odpočinek včetně

spánku, na poskytnutí nezbytných léků a zdravotních pomůcek, dostatečný

přístup k vodě a toaletě, jakož i na provedení základní hygieny. Dále

má právo na poskytnutí stravy třikrát denně v přiměřených intervalech.



(5) Osoba umístěná v cele musí být prokazatelně informována o právech a

povinnostech osob umístěných v cele.



HLAVA VI



POSTUP VE VZTAHU K VĚCEM



§ 34



Odnětí věci



(1) Policista je oprávněn vyzvat osobu k vydání věci,



a) lze mít za to, že v řízení o přestupku může být uloženo její

propadnutí anebo může být zabrána, nebo



b) jde o věc důležitou pro řízení o přestupku.



(2) Po předchozí marné výzvě k vydání věci podle odstavce 1, je

policista oprávněn tuto věc odejmout. Nelze odejmout věc, jejíž hodnota

je v nápadném nepoměru k povaze přestupku.



(3) O vydání věci nebo jejím odnětí sepíše policista úřední záznam a

osobě vystaví potvrzení; vydanou nebo odňatou věc policista předá

orgánu, který je příslušný o přestupku rozhodnout.



(4) Je-li věcí podle odstavce 1 nebo 2 omamná nebo psychotropní látka

nebo prekursor drog, policie takovou látku po skončení věci zničí nebo

zaeviduje k účelům podle § 38, pokud nebylo rozhodnuto o propadnutí

věci nebo zabrání věci. Obdobným způsobem policie postupuje u omamných

nebo psychotropních látek nebo prekursorů drog získaných v souvislosti

s činností prováděnou podle § 69 a 70.



(5) Není-li věci vydané nebo odňaté k dalšímu řízení třeba, policista

ji vydá osobě, o jejímž právu na věc není pochyb; jinak ji vrátí osobě,

která ji vydala nebo které byla odňata.



§ 34a



Předběžné zajištění věci



(1) Policista je oprávněn vyzvat osobu k vydání věci, pokud lze na

základě zjištěných skutečností důvodně předpokládat, že o zajištění

nebo předání takové věci požádá cizí stát.



(2) Po předchozí marné výzvě k vydání věci podle odstavce 1 je

policista oprávněn tuto věc odejmout.



(3) O vydání nebo odnětí věci (dále jen „předběžné zajištění věci“)

sepíše policista úřední záznam a osobě vystaví potvrzení.



(4) Předběžné zajištění věci trvá nezbytně dlouhou dobu, nejdéle však

60 dnů.



(5) O předběžném zajištění věci, o možnosti uplatnit na ni právo, jakož

i o lhůtě podle odstavce 4 policie bez zbytečného odkladu vyrozumí cizí

stát, v jehož zájmu byla věc předběžně zajištěna.



(6) Nebrání-li tomu právní důvod, policie předběžně zajištěnou věc bez

zbytečného odkladu vydá osobě, u níž byla zajištěna, nebo tuto osobu

vyrozumí o možnosti věc převzít, pokud



a) cizí stát ve lhůtě podle odstavce 4 nedoručí žádost o zajištění nebo

předání věci podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech

trestních a



b) na věc neuplatní ve lhůtě podle odstavce 4 právo osoba jiná.



(7) Jestliže na předběžně zajištěnou věc uplatňuje nárok osoba jiná,

vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se

věc uloží do úschovy soudu a osoba, která si na věc činí nárok, se

upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.



(8) Pokud osoba, které má být věc vydána podle odstavce 6 nebo 7, přes

opakovanou výzvu věc nepřevezme, s věcí se dále nakládá jako s věcí

nalezenou podle občanského zákoníku.



§ 35



Vydání a odebrání zbraně a prohlídka osoby



(1) Policista je oprávněn vyzvat osobu k vydání zbraně, hrozí-li

nebezpečí, že jí bude neoprávněně užito k násilí nebo pohrůžce násilím.

Po předchozí marné výzvě je policista oprávněn zbraň odebrat.



(2) Policista je oprávněn provést prohlídku osoby a odebrat jí zbraň,

pokud



a) osobní svoboda osoby má být omezena,



b) proti ní směřuje zákrok, nebo



c) proti ní směřuje jiný úkon, hrozí nebezpečí, že osoba bude klást

odpor, a je podezření, že má u sebe zbraň.



(3) O provedení prohlídky sepíše policista úřední záznam.



(4) Osobě, která zbraň vydala nebo jíž byla odebrána, vystaví policista

bez zbytečného odkladu potvrzení o jejím odebrání.



(5) Policista vydanou nebo odebranou zbraň vrátí, jestliže pominul

důvod pro její vydání nebo odebrání. Osoba je povinna vrácení zbraně

potvrdit podpisem.



§ 36



Použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla



(1) Policista je oprávněn použít technický prostředek k zabránění

odjezdu vozidla,



a) které bylo ponecháno na místě, kde je zakázáno stání nebo zastavení

vozidla,



b) které stojí na místě, do kterého je vjezd zakázán místní nebo

přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích,



c) které stojí na chodníku, kde to není povoleno, nebo



d) je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství



a jeho řidič není na místě přítomen.



(2) Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla lze použít jen

tehdy, je-li zajištěna možnost jeho odstranění bez zbytečného odkladu.



(3) Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla se odstraní bez

zbytečného odkladu po projednání přestupku v blokovém řízení, po

zjištění totožnosti osoby, která vozidlo na zakázaném místě ponechala,

po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby nebo

po uhrazení nákladů podle odstavce 5 provozovatelem vozidla.



(4) Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla z důvodu uvedeného

v odstavci 1 nelze použít, jde-li o vozidlo, které



a) tvoří překážku silničního provozu^10), nebo



b) je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, bezpečnostního

sboru, požární ochrany, vozidlo určené k poskytování zdravotnických

služeb, vozidlo invalidy nebo jako vozidlo osoby požívající výsad a

imunit podle zákona nebo mezinárodní smlouvy.



(5) Přiložení a odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu

vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala,

a nelze-li ji zjistit, pak na náklady provozovatele vozidla. Pokud

došlo k přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla v

rozporu s odstavcem 1, uhrazené náklady musí být neprodleně vráceny

tomu, kdo je uhradil.



(6) Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla může policista

použít také za podmínek podle § 55 odst. 1 písm. b). Na toto použití

technického prostředku se odstavce 1 až 5 nevztahují.



§ 37



Zajištění, odstranění a zničení věci



(1) Policista je oprávněn věc zajistit, popřípadě odstranit, je-li

důvodné podezření, že představuje bezprostřední závažné ohrožení

života, zdraví, majetku nebo životního prostředí a nelze-li toto

ohrožení odstranit jinak.



(2) Nelze-li ohrožení odstranit postupem podle odstavce 1, je policista

oprávněn věc zničit, zejména je-li důvodné podezření, že obsahuje

výbušninu.



(3) Nebrání-li tomu právní důvod, vydá policie zajištěnou věc bez

zbytečného odkladu tomu, o jehož právu na vydání věci není pochyb, nebo

oprávněnou osobu vyrozumí o možnosti věc převzít. Při pochybnostech

policie uloží věc do své úschovy a osobu, která si na vydání věci činí

nárok, poučí o možnosti uplatnit tento nárok v řízení ve věcech

občanskoprávních.



(4) Je-li nebezpečí, že se věc, která nemohla být vydána podle odstavce

3, zkazí, prodá se a získané peněžní prostředky se uloží do úschovy

policie.



(5) Zajištěná věc včetně peněžních prostředků podle odstavce 4 propadá

státu, pokud není nárok na její vydání uplatněn do 3 měsíců od

zajištění nebo není v této lhůtě vyzvednuta.



(6) Náklady spojené s úschovou hradí osoba, která věc převzala.



§ 38



Držení a používání nebezpečných látek a věcí



(1) Policie a policejní školy mohou pro účely výuky, výcviku, zkoušek,

expertizní, znalecké a vědecko-výzkumné činnosti nebo pro výkon jiné

činnosti v rámci plněného úkolu nabývat, držet, přechovávat, vyrobit a

používat nebezpečné látky a věci a části lidských pozůstatků^11).



(2) Nebezpečnými látkami a věcmi se pro účely tohoto zákona rozumějí

zejména výbušniny, výbušné předměty, omamné a psychotropní látky, jedy,

padělky platebních prostředků, známek a cenných papírů nebo jiných

listin.



(3) Policie



a) přijme opatření k zamezení neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k

nebezpečným látkám a věcem nebo k jejich neoprávněnému použití, zničení

anebo ztrátě,



b) zpracuje a vede evidenci nebezpečných látek a věcí,



c) vede dokumentaci technicko-organizačních opatření k zajištění

ochrany nebezpečných látek a věcí a k eliminaci rizik plynoucích z

charakteru tohoto materiálu pro bezpečnost osob a majetku.



(4) Policista je oprávněn používat a přepravovat výbušniny a výbušné

předměty v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti osob a majetku,

zejména při likvidaci nástražných výbušných systémů, při likvidaci

nálezu munice nebo výbušnin, při speciálním výcviku služebních psů, při

boji proti pachatelům závažných trestných činů nebo je-li to nezbytné k

předcházení anebo odstranění závažného ohrožení veřejného pořádku a

bezpečnosti.



(5) Zbraně, střelivo a munice včetně výbušnin, které jsou ve školách a

školských zařízeních určeny ke vzdělávání a výcviku policistů, jsou

výzbrojí policie. Zbraní se rozumí zbraň střelná včetně střeliva a

doplňků zbraně, výbušnina, speciální výbušný předmět, průlomový

pyrotechnický prostředek a speciální náloživo.



§ 39



Rušení provozu elektronických komunikací



(1) Policie může za účelem odstranění bezprostředního ohrožení životů

nebo zdraví osob anebo bezprostředně hrozící škody velkého rozsahu^9)

na majetku rušit v nezbytné míře a po nezbytnou dobu



a) provoz elektronických komunikačních zařízení a sítí,



b) poskytování služeb elektronických komunikací, nebo



c) provozování radiokomunikačních služeb.



(2) Zavedení rušení podle odstavce 1 policie ohlásí na územně příslušné

operační a informační středisko Integrovaného záchranného systému a

Českému telekomunikačnímu úřadu. V nezbytné míře informuje o provedeném

rušení dotčené provozovatele sítí a služeb elektronických komunikací.

To neplatí, pokud by poskytnutí informace podle věty první nebo druhé

mohlo ohrozit plnění úkolů policie.



§ 40



Vstup do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek



(1) Policista je oprávněn vstoupit bez souhlasu uživatele do obydlí,

jiného prostoru nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná

opatření jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je

nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob anebo pro odvrácení

závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti.



(2) Oprávnění podle odstavce 1 má policista také v případě



a) důvodného podezření, že se na místě uvedeném v odstavci 1 nachází

zemřelý,



b) pronásledování osoby, nebo



c) vstupu do jiného prostoru nebo na pozemek, má-li důvodné podezření,

že se tam nachází týrané zvíře.



(3) Policista je oprávněn za účelem vstupu na místo uvedené v odstavci

1 toto místo otevřít nebo jiným způsobem si do něj zjednat přístup, v

případě nutnosti i za použití síly.



(4) Policista je povinen při vstupu do obydlí, jiného prostoru nebo na

pozemek a při následných úkonech zajistit přítomnost nezúčastněné

osoby; nemusí tak učinit, hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo by mohlo

dojít k ohrožení života anebo zdraví nezúčastněné osoby.



(5) Po provedení úkonů nebo jiných opatření je policista povinen bez

zbytečného odkladu vyrozumět uživatele obydlí, jiného prostoru nebo

pozemku a zajistit zabezpečení tohoto místa, nemůže-li tak učinit

uživatel nebo jiná oprávněná osoba.



§ 41



Vstup do živnostenské provozovny



(1) Policista je při plnění konkrétního úkolu policie oprávněn

vstupovat v živnostenské provozovně do prostor, u kterých lze mít

důvodně za to, že se v nich zdržují fyzické osoby, a to i po skončení

prodejní nebo provozní doby. Tím není dotčena úprava vstupu do obydlí,

jiného prostoru nebo na pozemek.



(2) Nelze-li jinak dosáhnout splnění konkrétního úkolu policie, je

policista oprávněn za účelem vstupu do živnostenské provozovny tuto

provozovnu otevřít nebo jiným způsobem si do ní zjednat přístup, v

případě nutnosti i za použití síly.



§ 42



Zastavení a prohlídka dopravního prostředku



(1) Policista je oprávněn zastavit dopravní prostředek a provést jeho

prohlídku,



a) pronásleduje-li pachatele úmyslného trestného činu, nebo



b) pátrá-li po pachateli úmyslného trestného činu nebo po věcech z

takového trestného činu pocházejících anebo s takovým trestným činem

souvisejících,



má-li důvodné podezření, že se v dopravním prostředku takový pachatel

nebo věci nachází.



(2) Policista je oprávněn zastavit dopravní prostředek a provést jeho

prohlídku, má-li důvodné podezření, že používáním dopravního

prostředku, na dopravním prostředku nebo v souvislosti s dopravním

prostředkem byl spáchán trestný čin.



(3) Policista je oprávněn zastavit dopravní prostředek a provést jeho

prohlídku, pátrá-li po



a) osobách hledaných, pohřešovaných nebo protiprávně se zdržujících na

území České republiky,



b) zbraních, střelivu, výbušninách, omamných a psychotropních látkách a

jedech, nebo



c) věcech pocházejících z trestné činnosti anebo souvisejících s

trestnou činností,



má-li důvodné podezření, že se v dopravním prostředku taková osoba nebo

věc nachází.



(4) Policista je oprávněn při zajišťování bezpečnosti prostředků

veřejné hromadné dopravy před útoky na jejich provoz a na bezpečnost

cestujících v těchto prostředcích provést prohlídku zavazadla, jakož i

prostředku veřejné hromadné dopravy, za účelem zjištění, zda v nich

není přepravována věc, která by mohla být použita k takovému útoku.

Obdobně je oprávněn provést prohlídku osoby za účelem zjištění, zda

takovou věc nepřechovává.



(5) Policista je oprávněn při zajišťování bezpečnosti prostředků

veřejné hromadné dopravy a při zajišťování veřejného pořádku a

bezpečnosti v těchto prostředcích k



a) bezplatné přepravě těmito prostředky,



b) bezplatnému používání telekomunikačních zařízení instalovaných v

těchto prostředcích.



(6) Policista je oprávněn za účelem provedení prohlídky dopravní

prostředek otevřít nebo jiným způsobem si do něj zjednat přístup, v

případě nutnosti i za použití síly.



§ 43



(1) Vyžaduje-li to splnění konkrétního úkolu policie, je policista

oprávněn přikázat každému, aby



a) po nezbytnou dobu nevstupoval na policistou určené místo (dále jen

„určené místo“),



b) se po nezbytnou dobu nezdržoval na určeném místě, nebo



c) po nezbytnou dobu setrval na určeném místě, hrozí-li závažné

ohrožení života nebo zdraví.



(2) K vyznačení nebo ohraničení určeného místa může být použito

technických prostředků. Je-li jako technický prostředek použit pás s

označením „Policie ČR“, jde o příkaz podle odstavce 1.



HLAVA VII



VYKÁZÁNÍ



§ 44



(1) Lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na

předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí

nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť

závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat

tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou

osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z bezprostředního okolí

společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její

nepřítomnosti.



(2) Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu

nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání

předběžného opatření podle zákona o zvláštních řízeních soudních v

průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci

rozhodnutí soudu o tomto návrhu.



(3) Vykázání oznámí policista ústně vykázané i ohrožené osobě a

vyhotoví potvrzení o vykázání, které jim předá proti podpisu. Součástí

potvrzení o vykázání je vymezení prostoru, na který se vykázání

vztahuje, uvedení totožnosti ohrožené a vykázané osoby, poučení o

právech a povinnostech vykázané osoby a adresa útvaru policie, u

kterého si může vyzvednout kopii úředního záznamu o vykázání.

Odmítne-li ohrožená nebo vykázaná osoba potvrzení o vykázání převzít

nebo odmítne-li písemně potvrdit jeho převzetí, policista tuto

skutečnost uvede v úředním záznamu.



(4) Není-li vykázaná osoba vykázání přítomna, poučení o jejích právech

a povinnostech v souvislosti s vykázáním jí policista poskytne při

prvním kontaktu. Je-li to možné, policista této osobě předá potvrzení o

vykázání, v opačném případě ji poučí o možnosti převzít potvrzení o

vykázání a kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru

policie; součástí poučení je i údaj o adrese tohoto útvaru.



(5) Nesouhlasí-li vykázaná osoba s vykázáním, může proti němu na místě

podat námitky, které policista uvede v potvrzení o vykázání. Policista

námitky předá bez zbytečného odkladu krajskému ředitelství příslušnému

podle místa vykázání (dále jen „příslušné krajské ředitelství“).

Vykázaná osoba může dále do 3 dnů ode dne převzetí potvrzení o vykázání

podat příslušnému krajskému ředitelství námitky písemně. Lhůta pro

podání námitek počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k

převzetí potvrzení o vykázání a je považována za dodrženou, jsou-li

námitky nejpozději v její poslední den předány k poštovní přepravě nebo

podány u příslušného krajského ředitelství. O tomto právu policista

vykázanou osobu poučí před předáním potvrzení o vykázání.



(6) Shledá-li příslušné krajské ředitelství, že podmínky pro vykázání

nebyly splněny, vykázání ukončí a o této skutečnosti vyrozumí ohroženou

a vykázanou osobu bez zbytečného odkladu.



§ 45



(1) Vykázaná osoba je povinna



a) opustit neprodleně prostor vymezený policistou v potvrzení o

vykázání,



b) zdržet se vstupu do prostoru podle písmene a),



c) zdržet se styku nebo navazování kontaktu s ohroženou osobou,



d) vydat policistovi na jeho výzvu všechny klíče od společného obydlí,

které drží.



Policista vykázanou osobu poučí o následcích neuposlechnutí výzvy podle

písmene d)^13).



(2) Vykázaná osoba má právo



a) vzít si ze společného obydlí věci sloužící její osobní potřebě,

osobní cennosti a osobní doklady před splněním povinnosti podle

odstavce 1 písm. a),



b) vzít si v průběhu vykázání ze společného obydlí věci podle písmene

a) a věci nezbytné pro její podnikání nebo pro výkon povolání; právo

lze uplatnit jedenkrát a pouze v přítomnosti policisty, policista o

výkonu tohoto práva ohroženou osobu předem informuje,



c) ověřovat provedení vykázání zejména na čísle tísňového volání 158,



d) vyzvednout si kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru

policie.



(3) Policista poskytne vykázané osobě bez zbytečného odkladu informace

o možnostech jejího dalšího ubytování a v souvislosti s tím nezbytnou

součinnost. Od této osoby dále vyžádá adresu pro doručování.



§ 46



Policista poučí ohroženou osobu o



a) možnosti podání návrhu na vydání předběžného opatření podle zákona o

zvláštních řízeních soudních,



b) možnosti využití psychologických, sociálních nebo jiných služeb v

oblasti pomoci obětem násilí a



c) následcích vyplývajících z uvedení vědomě nepravdivých údajů, k nimž

policista při vykázání přihlíží.



§ 47



(1) Územní rozsah prostoru, na který se vykázání vztahuje, určí

policista podle míry požadavku účinné preventivní ochrany osoby

ohrožené útokem. Je-li v důsledku vykázání ohrožen provoz objektu nebo

znemožněn výkon zaměstnání vykázané osoby, policista o této skutečnosti

bezodkladně vyrozumí provozovatele objektu nebo zaměstnavatele vykázané

osoby za účelem přijetí potřebných opatření.



(2) Při provádění úkonů souvisejících s vykázáním policista zajistí

přítomnost nezúčastněné osoby; to neplatí, hrozí-li nebezpečí z

prodlení.



(3) Do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí zašle

policista kopii úředního záznamu o vykázání příslušnému intervenčnímu

centru^14) a soudu, který je příslušný k rozhodnutí o návrhu na vydání

předběžného opatření podle zákona o zvláštních řízeních soudních. Pokud

ve společném obydlí žije nezletilá osoba, zašle kopii úředního záznamu

o vykázání v této lhůtě i příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany

dětí.



(4) Policista ve lhůtě 3 dnů od vykázání provede kontrolu, zda vykázaná

osoba dodržuje povinnosti vyplývající z vykázání.



(5) O provedených úkonech a opatřeních sepíše policista úřední záznam.



HLAVA VIII



ZAJIŠŤOVÁNÍ BEZPEČNOSTI CHRÁNĚNÝCH OBJEKTŮ, PROSTORŮ A OSOB



§ 48



Zajišťování bezpečnosti chráněných objektů a prostorů



(1) Policie zajišťuje bezpečnost chráněných objektů a prostorů. Rozsah

zajišťování bezpečnosti stanoví na návrh policejního prezidenta ministr

v závislosti na bezpečnostní situaci a možné míře ohrožení.



(2) Chráněným objektem a prostorem se rozumí objekty a prostory

zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost, o nichž tak

rozhodne vláda; chráněným objektem a prostorem se rovněž rozumí objekty

a prostory, pro které taková ochrana vyplývá z mezinárodní smlouvy.



(3) Za chráněný objekt nebo prostor se považuje rovněž objekt nebo

prostor, který nesplňuje podmínku podle odstavce 2, po dobu trvání jeho

bezprostředního ohrožení. Policie zajišťuje ochranu takového objektu

nebo prostoru po nezbytnou dobu. O zajišťování této ochrany rozhoduje

policejní prezident, a pokud věc nesnese odkladu, policista provádějící

úkon.



(4) Při zajišťování bezpečnosti chráněného objektu nebo prostoru je

policista oprávněn



a) zjišťovat důvod vstupu osoby do objektu nebo prostoru,



b) zjišťovat totožnost vstupující nebo vycházející osoby,



c) provést prohlídku vnášené nebo vynášené věci,



d) zastavovat vjíždějící nebo vyjíždějící dopravní prostředek a provést

jeho prohlídku,



e) provést prohlídku vstupující nebo vycházející osoby,



f) na dobu pobytu osoby v objektu nebo prostoru jí odebrat zbraň.



§ 49



Zajišťování bezpečnosti určených osob



(1) Policie zajišťuje v rámci plnění svých úkolů bezpečnost



a) ústavního činitele České republiky, stanoví-li tak vláda,



b) osoby chráněné při jejím pobytu na území České republiky podle

mezinárodních dohod.



(2) Při zajišťování bezpečnosti osoby chráněné podle odstavce 1 nebo

osoby, které je poskytována krátkodobá ochrana, je policista oprávněn



a) provést prohlídku osoby, zavazadla, věci, dopravního prostředku nebo

objektu nacházejících se v prostoru, ze kterého by bylo možno ohrozit

bezpečnost chráněné osoby, a prohlídku takového prostoru a



b) ověřit dodržení hygienických limitů ukazatelů pitné vody, potravin a

pokrmů, jakož i splnění hygienických požadavků na výkon epidemiologicky

závažných činností^15), jestliže jich má být užito pro potřeby chráněné

osoby.



(3) Prohlídku osoby podle odstavce 2 písm. a) je policista oprávněn

provést, jestliže tato osoba na jeho výzvu ihned neopustí prostor podle

odstavce 2 písm. a) nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení.



(4) Prohlídku objektu je policista oprávněn provést pouze se svolením

vlastníka nebo uživatele. Bez uvedeného svolení je policista oprávněn

provést prohlídku, je-li důvodné podezření, že z objektu hrozí útok na

bezpečnost chráněné osoby.



(5) Prohlídka objektu, zavazadla, věci a dopravního prostředku nesmí

sledovat jiný zájem než zajištění bezpečnosti chráněné osoby.



§ 50



Krátkodobá ochrana osoby



(1) Krátkodobou ochranou osoby se pro účely tohoto zákona rozumí

opatření zahrnující



a) fyzickou ochranu,



b) dočasnou změnu pobytu osoby,



c) použití zabezpečovací techniky, nebo



d) poradensko-preventivní činnost

.



(2) Krátkodobou ochranu osob poskytne policie v odůvodněných případech

osobě, které zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí,

avšak nelze jí poskytnout zvláštní ochranu osob^17) nebo nejsou splněny

podmínky zajišťování bezpečnosti osoby podle § 49 odst. 1 anebo

podmínky ochrany osoby pověřené výkonem rozhodnutí podle § 21.

Krátkodobá ochrana osob se v odůvodněných případech poskytne také

osobám blízkým osobě, které zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné

nebezpečí. Krátkodobou ochranu nelze poskytovat bez souhlasu osoby,

které má být poskytnuta.



(3) V případě bezprostředně hrozícího útoku na život nebo zdraví osoby

poskytne policista této osobě předběžně fyzickou ochranu a informuje o

tom útvar policie příslušný k zajišťování krátkodobé ochrany osob.



HLAVA IX



POUŽITÍ DONUCOVACÍCH PROSTŘEDKŮ A ZBRANĚ



§ 51



Obecné ustanovení



Policista je oprávněn použít při zákroku donucovací prostředek a zbraň,

k jejichž používání byl vycvičen.



§ 52



Donucovací prostředky



Donucovacími prostředky jsou



a) hmaty, chvaty, údery a kopy,



b) slzotvorný, elektrický nebo jiný obdobně dočasně zneschopňující

prostředek,



c) obušek a jiný úderný prostředek,



d) vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně podle jiného právního

předpisu s dočasně zneschopňujícími účinky,



e) vrhací prostředek, který nemá povahu zbraně podle § 56 odst. 5,



f) zastavovací pás, zahrazení cesty vozidlem a jiný prostředek k

násilnému zastavení vozidla nebo zabránění odjezdu vozidla,



g) vytlačování vozidlem,



h) vytlačování štítem,



i) vytlačování koněm,



j) služební pes,



k) vodní stříkač,



l) zásahová výbuška,



m) úder střelnou zbraní,



n) hrozba namířenou střelnou zbraní,



o) varovný výstřel,



p) pouta,



q) prostředek k zamezení prostorové orientace.



§ 53



Obecné podmínky použití donucovacího prostředku



(1) Policista je oprávněn použít donucovací prostředek k ochraně

bezpečnosti své osoby, jiné osoby nebo majetku anebo k ochraně

veřejného pořádku.



(2) Před použitím donucovacího prostředku je policista povinen vyzvat

osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání, s

výstrahou, že bude použito donucovacích prostředků. To neplatí v

případě použití prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Od výzvy s

výstrahou lze upustit v případě, že je ohrožen život nebo zdraví osoby

a zákrok nesnese odkladu.



(3) Policista je oprávněn použít donucovací prostředek, který



a) umožní dosažení účelu sledovaného zákrokem a



b) je nezbytný k překonání odporu nebo útoku osoby, proti níž

zakročuje.



(4) Elektrický donucovací prostředek je policista oprávněn použít

pouze, pokud by použití jiného donucovacího prostředku zjevně nebylo

dostatečné k dosažení účelu sledovaného zákrokem.



(5) Policista při použití donucovacího prostředku dbá na to, aby

nezpůsobil osobě újmu zřejmě nepřiměřenou povaze a nebezpečnosti jejího

protiprávního jednání.



§ 54



Použití pout a prostředků k zamezení prostorové orientace



Policista je oprávněn použít pouta a prostředek k zamezení prostorové

orientace také ke spoutání osoby



a) zajištěné,



b) zadržené^3),



c) zatčené^3),



d) dodávané do výkonu trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence,

ochranného léčení nebo ochranné výchovy^3), nebo



e) převzaté policistou k provedení procesních úkonů z vazby nebo výkonu

trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranného léčení nebo

ochranné výchovy,



je-li důvodná obava, že může být ohrožena bezpečnost osob, majetku nebo

ochrana veřejného pořádku anebo že se osoba pokusí o útěk. Policista je

oprávněn použít pouta ke vzájemnému připoutání dvou nebo více osob.

Prostředek k zamezení prostorové orientace je policista oprávněn použít

pouze, nelze-li účelu úkonu dosáhnout jinak.



§ 55



Použití prostředku k násilnému zastavení vozidla nebo zabránění jeho

odjezdu



(1) Policista je oprávněn použít prostředek k násilnému zastavení

vozidla nebo zabránění jeho odjezdu



a) k zastavení vozidla, jehož řidič přes výzvu k zastavení vozidla

podle jiného právního předpisu^10) vozidlo nezastaví, nebo



b) k zabránění odjezdu vozidla v rámci zákroku proti osobě, jejíž

osobní svoboda má být omezena, lze-li předpokládat, že se tato osoba

pokusí vozidlo použít k útěku.



(2) Policista při použití prostředku k násilnému zastavení vozidla dbá,

aby nedošlo k ohrožení života nebo zdraví jiných osob a aby život nebo

zdraví osoby, proti které směřuje zákrok, byly ohroženy jen v nezbytné

míře.



§ 56



Použití zbraně



(1) Policista je oprávněn použít zbraň



a) v nutné obraně nebo v krajní nouzi,



b) jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho

výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt,



c) aby zamezil útěku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným

způsobem zadržet,



d) nelze-li jinak překonat aktivní odpor směřující ke zmaření jeho

závažného zákroku,



e) aby odvrátil násilný útok, který ohrožuje střežený nebo chráněný

objekt anebo prostor,



f) nelze-li jinak zadržet dopravní prostředek, jehož řidič bezohlednou

jízdou vážně ohrožuje život nebo zdraví osob a na opětovnou výzvu nebo

znamení dané podle jiného právního předpisu^10) nezastaví,



g) jestliže osoba, proti níž byl použit donucovací prostředek hrozba

namířenou střelnou zbraní nebo varovný výstřel, neuposlechne příkazu

policisty směřujícího k zajištění bezpečnosti jeho vlastní nebo jiné

osoby, nebo



h) ke zneškodnění zvířete ohrožujícího život nebo zdraví osoby.



(2) Použití zbraně v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až f) je

přípustné pouze za podmínky, že užití donucovacího prostředku by bylo

zřejmě neúčinné.



(3) Před použitím zbraně v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až

e) je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby

upustila od protiprávního jednání, s výstrahou, že bude použito zbraně.

Od výzvy s výstrahou lze upustit v případě, že je ohrožen život nebo

zdraví policisty nebo jiné osoby a zákrok nesnese odkladu.



(4) Při použití zbraně je policista povinen dbát nutné opatrnosti,

zejména neohrozit život jiných osob a co nejvíce šetřit život osoby,

proti níž zákrok směřuje.



(5) Zbraní podle této hlavy se rozumí zbraň střelná včetně střeliva a

doplňků zbraně, vyjma vrhacího prostředku majícího povahu střelné

zbraně podle jiného právního předpisu s dočasně zneschopňujícími

účinky, dále zbraň bodná a sečná, výbušnina, speciální výbušný předmět,

průlomový pyrotechnický prostředek a speciální náloživo.



§ 57



Povinnosti policisty po použití donucovacího prostředku nebo zbraně



(1) Po použití donucovacího prostředku nebo zbraně, při kterém došlo ke

zranění osoby, je policista povinen ihned, jakmile to okolnosti dovolí,

poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Dále

je povinen učinit neodkladné úkony nebo jiná opatření, aby mohla být

řádně objasněna oprávněnost použití zbraně.



(2) Zákrok, při kterém bylo použito donucovacího prostředku nebo

zbraně, je policista povinen bezodkladně ohlásit svému nadřízenému a

sepsat o něm úřední záznam s uvedením důvodu, průběhu a výsledku jejich

použití. Úřední záznam nesepisuje při použití pout podle § 54.



(3) Vedoucí policejního útvaru je povinen vyrozumět bez zbytečného

odkladu příslušného státního zástupce o zranění nebo usmrcení osoby

anebo o škodě nikoli nepatrné^9), způsobených použitím donucovacího

prostředku nebo zbraně.



§ 58



Zvláštní omezení



(1) Při zákroku proti zjevně těhotné ženě, osobě zjevně vysokého věku,

osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou nebo osobě zjevně mladší

15 let nesmí policista použít údery a kopy, slzotvorný, elektrický ani

jiný obdobný dočasně zneschopňující prostředek, obušek ani jiný úderný

prostředek, vrhací prostředek mající povahu střelné zbraně podle jiného

právního předpisu s dočasně zneschopňujícím účinkem, vrhací prostředek,

který nemá povahu zbraně podle tohoto zákona, vytlačování vozidlem,

vytlačování štítem, služebního psa, zásahovou výbušku, úder střelnou

zbraní, hrozbu namířenou střelnou zbraní, varovný výstřel a zbraň,

vyjma případů, kdy útok takové osoby bezprostředně ohrožuje život nebo

zdraví policisty anebo jiné osoby nebo hrozí větší škoda^9) na majetku

a nebezpečí nelze odvrátit jinak.



(2) Omezení podle odstavce 1 se nevztahuje na použití slzotvorného

prostředku, zásahové výbušky a vytlačování vozidlem a štítem, jsou-li

použity proti skupině osob.



§ 59



Zákrok pod jednotným velením



(1) Při zákroku pod jednotným velením rozhoduje o použití donucovacího

prostředku a zbraně velitel zakročující jednotky. O použití

donucovacího prostředku a zbraně může na místě zákroku rozhodnout také

nadřízený tohoto velitele, který tímto rozhodnutím přebírá velení do

ukončení zákroku. Rozhodnutí velitele zakročující jednotky a jeho

nadřízeného o použití donucovacího prostředku nebo zbraně musí být

zadokumentováno záznamovou technikou se zvukem nebo v listinné podobě.



(2) Rozhodnutím podle odstavce 1 přechází na toho, kdo rozhodnutí

učinil, odpovědnost za splnění povinností podle § 57.



HLAVA X



PRÁCE S INFORMACEMI



§ 60



Obecná ustanovení o zpracovávání informací policií



(1) Policie zpracovává v souladu s tímto zákonem a jiným právním

předpisem informace včetně osobních údajů v rozsahu nezbytném pro

plnění svých úkolů.



(2) Zpracovávané informace musí policie zabezpečit před neoprávněným

přístupem, změnou, zničením, ztrátou nebo odcizením, zneužitím nebo

jiným neoprávněným zpracováním. Policie dále učiní nezbytná opatření

pro zajištění bezpečnosti a spolehlivosti provozovaného informačního

systému. Tímto nejsou dotčeny povinnosti podle jiného právního

předpisu.



§ 61



Podání vysvětlení



(1) Policie může požadovat potřebné vysvětlení od osoby, která může

přispět k objasnění skutečností důležitých pro



a) odhalení trestného činu nebo přestupku a jeho pachatele,



b) vypátrání hledané nebo pohřešované osoby anebo věci, nebo



c) přípravu a výkon opatření k zajištění bezpečnosti osoby chráněné

podle tohoto zákona nebo jiného právního předpisu,



a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu, popřípadě bez

zbytečného odkladu, je-li to nezbytné, dostavila na určené místo k

sepsání úředního záznamu o podání vysvětlení.



(2) Dostaví-li se osoba na základě výzvy, je policista povinen s touto

osobou sepsat bez zbytečného odkladu úřední záznam o podání vysvětlení.



(3) Podání vysvětlení nesmí být od osoby požadováno, pokud by tím

porušila zákonem stanovenou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti,

ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož

zájmu tuto povinnost má, zproštěna. Osoba může vysvětlení odepřít

pouze, pokud by jím sobě nebo osobě blízké způsobila nebezpečí

trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za správní delikt.



(4) Kdo se dostaví na výzvu podle odstavce 1, má nárok na náhradu

nutných výdajů a na náhradu ušlého výdělku. Náhradu poskytuje policie.

Nárok na náhradu nemá ten, kdo se dostavil jen ve vlastním zájmu nebo

pro své protiprávní jednání. Nárok na náhradu zaniká, jestliže jej

osoba neuplatní do 7 dnů ode dne, kdy se na výzvu podle odstavce 1

dostavila; o tom musí být osoba poučena.



(5) Nevyhoví-li osoba bez dostatečné omluvy nebo bez závažných důvodů

výzvě, může být předvedena. Úřední záznam o podání vysvětlení je

policista povinen sepsat bez zbytečného odkladu po jejím předvedení; po

sepsání tohoto záznamu policista osobu propustí.



(6) O předvedení sepíše policista úřední záznam.



§ 62



Pořizování záznamů



(1) Policie může, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů, pořizovat

zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se na

místech veřejně přístupných a zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o

průběhu úkonu.



(2) Jsou-li k pořizování záznamů podle odstavce 1 zřízeny stálé

automatické technické systémy, policie informace o zřízení takových

systémů vhodným způsobem uveřejní.



§ 63



Prokázání totožnosti



(1) Prokázáním totožnosti se rozumí prokázání jména, popřípadě jmen,

příjmení, data narození a v případě potřeby také adresy místa trvalého

pobytu, adresy místa pobytu nebo adresy bydliště v zahraničí, rodného

čísla a státní příslušnosti. Rozsah a způsob zjišťování osobních údajů

musí být přiměřené účelu zjišťování totožnosti.



(2) Policista je oprávněn vyzvat k prokázání totožnosti osobu



a) podezřelou ze spáchání trestného činu nebo správního deliktu,



b) zdržující se v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v

něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České

republiky,



c) bezdůvodně se zdržující v bezprostřední blízkosti policií chráněného

prostoru nebo v místě, z něhož lze tento prostor účinně ohrozit,



d) od níž je požadováno vysvětlení,



e) odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby,



f) vstupující do policií chráněného objektu nebo prostoru anebo do

místa, kam je policistou zakázán vstup, nebo z tohoto objektu, prostoru

anebo místa vycházející,



g) která má na místě veřejně přístupném zbraň a je důvodné podezření,

že zbraně může být užito k násilí nebo pohrůžce násilím,



h) zdržující se v blízkosti místa, kde došlo ke spáchání trestného činu

nebo správního deliktu, k požáru anebo jiné mimořádné události,



i) která má být předvedena na žádost příslušného orgánu podle jiného

právního předpisu^6),



j) která je oznamovatelem podezření ze spáchání trestného činu nebo

správního deliktu,



k) na žádost jiné osoby, která má na zjištění totožnosti právní zájem,

jakož i osobu, která o prokázání totožnosti policistu žádá, a zjištěné

osobní údaje předat osobě, která o prokázání totožnosti požádala, nebo



l) při plnění jiného úkolu, je-li to nezbytné k ochraně bezpečnosti

osob a majetku, veřejného pořádku nebo pro předcházení trestné

činnosti.



(3) Odmítne-li osoba uvedená v odstavci 2 prokázat svoji totožnost nebo

nemůže-li ji prokázat ani po poskytnutí potřebné přiměřené součinnosti

a policista nemůže její totožnost zjistit provedením úkonu na místě, je

oprávněn osobu předvést k provedení úkonů směřujících ke zjištění její

totožnosti. Potřebnou součinnost k prokázání totožnosti policista

poskytne způsobem a v rozsahu, který nezmaří účel úkonu.



(4) Nelze-li totožnost předvedené osoby zjistit na základě sdělených

údajů ani v dostupných evidencích, je policista oprávněn získat

informace potřebné k jejímu ztotožnění snímáním daktyloskopických

otisků, zjišťováním tělesných znaků, měřením těla, pořizováním

obrazových, zvukových a jiných záznamů a odebíráním biologických vzorků

umožňujících získání informací o genetickém vybavení.



(5) Nelze-li úkon podle odstavce 4 pro odpor osoby provést, je

policista oprávněn tento odpor překonat. Způsob překonání odporu musí

být přiměřený intenzitě odporu. Překonat odpor osoby nelze, jde-li o

odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený se zásahem do tělesné

integrity.



(6) Byla-li prokázáním totožnosti zjištěna osoba pohřešovaná, vyrozumí

policista se souhlasem této osoby toho, kdo pohřešování osoby oznámil.

Bez souhlasu pohřešované osoby policie oznamovateli sdělí, že pátrání

po pohřešované osobě bylo ukončeno. Je-li svéprávnost pohřešované osoby

omezena, vyrozumí policista o ztotožnění pohřešované osoby toho, kdo

pohřešování osoby oznámil, a jejího opatrovníka.



§ 64



(1) Předvedení osoby nesmí překročit dobu nezbytně nutnou pro zjištění

její totožnosti. Nezjistí-li policista totožnost osoby ani do 24 hodin

od předvedení, je povinen ji propustit.



(2) O provedených úkonech a opatřeních sepíše policista úřední záznam.



§ 65



Získávání osobních údajů pro účely budoucí identifikace



(1) Policie může při plnění svých úkolů pro účely budoucí identifikace

u



a) osoby obviněné ze spáchání úmyslného trestného činu nebo osoby,

které bylo sděleno podezření^18) pro spáchání takového trestného činu,



b) osoby ve výkonu trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného

trestného činu,



c) osoby, jíž bylo uloženo ochranné léčení nebo zabezpečovací detence,

nebo



d) osoby nalezené, po níž bylo vyhlášeno pátrání a jejíž svéprávnost je

omezena,



snímat daktyloskopické otisky, zjišťovat tělesné znaky, provádět měření

těla, pořizovat obrazové, zvukové a obdobné záznamy a odebírat

biologické vzorky umožňující získání informací o genetickém vybavení.



(2) Nelze-li úkon podle odstavce 1 pro odpor osoby provést, je

policista po předchozí marné výzvě oprávněn tento odpor překonat.

Způsob překonání odporu musí být přiměřený intenzitě odporu. Překonat

odpor osoby nelze, jde-li o odběr krve nebo jiný obdobný úkon spojený

se zásahem do tělesné integrity.



(3) Nelze-li úkon podle odstavce 1 provést na místě, je policista

oprávněn osobu předvést k jeho provedení. Po provedení úkonu policista

osobu propustí.



(4) O provedených úkonech sepíše policista úřední záznam.



(5) Policie osobní údaje získané podle odstavce 1 zlikviduje, jakmile

jejich zpracovávání není nezbytné pro účely předcházení, vyhledávání

nebo odhalování trestné činnosti anebo stíhání trestných činů nebo

zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku nebo vnitřní

bezpečnosti.



§ 66



Získávání informací z evidencí



(1) Policie může v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu žádat

od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z evidence

provozované na základě jiného právního předpisu. Správce evidence nebo

zpracovatel poskytne informace bezplatně, nestanoví-li jiný právní

předpis jinak. Správce evidence nebo zpracovatel jsou povinni žádosti

bez zbytečného odkladu vyhovět, nestanoví-li jiný právní předpis pro

poskytnutí informací policii jiný režim^19).



(2) Policie může v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu žádat

od správce evidence nebo zpracovatele poskytnutí informací z databáze

účastníků veřejně dostupné telefonní služby^20), agendového

informačního systému evidence občanských průkazů^21), agendového

informačního systému evidence cestovních dokladů^22), agendového

informačního systému evidence diplomatických a služebních pasů^22),

agendového informačního systému evidence obyvatel^23), evidence údajů o

mýtném^24), katastru nemovistostí^25), základního registru

obyvatel^33), základního registru právnických osob, podnikajících

fyzických osob a orgánů veřejné moci^33), základního registru územní

identifikace, adres a nemovitostí^33), základního registru agend orgánů

veřejné moci a některých práv a povinností^33), informačního systému

územní identifikace^33), registru silničních vozidel^34), centrálního

registru silničních vozidel^34), registru historických a sportovních

vozidel^34), registru řidičů^10) a centrálního registru řidičů^10)

způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup; v případě

agendového informačního systému evidence občanských průkazů a

agendového informačního systému evidence cestovních dokladů lze

informace poskytnout pouze způsobem umožňujícím nepřetržitý přístup; v

případě databáze účastníků veřejně dostupné telefonní služby se

informace poskytne ve formě a v rozsahu stanoveném jiným právním

předpisem^20).



(3) Policie může v případech stanovených zákonem a v rozsahu potřebném

pro plnění konkrétního úkolu žádat od právnické nebo fyzické osoby

zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou

službu elektronických komunikací poskytnutí provozních a lokalizačních

údajů způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup, nestanoví-li

jiný právní předpis^20) jinak. Tyto osoby jsou povinny žádosti vyhovět

bez zbytečného odkladu, ve formě a v rozsahu stanoveném jiným právním

předpisem.



(4) Policie žádá o poskytnutí informací podle odstavců 1 až 3 pouze

způsobem, který umožní policii uchovávat identifikační údaje o útvaru

policie nebo o policistovi, který o poskytnutí informací žádal, a o

účelu, k němuž bylo o poskytnutí informací žádáno, nejméně po dobu 5

let. O skutečnostech podle věty první jsou správce evidence nebo

zpracovatel povinni zachovávat mlčenlivost.



(5) Za účelem zajištění ochrany osoby, o níž lze důvodně předpokládat,

že by mohl být ohrožen její život nebo zdraví, za účelem pátrání po

hledané anebo pohřešované osobě nebo za účelem zabránění vyzrazení

činnosti policie mohou policie nebo ministerstvo požadovat od

zpracovatele nebo správce evidence vedené na základě jiných právních

předpisů, aby policii oznamovali každý výdej osobních údajů.



§ 67



Získávání informací v souvislosti s odhalováním a šetřením přestupků



(1) Policie je v souvislosti s odhalováním a šetřením přestupku

oprávněna vyžadovat



a) výpis z evidence Rejstříku trestů v případech, ve kterých by

předchozí trestní postih mohl vést k posouzení skutku jako trestného

činu,



b) provedení orientačního vyšetření při podezření na ovlivnění

alkoholem nebo jinou návykovou látkou pomocí dechové zkoušky nebo

odběrem slin anebo potu,



c) odborné lékařské vyšetření ke zjištění alkoholu nebo jiné návykové

látky včetně odběru krve, moči, slin nebo potu, a to i v případě, že

osobu nelze předem pro její zdravotní stav ke strpění příslušných úkonů

vyzvat, nebo



d) jiné odborné vyjádření.



(2) Policista je dále oprávněn provádět ohledání místa přestupku,

ohledání věci mající vztah ke spáchanému přestupku a v souvislosti s

tím zjišťovat a zajišťovat stopy.



(3) Úkonům uvedeným v odstavci 1 písm. b) nebo c) je osoba povinna se

podrobit, není-li to spojeno s nebezpečím pro její zdraví.



(4) Odběr krve musí být proveden, požádá-li o to osoba podezřelá z

přestupku.



§ 68



Pátrání po osobách a věcech



(1) Policie provádí jako součást plnění svých úkolů pátrání po osobách

a věcech s cílem zjistit, kde se tyto osoby nebo věci nacházejí, nebo

identifikovat osoby, mrtvoly, části lidského těla anebo kosterního

nálezu neznámé totožnosti.



(2) Policie může žádat pro účely zahájeného pátrání po konkrétní

hledané nebo pohřešované osobě a za účelem zjištění totožnosti osoby

neznámé totožnosti nebo totožnosti nalezené mrtvoly poskytnutí

provozních a lokalizačních údajů od právnické nebo fyzické osoby

zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou

službu elektronických komunikací způsobem umožňujícím dálkový a

nepřetržitý přístup, nestanoví-li jiný právní předpis^20) jinak.

Informace se poskytne ve formě a v rozsahu stanoveném jiným právním

předpisem^20).



(3) Policie může pro účely zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo

pohřešované osobě žádat od



a) banky předávání dat o době a místě použití elektronického platebního

prostředku hledané nebo pohřešované osoby,



b) zdravotní pojišťovny nebo poskytovatele zdravotních služeb

poskytnutí informací o době a místě poskytnutí zdravotních služeb této

osobě.



(4) Informace získané podle odstavců 2 a 3 lze použít pouze pro účely

zjištění doby a místa pobytu osoby.



(5) Policie může za účelem zjištění totožnosti neznámé mrtvoly žádat

poskytnutí údajů ze zdravotnické dokumentace.



Získávání poznatků o trestné činnosti



§ 69



(1) Policista před zahájením úkonů trestního řízení^3) z vlastní

iniciativy nebo na základě podnětu jiné osoby anebo orgánu za účelem

získání poznatků o trestné činnosti vyhledává, odhaluje, a je-li to

třeba, i dokumentuje skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán

trestný čin. V rámci činnosti podle věty první je povinen předcházet

trestné činnosti.



(2) Policista při výkonu činností podle odstavce 1 postupuje podle

tohoto zákona, za využití oprávnění a prostředků v něm uvedených.



§ 70



(1) Zájmovým prostředím se pro účely tohoto zákona rozumí prostředí, v

němž lze důvodně předpokládat získání poznatků důležitých pro

zamezování, odhalování a dokumentování trestných činů, ke zjišťování

jejich pachatelů a k předcházení těmto trestným činům.



(2) Získávání poznatků ze zájmového prostředí je činnost policisty,

který se zastíráním skutečného účelu své činnosti aktivně vyhledává,

dokumentuje a vyhodnocuje poznatky o zájmovém prostředí a osobách v něm

se pohybujících. V rámci této činnosti je policista oprávněn využívat

podpůrné operativně pátrací prostředky.



§ 71



Útvar policie, jehož úkolem je boj s terorismem, může za účelem

předcházení a odhalování konkrétních hrozeb v oblasti terorismu v

nezbytném rozsahu žádat od



a) právnické nebo fyzické osoby zajišťující veřejnou komunikační síť

nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací

poskytnutí provozních a lokalizačních údajů způsobem umožňujícím

dálkový a nepřetržitý přístup, nestanoví- li jiný právní předpis^20)

jinak; informace se poskytne ve formě a v rozsahu stanoveném jiným

právním předpisem^20),



b) banky předávání dat o době a místě použití elektronického platebního

prostředku,



c) zdravotní pojišťovny nebo poskytovatele zdravotních služeb

poskytnutí informací o době a místě poskytnutí zdravotních služeb.



§ 71a



Specializovaný útvar policie určený policejním prezidentem může pro

účely trestního řízení nebo pro účely zahájení trestního řízení žádat

od správce daně informace získané při správě daní, je-li to nezbytné

pro plnění konkrétního úkolu v oblasti boje proti korupci, terorismu,

organizovanému zločinu, daňové, finanční a závažné hospodářské

kriminalitě a legalizaci výnosů z trestné činnosti. Poskytnutí

informací podle tohoto ustanovení není porušením povinnosti

mlčenlivosti podle daňového řádu.



§ 72



Podpůrné operativně pátrací prostředky



Policista je při předcházení trestným činům, při získávání poznatků o

trestné činnosti, v souvislosti s trestním řízením a v souvislosti se

zajišťováním krátkodobé ochrany osoby oprávněn používat podpůrné

operativně pátrací prostředky, kterými jsou



a) informátor,



b) krycí prostředky,



c) zabezpečovací technika,



d) zvláštní finanční prostředky.



§ 73



Informátor



(1) Informátorem se rozumí fyzická osoba, která poskytuje policii

informace a služby takovým způsobem, aby nebyla vyzrazena její

spolupráce s policií.



(2) Informátorovi lze poskytnout za jeho činnost finanční nebo věcnou

odměnu.



§ 74



Krycí prostředky



Krycím prostředkem se rozumí věc včetně krycího dokladu, prostor nebo

činnost sloužící k zastírání skutečné totožnosti osoby, k zabránění

vyzrazení její činnosti nebo k zastírání činnosti policie.



§ 75



Krycí doklad



(1) Krycím dokladem se pro účely tohoto zákona rozumí listina,

popřípadě jiný dokument sloužící k zastírání skutečné totožnosti osoby,

k zabránění vyzrazení činnosti, krycího prostředku nebo zabezpečovací

techniky, k zastírání policejní činnosti anebo k jiným podobným účelům.



(2) Krycím dokladem nesmí být průkaz poslance nebo senátora, člena

vlády, guvernéra České národní banky, člena Nejvyššího kontrolního

úřadu, inspektora Úřadu pro ochranu osobních údajů a soudce Ústavního

soudu, služební průkaz soudce a státního zástupce a doklad osoby žijící

nebo zemřelé.



(3) Je-li to vzhledem k povaze krycího dokladu nutné, mohou policie

nebo ministerstvo v nezbytné míře zajistit v informačních systémech

vedených podle jiných právních předpisů vložení, změnu nebo vymazání

potřebných údajů a v odůvodněných případech blokování^26) těchto údajů.

Tyto údaje se zvlášť neoznačují a vedou se společně s ostatními

osobními údaji, pokud policie nebo ministerstvo nestanoví jinak. Orgány

veřejné správy na žádost policie nebo ministerstva vydají krycí doklad

a v souvislosti s jeho opatřováním, používáním a ukončením používání

provedou potřebné opatření. Při tom postupují tak, aby nedošlo k

vyzrazení činnosti policie nebo ministerstva.



(4) Krycí doklad opatřuje nebo vydává policie nebo ministerstvo se

souhlasem ministra. Ministerstvo vede evidenci krycích dokladů.



§ 76



Zabezpečovací technika



Zabezpečovací technikou se rozumí technické prostředky, zařízení a

jejich soubory používané za účelem předcházení nebo odstranění ohrožení

veřejného pořádku a bezpečnosti.



§ 77



Zvláštní finanční prostředky



(1) Zvláštními finančními prostředky se rozumí vyčleněné finanční

prostředky, které jsou používány k úhradě některých výdajů v

souvislosti se získáváním poznatků o trestné činnosti, používáním

podpůrných operativně pátracích prostředků, používáním operativně

pátracích prostředků podle trestního řádu^3) a v souvislosti se

zajišťováním krátkodobé ochrany osoby. Na nakládání se zvláštními

finančními prostředky se nevztahují právní předpisy upravující

hospodaření s peněžními prostředky státu.



(2) Policista nakládající se zvláštními finančními prostředky je

povinen s nimi nakládat hospodárně a v souladu s účelem, na který byly

poskytnuty.



§ 78



Předávání informací



(1) Policie předává národnímu členovi Eurojustu, Národnímu

bezpečnostnímu úřadu, zpravodajským službám České republiky, Vojenské

policii, ministerstvu, Vězeňské službě České republiky, Celní správě

České republiky a dalším orgánům veřejné správy informace včetně

informací zpracovávaných v policejních evidencích, které získala při

plnění svých úkolů, je-li to nezbytné pro plnění úkolů v rámci jejich

působnosti.



(2) Policie nepředá informace, pokud by to ohrozilo plnění úkolů

policie.



Zvláštní ustanovení o zpracovávání osobních údajů policií



§ 79



(1) Policie může zpracovávat osobní údaje včetně citlivých údajů bez

souhlasu osoby, jíž se tyto údaje týkají (dále jen „subjekt údajů“),

pokud je to nezbytné pro plnění jejích úkolů.



(2) Shromažďovat údaje o rasovém původu, náboženském nebo politickém

přesvědčení, o příslušnosti k zákonem nezakázanému sdružení nebo

sexuálním chování lze pouze tehdy, je-li to nezbytné pro účely šetření

konkrétního trestného činu nebo správního deliktu.



§ 80



Předávání nebo zpřístupňování osobních údajů



(1) Policie předává nebo zpřístupňuje osobní údaje,



a) stanoví-li tak tento zákon nebo jiný právní předpis, mezinárodní

smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie,



b) je-li předání nebo zpřístupnění osobních údajů nezbytné k odstranění

závažného ohrožení bezpečnosti osob nebo veřejného pořádku, nebo



c) je-li to ve prospěch osoby, k níž se osobní údaje vztahují, a tato

osoba dala k předání nebo zpřístupnění souhlas nebo lze její souhlas na

základě okolností důvodně předpokládat.



(2) V případě podle odstavce 1 písm. a) lze osobní údaje předat

příjemci bez žádosti, nestanoví-li jiný právní předpis, mezinárodní

smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie jinak. V případě

podle odstavce 1 písm. b) lze předat osobní údaje příjemci i bez

žádosti. V případě podle odstavce 1 písm. c) lze předat osobní údaje

příjemci pouze na základě písemné žádosti, která musí obsahovat účel,

pro který mají být osobní údaje předány.



(3) Je-li to možné, připojí se k předávaným osobním údajům informace o

pravomocných rozhodnutích orgánů činných v trestním řízení, pokud k

těmto údajům mají vztah.



(4) Nepravdivé nebo nepřesné osobní údaje nelze předávat; neověřené

osobní údaje se při předávání označí a uvede se míra jejich

spolehlivosti. Dojde-li k předání nepravdivých nebo nepřesných osobních

údajů, policie o tom bez zbytečného odkladu informuje příjemce těchto

údajů.



(5) Příjemce osobních údajů je oprávněn zpracovávat osobní údaje k

jinému účelu, než ke kterému byly předány nebo zpřístupněny, za

podmínky, že policie s tímto zpracováním souhlasí.



(6) Policie může i bez žádosti předat nebo zpřístupnit osobní údaje do

zahraničí



a) při využívání informačního systému vytvořeného státy, které jsou

vázány mezinárodními smlouvami o odstraňování kontrol na společných

hranicích a s nimi souvisejícími předpisy Evropské unie^27) (dále jen

„Schengenský informační systém“), v rozsahu a za účelem stanoveným

těmito mezinárodními smlouvami a předpisy Evropské unie, nebo



b) při předcházení trestné činnosti, prověřování skutečností

nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, odhalování a

vyšetřování trestných činů nebo při zajišťování veřejného pořádku a

bezpečnosti



1. mezinárodní organizaci Interpol,



2. Evropskému policejnímu úřadu,



3. zahraničnímu bezpečnostnímu sboru, nebo



4. příslušnému orgánu nebo instituci členského státu Evropské unie v

rozsahu a za účelem stanoveným mezinárodní smlouvou nebo předpisy

Evropské unie o policejní spolupráci

.



(7) Policie může při předání nebo zpřístupnění osobních údajů jinému

státu nebo mezinárodní organizaci stanovit podmínky vyplývající z

tohoto nebo jiného zákona týkající se zpracování předaných nebo

zpřístupněných osobních údajů.



(8) Policie dále může



a) vyslovit souhlas, aby byly prostřednictvím jiného státu nebo

mezinárodní organizace předány osobní údaje, které policie tomuto státu

nebo mezinárodní organizaci předala, třetímu státu nebo mezinárodní

organizaci; takový souhlas může být udělen i obecně,



b) požadovat od jiného státu nebo mezinárodní organizace informace o

zpracování předaných osobních údajů.



(9) K předání osobních údajů do zahraničí podle tohoto zákona se

nevyžaduje povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „úřad“)

podle jiného právního předpisu.



§ 80a



Zpracování osobních údajů předávaných v rámci Evropské unie



(1) Policie v souladu s příslušným předpisem Evropské unie o policejní

spolupráci zpracovává při plnění svých úkolů osobní údaje zpřístupněné

nebo předávané



a) členským státem Evropské unie anebo státem přidruženým mezinárodní

smlouvou k provádění schengenských předpisů (dále jen „přidružený

stát“) nebo zpřístupněné nebo předávané do členského státu Evropské

unie nebo přidruženého státu, nebo



b) orgánem zřízeným na základě Smlouvy o Evropské unii anebo Smlouvy o

fungování Evropské unie (dále jen „evropský orgán“) nebo informačním

systémem zřízeným na základě Smlouvy o Evropské unii anebo Smlouvy o

fungování Evropské unie (dále jen „evropský informační systém“) nebo

zpřístupněné nebo předávané evropskému orgánu anebo evropskému

informačnímu systému, v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem.



(2) Policie při zpracování osobních údajů zpřístupněných nebo předaných

podle odstavce 1 dodržuje podmínky stanovené předávajícím orgánem na

základě příslušného předpisu Evropské unie o policejní spolupráci.



(3) Je-li k dodržení podmínky stanovené příslušným předpisem Evropské

unie o policejní spolupráci třeba souhlas nebo vyjádření členského

státu Evropské unie, přidruženého státu nebo evropského orgánu, policie

stanoví tomuto členskému státu Evropské unie, přidruženému státu nebo

evropskému orgánu přiměřenou lhůtu, ve které má zaslat souhlas nebo

vyjádření, a upozorní jej, že pokud ve stanovené lhůtě své vyjádření

nezašle, má se za to, že s dalším předpokládaným postupem souhlasí.



§ 81



Zveřejňování osobních údajů



Policie může zveřejňovat osobní údaje



a) v rozsahu nezbytném k plnění úkolů policie v souvislosti



1. se zajišťováním bezpečnosti České republiky,



2. s pátráním po osobách, nebo



3. s předcházením a vyhledáváním trestné činnosti, nebo



b) pro účely předcházení a zamezování závažných ohrožení veřejného

pořádku a bezpečnosti.



§ 82



Prověřování potřebnosti dalšího zpracovávání osobních údajů



(1) Policie nejméně jednou za 3 roky prověří, jsou-li osobní údaje

zpracovávané pro účely podle § 85 nadále potřebné pro plnění jejích

úkolů v této oblasti.



(2) Orgány činné v trestním řízení, Ministerstvo spravedlnosti, Ústavní

soud a Kancelář prezidenta republiky policii v mezích své působnosti

průběžně informují pro účely prověřování podle odstavce 1 o svých

pravomocných rozhodnutích, promlčení trestního stíhání, výkonu trestu

nebo o rozhodnutích prezidenta republiky týkajících se trestního

řízení, trestů nebo udělené amnestie anebo milosti.



§ 83



Informování o osobních údajích a oprava nepravdivých nebo nepřesných

osobních údajů



(1) Policejní prezidium na písemnou žádost sdělí žadateli bezplatně

osobní údaje vztahující se k jeho osobě, a to do 60 dnů od jejího

doručení. U osobních údajů zpřístupněných nebo předávaných podle § 80a

odst. 1 také uvede, zda byly předány nebo zpřístupněny dalšímu příjemci

a povahu takového příjemce.



(2) Policejní prezidium na písemnou žádost osoby provede neprodleně po

jejím doručení bezplatně



a) opravu, likvidaci, blokování nebo doplnění nepravdivých anebo

nepřesných osobních údajů vztahujících se k osobě žadatele nebo

žadateli poskytne vysvětlení. Pokud by opravou, likvidací, blokováním

nebo doplněním osobních údajů bylo ohroženo plnění úkolu podle § 85,

může policie místo těchto operací připojit k souboru opravné

prohlášení,



b) označení údajů vztahujících se k osobě žadatele, jestliže žadatel

popírá jejich přesnost a nelze zjistit, zda jsou přesné nebo nikoli.

Toto označení se odstraní pouze se souhlasem žadatele nebo na základě

rozhodnutí příslušného soudu anebo úřadu.



(3) Novou žádost v téže věci lze podat nejdříve po uplynutí 6 měsíců od

podání žádosti předchozí.



(4) Policie žádostem podle odstavců 1 a 2 nevyhoví, popřípadě vyhoví

pouze částečně, pokud by sdělením došlo k ohrožení



a) plnění úkolu podle § 85,



b) utajovaných informací, nebo



c) oprávněných zájmů třetí osoby.



(5) O vyřízení žádosti policie žadatele písemně informuje. Informace o

vyřízení žádosti obsahuje odůvodnění, s výjimkou případů, kdy se

žadateli vyhovuje v plném rozsahu. Pokud by vyhověním žádosti nebo

sdělením o nevyhovění žádosti došlo k ohrožení plnění úkolu podle § 85,

policie žadatele písemně vyrozumí o tom, že nezpracovává žádné osobní

údaje vztahující se k jeho osobě. Informace o vyřízení žádosti musí

obsahovat poučení o tom, že žadatel má právo obrátit se na úřad.



6) Na postup při vyřizování žádosti se nepoužijí ustanovení správního

řádu o správním řízení.



§ 84



Zpracování údajů v Schengenském informačním systému



(1) Policie v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z

mezinárodních smluv o odstraňování kontrol na společných hranicích a s

nimi souvisejících předpisů Evropské unie^27) provádí zpracování

informací včetně osobních údajů v Schengenském informačním systému.



(2) Policejní prezidium provozuje národní součást Schengenského

informačního systému a plní úkoly orgánu centrálně odpovědného za

národní součást Schengenského informačního systému a úkoly orgánu

zajišťujícího výměnu doplňujících informací k záznamům v Schengenském

informačním systému.



(3) Policejní prezidium provede na základě žádosti soudu, státního

zástupce, celního orgánu nebo zpravodajské služby podané v souladu se

závazky České republiky vzniklými na základě mezinárodních smluv o

odstraňování kontrol na společných hranicích a s nimi souvisejícími

předpisy Evropské unie operaci v Schengenském informačním systému.

Operaci učiní bez zbytečného odkladu a v rozsahu vyplývajícím z této

žádosti. V odůvodněném případě tak učiní po předchozím projednání s

orgánem navrhujícím příslušnou operaci.



§ 85



Zpracovávání osobních údajů při předcházení, vyhledávání, odhalování

trestné činnosti a stíhání trestných činů a zajišťování bezpečnosti

České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti



(1) Policie může při plnění svých úkolů



a) zpracovávat nepřesné nebo neověřené osobní údaje; pokud je to možné,

policie osobní údaje takto označí,



b) zpracovávat osobní údaje i k jinému účelu, než ke kterému byly

shromážděny,



c) shromažďovat osobní údaje otevřeně i utajeným způsobem nebo pod

záminkou jiného účelu anebo jiné činnosti,



d) sdružovat osobní údaje, které byly získány k rozdílným účelům,



za účelem předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a

stíhání trestných činů, zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti

včetně pátrání po osobách a věcech a zajištění bezpečnosti České

republiky.



(2) Policie zpracovává osobní údaje podle odstavce 1 odděleně od

osobních údajů zpracovávaných při plnění jiných úkolů policie.



§ 86



Při zpracovávání osobních údajů podle § 85 policie



a) stanoví účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovávány,



b) neprodleně ohlásí úřadu zřízení každé evidence obsahující tyto

osobní údaje; součástí tohoto ohlášení je název útvaru odpovědného za

zpracovávání osobních údajů, účel evidence, kategorie subjektů údajů a

osobních údajů, které se těchto subjektů týkají, a popis opatření k

zajištění požadované ochrany osobních údajů.



§ 87



(1) Policie uchovává osobní údaje pro účely podle § 85 po dobu, která

je nezbytná k účelu jejich zpracování. Pomine-li tento účel, osobní

údaje zlikviduje.



(2) Policie osobní údaje nezlikviduje,



a) jsou-li dále využívány při plnění úkolu podle tohoto zákona nebo se

jedná o osobní údaje, které jsou součástí spisového materiálu, bez

ohledu na to, zda jsou zpracovány v listinné nebo automatizované

podobě, nebo



b) jde-li o zpracování osobních údajů pohřešované nebo hledané osoby,

za podmínky, že



1. osoba byla pohřešována nebo hledána opakovaně,



2. lze důvodně předpokládat, že bude opět pohřešována nebo hledána,

nebo



3. její osobní údaje jsou zpracovávány při plnění úkolů policie v

souvislosti s trestnou činností.



(3) Policie osobní údaje nezlikviduje, lze-li důvodně předpokládat, že

by likvidací byl poškozen oprávněný zájem subjektu údajů. V tomto

případě se osobní údaje blokují a lze je využívat pouze k účelu, který

zabránil jejich likvidaci.



§ 88



Při zpracovávání osobních údajů pro účely podle § 85 bez vědomí

subjektu údajů sdělí policie tomuto subjektu v okamžiku, kdy není

ohroženo plnění úkolů policie v souvislosti s těmito účely, že pro své

potřeby zpracovává jeho osobní údaje. Sdělení učinit nemusí,



a) jsou-li tyto údaje zlikvidovány bez zbytečného odkladu po zániku

uvedeného ohrožení, nebo



b) pokud by sdělení těchto údajů bylo spojeno s neúměrným úsilím.



HLAVA XI



MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE



§ 89



Policie při plnění svých úkolů spolupracuje s mezinárodní organizací

Interpol, Evropským policejním úřadem, příslušnými orgány a institucemi

Evropské unie a jejích členských států a s jinými mezinárodními

organizacemi, s mezinárodními trestními soudy, mezinárodními trestními

tribunály, popřípadě obdobnými mezinárodními soudními orgány, které

splňují alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. b) a

c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních,

zahraničními bezpečnostními sbory a dalšími příslušnými zahraničními

subjekty.



§ 90



(1) V rámci policie je ústředním orgánem pro mezinárodní policejní

spolupráci policejní prezidium.



(2) Policejní prezidium je příslušné k



a) plnění úkolů svěřených Národní jednotce Úmluvou založenou na článku

K.3 Smlouvy o Evropské unii, o zřízení Evropského policejního úřadu

(Úmluva o Europolu) a s ní souvisejícími a navazujícími předpisy

Evropské unie,



b) přijetí žádosti o uplatnění práva na přístup k údajům, které jsou

uloženy u Evropského policejního úřadu, a žádosti o přezkoumání těchto

údajů.



§ 91



Policie může na žádost zahraničního bezpečnostního sboru použít



a) podpůrné operativně pátrací prostředky v souladu s tímto zákonem,

nebo



b) operativně pátrací prostředky v souladu s jiným právním

předpisem^3).



§ 92



(1) Příslušník zahraničního bezpečnostního sboru může za podmínek, v

rozsahu a způsobem stanovenými mezinárodní smlouvou vykonávat na území

České republiky oprávnění a povinnosti policisty podle tohoto zákona.



(2) Se souhlasem policejního prezidenta a příslušného orgánu cizího

státu lze využít v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo

jiným právním předpisem příslušníka zahraničního bezpečnostního sboru



a) jako agenta,



b) k provedení předstíraného převodu,



c) ke sledování osob a věcí,



d) k použití zabezpečovací techniky,



e) k provedení zákroku proti pachatelům závažných trestných činů,



f) k zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti při řešení mimořádných

bezpečnostních situací, nebo



g) k zajištění bezpečnosti chráněných prostor a objektů nebo osob

chráněných podle tohoto zákona.



(3) Je-li to třeba k zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti nebo

předcházení trestným činům, lze se souhlasem policejního prezidenta a

se souhlasem příslušného orgánu členského státu Evropské unie využít k

plnění těchto úkolů v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem

nebo jiným právním předpisem a předpisy Evropské unie o policejní

spolupráci příslušníka zahraničního bezpečnostního sboru členského

státu Evropské unie.



(4) Je-li to třeba k zajišťování bezpečnosti letecké, železniční, vodní

nebo silniční dopravy, lze se souhlasem policejního prezidenta a se

souhlasem příslušného orgánu cizího státu využít v rozsahu a za

podmínek stanovených tímto zákonem nebo jiným právním předpisem

příslušníka zahraničního bezpečnostního sboru.



(5) Nestanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného, je příslušník

zahraničního bezpečnostního sboru oprávněn pokračovat v pronásledování

osoby i na území České republiky. Pokud nestanoví mezinárodní smlouva

něco jiného, příslušník zahraničního bezpečnostního sboru



a) je povinen neprodleně informovat policii podle odstavce 6 a

uposlechnout jejích pokynů,



b) je povinen okamžitě na pokyn policie podle odstavce 6 zastavit

pronásledování,



c) je povinen dodržovat právní předpisy České republiky,



d) je povinen na výzvu prokázat příslušnost k zahraničnímu

bezpečnostnímu sboru,



e) je povinen používat jednoznačně rozpoznatelné označení příslušnosti

k takovému sboru,



f) nesmí vstupovat do obydlí, nebo na jiná místa veřejně nepřístupná,



g) je v nepřítomnosti policisty až do okamžiku zajištění pronásledované

osoby uvedené v § 26 odst. 1 písm. i) oprávněn omezit přiměřeným

způsobem její osobní svobodu, prohlédnout osobu, zda u sebe nemá zbraň,

a zbraň odejmout a v odůvodněných případech odejmout jinou věc.



(6) Při provádění úkonů podle odstavců 2, 3 a 5 řídí policista určený

policejním prezidentem činnost příslušníka zahraničního bezpečnostního

sboru a za jeho činnost odpovídá.



(7) Pro účely náhrady škody vzniklé v souvislosti s prováděním úkonů

podle odstavců 2 až 4 se příslušník zahraničního bezpečnostního sboru

považuje za policistu.



§ 93



Policista je oprávněn působit na území jiného státu



a) za podmínek, v rozsahu a způsobem stanovenými mezinárodní smlouvou,



b) v rámci mírové nebo jiné operace, které se Česká republika účastní

na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika

členem nebo s níž má uzavřeny příslušné mezinárodní smlouvy, nebo na

základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo instituce Evropské unie,

nebo



c) je-li vyslán k plnění úkolů policie na základě rozhodnutí ministra

se souhlasem příslušného orgánu cizího státu nebo na žádost příslušného

orgánu cizího státu.



§ 94



Policie může subjektům uvedeným v § 89 poskytovat utajované informace i

bez souhlasu Národního bezpečnostního úřadu. Poskytování utajovaných

informací se neuskutečňuje prostřednictvím Ústředního registru

utajovaných informací podle jiného právního předpisu^28).



HLAVA XII



NÁHRADA ŠKODY A NÁHRADA ZA POSKYTNUTÍ VĚCNÉ POMOCI



§ 95



(1) Stát je povinen nahradit škodu způsobenou policií v souvislosti s

plněním úkolů; to neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě,

která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.



(2) Je-li zaručena vzájemnost, stát uhradí škodu jinému státu

způsobenou na jeho území policistou vyslaným k plnění úkolů do

zahraničí. Stát uhradí členskému státu, přidruženému státu nebo

evropskému orgánu škodu také v případě, že takový stát nebo orgán

poskytl náhradu škody způsobené tím, že policie předala nepřesné osobní

údaje nebo předala osobní údaje v rozporu se zákonem, přičemž se

zohlední možná chyba příjemce osobních údajů při jejich použití. Jinému

než členskému státu nebo přidruženému státu uhradí stát škodu podle

věty druhé, jen je-li zaručena vzájemnost.



(3) Stát je povinen nahradit škodu



a) osobě, která poskytla pomoc policii nebo policistovi na jeho žádost

anebo s jeho vědomím; stát se této povinnosti k náhradě škody může

zprostit jen tehdy, způsobila-li si tuto škodu osoba úmyslně,



b) kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou policii

nebo policistovi.



(4) Došlo-li u osoby podle odstavce 3 písm. a) k újmě na zdraví nebo

smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle ustanovení občanského

zákoníku. V případech hodných zvláštního zřetele lze kromě náhrady

podle občanského zákoníku poskytnout jednorázové mimořádné odškodnění.



(5) Stát je povinen nahradit škodu na věcech, která osobě podle

odstavce 3 písm. a) vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci.

Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li

to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Této osobě může být přiznána

i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc

poškozenou.



(6) Náhradu škody poskytuje ministerstvo.



§ 96



(1) Za poskytnutí věcné pomoci náleží osobě peněžní náhrada.



(2) Při stanovení náhrady za poskytnutí věcné pomoci se vychází z

obvykle požadované náhrady za použití stejného nebo obdobného věcného

prostředku v době jeho poskytnutí.



(3) Peněžní náhradu poskytuje ministerstvo.



HLAVA XIII



KONTROLA POLICIE



§ 97



(1) Každý může upozornit



a) na nedostatky v činnosti policejního útvaru, policisty nebo

zaměstnance policie, nebo



b) na skutečnost, že se policista nebo zaměstnanec policie dopustil

jednání, které naplňuje znaky trestného činu, správního deliktu nebo

kázeňského přestupku.



(2) Policista nebo útvar policie musí upozornění přijmout. Policie do

30 dnů ode dne přijetí upozornění vyrozumí toho, kdo jej učinil, o

přijatých opatřeních, pokud o toto vyrozumění osoba požádá. Oznámení

protiprávního jednání podle trestního řádu tímto není dotčeno.



§ 98



Kontrola použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu,

použití sledování osob a věcí a rušení provozu elektronických

komunikací



(1) Kontrolu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a

použití sledování osob a věcí podle jiného právního předpisu a rušení

provozu elektronických komunikací vykonává Poslanecká sněmovna, která k

tomu účelu zřizuje kontrolní orgán. Kontrolní orgán se skládá z

poslanců určených Poslaneckou sněmovnou.



(2) Kontrolu podle odstavce 1 provádí kontrolní orgán v příslušných

útvarech policie po předchozím vyrozumění ministra. Ministr předkládá

kontrolnímu orgánu nejméně dvakrát ročně zprávu o použití prostředků

podle odstavce 1 a dále též na jeho žádost informace o použití těchto

prostředků. Tím není dotčeno právo kontrolního orgánu požadovat

informace a účast na jednání kontrolního orgánu od jiných osob.



(3) Ministr předkládá vládě, příslušnému výboru Poslanecké sněmovny a

kontrolnímu orgánu podle odstavce 1 jednou ročně analýzu použití úkonů

podle odstavce 1.



(4) Na postup podle tohoto ustanovení se kontrolní řád nepoužije.



HLAVA XIV



OCHRANA NÁZVU POLICIE A UDÍLENÍ DARŮ A MEDAILÍ



§ 99



Ochrana názvu policie



(1) Nestanoví-li jiný právní předpis jinak, nesmí být slovo „policie“

nebo slovo od něj odvozené obsaženo



a) v obchodní firmě,



b) v názvu právnické osoby, nebo



c) v názvu orgánů nebo organizačních článků právnických osob a jiných

organizací.



(2) Výjimku ze zákazu stanoveného v odstavci 1 může udělit policejní

prezident. Výjimku policejní prezident neudělí, pokud by použití slova

„policie“ nebo slova od něj odvozeného ohrozilo dobrou pověst policie

nebo bylo způsobilé vzbudit dojem souvislosti osoby nebo organizace s

policií.



§ 100



Udílení darů a medailí



(1) Fyzické nebo právnické osobě, která poskytla pomoc policii nebo

policistovi zejména při



a) odhalení závažného trestného činu,



b) zjištění nebo dopadení pachatele závažného trestného činu,



c) zadržení nebezpečného pachatele,



d) zákroku směřujícím k ochraně bezpečnosti osob a majetku, nebo



e) záchraně života, zdraví nebo majetku, lze udělit dar nebo medaili.



(2) Darem může být movitá věc nebo peněžní částka.



(3) Dar uděluje ministr, policejní prezident, ředitel krajského

ředitelství nebo vedoucí útvaru policie. Medaili uděluje policejní

prezident nebo ministr.



HLAVA XV



SPRÁVNÍ DELIKTY



§ 101



(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že



a) úmyslně na místě veřejnosti přístupném neoprávněně užívá na vozidle,

plavidle nebo letadle zvláštní barevné provedení a označení používané

na služebních vozidlech, plavidlech a letadlech policie anebo zvláštní

barevné provedení a označení s ním zřejmě zaměnitelné,



b) vnikne lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné

jistící překážky s použitím síly do uzavřeného objektu nebo prostoru, v

nichž sídlí policie, anebo do objektu nebo prostoru, které policie

podle § 48 chrání, nebo



c) poruší povinnost mlčenlivosti podle § 115.



(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního

deliktu tím, že



a) v rozporu s § 99 odst. 1 a 2 použije slovo „policie“ anebo slovo od

něj odvozené ve svém názvu nebo obchodní firmě, nebo



b) na místě veřejnosti přístupném neoprávněné užívá na vozidle,

plavidle nebo letadle zvláštní barevné provedení a označení používané

na služebních vozidlech, plavidlech a letadlech policie anebo zvláštní

barevné provedení a označení s ním zřejmě zaměnitelné.



(3) Za přestupek podle odstavce 1 lze uložit pokutu do 50 000 Kč. Za

správní delikt podle odstavce 2 písm. a) se uloží pokuta do 20 000 Kč a

za správní delikt podle odstavce 2 písm. b) pokuta do 50 000 Kč.



§ 102



(1) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti

správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, a

k okolnostem, za nichž byl spáchán.



(2) Odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm

nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději

však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.



(3) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává

obecní úřad obce s rozšířenou působností.



(4) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické

osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto

zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.



(5) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení

nabylo právní moci.



(6) Pokuty vybírá a vymáhá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je

příjmem obce.



ČÁST DRUHÁ



zrušena



§ 103



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 104



zrušen



§ 105



zrušen



§ 106



zrušen



§ 107



zrušen



ČÁST TŘETÍ



USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ



Společná ustanovení



§ 108



(1) Policista vykonává službu ve služebním stejnokroji nebo v občanském

oděvu v závislosti na povaze konkrétní činnosti a potřebě efektivního

plnění úkolů policie.



(2) Služební stejnokroj policie je oprávněn nosit jen policista. Bývalý

policista může na základě souhlasu policejního prezidenta nosit

služební stejnokroj s odlišujícím označením při vhodných

příležitostech.



(3) Zvláštní barevné provedení a označení služebních vozidel, plavidel

a letadel policie a pásů s označením „Policie ČR“ podle § 43 odst. 2

může užívat pouze policie.



(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) druhy a vzory služebních stejnokrojů,



b) vzory služebních průkazů a průkazů zaměstnance policie a odznaků

policie,



c) způsob vnějšího označení policie,



d) způsob prokazování příslušnosti,



e) vzory zvláštního barevného provedení a označení služebních vozidel,

plavidel a letadel policie a pásů s označením „Policie ČR“ podle § 43

odst. 2,



f) podmínky pro udělení souhlasu nosit služební stejnokroj s

odlišujícím označením, vzor odlišujícího označení a vhodné příležitosti

podle odstavce 2.



§ 109



Dokumentace



(1) Úřední záznam musí být pořízen bez zbytečného odkladu a musí

obsahovat uvedení času, důvodu, průběhu a okolností úkonu. Úřední

záznam musí být uložen nejméně po dobu 5 let. Doba uchovávání podle

věty druhé platí i pro jiné záznamy pořízené podle tohoto zákona.



(2) Policista na žádost osoby vystaví bez zbytečného odkladu písemné

potvrzení o provedeném úkonu. Tuto povinnost nemá, dokud její splnění

neumožňují okolnosti úkonu.



§ 110



Policisté jsou oprávněni k plnění úkolů policie držet, nosit a jinak

používat zbraně všech kategorií stanovených jiným právním předpisem^29)

a bezpečnostní materiál podle jiného právního předpisu^30).



§ 111



Kde se v tomto zákoně mluví o



a) trestných činech, rozumí se tím i jednání vykazující znaky trestného

činu spáchané osobou, která není trestně odpovědná,



b) prohlídce osoby, rozumí se tím prohlídka fyzické osoby prováděná



1. s využitím přímých fyzických kontaktů nebo přímého pozorování

odhaleného těla této osoby včetně prohlídky oděvních svršků osoby a

věcí, které má tato osoba u sebe v době prohlídky,



2. osobou stejného pohlaví,



c) hledané osobě, rozumí se jí fyzická osoba, u které je dán některý ze

zákonných důvodů omezení její osobní svobody, místo jejího pobytu není

známo a policií bylo po ní vyhlášeno pátrání,



d) pohřešované osobě, rozumí se jí fyzická osoba, o níž se lze důvodně

domnívat, že je ohrožen její život nebo zdraví, místo jejího pobytu

není známo a policií po ní bylo vyhlášeno pátrání,



e) zbraní, rozumí se tím cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu

důraznějším, nestanoví-li tento zákon jinak.



§ 112



(1) Zjišťování tělesných znaků a měření těla provádí policista nebo

zaměstnanec policie stejného pohlaví anebo odborně způsobilý

zdravotnický pracovník.



(2) Odběr biologického vzorku, který je spojen se zásahem do tělesné

integrity, provádí na žádost policisty pouze odborně způsobilý

zdravotnický pracovník.



(3) Odběr biologických vzorků se provádí způsobem, který neohrozí

zdraví osoby.



§ 113



(1) Úkon je oprávněn provést policista nebo zaměstnanec policie v

pracovní době.



(2) Zákrok je oprávněn provést pouze policista.



§ 114



Každý je povinen bez zbytečného odkladu a bezplatně uposlechnout výzvy

anebo pokynu nebo vyhovět žádosti policie nebo policisty; to neplatí,

pokud tento zákon nebo jiný právní předpis stanoví jinak. Nelze-li

účelu výzvy, pokynu nebo žádosti dosáhnout pro odpor osoby, je

policista oprávněn tento odpor překonat.



§ 115



(1) Policista nebo zaměstnanec policie jsou povinni zachovávat

mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění úkolů

policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů

policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před

nepovolanými osobami. Tato povinnost trvá i po skončení služebního nebo

pracovního poměru.



(2) Každý, koho útvar policie nebo policista požádá o poskytnutí

pomoci, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovávat mlčenlivost o všem,

co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dověděl.



(3) Povinnosti mlčenlivosti se nemůže policista nebo zaměstnanec

policie dovolávat vůči policejnímu orgánu, státnímu zástupci, soudu,

jinému bezpečnostnímu sboru včetně bezpečnostního sboru státu Evropské

unie, kontrolním orgánům podle tohoto zákona a vůči ministerstvu, pokud

jde o údaje potřebné k plnění jejich působnosti na základě zákona nebo

mezinárodní smlouvy.



(4) Povinnosti mlčenlivosti je oprávněn zprostit osoby uvedené v

odstavcích 1 a 2 ministr nebo jím pověřená osoba.



§ 116



Použití policejní letecké techniky



(1) Ministerstvo



a) vede evidenci letadel provozovaných policií (dále jen „policejní

letadla“) v leteckém rejstříku policejních letadel, přiděluje

policejnímu letadlu poznávací značku a vydává osvědčení o zápisu

policejního letadla do leteckého rejstříku policejních letadel,



b) rozhoduje o letové způsobilosti, vydává osvědčení letové

způsobilosti a ověřuje letovou způsobilost policejních letadel,



c) provádí kontroly letové způsobilosti,



d) zadržuje osvědčení letové způsobilosti do doby odstranění závady v

letové způsobilosti,



e) rozhoduje o letové nezpůsobilosti policejního letadla a odnímá

osvědčení letové způsobilosti a uznává za platné osvědčení letové

způsobilosti vydané jiným státem,



f) uděluje souhlas ke zkušebnímu létání.



(2) Letecký rejstřík policejních letadel je veřejně přístupný a

zapisují se do něj tyto údaje o policejním letadle



a) poznávací značka,



b) typ a výrobní číslo policejního letadla,



c) ostatní základní technické údaje stanovené prováděcím právním

předpisem,



d) datum zápisu a výmazu z leteckého rejstříku policejních letadel.



(3) Zjišťování příčin leteckých nehod policejních letadel provádí

odborná komise určená ministrem.



(4) Hrozí-li nebezpečí z prodlení a nestačí-li síly a prostředky k

zajištění letadel pro zdravotnickou záchrannou službu, může se policie

podílet na zabezpečování letadel pro zdravotnickou záchrannou službu.



(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou náležitosti žádosti o zápis letadla

do leteckého rejstříku policejních letadel, doklady, které je nutno k

žádosti přiložit, technické údaje o policejním letadle zapisované do

leteckého rejstříku policejních letadel a vzor osvědčení o zápisu

policejního letadla do leteckého rejstříku policejních letadel.



§ 117



Policie provozuje výcviková, vzdělávací, sportovní, rekreační a jiná

účelová zařízení.



§ 117a



Na kontrolní činnost prováděnou policií se kontrolní řád nevztahuje,

nestanoví-li jiný právní předpis jinak.



Přechodná ustanovení



§ 118



(1)



zrušen



(2)



zrušen



§ 119



(1) Výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců České

republiky, zařazených k výkonu práce v policii - správě kraje, přechází

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na krajské ředitelství, jehož

územní obvod je shodný s územním obvodem policie - správy kraje, ve

které byl tento zaměstnanec ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti

tohoto zákona zařazen.



(2) Práva a povinnosti České republiky vykonávaná policií - správou

kraje přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na krajské

ředitelství, jehož územní obvod je shodný s územním obvodem policie -

správy kraje, která tato práva a povinnosti vykonávala.



(3) Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců, jejichž

pracovní poměr skončil přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

vypořádá krajské ředitelství, jehož územní obvod je shodný s územním

obvodem policie - správy kraje, ve které byl tento zaměstnanec před

skončením pracovního poměru naposledy zařazen.



(4) Ministr rozhodne přede dnem zřízení nového krajského ředitelství na

základě návrhu policejního prezidenta, která pracovní místa budou

převedena z dotčených krajských ředitelství na nově zřízené krajské

ředitelství. Zaměstnanci, kteří jsou zařazeni na těchto pracovních

místech, přejdou do nově zřízeného krajského ředitelství se všemi právy

a povinnostmi vyplývajícími z pracovněprávních předpisů.



(5) Ke dni zřízení nového krajského ředitelství



a) ministr určí opatřením majetek, s nímž jsou jednotlivá krajská

ředitelství příslušná hospodařit; ustanovení jiného právního

předpisu^31) se užije obdobně,



b) prostředky účtu rezervního fondu, účtu cizích prostředků, účtu fondu

kulturních a sociálních potřeb krajského ředitelství, jehož působnost

částečně přechází na nové krajské ředitelství, k 31. prosinci

příslušného roku přecházejí na obdobné účty u nově zřízeného krajského

ředitelství, a to v rozsahu stanoveném ministrem v opatření podle

písmene a); nově zřízené krajské ředitelství tyto prostředky používá,

člení a nakládá s nimi v souladu s rozpočtovými pravidly^32),



c) přecházejí práva a povinnosti České republiky vykonávaná krajským

ředitelstvím, jehož působnost částečně přechází na nové krajské

ředitelství, na nově zřízená krajská ředitelství v rozsahu stanoveném

ministrem v opatření podle písmene a).



(6) Řízení zahájená krajským ředitelstvím, jehož územní obvod je dotčen

zřízením nového krajského ředitelství, dokončí to krajské ředitelství,

které by podle pravidel pro určování příslušnosti bylo příslušné k

zahájení řízení.



(7) Ministr může rozhodnout o rozsahu majetku, s nímž je krajské

ředitelství příslušné hospodařit, opatřením podle odstavce 5 písm. a) i

v případě, že je to třeba v souvislosti s plněním úkolu policie.



§ 120



Fyzická osoba, právnická osoba nebo jiná organizace, které nesplňují

omezení podle § 99 odst. 1, jsou povinny uvést své obchodní firmy a

názvy a názvy svých orgánů a organizačních článků do souladu s § 99

odst. 1 do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nebo do

stejné doby doložit orgánu, který vede rejstříky právnických osob a

dalších organizací a obchodní rejstřík, výjimku podle § 99 odst. 2.



ČÁST ČTVRTÁ



ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



§ 121



Zrušuje se:



1. Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.



2. Zákon č. 288/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 283/1991 Sb., o

Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.



3. Zákon č. 380/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 283/1991 Sb., o

Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.



4. Nařízení vlády č. 397/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnější úprava

vztahů Policie České republiky k orgánům obcí a obecní policii.



5. Nařízení vlády č. 174/1993 Sb., o jednorázovém mimořádném odškodnění

za poškození zdraví nebo smrt v souvislosti s pomocí poskytnutou

Policii České republiky nebo obecní policii.



6. Nařízení vlády č. 138/1998 Sb., o ochraně ústavních činitelů České

republiky.



7. Nařízení vlády č. 276/2000 Sb., o povolání vojáků Armády České

republiky k plnění úkolů pořádkové služby Policie České republiky v

období od 15. do 30. září 2000.



8. Nařízení vlády č. 455/2001 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

138/1998 Sb., o ochraně ústavních činitelů České republiky.



9. Nařízení vlády č. 156/2002 Sb., o povolání vojáků Armády České

republiky k plnění úkolů pořádkové služby Policie České republiky v

období od 16. dubna 2002 do 30. června 2002.



10. Nařízení vlády č. 299/2002 Sb., o povolání vojáků Armády České

republiky k plnění úkolů Policie České republiky v období od 16.

listopadu 2002 do 24. listopadu 2002.



11. Nařízení vlády č. 381/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

377/2002 Sb., o povolání vojáků Armády České republiky k plnění úkolů

pořádkové služby Policie České republiky v období do 15. září 2002.



12. Nařízení vlády č. 414/2002 Sb., o povolání vojáků Armády České

republiky k plnění úkolů pořádkové služby Policie České republiky v

období od 16. září 2002 do 30. září 2002.



13. Nařízení vlády č. 10/2003 Sb., o povolání vojáků Armády České

republiky k plnění úkolů Policie České republiky v období do 31. března

2003.



14. Nařízení vlády č. 13/2004 Sb., o povolání vojáků Armády České

republiky k plnění úkolů Policie České republiky při radiačních

haváriích na jaderných elektrárnách.



15. Nařízení vlády č. 87/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

138/1998 Sb., o ochraně ústavních činitelů České republiky, ve znění

nařízení vlády č. 455/2001 Sb.



16. Nařízení vlády č. 30/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

138/1998 Sb., o ochraně ústavních činitelů České republiky.



17. Vyhláška č. 290/1992 Sb., kterou se provádí zákon České národní

rady č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.



18. Vyhláška č. 25/1998 Sb., o vnějším označení policie a prokazování

příslušnosti k policii.



19. Vyhláška č. 25/2002 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva

vnitra č. 290/1992 Sb., kterou se provádí zákon č. 283/1991 Sb., o

Policii České republiky, ve znění vyhlášky č. 25/1998 Sb.



20. Vyhláška č. 58/2002 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva

vnitra č. 25/1998 Sb., o vnějším označení policie a prokazování

příslušnosti k policii.



§ 122



Účinnost



1. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2009 s výjimkou

ustanovení § 8 odst. 2 a přílohy k zákonu, které nabývají účinnosti

dnem 1. ledna 2012.



2. Ustanovení § 118 odst. 1 a 2 pozbývá platnosti uplynutím dne 31.

prosince 2011.



Vlček v. r.



Klaus v. r.



v z. Čunek v. r.



Příloha



Názvy a sídla krajských ředitelství



1. Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy se sídlem v Praze.



2. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje se sídlem v Praze.



3. Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje se sídlem v Českých

Budějovicích.



4. Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje se sídlem v Plzni.



5. Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje se sídlem v

Karlových Varech.



6. Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad

Labem.



7. Krajské ředitelství policie Libereckého kraje se sídlem v Liberci.



8. Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje se sídlem v

Hradci Králové.



9. Krajské ředitelství policie Pardubického kraje se sídlem v

Pardubicích.



10. Krajské ředitelství policie kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě.



11. Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje se sídlem v Brně.



12. Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci.



13. Krajské ředitelství policie Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně.



14. Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje se sídlem v

Ostravě.



Vybraná ustanovení novel



Čl. V zákona č. 273/2013 Sb.



Přechodné ustanovení



Omamné látky, psychotropní látky nebo prekursory drog, které byly do

dne nabytí účinnosti tohoto zákona uloženy v režimových skladech

Policie České republiky a kterých již není k dalšímu řízení třeba,

Policie České republiky zničí.



1) Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních

sborů, ve znění pozdějších předpisů.



2) Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.



3) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve

znění pozdějších předpisů.



4) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů

(krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.



5) Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve

znění pozdějších předpisů.



6) Například zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č.

413/2005 Sb.



8) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o

změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



9) Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.



10) Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o

změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění

pozdějších předpisů.



11) Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů,

ve znění pozdějších předpisů.



13) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.



14) § 60a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění

zákona č. 29/2007 Sb.



15) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění

pozdějších předpisů.



17) Zákon č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v

souvislosti s trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb.,

občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších

předpisů.



18) § 179b odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., ve znění zákona č. 265/2001

Sb.



19) Například zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve

znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a

poplatků, ve znění pozdějších předpisů.



20) Zákon č. 127/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



21) Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších

předpisů.



22) Zákon č. 329/1999 Sb., o cestovních dokladech a o změně zákona č.

283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

(zákon o cestovních dokladech), ve znění pozdějších předpisů.



23) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o

změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších

předpisů.



24) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších

předpisů.



25) Zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných

práv k nemovitostem.



26) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění

pozdějších předpisů.



27) Úmluva podepsaná dne 19. června 1990 v Schengenu mezi Belgickým

královstvím, Spolkovou republikou Německo, Francouzskou republikou,

Lucemburským velkovévodstvím a Nizozemským královstvím k provedení

dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol

na společných hranicích.



Rozhodnutí Rady 2005/211/SVV ze dne 24. února 2005 o zavedení některých

nových funkcí v Schengenském informačním systému, včetně boje proti

terorismu.



Nařízení Rady (ES) č. 871/2004 ze dne 29. dubna 2004 o zavedení

některých nových funkcí Schengenského informačního systému, také se

zřetelem k boji proti terorismu.



28) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o

bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.



29) Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně

zákona č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a

pyrotechnických předmětů a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných

zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), ve znění zákona č.

13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském

podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o

zbraních), ve znění pozdějších předpisů.



30) Zákon č. 310/2006 Sb., o nakládání s bezpečnostním materiálem.



31) § 20 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím

vystupování v právních vztazích.



32) Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně

některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění

pozdějších předpisů.



33) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění zákona č.

100/2010 Sb. a zákona č. 424/2010 Sb.



34) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních

komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti

za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících

zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění

zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.