91/2012 Sb.



ZÁKON



ze dne 25. ledna 2012



o mezinárodním právu soukromém



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



OBECNÁ USTANOVENÍ



§ 1



Předmět úpravy



Tento zákon upravuje v poměrech s mezinárodním prvkem



a) právním řádem kterého státu se řídí soukromoprávní poměry včetně

používání jiných předpisů než určeného rozhodného práva,



b) právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v

soukromoprávních poměrech,



c) pravomoc a postup soudů a jiných orgánů při úpravě poměrů uvedených

v písmenech a) a b) a rozhodování o nich včetně postupu v řízení,

jestliže je mezinárodní prvek jen v řízení samotném,



d) uznávání a výkon cizích rozhodnutí,



e) právní pomoc ve styku s cizinou,



f) některé záležitosti týkající se úpadku,



g) některé záležitosti týkající se rozhodčího řízení včetně uznání a

výkonu cizích rozhodčích nálezů.



§ 2



Mezinárodní smlouvy a předpisy Evropské unie



Zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv,

kterými je Česká republika vázána (dále jen „mezinárodní smlouva“), a

přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie^1).



§ 3



Nutně použitelná ustanovení právních předpisů



Ustanovení tohoto zákona nebrání použití těch ustanovení českého

právního řádu, kterých je nutné v mezích jejich předmětu úpravy použít

vždy bez ohledu na to, kterým právním řádem se řídí právní poměry, v

nichž se projeví účinky použití takových ustanovení.



§ 4



Výhrada veřejného pořádku



Ustanovení zahraničního právního řádu, jehož se má použít podle

ustanovení tohoto zákona, nelze použít, jestliže by se účinky tohoto

použití zjevně příčily veřejnému pořádku. Ze stejných důvodů nelze

uznat cizí rozhodnutí, cizí soudní smír, cizí notářskou a jinou

veřejnou listinu, cizí rozhodčí nález, nebo provést procesní úkon k

dožádání z ciziny, anebo uznat právní poměr nebo skutečnost, které

vznikly v cizině nebo podle zahraničního právního řádu.



§ 5



Obcházení zákona



Nepřihlíží se ke skutečnostem vytvořeným nebo předstíraným záměrným

jednáním v úmyslu, aby se těch ustanovení tohoto zákona, od nichž se

nelze odchýlit ujednáním stran, nepoužilo nebo aby se jich použilo

jinak, než kdyby takto vytvořené nebo předstírané skutečnosti nebyly.



ČÁST DRUHÁ



OBECNÁ USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA PROCESNÍHO



HLAVA I



PRAVOMOC



§ 6



Pravomoc českých soudů



(1) Pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních

předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky,

pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu

nevyplývá něco jiného.



(2) Je-li ve věci dána pravomoc českých soudů, vztahuje se jejich

pravomoc i na vzájemný návrh z téhož právního poměru nebo z týchž

skutkových okolností.



§ 7



Vynětí z pravomoci českých soudů



(1) Z pravomoci českých soudů jsou vyňaty cizí státy, pokud jde o

řízení vyplývající z jejich jednání a úkonů učiněných při výkonu jejich

státních, vládních a jiných veřejných pravomocí a funkcí, včetně jejich

majetku, který je k takovému výkonu používán nebo určen.



(2) Vynětí z pravomoci českých soudů se nevztahuje na jiná jednání,

úkony nebo případy, a to v rozsahu, v němž podle obecného mezinárodního

práva nebo mezinárodní smlouvy lze proti cizímu státu uplatňovat práva

u soudů jiného státu.



(3) Pravomoci českých soudů nejsou podrobeny osoby, mezinárodní

organizace a instituce, které podle mezinárodních smluv, obecného

mezinárodního práva nebo českých právních předpisů požívají v České

republice imunity, a to v rozsahu, který je v nich uveden.



(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 platí i pro doručování písemností,

předvolávání svědků, výkon rozhodnutí nebo jiné procesní úkony.



(5) Doručení cizím státům, mezinárodním organizacím, institucím a

osobám požívajícím imunity v případech, kdy nejsou vyňaty z pravomoci

českých soudů, zprostředkuje Ministerstvo zahraničních věcí. Nelze-li

takto doručit, ustanoví soud opatrovníka.



(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se použijí i pro postup jiných českých

orgánů veřejné moci, rozhodují-li ve věcech upravených tímto zákonem,

přiměřeně.



HLAVA II



USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ



§ 8



Základní ustanovení



(1) České soudy postupují v řízení podle českých procesních předpisů s

tím, že strany mají rovné postavení při uplatňování svých práv.



(2) Řízení zahájené v jiném státě nebrání zahájení řízení o téže věci

mezi týmiž účastníky u českého soudu. Bylo-li řízení u českého soudu

zahájeno později než řízení zahájené v jiném státě, může je český soud

v odůvodněných případech přerušit, lze-li předpokládat, že rozhodnutí

zahraničního orgánu bude v České republice uznáno.



Postavení cizinců a zahraničních osob v řízení



§ 9



(1) Způsobilost cizince být účastníkem řízení a jeho procesní

způsobilost se řídí právním řádem státu, v němž má cizinec obvyklý

pobyt; stačí však, je-li způsobilý podle českého právního řádu.



(2) Způsobilost zahraničních osob jiných než fyzických být účastníkem

řízení a jejich procesní způsobilost se řídí právním řádem, podle něhož

taková osoba vznikla; stačí však, je-li způsobilá podle českého

právního řádu.



§ 10



Cizinci a zahraniční právnické osoby mají za stejných podmínek jako

státní občané České republiky a české právnické osoby nárok na

osvobození od soudních poplatků a záloh a na ustanovení bezplatného

zástupce k ochraně svých zájmů, je-li zaručena vzájemnost. Podmínka

zaručení vzájemnosti neplatí pro občany členských států Evropské unie a

dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor.



§ 11



(1) Cizinci, který má obvyklý pobyt v cizině, a zahraniční právnické

osobě, kteří se domáhají rozhodnutí o majetkovém právu, může soud

uložit na návrh žalovaného, aby složili jistotu určenou soudem na

náklady řízení. Nesloží-li jistotu do stanovené lhůty, nebude soud

proti vůli žalovaného v řízení pokračovat a řízení zastaví. O tom je

třeba žalobce poučit.



(2) Složení jistoty nelze uložit, jestliže



a) návrh na její složení byl podán teprve, když žalovaný ve věci již

jednal nebo vykonal procesní úkon, ačkoliv již věděl, že žalobce není

státním občanem České republiky nebo českou právnickou osobou nebo že

pozbyl státního občanství České republiky nebo přestal být českou

právnickou osobou nebo nemá obvyklý pobyt v České republice,



b) ve státě, jehož je žalobce občanem, se v podobných případech od

státního občana České republiky nebo české právnické osoby jistota

nežádá,



c) žalobce má v České republice nemovitou věc v ceně dostačující k

úhradě nákladů, které žalovanému v řízení vzniknou,



d) návrh na zahájení řízení je vyřizován platebním rozkazem, nebo



e) žalobce je osvobozen od soudních poplatků a záloh.



(3) Povinnost složit jistotu nelze uložit občanům členských států

Evropské unie nebo dalších států tvořících Evropský hospodářský

prostor.



Cizí veřejná listina



§ 12



(1) Listina vydaná soudem, notářem nebo úřadem v cizině, která platí v

místě, kde byla vydána, za listinu veřejnou nebo veřejná listina vydaná

diplomatickým zástupcem nebo konzulárním úředníkem působícím v České

republice, má důkazní moc veřejné listiny také v České republice,

jestliže je opatřena předepsaným ověřením.



(2) Pokud listinu vydanou v cizině nelze opatřit předepsaným ověřením v

souladu s mezinárodními zvyklostmi a příslušný zastupitelský úřad České

republiky nemá pochybnosti o její pravosti, opatří listinu doložkou, že

zastupitelský úřad nemá pochybnosti o pravosti této listiny.



Zjišťování vzájemnosti



§ 13



Ministerstvo spravedlnosti poskytne soudu na jeho žádost sdělení o

vzájemnosti ze strany cizího státu.



HLAVA III



UZNÁNÍ A VÝKON CIZÍCH ROZHODNUTÍ



§ 14



Rozhodnutí soudů cizího státu a rozhodnutí úřadů cizího státu o právech

a povinnostech, o kterých by podle jejich soukromoprávní povahy

rozhodovaly v České republice soudy, stejně jako cizí soudní smíry a

cizí notářské a jiné veřejné listiny v těchto věcech (dále jen „cizí

rozhodnutí“) mají v České republice účinnost, jestliže nabyla podle

potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a byla-li uznána

českými orgány veřejné moci.



§ 15



(1) Pokud v dalších ustanoveních tohoto zákona není stanoveno něco

jiného, nelze pravomocná cizí rozhodnutí uznat, jestliže



a) věc náleží do výlučné pravomoci českých soudů, nebo jestliže by

řízení nemohlo být provedeno u žádného orgánu cizího státu, kdyby se

ustanovení o příslušnosti českých soudů použilo na posouzení pravomoci

cizího orgánu, ledaže se účastník řízení, proti němuž cizí rozhodnutí

směřuje, pravomoci cizího orgánu dobrovolně podrobil,



b) o témže právním poměru se vede řízení u českého soudu a toto řízení

bylo zahájeno dříve, než bylo zahájeno řízení v cizině, v němž bylo

vydáno rozhodnutí, jehož uznání se navrhuje,



c) o témže právním poměru bylo českým soudem vydáno pravomocné

rozhodnutí nebo bylo-li v České republice již uznáno pravomocné

rozhodnutí orgánu třetího státu,



d) účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata

postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména

nebylo- li mu doručeno předvolání nebo návrh na zahájení řízení,



e) uznání by se zjevně příčilo veřejnému pořádku, nebo



f) není zaručena vzájemnost; vzájemnost se nevyžaduje, nesměřuje-li

cizí rozhodnutí proti státnímu občanu České republiky nebo české

právnické osobě.



(2) K překážce uvedené v odstavci 1 písm. d) se přihlédne, jen jestliže

se jí dovolá účastník řízení, vůči němuž má být cizí rozhodnutí uznáno.

To platí i o překážkách uvedených v odstavci 1 písm. b) a c), ledaže je

jejich existence orgánu rozhodujícímu o uznání jinak známa.



§ 16



(1) Uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje

zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán

veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu

veřejné moci. Je-li proti tomu namítána výhrada veřejného pořádku nebo

i jiný důvod pro odepření uznání, ke kterým nemohlo být bez dalšího

přihlédnuto, přeruší se řízení a je určena lhůta k zahájení řízení, pro

které se odstavec 2 použije obdobně. Po jeho pravomocném ukončení nebo

po marném uplynutí uvedené lhůty se v přerušeném řízení pokračuje.



(2) Cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají na základě

zvláštního rozhodnutí, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí

rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení. I v případě, že se cizí

rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení, lze je na návrh uznat zvláštním

rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je

obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož

obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání

význam, jestliže zákon nestanoví něco jiného. Soud o uznání rozhoduje

rozsudkem; jednání nemusí nařizovat.



(3) Na základě cizího rozhodnutí o majetkových věcech, které splňuje

podmínky pro uznání podle tohoto zákona, lze nařídit výkon tohoto

rozhodnutí rozhodnutím českého soudu, které je třeba odůvodnit.



HLAVA IV



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O UZNÁNÍ A VÝKONU NĚKTERÝCH CIZÍCH ROZHODNUTÍ



§ 17



Ustanovení této hlavy se použijí v řízeních o uznání a výkonu cizích

rozhodnutí, v nichž se postupuje podle přímo použitelných předpisů

Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy, které vyžadují prohlášení

vykonatelnosti.



§ 18



Požádá-li strana podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo

mezinárodní smlouvy, aby o uznání bylo rozhodnuto ve zvláštním řízení,

rozhodne soud rozsudkem o uznání. Jednání nemusí nařizovat.



§ 19



(1) Současně s návrhem na prohlášení vykonatelnosti může být podán i

návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podle jiného právního předpisu. V

takovém případě rozhodne soud v jediném rozhodnutí o obou návrzích

samostatnými výroky, které musí být odůvodněny. Rozhodnutí musí být

odůvodněno, i když se rozhoduje jen o jednom z těchto návrhů.



(2) Postupoval-li soud podle odstavce 1 a je-li v přímo použitelném

předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvě stanovena lhůta pro

podání opravného prostředku proti rozhodnutí o uznání anebo o

prohlášení vykonatelnosti cizích rozhodnutí, která je delší než lhůta

stanovená jiným právním předpisem pro podání opravného prostředku proti

rozhodnutí nařizujícímu výkon rozhodnutí, platí tato delší lhůta i pro

podání opravného prostředku proti rozhodnutí nařizujícímu výkon

rozhodnutí.



(3) Zkoumá-li odvolací soud důvody, pro něž lze cizí rozhodnutí

neuznat, a tyto důvody nemohl podle ustanovení přímo použitelných

předpisů Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy zkoumat soud v prvním

stupni, a svědčí-li tyto důvody pro neuznání cizího rozhodnutí,

odvolací soud změní rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh

zamítne.



(4) Rozhodnutí nemůže nabýt právní moci ve výroku nařizujícím výkon

rozhodnutí dříve než ve výroku, kterým se rozhodnutí prohlašuje za

vykonatelné.



ČÁST TŘETÍ



OBECNÁ USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍHO PRÁVA SOUKROMÉHO



§ 20



Kvalifikace



(1) Právní hodnocení určitého právního poměru nebo otázky za účelem

vyhledání použitelného kolizního ustanovení pro určení rozhodného práva

se zpravidla provádí podle českého právního řádu.



(2) Pokud se má pro určitý právní poměr nebo otázku použít právních

ustanovení z více než jednoho právního řádu, je možné při hodnocení

těchto ustanovení v souladu s odstavcem 1 přihlédnout také k funkci,

kterou tato ustanovení plní v rámci svého právního řádu.



(3) Pokud bylo určeno rozhodné právo pro základní poměr, provádí se

zpravidla podle tohoto práva i hodnocení určitého poměru nebo otázky,

které jsou spojeny se základním poměrem.



(4) Skutečnosti stanovené v kolizních ustanoveních tohoto zákona pro

určení rozhodného práva (hraniční určovatelé) se hodnotí podle českého

práva.



§ 21



Zpětný a další odkaz



(1) Jestliže ustanovení tohoto zákona přikazují použití zahraničního

práva, jehož ustanovení odkazují zpět na české právo, použije se

hmotněprávních ustanovení českého práva. Odkazují-li ustanovení

zahraničního práva k právu dalšího cizího státu, použije se

hmotněprávních ustanovení tohoto práva, jestliže se ho má použít podle

jeho kolizních ustanovení; jinak se použijí hmotněprávní ustanovení

českého práva.



(2) K zpětnému ani k dalšímu odkazu se nepřihlíží v poměrech

závazkového a pracovního práva. Jestliže bylo rozhodné právo stranami

zvoleno, lze k jeho kolizním ustanovením přihlédnout jen, jestliže to

vyplývá z ujednání stran.



§ 22



Předběžné otázky



(1) Při určení rozhodného práva pro předběžnou otázku se použije

ustanovení tohoto zákona. Jestliže by pro předběžnou otázku nebyla dána

pravomoc českých soudů, kdyby se o ní rozhodovalo samostatně, použije

se pro určení rozhodného práva pro ni kolizního ustanovení práva,

kterým se řídí základní otázka, jestliže se tato otázka řídí

zahraničním právem.



(2) Jestliže bylo o předběžné otázce již dříve pravomocně rozhodnuto

příslušným českým orgánem veřejné moci nebo soudem nebo orgánem cizího

státu, jehož rozhodnutí splňuje podmínky pro uznání v České republice,

soud z takového rozhodnutí vychází.



§ 23



Zjišťování a používání zahraničního práva



(1) Pokud z jiných ustanovení tohoto zákona nevyplývá něco jiného, je

třeba zahraničního práva, jehož se má použít podle ustanovení tohoto

zákona, používat i bez návrhu a tak, jak se ho používá na území, na

němž toto právo platí. Použije se těch jeho ustanovení, kterých by se

na území, na němž toto právo platí, pro rozhodnutí ve věci použilo, bez

ohledu na jejich systematické zařazení nebo jejich veřejnoprávní

povahu, pokud nejsou v rozporu s nutně použitelnými předpisy českého

práva.



(2) Pokud dále není stanoveno něco jiného, obsah zahraničního práva,

jehož se má použít podle ustanovení tohoto zákona, se zjišťuje bez

návrhu z úřední povinnosti. Soud nebo orgán veřejné moci, který

rozhoduje ve věcech upravených tímto zákonem, učiní k jeho zjištění

všechna potřebná opatření.



(3) Jestliže soudu nebo orgánu veřejné moci, který rozhoduje ve věcech

upravených tímto zákonem, není obsah zahraničního práva znám, může si k

jeho zjištění vyžádat také vyjádření Ministerstva spravedlnosti.



(4) Má-li se použít právního řádu státu, který má více právních oblastí

nebo různé úpravy pro určité skupiny osob, rozhodují o použití

příslušných právních předpisů právní předpisy tohoto státu.



(5) Jestliže se nepodaří v přiměřené době zahraniční právo zjistit nebo

je-li to nemožné, použije se české právo.



§ 24



Výjimečné a podpůrné určení rozhodného práva



(1) Právní řád, který by se měl použít podle ustanovení tohoto zákona,

je možné ve zcela výjimečných případech nepoužít, jestliže při

náležitém odůvodněném uvážení souhrnu všech okolností věci a zejména

důvodného očekávání účastníků ohledně použití jiného právního řádu by

se to jevilo nepřiměřené a odporující rozumnému a spravedlivému

uspořádání vztahu účastníků. Za těchto podmínek a nejsou-li dotčena

práva jiných osob, se použije právní řád, jehož použití odpovídá tomuto

uspořádání.



(2) Jestliže pro určitý poměr nebo otázku, které spadají do předmětu

úpravy tohoto zákona, nelze určit rozhodné právo podle jiných

ustanovení zákona, použije se pro ně právo, které je s nimi v nejužším

vztahu, ledaže pro ně strany zvolily nebo jinak označily použití

určitého práva.



§ 25



Nutně použitelná ustanovení jiného zahraničního práva



K návrhu účastníka se mohou použít ustanovení právního řádu jiného

státu, kterého se podle ustanovení tohoto zákona nemá použít, avšak

podle právního řádu, jehož jsou součástí, se jich má použít bez ohledu

na to, kterým právním řádem se řídí práva a povinnosti, o které jde.

Podmínkou pro použití je, že práva a povinnosti, o které jde, mají k

takovému jinému státu dostatečně významný vztah a je to spravedlivé

vzhledem k povaze těchto ustanovení, jejich účelu nebo k důsledkům, jež

by vyplynuly zejména pro účastníky z jejich použití nebo z jejich

nepoužití. Účastník, který se takových ustanovení dovolává, musí

prokázat platnost a obsah těchto ustanovení.



Právní postavení cizinců a zahraničních právnických osob v

soukromoprávních poměrech



§ 26



(1) Cizincem se rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České

republiky. Zahraniční právnickou osobou se rozumí právnická osoba se

sídlem mimo území České republiky.



(2) Cizinci a zahraniční právnické osoby mají v oblasti svých osobních

a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo jiným právním předpisem

není stanoveno něco jiného, stejná práva a stejné povinnosti jako

státní občané České republiky a české právnické osoby.



(3) V případě, že cizí stát nakládá se státními občany České republiky

a s českými právnickými osobami jinak než se svými občany a právnickými

osobami, může Ministerstvo zahraničních věcí v dohodě s příslušnými

orgány sdělením v úředním publikačním prostředku stanovit, že se

odstavec 2 nepoužije. To neplatí v případě, kdy se jedná o cizince a

zahraniční právnické osoby, kterým z práva Evropské unie vyplývají

stejná práva a stejné povinnosti jako státním občanům České republiky a

českým právnickým osobám, anebo by tím byla porušena základní lidská

práva cizince.



§ 27



Postavení cizinců a zahraničních právnických osob při podnikání v České

republice, v oblasti pracovního práva, v oblasti práva autorského a

práv průmyslových upravují jiné právní předpisy.



§ 28



Vícenásobná nebo neurčitá státní příslušnost



(1) Je-li někdo v rozhodné době státním občanem České republiky a

považuje-li ho za svého občana také jiný stát, je rozhodné státní

občanství České republiky.



(2) Je-li někdo v rozhodné době zároveň občanem několika cizích států,

rozhoduje státní příslušnost nabytá naposled, pokud vzhledem k životním

poměrům osoby nepřevažuje výrazně její poměr k jinému cizímu státu,

jehož je občanem; v takovém případě rozhoduje státní příslušnost tohoto

státu.



(3) Na toho, kdo v rozhodné době není občanem žádného státu nebo jehož

státní příslušnost nelze určit podle odstavce 2, se hledí, jako by byl

občanem toho státu, na jehož území má v rozhodné době obvyklý pobyt, a

nelze-li to zjistit, na jehož území se v rozhodné době zdržuje.

Nelze-li ani to zjistit, postupuje se pro účely tohoto zákona, jako by

šlo o státního občana České republiky.



(4) Je-li někdo žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, azylantem nebo

požívá doplňkové ochrany nebo je bezdomovcem podle jiného právního

předpisu nebo mezinárodní smlouvy, řídí se jeho osobní postavení podle

ustanovení mezinárodních smluv upravujících právní postavení uprchlíků

a právní postavení osob bez státní příslušnosti.



ČÁST ČTVRTÁ



USTANOVENÍ PRO JEDNOTLIVÉ DRUHY SOUKROMOPRÁVNÍCH POMĚRŮ



HLAVA I



ZPŮSOBILOST MÍT PRÁVA A POVINNOSTI A ZPŮSOBILOST K PRÁVNÍM JEDNÁNÍM



§ 29



Fyzické osoby



(1) Právní osobnost a svéprávnost se řídí, nestanoví- li se v tomto

zákoně něco jiného, právním řádem státu, v němž má osoba obvyklý pobyt.



(2) Nestanoví-li tento zákon něco jiného, stačí, jestliže fyzická osoba

činící právní jednání je k němu způsobilá podle právního řádu platného

v místě, v němž fyzická osoba právní jednání činí.



(3) Úprava jména fyzické osoby se řídí právním řádem státu, jehož je

občanem. Tato osoba se však může dovolat použití právního řádu státu,

na jehož území má obvyklý pobyt.



§ 30



Právnické osoby



(1) Právní osobnost právnické osoby a způsobilost jiné než fyzické

osoby se řídí právním řádem státu, podle něhož vznikla. Tímto právním

řádem se řídí i obchodní firma nebo název a vnitřní poměry takové

osoby, poměry mezi takovou osobou a jejími společníky nebo členy a

vzájemné poměry společníků nebo členů, ručení společníků nebo členů za

závazky takové osoby a kdo za osobu jako její orgán jedná, jakož i její

zánik.



(2) Pro vázanost takové osoby z běžných jednání stačí, je-li k nim

způsobilá podle právního řádu platného v místě, v němž bylo takové

jednání učiněno.



(3) Právnická osoba se sídlem v České republice může být založena pouze

podle českého právního řádu. Tím není dotčena možnost přemístit do

České republiky sídlo právnické osoby založené podle právního řádu

cizího státu, která má sídlo v zahraničí, jestliže to umožňují

mezinárodní smlouva, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo jiný

právní předpis.



Směnečná a šeková způsobilost



§ 31



(1) Způsobilost osoby zavazovat se směnečně nebo šekově se řídí právním

řádem státu, jehož je občanem. Prohlašuje-li toto právo za rozhodující

právo jiného státu, použije se práva tohoto jiného státu.



(2) Kdo není způsobilý se směnečně nebo šekově zavazovat podle právního

řádu uvedeného v odstavci 1, je přesto platně zavázán, podepíše-li se

na směnku nebo na šek ve státě, podle jehož práva by byl způsobilý se

směnečně nebo šekově zavazovat. To neplatí, jde-li o státního občana

České republiky nebo o osobu, která má obvyklý pobyt v České republice.



§ 32



Koho lze označit za šekovníka, se řídí právním řádem státu, v němž je

šek splatný. Je-li podle tohoto právního řádu šek neplatný vzhledem k

osobě šekovníkově, jsou přesto platné závazky z podpisů, které byly na

šek napsány ve státě, jehož právní řád nestanoví neplatnost z takového

důvodu.



Omezení svéprávnosti a věci opatrovnické



§ 33



(1) Ve věcech omezení svéprávnosti, jakož i ve věcech opatrovnických je

dána pravomoc českých soudů, jde-li o osoby s obvyklým pobytem v České

republice, nebo jde-li o státní občany České republiky, i když mají

obvyklý pobyt v cizině. Český soud nemusí řízení zahájit, stačí-li k

ochraně práv a zájmů státního občana České republiky opatření učiněná v

cizině.



(2) Není-li dána pravomoc českých soudů podle odstavce 1, omezí se

český soud na opatření nutná k ochraně osoby a jejího majetku a uvědomí

o tom orgán státu, ve kterém má osoba obvyklý pobyt. Kdyby příslušný

orgán cizího státu poměry osoby v přiměřené době neupravil, učiní tak

český soud.



(3) K uvědomění orgánů cizího státu podle odstavce 2 český soud

nepřistoupí, jde-li o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanty

a osoby požívající doplňkové ochrany podle jiného právního předpisu. V

takovém případě upraví poměry osoby český soud.



§ 34



Podmínky vzniku a zániku opatrovnictví a podmínky pro omezení a zbavení

svéprávnosti se řídí právním řádem státu, ve kterém má opatrovanec

obvyklý pobyt. Opatrovnická péče se týká zásadně opatrovance a jeho

majetku, nechť je tento majetek kdekoliv, pokud stát, v němž majetek

je, přiznává této opatrovnické péči účinnost.



§ 35



Povinnost přijmout a zastávat opatrovnictví se řídí právním řádem

státu, ve kterém má opatrovník obvyklý pobyt.



§ 36



Právní poměry mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem

státu, v němž má sídlo opatrovnický soud nebo orgán.



§ 37



Pokud z ustanovení § 34 až 36 nevyplývá něco jiného, činí český soud

opatření podle českého hmotného práva.



§ 38



Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech omezení a zbavení svéprávnosti a

ve věcech opatrovnictví cizince, která byla vydána soudy nebo orgány

státu, jehož je cizinec občanem (dále jen „domovský stát“), nebo státu,

v němž má cizinec obvyklý pobyt, se uznávají bez dalšího řízení.



Prohlášení za mrtvého nebo za nezvěstného



§ 39



(1) Prohlásit státního občana České republiky za mrtvého nebo za

nezvěstného přísluší výlučně českému soudu.



(2) Cizince může český soud prohlásit za mrtvého nebo za nezvěstného s

právními následky pro státní občany České republiky a také pro osoby s

obvyklým pobytem v České republice a pro majetek, který je v České

republice.



(3) Ve věcech prohlášení za mrtvého nebo za nezvěstného použije český

soud vždy českého hmotného práva.



§ 40



Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech prohlášení cizince za mrtvého nebo

za nezvěstného, která byla vydána soudy nebo úřady domovského státu

cizince nebo státu, v němž měl cizinec naposled obvyklý pobyt, se

uznávají bez dalšího řízení.



HLAVA II



PRÁVNÍ JEDNÁNÍ



§ 41



Existence a platnost právního jednání, jakož i následky jeho

neplatnosti se řídí týmž právním řádem jako právní poměr jím založený,

pokud není zákonem stanoveno nebo z povahy věci nevyplývá něco jiného.

Při určení tohoto právního řádu se postupuje, jako by právní jednání

bylo platné.



§ 42



(1) Smlouva a jiné právní jednání je platné co do formy, jestliže forma

vyhovuje právnímu řádu státu,



a) kterým se řídí smlouva nebo jiné právní jednání a právní poměr jimi

založený,



b) ve kterém byl některým jednajícím učiněn projev vůle,



c) ve kterém má některý jednající svůj obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo



d) ve kterém je nemovitá věc, které se právní jednání týká.



(2) Stanoví-li právní řád, kterým se řídí nebo má řídit právní poměr

právním jednáním založený, nebo právní řád státu, ve kterém je nemovitá

věc, které se právní jednání týká, zachování určité formy jako

nezbytnou podmínku platnosti, je nutné tuto formu zachovat.



§ 43



Forma směnečného a šekového prohlášení a protestu



(1) Forma směnečného prohlášení a forma šekového prohlášení se řídí

právním řádem státu, v němž bylo prohlášení učiněno. Pro formu šekového

prohlášení stačí zachovat formu, kterou stanoví právo platebního místa.



(2) Vadnost formy prvního směnečného prohlášení nebo prvního šekového

prohlášení nemá vliv na platnost pozdějšího směnečného prohlášení nebo

pozdějšího šekového prohlášení, jestliže směnečné prohlášení a šekové

prohlášení, které je podle odstavce 1 neplatné, se shoduje s právním

řádem státu, v němž bylo učiněno pozdější směnečné prohlášení nebo

pozdější šekové prohlášení.



(3) Směnečné prohlášení a šekové prohlášení státního občana České

republiky v cizině platí v České republice proti jiným státním občanům

České republiky, vyhovuje-li požadavkům českého právního řádu ohledně

formy.



(4) Forma protestu a lhůty k protestu, jakož i forma ostatních jednání,

jichž je zapotřebí k uplatnění a k zachování směnečných práv a šekových

práv, se řídí právním řádem státu, v němž je třeba učinit protest nebo

jiné jednání.



HLAVA III



ZASTOUPENÍ



§ 44



(1) Pro zastoupení ze zákona nebo zastoupení na základě rozhodnutí

soudu nebo jiného orgánu a jejich účinky se použije právního řádu,

jehož součástí je ustanovení upravující zastoupení na základě zákona,

nebo právního řádu státu, jehož soud nebo orgán učinil rozhodnutí, o

které se zastoupení opírá. U běžných jednání pro účinky těchto

zastoupení postačí, odpovídá-li to právnímu řádu platnému v místě, v

němž bylo takové jednání učiněno.



(2) Právní jednání učiněné zmocněncem má účinky pro zastoupeného,

jestliže to odpovídá právnímu řádu platnému v místě, ve kterém



a) zmocněnec jednání učinil,



b) zmocnitel má své sídlo nebo obvyklý pobyt,



c) zmocněnec má své sídlo nebo obvyklý pobyt, nebo



d) je nemovitá věc, jestliže se právní jednání týká této nemovité věci.



(3) Právní jednání učiněné zmocněncem má účinky pro zastoupeného také

tehdy, jestliže to odpovídá právnímu řádu, kterým se řídí nebo má řídit

právní poměr založený právním jednáním zmocněnce.



(4) Pro zachování formy plné moci postačí, vyhovuje-li forma některému

z právních řádů uvedených v odstavci 2 nebo 3 anebo právnímu řádu

platnému v místě, v němž byla plná moc vystavena.



(5) Právní poměr mezi zmocněncem a třetí osobou, vzniklý v důsledku

překročení zmocnění, a právní poměr mezi osobou jednající za jiného bez

zmocnění a třetí osobou se řídí právním řádem platným v místě, v němž

má zmocněnec nebo osoba jednající za jiného bez zmocnění své sídlo nebo

obvyklý pobyt. Třetí osoba se však může dovolat použití právního řádu

platného v místě, v němž k jednání zmocněnce nebo osoby jednající za

jiného bez zmocnění došlo.



§ 45



Prokura a pověření činností při provozování obchodního závodu



Účinky jednání na základě prokury pro zastoupeného se řídí právním

řádem státu, v němž má sídlo nebo obvyklý pobyt osoba, která prokuru

udělila; účinky jednání na základě pověření činností při provozování

obchodního závodu pro zastoupeného se řídí právním řádem státu, v němž

má zastoupený obchodní závod, pobočku nebo provozovnu, při jejichž

provozování dochází k činnosti pověřené osoby. Stačí však, nastanou-li

tyto účinky podle právního řádu platného v místě, v němž prokurista

nebo pověřená osoba právně jednali s třetí osobou, a týká-li se právní

jednání nemovité věci, také podle právního řádu platného v místě, v

němž je nemovitá věc.



HLAVA IV



PROMLČENÍ



§ 46



Promlčení se řídí týmž právním řádem jako právo, které je předmětem

promlčení.



HLAVA V



RODINNÉ PRÁVO



Díl 1



Poměry mezi manžely



§ 47



Pravomoc



(1) Nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis

Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k

řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu

manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem

České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý

pobyt.



(2) Jsou-li manželé cizinci a žalovaný nemá obvyklý pobyt v České

republice ani v jiném členském státě Evropské unie a ani není občanem

členského státu Evropské unie a nemá domicil ve Spojeném království

Velké Británie a Severního Irska nebo v Irsku, je pravomoc českých

soudů ve věcech uvedených v odstavci 1 dána, jestliže



a) oba manželé měli v České republice obvyklý pobyt a žalobce má ještě

obvyklý pobyt v České republice,



b) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a druhý manžel se

připojil k návrhu, nebo



c) žalobce má obvyklý pobyt v České republice a měl tento obvyklý pobyt

nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před podáním žaloby.



(3) Pro řízení o vyživovací povinnosti mezi manžely a mezi bývalými

manžely se pravomoc českých soudů určuje podle přímo použitelného

předpisu Evropské unie2).



Rozhodné právo



§ 48



(1) Způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho

platnosti se řídí právním řádem státu, jehož je tato osoba občanem.



(2) Forma uzavření manželství se řídí právním řádem platným v místě, v

němž se manželství uzavírá.



(3) Uzavření manželství na zastupitelském úřadu České republiky v

zahraničí se řídí českým právním řádem.



(4) Státní občan České republiky nemůže uzavřít manželství na

zastupitelském úřadu cizího státu v České republice.



§ 49



(1) Osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba

občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem

státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním

řádem.



(2) Vyživovací povinnost mezi manžely se řídí právním řádem určeným

podle mezinárodní smlouvy, jejíž použití stanoví přímo použitelný

předpis Evropské unie^2).



(3) Majetkové poměry manželů se řídí právním řádem státu, ve kterém

mají oba manželé obvyklý pobyt; jinak právním řádem státu, jehož jsou

oba manželé občany; jinak českým právním řádem.



(4) Smluvená úprava manželského majetkového práva se řídí právním

řádem, který byl v době sjednání úpravy rozhodný pro majetkové poměry

manželů. Jinak také pro smluvenou úpravu manželského majetkového práva

se manželé mohou dohodnout, že se jejich majetkové poměry budou řídit

buď právním řádem státu, jehož je jeden z manželů občanem, nebo v němž

má jeden z manželů obvyklý pobyt, nebo právním řádem státu, v němž je

nemovitá věc, pokud jde o tuto nemovitou věc, nebo českým právním

řádem. O dohodě musí být pořízen notářský zápis nebo obdobná listina,

jestliže se dohoda uzavírá v cizině.



§ 50



(1) Rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí

osobní poměry manželů v době zahájení řízení.



(2) Jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního

řádu, který rozvod manželství nedovoluje anebo jej připouští jen za

okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu,

jestliže alespoň jeden z manželů je státním občanem České republiky

nebo alespoň jeden z manželů má v České republice obvyklý pobyt.



(3) Při prohlášení manželství za neplatné nebo při určení, zda tu

manželství je či není, se způsobilost uzavřít manželství a forma jeho

uzavření posuzují podle právních řádů rozhodných pro ně v době uzavření

manželství.



(4) Vyživovací povinnost mezi bývalými manžely se řídí právním řádem

určeným podle mezinárodní smlouvy, jejíž použití stanoví přímo

použitelný předpis Evropské unie^2).



Uznání cizích rozhodnutí



§ 51



(1) Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech rozvodu manželství, zákonného

odloučení, prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu

manželství je či není, byl-li alespoň jedním z účastníků řízení státní

občan České republiky, se v České republice uznávají, nebrání-li tomu

ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) až e), jen na základě zvláštního

rozhodnutí.



(2) Vyslovit, že se uznává rozhodnutí ve věci uvedené v odstavci 1,

přísluší Nejvyššímu soudu. Návrh může podat vedle účastníků řízení

každý, kdo prokáže právní zájem. Nejvyšší státní zastupitelství může

vstoupit do zahájeného řízení. Nejvyšší soud rozhoduje rozsudkem,

jednání nemusí nařizovat.



(3) Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 lze uznat jen tehdy, jestliže byl

skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným

ustanovením českého právního řádu.



§ 52



Byli-li všichni účastníci řízení v rozhodné době občany státu, o jehož

rozhodnutí jde, mají pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech uvedených v §

51 v České republice bez dalšího řízení stejné právní účinky jako

pravomocná rozhodnutí českých soudů. To platí i o pravomocných

rozhodnutích v těchto věcech vydaných orgány jiných cizích států,

uznávají-li se taková rozhodnutí v domovských státech všech účastníků

řízení, kteří jsou cizinci.



Díl 2



Poměry mezi rodiči a dětmi a některé jiné poměry



§ 53



Pravomoc ve věcech určení a popření rodičovství



Žalobu na určení a popření rodičovství lze podat u obecného soudu

žalovaného v České republice; nemá-li zde žalovaný obecný soud, u

obecného soudu žalobce. Pravomoc českých soudů je dána i tehdy, nemá-li

ani žalobce v České republice obecný soud, ale jeden z rodičů nebo dítě

je státním občanem České republiky.



§ 54



Rozhodné právo ve věcech určení a popření rodičovství



(1) Určení a popření rodičovství se řídí právním řádem státu, jehož

příslušnost nabylo dítě narozením. Jestliže dítě získalo narozením více

než jednu státní příslušnost, rozhoduje se podle českého právního řádu.

Jestliže je to v zájmu dítěte, použije se právního řádu státu, v němž

měla matka dítěte obvyklý pobyt v době jeho početí.



(2) Má-li dítě v České republice obvyklý pobyt a je-li to v jeho zájmu,

použije se pro určení a popření rodičovství českého právního řádu.



(3) K platnosti určení rodičovství postačí, stane-li se podle právního

řádu státu, v němž došlo k prohlášení o uznání rodičovství. Jestliže v

cizím státě došlo v soudním řízení, nebo mimosoudně, v souladu s tamním

právním řádem k popření rodičovství a k určení rodičovství jiné osoby,

postačí to k platnosti určení rodičovství této osoby.



§ 55



Uznání cizích rozhodnutí ve věcech určení a popření rodičovství



(1) Pro uznání pravomocných cizích rozhodnutí ve věcech určení a

popření rodičovství, jestliže byl alespoň jeden z účastníků řízení

státní občan České republiky, se použije ustanovení § 51 obdobně.



(2) Jestliže byli všichni účastníci řízení v rozhodné době občany

státu, o jehož pravomocné rozhodnutí jde, nebo uznává-li se takové

rozhodnutí orgánů jiných cizích států v domovských státech všech

účastníků řízení, kteří jsou cizinci, použije se pro uznání

pravomocných cizích rozhodnutí ve věcech určení a popření rodičovství

ustanovení § 52 obdobně.



§ 56



Pravomoc ve věcech výživy, výchovy a péče o nezletilé



(1) Pokud pravomoc ve věcech vyživovacích povinností a ve věcech

rodičovské zodpovědnosti není upravena přímo použitelnými předpisy

Evropské unie, je ve věcech výživy, výchovy a dalších věcech péče o

nezletilé včetně opatření k ochraně jejich osoby a majetku dána

pravomoc českých soudů, jestliže nezletilý má obvyklý pobyt v České

republice, nebo jestliže je státním občanem České republiky, i když má

obvyklý pobyt v cizině. Český soud nemusí řízení zahájit, stačí- -li k

ochraně práv a zájmů státního občana České republiky opatření učiněná v

cizině.



(2) Český zastupitelský úřad může převzít péči nad nezletilým státním

občanem České republiky, který má obvyklý pobyt v cizině a ke kterému

nikdo nevykonává rodičovská práva a povinnosti, a to v rozsahu

pravomoci soudu, uznává-li takovou pravomoc stát, v němž má nezletilý

obvyklý pobyt. O převzetí péče uvědomí zastupitelský úřad neprodleně

Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí.



(3) Pravomoc českých soudů je dána také pro řízení o výživném, v němž

se navrhuje proti oprávněnému s obvyklým pobytem v cizině zrušení nebo

změna rozhodnutí českého soudu.



(4) Českým soudům přísluší na návrh povinného s obvyklým pobytem v

České republice rozhodovat o změně nebo zrušení vyživovací povinnosti

uložené rozhodnutím orgánu cizího státu, jestliže oprávněný nemá

obvyklý pobyt ve státě, jehož orgán rozhodnutí vydal.



(5) Jestliže se koná řízení o rozvodu manželství rodičů nezletilého

cizince, který nemá obvyklý pobyt v České republice, avšak zdržuje se v

ní, přísluší českým soudům upravit práva a povinnosti rodičů k

nezletilému pro dobu po rozvodu, pokud se nezletilý bude zdržovat na

území České republiky a pokud orgány příslušného cizího státu neučiní

jiné opatření.



§ 57



Rozhodné právo ve věcech výživy, výchovy a péče o nezletilé a pro

některé jiné poměry



(1) Poměry mezi rodiči a dětmi ve věcech výživy se řídí právním řádem

určeným podle mezinárodní smlouvy, jejíž použití stanoví přímo

použitelný předpis Evropské unie^2). Stejně se určuje rozhodné právo ve

věcech práva na výživu oprávněných osob z jiných poměrů.



(2) V ostatních věcech rodičovských práv a povinností a opatření k

ochraně osoby nebo jmění dítěte se rozhodné právo určí podle

mezinárodní smlouvy^3).



§ 58



Uznání cizích rozhodnutí ve věcech nezletilých



Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech výchovy, výživy a péče o nezletilé

a v jiných věcech, které se jich týkají, vydaná ve státě, jehož občanem

je dítě cizí státní příslušnosti nebo v němž má takové dítě obvyklý

pobyt a všichni účastníci jsou cizinci, se uznávají bez dalšího řízení.

Jestliže se jimi ukládá majetkové plnění, může být takové rozhodnutí

uznáno a vykonáno, jestliže tomu nebrání překážky stanovené v § 15

odst. 1 písm. b) až e).



Díl 3



Práva neprovdané matky



§ 59



(1) Nároky matky dítěte vůči jeho otci, za něhož není provdána, se řídí

právním řádem státu, v němž má matka v době narození dítěte obvyklý

pobyt. Matka se může dovolat použití právního řádu státu, jehož je

občankou v době narození dítěte. Nároky neprovdané těhotné ženy se řídí

právním řádem státu, ve kterém má v době podání návrhu obvyklý pobyt,

ledaže se dovolá použití právního řádu státu, jehož je v době podání

návrhu občankou.



(2) Jestliže matka dítěte, která je cizinkou, má v době narození dítěte

obvyklý pobyt v České republice a otec dítěte je státním občanem České

republiky, řídí se práva matky dítěte českým právním řádem.



Díl 4



Osvojení



§ 60



Pravomoc



(1) Rozhodovat ve věcech osvojení přísluší českým soudům, je-li

osvojitel státním občanem České republiky. Jsou-li osvojitelé manželé,

postačí, je-li státním občanem České republiky jeden z nich.



(2) Není-li osvojitel nebo ani jeden z manželů státním občanem České

republiky, je pravomoc českých soudů dána,



a) má-li zde osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů pobyt

a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovském státě osvojitele nebo

v domovských státech obou osvojujících manželů, nebo



b) má-li osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů v České

republice obvyklý pobyt.



(3) Jestliže je nezletilý, o jehož osvojení jde, státním občanem České

republiky a má na území České republiky obvyklý pobyt, přísluší

rozhodovat o jeho osvojení výlučně českým soudům.



Rozhodné právo



§ 61



(1) K osvojení je třeba splnit podmínky stanovené právním řádem státu,

jehož občanem je osvojenec, i státu, jehož občanem je osvojitel.



(2) Mají-li osvojující manželé různou státní příslušnost, musí být

splněny podmínky právních řádů obou manželů určených podle jejich

státní příslušnosti a právního řádu státu, jehož občanem je osvojenec.



(3) Jestliže by bylo třeba podle ustanovení odstavců 1 a 2 použít

zahraničního právního řádu, který osvojení nedovoluje nebo je připouští

jen za okolností mimořádně tíživých, použije se českého právního řádu,

jestliže osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů nebo

osvojenec mají v České republice obvyklý pobyt.



§ 62



(1) Účinky osvojení se řídí právním řádem státu, jehož jsou občany

všichni účastníci v době osvojení, jinak právním řádem státu, v němž

mají v době osvojení všichni účastníci obvyklý pobyt, jinak právním

řádem státu, jehož občanem je osvojenec.



(2) Pro poměry mezi osvojencem a osvojitelem, popřípadě osvojiteli ve

věcech rodičovských práv a povinností, výchovy a výživy se použije

právního řádu určeného podle ustanovení § 57 obdobně.



Uznání cizích rozhodnutí



§ 63



(1) Jestliže v době osvojení byl osvojitel, některý z osvojitelů nebo

osvojenec státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí

o osvojení v České republice, jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku

a nebrání tomu výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo

přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva. Pro řízení o

uznání platí ustanovení § 16 odst. 2.



(2) Byli-li všichni účastníci řízení v rozhodné době cizinci, uznávají

se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice bez dalšího řízení,

jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku a uznávají-li se taková

rozhodnutí v domovských státech všech účastníků.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí pro osvojení v cizině, která

se uskutečnila jinak než rozhodnutím, přiměřeně.



Díl 5



Poručenství a opatrovnictví nad nezletilými



§ 64



Pravomoc



(1) Pro pravomoc českých soudů ve věcech poručenství a opatrovnictví

nad nezletilými platí ustanovení § 56 odst. 1 obdobně.



(2) Není-li dána pravomoc českých soudů v těchto věcech podle odstavce

1, postupuje český soud podle ustanovení § 33 odst. 2 a 3 obdobně.



§ 65



Rozhodné právo



(1) Pro poručenství a opatrovnictví nad nezletilými se použije právního

řádu státu, jehož soud nebo úřad o něm rozhoduje. Pokud to však ochrana

osoby nebo majetku nezletilého vyžaduje, lze výjimečně použít nebo

přihlédnout k právnímu řádu jiného státu, k němuž má daná situace

podstatný vztah.



(2) Změní-li se obvyklý pobyt nezletilého a nezletilý bude mít obvyklý

pobyt v jiném státě, řídí se od doby této změny právním řádem tohoto

jiného státu podmínky pro poručenství a opatrovnictví zřízené ve státě,

v kterém nezletilý měl dříve obvyklý pobyt.



(3) K zpětnému ani k dalšímu odkazu se při používání odstavců 1 a 2

nepřihlíží.



(4) Ustanovení § 35 a 36 se použijí obdobně.



§ 66



Uznání cizích rozhodnutí



Pro uznání pravomocných cizích rozhodnutí ve věcech poručenství a

opatrovnictví nad nezletilými se použije ustanovení § 38 obdobně.



HLAVA VI



REGISTROVANÉ PARTNERSTVÍ A OBDOBNÉ POMĚRY



§ 67



(1) Českým soudům přísluší rozhodovat o zrušení, neplatnosti a

neexistenci registrovaného partnerství nebo obdobného poměru, jestliže

registrované partnerství bylo uzavřeno v České republice nebo alespoň

jeden z partnerů je státním občanem České republiky a má obvyklý pobyt

v České republice.



(2) Registrované partnerství a obdobné poměry a jejich účinky,

způsobilost k jejich uzavření, způsob uzavření a jejich zrušení,

neplatnost a neexistence se řídí právním řádem státu, v němž se

registrované partnerství nebo obdobný poměr uzavírá nebo uzavřelo.

Stejný právní řád se použije i pro úpravu osobních a majetkových poměrů

partnerů.



(3) Cizí rozhodnutí o zrušení, neplatnosti a neexistenci registrovaného

partnerství nebo obdobného poměru vydaná ve státě, v němž bylo

registrované partnerství nebo obdobný poměr uzavřeny, nebo která se v

něm uznávají, se uznávají bez dalšího řízení.



HLAVA VII



VĚCNÁ PRÁVA



§ 68



Pravomoc pro práva k nemovitým věcem



Rozhodovat o právech k nemovitým věcem, které jsou na území České

republiky, přísluší výlučně českým soudům nebo jiným příslušným českým

orgánům veřejné moci.



Rozhodné právo



§ 69



(1) Věcná práva k nemovitým věcem i k hmotným věcem movitým se řídí,

pokud v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech není stanoveno

něco jiného, právním řádem místa, v němž věc je. Podle tohoto právního

řádu se rovněž určuje, zda věc je nemovitá nebo movitá.



(2) Věcná práva k plavidlům a letadlům, která se zapisují do veřejného

rejstříku, jejich vznik a zánik se řídí právním řádem státu, v jehož

působnosti je tento rejstřík veden.



§ 70



(1) Vznik a zánik věcných práv k hmotným věcem movitým se řídí právním

řádem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá

vznik nebo zánik tohoto práva.



(2) Vznik a zánik vlastnického práva k hmotným věcem movitým, které se

převádějí na základě smlouvy, se řídí právním řádem, kterým se řídí

smlouva, která je základem pro vznik nebo zánik vlastnického práva.



(3) Jestliže právní jednání, které má být základem pro vznik a zánik

věcných práv k hmotným věcem movitým, bylo učiněno po započetí přepravy

takové věci po dobu trvání přepravy, řídí se tento vznik a zánik

právním řádem místa, odkud byla věc odeslána. Jestliže se však vznik a

zánik věcných práv k těmto věcem uskutečňuje nakládáním s cenným

papírem, který je nutno předložit za účelem vydání věci a nakládání s

ní, použije se právního řádu místa, v němž je cenný papír v době

nakládání s ním.



§ 71



Ustanovení o zápisech do veřejných knih a podobných seznamů platná v

místě, kde je nemovitá věc nebo věc movitá, se použijí i tehdy, pokud

se právní důvod vzniku, zániku, omezení nebo převodu zapisovaného práva

posuzuje podle jiného právního řádu.



§ 72



Vydržení se řídí právním řádem platným v místě, kde byla věc na počátku

běhu vydržecí doby. Vydržitel se však může dovolat právního řádu státu,

na jehož území se vydržení vykonalo, jestliže od doby, kdy se věc

dostala do tohoto státu, jsou podle právního řádu tohoto státu splněny

všechny podmínky vydržení.



§ 73



Svěřenský fond nebo obdobné zařízení



(1) Svěřenský fond nebo obdobné zařízení (dále jen „fond“) se řídí

právem určeným zakladatelem, pokud určené právo fond upravuje nebo

jinak lze ustanovení tohoto práva pro něj použít.



(2) Není-li určeno právo podle odstavce 1 nebo nelze-li je použít, řídí

se fond právem státu, s nímž nejúžeji souvisí. Při určení tohoto práva

je třeba přihlédnout zejména k



a) místu, z něhož je fond spravován,



b) místu, v němž je převážně umístěn majetek jej vytvářející,



c) místu sídla nebo obvyklého pobytu svěřenského správce,



d) účelům sledovaným vytvořením fondu a místům, kde těchto účelů má být

dosaženo.



(3) Je-li možné určitý prvek fondu oddělit od ostatních, může být

rozhodné právo určeno pro něj samostatně.



(4) Fond zřízený v zahraničí se uznává i v oblasti českého práva,

vykazuje-li základní znaky požadované pro něj českým právem.



HLAVA VIII



DĚDICKÉ PRÁVO



Pravomoc



§ 74



(1) Pravomoc českých soudů k projednání dědictví je dána, měl-li

zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České republice.



(2) Jde-li o nemovitou věc, která je na území České republiky, je

pravomoc českých soudů k projednání dědictví dána výlučně.



(3) Neměl-li zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České

republice, český soud projedná dědictví, které je v České republice,

tehdy, jestliže stát, jehož orgán je pravomocný k projednání takového

dědictví, ani nevydává dědictví zůstavitelů s obvyklým pobytem v České

republice k projednání českým soudům, ani nepřiznává jejich rozhodnutím

právní účinky, anebo odmítne-li cizí stát zabývat se dědictvím, nebo se

nevyjádří. Českým soudům přísluší vždy rozhodovat o dědictví, které na

území České republiky zanechal státní občan České republiky, který měl

obvyklý pobyt v cizině, jestliže o to požádá i jen některý z dědiců,

který má obvyklý pobyt v České republice.



(4) V případech neuvedených v odstavcích 1 až 3 se český soud omezí na

potřebná opatření k zajištění majetku po zůstaviteli.



(5) V případech podle odstavce 4 soud vydá účastníkům na jejich žádost

potvrzení o tom, že projednání dědictví nenáleží do pravomoci českých

soudů; před jeho vydáním, je-li to důvodné, provede předběžné šetření.

Má-li být vydán majetek do ciziny, vyrozumí o tom tuzemské dědice a

věřitele oznámením, které vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce soudu;

známým účastníkům se toto oznámení doručí.



(6) Ustanovení odstavců 4 a 5 se nepoužije, má-li být majetek nepatrné

hodnoty vydán vypraviteli pohřbu nebo určité osobě ve shodě s rozhodným

právem.



§ 75



Jde-li o majetek, který je v cizině, projedná český soud dědictví jen

tehdy, jestliže cizí stát vydává takový majetek k projednání českým

soudům, nebo přiznává právní účinky rozhodnutím českých soudů v těchto

věcech.



Rozhodné právo



§ 76



Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, ve kterém měl

zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti. Jestliže zůstavitel byl státním

občanem České republiky a alespoň jeden z dědiců má v České republice

obvyklý pobyt, použije se český právní řád.



§ 77



(1) Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a

jejího projevu, se řídí právním řádem státu, jehož občanem je

zůstavitel v době projevu vůle nebo ve kterém má v té době obvyklý

pobyt. Stejně určený právní řád je rozhodný pro způsobilost pořídit a

zrušit jiné druhy pořízení pro případ smrti a i pro určení, které další

druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.



(2) Závěť je platná co do formy, jestliže forma vyhovuje právnímu řádu

státu,



a) jehož občanem byl zůstavitel v době projevu vůle nebo v době svého

úmrtí,



b) na jehož území byla závěť pořízena,



c) ve kterém měl zůstavitel v době projevu vůle nebo v době svého úmrtí

obvyklý pobyt,



d) kterého se má použít pro právní poměry dědické, nebo by se ho pro ně

mělo použít v době pořízení závěti, nebo



e) ve kterém je nemovitá věc, pokud jde o tuto nemovitou věc.

To platí i o formě zrušení závěti.



(3) Ustanovení odstavce 2 se použije i pro formu dědické smlouvy a

jiných pořízení pro případ smrti obdobně s tím, že zůstavitelem se

rozumí některá ze stran dědické smlouvy. To platí i o formě zrušení

dědické smlouvy a jiných pořízení pro případ smrti.



(4) Zůstavitel může v závěti stanovit, že se namísto jinak rozhodného

práva budou právní poměry dědické řídit právním řádem státu, v němž má

zůstavitel v době pořízení závěti obvyklý pobyt, a to i pro nemovité

dědictví, nebo může stanovit, že právní poměry dědické, a to i pro

nemovité dědictví, se budou řídit právním řádem státu, jehož občanem je

v době pořízení závěti.



(5) Smluvní strany dědické smlouvy mohou zvolit pro právní poměry

dědické některý z právních řádů uvedených v odstavci 4 s tím, že

zůstavitelem se rozumí některá ze stran dědické smlouvy. To platí i pro

jiná pořízení pro případ smrti přiměřeně.



§ 78



Zůstavitelovy věci a práva umístěná na území České republiky připadnou

České republice, jestliže není žádný dědic; rozhodnutí o tom přísluší

do pravomoci českých soudů. Za dědice se nepovažuje stát nebo jiný

územní útvar nebo pro tyto případy existující instituce, ledaže by byly

dědicem ustanoveným v závěti.



Uznání cizích rozhodnutí



§ 79



Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech dědických, která byla vydána ve

státě, v němž měl zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt nebo jehož

byl státním občanem, a jde o stát, který vydává dědictví zůstavitelů s

obvyklým pobytem v České republice k projednání českým soudům nebo

přiznává právní účinky jejich rozhodnutím v těchto věcech, se uznávají

bez dalšího řízení, jestliže tomu nebrání pravomoc českých soudů. Nelze

uznat cizí rozhodnutí, které by bylo v rozporu s ustanovením § 78.



HLAVA IX



PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ



§ 80



Práva duševního vlastnictví se řídí právním řádem státu, který tato

práva přiznává a poskytuje jim ochranu.



HLAVA X



CENNÉ PAPÍRY, INVESTIČNÍ NÁSTROJE A JINÉ LISTINY



§ 81



Pravomoc ve věcech umoření listin



Českému soudu přísluší prohlásit za umořené listiny vydané v cizině jen

tehdy, může-li mít jejich umoření podle povahy věci právní následky v

České republice.



Rozhodné právo ve věcech cenných papírů a investičních nástrojů



§ 82



Zda je cenný papír platně vydán, zda jsou s ním spojena práva takovým

způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze po dobu jeho platnosti

bez cenného papíru uplatnit, a jaká práva a jaké právní účinky jsou s

ním spojeny, se řídí podle povahy cenného papíru



a) právem, kterým se řídí právní způsobilost a vnitřní poměry právnické

osoby, která cenný papír vydala,



b) právem, kterým se řídí právní poměr, jehož úprava vydání cenného

papíru zakládá,



c) právem platným v místě, v němž byl cenný papír vydán,



d) právem státu, v němž má sídlo nebo obvyklý pobyt osoba, která cenný

papír vydává, neodpovídá-li povaze cenného papíru použití jiného práva,

nebo



e) právem, které je v cenném papíru určeno, jestliže to povaha cenného

papíru připouští.



§ 83



(1) Pokud ze zákona nevyplývá něco jiného, právo k cennému papíru se

řídí právním řádem platným v místě, v němž je cenný papír, a převod

práva k cennému papíru se řídí právním řádem platným v místě, v němž je

cenný papír v době nakládání s ním.



(2) Zástavní právo k cennému papíru se řídí právem platným v místě

obvyklého pobytu nebo sídla zástavního věřitele v rozhodné době,

nezvolí-li strany právo jiné; zpětný a další odkaz jsou vyloučeny.

Jde-li o cenný papír, který je nutno předložit za účelem vydání věci a

nakládání s ní, použije se práva platného v místě, v němž je cenný

papír v rozhodné době.



(3) Bez ohledu na odstavce 1 a 2 nakládání se zaknihovaným nebo

imobilizovaným cenným papírem nebo jiným cenným papírem zapsaným v

evidenci, nebo nakládání s právem zapsaným v evidenci, které se chová

jako zaknihovaný cenný papír, se řídí právem státu, v němž je vedena

evidence, ve které se provádí zápis; zpětný a další odkaz jsou

vyloučeny. Volba práva je přípustná, jen jde-li o právo státu, v němž

má osoba vedoucí evidenci k okamžiku volby práva sídlo nebo pobočku, a

vedení evidence patří mezi obvyklé činnosti této osoby.



(4) Jsou-li určeny investiční nástroje, včetně práv s nimi spojených, k

zajištění práv



a) účastníka nebo provozovatele platebního systému s neodvolatelností

zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností

zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo

zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,

jestliže tato práva vznikla z jeho účasti v systému nebo provozování

systému, nebo



b) centrální banky některého z členských států Evropské unie nebo států

tvořících Evropský hospodářský prostor nebo Evropské centrální banky,

řídí se práva těchto osob nebo osob jednajících na jejich účet ze

zajištění právním řádem státu, v němž je vedena evidence investičních

nástrojů, v níž se provádí zápis zakládající právní účinky z těchto

jednání.



(5) Jsou-li jako předmět finančního zajištění poskytnuty investiční

cenné papíry, cenné papíry kolektivního investování nebo nástroje

peněžního trhu, k nimž se vlastnické nebo jiné věcné právo dokládá

zápisem do evidence, anebo jsou-li jako předmět finančního zajištění

poskytnuta práva vyplývající ze zápisu investičního cenného papíru,

cenného papíru kolektivního investování nebo nástroje peněžního trhu do

evidence, která umožňují oprávněnému s takovým cenným papírem nebo

nástrojem přímo nebo nepřímo nakládat alespoň obdobným způsobem jako

oprávněný držitel, řídí se právním řádem státu, v němž je vedena tato

evidence,



a) právní povaha předmětu finančního zajištění a věcněprávní účinky

tohoto finančního zajištění,



b) podmínky vyžadované pro vznik finančního zajištění, pro poskytnutí

takového předmětu finančního zajištění, jakož i další podmínky pro to,

aby finanční zajištění nabylo účinků vůči třetím osobám,



c) pořadí vlastnických nebo jiných práv k předmětu finančního zajištění

vyplývajících z jejich zápisu do evidence a podmínky nabytí od osoby,

která není vlastníkem,



d) podmínky a způsob uspokojení z předmětu finančního zajištění,

nastane-li rozhodná skutečnost^4).



(6) Českým právním řádem se řídí nabídka převzetí určená vlastníkům

účastnických cenných papírů vydaných akciovou společností se sídlem v

České republice, jejíž účastnické cenné papíry jsou přijaty k

obchodování na regulovaném trhu v České republice, a právní otázky

spojené s nabídkou převzetí s mezinárodním prvkem.



(7) Volba jiného práva v případech uvedených v odstavci 4 a volba

jiného práva a zpětný a další odkaz v případech uvedených v odstavci 5

jsou vyloučeny.



(8) Rozhodné právo pro existenci a přechod zástavního práva k podílům a

cenným papírům vydaným kteroukoliv z právnických osob zúčastněných na

přeshraniční přeměně se určuje podle jiného právního předpisu.



HLAVA XI



ZÁVAZKOVÁ PRÁVA



Díl 1



Základní ustanovení



§ 84



Ustanovení této hlavy se použijí v návaznosti na přímo použitelné

předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy^5). Úprava v této hlavě se

omezuje na otázky, které nespadají do rozsahu působnosti těchto

předpisů a smluv, ledaže tyto předpisy a smlouvy připouštějí úpravu v

tomto zákoně.



Díl 2



Procesní ustanovení



§ 85



Pravomoc



Pravomoc českých soudů ve věcech závazkových a jiných majetkových práv

může být založena také ujednáním stran v písemné formě. Věcnou

příslušnost českých soudů nelze však takovým ujednáním měnit.



§ 86



Sjednání příslušnosti zahraničního soudu



(1) Ujednáním stran v písemné formě může být ve věcech závazkových práv

a v jiných majetkových právech sjednána i příslušnost zahraničního

soudu. Ve věcech pojištění a spotřebitelských smluv je takové ujednání

přípustné jen po vzniku sporu nebo jestliže umožňuje pouze

pojistníkovi, pojištěnému, jiné oprávněné osobě, poškozenému nebo

spotřebiteli zahájit řízení u soudu jiného státu.



(2) Jestliže byla sjednána příslušnost zahraničního soudu podle

odstavce 1, je tím vyloučena pravomoc českých soudů; český soud však

věc projedná, jestliže



a) účastníci shodně prohlásí, že na ujednání netrvají,



b) rozhodnutí vydané v cizině by nemohlo být uznáno v České republice,



c) zahraniční soud odmítl se věcí zabývat, nebo



d) ujednání o příslušnosti zahraničního soudu je v rozporu s veřejným

pořádkem.



Díl 3



Smlouvy



§ 87



(1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí,

pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být

vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení

smlouvy nebo z okolností případu.



(2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s

územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel

zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení

probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak

se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie.



(3) Pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník

obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou

smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo

použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve

kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo.



(4) V případě smlouvy, ve které se za úplatu sjednává užívání jednoho

nebo více ubytovacích zařízení na více než jeden časový úsek, je-li

smlouva sjednána na dobu delší než jeden rok (dále jen „dočasné užívání

ubytovacího zařízení“), výhoda spojená s ubytováním, je-li smlouva

sjednána na dobu delší než jeden rok (dále jen „dlouhodobý rekreační

produkt“), pomoc při úplatném převodu dočasného užívání ubytovacího

zařízení nebo dlouhodobého rekreačního produktu nebo účast ve výměnném

systému, který umožňuje spotřebitelům vzájemně převést právo užívat

ubytovací zařízení nebo jiné služby spojené s dočasným užíváním

ubytovacího zařízení podle jiného právního předpisu, je-li rozhodné

právo jiné právo než členského státu Evropské unie, nesmí být

spotřebitel zbaven ochrany podle práva, jestliže řízení probíhá v České

republice, a pokud



a) kterákoli z dotčených nemovitostí je na území členského státu

Evropské unie, nebo



b) podnikatel v souvislosti s dotčenou nemovitostí vykonává svou

činnost na území členského státu Evropské unie nebo výkon jeho činnosti

na území členského státu Evropské unie jakkoli směřuje.



Díl 4



Pracovní právo



§ 88



Pravomoc



(1) Pravomoc českých soudů ve věcech pracovních může být založena také

ujednáním stran v písemné formě. Věcnou příslušnost českých soudů nelze

však takovým ujednáním měnit.



(2) Pokud by jinak byla dána pravomoc českých soudů, lze sjednat

písemně příslušnost zahraničního soudu jen po vzniku sporu nebo

jestliže ujednání umožňuje pouze zaměstnanci zahájit řízení u soudu

jiného státu. Ustanovení § 86 odst. 2 se použije obdobně.



§ 89



Rozhodné právo pro některé pracovní poměry



Pracovní poměr založený jinak než smlouvou se řídí právním řádem státu,

podle kterého byl pracovní poměr založen.



Díl 5



Jednostranná právní jednání



§ 90



Právní poměry vzniklé z jednostranných právních jednání se řídí právním

řádem státu, v němž má ten, kdo učinil jednostranné právní jednání,

svůj obvyklý pobyt nebo sídlo v době, kdy právní jednání učinil, ledaže

zvolil použití jiného právního řádu.



Díl 6



Zajištění závazku, následky porušení a změny závazku



§ 91



(1) Zajištění závazku se řídí stejným právním řádem jako zajištěný

závazek, ledaže jde o věcné právo nebo ze zákona nebo z povahy věci

vyplývá něco jiného nebo strany nebo strana, která poskytla zajištění

jednostranným projevem vůle, zvolí použití jiného práva. Zástavní právo

k pohledávkám a jiným právům se řídí stejným právem jako pohledávka

nebo jiné právo, k nimž zástavní právo vzniklo, ledaže strany zvolí

použití jiného práva. Volbou nebo změnou rozhodného práva nejsou

dotčena práva třetích osob. Proti dlužníkovi lze uplatňovat jen ta

práva, která vyplývají z právního řádu, kterým se řídí jeho zajištěný

závazek.



(2) Stejným právním řádem, kterým se řídí závazek, se řídí i následky

jeho porušení.



(3) Přechod práv a závazků ze zákona se řídí právním řádem rozhodným

pro případy, jejichž právní úprava tento přechod stanoví, pokud z

povahy věci nevyplývá něco jiného. Právo a závazek samotné se i nadále

řídí právním řádem, kterým se do přechodu řídily.



Díl 7



Započtení



§ 92



Započtení se řídí týmž právním řádem jako pohledávka, proti které

započtení směřuje. Strany mohou dohodou zvolit použití jiného právního

řádu.



Díl 8



Poměry směnečného a šekového práva



§ 93



(1) Účinky závazných prohlášení příjemce cizí směnky a výstavce vlastní

směnky se řídí právem platebního místa.



(2) Účinky ostatních směnečných prohlášení se řídí právem státu, v němž

byla učiněna.



§ 94



Lhůty k výkonu postihových práv se řídí pro všechny osoby směnečně

zavázané právem místa, kde byla směnka vystavena.



§ 95



Právem místa vystavení směnky se řídí, zda majitel cizí směnky nabývá

pohledávky, jež je podkladem jejího vystavení.



§ 96



Právem platebního místa se řídí, zda lze omezit přijetí cizí směnky na

část směnečné sumy a zda majitel je povinen přijmout částečné placení.

Stejná zásada platí pro zaplacení vlastní směnky.



§ 97



Právem platebního místa se řídí opatření, jež je nutno učinit, byla-li

směnka ztracena nebo odcizena.



§ 98



Účinky šekových prohlášení se řídí právem státu, v němž byla učiněna.



§ 99



Lhůty k výkonu postihových práv se řídí pro všechny osoby šekově

zavázané právem místa, kde byl šek vystaven.



§ 100



Právem státu, v němž je šek splatný, se řídí



a) zda šek musí být splatný na viděnou nebo zda může být vystaven na

určitý čas po viděné, a jaké účinky nastávají, je-li v šeku uveden

pozdější den než skutečný den vystavení,



b) lhůta k předložení,



c) zda lze šek přijmout, ověřit, potvrdit nebo vidovat, a jaké účinky

mají tyto doložky,



d) zda majitel může žádat částečné zaplacení a zda je musí přijmout,



e) zda lze šek křižovat nebo opatřit doložkou „jen k zúčtování“ nebo

doložkou stejného významu, a jaké účinky má křižování nebo zúčtovací

doložka nebo doložka stejného významu,



f) zda majiteli příslušejí zvláštní práva ke krytí, a jaký je obsah

těchto práv,



g) zda výstavce může šek odvolat nebo vznést odpor proti zaplacení

šeku,



h) opatření, jež je nutno učinit, ztratil-li se šek nebo byl-li

odcizen,



i) zda je k zachování postihových práv proti indosantům, výstavci a

jiným osobám šekově zavázaným třeba protestu nebo zjištění stejného

významu.



Díl 9



Některé mimosmluvní závazkové poměry



§ 101



Mimosmluvní závazkové poměry vznikající z narušení soukromí a

osobnostních práv včetně pomluvy se řídí právem státu, ve kterém k

narušení došlo. Postižená osoba může však zvolit použití práva státu,

ve kterém



a) má postižená osoba obvyklý pobyt nebo sídlo,



b) má původce narušení obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo



c) se dostavil výsledek narušujícího jednání, pokud to původce narušení

mohl předvídat.



ČÁST PÁTÁ



PRÁVNÍ POMOC VE STYKU S CIZINOU



§ 102



Pokud není stanoveno něco jiného, stýkají se soudy s cizími orgány

prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti.



§ 103



České soudy poskytují na dožádání cizím soudům nebo úřadům právní pomoc

za podmínky vzájemnosti. Právní pomoc lze odepřít,



a) nespadá-li provedení dožadovaného úkonu do příslušnosti dožádaného

českého soudu; náleží-li však jeho provedení do příslušnosti jiného

soudu nebo do pravomoci jiných českých orgánů veřejné moci, bude

dožádání postoupeno k vyřízení soudu nebo jinému orgánu veřejné moci k

tomu povolanému, nebo



b) žádá-li se o provedení úkonu, který odporuje veřejnému pořádku.



§ 104



(1) Žádaná právní pomoc se poskytuje podle českých právních předpisů;

na žádost cizího orgánu lze postupovat podle cizího procesního

předpisu, neodporuje-li žádaný postup veřejnému pořádku.



(2) Žádá-li o to cizí orgán, lze svědky, znalce a účastníky řízení

vyslechnout i přísežně. To platí i tehdy, je-li třeba v cizině

předložit přísežné prohlášení o skutečnostech rozhodných pro uplatnění

nebo zachování nároků.



(3) Přísaha pro svědky a účastníky řízení zní: „Přísahám na svou čest,

že o všem, nač budu soudem tázán, vypovím úplnou a čistou pravdu a nic

nezamlčím.“.



(4) Přísaha pro znalce zní: „Přísahám na svou čest, že posudek podám

podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“.



(5) Jde-li o přísahu následnou, znění přísahy se odpovídajícím způsobem

pozmění.



§ 105



Není-li cizozemská písemnost opatřena ověřeným překladem do českého

jazyka, doručí se příjemci, je-li ochoten ji přijmout; příjemce je

třeba poučit, že si musí být vědom právních následků, jaké mohou v

cizině nastat, odmítne-li písemnost přijmout.



§ 106



(1) Na dožádání českého soudu provádí český zastupitelský úřad



a) doručení osobám ve státě, kde vykonává působnost, je-li to přípustné

podle mezinárodní smlouvy nebo obecného mezinárodního práva anebo

nebrání-li tomu předpisy státu, kde má být úkon proveden,



b) doručení státním občanům České republiky ve státě, kde úkon má být

proveden, kteří tam požívají diplomatických výsad a imunit, a výslech

takových občanů jako svědků, znalců nebo účastníků řízení,



c) výslech svědků, znalců a účastníků řízení, jakož i jiné procesní

úkony, dostaví-li se tyto osoby dobrovolně a nebrání-li tomu předpisy

platné ve státě, kde úkon má být proveden, nebo pokud tomu nebrání

závažné překážky.



(2) Český zastupitelský úřad postupuje přiměřeně podle předpisů pro

dožadující soud a úkony jím provedené mají tytéž účinky, jako kdyby je

provedl soud sám.



(3) Jestliže se vede v cizině řízení o dědictví a okolnosti nasvědčují,

že dědic je státním občanem České republiky nebo má na území České

republiky obvyklý pobyt, učiní soud na žádost Ministerstva zahraničních

věcí úkony směřující k jeho zjištění. Místně příslušný je okresní soud,

v jehož obvodu se má zjišťovaná osoba zdržovat, jinak soud, v jehož

obvodu má sídlo Ministerstvo zahraničních věcí.



§ 107



Doručení provedená na dožádání českého soudu cizím orgánem, jakož i

důkazy před ním provedené jsou účinné, i když nejsou v souladu s

předpisy zahraničního práva, vyhovují-li českým předpisům.



§ 108



Osvědčení o českém právu



Ministerstvo spravedlnosti vydává těm, kdo to potřebují k uplatnění

svého práva v cizině, osvědčení o právu platném v České republice. V

takovém osvědčení nemůže být podáván výklad právního předpisu nebo

výklad o tom, jak je třeba použít právní předpis na určitou právní věc.



§ 109



Vyšší ověření listin



K listinám vydaným nebo ověřeným soudy nebo k listinám vyhotoveným nebo

ověřeným notářem nebo soudním exekutorem, jichž má být použito v

cizině, připojí Ministerstvo spravedlnosti a následně Ministerstvo

zahraničních věcí na žádost držitele listiny své vyšší ověření. Vyšší

ověření nemůže být připojeno na prostou kopii listiny.



§ 110



Vyjádření Ministerstva spravedlnosti



Ministerstvo spravedlnosti poskytuje na žádost soudu vyjádření v

případě jeho pochybností při projednávání věcí upravených tímto

zákonem.



ČÁST ŠESTÁ



ŘÍZENÍ O ÚPADKU



HLAVA I



OBECNÁ USTANOVENÍ



§ 111



(1) Jestliže je dána pravomoc českých soudů pro zahájení insolvenčního

řízení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie^6), vztahuje se

toto řízení i na dlužníkův majetek v jiném cizím státě než členském

státě Evropské unie, pokud cizí stát přiznává tomuto řízení účinky na

svém území, a to v rozsahu přiznání těchto účinků. Insolvenční správce

vykonává své pravomoci i na území cizího státu, pokud mu to právní řád

tohoto cizího státu umožňuje a v mezích tohoto právního řádu.



(2) České soudy mohou zahájit a vést insolvenční řízení, jestliže

dlužník má v České republice provozovnu, žádá-li o to věřitel s

obvyklým pobytem nebo sídlem v České republice nebo vznikla-li

pohledávka věřitele při činnosti této provozovny. Účinky řízení jsou v

tomto případě omezeny na majetek v České republice.



(3) Mimo případy, na které se vztahuje přímo použitelný předpis

Evropské unie^6), lze použít jeho kolizních ustanovení o používání

právních předpisů přiměřeně.



(4) Jestliže bylo vydáno rozhodnutí o úpadku účastníka platebního

systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání, nebo jestliže bylo vůči tomuto účastníkovi vydáno jiné

rozhodnutí, nebo proveden jiný zásah orgánu veřejné moci s obdobnými

účinky, řídí se práva a povinnosti tohoto účastníka vyplývající z jeho

účasti v systému týmž právem, kterým se řídí právní vztahy mezi

účastníky systému při provádění zúčtování nebo vypořádání. Volba jiného

práva je vyloučena.



(5) Cizí rozhodnutí ve věcech úpadkového řízení se uznávají za podmínky

vzájemnosti, jestliže v cizím státě, ve které byla vydána, jsou

soustředěny hlavní zájmy dlužníka a pokud dlužníkův majetek v České

republice není předmětem již zahájeného řízení podle odstavce 2. V

těchto případech a i jinak, nebylo-li ohledně majetku, který se stal

předmětem úpadkového řízení v cizině, zahájeno insolvenční řízení

českým soudem, budou dlužníkovy movité věci, které jsou v České

republice, vydány cizímu soudu na jeho žádost, jde-li o soud státu,

který zachovává vzájemnost. Dlužníkův majetek může však být vydán do

ciziny teprve tehdy, když byla uspokojena práva na vyloučení věci z

majetkové podstaty a práva zajištěných věřitelů nabytá dříve, než došla

žádost cizího soudu nebo jiného příslušného orgánu.



HLAVA II



ÚPADEK FINANČNÍ INSTITUCE



§ 112



(1) Finanční institucí se pro účely tohoto zákona rozumí banka,

spořitelní a úvěrní družstvo, zahraniční banka, pokud požívá výhody

jednotné licence podle práva Evropské unie, v případě odstavců 2, 5 až

9 a 12 až 14 i zahraniční banka z jiného než členského státu Evropské

unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor (dále jen

„členský stát“), která má pobočku alespoň ve dvou členských státech.



(2) Úpadkem finanční instituce se pro účely tohoto zákona rozumí

situace řešená



a) kolektivním řízením vedeným vůči finanční instituci, zahájeným a

sledovaným správními nebo soudními orgány členského státu, jehož cílem

je prodej majetku pod dozorem těchto orgánů, včetně případů, kdy je

řízení ukončeno oddlužením nebo jiným opatřením s týmiž účinky (dále

jen „konkursní řízení“), nebo



b) opatřením, jehož účelem je uchovat nebo obnovit zdravou finanční

situaci finanční instituce a které může mít vliv na již existující

práva třetích osob, včetně opatření zahrnujícího možnost pozastavení

plateb, pozastavení vymahatelnosti pohledávek, odložení opatření

souvisejících s výkonem rozhodnutí nebo krácení pohledávek (dále jen

„reorganizace“).



(3) Reorganizace se provádí v souladu s právními předpisy a postupy

platnými ve státě, kde byla finanční instituci udělena licence nebo

obdobné oprávnění, pokud není dále stanoveno něco jiného.



(4) Konkursní řízení se provádí v souladu s právními předpisy a postupy

platnými ve státě, kde finanční instituci byla udělena licence nebo

obdobné oprávnění, pokud není dále stanoveno něco jiného, zejména

jde-li o



a) majetek, který tvoří součást majetkové podstaty, a nakládání s

majetkem, který finanční instituce nabyla po zahájení konkursního

řízení,



b) pravomoci finanční instituce a osoby provádějící konkursní řízení,



c) podmínky, za nichž lze uplatnit započtení,



d) účinky konkursního řízení na současné smlouvy, jichž je finanční

instituce stranou,



e) účinky konkursního řízení na soudní a rozhodčí řízení vedená

jednotlivými věřiteli, s výjimkou řízení podle § 114 odst. 2,



f) pohledávky, které musí být přihlášeny za majetkem finanční

instituce, a nakládání s pohledávkami, které vznikly po zahájení

konkursního řízení,



g) pravidla upravující přihlašování, ověřování a zjišťování pohledávek,



h) pravidla upravující rozdělení výnosu z prodeje majetku, stanovení

pořadí pohledávek a práva věřitelů, jejichž pohledávky byly částečně

uspokojeny po zahájení konkursního řízení na základě věcného práva nebo

prostřednictvím započtení,



i) podmínky pro ukončení konkursního řízení a důsledky ukončení

konkursního řízení,



j) práva věřitelů po ukončení konkursního řízení,



k) osobu povinnou hradit náklady a výdaje konkursního řízení, nebo



l) pravidla týkající se neplatnosti, neúčinnosti nebo odporovatelnosti

právních jednání z důvodu poškozování věřitelů^7).



(5) Účinky zahájení konkursního řízení a reorganizace na



a) pracovní smlouvy a pracovněprávní poměry se řídí výhradně právem

členského státu rozhodným pro pracovní smlouvu,



b) smlouvu, jíž se uděluje právo užívat nebo nabývat nemovitou věc, se

řídí výhradně právem členského státu, na jehož území nemovitá věc je;

toto právo rovněž určuje, zda jde o věc movitou nebo nemovitou,



c) práva k nemovité věci, plavidlu nebo letadlu, které podléhají

registraci ve veřejném rejstříku, se řídí výhradně právem členského

státu, v jehož působnosti je tento rejstřík veden.



§ 113



(1) Uplatnění a vymáhání práv k investičním nástrojům, jejichž

existence nebo převod předpokládají jejich zápis v rejstříku, na účtu

nebo v centrálním vkladovém systému, který je veden nebo umístěn v

některém členském státě, se řídí právem tohoto státu.



(2) Ujednání o závěrečném vyrovnání se řídí výhradně právem rozhodným

pro smlouvu, jíž se řídí tato ujednání.



(3) Aniž je dotčeno ustanovení odstavce 1, řídí se



a) ujednání o repo obchodech výhradně právem rozhodným pro smlouvu, jíž

se řídí tato ujednání,



b) obchody prováděné v rámci regulovaného trhu s investičními nástroji

výhradně právem rozhodným pro smlouvu, jíž se řídí tyto obchody.



(4) Ustanovení § 112 odst. 4 se nevztahuje na pravidla pro neplatnost,

neúčinnost nebo odporovatelnost právních jednání z důvodu poškozování

věřitelů, pokud osoba, která má z těchto jednání prospěch, prokáže, že



a) se jednání, které poškozuje věřitele, řídí právem jiného členského

státu, než je stát, který vydal finanční instituci licenci nebo obdobné

oprávnění, a



b) toto právo nepřipouští v daném případě žádný prostředek napadení

tohoto právního jednání.



(5) Ustanovení § 112 odst. 3 se nevztahuje na pravidla pro neplatnost,

neúčinnost nebo odporovatelnost právních jednání z důvodu poškozování

věřitelů vyplývající z právní úpravy reorganizace, o které rozhodl

soud, pokud tato jednání byla učiněna před jejím přijetím a pokud

osoba, v jejíž prospěch byla jednání učiněna, prokáže, že



a) se jednání, které poškozuje věřitele, řídí právním řádem jiného

členského státu, než je stát, který vydal finanční instituci licenci

nebo obdobné oprávnění, a



b) toto právo nepřipouští v daném případě žádný prostředek napadení

tohoto právního jednání.



§ 114



(1) Pokud finanční instituce jednáním učiněným po zahájení konkursního

řízení nebo přijetí reorganizačního opatření zcizí za protiplnění



a) nemovitou věc,



b) plavidlo nebo letadlo podléhající registraci ve veřejném rejstříku,

nebo



c) investiční nástroje nebo práva k nim, jejichž existence nebo převod

předpokládají jejich zápis do rejstříku, na účet nebo do centrálního

vkladového systému, který je veden nebo umístěn v některém členském

státě,

řídí se účinky tohoto jednání právem členského státu, na jehož území je

nemovitá věc nebo v jehož působnosti se rejstřík, účet nebo vkladový

systém vede.



(2) Účinky reorganizace nebo konkursního řízení na probíhající soudní

řízení týkající se majetkové hodnoty nebo práva, kterých byla finanční

instituce zbavena, se řídí výhradně právem členského státu, ve kterém

soudní řízení probíhá.



(3) Možnost požadovat započtení proti pohledávkám finanční instituce se

řídí právem, jímž se řídí pohledávka finanční instituce; tím není

dotčeno ustanovení § 112 odst. 4 písm. l).



(4) V případech uvedených v odstavcích 1 až 3, § 112 odst. 3 až 5 a v §

113 je volba jiného práva vyloučena.



HLAVA III



ÚPADEK POJIŠŤOVNY



§ 115



(1) Úpadkem pojišťovny se podle tohoto zákona rozumí situace řešená



a) kolektivním řízením, jehož součástí je prodej majetku pojišťovny a

rozdělení výnosu z prodeje mezi věřitele, akcionáře nebo společníky,

zahrnujícím nevyhnutelně jakoukoliv intervenci správních nebo soudních

orgánů členského státu, včetně případů, kdy je kolektivní řízení

ukončeno vyrovnáním nebo jiným obdobným opatřením, bez ohledu na to,

zda je nebo není způsobeno platební neschopností nebo zda je dobrovolné

nebo povinné (dále jen „insolvenční řízení v případě úpadku

pojišťovny“), nebo



b) opatřením zahrnujícím jakoukoliv intervenci správních nebo soudních

orgánů členského státu, jehož účelem je uchovat nebo obnovit zdravou

finanční situaci osoby a které může mít vliv na již existující práva

třetích osob, včetně opatření zahrnujícího možnost pozastavení plateb,

pozastavení vymahatelnosti pohledávek, odložení opatření souvisejících

s výkonem rozhodnutí nebo krácení pohledávek (dále jen „reorganizační

opatření v případě úpadku pojišťovny“).



(2) Pojišťovnou se pro účely tohoto zákona rozumí i pobočka pojišťovny,

pokud sídlo této pojišťovny není na území některého z členských států a

bylo-li této pojišťovně uděleno povolení k činnosti v členském státě v

souladu s právem Evropské unie.



(3) Reorganizační opatření v případě úpadku pojišťovny včetně jejích

poboček se provádí v souladu s právními předpisy a postupy platnými ve

státě, kde bylo pojišťovně uděleno povolení k provozování činnosti,

pokud není dále stanoveno jinak^8). Reorganizační opatření nebrání

zahájení likvidačního řízení. Reorganizační opatření je účinné ve všech

členských státech okamžikem nabytí jeho účinnosti ve státě podle věty

první.



(4) Insolvenční řízení v případě úpadku pojišťovny se provádí v souladu

s právními předpisy a postupy platnými ve státě, kde bylo pojišťovně

uděleno povolení k provozování činnosti, pokud není dále stanoveno

jinak, zejména jde-li o



a) majetek, který tvoří součást majetkové podstaty, a nakládání s

majetkem, který pojišťovna nabyla nebo převedla po zahájení

insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny,



b) pravomoci pojišťovny a osoby provádějící konkurs,



c) podmínky, za nichž lze uplatnit započtení,



d) účinky insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny na současné

smlouvy, jichž je pojišťovna stranou,



e) účinky insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny na soudní a

rozhodčí řízení vedená jednotlivými věřiteli, s výjimkou řízení podle §

116 odst. 4,



f) pohledávky, které musí být přihlášeny za majetkem pojišťovny, a

nakládání s pohledávkami, které vznikly po zahájení insolvenčního

řízení v případě úpadku pojišťovny,



g) pravidla upravující přihlašování, ověřování a zjišťování pohledávek,



h) pravidla upravující rozdělení výnosu z prodeje majetku, stanovení

pořadí pohledávek a práva věřitelů, jejichž pohledávky byly částečně

uspokojeny po zahájení insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny

na základě věcného práva nebo prostřednictvím započtení,



i) podmínky pro ukončení insolvenčního řízení v případě úpadku

pojišťovny a důsledky ukončení insolvenčního řízení v případě úpadku

pojišťovny, zejména vyrovnáním,



j) práva věřitelů po ukončení insolvenčního řízení v případě úpadku

pojišťovny,



k) osobu povinnou hradit náklady a výdaje insolvenčního řízení v

případě úpadku pojišťovny, nebo



l) pravidla týkající se neplatnosti, neúčinnosti nebo odporovatelnosti

právních jednání z důvodu poškozování věřitelů.



(5) Účinky reorganizačního opatření v případě úpadku pojišťovny nebo

zahájení insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny na



a) pracovní smlouvy a pracovněprávní poměry a poměry tomu odpovídající

se řídí výhradně právem členského státu rozhodným pro pracovní smlouvu

nebo pracovněprávní poměr,



b) smlouvu, jíž se uděluje právo užívat nebo nabývat nemovitou věc, se

řídí výhradně právem členského státu, na jehož území nemovitá věc je,



c) práva k nemovité věci, plavidlu nebo letadlu, které podléhají

registraci ve veřejném rejstříku, se řídí výhradně právem členského

státu, v jehož působnosti je tento rejstřík veden.



§ 116



(1) Aniž jsou dotčena věcná práva věřitelů a třetích osob k majetku

patřícímu dlužníkovi, řídí se účinky reorganizačních opatření v případě

úpadku pojišťovny nebo účinky insolvenčního řízení v případě úpadku

pojišťovny na práva a povinnosti osob na regulovaném trhu právním

řádem, který je rozhodný pro tento trh; tím není dotčeno použití

ustanovení § 115 odst. 4 písm. l) na právní jednání učiněná za účelem

odložení plateb nebo transakcí, řídících se právním řádem rozhodným pro

tento trh.



(2) Ustanovení § 115 odst. 4 písm. l) se nevztahuje na pravidla pro

neplatnost, neúčinnost nebo odporovatelnost právních jednání z důvodu

poškozování věřitelů, pokud osoba, která má z těchto jednání prospěch,

prokáže, že



a) jednání, které poškozuje věřitele, se řídí právem jiného členského

státu, než je stát, který pojišťovně vydal úřední povolení k

provozování její činnosti, a



b) toto právo nepřipouští v daném případě žádný prostředek napadení

tohoto právního jednání.



(3) Pokud pojišťovna jednáním učiněným po přijetí reorganizačního

opatření v případě úpadku pojišťovny nebo po zahájení insolvenčního

řízení v případě úpadku pojišťovny zcizí za protiplnění



a) nemovitou věc,



b) plavidlo nebo letadlo podléhající registraci ve veřejném rejstříku,

nebo



c) investiční cenné papíry nebo jiné cenné papíry nebo práva k nim,

jejichž existence nebo převod předpokládají jejich zápis do rejstříku,

na účet nebo do centrálního vkladového systému, který je veden nebo

umístěn v některém členském státě, řídí se účinky tohoto jednání právem

členského státu, na jehož území nemovitá věc je nebo v jehož působnosti

se rejstřík, účet nebo vkladový systém vede.



(4) Účinky reorganizačního opatření v případě úpadku pojišťovny nebo

insolvenčního řízení v případě úpadku pojišťovny na probíhající soudní

řízení týkající se majetkové hodnoty nebo práva, kterých byla

pojišťovna zbavena, se řídí výhradně právem členského státu, ve kterém

soudní řízení probíhá.



(5) Možnost požadovat započtení proti pohledávkám dlužníka se řídí

právem, jímž se řídí pohledávka dlužníka; tím není dotčeno ustanovení §

115 odst. 4 písm. l).



(6) V případech uvedených v odstavcích 1 a 3 až 5 a v § 115 odst. 3 až

5 je volba jiného práva vyloučena.



ČÁST SEDMÁ



ROZHODČÍ ŘÍZENÍ A UZNÁNÍ A VÝKON CIZÍCH ROZHODČÍCH NÁLEZŮ



§ 117



Rozhodčí smlouva



(1) Přípustnost rozhodčí smlouvy se posuzuje podle českého právního

řádu. Ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy se posuzují podle právního

řádu státu, v němž má být vydán rozhodčí nález.



(2) Pro formu rozhodčí smlouvy platí právo rozhodné pro ostatní

náležitosti rozhodčí smlouvy; stačí však, jestliže bylo učiněno zadost

právnímu řádu místa nebo míst, kde došlo k projevu vůle.



§ 118



Způsobilost cizince být rozhodcem



Rozhodcem může být i cizinec, je-li podle právního řádu státu, jehož je

občanem, způsobilý k právním jednáním; postačí však, je-li plně

způsobilý k právním jednáním podle českého právního řádu. Další

požadavky pro výkon funkce rozhodce určeného pro řešení sporů ze

spotřebitelských smluv stanoví jiný právní předpis.



§ 119



Určení rozhodného práva



Právem rozhodným pro spor je právo zvolené stranami. Pokud strany toto

právo nezvolily, určí je rozhodci na základě ustanovení tohoto zákona.

Ke kolizním ustanovením rozhodného práva lze přihlédnout jen tehdy,

jestliže to vyplývá z volby práva učiněné stranami. Jestliže strany k

tomu rozhodce výslovně pověřily, mohou rozhodci rozhodnout spor podle

zásad spravedlnosti; jde-li o spory ze spotřebitelských smluv, musí být

také použita ustanovení jinak rozhodného práva na ochranu spotřebitelů.

Také pro rozhodování v rozhodčím řízení platí ustanovení § 87 odst. 2.



Uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů



§ 120



Rozhodčí nálezy vydané v cizím státě budou v České republice uznány a

vykonány jako české rozhodčí nálezy, je-li zaručena vzájemnost.

Vzájemnost se považuje za zaručenou také v případě, že cizí stát

prohlašuje všeobecně cizí rozhodčí nálezy za vykonatelné za podmínky

vzájemnosti.



§ 121



Uznání nebo výkon cizího rozhodčího nálezu budou odepřeny, jestliže

cizí rozhodčí nález



a) není podle práva státu, v němž byl vydán, pravomocný nebo

vykonatelný,



b) byl zrušen ve státě, v němž byl vydán nebo podle jehož právního řádu

byl vydán,



c) je stižen vadou, která je důvodem pro zrušení českého rozhodčího

nálezu soudem, nebo



d) odporuje veřejnému pořádku.



§ 122



(1) Uznání cizího rozhodčího nálezu se nevyslovuje zvláštním

rozhodnutím. Cizí rozhodčí nález se uznává tím, že se k němu při

zachování podmínek § 120 a 121 přihlédne, jako by šlo o český rozhodčí

nález.



(2) Výkon rozhodnutí cizího rozhodčího nálezu se nařizuje rozhodnutím

českého soudu, které je třeba odůvodnit.



ČÁST OSMÁ



PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



§ 123



Přechodná ustanovení



(1) Vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se

posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona

se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho

účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k

opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně

významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a

skutečnosti.



(2) Pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se

použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci

českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích

rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich

uznání a výkon.



§ 124



Zrušovací ustanovení



Zrušuje se:



1. Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním.



2. Zákon č. 361/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 97/1963 Sb., o

mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.



3. Čl. III zákona č. 158/1969 Sb., kterým se doplňují a mění občanský

soudní řád, notářský řád a zákon o mezinárodním právu soukromém a

procesním.



4. Čl. II zákona č. 234/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.

94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb.



5. Čl. V zákona č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský

zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním

notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony.



6. Část první zákona č. 125/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v

souvislosti s přijetím zákona o platebním styku.



7. Část čtvrtá zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně

souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).



8. Část dvacátá první zákona č. 257/2004 Sb., kterým se mění některé

zákony v souvislosti s přijetím zákona o podnikání na kapitálovém trhu,

zákona o kolektivním investování a zákona o dluhopisech.



9. Část třináctá zákona č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dohledu nad

bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických

peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních

konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních

konglomerátech).



10. Část dvacátá šestá zákona č. 57/2006 Sb., o změně zákonů v

souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem.



11. Část dvacátá druhá zákona č. 70/2006 Sb., kterým se mění některé

zákony v souvislosti s přijetím zákona o provádění mezinárodních

sankcí.



12. Část druhá zákona č. 233/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963

Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další

zákony.



13. Část čtvrtá zákona č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č.

182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve

znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho

přijetím.



14. Část druhá zákona č. 123/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963

Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.

97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění

pozdějších předpisů, a zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve

znění pozdějších předpisů.



15. Část patnáctá zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963

Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další

související zákony.



16. § 4 odst. 2 a část pátá zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení

a o výkonu rozhodčích nálezů.



17. Čl. I část čtvrtá a čl. II oddíl dvanáctý zákona č. 191/1950 Sb.,

směnečný a šekový.



18. Část první zákona č. 409/2010 Sb., o změně zákonů v souvislosti s

přijetím zákona o finančním zajištění.



19. Část třetí zákona č. 28/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964

Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další

související zákony.



ČÁST DEVÁTÁ



ÚČINNOST



§ 125



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.



Němcová v. r.



Klaus v. r.



Nečas v. r.



1) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze

dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím

I), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11.

července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím

II), nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o

příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a

obchodních věcech, nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu

2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech

manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení

(ES) č. 1347/2000, nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince

2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o

spolupráci ve věcech vyživovacích povinností, rozhodnutí Rady

2009/941/ES ze dne 30. listopadu 2009 o uzavření Haagského protokolu ze

dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti

Evropským společenstvím, nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.

května 2000 o úpadkovém řízení.



2) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu,

uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích

povinností.



Rozhodnutí Rady č. 2009/941/ES ze dne 30. listopadu 2009 o uzavření

Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro

vyživovací povinnosti Evropským společenstvím. Protokol o právu

rozhodném pro vyživovací povinnosti, sjednaný v Haagu dne 23. listopadu

2007, Úř. věst. EU L 331, 16.12.2009, s. 19.



3) Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a

spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně

dětí, sjednaná v Haagu dne 19. října 1996, vyhlášená pod č. 141/2001

Sb. m. s.



4) Zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění.



5) Zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze

dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím

I), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11.

července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím

II), nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o

příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a

obchodních věcech, Úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody,

sjednaná v Haagu dne 4. května 1971, vyhlášená pod č. 130/1976 Sb.

Vídeňská úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, přijatá

ve Vídni dne 21. května 1963, se Společným protokolem týkajícím se

aplikace Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy, přijatým ve Vídni dne 21.

září 1988, vyhlášené pod č. 133/1994 Sb.



6) Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém

řízení.



7) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/24/ES ze dne 4. dubna

2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí.



8) Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/138/ES ze dne 25.

listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím

výkonu (Solventnost II).