Advanced Search

zákon o specifických zdravotních službách


Published: 2011
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/506957/zkon-o-specifickch-zdravotnch-slubch.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
373/2011 Sb.



ZÁKON



ze dne 6. listopadu 2011



o specifických zdravotních službách



Změna: 167/2012 Sb.



Změna: 47/2013 Sb.



Změna: 82/2015 Sb.



Změna: 205/2015 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



HLAVA I



OBECNÁ USTANOVENÍ



Základní ustanovení



§ 1



Tento zákon



a) upravuje poskytování specifických zdravotních služeb a s tím spojený

výkon státní správy, práva a povinnosti pacientů a poskytovatelů

zdravotních služeb (dále jen „poskytovatel“) a práva a povinnosti

dalších právnických a fyzických osob v souvislosti s poskytováním

specifických zdravotních služeb,



b) zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1), stanoví obecné

zásady radiační ochrany osob v souvislosti s lékařským ozářením, režim

provádění radiologických postupů a činností zahrnujících lékařské

ozáření a míru odpovědnosti poskytovatelů a zdravotnických pracovníků v

souvislosti s těmito postupy a činnostmi a stanoví opatření pro

zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.



§ 2



(1) Specifickými zdravotními službami se rozumí zdravotní služby

poskytované podle tohoto zákona.



(2) Ustanovení zákona o zdravotních službách se v souvislosti s

poskytováním specifických zdravotních služeb použijí, pokud tento zákon

nestanoví jinak.



HLAVA II



ZDRAVOTNÍ SLUŽBY POSKYTOVANÉ ZA ZVLÁŠTNÍCH PODMÍNEK



Díl 1



Asistovaná reprodukce



§ 3



(1) Asistovanou reprodukcí se rozumí metody a postupy, při kterých

dochází k odběru zárodečných buněk, k manipulaci s nimi, ke vzniku

lidského embrya oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy, k manipulaci

s lidskými embryi, včetně jejich uchovávání, a to za účelem umělého

oplodnění ženy



a) ze zdravotních důvodů při léčbě její neplodnosti nebo neplodnosti

muže, jestliže



1. je málo pravděpodobné nebo zcela vyloučené, aby žena otěhotněla

přirozeným způsobem nebo aby donosila životaschopný plod, a



2. jiné způsoby léčby její neplodnosti nebo neplodnosti muže nevedly

nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti nepovedou k jejímu otěhotnění,

nebo



b) pokud jde o potřebu časného genetického vyšetření lidského embrya,

je-li zdraví budoucího dítěte ohroženo z důvodu prokazatelného rizika

přenosu geneticky podmíněných nemocí nebo vad, jejichž nositelem je

tato žena nebo muž.



(2) Zárodečnými buňkami se pro účely asistované reprodukce rozumí

vajíčka a spermie.



(3) Umělým oplodněním ženy se rozumí



a) zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy, nebo



b) přenos lidského embrya vzniklého oplodněním vajíčka spermií mimo

tělo ženy do pohlavních orgánů ženy.



(4) Pro umělé oplodnění ženy lze použít



a) vajíčka získaná od této ženy^2),



b) spermie získané od muže^2), který se ženou podstupuje léčbu

neplodnosti společně,



c) zárodečné buňky darované jinou osobou^2), než která je uvedena v

písmenech a) a b) (dále jen „anonymní dárce“); anonymním dárcem může

být pouze žena, která dovršila věk 18 let a nepřekročila věk 35 let,

nebo muž, který dovršil věk 18 let a nepřekročil věk 40 let.



(5) Zárodečné buňky a lidská embrya mohou být použita pouze pro umělé

oplodnění. To neplatí, jde-li o lidská embrya nevyužitá pro umělé

oplodnění, která lze použít pro výzkum na lidských kmenových

embryonálních buňkách za podmínek a pro účely stanovené zákonem

upravujícím výzkum na lidských kmenových embryonálních buňkách^3).



§ 4



Léčbu metodami asistované reprodukce může provádět pouze poskytovatel,

kterému bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru

reprodukční medicína.



§ 5



(1) Metody a postupy asistované reprodukce lze provádět, jestliže byly

splněny požadavky stanovené zákonem o lidských tkáních a buňkách^2).



(2) Použití metod a postupů asistované reprodukce není dovoleno pro

účely volby pohlaví budoucího dítěte, s výjimkou případů, kdy použitím

metod a postupů asistované reprodukce lze předejít vážným geneticky

podmíněným nemocem s vazbou na pohlaví.



§ 6



(1) Umělé oplodnění lze provést ženě v jejím plodném věku, pokud její

věk nepřekročil 49 let, a to na základě písemné žádosti ženy a muže,

kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně (dále jen

„neplodný pár“). Žádost neplodného páru žádajícího o umělé oplodnění

nesmí být starší než 6 měsíců; je součástí zdravotnické dokumentace

vedené o ženě.



(2) Umělé oplodnění nelze provést ženě, která má k muži, s nímž

předložila žádost podle odstavce 1, příbuzenský vztah vylučující podle

jiného právního předpisu uzavření manželství.



§ 7



(1) Zárodečné buňky lze odebrat a použít pro metody a postupy

asistované reprodukce, jestliže byla posouzena zdravotní způsobilost



a) osob, kterým mají být zárodečné buňky odebrány, a



b) ženy, které má být umělé oplodnění provedeno (dále jen

„příjemkyně“).



(2) Příjemkyní nesmí být osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům

nebo osoba s omezenou způsobilostí k právním úkonům tak, že není

způsobilá posoudit poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky

jejich poskytnutí, nebo k rodičovské zodpovědnosti, a to i částečně.

Příjemkyní nesmí být rovněž osoba umístěná v policejní cele, ve výkonu

vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence.



(3) Anonymním dárcem nesmí být osoba



a) zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba s omezenou

způsobilostí k právním úkonům tak, že není způsobilá posoudit

poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky jejich poskytnutí,



b) umístěná v policejní cele, ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody

nebo zabezpečovací detence,



c) které byla nařízena izolace, karanténa nebo je ve výkonu lůžkového

ochranného léčení, nebo



d) hospitalizovaná bez souhlasu.



§ 8



(1) Před zahájením metod a postupů asistované reprodukce je

poskytovatel povinen podat neplodnému páru informaci o povaze

navrhovaných metod a postupů, jejich trvalých následcích a možných

rizicích a o způsobu, jakým může být naloženo s nadbytečnými lidskými

embryi, včetně předpokládané výše finančních nákladů na jejich

uskladnění a dobu jejich uskladnění. Neplodný pár může požadovat, aby

při podání informace byl přítomen svědek podle jeho výběru. Záznam o

podání informace podepíše neplodný pár, ošetřující lékař, popřípadě

svědek; záznam je součástí zdravotnické dokumentace vedené o

příjemkyni.



(2) Na základě informace podle odstavce 1 neplodný pár udělí písemný

souhlas s provedením asistované reprodukce; písemný souhlas musí být

opakovaně udělen před každým provedením umělého oplodnění. Souhlas je

součástí zdravotnické dokumentace vedené o příjemkyni.



(3) Jednotlivé výkony asistované reprodukce lze příjemkyni provést,

jestliže před jejich započetím k nim udělila souhlas. Udělení souhlasu

zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o příjemkyni ošetřující

lékař, který záznam podepíše; záznam rovněž podepíše příjemkyně.



§ 9



(1) Pokud při umělém oplodnění příjemkyně nebyla použita všechna lidská

embrya vytvořená ve prospěch neplodného páru, lze je uchovat a použít

pro další umělé oplodnění této příjemkyně. To neplatí, jestliže

neplodný pár písemně prohlásí, že tato embrya nehodlá použít pro své

další umělé oplodnění a zároveň udělí souhlas s jejich použitím pro

jiný anonymní neplodný pár, nebo udělí souhlas s použitím nadbytečných

embryí k výzkumu podle zákona o výzkumu na lidských embryonálních

kmenových buňkách nebo s jejich likvidací. Prohlášení může neplodný pár

kdykoliv odvolat; to neplatí, pokud byla lidská embrya použita u jiného

neplodného páru nebo v souladu s prohlášením zlikvidována. Lidské

embryo vzniklé na základě vajíčka příjemkyně nebo spermie muže z

neplodného páru lze použít pro umělé oplodnění jiné příjemkyně, pokud

byla posouzena zdravotní způsobilost neplodného páru v rozsahu

stanoveném pro anonymní dárce.



(2) Pokud lidská embrya nebyla použita nebo neplodný pár neučinil

písemné prohlášení o jejich likvidaci podle odstavce 1, může

poskytovatel po 10 letech uchovávání těchto embryí opakovaně

prokazatelně písemně vyzvat neplodný pár o vyjádření k dalšímu

uchovávání těchto embryí, včetně udělení souhlasu s jejich

zlikvidováním. Pokud neplodný pár nereaguje na opakovanou prokazatelně

zaslanou písemnou výzvu poskytovatele, lze i bez vyjádření neplodného

páru lidská embrya zlikvidovat.



(3) Opakovanou písemnou výzvou podle odstavce 2 se rozumí její

prokazatelné zaslání prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na

adresu neplodného páru, která je poskytovateli známa, a to nejméně

dvakrát s časovým odstupem nejméně 60 dnů. Lhůta pro vyjádření

neplodného páru na základě druhé výzvy činí 30 dnů ode dne jejího

doručení.



(4) Výzva je doručena dnem, kdy si ji adresát převezme, jinak se

považuje za doručenou uplynutím lhůty 10 dnů ode dne oznámení o jejím

uložení u provozovatele poštovních služeb. Jestliže je výzva s ohledem

na změnu adresy neplodného páru nedoručitelná nebo bylo odmítnuto její

převzetí, považuje se výzva za doručenou dnem jejího vrácení

poskytovateli. Obdobně se postupuje, je-li výzva nedoručitelná jen

jedné osobě z neplodného páru.



(5) Na základě písemného prohlášení podle odstavce 1 nebo písemného

souhlasu učiněného na základě výzvy podle odstavce 2 poskytovatel

zajistí likvidaci uchovaných zmrazených lidských embryí, a to za

přítomnosti nejméně 2 zdravotnických pracovníků. Součástí zdravotnické

dokumentace vedené o příjemkyni je písemné prohlášení nebo písemný

souhlas, popřípadě doručenka nebo jiný dokument osvědčující

prokazatelné odeslání písemné výzvy neplodnému páru, a záznam o

zlikvidování lidských embryí; záznam podepíší zdravotničtí pracovníci,

kteří byli likvidaci lidských embryí přítomni.



§ 10



(1) Poskytovatel, který je oprávněn provádět metody a postupy

asistované reprodukce, je povinen zajistit zachování vzájemné anonymity

anonymního dárce a neplodného páru a anonymity anonymního dárce a

dítěte narozeného z asistované reprodukce.



(2) Poskytovatel, který provedl posouzení zdravotní způsobilosti

anonymního dárce a ženy nebo muže z neplodného páru, je povinen údaje o

jejich zdravotním stavu potřebné pro umělé oplodnění předat

poskytovateli, který provádí umělé oplodnění; tento poskytovatel je

povinen údaje o zdravotním stavu anonymního dárce uchovat po dobu 30

let od provedení umělého oplodnění a na základě písemné žádosti předat

neplodnému páru nebo zletilé osobě narozené z asistované reprodukce

informaci o zdravotním stavu anonymního dárce.



§ 11



Za odběr zárodečných buněk nevzniká osobě, které byly odebrány, nárok

na finanční ani jinou úhradu. Poskytovatel, který odběr provedl, hradí

anonymnímu dárci na základě jeho žádosti účelně, hospodárně a

prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním zárodečných buněk.

Jejich náhradu může požadovat na příjemkyni, které má být provedeno

umělé oplodnění, nebo na poskytovateli, kterému byly zárodečné buňky

nebo lidská embrya k provedení asistované reprodukce předány.

Poskytovatel, který převzal zárodečné buňky nebo lidská embrya k

provedení asistované reprodukce a který uhradil výdaje podle věty

druhé, může náhradu těchto výdajů požadovat na příjemkyni, které má být

provedeno umělé oplodnění.



Díl 2



Sterilizace



§ 12



Sterilizací se rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti bez

odstranění nebo poškození pohlavních žláz. Sterilizaci lze provést ze

zdravotních důvodů nebo z jiných než zdravotních důvodů. Zdravotními

důvody se rozumí takové nemoci nebo vady, u nichž existuje vysoká míra

pravděpodobnosti vážného ohrožení zdraví nebo života v důsledku

těhotenství nebo porodu nebo zdravého vývoje plodu nebo zdraví nebo

života budoucího dítěte.



§ 13



(1) Sterilizace ze zdravotních důvodů se provede pacientovi, který

dovršil věk 18 let, pokud k provedení sterilizace udělí písemný

souhlas.



(2) Pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům, pacientovi s

omezenou způsobilostí k právním úkonům tak, že není způsobilý posoudit

poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky jejich poskytnutí

(dále jen „pacient zbavený způsobilosti k právním úkonům“), nebo

nezletilému pacientovi lze provést pouze sterilizaci ze zdravotních

důvodů, a to na základě



a) písemného souhlasu jeho zákonného zástupce (dále jen „zákonný

zástupce pacienta“); tím není dotčeno ustanovení § 35 zákona o

zdravotních službách,



b) kladného stanoviska odborné komise a



c) souhlasu soudu, který je místně příslušný poskytovateli.



(3) Odbornou komisi ustavuje poskytovatel. Členy odborné komise jsou



a) 3 lékaři se způsobilostí v oboru chirurgie nebo urologie, jde-li o

sterilizaci u muže,



b) 3 lékaři se způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví, jde-li o

sterilizaci u ženy,



c) klinický psycholog a



d) osoba určená poskytovatelem, která získala vysokoškolské vzdělání v

magisterském studijním programu v oblasti právo (dále jen „právník“).



(4) Nejméně 4 členové odborné komise nesmí být v pracovněprávním nebo

obdobném vztahu k poskytovateli, členem kontrolního orgánu

poskytovatele nebo statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo

společníkem poskytovatele.



(5) K jednání odborné komise může být přizván ošetřující lékař

pacienta, který provedení zdravotního výkonu doporučil, avšak během

rozhovoru členů komise s pacientem nesmí být ošetřující lékař přítomen.



(6) Pacient a zákonný zástupce pacienta je vždy přizván k jednání

odborné komise; jednání odborné komise musí být započato tak, aby

nedošlo k ohrožení života nebo zdraví pacienta. Odborná komise podá

pacientovi a jeho zákonnému zástupci informaci o povaze zdravotního

výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích a ověří, zda

pacient a zákonný zástupce pacienta této informaci plně porozuměli. U

pacienta přihlédne k jeho rozumové vyspělosti. Záznam o podání

informace podepíší členové odborné komise, pacient a zákonný zástupce

pacienta. Součástí záznamu je názor pacienta. Není-li pacient s ohledem

na svou rozumovou vyspělost schopen informaci pochopit nebo záznam

podepsat, uvede se tato skutečnost v záznamu. Záznam je součástí

zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.



(7) Odborná komise po projednání žádosti vypracuje písemné odborné

stanovisko, ve kterém zhodnotí, zda jsou splněny veškeré podmínky k

provedení sterilizace; zároveň uvede dobu platnosti stanoviska a přitom

zohlední naléhavost provedení zdravotního výkonu. Ke kladnému

stanovisku s provedením sterilizace je zapotřebí souhlasu všech členů

odborné komise. V případě, že se souhlasu všech členů nepodaří

dosáhnout, odborná komise ve svém stanovisku popíše důvody, které k

tomu vedly. Poskytovatel předá kopii stanoviska odborné komise

zákonnému zástupci pacienta.



(8) Návrh na udělení souhlasu s provedením sterilizace podává soudu

poskytovatel^4). Poskytovatel k návrhu připojí písemný souhlas

zákonného zástupce pacienta, vyjádření pacienta a stanovisko odborné

komise. Není-li pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen

vyjádření učinit, poskytovatel uvede tuto skutečnost s jejím

odůvodněním v návrhu.



§ 14



Sterilizaci z jiných než zdravotních důvodů lze provést pacientovi,

který dovršil věk 21 let, nebrání-li jejímu provedení závažné zdravotní

důvody, a to na základě jeho písemné žádosti. Žádost je součástí

zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.



§ 15



(1) Před provedením sterilizace ze zdravotních nebo jiných než

zdravotních důvodů je ošetřující lékař povinen podat pacientovi

informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a

možných rizicích. Informace musí být podána před svědkem, kterým je

zdravotnický pracovník. Jestliže pacient požaduje přítomnost dalšího

svědka podle vlastního výběru, poskytovatel to umožní. Záznam o podání

informace podepíše ošetřující lékař, pacient, svědek, popřípadě svědci;

záznam je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Mezi

podáním informace a udělením souhlasu musí být přiměřená lhůta; jde-li

o sterilizaci ze zdravotních důvodů, lhůta musí být nejméně 7 dnů;

jde-li o sterilizaci z jiných než zdravotních důvodů, lhůta musí být

nejméně 14 dnů.



(2) Provádění sterilizace lze započít, jestliže k tomu pacient nebo

zákonný zástupce pacienta bezprostředně před jejím započetím udělili

písemný souhlas.



§ 16



Sterilizace nelze provádět ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby

České republiky (dále jen „Vězeňská služba“).



Díl 3



Terapeutická kastrace, testikulární pulpektomie



§ 17



(1) Terapeutickou kastrací nebo testikulární pulpektomií (dále jen

„kastrace“) se rozumí zdravotní výkony odstraňující hormonálně aktivní

část pohlavních žláz u muže s cílem potlačit jeho sexualitu.



(2) Kastraci lze provést pacientovi, který dovršil věk 25 let a který v

minulosti spáchal násilný sexuálně motivovaný trestný čin, pokud u něho

odborné lékařské vyšetření prokázalo existenci specifické sexuální

deviace a vysokou míru pravděpodobnosti, že v budoucnosti opět spáchá

násilný sexuálně motivovaný trestný čin, a pokud u něho nebyly úspěšné

jiné léčebné metody.



(3) Kastrace se pacientovi provede na základě



a) jeho písemné žádosti a



b) kladného stanoviska odborné komise.



(4) Pacientovi, který je v ochranném léčení nebo výkonu zabezpečovací

detence, se kastrace provede pouze ve zvlášť odůvodněných případech, a

to na základě



a) jeho písemné žádosti,



b) kladného stanoviska odborné komise a



c) souhlasu soudu, který je místně příslušný poskytovateli.



§ 18



(1) Odbornou komisi ustavuje Ministerstvo zdravotnictví (dále jen

„ministerstvo“). Členy odborné komise jsou



a) zdravotnický pracovník, který je zaměstnancem státu zařazeným na

ministerstvo,



b) lékař se způsobilostí v oboru sexuologie,



c) lékař se způsobilostí v oboru psychiatrie,



d) klinický psycholog,



e) lékař se způsobilostí v oboru urologie,



f) právník se znalostmi v oblasti zdravotnického práva.



(2) Člen odborné komise nesmí být v pracovněprávním nebo obdobném

vztahu k poskytovateli, nesmí být členem kontrolního orgánu

poskytovatele nebo statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo

společníkem poskytovatele.



(3) Žádost pacienta předá poskytovatel neprodleně ministerstvu; k

žádosti připojí souhlasné stanovisko ošetřujícího lékaře se

způsobilostí v oboru sexuologie s provedením kastrace a nezávislý

lékařský posudek prokazující vysokou míru pravděpodobnosti, že pacient

v budoucnosti spáchá násilný sexuálně motivovaný trestný čin. Součástí

souhlasného stanoviska je diagnóza a popis dosavadní léčby.

Ministerstvo může požádat za účelem ověření splnění podmínky spáchání

trestného činu podle § 17 odst. 2 o opis z evidence Rejstříku trestů;

žádost o vydání opisu z evidence Rejstříku trestů a opis z evidence

Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem

umožňujícím dálkový přístup.



(4) Pacient je vždy přizván k jednání odborné komise, které se koná

nejpozději do 3 měsíců ode dne podání žádosti pacienta. Odborná komise

podá pacientovi informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých

následcích a možných rizicích a ověří, zda pacient této informaci plně

porozuměl a zda k podání žádosti dospěl pacient zcela dobrovolně.

Pacienta, který je v ochranném léčení nebo výkonu zabezpečovací

detence, poučí o tom, že kastrace nezakládá nárok na jeho propuštění.



(5) Záznam o podání informace podepíší členové odborné komise a

pacient.



(6) Odborná komise po projednání žádosti vypracuje písemné odborné

stanovisko, ve kterém zhodnotí, zda jsou splněny veškeré podmínky k

provedení kastrace; zároveň uvede dobu platnosti stanoviska a přitom

zohlední naléhavost provedení zdravotního výkonu. Ke kladnému

stanovisku s provedením kastrace je zapotřebí souhlasu všech členů

odborné komise. V případě, že se souhlasu všech členů nepodaří

dosáhnout, odborná komise ve svém stanovisku popíše důvody, které k

tomu vedly. Odborná komise předá ministerstvu odborné stanovisko ve 3

vyhotoveních a kopii záznamu z jednání.



(7) K jednání odborné komise může být přizván ošetřující lékař

pacienta, který provedení zdravotního výkonu doporučil, avšak během

rozhovoru členů komise s pacientem nesmí být ošetřující lékař přítomen.



(8) Součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi je



a) písemná žádost pacienta,



b) kopie souhlasného stanoviska ošetřujícího lékaře se způsobilostí v

oboru sexuologie,



c) nezávislý lékařský posudek podle odstavce 3,



d) záznam z jednání odborné komise a



e) stanovisko odborné komise.



(9) Ministerstvo předá



a) kopii stanoviska odborné komise a kopii záznamu z jednání odborné

komise pacientovi,



b) 2 vyhotovení stanoviska odborné komise poskytovateli pro založení do

zdravotnické dokumentace podle odstavce 8 a předání soudu podle

odstavce 10 a kopii záznamu z jednání odborné komise.



(10) Návrh na udělení souhlasu s provedením kastrace podává soudu

poskytovatel. Poskytovatel k návrhu připojí písemnou žádost pacienta a

stanovisko odborné komise.



§ 19



Provádění kastrace lze započít, jestliže k tomu pacient bezprostředně

před jejím započetím udělil písemný souhlas.



§ 20



Kastrace nelze provádět ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby a

osobám ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody. Kastraci rovněž nelze

provést pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům.



Díl 4



Změna pohlaví transsexuálních pacientů



§ 21



(1) Změnou pohlaví transsexuálních pacientů se pro účely tohoto zákona

rozumí provedení zdravotních výkonů, jejichž účelem je provedení změny

pohlaví chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční

funkce. Transsexuálním pacientem se rozumí osoba, u níž je trvalý

nesoulad mezi psychickým a tělesným pohlavím (dále jen „porucha

sexuální identifikace“).



(2) Chirurgické výkony směřující ke změně pohlaví lze provést

pacientovi,



a) u něhož byla jednoznačně stanovena porucha sexuální identifikace a

prokázána schopnost žít trvale jako osoba opačného pohlaví a



b) který neuzavřel manželství nebo který nevstoupil do registrovaného

partnerství anebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví v cizině,

popřípadě prokáže, že jeho manželství nebo registrované partnerství

anebo obdobný svazek zaniklo.



(3) Chirurgické výkony směřující ke změně pohlaví se provedou

pacientovi, který dovršil věk 18 let, a to na základě



a) jeho písemné žádosti a



b) kladného stanoviska odborné komise.



(4) Chirurgické výkony směřující ke změně pohlaví se provedou

pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům, a to na základě



a) písemné žádosti zákonného zástupce pacienta; tím není dotčeno

ustanovení § 35 zákona o zdravotních službách,



b) kladného stanoviska odborné komise a



c) souhlasu soudu, který je místně příslušný poskytovateli.



(5) Změnu pohlaví nelze provést pacientovi, který je ve výkonu vazby,

trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence nebo v ochranném léčení.



§ 22



(1) Odbornou komisi ustavuje ministerstvo. Členy odborné komise jsou



a) zdravotnický pracovník, který je zaměstnancem státu zařazeným na

ministerstvo,



b) lékař se způsobilostí v oboru sexuologie,



c) lékař se způsobilostí v oboru psychiatrie,



d) klinický psycholog,



e) lékař se způsobilostí v oboru diabetologie a endokrinologie,



f) lékař se způsobilostí v oboru urologie nebo gynekologie a

porodnictví,



g) právník se znalostmi v oblasti zdravotnického práva.



(2) Člen odborné komise nesmí být v pracovněprávním nebo obdobném

vztahu k poskytovateli, nesmí být členem kontrolního orgánu

poskytovatele nebo statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo

společníkem poskytovatele.



(3) Žádost pacienta nebo zákonného zástupce pacienta předá poskytovatel

neprodleně ministerstvu; k žádosti připojí souhlasné stanovisko

ošetřujícího lékaře se způsobilostí v oboru sexuologie s provedením

změny pohlaví.



(4) Pacient a zákonný zástupce pacienta je vždy přizván k jednání

odborné komise, které se koná nejpozději do 3 měsíců ode dne podání

žádosti pacienta nebo zákonného zástupce pacienta. Odborná komise podá

pacientovi a zákonnému zástupci pacienta informaci o povaze zdravotního

výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích a ověří, zda

pacient a zákonný zástupce pacienta této informaci plně porozuměl a zda

k podání žádosti dospěl pacient a zákonný zástupce pacienta zcela

dobrovolně. Jde-li o pacienta uvedeného v § 21 odst. 4, přihlédne k

jeho rozumové vyspělosti.



(5) Záznam o podání informace podepíší členové odborné komise, pacient

a zákonný zástupce pacienta. Součástí záznamu je též názor pacienta

zbaveného způsobilosti k právním úkonům. Není-li pacient s ohledem na

svou rozumovou vyspělost schopen názor vyslovit nebo záznam podepsat,

uvede se tato skutečnost v záznamu.



(6) Odborná komise po projednání žádosti vypracuje písemné odborné

stanovisko, ve kterém zhodnotí, zda jsou splněny veškeré podmínky k

provedení změny pohlaví; zároveň uvede dobu platnosti stanoviska a

přitom zohlední naléhavost provedení zdravotního výkonu. Ke kladnému

stanovisku s provedením změny pohlaví je zapotřebí souhlasu všech členů

odborné komise. V případě, že se souhlasu všech členů nepodaří

dosáhnout, odborná komise ve svém stanovisku popíše důvody, které k

tomu vedly. Odborná komise předá ministerstvu odborné stanovisko ve 3

vyhotoveních a kopii záznamu z jednání.



(7) Ošetřující lékař pacienta, který provedení zdravotního výkonu

doporučil, může být k jednání odborné komise přizván, avšak během

rozhovoru členů komise s pacientem nesmí být ošetřující lékař přítomen.



(8) Součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi je



a) písemná žádost pacienta nebo zákonného zástupce pacienta,



b) kopie souhlasného stanoviska ošetřujícího lékaře se způsobilostí v

oboru sexuologie,



c) záznam z jednání odborné komise a



d) stanovisko odborné komise.



(9) Ministerstvo předá



a) kopii stanoviska odborné komise a kopii záznamu z jednání odborné

komise pacientovi nebo zákonnému zástupci,



b) 2 vyhotovení stanoviska odborné komise poskytovateli pro založení do

zdravotnické dokumentace podle odstavce 8 a předání soudu podle

odstavce 10 a kopii záznamu z jednání odborné komise.



(10) Návrh na udělení souhlasu s provedením změny pohlaví podává soudu

poskytovatel. Poskytovatel k návrhu připojí písemnou žádost pacienta

nebo písemnou žádost zákonného zástupce pacienta, vyjádření pacienta

zbaveného způsobilosti k právním úkonům a stanovisko odborné komise.

Není-li pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen vyjádření

učinit, poskytovatel uvede tuto skutečnost s jejím odůvodněním v

návrhu.



§ 23



(1) Provádění změny pohlaví lze započít, jestliže k tomu pacient

bezprostředně před jejím započetím udělil písemný souhlas.



(2) O provedení změny pohlaví vydá poskytovatel pacientovi potvrzení.



Díl 5



Psychochirurgické výkony



§ 24



(1) Psychochirurgickým výkonem se rozumí neurochirurgický výkon, který

se provádí k odstranění nebo zmírnění příznaků duševních nemocí v

případě, kdy jsou již jiné léčebné metody vyčerpány a pokud existuje

vysoká míra pravděpodobnosti, že výkon bude účinný.



(2) Psychochirurgický výkon se provede pacientovi, který dovršil věk 18

let, na základě



a) písemného souhlasu pacienta a



b) kladného stanoviska odborné komise.



(3) Pacientovi, který dovršil věk 18 let a který je ve výkonu vazby,

trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence nebo v ochranném léčení,

se psychochirurgický výkon provede pouze ve zvlášť odůvodněných

případech, a to na základě



a) jeho písemného souhlasu,



b) kladného stanoviska odborné komise a



c) souhlasu soudu, který je místně příslušný poskytovateli.



(4) Nezletilému pacientovi nebo pacientovi zbavenému způsobilosti k

právním úkonům se psychochirurgický výkon provede pouze ve zvlášť

odůvodněných případech, a to na základě



a) písemného souhlasu zákonného zástupce pacienta; tím není dotčeno

ustanovení § 35 zákona o zdravotních službách,



b) kladného stanoviska odborné komise a



c) souhlasu soudu, který je místně příslušný poskytovateli.



§ 25



(1) Odbornou komisi ustavuje ministerstvo. Členy odborné komise jsou



a) zdravotnický pracovník, který je zaměstnancem státu zařazeným na

ministerstvo,



b) lékař se způsobilostí v oboru psychiatrie,



c) lékař se způsobilostí v oboru neurologie,



d) lékař se způsobilostí v oboru neurochirurgie,



e) klinický psycholog,



f) právník se znalostmi v oblasti zdravotnického práva.



(2) Člen odborné komise nesmí být v pracovněprávním nebo obdobném

vztahu k poskytovateli, nesmí být členem kontrolního orgánu

poskytovatele nebo statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo

společníkem poskytovatele.



(3) Souhlas pacienta nebo zákonného zástupce pacienta předá

poskytovatel neprodleně ministerstvu; k souhlasu připojí souhlasné

stanovisko ošetřujícího lékaře se způsobilostí v oboru psychiatrie s

provedením psychochirurgického výkonu.



(4) Pacient a zákonný zástupce pacienta je vždy přizván k jednání

odborné komise, které se koná nejpozději do 3 měsíců ode dne podání

žádosti pacienta nebo zákonného zástupce pacienta. Odborná komise podá

pacientovi a zákonnému zástupci pacienta informaci o povaze zdravotního

výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích a ověří, zda

pacient a zákonný zástupce pacienta této informaci plně porozuměl.

Jde-li o pacienta uvedeného v § 24 odst. 4, přihlédne k jeho rozumové

vyspělosti.



(5) Záznam o podání informace podepíší členové odborné komise, pacient

a zákonný zástupce pacienta. Součástí záznamu je též názor nezletilého

pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům. Není-li

pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen názor vyslovit

nebo záznam podepsat, uvede se tato skutečnost v záznamu.



(6) Odborná komise po projednání žádosti vypracuje písemné odborné

stanovisko, ve kterém zhodnotí, zda jsou splněny veškeré podmínky k

provedení psychochirurgického výkonu; zároveň uvede dobu platnosti

stanoviska a přitom zohlední naléhavost provedení zdravotního výkonu.

Ke kladnému stanovisku s provedením psychochirurgického výkonu je

zapotřebí souhlasu všech členů odborné komise. V případě, že se

souhlasu všech členů nepodaří dosáhnout, odborná komise ve svém

stanovisku popíše důvody, které k tomu vedly. Odborná komise předá

ministerstvu odborné stanovisko ve 3 vyhotoveních a kopii záznamu z

jednání.



(7) Ošetřující lékař pacienta, který provedení zdravotního výkonu

doporučil, může být k jednání odborné komise přizván, avšak během

rozhovoru členů komise s pacientem nesmí být ošetřující lékař přítomen.



(8) Součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi je



a) písemný souhlas pacienta nebo zákonného zástupce pacienta,



b) kopie souhlasného stanoviska ošetřujícího lékaře se způsobilostí v

oboru psychiatrie,



c) záznam z jednání odborné komise a



d) stanovisko odborné komise.



(9) Ministerstvo předá



a) kopii stanoviska odborné komise a kopii záznamu z jednání odborné

komise pacientovi nebo zákonnému zástupci,



b) 2 vyhotovení stanoviska odborné komise poskytovateli pro založení do

zdravotnické dokumentace podle odstavce 8 a předání soudu podle

odstavce 10 a kopii záznamu z jednání odborné komise.



(10) Návrh na udělení souhlasu s provedením psychochirurgického výkonu

podává soudu poskytovatel. Poskytovatel k návrhu připojí písemný

souhlas pacienta nebo písemný souhlas zákonného zástupce a vyjádření

nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním

úkonům a stanovisko odborné komise. Není-li pacient s ohledem na svou

rozumovou vyspělost schopen vyjádření učinit, poskytovatel uvede tuto

skutečnost s jejím odůvodněním v návrhu.



§ 26



Provádění psychochirurgického výkonu lze započít, jestliže k tomu

pacient nebo zákonný zástupce pacienta bezprostředně před jeho

započetím udělili písemný souhlas.



§ 27



Psychochirurgické výkony nelze provádět ve zdravotnických zařízeních

Vězeňské služby.



Díl 6



Genetická vyšetření



§ 28



(1) Genetické vyšetření zahrnuje klinické a laboratorní vyšetření;

slouží ke stanovení podílu variant v lidském zárodečném genomu na

rozvoj nemoci u pacienta. Genetickým laboratorním vyšetřením se rozumí

laboratorní analýza lidského zárodečného genomu nebo jeho částí.



(2) Genetická laboratorní vyšetření lze provádět pouze v laboratořích,

jejichž odborná způsobilost byla posouzena podle příslušné

harmonizované normy^5) akreditující osobou^6).



(3) Genetická vyšetření v oblasti zdravotnictví lze nabízet nebo

provádět pouze pro účely



a) zdravotních služeb, a to



1. k preimplantační diagnostice v rámci asistované reprodukce,



2. k diagnostice geneticky podmíněných nemocí a vývojových vad,



3. ke stanovení míry predispozice ke vzniku nemocí a vývojových vad,



4. ke stanovení bezpříznakového přenašečství variant lidského

zárodečného genomu způsobujícího nemoc nebo vývojovou vadu,



5. k cílenému screeningu novorozenců za účelem zjištění geneticky

podmíněných nemocí; cíleným screeningem se pro potřeby genetického

vyšetření rozumí zjišťování podílu změn v lidském zárodečném genomu na

rozvoji závažných geneticky podmíněných nemocí s rizikem časného

nezvratného poškození zdraví novorozenců,



6. k optimalizaci léčby,



b) biomedicínského výzkumu spojeného se zdravím a jeho poruchami.



(4) Genetické vyšetření lze nabízet nebo provést pacientovi pouze



a) po podání informace o jeho účelu, povaze a dopadu na zdraví, včetně

zdraví budoucích generací, a o rizicích neočekávaných nálezů pro

pacienta a geneticky příbuzné osoby a



b) na základě jeho písemného souhlasu nebo písemného souhlasu zákonného

zástupce pacienta.



(5) Za geneticky příbuzné osoby pacienta se pro účely genetických

vyšetření podle tohoto zákona považují příbuzné osoby s medicínsky

závažným genetickým rizikem, a to příbuzní v řadě



a) přímé, kterými jsou prarodiče, rodiče a jejich děti, a



b) nepřímé, kdy se míra tohoto rizika určuje podle stupně příbuznosti a

typu genetické nemoci.



(6) V případě, že z výsledků genetického vyšetření vyplývá diagnostický

závěr, podle něhož lze předpokládat dopad na zdraví pacienta, včetně

budoucích generací, nebo na zdraví geneticky příbuzných osob, doporučí

poskytovatel pacientovi a dotčené geneticky příbuzné osobě poskytnutí

genetického poradenství lékařem se specializovanou způsobilostí v oboru

lékařská genetika, a to před a po vyšetření.



§ 29



(1) Genetické laboratorní vyšetření biologického materiálu odebraného z

těla zemřelého k výukovým, vědeckým a výzkumným účelům lze provést

pouze za předpokladu, že k tomu zemřelý za svého života nebo osoby

blízké zemřelému udělili prokazatelný souhlas. Pokud zemřelý za svého

života vyslovil zákaz poskytování informací o svém zdravotním stavu,

nemůže být toto vyšetření provedeno; to neplatí, je-li třeba zjistit

nebo ověřit závažné informace o změnách v lidském zárodečném genomu

zemřelého potřebné pro zajištění ochrany zdraví geneticky příbuzných

osob.



(2) Za podstoupení genetického vyšetření podle § 28 odst. 3 písm. a)

nesmí být pacientovi nabídnuta nebo poskytnuta finanční odměna nebo

jiný prospěch. S odmítnutím genetického vyšetření nesmí být pro

pacienta spojena žádná újma, ani nesmí být vystaven psychickému

nátlaku. Výsledky genetických vyšetření nesmějí být bez písemného

souhlasu pacienta poskytnuty třetím osobám. Prodej nebo darování

výsledků genetických vyšetření třetím osobám bez písemného souhlasu

pacienta, včetně písemného souhlasu dotčené geneticky příbuzné osoby,

je zakázán. Výsledky genetického vyšetření nesmějí být použity k

jakékoli diskriminaci pacienta a geneticky příbuzných osob.



(3) Genetické laboratorní vyšetření lidského embrya nebo plodu, včetně

stanovení jeho pohlaví, nesmí být prováděno z jiných důvodů než pro

účely podle § 28 odst. 3 písm. a) bodů 1 až 3 a bodu 6. Laboratorní

genetické vyšetření u lidského embrya nebo plodu může být provedeno za

předpokladu, že lékař se specializovanou způsobilostí v oboru lékařská

genetika provede genetické poradenství u matky, které je po ukončení

laboratorního genetického vyšetření u lidského embrya nebo plodu

následováno genetickým poradenstvím k řádné interpretaci výsledků.

Laboratorní genetické vyšetření u lidského embrya nebo plodu se provede

pouze po podání informace a s písemným souhlasem matky (§ 28 odst. 4).



§ 30



(1) Zásah směřující ke změně lidského zárodečného genomu lze provádět u

pacientů pouze pro preventivní nebo léčebné účely u závažných geneticky

podmíněných nemocí za podmínky zachování jeho přirozené biologické

integrity v zárodečných buňkách. Tyto zásahy se nesmějí provádět, pokud

by mohly vést ke změnám v genetické výbavě zárodečných buněk.



(2) Každý postup, jehož účelem je vytvořit lidskou bytost, která má

shodný lidský genom s jinou lidskou bytostí, a to živou nebo mrtvou, je

zakázán.



(3) Je zakázáno přenášet



a) celý lidský genom do buněk jiného živočišného druhu a naopak,



b) lidské embryo do pohlavních orgánů jiného živočišného druhu.



Díl 7



Odběry lidské krve a jejích složek, léčba krví nebo jejími složkami



§ 31



Odběry lidské krve a jejích složek



(1) Odběry lidské krve a jejích složek (dále jen „krev“) pro výrobu

transfuzních přípravků a krevních derivátů a pro použití u člověka může

provádět jen poskytovatel oprávněný k takové výrobě podle zákona o

léčivech.



(2) Krev pro potřeby uvedené v odstavci 1 nelze odebrat osobám



a) nezletilým; to neplatí v případech, kdy nelze odběr krve od

nezletilého nahradit odběrem krve od osoby zletilé; v takovém případě

musí k odběru udělit písemný souhlas zákonný zástupce nezletilé osoby,

které je krev odebírána, a schválit jej pověřený zdravotnický pracovník

poskytovatele uvedeného v odstavci 1,



b) umístěným v policejní cele, ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody

nebo zabezpečovací detence,



c) umístěným ve školském zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné

výchovy nebo v zařízení sociálních služeb, byla-li nařízena ústavní

výchova, popřípadě uložena ochranná výchova,



d) při nařízené izolaci, karanténě nebo v rámci výkonu lůžkového

ochranného léčení, nebo



e) hospitalizovaným bez jejich souhlasu.

Zákaz odběru krve podle písmen b) až e) se nepoužije pro přímé

dárcovství mezi přímými příbuznými navzájem, které nelze nahradit

odběrem krve od jiné osoby, a pro odběry pro potřebu zdravotních služeb

osobě, které je krev odebrána, například autotransfuze.



(3) Krev pro účely uvedené v odstavci 1 lze odebrat pouze osobě, která

k tomu udělila písemný souhlas. Jde-li o osobu nezletilou nebo zbavenou

způsobilosti k právním úkonům, písemný souhlas uděluje její zákonný

zástupce; tím není dotčeno ustanovení § 35 zákona o zdravotních

službách.



§ 32



Léčba krví nebo jejími složkami



(1) Léčbou krví se rozumí podání transfuzních přípravků pacientovi

transfuzí a krevních derivátů a dalších léčivých přípravků

pocházejících z lidské krve pacientovi v rámci preventivní nebo léčebné

péče. Před podáním transfuzního přípravku transfuzí se posuzuje

slučitelnost transfuzního přípravku s krví příjemce transfuzního

přípravku. Za posouzení slučitelnosti transfuzního přípravku s krví

příjemce odpovídá poskytovatel, který provádí transfuzi. Záznam o

slučitelnosti transfuzního přípravku s krví pacienta je součástí

zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepíše

zdravotnický pracovník, který slučitelnost transfuzního přípravku s

krví příjemce ověřil.



(2) Za krev odebranou pro výrobu krevních derivátů a pro použití u

člověka podle jiných právních předpisů a za její odběr nevzniká osobě,

které byla krev odebrána, nárok na finanční ani jinou úhradu, s

výjimkou účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů

spojených s odběrem její krve, o které tato osoba požádá, a to celkem

do maximální výše 5 % minimální mzdy.



(3) Poskytovatel může úhradu výdajů stanovených podle odstavce 2

přiměřeně zvýšit, pokud jde o odběr krve

a) za účelem výroby jednotlivého transfuzního přípravku



pro poskytnutí zdravotní péče konkrétnímu pacientovi a nemůže-li být

použita krev od jiného dárce,



b) vyžadující speciální přípravu dárce nebo výběr dárce podle tkáňových

znaků a krevních skupin příjemce.



HLAVA III



OVĚŘOVÁNÍ NOVÝCH POSTUPŮ POUŽITÍM METODY, KTERÁ DOSUD NEBYLA V KLINICKÉ

PRAXI NA ŽIVÉM ČLOVĚKU ZAVEDENA



§ 33



(1) Na živém člověku lze provádět ověřování nových postupů v oblasti

preventivní, diagnostické a léčebné péče nebo biomedicínského výzkumu

spojeného se zdravím a jeho poruchami použitím metody, která dosud

nebyla v klinické praxi zavedena (dále jen „nezavedená metoda“), pouze

za podmínek stanovených tímto zákonem.



(2) Za nezavedené metody se nepovažují



a) metody zavedené do klinické praxe v některém ze států Evropské unie,

Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci,



b) modifikace již zavedených metod, jejichž použití nemá nepříznivé

účinky na zdravotní stav pacienta.



(3) V případě pochybností, zda jde o metodu podle odstavce 2 písm. b),

rozhodne ministerstvo, a to z moci úřední nebo na žádost poskytovatele,

který hodlá modifikaci metod použít při poskytování zdravotních služeb.

Podání rozkladu proti rozhodnutí ministerstva nemá odkladný účinek.

Účastníky řízení jsou pouze poskytovatelé, kteří hodlají modifikaci již

zavedených metod použít při poskytování zdravotních služeb.



(4) Ověřování nezavedené metody lze provádět pouze za předpokladu, že



a) pacient, na němž má být nezavedená metoda ověřována, udělil na

základě informace podle § 34 odst. 1 písemný souhlas s ověřováním

nezavedené metody,



b) lze očekávat, že nezavedená metoda přinese příznivé výsledky ve

prospěch pacienta, na němž má být ověřována, a lze důvodně

předpokládat, že se po úspěšném ověření stane novým způsobem prevence,

diagnostiky nebo léčení,



c) ověření nezavedené metody nelze dosáhnout se srovnatelnou účinností

jiným způsobem a



d) nehrozí opodstatněné nebezpečí, že následkem ověřování nezavedené

metody dojde k dlouhodobému nebo vážnému poškození zdraví pacienta, na

němž má být nezavedená metoda ověřována.



(5) Ověřování nezavedené metody lze na nezletilém pacientovi nebo

pacientovi zbaveném způsobilosti k právním úkonům provádět pouze na

základě písemného souhlasu zákonného zástupce pacienta po podání

informace podle § 34, pokud



a) jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 4 písm. b) až d),



b) ověření nezavedené metody se srovnatelnou účinností nelze provádět

na pacientech schopných udělit souhlas a



c) tito pacienti s ohledem na svou rozumovou vyspělost nebo schopnost

informaci pochopit udělili k ověřování souhlas; nesouhlas pacientů s

ověřováním není třeba respektovat, je-li takové ověření jedinou možnou

alternativou léčby u jinak neléčitelného onemocnění;

tím není dotčeno ustanovení § 35 zákona o zdravotních službách.



(6) Ověřování nezavedených metod nelze provádět na osobách ve výkonu

vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, pokud takové

ověření není jedinou možnou alternativou léčby u jinak neléčitelného

onemocnění.



§ 34



(1) Informace o nezavedené metodě podaná pacientovi nebo zákonnému

zástupci pacienta, na němž má být tato metoda ověřována, musí být

prokazatelná a srozumitelná a obsahuje



a) údaje o ověřované metodě včetně účelu, pro který je ověřována,



b) konkrétní postup, který se bude týkat pacienta,



c) možný přínos ověřované metody pro pacienta,



d) předvídatelná rizika a možné obtíže nebo omezení spojená s

ověřováním metody a předpokládaná rizika spojená s předčasným odvoláním

souhlasu,



e) údaje o jiných možnostech léčby,



f) údaje o způsobu ochrany údajů získaných o pacientovi a o způsobu

uveřejňování informací a údajů zjištěných v souvislosti s ověřováním

metody rozhodných pro vyhodnocení a zavedení ověřované metody a



g) požadavky na spolupráci a léčebný režim pacienta; tím není dotčeno

ustanovení § 35 zákona o zdravotních službách.



(2) Souhlas pacienta nebo zákonného zástupce pacienta s ověřováním

nezavedené metody musí trvat po celou dobu jejího ověřování. V případě

odvolání souhlasu pacientem nebo zákonným zástupcem pacienta nelze v

ověřování metody pokračovat.



§ 35



Ověřování nezavedené metody může provádět poskytovatel, kterému

ministerstvo udělilo povolení k ověřování nezavedené metody. Žádost o

udělení povolení kromě náležitostí stanovených správním řádem obsahuje



a) popis nezavedené metody,



b) zdůvodnění účelnosti ověřování nezavedené metody,



c) zprávu o výsledcích získaných laboratorním výzkumem, pokusy na

zvířatech nebo jiným předklinickým výzkumem,



d) přehled současných poznatků vztahujících se k ověřovaným postupům,

včetně poznatků získaných ze zahraničí,



e) podrobný plán ověřování nezavedené metody,



f) pracoviště, kde má být nezavedená metoda ověřována, s uvedením

jména, popřípadě jmen, příjmení zdravotnických pracovníků, kteří ji

budou ověřovat, včetně označení těch, kteří budou ověřování řídit, a

jejich kvalifikace,



g) posouzení zdravotních rizik při zohlednění všech dostupných

informací k dané metodě, která by mohla vzniknout při ověřování

nezavedené metody,



h) informativní údaje o okruhu pacientů, na nichž má být nezavedená

metoda ověřována,



i) závazné stanovisko Státního úřadu pro jadernou bezpečnost k

ověřování nezavedené metody s lékařským ozářením, u níž má mít ozáření

přímý zdravotní přínos pro osoby ji podstupující nebo která je

ověřována v rámci biomedicínského výzkumu spojeného se zdravím a jeho

poruchami.



§ 36



(1) Ministerstvo udělí poskytovateli povolení k ověřování nezavedené

metody, jestliže učiní závěr, že



a) předmětem ověřování nezavedené metody jsou nové postupy podle § 33

odst. 1,



b) ověřování nezavedené metody je účelné a



c) poskytovatel je k ověřování nezavedené metody způsobilý.



(2) Státní úřad pro jadernou bezpečnost vydá závazné stanovisko k

ověřování nezavedené metody s lékařským ozářením na základě písemné

žádosti poskytovatele do 60 dnů ode dne jejího doručení. Žádost musí

obsahovat údaje podle § 35 v rozsahu potřebném k posouzení nezavedené

metody ve vztahu k lékařskému ozáření a radiační ochraně.



(3) Ministerstvo rozhodne o žádosti podle § 35 do 90 dnů ode dne jejího

doručení. Jde-li o ověřování nezavedené metody s lékařským ozářením,

může ministerstvo rozhodnout o udělení povolení pouze na základě

závazného stanoviska Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.



(4) Rozhodnutí o udělení povolení k ověřování nezavedené metody vedle

náležitostí stanovených správním řádem obsahuje



a) vymezení nezavedené metody,



b) vymezení podmínek, za nichž lze nezavedenou metodu ověřovat,



c) lhůty pro podávání zpráv o jednotlivých etapách ověřování.



(5) Ministerstvo může povolení k ověřování nezavedené metody odejmout,

jestliže



a) poskytovatel porušil podmínky stanovené k ověřování nezavedené

metody tímto zákonem nebo v povolení k ověřování nezavedené metody, a

to na základě výsledků vlastních zjištění nebo podnětu etické komise

ustavené poskytovatelem pro ověřování nezavedené metody (dále jen

„etická komise“), nebo



b) k odejmutí povolení dal podnět krajský úřad, který udělil

poskytovateli oprávnění k poskytování zdravotních služeb (dále jen

„příslušný správní orgán“) a který v rámci kontrolní činnosti zjistil

porušení podmínek pro poskytování zdravotních služeb podle tohoto

zákona nebo jiného právního předpisu.



(6) Poskytovatel, kterému bylo odejmuto povolení k ověřování nezavedené

metody, je povinen ověřování neprodleně ukončit a provést takové úkony,

aby v souvislosti s ukončením ověřování nebylo ohroženo zdraví nebo

život pacientů.



(7) Účastníkem řízení o udělení povolení k ověřování nezavedené metody

je poskytovatel, který předložil žádost podle § 35.



§ 37



Poskytovatel před zahájením ověřování nezavedené metody



a) ustaví etickou komisi,



b) uzavře pojištění odpovědnosti za škodu na zdraví způsobenou

pacientům v souvislosti s ověřováním nezavedené metody, a to s

pojišťovnou, které bylo uděleno povolení k provozování pojišťovací

činnosti podle zákona upravujícího pojišťovnictví^7); rozsah pojištění

musí odpovídat rizikům spojeným s konkrétní ověřovanou nezavedenou

metodou.



§ 38



(1) Etická komise je nezávislou komisí, jejímž úkolem je



a) posuzovat z etického hlediska ověřování nezavedené metody,



b) vykonávat dohled nad průběhem ověřování nezavedené metody z hlediska

bezpečnosti a zachovávání práv pacientů, na nichž je nezavedená metoda

ověřována.



(2) Členy etické komise jsou zdravotničtí pracovníci a další osoby, z

nichž nejméně dvě třetiny nesmějí být v pracovněprávním nebo obdobném

vztahu k poskytovateli, který ji ustavil, členem kontrolního orgánu,

statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo společníkem tohoto

poskytovatele. Etická komise musí mít nejméně 5 členů. Předsedu a členy

etické komise jmenuje a odvolává poskytovatel. Členy etické komise

mohou být pouze osoby bez osobního zájmu na ověřování nezavedené

metody; člen etické komise předloží o této skutečnosti čestné

prohlášení.



(3) Pokud etická komise zjistí při své činnosti skutečnosti, které

nasvědčují tomu, že nejsou dodržovány podmínky, za nichž lze

nezavedenou metodu ověřovat, neprodleně tyto skutečnosti sdělí

poskytovateli a ministerstvu.



§ 39



(1) Poskytovatel ověřující nezavedenou metodu je povinen



a) podávat ministerstvu ve lhůtách stanovených v povolení k ověřování

nezavedené metody zprávy o jednotlivých etapách ověřování,



b) neprodleně přerušit nebo zastavit ověřování nezavedené metody,

vznikne-li opodstatněná pochybnost, že nezavedená metoda nepřinese

předpokládaný výsledek, nebo že její ověřování by mohlo vést k

dlouhodobému nebo vážnému poškození zdraví pacienta, na němž je

ověřována; tuto skutečnost je povinen neprodleně oznámit ministerstvu,



c) neprodleně oznámit ministerstvu a Státnímu úřadu pro jadernou

bezpečnost, pokud vydal souhlasné závazné stanovisko, vzniklou

nežádoucí příhodu; nežádoucí příhodou se rozumí nepříznivá změna

zdravotního stavu pacienta vzniklá v důsledku ověřování nezavedené

metody,



d) umožnit kontrolu v průběhu ověřování nezavedené metody osobám

pověřeným ministerstvem, Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, pokud

vydal souhlasné závazné stanovisko, nebo členům etické komise.



(2) Poskytovatel předloží do 30 dnů po ukončení ověřování nezavedené

metody ministerstvu závěrečnou zprávu o výsledku ověřování, ve které

zároveň posoudí nezavedenou metodu z hlediska možnosti jejího využití

při poskytování zdravotních služeb. Pokud bylo pro udělení povolení k

ověřování nezavedené metody vydáno souhlasné závazné stanovisko Státním

úřadem pro jadernou bezpečnost, předloží poskytovatel do 30 dnů po

ukončení ověřování Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost zprávu o

průběhu lékařského ozáření a skutečnostech důležitých z hlediska

radiační ochrany.



§ 40



(1) Ministerstvo na základě závěrečné zprávy o výsledku nezavedené

metody, z níž vyplývá možnost jejího využití při poskytování

zdravotních služeb, posoudí, zda nezavedená metoda splňuje podmínky pro

zavedení do klinické praxe. Při posuzování výsledků nezavedené metody

přihlíží k přínosům této metody pro zlepšení zdravotního stavu

pacientů.



(2) Ministerstvo vydá rozhodnutí, jímž nezavedenou metodu



a) uzná jako standardní metodu, pokud na základě posouzení podle

odstavce 1 učiní závěr, že byly splněny podmínky pro její zavedení do

klinické praxe a nová standardní metoda přispěje ke zlepšení

zdravotního stavu pacientů, nebo



b) neuzná jako standardní metodu, pokud na základě posouzení nezavedené

metody učiní závěr, že nebyly splněny podmínky pro její zavedení do

klinické praxe.



(3) Účastníkem řízení podle odstavce 2 je pouze poskytovatel, který

nezavedenou metodu ověřoval.



(4) Ministerstvo uveřejní ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví a

způsobem umožňujícím dálkový přístup



a) uznanou standardní metodu,



b) neuznanou nezavedenou metodu, včetně důvodů, které vedly k jejímu

neuznání.



HLAVA IV



POSUDKOVÁ PÉČE A LÉKAŘSKÉ POSUDKY, PRACOVNĚLÉKAŘSKÉ SLUŽBY, POSUZOVÁNÍ

NEMOCÍ Z POVOLÁNÍ



Díl 1



Posudková péče a lékařské posudky



§ 41



Součástí posudkové péče je posuzování



a) zdravotní způsobilosti ke vzdělávání a v průběhu vzdělávání (dále

jen „vzdělávání“) pro potřeby škol a školských zařízení nebo k tělesné

výchově a sportu nebo k jiným činnostem podle tohoto zákona nebo jiných

právních předpisů,



b) zdravotní způsobilosti pro potřebu a na žádost správních orgánů nebo

jiných orgánů v případech stanovených jinými právními předpisy,



c) zdravotní způsobilosti na vyžádání pacientem nebo zákonným zástupcem

pacienta nebo s jejich souhlasem na vyžádání právnickou osobou,



d) zdravotní způsobilosti k práci nebo k výkonu služby na základě

pracovnělékařské prohlídky; součástí posuzování zdravotní způsobilosti

k práci nebo k výkonu služby je zejména posuzování zdravotní

způsobilosti zaměstnanců podle § 53 až 58,



e) zdravotního stavu v souvislosti s nemocí z povolání nebo ohrožením

nemocí z povolání (dále jen „nemoc z povolání“),



f) zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění a pro potřeby

úřadu práce,



g) zdravotního stavu pacienta pro jiné účely.



§ 42



(1) Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu

(dále jen „lékařský posudek“) vydává poskytovatel na žádost pacienta,

který je posuzovanou osobou, nebo jiné k tomu oprávněné osoby po

posouzení zdravotní způsobilosti, popřípadě zdravotního stavu

posuzované osoby, posuzujícím lékařem, a to na základě zhodnocení



a) výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření

(dále jen „lékařská prohlídka“),



b) výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě jejím

registrujícím poskytovatelem v oboru všeobecné praktické lékařství nebo

v oboru praktické lékařství pro děti a dorost (dále jen „registrující

poskytovatel“), je-li posuzovaná osoba u takového poskytovatele

registrována, nebo jde-li o posuzovanou osobu, o jejímž zdravotním

stavu je vedena zdravotnická dokumentace na území jiného státu, též na

základě výpisu z této dokumentace, ke kterému je přiložen úředně

ověřený překlad do českého jazyka; úředně ověřený překlad se

nepředkládá k výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené ve slovenském

jazyce; výpis ze zdravotnické dokumentace si může posuzující lékař

vyžádat prostřednictvím posuzované osoby,



c) zdravotní náročnosti pro výkon práce, služby, povolání, vzdělávání,

sportu, tělesné výchovy nebo jiné činnosti (dále jen „činnost“), pro

které je osoba posuzována, a podmínek, za kterých je činnost

vykonávána, nebo nároků činnosti na zdraví posuzované osoby.



(2) Lékařský posudek vydává registrující poskytovatel posuzované osoby,

pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak. Posuzujícím

lékařem je lékař se způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství

nebo v oboru praktický lékař pro děti a dorost, pokud tento zákon nebo

jiný právní předpis nestanoví jinak.



§ 43



(1) Lékařský posudek musí být vydán nejdéle do 10 pracovních dnů ode

dne obdržení nebo ústního podání žádosti podle § 42 odst. 1, v případě

posudku o uznání nemoci z povolání do 30 pracovních dnů, nestanoví-li

tento zákon nebo jiný právní předpis jinak. Lhůta podle věty první do

obdržení posledního potřebného podkladu pro posouzení zdravotní

způsobilosti nebo zdravotního stavu podle § 42 odst. 1 neběží. Písemná

žádost podle věty první nebo záznam o jejím ústním podání je součástí

zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě. Záznam podepíše

posuzující lékař a osoba, která ústní žádost podala.



(2) Pro účely posouzení dalšího trvání zdravotní způsobilosti lze

lékařskou prohlídku posuzované osoby provést nejdříve 90 dnů před

koncem platnosti dosavadního lékařského posudku, jehož časová platnost

se nemění, pokud posuzující lékař nezjistí změnu zdravotního stavu

vedoucí k vydání lékařského posudku se závěrem podle § 44 odst. 4 písm.

a). Lhůta k provedení lékařské prohlídky stanovená orgánem ochrany

veřejného zdraví nebo jiným právním předpisem za účelem dalšího

posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby a platnost lékařského

posudku se provedením lékařské prohlídky podle věty první nemění. Tím

není dotčena možnost provedení lékařské prohlídky při změně zdravotní

způsobilosti nebo zdravotního stavu nebo podezření na tyto změny.



(3) Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda je posuzovaná

osoba pro účel, pro který je posuzována, zdravotně způsobilá, zdravotně

nezpůsobilá nebo zdravotně způsobilá s podmínkou, případně pozbyla

dlouhodobě zdravotní způsobilost, anebo zda její zdravotní stav splňuje

předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována. Součástí

lékařského posudku musí být poučení o možnosti podat podle § 46 odst. 1

návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. V poučení

se dále uvede, v jaké lhůtě je možno návrh na přezkoumání podat, od

kterého dne se tato lhůta počítá a zda má nebo nemá návrh na

přezkoumání podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů odkladný

účinek.



(4) Stejnopis lékařského posudku je součástí zdravotnické dokumentace

vedené o posuzované osobě. Posouzení zdravotní způsobilosti nebo

zdravotního stavu pro potřeby vydání lékařského posudku hradí ten, kdo

o něj žádá, pokud z tohoto zákona nebo jiného právního předpisu

nevyplývá jinak. V písemném vyhotovení lékařského posudku lze provádět

opravy zřejmých nesprávností, které nemají vliv na jeho závěr podle

odstavce 2. Opravy provede poskytovatel z podnětu osoby uvedené v § 44

odst. 1 nebo z vlastního podnětu. O opravě posudku uvědomí osobu

uvedenou v § 44 odst. 1.



(5) Lékařský posudek se nevydá, jestliže se posuzovaná osoba odmítne

podrobit lékařské prohlídce nebo vyšetření, které je její součástí;

posuzující lékař tuto skutečnost zaznamená do zdravotnické dokumentace

vedené o této osobě. Jestliže o posouzení zdravotní způsobilosti

posuzované osoby požádala jiná k tomu oprávněná osoba, poskytovatel jí

oznámí nevydání posudku, včetně důvodu jeho nevydání.



(6) Jestliže nebyl lékařský posudek vydán z důvodu uvedeného v odstavci

5, nebo jestliže se posuzovaná osoba nepodrobila lékařské prohlídce za

účelem dalšího posouzení zdravotní způsobilosti z jiného důvodu,

pohlíží se na posuzovanou osobu pro činnost, pro kterou měla být

zdravotně posouzena, jako na zdravotně nezpůsobilou nebo jako na osobu,

jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým

byl posuzován.



§ 44



(1) Poskytovatel, který lékařský posudek vydal, zajistí neprodleně jeho

prokazatelné předání



a) posuzované osobě a



b) osobě, která o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby za

účelem vydání posudku oprávněně požádala, není-li posuzovanou osobou.



(2) Prokazatelným předáním lékařského posudku podle odstavce 1 se

rozumí jeho převzetí



a) osobou uvedenou v odstavci 1 stvrzené podpisem této osoby, s

uvedením data převzetí, a jde-li o osobu uvedenou v odstavci 1 písm. b)

nebo pověřenou osobu této osoby, uvede se též číslo občanského průkazu

nebo jiného dokladu totožnosti a důvod vydání posudku; potvrzení o

převzetí lékařského posudku je součástí zdravotnické dokumentace vedené

o posuzované osobě,



b) na základě doručení provozovatelem poštovních služeb; doručení musí

být doloženo doručenkou, nebo



c) na základě elektronického doručení podepsaného uznávaným

elektronickým podpisem do schránky uvedené posuzovanou osobou a osobou,

která o posouzení zdravotní způsobilosti požádala.



Lékařský posudek se též považuje za prokazatelně předaný, jestliže

osoba oprávněná k převzetí posudku odmítne posudek převzít nebo jeho

převzetí stvrdit podpisem; tuto skutečnost zaznamená posuzující lékař

do zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě; záznam podepíše

posuzující lékař a další zdravotnický pracovník přítomný převzetí

posudku. V případě odmítnutí převzetí lékařského posudku doručovaného

prostřednictvím provozovatele poštovní služby se použije obdobně

ustanovení § 9 odst. 4.



(3) Osobě, která není osobou uvedenou v odstavci 1 písm. b) a které

uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, předává

posudek posuzovaná osoba, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis

nestanoví jinak.



(4) Právní účinky lékařského posudku



a) se závěrem o zdravotní nezpůsobilosti, dlouhodobém pozbytí zdravotní

způsobilosti posuzované osoby nebo zdravotní způsobilosti s podmínkou

nastávají pro osobu, které byl předán, dnem jeho prokazatelného

předání,



b) se závěrem o zdravotní způsobilosti posuzované osoby nastávají pro

osobu, které byl předán, dnem, kdy končí platnost předcházejícího

posudku, nejdříve však dnem uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho

přezkoumání nebo dnem prokazatelného doručení rozhodnutí o potvrzení

posudku správním úřadem, který poskytovateli udělil oprávnění k

poskytování zdravotních služeb,



c) o zdravotním stavu nastávají pro osobu, které byl předán, dnem

uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho přezkoumání nebo dnem

prokazatelného doručení rozhodnutí o potvrzení posudku správním úřadem,

který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb.



(5) Lékařský posudek lze uplatnit pro účely, pro které byl vydán, do 90

dnů ode dne jeho vydání, není-li v něm nebo jiném právním předpise

stanovena kratší lhůta. Jestliže správní úřad, který poskytovateli

udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, napadený lékařský

posudek podle § 47 odst. 2 písm. a) potvrdí, může tento posudek k tomu

oprávněná osoba použít pro účely, pro které byl vydán, do 10 pracovních

dnů ode dne prokazatelného doručení potvrzeného posudku.



(6) Lékařský posudek pozbývá platnost



a) uplynutím doby, na kterou byl vydán,



b) dnem, kdy měla být podle jiného právního předpisu nebo rozhodnutím

orgánu ochrany veřejného zdraví nebo posuzujícího lékaře nebo jiné k

tomu oprávněné osoby provedena lékařská prohlídka za účelem nového

posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby,



c) dnem, kterým nastaly právní účinky lékařského posudku vydaného pro

stejný účel a za stejných podmínek jako předcházející posudek, pokud z

tohoto zákona nebo jiných právních předpisů nevyplývá jinak,



d) ukončením pracovněprávního nebo služebního vztahu, jde-li o posudek

podle § 41 písm. d); to neplatí, je-li nejdéle do 3 měsíců ode dne jeho

ukončení pracovněprávní vztah se stejným výkonem práce znovu uzavřen se

stejným zaměstnavatelem, pokud v době od jeho ukončení nedošlo ke změně

nebo vývoji zdravotního stavu posuzované osoby.



(7) Jestliže je lékařský posudek neplatný, považuje se posuzovaná osoba

pro účel, pro který měla být zdravotně posouzena, za zdravotně

nezpůsobilou nebo za osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady

nebo požadavky, ke kterým byl posuzován.



§ 45



(1) Posuzující lékař, který zjistí, že posuzovaná osoba není nadále

zdravotně způsobilá k výkonu činnosti nebo k výkonu činnosti s

podmínkou, anebo že její zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo

požadavky, ke kterým byla posuzována, oznámí tuto skutečnost posuzované

osobě a bezodkladně též osobě, které uplatněním lékařského posudku

vznikají práva nebo povinnosti, je-li mu tato osoba známa. Posuzovaná

osoba se pro tuto činnost považuje za zdravotně nezpůsobilou, popřípadě

zdravotně způsobilou s podmínkou, nebo za osobu, jejíž zdravotní stav

nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována, a to

do doby, než nastanou právní účinky nového lékařského posudku.



(2) Lékař, který má důvodné podezření, že změnou zdravotního stavu

pacienta došlo ke změně zdravotní způsobilosti k činnosti nebo k výkonu

činnosti s podmínkou, anebo že pacientův zdravotní stav nesplňuje

předpoklady nebo požadavky, ke kterým byl posuzován, je povinen o této

skutečnosti informovat pacienta a poskytovatele příslušného k vydání

lékařského posudku, je-li mu poskytovatel znám nebo jestliže mu jeho

adresu pacient sdělil. Součástí informace jsou údaje o zdravotním stavu

pacienta, které vedly k podezření, že došlo ke změně zdravotní

způsobilosti nebo zdravotního stavu.



(3) Za účelem zjištění zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu a

vydání lékařského posudku na základě informace podle odstavce 2 je

posuzovaná osoba povinna dostavit se na vyzvání poskytovatele

příslušného k vydání lékařského posudku nebo jiné k tomu oprávněné

osoby v určeném termínu k lékařské prohlídce.



§ 46



(1) Má-li posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského

posudku vznikají práva nebo povinnosti, za to, že lékařský posudek je

nesprávný, může do 10 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného

předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek

vydal. Osoba, které uplatněním posudku vznikají práva nebo povinnosti a

které byl posudek předán posuzovanou osobou, může návrh na přezkoumání

lékařského posudku podat do 10 pracovních dnů ode dne jeho předání, a

to poskytovateli uvedenému ve větě první.



(2) Jestliže byl návrh na přezkoumání lékařského posudku podán po

uplynutí lhůty podle odstavce 1, poskytovatel návrh odloží. Tuto

skutečnost písemně sdělí osobě, která návrh na přezkoumání lékařského

posudku podala, a osobě, které uplatněním lékařského posudku vznikají

práva nebo povinnosti, pokud je mu známa, a posuzované osobě, nejde-li

o osoby, které návrh podaly. Při prokázání důvodů, které posuzované

osobě nebo jiné osobě oprávněné k podání návrhu na přezkoumání

objektivně bránily v podání návrhu ve stanovené lhůtě, poskytovatel

zmeškání lhůty pro podání návrhu promine. Prominutím zmeškání lhůty

nejsou dotčeny lhůty stanovené pro uplatnění lékařského posudku.



(3) Návrh na přezkoumání lékařského posudku nemá odkladný účinek,

jestliže z jeho závěru vyplývá, že posuzovaná osoba je pro účel, pro

nějž byla posuzována, zdravotně nezpůsobilá, zdravotně způsobilá s

podmínkou nebo pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.



(4) Vyhoví-li poskytovatel návrhu na přezkoumání v plném rozsahu,

napadený lékařský posudek bezodkladně zruší a na základě zjištěných

skutečností, popřípadě nového posouzení zdravotní způsobilosti, vydá

posudek nový. Doklad o zrušení posudku je součástí zdravotnické

dokumentace vedené o pacientovi.



(5) Pokud poskytovatel návrhu na přezkoumání lékařského posudku

nevyhoví v plném rozsahu, postoupí do 10 pracovních dnů ode dne jeho

doručení, pokud se jedná o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti, v

ostatních případech do 30 dnů, spis s návrhem na přezkoumání, včetně

podkladů potřebných pro přezkoumání lékařského posudku a svého

stanoviska, příslušnému správnímu orgánu.



(6) Poskytovatel bezodkladně písemně oznámí skutečnost, že mu byl návrh

na přezkoumání lékařského posudku podán, osobě, které uplatněním

lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, pokud je mu známa, a

posuzované osobě, nejde-li o osoby, které návrh podaly. Obdobně

postupuje, vyhoví-li návrhu na přezkoumání lékařského posudku v plném

rozsahu nebo postoupí-li návrh na přezkoumání příslušnému správnímu

orgánu. Pokud poskytovatel vyhoví návrhu na přezkoumání posudku v plném

rozsahu, uvede ve sdělení podle věty první skutečnosti, které ho k tomu

vedly.



§ 47



(1) Příslušný správní orgán při přezkoumání lékařského posudku

zjišťuje, zda



a) bylo posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu

posuzované osoby provedeno a lékařský posudek vydán k tomu oprávněným

poskytovatelem,



b) byly provedeny lékařské prohlídky, které stanoví právní předpisy

nebo které indikoval posuzující lékař,



c) byl zdravotní stav posuzované osoby pro účely zdravotního posouzení

zjištěn úplně a



d) závěr o posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu

odpovídá aktuálně zjištěnému zdravotnímu stavu posuzované osoby; při

přezkoumání lékařského posudku vychází z podkladů předaných

poskytovatelem.



(2) Příslušný správní orgán do 30 pracovních dnů ode dne doručení spisu

s návrhem na přezkoumání lékařského posudku



a) tento návrh zamítne a napadený lékařský posudek potvrdí, nebo



b) napadený lékařský posudek zruší a vrátí věc poskytovateli k vydání

nového lékařského posudku, nebo



c) napadený lékařský posudek zruší.

Lhůtu podle věty první může správní orgán ve zvlášť odůvodněných

případech prodloužit o dalších 15 pracovních dnů.



(3) Příslušný správní orgán může v rozsahu potřebném pro přezkoumání

lékařského posudku podle odstavce 1



a) vyzvat poskytovatele k doplnění jím předaných podkladů a zároveň

určit lhůtu, v níž je poskytovatel povinen podklady předložit;

poskytovatel je povinen poskytnout potřebnou součinnost,



b) požadovat odborné stanovisko od odborně způsobilých osob podle

jiného právního předpisu, je-li to nezbytné pro správné posouzení

postupu při vydávání lékařského posudku ke zdravotní způsobilosti nebo

zdravotního stavu posuzované osoby; v těchto případech se běh lhůty

podle odstavce 2 přeruší.



(4) Pro přezkoumání posudku příslušným správním orgánem se použije,

pokud tento zákon nestanoví jinak, část čtvrtá správního řádu obdobně.



(5) Další návrh na přezkoumání lékařského posudku potvrzeného podle

odstavce 2 písm. a) nebo zrušeného podle odstavce 2 písm. b) nebo c)

příslušným správním orgánem nelze podat. Jestliže příslušný správní

orgán potvrdí lékařský posudek, lze provést nové posouzení zdravotní

způsobilosti nebo zdravotního stavu posuzované osoby pouze v tom

případě, jestliže je z lékařské prohlídky zřejmé, že posouzení její

zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu povede pravděpodobně k

jinému závěru, než je uveden v dosavadním lékařském posudku.



§ 48



(1) Při posuzování zdravotní způsobilosti a vydávání lékařského posudku

podle § 46 a 47 se postupuje obdobně s tím, že je-li poskytovatelem



a) Vězeňská služba, návrh na přezkoumání lékařského posudku předá

posuzující lékař řediteli organizační jednotky Vězeňské služby, v nichž

jsou poskytovány zdravotní služby, který podle § 46 lékařský posudek

přezkoumá; pokud ředitel organizační jednotky Vězeňské služby návrhu na

přezkoumání nevyhoví v plném rozsahu, předá ho Generálnímu ředitelství

Vězeňské služby, které postupuje podle § 47,



b) Bezpečnostní informační služba, návrh na přezkoumání lékařského

posudku podle § 46 přezkoumá posuzující lékař; pokud návrhu na

přezkoumání nevyhoví v plném rozsahu, předá ho řediteli Bezpečnostní

informační služby, který postupuje podle § 47,



c) Úřad pro zahraniční styky a informace, návrh na přezkoumání

lékařského posudku podle § 46 přezkoumá posuzující lékař; pokud návrhu

na přezkoumání nevyhoví v plném rozsahu, předá ho řediteli Úřadu pro

zahraniční styky a informace, který postupuje podle § 47,



d) Generální ředitelství cel, návrh na přezkoumání lékařského posudku

podle § 46 přezkoumá posuzující lékař; pokud návrhu na přezkoumání

nevyhoví v plném rozsahu, předá ho generálnímu řediteli Generálního

ředitelství cel, který postupuje podle § 47,



e) Ministerstvo vnitra, návrh na přezkoumání lékařského posudku předá

posuzující lékař určenému zdravotnickému pracovníkovi ve zdravotnickém

zařízení v oboru působnosti Ministerstva vnitra, popřípadě organizační

složky státu jím zřízené, v nichž jsou poskytovány zdravotní služby,

který podle § 46 lékařský posudek přezkoumá; pokud určený zdravotnický

pracovník návrhu na přezkoumání nevyhoví v plném rozsahu, předá ho

Ministerstvu vnitra, které postupuje podle § 47,



f) Ministerstvo obrany, návrh na přezkoumání lékařského posudku předá

posuzující lékař řediteli nebo vedoucímu zdravotnickému pracovníkovi

poskytovatele zdravotních služeb v působnosti Ministerstva obrany,

který podle § 46 lékařský posudek přezkoumá; pokud návrhu na

přezkoumání nevyhoví v plném rozsahu, předá ho Ministerstvu obrany,

které postupuje podle § 47.



(2) Jde-li o přezkoumání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti

leteckého personálu, postupuje se podle zákona o civilním letectví.



Společná ustanovení pro posudkovou péči a lékařské posudky



§ 49



(1) Při posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění

se použijí ustanovení § 41 až 48 obdobně s tím, že



a) dokladem o prokazatelném předání rozhodnutí ve věcech dočasné

pracovní neschopnosti posuzované osobě a ve věcech potřeby ošetřování a

péče osobě, která o posouzení zdravotního stavu požádala, je záznam ve

zdravotnické dokumentaci, který posuzovaná osoba podepíše, nebo v

případě zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence vyznačení

doručení na doručence; v případě využití elektronické komunikace je

dokladem o odeslání rozhodnutí ve věcech dočasné pracovní neschopnosti

posuzované osobě rovněž doklad o odeslání prostřednictvím datové

schránky nebo záznam uložený v počítači v elektronické formě ve

formátech stanovených právním předpisem s funkcí ověřování autenticity

uložených dat a časovým razítkem získaným prostřednictvím státem uznané

autority,



b) lhůta pro podání návrhu na přezkoumání podle § 46 odst. 1 činí 3

pracovní dny; tento návrh nemá odkladný účinek,



c) lhůta pro postoupení návrhu na přezkoumání podle § 46 odst. 5 činí 5

pracovních dnů,



d) účastníkem řízení o přezkoumání rozhodnutí je poskytovatel, který

rozhodnutí vydal, a osoba, jejíž zdravotní stav je posuzován; návrh na

přezkoumání rozhodnutí může podat tato osoba nebo osoba, které

uplatněním rozhodnutí vznikají práva nebo povinnosti.



(2) Nemůže-li se pacient s ohledem na svůj zdravotní stav podepsat nebo

odmítá-li pacient záznam podle odstavce 1 písm. a) podepsat,

zdravotnický pracovník tuto skutečnost zaznamená do zdravotnické

dokumentace a zároveň uvede důvody, které pacientovi brání v podepsání;

záznam podepíše zdravotnický pracovník a svědek.



(3) Právní úprava posuzování zdravotního stavu pro účely důchodového

pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pomoci v

hmotné nouzi a dávek pro osoby se zdravotním postižením není

ustanoveními tohoto zákona dotčena.



(4) Ustanovení o povinnosti zachovávat mlčenlivost podle jiného

právního předpisu se ve věcech posudkové péče a lékařských posudků

použijí tak, aby nebyla zkrácena procesní práva posuzované osoby a

osob, kterým jeho uplatněním vznikají práva a povinnosti. Tím nejsou

dotčeny jiné právní předpisy, které stanoví povinnost sdělovat určité

skutečnosti, popřípadě povinnost zachovávat o určitých skutečnostech

mlčenlivost.



§ 50



Při rozhodování orgánu nemocenského pojištění o zdravotním stavu pro

účely nemocenského pojištění podle jiného právního předpisu^8) se

ustanovení § 41 až 48 nepoužijí.



§ 51



Posuzování zdravotní způsobilosti ke vzdělávání, k tělesné výchově a

sportu



(1) Zdravotní způsobilost ke vzdělávání posuzuje a lékařský posudek o

zdravotní způsobilosti vydává registrující poskytovatel. Posuzujícím

lékařem je lékař se způsobilostí v oboru praktický lékař pro děti a

dorost nebo v oboru všeobecné praktické lékařství, pokud tento zákon

nebo jiný právní předpis nestanoví jinak. V případě uchazečů o

vzdělávání ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem

obrany zdravotní způsobilost ke vzdělávání posuzuje a lékařský posudek

o zdravotní způsobilosti vydává poskytovatel zdravotních služeb,

kterému Ministerstvo obrany udělilo oprávnění k poskytování zdravotních

služeb ve zdravotnických zařízeních jím zřízených; posuzujícím lékařem

je lékař se způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství.



(2) Jestliže se praktické vyučování nebo praktická příprava uskutečňuje



a) na pracovištích právnických nebo fyzických osob, vydává lékařský

posudek o zdravotní způsobilosti osoby připravující se na povolání před

jejím prvním zařazením na praktické vyučování nebo praktickou přípravu

a v jejich průběhu poskytovatel pracovnělékařských služeb této osoby,



b) na pracovišti fyzické osoby, která je samostatně výdělečně činná,

vydává lékařský posudek o zdravotní způsobilosti osoby připravující se

na povolání před jejím prvním zařazením na praktické vyučování nebo

praktickou přípravu a v jejich průběhu registrující poskytovatel této

osoby, a pokud tato osoba nemá registrujícího poskytovatele,

poskytovatel pracovnělékařských služeb školy,



c) pouze ve škole nebo školském zařízení, vydává lékařský posudek o

zdravotní způsobilosti osoby připravující se na povolání před jejím

prvním zařazením na praktické vyučování nebo praktickou přípravu a v

jejich průběhu registrující poskytovatel této osoby, a pokud tato osoba

registrujícího poskytovatele nemá, poskytovatel pracovnělékařských

služeb školy,



d) na pracovištích osob uvedených v písmenu a) nebo b) a ve škole nebo

školském zařízení, vydává lékařský posudek o zdravotní způsobilosti

osoby připravující se na povolání před jejím prvním zařazením na

praktické vyučování nebo praktickou přípravu a v jejich průběhu,

zahajuje-li se praktické vyučování nebo praktická příprava



1. ve škole, poskytovatel uvedený v písmenu c),



2. na pracovištích fyzických nebo právnických osob, poskytovatel

uvedený v písmenu a) nebo b);



posuzujícím lékařem podle písmene a) je lékař se způsobilostí v oboru

všeobecné praktické lékařství nebo v oboru pracovní lékařství,

posuzujícím lékařem podle písmen b) až d) je lékař se způsobilostí v

oboru všeobecné praktické lékařství, v oboru praktické lékařství pro

děti a dorost nebo v oboru pracovní lékařství.



(3) Posouzení zdravotní způsobilosti osoby připravující se na výkon

povolání před jejím zařazením na praktické vyučování nebo praktickou

přípravu se neprovede,



a) je-li v rámci praktické přípravy nebo praktického vyučování

vykonávána činnost za podmínek obdobných výkonu práce zařazené do

kategorie první a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon

jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jiným právním

předpisem^21),



b) jestliže tato příprava nebo vyučování začíná v době kratší než 12

kalendářních měsíců ode dne vydání lékařského posudku podle odstavce 1

a pokud nedošlo během této doby ke změně zdravotního stavu; posouzení

zdravotní způsobilosti se v tomto případě provede nejdéle do 12

kalendářních měsíců ode dne zařazení osoby na praktické vyučování nebo

praktickou přípravu, nebo



c) jestliže jiný právní předpis upravující soustavu oborů vzdělání ve

středním a vyšším odborném vzdělávání nestanoví podmínky zdravotní

způsobilosti ke vzdělávání.



(4) Zdravotní způsobilost k



a) tělesné výchově v rámci vzdělávacích programů a ke sportu pro

všechny^9) a podmínky pro uvolnění z vyučování v předmětu tělesná

výchova na dobu jednoho pololetí školního roku nebo školní rok posuzuje

a lékařský posudek vydává registrující poskytovatel,



b) výkonnostnímu sportu v organizovaných sportovních soutěžích posuzuje

a lékařský posudek vydává registrující poskytovatel nebo poskytovatel v

oboru tělovýchovné lékařství,



c) vrcholovému sportu, ke sportovní reprezentaci státu a její přípravě

posuzuje a lékařský posudek vydává poskytovatel v oboru tělovýchovné

lékařství; vrcholovým sportem pro účely tohoto zákona se rozumí oblast

sportu, která zahrnuje státní sportovní reprezentaci a přípravu

talentovaných sportovců k této reprezentaci, kterými jsou členové

resortních sportovních center^9) nebo sportovních center mládeže a

obdobných zařízení pro přípravu sportovců,



d) vzdělávání ve školách se zaměřením na sport a tělesnou výchovu a v

průběhu výuky posuzuje a lékařský posudek vydává poskytovatel v oboru

tělovýchovné lékařství.



(5) V případě lékařského posudku vydaného registrujícím poskytovatelem

je posuzujícím lékařem lékař se způsobilostí v oboru praktické

lékařství pro děti a dorost nebo všeobecné praktické lékařství. V

případě lékařského posudku vydaného poskytovatelem v oboru tělovýchovné

lékařství je posuzujícím lékařem lékař se způsobilostí v oboru

tělovýchovné lékařství.



(6) Právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení,

kde se uskutečňuje vzdělávání, jehož součástí je praktické vyučování

nebo praktická příprava, hradí posuzování zdravotní způsobilosti žáků

střední školy nebo studentů vyšší odborné školy, včetně lékařských

prohlídek.



§ 52



Prováděcí právní předpis stanoví



a) postupy při zajišťování lékařských prohlídek, druhy, četnost a obsah

lékařských prohlídek nezbytných pro zjištění zdravotního stavu

posuzované osoby a posuzování zdravotní způsobilosti včetně rozsahu

odborných vyšetření,



b) seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní

způsobilost k vzdělávání nebo v průběhu vzdělávání, ke sportu, tělesné

výchově nebo jiné činnosti,



c) náležitosti lékařského posudku ve vztahu k posuzované činnosti.



Díl 2



Pracovnělékařské služby a posuzování zdravotní způsobilosti osoby

ucházející se o zaměstnání



Pracovnělékařské služby



§ 53



(1) Pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž

součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a

pracovních podmínek na zdraví, provádění preventivních prohlídek a

hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti

k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu

před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s

prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na

pracovištích a nad výkonem práce nebo služby (dále jen „práce“).



(2) Pracovnělékařské služby pro zaměstnance a osoby ucházející se o

zaměstnání zajišťuje zaměstnavatel za podmínek stanovených tímto

zákonem a jinými právními předpisy.



§ 54



(1) Poskytovatelem pracovnělékařských služeb je



a) poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo



b) poskytovatel v oboru pracovní lékařství.



(2) Zaměstnavatel pro výkon práce na svých pracovištích, pokud dále

není stanoveno jinak,



a) je povinen, jde-li o práce, které jsou zařazené podle zákona o

ochraně veřejného zdraví^10) do kategorie první, druhé, druhé rizikové,

třetí nebo čtvrté anebo je součástí práce činnost, pro jejíž výkon jsou

podmínky stanoveny jinými právními předpisy, uzavřít písemnou smlouvu o

poskytování pracovnělékařských služeb s poskytovatelem uvedeným v

odstavci 1,



b) může, jde-li o práce zařazené pouze do kategorie první podle zákona

o ochraně veřejného zdraví a není-li součástí této práce činnost, pro

jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy,

zajišťovat provádění pracovnělékařských prohlídek a posuzování

zdravotní způsobilosti k práci na základě písemné žádosti u

poskytovatele uvedeného v odstavci 1 písm. a), který je registrujícím

poskytovatelem zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání; ostatní

pracovnělékařské služby podle § 53 odst. 1 zaměstnavatel zajišťuje

prostřednictvím poskytovatele uvedeného v odstavci 1, s nímž uzavřel

písemnou smlouvu,



c) je povinen, dojde-li ke změně zařazení práce do kategorie vyšší než

kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví nebo ke změně

činnosti, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními

předpisy, uzavřít novou nebo doplnit dosavadní písemnou smlouvu s

poskytovatelem podle odstavce 1 o ty pracovnělékařské služby, které

doposud nepožadoval, a to nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy k této

změně došlo.



(3) Posuzování zdravotní způsobilosti a pracovnělékařské prohlídky pro

práce, které jsou nebo budou vykonávány ve zkušebním provozu podle

jiného právního předpisu, zaměstnavatel zajišťuje u poskytovatele podle

odstavce 2 písm. a) nebo b), a to na základě výsledků hodnocení rizik

podle jiného právního předpisu nebo výsledků měření, byla-li pro účely

souhlasu s uvedením do zkušebního provozu, uskutečněna.



§ 55



(1) Zaměstnavatel je povinen



a) umožnit pověřeným zaměstnancům poskytovatele pracovnělékařských

služeb vstup na každé své pracoviště a sdělit jim informace potřebné k

hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví na

pracovišti, včetně výsledků měření faktorů pracovních podmínek,

předložit jim technickou dokumentaci strojů a zařízení, sdělit jim

informace rozhodné pro ochranu zdraví při práci; v případě pracovišť,

která podléhají z důvodu státního nebo jiného zákonem chráněného

tajemství zvláštnímu režimu, vstupují na tato pracoviště pouze určení

zaměstnanci poskytovatele pracovnělékařských služeb, kteří jsou v tomto

případě povinni dodržet zvláštní režim,



b) při zařazování zaměstnanců k práci postupovat podle závěrů

lékařských posudků o jejich zdravotní způsobilosti,



c) při odeslání zaměstnance k pracovnělékařské prohlídce podle tohoto

zákona nebo jiných právních předpisů vybavit jej žádostí obsahující

údaje o druhu práce, režimu práce a pracovních podmínkách, ke kterým je

posouzení zaměstnance požadováno,



d) odeslat zaměstnance na mimořádnou pracovnělékařskou prohlídku, pokud

o to zaměstnanec požádal.



(2) Zaměstnavatel má právo vyslat zaměstnance na mimořádnou

pracovnělékařskou prohlídku, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti

zaměstnance k práci.



§ 56



Zaměstnanec je povinen



a) podrobit se pracovnělékařským službám u poskytovatele

pracovnělékařských služeb, se kterým zaměstnavatel uzavřel písemnou

smlouvu, popřípadě pracovnělékařským prohlídkám a posuzování zdravotní

způsobilosti u poskytovatele pracovnělékařských služeb podle § 54 odst.

2 písm. b); rovněž je povinen podrobit se zdravotním službám

indikovaným poskytovatelem pracovnělékařských služeb pro hodnocení

zdravotního stavu; poskytovatele dalších zdravotních služeb určí

zaměstnanci poskytovatel pracovnělékařských služeb; další zdravotní

služby jsou součástí pracovnělékařských služeb,



b) podrobit se pracovnělékařským službám nařízeným podle jiného

právního předpisu,



c) sdělit poskytovateli pracovnělékařských služeb jméno a adresu

registrujícího poskytovatele a dalších poskytovatelů, kteří ho přijali

do péče,



d) sdělit poskytovateli pracovnělékařských služeb na jeho žádost nebo z

vlastního podnětu všechny jemu známé nebo podezřelé skutečnosti

související s ochranou zdraví při práci.



§ 57



(1) Poskytovatel pracovnělékařských služeb je povinen



a) informovat zaměstnance o možném vlivu faktorů pracovních podmínek na

jeho zdraví, a to se znalostí vývoje jeho zdravotního stavu,



b) informovat zaměstnavatele o možném vlivu faktorů pracovních podmínek

na zdravotní stav jeho zaměstnanců,



c) vykonávat pravidelný dohled na pracovištích zaměstnavatele a nad

pracemi vykonávanými zaměstnanci,



d) spolupracovat se zaměstnavatelem, zaměstnanci, zástupcem pro oblast

bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a s odborně způsobilými osobami

podle zákona upravujícího zajištění dalších podmínek bezpečnosti a

ochrany zdraví při práci^11), odborovou organizací a kontrolními orgány

v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci^12),



e) neprodleně oznamovat zaměstnavateli zjištění závažných nebo

opakujících se skutečností negativně ovlivňujících bezpečnost a ochranu

zdraví při práci,



f) podat podnět kontrolním orgánům v oblasti bezpečnosti a ochrany

zdraví při práci^12) k zjednání nápravy nad dodržováním povinností v

bezpečnosti a ochraně zdraví při práci^13) v případě, že zjistí, že

zaměstnavatel nepostupuje v souladu s lékařskými posudky nebo přes

opakované upozornění neplní povinnosti v bezpečnosti a ochraně zdraví

při práci stanovené jinými právními předpisy,



g) vést dokumentaci o pracovnělékařských službách prováděných pro

zaměstnavatele, která se nevztahuje ke konkrétnímu zaměstnanci,

odděleně od zdravotnické dokumentace vedené o konkrétních

zaměstnancích; dokumentací pracovnělékařských služeb se rozumí záznamy

o provádění dohledu na pracovišti zaměstnavatele, včetně výsledků

analýz, o poradenství poskytnutém zaměstnavateli a jiné obdobné záznamy

o činnostech prováděných v rámci pracovnělékařských služeb,



h) vést odděleně zdravotnickou dokumentaci vedenou o pacientovi od

zdravotnické dokumentace vedené o zaměstnanci při poskytování

pracovnělékařských služeb, jestliže je registrujícím poskytovatelem

pacienta a zároveň poskytovatelem pracovnělékařských služeb.



(2) Poskytovatel pracovnělékařských služeb je oprávněn požadovat po

zaměstnavateli zajištění měření, popřípadě expertizy, a to za účelem

analýzy pracovních podmínek, pracovního prostředí a odezvy organismu

zaměstnanců, včetně výsledků kategorizace zdravotních rizik, pokud má

podezření, že došlo k takové změně pracovních podmínek, která negativně

ovlivňuje nebo by mohla ovlivnit zdraví zaměstnanců. Zaměstnavatel je

povinen měření nebo expertizy požadované poskytovatelem podle věty

první zajistit. Jestliže s požadavkem na zajištění těchto měření nebo

expertiz nesouhlasí, požádá o stanovisko příslušný orgán ochrany

veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného zdraví nebo Státní

úřad pro jadernou bezpečnost, jde-li o práci v prostředí ionizujícího

záření^14). V žádosti nesouhlas se zajištěním měření nebo expertiz

podle požadavku poskytovatele pracovnělékařských služeb odůvodní.



(3) Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně

veřejného zdraví nebo Státní úřad pro jadernou bezpečnost přezkoumá

důvod žádosti zaměstnavatele a své stanovisko písemně sdělí do 15 dnů

od obdržení žádosti zaměstnavateli.



§ 58



Zaměstnavatel hradí pracovnělékařské služby poskytované podle tohoto

zákona, s výjimkou posuzování nemocí z povolání, a sledování vývoje

zdravotního stavu při lékařských preventivních prohlídkách u nemocí z

povolání a vývoje zdravotního stavu při lékařských preventivních

prohlídkách po skončení rizikové práce, upravených v zákoně o ochraně

veřejného zdraví.



§ 58a



Zajišťování pracovnělékařských služeb zaměstnavatelem na základě

pracovněprávního nebo obdobného vztahu



(1) Zaměstnavatel, který získal oprávnění k poskytování zdravotních

služeb podle zákona o zdravotních službách v oboru podle § 54 odst. 1

písm. a) nebo b), může pro výkon práce na svých pracovištích poskytovat

pracovnělékařské služby prostřednictvím



a) lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru pracovní lékařství

nebo se specializovanou způsobilostí v oboru všeobecné praktické

lékařství a



b) dalších zdravotnických pracovníků podílejících se na poskytování

pracovnělékařských služeb, se kterými uzavřel pracovněprávní nebo

obdobný vztah. Zaměstnavatel je povinen zajistit odbornou nezávislost

zaměstnanců uvedených v písmenech a) a b).



(2) Při zajišťování pracovnělékařských služeb podle odstavce 1



a) se rozumí pověřeným zaměstnancem podle § 55 odst. 1 písm. a)

zdravotnický pracovník uvedený v odstavci 1,



b) je zaměstnanec povinen podrobit se pracovnělékařským službám u

lékaře uvedeného v odstavci 1 písm. a); skutečnosti podle § 56 písm. c)

a d) sděluje tomuto lékaři,



c) lékařský posudek může podle § 46 přezkoumat pouze zaměstnanec, který

je lékařem uvedeným v odstavci 1 písm. a),



d) je zaměstnavatel povinen



1. plnit povinnosti podle § 57 prostřednictvím zdravotnických

pracovníků uvedených v odstavci 1,



2. zajistit plnění dalších povinností a úkolů, které jsou tímto zákonem

nebo jinými právními předpisy stanoveny poskytovateli zdravotních

služeb, pouze prostřednictvím zdravotnických pracovníků uvedených v

odstavci 1.



§ 59



Posuzování zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání



(1) Jde-li o osobu ucházející se o zaměstnání, postupuje se při

posuzování její zdravotní způsobilosti k práci obdobně jako při

posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců v rámci

pracovnělékařských služeb s tím, že



a) vstupní lékařská prohlídka se uskutečňuje u poskytovatele

pracovnělékařských služeb, s nímž má zaměstnavatel uzavřenou písemnou

smlouvu, nebo u registrujícího poskytovatele, ke kterému vyslal

zaměstnavatel osobu ucházející se o zaměstnání, nestanoví-li jiný

právní předpis^20) jinak a jde-li o práce uvedené v § 54 odst. 2 písm.

b),,



b) zaměstnavatel vstupní lékařskou prohlídku zajistí vždy před

uzavřením



1. pracovního poměru,



2. dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, má-li být

osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je podle

zákona o ochraně veřejného zdraví prací rizikovou nebo je součástí této

práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti

stanoveny jinými právními předpisy; zaměstnavatel může vstupní

lékařskou prohlídku vyžadovat též, má-li pochybnosti o zdravotní

způsobilosti osoby ucházející se o práci, která není prací rizikovou a

která má být vykonávána na základě dohody o provedení práce nebo dohody

o pracovní činnosti, nebo



3. vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu.



Osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou

k výkonu práce, k níž má být zařazena, pokud se nepodrobí vstupní

lékařské prohlídce podle bodu 1, 2 nebo 3.



(2) Vstupní lékařskou prohlídku hradí osoba ucházející se o zaměstnání.

Zaměstnavatel hradí vstupní lékařskou prohlídku, pokud uzavře s

uchazečem o zaměstnání pracovněprávní nebo obdobný vztah, nestanoví-li

jiný právní předpis jinak. Věta první a druhá se nepoužije, jestliže

osoba ucházející se o zaměstnání se s případným zaměstnavatelem nebo

zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodne jinak nebo stanoví-li právní

předpis jinak.



§ 60



Prováděcí právní předpis, nestanoví-li jiný právní předpis^15) jinak,

stanoví



a) postupy při zajišťování lékařských prohlídek, druhy, četnost a obsah

lékařských prohlídek nezbytných pro zjištění zdravotního stavu

posuzované osoby a posuzování zdravotní způsobilosti včetně rozsahu

odborných vyšetření,



b) organizaci, obsah a rozsah pracovnělékařských služeb a obsah

dokumentace o pracovnělékařských službách prováděných pro

zaměstnavatele,



c) rizikové faktory pracovního prostředí a nemoci, stavy a vady, které

při výskytu těchto faktorů vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost

k práci nebo službě,



d) náležitosti žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a

posouzení zdravotní způsobilosti k práci,



e) náležitosti lékařského posudku ve vztahu k posuzované činnosti.



Díl 3



Nemoci z povolání



Oddíl 1



Posuzování a uznávání nemocí z povolání



§ 61



(1) Zdravotní stav osoby v souvislosti s nemocí z povolání zjišťují a

posuzují poskytovatelé pracovnělékařských služeb.



(2) Nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj zdravotního stavu

osoby s uznanou nemocí z povolání sledují poskytovatelé v oboru

pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva k uznávání

nemocí z povolání, pokud dále není uvedeno jinak; pro tyto účely mohou

též provádět, je-li to účelné, vyšetření pro zjištění zdravotního

stavu.



§ 62



(1) Poskytovatel uvedený v § 61 odst. 2 nemoci z povolání uznává na

základě



a) zjištění zdravotního stavu poskytovatelem uvedeným v § 61 odst. 1, a

to včetně zjištění zdravotního stavu před vznikem onemocnění a výsledků

jím vyžádaných odborných vyšetření a jeho stanoviska,



b) výsledků dalších odborných vyšetření, pokud je to důvodné,

vyžádaných nebo provedených poskytovatelem uvedeným v § 61 odst. 2 a



c) ověření podmínek vzniku nemocí z povolání podle odstavce 3.



(2) Poskytovatel uvedený v § 61 odst. 1 za účelem posouzení a uznání

nemoci z povolání předá poskytovateli uvedenému v § 61 odst. 2 kopii

zdravotnické dokumentace v rozsahu potřebném k posouzení nemoci.

Obdobně se postupuje, nesplňuje-li nemoc posuzované osoby nadále

podmínky pro trvání nemoci z povolání stanovené prováděcím právním

předpisem.



(3) Ověřování podmínek vzniku nemocí z povolání^16) provádí



a) příslušné orgány ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně

veřejného zdraví,



b) Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jde-li o podezření na vznik

nemoci z povolání v souvislosti s prací v podmínkách ionizujícího

záření,



c) poskytovatel pracovnělékařských služeb uvedený v § 61 odst. 2,

jde-li o podezření na vznik nemoci z povolání při výkonu práce v

zahraničí, k níž byl zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem se sídlem v

České republice, a to na základě sdělení posuzovanou osobou a

podrobného písemného vyjádření vysílajícího zaměstnavatele o

podmínkách, za kterých byla práce v zahraničí vykonávána, popřípadě

dalších zjištění z místa výkonu práce; výsledky ověření podmínek vzniku

nemoci z povolání jsou pro poskytovatele posuzujícího nemoc z povolání

závazné.



(4) V případě osob trvale žijících v zahraničí se při posuzování a

uznávání nemocí z povolání vychází z lékařské zprávy vydané v zemi

pobytu posuzované osoby a ověřené k tomu příslušným orgánem země, pokud

z vyhlášených mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána,

nevyplývá jinak; k lékařské zprávě musí být připojen její úředně

ověřený překlad do českého jazyka; překlad se nevyžaduje, jde-li o

lékařskou zprávu ve slovenském jazyce.



(5) Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc

posuzované osoby uznává nebo neuznává jako nemoc z povolání, nebo zda

nemoc posuzované osoby již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci

z povolání stanovené prováděcím právním předpisem. Poskytovatel uvedený

v § 61 odst. 2, který vydal lékařský posudek, zajistí neprodleně jeho

prokazatelné předání osobám podle § 44 odst. 1 a dalším osobám, kterým

uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, jejichž

okruh je vymezen prováděcím právním předpisem.



§ 63



(1) Ošetřující lékař je povinen odeslat k poskytovateli uvedenému v §

61 odst. 1 nebo 2 osobu, u níž na základě odborného vyšetření vzniklo

důvodné podezření na nemoc z povolání, nebo k poskytovateli uvedenému v

§ 61 odst. 2, je-li podezření, že nemoc již nadále nesplňuje podmínky

pro uznání nemoci z povolání. Povinnost odeslat zaměstnance k

poskytovateli uvedenému v § 61 odst. 1 nebo 2 má též zaměstnavatel,

má-li důvodné podezření na vznik nemoci z povolání, nebo k

poskytovateli uvedenému v § 61 odst. 2, má-li podezření, že nemoc již

nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání.



(2) V případě, že poskytovatel uvedený v § 61 odst. 2 zjistí, že

vycházel při posuzování nemoci z povolání z nesprávných údajů, provede

z vlastního podnětu nové posouzení zdravotního stavu posuzované osoby;

na základě nového posouzení vydá nový lékařský posudek. V takovém

případě vyrozumí o této skutečnosti posuzovanou osobu a osoby, pro

které v souvislosti s uplatněním lékařského posudku vznikají práva a

povinnosti, jsou-li mu tyto osoby známy.



(3) V případě podezření na vznik nemoci z povolání nebo podezření, že

nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání, je

posuzovaná osoba povinna podrobit se odbornému vyšetření indikovanému

poskytovatelem uvedeným v § 61 odst. 1 nebo 2, a to u poskytovatele,

kterého mu tento poskytovatel určí. Poskytovatel uvedený v § 61 odst. 1

nebo 2 určenému poskytovateli sdělí skutečnosti, které vedly k

podezření podle věty první. Určený poskytovatel je povinen provést

odborné vyšetření v termínu dohodnutém s posuzovanou osobou, nejdéle

však do 30 dnů od dne sdělení poskytovatelem pracovnělékařských služeb.



(4) Jestliže se posuzovaná osoba odmítne podrobit odbornému vyšetření,

nahlíží se na ni jako na osobu, která nemocí z povolání netrpí.

Uvedenou skutečnost musí poskytovatel sdělit prokazatelným způsobem

osobě povinné k náhradě škody na zdraví, pokud je mu známa. Lékařský

posudek se nevydá.



§ 64



Zaměstnavatel je povinen umožnit pověřeným zaměstnancům poskytovatele

uvedeného v § 61 odst. 1 nebo 2 vstup na pracoviště, kde zaměstnanec

nebo bývalý zaměstnanec pracuje nebo pracoval za podmínek, jejichž

vlivem posuzovaná nemoc z povolání vznikla, a to za účelem zjištění

dalších skutečností nebo provedení klinického testu, popřípadě odebrání

vzorku materiálu nebo pořízení audiovizuálního záznamu potřebného k

posouzení nemoci z povolání. Zaměstnavatel je též povinen pro zajištění

objektivity šetření a ověření podmínek vzniku nemoci z povolání umožnit

vstup na pracoviště bývalému zaměstnanci.



§ 65



Prováděcí právní předpis stanoví



a) bližší požadavky na postup při posuzování a uznávání nemoci z

povolání,



b) bližší požadavky na postup při posuzování nemoci z povolání v

případech, kdy nemoc nadále nesplňuje podmínky nemoci z povolání,



c) okruh osob, kterým poskytovatelé uvedení v § 61 odst. 2 předávají

lékařský posudek o nemoci z povolání,



d) podmínky, za nichž nelze nemoc nadále uznat za nemoc z povolání,



e) náležitosti lékařského posudku, kterým se uznává nemoc z povolání

nebo kterým se nemoc neuznává jako nemoc z povolání.



Oddíl 2



Povolení k uznávání nemocí z povolání



§ 66



(1) Ministerstvo udělí povolení k uznávání nemocí z povolání

poskytovateli v oboru pracovní lékařství, na základě jeho žádosti,

která obsahuje



a) identifikační údaje poskytovatele,



b) kopii oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru pracovní

lékařství,



c) rozsah a objem zdravotních služeb, které je schopen zajistit, a

jejich minimální personální zabezpečení,



d) dobu poskytování pracovnělékařských služeb, která musí trvat nejméně

5 let,



e) technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení,



f) cenu za zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního

pojištění, za kterou hodlá zdravotní služby poskytovat,



g) počet provedených jednotlivých odborných vyšetření a počet

posuzovaných osob ve vztahu k nemocem z povolání za poslední 3 roky

před podáním žádosti, pokud tuto činnost v minulosti vykonával.



(2) Poskytovatel může podat žádost na základě výzvy zveřejněné

ministerstvem. Výzva ministerstva obsahuje



a) místo, kam se žádosti předkládají,



b) lhůtu pro předložení žádostí,



c) území, pro které mají být zdravotní služby poskytovány,



d) požadavky na rozsah a objem požadovaných zdravotních služeb.



(3) Ministerstvo po posouzení podkladů v žádostech jednotlivých

žadatelů a skutečností v nich uvedených vyřadí poskytovatele, kteří

nevyhověli podmínkám vymezeným ve výzvě, a u ostatních určí pořadí ve

vztahu k území, pro které mají být zdravotní služby poskytovány.

Kritérii pro určování pořadí žadatelů jsou kvalifikační předpoklad,

doba a rozsah praxe a rozsah služeb, které jsou nabízeny. Povolení k

uznávání nemocí z povolání lze udělit poskytovatelům v pořadí určeném

podle věty první. Povolení se uděluje na dobu 10 let.



(4) Ministerstvo udělí povolení pouze poskytovateli, u něhož posuzování

a uznávání nemocí z povolání provádějí nejméně 2 lékaři se

specializovanou způsobilostí v oboru pracovní lékařství a pokud

poskytuje pracovnělékařské služby nejméně 5 let.



(5) Povolení k uznávání nemocí z povolání obsahuje



a) údaje podle odstavce 1 písm. a),



b) vymezení území, pro které mají být zdravotní služby poskytovány,



c) rozsah a objem zajišťovaných zdravotních služeb.



(6) Ministerstvo zveřejní seznam poskytovatelů, kterým udělilo povolení

k uznávání nemocí z povolání, způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(7) V případě, že se pro dané území ve stanoveném termínu nepřihlásí

žádný poskytovatel nebo není splněna podmínka posuzování nemocí z

povolání alespoň 2 lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru

pracovní lékařství, zajistí uznávání nemocí z povolání ministerstvo

tak, že rozhodne z moci úřední o tom, že posuzování nemocí z povolání

bude vykonávat některý z oprávněných poskytovatelů. Ministerstvo podle

věty první může pověřit pouze poskytovatele, u něhož posuzování a

uznávání nemocí z povolání provádějí nejméně 2 lékaři se

specializovanou způsobilostí v oboru pracovní lékařství a pokud

poskytuje pracovnělékařské služby nejméně 5 let.



§ 67



Poskytovatel je povinen písemně oznámit ministerstvu změny všech údajů

a podmínek, za nichž bylo povolení k uznávání nemocí z povolání

uděleno, a to do 15 dnů ode dne jejich vzniku.



§ 68



(1) Povolení k uznávání nemocí z povolání zaniká



a) dnem zániku oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru

pracovní lékařství,



b) odejmutím povolení ministerstvem.



(2) Ministerstvo povolení k uznávání nemocí z povolání



a) odejme, jestliže o to poskytovatel požádá nebo nezajišťuje zdravotní

službu pro území uvedené v povolení,



b) může odejmout, jestliže poskytovatel přestal splňovat některou z

podmínek podle § 66 odst. 1 písm. e) nebo odst. 5 písm. c).



(3) Jde-li o poskytovatele, kterému po skončení období, na něž mu bylo

vydáno povolení k uznávání nemocí z povolání, nebylo podle § 66 uděleno

nové povolení k uznávání nemocí z povolání, použijí se pro nakládání se

zdravotnickou dokumentací obdobně ustanovení zákona o zdravotních

službách upravující nakládání se zdravotnickou dokumentací při zániku

poskytovatele s tím, že zdravotnickou dokumentaci do doby jejího

předání novému poskytovateli příslušnému k uznávání nemocí z povolání

přebírá ministerstvo.



Díl 4



Společná ustanovení pro posuzování zdravotní způsobilosti k práci,

pracovnělékařské služby a posuzování a uznávání nemocí z povolání u

příslušníků bezpečnostních sborů a ozbrojených sil a u vězněných osob



§ 69



(1) Zaměstnavatelem se rozumí též



a) bezpečnostní sbor, který vykonává práva a povinnosti podle jiného

právního předpisu vůči fyzické osobě, která v bezpečnostním sboru

vykonává službu (dále jen „příslušník bezpečnostního sboru“),



b) ozbrojené síly České republiky, které vykonávají práva a povinnosti

podle jiného právního předpisu vůči příslušníkovi ve služebním poměru,

který v nich vykonává službu,



c) věznice a ústavy pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o osoby ve

výkonu trestu odnětí svobody, vazby nebo zabezpečovací detence.



(2) Pokud je Vězeňská služba zaměstnavatelem, poskytuje

pracovnělékařské služby zaměstnancům a osobám ve výkonu vazby, trestu

odnětí svobody nebo zabezpečovací detence zařazeným do práce ve svých

zdravotnických zařízeních.



(3) Zaměstnancem se rozumí též příslušník bezpečnostního sboru nebo

příslušník ozbrojených sil České republiky ve služebním poměru podle

jiného právního předpisu. Zaměstnancem se rovněž rozumí osoby ve výkonu

vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence, pokud jsou

zařazeny do práce.



(4) Místem výkonu práce se rozumí též místo stanovené jiným právním

předpisem.



(5) Je-li jiným právním předpisem stanoveno posuzování zdravotní

způsobilosti příslušníka k výkonu služby v bezpečnostním sboru nebo v

ozbrojených silách České republiky nebo občana, který se uchází o

přijetí do služebního poměru k bezpečnostnímu sboru, nebo uchazeče o

povolání do služebního poměru v ozbrojených silách jinak, postupuje se

podle tohoto jiného právního předpisu.



(6) Povolení k uznávání nemocí z povolání u zaměstnanců Ministerstva

obrany a Armády České republiky, žáků vojenských škol a zaměstnanců

ostatních rozpočtových a příspěvkových organizací, jejichž zřizovatelem

je Ministerstvo obrany, je udělováno poskytovateli v oboru pracovní

lékařství v působnosti Ministerstva obrany; ustanovení § 66 až 69 se

nepoužije.



HLAVA V



LÉKAŘSKÉ OZÁŘENÍ A KLINICKÉ AUDITY



Díl 1



Lékařské ozáření



§ 70



(1) Lékařským ozářením se rozumí ozáření fyzických osob podle jiného

právního předpisu.



(2) Klinickou odpovědností za lékařské ozáření se rozumí odpovědnost za

jednotlivá lékařská ozáření, která zahrnuje zejména odůvodnění

lékařského ozáření, včetně zhodnocení cílů lékařského ozáření, jeho

optimalizaci, klinické hodnocení, praktickou spolupráci s jinými

ošetřujícími zdravotnickými pracovníky, popřípadě získávání informací o

předchozím poskytování zdravotních služeb, poskytování informací nebo

záznamů o provedeném lékařském ozáření jiným indikujícím lékařům nebo

aplikujícím odborníkům na jejich žádost a poskytování informací o

riziku ionizujícího záření ozařovaným osobám. Nositelem klinické

odpovědnosti je aplikující odborník v rozsahu své způsobilosti k výkonu

povolání.



(3) Indikujícím lékařem se rozumí každý ošetřující lékař nebo zubní

lékař, který doporučuje se svým písemným odůvodněním pacienta k

lékařskému ozáření aplikujícímu odborníkovi. Indikující lékař je

povinen posoudit veškeré informace o zdravotním stavu pacienta významné

pro lékařské ozáření, které jsou mu známy, tak, aby vyloučil zbytečné

ozáření pacienta.



(4) Aplikujícím odborníkem se rozumí lékař, zubní lékař nebo jiný

zdravotnický pracovník oprávněný provádět činnosti lékařského ozáření

podle jiného právního předpisu, a který je oprávněn převzít za

jednotlivá lékařská ozáření klinickou odpovědnost.



(5) Národními radiologickými standardy se rozumí postupy při

poskytování zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské ozáření,

které odpovídají současným poznatkům vědy a klinické medicíny (dále jen

„národní radiologické standardy“). Národní radiologické standardy

vydává ministerstvo; zveřejňuje je, včetně jejich aktualizace, ve

Věstníku Ministerstva zdravotnictví a způsobem umožňujícím dálkový

přístup.



§ 71



(1) Poskytovatel poskytující zdravotní služby, jejichž součástí je

lékařské ozáření, je povinen



a) provést lékařské ozáření jen v případě, že prokáže jeho čistý přínos

při zvážení celkového možného diagnostického nebo léčebného přínosu,

včetně přímého přínosu pro zdraví osoby nebo přínosu pro společnost, ve

srovnání s újmou, kterou může ozáření způsobit; do procesu odůvodnění

musí být zapojen indikující lékař i aplikující odborník; indikační

kritéria pro odůvodnění lékařského ozáření zveřejňuje a aktualizuje

ministerstvo ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví a způsobem

umožňujícím dálkový přístup,



b) vypracovat místní radiologické standardy a zajistit jejich

dodržování; při vypracování místních radiologických standardů vychází z

národních radiologických standardů, konkrétních podmínek na pracovišti

zdravotnického zařízení a rozsahu poskytovaných zdravotních služeb,



c) provádět interní klinický audit, a zjistí-li na základě jeho

výsledků nedostatky, provést opatření za účelem jejich odstranění,



d) zajistit provedení externího klinického auditu k tomu oprávněnými

osobami; jsou-li externím klinickým auditem zjištěny nedostatky,

provede poskytovatel opatření za účelem jejich odstranění; jsou-li

externím klinickým auditem zjištěny nedostatky neodhalené interním

klinickým auditem, poskytovatel zajistí prošetření důvodů tohoto

neodhalení a přijme příslušná opatření; externí klinický audit se

neprovádí na radiologických pracovištích zdravotnických zařízení

vybavených pouze zubními rentgeny nebo kostními denzitometry,



e) zajistit dodržování pravidel radiační ochrany při vyhledávacích

vyšetřeních s využitím ionizujícího záření, při ozařování pro

lékařsko-právní účely, při ověřování nezavedené metody s lékařským

ozářením, pro které není vydáváno závazné stanovisko Státního úřadu pro

jadernou bezpečnost podle § 36, a u pacientek, které by mohly být nebo

byly ozářeny v průběhu těhotenství a kojení.



(2) Poskytovatel je dále povinen zajistit, aby



a) byly místní radiologické standardy k dispozici všem zdravotnickým

pracovníkům provádějícím lékařské ozáření,



b) při poskytování zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské

ozáření, s výjimkou poskytování těchto služeb na radiologických

pracovištích zdravotnických zařízení vybavených pouze zubními rentgeny

nebo kostními denzitometry, příslušné činnosti související s lékařským

ozářením vykonával zdravotnický pracovník, kterým je radiologický fyzik

se specializovanou způsobilostí, radiologický fyzik, radiologický

technik, radiologický asistent se specializovanou způsobilostí nebo

radiologický asistent, a aby byl tento zdravotnický pracovník dostupný

na pracovišti poskytovatele; způsob zajištění dostupnosti tohoto

zdravotnického pracovníka a rozsah a způsob zajištění činností jím

vykonávaných při lékařském ozáření stanoví prováděcí právní předpis,



c) při poskytovaní zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské

ozáření, byla provedena optimalizace radiační ochrany,



d) byla prováděna navazující teoretická a praktická odborná příprava

zdravotnických pracovníků, podílejících se na lékařském ozáření,

zohledňující nové poznatky v oblasti radiační ochrany,



e) byla přijata opatření k předcházení vzniku nehody nebo aplikace

neplánované dávky pacientovi.



(3) Registrující poskytovatel pacienta je povinen na základě žádosti

poskytovatele poskytujícího zdravotní služby, jejichž součástí je

lékařské ozáření, předat písemné informace o zdravotním stavu pacienta

významné pro lékařské ozáření. Tím není dotčena povinnost podle zákona

o zdravotních službách poskytovat informace potřebné k zajištění

návaznosti zdravotních služeb.



§ 72



(1) Lékařské ozáření pacientů v rámci lékařsko-právních postupů podle

jiných právních předpisů a v rámci ověřování nezavedené metody s

lékařským ozářením, pro které není vydáváno závazné stanovisko Státního

úřadu pro jadernou bezpečnost podle § 36, lze provádět jen ve zvlášť

odůvodněných případech a za použití přiměřených technik tak, aby byly

používány pouze postupy odpovídající národním radiologickým standardům.

Lékařsko-právními účely se rozumí postupy prováděné pro pojišťovací

nebo právní účely bez lékařské indikace.



(2) Ustanovení o ověřování nezavedených metod se obdobně použijí na

ozáření zdravých osob nebo pacientů v rámci dobrovolné účasti na

biolékařském výzkumném programu, včetně těch ozáření, která nemají mít

přímý zdravotní přínos pro osoby podstupující ozáření.



(3) Prováděcí právní předpis stanoví



a) pravidla a postupy při radiační ochraně osob v rámci jejich

lékařského vyšetření nebo léčby, obsah činností indikujícího lékaře,

aplikujícího odborníka a dalších pracovníků, kteří se podílí na

lékařském ozáření,



b) pravidla a postupy při radiační ochraně osob ozařovaných pro

lékařsko-právní postupy bez lékařské indikace,



c) pravidla a postupy při radiační ochraně v rámci pracovnělékařských

služeb a preventivní zdravotní péče,



d) pravidla a postupy při radiační ochraně osob v rámci dobrovolné

účasti zdravých osob nebo pacientů na lékařském ověřování nezavedené

metody spojené s lékařským ozářením,



e) pravidla a postupy radiační ochrany pacientek ozařovaných v průběhu

těhotenství a kojení,



f) pravidla a postupy hodnocení místních radiologických standardů a

jejich souladu s národními radiologickými standardy,



g) minimální požadavky na personální zabezpečení externího klinického

auditu,



h) rozsah a způsob provedení optimalizace radiační ochrany při

lékařském ozáření.



§ 73



Národní radiologické standardy obsahují zejména



a) požadavky na odbornou, zvláštní odbornou a specializovanou

způsobilost zdravotnických pracovníků,



b) technické parametry radiologických přístrojů, na kterých se provádí

lékařské ozáření, minimální vybavení pro jejich kontrolu a nastavování,



c) způsob stanovení zátěže pacientů; požadavky na podklady nutné pro

odhad dávky, na způsob jejich hodnocení a na jejich evidenci,



d) radiologické postupy,



e) požadavky na přípravu pacienta k vyšetření a na průběh vlastní

metody.



Díl 2



Klinické audity



§ 74



(1) Cílem interního klinického auditu je ověřit a zhodnotit, zda

zdravotní služby, jejichž součástí je lékařské ozáření, jsou prováděny

v souladu s místními radiologickými standardy a zda je dodržován systém

jakosti lékařského ozáření.



(2) Interní klinický audit se provádí jedenkrát za rok, a to

prostřednictvím osob, které mají k poskytovateli pracovněprávní nebo

obdobný vztah a jsou odborně způsobilé v oblasti, ve které má být audit

proveden.



(3) Poskytovatel vede evidenci provedených interních klinických auditů,

ve které zaznamenává termín provedení auditu, zjištění učiněná na jeho

základě ve vztahu k cíli stanovenému v odstavci 1 a jméno, popřípadě

jména, příjmení osob, které interní klinický audit provedly, a jejich

vztah k poskytovateli.



§ 75



(1) Cílem externího klinického auditu je ověřování a hodnocení

dodržování místních radiologických standardů při poskytování

zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské ozáření. Výsledky jsou

srovnávány s národními radiologickými standardy, a je-li to žádoucí,

jsou tyto činnosti modifikovány, nebo je-li to nezbytné, jsou zavedeny

nové standardy. Externí klinický audit se provádí nejméně jedenkrát za

5 let.



(2) Externí klinický audit může provádět právnická osoba, které bylo

ministerstvem uděleno oprávnění k této činnosti na základě souhlasného

závazného stanoviska Státního úřadu pro jadernou bezpečnost;

ministerstvo si vyžádá závazné stanovisko před vydáním rozhodnutí o

udělení oprávnění k provádění externího klinického auditu. Oprávnění k

provádění externího klinického auditu nelze převést ani nepřechází na

jinou právnickou osobu.



(3) Právnické osobě udělí ministerstvo oprávnění k provádění externího

klinického auditu na její písemnou žádost, jestliže



a) není poskytovatelem nebo společníkem právnické osoby, která je

poskytovatelem,



b) její statutární orgán nebo jeho člen nebo člen jejího kontrolního

orgánu není současně statutárním orgánem nebo jeho členem nebo členem

kontrolního orgánu jiného poskytovatele a není ani poskytovatelem,



c) má vypracována pravidla procesu hodnocení místních radiologických

standardů a jejich souladu s národními radiologickými standardy (dále

jen „pravidla procesu hodnocení“) pro jednotlivé oblasti lékařského

ozáření; oblastmi lékařského ozáření se rozumí



1. radiodiagnostika, včetně intervenční radiologie a kardiologie,



2. radioterapie,



3. nukleární medicína a



d) je personálně zabezpečena pro provádění externího klinického auditu

v rozsahu, pro něž je žádáno o udělení oprávnění.



§ 76



(1) Žádost o udělení oprávnění k provádění externího klinického auditu

kromě náležitostí stanovených správním řádem musí dále obsahovat



a) obchodní firmu nebo název a adresu sídla žadatele,



b) identifikační číslo, bylo-li přiděleno,



c) jméno, popřípadě jména, příjmení, státní občanství, adresu místa

trvalého pobytu na území České republiky nebo v případě osoby bez

trvalého pobytu na území České republiky adresu bydliště mimo území

České republiky a popřípadě místo hlášeného pobytu na území České

republiky a datum narození osob, které jsou statutárním orgánem

žadatele nebo jeho členy nebo které jednají jménem právnické osoby

zapisované do obchodního nebo obdobného rejstříku před jejím vznikem,



d) datum, od kterého hodlá externí klinický audit provádět,



e) oblast lékařského ozáření, pro kterou má být oprávnění uděleno.



(2) Žadatel k žádosti o udělení oprávnění k provádění externího

klinického auditu připojí



a) prohlášení, že není poskytovatelem a ani společníkem právnické

osoby, která je poskytovatelem,



b) prohlášení statutárního orgánu nebo jeho členů nebo členů

kontrolního orgánu, že nejsou současně statutárním orgánem nebo jeho

členy nebo členy kontrolního orgánu jiného poskytovatele a ani jiným

poskytovatelem,



c) doklad o tom, že právnická osoba byla zřízena nebo založena, pokud

se nezapisuje do obchodního nebo obdobného rejstříku nebo pokud zápis

ještě nebyl proveden, nebo doklad o tom, že právnická osoba je zapsána

do obchodního nebo obdobného rejstříku; je-li žadatelem právnická osoba

se sídlem mimo území České republiky, připojí výpis z obchodního nebo

obdobného rejstříku vedeného ve státě sídla a doklad o tom, že

právnická osoba, popřípadě organizační složka podniku právnické osoby

na území České republiky byly zapsány do obchodního rejstříku, pokud

zápis již byl proveden; doklad o zápisu do obchodního nebo obdobného

rejstříku nebo výpis z těchto rejstříků nesmí být starší 3 měsíců,



d) seznam osob, jejichž prostřednictvím bude externí klinický audit

prováděn, s uvedením jména, popřípadě jmen, příjmení; u zdravotnických

pracovníků se dále uvede jejich odborná nebo specializovaná způsobilost

k výkonu zdravotnického povolání a u ostatních osob jejich vzdělání s

uvedením studijního programu a oboru, ve kterém bylo získáno,



e) pravidla procesu hodnocení pro jednotlivé oblasti lékařského

ozáření.



§ 77



(1) Rozhodnutí o udělení oprávnění k provádění externího klinického

auditu kromě náležitostí stanovených správním řádem dále obsahuje



a) datum, od kterého lze externí klinický audit provádět,



b) oblasti lékařského ozáření, pro které se oprávnění uděluje.



(2) Ministerstvo zašle stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí o

udělení oprávnění k provádění externího klinického auditu do 30 dnů ode

dne nabytí právní moci rozhodnutí místně příslušnému správci daně

vykonávajícímu správu daně z příjmů, místně příslušné okresní správě

sociálního zabezpečení a Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost.



(3) Ministerstvo zveřejňuje seznam osob oprávněných k provádění

externího klinického auditu s uvedením údajů podle odstavce 1 způsobem

umožňujícím dálkový přístup.



§ 78



(1) Právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění k provádění externího

klinického auditu, je povinna zveřejnit pravidla procesu hodnocení

způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(2) Právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění k provádění externího

klinického auditu, je povinna písemně oznámit ministerstvu všechny

změny týkající se údajů obsažených v rozhodnutí o udělení oprávnění, v

žádosti o udělení oprávnění a v dokladech předkládaných s touto žádostí

a doložit tyto změny příslušnými doklady. Změny údajů podle věty první

musí být oznámeny do 15 dnů ode dne, kdy k nim došlo.



(3) Týká-li se změna údaje, který není uveden v rozhodnutí o udělení

oprávnění k provádění externího klinického auditu, a jsou-li nadále

splněny podmínky stanovené pro provádění hodnocení, provede

ministerstvo o této změně záznam do spisu; v ostatních případech

rozhodne ministerstvo podle okolností o změně oprávnění nebo o jeho

odejmutí.



§ 79



(1) Oprávnění k provádění externího klinického auditu zaniká



a) zánikem právnické osoby, která získala toto oprávnění,



b) výmazem právnické osoby se sídlem mimo území České republiky z

obchodního rejstříku,



c) rozhodnutím ministerstva o odejmutí oprávnění.



(2) Ministerstvo odejme oprávnění k provádění externího klinického

auditu, jestliže právnická osoba, které bylo uděleno,



a) přestala splňovat některou z podmínek stanovených v § 75 odst. 3,

nebo



b) o odejmutí oprávnění požádala.



(3) Ministerstvo může odejmout oprávnění k provádění externího

klinického auditu, jestliže právnická osoba závažným způsobem nebo

opakovaně porušila některou z povinností uvedených v § 78 odst. 1 nebo

2 nebo v § 81 odst. 2 nebo externí klinický audit provedla

prostřednictvím osoby vyloučené z provádění externího klinického auditu

podle § 81 odst. 3.



§ 80



Ministerstvo zašle stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí o změně

nebo odejmutí oprávnění k provádění externího klinického auditu do 30

dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí orgánům uvedeným v § 77 odst.

2.



§ 81



(1) Právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění k provádění externího

klinického auditu, provede hodnocení na základě smlouvy uzavřené mezi

poskytovatelem a touto osobou. Externí klinický audit musí být proveden

do 12 měsíců ode dne uzavření smlouvy.



(2) Právnická osoba provádějící externí klinický audit je při provádění

hodnocení povinna



a) postupovat nestranně,



b) dodržovat pravidla procesu hodnocení.



(3) Z provádění externího klinického auditu je vyloučena osoba, která

je v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, u něhož má

být audit proveden, nebo vykonává pro tohoto poskytovatele funkci

odborného zástupce nebo je společníkem tohoto poskytovatele, jeho

statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo členem jeho

kontrolního orgánu.



§ 82



(1) Právnická osoba, která provedla externí klinický audit, vydá

poskytovateli zprávu o provedení externího klinického auditu (dále jen

„zpráva“).



(2) Zpráva obsahuje



a) údaje o právnické osobě, která provedla externí klinický audit, a to

obchodní firmu nebo název a adresu sídla a identifikační číslo, bylo-li

přiděleno,



b) údaje o poskytovateli, jimiž jsou



1. v případě fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa

místa trvalého pobytu na území České republiky nebo v případě fyzické

osoby bez trvalého pobytu na území České republiky adresa bydliště mimo

území České republiky a popřípadě místo hlášeného pobytu na území České

republiky, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a datum narození,



2. v případě právnické osoby obchodní firma nebo název, adresa sídla a

identifikační číslo, bylo-li přiděleno,



c) oblasti lékařského ozáření, pro které byl externí klinický audit

proveden, a místo nebo místa poskytování zdravotních služeb,



d) popis průběhu a zjištění externího klinického auditu s ohledem na

cíle stanovené v § 75 odst. 1,



e) datum vydání zprávy.



(3) Právnická osoba, která provedla externí klinický audit, vydá

poskytovateli na jeho žádost potvrzení o provedení externího klinického

auditu. Potvrzení obsahuje údaje uvedené v odstavci 2 písm. a) až c) a

e).



(4) Právnická osoba provádějící externí klinický audit vede evidenci

poskytovatelů, u kterých provedla externí klinický audit.



HLAVA VI



OCHRANNÉ LÉČENÍ



§ 83



(1) Ochranné léčení se vykonává na základě pravomocného rozhodnutí

soudu o uložení ochranného léčení (dále jen „rozhodnutí soudu“) jako

ochranné léčení ústavní vykonávané formou lůžkové péče nebo jako

ochranné léčení vykonávané formou ambulantní péče.



(2) Ochranné léčení uložené soudem lze též vykonávat během výkonu

trestu odnětí svobody ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby, a

to ochranné léčení ústavní vykonávané formou jednodenní péče a ochranné

léčení vykonávané formou ambulantní péče. Podmínky výkonu ochranného

léčení nesmí ovlivnit podmínky výkonu trestu odnětí svobody.



(3) Při výkonu ochranného léčení dochází jen k takovým omezením

lidských práv, která stanoví zákon, a v takové míře, která je nezbytná

k dosažení účelu ochranného léčení, pokud tohoto účelu nelze dosáhnout

jinak.



§ 84



(1) Poskytovatelé jsou povinni, pokud dále není stanoveno jinak,

zajistit ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody, pokud jsou

oprávněni poskytovat zdravotní služby v oboru, do jehož náplně tyto

činnosti patří.



(2) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí

svobody formou lůžkové nebo ambulantní péče je vedle práv stanovených

zákonem o zdravotních službách oprávněn odmítnout přijetí pacienta k

výkonu ochranného léčení, jestliže by přijetím pacienta bylo překročeno

únosné pracovní zatížení.



(3) Ochranné léčení vedle výkonu trestu odnětí svobody vykonává

poskytovatel ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby, jsou-li pro

poskytování zdravotních služeb splněny podmínky stanovené zákonem o

zdravotních službách. Zdravotnické zařízení Vězeňské služby je součástí

věznice.



§ 85



(1) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí

svobody formou lůžkové péče může



a) výjimečně zakázat



1. konkrétní návštěvu u pacienta,



2. použití telefonu pacientem, nebo



3. předávání korespondence pacientovi,

jestliže je důvodné podezření, že by závažným způsobem narušovaly

individuální léčebný postup; z tohoto důvodu může rovněž kontrolovat

balíky pacienta; důvody, které k zákazu nebo ke kontrole balíků vedly,

zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; pacientovi

nelze zakázat návštěvy jeho právního zástupce nebo zástupce organizace

poskytující poradenství pacientům a používání telefonu a písemný styk

při komunikaci s těmito zástupci,



b) nepovolit pacientovi krátkodobé opuštění zdravotnického zařízení,



c) požadovat doprovod orgány Policie České republiky, jde-li o

pacienta, jehož účast u soudu poskytovatel zajišťuje a který by mohl

být nebezpečný sobě nebo okolí, popřípadě hrozí-li nebezpečí jeho

útěku.



(2) Omezení korespondence nebo kontrola korespondence mezi pacientem a

soudem ustanoveným opatrovníkem, mezi pacientem a právním zástupcem

nebo zástupcem organizace poskytující poradenství pacientům, mezi

pacientem a orgány veřejné moci, Veřejným ochráncem práv nebo

diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem cizího státu, anebo mezi

pacientem a mezinárodní organizací, která podle mezinárodní úmluvy, jíž

je Česká republika vázána, je příslušná k projednávání podnětů

týkajících se ochrany lidských práv, je nepřípustná. Tato korespondence

se adresátu odesílá a pacientovi doručuje neprodleně.



(3) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí

svobody je povinen zajistit, aby byl pacient při přijetí do ochranného

léčení prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi souvisejícími

s poskytováním zdravotních služeb ve zdravotnickém zařízení při výkonu

ochranného léčení, s předpokládanou dobou léčení a možností změny formy

zdravotní péče podle § 83 odst. 1, v níž je ochranné léčení vykonáváno,

dále s individuálním léčebným postupem, s vnitřním řádem zdravotnického

zařízení lůžkové péče (dále jen „vnitřní řád“), pokud podání těchto

informací nevylučuje jeho zdravotní stav. Záznam o seznámení pacienta s

jeho právy a povinnostmi je součástí zdravotnické dokumentace vedené o

pacientovi. Záznam podepíše pacient, zdravotnický pracovník a svědek,

který byl přítomen podání informace. Povinnost podávat pacientovi

informace o jeho zdravotním stavu a navržených zdravotních službách

podle zákona o zdravotních službách není postupem podle věty první

dotčena. Do zdravotnické dokumentace se rovněž zaznamená případný

nesouhlas pacienta s navrženým individuálním léčebným postupem.



(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahuje též na ochranné léčení

poskytované vedle výkonu trestu odnětí svobody, pokud jiný právní

předpis nestanoví jinak.



§ 86



(1) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí

svobody formou lůžkové péče může pacientovi na základě jeho žádosti

povolit krátkodobé opuštění zdravotnického zařízení, a to po posouzení

zdravotního stavu pacienta; za tím účelem mu vystaví propustku.



(2) Propustku lze vystavit, je-li zdravotní stav pacienta stabilizovaný

a lze-li důvodně předpokládat, že v průběhu krátkodobého opuštění

zdravotnického zařízení nedojde k jeho změně, která by vedla k poruše

chování, v jejíž souvislosti bylo ochranné léčení nařízeno. Povolení

krátkodobého opuštění zdravotnického zařízení nesmí být v rozporu s

účelem ochranného léčení a nesmí narušit individuální léčebný postup.



(3) Žádost pacienta podle odstavce 1 obsahuje důvody pro krátkodobé

opuštění zdravotnického zařízení, dobu, na kterou se povolení žádá, a

adresu místa, na němž se bude pacient zdržovat. Propustka obsahuje

jméno, popřípadě jména, příjmení pacienta, datum jeho narození, dobu,

na niž je vystavena, a adresu místa, na němž se pacient bude zdržovat.

Písemná žádost nebo záznam o jejím ústním podání a kopie propustky je

součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Jestliže

poskytovatel odmítne propustku vystavit, je součástí zdravotnické

dokumentace záznam o odmítnutí, v němž se uvedou důvody odmítnutí.



(4) Pokud poskytovatel odmítne vystavit propustku, může pacient podat

novou žádost nejdříve za 7 dní ode dne odmítnutí původní žádosti.



§ 87



(1) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí

svobody může v případě, porušuje-li pacient závažným způsobem

individuální léčebný postup ochranného léčení, podat soudu, který

ochranné léčení nařídil, návrh na změnu způsobu jeho výkonu. Pokud je

ochranné léčení poskytováno vedle výkonu trestu odnětí svobody, podává

soudu návrh na změnu způsobu výkonu ochranného léčení ředitel

organizační jednotky Vězeňské služby.



(2) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí

svobody je povinen oznámit soudu, který ochranné léčení nařídil, že



a) nemůže zajistit přijetí pacienta do ochranného léčení z důvodu

uvedeného v § 84 odst. 2; součástí tohoto oznámení je odůvodnění

odmítnutí přijetí pacienta a sdělení předpokládaného termínu jeho

možného přijetí,



b) pacient, kterému bylo nařízeno ochranné léčení vykonávané formou



1. lůžkové nebo ambulantní péče, v termínu stanoveném soudem

nenastoupil k výkonu ochranného léčení,



2. lůžkové péče, se svémocně ze zdravotnického zařízení vzdálil,



3. ambulantní péče, se nedostavuje k lékařským prohlídkám ve stanoveném

termínu,



c) pacient byl na základě náhlé změny zdravotního stavu, která

nesouvisí s ochranným léčením vykonávaným formou lůžkové péče, přeložen

na jiné pracoviště poskytovatele vykonávajícího ochranné léčení nebo do

zdravotnického zařízení jiného poskytovatele; byl-li pacientovi

ustanoven soudem opatrovník, poskytovatel mu tuto skutečnost rovněž

oznámí.



(3) Poskytovatel učiní oznámení podle odstavce 2 do 24 hodin od

okamžiku, kdy skutečnost uvedená v odstavci 2 nastala.



§ 88



(1) Pacient je vedle povinností stanovených zákonem o zdravotních

službách při výkonu ochranného léčení povinen



a) podrobit se individuálnímu léčebnému postupu stanovenému pro

ochranné léčení, včetně všech zdravotních výkonů, které jsou součástí

individuálního léčebného postupu; tím není dotčeno právo pacienta

vybrat si z možných alternativ léčby nebo jeho právo na souhlas podle

zákona o zdravotních službách pro jednotlivé zdravotní výkony, které

bezprostředně nesouvisí s naplněním účelu ochranného léčení,



b) podrobit se na základě odůvodněného požadavku ošetřujícího lékaře

osobní prohlídce v zájmu zajišťování vnitřního řádu a vyloučení toho,

aby u sebe neměl věc, kterou by narušoval individuální léčebný postup;

prohlídku vykonává osoba stejného pohlaví,



c) umožnit zaměstnancům určeným poskytovatelem kontrolu svých osobních

věcí,



d) oznámit v případě krátkodobého opuštění zdravotnického zařízení

adresu, na které se bude zdržovat, a toto místo pobytu dodržet; pokud

odmítne sdělit tuto skutečnost, poskytovatel propustku nevystaví.



(2) O postupu podle odstavce 1 písm. b) nebo c) a o případných

následných opatřeních učiní poskytovatel záznam do zdravotnické

dokumentace vedené o pacientovi.



§ 89



(1) Náklady související s výkonem ochranného léčení u osob, které

nejsou účastníky veřejného zdravotního pojištění v České republice,

hradí stát z kapitoly státního rozpočtu ministerstva.



(2) Vyúčtování podle odstavce 1 zašle poskytovatel ministerstvu

nejpozději do patnáctého dne následujícího kalendářního měsíce po

kalendářním čtvrtletí, v němž byly zdravotní služby poskytnuty.



(3) Stát je oprávněn vymáhat od pacienta náklady uhrazené podle

odstavce 1 nebo jejich část, a to prostřednictvím ministerstva.



HLAVA VII



SPRÁVNÍ DELIKTY



§ 90



(1) Poskytovatel se dopustí správního deliktu tím, že



a) nezajistí, aby před provedením sterilizace byl pacient informován

podle § 15 odst. 2,



b) ustaví odbornou komisi, jejíž složení nebo vztah jejího člena k

poskytovateli je v rozporu s § 13 odst. 3 nebo 4, jde-li o sterilizaci,



c) provede



1. v rozporu s § 14 bez písemného souhlasu pacienta sterilizaci ze

zdravotních důvodů,



2. bez písemné žádosti pacienta podle § 17 odst. 3 písm. a) nebo

kladného stanoviska odborné komise podle § 17 odst. 3 písm. b) anebo

bez písemné žádosti pacienta podle § 17 odst. 4 písm. a) nebo kladného

stanoviska odborné komise podle § 17 odst. 4 písm. b) nebo souhlasu

soudu podle § 17 odst. 4 písm. c) kastraci podle § 17 odst. 2,



3. bez písemné žádosti pacienta podle § 21 odst. 3 písm. a) nebo

kladného stanoviska odborné komise podle § 21 odst. 3 písm. b) změnu

pohlaví transsexuálního pacienta podle § 21 odst. 2, nebo



4. bez písemného souhlasu pacienta podle § 24 odst. 2 písm. a) nebo

kladného stanoviska odborné komise podle § 24 odst. 2 písm. b) anebo

bez písemného souhlasu pacienta podle § 24 odst. 3 písm. a) nebo

kladného stanoviska odborné komise podle § 24 odst. 3 písm. b) nebo

souhlasu soudu podle § 24 odst. 3 písm. c) psychochirurgický výkon

podle § 24 odst. 1,



d) provede



1. bez písemného souhlasu zákonného zástupce podle § 13 odst. 2 písm.

a), kladného stanoviska odborné komise podle § 13 odst. 2 písm. b) nebo

souhlasu soudu podle § 13 odst. 2 písm. c) sterilizaci ze zdravotních

důvodů,



2. bez písemné žádosti zákonného zástupce podle § 21 odst. 4 písm. a)

nebo kladného stanoviska odborné komise podle § 21 odst. 4 písm. b)

nebo souhlasu soudu podle § 21 odst. 4 písm. c) změnu pohlaví

transsexuálních pacientů podle § 21 odst. 2, nebo



3. bez písemného souhlasu zákonného zástupce podle § 24 odst. 4 písm.

a) nebo kladného stanoviska odborné komise podle § 24 odst. 4 písm. b)

nebo souhlasu soudu podle § 24 odst. 4 písm. c) psychochirurgický

výkon,



e) provede sterilizaci, kastraci nebo psychochirurgický výkon z jiných

důvodů nebo jiné osobě, než je stanoveno v § 13 odst. 1 nebo 2, jde-li

o sterilizaci, nebo § 17 odst. 2, 3 nebo 4, jde-li o kastraci, nebo v §

21 odst. 2, 3, 4 nebo 5, jde-li o změnu pohlaví transsexuálního

pacienta, nebo § 24 odst. 2, 3 nebo 4, jde-li o psychochirurgický

výkon,



f) poskytne, prodá nebo daruje v rozporu s § 29 odst. 2 výsledky

genetického vyšetření pacienta třetím osobám,



g) umožní provedení zásahu do lidského genomu z jiných důvodů, než je

stanoveno v § 30 odst. 1, nebo vytvoří podmínky pro provádění takového

zásahu,



h) v rozporu s § 30 odst. 2 umožní provedení postupů, jejichž účelem je

vytvořit lidskou bytost, nebo vytvoří podmínky pro provádění takových

postupů nebo umožní vytvoření nové lidské bytosti,



i) umožní postupy v rozporu s § 30 odst. 3 nebo vytvoří podmínky pro

provádění takových postupů,



j) odebere krev v rozporu s § 31 odst. 2,



k) vydá lékařský posudek, k jehož vydání není oprávněn podle § 42 odst.

2,



l) nevydá posudek ve lhůtě stanovené v § 43 odst. 1,



m) nepostoupí návrh na přezkoumání lékařského posudku ve lhůtě

stanovené v § 46 odst. 5,



n) v rozporu s § 47 odst. 3 písm. a) nepředloží příslušnému správnímu

orgánu na základě jeho výzvy doplněné podklady nebo nedodrží určenou

lhůtu,



o) uzná nemoc z povolání, i když není oprávněn nemoci z povolání podle

§ 61 odst. 2 uznávat, nebo



p) neodešle podle § 63 odst. 1 osobu, u níž na základě odborného

vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z povolání, nebo je-li

podezření, že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z

povolání, k příslušnému poskytovateli.



(2) Poskytovatel provádějící metody asistované reprodukce se dopustí

správního deliktu tím, že



a) provede likvidaci lidských embryí v rozporu s § 9,



b) v rozporu s § 10 odst. 1 nezajistí zachování vzájemné anonymity

anonymního dárce a neplodného páru a anonymity anonymního dárce a

dítěte narozeného z asistované reprodukce,



c) v rozporu s § 10 odst. 2 neuchová údaje o zdravotním stavu

anonymního dárce po dobu 30 let od provedení umělého oplodnění.



(3) Poskytovatel ověřující nezavedené metody se dopustí správního

deliktu tím, že



a) provádí ověření nezavedené metody, i když mu k jejímu provádění

nebylo ministerstvem uděleno povolení,



b) provádí ověřování nezavedené metody v rozporu s § 33 odst. 4 nebo 5,



c) neukončí ověřování nezavedené metody, jestliže mu bylo podle § 36

odst. 5 odejmuto povolení k ověřování,



d) v rozporu s § 37 písm. a) neustaví etickou komisi nebo ji ustaví ve

složení, které je v rozporu s § 38 odst. 2,



e) v rozporu s § 37 písm. b) neuzavře pojistnou smlouvu,



f) v rozporu s § 39 odst. 1 písm. a) nepodá zprávu o etapě ověřování

nezavedené metody,



g) v rozporu s § 39 odst. 1 písm. b) neprodleně nepřeruší nebo

nezastaví ověřování nezavedené metody,



h) nesplní oznamovací povinnost podle § 39 odst. 1 písm. c),



i) v rozporu s § 39 odst. 1 písm. d) neumožní osobám pověřeným

ministerstvem, Státním ústavem pro jadernou bezpečnost nebo členům

etické komise provádění kontroly, nebo



j) v rozporu s § 39 odst. 2 nepředloží závěrečnou zprávu o výsledku

ověřování nezavedené metody.



(4) Poskytovatel pracovnělékařských služeb se dopustí správního deliktu

tím, že



a) nesplní oznamovací povinnost podle § 57 odst. 1 písm. e), nebo



b) nepodá podle § 57 odst. 1 písm. f) podnět kontrolním orgánům v

oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.



(5) Poskytovatel poskytující zdravotní služby, jejichž součástí je

lékařské ozáření, se dopustí správního deliktu tím, že



a) v rozporu s § 71 odst. 1 písm. b) nezajistí dodržování místních

radiologických standardů,



b) v rozporu s § 71 odst. 1 písm. c) neprovede interní klinický audit

podle § 74 odst. 2,



c) v rozporu s § 71 odst. 1 písm. d) nezajistí provedení externího

klinického auditu podle § 75,



d) v rozporu s § 71 odst. 1 písm. c) a d) neprovede opatření k

odstranění zjištěných nedostatků,



e) v rozporu s § 71 odst. 2 písm. a) nezajistí, aby byly místní

radiologické standardy k dispozici všem zdravotnickým pracovníkům

provádějícím lékařské ozáření, nebo



f) v rozporu s § 71 odst. 2 písm. c) neprovede optimalizaci radiační

ochrany.



(6) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení se dopustí správního

deliktu tím, že



a) nezajistí ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody, i když

jsou splněny podmínky podle § 84 odst. 1 a nejde-li o postup podle § 84

odst. 2,



b) v rozporu s § 85 odst. 1 písm. a) nezaznamená do zdravotnické

dokumentace vedené o pacientovi důvody, které vedly k zákazu nebo ke

kontrole balíků,



c) nezajistí podání informace pacientovi podle § 85 odst. 3, nebo



d) nesplní oznamovací povinnost podle § 87 odst. 2.



(7) Za správní delikt se uloží pokuta do



a) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. g), h)

nebo i),



b) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. f) nebo

o), odstavce 2 písm. a) nebo odstavce 3 písm. a), c), e) nebo g),



c) 300 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c),

d), e), k) nebo p), odstavce 3 písm. b),



d) nebo j), odstavce 5 písm. a), b) nebo c) nebo odstavce 6 písm. a),



d) 200 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), j),

l), m) nebo n), odstavce 3 písm. f), h) nebo i), odstavce 4 písm. a)

nebo b), odstavce 5 písm. d) nebo odstavce 6 písm. d), nebo



e) 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. b) nebo

c), odstavce 5 písm. e) nebo f) nebo odstavce 6 písm. b) nebo c).



§ 91



(1) Právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že provádí

externí klinický audit, i když nemá k jeho provádění uděleno oprávnění

podle § 75 odst. 2.



(2) Právnická osoba, která má oprávnění k provádění externího

klinického auditu, se dopustí správního deliktu tím, že



a) v rozporu s § 78 odst. 1 nezveřejní pravidla procesu hodnocení,



b) nesplní oznamovací povinnost podle § 78 odst. 2,



c) v rozporu s § 81 odst. 2 písm. b) při provádění externího klinického

auditu nedodrží pravidla procesu hodnocení, nebo



d) v rozporu s § 81 odst. 3 provede externí klinický audit osobou

vyloučenou z tohoto hodnocení.



(3) Za správní delikt se uloží



a) pokuta do 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1,



b) pokuta do 300 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm.

a), b) nebo c), nebo



c) pokuta do 200 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm.

d).



§ 92



(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že

vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení

právní povinnosti zabránila.



(2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti

správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k

okolnostem, za nichž byl spáchán.



(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže

správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm

dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.



(4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává



a) příslušný správní orgán, jde-li o správní delikty podle § 90 odst.

1, 2, 4 až 6,



b) ministerstvo, jde-li o správní delikty podle § 90 odst. 3 a § 91,



c) Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jde-li o správní delikty podle

§ 90 odst. 5.



(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické

osoby^17) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto

zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.



HLAVA VIII



SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



Společná ustanovení



§ 93



Působnost stanovená tímto zákonem krajským úřadům je výkonem přenesené

působnosti.



§ 94



Činnost členů odborných komisí ustavených podle tohoto zákona je jiným

úkonem v obecném zájmu^18), při němž jim náleží náhrada platu nebo

mzdy. Členům odborných komisí, kteří nejsou v pracovním poměru nebo

obdobném pracovním vztahu, avšak jsou výdělečně činní, přísluší náhrada

ušlého výdělku za dobu, po kterou se účastnili na činnosti komise, v

jimi prokázané výši, nejvýše však ve výši průměrné mzdy v národním

hospodářství vyhlášené a zveřejněné Ministerstvem práce a sociálních

věcí ve Sbírce zákonů pro účely zaměstnanosti^19). Členům odborných

komisí přísluší též náhrada prokázaných jízdních výdajů.



Zmocňovací ustanovení



§ 95



(1) Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 52 písm. a) a c) a § 60.



(2) Ministerstvo vydá v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a

tělovýchovy vyhlášku k provedení § 52 písm. b).



(3) Ministerstvo vydá v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí

vyhlášku k provedení § 65.



(4) Ministerstvo vydá v dohodě se Státním úřadem pro jadernou

bezpečnost vyhlášku k provedení § 71 odst. 2 písm. b) a § 72 odst. 3.



Přechodná ustanovení



§ 96



(1) Pokud byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona předložena

žádost o provedení zdravotního výkonu, který je upraven tímto zákonem,

dokončí se posouzení této žádosti podle dosavadních právních předpisů.

Pokud bylo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona již započato se

zdravotním výkonem, který je upraven tímto zákonem, postupuje se ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona podle tohoto zákona, je-li to ve

prospěch pacienta.



(2) Poskytovatelé ověřující nezavedenou metodu podle dosavadních

právních předpisů jsou povinni žádost o souhlas s ověřováním nezavedené

metody podle tohoto zákona předložit ministerstvu do 3 měsíců ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona. Nezavedenou metodu mohou poskytovatelé

ověřovat do doby rozhodnutí o žádosti.



(3) Poskytovatel může při dodržení postupu podle § 9 odst. 2 zajistit

likvidaci zmrazených lidských embryí vzniklých přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, pokud již uplynula lhůta nejméně 10 let od

jejich vytvoření.



§ 97



(1) Ministerstvo uveřejní národní radiologické standardy podle § 70

odst. 5 do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



(2) Poskytovatel poskytující zdravotní služby, jejichž součástí je

lékařské ozáření, je povinen



a) místní radiologické standardy podle § 71 odst. 1 písm. b) vypracovat

do 1 roku ode dne uveřejnění Národních radiologických standardů,



b) provést první interní klinický audit podle § 74 odst. 2 do 2 let ode

dne uveřejnění Národních radiologických standardů,



c) uzavřít smlouvu podle § 81 odst. 1 na provedení externího klinického

auditu na všech svých pracovištích poskytujících lékařské ozáření do 1

roku ode dne uveřejnění seznamu podle § 77 odst. 3.



§ 98



(1) Pracovnělékařské služby lze poskytovat podle dosavadních právních

předpisů upravujících poskytování závodní preventivní péče nejdéle po

dobu 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tím není dotčena

povinnost zaměstnavatele hradit závodní preventivní péči v rozsahu

stanoveném pro pracovnělékařské služby podle tohoto zákona, a to ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



(2) Pokud přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bylo zažádáno o

vydání lékařského posudku a nebyl dosud vydán, postupuje se při jeho

vydání podle tohoto zákona.



(3) Lékařské posudky vydané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

se přezkoumají podle dosavadních právních předpisů.



§ 99



(1) Ministerstvo zveřejní první výzvu pro podání žádosti o vydání

povolení k uznávání nemocí z povolání do 3 měsíců ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



(2) Posuzování nemocí z povolání započaté před vydáním povolení k

uznávání nemocí z povolání podle tohoto zákona se dokončí podle

dosavadních právních předpisů.



(3) Poskytovatelé pracovnělékařských služeb, kteří jsou uvedeni v

příloze k vyhlášce č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při

uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení,

která tyto nemoci uznávají, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti

tohoto zákona, tyto nemoci uznávají do zveřejnění seznamu podle § 66

odst. 6. Ministerstvo jim termín zveřejnění seznamu sdělí nejméně 30

dnů před zveřejněním seznamu podle § 66 odst. 6.



(4) Poskytovatelé uvedení v odstavci 3 dokončí uznání nemocí z povolání

v případech, které započali přede dnem oznámení podle odstavce 3.



Účinnost



§ 100



Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce

následujícího po dni jeho vyhlášení.



Němcová v. r.



Klaus v. r.



Nečas v. r.



1) Směrnice Rady 97/43/EURATOM ze dne 30. června 1997 o ochraně zdraví

osob před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s

lékařským ozářením a o zrušení směrnice 84/466/EURATOM.



Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro

zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.



2) Zákon č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských

tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících

zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách), ve znění pozdějších

předpisů.



3) Zákon č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových

buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících

zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



4) § 179 občanského soudního řádu.



5) ČSN EN ISO 15189.2007 Zdravotnické laboratoře - Zvláštní požadavky

na kvalitu a způsobilost.



6) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně

a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



7) Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších

předpisů.



8) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších

předpisů.



9) Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších

předpisů.



10) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



11) Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky

bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o

zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování

služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek

bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů.



12) Například zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a

ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988 Sb., o hornické

činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších

předpisů.



13) Například zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nařízení

vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při

práci, ve znění nařízení vlády č. 68/2010 Sb.



14) Zákon č. 18/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



15) Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků

bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.



Vyhláška č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti, ve znění vyhlášky

č. 407/2008 Sb.



Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný

zákon), ve znění pozdějších předpisů.



Vyhláška č. 103/2005 Sb., o zdravotní způsobilosti k vojenské činné

službě.



16) Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se vydává seznam nemocí z

povolání, ve znění nařízení vlády č. 114/2011 Sb.



17) § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.



18) § 200 a násl. zákoníku práce.



19) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších

předpisů.



20) Například § 247 zákoníku práce.



21) Například zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a

doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky,

ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z

povolání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o

provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o

silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2003

Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím

zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů, nařízení

vlády č. 211/2010 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním

a vyšším odborném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č.

101/1995 Sb., kterou se vydává Řád pro zdravotní a odbornou způsobilost

osob při provozování dráhy a drážní dopravy, ve znění pozdějších

předpisů, vyhláška č. 493/2002 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti

k vydání nebo platnosti zbrojního průkazu a o obsahu lékárničky první

pomoci provozovatele střelnice, ve znění vyhlášky č. 254/2007 Sb., a

vyhláška č. 352/2003 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti

zaměstnanců jednotek hasičských záchranných sborů podniků a členů

jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí nebo podniků.