20/1987 Sb.



ZÁKON



České národní rady



ze dne 30. března 1987,



o státní památkové péči



Změna: 242/1992 Sb.



Změna: 361/1999 Sb.



Změna: 122/2000 Sb.



Změna: 132/2000 Sb.



Změna: 146/2001 Sb.



Změna: 320/2002 Sb.



Změna: 18/2004 Sb., 186/2004 Sb.



Změna: 1/2005 Sb.



Změna: 3/2005 Sb.



Změna: 240/2005 Sb.



Změna: 203/2006 Sb.



Změna: 186/2006 Sb.



Změna: 158/2007 Sb.



Změna: 124/2008 Sb., 189/2008 Sb.



Změna: 307/2008 Sb.



Změna: 223/2009 Sb.



Změna: 227/2009 Sb.



Změna: 124/2011 Sb.



Změna: 142/2012 Sb.



Změna: 303/2013 Sb.



Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:



ČÁST PRVNÍ



Základní ustanovení



§ 1



Účel zákona



(1) Stát chrání kulturní památky jako nedílnou součást kulturního

dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního

prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Účelem zákona je vytvořit

všestranné podmínky pro další prohlubování politickoorganizátorské a

kulturně výchovné funkce státu při péči o kulturní památky, o jejich

zachování, zpřístupňování a vhodné využívání, aby se podílely na

rozvoji kultury, umění, vědy a vzdělávání, formování tradic a

vlastenectví, na estetické výchově pracujících a tím přispívaly k

dalšímu rozvoji společnosti.



(2) Péče státu o kulturní památky (dále jen "státní památková péče")

zahrnuje činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž orgány a odborná

organizace státní památkové péče (§ 25 až 32) v souladu se

společenskými potřebami zabezpečují zachování, ochranu, zpřístupňování

a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. Ostatní orgány

státní správy a organizace spolupracují v oboru své působnosti s orgány

a odbornou organizací státní památkové péče a pomáhají jim při plnění

jejich úkolů.



§ 2



Kulturní památky



(1) Za kulturní památky podle tohoto zákona prohlašuje ministerstvo

kultury České republiky (dále jen "ministerstvo kultury") nemovité a

movité věci, popřípadě jejich soubory,



a) které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu

a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, jako projevy

tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské

činnosti, pro jejich hodnoty revoluční, historické, umělecké, vědecké a

technické,



b) které mají přímý vztah k významným osobnostem a historickým

událostem.



(2) Za podmínek podle odstavce 1 písm. a) nebo b) lze za kulturní

památku samostatně prohlásit stavbu, která není samostatnou věcí, nebo

soubor staveb; i taková kulturní památka se považuje za nemovitou

kulturní památku.



(3) Za kulturní památku lze prohlásit soubor věcí nebo staveb, i když

některé z nich nevykazují znaky kulturní památky podle odstavce 1.



§ 3



Prohlašování kulturních památek



(1) Ministerstvo kultury si před prohlášením věci nebo stavby za

kulturní památku vyžádá vyjádření krajského úřadu a obecního úřadu obce

s rozšířenou působností, pokud je již od těchto orgánů neobdrželo.

Archeologický nález (§ 23) prohlašuje ministerstvo kultury za kulturní

památku na návrh Akademie věd České republiky.



(2) Ministerstvo kultury vyrozumí písemně vlastníka o podání návrhu na

prohlášení jeho věci nebo stavby za kulturní památku nebo o tom, že

hodlá jeho věc nebo stavbu prohlásit za kulturní památku z vlastního

podnětu, a umožní mu k návrhu nebo podnětu se vyjádřit.



(3) Vlastník je povinen od doručení vyrozumění podle odstavce 2 až do

rozhodnutí ministerstva kultury chránit svoji věc nebo stavbu před

poškozením, zničením nebo odcizením a oznámit ministerstvu kultury

každou zamýšlenou i uskutečněnou změnu jejího vlastnictví, správy nebo

užívání.



(4) V rozhodnutí o prohlášení nemovité věci za kulturní památku může

ministerstvo kultury současně uvést, že výslovně uvedené stavby se

kulturní památkou nestávají, ačkoli pozemek, na kterém jsou zřízeny, se

za kulturní památku prohlašuje. Ministerstvo kultury vyrozumí písemně o

prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku jejího vlastníka,

krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností a odbornou

organizaci státní památkové péče (§ 32) a u archeologických nálezů též

Akademii věd České republiky. Vyrozumí je i v tom případě, že

neshledalo důvody pro prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku.



(5) Vlastníci věcí nebo staveb, které pro svou mimořádnou uměleckou

nebo historickou hodnotu by mohly být v souladu se společenským zájmem

prohlášeny za kulturní památky, jsou povinni oznámit ministerstvu

kultury, krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou

působností na jejich písemné vyzvání požadované údaje o těchto věcech

nebo stavbách a jejich zamýšlené změny, umožnit těmto orgánům nebo jimi

pověřené odborné organizaci státní památkové péče prohlídku věcí těchto

nebo staveb, popřípadě pořízení jejich vědecké dokumentace.



(6) Podrobnosti o prohlašování věcí nebo staveb za kulturní památky a

způsob oznamovací povinnosti podle odstavce 5 stanoví obecně závazný

právní předpis.



§ 4



Národní kulturní památky



(1) Kulturní památky, které tvoří nejvýznamnější součást kulturního

bohatství národa, prohlašuje vláda České republiky nařízením za národní

kulturní památky a stanoví podmínky jejich ochrany.



(2) Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky

zabezpečování státní památkové péče o národní kulturní památky.



§ 5



Památkové rezervace



(1) Území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých

kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů, může vláda České

republiky nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a

stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany. Tyto podmínky se mohou

v potřebném rozsahu vztahovat i na nemovitosti na území památkové

rezervace, které nejsou kulturními památkami.



(2) Vláda České republiky nařízením stanoví obecné podmínky

zabezpečování státní památkové péče v památkových rezervacích.



§ 6



Památkové zóny



(1) Území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních

památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které

vykazují významné kulturní hodnoty, může Ministerstvo kultury po

projednání krajským úřadem prohlásit za památkovou zónu a určit

podmínky její ochrany.



(2) Podrobnosti o prohlašování památkových zón stanoví obecně závazný

právní předpis.



§ 6a



Plány ochrany památkových rezervací a památkových zón



(1) Krajský úřad může po projednání s ministerstvem kultury, orgánem

územního plánování1) a příslušnou obcí jako dotčenými orgány vydat

opatření obecné povahy o ochraně památkové rezervace nebo památkové

zóny nebo jejich částí (dále jen „plán ochrany“), ve kterém se stanoví

způsob zabezpečení kulturních hodnot památkové rezervace a památkové

zóny z hlediska státní památkové péče, a ve kterém lze určit, u jakých

nemovitostí, nejsou-li kulturní památkou, ale jsou v památkové

rezervaci nebo památkové zóně, nebo u jakých druhů prací na nich,

včetně výsadby a kácení dřevin na veřejných prostranstvích (dále jen

„úprava dřevin“), je vyloučena povinnost vlastníka (správce, uživatele)

vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2.



(2) Plán ochrany lze vydat na dobu nejdéle 10 let. Pokud po vydání

plánu ochrany nabude účinnosti pro památkovou rezervaci, památkovou

zónu nebo jejich část regulační plán1), pozbývají účinnosti ty podmínky

plánu ochrany, které jsou v rozporu s tímto regulačním plánem.



(3) Plán ochrany lze změnit, pokud se změnily kulturní hodnoty daného

území nebo způsob jejich zabezpečení z hlediska státní památkové péče.

Pro vydání změny plánu ochrany se použije odstavec 1 obdobně.



(4) Odborná organizace státní památkové péče poskytuje krajskému úřadu

bezplatně odborné podklady, údaje a informace, které slouží jako

podklad pro vydání plánu ochrany.



(5) Po nabytí účinnosti plánu ochrany krajský úřad bez zbytečného

odkladu posoudí, zda jsou dány důvody pro podání návrhu podle § 17

odst. 5.



(6) Náležitosti a obsah plánu ochrany stanoví ministerstvo kultury

prováděcím právním předpisem.



§ 7



Evidence kulturních památek



(1) Kulturní památky, národní kulturní památky, památkové rezervace,

památkové zóny, ochranné pásmo nemovité kulturní památky, nemovité

národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny se

zapisují do



Ústředního seznamu kulturních památek České republiky

(dále jen "ústřední seznam"). Ústřední seznam vede odborná organizace

státní památkové péče.



(2) Odborná organizace státní památkové péče po zápisu do ústředního

seznamu podle tohoto zákona ohlásí příslušnému katastrálnímu úřadu

údaje a popřípadě změny těchto údajů týkající se ochrany nemovitostí

podle tohoto zákona zapisované do katastru nemovitostí podle

katastrálního zákona.



(3) Odborná organizace státní památkové péče vyrozumí o zápisu kulturní

památky do ústředního seznamu, jakož i o zrušení prohlášení věci nebo

stavby za kulturní památku (§ 8), vlastníka kulturní památky, krajský

úřad a obecní úřad obce s rozšířenou působností. Jde-li o nemovitou

kulturní památku, vyrozumí kromě toho také stavební úřad.^1) U

archeologického nálezu prohlášeného za kulturní památku vyrozumí též

Archeologický ústav Akademie věd České republiky.



(4) Vlastník kulturní památky je povinen oznámit odborné organizaci

státní památkové péče každou změnu vlastnictví (správy, užívání)

kulturní památky nebo její přemístění. Oznámení musí učinit vlastník

kulturní památky nejpozději do třiceti dnů ode dne, kdy k takové změně

došlo.



(5) Podrobnosti o evidenci kulturních památek stanoví obecně závazný

právní předpis.



§ 7a



Ministerstvo kultury může na žádost vlastníka stavby, která vznikla

následně na nemovitosti již chráněné jako kulturní památka, nebo z moci

úřední rozhodnout, že tato stavba není kulturní památkou.



§ 8



Zrušení prohlášení věci nebo stavby za kulturní památku



(1) Pokud nejde o národní kulturní památku, může ministerstvo kultury z

mimořádně závažných důvodů prohlášení věci nebo stavby za kulturní

památku zrušit na žádost vlastníka kulturní památky nebo organizace,

která na zrušení prohlášení věci za kulturní památku (dále jen "zrušení

prohlášení") prokáže právní zájem, nebo z vlastního podnětu.



(2) Ministerstvo kultury si před zrušením prohlášení vyžádá vyjádření

krajského úřadu a obecního úřadu obce s rozšířenou působností,

popřípadě vyjádření Akademie věd České republiky, jde-li o

archeologický nález prohlášený za kulturní památku, pokud o zrušení

prohlášení Akademie věd České republiky sama nepožádala. V případě, že

vlastník kulturní památky není žadatelem o zrušení prohlášení, musí mu

být umožněno zúčastnit se ohledání a ke zrušení prohlášení se vyjádřit.



(3) Ministerstvo kultury může zrušení prohlášení vázat na předchozí

splnění jím určených podmínek. Náklady vynaložené na splnění podmínek

nese žadatel a v případě, kdy řízení o zrušení prohlášení zahajuje z

vlastního podnětu ministerstvo kultury, nese náklady ten, v jehož zájmu

ke zrušení prohlášení došlo.



(4) Ustanovení § 3 odst. 4 platí obdobně i pro zrušení prohlášení.



(5) Podrobnosti o zrušení prohlášení věci nebo stavby za kulturní

památku stanoví obecně závazný právní předpis.



ČÁST DRUHÁ



Péče o kulturní památky



Ochrana a užívání kulturních památek



§ 9



(1) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o

její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením,

poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen

užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému

významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka

ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní

památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího

nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny

potřebné předpoklady.



(2) Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní

památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením,

znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá

nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o

kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního

vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky.



(3) Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek,

jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu

kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a

vhodné společenské uplatnění kulturních památek.



(4) Vlastník, který kulturní památku převádí na jiného, někomu přenechá

k dočasnému užívání nebo předá k provedení její obnovy (§ 14), nebo k

jinému účelu, je povinen toho, na koho ji převádí nebo komu ji

přenechává nebo předá, uvědomit, že je kulturní památkou.



§ 10



(1) Neplní-li vlastník kulturní památky povinnosti uvedené v § 9, vydá

obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné

organizace státní památkové péče rozhodnutí o opatřeních, která je

povinen vlastník kulturní památky učinit, a zároveň určí lhůtu, v níž

je vlastník kulturní památky povinen tato opatření vykonat. Jde-li o

národní kulturní památku, vydá toto rozhodnutí po vyjádření odborné

organizace státní památkové péče krajský úřad v souladu s podmínkami,

které pro zabezpečení ochrany národní kulturní památky stanovila vláda

České republiky.



(2) Rozhodnutí o opatřeních, která je povinen vlastník kulturní památky

učinit, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností, a jde-li o

národní kulturní památku, krajský úřad, též na žádost jejího vlastníka.



(3) Podrobnosti o povinnostech vlastníků kulturních památek při jejich

ochraně a užívání stanoví obecně závazný právní předpis.



§ 11



Povinnosti správních úřadů, právnických a fyzických osob



(1) Orgány státní správy příslušné rozhodovat o způsobu využití budov,

které jsou kulturními památkami, nebo o přidělení bytů, jiných obytných

místností a místností nesloužících k bydlení v těchto budovách,

vydávají svá rozhodnutí na základě závazného stanoviska^2a) příslušného

orgánu státní památkové péče. Při rozhodování o způsobu a změnách

využití kulturních památek jsou povinny zabezpečit jejich vhodné

využití odpovídající jejich hodnotě a technickému stavu.



(2) Jestliže fyzická nebo právnická osoba svou činností působí nebo by

mohli způsobit nepříznivé změny stavu kulturní památky nebo jejího

prostředí anebo ohrožují zachování nebo společenské uplatnění kulturní

památky, určí obecní úřad obce s rozšířenou působností, a jde-li o

národní kulturní památku, krajský úřad, podmínky pro další výkon takové

činnosti nebo výkon činnosti zakáže.



(3) Správní úřady a orgány krajů a obcí vydávají svá rozhodnutí podle

zvláštních právních předpisů, jimiž mohou být dotčeny zájmy státní

památkové péče na ochraně nebo zachování kulturních památek nebo

památkových rezervací a památkových zón a na jejich vhodném využití,

jen na základě závazného stanoviska^2a) obecního úřadu obce s

rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památky, jen na

základě závazného stanoviska krajského úřadu.



§ 12



Oznamovací povinnost vlastníka kulturní památky



(1) Vlastník kulturní památky je povinen bez zbytečného odkladu každé

ohrožení nebo poškození kulturní památky oznámit obecnímu úřadu obce s

rozšířenou působností, jde-li o národní kulturní památku krajskému

úřadu, a vyžádat si jeho rozhodnutí o způsobu odstranění závady. Jde-li

o nemovitou kulturní památku, která je stavbou, vyrozumí též stavební

úřad.



(2) Vlastník kulturní památky je povinen každou zamýšlenou změnu jejího

užívání, a jde-li o nemovitou kulturní památku, i její zamýšlené

vyklizení, předem ohlásit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností,

jde-li o národní kulturní památku krajskému úřadu.



§ 13



Právo státu na přednostní koupi kulturních památek



(1) Vlastník kulturní památky je povinen v případě zamýšleného prodeje

(úplatného převodu vlastnictví) kulturní památky, jde-li o movitou

kulturní památku nebo jde-li o národní kulturní památku, ji přednostně

nabídnout ministerstvu kultury ke koupi (úplatnému nabytí do státního

vlastnictví), s výjimkou prodeje mezi osobami blízkými nebo

spoluvlastníky; je-li národní kulturní památkou pouze stavba, která

není samostatnou věcí, vztahuje se právo státu na přednostní koupi na

nemovitost, jíž je národní kulturní památka součástí.



(2) Ministerstvo kultury může na základě nabídky vlastníka kulturní

památky z mimořádně závažných kulturně společenských důvodů uplatnit

právo státu na přednostní koupi (úplatné nabytí do státního

vlastnictví) kulturní památky buď přímo nebo prostřednictvím organizací

zřizovaných ministerstvem kultury, a to za cenu stanovenou podle

zvláštních právních předpisů^4), a nelze-li cenu takto určit, za cenu

obvyklou odpovídající povaze věci. Přitom si ministerstvo kultury

vyžádá od vlastníka kulturní památky doklad, popřípadě prohlášení o

vlastnictví movité kulturní památky.



(3) Ministerstvo kultury, jemuž nabídka podle odstavce 1 došla, je

povinno, jde-li o movitou věc ve lhůtě tří měsíců a jde-li o nemovitou

věc ve lhůtě šesti měsíců od doručení nabídky oznámit vlastníku

kulturní památky, že nabídku koupě (úplatného nabytí do státního

vlastnictví) přijímá, jinak právo státu na přednostní koupi kulturní

památky vůči vlastníku, který nabídku učinil, zaniká.



(4) Nesplní-li vlastník kulturní památky povinnost uvedenou v odstavci

1, je právní úkon, kterým převedl vlastnictví ke kulturní památce na

jinou osobu neplatný, pokud se této neplatnosti dovolá ministerstvo

kultury. Ministerstvo kultury může toto právo uplatnit do tří let ode

dne provedení uvedeného právního úkonu.



(5) Ustanovením odstavce 1 nejsou dotčeny předpisy upravující bezplatný

převod věcí do státního vlastnictví.^6)



§ 14



Obnova kulturních památek



(1) Zamýšlí-li vlastník kulturní památky provést údržbu, opravu,

rekonstrukci, restaurování nebo jinou úpravu kulturní památky nebo

jejího prostředí (dále jen "obnova"), je povinen si předem vyžádat

závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a

jde-li o národní kulturní památku, závazné stanovisko krajského úřadu.



(2) Vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní

památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v

ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní

památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny (§ 17), je povinen k

zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním úpravám, umístění nebo

odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím

pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko

obecního úřadu obce s rozšířenou působností, není-li tato jeho

povinnost podle tohoto zákona nebo na základě tohoto zákona vyloučena

(§ 6a, § 17).



(3) V závazném stanovisku podle odstavců 1 a 2 se vyjádří, zda práce

tam uvedené jsou z hlediska zájmů státní památkové péče přípustné, a

stanoví se základní podmínky, za kterých lze tyto práce připravovat a

provést. Základní podmínky musí vycházet ze současného stavu poznání

kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění

realizace zamýšleného záměru.



(4) V územním řízení, při vydání územního souhlasu a v řízení o

povolení staveb, změn staveb, terénních úprav^1), umístění nebo

odstranění zařízení, odstranění stavby a udržovacích prací, prováděném

v souvislosti s úpravou území, na němž uplatňuje svůj zájem státní

památková péče^9), nebo v souvislosti s obnovou nemovité kulturní

památky, popřípadě se stavbou, změnou stavby, terénními úpravami^1),

umístěním nebo odstraněním zařízení, odstraněním stavby nebo

udržovacími pracemi na nemovitosti podle odstavce 2, rozhoduje stavební

úřad v souladu se závazným stanoviskem obecního úřadu obce s rozšířenou

působností, jde-li o nemovitou národní kulturní památku, se závazným

stanoviskem krajského úřadu.



(5) Lze-li zamýšlenou obnovu nemovité kulturní památky podle odstavce

1, popřípadě stavbu, změnu stavby, terénní úpravy^1), umístění nebo

odstranění zařízení, odstranění stavby nebo udržovací práce na

nemovitosti podle odstavce 2 provést na základě ohlášení, může stavební

úřad dát souhlas pouze v souladu se závazným stanoviskem obecního úřadu

obce s rozšířenou působností nebo, jde-li o nemovitou národní kulturní

památku, krajského úřadu.



(6) Orgán státní památkové péče příslušný podle odstavců 1 a 2 vydá

závazné stanovisko po předchozím písemném vyjádření odborné organizace

státní památkové péče, se kterou projedná na její žádost před ukončením

řízení návrh tohoto závazného stanoviska. Písemné vyjádření předloží

odborná organizace státní památkové péče příslušnému orgánu státní

památkové péče nejpozději ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení žádosti o

jeho vypracování, nestanoví-li orgán státní památkové péče ve zvlášť

složitých případech lhůtu delší, která nesmí být delší než 30 dnů.

Pokud ve lhůtě 20 dnů nebo v prodloužené lhůtě příslušný orgán státní

památkové péče písemné vyjádření neobdrží, vydá závazné stanovisko bez

tohoto vyjádření.



(7) Přípravnou a projektovou dokumentaci obnovy nemovité kulturní

památky nebo stavby, změny stavby, terénních úprav, umístění nebo

odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravy dřevin nebo udržovacích

prací na nemovitosti podle odstavce 2 vlastník kulturní památky nebo

projektant projedná v průběhu zpracování s odbornou organizací státní

památkové péče z hlediska splnění podmínek závazného stanoviska podle

odstavců 1 a 2. Při projednávání poskytuje odborná organizace státní

památkové péče potřebné podklady, informace a odbornou pomoc. Ke

každému dokončenému stupni dokumentace zpracuje odborná organizace

státní památkové péče písemné vyjádření jako podklad pro závazné

stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, jde-li o

nemovitou národní kulturní památku, jako podklad pro závazné stanovisko

krajského úřadu.



(8) Obnovu kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly

výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi (dále jen

"restaurování"), mohou provádět fyzické osoby na základě povolení

vydaného podle § 14a, přičemž restaurováním se rozumí souhrn

specifických výtvarných, uměleckořemeslných a technických prací

respektujících technickou a výtvarnou strukturu originálu.



(9) Vlastník kulturní památky je povinen odevzdat odborné organizaci

státní památkové péče na její žádost 1 vyhotovení dokumentace.



(10) Podrobnosti o podmínkách pro dokumentaci obnovy a pro provádění

obnovy kulturních památek stanoví obecně závazný právní předpis.



§ 14a



Povolení k restaurování kulturní památky



(1) Restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly

výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, může provádět fyzická

osoba, která je plně svéprávná a bezúhonná, na základě povolení (dále

jen "povolení k restaurování").



(2) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl

pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný v souvislosti s

restaurováním, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen. Za

účelem doložení bezúhonnosti fyzické osoby si ministerstvo kultury

vyžádá podle zvláštního právního předpisu^11) výpis z evidence

Rejstříku trestů. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a

výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a

to způsobem umožňujícím dálkový přístup. V případě, že fyzická osoba

není státním občanem České republiky, doloží svou bezúhonnost výpisem z

evidence Rejstříku trestů nebo obdobným dokladem vydaným příslušným

orgánem státu původu této fyzické osoby; tyto doklady nesmí být starší

3 měsíců.



(3) Povolení k restaurování uděluje ministerstvo kultury fyzické osobě

po předchozím prokázání jejích odborných předpokladů.



(4) Odborné předpoklady se prokazují splněním



a) odborné kvalifikace, kterou se rozumí dosažená kvalifikace a odborná

praxe pro restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou

díly výtvarných umění, jimiž je vysokoškolské vzdělání získané studiem

v akreditovaném magisterském studijním programu^11a) v oblasti umění se

zaměřením na restaurování nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v

magisterském programu v příslušném uměleckém oboru doplněné osvědčením

o absolvování restaurátorského studia v rámci celoživotního

vzdělávání,^11a) nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v

akreditovaném bakalářském studijním programu^11a) v oblasti umění se

zaměřením na restaurování a 2 roky odborné praxe, a pro restaurování

kulturních památek nebo jejich částí, které jsou uměleckořemeslnými

pracemi, vyšší odborné nebo úplné střední odborné vzdělání v oboru

restaurování nebo vyšší odborné nebo úplné střední odborné vzdělání v

příslušném oboru a 5 let odborné praxe; pro specializace, pro něž

středoškolské studium nebylo zřízeno, vyučení v příslušném oboru^11b) a

8 let praxe při restaurování věcí, které nejsou kulturními památkami, a



b) odborných schopností, které jsou souhrnem znalostí a dovedností,

zaručujících zachování hmotné podstaty kulturních památek nebo jejich

částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi

při respektování jejich autenticity; prokazují se předložením

dokumentace, ze které vyplývá, že fyzická osoba žádající o udělení

povolení k restaurování již úspěšně a samostatně restaurovala věci,

které nejsou kulturními památkami.



(5) Povolení k restaurování je udělováno na základě písemné žádosti,

která musí obsahovat vymezení požadované restaurátorské specializace

podle přílohy č. 1 k tomuto zákonu. K žádosti se přikládají



a) vyplněný evidenční dotazník, jehož vzor je uveden v příloze č. 2 k

tomuto zákonu,



b) ověřené kopie dokladů o dosažené kvalifikaci a odborné praxi podle

odstavce 4 písm. a), nejde-li o fyzickou osobu, na kterou se vztahuje

postup při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti podle

zákona o uznávání odborné kvalifikace (dále jen „uchazeč“)^11c),



c) dokumentace nejméně 3 restaurátorských prací na věcech, které nejsou

kulturními památkami, z nichž nejméně 1 nesmí být starší 2 let,

provedených v restaurátorské specializaci, v níž se žádá o udělení

povolení k restaurování.



(6) Dokumentace podle odstavce 4 písm. b) musí obsahovat komplexní

vyhodnocení příslušných průzkumů a výzkumů, fotodokumentaci stavu díla

před započetím restaurátorské práce, v průběhu jednotlivých etap, a po

ukončení práce, popis použitých technických a technologických postupů a

materiálů, rozbor a vyhodnocení případných nových zjištění o díle a

pokyny pro jeho další ochranný režim.



(7) V rozhodnutí o udělení povolení k restaurování ministerstvo kultury

stanoví specializaci restaurátorské činnosti podle přílohy č. 1 k

tomuto zákonu a další podmínky pro její výkon.



(8) Ministerstvo kultury vede Seznam osob s povolením k restaurování

(dále jen "seznam osob"), do něhož se zapisuje



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, rodné číslo,

bylo-li přiděleno, státní občanství, trvalý pobyt, popřípadě přechodný

pobyt či bydliště, a identifikační číslo osoby; identifikační číslo

osoby poskytne správce základního registru osob^11d),



b) specializace restaurátorské činnosti,



c) změny uvedených údajů,



d) zrušení povolení k restaurování nebo pozastavení výkonu práv

spojených s povolením k restaurování.



Do seznamu osob může nahlížet každý, kdo osvědčí právní zájem. Ochrana

osobních údajů, které se zapisují do seznamu osob, se řídí zvláštním

právním předpisem.^11e)



(9) Držitel povolení k restaurování je povinen oznámit změnu údajů

podle odstavce 8 písm. a) neprodleně ministerstvu kultury a zároveň je

tuto skutečnost povinen doložit do 30 dnů od vzniku těchto změn.



(10) Ministerstvo kultury zruší povolení k restaurování, jestliže

držitel povolení k restaurování



a) byl omezen ve svéprávnosti,



b) přestal splňovat podmínku bezúhonnosti,



c) hrubým způsobem nebo méně závažným způsobem, ale opakovaně

prokazatelně poškodil při restaurování kulturní památku nebo její část,

která je dílem výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi,



d) uvedl v žádosti podle odstavce 5 nepravdivé údaje,



e) požádal o zrušení povolení k restaurování.



(11) Ministerstvo kultury může rozhodnout o pozastavení restaurátorské

činnosti prováděné na základě povolení k restaurování, jestliže proti

jeho držiteli



a) bylo zahájeno trestní řízení, v jehož důsledku může přestat splňovat

podmínku bezúhonnosti,



b) bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti,



a to až do nabytí právní moci rozhodnutí, kterým toto řízení končí.



(12) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na fyzické osoby, které

vykonávají restaurátorskou činnost jako součást svého řádného studia v

oboru restaurování na vysoké škole nebo na vyšší odborné škole zařazené

v síti škol, předškolních zařízení a školských zařízení^11b) pod

dohledem pedagoga, který je držitelem povolení k restaurování.



(13) Uchazeči ministerstvo kultury udělí za podmínek podle odstavců 1 a

3 povolení k restaurování, pokud je mu uznána odborná kvalifikace a

bezúhonnost.



(14) V případě řízení o udělení povolení k restaurování uchazeči se

vede společné řízení o udělení povolení k restaurování a o uznání

odborné kvalifikace a bezúhonnosti^11f).



Uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti uchazeče pro

restaurování kulturních památek



§ 14b



(1) Při uznávání odborné kvalifikace a bezúhonnosti uchazeče postupuje

Ministerstvo kultury podle zákona o uznávání odborné kvalifikace^11g).



(2) Na osobu, která ministerstvu kultury oznámila svůj záměr provést

restaurování v rámci svobody poskytování služeb a přiložila doklady

podle zákona o uznávání odborné kvalifikace a zároveň doložila

náležitosti oznámení podle odstavce 3 (dále jen „osoba oprávněná k

restaurování“)^11h), se nevztahuje ustanovení § 14a odst. 1.



(3) Oznámení podle odstavce 2 obsahuje vedle náležitostí podle zákona o

uznávání odborné kvalifikace^11h)



a) adresu pro doručování písemností,



b) předpokládanou dobu restaurování na území České republiky,



c) restaurátorskou specializaci, kterou hodlá osoba oprávněná k

restaurování na území České republiky vykonávat.



(4) Ministerstvo kultury vede evidenci osob oprávněných k restaurování,

do níž se zapisuje



a) jméno a příjmení osoby oprávněné k restaurování,



b) adresa pro doručování písemností,



c) restaurátorská specializace,



d) doba platnosti oprávnění k restaurování na území České republiky,



e) předpokládaná doba restaurování na území České republiky osobou

oprávněnou k restaurování,



f) zákaz restaurování podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3.

Ochrana osobních údajů, které se zapisují do evidence, se řídí

zvláštním právním předpisem.^11e)



§ 14c



(1) Pokud je uchazeči uloženo podle zákona o uznávání odborné

kvalifikace kompenzační opatření^11i), ministerstvo kultury v

rozhodnutí současně stanoví



a) pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou rozdílové

zkoušky rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak

teoretických, tak i praktických dovedností uchazeče, které nejsou podle

předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, a školu, na

které uchazeč složí rozdílovou zkoušku podle restaurátorské

specializace, ve které hodlá v České republice působit, a



b) pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního

období délku a odborné zaměření adaptačního období, včetně oblastí,

jejichž znalost je nezbytná pro restaurování v restaurátorské

specializaci, ve které uchazeč hodlá působit v České republice, a které

nejsou podle předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace

uchazeče, obsahu dokumentace restaurátorských prací v rozsahu nejvýše 3

prací provedených během adaptačního období a způsobu jejího vyhodnocení

a způsobu vyhodnocení adaptačního období.



(2) Školu podle odstavce 1 písm. a) určí Ministerstvo školství, mládeže

a tělovýchovy na žádost ministerstva kultury ve lhůtě 1 měsíce ode dne

doručení této žádosti. Ministerstvo kultury v žádosti stanoví rozsah

rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i

praktických dovedností uchazeče. Podrobnosti obsahu a formy rozdílové

zkoušky stanoví určená škola.



(3) V případě volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního

období uchazeč absolvuje adaptační období odbornou praxí v oboru

restaurování vykonanou



a) v muzeu nebo galerii zřizovaných Ministerstvem kultury nebo krajem,

v odborné organizaci státní památkové péče nebo Národní knihovně České

republiky, pokud je v nich vytvořeno restaurátorské pracoviště, ve

kterém je nejméně 1 zaměstnanec držitelem povolení k restaurování pro

restaurátorskou specializaci, ve které uchazeč hodlá působit v České

republice, nebo



b) pod dohledem fyzické osoby, která je držitelem povolení k

restaurování pro restaurátorskou specializaci, ve které uchazeč hodlá

působit v České republice, a která je současně pedagogem v oboru

restaurování ve stejné specializaci na vysoké škole nebo vyšší odborné

škole zařazené v síti škol a školských zařízení.^11b)



(4) Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělávání a

přípravy vyžadované v České republice pro výkon činnosti restaurování,

jsou stanoveny v příloze č. 3 k tomuto zákonu.



§ 15



Opatření k zajištění péče o kulturní památky



(1) Jestliže vlastník kulturní památky v určené lhůtě neprovede

opatření podle § 10 odst. 1, může obecní úřad obce s rozšířenou

působností a jde-li o národní kulturní památku, krajský úřad

rozhodnout, že se nezbytná opatření pro zabezpečení kulturní památky

provedou na náklad jejího vlastníka.



(2) Vyžaduje-li to důležitý společenský zájem, může krajský úřad z

vlastního podnětu nebo na návrh obecního úřadu obce s rozšířenou

působností nebo na návrh ministerstva kultury, jde-li o movitou

kulturní památku nebo movitou národní kulturní památku, uložit jejímu

vlastníku povinnost určitým způsobem s ní nakládat, popřípadě mu

uložit, aby ji bezplatně svěřil na nezbytně dlouhou dobu do úschovy

odborné organizaci, kterou zároveň určí.



(3) Zanedbává-li vlastník nemovité kulturní památky, která není státním

majetkem, trvale své povinnosti a ohrožuje tím její zachování nebo

užívá-li kulturní památku v rozporu s jejím kulturně politickým

významem, památkovou hodnotou nebo technickým stavem, může se ve

společenském zájmu, nedojde-li k dohodě s vlastníkem o jejím prodeji

státu, výjimečně kulturní památka na návrh obecního úřadu obce s

rozšířenou působností rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu vyvlastnit. V

případě vyvlastnění nemovité národní kulturní památky zahajuje řízení o

vyvlastnění vyvlastňovací úřad na návrh krajského úřadu. Jinak platí

pro vyvlastnění obecné předpisy.^12)



(4) Je-li kulturní památka bezprostředně ohrožena, provede obec s

předchozím souhlasem obecního úřadu obce s rozšířenou působností nutná

opatření k její ochraně. Jde-li o nemovitou kulturní památku, která je

stavbou, dá obec, podnět stavebnímu úřadu k nařízení udržovacích prací

nebo nezbytných úprav nebo k nařízení neodkladných zabezpečovacích

prací podle zvláštních předpisů a vyrozumí o tom obecní úřad obce s

rozšířenou působností, a jde-li o národní kulturní památku, i krajský

úřad. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, vyrozumí o tom též

nadřízený orgán organizace, která kulturní památku spravuje nebo je

jejím vlastníkem.



§ 16



Příspěvek na zachování a obnovu kulturní památky



(1) Vlastníku kulturní památky může obec nebo kraj na jeho žádost

poskytnout ze svých rozpočtových prostředků, jde-li o zvlášť odůvodněný

případ, příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou

kulturní památky za účelem jejího účinnějšího společenského uplatnění.

Příspěvek může poskytnout i tehdy, nemůže-li vlastník kulturní památky

uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo

obnovou kulturní památky.



(2) V případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní

památky může na obnovu kulturní památky poskytnout ze státního rozpočtu

příspěvek ministerstvo kultury buď přímo, nebo prostřednictvím

krajského úřadu, nebo prostřednictvím obecního úřadu obce s rozšířenou

působností.



(3) Podrobnosti o poskytování příspěvku na zachování a obnovu kulturní

památky stanoví obecně závazný právní předpis.



§ 17



Ochranné pásmo



(1) Vyžaduje-li to ochrana nemovité kulturní památky nebo jejího

prostředí, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření

odborné organizace státní památkové péče územní rozhodnutí o ochranném

pásmu^1) a určí, u kterých nemovitostí v ochranném pásmu, nejsou-li

kulturní památkou, nebo u jakých druhů prací na nich, včetně úpravy

dřevin, je vyloučena povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko

podle § 14 odst. 2; tato povinnost je vyloučena vždy, jde-li o stavbu,

změnu stavby, udržovací práce, umístění nebo odstranění zařízení,

jejichž provedením se nezasahuje žádným způsobem do vnějšího vzhledu

této nemovitosti. Obecní úřad obce s rozšířenou působností může v

ochranném pásmu omezit nebo zakázat určitou činnost nebo učinit jiná

vhodná opatření na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu.



(2) Je-li nezbytné k vytvoření ochranného pásma získat některé pozemky

nebo stavby, popřípadě provést jejich odstranění a nedojde-li k dohodě

s vlastníkem, lze pozemky a stavby vyvlastnit.^12) Lze také nařídit

nezbytné úpravy stavby, jiného zařízení nebo pozemku.



(3) Jde-li o ochranu nemovité národní kulturní památky, památkové

rezervace nebo památkové zóny nebo jejich prostředí, vymezí obdobně

obecní úřad obce s rozšířenou působností ochranné pásmo na návrh

krajského úřadu po vyjádření odborné organizace státní památkové péče.

Povinnost vyžádat si závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 je

vyloučena, jde-li o stavbu, změnu stavby, udržovací práce, umístění

nebo odstranění zařízení, jejichž provedením se nezasahuje žádným

způsobem do vnějšího vzhledu nemovitosti v tomto ochranném pásmu, která

není kulturní památkou.



(4) Vznikne-li vlastníku nebo uživateli pozemku, který není ve státním

majetku, majetková újma v důsledku opatření podle odstavců 1, 2 a 3,

přísluší mu přiměřená náhrada, kterou poskytuje obec s rozšířenou

působností.



(5) O změně ochranného pásma nemovité národní kulturní památky,

památkové rezervace nebo památkové zóny rozhoduje obecní úřad obce s

rozšířenou působností na návrh krajského úřadu, který tento návrh

předem dohodne s ministerstvem kultury.



(6) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může po vyjádření odborné

organizace státní památkové péče pravomocné rozhodnutí vydané podle

odstavce 1 nebo 3 změnit, pokud se změnil účel, pro který bylo ochranné

pásmo vymezeno, a může je i zrušit, pokud zanikl předmět ochrany.



(7) Podrobnosti o vymezení ochranného pásma stanoví obecně závazný

právní předpis.



§ 18



Přemístění kulturní památky



(1) Stavbu, která je kulturní památkou, lze přemístit jen s předchozím

souhlasem krajského úřadu po vyjádření odborné organizace státní

památkové péče.



(2) Movitou věc, která je kulturní památkou, lze z veřejně přístupného

místa trvale přemístit jen s předchozím souhlasem krajského úřadu po

vyjádření odborné organizace státní památkové péče.



(3) Krajský úřad, který dal souhlas k přemístění kulturní památky podle

odstavců 1 a 2, uvědomí o tom odbornou organizaci státní památkové

péče.



§ 19



Užívání kulturních památek pro vědecký výzkum nebo pro účely výstavní



(1) Vlastník kulturní památky je povinen umožnit osobám pověřeným

orgány státní památkové péče vědecký výzkum kulturní památky, popřípadě

pořízení její dokumentace. Jde-li o důležitý společenský zájem, je

vlastník movité kulturní památky povinen kulturní památku přenechat

především odborné organizaci k dočasnému užívání pro účely vědeckého

výzkumu nebo pro účely výstavní na náklad toho, jemuž se kulturní

památka přenechá k užívání.



(2) O podmínkách přenechání kulturní památky nebo národní kulturní

památky k dočasnému užívání rozhodne krajský úřad po vyjádření odborné

organizace státní památkové péče.



§ 20



Kulturní památky ve vztahu k zahraničí



(1) Kulturní památku lze v zahraničí vystavovat, do zahraničí zapůjčit

nebo do zahraničí vyvézt pro jiné účely jen s předchozím souhlasem

ministerstva kultury.



(2) Věc, která vykazuje znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1, lze

trvale převézt ze zahraničí do České republiky jen s předchozím

souhlasem příslušného orgánu státu, z něhož má být dovezena, je-li

zaručena vzájemnost.^16)



(3) Věc vykazující znaky kulturní památky podle § 2 odst. 1, která byla

na území České republiky zapůjčena cizím státem, jenž prohlásil, že

tato věc je v jeho vlastnictví, nepodléhá provedení jakéhokoliv výkonu

rozhodnutí ani exekuci a předběžným opatřením nelze uložit s takovou

věcí nenakládat; nelze ani přijmout jakékoli rozhodnutí nebo opatření,

které by bránilo vrácení takové věci tomuto cizímu státu.



(4) Ustanovením odstavců 1 a 2 nejsou dotčeny předpisy upravující

hospodářské styky se zahraničím.^17)



(5) Podrobnosti o udílení souhlasu s vývozem kulturních památek do

zahraničí stanoví obecně závazný právní předpis.



ČÁST TŘETÍ



Archeologické výzkumy a nálezy



§ 21



Oprávnění k archeologickým výzkumům



(1) Archeologické výzkumy je oprávněn provádět Archeologický ústav

Akademie věd České republiky (dále jen "Archeologický ústav"), který se

také vyjadřuje k ochraně archeologického dědictví^17a) v řízeních podle

zvláštních právních předpisů.^17b)



(2) Ministerstvo kultury může na žádost v odůvodněných případech po

dohodě s Akademií věd České republiky povolit provádění archeologických

výzkumů vysokým školám, pokud je provádějí při plnění svých vědeckých

nebo pedagogických úkolů, muzeím nebo jiným organizacím, popřípadě

fyzické osobě, které mají pro odborné provádění archeologických výzkumů

potřebné předpoklady (dále jen "oprávněná organizace"). Oprávněná

organizace uzavírá s Akademií věd České republiky dohodu o rozsahu a

podmínkách provádění archeologických výzkumů.



(3) Potřebnými předpoklady podle odstavce 2 se rozumí odborná

kvalifikace fyzické osoby žádající o udělení povolení, nebo odborná

kvalifikace fyzické osoby, která je v pracovním nebo jiném obdobném

poměru k osobě žádající o udělení povolení, jejichž prostřednictvím

bude zajištěna odbornost provádění archeologických výzkumů, a vybavení

laboratorním zařízením a prostory nezbytně nutnými pro vědecké poznání

a dokumentaci archeologických nálezů a dočasné uložení movitých

archeologických nálezů. Odborná kvalifikace se prokazuje splněním

dosažené kvalifikace, jíž je vysokoškolské vzdělání získané studiem v

akreditovaném magisterském studijním programu^11a) v oblasti

společenských věd se zaměřením na archeologii, a 2 roky odborné praxe.



(4) Oprávněná organizace je povinna oznámit Archeologickému ústavu

zahájení archeologických výzkumů a podat mu o jejich výsledcích zprávu.

Jde-li o archeologické výzkumy na území prohlášeném za kulturní

památku, národní kulturní památku, památkovou rezervaci nebo památkovou

zónu, Archeologický ústav a oprávněné organizace oznámí zahájení

archeologických výzkumů odborné organizace státní památkové péče, které

podají též zprávu o jejich výsledcích.



(5) Ministerstvo kultury po dohodě s Akademií věd České republiky může

odejmout povolení k provádění archeologických výzkumů oprávněné

organizaci, která porušila podmínky, za kterých jí bylo povolení

uděleno.



(6) Uchazeči Ministerstvo kultury udělí za podmínek podle odstavce 2

povolení k provádění archeologických výzkumů, pokud mu je uznána

odborná kvalifikace.



(7) V případě řízení o udělení povolení k provádění archeologických

výzkumů uchazeči se vede společné řízení o udělení povolení k provádění

archeologických výzkumů a o uznání odborné kvalifikace.^11f)



Uznávání odborné kvalifikace uchazeče pro provádění archeologických

výzkumů



§ 21a



(1) Při uznávání odborné kvalifikace uchazeče postupuje Ministerstvo

kultury podle zvláštního právního předpisu.^11e)



(2) Na osobu, která ministerstvu kultury oznámila svůj záměr provést

archeologický výzkum v rámci svobody poskytování služeb a přiložila

doklady podle zákona o uznávání odborné kvalifikace a zároveň doložila

náležitosti oznámení podle odstavce 3 (dále jen „osoba oprávněná k

výzkumům“)^11h), se nevztahuje ustanovení § 21 odst. 2.



(3) Oznámení podle odstavce 2 obsahuje vedle náležitostí podle zákona o

uznávání odborné kvalifikace^11h)



a) adresu pro doručování písemností,



b) předpokládanou dobu provádění archeologických výzkumů na území České

republiky,



c) místo, kde se mají archeologické výzkumy provést,



d) důvody pro provedení archeologických výzkumů,



e) popis odborných postupů, které mají být při archeologických

výzkumech použity,



f) smlouvu uzavřenou s muzeem o uložení movitých archeologických nálezů

učiněných při provádění archeologických výzkumů.



(4) Ministerstvo kultury vede evidenci uchazečů, kterým bylo uděleno

povolení k provádění archeologických výzkumů, a osob oprávněných k

výzkumům, do níž se zapisuje



a) jméno a příjmení uchazeče, kterému bylo uděleno povolení k provádění

archeologických výzkumů,



b) jméno a příjmení osoby oprávněné k výzkumům,



c) adresa pro doručování písemností,



d) doba platnosti oprávnění k provádění archeologických výzkumů na

území České republiky,



e) předpokládaná doba provádění archeologických výzkumů na území České

republiky osobou oprávněnou k výzkumům,



f) zákaz provádění archeologických výzkumů podle § 35 odst. 4 nebo § 39

odst. 4.

Ochrana osobních údajů, které se zapisují do evidence, se řídí

zvláštním právním předpisem.^11e)



§ 21b



(1) Pokud je uchazeči uloženo podle zákona o uznávání odborné

kvalifikace kompenzační opatření^11i), ministerstvo kultury v

rozhodnutí současně stanoví



a) pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou rozdílové

zkoušky rozsah rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak

teoretických, tak i praktických dovedností uchazeče, které nejsou podle

předloženého dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, a školu, na

které uchazeč složí uloženou rozdílovou zkoušku, a



b) pro případ volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního

období délku adaptačního období, oblasti, jejichž znalost je nezbytná

pro provádění archeologických výzkumů a které nejsou podle předloženého

dokladu součástí odborné kvalifikace uchazeče, povinnost předložit

závěrečnou zprávu o průběhu adaptačního období a způsob vyhodnocení

adaptačního období.



(2) Školu podle odstavce 1 písm. a) určí Ministerstvo školství, mládeže

a tělovýchovy na žádost ministerstva kultury ve lhůtě 1 měsíce ode dne

doručení této žádosti. Ministerstvo kultury v žádosti stanoví rozsah

rozdílové zkoušky, která může zahrnovat ověření jak teoretických, tak i

praktických dovedností uchazeče. Podrobnosti obsahu a formy rozdílové

zkoušky stanoví určená škola.



(3) V případě volby splnění kompenzačního opatření formou adaptačního

období uchazeč absolvuje adaptační období pod dohledem odborně

způsobilé fyzické osoby odbornou praxí v oboru provádění

archeologických výzkumů vykonanou u Archeologického ústavu nebo

oprávněné organizace.



(4) Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělávání a

přípravy vyžadované v České republice pro provádění archeologických

výzkumů, jsou stanoveny v příloze č. 4 k tomuto zákonu.



§ 21c



Povinnosti stanovené oprávněným organizacím v § 21 odst. 4, § 22, § 23

odst. 3 a § 24 platí pro osobu oprávněnou k výzkumům obdobně.



§ 22



Provádění archeologických výzkumů



(1) Archeologický ústav a oprávněné organizace jsou povinny před

zahájením archeologických výzkumů uzavřít dohodu s vlastníkem

(správcem, uživatelem) nemovitosti, na které se mají archeologické

výzkumy provádět, o podmínkách archeologických výzkumů na nemovitosti.

Nedojde-li k dohodě, rozhodne krajský úřad o povinnostech vlastníka

(správce, uživatele) nemovitosti strpět provedení archeologických

výzkumů a o podmínkách, za nichž archeologické výzkumy mohou být

provedeny.



(2) Má-li se provádět stavební činnost na území s archeologickými

nálezy, jsou stavebníci již od doby přípravy stavby povinni tento záměr

oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo oprávněné organizaci

provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum. Je-li

stavebníkem právnická osoba nebo fyzická osoba, při jejímž podnikání

vznikla nutnost záchranného archeologického výzkumu, hradí náklady

záchranného archeologického výzkumu tento stavebník; jinak hradí

náklady organizace provádějící archeologický výzkum. Obdobně se

postupuje, má-li se na takovém území provádět jiná činnost, kterou by

mohlo být ohroženo provádění archeologických výzkumů.



§ 23



Archeologické nálezy



(1) Archeologickým nálezem je věc (soubor věcí), která je dokladem nebo

pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do

novověku a zachovala se zpravidla pod zemí.



(2) O archeologickém nálezu, který nebyl učiněn při provádění

archeologických výzkumů, musí být učiněno oznámení Archeologickému

ústavu nebo nejbližšímu muzeu buď přímo nebo prostřednictvím obce, v

jejímž územním obvodu k archeologickému nálezu došlo. Oznámení o

archeologickém nálezu je povinen učinit nálezce nebo osoba odpovědná za

provádění prací, při nichž došlo k archeologickému nálezu, a to

nejpozději druhého dne po archeologickém nálezu nebo potom, kdy se o

archeologickém nálezu dověděl.



(3) Archeologický nález i naleziště musí být ponechány beze změny až do

prohlídky Archeologickým ústavem nebo muzeem, nejméně však po dobu pěti

pracovních dnů po učiněném oznámení. Archeologický ústav nebo oprávněná

organizace učiní na nalezišti všechna opatření nezbytná pro okamžitou

záchranu archeologického nálezu, zejména před jeho poškozením, zničením

nebo odcizením.



(4) Jde-li o archeologický nález uvedený v odstavci 2, má nálezce právo

na odměnu, kterou mu poskytne krajský úřad, a to do výše ceny

materiálu; je-li archeologický nález zhotoven z drahých kovů nebo

jiných cenných materiálů, v ostatních případech až do výše deseti

procent kulturně historické hodnoty archeologického nálezu určené na

základě odborného posudku. Nálezce má právo na náhradu nutných nákladů,

které mu vznikly v souvislosti s archeologickým nálezem. O náhradě

rozhodne a náhradu poskytne krajský úřad. Podrobnosti o podmínkách pro

poskytování odměny a náhrady nálezci stanoví obecně závazný právní

předpis.



(5) O archeologických nálezech, k nimž dojde v souvislosti s přípravou

nebo prováděním stavby, platí zvláštní předpisy.^1)



§ 23a



Vlastnictví movitých archeologických nálezů



(1) Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, nejsou-li

vlastnictvím státu nebo obce podle odstavce 2.



(2) Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, v jehož

územním obvodu byly učiněny, nejde-li o movité archeologické nálezy

učiněné při archeologických výzkumech prováděných příspěvkovou

organizací nebo organizační složkou obce, které jsou vlastnictvím této

obce, nebo o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických

výzkumech prováděných státní organizací nebo organizační složkou státu,

které jsou vlastnictvím České republiky.



(3) Movité archeologické nálezy, které jsou vlastnictvím kraje, se

ukládají v jím zřízeném muzeu. Movité archeologické nálezy, které jsou

vlastnictvím obce, se ukládají v muzeu zřízeném touto obcí, případně v

muzeu zřízeném jinou obcí nebo krajem. S movitými archeologickými

nálezy, které jsou vlastnictvím České republiky, jsou příslušné

hospodařit^18a) státní organizace nebo organizační složky státu, které

při provádění archeologických výzkumů podle odstavce 2 nález učinily;

tyto movité archeologické nálezy se ukládají zpravidla v muzeích

zřízených ministerstvem kultury nebo v jiných státních organizacích

nebo organizačních složkách státu, pokud jsou v nich trvale uchovávány

sbírky muzejní povahy.



(4) Kraj a obec jsou povinny převést movitý archeologický nález do

vlastnictví České republiky za cenu stanovenou v posudku znalcem, pokud

je o to ministerstvo kultury písemně požádá ve lhůtě 3 let ode dne, kdy

byl movitý archeologický nález učiněn. V tomto případě je ministerstvo

kultury současně povinno uhradit kraji nebo obci nutné náklady, které

jim vznikly v souvislosti s movitým archeologickým nálezem, s výjimkou

odměny a náhrady poskytnutých nálezci podle § 23 odst. 4. Znalce určí a

náklady spojené s vyhotovením posudku nese ministerstvo kultury.



§ 23b



Plány území s archeologickými nálezy



(1) Kraj může vydat v dohodě s ministerstvem kultury nařízením kraje

plán území s archeologickými nálezy v kraji nebo ve vymezené části

kraje, ve kterém se vyznačí území, na nichž se vyskytují nebo se mohou

odůvodněně vyskytovat archeologické nálezy, a který slouží pro

zabezpečení archeologického dědictví^17a) a jako podklad pro plnění

oznamovací povinnosti stavebníka podle § 22 odst. 2.



(2) Plán území s archeologickými nálezy lze vydat na dobu nejdéle 20

let.



(3) Plán území s archeologickými nálezy lze změnit, pokud se významně

změnily vědecké poznatky o archeologických nálezech a jejich výskytu v

území. Pro vydání změny plánu území s archeologickými nálezy se použije

odstavec 1 obdobně.



(4) Archeologický ústav a odborná organizace státní památkové péče

poskytují kraji na požádání bezplatně potřebnou odbornou pomoc a

odborné podklady, údaje a informace nezbytné pro vydání plánu území s

archeologickými nálezy.



(5) Náležitosti a obsah plánu území s archeologickými nálezy stanoví

ministerstvo kultury prováděcím právním předpisem.



§ 24



Náhrada za majetkovou újmu



(1) Při provádění archeologických výzkumů jsou Archeologický ústav a

oprávněné organizace povinny dbát zájmů chráněných zvláštními předpisy,

spolupracovat s orgány zabezpečujícími ochranu těchto zájmů a co

nejvíce chránit práva a oprávněné zájmy vlastníků (správců, uživatelů)

nemovitostí, popřípadě jiného majetku.



(2) Je-li vlastník (správce, uživatel) nemovitosti nebo jiného majetku

prováděním archeologického výzkumu nebo opatřeními na ochranu

archeologického nálezu podstatně omezen v běžném užívání nemovitosti

nebo jiného majetku, má právo, aby mu Archeologický ústav nebo

oprávněná organizace poskytly přiměřenou jednorázovou náhradu. Po

ukončení prací jsou Archeologický ústav nebo oprávněná organizace

povinny uvést nemovitost nebo jiný majetek do předešlého stavu. Není-li

to možné nebo hospodářsky účelné, má vlastník (správce, uživatel)

nemovitosti nebo jiného majetku právo na peněžitou náhradu.



(3) Právo na náhradu za majetkovou újmu podle odstavce 2 je třeba

uplatnit u Archeologického ústavu nebo u oprávněné organizace do šesti

měsíců od ukončení archeologického výzkumu nebo od ukončení opatření na

ochranu archeologického nálezu, jinak právo zaniká. Nedojde-li k

dohodě, rozhoduje o náhradě a její výši krajský úřad.



ČÁST ČTVRTÁ



Orgány a organizace státní památkové péče



§ 25



Organizační uspořádání státní památkové péče



(1) Státní památkovou péči vykonávají orgány státní památkové péče,

jimiž jsou Ministerstvo kultury, krajské úřady a obecní úřady obcí s

rozšířenou působností.



(2) Ministerstvu kultury je podřízena odborná organizace státní

památkové péče.



(3) Orgány státní památkové péče ve spolupráci s ostatními orgány

státní správy a za odborné pomoci organizací státní památkové péče,

vědeckých, uměleckých a dalších odborných odborné organizace a ústavů

dbají, aby se státní památková péče zabezpečovala plánovitě, komplexně

a diferencovaně a v souladu s dlouhodobou koncepcí jejího rozvoje.



§ 26



Ministerstvo kultury



(1) Ministerstvo kultury je ústředním orgánem státní správy pro

kulturní památky v České republice.



(2) Ministerstvo kultury



a) zpracovává prognózy, koncepce a návrhy dlouhodobých výhledů rozvoje

státní památkové péče,



b) sestavuje, vyhlašuje a provádí programy komplexní péče o kulturní

památky a vytváří pro ni všestranné podmínky, posuzuje návrhy

dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů obnovy kulturních

památek,



c) uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje a k zásadám

územního rozvoje, a dále stanovisko k územně plánovací dokumentaci pro

území, ve kterém je památková rezervace, nebo nemovitá věc nebo soubor

nemovitých věcí zapsané na Seznamu světového dědictví^18b), a ve vztahu

k tomuto území uplatňuje stanovisko k vymezení zastavěného území,



d) je dotčeným orgánem k projednání návrhu opatření obecné povahy podle

§ 6a,



e) usměrňuje kulturně výchovné využívání národních kulturních památek a

kulturně výchovné využívání ostatních kulturních památek v souladu se

zájmy státní kulturní politiky,



f) koordinuje vědeckovýzkumnou činnost v oboru státní památkové péče,



g) zřizuje jako svůj odborný poradní orgán vědeckou radu pro státní

památkovou péči,



h) spolupracuje s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a

vysokými školami při výchově pracovníků v oboru státní památkové péče,

podílí se na jejich dalším vzdělávání,



i) zabezpečuje mezinárodní spolupráci v oboru státní památkové péče,



j) vydává statut odborné organizace státní památkové péče, která je

státní příspěvkovou organizací s celostátní působností,



k) plní další úkoly stanovené mu tímto zákonem.



§ 27



Památková inspekce



(1) Ministerstvo kultury zřizuje památkovou inspekci jako svůj

specializovaný kontrolní orgán v oboru státní památkové péče. Hlavním

posláním památkové inspekce je vykonávat ústřední dozor nad dodržováním

tohoto zákona a předpisů vydaných k jeho provedení.



(2) Památková inspekce plní zejména tyto úkoly:



a) dozírá, jak je zabezpečována komplexní péče o kulturní památky,



b) dozírá, jak jsou dodržována rozhodnutí orgánů státní památkové péče

k zajištění péče o kulturní památky a jak vlastníci (správci,

uživatelé) kulturních památek plní stanovené povinnosti,



c) na základě poznatků získaných při výkonu dozoru provádí rozbor stavu

státní památkové péče a navrhuje opatření k jejímu prohloubení.



(3) Památková inspekce při plnění svých úkolů spolupracuje s orgány

státní památkové péče a ostatními správními úřady, kontrolními orgány,

kraji, obcemi a odbornou organizací státní památkové péče a opírá se o

jejich pomoc.



(4) Zjistí-li památková inspekce nedostatky v péči o kulturní památky,

navrhne příslušnému orgánu státní památkové péče opatření k odstranění

zjištěných nedostatků, popřípadě uložení pokuty, a dozírá, aby se

uložená opatření řádně plnila.



(5) Podrobnosti o úkolech a oprávněních památkové inspekce stanoví

obecně závazný právní předpis.



§ 27a



(1) Celní úřady



a) kontrolují, jak je dodržován předchozí souhlas Ministerstva kultury

(§ 20 odst. 1) a zda kulturní památka vystavovaná, zapůjčená nebo pro

jiné účely vyvezená do zahraničí byla ze zahraničí vrácena zpět a v

dobrém stavu,



b) kontrolují u věcí, které vykazují znaky kulturní památky podle § 2

odst. 1 a mají být trvale převezeny ze zahraničí do České republiky,

zda se jejich převoz provádí s předchozím souhlasem příslušného orgánu

státu, z něhož mají být dovezeny, je-li zaručena vzájemnost,^16)



c) se podílejí na dokumentaci, výzkumech a průzkumech zejména movitých

kulturních památek.



(2) Celní úřady při plnění svých úkolů spolupracují s orgány státní

památkové péče, jimž podle jejich příslušnosti podávají v případě

zjištění nedostatků podněty pro přijetí opatření k nápravě nebo návrhy

na zahájení řízení podle § 35 a 39. Dále spolupracují s odbornou

organizací státní památkové péče a památkovou inspekcí.



§ 28



nadpis vypuštěn



(1) Krajský úřad metodicky řídí výkon státní památkové péče v kraji.



(2) Krajský úřad



a) plní úkoly orgánu státní památkové péče pro národní kulturní

památky, pokud nepřísluší Ministerstvu kultury nebo vládě České

republiky,



b) dozírá v rozsahu své působnosti na dodržování tohoto zákona a

předpisů vydaných pro jeho provedení,



c) uplatňuje stanovisko k územně plánovací dokumentaci pro území, ve

kterém je památková zóna nebo nemovitá národní kulturní památka,

nejde-li o působnost ministerstva kultury podle § 26 odst. 2 písm. c),

a ve vztahu k tomuto území uplatňuje stanovisko k vymezení zastavěného

území,



d) je dotčeným orgánem k zabezpečení nepředvídaných nálezů kulturně

cenných předmětů, detailů stavby nebo archeologických nálezů, k nimž

došlo při řízení nebo postupu podle zvláštního právního předpisu^1),

nejde-li o nálezy učiněné při přípravě nebo provádění obnovy kulturní

památky nebo při přípravě nebo provádění prací v území, na němž

uplatňuje svůj zájem státní památková péče9),



e) vydává jako dotčený orgán na návrh nebo z vlastního podnětu závazné

stanovisko^2a) a poskytuje další podklady do řízení vedených jinými

správními úřady než orgány státní památkové péče podle zvláštních

právních předpisů^19), jde-li o zabezpečení péče o národní kulturní

památky,



f) vykonává dozor při obnově národních kulturních památek z hlediska

státní památkové péče,



g) plní další úkoly stanovené tímto zákonem.



§ 28a



Kraj v samostatné působnosti



a) schvaluje koncepci podpory státní památkové péče v kraji v souladu s

koncepcí rozvoje státní památkové péče v České republice a po

projednání s Ministerstvem kultury,



b) schvaluje návrhy dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů a

programů zachování a obnovy kulturních památek v kraji,



c) usměrňuje kulturně výchovné využití kulturních památek v kraji.



§ 29



Obecní úřad obce s rozšířenou působností



(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává a organizuje

státní památkovou péči ve stanoveném správním obvodu v souladu s

koncepcí rozvoje státní památkové péče v České republice.



(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností



a) podílí se na zpracování krajské koncepce podpory státní památkové

péče a na zpracování střednědobých a prováděcích plánů a programů

obnovy kulturních památek,



b) zabezpečuje předpoklady pro komplexní péči o kulturní památky a

nemovitosti, které nejsou kulturní památkou, ale jsou v památkové

rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu (§ 17), a v

souvislosti s tím vydává jako dotčený orgán na návrh nebo z vlastního

podnětu závazné stanovisko^2a) a poskytuje další podklady do řízení

vedených jinými správními úřady než orgány státní památkové péče podle

zvláštních právních předpisů^19),



c) uplatňuje stanovisko k územně plánovací dokumentaci pro území, ve

kterém je nemovitá kulturní památka nebo ochranné pásmo nemovité

kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové

rezervace nebo památkové zóny, nejde-li o působnost ministerstva

kultury podle § 26 odst. 2 písm. c) nebo působnost krajského úřadu

podle § 28 odst. 2 písm. c), a ve vztahu k tomuto území uplatňuje

stanovisko k vymezení zastavěného území,



d) usměrňuje péči o kulturní památky zajišťovanou obcemi,



e) vykonává státní správu na úseku státní památkové péče, pokud podle

tohoto zákona není příslušný jiný orgán státní památkové péče,



f) koordinuje jednotné označování nemovitých kulturních památek

tabulkou opatřenou nápisem "Kulturní památka" a velkým státním znakem,

popřípadě i značkami stanovenými mezinárodními smlouvami,



g) vykonává dozor při obnově kulturních památek a při stavbě, změně

stavby, terénních úpravách, umístění nebo odstranění zařízení,

odstranění stavby nebo udržovacích pracích na nemovitosti, která není

kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo

v ochranném pásmu (§ 17) z hlediska státní památkové péče^1),



h) dozírá v rozsahu své působnosti na dodržování tohoto zákona a

předpisů vydaných k jeho provedení,



i) plní další úkoly stanovené mu tímto zákonem.



(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností se při plnění svých úkolů

opírá o odbornou pomoc odborné organizace státní památkové péče.



(4) Podrobnosti o způsobech zabezpečování předpokladů pro komplexní

péči o kulturní památky obecními úřady obcí s rozšířenou působností

stanoví ministerstvo kultury vyhláškou.



§ 30



Obec



(1) Obec pečuje o kulturní památky v místě a kontroluje, jak vlastníci

kulturních památek plní povinnosti uložené jim tímto zákonem. Obec

vychází přitom z odborných vyjádření odborné organizace státní

památkové péče.



(2) Obec může podle místních podmínek po projednání s obecním úřadem

obce s rozšířenou působností zřídit právnickou osobu nebo organizační

složku pro obnovu kulturních památek.



§ 31



Komise státní památkové péče, konzervátor státní památkové péče, a

zpravodajové státní památkové péče



(1) Rada kraje a rada obce s rozšířenou působností zřizují podle

potřeby pro všestranné posuzování a koordinaci úkolů státní památkové

péče komise státní památkové péče jako pracovní komise.^21)



(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností jmenuje po vyjádření

odborné organizace státní památkové péče konzervátora státní památkové

péče (dále jen "konzervátor") jako dobrovolného pracovníka. Konzervátor

je členem komise státní památkové péče zřízené radou obce s rozšířenou

působností.



(3) Úkolem konzervátora je soustavně sledovat stav kulturních památek,

podávat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností zprávy o jejich

stavu, o péči o ně a jejich využití, navrhovat obecnímu úřadu obce s

rozšířenou působností potřebná opatření a napomáhat propagaci

kulturních památek a státní památkové péče.



(4) Na návrh konzervátora může obecní úřad obce s rozšířenou působností

pověřit pro určitý vymezený územní obvod dobrovolné pracovníky funkcí

zpravodaje státní památkové péče (dále jen "zpravodaj"); kteří

spolupracují s konzervátorem při plnění jeho úkolů.



(5) Činnost konzervátora a zpravodaje řídí obecní úřad obce s

rozšířenou působností. Odbornou pomoc mu přitom poskytuje odborná

organizace státní památkové péče.



(6) Podrobnosti o úkolech konzervátorů a zpravodajů stanoví obecně

závazný právní předpis.



§ 32



Odborná organizace státní památkové péče



(1) Odborná organizace státní památkové péče je organizace pro výkon a

koordinaci veškeré odborné činnosti v oboru státní památkové péče k

zabezpečení jednoty kulturně politických záměrů a ideově metodických,

ekonomických a technických hledisek, jakož i perspektivního rozvoje

státní památkové péče.



(2) Odborná organizace státní památkové péče



a) zpracovává rozbory stavu a vývoje státní památkové péče, podklady

pro prognózy, koncepce a dlouhodobé výhledy rozvoje státní památkové

péče,



b) organizuje, koordinuje a plní vědeckovýzkumné úkoly státní památkové

péče, rozpracovává teorii a metodologii státní památkové péče a

metodiku společenského uplatnění kulturních památek,



c) plní úkoly odborně metodického, dokumentačního a informačního

pracoviště pro úsek státní památkové péče a zabezpečuje průzkumy,

výzkumy a dokumentaci kulturních památek, památkových rezervací a

památkových zón a je současně poskytovatelem údajů podle zvláštního

právního předpisu^1),



d) vede ústřední seznam kulturních památek,



e) připravuje odborné podklady pro ministerstvo kultury, zejména pro

prohlašování kulturních památek,



f) zpracovává potřebné odborné podklady pro ostatní orgány státní

památkové péče, metodicky usměrňuje činnost konzervátorů a zpravodajů a

poskytuje bezplatnou odbornou pomoc vlastníkům kulturních památek při

zajišťování péče o kulturní památky,



g) zabezpečuje odborný dohled nad prováděním komplexní péče o kulturní

památky a nad jejich soustavným využíváním,



h) sleduje kulturně výchovné využití kulturních památek a jejich

propagaci a zabezpečuje kulturně výchovné využití a zpřístupnění

kulturních památek, s nimiž hospodaří,



i) zabezpečuje další vzdělávání pracovníků v oboru státní památkové

péče,



j) plní další úkoly na úseku státní památkové péče, kterými ji pověří

ministerstvo kultury.



(3) Odborná organizace státní památkové péče si pro zajištění činností

pro výkon státní památkové péče vytváří se souhlasem ministerstva

kultury a po projednání s krajem krajská, popřípadě i další územní

odborná pracoviště (střediska).



§ 33



zrušen



§ 34



Oprávnění orgánů a odborné organizace státní památkové péče



(1) Orgán nebo odborná organizace státní památkové péče případně celní

úřady vydají osobám pověřeným plněním úkolů státní památkové péče

osvědčení, na základě kterého jsou oprávněny:



a) vstupovat do podniků, závodů, zařízení, objektů a na ostatní

nemovitosti,



b) vykonávat v nich potřebné odborné práce na ochranu kulturních

památek nebo pro vědecké účely, zejména dokumentační a konzervační,

jakož i odborný dozor,



c) požadovat za tím účelem potřebné údaje a vysvětlení,



d) nahlížet do příslušných dokladů.



(2) Při činnosti uvedené v odstavci 1 se osoby pověřené plněním úkolů

státní památkové péče mohou seznamovat se státním hospodářským a

služebním tajemstvím, jen jsou-li k tomu určeny podle zvláštních

předpisů.^22) Jsou přitom povinny dbát zájmů obrany státu a zachovávat

státní, hospodářské a služební tajemství. Své úkoly jsou povinny plnit

tak, aby organizace ve své činnosti nebo občan ve svých právech byli

omezeni jen v nezbytném rozsahu.



(3) Pro vstup do objektů a zařízení ozbrojených sil a ozbrojených sborů

platí zvláštní předpisy.^23)



ČÁST PÁTÁ



Opatření při porušení povinností



Pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám při výkonu podnikání



§ 35



(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností uloží pokutu až do výše 2

000 000 Kč právnické osobě, nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání,

jestliže při výkonu svého podnikání



a) nechrání věc nebo stavbu před poškozením, zničením nebo odcizením od

doručení vyrozumění o podání návrhu na prohlášení za kulturní památku

nebo o tom, že ministerstvo kultury hodlá věc nebo stavbu prohlásit za

kulturní památku z vlastního podnětu, až do rozhodnutí ministerstva

kultury,



b) nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 3 odst. 5, § 12 tohoto

zákona,



c) nepečuje o zachování kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu,

užívá ji způsobem neodpovídajícím jejímu kulturně politickému významu,

památkové hodnotě nebo technickému stavu, nechrání ji před ohrožením,

poškozením nebo znehodnocením nebo ji znehodnotí nebo zničí,



d) porušuje podmínky určené v rozhodnutí o vymezení ochranného pásma

nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové

rezervace nebo památkové zóny,



e) provádí obnovu kulturní památky bez závazného stanoviska obecního

úřadu obce s rozšířenou působností nebo nedodržuje podmínky určené v

tomto závazném stanovisku,



f) provádí restaurování, jde-li o kulturní památku, prostřednictvím

fyzické osoby, která nemá povolení ministerstva kultury, nejde-li o

výkon restaurátorské činnosti podle § 14a odst. 12, prostřednictvím

fyzické osoby, které byla restaurátorská činnost pozastavena podle §

14a odst. 11, anebo prostřednictvím fyzické osoby, která není osobou

oprávněnou k restaurování podle § 14b odst. 2, nebo která postupuje v

rozporu se zákazem podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst. 3,



g) provádí stavbu, změnu stavby, terénní úpravy, umístění nebo

odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravu dřevin nebo udržovací

práce na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové

rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní

památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo

památkové zóny bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s

rozšířenou působností podle § 14 odst. 2 nebo nedodržuje podmínky

uvedené v tomto závazném stanovisku, nejde-li o případ vyloučení

povinnosti tohoto vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si závazné

stanovisko (§ 17).



(2) Krajský úřad uloží pokutu až do výše 4 000 000 Kč právnické osobě,

nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, jestliže při výkonu svého

podnikání



a) nepečuje o zachování národní kulturní památky, neudržuje ji v dobrém

stavu, užívá ji způsobem neodpovídajícím jejímu kulturně politickému

významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu, nechrání ji před

ohrožením, poškozením nebo znehodnocením nebo ji znehodnotí nebo zničí,



b) provádí obnovu národní kulturní památky bez závazného stanoviska

krajského úřadu nebo nedodržuje podmínky určené v tomto závazném

stanovisku,



c) provádí restaurování, jde-li o národní kulturní památku,

prostřednictvím fyzické osoby, která nemá povolení ministerstva

kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti podle § 14a odst. 12,

prostřednictvím fyzické osoby, které byla restaurátorská činnost

pozastavena podle § 14a odst. 11, anebo prostřednictvím fyzické osoby,

která není osobou oprávněnou k restaurování podle § 14b odst. 2, nebo

která postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 3 nebo § 39 odst.

3,



d) přemístí bez předchozího souhlasu krajského úřadu stavbu, která je

kulturní památkou, nebo trvale bez předchozího souhlasu krajského úřadu

přemístí z veřejně přístupného místa movitou věc, která je kulturní

památkou,



e) zapůjčí do zahraničí nebo se pokusí do zahraničí vyvézt nebo vyveze

kulturní památku bez předchozího souhlasu ministerstva kultury,



f) nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 21 odst. 4 , § 22 odst.

2 tohoto zákona nebo § 23 odst. 2,



g) provádí v rozporu s § 21 odst. 2 archeologický výzkum, nebo provádí

archeologický výzkum, přestože není osobou oprávněnou k výzkumům podle

§ 21a odst. 2, nebo postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 4

nebo § 39 odst. 4.



(3) Ministerstvo kultury zakáže restaurování právnické osobě nebo

podnikající fyzické osobě oprávněné k restaurování, pokud hrubým

způsobem nebo méně závažným způsobem, ale opakovaně prokazatelně

poškodila při restaurování kulturní památku nebo její část, která je

dílem výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi, a to až na dobu

2 let.



(4) Ministerstvo kultury zakáže provádění archeologických výzkumů

právnické osobě nebo podnikající fyzické osobě oprávněné k provádění

archeologických výzkumů, pokud provádí archeologické výzkumy, které

archeologické nálezy ohrožují nebo poškozují, a to až na dobu 2 let.



(5) Podání rozkladu proti rozhodnutí o zákazu restaurování podle

odstavce 3 nebo o zákazu provádění archeologických výzkumů podle

odstavce 4, vydanému ministerstvem kultury, nemá odkladný účinek.



§ 36



Při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti a k době

trvání protiprávního jednání, ke kulturně politickému významu kulturní

památky a k rozsahu hrozící nebo způsobené škody.



§ 37



(1) Pokuta je splatná do třiceti dnů ode dne, kdy nabylo právní

rozhodnutí, jímž byla uložena.



(2) Pokutu lze uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se o porušení

povinnosti dozvěděl orgán státní památkové péče, který je příslušný

pokutu uložit, nejdéle však do tří let ode dne, kdy k porušení

povinnosti došlo.



(3) Pokutu vybírá a vymáhá orgán státní památkové péče, který ji

uložil.



(4) Pokuta uložená a vybraná obecním úřadem obce s rozšířenou

působností je příjmem obce s rozšířenou působností. Pokuta uložená a

vybraná krajským úřadem je příjmem kraje.



§ 38



Uložením pokuty právnické osobě zůstává nedotčena odpovědnost právnické

osoby, popřípadě jejích pracovníků, podle zvláštních předpisů.



Přestupky



§ 39



(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností může uložit pokutu až do

výše 2 000 000 Kč lze uložit fyzické osobě, která se dopustí přestupku

tím, že



a) nechrání věc nebo stavbu před poškozením, zničením nebo odcizením od

doručení vyrozumění o podání návrhu na prohlášení za kulturní památku

nebo o tom, že ministerstvo kultury hodlá věc nebo stavbu prohlásit za

kulturní památku z vlastního podnětu až do rozhodnutí ministerstva

kultury,



b) nesplní oznamovací povinnost, stanovenou v § 3 odst. 5, § 12 tohoto

zákona,



c) nepečuje o zachování kulturní památky, neudržuje ji v dobrém stavu a

nechrání ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením,

nebo kulturní památku užívá způsobem, který neodpovídá jejímu kulturně

politickému významu, památkové hodnotě nebo technickému stavu,



d) poruší podmínky určené v rozhodnutí o vymezení ochranného pásma

nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové

rezervace nebo památkové zóny,



e) provádí obnovu kulturní památky bez závazného stanoviska obecního

úřadu obce s rozšířenou působností nebo nedodržuje podmínky určené v

tomto závazném stanovisku,



f) provádí neoprávněné výkopy na území s archeologickými nálezy,



g) provádí stavbu, změnu stavby, terénní úpravy, umístění nebo

odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravu dřevin nebo udržovací

práce na nemovitosti, která není kulturní podmínkou, ale je v památkové

rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovitě kulturní

památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo

památkové zóny bez závazného stanoviska obecního úřadu obce s

rozšířenou působností podle § 14 odst. 2 nebo nedodržuje podmínky

uvedené v tomto závazném stanovisku, nejde-li o případ vyloučení

povinnosti tohoto vlastníka (správce, uživatele) vyžádat si závazné

stanovisko (§ 17),



h) provádí restaurování, jde-li o kulturní památku, bez povolení

ministerstva kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti podle §

14a odst. 12, nebo přestože jí byla restaurátorská činnost pozastavena

podle § 14a odst. 11, anebo přestože není osobou oprávněnou k

restaurování podle § 14b odst. 2, nebo při zákazu uloženém podle § 35

odst. 3 nebo § 39 odst. 3,



i) jako držitel povolení k restaurování neoznámil ministerstvu kultury

neprodleně změnu údajů podle § 14a odst. 9,



j) porušuje jiné povinnosti stanovené tímto zákonem.



(2) Krajský úřad může uložit pokutu až do výše 4 000 000 Kč fyzické

osobě, která se dopustí přestupku tím, že



a) nepečuje o zachování národní kulturní památky, neudržuje ji v dobrém

stavu a nechrání ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo

odcizením, nebo národní kulturní památku užívá způsobem, který

neodpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě nebo

technickému stavu,



b) provádí obnovu národní kulturní památky bez závazného stanoviska

krajského úřadu nebo nedodržuje podmínky určené v tomto závazném

stanovisku,



c) přemístí bez předchozího souhlasu krajského úřadu stavbu, která je

kulturní památkou, nebo trvale bez předchozího souhlasu krajského úřadu

přemístí z veřejně přístupného místa movitou věc, která je kulturní

památkou,



d) zapůjčí do zahraničí nebo se pokusí do zahraničí vyvézt nebo vyveze

kulturní památku bez předchozího souhlasu ministerstva kultury,



e) provádí restaurování, jde-li o národní kulturní památku, bez

povolení ministerstva kultury, nejde-li o výkon restaurátorské činnosti

podle § 14a odst. 12, nebo přestože jí byla restaurátorská činnost

pozastavena podle § 14a odst. 11, anebo přestože není osobou oprávněnou

k restaurování podle § 14b odst. 2, nebo při zákazu uloženém podle § 35

odst. 3 nebo § 39 odst. 3,



f) nesplní oznamovací povinnost stanovenou v § 21 odst. 4, § 22 odst. 2

nebo § 23 odst. 2 tohoto zákona,



g) provádí v rozporu s § 21 odst. 2 archeologický výzkum, nebo provádí

archeologický výzkum, přestože není osobou oprávněnou k výzkumům podle

§ 21a odst. 2, nebo postupuje v rozporu se zákazem podle § 35 odst. 4

nebo § 39 odst. 4.



(3) Ministerstvo kultury může zakázat restaurování fyzické osobě

oprávněné k restaurování, pokud hrubým způsobem nebo méně závažným

způsobem, ale opakovaně prokazatelně poškodila při restaurování

kulturní památku nebo její část, která je dílem výtvarných umění nebo

uměleckořemeslnými pracemi, a to až na dobu 2 let.



(4) Ministerstvo kultury může zakázat provádění archeologických výzkumů

fyzické osobě oprávněné k provádění archeologických výzkumů, pokud

provádí archeologické výzkumy, které archeologické nálezy ohrožují nebo

poškozují, a to až na dobu 2 let.



(5) Podání rozkladu proti rozhodnutí o zákazu restaurování podle

odstavce 3 nebo o zákazu provádění archeologických výzkumů podle

odstavce 4, vydanému ministerstvem kultury, nemá odkladný účinek.



§ 40



Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí o přestupcích a jejich

projednávání obecné předpisy.^24)



§ 41



(1) Pokutu vybírá a vymáhá orgán státní památkové péče, který ji

uložil.



(2) Pokuta uložená a vybraná obecním úřadem obce s rozšířenou

působností je příjmem obce s rozšířenou působností. Pokuta uložená a

vybraná krajským úřadem je příjmem kraje.



ČÁST ŠESTÁ



Ustanovení společná a závěrečná



Ustanovení společná



§ 42



(1) Kulturní památky zapsané do státních seznamů kulturních památek

podle dřívějších právních předpisů se považují za kulturní památky

podle tohoto zákona.



(2) Národní kulturní památky prohlášené za ně podle dřívějších právních

předpisů se považují za národní kulturní památky podle tohoto zákona.

Památkové rezervace prohlášené za ně podle dřívějších právních předpisů

se považují za památkové rezervace podle tohoto zákona. Ochranná pásma

zřízená podle dřívějších právních předpisů se považují za ochranná

pásma podle tohoto zákona.



(3) Povolení k archeologickým výzkumům vydaná podle dřívějších právních

předpisů se považují za povolení podle tohoto zákona.



(4) Movité kulturní památky a národní kulturní památky podle zákona

Slovenské národní rady o státní památkové péči, jsou-li na území České

republiky, se považují za kulturní památky a národní kulturní památky

podle tohoto zákona.



(5) Za kulturní památky a za národní kulturní památky podle tohoto

zákona se nepovažují archiválie uznané za kulturní památky nebo

prohlášené za národní kulturní památky podle zvláštních předpisů.^25)



§ 42a



Působnosti stanovené krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s

rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené

působnosti.



§ 43



(1) Práva a povinnosti stanovené tímto zákonem vlastníku kulturní

památky má,



a) je-li kulturní památka státním majetkem, státní organizace, která má

kulturní památku ve správě^26) nebo jiná organizace než státní, které

byla kulturní památka odevzdána do trvalého užívání,^27)



b) je-li kulturní památka v družstevním nebo náhradním užívání na

základě práva užívání k zajištění výroby, organizace, které takové

užívací právo přísluší podle zvláštních předpisů,^28)



c) občan, jemuž bylo zřízeno k pozemku, který je kulturní památkou,

právo osobního užívání pozemku podle zvláštních předpisů,^29)



d) ten, kdo s kulturní památkou nakládá jako se svou a je se zřetelem

ke všem okolnostem v dobré víře, že mu kulturní památka patří.^30)



(2) Práva a povinnosti vlastníka věci, která by mohla být podle § 3

prohlášena za kulturní památku, má též správce a uživatel takové věci,

jakož i ten, kdo s ní nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem

okolnostem v dobré víře, že mu věc patří.^30)



§ 43a



(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, celní úřad,

Kancelář prezidenta republiky, Ministerstvo kultury a odborná

organizace státní památkové péče využívají ze základního registru

obyvatel pro výkon působnosti podle tohoto zákona tyto referenční

údaje:



a) příjmení,



b) jméno, popřípadě jména,



c) adresa místa pobytu,



d) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,



e) datum, místo a okres úmrtí, jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území

České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí

došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den,

který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který nepřežil, a

datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí,



f) státní občanství, popřípadě více státních občanství.



(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, celní úřad,

Kancelář prezidenta republiky, Ministerstvo kultury a odborná

organizace státní památkové péče využívají z informačního systému

evidence obyvatel pro výkon působnosti podle tohoto zákona tyto údaje:



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) datum narození,



c) pohlaví,



d) místo a okres narození, v případě narození v cizině místo a stát,



e) rodné číslo,



f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,



g) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa

trvalého pobytu, případně též adresa, na kterou mají být doručovány

písemnosti podle zvláštního právního předpisu,



h) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu

trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České

republiky,



i) omezení svéprávnosti, jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo

opatrovníka, nebylo-li mu přiděleno, datum, místo a okres jeho narození

a u opatrovníka, který se narodil v cizině, místo a stát, kde se

narodil,



j) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo otce, matky,

popřípadě jiného zákonného zástupce,



k) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České

republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,



l) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti, popřípadě jako den, který nepřežil.



(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, celní úřad,

Kancelář prezidenta republiky, Ministerstvo kultury a odborná

organizace státní památkové péče využívají z informačního systému

cizinců pro výkon působnosti podle tohoto zákona tyto údaje:



a) jméno, popřípadě jména, příjmení,



b) datum narození,



c) rodné číslo,



d) pohlaví,



e) místo a stát, kde se cizinec narodil; v případě, že se cizinec

narodil na území České republiky, místo a okres narození,



f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,



g) druh a adresa místa pobytu na území České republiky,



h) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu,



i) omezení svéprávnosti,



j) jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného

zákonného zástupce,



k) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České

republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí,



l) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti, popřípadě jako den, který nepřežil.



(4) Z údajů podle odstavců 1 až 3 lze v konkrétním případě použít vždy

jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. Údaje,

které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel,

se využijí z informačního systému evidence obyvatel nebo informačního

systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný

stav.



§ 44



Pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se



a) uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti uchazečů pro

restaurování kulturních památek a pro provádění archeologických výzkumů

a



b) podmínky pro restaurování kulturních památek osobou oprávněnou k

restaurování a pro provádění archeologických výzkumů osobou oprávněnou

k výzkumům zákonem o uznávání odborné kvalifikace^11g).



§ 44a



(1) Ve správních řízeních vedených podle tohoto zákona lze listinu

prokazující vlastnictví věci nahradit čestným prohlášením, nejde-li o

věc, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí.



(2) Ve správních řízeních vedených podle tohoto zákona týkajících se

movité kulturní památky, která je příslušenstvím nemovité kulturní

památky, je místní příslušnost orgánu státní památkové péče určena

místem, kde se nachází nemovitá kulturní památka.



(3) Závazné stanovisko podle § 14 odst. 1 a 2, je-li vydáno orgánem

státní památkové péče ve věci, o které není příslušný rozhodovat

stavební úřad podle zvláštního právního předpisu^1), je samostatným

rozhodnutím ve správním řízení, jinak je úkonem učiněným dotčeným

orgánem pro řízení vedené stavebním úřadem. Stanoviska uplatněná k

politice územního rozvoje a územně plánovací dokumentaci nejsou

správním rozhodnutím.



§ 45



(1) Ministerstvo kultury vydá obecně závazné právní předpisy k

provedení § 3 odst. 6, § 6a odst. 6, § 7 odst. 5, § 8 odst. 5, § 10

odst. 3, § 20 odst. 5, § 23b odst. 5, § 29 odst. 4 a § 31 odst. 6.



(2) Ministerstvo kultury vydá obecně závazné právní předpisy



a) v dohodě s Ministerstvem pro místní rozvoj k provedení § 6 odst. 2,

§ 14 odst. 10 a § 17 odst. 7.



b) v dohodě s ministerstvem financí České republiky k provedení § 16

odst. 3 a § 23 odst. 4,



c) v dohodě s Ministerstvem financí k provedení § 27 odst. 5.



Ustanovení závěrečná



§ 46



Zrušují se



1. zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, ve znění zákona ČNR č.

146/1971 Sb.,



2. vyhláška č. 98/1959 Ú. l., o okresních konzervátorech a zpravodajích

státní památkové péče,



3. vyhláška č. 99/1959 Ú. l., kterou se blíže určuje činnost a

organizace krajských, okresních a místních komisí státní památkové

péče,



4. vyhláška č. 116/1959 Ú. l., o evidenci kulturních památek,



5. vyhláška č. 118/1959 Ú. l., o památkových ochranných pásmech,



6. vyhláška č. 56/1960 Sb., o úhradě nákladů na udržování a obnovu

kulturních památek,



7. § 11 písm. b) zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při

zajišťování socialistického pořádku, pokud se vztahuje na kulturní

památky.



§ 47



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1988.



Kempný v.r.



Adamec v.r.



Příloha 1



TŘÍDNÍK SPECIALIZACÍ RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ



Třídění je provedeno v základních strukturách, které umožňují přesný

popis restaurátorské specializace buď kumulováním jednotlivých

odborností z rozličných řádů, jejich doplňování podle skutečné

specializace nebo naopak vyčleňování pouze jednotlivé úzké specializace

z nabídky uvedené v příslušném řádku.



1 - malířská umělecká díla



2 - sochařská umělecká díla



3 - uměleckořemeslná díla



+-----+---------------------------------------------------------+

| Kód | Položka třídníku |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 1 | Malířská umělecká díla na plátně, dřevěných a kovových |

| | deskách, na papíře a pergamenu, na skle a jiných |

| | nestavebních materiálech, nástěnné malby, figurální |

| | sgrafita a polychromie na sochařských dílech |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 2a | Polychromovaná sochařská umělecká díla z kamene, dřeva, |

| | kovu, keramiky, terakoty, štuku, sádry, umělého kamene |

| | a jiných výtvarných materiálů |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 2b | Nepolychromovaná sochařská umělecká díla z kamene, |

| | dřeva, kovu, keramiky, terakoty, štuku, sádry, umělého |

| | kamene a jiných výtvarných materiálů |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 3a | Polychromovaná nefigurální uměleckořemeslná díla |

| | z kamene, štuku, umělého kamene, sádry |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 3b | Nepolychromovaná nefigurální uměleckořemeslná díla z |

| | kamene, dřeva, štuku, umělého kamene, sádry |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 3c | Uměleckořemeslná díla z umělého mramoru |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 3d | Uměleckořemeslná nefigurální malířská díla |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 3e | Uměleckořemeslné povrchové úpravy na nefigurálních |

| | dílech |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 3f | Zbroj, zbraně, mechanické přístroje, stroje a další |

| | podobné předměty |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 3g | Uměleckořemeslná díla ze skla, keramiky a porcelánu, |

| | drahých kovů, z obecných kovů, z textilu, z papíru a |

| | pergamenu, z přírodních materiálů |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 3h | Hudební nástroje |

+-----+---------------------------------------------------------+

| 3i | Ostatní uměleckořemeslná díla |

+-----+---------------------------------------------------------+





Příloha 2



Evidenční dotazník žadatele o povolení k restaurování

Příjmení, jméno, titul: ....................................

Datum a místo narození: .................................... fotografie

Rodné číslo, bylo-li přiděleno, a státní občanství:

............................................................

Trvalý pobyt: ..............................................

......................... telefon: ........................

Přechodný pobyt, bydliště: .................................

......................... telefon: ........................

Adresa ateliéru: ...........................................

......................... telefon: ........................









Vzdělání a kvalifikace pro obor restaurování

+---------------------+-------------------+--------+----------+--------------+

| |Název a sídlo školy| Obor | Rok | Druh zkoušky |

| | | | ukončení | |

+--+------------------+-------------------+--------+----------+--------------+

| |Odborné | | | | |

| +------------------+-------------------+--------+----------+--------------+

| |Úplné odborné | | | | |

| +------------------+-------------------+--------+----------+--------------+

| |Vyšší odborné | | | | |

+--+------------------+-------------------+--------+----------+--------------+

|Vysokoškolské | | | | |

+---------------------+-------------------+--------+----------+--------------+

|Postgraduální | | | | |

+---------------------+-------------------+--------+----------+--------------+

|Kursy, školení, stáže| | | | |

+---------------------+-------------------+--------+----------+--------------+



Délka odborné praxe srovnatelné s restaurováním:

.....................................................

Odborná spolupráce s institucemi i jednotlivými

odborníky v oblasti restaurování:

.....................................................

.....................................................



Teoretická činnost (přednáška, publikace, restaurátorské

výstavy) k problematice restaurování:

.....................................................

.....................................................



Další informace, které považujete za důležité pro udělení

povolení k restaurování je možné uvést na samostatném

listě.



Prohlašuji, že údaje uvedené v tomto dotazníku a

přiloženém Chronologickém přehledu provedených

restaurátorských prací jsou pravdivé a že

dokumentaci, předloženou k žádosti o povolení

k restaurování, jsem osobně zpracoval na základě

mnou samostatně provedených restaurátorských prací.



................. ................

Datum Podpis





Chronologický přehled provedených restaurátorských prací



+-------------------+-----------------+-------------------------------+-----------------+------------------------------+

| Název díla | Provenience a | Charakteristika provedeného | Rok | Údaje o případné spolupráci |

| | umístění díla | restaurátorského zásahu | zahájení a | s jinými restaurátory včetně |

| | | | dokončení | uvedení jejich jména". |

| | | | restaurování | |

+-------------------+-----------------+-------------------------------+-----------------+------------------------------+

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

| | | | | |

+-------------------+-----------------+-------------------------------+-----------------+------------------------------+



Příloha 3



Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělávání a přípravy

vyžadované v České republice pro výkon činnosti restaurování



a) dějiny a filosofie umění a uměleckého řemesla, včetně ikonografie,

se zaměřením na české země a Evropu,



b) dějiny architektury se zaměřením na české země a Evropu,



c) heraldika se zaměřením na české země a Evropu,



d) teorie a metody památkové péče ve vztahu k restaurování, výkon

památkové péče podle platné právní úpravy,



e) estetika a etika restaurování,



f) metody prezentace děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací,



g) muzejnictví, restaurování a konzervace sbírkových předmětů a

předmětů kulturní hodnoty,



h) fyzikální a chemické metody restaurátorského průzkumu díla,

interpretace výsledků a komplexní vyhodnocení průzkumu pro stanovení

vhodného technologického postupu při restaurování,



i) chemické, biologické a fyzikální procesy, způsobující poškozování

děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací, odpovídající

restaurátorské a konzervační metody,



j) historické techniky a technologie restaurování,



k) současné techniky a technologie restaurování,



l) restaurátorské a konzervační materiály,



m) chemie se zaměřením na restaurátorskou problematiku,



n) mineralogie (petrografie) se zaměřením na restaurování,



o) výtvarná příprava (figurální a nefigurální kresba a malba,

modelování),



p) provádění kopií děl výtvarných umění a uměleckořemeslných prací,



q) metody dokumentace restaurování, odborná fotografie,



r) využití výpočetní a jiné soudobé techniky v oboru restaurování,



s) odborná praxe pod dohledem kvalifikované osoby při restaurování v

příslušné specializaci,



t) samostatně a komplexně provedené restaurování děl výtvarných umění

nebo uměleckořemeslných prací v příslušné specializaci, včetně obhajoby

před odbornou komisí,



u) závěrečná vědecká nebo jiná odborná písemná práce v oboru

restaurování,



v) český jazyk, popřípadě jeden světový jazyk.



Příloha 4



Teoretické a praktické oblasti, které tvoří obsah vzdělávání a přípravy

vyžadované v České republice pro provádění archeologických výzkumů



a) obecné dějiny, dějiny filosofie a dějiny kultur od pravěku přes

starověk a středověk po moderní civilizace,



b) dějiny umění a uměleckých řemesel,



c) dějiny osídlení se zaměřením na české země a Evropu,



d) egyptská, egejská, řecká, etruská a římská archeologie, archeologie

Kypru a Předního Východu,



e) starožitnosti ve vztahu k archeologii,



f) biologická antropologie,



g) mytologie a náboženství v dějinách hmotné kultury včetně

ikonografie,



h) topografie,



i) epigrafika a numismatika,



j) teorie a metody památkové péče ve vztahu k provádění archeologických

výzkumů, výkon památkové péče podle platné právní úpravy,



k) etika provádění archeologických výzkumů,



l) metody prezentace archeologických nálezů,



m) preventivní ochrana archeologických nálezů a muzejnictví,



n) metody vědecké archeologie pravěké, prehistorické, středověké a

novověké,



o) teorie a odborná výkopová praxe archeologických výzkumů,



p) nauka o materiálech a technologiích pro účely archeologie,



q) metody dokumentace archeologických výzkumů, odborná fotografie,



r) využití výpočetní a jiné soudobé techniky v oboru archeologie,



s) samostatně a komplexně provedený archeologický výzkum, včetně

obhajoby před odbornou komisí,



t) závěrečná vědecká práce v oboru archeologie,



u) český jazyk, jeden světový jazyk a základy latiny a řečtiny.



Vybraná ustanovení novel



§ 43 zákona č. 18/2004 Sb.



Přechodná ustanovení



(1) Na řízení o udělení povolení k restaurování nebo o odnětí povolení

k restaurování podle § 14a zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové

péči, ve znění pozdějších předpisů, zahájená přede dnem účinnosti

tohoto zákona se vztahují dosavadní právní předpisy.



(2) Na řízení o udělení povolení k provádění archeologických výzkumů

nebo o odnětí povolení k provádění archeologických výzkumů podle § 21

zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších

předpisů, zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona se vztahují

dosavadní právní předpisy.



Čl.XI zákona č. 1/2005 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Movité archeologické nálezy, které jsou podle dosavadních právních

předpisů vlastnictvím České republiky a byly učiněny na území kraje,

nebo jsou uloženy v muzeu zřízeném krajem, nebo v jiné příspěvkové

organizaci nebo organizační složce zřízené krajem, přecházejí do

vlastnictví tohoto kraje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. To se

nevztahuje na movité archeologické nálezy učiněné při archeologických

výzkumech prováděných státní organizací nebo organizační složkou státu,

které dosud nebyly uloženy v muzeu zřízeném krajem, nebo v jiné

příspěvkové organizaci nebo organizační složce zřízené krajem; s tímto

majetkem České republiky je dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

příslušná hospodařit^1) tato státní organizace nebo organizační složka

státu.



2. Movité archeologické nálezy, které jsou podle dosavadních právních

předpisů vlastnictvím České republiky a byly učiněny při

archeologických výzkumech prováděných příspěvkovou organizací nebo

organizační složkou obce, nebo jsou uloženy v muzeu zřízeném obcí, nebo

v jiné příspěvkové organizaci nebo organizační složce zřízené obcí,

přecházejí do vlastnictví této obce dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona.



3. Jestliže byl movitý archeologický nález učiněn přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, počíná lhůta 3 let, ve které jsou kraje a obce

povinny převést movitý archeologický nález do vlastnictví České

republiky podle § 23a odst. 4 zákona č. 20/1987 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, běžet dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 158/2007 Sb.



Přechodné ustanovení



Správní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se

dokončí podle dosavadních právních předpisů.



Čl. XXIV zákona č. 189/2008 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Řízení o zrušení prohlášení věci za kulturní památku, která nebyla

pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se

dokončí podle dosavadních právních předpisů.



2. Na řízení o udělení povolení k provádění archeologických výzkumů

podle § 21 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění

účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a do tohoto dne

pravomocně neskončená, se vztahují dosavadní právní předpisy.



Čl. II zákona č. 307/2008 Sb.



Přechodné ustanovení



Řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li

rozhodnutí přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zrušeno a vráceno

k novému projednání správnímu orgánu, postupuje se podle dosavadních

právních předpisů.



Čl. IV zákona č. 223/2009 Sb.



Přechodné ustanovení



Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto

dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se

posuzují podle dosavadních právních předpisů.



Čl. III zákona č. 303/2013 Sb.



Přechodné ustanovení



Dosavadní rozsah ochrany stavby nebo pozemku jako kulturní památky není

dotčen tím, že se stavba podle občanského zákoníku stala součástí

pozemku.



1) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

(stavební zákon).



1) § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a

jejím vystupování v právních vztazích.



2) Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky

(katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.



2a) § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.



4) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.



6) § 4 a 5 vyhlášky č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku.



7) § 32 až 42 stavebního zákona.



8) § 54 až 70 stavebního zákona.



9) Památková rezervace, památková zóna, ochranné pásmo nemovité

kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové

rezervace a památkové zóny.



10) § 57 stavebního zákona.



11) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších

předpisů.



11a) § 44 až 46 a § 60 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o

změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění

zákona č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.



11b) Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším

odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších

předpisů.



11b) Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a

vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.



11c) § 1 zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné

způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a

některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o

uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.



11d) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech.



11e) Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních

systémech.



11f) § 25 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



11g) Zákon č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



11h) § 36a a 36c zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



11i) § 10 odst. 2 vyhlášky č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon č.

20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění vyhlášky č. 538/2002 Sb.



11j) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších

předpisů.



11i) § 10 a § 11 odst. 1 zákona č. 18/2004 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.



12) Zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k

pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).



13) § 86 a 87 a § 94 stavebního zákona.



14)



16) Úmluva UNESCO o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu,

vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků z roku 1970 (vyhláška č.

15/1980 Sb.).



17) Zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství.



Celní zákon č. 44/1974 Sb.



Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím.



17a) Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná)

vyhlášená pod č. 99/2000 Sb. m. s.



17b) Například zákon č. 62/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



18a) § 9 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a

jejím vystupování v právních vztazích.



19) Například zákon č. 183/2006 Sb.



21) § 65 zákona o národních výborech.



22) § 9, § 17 až 19 zákona č. 102/1971 Sb., o ochraně státního

tajemství.



§ 3 nařízení vlády ČSSR č. 148/1971 Sb., o ochraně hospodářského a

služebního tajemství.



23) Např. § 5 zákona č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech.



§ 22 zákona č. 40/1961 Sb., o ochraně Československé socialistické

republiky.



Zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti.



Zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění

pozdějších předpisů.



24) Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování

socialistického pořádku, ve znění zdejších předpisů.



Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).



25) Zákon ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví.



26) § 64 hospodářského zákoníku.



27) § 70 hospodářského zákoníku.



28) § 37 a násl. zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví.



§ 1 a násl. zákona č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného

zemědělského majetku k zajištění výroby.



§ 9 vládního nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru

hospodářsko-technických úprav pozemků.



§ 12 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.



29) § 198 a násl. občanského zákoníku.



30) § 13a občanského zákoníku.