201/2012 Sb.



ZÁKON



ze dne 2. května 2012



o ochraně ovzduší



Změna: 64/2014 Sb.



Změna: 87/2014 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ÚVODNÍ USTANOVENÍ



§ 1



(1) Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a

snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské

zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního

prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a

vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí

postižených v důsledku znečištění ovzduší.



(2) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1) a

upravuje,



a) přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší,



b) způsob posuzování přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší

a jejich vyhodnocení,



c) nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzduší,



d) práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při

ochraně ovzduší,



e) práva a povinnosti dodavatelů pohonných hmot a působnost orgánů

veřejné správy při sledování a snižování emisí skleníkových plynů z

pohonných hmot v dopravě.



(3) Tento zákon se nevztahuje na vnášení radionuklidů^2) do ovzduší, na

zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných

epidemií, živelních pohrom i jiných mimořádných událostí, prováděné

podle jiných právních předpisů^3).



(4) Tento zákon byl oznámen v souladu se směrnicí Evropského parlamentu

a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování

informací v oblasti technických norem a předpisů a pravidel pro služby

informační společnosti, ve znění směrnice 98/48/ES.



§ 2



Pro účely tohoto zákona se rozumí



a) ovzduším vnější ovzduší v troposféře,



b) znečišťující látkou každá látka, která svou přítomností v ovzduší má

nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí

anebo obtěžuje zápachem,



c) znečišťováním (emisí) vnášení jedné nebo více znečišťujících látek

do ovzduší,



d) úrovní znečištění hmotnostní koncentrace znečišťující látky v

ovzduší (imise) nebo její depozice na zemský povrch za jednotku času,



e) stacionárním zdrojem ucelená technicky dále nedělitelná stacionární

technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly

znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou

pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů,



f) mobilním zdrojem se rozumí samohybná a další pohyblivá, případně

přenosná technická jednotka vybavená spalovacím motorem, pokud tento

slouží k vlastnímu pohonu nebo je zabudován jako nedílná součást

technologického vybavení,



g) spalovacím stacionárním zdrojem stacionární zdroj, ve kterém se

oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla,



h) provozovatelem právnická nebo fyzická osoba, která stacionární zdroj

skutečně provozuje; není-li taková osoba známa nebo neexistuje,

považuje se za provozovatele vlastník stacionárního zdroje,



i) emisním limitem nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo

skupiny znečišťujících látek vnášené do ovzduší ze stacionárního

zdroje,



j) emisním stropem nejvýše přípustné množství znečišťující látky

vnesené do ovzduší za kalendářní rok,



k) imisním limitem nejvýše přípustná úroveň znečištění stanovená tímto

zákonem,



l) palivem spalitelný materiál v pevném, kapalném nebo plynném

skupenství, určený jeho výrobcem ke spalování za účelem uvolnění

energetického obsahu tohoto materiálu,



m) těkavou organickou látkou (VOC) jakákoli organická sloučenina nebo

směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20 °C

má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za

konkrétních podmínek jejího použití,



n) organickým rozpouštědlem jakákoli těkavá organická látka, která je

používána samostatně nebo ve směsi s jinými látkami, aniž by přitom

prošla chemickou změnou, k rozpouštění surovin, produktů nebo odpadů,

nebo která se používá jako čisticí prostředek k rozpouštění

znečišťujících látek, jako odmašťovací prostředek, jako dispergační

činidlo, jako prostředek používaný k úpravě viskozity nebo povrchového

napětí, jako změkčovadlo nebo jako ochranný prostředek,



o) tepelným zpracováním odpadu oxidace odpadu nebo jeho zpracování

jiným termickým procesem, včetně spalování vzniklých látek, pokud by

tím mohlo dojít k vyšší úrovni znečišťování oproti spálení

odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu,



p) spalovnou odpadu stacionární zdroj určený k tepelnému zpracování

odpadu, jehož hlavním účelem není výroba energie ani jiných produktů, a

jakýkoliv stacionární zdroj, ve kterém více než 40 % tepla vzniká

tepelným zpracováním nebezpečného odpadu nebo ve kterém se tepelně

zpracovává neupravený směsný komunální odpad.



ČÁST DRUHÁ



ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ



§ 3



Přípustná úroveň znečištění



(1) Imisní limity a přípustné četnosti jejich překročení jsou uvedeny v

příloze č. 1 k tomuto zákonu. Imisní limity jsou závazné pro orgány

ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti podle tohoto zákona.



(2) Přípustná úroveň znečištění stanovená podle odstavce 1 se

nevztahuje na ovzduší ve venkovních pracovištích, do nichž nemá

veřejnost volný přístup.



§ 4



Přípustná úroveň znečišťování



(1) Přípustná úroveň znečišťování je určena emisními limity, emisními

stropy, technickými podmínkami provozu a přípustnou tmavostí kouře.



(2) Emisní limity musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo

výduchu do ovzduší. Emisní limity se dělí na



a) obecné emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem pro

znečišťující látky a jejich skupiny a



b) specifické emisní limity stanovené prováděcím právním předpisem nebo

v povolení podle § 11 odst. 2 písm. d) pro stacionární zdroj.



(3) Pokud je pro stacionární zdroj stanoven jeden nebo více

specifických emisních limitů nebo jeden nebo více emisních stropů,

nevztahují se na něj obecné emisní limity. Specifický emisní limit

stanovený v povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. d) nesmí být

stejný nebo vyšší než specifický emisní limit stanovený prováděcím

právním předpisem pro daný stacionární zdroj.



(4) Emisní stropy se stanovují pro stacionární zdroj, skupinu

stacionárních nebo mobilních zdrojů, provozovnu^4) nebo vymezené území.



(5) Emisní stropy doplňují emisní limity s výjimkou stacionárních

zdrojů uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu,

u kterých může být emisní limit pro těkavé organické látky emisním

stropem nahrazen.



(6) Technické podmínky provozu doplňují emisní limity s výjimkou

spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu

50 MW a vyšším spalujících uhlí těžené v České republice a specificky

konstruovaných pro toto palivo, u kterých může být emisní limit pro

oxid siřičitý stanovený prováděcím právním předpisem, nelze-li jej

dosáhnout, nahrazen technickou podmínkou provozu stanovenou prováděcím

právním předpisem.



(7) Pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu

spalovacích stacionárních zdrojů nebo celkové projektované kapacity

jiných stacionárních zdrojů se jmenovité tepelné příkony spalovacích

stacionárních zdrojů nebo projektované kapacity jiných než spalovacích

stacionárních zdrojů sčítají, jestliže se jedná o stacionární zdroje

označené stejným kódem podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu, které jsou

umístěny ve stejné provozovně^4) a u kterých dochází nebo by s ohledem

na jejich uspořádání mohlo docházet ke znečišťování společným výduchem

nebo komínem bez ohledu na počet komínových průduchů. Obdobně se

postupuje u stacionárních zdrojů neuvedených v příloze č. 2 k tomuto

zákonu. V případě, že výrobce spalovacího stacionárního zdroje neuvádí

jeho jmenovitý tepelný příkon, vypočte se jako podíl jmenovitého

tepelného výkonu a jemu odpovídající tepelné účinnosti, případně

výpočtem z jiných dostupných parametrů.



(8) Odstavec 7 se nepoužije u



a) spalovacích stacionárních zdrojů, u nichž bylo první povolení

provozu vydáno před 1. červencem 1987, pokud by celkový jmenovitý

tepelný příkon stanovený postupem podle odstavce 7 dosáhl 50 MW a více;

u těchto spalovacích stacionárních zdrojů se pro účely stanovení

celkového jmenovitého příkonu jmenovité tepelné příkony sčítají, pouze

pokud se jedná o stacionární zdroje označené stejným kódem podle

přílohy č. 2 k tomuto zákonu, které jsou umístěny ve stejné provozovně

a u kterých dochází ke znečišťování společným komínem bez ohledu na

počet komínových průduchů,



b) spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu

nižším než 15 MW; tyto stacionární zdroje se nepřičítají k celkovému

jmenovitému tepelnému příkonu, pokud by celkový jmenovitý tepelný

příkon stanovený postupem podle odstavce 7 dosáhl 50 MW a více,



c) spalovacích stacionárních zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 300

kW a nižším, umístěných v rodinném nebo bytovém domě; tyto stacionární

zdroje se nesčítají,



d) stacionárních zdrojů uvedených pod kódem 8. v příloze č. 2 k tomuto

zákonu; tyto stacionární zdroje se sčítají vždy, jsou-li umístěny ve

stejné provozovně^4),



e) stacionárních zdrojů používajících organická rozpouštědla, které

typově spadají pod stejný kód podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu; tyto

zdroje se sčítají, jsou-li umístěny ve stejné provozovně, bez ohledu na

to, zda dosahují hranice projektované spotřeby uvedené v příloze č. 2 k

tomuto zákonu.



(9) Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“)

vyhláškou stanoví obecné a specifické emisní limity, technické podmínky

provozu stacionárních zdrojů a činností nebo technologií souvisejících

s provozem stacionárního zdroje, způsob stanovení emisních stropů a

emisních limitů, podmínky, za kterých jsou považovány za plněné, a

přípustnou tmavost kouře, způsob jejího zjišťování a podmínky, za

kterých je považována za plněnou.



§ 5



Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění



(1) Za účelem vyhodnocení úrovně znečištění ministerstvo zajišťuje

posuzování úrovně znečištění a porovnání výsledné úrovně znečištění s

imisními limity stanovenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu.



(2) Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro území

vymezené pro účely posuzování a řízení kvality ovzduší (dále jen

„zóna“) a pro zónu, která je městskou aglomerací s počtem obyvatel

vyšším než 250 000 (dále jen „aglomerace“). Seznam zón a aglomerací je

uveden v příloze č. 3 k tomuto zákonu.



(3) Posuzování úrovně znečištění provádí ministerstvo stacionárním

měřením, výpočtem nebo jejich kombinací, podle toho, zda v zóně nebo

aglomeraci došlo k překročení dolní nebo horní meze pro posuzování

úrovně znečištění. Ministerstvo provádí hodnocení, zda v jednotlivých

zónách a aglomeracích došlo k překročení dolní nebo horní meze pro

posuzování úrovně znečištění.



(4) Ministerstvo za účelem stacionárního měření stanoví státní síť

imisního monitoringu a tuto síť provozuje. Státní síť imisního

monitoringu ministerstvo zveřejní ve Věstníku Ministerstva životního

prostředí.



(5) Pro vyhodnocení úrovně znečištění se použijí i výsledky měření

úrovně znečištění prováděné osobou, které bylo vydáno rozhodnutí o

autorizaci (dále jen „autorizovaná osoba“) pro měření úrovně znečištění

podle § 32 odst. 1 písm. b). Ministerstvo uvědomí autorizovanou osobu o

způsobu využití těchto výsledků.



(6) Ministerstvo vyhláškou stanoví podmínky a způsob posuzování a

vyhodnocení úrovně znečištění, cíle v oblasti kvality údajů, postup

hodnocení zón a aglomerací, umístění bodů vzorkování pro stacionární

měření, minimální počty bodů vzorkování pro stacionární měření a

referenční metody pro posuzování úrovně znečištění.



§ 6



Zjišťování a vyhodnocení úrovně znečišťování



(1) Úroveň znečišťování zjišťuje provozovatel



a) u znečišťující látky, pro kterou má stanoven specifický emisní limit

nebo emisní strop, anebo, pokud je tak výslovně stanoveno v prováděcím

právním předpisu nebo v povolení provozu, u znečišťující látky, pro niž

má stanovenu pouze technickou podmínku provozu, a



b) u stacionárního zdroje a znečišťujících látek uvedených v příloze č.

4 k tomuto zákonu.



(2) Provozovatel stacionárního zdroje zjišťuje úroveň znečišťování

měřením. V případě, kdy nelze, s ohledem na dostupné technické

prostředky, měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování, nebo v

případě vybraných stacionárních zdrojů vnášejících do ovzduší těkavé

organické látky uvedených v prováděcím právním předpisu, rozhodne

krajský úřad na žádost provozovatele, že pro zjištění úrovně

znečišťování se namísto měření použije výpočet. Výpočet namísto měření

se použije také v případě záložních zdrojů energie podle odstavce 8 a v

případě stacionárních zdrojů, u kterých tak s ohledem na jejich vliv na

úroveň znečištění a na možnost ovlivnění výsledných emisí stanoví

prováděcí právní předpis.



(3) Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve

složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které

je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u

stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo

výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v

povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. d) stanoveno jinak.



(4) Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v

intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním

měřením emisí. Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatel

prostřednictvím autorizované osoby podle § 32 odst. 1 písm. a).

Kontinuální měření emisí provádí provozovatel stacionárního zdroje

uvedeného v příloze č. 4 k tomuto zákonu.



(5) Kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látek a

provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Ověření

správnosti výsledků kontinuálního měření zajistí provozovatel

jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou podle § 32

odst. 1 písm. a) jednou za kalendářní rok. Každé 3 kalendářní roky

provozovatel zajistí kalibraci kontinuálního měření emisí.



(6) Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) při výkonu

kontroly provádí měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitů

a zjištění úrovně znečišťování. Protokol o tomto měření zasílá inspekce

bez zbytečného odkladu na vědomí příslušnému krajskému úřadu. Tímto

měřením emisí prováděným inspekcí není dotčena povinnost provozovatele

zjišťovat úroveň znečišťování podle odstavce 1 a ověřovat správnost

výsledků podle odstavce 5.



(7) Za jednorázové měření emisí podle odstavců 4 a 5 se považuje pouze

takové měření, kterému předchází oznámení inspekci učiněné

provozovatelem nejméně 5 pracovních dní před provedením tohoto měření.

Pokud dojde ke změně nebo zrušení termínu plánovaného měření z předem

předvídatelných důvodů, musí tuto skutečnost provozovatel inspekci

oznámit nejméně 1 pracovní den před původně plánovaným termínem.



(8) Provozovatel stacionárního zdroje označeného kódem 1.1., 1.2. nebo

1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu nezjišťuje úroveň znečišťování u

tohoto zdroje měřením, slouží-li tento zdroj jako záložní zdroj

energie, a jeho provozní hodiny, stanovené způsobem podle prováděcího

právního předpisu, v daném kalendářním roce nepřekročí 300 hodin. To

neplatí v případě, kdy uplatněním postupu podle § 4 odst. 7 nebo 8

vzniká celkový jmenovitý tepelný příkon 50 MW a vyšší.



(9) Ministerstvo vyhláškou stanoví stacionární zdroje, u kterých se s

ohledem na jejich vliv na úroveň znečištění a možnost ovlivnění

výsledných emisí použije výpočet namísto měření, způsob, podmínky a

intervaly zjišťování úrovně znečišťování, rozsah, způsob a podmínky

zaznamenávání, ověřování, vyhodnocení a uchovávání výsledků zjišťování

úrovně znečišťování a způsob stanovení počtu provozních hodin.



§ 7



Informační systém kvality ovzduší



(1) Výsledky posuzování a vyhodnocení úrovní znečištění vede

ministerstvo v informačním systému kvality ovzduší. Součástí

informačního systému kvality ovzduší je také registr emisí a

stacionárních zdrojů, ve kterém jsou vedeny údaje o stacionárních

zdrojích a množství znečišťujících látek, které jsou vnášeny do ovzduší

ze stacionárních a mobilních zdrojů.



(2) Ministerstvo provádí na základě shromážděných dat emisní inventuru,

spočívající ve zjišťování celkového množství znečišťujících látek,

které byly v předchozím kalendářním roce vneseny do ovzduší, a emisní

projekci, spočívající v odhadu vývoje množství znečišťujících látek,

které budou vneseny do ovzduší v dalších kalendářních letech.

Ministerstvo každý rok zveřejní zprávu o ochraně ovzduší zpracovanou na

základě dat z informačního systému kvality ovzduší.



(3) Ministerstvo vyhláškou stanoví strukturu emisní inventury, metodiku

jejího provádění, metodiku provádění emisní projekce a poměr částic,

které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro

aerodynamický průměr 10 µm odlučovací účinnost 50 % (dále jen „částice

PM10“), a částic, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem

vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 µm odlučovací účinnost 50 %

(dále jen „částice PM2,5“), vůči tuhým znečišťujícím látkám v emisích.



ČÁST TŘETÍ



NÁSTROJE KE SNIŽOVÁNÍ ÚROVNÍ ZNEČIŠTĚNÍ A ZNEČIŠŤOVÁNÍ



§ 8



Národní program snižování emisí České republiky



(1) Za účelem snížení celkové úrovně znečištění a znečišťování v České

republice ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními

úřady zpracovává Národní program snižování emisí České republiky (dále

jen „národní program“). Národní program se zpracovává nejméně jednou za

4 roky. Národní program schvaluje vláda.



(2) Národní program obsahuje



a) analýzu úrovní znečištění a znečišťování,



b) scénáře vývoje úrovní znečištění a znečišťování,



c) cíle v oblasti snižování úrovně znečištění a znečišťování, a to



1. emisní stropy pro Českou republiku,



2. směrné cílové hodnoty pro omezení acidifikace a zatížení

troposférickým ozonem,



3. národní cíl snížení expozice pro částice PM2,5,



d) opatření ke snižování úrovně znečištění znečišťujícími látkami,

které mají stanoveny imisní limity, a úrovně znečišťování a

předpokládaný přínos těchto opatření, zejména emisní stropy pro skupiny

stacionárních zdrojů a skupiny mobilních zdrojů,



e) lhůty pro dosažení hodnot uvedených v písmenu c) a harmonogram pro

realizaci opatření uvedených v písmenu d),



f) orgány odpovědné za realizaci národního programu,



g) indikátory pro hodnocení plnění národního programu zohledňující vliv

na zdraví a kvalitu ovzduší.



§ 9



Programy zlepšování kvality ovzduší



(1) V případě, že je v zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit

stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu, nebo v

případě, že je v zóně nebo aglomeraci imisní limit stanovený v této

příloze v bodu 1 překročen vícekrát, než je zde stanovený maximální

počet překročení, zpracuje ministerstvo ve spolupráci s příslušným

krajským úřadem nebo obecním úřadem do 18 měsíců od konce kalendářního

roku, ve kterém došlo k překročení imisního limitu, pro danou zónu nebo

aglomeraci program zlepšování kvality ovzduší. Program zlepšování

kvality ovzduší vydává ministerstvo formou opatření obecné povahy a

vyhlašuje ho ve Věstníku Ministerstva životního prostředí.



(2) Požadavky na obsah programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny

v příloze č. 5 k tomuto zákonu. Při zpracování programu zlepšování

kvality ovzduší ministerstvo přijme taková opatření, aby imisního

limitu bylo dosaženo co nejdříve.



(3) Emisní stropy stanovené v programu zlepšování kvality ovzduší

zohlední krajský úřad v podmínkách povolení provozu podle § 11 odst. 2

písm. d) a ministerstvo v podmínkách závazného stanoviska podle § 11

odst. 1 písm. b).



(4) Námitku proti návrhu programu zlepšování kvality ovzduší může podat

pouze provozovatel stacionárního zdroje, u kterého byl při zpracování

programu zlepšování kvality ovzduší identifikován významný příspěvek k

překročení imisního limitu. Přezkumné řízení lze zahájit nejpozději do

1 roku ode dne nabytí účinnosti programu zlepšování kvality ovzduší.



(5) Ministerstvo ve spolupráci s příslušným krajským úřadem nebo

obecním úřadem aktualizuje program zlepšování kvality ovzduší podle

potřeby, nejméně však jednou za 3 roky.



§ 10



Smogová situace



(1) Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň

znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo

troposférickým ozonem překročí některou z prahových hodnot uvedených v

příloze č. 6 k tomuto zákonu za podmínek uvedených v této příloze.



(2) Vznik smogové situace a její ukončení vyhlašuje ministerstvo

neprodleně ve veřejně přístupném informačním systému a v médiích.

Současně neprodleně informuje inspekci a dotčené krajské a obecní úřady

a dotčené provozovatele stacionárních zdrojů, kterým byly uloženy

zvláštní podmínky provozu podle odstavce 3.



(3) Pro případy překročení regulační prahové hodnoty podle přílohy č. 6

k tomuto zákonu stanovuje krajský úřad zvláštní podmínky provozu podle

§ 12 odst. 4 písm. g) pro stacionární zdroje, které v dané lokalitě

významně přispívají k úrovni znečištění. Krajský úřad informuje

ministerstvo bez zbytečného odkladu o aktuálním výčtu těchto zdrojů.



(4) Je-li to třeba, vydá obec pro případy vzniku smogové situace

regulační řád. Regulační řád obsahuje opatření na omezení provozu

silničních motorových vozidel. Regulační řád se nevydá, je-li zřejmé,

že omezení provozu vozidel v obci nemůže přispět ke snížení úrovně

znečištění. Regulační řád vydává obec formou nařízení^5) a zároveň o

jeho vydání informuje ministerstvo. Odbornou pomoc při zpracování

regulačních řádů poskytuje obcím ministerstvo.



(5) V případě, že je pro dané území stanovena nízkoemisní zóna podle §

14, jsou opatření na omezení provozu silničních motorových vozidel pro

případ vzniku smogové situace stanovena jako zvláštní podmínky v rámci

stanovení nízkoemisní zóny.



(6) Osoba, která provozuje televizní nebo rozhlasové vysílání, je

povinna bez nároku na úhradu nákladů neprodleně a bez úprav obsahu a

smyslu zveřejnit jí poskytnuté informace o riziku vzniku nebo o vzniku

smogové situace a o jejím ukončení, a to na základě žádosti

ministerstva.



Stanoviska, závazná stanoviska a rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší



§ 11



(1) Ministerstvo vydává



a) stanovisko k politice územního rozvoje a zásadám územního rozvoje v

průběhu jejich pořizování,



b) závazné stanovisko k umístění stavby pozemní komunikace v zastavěném

území obce o předpokládané intenzitě dopravního proudu 15 tisíc a více

vozidel za 24 hodin v návrhovém období nejméně 10 let (dále jen

„pozemní komunikace“) a parkoviště s kapacitou nad 500 parkovacích

stání, k řízení podle jiného právního předpisu^6),



c) rozhodnutí o kvalifikaci typu stacionárního zdroje využívajícího

technologii, která doposud nebyla na území České republiky provozována;

toto rozhodnutí nenahrazuje závazné stanovisko a povolení podle

odstavce 2 písm. b) až d) a stanoví se jím pouze



1. zda má být pro daný typ stacionárního zdroje vyžadována rozptylová

studie podle odstavce 9, případně pro jaké znečišťující látky,



2. zda mají být u daného typu stacionárního zdroje vyžadována

kompenzační opatření podle odstavce 5,



3. zda má být pro daný typ stacionárního zdroje vyžadován provozní řád

jako součást povolení provozu podle odstavce 2 písm. d),



4. emisní limity, podmínky provozu a způsob zjišťování úrovně

znečišťování pro daný typ zdroje.



(2) Krajský úřad vydává



a) stanovisko k územnímu plánu a regulačnímu plánu obce v průběhu jeho

pořizování,



b) závazné stanovisko k umístění stacionárního zdroje uvedeného v

příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného právního

předpisu^6),



c) závazné stanovisko ke stavbě a změně stavby stacionárního zdroje

uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu k řízením podle jiného

právního předpisu^6),



d) povolení provozu stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k

tomuto zákonu (dále jen „povolení provozu“).



(3) Obecní úřad obce s rozšířenou působností vydává závazné stanovisko

k územnímu a stavebnímu řízení a k řízení o vydání kolaudačního

souhlasu z hlediska ochrany ovzduší u stacionárních zdrojů neuvedených

v příloze č. 2 k tomuto zákonu.



(4) Obecní úřad může vydat své vyjádření k řízení podle odstavce 2

písm. b), a to do 15 dnů ode dne doručení podkladů ve věci, pokud se s

krajským úřadem nedohodne jinak.



(5) Pokud by provozem stacionárního zdroje označeného ve sloupci B v

příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo vlivem umístění pozemní komunikace

podle odstavce 1 písm. b) došlo v oblasti jejich vlivu na úroveň

znečištění k překročení některého z imisních limitů s dobou průměrování

1 kalendářní rok uvedeného v bodech 1 a 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu

nebo je jeho hodnota v této oblasti již překročena, lze vydat souhlasné

závazné stanovisko podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2 písm. b)

pouze při současném uložení opatření zajišťujících alespoň zachování

dosavadní úrovně znečištění pro danou znečišťující látku (dále jen

„kompenzační opatření“). Kompenzační opatření se u stacionárního zdroje

označeného ve sloupci B v příloze č. 2 pro danou znečišťující látku

neuloží, pokud pro ni zdroj nemá stanoven specifický emisní limit v

prováděcím právním předpisu. Kompenzační opatření se dále neukládají u

stacionárního zdroje nebo pozemní komunikace, jejichž příspěvek vybrané

znečišťující látky k úrovni znečištění nedosahuje hodnoty stanovené

prováděcím právním předpisem.



(6) K posouzení, zda dochází k překročení některého z imisních limitů

podle odstavce 5, se použije průměr hodnot koncentrací pro čtverec

území o velikosti 1 km2 vždy za předchozích 5 kalendářních let. Tyto

hodnoty ministerstvo každoročně zveřejňuje pro všechny zóny a

aglomerace způsobem umožňujícím dálkový přístup. Kompenzační opatření

musí být prováděna v oblasti podle odstavce 5 přednostně tam, kde budou

dosahovány nejvyšší hodnoty úrovně znečištění. Pokud není možné splnit

tuto podmínku, lze kompenzační opatření provést i v jiném území,

především tam, kde jsou překračovány imisní limity, avšak vždy pouze na

území téže zóny nebo aglomerace.



(7) Kompenzační opatření navrhuje žadatel o vydání závazného

stanoviska. Jako kompenzační opatření mohou být stanovena opatření ke

snížení emisí u stávajících stacionárních zdrojů nebo jiná opatření

zajišťující snížení úrovně znečištění. Žadatel o vydání závazného

stanoviska k novému stacionárnímu zdroji, který je současně

provozovatelem stávajícího stacionárního zdroje, může do kompenzačních

opatření zahrnout opatření ke snížení emisí realizovaná v předchozím

kalendářním roce. Pokud se kompenzační opatření realizuje formou

opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdroje uvedeného

v příloze č. 2 k tomuto zákonu, krajský úřad na základě žádosti

provozovatele změní povolení provozu tohoto stávajícího zdroje. K

uvedení nového stacionárního zdroje do provozu může dojít nejdříve ke

dni nabytí účinnosti změny povolení provozu stávajícího stacionárního

zdroje. Kompenzační opatření na stacionárních zdrojích neuvedených v

příloze č. 2 k tomuto zákonu se realizují na základě veřejnoprávní

smlouvy uzavřené mezi krajským úřadem, žadatelem o vydání závazného

stanoviska a provozovatelem stacionárního zdroje, který provede

kompenzační opatření. Pokud se kompenzační opatření realizuje formou

opatření ke snížení emisí u stávajícího stacionárního zdroje

neuvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo formou jiného opatření

zajišťujícího snížení úrovně znečištění, nesmí k uvedení nového

stacionárního zdroje do provozu nebo vydání kolaudačního souhlasu pro

pozemní komunikaci dojít dříve, než jsou provedena kompenzační

opatření.



(8) K řízení o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b) a

c) předloží žadatel odborný posudek zpracovaný autorizovanou osobou

podle § 32 odst. 1 písm. d). Není-li vedeno řízení podle jiného

právního předpisu^6), předloží žadatel tento odborný posudek k řízení o

vydání nebo změně povolení provozu. Povinnost předložení odborného

posudku se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje označené kódy

1.1. až 1.4. v příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní

plyn o celkovém jmenovitém tepelném příkonu do 5 MW a dále na řízení o

změnách povolení provozu, při kterých nedochází k navýšení

projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení emisí, pokud se

nejedná o řízení o stanovení technické podmínky provozu nahrazující

specifický emisní limit.



(9) K řízení o vydání závazného stanoviska podle odstavce 1 písm. b) a

odstavce 2 písm. b) a k řízení o změně povolení provozu, při které

dochází k navýšení projektovaného výkonu nebo kapacity anebo ke zvýšení

emisí, u stacionárního zdroje označeného ve sloupci A v příloze č. 2 k

tomuto zákonu předloží žadatel rozptylovou studii pro znečišťující

látky, které mají stanoven imisní limit v bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k

tomuto zákonu, zpracovanou autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1

písm. e). Povinnost předložení rozptylové studie se nevztahuje na

spalovací stacionární zdroje označené kódy 1.1. až 1.4. v příloze č. 2

k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém jmenovitém

tepelném příkonu do 5 MW a na stacionární zdroje označené kódem 3.1. v

příloze č. 2 k tomuto zákonu spalující výlučně zemní plyn o celkovém

jmenovitém tepelném příkonu do 1 MW. Povinnost předložení rozptylové

studie se dále nevztahuje na případy, kdy dochází k navýšení

projektovaného výkonu nebo kapacity, ale nepochybně nedochází ke

zvýšení příspěvku stacionárního zdroje k úrovni znečištění. V případě

pochyb je závazné vyjádření krajského úřadu.



(10) Žadatel o vydání závazného stanoviska podle odstavce 2 písm. b),

jde-li o spalovací stacionární zdroj o jmenovitém elektrickém výkonu

300 MW a vyšším, je povinen spolu se žádostí o vydání závazného

stanoviska přiložit odůvodněné posouzení splnění následujících

podmínek:



a) jsou dostupná vhodná úložiště oxidu uhličitého,



b) je technicky a ekonomicky proveditelná stavba přepravního zařízení,



c) je technicky a ekonomicky proveditelné dodatečné vybavení zařízením

pro zachytávání oxidu uhličitého.



(11) Náležitosti žádosti o povolení provozu jsou stanoveny v příloze č.

7 k tomuto zákonu.



§ 12



(1) Při vydání stanoviska, závazného stanoviska a povolení provozu

podle § 11 odst. 1 až 3 vychází ministerstvo, krajský úřad a obecní

úřad obce s rozšířenou působností z programů zlepšování kvality ovzduší

a z úrovně znečištění znečišťujícími látkami, které mají stanoven

imisní limit v bodech 1 a 2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu. V případě

znečišťujících látek, které mají stanoven imisní limit v bodech 3 a 4

přílohy č. 1 k tomuto zákonu, k úrovním znečištění přihlíží.



(2) Inspekce může vydat své vyjádření k řízení o povolení provozu, a to

do 15 dnů ode dne doručení podkladů ve věci, pokud se s krajským úřadem

nedohodne jinak. Vyjádření inspekce je podkladem pro rozhodnutí

krajského úřadu.



(3) Závazné stanovisko podle § 11 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 2 písm.

b) nebo § 11 odst. 3 a povolení provozu stacionárního zdroje v případě,

že nepředcházelo řízení podle jiného právního předpisu^6), obsahuje

podmínky umístění stacionárního zdroje a umístění stavby pozemní

komunikace. V případě uložení kompenzačních opatření na stacionárních

zdrojích neuvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu nebo jiných

kompenzačních opatření zajišťujících snížení úrovně znečištění obsahuje

závazné stanovisko podle § 11 odst. 1 písm. b) a § 11 odst. 2 písm. b)

také příslušná kompenzační opatření.



(4) Povolení provozu obsahuje závazné podmínky pro provoz stacionárního

zdroje, kterými jsou



a) specifické emisní limity,



b) způsob, podmínky a četnost zjišťování úrovně znečišťování,



c) emisní stropy pro stacionární zdroj nebo provozovnu^4), které je

stacionární zdroj součástí,



d) provozní řád, jedná-li se o stacionární zdroj označený ve sloupci C

v příloze č. 2 k tomuto zákonu; provozní řád obsahuje soubor

technickoprovozních parametrů a technickoorganizačních opatření k

zajištění provozu stacionárního zdroje, včetně opatření k předcházení,

ke zmírňování průběhu a odstraňování důsledků havarijního stavu v

souladu s podmínkami ochrany ovzduší,



e) technické podmínky provozu stacionárního zdroje, pokud nejsou

obsahem provozního řádu podle písmene d),



f) podmínky provádění činností a provozu technologií souvisejících s

provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv

na úroveň znečištění,



g) zvláštní podmínky provozu při překročení regulační prahové hodnoty u

stacionárního zdroje podle § 10 odst. 3,



h) kompenzační opatření, pokud byla uložena,



i) v případě tepelného zpracování odpadu stanovení množství odpadu a

určení kategorií odpadu, které lze spalovat, specifikaci minimálních a

maximálních hmotnostních toků nebezpečných odpadů, jejich minimální a

maximální spalné teplo a maximální obsah znečišťujících látek v

nebezpečných odpadech, zejména polychlorovaných bifenylů,

pentachlorfenolu, chloridů, fluoridů, síry a těžkých kovů, nebo



j) podmínky pro umístění stacionárního zdroje, pokud nepředcházelo

řízení podle jiného právního předpisu^6).



(5) Jsou-li splněny podmínky podle § 11 odst. 10 písm. a) až c),

krajský úřad stanoví v závazném stanovisku podmínku, na základě které

bude v místě stacionárního zdroje vyhrazen vhodný prostor pro umístění

zařízení nezbytného pro zachytávání a stlačování oxidu uhličitého

postupem podle jiného právního předpisu^6).



(6) Bez závazného stanoviska podle § 11 odst. 1 písm. b) a odst. 2

písm. b) nelze vydat územní rozhodnutí nebo rozhodnutí o stanovení

dobývacího prostoru podle jiných právních předpisů^6). Bez závazného

stanoviska podle § 11 odst. 2 písm. c) nelze vydat stavební povolení

nebo povolení hornické činnosti podle jiných právních předpisů^6).



(7) Povolení provozu může krajský úřad vydat na dobu časově omezenou,

přičemž vychází z obvyklé doby životnosti stacionárního zdroje. Má-li

být ve stacionárním zdroji tepelně zpracován odpad, lze povolení

provozu vydat nejdéle na dobu 25 let a krajský úřad toto povolení a

jeho případné změny zašle bez zbytečného odkladu ministerstvu na

vědomí. Ministerstvo vede údaje ze všech povolení provozu jako součást

informačního systému kvality ovzduší podle § 7.



(8) Ministerstvo vyhláškou stanoví náležitosti provozního řádu, způsob

uplatnění kompenzačních opatření a minimální hodnoty příspěvku

stacionárního zdroje a pozemní komunikace k úrovni znečištění podle §

11 odst. 5.



§ 13



Změna a zánik povolení provozu



(1) U stacionárních zdrojů, u kterých byl při zpracování programu

zlepšování kvality ovzduší podle § 9 odst. 1 identifikován významný

příspěvek k překročení imisního limitu stanoveného v bodech 1 až 3

přílohy č. 1, prověří krajský úřad možnost zpřísnění nebo stanovení

dalších specifických emisních limitů, doplňujících technických podmínek

provozu nebo emisních stropů. Zjistí-li, že to umožní prokazatelně

snížit úroveň znečištění bez vynaložení nepřiměřených nákladů ze strany

provozovatele, rozhodne o změně povolení provozu. V případě

znečišťujících látek, které mají stanoven imisní limit v bodě 3 přílohy

č. 1 k tomuto zákonu, se za opatření vedoucí ke snížení úrovně

znečištění bez vynaložení nepřiměřených nákladů považuje, pokud u

daného stacionárního zdroje uplatňuje provozovatel nejlepší dostupné

techniky. Snížení úrovně znečištění krajský úřad prokazuje na základě

rozptylové studie zpracované autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1

písm. e).



(2) Krajský úřad, který vydal povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm.

d), jím vydané povolení změní, dojde-li ke změně okolností, které byly

rozhodné pro stanovení závazných podmínek pro provoz stacionárního

zdroje podle § 12 odst. 4 a v případech podle § 37 odst. 6, § 38 odst.

1 a § 39 odst. 2.



(3) Vydané povolení se zruší, pokud není využíváno bez vážného důvodu

po dobu delší než 8 let.



§ 14



Nízkoemisní zóny



(1) Ve zvláště chráněných územích^7), lázeňských místech^8), nebo pokud

došlo k překročení některého z imisních limitů uvedených v bodech 1 až

3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, může obec na svém území, nebo jeho

části, stanovit vyhláškou zónu s omezením provozu motorových silničních

vozidel (dále jen „nízkoemisní zóna“) postupem podle tohoto zákona a

prováděcích právních předpisů.



(2) Obec ve vyhlášce vymezí území nízkoemisní zóny a emisní kategorie

vozidel, které mají dovolen vjezd do této zóny. Obec může dále

vyhláškou stanovit, že se omezení vjezdu do nízkoemisní zóny nevztahuje

na osoby s trvalým pobytem na území nízkoemisní zóny. Pro případy

vzniku smogové situace podle § 10 odst. 1 může obec stanovit zvláštní

podmínky provozu nízkoemisní zóny, zejména zpřísnit emisní kategorie

vozidel, která mohou vjíždět do nízkoemisní zóny po dobu trvání smogové

situace. Na průjezdním úseku dálnice nebo silnice^9) lze nízkoemisní

zónu stanovit pouze v případě, že na území obce mimo nízkoemisní zónu

anebo mimo zastavěné území téže nebo sousední obce existuje jiná

dálnice nebo silnice stejné nebo vyšší třídy^9), po které je možné

zajistit obdobné dopravní spojení.



(3) Účinnost vyhlášky o vyhlášení nízkoemisní zóny lze stanovit

nejdříve 12 měsíců ode dne jejího vyhlášení. Obec informuje

ministerstvo o přijetí vyhlášky nejpozději 1 měsíc ode dne jejího

vyhlášení. Ministerstvo vede seznam vyhlášených nízkoemisních zón

způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(4) Místní úpravu provozu na pozemních komunikacích v nízkoemisní zóně

stanoví příslušný úřad postupem podle jiného zákona^10). Začátek a

konec nízkoemisní zóny je označen svislou dopravní značkou podle jiného

zákona^10), která kromě příslušného omezení vymezí vozidla s emisními

kategoriemi, kterým je vjezd do nízkoemisní zóny dovolen. Vjezd do

nízkoemisní zóny je dovolen pouze pro silniční motorová vozidla

označená emisní plaketou s uvedením příslušné emisní kategorie podle

prováděcího právního předpisu a v souladu s podmínkami stanovenými

příslušnou dopravní značkou a dále pro vozidla uvedená v příloze č. 8 k

tomuto zákonu. Výrobu emisních plaket zajišťuje Státní fond životního

prostředí. Distribuci emisních plaket zajišťují obecní úřady obcí s

rozšířenou působností a ministerstvo. Emisní plaketa se vydává za

úplatu, jejíž výši stanoví prováděcí právní předpis. Polovina z této

úplaty je příjmem Státního fondu životního prostředí a polovina je

příjmem osoby, která plaketu distribuuje.



(5) Obecní úřad obce, která stanovila svou vyhláškou nízkoemisní zónu,

může v samostatné působnosti na základě žádosti provozovatele vozidla

povolit dočasnou nebo trvalou individuální výjimku pro vozidla



a) se speciálním vybavením, například nákladní dopravníky, zábavní

zařízení, vozidla užívaná jako pracoviště,



b) určená k přepravě věcí na kulturní a společenské akce, včetně akcí

rekreačních, vzdělávacích a výchovných, například dětské tábory, nebo



c) určená k přepravě tuhých, tekutých a plynných paliv pro zajištění

provozu nemocnic, sociálních ústavů a školských zařízení.



(6) Obecní úřad podle odstavce 5 může dále na základě žádosti povolit

dočasnou nebo trvalou individuální výjimku z důvodu



a) nemoci, bezmoci nebo jiného postižení osoby, která nesplňuje

podmínky pro přiznání označení pro osobu těžce zdravotně postiženou,



b) pracovní doby žadatele o výjimku neumožňující přepravovat se

hromadnou dopravou, nebo



c) zásadního významu pro podnikání, kde by omezení provozu v

nízkoemisní zóně mohlo výrazně ohrozit nebo znemožnit podnikání.



(7) Pro získání emisní plakety je provozovatel silničního motorového

vozidla povinen předložit technický průkaz silničního motorového

vozidla. U vozidel registrovaných v zahraničí se emisní plaketa

přiděluje podle data první registrace motorového vozidla, pokud nelze

prokázat jeho emisní třídu.



(8) Vláda nařízením stanoví způsob zařazení motorových silničních

vozidel do emisních kategorií, pravidla pro označení vozidel příslušnou

emisní plaketou, vzory emisních plaket, bližší podmínky jejich

distribuce a jejich cenu, která nesmí být vyšší než 200 Kč.



§ 15



Poplatek za znečišťování



(1) Poplatníkem poplatku za znečišťování je provozovatel stacionárního

zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto zákonu.



(2) Předmětem poplatku za znečišťování jsou znečišťující látky, které

jsou vypouštěné stacionárním zdrojem nebo zdroji a pro které má

provozovatel povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6 odst. 1

písm. a).



(3) Od poplatku za znečišťování se osvobozují znečišťující látky

vypouštěné stacionárním zdrojem nebo zdroji v provozovně, u které

celková výše poplatků za poplatkové období činí méně než 50 000 Kč.



(4) Základem poplatku za znečišťování je množství emisí ze

stacionárního zdroje nebo zdrojů v tunách.



(5) Poplatek za znečišťování se vypočte jako součin základu poplatku a

sazby uvedené v příloze č. 9 bodu 1 k tomuto zákonu. Poplatek za

znečišťování za kalendářní rok 2017 a následující poplatková období se

vypočte jako součin základu poplatku, sazby a koeficientu úrovně emisí,

uvedeného v příloze č. 9 bodu 2 k tomuto zákonu, stanoveného podle

dosahované emisní koncentrace dané znečišťující látky v celém

poplatkovém období. Po sečtení poplatků za jednotlivé znečišťující

látky za všechny stacionární zdroje v rámci provozovny^4) se celková

částka zaokrouhlí na celé stokoruny nahoru.



(6) Poplatek za znečišťování se u znečišťující látky vypouštěné

stacionárním zdrojem nevyměří, pokud



a) je na tomto stacionárním zdroji provedena rekonstrukce nebo

modernizace, v jejímž důsledku dosahuje v celém poplatkovém období

nižších ročních emisí tuhých znečišťujících látek nejméně o 30 %, oxidů

síry vyjádřených jako oxid siřičitý nejméně o 55 %, oxidů dusíku

vyjádřených jako oxid dusičitý nejméně o 55 % nebo těkavých organických

látek nejméně o 30 % ve srovnání s rokem 2010,



b) stacionární zdroj, pro nějž jsou specifikovány nejlepší dostupné

techniky, dosahuje v celém poplatkovém období nižší emisní koncentrace

nežli 50% horní hranice úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými

technikami podle informací zveřejňovaných Evropskou komisí, nebo



c) stacionární zdroj, pro nějž nejsou specifikovány nejlepší dostupné

techniky, dosahuje v celém poplatkovém období nižší emisní koncentrace

nežli 50 % hodnoty specifického emisního limitu.



(7) Poplatkovým obdobím je kalendářní rok.



(8) Poplatník je povinen do 31. března roku následujícího po skončení

poplatkového období podat krajskému úřadu poplatkové přiznání

prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v

oblasti životního prostředí podle jiného právního předpisu^11).

Poplatkové přiznání není povinen podat poplatník, u něhož celková výše

poplatků za provozovnu za poplatkové období činí méně než 50 000 Kč.



(9) Krajský úřad vydá do 4 měsíců od podání poplatkového přiznání

platební výměr. Poplatek za znečišťování ovzduší je splatný do 30 dnů

ode dne doručení platebního výměru.



(10) Pokud výše stanoveného poplatku za skončené poplatkové období

přesahuje částku 200 000 Kč, je poplatník povinen platit měsíční zálohy

pro poplatkové období bezprostředně následující po kalendářním roce, ve

kterém měl povinnost podat poplatkové přiznání za skončené poplatkové

období, a to ve výši jedné dvanáctiny stanoveného poplatku. Krajský

úřad rozhodne o povinnosti platit poplatek za znečišťování ovzduší

prostřednictvím záloh v rámci platebního výměru za skončené poplatkové

období. Poplatník je povinen zaplatit měsíční zálohu do dvacátého

pátého dne kalendářního měsíce, ke kterému se vztahuje.



(11) Dojde-li k uvedení stacionárního zdroje do provozu a je zřejmé, že

poplatek za znečišťování ovzduší vztahující se k tomuto zdroji přesáhne

v bezprostředně následujícím poplatkovém období částku 200 000 Kč,

rozhodne krajský úřad o stanovení záloh pro dvě poplatková období

bezprostředně následující po roce uvedení stacionárního zdroje do

provozu; přitom vychází ze jmenovitého tepelného příkonu nebo z

projektované kapacity tohoto zdroje.



(12) Krajský úřad zašle stejnopis platebního výměru do 7 dní od jeho

doručení příslušnému celnímu úřadu.



(13) Správu poplatku za znečišťování ovzduší vykonávají krajské úřady

místně příslušné podle umístění jednotlivých stacionárních zdrojů.

Správu placení tohoto poplatku vykonávají příslušné celní úřady.



(14) Výnos z poplatků za znečišťování je do roku 2016 včetně příjmem

Státního fondu životního prostředí České republiky. Od roku 2017 je 65

% výnosu z poplatků za znečišťování ovzduší příjmem Státního fondu

životního prostředí České republiky, 25 % příjmem kraje, na jehož území

se stacionární zdroj nachází, a 10 % příjmem státního rozpočtu. Výnos z

poplatků za znečišťování, který je příjmem kraje, může být použit jen

na financování opatření v oblasti ochrany životního prostředí. Výnos z

poplatků za znečišťování, který je příjmem státního rozpočtu, může být

použit jen na financování činností zajišťovaných ministerstvem podle §

5 odst. 1 až 5, § 7 odst. 1 a 2, § 10 odst. 2 a 6 a § 30, které jsou

vykonávány ministerstvem zřízenou právnickou osobou na základě

zřizovací listiny.



ČÁST ČTVRTÁ



POVINNOSTI OSOB A KRITÉRIA UDRŽITELNOSTI BIOPALIV



§ 16



Povinnosti osob



(1) Osoba uvádějící na trh v České republice paliva smí na trh uvést

pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené

prováděcím právním předpisem. Splnění těchto požadavků je povinna

odběrateli paliva prokázat způsobem stanoveným prováděcím právním

předpisem vždy při první dodávce paliva a následně při změně kvality

paliva nebo na vyžádání odběratele. Osoby uvádějící na trh paliva

stanovená prováděcím právním předpisem mají povinnost ohlásit údaje

stanovené prováděcím právním předpisem ministerstvu do 31. března

následujícího roku.



(2) Osoba uvádějící na trh v České republice spalovací stacionární

zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším, který slouží jako

zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinna

prokázat certifikátem podle jiného právního předpisu^12), že spalovací

stacionární zdroj splňuje emisní požadavky pro tento stacionární zdroj

podle přílohy č. 10 k tomuto zákonu.



(3) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která poskytuje k

dispozici jiné osobě anebo dováží výrobek používaný při činnostech

uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který

obsahuje více než 3 % hmotnostní těkavých organických látek, je povinna

zajistit označení tohoto výrobku údaji o obsahu těkavých organických

látek způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu.



(4) V otevřeném ohništi lze spalovat jen suché rostlinné materiály

neznečištěné chemickými látkami.



(5) Obec může vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchého

rostlinného materiálu v otevřeném ohništi za účelem jeho odstranění

nebo jeho spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jeho

odstranění podle jiného právního předpisu^13). Při stanovení podmínek

nebo zákazu obec přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, úrovni

znečištění ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě

zástavby.



(6) Odpad podle jiného právního předpisu^13), s výjimkou odpadu

uvedeného v prováděcím právním předpisu, může být tepelně zpracován jen

ve stacionárním zdroji, ve kterém je tepelné zpracování odpadu povoleno

podle § 11 odst. 2 písm. d). Tepelné zpracování odpadu je možné pouze

pod dohledem osoby autorizované podle § 32 odst. 1 písm. c).



(7) Právnická a fyzická osoba je povinna, je-li to pro ni technicky

možné a ekonomicky přijatelné, u nových staveb nebo při změnách

stávajících staveb využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování

tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem.



(8) Ministerstvo vyhláškou stanoví požadavky na kvalitu paliv a

požadavky na způsob prokazování jejich plnění, obsahové náležitosti

hlášení o kvalitě paliv a pravidla pro stanovení ekonomické

přijatelnosti využití tepla ze soustavy zásobování tepelnou energií

nebo zdroje energie, který není stacionárním zdrojem.



§ 17



Povinnosti provozovatele stacionárního zdroje



(1) Provozovatel stacionárního zdroje je povinen



a) uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj a činnosti nebo

technologie související s provozem nebo zajištěním provozu

stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, v souladu s

podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto

zákonem, jeho prováděcími právními předpisy a výrobcem,



b) dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a

přípustnou tmavost kouře podle § 4,



c) spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která splňují

požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a

jsou určená výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v

povolení provozu,



d) předkládat příslušnému orgánu ochrany ovzduší na vyžádání informace

o provozu stacionárního zdroje a jeho emisích, včetně údajů o vnášení

skleníkových plynů do ovzduší,



e) umožnit osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obce s

rozšířenou působností a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho

příslušenství, používaným palivům a surovinám a technologiím

souvisejícím s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje,

za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona,



f) provést kompenzační opatření uložená krajským úřadem podle § 11

odst. 5,



g) provozovat spalovací stacionární zdroj na pevná paliva o jmenovitém

tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla

pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, v souladu s minimálními

požadavky uvedenými v příloze č. 11 k tomuto zákonu,



h) provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím osoby, která

byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje a má od něj

udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě (dále jen „odborně

způsobilá osoba“), kontrolu technického stavu a provozu spalovacího

stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od

10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní

soustavu ústředního vytápění, a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu

obce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly vystavený

odborně způsobilou osobou potvrzující, že stacionární zdroj je

instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a tímto

zákonem.



(2) Povinnost uvedená v odstavci 1 písm. e) se nevztahuje na

provozovatele stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě

nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci, nejde-li o prostory užívané pro

podnikatelskou činnost.



(3) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto

zákonu je, kromě povinností uvedených v odstavci 1, dále povinen



a) provozovat stacionární zdroj pouze na základě a v souladu s

povolením provozu,



b) zjišťovat úroveň znečišťování podle § 6 odst. 1,



c) vést provozní evidenci o stálých a proměnných údajích o stacionárním

zdroji, popisujících tento zdroj a jeho provoz a o údajích o vstupech a

výstupech z tohoto zdroje a každoročně do 31. března ohlašovat údaje

souhrnné provozní evidence za předchozí kalendářní rok prostřednictvím

integrovaného systému ohlašovacích povinností podle jiného právního

předpisu^11); provozní evidenci je povinen uchovávat po dobu alespoň 3

let v místě provozu stacionárního zdroje tak, aby byla k dispozici pro

kontrolu,



d) odvádět znečišťující látky ze stacionárního zdroje do ovzduší

komínem nebo výduchem, pokud v povolení provozu není uvedeno jinak;

výška, ve které dochází ke znečišťování, musí být vypočtena tak, aby

provozem tohoto zdroje nedošlo k překročení imisního limitu uvedeného v

bodech 1 až 3 přílohy č. 1 k tomuto zákonu; to neplatí v případě, kdy

se postupuje podle § 11 odst. 5,



e) bezodkladně odstraňovat v provozu stacionárního zdroje nebezpečné

stavy ohrožující kvalitu ovzduší,



f) nejpozději do 24 hodin podat zprávu krajskému úřadu a inspekci o

výskytu stavu ohrožujícího přípustnou úroveň znečištění,



g) v souladu s provozním řádem bezodkladně omezit provoz nebo odstavit

stacionární zdroj v případě jeho odchylky od normálního provozu v

důsledku technické závady, při které nemohou být dodrženy podmínky

provozu a kterou není možno odstranit do 24 hodin od jejího vzniku; u

spalovacích stacionárních zdrojů nesmí během 12 měsíců tato doba

kumulativně překročit 120 hodin; povinnost odstavení neplatí pro

stacionární zdroj, jehož odstavení by vedlo k vyšší úrovni znečištění,

než kterou by způsobil jeho další provoz nebo pokud by v důsledku

přerušení dodávek tepelné energie bylo ohroženo lidské zdraví;

ustanovení jiných právních předpisů tímto nejsou dotčena^14);

provozovatel je povinen informovat krajský úřad a inspekci o této

technické závadě nejpozději do 48 hodin od jejího vzniku,



h) předložit inspekci protokol o jednorázovém měření emisí podle § 6

odst. 4 nebo 5 do 90 dnů od data provedení tohoto měření,



i) průběžně zaznamenávat, vyhodnocovat a uchovávat výsledky

jednorázového a kontinuálního měření emisí pro účely kontroly po dobu 5

let v rozsahu a formě stanovené prováděcím právním předpisem, pokud se

jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 4 k tomuto zákonu,



j) zajistit a řádně provozovat technické prostředky pro kontinuální

měření emisí, pokud se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 4

k tomuto zákonu.



(4) Povinnosti stanovené v odstavci 3 se nevztahují na provozovatele

chovu hospodářských zvířat, s výjimkou povinnosti uvedené v odstavci 3

písm. a).



(5) Ve spalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu 300

kW a nižším je zakázáno spalovat hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné

kaly a proplástky.



(6) Provozovatel stacionárního zdroje, ve kterém je tepelně zpracován

odpad, je kromě povinností uvedených v odstavcích 1 a 3 dále povinen



a) v případě přebírání nebezpečného odpadu provést odběr

reprezentativních vzorků odpadu, a to pokud možno před jeho vyložením,

a tyto vzorky uchovávat po dobu nejméně 1 měsíce po spálení odpadu;

tato povinnost se nevztahuje na infekční odpad ze zdravotnické a

veterinární péče uzavřený v ochranných obalech,



b) zastavit bezodkladně, nejdéle za 4 hodiny, tepelné zpracování

odpadu, pokud je z měření emisí zřejmé, že jsou překročeny specifické

emisní limity do doby, než jsou odstraněny příčiny tohoto stavu;

opětovné zahájení provozu po odstranění příčin je možné při splnění

podmínek a postupem stanoveným v provozním řádu a



c) oznámit překročení specifických emisních limitů bezodkladně

inspekci.



(7) Ministerstvo vyhláškou stanoví náležitosti provozní evidence a

souhrnné provozní evidence.



§ 18



Povinnosti osob nakládajících s vybranými barvami, laky a výrobky pro

opravy nátěru silničních vozidel



(1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která doveze nebo

poskytne k dispozici jiné osobě barvu, lak nebo výrobek pro opravy

nátěru silničních vozidel uvedené v prováděcím právním předpisu, je

povinna zajistit, aby obsah organických sloučenin nebo směsi

organických sloučenin, s výjimkou methanu, jejichž počáteční bod varu

je menší nebo roven 250 °C, při normálním atmosférickém tlaku 101,3 kPa

v tomto výrobku nepřesahoval limitní hodnoty pro obsah těchto látek ve

výrobku stanovené prováděcím právním předpisem.



(2) Obsah sloučenin podle odstavce 1 vyšší než stanoví prováděcí právní

předpis je přípustný u výrobků, které jsou prodávány pouze k výlučnému

použití ve stacionárních zdrojích uvedených pod kódy 9.1. až 9.24. v

příloze č. 2 k tomuto zákonu, kterým bylo vydáno povolení provozu a

které mají stanoveny specifické emisní limity nebo emisní stropy. Osoba

prodávající tyto výrobky je povinna vést evidenci o množství a druhu

prodaných výrobků, o osobách, kterým byl tento výrobek prodán, s

uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení a adresy fyzické osoby nebo

názvu a adresy právnické osoby. Tuto evidenci je povinna uchovat pro

účely kontroly po dobu 5 let.



(3) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která doveze nebo

poskytne k dispozici jiné osobě barvu, lak nebo výrobek pro opravy

nátěru silničních vozidel uvedený v prováděcím právním předpisu, je

povinna zajistit označení tohoto výrobku údaji o obsahu těkavých

organických látek a o jeho kategorizaci způsobem stanoveným v

prováděcím právním předpisu.



(4) Ministerstvo vyhláškou stanoví barvy, laky a výrobky pro opravy

nátěru silničních vozidel obsahující organické sloučeniny nebo směs

organických sloučenin, pro které jsou stanoveny limitní hodnoty pro

obsah těchto látek ve výrobku, limitní hodnoty pro obsah těchto látek

ve výrobku a analytické metody pro stanovení jejich obsahu ve výrobku a

dále seznam barev, laků a výrobků pro opravy nátěru vozidel, u kterých

je nutné zajistit označení a způsob tohoto označení.



§ 19



Povinnost zajištění minimálního obsahu biopaliv



(1) Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného

daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo

osoba, která dodává na daňové území České republiky pro dopravní účely

motorové benziny nebo motorovou naftu uvedené do volného daňového oběhu

v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „dodavatel pohonných

hmot“), je povinna zajistit, aby v těchto pohonných hmotách, které

uvádí do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro

dopravní účely za kalendářní rok nebo které byly uvedeny do volného

daňového oběhu v jiném členském státě Evropské unie a jsou dodávány na

daňové území České republiky pro dopravní účely za kalendářní rok, bylo

obsaženo i minimální množství biopaliva podle jiného právního předpisu

upravujícího pohonné hmoty^15)



a) ve výši 4,1 % objemových z celkového množství motorových benzinů

přimíchaných do motorových benzinů,



b) ve výši 6,0 % objemových z celkového množství motorové nafty

přimíchaných do motorové nafty.



(2) Povinnost podle odstavce 1 lze splnit i uvedením čistého biopaliva

nebo směsného paliva podle jiného právního předpisu upravujícího

pohonné hmoty^15) do volného daňového oběhu na daňovém území České

republiky pro dopravní účely nebo dodáním čistého biopaliva nebo

směsného paliva, které bylo uvedeno do volného daňového oběhu v jiném

členském státě Evropské unie, na daňové území České republiky pro

dopravní účely v rozsahu podle odstavce 1.



(3) V případě, že dodavatel pohonných hmot překročí v kalendářním roce

povinné minimální množství biopaliv stanovené v odstavci 1, může toto

nadměrné množství biopaliv převést do plnění povinnosti podle odstavce

1 v následujícím kalendářním roce. Množství biopaliv převáděné do

následujícího kalendářního roku může činit nejvýše 0,2 % z celkového

množství motorových benzinů a motorové nafty uvedených do volného

daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní účely nebo

uvedených do volného daňového oběhu pro dopravní účely v jiném členském

státě Evropské unie a dodaných na daňové území České republiky v

uplynulém kalendářním roce.



(4) Pokud dodavatel pohonných hmot hodlá v následujícím kalendářním

roce uplatnit nadměrné množství biopaliv podle odstavce 3, je povinen

to písemně sdělit místně příslušnému celnímu úřadu ve lhůtě stanovené

pro podání hlášení podle odstavce 9. Sdělení musí obsahovat následující

údaje



a) jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu, v případě právnické osoby

název, právní formu a sídlo a daňové identifikační číslo osoby,



b) množství biopaliv, které odpovídá výši povinnosti podle odstavce 1 v

uplynulém kalendářním roce,



c) množství biopaliv, o které byla překročena povinnost podle odstavce

1 v uplynulém kalendářním roce,



d) množství biopaliv, které má být zahrnuto do plnění povinnosti podle

odstavce 1 v následujícím kalendářním roce.



(5) Dodavatel pohonných hmot je povinen vést odděleně evidenci o

množství přijatého a vyrobeného benzinu, motorové nafty a jednotlivých

druhů biopaliv a směsných paliv a evidenci vyskladněných jednotlivých

pohonných hmot s uvedením druhu a podílu biopaliv, které uvádí do

volného daňového oběhu na daňovém území České republiky pro dopravní

účely nebo které byly uvedeny do volného daňového oběhu v jiném

členském státě Evropské unie a jsou dodávány na daňové území České

republiky pro dopravní účely. Tyto evidence je dodavatel pohonných hmot

povinen uzavřít vždy k 31. prosinci příslušného kalendářního roku.



(6) Pro účely splnění povinnosti uvedené v odstavci 1 jsou zohledňována

pouze biopaliva, která splňují kritéria udržitelnosti stanovená

prováděcím právním předpisem. Splnění těchto kritérií prokazuje

dodavatel pohonných hmot předložením příslušných dokladů vydaných podle

§ 21; za nesprávnost údaje obsaženého v jemu předloženém dokladu nenese

odpovědnost, pokud prokáže, že nebylo možno ji zjistit ani s

vynaložením veškerého úsilí, které lze požadovat.



(7) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na státní hmotné

rezervy^16) uváděné při jejich obměně do volného daňového oběhu na

daňovém území České republiky.



(8) Dodavatel pohonných hmot, který dováží pohonné hmoty a uvádí je do

volného daňového oběhu pro dopravní účely na daňovém území České

republiky nebo který dodává na daňové území České republiky pro

dopravní účely pohonné hmoty uvedené do volného daňového oběhu v jiném

členském státě Evropské unie, je povinen na formuláři vydaném

Generálním ředitelstvím cel sdělit celnímu úřadu místně příslušnému

podle místa přijetí pohonných hmot místo, datum a čas přijetí a stáčení

pohonných hmot, které podle doprovodných dokladů obsahují biopalivo,

tak, aby bylo celnímu úřadu nebo celnímu ředitelství umožněno odebrat

vzorek pohonné hmoty a ověřit údaje v předložených dokladech.



(9) Dodavatel pohonných hmot je povinen každoročně k 31. lednu podat

místně příslušnému celnímu úřadu hlášení o splnění povinnosti uvedení

minimálního množství biopaliv do volného daňového oběhu pro dopravní

účely nebo o splnění povinnosti dodání minimálního množství biopaliv na

daňové území České republiky pro dopravní účely v pohonných hmotách

uvedených do volného daňového oběhu v jiném členském státě Evropské

unie za uplynulý kalendářní rok (dále jen „hlášení“), obsahující

identifikační údaje a údaje z evidencí podle odstavce 5. Hlášení se

podává na tiskopisu vydaném Generálním ředitelstvím cel.



(10) Celní úřad uloží dodavateli pohonných hmot, který nesplní

povinnost stanovenou v odstavci 1, pokutu z nedodaného objemu biopaliv.

Výše pokuty z nedodaného objemu biopaliv se stanoví jako součin

množství nedodaného biopaliva podle odstavce 1 v litrech a částky 40

Kč. Pokuta z nedodaného objemu biopaliv je splatná do 30 dnů od

doručení rozhodnutí o uložení pokuty z nedodaného objemu biopaliv.

Pokuta z nedodaného objemu biopaliv se spravuje podle daňového řádu a

je příjmem státního rozpočtu.



(11) Dodavatel pohonných hmot je povinen uvést v dokladu vydaném podle

zákona o spotřebních daních^17) druh a obsah biopaliva v pohonné hmotě

s přesností na jedno desetinné místo procenta objemových.



§ 20



Povinnost snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot



(1) Dodavatel pohonných hmot je povinen postupně snižovat emise

skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné hmotě v

úplném životním cyklu pohonné hmoty tak, aby dosáhl, ve srovnání se

základní hodnotou produkce emisí skleníkových plynů pro fosilní pohonné

hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem, snížení o 2 % do 31.

prosince 2014, o 4 % do 31. prosince 2017 a o 6 % do 31. prosince 2020.

Do povinného snížení se nezapočítávají státní hmotné rezervy uváděné

při jejich obměně do volného daňového oběhu na daňovém území České

republiky.



(2) Emisemi skleníkových plynů na jednotku energie obsaženou v pohonné

hmotě se rozumí celkový objem emisí skleníkových plynů vyjádřený v

ekvivalentu CO2 vyprodukovaných v úplném životním cyklu pohonné hmoty,

dělený celkovým energetickým obsahem pohonné hmoty vyjádřeným hodnotou

spodní výhřevnosti. Za emise skleníkových plynů vzniklé během úplného

životního cyklu pohonné hmoty se považují celkové čisté hodnoty emisí

CO2, CH4 a N2O, které jsou přičitatelné této pohonné hmotě, a to včetně

přimíšených složek, za období zahrnující všechny etapy procesu výroby a

spotřeby pohonné hmoty od těžby nebo obdělávání půdy, včetně změn ve

využívání půdy, přes dopravu, distribuci a zpracování, až po spalování,

a to bez ohledu na to, kdy tyto emise vznikají.



(3) Dodavatel pohonných hmot je povinen podávat každoročně do 15.

března ministerstvu a celnímu úřadu zprávu o emisích skleníkových plynů

z jím dodaných pohonných hmot za uplynulý kalendářní rok (dále jen

„zpráva o emisích“). Povinnost podávat zprávu o emisích skleníkových

plynů z dodaných pohonných hmot vzniká poprvé za kalendářní rok 2013.

Obsahové náležitosti zprávy o emisích jsou stanoveny prováděcím právním

předpisem.



(4) Dodavatel pohonných hmot je povinen zajistit ověření informací

uvedených ve zprávě o emisích autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1

písm. g) a kopii protokolu o ověření přiložit ke zprávě o emisích.

Nepředloží- li tuto zprávu včetně ověření ani v náhradním termínu

stanoveném celním úřadem, má se za to, že povinnost uvedenou v odstavci

1 nesplnil.



(5) Bude-li mezi dodavateli pohonných hmot uzavřena smlouva o

sdružení^18) za účelem splnění povinnosti uvedené v odstavci 1, bude

splnění této povinnosti posuzováno jako vážený průměr hodnot povinného

snížení emisí skleníkových plynů připadajících na jednotlivé povinné

osoby ve sdružení. Povinnost podávání zprávy o emisích, včetně jejího

ověření podle odstavce 4, se vztahuje na jednotlivé dodavatele

pohonných hmot ve sdružení zvlášť; spolu se zprávou o emisích za

kalendářní rok 2014, 2017 a 2020 předloží dodavatelé pohonných hmot

také kopii smlouvy o sdružení. Nebude-li kopie smlouvy o sdružení

předložena současně se zprávou o emisích nebo pokud nebude v rámci

sdružení dosaženo celkového požadovaného snížení emisí, nebude na obsah

smlouvy brán zřetel.



(6) Energie obsažená v biopalivech se pro účely splnění povinností

uvedených v odstavci 1 zohlední pouze za předpokladu, že tato biopaliva

splňují kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem.

Splnění těchto kritérií se prokazuje způsobem uvedeným v § 21.



(7) Vláda nařízením stanoví základní hodnotu produkce emisí

skleníkových plynů pro fosilní pohonné hmoty a obsahové náležitosti

zprávy o emisích.



§ 21



Kritéria udržitelnosti biopaliv



(1) Biopalivo určené k plnění povinností uvedených v § 19 odst. 1 a §

20 odst. 1 musí splňovat kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím

právním předpisem. Splnění kritérií udržitelnosti se dokládá

prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným výrobcem, dovozcem

do České republiky (dále jen „dovozce“) či prodejcem biopaliva. V

případě dovozu nebo prodeje motorového benzinu a motorové nafty s

přídavkem biopaliva v režimu podmíněného osvobození od daně nebo ve

volném daňovém oběhu z jiného členského státu, vydává prohlášení o

shodě s kritérii udržitelnosti dovozce či prodejce motorového benzinu a

motorové nafty s přídavkem biopaliva. Toto prohlášení je výrobce,

dovozce či prodejce biopaliva, a dovozce či prodejce motorového benzinu

a motorové nafty s přídavkem biopaliva oprávněn vydat pouze v případě,

že



a) je držitelem platného certifikátu uděleného autorizovanou osobou

podle § 32 odst. 1 písm. g) nebo certifikátu či jiného obdobného

oprávnění vydaného v souladu s právními předpisy členského státu

Evropské unie,



b) může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího

právního předpisu, že při výrobě biopaliva byly použity suroviny

splňující kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním

předpisem.



(2) U kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopaliv podle

odstavce 1 je splnění kritérií udržitelnosti dokládáno dílčím

prohlášením o shodě s kritérii udržitelnosti vydaným výrobcem, dovozcem

nebo prodejcem těchto produktů. Toto prohlášení je výrobce, dovozce a

prodejce oprávněn vydat pouze v případě, že



a) je držitelem dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. a),



b) může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího

právního předpisu, že při výrobě jeho produktu byla použita biomasa

splňující kritéria udržitelnosti stanovená prováděcím právním

předpisem.



(3) U biomasy určené k výrobě biopaliv podle odstavce 1 je splnění

kritérií udržitelnosti dokládáno dílčím prohlášením o shodě s kritérii

udržitelnosti vydaným prodejcem nebo dovozcem biomasy. Toto prohlášení

je prodejce a dovozce biomasy oprávněn vydat pouze v případě, že



a) je držitelem dokladu uvedeného v odstavci 1 písm. a),



b) může doložit v souladu s požadavky tohoto zákona a prováděcího

právního předpisu, že při pěstování biomasy byla splněna kritéria

udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem; k doložení této

skutečnosti musí mít prodejce nebo dovozce biomasy, který je první

osobou vykupující biomasu přímo od pěstitele, pěstitelem biomasy

vystavené samostatné prohlášení o splnění kritérií udržitelnosti.



(4) V případě, že prodejce biomasy je zároveň jejím pěstitelem a

prodává výhradně biomasu jím vypěstovanou, lze splnění kritérií

udržitelnosti dokládat samostatným prohlášením pěstitele o splnění

kritérií udržitelnosti.



(5) Autorizovaná osoba podle § 32 odst. 1 písm. g) vydá certifikát

podle odstavců 1, 2 nebo 3 osobě, která prokáže, že plní kritéria

udržitelnosti stanovená prováděcím právním předpisem a která má zaveden

systém kvality podle prováděcího právního předpisu umožňující

věrohodným způsobem v souladu s tímto zákonem a prováděcím právním

předpisem plnění kritérií udržitelnosti sledovat a prokazovat.

Certifikát se vydává na dobu 12 měsíců. Certifikát musí obsahovat

seznam zemí, z nichž může osoba, které byl vydán, odebírat biomasu, a

další náležitosti stanovené prováděcím právním předpisem. Pokud osoba,

které byl vydán certifikát, odebere biomasu ze země na seznamu

neuvedené, považuje se tato biomasa za biomasu nesplňující kritéria

udržitelnosti. Seznam zemí v certifikátu je totožný se seznamem zemí

uvedeným v rozhodnutí o autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. g).

Ministerstvo vede seznam subjektů, kterým byl autorizovanou osobou

udělen certifikát podle odstavce 1 písm. a), odstavce 2 písm. a) a

odstavce 3 písm. a) a zpřístupňuje jej způsobem umožňujícím dálkový

přístup.



(6) Osoba vydávající prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavců 1,

2 nebo 3 musí k prokázání původu biomasy využít systém hmotnostní

bilance, který splňuje požadavky stanovené prováděcím právním

předpisem.



(7) Osoba vydávající prohlášení nebo dílčí prohlášení podle odstavců 1,

2 nebo 3 je povinna v tomto prohlášení uvádět přesné, úplné a pravdivé

údaje. Za nesprávnost v nich obsaženého údaje nenese tato osoba

odpovědnost v případě, že vycházela z dílčího prohlášení o shodě s

kritérii udržitelnosti nebo ze samostatného prohlášení pěstitele

biomasy o splnění kritérií udržitelnosti, které jí bylo předáno spolu s

dodávkou biopaliva nebo suroviny a které tuto nesprávnost obsahovalo,

pokud zároveň prokáže, že nesprávnost údaje nebylo možno zjistit ani s

vynaložením veškerého úsilí, které lze požadovat.



(8) Přesnost, úplnost a pravdivost údajů uváděných v prohlášeních podle

odstavců 1 a 2 kontroluje inspekce; v případě zjištění nesplnění

kritérií udržitelnosti informuje místně příslušný celní úřad.

Ministerstvo zemědělství kontroluje přesnost, úplnost a pravdivost

údajů uváděných v prohlášeních podle odstavců 3 a 4. Je-li zjištěna

nesprávnost údajů, informuje o tom Ministerstvo zemědělství bezodkladně

inspekci a v řízení o uložení pokuty poskytuje na vyžádání nezbytnou

součinnost.



(9) Pěstitel biomasy je povinen v samostatném prohlášení podle odstavce

3 písm. b) uvádět přesné, úplné a pravdivé údaje. Za účelem prokázání

splnění kritérií udržitelnosti vede pěstitel biomasy evidenci o

množství prodané biomasy, které odpovídá jím vystaveným samostatným

prohlášením podle odstavce 3 písm. b), a uchovává příslušnou

dokumentaci uvedenou v prováděcím právním předpisu po dobu minimálně 5

let. Tuto dokumentaci pěstitel biomasy poskytuje na vyžádání osobě

autorizované podle § 32 odst. 1 písm. g) a inspekci.



(10) Splnění podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a), odstavci 2 písm.

a) a odstavci 3 písm. a) kontroluje celní úřad.



(11) Osoba, která není držitelem certifikátu uděleného autorizovanou

osobou podle § 32 odst. 1 písm. g), avšak má certifikát nebo jiné

obdobné oprávnění vydané podle právních předpisů členského státu

Evropské unie, může vydávat prohlášení nebo dílčí prohlášení podle

odstavců 1, 2 nebo 3 pouze za předpokladu, že je zaregistrována u

ministerstva. Ministerstvo provede zápis do registru bez zbytečného

odkladu poté, co mu byly doručeny příslušné doklady vydané v souladu s

právními předpisy členského státu Evropské unie.



(12) Prokázání splnění kritérií udržitelnosti podle odstavců 1 až 4

může být nahrazeno dokladem vystaveným v souladu s rozhodnutím Evropské

komise vydaným na základě čl. 18 odst. 4 směrnice 2009/28/ES nebo na

základě čl. 7c odst. 4 směrnice 2009/30/ES.



(13) Vláda nařízením stanoví kritéria udržitelnosti biopaliv,

náležitosti certifikátů podle odstavců 1, 2 a 3, náležitosti prohlášení

a dílčího prohlášení o shodě s kritérii udržitelnosti podle odstavců 1

až 3 a náležitosti samostatného prohlášení pěstitele biomasy podle

odstavce 3 písm. b), požadavky na systém kvality a systém hmotnostní

bilance zabezpečující plnění kritérií udržitelnosti a náležitosti

dokumentace pěstitele biomasy podle odstavce 9.



ČÁST PÁTÁ



OPATŘENÍ K NÁPRAVĚ A SPRÁVNÍ DELIKTY



§ 22



Opatření ke zjednání nápravy a zastavení provozu stacionárního zdroje



(1) V případě, že provozovatel neplní povinnosti stanovené tímto

zákonem nebo povolením provozu, jsou inspekce nebo obecní úřad obce s

rozšířenou působností oprávněny uložit provozovateli provést v

přiměřené lhůtě opatření ke zjednání nápravy. Pokud provozovatel

opatření ke zjednání nápravy ve stanovené lhůtě neprovedl, jsou

inspekce nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností oprávněny vydat

rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdroje. K uložení

nápravného opatření u fyzických osob je příslušný obecní úřad obce s

rozšířenou působností. K uložení nápravného opatření u právnických osob

a podnikajících fyzických osob v případě, že se jedná o stacionární

zdroj uvedený v příloze č. 2 k tomuto zákonu, je příslušná inspekce; v

případě, že se nejedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2 k

tomuto zákonu, je příslušná inspekce nebo obecní úřad obce s rozšířenou

působností.



(2) V případě, že provozovatel provozuje stacionární zdroj uvedený v

příloze č. 2 k tomuto zákonu bez povolení provozu, rozhodne inspekce o

zastavení provozu tohoto zdroje.



(3) Odvolání proti rozhodnutí o zastavení provozu podle odstavců 1 a 2

nemá odkladný účinek.



(4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo inspekce uloží podle

potřeby opatření k nápravě právnímu nástupci provozovatele, který není

původcem závadného stavu. Povinnosti plynoucí z opatření ke zjednání

nápravy a rozhodnutí o zastavení provozu stacionárního zdroje uložené

provozovateli podle odstavců 1 a 2 přecházejí na jejich právní

nástupce.



(5) Rozhodnutí o uložení nápravného opatření zasílá inspekce bez

zbytečného odkladu na vědomí příslušnému krajskému úřadu.



§ 23



Přestupky



(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že



a) v rozporu s § 16 odst. 4 spálí v otevřeném ohništi jiné materiály

než suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami,



b) jako provozovatel stacionárního zdroje neuvede do provozu nebo

neprovozuje stacionární zdroj a činnosti nebo technologie související s

provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, které mají vliv

na úroveň znečištění v souladu s podmínkami pro provoz tohoto

stacionárního zdroje stanovenými tímto zákonem, jeho prováděcími

právními předpisy a výrobcem podle § 17 odst. 1 písm. a),



c) jako provozovatel stacionárního zdroje nedodržuje přípustnou tmavost

kouře podle § 17 odst. 1 písm. b),



d) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1

písm. c) spaluje ve stacionárním zdroji paliva neurčená výrobcem

stacionárního zdroje,



e) jako provozovatel stacionárního zdroje nepředloží příslušnému orgánu

ochrany ovzduší na vyžádání informace podle § 17 odst. 1 písm. d),



f) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 5

spaluje ve spalovacím stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu

300 kW a nižším hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly nebo

proplástky,



g) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1

písm. g) provozuje stacionární zdroj nesplňující požadavky podle

přílohy č. 11 k tomuto zákonu, nebo



h) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1

písm. h) neprovede jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím

odborně způsobilé osoby kontrolu technického stavu a provozu tohoto

spalovacího stacionárního zdroje nebo nepředloží na vyžádání obecnímu

úřadu obce s rozšířenou působností potvrzení o provedení této kontroly.



(2) Za přestupek lze uložit pokutu

do



a) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a), b), c), d),

f) nebo g),



b) 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e) nebo h).



§ 24



Společná ustanovení k přestupkům



(1) Přestupky podle tohoto zákona projednává obecní úřad obce s

rozšířenou působností.



(2) Pokuty vybírá a vymáhá celní úřad. Příjem z pokuty uložené obecním

úřadem obce s rozšířenou působností je příjmem obce s rozšířenou

působností.



§ 25



Správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob



(1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního

deliktu tím, že



a) v rozporu s § 16 odst. 1 uvede na trh paliva nesplňující požadavky

na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem nebo neohlásí

ministerstvu ve stanovené lhůtě údaje stanovené prováděcím právním

předpisem,



b) v rozporu s § 16 odst. 2 uvede na trh spalovací stacionární zdroj o

jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším sloužící jako zdroj tepla

pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, který nesplňuje emisní

požadavky stanovené v příloze č. 10 k tomuto zákonu, nebo neprokáže

splnění této povinnosti certifikátem podle jiného právního předpisu,



c) v rozporu s § 16 odst. 3 poskytne k dispozici jiné osobě anebo

doveze výrobek používaný při činnostech uvedených pod kódy 9.1. až

9.24. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, který obsahuje více než 3 %

hmotnostní těkavých organických látek, a nezajistí jeho označení

způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,



d) v rozporu s § 16 odst. 4 spálí v otevřeném ohništi jiné materiály

než suché rostlinné materiály neznečištěné chemickými látkami,



e) v rozporu s § 16 odst. 6 tepelně zpracuje odpad ve stacionárním

zdroji, ve kterém tepelné zpracování odpadu není povoleno podle § 11

odst. 2 písm. d), nebo tepelně zpracuje odpad bez dohledu osoby

autorizované podle § 32 odst. 1 písm. c),



f) jako provozovatel stacionárního zdroje neuvede do provozu nebo

neprovozuje stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu větším než

300 kW nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu

stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, v souladu s

podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto

zákonem nebo jeho prováděcími právními předpisy nebo výrobcem podle §

17 odst. 1 písm. a),



g) jako provozovatel stacionárního zdroje neuvede do provozu nebo

neprovozuje stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a

nižším nebo technologie související s provozem nebo zajištěním provozu

stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, v souladu s

podmínkami pro provoz tohoto stacionárního zdroje stanovenými tímto

zákonem nebo jeho prováděcími právními předpisy nebo výrobcem podle §

17 odst. 1 písm. a),



h) jako provozovatel stacionárního zdroje nedodržuje emisní limity,

emisní stropy nebo technické podmínky provozu podle § 17 odst. 1 písm.

b),



i) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1

písm. c) spaluje ve stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu

větším než 300 kW paliva, která nesplňují požadavky na kvalitu paliv

stanovené prováděcím právním předpisem, paliva neurčená výrobcem

stacionárního zdroje nebo paliva neuvedená v povolení provozu,



j) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1

písm. c) spaluje ve stacionárním zdroji o jmenovitém tepelném příkonu

300 kW a nižším paliva, která nesplňují požadavky na kvalitu paliv

stanovené prováděcím právním předpisem, nebo paliva neurčená výrobcem

stacionárního zdroje,



k) jako provozovatel stacionárního zdroje neuvedeného v příloze č. 2 k

tomuto zákonu nepředloží příslušnému orgánu ochrany ovzduší na vyžádání

informace podle § 17 odst. 1 písm. d),



l) jako provozovatel stacionárního zdroje neumožní osobám pověřeným

ministerstvem nebo obecním úřadem obce s rozšířenou působností nebo

inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji, používaným palivům, surovinám

nebo technologii související s provozem nebo zajištěním provozu

stacionárního zdroje, které mají vliv na úroveň znečištění, za účelem

zjištění úrovně znečišťování podle § 17 odst. 1 písm. e),



m) jako provozovatel stacionárního zdroje neprovede ve stanovené lhůtě

kompenzační opatření podle § 17 odst. 1 písm. f),



n) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1

písm. g) provozuje spalovací stacionární zdroj nesplňující požadavky

podle přílohy č. 11 k tomuto zákonu, nebo



o) jako provozovatel stacionárního zdroje v rozporu s § 17 odst. 1

písm. h) neprovede jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím

odborně způsobilé osoby kontrolu technického stavu a provozu tohoto

spalovacího stacionárního zdroje nebo nepředloží na vyžádání obecnímu

úřadu obce s rozšířenou působností potvrzení o provedení této kontroly.



(2) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je

provozovatelem stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto

zákonu, se kromě deliktů uvedených v odstavci 1 dopustí správního

deliktu tím, že



a) v rozporu s § 17 odst. 3 písm. a) provozuje stacionární zdroj bez

povolení provozu nebo v rozporu s ním,



b) v rozporu s § 17 odst. 3 písm. b) nezjistí úroveň znečišťování u

znečišťujících látek, u kterých tak stanoví tento zákon, prováděcí

právní předpis nebo povolení provozu,



c) nevede nebo neuchovává po stanovenou dobu provozní evidenci nebo

neohlásí údaje souhrnné provozní evidence podle § 17 odst. 3 písm. c),



d) neodvádí znečišťující látky ze stacionárního zdroje do ovzduší podle

§ 17 odst. 3 písm. d),



e) bezodkladně neodstraňuje v provozu stacionárního zdroje nebezpečné

stavy ohrožující kvalitu ovzduší podle § 17 odst. 3 písm. e),



f) nepředloží příslušnému orgánu ochrany ovzduší na vyžádání informace

podle § 17 odst. 1 písm. d),



g) nepodá do 24 hodin zprávu inspekci a krajskému úřadu o výskytu stavu

ohrožujícího přípustnou úroveň znečištění podle § 17 odst. 3 písm. f),



h) neomezí provoz nebo neodstaví bezodkladně stacionární zdroj v

případě jeho odchylky od normálního provozu zdroje v důsledku technické

závady podle § 17 odst. 3 písm. g),



i) nepředloží inspekci protokol o jednorázovém měření emisí do 90 dnů

ode dne jeho provedení podle § 17 odst. 3 písm. h),



j) průběžně nezaznamenává, nevyhodnocuje nebo neuchovává po stanovenou

dobu výsledky jednorázového nebo kontinuálního měření emisí v rozsahu a

formě stanovené prováděcím právním předpisem podle § 17 odst. 3 písm.

i),



k) nezajistí nebo řádně neprovozuje technické prostředky pro

kontinuální měření emisí podle § 17 odst. 3 písm. j), nebo



l) nepodá poplatkové přiznání prostřednictvím integrovaného systému

plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí ve

stanovené lhůtě podle § 15 odst. 8.



(3) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která je

provozovatelem stacionárního zdroje, v němž je tepelně zpracováván

odpad, se kromě deliktů uvedených v odstavcích 1 a 2 dopustí správního

deliktu tím, že



a) neprovede odběr vzorků přebíraného nebezpečného odpadu podle § 17

odst. 6 písm. a) nebo odebrané vzorky neuchová po stanovenou dobu,



b) nezastaví bezodkladně tepelné zpracování odpadu při překročení

specifických emisních limitů nebo opětovně zahájí provoz před uplynutím

lhůty podle § 17 odst. 6 písm. b), nebo



c) neoznámí překročení specifických emisních limitů bezodkladně

inspekci podle § 17 odst. 6 písm. c).



(4) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního

deliktu tím, že



a) v rozporu s § 17 odst. 5 spaluje ve spalovacím stacionárním zdroji o

jmenovitém tepelném příkonu 300 kW a nižším hnědé uhlí energetické,

lignit, uhelné kaly nebo proplástky,



b) provádí činnost, pro kterou je vyžadována autorizace podle § 32

odst. 1, bez platné autorizace,



c) jako pověřená osoba podle § 35 odst. 1 nepředá informace podle § 35

odst. 3, nebo



d) jako provozovatel spalovacího stacionárního zdroje o jmenovitém

elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, pro který bylo vydáno první

povolení provozu v období od 25. června 2009 do nabytí účinnosti tohoto

zákona, nesplní povinnost podle § 41 odst. 10.



(5) Autorizovaná osoba podle § 32 se dopustí správního deliktu tím, že



a) provádí autorizovanou činnost v rozporu s § 34 odst. 1, nebo



b) provádí autorizovanou činnost v rozporu s § 34 odst. 2 nebo § 34

odst. 3.



(6) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního

deliktu tím, že



a) v rozporu s § 18 odst. 1 doveze nebo poskytne k dispozici jiné osobě

barvu, lak nebo výrobek pro opravy nátěru silničních vozidel uvedené v

prováděcím právním předpisu a nezajistí, aby obsah organických

sloučenin nebo směsi organických sloučenin, nepřesahoval limitní

hodnoty pro obsah těchto látek ve výrobku stanovené prováděcím právním

předpisem,



b) nevede evidenci o množství nebo druhu prodaných výrobků nebo o

osobách, kterým byl tento výrobek prodán, nebo neuchovává tuto evidenci

po stanovenou dobu podle § 18 odst. 2,



c) v rozporu s § 18 odst. 3 doveze nebo poskytne k dispozici jiné osobě

barvu, lak nebo výrobek pro opravy nátěru silničních vozidel uvedené v

prováděcím právním předpisu a nezajistí označení tohoto výrobku

způsobem stanoveným v prováděcím právním předpisu,



d) jako dodavatel pohonných hmot v rozporu s § 19 odst. 5 nevede

odděleně evidenci o množství přijatého a vyrobeného benzinu, motorové

nafty a jednotlivých druhů biopaliv a směsných paliv a evidenci

vyskladněných jednotlivých pohonných hmot,



e) jako dodavatel pohonných hmot v rozporu s § 19 odst. 8 dováží

pohonné hmoty a uvádí je do volného daňového oběhu pro dopravní účely

na daňovém území České republiky nebo dodává na daňové území České

republiky pro dopravní účely pohonné hmoty uvedené do volného daňového

oběhu v jiném členském státě Evropské unie a nesdělí včas celnímu úřadu

místně příslušnému podle místa přijetí pohonných hmot místo, datum a

čas přijetí a stočení pohonných hmot,



f) jako dodavatel pohonných hmot v rozporu s § 19 odst. 11 neuvede v

dokladu vydaném podle zákona o spotřebních daních druh a obsah

biopaliva v pohonné hmotě s přesností na jedno desetinné místo,



g) jako dodavatel pohonných hmot nedosáhne požadovaného snížení emisí

podle § 20 odst. 1,



h) jako dodavatel pohonných hmot nepodá zprávu o emisích podle § 20

odst. 3 nebo nepřiloží k této zprávě protokol o jejím ověření ani v

náhradním termínu podle § 20 odst. 4, nebo



i) jako výrobce, dovozce nebo prodejce biopaliva nebo kapalných nebo

plynných produktů k výrobě biopaliv nebo jako prodejce nebo dovozce

biomasy vydá prohlášení nebo dílčí prohlášení v rozporu s § 21 odst. 7

nebo 11 nebo jako pěstitel biomasy vydá samostatné prohlášení v rozporu

s § 21 odst. 9.



(7) Za správní delikt právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby se

uloží pokuta do



a) 10 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a),

b), e), f), h), i) nebo m), podle odstavce 2 písm. a), e) nebo h),

podle odstavce 3 písm. b) nebo podle odstavce 6 písm. g),



b) 2 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. l),

podle odstavce 2 písm. b) nebo d), podle odstavce 4 písm. b), podle

odstavce 5 písm. a) nebo podle odstavce 6 písm. a) a i),



c) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c),

odstavce 2 písm. c), f), g), i), j), k) nebo l), podle odstavce 3 písm.

a) nebo c), podle odstavce 4 písm. c) nebo d), podle odstavce 5 písm.

b) nebo podle odstavce 6 písm. b), c), d), e) nebo f),



d) 50 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. d), g),

j), n) a o), podle odstavce 4 písm. a) nebo podle odstavce 6 písm. h),



e) 20 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. k).



§ 26



Společná ustanovení ke správním deliktům právnických a podnikajících

fyzických osob



(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že

vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení

právní povinnosti zabránila.



(2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti

správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům,

době trvání protiprávního stavu a k okolnostem, za nichž byl spáchán.



(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže

správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm

dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.



(4) Správní delikty uvedené v § 25, s výjimkou § 25 odst. 1 písm. a) až

c) a § 25 odst. 6 písm. a) až h), jsou-li spáchány v souvislosti s

provozem stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu,

projednává inspekce. Jsou-li spáchány v souvislosti s provozem

stacionárních zdrojů, které nejsou uvedeny v příloze č. 2 k tomuto

zákonu nebo nejsou spáchány v souvislosti s provozem stacionárních

zdrojů, projedná je inspekce nebo obecní úřad obce s rozšířenou

působností. Správní delikt projedná ten z příslušných správních orgánů,

který dříve zahájil řízení, nebo bylo-li řízení zahájeno v týž den, tak

obecní úřad obce s rozšířenou působností. O zahájení řízení o uložení

pokuty se inspekce a obecní úřad obce s rozšířenou působností vzájemně

informují. Správní delikty uvedené v § 25 odst. 5 a v § 25 odst. 6

písm. i) projednává inspekce.



(5) Rozhodnutí o uložení pokuty za správní delikt spáchaný v

souvislosti s provozem stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k

tomuto zákonu zasílá inspekce bez zbytečného odkladu na vědomí

příslušnému krajskému úřadu.



(6) Správní delikty uvedené v § 25 odst. 6 písm. d) až h) projednává

celní úřad. Správní delikty uvedené v § 25 odst. 1 písm. a) až c) a v §

25 odst. 6 písm. a) až c) projednává Česká obchodní inspekce.



(7) Pokuty vybírá a vymáhá celní úřad. Příjem z pokuty uložené obecním

úřadem obce s rozšířenou působností připadá do rozpočtu obce, jejíž

úřad pokutu uložil. Polovina příjmu z pokuty uložené inspekcí připadá

do rozpočtu obce, na jejímž území je provozována činnost pokutou

postiženého provozovatele, přičemž tento příjem je účelově určen k

ochraně životního prostředí, a polovina je příjmem Státního fondu

životního prostředí České republiky. Příjmy z pokut uložených inspekcí

obci a z pokut uložených celním úřadem a Českou obchodní inspekcí jsou

příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.



(8) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické

osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto

zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.



ČÁST ŠESTÁ



VÝKON STÁTNÍ SPRÁVY A ČINNOSTI NA PODPORU VÝKONU STÁTNÍ SPRÁVY



§ 27



Orgány ochrany ovzduší vykonávající správní činnosti na úseku ochrany

ovzduší



(1) Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší vykonávají tyto orgány

ochrany ovzduší



a) ministerstvo,



b) Ministerstvo zdravotnictví,



c) inspekce,



d) Česká obchodní inspekce,



e) krajské úřady,



f) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,



g) obecní úřady,



h) celní úřady a



i) Ministerstvo zemědělství.



(2) Na území vojenských újezdů^19) vykonávají státní správu v ochraně

ovzduší újezdní úřady a Ministerstvo obrany.



(3) Působnosti stanovené tímto zákonem obecnímu a krajskému úřadu jsou

výkonem přenesené působnosti, pokud tento zákon nestanoví jinak.



(4) Ministerstvo vykonává působnost ústředního správního úřadu, řídí

výkon státní správy v oblasti ochrany ovzduší a rozhoduje o odvolání

proti rozhodnutím vydaným inspekcí a krajskými úřady.



(5) Inspekce, Česká obchodní inspekce, krajský úřad, obecní úřad obce s

rozšířenou působností a celní úřad v rozsahu své působnosti dozírají na

dodržování ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něj vydaných.



(6) Ministerstvo zdravotnictví



a) předkládá ministerstvu, na základě zhodnocení zdravotních rizik,

návrhy ke zpřísnění imisních limitů,



b) zpracovává a vede seznamy referenčních koncentrací znečišťujících

látek pro hodnocení a řízení zdravotních rizik,



c) provádí účelová měření úrovně znečištění ve vybraných sídlech z

hlediska ochrany zdraví lidí pro potřeby monitorování zdravotního stavu

obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí, hodnocení a řízení

zdravotních rizik podle jiného právního předpisu^20); v rozsahu

dohodnutém s ministerstvem a na jeho žádost se rovněž podílí na

posuzování úrovně znečištění podle § 5 odst. 1.



Postup kontrolních orgánů



§ 28



Inspektoři a pověření zaměstnanci ministerstva a obecních úřadů obcí s

rozšířenou působností se při výkonu kontrolní činnosti podle tohoto

zákona prokazují průkazem vydaným příslušným kontrolním orgánem, který

je dokladem o jejich pověření ke kontrole.



§ 29



(1) Právnická osoba nebo organizační složka státu pověřená

Ministerstvem zemědělství podle § 36 (dále jen „osoba pověřená

Ministerstvem zemědělství“) je povinna provádět kontrolní činnost v

souladu s tímto zákonem a jeho prováděcím právním předpisem a

poskytovat Ministerstvu zemědělství



a) seznam kontrolovaných osob a protokoly o kontrole, kdykoliv o to

Ministerstvo zemědělství požádá,



b) souhrnnou zprávu o provedených kontrolách a jejich výsledcích, a to

v dohodnutém rozsahu vždy k 31. lednu za uplynulý kalendářní rok.



(2) Protokol o kontrole obsahuje podrobné odůvodnění případné

nesprávnosti údaje obsaženého v prohlášení podle § 21 odst. 3 nebo 4.



(3) Osoba pověřená Ministerstvem zemědělství je povinna



a) předat protokol o kontrole inspekci,



b) oznámit Ministerstvu zemědělství kontrolovanou osobu, která vydala

prohlášení podle § 21 odst. 3 nebo 4 obsahující nepřesný, neúplný nebo

nepravdivý údaj,



c) v řízení o uložení sankce za správní delikt podle § 25 odst. 6 písm.

i) poskytnout inspekci na vyžádání nezbytnou součinnost.



(4) Osoba provádějící kontrolu nesmí kontrolovat



a) osobu, ve které má majetkový podíl, nebo s níž má uzavřený

zaměstnanecký nebo obdobný poměr, anebo osobu, ve které má majetkový

podíl osoba pověřená Ministerstvem zemědělství,



b) osoby blízké.



(5) Pro zaměstnance zařazené do organizační složky státu, která provádí

kontrolu podle § 21 odst. 8, platí odstavce 2 a 4 obdobně.



§ 30



Zpřístupňování informací



(1) Orgány ochrany ovzduší aktivně zpřístupňují veřejnosti bez

zbytečného odkladu srozumitelné informace o



a) úrovni znečištění,



b) stacionárních zdrojích a emisích ze stacionárních a mobilních

zdrojů,



c) připravovaných opatřeních ke snížení úrovně znečištění a

znečišťování, v dostatečném předstihu umožňujícím vznesení připomínek,



d) opatřeních přijatých ke snížení úrovně znečištění a znečišťování,

zejména v rámci programů zlepšování kvality ovzduší a regulačních řádů,



e) ochraně klimatického systému Země,



f) podaných žádostech o závazné stanovisko a povolení provozu a o

závazných stanoviscích a povoleních, která byla vydána na základě

těchto žádostí,



g) stanoviscích k politice územního rozvoje, zásadám územního rozvoje,

územním plánům a regulačním plánům.



(2) Příslušný krajský úřad a ministerstvo informuje bez prodlení

veřejnost, pokud v dané zóně nebo aglomeraci dojde k překročení

informativní prahové hodnoty, varovné prahové hodnoty nebo regulační

prahové hodnoty. Veřejnosti jsou v těchto případech poskytovány

informace minimálně v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem.



(3) Ministerstvo a další ústřední správní úřady poskytují příslušným

orgánům Evropské unie a orgánům uvedeným v mezinárodních smlouvách,

jimiž je Česká republika vázána, v požadovaném rozsahu a formátu a v

požadovaných intervalech informace o



a) úrovni znečištění,



b) zdrojích a jejich emisích,



c) opatřeních přijatých ke snížení úrovně znečištění a znečišťování,



d) ochraně klimatického systému Země.



(4) Ministerstvo vyhláškou stanoví rozsah informování veřejnosti o

úrovni znečištění a minimální rozsah textu, který je zveřejňován v

případě překročení informativní prahové hodnoty, varovné prahové

hodnoty nebo regulační prahové hodnoty.



§ 31



Poskytování údajů



(1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje orgánům

ochrany ovzduší údaje podle jiného právního předpisu^22), kterými jsou



a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,



b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,



c) údaje z agendového informačního systému cizinců.



(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení,



b) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,



c) datum a místo úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České

republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo;

je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v

rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů

prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto

rozhodnutí,



d) adresa místa pobytu,



e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.



(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,



c) rodné číslo,



d) adresa místa trvalého pobytu,



e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.



(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,



c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,



d) druh a adresa místa pobytu,



e) počátek pobytu, případně datum ukončení pobytu.



(5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru

obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence

obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou

ve tvaru předcházejícím současný stav.



(6) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen

takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.



Autorizace



§ 32



(1) Jen autorizovaná osoba může vykonávat činnosti spočívající v



a) jednorázovém měření emisí,



b) měření úrovně znečištění,



c) dohledu nad tepelným zpracováním odpadu,



d) zpracování odborného posudku,



e) zpracování rozptylové studie,



f) ověřování množství emisí skleníkových plynů podle jiného právního

předpisu^23), nebo



g) ověřování zprávy o emisích podle § 20 odst. 4 a certifikaci systému

kvality podle prováděcího právního předpisu u osob podle § 21 odst. 1

až 3.



(2) Autorizaci vydává ministerstvo fyzickým a právnickým osobám na

základě jejich žádosti při splnění požadavků stanovených zákonem.

Rozhodnutí o autorizaci podle odstavce 1 písm. g) vydá ministerstvo po

dohodě s Ministerstvem zemědělství. Lhůta pro vydání rozhodnutí o

autorizaci je 60 dní od podání žádosti. Autorizace vzniká též marným

uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona č. 222/2009 Sb., o

volném pohybu služeb. Osoba oprávněná k uznání odborné kvalifikace

podle zákona o uznávání odborné kvalifikace se považuje za

autorizovanou osobu, pokud prokáže, že splňuje kvalifikační požadavky

stanovené jiným členským státem Evropské unie k výkonu činností podle

odstavce 1.



(3) Žádost o autorizaci pro jednorázové měření emisí a měření úrovně

znečištění obsahuje



a) u fyzických osob jméno, popřípadě jména, příjmení, identifikační

číslo osoby, bylo-li přiděleno, datum narození a adresu místa trvalého

pobytu u osob, které jsou státními občany České republiky, nebo adresu

místa trvalého nebo přechodného pobytu, popřípadě místa podnikání u

osob, které nejsou státními občany České republiky; u právnických osob

obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, popřípadě organizační

složky na území České republiky, a identifikační číslo osoby, bylo-li

přiděleno,



b) uvedení rozsahu znečišťujících látek, které žadatel hodlá měřit, s

uvedením, zda jde o jednorázové měření emisí nebo měření úrovně

znečištění,



c) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo

obdobném poměru a budou se podílet na měření podle písmene b), a

doklady, které prokazují jejich odborné znalosti,



d) seznam přístrojového vybavení určeného k jednorázovému měření emisí

včetně seznamu výrobních čísel přístrojů, jejich typů, roku výroby,

výrobce, doklad o právním vztahu k přístrojům a o kalibraci těchto

přístrojů a seznam chemikálií, které budou k měření použity včetně

kalibračních plynů,



e) seznam metod, postupů odběrů a úprav vzorků pro účely měření, včetně

konečných analytických metod a postupů, které budou použity, včetně

osvědčení o akreditaci vydané akreditující osobou pověřenou podle

jiného právního předpisu^12) u těch metod a postupů, u kterých to

stanoví prováděcí právní předpis,



f) uvedení postupů pro zpracování výsledků měření a vzor výsledků

měření (protokol o měření),



g) závazný postup pro měření pro rozsah měření podle písmene b),



h) doklady o úspěšném absolvování mezilaboratorního porovnání zkoušek a

zajištění metrologické návaznosti měřidel a činností podle písmen e) a

f),



i) doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými

jsou úplné vysokoškolské vzdělání příslušného technického směru a jeden

rok odborné praxe anebo úplné střední vzdělání příslušného technického

směru a 3 roky odborné praxe.



(4) Žádost o autorizaci pro dohled nad provozem spalovny odpadu nebo

stacionárním zdrojem, ve kterém je spoluspalován odpad, obsahuje údaje

uvedené v odstavci 3 písm. a) a k této žádosti žadatel připojí



a) doklad o právním vztahu žadatele k provozovanému stacionárnímu

zdroji uvedenému v žádosti,



b) přesný a podrobný technický popis stacionárního zdroje včetně

využívané technologie řešení ochrany ovzduší,



c) úplnou specifikaci druhů a kategorií odpadu podle jiného právního

předpisu^13), jejichž spalování je u stacionárního zdroje povoleno,

doloženou příslušnými rozhodnutími krajského úřadu,



d) údaje o autorizacích a oprávněních k činnostem podle živnostenského

zákona vydaných osobám, které budou tyto činnosti u stacionárního

zdroje vykonávat,



e) aktuální měřicí protokoly o jednorázovém měření emisí, pokud je

stacionární zdroj již provozován,



f) přesný a podrobný popis technického vybavení k měření emisí, záznamu

a vyhodnocení emisí a technickoprovozních parametrů,



g) doklad o zajištění evidence a řádného nakládání s odpady z provozu

stacionárního zdroje,



h) doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými

jsou úplné vysokoškolské vzdělání příslušného technického směru a 1 rok

odborné praxe, anebo úplné střední vzdělání příslušného technického

směru a 3 roky odborné praxe.



(5) Žádost o autorizaci pro zpracování odborného posudku a zpracování

rozptylové studie obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm. a) a k této

žádosti žadatel připojí



a) vzorový odborný posudek nebo rozptylovou studii,



b) doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými

jsou úplné vysokoškolské vzdělání příslušného technického směru a 1 rok

odborné praxe, anebo úplné střední vzdělání příslušného technického

směru a 3 roky odborné praxe,



c) u odborných posudků uvedení zdrojů, pro které žadatel hodlá odborné

posudky zpracovávat, a to v rozsahu zdrojů podle přílohy č. 2 k tomuto

zákonu.



(6) V případě, že pro zpracování rozptylové studie nebude používána

referenční metoda stanovená prováděcím právním předpisem, posoudí

ministerstvo, zda je používaná metoda pro zpracování rozptylové studie

srovnatelná s referenčními metodami.



(7) Žádost o autorizaci pro ověřování množství emisí skleníkových plynů

podle jiného právního předpisu^23) obsahuje údaje uvedené v odstavci 3

písm. a) a k této žádosti žadatel připojí



a) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo

obdobném poměru a budou pro žadatele ověřování provádět,



b) osvědčení o akreditaci pro ověřování množství emisí skleníkových

plynů vydané vnitrostátním akreditačním orgánem pověřeným podle

zvláštního právního předpisu^24),



c) uvedení kategorie nebo více kategorií zařízení podle jiného právního

předpisu^23), pro něž žadatel hodlá ověřování množství emisí

skleníkových plynů provádět,



d) doklad o splnění minimálních kvalifikačních předpokladů, kterými

jsou úplné vysokoškolské vzdělání příslušného technického směru a 1 rok

odborné praxe, anebo úplné střední vzdělání příslušného technického

směru a 3 roky odborné praxe.



(8) Žádost o autorizaci pro ověřování zprávy o emisích podle § 20 odst.

4 a k certifikaci systému kvality podle prováděcího právního předpisu u

osob podle § 21 odst. 1 až 3 obsahuje údaje uvedené v odstavci 3 písm.

a) a k této žádosti žadatel připojí



a) seznam fyzických osob, které jsou k žadateli v pracovním nebo

obdobném poměru a budou pro žadatele provádět ověřování, a doklad o

splnění jejich kvalifikačních předpokladů, kterými jsou středoškolské

vzdělání a nejméně 5 let praxe v příslušném oboru nebo vysokoškolské

vzdělání a nejméně 3 roky praxe v příslušném oboru,



b) osvědčení o akreditaci pro ověřování zprávy o emisích podle § 20

odst. 4 a pro certifikaci systému kvality u osob podle § 21 odst. 1 až

3 vydané akreditující osobou pověřenou podle zvláštního právního

předpisu^24),



c) popis pracovních postupů, metod a zásad, které zajistí náležitou

kontrolu plnění požadavků tohoto zákona a prováděcího právního předpisu

ze strany certifikovaných osob podle § 21 odst. 1 až 3,



d) seznam zemí, ve kterých je žadatel schopen věrohodným způsobem

provádět ověřování plnění požadavků na kritéria udržitelnosti podle

tohoto zákona a prováděcího právního předpisu,



e) popis pracovních postupů, metod a zásad pro ověřování zprávy o

emisích podle § 20 odst. 3.



(9) Ministerstvo vyhláškou stanoví seznam metod a postupů, u kterých je

požadováno osvědčení o akreditaci.



§ 33



(1) Předpokladem k vydání rozhodnutí o autorizaci je úspěšné prokázání

odborných znalostí a znalostí právních předpisů upravujících ochranu

životního prostředí v rozsahu dané činnosti. Ověřování znalostí provádí

ministerstvo zkouškou před autorizační komisí. V případě, že žadatel

neprokáže požadované znalosti, je žádost o vydání rozhodnutí o

autorizaci ministerstvem zamítnuta. Termín zkoušky a jednotný zkušební

řád ministerstvo zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup nejméně

14 dní předem. Výsledek zkoušky je žadateli oznámen v den konání

zkoušky.



(2) Rozhodnutí o autorizaci se vydává na dobu neurčitou a nemůže být

převedeno na jinou osobu.



(3) Ministerstvo odebere autorizaci, jestliže autorizovaná osoba



a) závažně nebo opakovaně poruší povinnosti při výkonu této činnosti, a

to zejména tím, že zkreslí nebo uvede nesprávné údaje nebo nedodržuje

metody a postupy činnosti uvedené v rozhodnutí o autorizaci,



b) ztratí způsobilost k výkonu autorizované činnosti tím, že nebude mít

nezbytné přístrojové vybavení, nebo



c) pokud je právnickou osobou, nebude mít v pracovním nebo jiném

obdobném poměru osoby způsobilé k měření nebo ověřování množství emisí

skleníkových plynů.



(4) Ministerstvo může odebrat autorizaci v případě, že dojde k

podstatné změně podmínek, za kterých bylo rozhodnutí o autorizaci

vydáno.



(5) Výkon autorizovaných činností kontroluje a odebrání autorizace

podle odstavců 3 a 4 navrhuje ministerstvu inspekce.



(6) Autorizovaná osoba, které ministerstvo odebralo autorizaci podle

odstavce 4 písm. a), může opětovně podat žádost o vydání rozhodnutí o

autorizaci k téže činnosti, ke které jí byla autorizace odebrána,

nejdříve po uplynutí 3 let.



(7) Platnost rozhodnutí o autorizaci zaniká smrtí fyzické osoby, jejím

prohlášením za mrtvou, zánikem právnické osoby, které bylo rozhodnutí o

autorizaci vydáno, nebo dnem nabytí právní moci rozhodnutí o odebrání

autorizace.



§ 34



Povinnosti autorizovaných osob



(1) Autorizovaná osoba nesmí provádět jednorázové měření emisí nebo

ověřování množství emisí skleníkových plynů, pokud



a) se jedná o stacionární zdroj, na jehož výrobě se podílí nebo který

sama provozuje nebo který provozuje osoba jí přímo nebo nepřímo

ovládaná nebo ji přímo nebo nepřímo ovládající,



b) se jedná o stacionární zdroj provozovaný právnickou osobou, v níž je

autorizovaná osoba společníkem, členem, statutárním orgánem, členem

statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu, tichým společníkem,

popřípadě má v této právnické osobě postavení, jež by mohlo ovlivnit

její nezávislost, nebo je-li osobou blízkou osobě, která je

provozovatelem stacionárního zdroje, jejím společníkem, členem,

statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo dozorčího orgánu,

tichým společníkem, popřípadě má v této právnické osobě postavení, jež

by mohlo ovlivnit její nezávislost,



c) se jedná o stacionární zdroj, u jehož provozovatele je insolvenčním

správcem, likvidátorem, nuceným správcem nebo správcem majetku, nebo



d) se jedná o osobu podílející se na obchodování s povolenkami nebo

tyto obchody zprostředkovávající.



(2) Autorizovaná osoba je povinna



a) vypracovat protokol o měření podle § 6 odst. 4 nebo 5 do 60 dnů od

provedení měření a předat jej objednateli v elektronické podobě,



b) podrobit se kontrole výkonu činnosti, kterou provádí inspekce nebo

ministerstvo, zejména poskytnout na vyžádání protokoly, odborné posudky

a rozptylové studie v elektronické podobě,



c) předávat výsledky posuzování úrovně znečištění do informačního

systému kvality ovzduší podle § 7 odst. 1,



d) vypracovat protokol o ověření podle § 20 odst. 4 a předat jej

objednateli.



(3) Autorizovaná osoba podle § 32 odst. 1 písm. g) je dále povinna



a) nejméně jednou ročně zkontrolovat, zda osoby, kterým vydala

certifikát, nadále splňují požadavky pro jeho udělení,



b) v rámci kontroly podle písmene a) prováděné u prodejce nebo dovozce

biomasy ověřit plnění kritérií udržitelnosti stanovených prováděcím

právním předpisem u nejméně 3 % pěstitelů biomasy, od nichž

kontrolovaný prodejce nebo dovozce v uplynulém roce biomasu odebral,



c) v rámci kontroly podle písmene a) prováděné u výrobce nebo dovozce

kapalných nebo plynných produktů určených k výrobě biopaliv a výrobce

nebo dovozce biopaliv, který odebíral biomasu přímo od pěstitele,

ověřit plnění kritérií udržitelnosti stanovených prováděcím právním

předpisem u nejméně 3 % pěstitelů biomasy, od nichž biomasu přímo

odebral,



d) po provedení kontroly podle písmene a) vypracovat zprávu se závěry

kontroly a tuto zprávu uchovávat nejméně po dobu 5 let,



e) v případě zjištění nedostatků v dodržování kritérií udržitelnosti

při kontrole podle písmene a) neprodleně zaslat kopii zprávy podle

písmene d) inspekci,



f) vydávat certifikáty pouze osobám, u nichž nebyly v předchozím roce

při kontrole podle písmene a) zjištěny žádné závažné nedostatky,

zejména neschopnost plnit požadavky podle § 21 odst. 5, dovoz biomasy

ze zemí, které nejsou uvedeny na seznamu v certifikátu, porušení

povinnosti uvedené v § 21 odst. 6 nebo závažné porušení povinnosti

uvedené v § 21 odst. 7,



g) zasílat kopie veškerých jí vydaných certifikátů ministerstvu,



h) zasílat ministerstvu každoročně vždy k 28. únoru souhrnnou zprávu o

jí provedených kontrolách v uplynulém kalendářním roce.



(4) Autorizovaná osoba je povinna oznámit ministerstvu do 30 dnů ode

dne, kdy ke změně došlo, změnu údajů uvedených v žádosti o vydání

rozhodnutí o autorizaci.



(5) Ministerstvo vyhláškou stanoví obsahové náležitosti protokolu o

jednorázovém měření emisí, měření úrovně znečištění a obsahové

náležitosti odborného posudku a rozptylové studie.



Pověřené osoby



§ 35



(1) Činnosti zajišťované ministerstvem podle § 5 odst. 1 až 5, § 7

odst. 1 a 2, § 10 odst. 2 a 6 a § 30 může ministerstvo přenést na jím

zřízenou právnickou osobu nebo v případě § 14 odst. 4 na jinou osobu. V

takovém případě jsou tyto činnosti vykonávány na základě zřizovací

listiny nebo na základě veřejnoprávní smlouvy.



(2) Smlouva o pověření stanoví dobu, na kterou je uzavírána, a dále

důvody, za kterých může ministerstvo smlouvu vypovědět, k nimž patří

zejména neplnění povinností podle odstavce 3. Pověření může být vydáno

pouze osobě, která disponuje dostatečnou personální a odbornou

kapacitou k provádění činnosti, pro kterou by byla pověřena, a prokáže

schopnost dlouhodobě provádět tuto činnost.



(3) Pověřená osoba je povinna předávat na vyžádání informace, které

jsou předmětem pověřené činnosti, ministerstvu. Pověřená osoba je dále

povinna vykonávat činnosti uvedené v odstavci 1 v souladu s požadavky

tohoto zákona a prováděcích právních předpisů.



§ 36



(1) Ministerstvo zemědělství může pověřit kontrolní činností podle § 21

odst. 8 právnickou osobu, která prokáže, že



a) fyzické osoby, které jsou k ní v pracovním poměru nebo obdobném

pracovněprávním vztahu a které budou provádět kontrolu, splňují

kvalifikační požadavky, a to úplné střední odborné vzdělání v oboru

zemědělství nebo lesního hospodářství a nejméně 3 roky odborné praxe,

nebo vysokoškolské vzdělání v oboru zemědělství nebo lesního

hospodářství a nejméně 1 rok odborné praxe,



b) má technické vybavení odpovídající předpokládanému druhu a rozsahu

činnosti.



(2) Právnickou osobu podle odstavce 1 vybere Ministerstvo zemědělství

postupem podle jiného právního předpisu^25) a uzavře s ní veřejnoprávní

smlouvu na dobu určitou, nejdéle však na 2 roky. Tato smlouva musí

obsahovat výpovědní lhůtu a důvody, za kterých může Ministerstvo

zemědělství smlouvu vypovědět; patří k nim zejména nesplnění povinnosti

podle § 29 odst. 1 až 4 anebo nesplnění podmínky, za níž byla smlouva

uzavřena. Obdobnou smlouvu případně uzavře Ministerstvo zemědělství s

organizační složkou státu.



(3) Osoby pověřené Ministerstvem zemědělství se zveřejňují ve Věstníku

Ministerstva zemědělství.



ČÁST SEDMÁ



PŘECHODNÉ REŽIMY PRO SPALOVACÍ STACIONÁRNÍ ZDROJE



§ 37



Přechodný národní plán



(1) V období od 1. ledna 2016 do 30. června 2020 u spalovacích

stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon

stanovený podle § 4 odst. 7 a 8 je 50 MW a vyšší, u nichž bylo první

povolení provozu vydáno před 27. listopadem 2002 nebo pro něž byla

podána úplná žádost o první povolení provozu před tímto datem a které

byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, není

provozovatel povinen plnit specifické emisní limity pro oxidy dusíku,

tuhé znečišťující látky a oxid siřičitý stanovené prováděcím právním

předpisem nebo technickou podmínku provozu nahrazující specifický

emisní limit pro oxid siřičitý podle § 4 odst. 6, pokud jsou tyto

spalovací stacionární zdroje zařazeny do Přechodného národního plánu

podle odstavce 5.



(2) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje zařazeného

ministerstvem na základě žádosti provozovatele do Přechodného národního

plánu plní emisní limity jemu stanovené v povolení provozu platném k

31. prosinci 2015 a emisní stropy pro jednotlivé roky stanovené v

Přechodném národním plánu. Tyto emisní stropy jsou stanoveny postupem

podle rozhodnutí Evropské komise vydaným podle čl. 41 písm. b) směrnice

Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU na základě celkového skutečného

jmenovitého tepelného příkonu spalovacích stacionárních zdrojů k 31.

prosinci 2010, jejich skutečných ročních provozních hodin a použitého

paliva v průměrných hodnotách za posledních deset let provozu až do

roku 2010 včetně. V případě, že takto stanovený emisní strop je vyšší

než emisní strop stanovený pro daný spalovací stacionární zdroj v

platném povolení provozu k 31. prosinci 2015, je provozovatel povinen

plnit emisní strop uvedený v platném povolení provozu k 31. prosinci

2015. Provozovatel dvou a více spalovacích stacionárních zdrojů namísto

plnění emisních stropů stanovených pro jednotlivé spalovací stacionární

zdroje plní emisní stropy, které jsou součtem emisních stropů

stanovených těmto spalovacím stacionárním zdrojům. Provozovatelé

spalovacích stacionárních zdrojů podle věty první mohou mezi sebou

vyměňovat části emisních stropů, pokud přitom nedojde k navýšení součtu

emisních stropů těchto spalovacích stacionárních zdrojů oproti stavu

před výměnou, k vyřazení těchto spalovacích stacionárních zdrojů z

přechodného národního plánu anebo nedojde k navýšení emisního stropu

spalovacího stacionárního zdroje v aglomeraci.



(3) Přechodný režim podle odstavce 1 se v případě plnění specifického

emisního limitu pro oxidy dusíku nevztahuje na spalovací stacionární

zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW

spalující pevná paliva, pro které bylo první povolení provozu vydáno 1.

července 1987 nebo po tomto datu. U plynových turbín se přechodný režim

podle odstavce 1 vztahuje pouze na emise oxidů dusíku.



(4) Přechodný národní plán se nevztahuje na



a) spalovací stacionární zdroje v rafineriích spalující plyny s nízkou

výhřevností ze zplyňování rafinérských zbytků nebo zbytky pocházející z

destilace či zpracování při rafinaci surové ropy pro vlastní spotřebu,

samostatně či s jinými palivy,



b) spalovací stacionární zdroje s omezenou životností, pokud využijí

přechodného režimu podle § 38,



c) spalovací stacionární zdroje dodávající teplo do soustavy zásobování

tepelnou energií, pokud využijí přechodného režimu podle § 39.



(5) Přechodný národní plán obsahuje seznam spalovacích stacionárních

zdrojů zahrnutých do tohoto plánu, které nejsou povinny plnit

specifický emisní limit stanovený prováděcím právním předpisem pro

jednu nebo více znečišťujících látek uvedených v odstavci 1, a stanoví

pro všechny znečišťující látky, na něž se vztahuje, emisní stropy pro

jednotlivé spalovací stacionární zdroje podle odstavce 2, opatření

plánovaná k zajištění plnění specifických emisních limitů stanovených

prováděcím právním předpisem nejpozději od 1. července 2020, způsob

monitorování a podávání zpráv o jeho plnění.



(6) Přechodný národní plán zpracuje ministerstvo a předloží jej

nejpozději do 1. ledna 2013 ke schválení Evropské komisi. Po schválení

Evropskou komisí vyhlásí ministerstvo Přechodný národní plán ve

Věstníku Ministerstva životního prostředí. Krajský úřad uvede bez

prodlení do souladu příslušná povolení provozu se schváleným a

vyhlášeným Přechodným národním plánem.



(7) Ministerstvo vyřadí spalovací stacionární zdroj a jemu příslušející

emisní strop z Přechodného národního plánu, pokud byl tento spalovací

stacionární zdroj zařazen do přechodného režimu podle § 38 nebo § 39

nebo pokud provozovatel o vyřazení z Přechodného národního plánu

požádá. Provedenou změnu ministerstvo ohlásí Evropské komisi a vydá

aktualizovanou verzi Přechodného národního plánu ve Věstníku

Ministerstva životního prostředí. Krajský úřad uvede bez prodlení do

souladu jím vydaná příslušná povolení provozu s aktualizovaným

Přechodným národním plánem.



§ 38



Spalovací stacionární zdroje s omezenou životností



(1) V období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2023 u spalovacích

stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon

stanovený podle § 4 odst. 7 a 8 je 50MWa vyšší, není provozovatel

povinen plnit specifické emisní limity pro oxidy dusíku, tuhé

znečišťující látky a oxid siřičitý stanovené prováděcím právním

předpisem nebo technickou podmínku nahrazující specifický emisní limit

pro oxid siřičitý podle § 4 odst. 6, pokud provozovatel nejpozději do

1. ledna 2014 ohlásil krajskému úřadu využití maximálního povoleného

počtu 17 500 provozních hodin těmto spalovacím stacionárním zdrojům pro

toto období. Po vyčerpání počtu provozních hodin nebo k 31. prosinci

2023 dojde k ukončení provozu těchto spalovacích stacionárních zdrojů.

Krajský úřad provede bez prodlení odpovídající změnu jím vydaného

povolení provozu.



(2) Přechodný režim podle odstavce 1 se v případě plnění specifického

emisního limitu pro oxidy dusíku nevztahuje na spalovací stacionární

zdroje o celkovém jmenovitém tepelném příkonu vyšším než 500 MW

spalující pevná paliva, pro které bylo první povolení provozu vydáno 1.

července 1987 nebo později.



(3) Provozovatel spalovacích stacionárních zdrojů je povinen v období

uvedeném v odstavci 1 dodržovat emisní limity a emisní stropy stanovené

v povolení provozu a platné k 31. prosinci 2015.



§ 39



Spalovací stacionární zdroje dodávající teplo do soustavy zásobování

tepelnou energií



(1) V období od 1. ledna 2016 do 31. prosince 2022 u spalovacích

stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon

stanovený podle § 4 odst. 7 a 8 je od 50 MW do 200 MW včetně, u nichž

bylo první povolení provozu vydáno před 27. listopadem 2002 nebo pro

něž byla podána úplná žádost o první povolení provozu před tímto datem

a které byly uvedeny do provozu nejpozději 27. listopadu 2003, není

provozovatel povinen plnit specifické emisní limity pro oxidy dusíku,

tuhé znečišťující látky a oxid siřičitý stanovené prováděcím právním

předpisem nebo technickou podmínku nahrazující specifický emisní limit

pro oxid siřičitý podle § 4 odst. 6, pokud nejméně 50 % tepla

dodávaného k využití ze stacionárního zdroje, vyjádřeno jako klouzavý

průměr za období pěti let, je dodáváno ve formě páry nebo horké vody do

soustavy zásobování tepelnou energií podle energetického zákona^26).



(2) O zařazení do přechodného režimu podle odstavce 1 musí provozovatel

požádat krajský úřad nejpozději do 30. června 2015. Krajský úřad

provede na základě žádosti odpovídající změnu jím vydaného povolení

provozu.



(3) Provozovatel spalovacích stacionárních zdrojů je povinen v období

uvedeném v odstavci 1 dodržovat emisní limity a emisní stropy stanovené

v povolení provozu a platné k 31. prosinci 2015.



ČÁST OSMÁ



SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ



§ 40



Společná ustanovení



(1) Při rozhodování podle tohoto zákona o dvou nebo více stacionárních

zdrojích v rámci jedné provozovny^4) vede orgán ochrany ovzduší

společné řízení podle správního řádu^27).



(2) Závazné stanovisko podle § 11 odst. 2 písm. c) a povolení provozu

podle § 11 odst. 2 písm. d) se nevydá podle tohoto zákona, pokud je

jeho vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení

podle jiného právního předpisu^28). Ostatní ustanovení tohoto zákona

tím nejsou dotčena.



(3) Práva a povinnosti vyplývající z rozhodnutí vydaných podle tohoto

zákona provozovateli přecházejí na právní nástupce provozovatele.



(4) Ustanovení tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů

stanovující technické požadavky a další podmínky vztahující se na

výrobky podle jiného právního předpisu jsou technickými předpisy podle

tohoto jiného právního předpisu^12).



(5) Na zařazování do Přechodného národního plánu a vyřazování z

Přechodného národního plánu podle § 37 se nevztahuje správní řád.



Přechodná ustanovení



§ 41



(1) Správní řízení na úseku ochrany ovzduší, která nebyla pravomocně

skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle

dosavadních právních předpisů.



(2) Národní program podle § 8 zpracuje ministerstvo do 1 roku ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



(3) Program zlepšování kvality ovzduší podle § 9 zpracuje ministerstvo

pro každou zónu a aglomeraci nejpozději do 2 let ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona. Do doby vydání programů zlepšování kvality

ovzduší platí programy vydané podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění

účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



(4) Povolení vydaná podle § 17 odst. 1 písm. d) a § 17 odst. 2 zákona

č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

a rozhodnutí podle § 5 odst. 10 a § 11 odst. 1 písm. h) zákona č.

86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

jsou-li v souladu s požadavky na obsah povolení provozu podle tohoto

zákona, se považují za povolení provozu podle tohoto zákona.



(5) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto

zákonu, jehož povolení není v souladu s požadavky na obsah povolení

provozu podle tohoto zákona, musí požádat o jeho změnu nebo o nové

povolení provozu podle tohoto zákona do 2 let ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona. Do doby rozhodnutí o této žádosti platí povolení a

rozhodnutí vydaná podle dosavadních právních předpisů.



(6) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k tomuto

zákonu, který byl uveden do provozu před nabytím účinnosti tohoto

zákona a který nemá vydané povolení podle § 17 odst. 1 písm. d) zákona

č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

musí požádat o povolení provozu podle tohoto zákona do 1 roku ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



(7) Plány zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního

zdroje znečišťování ovzduší schválené podle zákona č. 86/2002 Sb., ve

znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za

provozní řády podle tohoto zákona.



(8) Provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 4 k tomuto

zákonu, který podle dosavadních právních předpisů neměl povinnost

zjišťovat úroveň znečišťování kontinuálním měřením, je povinen provádět

kontinuální měření podle § 6 odst. 5 od 1. ledna 2013.



(9) U spalovacích stacionárních zdrojů, jejichž celkový jmenovitý

tepelný příkon stanovený podle § 4 odst. 7 je 50 MW a vyšší, u nichž

bylo první povolení provozu vydáno před 1. červencem 1987, plní

provozovatel do 31. prosince 2015 včetně emisní stropy, specifické

emisní limity a technické podmínky provozu stanovené před nabytím

účinnosti tohoto zákona. Provozovatel dvou a více spalovacích

stacionárních zdrojů podle věty první může namísto plnění emisních

stropů pro tyto spalovací stacionární zdroje jednotlivě, plnit emisní

stropy, které jsou součtem emisních stropů stanovených těmto spalovacím

stacionárním zdrojům. V důsledku plnění emisních stropů v součtu nesmí

dojít k překročení součtu emisních stropů stanovených pro stacionární

zdroje daného provozovatele umístěné v aglomeraci. Provozovatelé

spalovacích stacionárních zdrojů podle věty první mohou mezi sebou

vyměňovat části emisních stropů, pokud přitom nedojde k navýšení součtu

emisních stropů těchto spalovacích stacionárních zdrojů oproti stavu

před výměnou, ke snížení jejich celkového jmenovitého tepelného příkonu

pod 50 MW anebo nedojde k navýšení emisního stropu spalovacího

stacionárního zdroje v aglomeraci.



(10) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje o jmenovitém

elektrickém výkonu 300 MW a vyšším, pro který bylo vydáno první

povolení provozu v období od 25. června 2009 do nabytí účinnosti tohoto

zákona, je povinen předložit krajskému úřadu odůvodněné posouzení

splnění podmínek podle § 11 odst. 10 do 6 měsíců ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona. Jsou-li podmínky uvedené v § 11 odst. 10

splněny, zajistí krajský úřad v dohodě s orgánem územního plánování

nebo stavebním úřadem, aby byl v místě stacionárního zdroje vyhrazen

vhodný prostor pro umístění zařízení nezbytného pro zachytávání a

stlačování oxidu uhličitého postupem podle jiného právního předpisu^6).



(11) Nařízení obcí a krajů, kterými byly vydány regulační řády na

základě zmocnění obsaženém v zákoně č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pozbývají platnosti uplynutím 2 let

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



(12) V kalendářním roce 2013 stanoví krajský úřad poplatníkovi, u

kterého výše poplatku za jednu nebo více znečišťujících látek uvedených

v příloze č. 9 k tomuto zákonu za kalendářní rok 2012 přesáhla částku

200 000 Kč, v platebním výměru podle § 15 odst. 9 kromě poplatku za

skončené poplatkové období a záloh na následující kalendářní rok také

zálohy na poplatek za rok 2013 a lhůty jejich splatnosti.



(13) Výše poplatku za znečišťování za kalendářní rok 2012 se vypočítá

podle § 19 zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



(14) Zprávu o emisích podle § 20 odst. 3 předloží dodavatel pohonných

hmot poprvé za kalendářní rok 2013 v termínu do 15. března 2014.



(15) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o

jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako

zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinen

zajistit provedení první kontroly technického stavu a provozu zdroje

podle § 17 odst. 1 písm. h) nejpozději do 31. prosince 2016.



(16) Provozovatel spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o

jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako

zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, je povinen

provozovat zdroj v souladu s požadavky uvedenými v § 17 odst. 1 písm.

g) nejpozději do 10 let od nabytí účinnosti tohoto zákona.



§ 42



(1) Pro činnost jednorázového měření emisí se autorizace k měření emisí

vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1

písm. a) tohoto zákona.



(2) Pro činnost měření úrovně znečištění se autorizace k měření imisí

vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1

písm. b) tohoto zákona.



(3) Pro činnost dohledu nad tepelným zpracováním odpadu se autorizace k

dohledu nad provozem spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro

spoluspalování odpadu vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve znění

účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za autorizaci

podle § 32 odst. 1 písm. c) tohoto zákona.



(4) Pro činnost zpracování odborného posudku se autorizace ke

zpracování odborného posudku vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve

znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za

autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. d) tohoto zákona.



(5) Pro činnost zpracování rozptylové studie se autorizace ke

zpracování rozptylové studie vydaná podle zákona č. 86/2002 Sb., ve

znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za

autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. e) tohoto zákona.



(6) Pro činnost ověřování množství emisí skleníkových plynů podle

jiného právního předpisu^23) se autorizace k ověřování množství emisí

skleníkových plynů podle jiného právního předpisu^23) vydaná podle

zákona č. 86/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, považuje za autorizaci podle § 32 odst. 1 písm. f) tohoto

zákona.



§ 43



Zrušovací ustanovení



Zrušuje se:



1. Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších

zákonů (zákon o ochraně ovzduší).



2. Zákon č. 92/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně

ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší),

ve znění zákona č. 521/2002 Sb.



3. Zákon č. 385/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o

ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně

ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.



4. Zákon č. 180/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o

ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně

ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.



5. Zákon č. 483/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o

ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně

ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.



6. Zákon č. 172/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb., o

ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně

ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.



7. Část druhá zákona č. 521/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 76/2002

Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném

registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované

prevenci), a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně

některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší).



8. Část šestnáctá zákona č. 186/2004 Sb., kterým se mění některé zákony

v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě České republiky, ve

znění zákona č. 189/2006 Sb.



9. Část třetí zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s

povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, ve

znění pozdějších předpisů.



10. Část třetí zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z

obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o

podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů.



11. Část čtyřicátá pátá zákona č. 444/2005 Sb., kterým se mění zákon č.

531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů.



12. Část dvacátá osmá zákona č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů

souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění.



13. Část druhá zákona č. 212/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 695/2004

Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

a o změně některých zákonů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o

změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění

pozdějších předpisů, a zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.



14. Část třetí zákona č. 222/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 76/2002

Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném

registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované

prevenci), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.



15. Část desátá zákona č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995

Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další

související zákony, ve znění zákona č. 281/2009 Sb.



16. Část sedmdesátá osmá zákona č. 296/2007 Sb., kterým semění zákon č.

182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve

znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho

přijetím, ve znění pozdějších předpisů.



17. Část čtvrtá zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru

znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění

ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



18. Část druhá zákona č. 37/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003

Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.

86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů

(zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.

61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o

živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších

předpisů, a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních

daních, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o lihu), ve znění

pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 292/2009 Sb.



19. Část třicátá sedmá zákona č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č.

269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a

některé další zákony, ve znění zákona č. 278/2009 Sb.



20. Část dvacátá třetí zákona č. 223/2009 Sb., kterým se mění některé

zákony v souvislosti s přijetím zákona o volném pohybu služeb.



21. Část sto dvacátá devátá zákona č. 227/2009 Sb., kterým se mění

některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech,

ve znění pozdějších předpisů.



22. Část sto šestá zákona č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé

zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu, ve znění zákona č.

153/2010 Sb.



23. Část čtvrtá zákona č. 292/2009 Sb., kterým se mění zákon č.

353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a

další související zákony.



24. Část druhá zákona č. 164/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 695/2004

Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů

a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.

86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů

(zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.



25. Část druhá zákona č. 77/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 25/2008

Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a

integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního

prostředí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a

další související zákony.



26. Část druhá zákona č. 91/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 311/2006

Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně

některých souvisejících zákonů (zákon o pohonných hmotách), ve znění

pozdějších předpisů, a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o

změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění

pozdějších předpisů.



27. Část první zákona č. 221/2011, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb.,

o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně

ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o

spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů.



28. Část první zákona č. 288/2011, kterým se mění zákon č. 86/2002 Sb.,

o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně

ovzduší), ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 13/1997 Sb., o

pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.



29. Část šedesátá druhá zákona č. 375/2011 Sb., kterým se mění některé

zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o

specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné

službě.



30. Předmět podnikání „Měření znečišťujících a pachových látek,

ověřování množství emisí skleníkových plynů a zpracování rozptylových

studií“ v příloze č. 2 ŽIVNOSTI VÁZANÉ k zákonu č. 455/1991 Sb., o

živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších

předpisů.



31. Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní

stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a

provádění emisních inventur a emisních projekcí.



32. Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a

další podmínky pro spalování odpadu.



33. Nařízení vlády č. 417/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky

znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a

emisních projekcí.



34. Nařízení vlády č. 206/2006 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro

spalování odpadu.



35. Nařízení vlády č. 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality

ovzduší.



36. Nařízení vlády č. 615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a

dalších podmínek provozování ostatních stacionárních zdrojů

znečišťování ovzduší.



37. Nařízení vlády č. 146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších

podmínkách provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování

ovzduší.



38. Nařízení vlády č. 372/2007 Sb., o národním programu snižování emisí

ze stávajících zvláště velkých spalovacích zdrojů.



39. Nařízení vlády č. 475/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek

provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.



40. Nařízení vlády č. 476/2009 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

146/2007 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách provozování

spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.



41. Nařízení vlády č. 42/2011 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší.



42. Nařízení vlády č. 294/2011 Sb., kterým se mění nařízení vlády č.

615/2006 Sb., o stanovení emisních limitů a dalších podmínek

provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.



43. Vyhláška č. 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty zvláštních

imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád a způsob

jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů podléhajících

regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských a místních

regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací o úrovni

znečištění ovzduší veřejnosti.



44. Vyhláška č. 42/2005 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva

životního prostředí č. 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty

zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád

a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů

podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských

a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací

o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti.



45. Vyhláška č. 362/2006 Sb., o způsobu stanovení koncentrace pachových

látek, přípustné míry obtěžování zápachem a způsobu jejího zjišťování.



46. Vyhláška č. 199/2011 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv

používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany

ovzduší.



47. Vyhláška č. 13/2009 Sb., o stanovení požadavků na kvalitu paliv pro

stacionární zdroje z hlediska ochrany ovzduší.



48. Vyhláška č. 205/2009 Sb., o zjišťování emisí ze stacionárních

zdrojů a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně

ovzduší.



49. Vyhláška č. 279/2009 Sb., o předcházení emisím regulovaných látek a

fluorovaných skleníkových plynů.



50. Vyhláška č. 373/2009 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva

životního prostředí č. 553/2002 Sb., kterou se stanoví hodnoty

zvláštních imisních limitů znečišťujících látek, ústřední regulační řád

a způsob jeho provozování včetně seznamu stacionárních zdrojů

podléhajících regulaci, zásady pro vypracování a provozování krajských

a místních regulačních řádů a způsob a rozsah zpřístupňování informací

o úrovni znečištění ovzduší veřejnosti.



51. Vyhláška č. 17/2010 Sb., kterou se mění vyhláška č. 205/2009 Sb., o

zjišťování emisí ze stacionárních zdrojů a o provedení některých

dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší.



52. Vyhláška č. 337/2010 Sb., o emisních limitech a dalších podmínkách

provozu ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících

a užívajících těkavé organické látky a o způsobu nakládání s výrobky

obsahujícími těkavé organické látky.



53. Vyhláška č. 257/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 337/2010 Sb.,

o emisních limitech a dalších podmínkách provozu ostatních

stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících a užívajících

těkavé organické látky a o způsobu nakládání s výrobky obsahujícími

těkavé organické látky.



ČÁST DEVÁTÁ



ÚČINNOST



§ 44



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 2012, s výjimkou ustanovení



a) § 11 odst. 5 a § 15 odst. 1 až 5 a 7 až 14, která nabývají účinnosti

dnem 1. ledna 2013,



b) § 15 odst. 6, které nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2017,



c) části I přílohy č. 10 k tomuto zákonu, která nabývá účinnosti dnem

1. ledna 2014, a části II přílohy č. 10 k tomuto zákonu, která nabývá

účinnosti dnem 1. ledna 2018,



d) bodu 1.5. části B přílohy č. 4, které nabývá účinnosti dnem 7. ledna

2013.



Němcová v. r.



Klaus v. r.



Nečas v. r.



Příloha 1



Imisní limity a povolený počet jejich překročení za kalendářní rok



1. Imisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí a maximální počet

jejich překročení

----------------------------------- -----------------------------

Znečišťující Doba průměrování Imisní limit Maximální

látka počet

překročení

----------------------------------- -----------------------------

Oxid siřičitý 1 hodina 350 µg.m-3 24



Oxid siřičitý 24 hodin 125 µg.m-3 3



Oxid dusičitý 1 hodina 200 µg.m-3 18



Oxid dusičitý 1 kalendářní rok 40 µg.m-3 0



Oxid uhelnatý maximální denní 10 mg.m-3 0

osmihodinový průměr1)



Benzen 1 kalendářní rok 5 µg.m-3 0



Částice PM10 24 hodin 50 µg.m-3 35



ČásticePM10 1 kalendářní rok 40 µg.m-3 0



Částice PM2,5 1 kalendářní rok 25 µg.m-3 0



Olovo 1 kalendářní rok 0,5 µg.m-3 0

----------------------------------- -----------------------------



Poznámka: 1) Maximální denní osmihodinová průměrná koncentrace se



stanoví posouzením osmihodinových klouzavých průměrů počítaných z

hodinových údajů a aktualizovaných každou hodinu. Každý osmihodinový

průměr se přiřadí ke dni, ve kterém končí, to jest první výpočet je

proveden z hodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a

01:00 daného dne. Poslední výpočet pro daný den se provede pro periodu

od 16:00 do 24:00 hodin.



2. Imisní limity vyhlášené pro ochranu ekosystémů a vegetace

----------------------------------- -----------------------------

Znečišťující Doba průměrování Imisní limit

látka

----------------------------------- -----------------------------

Oxid siřičitý kalendářní rok a zimní období 20 µg.m-3

(1. října - 31. března)



Oxidy dusíku1) 1 kalendářní rok 30 µg.m-3

----------------------------------- -----------------------------



Poznámka:



1) Součet objemových poměrů (ppbv) oxidu dusnatého a oxidu dusičitého

vyjádřený v jednotkách hmotnostní koncentrace oxidu dusičitého.



3. Imisní limity pro celkový obsah znečišťující látky v částicích PM10

vyhlášené pro ochranu zdraví lidí

----------------------------------- -----------------------------

Znečišťující látka Doba průměrování Imisní limit

----------------------------------- -----------------------------

Arsen 1 kalendářní rok 6 ng.m-3

Kadmium 1 kalendářní rok 5 ng.m-3

Nikl 1 kalendářní rok 20 ng.m-3

Benzo(a)pyren 1 kalendářní rok 1 ng.m-3

----------------------------------- -----------------------------





4. Imisní limity pro troposférický ozon

----------------------------------- --------------------------------

Účel Doba průměrování Imisní limit Maximální

vyhlášení počet

překročení

----------------------------------- --------------------------------

Ochrana maximální denní 120 µg.m-3 25

zdraví lidí1) osmihodinový průměr2)



Ochrana AOT404) 18000 µg.m-3.h 0

vegetace3)

----------------------------------- --------------------------------



Poznámky:



1) Plnění imisního limitu se vyhodnocuje na základě průměru za 3

kalendářní roky;



2) Maximální denní osmihodinová průměrná koncentrace se stanoví

posouzením osmihodinových klouzavých průměrů počítaných z hodinových

údajů a aktualizovaných každou hodinu. Každý osmihodinový průměr je

připsán dni, ve kterém končí, to jest první výpočet je proveden z

hodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a 01:00

daného dne. Poslední výpočet pro daný den se provede pro periodu od

16:00 do 24:00 hodin;



3) Plnění imisního limitu se vyhodnocuje na základě průměru za 5

kalendářních let;



4) Pro účely tohoto zákona AOT40 znamená součet rozdílů mezi hodinovou

koncentrací větší než 80 µg.m-3 (= 40 ppb) a hodnotou 80 µg.m-3 v dané

periodě užitím pouze hodinových hodnot změřených každý den mezi 08:00 a

20:00 SEČ, vypočtený z hodinových hodnot v letním období (1. května -

31. července).



5. Imisní limity pro troposférický ozon

Účel vyhlášení Doba průměrování Imisní limit



Ochrana zdraví maximální denní osmihodinový 120 µg.m-3

lidí průměr



Ochrana vegetace AOT40 6000 µg.m-3.h





Příloha 2



Vyjmenované stacionární zdroje



Vysvětlivky k tabulce:



1. Sloupec A - je vyžadována rozptylová studie podle § 11 odst. 9



2. Sloupec B - jsou vyžadována kompenzační opatření podle § 11 odst. 5



3. Sloupec C - je vyžadován provozní řád jako součást povolení provozu

podle § 11 odst. 2 písm. d)



------------------------------------------------- ---------------------

kód A B C

------------------------------------------------- ---------------------

ENERGETIKA - SPALOVÁNÍ PALIV

------------------------------------------------- ---------------------

1.1. Spalování paliv v kotlích o celkovém x x*)

jmenovitém tepelném příkonu od 0,3 MW do 5

MW včetně

1.1. Spalování paliv v kotlích o celkovém x x x

jmenovitém tepelném příkonu nad 5 MW

1.2. Spalování paliv v pístových spalovacích x

motorech o celkovém jmenovitém tepelném

příkonu od 0,3 MW do 5 MW včetně

1.2. Spalování paliv v pístových spalovacích x x x

motorech o celkovém jmenovitém tepelném

příkonu nad 5 MW

1.3. Spalování paliv v plynových turbínách o x

celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 0,3

MW do 5 MW včetně

1.3. Spalování paliv v plynových turbínách o x x

celkovém jmenovitém tepelném příkonu nad 5

MW

1.4. Spalování paliv v teplovzdušných x

přímotopných spalovacích zdrojích o celkovém

jmenovitém příkonu od 0,3 do 5 MW

1.4. Spalování paliv v teplovzdušných x x

přímotopných spalovacích zdrojích o celkovém

jmenovitém příkonu nad 5 MW

------------------------------------------------- ---------------------

TEPELNÉ ZPRACOVÁNÍ ODPADU, NAKLÁDÁNÍ S ODPADY A ODPADNÍMI VODAMI

------------------------------------------------- ---------------------

2.1. Tepelné zpracování odpadu ve spalovnách x x x

2.2. Skládky, které přijímají více než 10 t x x

odpadu denně nebo mají celkovou kapacitu

větší než 25 000 t

2.3. Kompostárny a zařízení na biologickou úpravu x x

odpadů o projektované kapacitě rovné nebo

větší než 10 tun na jednu zakládku nebo

větší než 150 tun zpracovaného odpadu ročně

2.4 Biodegradační a solidifikační zařízení x

2.5 Sanační zařízení (odstraňování ropných a x x

chlorovaných uhlovodíků z kontaminovaných

zemin) s projektovaným ročním výkonem vyšším

než 1 t VOC včetně

2.6. Čistírny odpadních vod; zařízení určená pro x

provoz technologií produkujících odpadní

vody nepřevoditelné na ekvivalentní

obyvatele v množství větším než 50 m3/den

2.7. Čistírny odpadních vod s projektovanou

kapacitou pro 10 000 a více ekvivalentních

obyvatel

------------------------------------------------- ---------------------

ENERGETIKA - OSTATNÍ

------------------------------------------------- ---------------------

Přímé procesní ohřevy jinde neuvedené a rozmrazovny

------------------------------------------------- ---------------------

3.1. Spalovací jednotky přímých procesních ohřevů x

(s kontaktem) jinde neuvedené o jmenovitém

tepelném příkonu od 0,3 MW do 5 MW

3.1. Spalovací jednotky přímých procesních ohřevů x x*) x

(s kontaktem) jinde neuvedené o jmenovitém

tepelném příkonu od 5 MW

3.2. Rozmrazovny s přímým ohřevem x x

------------------------------------------------- ---------------------

Třídění a úprava uhlí, briketárny

------------------------------------------------- ---------------------

3.3. Třídění a jiná studená úprava uhlí x x

3.4. Tepelná úprava uhlí (briketárny, x x x

nízkoteplotní karbonizace, sušení)

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba koksu - koksovací baterie

------------------------------------------------- ---------------------

3.5.1. Otop koksárenských baterií x x x

3.5.2. Příprava uhelné vsázky x x x

3.5.3. Koksování x x x

3.5.4. Vytlačování koksu x x x

3.5.5. Třídění koksu x x x

3.5.6. Chlazení koksu x x x

------------------------------------------------- ---------------------

Úprava uhlí a výroba plynů a olejů

------------------------------------------------- ---------------------

3.6. Zplyňování a zkapalňování uhlí, výroba a x x x

rafinace plynů a minerálních olejů, výroba

energetických plynů (generátorový plyn,

svítiplyn) a syntézních plynů

3.7. Výroba bioplynu x

------------------------------------------------- ---------------------

VÝROBA A ZPRACOVÁNÍ KOVŮ A PLASTŮ

------------------------------------------------- ---------------------

Pražení nebo slinování kovové rudy, včetně sirníkové rudy

------------------------------------------------- ---------------------

4.1.1. Příprava vsázky x x x

4.1.2. Spékací pásy aglomerace x x x

4.1.3. Manipulace se spečencem jako chlazení, x x x

drcení, mletí, třídění

4.1.4. Peletizační provozy (drcení, sušení, x x x

peletizace)

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba železa

------------------------------------------------- ---------------------

4.2.1. Doprava a manipulace s vysokopecní vsázkou x x x

4.2.2. Odlévání (vysoká pec) x x x

4.2.3. Ohřívače větru x x

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba oceli

------------------------------------------------- ---------------------

4.3.1. Doprava a manipulace se vsázkou nebo x x x

produktem

4.3.2. Nístějové pece s intenzifikací kyslíkem x x x

4.3.3. Kyslíkové konvertory x x x

4.3.4. Elektrické obloukové pece x x x

4.3.5. Pánvové pece x x x

4.3.6. Elektrické indukční pece s projektovaným x x

výkonem nad 2,5 t/hod

------------------------------------------------- ---------------------

Zpracování železných kovů ve válcovnách a kovárnách

------------------------------------------------- ---------------------

4.4. Válcovny za tepla a za studena, včetně x

ohřívacích pecí a pecí na tepelné zpracování

o projektovaném výkonu do 10 t včetně

zpracované oceli za hodinu

4.4. Válcovny za tepla a za studena, včetně x x

ohřívacích pecí a pecí na tepelné zpracování

o projektovaném výkonu nad 10 t zpracované

oceli za hodinu

4.5. Kovárny - ohřívací pece a pece na tepelné x

zpracování s projektovaným tepelným výkonem

1 MW- 5 MW včetně

4.5. Kovárny - ohřívací pece a pece na tepelné x x

zpracování s projektovaným tepelným výkonem

nad 5 MW

------------------------------------------------- ---------------------

Slévárny železných kovů (slitin železa)

------------------------------------------------- ---------------------

4.6.1. Doprava a manipulace se vsázkou nebo x x x

produktem

4.6.2. Žíhací a sušící pece x x

4.6.3. Tavení v elektrické obloukové peci x x x

4.6.4. Tavení v elektrické indukční peci x x

4.6.5. Kuplovny x x x

4.6.6. Tavení v ostatních pecích - kapalná paliva x x

4.6.7. Tavení v ostatních pecích - plynná paliva x x

------------------------------------------------- ---------------------

Metalurgie neželezných kovů

------------------------------------------------- ---------------------

4.7. Úprava rud neželezných kovů x x

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba nebo tavení neželezných kovů, slévání slitin,

přetavování produktů, rafinace a výroby odlitků

------------------------------------------------- ---------------------

4.8.1. Doprava a manipulace se surovinou nebo x

produktem

4.8.2. Pecní agregáty pro výrobu neželezných kovů x x

4.9. Elektrolytická výroba hliníku x x

4.10. Tavení a odlévání neželezných kovů a jejich x x

slitin

4.11. Zpracování hliníku válcováním x x

------------------------------------------------- ---------------------

Povrchová úpravu kovů a plastů a jiných nekovových

předmětů a jejich zpracování

------------------------------------------------- ---------------------

4.12. Povrchová úpravu kovů a plastů a jiných

nekovových předmětů a jejich zpracování

s objemem lázně do 30 m3 včetně, procesy bez

použití lázní

4.12. Povrchová úpravu kovů a plastů a jiných x

nekovových předmětů a jejich zpracování

s objemem lázně nad 30 m3

4.13. Obrábění kovů (brusírny a obrobny) a plastů, x

jejichž celkový elektrický příkon je vyšší

než 100 kW

4.14. Svařování kovových materiálů, jejichž x

celkový elektrický příkon je roven nebo

vyšší než 1000 kVA

4.15. Nanášení ochranných povlaků z roztavených x

kovů s projektovaným výkonem menším než 1 t

pokovené oceli za hodinu včetně

4.16. Nanášení ochranných povlaků z roztavených x x

kovů - procesní vany s projektovaným výkonem

větším než 1 t pokovené oceli za hodinu

4.17. Žárové pokovování zinkem x x

------------------------------------------------- ---------------------

ZPRACOVÁNÍ NEROSTNÝCH SUROVIN

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba cementářského slínku, vápna, úprava

žáruvzdorných jílovců a zpracování produktů odsíření

------------------------------------------------- ---------------------

5.1.1. Manipulace se surovinou a výrobkem, včetně x x x

skladování a expedice

5.1.2. Výroba cementářského slínku v rotačních x x x

pecích

5.1.3. Ostatní technologická zařízení pro výrobu x x x

cementu

5.1.4. Výroba vápna v rotačních pecích x x x

5.1.5. Výroba vápna v šachtových a jiných pecích x x x

5.1.6. Pece pro zpracování produktů odsíření x x x

5.1.7. Úprava a zušlechťování žáruvzdorných jílovců x x x

a kaolínů v rotačních pecích

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba materiálů obsahujících azbest

------------------------------------------------- ---------------------

5.2. Výroba materiálů a produktů obsahujících x x

azbest

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba skla, včetně skleněných vláken

------------------------------------------------- ---------------------

5.3. Výroby skla, vláken, sklářských výrobků, x x

smaltovacích a glazurovacích frit a skla pro

bižuterní zpracování

5.4. Výroba kompozitních skleněných vláken x x

s použitím organických pojiv

5.5. Zpracování a zušlechťování skla (leštění, x x

malování, mačkání, tavení z polotovarů nebo

střepů, výroba bižuterie a jiné) o

projektované kapacitě vyšší než 5 t

zpracované skleněné suroviny ročně

5.6. Chemické leštění skla x x

------------------------------------------------- ---------------------

Tavení nerostných materiálů, včetně výroby nerostných vláken

------------------------------------------------- ---------------------

5.7. Zpracování magnezitu a výroba bazických x x

žáruvzdorných materiálů, křemence apod.

5.8. Tavení nerostných materiálů v kupolových x x

pecích

5.9. Výroba kompozitních nerostných vláken x x

s použitím organických pojiv

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba keramických výrobků

------------------------------------------------- ---------------------

5.10. Výroba keramických výrobků vypalováním, x

zejména krytinových tašek, cihel,

žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny

nebo porcelánu o projektovaném výkonu od 5

do 75 t/den včetně

5.10. Výroba keramických výrobků vypalováním, x x

zejména krytinových tašek, cihel,

žáruvzdorných tvárnic, obkládaček, kameniny

nebo porcelánu o projektovaném výkonu větší

než 75 t/den

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba stavebních hmot, těžba a zpracování kamene, nerostů

a paliv z povrchových dolů

------------------------------------------------- ---------------------

5.11 Kamenolomy a zpracování kamene, ušlechtilá x x x

kamenická výroba, těžba, úprava a zpracování

kameniva - přírodního i umělého o

projektovaném výkonu vyšším než 25 m3/den

5.12. Příprava stavebních hmot a betonu, x x

recyklační linky stavebních hmot o

projektovaném výkonu vyšším než 25 m3/den

5.13. Povrchové doly paliv, rud, nerudných surovin x x

a jejich zpracování, především těžba,

vrtání, odstřel, bagrování, třídění drcení a

doprava, o projektované kapacitě vyšší než

25 m3/den

5.14. Obalovny živičných směsí a mísírny živic, x x

recyklace živičných povrchů

------------------------------------------------- ---------------------

CHEMICKÝ PRŮMYSL

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba a zpracování organických látek a výrobků s jejich

obsahem

------------------------------------------------- ---------------------

6.1. Výroba 1,2-dichlorethanu a vinylchloridu x x

6.2. Výroba epichlorhydrinu (1-chlor-2,3- x x

epoxypropanu) a allylchloridu (1-chlor-2-

propenu)

6.3. Výroba polymerů na bázi polyakrylonitrilu x x

6.4. Výroba polyvinylchloridu x x

6.5. Výroba a zpracování ostatních syntetických x x

polymerů a výroba kompozitů, s výjimkou

kompozitů vyjmenovaných jinde

6.6. Výroba a zpracování viskózy x x

6.7. Výroba gumárenských pomocných přípravků x x

6. 8. Zpracování dehtu x x

6.9. Výroba expandovaného polystyrenu

6.10. Výroba acetylenu mokrou metodou x

------------------------------------------------- ---------------------

Výroba anorganických látek

------------------------------------------------- ---------------------

6.11. Výroba chloru x x

6.12. Výroba kyseliny chlorovodíkové x x

6.13. Výroba síry (Clausův proces) x x

6.14. Výroba kapalného oxidu siřičitého x x

6.15. Výroba kyseliny sírové x x

6.16. Výroba amoniaku x x

6.17. Výroba kyseliny dusičné a jejích solí x x

6.18. Výroba hnojiv x x

6.19. Výroba základních prostředků na ochranu x x

rostlin a biocidů

6.20. Výroba výbušnin s projektovanou roční x

produkcí menší 10 t včetně

6.20. Výroba výbušnin s projektovanou roční x x

produkcí vetší než 10 t

6.21. Sulfátový proces při výrobě oxidu x x

titaničitého

6.22. Chloridový proces při výrobě oxidu x x

titaničitého

6.23. Výroba ostatních pigmentů x x

------------------------------------------------- ---------------------

Ropná rafinerie, výroba, zpracování a skladování

petrochemických výrobků a jiných kapalných organických

látek

------------------------------------------------- ---------------------

6.24. Ropná rafinerie, výroba a zpracování x x

petrochemických výrobků

6.25. Skladování petrochemických výrobků a jiných x

kapalných organických látek o objemu nad

1000 m3 nebo skladovací nádrže s ročním

objemem výtoče nad 10 000 m3 a manipulace

(není určeno pro automobilové benziny)

------------------------------------------------- ---------------------

POTRAVINÁŘSKÝ, DŘEVOZPRACUJÍCÍ A OSTATNÍ PRŮMYSL

------------------------------------------------- ---------------------

7.1. Jatka o kapacitě porážky větší než 50 t

denně

7.2. Zařízení na úpravu a zpracování za účelem

výroby potravin z rostlinných surovin

o projektované kapacitě 75 t hotových

výrobků denně a vyšší

7.3 Zařízení na úpravu a zpracování za účelem

výroby potravin z živočišných surovin

o projektované kapacitě 50 t hotových

výrobků denně a vyšší

7.4. Zařízení na úpravu a zpracování mléka, kde

množství odebíraného mléka je větší než 200

t denně (v průměru za rok)

7.5. Pražírny kávy o projektovaném výkonu větším

než 1 t/den

7.6. Udírny s projektovaným výkonem na zpracování x

více než 1000 kg výrobků denně

7.7. Průmyslové zpracování dřeva, vyjma výroby x

uvedené v bodu 7.8., o roční spotřebě

materiálu větší než 150 m3 včetně

7.8. Výroba dřevotřískových, dřevovláknitých a x x x

OSB desek

7.9. Výroba buničiny ze dřeva a papíru z panenské x x

buničiny

7.10. Výroby papíru a lepenky, které nespadají pod x x

bod 7.9.

7.11. Předúpravy (operace jako praní, bělení,

mercerace) nebo barvení vláken nebo

textilií; technologická linka, jejíž

zpracovatelská kapacita je od 1 t/den do 10

t/den včetně

7.11. Předúpravy (operace jako praní, bělení, x x

mercerace) nebo barvení vláken nebo

textilií; technologická linka, jejíž

zpracovatelská kapacita větší než 10 t/den

včetně

7.12. Vydělávání kůží a kožešin; technologická x

linka, jejíž zpracovatelská kapacita je

menší než 12 t hotových výrobků denně včetně

7.12. Vydělávání kůží a kožešin; technologická x x

linka, jejíž zpracovatelská kapacita je

větší než 12 t hotových výrobků denně

7.13. Výroba dřevěného uhlí x x

7.14. Zařízení na výrobu uhlíku (vysokoteplotní x x

karbonizací uhlí) nebo elekrografitu

vypalováním nebo grafitací a zpracování

uhlíkatých materiálů

7.15. Krematoria x x

7.16. Veterinární asanační zařízení x

7.17. Regenerace a aktivace katalysátorů pro x x

katalytické štěpení ve fluidní vrstvě

------------------------------------------------- ---------------------

CHOVY HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT

------------------------------------------------- ---------------------

8. Chovy hospodářských zvířat s celkovou roční x

emisí amoniaku nad 5 t včetně

------------------------------------------------- ---------------------

POUŽITÍ ORGANICKÝCH ROZPOUŠTĚDEL

------------------------------------------------- ---------------------

9.1. Ofset s projektovanou spotřebou organických x

rozpouštědel od 0,6 t/rok

9.2. Publikační hlubotisk s projektovanou x

spotřebou organických rozpouštědel od 0,6

t/rok

9.3. Jiné tiskařské činnosti s projektovanou x

spotřebou organických rozpouštědel od 0,6

t/rok

9.4. Knihtisk s projektovanou spotřebou x

organických rozpouštědel od 0,6 t/rok

9.5. Odmašťování a čištění povrchů prostředky x

s obsahem těkavých organických látek, které

jsou klasifikovány jako karcinogenní,

mutagenní a toxické pro reprodukci, s

projektovanou spotřebou organických

rozpouštědel od 0,01 t/rok; odmašťování a

čištění povrchů prostředky s obsahem

těkavých organických látek, které jsou

klasifikovány jako halogenované, s

projektovanou spotřebou organických

rozpouštědel od 0,1 t/rok

9.6. Odmašťování a čištění povrchů prostředky x

s obsahem těkavých organických látek, které

nejsou uvedeny pod kódem 9.5., s

projektovanou spotřebou organických

rozpouštědel od 0,6 t/rok

9.7. Chemické čištění x

9.8. Aplikace nátěrových hmot, včetně x

kataforetického nanášení, nespadají-li pod

činnosti uvedené v bodech 9.9. až 9.14., s

projektovanou spotřebou organických

rozpouštědel od 0,6 t/rok

9.9. Nátěry dřevěných povrchů s projektovanou x

spotřebou organických rozpouštědel od 0,6

t/rok

9.10. Přestříkávání vozidel - opravárenství s x

projektovanou spotřebou organických

rozpouštědel od 0,5 t/rok a nátěry při

výrobě nových silničních a kolejových

vozidel s projektovanou spotřebou

organických rozpouštědel menší než 15

tun/rok

9.11. Nanášení práškových plastů x

9.12. Nátěry kůže s projektovanou spotřebou x

organických rozpouštědel od 0,6 t/rok

9.13. Nátěry pásů a svitků x

9.14. Nátěry při výrobě nových silničních a x

kolejových vozidel s projektovanou spotřebou

organických rozpouštědel od 15 tun/rok

9.15. Navalování navíjených drátů s projektovanou x

spotřebou organických rozpouštědel

od 0,6 t/rok

9.16. Nanášení adhezivních materiálů s x

projektovanou spotřebou organických

rozpouštědel od 0,6 t/rok

9.17. Impregnace dřeva s projektovanou spotřebou x

organických rozpouštědel od 0,6 t/rok

9.18. Laminování dřeva a plastů s projektovanou x

spotřebou organických rozpouštědel

od 0,6 t/rok

9.19. Výroba kompozitů za použití kapalných x

nenasycených polyesterových pryskyřic

s obsahem styrenu s projektovanou spotřebou

těkavých organických látek od 0,6 t/rok

9.20. Výroba nátěrových hmot, adhezivních x

materiálů a tiskařských barev s

projektovanou spotřebou organických

rozpouštědel od 10 t/rok

9.21. Výroba obuvi s projektovanou spotřebou x

organických rozpouštědel od 0,6 t/rok

9.22. Výroba farmaceutických směsí x

9.23. Zpracování kaučuku, výroba pryže s x

projektovanou spotřebou organických

rozpouštědel od 5 t/rok

9.24. Extrakce rostlinných olejů a živočišných x

tuků a rafinace rostlinných olejů

------------------------------------------------- ---------------------

NAKLÁDÁNÍ S BENZINEM

------------------------------------------------- ---------------------

10.1. Terminály na skladování benzinu x

10.2. Čerpací stanice a zařízení na dopravu a x

skladování benzinu

------------------------------------------------- ---------------------

OSTATNÍ ZDROJE

------------------------------------------------- ---------------------

11.1. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x

tuhých znečišťujících látek překračuje 5 t

11.2. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x

oxidu siřičitého překračuje 8 t

11.3. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x

oxidů dusíku vyjádřených jako NO2 překračuje

5 t

11.4. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x

těkavých organických látek překračuje 1 t

11.5. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x

amoniaku překračuje 5 tun

11.6. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x

sulfanu překračuje 0,1 tuny

11.7. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x

sirouhlíku překračuje 1 tunu

11.8. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x

chloru a jeho anorganických sloučenin

překračuje 0,4 tuny (vyjádřeno jako HCl)

11.9. stacionární zdroje, jejichž roční emise**) x x

fluoru a jeho anorganických sloučenin

překračuje 0,1 tuny (vyjádřeno jako HF)

------------------------------------------------- ---------------------



*) nevztahuje se na spalování zemního plynu



**) roční emise odpovídající projektovanému výkonu nebo kapacitě,

předpokládanému využití provozní doby a emisím na úrovni emisního

limitu



Příloha 3



Seznam zón a aglomerací



------------------------------------------------------------

Zóna/Aglomerace Kód

zóny/aglomerace*)

------------------------------------------------------------

Aglomerace Praha CZ01

Zóna Střední Čechy CZ02

Zóna Jihozápad CZ03

Zóna Severozápad CZ04

Zóna Severovýchod CZ05

Zóna Jihovýchod CZ06Z

Aglomerace Brno CZ06A**)

Zóna Střední Morava CZ07

Zóna Moravskoslezsko CZ08Z

Aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek CZ08A***)

------------------------------------------------------------



Poznámky:



*) Členění území na zóny a aglomerace vychází z klasifikace územních

statistických jednotek uvedené ve sdělení Českého statistického úřadu

zveřejněného ve Sbírce zákonů dne 29. dubna 2004 pod číslem 228,

především z oblastí NUTS 2. V případě, že je z oblasti NUTS 2

definované uvedeným sdělením vyjmuto území aglomerace, jsou tyto

označeny odlišně od uvedeného sdělení doplněním písmene "Z" a "A".



**) Území aglomerace je shodné s územím okresu Brno-město a je

definováno NUTS kódem CZ0622.



***) Území aglomerace je shodné s územím okresů Ostrava - město,

Karviná a Frýdek - Místek a je definováno NUTS kódy CZ0806, CZ0803 a

CZ0802.



Příloha 4



Výčet typů stacionárních zdrojů, které provádějí jednorázové měření

emisí znečišťujících látek, pro které nejsou stanoveny specifické

emisní limity, a stacionárních zdrojů, které provádějí kontinuální

měření emisí, a rozsah měřených znečišťujících látek a provozních

parametrů



Část A - Jednorázové měření emisí znečišťujících látek, pro které

nejsou stanoveny specifické emisní limity



U stacionárních zdrojů



a) spalovací stacionární zdroj, jehož jmenovitý tepelný příkon je 50 MW

a vyšší, spalující tuhé nebo kapalné palivo,



b) spékací pás aglomerace pro pražení nebo slinování kovových rud

včetně sirníkové rudy s projektovanou výrobní kapacitou nad 150 t

aglomerátu denně pro železné rudy nebo koncentrát a nad 30 t aglomerátu

denně pro pražení rud mědi, olova nebo zinku nebo jakékoli zpracování

rud zlata a rtuti,



c) nístějová pec s intenzifikací kyslíkem, kyslíkové konvertory nebo

elektrické obloukové pece, pro výrobu oceli s projektovanou výrobní

kapacitou nad 2,5 t/hod,



d) slévárna železných kovů s projektovanou výrobní kapacitou nad 20

t/den,



e) výroba nebo tavení neželezných kovů s projektovanou výrobní

kapacitou nad 20 t/den,



f) výroba cementářského slínku v rotačních pecích s projektovanou

výrobní kapacitou nad 500 t/den

zjišťuje provozovatel úroveň znečišťování jednorázovým měřením emisí

pro



a) kadmium a jeho sloučeniny vyjádřené jako kadmium, rtuť a její

sloučeniny vyjádřené jako rtuť, olovo a jeho sloučeniny vyjádřené jako

olovo, arsen a jeho sloučeniny vyjádřené jako arsen,



b) PCDD a PCDF v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem

vyjádřených jako součet ekvivalentních množství toxických kongenerů

vypočtený jako součin stanovené koncentrace individuálního toxického

kongeneru a příslušného koeficientu ekvivalentu toxicity stanoveného v

prováděcím právním předpisu,



c) polychlorovaných bifenylů, a to individuální kongenery v rozsahu

stanoveném prováděcím právním předpisem; emise se vyjádří jako celková

hmotnost uvedených kongenerů,



d) benzo(b)fluoranten, benzo(a)pyren, indenol(1,2,3-c,d)pyren,

benzo(k)fluoranten.



Část B - Kontinuální měření emisí



1. Kontinuální měření emisí provádí



1.1. spalovací stacionární zdroj o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a

vyšším pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku

vyjádřené jako oxid dusičitý a oxid uhelnatý,



1.2. spalovací stacionární zdroje, jejichž celkový jmenovitý tepelný

příkon stanovený podle § 4 odst. 7 nebo 8 je 100 MW a vyšší pro tuhé

znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku vyjádřené jako oxid

dusičitý a oxid uhelnatý,



1.3. stacionární zdroj ve kterém probíhá výroba vápna a výroba cementu

(kód 5.1.1. až 5.1.6. v příloze č. 2 k tomuto zákonu) a zpracování

magnezitu pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý a oxidy dusíku

vyjádřené jako oxid dusičitý pokud jejich hmotnostní tok překračuje 15

kg/h,



1.4. stacionární zdroj, ve kterém probíhají činnosti používající

organická rozpouštědla (kód 9.1. až 9.24. v příloze č. 2 k tomuto

zákonu), pro celkový organický uhlík v případě, že se dodržení emisního

limitu dosahuje zařízením ke snižování emisí a hodinový hmotnostní tok

celkového organického uhlíku překračuje při projektovaných parametrech

10 kg,



1.5. stacionární zdroj na výrobu oxidu titaničitého pro tuhé

znečišťující látky na hlavním výduchu zdroje, a dále pro oxidy síry z

procesu rozkladu a kalcinace u sulfátového procesu a pro chlór z

chloridového procesu,



1.6. stacionární zdroj, ve kterém je tepelně zpracován odpad, pro oxidy

dusíku vyjádřené jako oxid dusičitý, oxid uhelnatý, tuhé znečišťující

látky, celkový organický uhlík, plynné anorganické sloučeniny chloru

vyjádřené jako chlorovodík, plynné anorganické sloučeniny fluoru

vyjádřené jako fluorovodík a oxid siřičitý nebo



1.7 stacionární zdroj výše neuvedený v případě, že se dodržení emisního

limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo

použitím zařízení k čištění odpadního plynu pro znečišťující látky,

jejichž roční hmotnostní tok překračuje při maximálním projektovaném

výkonu zdroje a při hmotnostní koncentraci znečišťující látky

odpovídající specifickému emisnímu limitu hodnoty



a) 200 t tuhých znečišťujících látek,



b) 1000 t oxidu siřičitého,



c) 4 t chloru a jeho plynných anorganických sloučenin chloru

vyjádřených jako chlor,



d) 2 t plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluor,



e) 200 t oxidů dusíku vyjádřených jako oxid dusičitý,



f) 10 t těkavých organických látek vyjádřených jako celkový organický

uhlík,



g) 1 t sulfanu,



h) 50 t oxidu uhelnatého.



2. Kontinuální měření emisí podle bodu 1.1. se nevztahuje na spalovací

stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším,

jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon nedosahuje 100 MW, a které

slouží jako záložní zdroje energie, a jejichž provozní hodiny,

stanovené postupem podle prováděcího právního předpisu, v daném

kalendářním roce nepřekročí 300 hodin.



3. Kontinuální měření emisí tuhých znečišťujících látek a oxidu

siřičitého podle bodů 1.1. a 1.2. se nevztahuje na spalovací

stacionární zdroje spalující výlučně zemní plyn a v případě bodu 1.1.

také na spalovací stacionární zdroje o celkovém jmenovitém tepelném

příkonu nižším než 100 MW spalující plynná paliva, jejichž spálením

nemohou být do ovzduší vneseny vyšší koncentrace znečišťujících látek

než spálením odpovídajícího množství zemního plynu o stejném

energetickém obsahu, a dále v případě emisí oxidu siřičitého na

spalovací stacionární zdroje spalující výlučně kapalné palivo, u

kterého dodavatel paliva zaručuje stálý obsah síry v palivu na takové

úrovni, aby při spalování nebyl překročen emisní limit a pokud není

spalovací stacionární zdroj vybaven odsiřovacím zařízením. Kontinuální

měření emisí podle bodu 1.2. se dále nevztahuje na spalovací

stacionární zdroje, u nichž krajský úřad posoudí, že jsou umístěny tak,

že by s přihlédnutím k technickým a ekonomickým faktorům jejich odpadní

plyny nemohly být odváděny společným komínem, bez ohledu na počet

komínových průduchů. V těchto případech se provádí jednorázové měření

emisí.



4. Od kontinuálního měření plynných anorganických sloučenin fluoru

vyjádřených jako fluorovodík podle bodu 1.6. této přílohy je možné

upustit, jestliže se provádí čištění od anorganických sloučenin chloru

nebo probíhá technologický proces, který zajišťuje, že nejsou

překračovány specifické emisní limity plynných anorganických sloučenin

chloru vyjádřených jako chlorovodík. V takovém případě se emise

plynných anorganických sloučenin fluoru vyjádřených jako fluorovodík

ověřují jednorázovým měřením emisí.



5. Od kontinuálního měření plynných anorganických sloučenin chloru

vyjádřených jako chlorovodík, plynných anorganických sloučenin fluoru

vyjádřených jako fluorovodík a oxidu siřičitého podle bodu 1.6. této

přílohy je možné v povolení provozu stacionárního zdroje, ve kterém je

tepelně zpracován odpad, upustit, pokud provozovatel prokáže, že úroveň

znečišťování těmito znečišťujícími látkami nemůže přesáhnout specifické

emisní limity. V takovém případě se emise těchto znečišťujících látek

ověřují jednorázovým měřením emisí.



6. Vedle zjišťování úrovně znečišťování se kontinuálně měří stavové a

vztažné veličiny a v případě tepelného zpracování odpadu provozní

parametry procesu, a to teploty spalin v blízkosti vnitřní stěny nebo v

jiném reprezentativním místě spalovací komory schváleném v rámci

povolení provozu a koncentrace kyslíku, tlaku, teploty a vlhkosti v

odváděném vyčištěném odpadním plynu. Kontinuální měření obsahu vodních

par se nevyžaduje v případech, kdy je vzorek odpadního plynu před

vlastní analýzou vysušen.



Příloha 5



Obsah programu zlepšování kvality ovzduší



a) Základní informace



- vymezení a typ zóny, popis regionu, příslušné klimatické a

topografické údaje a další údaje, např. hustota zástavby a lokace měst

(včetně mapy),



- popis způsobu posuzování úrovní znečištění, umístění stacionárního

měření (mapa, geografické souřadnice),



- informace o charakteru cílů vyžadujících v dané lokalitě ochranu,



- odhad rozlohy znečištěných oblastí (v km2) a velikosti exponované

skupiny obyvatelstva,



- odpovědné orgány, jména a adresy osob odpovědných za vypracování a

provádění programu.



b) Analýza situace



- úrovně znečištění zjištěné v předchozích letech, aktuální úrovně

znečištění a odhad vývoje úrovně znečištění ovzduší,



- celkové množství emisí v oblasti (t/rok),



- výčet významných zdrojů znečišťování ovzduší doplněný jejich

geografickým vyznačením,



- informace o znečištění dálkově přenášeném z okolních oblastí.



c) Podrobnosti o opatřeních ke zlepšení kvality ovzduší - opatření

přijatá před zpracováním programu na lokální, regionální, národní a

mezinárodní úrovni, která mají vztah k dané zóně a hodnocení účinnosti

těchto opatření,



- seznam a popis nově navrhovaných opatření, zejména emisní stropy a

lhůty k jejich dosažení pro vymezená území kraje; v rámci těchto

vymezených území se emisní stropy stanoví pro vybranou skupinu

stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu a pro

silniční dopravu,



- identifikace stacionárních zdrojů, které mají významný příspěvek k

překročení imisního limitu, u kterých bude krajský úřad postupovat

podle § 13 odst. 1,



- odhad plánovaného přínosu ke snížení úrovně znečištění vyjádřený

prostřednictvím vhodných indikátorů a předpokládaná doba potřebná k

dosažení imisních limitů.



d) Seznam relevantních dokumentů a dalších zdrojů informací.



Příloha 6



Smogové situace a podmínky jejich vzniku a ukončení



1. Informativní prahová hodnota pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a

částice PM10



Informativní prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že

alespoň na jedné měřicí lokalitě reprezentativní pro úroveň znečištění

v oblasti minimálně 100 km2 překročila



a) hodinová průměrná koncentrace oxidu siřičitého hodnotu 250 µg.m-3 ve

třech po sobě následujících hodinách,



b) hodinová průměrná koncentrace oxidu dusičitého hodnotu 200 µg.m-3 ve

třech po sobě následujících hodinách, nebo



c) dvacetičtyřhodinová průměrná koncentrace částic PM10 hodnotu 100

µg.m-3 ve dvou po sobě následujících dnech



a zároveň je za posledních 6 hodin alespoň na polovině měřicích stanic

reprezentativních pro danou oblast rostoucí trend hodinových

koncentrací částic PM10. Trend koncentrací částic PM10 se vyhodnocuje z

časové řady klouzavých dvanáctihodinových průměrů hodinových

koncentrací.



Seznam měřicích lokalit a jejich reprezentativnost pro konkrétní území

v rámci zóny nebo aglomerace je stanoven ve Věstníku Ministerstva

životního prostředí.



2. Regulační prahové hodnoty pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a částice

PM10



Regulační prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že

alespoň na polovině měřicích lokalit reprezentativních pro úroveň

znečištění v oblasti minimálně 100 km2 překročila



a) hodinová průměrná koncentrace oxidu siřičitého hodnotu 500 µg.m-3 ve

třech po sobě následujících hodinách,



b) hodinová průměrná koncentrace oxidu dusičitého hodnotu 400 µg.m-3 ve

třech po sobě následujících hodinách, nebo



c) dvacetičtyřhodinová průměrná koncentrace částic PM10 hodnotu 150

µg.m-3ve třech po sobě následujících dnech a zároveň je za posledních 6

hodin alespoň na polovině měřicích stanic reprezentativních pro danou

oblast rostoucí trend hodinových koncentrací částic PM10. Trend

koncentrací částic PM10 se vyhodnocuje z časové řady klouzavých

dvanáctihodinových průměrů hodinových koncentrací.



Seznam měřicích lokalit a jejich reprezentativnost pro konkrétní území

v rámci zóny nebo aglomerace je stanoven ve Věstníku Ministerstva

životního prostředí.



3. Informativní a varovná prahová hodnota pro troposférický ozon



Informativní prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že

alespoň na jedné měřicí lokalitě reprezentativní pro úroveň znečištění

v oblasti minimálně 100 km2 překročila hodinová koncentrace

troposférického ozonu hodnotu 180 µg.m-3.



Varovná prahová hodnota je považována za překročenou v případě, že

alespoň na jedné měřicí lokalitě reprezentativní pro úroveň znečištění

v oblasti minimálně 100 km2 překročila hodinová koncentrace

troposférického ozonu hodnotu 240 µg.m-3.



4. Ukončení smogové situace



Smogová situace je ukončená, pokud na žádné měřicí lokalitě

reprezentativní pro úroveň znečištění v oblasti minimálně 100 km2 není

překročena žádná prahová hodnota, přičemž tento stav trvá nepřetržitě

alespoň 12 hodin a na základě meteorologické předpovědi není očekáváno

obnovení meteorologických podmínek podmiňujících smogovou situaci v

průběhu 48 hodin následujících po poklesu úrovní znečištění pod prahové

hodnoty.



Časový interval 12 hodin se zkracuje až na 3 hodiny v případě, že

meteorologické podmínky nelze označit jako podmiňující smogovou situaci

a podle meteorologické předpovědi je téměř vyloučeno, že v průběhu

nejbližších 48 hodin takové podmínky opět nastanou.



Příloha 7



Obsahové náležitosti žádosti o povolení provozu



Žádost o povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. d) obsahuje



1.1. Jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu, v případě právnické

osoby název, právní formu a sídlo žadatele, podpis osoby k tomu

oprávněné v souladu s výpisem z obchodního rejstříku, popřípadě

pověřené k jednání na základě plné moci vystavené statutárním

zástupcem, a dále identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno. U

žádosti týkající se tepelného zpracování odpadu také jméno fyzické

osoby autorizované pro dohled nad tepelným zpracováním odpadu.



1.2. Údaje o dosavadních rozhodnutích příslušných správních orgánů

podle tohoto zákona a podle jiných právních předpisů, které souvisí s

předmětem žádosti a soupis všech stacionárních zdrojů provozovaných

žadatelem v dané provozovně^4), včetně specifikace všech komínů nebo

výduchů.



1.3. Projektovou dokumentaci, kterou je žadatel povinen předložit v

rámci stavebního nebo jiného řízení podle jiných právních předpisů,

nebo jinou obdobnou dokumentaci, která umožní posoudit předmět žádosti.

Tato dokumentace obsahuje zejména



a) údaje o přesném umístění stavby, investorovi a zpracovateli

projektu,



b) technickou zprávu,



c) podrobný technický popis technického a technologického řešení

stacionárních zdrojů a procesů, které zde budou probíhat (zejména

přesná označení názvem a typem, názvy a adresy výrobců a jejich

technické parametry, specifikace hořáků použitých spalovacích

stacionárních zdrojů, jejich typy, výrobce, parametry),



d) technické parametry, především kapacita stacionárního zdroje,



e) hmotnostní toky jednotlivých materiálů a energií na vstupu a výstupu

ze stacionárního zdroje (zejména paliv a odpadů) a způsob dalšího

nakládání s nimi.



1.4. Specifikaci všech znečišťujících látek, které budou vnášeny do

ovzduší během provozu stacionárního zdroje. Zvláště je třeba uvést

znečišťující látky, které mohou způsobovat pachový vjem. U stávajících

zdrojů uvést informace o stávajících emisích ve stejném rozsahu.



1.5. Informace o zjišťování úrovně znečišťování ovzduší. Údaje o počtu

a umístění měřicích míst pro kontinuální i jednorázová měření emisí

znečišťujících látek a jejich hmotnostního toku.



1.6. U žádosti týkající se tepelného zpracování odpadu způsob stanovení

celkového organického uhlíku v popelu a ve strusce a vyhodnocení

možnosti kombinované výroby elektřiny a tepla.



1.7. Návrh provozního řádu, v případě že se jedná o stacionární zdroj,

který má povinnost zpracovat provozní řád.



1.8. Návrh zvláštních podmínek provozu při překročení regulační prahové

hodnoty, pokud se jedná o provoz stacionárního zdroje podle § 10 odst.

3.



Příloha 8



Výjimky z omezení provozu v nízkoemisních zónách



Omezení provozu v nízkoemisních zónách se nevztahuje na



a) zvláštní vozidla^29),



b) vozidla integrovaného záchranného systému,



c) vozidla k řešení mimořádné události^30) nebo v souvislosti s řešením

krizové situace ^31), včetně zásobování postižených míst, svozu dřeva

po živelní pohromě, jízd speciálních vozidel pro odstranění následků

škod (lesní stroje, stavební stroje),



d) vozidla přepravující osoby zdravotně postižené, označená podle

příslušných předpisů,



e) vojenská vozidla Armády České republiky a NATO,



f) historická vozidla,



g) vozidla k provádění činností bezprostředně spojených s prováděnou

údržbou, opravami a výstavbou pozemních komunikací nebo drah, plynových

zařízení, elektroenergetických zařízení, energetických zařízení soustav

zásobování tepelnou energií a vodárenských zařízení,



h) vozidla k přepravě poštovních zásilek,



i) vozidla k přepravě komunálního odpadu,



j) vozidla určená k odstranění závad vodovodů, kanalizací, plynovodů,

elektrických sítí, rozvodů soustav zásobování tepelnou energií, sítí

veřejných elektronických komunikací a dalších inženýrských sítí ve

veřejném zájmu,



k) vozidla zajišťující veřejnou linkovou dopravu^32).



Příloha 9



Sazby poplatků za znečišťování a koeficienty úrovně emisí



1. Znečišťující látky, které podléhají zpoplatnění a sazby poplatků za

znečišťování v jednotlivých letech (v Kč/t)

------------------------------------------------------------

2013 až 2016 2017 2018 2019 2020 2021 a dále

------------------------------------------------------------

TZL 4 200 6 300 8 400 10 500 12 600 14 700

SO2 1 350 2 100 2 800 3 500 4 200 4 900

NOx 1 100 1 700 2 200 2 800 3 300 3 900

VOC 2 700 4 200 5 600 7 000 8 400 9 800

------------------------------------------------------------



2. Koeficienty úrovně emisí podle dosahovaných emisních koncentrací v

celém poplatkovém období vyjádřených v procentech horní hranice úrovně

emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami nebo v případě, že

nejlepší dostupné techniky nejsou specifikovány, v procentech

specifického emisního limitu

-----------------------------------------------------------------

50-60 % >60-70 % >70-80 % > 80-90 % > 90%



0,2 0,4 0,6 0,8 1

-----------------------------------------------------------------





Příloha 10



Minimální emisní požadavky na spalovací stacionární zdroje o jmenovitém

tepelném příkonu 300 kW a nižším, určené pro připojení na teplovodní

soustavu ústředního vytápění, pro účely uvádění výrobků na trh



Část I



Požadavky na spalovací stacionární zdroj platné od 1. ledna 2014



1. Požadavky na spalovací stacionární zdroj na pevná paliva

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dodávka Palivo Jmenovitý Mezní hodnoty emisí^1)

Paliva tepelný příkon COTOC^2),^3) TZL

(kW)mg.m-3

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

65 až 187 2500 100 150

> 187 až 300 1200 100 150

Ruční ------------------------------------------------------------------------------------------------

65 až 187 2500 100 125

> 187 až 300 1200 100 125

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

65 až 187 2500 80 150

> 187 až 300 1200 80 150

Samočinná ------------------------------------------------------------------------------------------------

65 až 187 2500 80 125

> 187 až 300 1200 80 125

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1) Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 10 %;

pro sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění

a k instalaci v obytné místnosti, se hodnoty vztahují k referenčnímu obsahu kyslíku 13 %.

2) TOC = celkový organický uhlík, kterým se rozumí úhrnná koncentrace všech organických látek s výjimkou

methanu vyjádřená jako celkový uhlík.

3) Nevztahuje se na sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu

ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti.

2. Požadavky na spalovací stacionární zdroj na kapalná nebo plynná paliva



-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Palivo Druh spalovacího zdroje Mezní hodnoty emisí^1)

NOx CO

mg.m-3

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kapalné kotle 130 100

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Plynné kotle 120 100

---------------------------------------------------------------------------------------

pístové spalovací motory 500 650

---------------------------------------------------------------------------------------

plynové turbíny 350 100

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1) Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,1 K, tlaku 101,325 kPa a k referenčnímu obsahu kyslíku 3 %

v případě kotlů, 5 % v případě pístových spalovacích motorů a 15 % v případěplynových turbín.



Část II



Požadavky na spalovací stacionární zdroj platné od 1. ledna 2018



1. Požadavky na spalovací stacionární zdroj na pevná paliva

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dodávka Palivo Jmenovitý Mezní hodnoty emisí^1)

Paliva tepelný příkon COTOC^2),^3) TZL

(kW)mg.m-3

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ruční Biologické/fosilní 187 až 300 1200 80 125

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1) Vztahuje se k suchým spalinám, teplotě 273,15 K, tlaku 101,325 kPa a referenčnímu obsahu kyslíku 10 %;

pro sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu ústředního vytápění

a k instalaci v obytné místnosti, se hodnoty vztahují k referenčnímu obsahu kyslíku 13 %.

2) TOC = celkový organický uhlík, kterým se rozumí úhrnná koncentrace všech organických látek s výjimkou

methanu vyjádřená jako celkový uhlík.

3) Nevztahuje se na sálavé spalovací stacionární zdroje, určené pro připojení na teplovodní soustavu

ústředního vytápění a k instalaci v obytné místnosti.



Vybraná ustanovení novel



Čl. II zákona č. 87/2014 Sb.



Přechodné ustanovení



Údaje souhrnné provozní evidence podle § 17 odst. 3 písm. c) zákona č.

201/2012 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

za rok 2013 je provozovatel stacionárního zdroje povinen ohlásit do 30.

června 2014.



1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května

2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu.



Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince

2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických

aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší.



Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001

o národních emisních stropech pro některé znečišťující látky.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince

2000 o spalování odpadů.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001

o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých

spalovacích zařízení.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004

o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při

používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a

výrobcích pro opravy nátěru vozidel a o změně směrnice 1999/13/ES.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009,

kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu,

motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a

snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde

o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou

se ruší směrnice 93/12/EHS.



Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu

2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezení

znečištění).



2) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a

ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



3) Například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a

o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.

240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový

zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární

ochraně, ve znění pozdějších předpisů.



4) § 7 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.



5) § 11 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).



6) Například zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním

řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988

Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, ve znění

pozdějších předpisů.



7) § 14 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.



8) § 28 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích,

zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních,

lázeňských místech (lázeňský zákon).



9) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších

předpisů.



10) Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o

změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění

pozdějších předpisů.



11) Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování

životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích

povinností v oblasti životního prostředí, ve znění pozdějších předpisů.



12) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o

změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



13) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších

zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



14) Například zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií

způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými

přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

a zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v

souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, ve znění pozdějších

předpisů, (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších

předpisů.



15) Vyhláška č. 133/2010 Sb., o požadavcích na pohonné hmoty, o způsobu

sledování a monitorování složení a jakosti pohonných hmot a o jejich

evidenci (vyhláška o jakosti a evidenci pohonných hmot).



16) Zákon č. 189/1999 Sb., o nouzových zásobách ropy, o řešení stavů

ropné nouze a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nouzových

zásobách ropy), ve znění pozdějších předpisů.



17) Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších

předpisů.



18) § 829 a násl. občanského zákoníku.



19) Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve

znění pozdějších předpisů.



20) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



22) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších

předpisů.



23) Zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na

emise skleníkových plynů, ve znění pozdějších předpisů.



24) § 15 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a

o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 490/2009 Sb.



25) § 163 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.



26) Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní

správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů

(energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.



27) § 140 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.



28) Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování

znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých

zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů.



29) § 3 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na

pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění

odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu

vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.



30) Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



31) Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů

(krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.



32) § 2 odst. 6 písm. a) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve

znění zákona č. 150/2000 Sb.