372/2011 Sb.



ZÁKON



ze dne 6. listopadu 2011



o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování



(zákon o zdravotních službách)



Změna: 167/2012 Sb.



Změna: 437/2012 Sb.



Změna: 66/2013 Sb.



Změna: 303/2013 Sb.



Změna: 60/2014 Sb.



Změna: 205/2015 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ



§ 1



Tento zákon upravuje zdravotní služby a podmínky jejich poskytování a s

tím spojený výkon státní správy, druhy a formy zdravotní péče, práva a

povinnosti pacientů a osob pacientům blízkých, poskytovatelů

zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků^1), ^2), jiných odborných

pracovníků^2) a dalších osob v souvislosti s poskytováním zdravotních

služeb, podmínky hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb, další

činnosti související s poskytováním zdravotních služeb a zapracovává

příslušné předpisy Evropské unie^3).



§ 2



(1) Poskytovatelem zdravotních služeb se rozumí fyzická nebo právnická

osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto

zákona.



(2) Zdravotními službami se rozumí



a) poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými

pracovníky^1),^2), a dále činnosti vykonávané jinými odbornými

pracovníky^2), jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s

poskytováním zdravotní péče,



b) konzultační služby, jejichž účelem je posouzení individuálního

léčebného postupu, popřípadě navržení jeho změny nebo doplnění, a další

konzultace podporující rozhodování pacienta ve věci poskytnutí

zdravotních služeb prováděné dalším poskytovatelem zdravotních služeb

(dále jen „poskytovatel“) nebo zdravotnickým pracovníkem, kterého si

pacient zvolil,



c) nakládání s tělem zemřelého v rozsahu stanoveném tímto zákonem,

včetně převozu těla zemřelého na patologicko-anatomickou pitvu nebo

zdravotní pitvu a z patologicko-anatomické pitvy nebo ze zdravotní

pitvy prováděné poskytovatelem podle zákona o pohřebnictví^4),



d) zdravotnická záchranná služba^5),



e) zdravotnická dopravní služba, jejímž účelem je



1. přeprava pacientů mezi poskytovateli nebo k poskytovateli a zpět do

vlastního sociálního prostředí, je-li to nezbytné k zajištění

poskytnutí zdravotních služeb,



2. rychlá přeprava zdravotnických pracovníků k zabezpečení neodkladné

péče u poskytovatele,



3. přeprava osob včetně zemřelého pacienta související s prováděním

transplantací, neodkladná přeprava tkání a buněk určených k použití u

člověka, přeprava léčivých přípravků, krve a jejích složek a

zdravotnických prostředků nezbytných pro poskytnutí neodkladné péče

nebo přeprava dalšího biologického materiálu,



f) přeprava pacientů neodkladné péče, kterou se rozumí jejich přeprava

mezi poskytovateli výhradně za podmínek soustavného poskytování

neodkladné péče během přepravy,



g) zdravotní služby v rozsahu činnosti odběrových zařízení nebo

tkáňových zařízení podle jiných právních předpisů upravujících postupy

pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských orgánů, tkání a buněk^6),



h) zdravotní služby v rozsahu činnosti zařízení transfuzní služby nebo

krevní banky podle právního předpisu upravujícího výrobu transfuzních

přípravků, jejich skladování a výdej^7).



(3) Zdravotními službami se rovněž rozumí specifické zdravotní služby

podle zákona o specifických zdravotních službách, zdravotní služby

podle zákona upravujícího transplantace nebo zákona upravujícího umělé

přerušení těhotenství^8).



(4) Zdravotní péčí se rozumí



a) soubor činností a opatření prováděných u fyzických osob za účelem



1. předcházení, odhalení a odstranění nemoci, vady nebo zdravotního

stavu (dále jen „nemoc“),



2. udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního a funkčního stavu,



3. udržení a prodloužení života a zmírnění utrpení,



4. pomoci při reprodukci a porodu,



5. posuzování zdravotního stavu,



b) preventivní, diagnostické, léčebné, léčebně rehabilitační,

ošetřovatelské nebo jiné zdravotní výkony prováděné zdravotnickými

pracovníky (dále jen „zdravotní výkon“) za účelem podle písmene a).



§ 3



(1) Pacientem se rozumí fyzická osoba, které jsou poskytovány zdravotní

služby.



(2) Ošetřujícím zdravotnickým pracovníkem se rozumí zdravotnický

pracovník, který navrhuje, koordinuje, poskytuje a vyhodnocuje

individuální léčebný postup u konkrétního pacienta a koordinuje

poskytování dalších potřebných zdravotních služeb.



(3) Individuálním léčebným postupem se rozumí poskytování zdravotních

služeb, včetně jednotlivých zdravotních výkonů, v logické a časové

posloupnosti konkrétnímu pacientovi, včetně jejich možných variant a

metod. Součástí individuálního léčebného postupu je zejména

diagnostická rozvaha, návrh léčby, včetně léčebně rehabilitační péče a

doporučení dalšího postupu při poskytování zdravotních služeb. Součástí

individuálního léčebného postupu je i léčebný režim, kterým se rozumí

soubor opatření, která podporují léčbu a minimalizují její možná

rizika, včetně doporučení úpravy životního stylu.



(4) Hospitalizací se rozumí doba zpravidla delší než 24 hodin, po

kterou je pacientovi přijatému na lůžko ve zdravotnickém zařízení

poskytovatele lůžkové péče poskytována lůžková péče.



(5) Registrujícím poskytovatelem se rozumí poskytovatel ambulantní péče

v oboru všeobecné praktické lékařství, v oboru praktické lékařství pro

děti a dorost, v oboru zubní lékařství nebo v oboru gynekologie a

porodnictví, který přijal pacienta do péče za účelem poskytnutí

primární ambulantní péče; registrující poskytovatel je povinen při

přijetí pacienta do péče vyplnit registrační list, který pacient

podepíše. V případě, že u poskytovatele uvedeného ve větě první

poskytuje zdravotní služby více lékařů, je pacient zaregistrován ke

konkrétnímu lékaři.



§ 4



(1) Zdravotnickým zařízením se rozumí prostory určené pro poskytování

zdravotních služeb.



(2) Návštěvní službou se rozumí poskytování zdravotní péče ve vlastním

sociálním prostředí pacienta, a to zejména v případech, kdy se pacient

s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže dostavit do zdravotnického

zařízení poskytovatele a poskytnutí zdravotní péče tímto způsobem je s

ohledem na její charakter možné.



(3) Vlastním sociálním prostředím pacienta se pro účely tohoto zákona

rozumí domácí prostředí pacienta nebo prostředí nahrazující domácí

prostředí pacienta, například zařízení sociálních služeb^9), zařízení

pro děti vyžadující okamžitou pomoc, školská zařízení pro výkon ústavní

výchovy nebo ochranné výchovy nebo školská zařízení pro

preventivně-výchovnou péči nebo jiná obdobná zařízení, věznice pro

výkon vazby a výkon trestu odnětí svobody, ústavy pro výkon

zabezpečovací detence, zařízení pro zajištění cizinců^10) a azylové

zařízení^11).



(4) Oborem zdravotní péče se pro účely tohoto zákona rozumí



a) zubní lékařství, farmacie, obory specializačního vzdělávání nebo

obory certifikovaných kurzů lékařů, zubních lékařů nebo farmaceutů

podle jiného právního předpisu^1),



b) odbornosti nelékařských zdravotnických pracovníků nebo obory

specializačního vzdělávání nebo obory certifikovaných kurzů

nelékařských zdravotnických pracovníků podle jiného právního

předpisu^2).



(5) Náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb

podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování

individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní

možnosti.



ČÁST DRUHÁ



ZDRAVOTNÍ SLUŽBY A ZDRAVOTNÍ PÉČE



HLAVA I



DRUHY A FORMY ZDRAVOTNÍ PÉČE



§ 5



Druhy zdravotní péče



(1) Druhy zdravotní péče podle časové naléhavosti jejího poskytnutí

jsou



a) neodkladná péče, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých

stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé

smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo

intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje

sebe nebo své okolí,



b) akutní péče, jejímž účelem je odvrácení vážného zhoršení zdravotního

stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby

byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanovení nebo změnu

individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu,

ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí,



c) nezbytná péče, kterou z lékařského hlediska vyžaduje zdravotní stav

pacienta, který je zahraničním pojištěncem, s přihlédnutím k povaze

dávek a k délce pobytu na území České republiky; v případě zahraničních

pojištěnců z členského státu Evropské unie, Evropského hospodářského

prostoru nebo Švýcarské konfederace musí být zdravotní péče poskytnuta

v takovém rozsahu, aby zahraniční pojištěnec nemusel vycestovat do země

pojištění dříve, než původně zamýšlel,



d) plánovaná péče, která není zdravotní péčí uvedenou v písmenech a),

b) nebo c)

.



(2) Druhy zdravotní péče podle účelu jejího poskytnutí jsou



a) preventivní péče, jejímž účelem je včasné vyhledávání faktorů, které

jsou v příčinné souvislosti se vznikem nemoci nebo zhoršením

zdravotního stavu, a provádění opatření směřujících k odstraňování nebo

minimalizaci vlivu těchto faktorů a předcházení jejich vzniku,



b) diagnostická péče, jejímž účelem je zjišťování zdravotního stavu

pacienta a okolností, jež mají na zdravotní stav pacienta vliv,

informací nutných ke zjištění nemoci, jejího stavu a závažnosti,

dalších informací potřebných ke stanovení diagnózy, individuálního

léčebného postupu a informací o účinku léčby,



c) dispenzární péče, jejímž účelem je aktivní a dlouhodobé sledování

zdravotního stavu pacienta ohroženého nebo trpícího nemocí nebo

zhoršením zdravotního stavu, u kterého lze podle vývoje nemoci důvodně

předpokládat takovou změnu zdravotního stavu, jejíž včasné zjištění

může zásadním způsobem ovlivnit další léčbu a vývoj nemoci,



d) léčebná péče, jejímž účelem je příznivé ovlivnění zdravotního stavu

na základě realizace individuálního léčebného postupu, s cílem vyléčení

nebo zmírnění důsledků nemoci a zabránění vzniku invalidity nebo

nesoběstačnosti nebo zmírnění jejich rozsahu,



e) posudková péče, jejímž účelem je zjištění, zda



1. nebude stabilizovaný zdravotní stav pacienta negativně ovlivněn

nároky, které na něho klade výkon práce, služby, povolání nebo jiných

činností v konkrétních podmínkách, nebo



2. zdravotní stav pacienta je v souladu s předpoklady nebo požadavky

stanovenými pro výkon práce, služby, povolání, jiných činností nebo pro

jiné účely,



f) léčebně rehabilitační péče, jejímž účelem je maximální možné

obnovení fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických

funkcí pacienta cestou odstranění vzniklých funkčních poruch nebo

náhradou některé funkce jeho organismu, popřípadě zpomalení nebo

zastavení nemoci a stabilizace jeho zdravotního stavu; v případě, že

jsou při jejím poskytování využívány přírodní léčivé zdroje nebo

klimatické podmínky příznivé k léčení podle lázeňského zákona^12), jde

o lázeňskou léčebně rehabilitační péči,



g) ošetřovatelská péče, jejímž účelem je udržení, podpora a navrácení

zdraví a uspokojování biologických, psychických a sociálních potřeb

změněných nebo vzniklých v souvislosti s poruchou zdravotního stavu

jednotlivců nebo skupin nebo v souvislosti s těhotenstvím a porodem, a

dále rozvoj, zachování nebo navrácení soběstačnosti; její součástí je

péče o nevyléčitelně nemocné, zmírňování jejich utrpení a zajištění

klidného umírání a důstojné přirozené smrti,



h) paliativní péče, jejímž účelem je zmírnění utrpení a zachování

kvality života pacienta, který trpí nevyléčitelnou nemocí,



i) lékárenská péče a klinickofarmaceutická péče (dále jen „lékárenská

péče“), jejímž účelem je zajišťování, příprava, úprava, uchovávání,

kontrola a výdej léčiv, s výjimkou transfuzních přípravků a surovin pro

výrobu krevních derivátů podle zákona o léčivech, laboratorních

chemikálií, zkoumadel, dezinfekčních přípravků, a dále zajišťování,

uchovávání, výdej a prodej zdravotnických prostředků podle zákona o

zdravotnických prostředcích^13), zajišťování, uchovávání, výdej a

prodej potravin pro zvláštní lékařské účely; v rámci této péče je dále

poskytováno poradenství, konzultační služby a další služby v oblasti

prevence a včasného rozpoznávání onemocnění, podpory zdraví a

posuzování a kontrola účelného, bezpečného a hospodárného užívání

léčivých přípravků a postupů s tím spojených.



(3) Prováděcí právní předpis stanoví a) druhy, obsah a časové rozmezí

preventivních prohlídek, okruhy osob, kterým jsou jednotlivé druhy

preventivních prohlídek poskytovány, a okruhy poskytovatelů, kteří

preventivní prohlídky provádějí, b) nemoci, u nichž se poskytuje

dispenzární péče, časové rozmezí prováděných prohlídek a okruhy

poskytovatelů provádějících dispenzární péči.



§ 6



Formy zdravotní péče



Formami zdravotní péče jsou ambulantní péče, jednodenní péče, lůžková

péče a zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí

pacienta.



§ 7



Ambulantní péče



(1) Ambulantní péče je zdravotní péčí, při níž se nevyžaduje

hospitalizace pacienta nebo přijetí pacienta na lůžko do zdravotnického

zařízení poskytovatele jednodenní péče.



(2) Ambulantní péče je poskytována jako



a) primární ambulantní péče, jejímž účelem je poskytování preventivní,

diagnostické, léčebné a posudkové péče a konzultací, dále koordinace a

návaznost poskytovaných zdravotních služeb jinými poskytovateli; tuto

zdravotní péči pacientovi poskytuje registrující poskytovatel,



b) specializovaná ambulantní péče, která je poskytovaná v rámci

jednotlivých oborů zdravotní péče podle § 4 odst. 4,



c) stacionární péče, jejímž účelem je poskytování zdravotní péče

pacientům, jejichž zdravotní stav vyžaduje opakované denní poskytování

ambulantní péče.



(3) Součástí primární ambulantní péče poskytované registrujícími

poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství a praktické

lékařství pro děti a dorost je vždy návštěvní služba.



§ 8



Jednodenní péče



Jednodenní péče je zdravotní péčí, při jejímž poskytnutí se vyžaduje

pobyt pacienta na lůžku po dobu kratší než 24 hodin, a to s ohledem na

charakter a délku poskytovaných zdravotních výkonů. Při poskytování

jednodenní péče musí být zajištěna nepřetržitá dostupnost akutní

lůžkové péče intenzivní.



§ 9



Lůžková péče



(1) Lůžková péče je zdravotní péčí, kterou nelze poskytnout ambulantně

a pro její poskytnutí je nezbytná hospitalizace pacienta. Lůžková péče

musí být poskytována v rámci nepřetržitého provozu.



(2) Lůžkovou péčí je



a) akutní lůžková péče intenzivní, která je poskytována pacientovi v

případech náhlého selhávání nebo náhlého ohrožení základních životních

funkcí nebo v případech, kdy lze tyto stavy důvodně předpokládat,



b) akutní lůžková péče standardní, která je poskytována pacientovi



1. s náhlým onemocněním nebo náhlým zhoršením chronické nemoci, které

vážně ohrožují jeho zdraví, ale nevedou bezprostředně k selhávání

životních funkcí, nebo



2. za účelem provedení zdravotních výkonů, které nelze provést

ambulantně; v rámci akutní lůžkové péče je poskytována též včasná

léčebná rehabilitace,



c) následná lůžková péče, která je poskytována pacientovi, u kterého

byla stanovena základní diagnóza a došlo ke stabilizaci jeho

zdravotního stavu, zvládnutí náhlé nemoci nebo náhlého zhoršení

chronické nemoci, a jehož zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo

poskytnutí zejména léčebně rehabilitační péče; v rámci této lůžkové

péče může být poskytována též následná intenzivní péče pacientům, kteří

jsou částečně nebo úplně závislí na podpoře základních životních

funkcí,



d) dlouhodobá lůžková péče, která je poskytována pacientovi, jehož

zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného

poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje; v rámci této lůžkové péče

může být poskytována též intenzivní ošetřovatelská péče pacientům s

poruchou základních životních funkcí.



§ 10



Zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta



(1) Zdravotní péčí poskytovanou ve vlastním sociálním prostředí

pacienta jsou



a) návštěvní služba,



b) domácí péče, kterou je ošetřovatelská péče, léčebně rehabilitační

péče nebo paliativní péče.



(2) Ve vlastním sociálním prostředí pacienta lze kromě zdravotní péče

podle odstavce 1 poskytovat umělou plicní ventilaci a dialýzu.



(3) V rámci zdravotní péče podle odstavce 1 lze vykonávat pouze takové

zdravotní výkony, jejichž poskytnutí není podmíněno technickým a věcným

vybavením nutným k jejich provedení ve zdravotnickém zařízení.



HLAVA II



OBECNÉ PODMÍNKY POSKYTOVÁNÍ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB



§ 11



Poskytování zdravotních služeb



(1) Poskytovatel může poskytovat pouze zdravotní služby uvedené v

oprávnění k poskytování zdravotních služeb.



(2) Bez získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb je možné



a) poskytovat odbornou první pomoc,



b) poskytovat zdravotní služby v zařízeních sociálních služeb podle

zákona o sociálních službách,



c) zajistit převoz osoby, jejíž zdravotní stav to vyžaduje, ze

zahraničí do České republiky nebo z České republiky do zahraničí osobou

oprávněnou k této činnosti podle právních předpisů jiného státu, z

jehož území nebo na jehož území se převoz uskutečňuje a jde-li o

činnost na území České republiky dočasnou,



d) poskytovat zdravotní služby podle § 20.



(3) Zdravotní služby lze poskytovat pouze prostřednictvím osob

způsobilých k výkonu zdravotnického povolání nebo k výkonu činností

souvisejících s poskytováním zdravotních služeb.



(4) Personální zabezpečení zdravotních služeb musí odpovídat oborům,

druhu a formě poskytované zdravotní péče a zdravotním službám podle § 2

odst. 2 písm. d) až f). Požadavky na minimální personální zabezpečení

zdravotních služeb, týkající se odborné, specializované, popřípadě

zvláštní odborné způsobilosti zdravotnických pracovníků a jiných

odborných pracovníků a jejich počtu stanoví prováděcí právní předpis.



(5) Zdravotní služby mohou být poskytovány pouze ve zdravotnických

zařízeních v místech uvedených v oprávnění k poskytování zdravotních

služeb; to neplatí v případě zdravotní péče poskytované ve vlastním

sociálním prostředí, zdravotnické dopravní služby, přepravy pacientů

neodkladné péče, přednemocniční neodkladné péče poskytované v rámci

zdravotnické záchranné služby, zdravotních služeb poskytovaných v

mobilních zdravotnických zařízeních ozbrojených sil za krizových

situací a jde-li o převoz těla zemřelého na pitvu a z pitvy podle

zákona o pohřebnictví. V případě, že poskytovatel poskytuje pouze

domácí péči, musí mít kontaktní pracoviště.



(6) Zdravotnické zařízení musí být pro poskytování zdravotních služeb

technicky a věcně vybaveno. Technické a věcné vybavení zdravotnických

zařízení musí odpovídat oborům, druhu a formě poskytované zdravotní

péče a zdravotním službám podle § 2 odst. 2 písm. d) až f). Požadavky

na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení,

týkající se stavebně technického, funkčního a dispozičního uspořádání

prostor a vybavení vybranými zdravotnickými prostředky, jinými

přístroji a zařízením, na vybavení kontaktního pracoviště, a v případě

lékárenské péče poskytované v odloučeném oddělení výdeje léčiv i na

místo poskytování péče, stanoví prováděcí právní předpis. Tímto nejsou

dotčeny požadavky na zdravotnická zařízení podle jiných právních

předpisů.



(7) Poskytovatel zdravotnické záchranné služby, poskytovatel

zdravotnické dopravní služby a poskytovatel přepravy pacientů

neodkladné péče musí být pro poskytovanou zdravotní službu vybaven

odpovídajícími dopravními prostředky. Požadavky na vybavení

poskytovatele dopravními prostředky a požadavky na technické a věcné

vybavení těchto dopravních prostředků a na jejich označení a barevné

provedení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto nejsou dotčeny

požadavky na dopravní prostředky stanovené jinými právními předpisy.



(8) Poskytování zdravotních služeb v zařízeních sociálních služeb podle

odstavce 2 písm. b) je poskytovatel sociálních služeb povinen před

jejich započetím oznámit krajskému úřadu příslušnému podle místa jejich

poskytování. Při poskytování zdravotních služeb je poskytovatel

sociálních služeb povinen dodržovat povinnosti stanovené poskytovateli

v § 45 odst. 1, odst. 2 písm. n), § 51 odst. 1 a § 53 odst. 1.



§ 12



Způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání



(1) Způsobilostí k samostatnému výkonu zdravotnického povolání se pro

účely tohoto zákona rozumí způsobilost k samostatnému výkonu povolání

lékaře, zubního lékaře nebo farmaceuta nebo způsobilost k výkonu

povolání zdravotnického pracovníka nelékařského povolání bez přímého

vedení a odborného dohledu podle jiných právních předpisů^1),^2).



(2) Poskytovatel, který je fyzickou osobou, musí být způsobilý k

samostatnému výkonu zdravotnického povolání podle odstavce 3 anebo je

povinen ustanovit odborného zástupce s touto způsobilostí; ustanovení

odborného zástupce se nepřipouští, jde-li o poskytování zdravotních

služeb na základě oprávnění podle § 16 odst. 2. Poskytovatel, který je

právnickou osobou, je povinen ustanovit odborného zástupce se

způsobilostí k samostatnému výkonu zdravotnického povolání podle

odstavce 3 vždy.



(3) Jsou-li poskytovány zdravotní služby



a) v oborech specializačního vzdělávání lékařů, vyžaduje se způsobilost

k samostatnému výkonu povolání lékaře alespoň v jednom z těchto oborů,



b) v oboru zubní lékař nebo v oborech specializačního vzdělávání

zubních lékařů, vyžaduje se způsobilost k samostatnému výkonu povolání

zubního lékaře alespoň v jednom z těchto oborů,



c) v oboru farmaceut nebo v oborech specializačního vzdělávání

farmaceutů, vyžaduje se způsobilost k samostatnému výkonu povolání

farmaceuta alespoň v jednom z oborů specializačního vzdělávání

farmaceutů,



d) pouze v oborech vzdělávání zdravotnických pracovníků nelékařského

povolání nebo jiných odborných pracovníků, vyžaduje se způsobilost k

samostatnému výkonu zdravotnického povolání alespoň v jednom z těchto

oborů; odborným zástupcem může být též lékař, zubní lékař nebo

farmaceut, pokud je způsobilý vykonávat alespoň v jednom z těchto oborů

přímé vedení nebo odborný dohled vůči těmto pracovníkům podle jiného

právního předpisu.



§ 13



Bezúhonnost



(1) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl

pravomocně odsouzen



a) za úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v

trvání alespoň 1 roku, nebo



b) za trestný čin spáchaný při poskytování zdravotních služeb,

anebo se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen.



(2) Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů a dále

dokladem prokazujícím splnění podmínky bezúhonnosti vydaným státem,

jehož je fyzická osoba občanem, a doklady vydanými státy, ve kterých se

fyzická osoba zdržovala v posledních 3 letech nepřetržitě déle než 6

měsíců; tyto doklady nesmí být starší 3 měsíců. Při uznávání dokladů o

bezúhonnosti, které vydal příslušný orgán jiného členského státu

Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské

konfederace se postupuje podle zákona o uznávání odborné

kvalifikace^14). Nevydává-li stát uvedený ve větě první výpis z

evidence trestů nebo rovnocenný doklad, nebo nelze-li jej získat,

předloží fyzická osoba čestné prohlášení o bezúhonnosti, které učinila

před notářem nebo příslušným orgánem tohoto státu.



(3) Vyžaduje-li se pro účely řízení podle tohoto zákona doložení

bezúhonnosti výpisem z evidence Rejstříku trestů, požádá o vydání

výpisu správní orgán příslušný k udělení oprávnění k poskytování

zdravotních služeb; žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku restů a

výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a

to způsobem umožňujícím dálkový přístup.



§ 14



Odborný zástupce



(1) Odborný zástupce odborně řídí poskytování zdravotních služeb.

Odborným zástupcem může být ustanovena fyzická osoba, která je



a) způsobilá k samostatnému výkonu zdravotnického povolání podle § 12 a

je členem České lékařské komory, České stomatologické komory nebo České

lékárnické komory (dále jen „komora“), jestliže členství v komoře je

podmínkou pro výkon tohoto povolání,



b) plně svéprávná,



c) bezúhonná,



d) držitelem povolení k pobytu na území České republiky, pokud má

povinnost takové povolení mít. Odborným zástupcem nemůže být ustanovena

fyzická osoba, u níž trvá některá z překážek pro udělení oprávnění

uvedených v § 17.



(2) Funkce odborného zástupce musí být vykonávána v pracovněprávním

nebo obdobném vztahu k poskytovateli. Tato podmínka neplatí, je-li

odborný zástupce statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu

poskytovatele nebo je-li odborný zástupce manželem nebo registrovaným

partnerem poskytovatele; i v tomto případě musí být odborný zástupce k

poskytovateli ve smluvním vztahu.



(3) Odborný zástupce musí vykonávat svou funkci v rozsahu nezbytném pro

řádné odborné řízení poskytovaných zdravotních služeb. Stejná osoba

nemůže vykonávat funkci odborného zástupce pro více než 2

poskytovatele.



(4) Odborný zástupce je povinen písemně oznámit poskytovateli všechny

změny údajů uvedených o něm v rozhodnutí o udělení oprávnění k

poskytování zdravotních služeb, v žádosti o udělení tohoto oprávnění a

v dokladech předkládaných s touto žádostí a změny a doplnění údajů

týkajících se podmínek pro výkon funkce odborného zástupce a předložit

doklady o nich. Změny a doplnění údajů podle věty první musí odborný

zástupce oznámit do 10 dnů ode dne, kdy k nim došlo.



(5) Přestane-li odborný zástupce vykonávat svou funkci nebo přestane-li

splňovat podmínky pro výkon této funkce, je poskytovatel povinen

ustanovit nového odborného zástupce nejpozději do 10 dnů ode dne, kdy

se o některé z těchto skutečností dozvěděl.



ČÁST TŘETÍ



OPRÁVNĚNÍ K POSKYTOVÁNÍ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB



§ 15



Působnost správních orgánů



(1) O udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb rozhoduje



a) krajský úřad, v jehož správním obvodu je zdravotnické zařízení, v

němž budou zdravotní služby poskytovány,



b) Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo spravedlnosti, jde-li o

zdravotní služby poskytované ve zdravotnických zařízeních zřízených

těmito ministerstvy, s výjimkou oprávnění podle § 16 odst. 2, nebo



c) Ministerstvo vnitra, jde-li o zdravotní služby poskytované ve

zdravotnických zařízeních zřízených tímto ministerstvem nebo ve

zdravotnických zařízeních zřízených Úřadem pro zahraniční styky a

informace nebo Bezpečnostní informační službou, s výjimkou oprávnění

podle § 16 odst. 2, (dále jen „příslušný správní orgán“).



(2) Oprávnění k poskytování lékárenské péče lze udělit jen na základě

souhlasného závazného stanoviska Státního ústavu pro kontrolu léčiv k

technickému a věcnému vybavení zdravotnického zařízení, v němž bude

tato péče poskytována. Státní ústav pro kontrolu léčiv vydá závazné

stanovisko na základě písemné žádosti do 30 dnů ode dne jejího

doručení. Žádost o vydání závazného stanoviska musí obsahovat

náležitosti uvedené v § 18 odst. 1.



§ 16



Podmínky udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb



(1) Fyzické osobě se udělí oprávnění k poskytování zdravotních služeb

na její písemnou žádost, jestliže



a) dosáhla věku 18 let,



b) je plně svéprávná,



c) je bezúhonná,



d) je držitelem povolení k pobytu na území České republiky, pokud má

povinnost takové povolení mít,



e) je způsobilá k samostatnému výkonu zdravotnického povolání v oboru

zdravotní péče, kterou bude poskytovat jako zdravotní službu a je

členem komory, jestliže členství v komoře je podmínkou pro výkon tohoto

povolání, nebo ustanovila odborného zástupce,



f) je oprávněna užívat k poskytování zdravotních služeb zdravotnické

zařízení, které splňuje požadavky na technické a věcné vybavení,



g) jsou splněny požadavky na personální zabezpečení poskytovaných

zdravotních služeb,



h) Státní ústav pro kontrolu léčiv vydal souhlasné závazné stanovisko

podle § 15 odst. 2, jde-li o poskytování lékárenské péče,



i) Státní úřad pro jadernou bezpečnost vydal povolení k činnosti podle

atomového zákona^15), budou-li při poskytování zdravotních služeb

používány zdravotnické prostředky užívané k lékařskému ozáření,



j) orgán ochrany veřejného zdraví schválil provozní řád zdravotnického

zařízení podle zákona o ochraně veřejného zdraví^16),



k) Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“) vydalo souhlas

s poskytováním lázeňské léčebně rehabilitační péče, jde-li o

poskytování této péče,



l) netrvá žádná z překážek pro udělení oprávnění uvedených v § 17.



(2) Fyzické osobě, která bude poskytovat zdravotní služby pouze ve

zdravotnickém zařízení provozovaném jiným poskytovatelem, se udělí

oprávnění k poskytování zdravotních služeb na její písemnou žádost,

jestliže



a) je způsobilá k samostatnému výkonu zdravotnického povolání v oboru

zdravotní péče, kterou bude poskytovat jako zdravotní službu, a je

členem komory, jestliže členství v komoře je podmínkou pro výkon tohoto

povolání, a splňuje podmínky uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) a l),



b) je oprávněna užívat k poskytování zdravotních služeb zdravotnické

zařízení užívané jiným poskytovatelem, které splňuje požadavky na

technické a věcné vybavení,



c) jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1 písm. g) až k).

Oprávnění podle věty první nelze udělit pro poskytování zdravotní péče

v oboru všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a

dorost, zubní lékařství a gynekologie a porodnictví, jde-li o výkon

činnosti registrujícího poskytovatele.



(3) Právnické osobě se udělí oprávnění k poskytování zdravotních služeb

na její písemnou žádost, jestliže



a) statutární orgán právnické osoby nebo jeho členové nebo vedoucí

organizační složky státu nebo organizační složky územního samosprávného

celku, bude-li poskytování zdravotních služeb zajišťováno touto

organizační složkou, jsou bezúhonní,



b) ustanovila odborného zástupce, který splňuje podmínky v § 14 odst. 1

až 3,



c) jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1 písm. f) až k),



d) netrvá žádná z překážek pro udělení oprávnění uvedených v § 17 písm.

b) až e),



e) byla zřízena krajem jako příspěvková organizace podle zákona o

zdravotnické záchranné službě a je oprávněna využívat linku národního

čísla tísňového volání 155, jde-li o poskytování zdravotnické záchranné

služby.



(4) Oprávnění k poskytování zdravotních služeb nelze převést ani

nepřechází na jinou osobu. Jiná osoba může na základě oprávnění

poskytovat zdravotní služby, jen pokračuje-li v poskytování zdravotních

služeb podle § 27.



§ 17



Překážky udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb



Oprávnění k poskytování zdravotních služeb nelze udělit



a) fyzické osobě, které byl uložen soudem nebo správním orgánem zákaz

činnosti spočívající v poskytování zdravotních služeb, a to po dobu

trvání tohoto zákazu,



b) fyzické nebo právnické osobě, které bylo odňato oprávnění podle § 24

odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a), b), c) nebo d) nebo odst. 4 písm.

a), b), c), d) nebo e), a to po dobu 3 let ode dne nabytí právní moci

rozhodnutí o odnětí oprávnění,



c) fyzické nebo právnické osobě po dobu 3 let ode dne nabytí právní

moci rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu proto, že majetek

dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení nebo po dobu

3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu proto,

že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů,



d) fyzické nebo právnické osobě, jestliže soud v insolvenčním řízení

nařídil předběžné opatření, jímž tuto osobu, jejíž úpadek nebo hrozící

úpadek se v tomto řízení řeší, omezil v nakládání s majetkovou

podstatou a předběžný insolvenční správce nedal k úkonům této osoby

souvisejícím se vznikem oprávnění písemný souhlas, nebo



e) fyzické nebo právnické osobě v průběhu insolvenčního řízení, na

jejíž majetek byl prohlášen konkurs, a insolvenční správce nedal k

úkonům této osoby souvisejícím se vznikem oprávnění písemný souhlas.



§ 18



Žádost o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb



(1) Žádost o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb kromě

náležitostí stanovených správním řádem obsahuje,



a) je-li žadatelem fyzická osoba



1. jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, státní občanství,

adresu místa trvalého pobytu na území České republiky nebo v případě

osoby bez trvalého pobytu na území České republiky adresu bydliště mimo

území České republiky a popřípadě adresu místa hlášeného pobytu na

území České republiky a datum a místo narození žadatele,



2. identifikační číslo osoby^17) (dále jen „identifikační číslo“),

bylo-li přiděleno,



3. jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení, státní občanství,

adresu místa trvalého pobytu na území České republiky nebo v případě

osoby bez trvalého pobytu na území České republiky adresu bydliště mimo

území České republiky a popřípadě adresu místa hlášeného pobytu na

území České republiky a datum a místo narození odborného zástupce,

jestliže musí být ustanoven,



4. formu zdravotní péče, obory zdravotní péče, popřípadě druh zdravotní

péče podle § 5 odst. 2 písm. f) až i) nebo název zdravotní služby podle

§ 2 odst. 2 písm. d) až f), a to pro každé místo poskytování

zdravotních služeb,



5. adresu místa, popřípadě míst poskytování zdravotních služeb, v

případě zdravotnické dopravní služby nebo přepravy pacientů neodkladné

péče adresu místa jednotlivých pracovišť a v případě poskytování domácí

péče adresu místa kontaktního pracoviště,



6. datum, k němuž žadatel hodlá zahájit poskytování zdravotních služeb,



7. dobu, po kterou žadatel hodlá zdravotní služby poskytovat, pokud

žádá o udělení oprávnění na dobu určitou,



b) je-li žadatelem právnická osoba



1. obchodní firmu nebo název, adresu sídla, v případě právnické osoby

se sídlem mimo území České republiky též místo usazení závodu nebo

organizační složky závodu právnické osoby na území České republiky,



2. bude-li poskytování zdravotních služeb zajišťováno organizační

složkou státu nebo organizační složkou územního samosprávného celku

její název, adresu sídla a identifikační číslo a název jejího

zřizovatele, a dále jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,

státní občanství, adresu místa trvalého pobytu na území České republiky

nebo v případě osoby bez trvalého pobytu na území České republiky

adresu bydliště mimo území České republiky a popřípadě adresu místa

hlášeného pobytu na území České republiky a datum narození vedoucího

organizační složky státu; údaje o vedoucím organizační složky státu se

neuvádějí v případě Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro

zahraniční styky a informace,



3. údaje uvedené v písmenu a) bodě 3 o odborném zástupci a osobách,

které jsou statutárním orgánem žadatele nebo jeho členy nebo které

jednají jménem právnické osoby zapisované do obchodního rejstříku nebo

obdobného rejstříku před jejím vznikem,



4. adresu místa, popřípadě míst poskytování zdravotních služeb, v

případě zdravotnické záchranné služby, zdravotnické dopravní služby

nebo přepravy pacientů neodkladné péče adresu místa jednotlivých

pracovišť a v případě poskytování domácí péče adresu místa kontaktního

pracoviště,



5. údaje uvedené v písmenu a) bodech 2, 4, 6 a 7.



(2) Žadatel k žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních

služeb předloží,



a) je-li žadatelem fyzická osoba uvedená v § 16 odst. 1



1. doklady o způsobilosti k samostatnému výkonu zdravotnického

povolání, má-li tuto způsobilost,



2. doklad o bezúhonnosti,



3. v případě ustanovení odborného zástupce doklady o způsobilosti

odborného zástupce k samostatnému výkonu zdravotnického povolání,

doklad o bezúhonnosti a prohlášení odborného zástupce, že souhlasí s

ustanovením do funkce odborného zástupce a že u něj netrvá žádný z

důvodů uvedených v § 14 odst. 1 a 3, pro který by nemohl funkci

odborného zástupce vykonávat,



4. seznam zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků,

kteří budou vykonávat zdravotnické povolání v pracovněprávním nebo

obdobném vztahu k žadateli, a to v rozsahu požadavků na minimální

personální zabezpečení zdravotních služeb. U lékařů, zubních lékařů a

farmaceutů způsobilých k samostatnému výkonu zdravotnického povolání se

v seznamu uvede jméno, popřípadě jména, příjmení, obor, v němž mají

způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání a jejich

týdenní pracovní doba; u vedoucích zaměstnanců se uvede též jejich

pracovní zařazení. U ostatních zdravotnických pracovníků a jiných

odborných pracovníků se v seznamu uvede pouze jejich počet v členění

podle odborné způsobilosti. Seznam se člení podle zařazení pracovníků k

jednotlivým formám a oborům zdravotní péče, popřípadě druhům zdravotní

péče podle § 5 odst. 2 písm. f) až i) nebo zdravotním službám podle § 2

odst. 2 písm. d) až f); v případě více míst poskytování zdravotních

služeb se seznam člení též podle těchto míst,



5. prohlášení, že zdravotnické zařízení je pro poskytování zdravotních

služeb technicky a věcně vybaveno podle tohoto zákona,



6. souhlasné závazné stanovisko vydané Státním ústavem pro kontrolu

léčiv k technickému a věcnému vybavení zdravotnického zařízení, jde-li

o poskytování lékárenské péče,



7. povolení k činnosti podle atomového zákona vydané Státním úřadem pro

jadernou bezpečnost, budou-li při poskytování zdravotních služeb

používány zdravotnické prostředky užívané k lékařskému ozáření,



8. souhlas ministerstva s poskytováním lázeňské léčebně rehabilitační

péče, jde-li o poskytování této péče,



9. rozhodnutí o schválení provozního řádu zdravotnického zařízení

vydané orgánem ochrany veřejného zdraví a provozní řád,



10. doklad, z něhož vyplývá oprávnění žadatele užívat prostory k

poskytování zdravotních služeb,



11. doklad prokazující povolení k pobytu na území České republiky

žadatele a odborného zástupce, byl-li ustanoven, pokud mají povinnost

takové povolení mít,



12. prohlášení, že u žadatele netrvá žádná z překážek pro udělení

oprávnění uvedených v § 17 písm. a) až c) a písemný souhlas předběžného

insolvenčního správce nebo insolvenčního správce v případě, kdy

nevydání tohoto souhlasu by bylo překážkou pro udělení oprávnění

uvedenou v § 17 písm. d) nebo e),



b) je-li žadatelem fyzická osoba uvedená v § 16 odst. 2



1. doklady o způsobilosti k samostatnému výkonu zdravotnického povolání

a doklady uvedené v písmenu a) bodech 2, 11 a 12,



2. smlouvu s poskytovatelem, který provozuje zdravotnické zařízení v

němž bude žadatel zdravotní služby poskytovat, opravňující žadatele

využívat technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení a

personální zabezpečení zdravotních služeb tohoto poskytovatele k

poskytování zdravotních služeb; pokud smlouvou není zajištěno nebo ze

smlouvy nevyplývá splnění všech požadavků na technické a věcné vybavení

zdravotnického zařízení a personální zabezpečení zdravotních služeb,

které hodlá žadatel poskytovat, je žadatel povinen prokázat splnění

požadavků nezajištěných smlouvou doklady uvedenými v písmenu a) v

bodech 4 až 9,



c) je-li žadatelem právnická osoba



1. doklad o tom, že právnická osoba byla zřízena nebo založena, pokud

se nezapisuje do obchodního nebo obdobného rejstříku nebo pokud zápis

ještě nebyl proveden; je-li žadatelem právnická osoba se sídlem mimo

území České republiky, předloží se výpis z obchodního nebo obdobného

rejstříku vedeného ve státě sídla a doklad o tom, že právnická osoba,

popřípadě závod nebo organizační složka závodu právnické osoby na území

České republiky byly zapsány do obchodního rejstříku, pokud zápis již

byl proveden; doklad o zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku

nebo výpis z těchto rejstříků nesmí být starší 3 měsíců; doklady

uvedené v tomto bodě se k žádosti nepřikládají, jde-li o právnickou

osobu zřízenou na území České republiky zákonem nebo bude-li

poskytování zdravotních služeb zajišťováno organizační složkou státu

nebo územního samosprávného celku,



2. doklad o bezúhonnosti osob, které jsou statutárním orgánem žadatele

nebo jeho členy,



3. doklad o bezúhonnosti vedoucího organizační složky státu nebo

organizační složky územního samosprávného celku, bude-li poskytování

zdravotních služeb zajišťováno touto organizační složkou,



4. doklady uvedené v písmenu a) bodech 3 až 11,



5. v případě poskytování zdravotnické záchranné služby doklad o tom, že

žadatel byl zřízen krajem jako příspěvková organizace podle zákona o

zdravotnické záchranné službě a doklad, z něhož vyplývá oprávnění

žadatele využívat linku národního čísla tísňového volání 155, 6.

prohlášení, že u žadatele netrvá žádná z překážek pro udělení oprávnění

uvedených v § 17 písm. b) a c) a písemný souhlas předběžného

insolvenčního správce nebo insolvenčního správce v případě, kdy

nevydání tohoto souhlasu by bylo překážkou pro udělení oprávnění

uvedenou v § 17 písm. d) nebo e).



(3) Je-li žadatelem o udělení oprávnění k poskytování zdravotních

služeb osoba, která je nabyvatelem majetkových práv vztahujících se k

poskytování zdravotních služeb dosavadním poskytovatelem, připojí k

žádosti též doklady prokazující převod nebo přechod majetkových práv na

žadatele. Předložení dokladu uvedeného v odstavci 2 písm. a) bodu 4 lze

nahradit prohlášením žadatele o tom, že nedošlo ke změnám údajů v

těchto dokladech předložených dosavadním poskytovatelem; v tomto

případě se rovněž nepředkládá doklad uvedený v odstavci 2 písm. a) bodě

6. Je-li žadatelem o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb

osoba, která pokračuje v poskytování zdravotních služeb podle § 27,

platí pro předložení dokladů věty první a druhá obdobně.



(4) V případě poskytování pouze dlouhodobé lůžkové péče jen

zdravotnickými pracovníky nelékařského povolání žadatel k žádosti o

udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb předloží smlouvu s

poskytovatelem ambulantní péče v oboru všeobecné praktické lékařství

nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost o zajištění akutní

zdravotní péče pacientům.



§ 19



Rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb



(1) Rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb

fyzické osobě kromě náležitostí stanovených správním řádem obsahuje



a) jméno, popřípadě jména, příjmení poskytovatele a odborného zástupce,

musí-li být ustanoven, a adresu místa jejich trvalého pobytu na území

České republiky nebo v případě fyzické osoby bez trvalého pobytu na

území České republiky adresu bydliště mimo území České republiky a

popřípadě adresu místa hlášeného pobytu na území České republiky,

identifikační číslo poskytovatele, bylo-li přiděleno, a datum jejich

narození,



b) formu zdravotní péče, obory zdravotní péče, popřípadě druh zdravotní

péče podle § 5 odst. 2 písm. f) až i) nebo název zdravotní služby podle

§ 2 odst. 2 písm. d) až f), a to pro každé místo poskytování

zdravotních služeb,



c) adresu místa, popřípadě míst poskytování zdravotních služeb, v

případě poskytovatele zdravotnické záchranné služby, zdravotnické

dopravní služby nebo přepravy pacientů neodkladné péče adresy míst

jednotlivých pracovišť, a v případě poskytování domácí péče adresu

místa kontaktního pracoviště,



d) dobu, na kterou se oprávnění uděluje, žádá-li žadatel o udělení

oprávnění na dobu určitou,



e) datum zahájení poskytování zdravotních služeb.



(2) Rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb

právnické osobě kromě náležitostí stanovených správním řádem obsahuje



a) obchodní firmu nebo název poskytovatele, adresu jeho sídla, v

případě právnické osoby se sídlem mimo území České republiky též adresu

místa usazení závodu nebo organizační složky závodu právnické osoby na

území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,



b) jméno, popřípadě jména, příjmení, adresu místa trvalého pobytu na

území České republiky nebo v případě osoby bez trvalého pobytu na území

České republiky adresu bydliště mimo území České republiky a popřípadě

adresu místa hlášeného pobytu na území České republiky a datum narození

osob, které jsou statutárním orgánem poskytovatele nebo jeho členy,



c) jméno, popřípadě jména, příjmení, adresu místa trvalého pobytu na

území České republiky nebo v případě osoby bez trvalého pobytu na území

České republiky adresu bydliště mimo území České republiky a adresu

místa hlášeného pobytu na území České republiky a datum narození

odborného zástupce,



d) náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. b) až e).



(3) Rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb,

bude-li poskytování zdravotních služeb zajišťováno organizační složkou

státu nebo organizační složkou územního samosprávného celku, kromě

náležitostí stanovených správním řádem obsahuje



a) název, adresu sídla organizační složky státu nebo organizační složky

územního samosprávného celku a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,



b) název zřizovatele organizační složky státu nebo organizační složky

územního samosprávného celku,



c) jméno, popřípadě jména, příjmení, adresu místa trvalého pobytu na

území České republiky nebo v případě osoby bez trvalého pobytu na území

České republiky adresu bydliště mimo území České republiky a popřípadě

adresu místa hlášeného pobytu na území České republiky a datum narození

vedoucího organizační složky státu nebo územního samosprávného celku;

údaje o vedoucím organizační složky státu se neuvádějí v případě

Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a

informace,



d) jméno, popřípadě jména, příjmení, adresu místa trvalého pobytu na

území České republiky nebo v případě osoby bez trvalého pobytu na území

České republiky adresu bydliště mimo území České republiky a adresu

místa hlášeného pobytu na území České republiky a datum narození

odborného zástupce,



e) náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. b) až e).



(4) Příslušný správní orgán zašle stejnopis písemného vyhotovení

rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb do 15

dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí místně příslušnému správci

daně vykonávajícímu správu daně z příjmů, místně příslušné okresní

správě sociálního zabezpečení a Českému statistickému úřadu; jde-li o

oprávnění k poskytování lékárenské péče, zašle stejnopis rozhodnutí též

Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Příslušný správní orgán zaznamená

udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb do 15 dnů ode dne

nabytí právní moci rozhodnutí do Národního registru poskytovatelů

zdravotních služeb (dále jen „Národní registr poskytovatelů“) a

prostřednictvím tohoto registru zapíše příslušné referenční údaje nebo

změny příslušných referenčních údajů do základního registru právnických

osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci^18) (dále jen

„registr osob“).



(5) Pokud bylo právnické osobě, která vzniká dnem zápisu do obchodního

nebo jiného zákonem určeného rejstříku, vydáno rozhodnutí o udělení

oprávnění k poskytování zdravotních služeb před zápisem do rejstříku,

vznikne této právnické osobě právo poskytovat zdravotní služby dnem

zápisu do rejstříku. Pokud bylo právnické osobě se sídlem mimo území

České republiky, která se zapisuje do obchodního rejstříku, vydáno

rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb před

zápisem do obchodního rejstříku, vznikne této právnické osobě právo

poskytovat zdravotní služby dnem zápisu do obchodního rejstříku.

Nepodá-li právnická osoba uvedená ve větě první nebo druhé návrh na

zápis do rejstříku ve lhůtě 90 dnů ode dne nabytí právní moci

rozhodnutí o udělení oprávnění nebo nebyl-li zápis proveden do 90 dnů

ode dne podání návrhu na zápis, oprávnění zaniká uplynutím této lhůty.

Právnická osoba je povinna zaslat příslušnému správnímu orgánu doklad

prokazující podání návrhu na zápis do rejstříku do 15 dnů ode dne

podání návrhu a dále doklad o tom, že právnická osoba byla zapsána do

rejstříku, a to do 15 dnů ode dne provedení zápisu.



§ 20



Poskytování zdravotních služeb osobami usazenými nebo se sídlem v jiném

členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo

Švýcarské konfederaci



(1) Oprávnění k poskytování zdravotních služeb se nevyžaduje u



a) fyzické osoby, která je usazena v jiném členském státě Evropské

unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci,

jestliže poskytuje návštěvní službu nebo domácí péči jako osoba

hostující podle jiného právního předpisu a je podle právních předpisů

státu svého usazení oprávněna poskytovat zdravotní služby, v jejichž

rámci jsou návštěvní služba nebo domácí péče poskytovány,



b) právnické osoby, která má adresu sídla v jiném členském státě

Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské

konfederaci a je podle právních předpisů státu svého usazení oprávněna

poskytovat zdravotní služby, v jejichž rámci jsou poskytovány návštěvní

služba nebo domácí péče, a osoby, jejichž prostřednictvím návštěvní

službu nebo domácí péči poskytuje, splňují podmínky stanovené pro

hostující osoby podle jiného právního předpisu.



(2) Osoba uvedená v odstavci 1 je povinna písemně oznámit úmysl

poskytovat návštěvní službu nebo domácí péči krajskému úřadu, v jehož

správním obvodu bude tyto služby poskytovat, a to nejpozději 7 dnů

přede dnem zahájení jejich poskytování. Součástí oznámení je doklad

prokazující oprávnění poskytovat příslušné zdravotní služby v jiném

státě Evropské unie, Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarské

konfederaci, kde je fyzická osoba usazena nebo kde má právnická osoba

sídlo, a jeho úředně ověřený překlad do českého jazyka, pokud nejde o

doklad v jazyce slovenském.



(3) Na osobu poskytující návštěvní službu nebo domácí péči podle

odstavce 1 se vztahují povinnosti uvedené v § 45 odst. 1, § 51 odst. 1

a § 53 odst. 1. Pozbude-li osoba uvedená v odstavci 1 podle právních

předpisů státu svého usazení oprávnění poskytovat zdravotní služby, v

jejichž rámci návštěvní službu nebo domácí péči poskytovala, je povinna

tuto skutečnost bezodkladně písemně oznámit krajskému úřadu, v jehož

správním obvodu tyto služby poskytovala.



(4) V případě, že krajský úřad zjistí závažné porušení povinností podle

tohoto zákona osobou uvedenou v odstavci 1, oznámí tuto skutečnost

ministerstvu, které ji oznámí příslušnému členskému státu Evropské

unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederaci.



(5) V případě, že krajský úřad zjistí závažné porušení povinností podle

tohoto nebo jiného zákona osobou uvedenou v odstavci 1, rozhodnutím

může zakázat této osobě poskytování zdravotních služeb na území České

republiky, a to na dobu nejdéle 3 let. Odvolání proti rozhodnutí nemá

odkladný účinek. Krajský úřad zašle stejnopis písemného vyhotovení

rozhodnutí do 15 dnů ode dne nabytí právní moci ministerstvu, které o

zákazu poskytování zdravotních služeb informuje příslušný členský stát

Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarskou

konfederaci.



§ 21



Oznamování změn poskytovatelem



(1) Poskytovatel je povinen písemně oznámit příslušnému správnímu

orgánu všechny změny týkající se údajů uvedených v rozhodnutí o udělení

oprávnění k poskytování zdravotních služeb a dále všechny změny

týkající se údajů v dokladech předkládaných se žádostí o udělení

oprávnění a předložit o těchto změnách doklady, pokud mohou být důvodem

pro pozastavení, změnu, zrušení nebo zánik oprávnění. Poskytovatel je

dále povinen písemně oznámit správnímu orgánu, který vydal souhlas,

povolení nebo jiné rozhodnutí nebo závazné stanovisko jako podklad pro

rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb,

všechny změny týkající se těchto rozhodnutí nebo závazného stanoviska,

pokud mohou být důvodem pro jejich změnu, zrušení nebo odejmutí. V

případě změn údajů uvedených v § 18 odst. 2 písm. a) bodě 4 se oznamují

pouze změny týkající se vedoucích zaměstnanců. Správní orgán, který

vydal souhlas, povolení nebo jiné rozhodnutí nebo závazné stanovisko

jako podklad pro rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování

zdravotních služeb, neprodleně oznámí příslušnému správnímu orgánu

jejich změnu, odnětí nebo zrušení.



(2) Poskytovatel je povinen změny podle odstavce 1 oznámit do 15 dnů

ode dne, kdy se o nich dozvěděl.



(3) Týká-li se změna údaje, který není uveden v rozhodnutí o udělení

oprávnění k poskytování zdravotních služeb a jsou-li nadále splněny

podmínky pro poskytování zdravotních služeb, provede příslušný správní

orgán o této změně záznam do spisu. V ostatních případech rozhodne

příslušný správní orgán podle okolností o změně, pozastavení nebo o

odejmutí oprávnění k poskytování zdravotních služeb.



§ 22



Zánik oprávnění k poskytování zdravotních služeb



Oprávnění k poskytování zdravotních služeb zaniká



a) smrtí poskytovatele, nepostupuje-li se podle § 27,



b) zánikem poskytovatele,



c) výmazem organizační složky závodu právnické osoby se sídlem mimo

území České republiky z obchodního rejstříku,



d) zrušením organizační složky státu nebo organizační složky územního

samosprávného celku, bylo-li poskytování zdravotních služeb zajišťováno

touto organizační složkou,



e) uplynutím doby, pokud bylo oprávnění uděleno na dobu určitou,



f) rozhodnutím příslušného správního orgánu o odejmutí oprávnění, nebo



g) v dalších případech stanovených tímto zákonem.



Odejmutí, pozastavení a změna oprávnění



§ 23



(1) Příslušný správní orgán odejme oprávnění k poskytování zdravotních

služeb, jestliže



a) poskytovatel přestal splňovat některou z podmínek uvedených v § 16

odst. 1 písm. b) nebo c) nebo odst. 2 písm. a),



b) nastala překážka poskytování zdravotních služeb podle § 17 písm. a)

nebo c), nebo



c) poskytovatel o to požádal.



(2) Příslušný správní orgán odejme oprávnění k poskytování zdravotních

služeb podle odstavce 1 písm. c) na písemnou žádost poskytovatele.

Žádost o odnětí oprávnění k poskytování zdravotních služeb musí být

podána nejpozději 60 dnů přede dnem, k němuž poskytovatel požaduje

oprávnění odejmout; tato lhůta neplatí, požaduje-li poskytovatel

odejmout oprávnění z důvodu, pro který se oprávnění odjímá z moci

úřední. Není-li dodržena lhůta pro podání žádosti, příslušný správní

orgán odejme oprávnění k poskytování zdravotních služeb nejpozději k

šedesátému dni ode dne podání žádosti.



(3) Poskytovatel, který žádá o odnětí oprávnění k poskytování

zdravotních služeb a hodlá převést majetková práva vztahující se k

poskytování zdravotních služeb na jinou osobu, oznámí tuto skutečnost

příslušnému správnímu orgánu současně s podáním žádosti o odejmutí

oprávnění. Pokud nabyvatel majetkových práv vztahujících se k

poskytování zdravotních služeb hodlá zahájit poskytování zdravotních

služeb dnem odejmutí oprávnění dosavadnímu poskytovateli, uvede tuto

skutečnost v žádosti o udělení oprávnění k poskytování zdravotních

služeb. Je-li podána žádost o udělení oprávnění k poskytování

zdravotních služeb nejpozději v den podání žádosti o odejmutí oprávnění

dosavadním poskytovatelem a jsou splněny podmínky pro udělení

oprávnění, rozhodne příslušný správní orgán o odejmutí oprávnění a o

udělení oprávnění ke stejnému dni; odvolání proti rozhodnutí nemá

odkladný účinek.



§ 24



(1) Příslušný správní orgán změní, pozastaví nebo odejme oprávnění k

poskytování zdravotních služeb, jestliže



a) poskytovatel přestal splňovat některou z podmínek uvedených v § 16

odst. 1 písm. f) nebo g) a odst. 2 písm. b), nebo



b) byl zrušen souhlas, povolení nebo jiné rozhodnutí nebo závazné

stanovisko, které bylo podkladem pro rozhodnutí o udělení oprávnění.



(2) Příslušný správní orgán pozastaví nebo odejme oprávnění k

poskytování zdravotních služeb, jestliže poskytovatel



a) přestal splňovat některou z podmínek uvedených v § 16 odst. 1 písm.

d) nebo e) a odst. 3 písm. a) nebo b), nebo



b) není pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou v

souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.



(3) Příslušný správní orgán může pozastavit nebo odejmout oprávnění k

poskytování zdravotních služeb, jestliže



a) poskytovatel závažným způsobem nebo opakovaně porušil povinnost

stanovenou pro poskytování zdravotních služeb tímto zákonem nebo jiným

právním předpisem,



b) poskytovatel nesplnil povinnost odstranit zjištěné nedostatky ve

stanovené lhůtě,



c) poskytovatel nevede zdravotnickou dokumentaci nebo ji vede v rozporu

s tímto zákonem nebo jiným právním předpisem, nebo



d) poskytovatel neplní povinnost platit pojistné na sociální

zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.



(4) Příslušný správní orgán může odejmout oprávnění k poskytování

zdravotních služeb, jestliže



a) poskytovatel poskytoval zdravotní služby pod vlivem alkoholu nebo

jiné návykové látky,



b) poskytovatel opakovaně poskytoval zdravotní služby prostřednictvím

osoby, která byla pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, a

neučinil nápravná opatření,



c) poskytovatel poskytoval zdravotní služby prostřednictvím osoby,

která není způsobilá k výkonu zdravotnického povolání podle jiného

právního předpisu,



d) poskytovatel závažným způsobem nebo opakovaně porušil povinnosti

vyplývající pro něj ze zákona o veřejném zdravotním pojištění,



e) poskytovatel opakovaně požadoval od pacientů úhradu za zdravotní

služby v rozporu se zákonem o veřejném zdravotním pojištění, nebo



f) zdravotní služby nejsou poskytovány po dobu delší než 1 rok.



(5) Před zahájením řízení o změně nebo o odejmutí oprávnění k

poskytování zdravotních služeb podle odstavců 1, 2 nebo 3 písm. a), c)

nebo d) poskytne příslušný správní orgán poskytovateli přiměřenou lhůtu

k zjednání nápravy, jedná-li se o nedostatky, které lze odstranit.



(6) V rozhodnutí o pozastavení oprávnění k poskytování zdravotních

služeb příslušný správní orgán stanoví dobu pozastavení oprávnění a

určí zdravotní služby, které po tuto dobu nelze poskytovat. Doba

pozastavení oprávnění k poskytování zdravotních služeb nesmí být delší

než 1 rok.



§ 25



Oznamování změny, zániku a pozastavení oprávnění k poskytování

zdravotních služeb



(1) Příslušný správní orgán zašle stejnopis písemného vyhotovení

rozhodnutí o změně, odejmutí nebo pozastavení oprávnění k poskytování

zdravotních služeb do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí

subjektům uvedeným v § 19 odst. 4 a zdravotním pojišťovnám, se kterými

měl poskytovatel ke dni nabytí právní moci rozhodnutí uzavřeny smlouvy

podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.



(2) Zánik oprávnění k poskytování zdravotních služeb uděleného na dobu

určitou oznámí příslušný správní orgán subjektům uvedeným v § 19 odst.

4 a zdravotním pojišťovnám, se kterými měl poskytovatel uzavřeny

smlouvy podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, a to do 30 dnů

ode dne, kdy k zániku oprávnění došlo; v ostatních případech zániku

oprávnění, na které se nevztahuje odstavec 1, tak učiní do 30 dnů ode

dne, kdy se o zániku oprávnění dozvěděl.



(3) Příslušný správní orgán zaznamená změnu, odejmutí nebo pozastavení

oprávnění k poskytování zdravotních služeb do 15 dnů ode dne nabytí

právní moci rozhodnutí do Národního registru poskytovatelů a též do

registru osob. Zánik oprávnění k poskytování zdravotních služeb

uděleného na dobu určitou zaznamená příslušný správní orgán do 15 dnů

ode dne, kdy k zániku oprávnění došlo, do Národního registru

poskytovatelů a prostřednictvím tohoto registru zapíše příslušné

referenční údaje nebo změny příslušných referenčních údajů do registru

osob; v ostatních případech zániku oprávnění, na které se nevztahuje

věta první, tak učiní do 15 dnů ode dne, kdy se o zániku oprávnění

dozvěděl.



§ 26



Přerušení poskytování zdravotních služeb



(1) Poskytovatel může poskytování zdravotních služeb přerušit nejdéle

na dobu 1 roku. Přerušením se rozumí neposkytování zdravotních služeb

nepřetržitě po dobu delší než 1 měsíc.



(2) Poskytovatel je povinen přerušení poskytování zdravotních služeb

písemně oznámit nejpozději 60 dnů přede dnem, k němuž hodlá poskytování

zdravotních služeb přerušit, příslušnému správnímu orgánu, který o této

skutečnosti provede záznam do spisu, do Národního registru

poskytovatelů a prostřednictvím tohoto registru zapíše příslušné

referenční údaje nebo změny příslušných referenčních údajů do registru

osob, a dále zdravotním pojišťovnám, se kterými má uzavřeny smlouvy

podle zákona o veřejném zdravotním pojištění; současně je poskytovatel

povinen informaci o přerušení poskytování zdravotních služeb uveřejnit

tak, aby byla přístupná pacientům. Pokud důvod přerušení poskytování

zdravotních služeb neumožní poskytovateli splnit povinnosti uvedené ve

větě první ve stanovené lhůtě, je povinen učinit tak bez zbytečného

odkladu.



(3) Poskytovatel je po dobu přerušení poskytování zdravotních služeb

povinen zajistit, aby v případě pacienta, kterému poskytoval zdravotní

služby a který si v době přerušení zvolí k poskytování zdravotních

služeb jiného poskytovatele, nebo je to nezbytné k zajištění návaznosti

zdravotních služeb pro tohoto pacienta, byla předána kopie zdravotnické

dokumentace vedené o pacientovi nebo výpis z této zdravotnické

dokumentace poskytovateli, který má zdravotní služby poskytnout nebo má

převzít pacienta do péče.



(4) Pokračování v poskytování zdravotních služeb po přerušení je

poskytovatel povinen písemně oznámit příslušnému správnímu orgánu,

který o této skutečnosti provede záznam do spisu, do Národního registru

poskytovatelů a prostřednictvím tohoto registru zapíše příslušné

referenční údaje nebo změny příslušných referenčních údajů do registru

osob, a dále zdravotním pojišťovnám, se kterými má uzavřeny smlouvy

podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, a to nejpozději 15 dnů

přede dnem, k němuž hodlá pokračovat v poskytování zdravotních služeb.



(5) Poskytování zdravotních služeb lze opakovaně přerušit po uplynutí 5

let ode dne uvedeného v oznámení o pokračování v poskytování

zdravotních služeb po předchozím přerušení jejich poskytování.



(6) Příslušný správní orgán přerušení a pokračování v poskytování

zdravotních služeb oznámí místně příslušné okresní správě sociálního

zabezpečení do 15 dnů ode dne, kdy mu tato skutečnost byla

poskytovatelem oznámena.



§ 27



Pokračování v poskytování zdravotních služeb



(1) Zemře-li poskytovatel a nejde-li o osobu uvedenou v § 16 odst. 2,

může na základě jeho oprávnění k poskytování zdravotních služeb

pokračovat v poskytování zdravotních služeb jiná fyzická osoba nebo

právnická osoba, jestliže



a) je oprávněna užívat zdravotnické zařízení, v němž poskytoval

zdravotní služby zemřelý poskytovatel,



b) jsou splněny podmínky uvedené v § 16 odst. 1, jde-li o fyzickou

osobu, nebo podmínky uvedené v § 16 odst. 3 písm. a) až d), jde-li o

právnickou osobu,



c) do 15 dnů ode dne úmrtí poskytovatele písemně oznámí příslušnému

správnímu orgánu úmysl pokračovat v poskytování zdravotních služeb.

Osoba, která pokračuje v poskytování zdravotních služeb, má práva a

povinnosti poskytovatele.



(2) Úmysl pokračovat v poskytování zdravotních služeb je osoba uvedená

v odstavci 1 povinna písemně oznámit do 15 dnů ode dne úmrtí

poskytovatele též zdravotním pojišťovnám, se kterými měl zemřelý

poskytovatel ke dni úmrtí uzavřeny smlouvy podle zákona o veřejném

zdravotním pojištění. Oznámí-li úmysl pokračovat v poskytování

zdravotních služeb více osob, může v poskytování zdravotních služeb

pokračovat ta z nich, na které se písemně dohodly; podpisy na dohodě

musí být úředně ověřeny. K uzavření dohody vyzve osoby, které oznámily

úmysl pokračovat v poskytování zdravotních služeb, příslušný správní

orgán, jenž současně stanoví lhůtu, ve které mu má být dohoda

předložena.



(3) V poskytování zdravotních služeb musí být pokračováno nejpozději do

60 dnů ode dne úmrtí poskytovatele. Osoba uvedená v odstavci 1 je

povinna písemně oznámit příslušnému správnímu orgánu datum, od kterého

pokračuje v poskytování zdravotních služeb, a to nejpozději do 10 dnů

od tohoto data. Součástí oznámení jsou doklady prokazující splnění

podmínek uvedených v § 16 odst. 1 písm. a) až e), jde-li o fyzickou

osobu, nebo v § 16 odst. 3 písm. a) a b), jde-li o právnickou osobu, a

dále prohlášení, že oznamovatel je oprávněn užívat k poskytování

zdravotních služeb zdravotnické zařízení, v němž poskytoval zdravotní

služby zemřelý poskytovatel, prohlášení o splnění podmínky uvedené § 16

odst. 1 písm. l), jde-li o fyzickou osobu, nebo v § 16 odst. 3 písm.

d), jde-li o právnickou osobu, a prohlášení, že jsou nadále splněny

podmínky podle § 16 odst. 1 písm. f) až k). Došlo-li ke změně

technického nebo věcného vybavení zdravotnického zařízení nebo ke změně

personálního zabezpečení zdravotních služeb, jsou součástí oznámení též

doklady prokazující splnění podmínek uvedených v § 16 odst. 1 písm. f)

a g). Došlo-li ke změně podmínek, za kterých bylo vydáno závazné

stanovisko nebo povolení uvedené v § 16 odst. 1 písm. h) nebo i) nebo

schválen provozní řád uvedený v § 16 odst. 1 písm. j), jsou součástí

oznámení též nové doklady uvedené v § 18 odst. 2 písm. a) bodě 6, 7

nebo 9.



(4) Jsou-li splněny podmínky pro pokračování v poskytování zdravotních

služeb, vydá příslušný správní orgán na základě oznámení podle odstavce

3 oznamovateli osvědčení o splnění těchto podmínek. Příslušný správní

orgán zašle stejnopis písemného vyhotovení osvědčení do 10 dnů ode dne

jeho vydání zdravotním pojišťovnám uvedeným v odstavci 2 a subjektům

uvedeným v § 19 odst. 4 a provede o vydání osvědčení záznam do

Národního registru poskytovatelů a prostřednictvím tohoto registru

zapíše příslušné referenční údaje nebo změny příslušných referenčních

údajů do registru osob. Jestliže nejsou splněny podmínky pro postup

podle věty první, příslušný správní orgán rozhodne o tom, že

oznamovatel nesplnil podmínky pro pokračování v poskytování zdravotních

služeb. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.



(5) Dnem zániku oprávnění k poskytování zdravotních služeb zemřelého

poskytovatele zaniká též právo pokračovat v poskytování zdravotních

služeb; poté může poskytovatel poskytovat zdravotní služby ve

zdravotnickém zařízení, v němž poskytoval zdravotní služby zemřelý

poskytovatel, pouze na základě vlastního oprávnění k poskytování

zdravotních služeb. Oprávnění k poskytování zdravotních služeb

zemřelého poskytovatele zanikne marným uplynutím lhůty pro oznámení

úmyslu pokračovat v poskytování zdravotních služeb podle odstavce 1

písm. c), marným uplynutím lhůty pro předložení dohody příslušnému

správnímu orgánu podle odstavce 2, marným uplynutím lhůty pro

pokračování v poskytování zdravotních služeb podle odstavce 3 nebo dnem

nabytí právní moci rozhodnutí o tom, že nebyly splněny podmínky pro

pokračování v poskytování zdravotních služeb. Oprávnění k poskytování

zdravotních služeb zemřelého poskytovatele zanikne též uplynutím lhůty

90 dnů ode dne pokračování v poskytování zdravotních služeb uvedeného v

oznámení podle odstavce 3; požádá-li však osoba pokračující v

poskytování zdravotních služeb o udělení oprávnění k poskytování

zdravotních služeb do 90 dnů ode dne pokračování v poskytování

zdravotních služeb, oprávnění k poskytování zdravotních služeb

zemřelého poskytovatele zanikne dnem nabytí právní moci rozhodnutí o

žádosti.



ČÁST ČTVRTÁ



POSTAVENÍ PACIENTA A JINÝCH OSOB V SOUVISLOSTI S POSKYTOVÁNÍM

ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB



HLAVA I



PRÁVA A POVINNOSTI PACIENTA A JINÝCH OSOB



Práva pacienta



§ 28



(1) Zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a

informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak.



(2) Pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité

odborné úrovni.



(3) Pacient má při poskytování zdravotních služeb dále právo



a) na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí

při poskytování zdravotních služeb v souladu s charakterem

poskytovaných zdravotních služeb,



b) zvolit si poskytovatele oprávněného k poskytnutí zdravotních služeb,

které odpovídají zdravotním potřebám pacienta, a zdravotnické zařízení,

pokud tento zákon nebo jiné právní předpisy nestanoví jinak,



c) vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele, popřípadě

zdravotnického pracovníka, než který mu poskytuje zdravotní služby; to

neplatí, jde-li o poskytování neodkladné péče nebo o osoby ve výkonu

vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence,



d) být seznámen s vnitřním řádem zdravotnického zařízení lůžkové nebo

jednodenní péče (dále jen „vnitřní řád“),



e) na



1. nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, popřípadě osoby určené

zákonným zástupcem, pěstouna nebo jiné osoby, do jejíž péče byl pacient

na základě rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen, je-li nezletilou

osobou,



2. nepřetržitou přítomnost opatrovníka, popřípadě osoby určené

opatrovníkem, je-li osobou, jejíž svéprávnost je omezena tak, že není

způsobilá posoudit poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky

jejich poskytnutí (dále jen „pacient s omezenou svéprávností“),



3. přítomnost osoby blízké nebo osoby určené pacientem,



a to v souladu s jinými právními předpisy a vnitřním řádem, a

nenaruší-li přítomnost těchto osob poskytnutí zdravotních služeb; to

neplatí, jde-li o osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo

zabezpečovací detence; tím není dotčen § 47 odst. 1 písm. b),



f) být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb

nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a

o způsobu jejich úhrady, pokud to jeho zdravotní stav umožňuje,



g) znát jméno, popřípadě jména, a příjmení zdravotnických pracovníků a

jiných odborných pracovníků přímo zúčastněných na poskytování

zdravotních služeb a osob připravujících se u poskytovatele na výkon

zdravotnického povolání, které jsou při poskytování zdravotních služeb

přítomny, popřípadě provádějí činnosti, které jsou součástí výuky,



h) odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních

služeb přímo zúčastněny, a osob připravujících se na výkon povolání

zdravotnického pracovníka,



i) přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní

péče, a to s ohledem na svůj zdravotní stav a v souladu s vnitřním

řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, pokud

tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak,



j) přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče

duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských

společností registrovaných v České republice nebo od osob pověřených

výkonem duchovenské činnosti (dále jen „duchovní“) v souladu s vnitřním

řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, a s

ohledem na svůj zdravotní stav, nestanoví-li jiný právní předpis jinak;

návštěvu duchovního nelze pacientovi odepřít v případech ohrožení jeho

života nebo vážného poškození zdraví, nestanoví-li jiný právní předpis

jinak,



k) na poskytování zdravotních služeb v co nejméně omezujícím prostředí

při zajištění kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb.



(4) Pacient, s omezenou svéprávností nebo který je nezletilý, může

požadovat, aby při poskytování zdravotních služeb nebyla přítomna osoba

podle odstavce 3 písm. e), uvádí-li, že jde o osobu, která ho týrá nebo

jinak zneužívá či zanedbává. V tomto případě se postupuje podle § 35

odst. 5.



§ 29



(1) Volba poskytovatele a zdravotnického zařízení v případě nezletilých

pacientů



a) umístěných do dětských domovů pro děti do 3 let věku, do školských

zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, do zařízení

sociálních služeb poskytujících pobytové služby, byla-li soudem

nařízena ústavní nebo uložena ochranná výchova, nebo dětí svěřených do

péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě rozhodnutí

soudu náleží statutárnímu orgánu tohoto zařízení,



b) svěřených do pěstounské péče nebo do výchovy jiných osob náleží

pěstounovi nebo jiné osobě, do jejíž péče byl pacient na základě

rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu svěřen (dále jen „pěstoun nebo jiná

pečující osoba“).



(2) Možnost volby poskytovatele a zdravotnického zařízení se nevztahuje

na



a) zdravotnickou záchrannou službu a poskytovatele, ke kterému

poskytovatel zdravotnické záchranné služby pacienta převáží,



b) pracovnělékařské služby,



c) nařízenou izolaci, karanténu nebo ochranné léčení,



d) osoby umístěné v policejních celách zřízených u útvarů Policie České

republiky; tyto osoby si mohou na své vlastní náklady přizvat k

poskytnutí zdravotních služeb zvoleného zdravotnického pracovníka,



e) osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence,

v zařízení pro zajištění cizinců nebo v přijímacím středisku,



f) osoby, jejichž zdravotní stav je posuzován pro účely poskytování

služeb v oblasti zaměstnanosti^19) a pro účely sociálního

zabezpečení^20),



g) vojáky v činné službě za podmínek stanovených zákonem o vojácích z

povolání,



h) případy, kdy jiný právní předpis stanoví posuzujícího poskytovatele,

nebo jde-li o určení poskytovatele osobou k tomu oprávněnou na základě

jiného právního předpisu.



§ 30



(1) Pacient se smyslovým postižením nebo s těžkými komunikačními

problémy zapříčiněnými zdravotními důvody má při komunikaci související

s poskytováním zdravotních služeb právo dorozumívat se způsobem pro něj

srozumitelným a dorozumívacími prostředky, které si sám zvolí, včetně

způsobů založených na tlumočení druhou osobou. V případě osob ve výkonu

vazby, trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence ustanoví

tlumočníka Vězeňská služba České republiky (dále jen „Vězeňská

služba“).



(2) Odstavec 1 věta druhá se použije obdobně, jde-li o tlumočení z

cizího jazyka, s výjimkou slovenštiny.



(3) Pacient se smyslovým nebo tělesným postižením, který využívá psa se

speciálním výcvikem, má právo s ohledem na svůj aktuální zdravotní stav

na doprovod a přítomnost psa u sebe ve zdravotnickém zařízení, a to

způsobem stanoveným vnitřním řádem tak, aby nebyla porušována práva

ostatních pacientů, nestanoví-li jiný právní předpis jinak; to neplatí,

jde-li o osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo

zabezpečovací detence. Psem se speciálním výcvikem se pro potřeby věty

první rozumí vodicí pes nebo asistenční pes.



Informace o zdravotním stavu pacienta a o navržených zdravotních

službách



§ 31



(1) Poskytovatel je povinen



a) zajistit, aby byl pacient srozumitelným způsobem v dostatečném

rozsahu informován o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním

léčebném postupu a všech jeho změnách (dále jen „informace o zdravotním

stavu“),



b) umožnit pacientovi nebo osobě určené pacientem klást doplňující

otázky vztahující se k jeho zdravotnímu stavu a navrhovaným zdravotním

službám, které musí být srozumitelně zodpovězeny.



(2) Informace o zdravotním stavu podle odstavce 1 obsahuje údaje o



a) příčině a původu nemoci, jsou-li známy, jejím stadiu a

předpokládaném vývoji,



b) účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích

navrhovaných zdravotních služeb, včetně jednotlivých zdravotních

výkonů,



c) jiných možnostech poskytnutí zdravotních služeb, jejich vhodnosti,

přínosech a rizicích pro pacienta,



d) další potřebné léčbě,



e) omezeních a doporučeních ve způsobu života s ohledem na zdravotní

stav a



f) možnosti



1. vzdát se podání informace o zdravotním stavu podle § 32 a



2. určit osoby podle § 32 a 33 nebo vyslovit zákaz o podávání informací

o zdravotním stavu podle § 33.

Informace o zdravotním stavu je pacientovi sdělena při přijetí do péče

a dále vždy, je-li to s ohledem na poskytované zdravotní služby nebo

zdravotní stav pacienta účelné.



(3) Informaci o zdravotním stavu podává ošetřující zdravotnický

pracovník způsobilý k poskytování zdravotních služeb, kterých se podání

informace týká; ošetřující zdravotnický pracovník provede do

zdravotnické dokumentace záznam o tom, že byla informace podána.



(4) Informace o zdravotním stavu se nepodá pacientovi, který v důsledku

svého zdravotního stavu není schopen poskytované informace vůbec

vnímat.



(5) Jde-li o nezletilého pacienta nebo pacienta s omezenou

svéprávností, právo na informace o zdravotním stavu a právo klást

otázky náleží zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi pacienta a

pacientovi, je-li k takovému úkonu přiměřeně rozumově a volně vyspělý.



(6) Jestliže to zdravotní stav nebo povaha onemocnění pacienta

vyžadují, je poskytovatel oprávněn sdělit osobám, které budou o

pacienta osobně pečovat, informace, které jsou nezbytné k zajištění

této péče nebo pro ochranu jejich zdraví.



§ 32



(1) Pacient se může vzdát podání informace o svém zdravotním stavu,

popřípadě může určit, které osobě má být podána. Záznam o vzdání se

podání informace o zdravotním stavu a určení osoby, které má být

informace o zdravotním stavu podána, je součástí zdravotnické

dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepíše pacient a zdravotnický

pracovník. K vzdání se podání informace o zdravotním stavu se

nepřihlíží, jde-li o informaci, že pacient trpí infekční nemocí nebo

jinou nemocí, v souvislosti s níž může ohrozit zdraví nebo život jiných

osob.



(2) Informace o nepříznivé diagnóze nebo prognóze zdravotního stavu

pacienta může být v nezbytně nutném rozsahu a po dobu nezbytně nutnou

zadržena, lze-li důvodně předpokládat, že by její podání mohlo

pacientovi způsobit závažnou újmu na zdraví. Podle věty první nelze

postupovat v případě, kdy



a) informace o určité nemoci nebo predispozici k ní je jediným

způsobem, jak pacientovi umožnit podniknout preventivní opatření nebo

podstoupit včasnou léčbu,



b) zdravotní stav pacienta představuje riziko pro jeho okolí,



c) pacient žádá výslovně o přesnou a pravdivou informaci, aby si mohl

zajistit osobní záležitosti.



(3) Poskytovatel může v nezbytném rozsahu zadržet informaci o

zdravotním stavu nezletilého pacienta jeho zákonnému zástupci,

pěstounovi nebo jiné pečující osobě v případě podezření, že se tato

osoba podílí na zneužívání nebo týrání nebo ohrožování zdravého vývoje

tohoto nezletilého pacienta, lze-li předpokládat, že poskytnutím této

informace by mohlo dojít k ohrožení pacienta. Obdobně se postupuje,

jde-li o pacienta s omezenou svéprávností.



§ 33



(1) Pacient může při přijetí do péče určit osoby, které mohou být

informovány o jeho zdravotním stavu, a současně může určit, zda tyto

osoby mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace o něm vedené nebo do

jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu, pořizovat si

výpisy nebo kopie těchto dokumentů a zda mohou v případech podle § 34

odst. 7 vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních

služeb. Pacient může určit osoby nebo vyslovit zákaz poskytovat

informace o zdravotním stavu kterékoliv osobě kdykoliv po přijetí do

péče, rovněž může určení osoby nebo vyslovení zákazu poskytovat

informace o zdravotním stavu kdykoliv odvolat. Záznam o vyjádření

pacienta je součástí zdravotnické dokumentace o něm vedené; záznam

podepíše pacient a zdravotnický pracovník. Součástí záznamu je rovněž

sdělení pacienta, jakým způsobem mohou být informace o jeho zdravotním

stavu sdělovány.



(2) Zákaz podávání informací o zdravotním stavu vyslovený pacientem se

nepoužije na podávání informací, popřípadě na sdělování údajů, které

mohou být sděleny bez souhlasu pacienta podle tohoto zákona nebo jiných

právních předpisů.



(3) Jde-li o pacienta, který nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav

určit osoby podle odstavce 1, mají právo na informace o jeho aktuálním

zdravotním stavu a na pořízení výpisů a kopií zdravotnické dokumentace

vedené o pacientovi osoby blízké. Pokud pacient dříve vyslovil zákaz

sdělovat informace o svém zdravotním stavu určitým osobám blízkým, lze

informaci těmto osobám podat pouze v případě, že je to v zájmu ochrany

jejich zdraví nebo ochrany zdraví další osoby, a to pouze v nezbytném

rozsahu.



(4) Osoby blízké zemřelému pacientovi, popřípadě další osoby určené

pacientem, mají právo na informace o zdravotním stavu pacienta, který

zemřel, a informace o výsledku pitvy, byla-li provedena, včetně práva

nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o jeho osobě nebo do jiných

zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu a pořizovat z nich

výpisy nebo jejich kopie. Pokud zemřelý pacient za svého života

vyslovil zákaz sdělovat informace o svém zdravotním stavu určitým

osobám blízkým, lze informaci těmto osobám podat pouze v případě, že je

to v zájmu ochrany jejich zdraví nebo ochrany zdraví další osoby, a to

pouze v nezbytném rozsahu.



(5) Právo na informace o zdravotním stavu pacienta, a to pouze v

nezbytném rozsahu, mají rovněž osoby, které s pacientem přišly do styku

a tyto informace jsou rozhodné pro ochranu jejich zdraví.



Poskytování zdravotních služeb se souhlasem



§ 34



(1) Souhlas s poskytnutím zdravotních služeb (dále jen „souhlas“) se

pokládá za



a) svobodný, je-li dán bez jakéhokoliv nátlaku,



b) informovaný, je-li pacientovi před vyslovením souhlasu podána

informace podle § 31; souhlas se pokládá za informovaný také v případě,

že se pacient podle § 32 odst. 1 podání informace vzdal.



(2) Písemná forma souhlasu se vyžaduje, pokud tak stanoví jiný právní

předpis^21) nebo pokud tak s ohledem na charakter poskytovaných

zdravotních služeb určí poskytovatel. Souhlas s hospitalizací musí být

vždy v písemné formě. Na vyžádání je pacientovi poskytnuta kopie

písemné formy souhlasu.



(3) Pacientovi, kterému byla podána informace o zdravotním stavu nebo

se podání informace podle § 32 odst. 1 vzdal a který odmítá vyslovit

souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, nejde-li o případ, kdy lze

zdravotní služby poskytnout bez souhlasu, je opakovaně podána informace

o jeho zdravotním stavu v rozsahu a způsobem, ze kterého je zřejmé, že

neposkytnutí zdravotních služeb může vážně poškodit jeho zdraví nebo

ohrozit život. Jestliže pacient i nadále odmítá vyslovit souhlas, učiní

o tom písemné prohlášení (revers).



(4) Pacient může svůj souhlas s poskytnutím zdravotních služeb odvolat.

Odvolání souhlasu není účinné, pokud již bylo započato provádění

zdravotního výkonu, jehož přerušení může způsobit vážné poškození

zdraví nebo ohrožení života pacienta.



(5) Písemný souhlas, písemné odvolání souhlasu, popřípadě záznam o

odvolání tohoto souhlasu, pokud pacient souhlas odvolal bez písemného

vyjádření, písemné prohlášení o nesouhlasu s poskytnutím zdravotních

služeb, popřípadě záznam o tomto nesouhlasu, pokud pacient odmítá

učinit písemné prohlášení, je součástí zdravotnické dokumentace vedené

o pacientovi; podepíše je pacient a zdravotnický pracovník. Odmítá-li

pacient záznam podle věty první podepsat, zdravotnický pracovník tuto

skutečnost do záznamu doplní; záznam podepíše zdravotnický pracovník a

svědek.



(6) Jestliže zdravotní stav pacienta nedovoluje vyjádření souhlasu,

odvolání souhlasu nebo vyslovení nesouhlasu s poskytnutím zdravotních

služeb požadovaným způsobem, zdravotnický pracovník zaznamená

nepochybný projev vůle pacienta do zdravotnické dokumentace o něm

vedené, uvede způsob, jakým pacient svou vůli projevil, a zdravotní

důvody bránící pacientovi ve vyjádření požadovaným způsobem; záznam

podepíše zdravotnický pracovník a svědek.



(7) Jestliže pacient nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav vyslovit

souhlas s poskytováním zdravotních služeb, a nejde-li o zdravotní

služby, které lze poskytnout bez souhlasu, vyžaduje se souhlas osoby

určené pacientem podle § 33 odst. 1, není-li takové osoby nebo není-li

dosažitelná, manžela nebo registrovaného partnera, není-li takové osoby

nebo není-li dosažitelná, vyžaduje se souhlas rodiče, není-li takové

osoby nebo není-li dosažitelná, vyžaduje se souhlas jiné svéprávné

osoby blízké, pokud je známa.



§ 35



(1) Při poskytování zdravotních služeb nezletilému pacientovi je třeba

zjistit jeho názor na poskytnutí zamýšlených zdravotních služeb,

jestliže je to přiměřené rozumové a volní vyspělosti jeho věku. Tento

názor musí být zohledněn jako faktor, jehož závažnost narůstá úměrně s

věkem a stupněm rozumové a volní vyspělosti nezletilého pacienta. Pro

vyslovení souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb nezletilému

pacientovi se použijí právní předpisy upravující svéprávnost fyzických

osob^49) s tím, že nezletilému pacientovi lze zamýšlené zdravotní

služby poskytnout na základě jeho souhlasu, jestliže je provedení

takového úkonu přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti odpovídající

jeho věku. Tím není dotčena možnost poskytování zdravotních služeb bez

souhlasu.



(2) Poskytnutí zdravotních služeb na základě souhlasu nezletilého

pacienta nebrání tomu, aby ošetřující zdravotnický pracovník podal

zákonnému zástupci informaci o poskytnutých zdravotních službách nebo

zdravotním stavu nezletilého pacienta.



(3) Jde-li o zdravotní služby, které spočívají v poskytnutí



a) neodkladné péče, která není péčí podle § 38 odst. 4, nebo



b) akutní péče, a



souhlas zákonného zástupce nelze získat bez zbytečného odkladu,

rozhodne o jejich poskytnutí ošetřující zdravotnický pracovník. To

neplatí, lze-li zdravotní služby poskytnout podle odstavce 1 na základě

souhlasu nezletilého pacienta.



(4) Jde-li o pacienta s omezenou svéprávností, odstavce 1 až 3 se

použijí obdobně s tím, že věk pacienta se nezohledňuje.



(5) Jde-li o pacienta uvedeného v § 28 odst. 4, poskytovatel vyloučí,

má-li podezření, že je tento pacient zneužíván nebo týrán, popřípadě,

že je ohrožován jeho zdravý vývoj, přítomnost osob uvedených v § 28

odst. 3 písm. e) při poskytování zdravotních služeb, pokud jde o

vyšetření za účelem vyloučení známek uvedených skutečností.



§ 36



Dříve vyslovené přání



(1) Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního

stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s

poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento

souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit (dále jen „dříve vyslovené

přání“).



(2) Poskytovatel bude brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta,

má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování

zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve

vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy

není schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas. Bude respektováno

jen takové dříve vyslovené přání, které bylo učiněno na základě

písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí, a to lékařem v

oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován,

nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve

vyslovené přání souvisí.



(3) Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno

úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání je

písemné poučení podle odstavce 2.



(4) Pacient může učinit dříve vyslovené přání též při přijetí do péče

poskytovatelem nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace, a to pro

poskytování zdravotních služeb zajišťovaných tímto poskytovatelem.

Takto vyslovené přání se zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o

pacientovi; záznam podepíše pacient, zdravotnický pracovník a svědek; v

tomto případě se nepostupuje podle odstavce 3.



(5) Dříve vyslovené přání



a) není třeba respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo v

poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k

takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil

souhlas s jejich poskytnutím; rozhodnutí o nerespektování dříve

vysloveného přání pacienta a důvody, které k němu vedly, se zaznamenají

do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi,



b) nelze respektovat, pokud nabádá k takovým postupům, jejichž

výsledkem je aktivní způsobení smrti,



c) nelze respektovat, pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby,



d) nelze respektovat, pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k

dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony,

jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti.



(6) Dříve vyslovené přání nelze uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty

nebo pacienty s omezenou svéprávností.



§ 37



Utajený porod



(1) Žena s trvalým pobytem na území České republiky, nejedná-li se o

ženu, jejímuž manželu svědčí domněnka otcovství^22), má právo na

utajení své osoby v souvislosti s porodem.



(2) Žena uvedená v odstavci 1, jestliže hodlá v souvislosti s porodem

utajit svou totožnost, předloží poskytovateli poskytujícímu příslušné

zdravotní služby písemnou žádost o utajení své totožnosti při porodu

(dále jen „utajený porod“); součástí žádosti je prohlášení ženy, že

nehodlá o dítě pečovat.



(3) Provedením utajeného porodu se rozumí takové postupy při

poskytování zdravotních služeb ženě uvedené v odstavci 1 v souvislosti

s těhotenstvím a porodem, které zachovají její anonymitu, s výjimkou

postupů, které jsou potřebné k zajištění úhrady zdravotních služeb z

veřejného zdravotního pojištění a zajištění informací pro Národní

zdravotnický informační systém.



Hospitalizace pacienta a poskytování zdravotních služeb bez souhlasu a

použití omezovacích prostředků



§ 38



(1) Pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže



a) mu



1. bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou

lůžkové péče,



2. je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně

veřejného zdraví,



3. je podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních

nařízeno vyšetření zdravotního stavu,



b) ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a

jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem

návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze

odvrátit jinak, nebo



c) jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň

neumožňuje, aby vyslovil souhlas.



(2) Nezletilého pacienta nebo pacienta s omezenou svéprávností lze bez

souhlasu zákonného zástupce nebo opatrovníka hospitalizovat též v

případě, jde-li o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.



(3) Pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči,

a to v případě



a) kdy zdravotní stav neumožňuje pacientovi tento souhlas vyslovit; tím

není dotčeno dříve vyslovené přání podle § 36, nebo



b) léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení

došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.



(4) Nezletilému pacientovi nebo pacientovi s omezenou svéprávností lze

bez souhlasu poskytnout neodkladnou péči, jde-li o



a) případy podle odstavce 3 písm. b), nebo



b) zdravotní služby nezbytné k záchraně života nebo zamezení vážného

poškození zdraví.



(5) Nezletilému pacientovi nebo pacientovi s omezenou svéprávností lze

poskytnout neodkladnou péči bez souhlasu zákonného zástupce, pokud je u

něj podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.



(6) Poskytovatel je povinen o hospitalizaci podle odstavce 1 písm. b)

nebo c) informovat osobu určenou podle § 33, není-li taková osoba,

některou z osob blízkých, popřípadě osobu ze společné domácnosti, nebo

zákonného zástupce pacienta, pokud jsou mu známy. Není-li mu žádná

osoba podle věty první známa nebo ji nelze zastihnout, informuje

Policii České republiky.



(7) Bez souhlasu lze poskytnout též jiné zdravotní služby, stanoví-li

tak zákon o ochraně veřejného zdraví.



§ 39



(1) K omezení volného pohybu pacienta při poskytování zdravotních

služeb lze použít



a) úchop pacienta zdravotnickými pracovníky nebo jinými osobami k tomu

určenými poskytovatelem,



b) omezení pacienta v pohybu ochrannými pásy nebo kurty,



c) umístění pacienta v síťovém lůžku,



d) umístění pacienta v místnosti určené k bezpečnému pohybu,



e) ochranný kabátek nebo vestu zamezující pohybu horních končetin

pacienta,



f) psychofarmaka, popřípadě jiné léčivé přípravky podávané

parenterálně, které jsou vhodné k omezení volného pohybu pacienta při

poskytování zdravotních služeb, pokud se nejedná o léčbu na žádost

pacienta nebo soustavnou léčbu psychiatrické poruchy, nebo



g) kombinaci prostředků uvedených v písmenech a) až f),

(dále jen „omezovací prostředky“).



(2) Omezovací prostředky lze použít



a) pouze tehdy, je-li účelem jejich použití odvrácení bezprostředního

ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti pacienta nebo jiných osob, a



b) pouze po dobu, po kterou trvají důvody jejich použití podle písmene

a).



(3) Poskytovatel je povinen zajistit, aby



a) pacient, u kterého je omezovací prostředek použit, byl s ohledem na

jeho zdravotní stav srozumitelně informován o důvodech použití

omezovacího prostředku,



b) zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta byl o použití omezovacích

prostředků uvedených v odstavci 1 písm. b), c), d) nebo e) bez

zbytečného odkladu informován; sdělení zákonnému zástupci pacienta se

zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, záznam

podepíše zdravotnický pracovník a zákonný zástupce nebo opatrovník,



c) pacient po dobu použití omezovacího prostředku byl pod dohledem

zdravotnických pracovníků; dohled musí odpovídat závažnosti zdravotního

stavu pacienta a zároveň musí být přijata taková opatření, která

zabrání poškození zdraví pacienta,



d) použití omezovacího prostředku indikoval vždy lékař; ve výjimečných

případech, vyžadujících neodkladné řešení, může použití omezovacích

prostředků indikovat i jiný zdravotnický pracovník nelékařského

povolání, který je přítomen; lékař musí být o takovém použití

omezovacího prostředku neprodleně informován a musí potvrdit

odůvodněnost omezení,



e) každé použití omezovacího prostředku bylo zaznamenáno do

zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.



§ 40



(1) Poskytovatel oznámí soudu do 24 hodin



a) hospitalizaci pacienta podle § 38 odst. 1 písm. b) a c); obdobně se

postupuje, jestliže pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta

souhlas odvolal a nadále existují důvody pro hospitalizaci bez

souhlasu,



b) dodatečné omezení pacienta, který byl hospitalizován na základě

souhlasu, ve volném pohybu podle § 39 odst. 1 písm. b) až g) nebo styku

s vnějším světem až v průběhu léčení.



(2) Hospitalizace a dodatečné omezení pacienta se soudu neoznamuje,

jestliže byl souhlas ve lhůtě do 24 hodin prokazatelným způsobem

dodatečně vysloven.



Povinnosti pacienta a jiných osob



§ 41



(1) Pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen



a) dodržovat navržený individuální léčebný postup, pokud s poskytováním

zdravotních služeb vyslovil souhlas,



b) řídit se vnitřním řádem,



c) uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb

nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění

nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem,



d) pravdivě informovat ošetřujícího zdravotnického pracovníka o

dosavadním vývoji zdravotního stavu, včetně informací o infekčních

nemocech^16), o zdravotních službách poskytovaných jinými

poskytovateli, o užívání léčivých přípravků, včetně užívání návykových

látek, a dalších skutečnostech podstatných pro poskytování zdravotních

služeb,



e) nepožívat během hospitalizace alkohol nebo jiné návykové látky a

podrobit se na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře v odůvodněných

případech vyšetřením za účelem prokázání, zda je nebo není pod vlivem

alkoholu nebo jiných návykových látek.



(2) Povinnosti podle odstavce 1 písm. c) a d) náleží zákonnému zástupci

pacienta nebo opatrovníkovi. Zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta

je povinen vytvořit podmínky pro splnění povinností pacientem podle

odstavce 1 písm. a), b) a e). Povinnosti podle odstavce 1 písm. a) a

d), je-li pacient hospitalizován, se pro zákonného zástupce pacienta

použijí přiměřeně; povinnost podle odstavce 1 písm. b), c) a e) platí i

pro zákonného zástupce.



(3) Pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta, osoba určená

pacientem, osoba blízká pacientovi nebo osoba ze společné domácnosti

jsou povinni prokázat svou totožnost občanským průkazem, jestliže o to

poskytovatel nebo zdravotnický pracovník, jehož prostřednictvím

poskytovatel poskytuje pacientovi zdravotní služby, požádá. Povinnost

prokázat se občanským průkazem má rovněž osoba, která uplatňuje podle

tohoto zákona nebo jiného právního předpisu právo na informace o

zdravotním stavu pacienta, a osoba, která hodlá hospitalizovaného

pacienta navštívit a není osobou podle věty první. Jde-li o cizince,

totožnost se prokazuje cestovním dokladem nebo jiným průkazem

totožnosti. Má-li zdravotnický pracovník pochybnost, zda jde o osobu

blízkou, osvědčí osoba blízká tuto skutečnost čestným prohlášením, ve

kterém uvede své kontaktní údaje a číslo průkazu totožnosti; čestné

prohlášení je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.



(4) Jestliže pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta odmítne

prokázání totožnosti podle odstavce 3, může poskytovatel nebo

zdravotnický pracovník odmítnout poskytnutí zdravotní služby, nejde-li

o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči. Odmítne-li

prokázání totožnosti jiná osoba uvedená v odstavci 3, může poskytovatel

nebo zdravotnický pracovník odmítnout této osobě poskytnutí požadované

součinnosti nebo jí neumožnit návštěvu hospitalizovaného pacienta. To

neplatí, potvrdí-li pacient totožnost osoby. O odmítnutí návštěvy

poskytovatel nebo zdravotnický pracovník ihned informuje

hospitalizovaného pacienta, popřípadě ihned po té, co sdělení této

informace umožní zdravotní stav pacienta.



§ 42



Práva a povinnosti zákonného zástupce podle



a) § 31 odst. 5,



b) jde-li o poskytnutí zdravotních služeb se souhlasem zákonného

zástupce, jestliže hrozí nebezpečí z prodlení a nelze bez zbytečného

odkladu získat vyjádření zákonného zástupce; do zdravotnické

dokumentace vedené o pacientovi se zaznamenají důvody, pro které nebyl

souhlas zákonného zástupce získán,



c) § 38 odst. 2, 5 a 6,



d) § 39 odst. 3 písm. b),



e) § 41 odst. 2 a 3,



f) § 47 odst. 1 písm. b) a



g) § 93 odst. 1



náleží též pěstounovi nebo jiné pečující osobě, statutárnímu orgánu

nebo jím pověřené osobě dětského domova pro děti do 3 let věku,

školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo

zařízení sociálních služeb poskytujících pobytové služby, byla-li

soudem nařízena ústavní nebo uložena ochranná výchova, nebo zařízení

pro děti vyžadující okamžitou pomoc, jde-li o děti svěřené do péče

tohoto zařízení na základě rozhodnutí soudu.



HLAVA II



ZDRAVOTNÍ SLUŽBY A ZAOPATŘENÍ POSKYTOVANÉ V DĚTSKÝCH DOMOVECH PRO DĚTI

DO 3 LET VĚKU



§ 43



(1) V dětských domovech pro děti do 3 let věku jsou poskytovány

zdravotní služby a zaopatření dětem zpravidla do 3 let věku, které

nemohou vyrůstat v rodinném prostředí, zejména dětem týraným,

zanedbávaným, zneužívaným a ohroženým ve vývoji nevhodným sociálním

prostředím nebo dětem zdravotně postiženým. Zaopatřením se rozumí

stravování, ubytování, ošacení a výchovná činnost.



(2) Dětské domovy pro děti do 3 let věku mohou poskytovat též ubytování

ženám v průběhu těhotenství, je-li z důvodů nepříznivé životní situace

ohroženo jejich zdraví.



§ 44



(1) Osoby povinné výživou jsou povinny přispívat poskytovateli na

úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let

věku a popřípadě též jeho průvodce. Nežijí-li osoby povinné výživou ve

společné domácnosti, je povinna hradit příspěvek na úhradu zaopatření

dítěte osoba, jíž je dítě svěřeno do výchovy.



(2) Příspěvek na úhradu zaopatření dítěte se sníží na rozdíl

prokázaného příjmu a součtu životního minima osoby povinné výživou a

osob s ní společně posuzovaných a částky potřebné na úhradu

normativních nákladů na bydlení^23), předloží-li osoby povinné výživou

dítěte poskytovateli doklady, kterými prokáží, že by jejich příjmy po

zaplacení příspěvku na úhradu zaopatření dítěte poklesly pod součet

životního minima domácnosti a normativních nákladů na bydlení. Do

životního minima domácnosti se nezapočítává životní minimum dítěte

umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku. Příspěvek na úhradu

zaopatření dítěte se nevyžaduje, je-li nižší než 100 Kč měsíčně.



(3) Dojde-li ke změně výše příjmu domácnosti, jsou osoby povinné

výživou, které hradí příspěvek na úhradu zaopatření dítěte, povinny

tuto změnu sdělit poskytovateli do 15 dnů ode dne, kdy k této změně

došlo.



(4) Při stanovení výše příspěvku na úhradu zaopatření dítěte se

zohlední jeho věk s přihlédnutím k jeho specifickým potřebám a s tím

související náročnost poskytovaného zaopatření. Prováděcí právní

předpis stanoví výši příspěvku na úhradu zaopatření dítěte a jeho

průvodce a způsob jeho úhrady.



(5) Pokud zemře nebo zanikne poskytovatel, který poskytoval zdravotní

služby v dětském domově pro děti do 3 let věku, a není-li zajištěno

poskytování zdravotních služeb a zaopatření dětem umístěným v těchto

zdravotnických zařízeních, zajistí těmto dětem poskytování zdravotních

služeb a zaopatření v jiném dětském domově pro děti do 3 let věku kraj,

v jehož obvodu se dosud zdravotní služby poskytovaly.



ČÁST PÁTÁ



POSTAVENÍ POSKYTOVATELE, ZDRAVOTNICKÝCH PRACOVNÍKŮ A JINÝCH ODBORNÝCH

PRACOVNÍKŮ V SOUVISLOSTI S POSKYTOVÁNÍM ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB



Práva a povinnosti poskytovatele



§ 45



(1) Poskytovatel je povinen poskytovat zdravotní služby na náležité

odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování

práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických

pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních

služeb.



(2) Poskytovatel je povinen



a) informovat pacienta o ceně poskytovaných zdravotních služeb

nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění,

a to před jejich poskytnutím, a vystavit účet za uhrazené zdravotní

služby, nestanoví-li jiný právní předpis jinak,



b) zpracovat seznam cen poskytovaných zdravotních služeb nehrazených a

částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a umístit ho tak,

aby byl seznam přístupný pacientům; to neplatí pro poskytovatele

lékárenské péče,



c) vymezit provozní a ordinační dobu a údaj o ní umístit tak, aby tato

informace byla přístupná pacientům,



d) opatřit zdravotnické zařízení viditelným označením, které musí

obsahovat obchodní firmu, název nebo jméno, popřípadě jména a příjmení

poskytovatele, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,



e) v době nepřítomnosti nebo dočasného přerušení poskytování

zdravotních služeb zpřístupnit pacientům informaci o poskytnutí

neodkladné péče jiným poskytovatelem v rámci jeho ordinační doby,



f) předat zprávu o poskytnutých zdravotních službách registrujícímu

poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru

praktické lékařství pro děti a dorost, je-li mu tento poskytovatel

znám, a na vyžádání též poskytovateli zdravotnické záchranné služby

nebo pacientovi; registrující poskytovatel v oboru zubní lékařství nebo

v oboru gynekologie a porodnictví má povinnost předat zprávu jen v

případě, kdy poskytnutí zdravotních služeb indikoval registrující

poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru

praktické lékařství pro děti a dorost,



g) předat jiným poskytovatelům zdravotních služeb nebo poskytovatelům

sociálních služeb potřebné informace o zdravotním stavu pacienta

nezbytné k zajištění návaznosti dalších zdravotních a sociálních služeb

poskytovaných pacientovi,



h) zpracovat seznam zdravotních služeb, k jejichž poskytnutí je

vyžadován písemný souhlas; to neplatí pro poskytovatele zdravotnické

záchranné služby, zdravotnické dopravní služby, přepravy pacientů

neodkladné péče a lékárenské péče,



i) informovat pacienta o tom, že se na poskytování zdravotních služeb

mohou podílet osoby získávající způsobilost k výkonu povolání

zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka, a to včetně

nahlížení do zdravotnické dokumentace, a že pacient může přítomnost

těchto osob při poskytování zdravotních služeb a nahlížení do

zdravotnické dokumentace zakázat,



j) přijmout pacienta k



1. izolaci, karanténě, léčení nebo lékařskému dohledu stanovenému podle

zákona o ochraně veřejného zdraví, pokud je oprávněn požadované

zdravotní služby zajišťovat,



2. ochrannému léčení nařízenému soudem, jde-li o poskytovatele

zajišťujícího tuto službu podle zákona o specifických zdravotních

službách,



k) poskytnout zdravotní služby indikované lékařem Vězeňské služby osobě

obviněné nebo odsouzené nebo umístěné v ústavu pro výkon zabezpečovací

detence v termínu předem dohodnutém s Vězeňskou službou; to neplatí v

případě poskytnutí neodkladné péče,



l) podílet se na žádost kraje, jehož krajský úřad mu udělil oprávnění,

na zajištění lékařské pohotovostní služby, lékárenské pohotovostní

služby a pohotovostní služby zubních lékařů; to neplatí, jde-li o

Vězeňskou službu,



m) předávat údaje do Národního zdravotnického informačního systému,



n) uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu

způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, a to v

rozsahu, v jakém lze rozumně předpokládat, že by jej mohla taková

odpovědnost postihnout; toto pojištění musí trvat po celou dobu

poskytování zdravotních služeb; kopii pojistné smlouvy je poskytovatel

povinen zaslat příslušnému správnímu orgánu nejpozději do 15 dnů ode

dne zahájení poskytování zdravotních služeb,



o) poskytovat informace vnitrostátnímu kontaktnímu místu na jeho žádost

podle zákona o veřejném zdravotním pojištění^50).



(3) Poskytovatel je dále povinen



a) předat pacientovi lékařský posudek pro Úřad práce České republiky -

krajskou pobočku a na území hlavního města Prahy pro pobočku pro hlavní

město Prahu v případě, že pacient není vzhledem ke svému zdravotnímu

stavu schopen plnit povinnost součinnosti s krajskou pobočkou Úřadu

práce nebo pobočkou pro hlavní město Prahu při zprostředkování

zaměstnání^24),



b) umožnit vstup osobám pověřeným příslušným správním orgánem, orgánem

ochrany veřejného zdraví, Státním ústavem pro kontrolu léčiv, smluvní

zdravotní pojišťovnou, komorou, pověřeným lékařům posudkové služby

okresních správ sociálního zabezpečení, zaměstnancům okresních správ

sociálního zabezpečení pověřených provedením kontroly, Veřejnému

ochránci práv a pověřeným zaměstnancům Kanceláře veřejného ochránce

práv za účelem zjišťování podkladů potřebných k plnění úkolů podle

tohoto zákona nebo jiných právních předpisů upravujících činnost a

úkoly uvedených subjektů a poskytnout jim potřebnou součinnost a

předložit doklady nezbytné k provedení kontroly a plnění jejich úkolů;

vstupem pověřených osob nesmí být narušeno poskytování zdravotních

služeb,



c) umožnit vstup lékařům a zaměstnancům služebních orgánů pověřených

kontrolou podle zákona o nemocenském pojištění^25) a orgánů

Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra nebo Ministerstva

spravedlnosti podle zákona o organizaci a provádění sociálního

zabezpečení^26) za účelem zjišťování podkladů potřebných pro plnění

úkolů podle tohoto zákona, zákona o nemocenském pojištění nebo zákona o

organizaci a provádění sociálního zabezpečení v souvislosti s plněním

úkolů v důchodovém pojištění; vstupem těchto osob nesmí být narušeno

poskytování zdravotních služeb,



d) poskytovat příslušnému správnímu orgánu, ministerstvu a Státnímu

ústavu pro kontrolu léčiv na jeho žádost podklady a údaje potřebné pro

přípravu na řešení mimořádných událostí a krizových situací,



e) zajistit součinnost členům mezinárodních orgánů při plnění jejich

úkolů, vyplývá-li tato povinnost z mezinárodních smluv, kterými je

Česká republika vázána,



f) zajistit splnění oznamovací povinnosti a sdělování údajů podle

zákona upravujícího sociálně-právní ochranu dětí.



(4) Poskytovatel je povinen informovat



a) osobu určenou pacientem podle § 33 odst. 1, není-li takové osoby,

nebo není-li dosažitelná, manžela nebo registrovaného partnera, není-li

takové osoby nebo není-li dosažitelná, rodiče, není-li takové osoby

nebo není-li dosažitelná, tak jinou svéprávnou osobou blízkou, je-li mu

známa, že pacient svévolně opustil zdravotnické zařízení lůžkové péče,

a



b) Policii České republiky,



a to v případech, kdy přerušením poskytování zdravotních služeb je

vážně ohroženo zdraví nebo život pacienta nebo třetích osob.



§ 46



(1) Poskytovatel je povinen zajistit



a) aby byl pacient seznámen se svými právy a povinnostmi při

poskytování zdravotních služeb a vnitřním řádem; vnitřní řád nesmí

zasahovat do práv pacienta nad míru, která je nezbytně nutná zejména

pro řádný chod zdravotnického zařízení a respektování práv ostatních

pacientů,



b) sestavení, koordinaci a realizaci individuálního léčebného postupu a

komplexnost, návaznost a koordinovanost poskytovaných zdravotních

služeb,



c) aby byl pacient informován o dalších zdravotních službách a dalších

možných sociálních službách, které mohou zlepšit jeho zdravotní stav,

zejména o možnostech sociální, pracovní a pedagogické rehabilitace,



d) aby jinému poskytovateli nebo jinému zdravotnickému pracovníkovi, od

nichž si pacient vyžádal konzultační služby, byly zpřístupněny

informace vedené o zdravotním stavu pacienta ve zdravotnické

dokumentaci, které jsou pro poskytnutí konzultačních služeb nezbytně

nutné,



e) na výzvu poskytovatele zdravotnické záchranné služby bezodkladně

spolupráci při poskytování zdravotních služeb při mimořádných

událostech, hromadných nehodách nebo otravách, průmyslových haváriích

nebo přírodních katastrofách, včetně zajištění bezprostředně navazující

lůžkové péče; to neplatí, jde-li o Vězeňskou službu,



f) na výzvu nebo na základě opatření nařízeného příslušným orgánem

ochrany veřejného zdraví bezodkladně účast zdravotnických pracovníků

při poskytování zdravotních služeb při epidemiích nebo při nebezpečí

jejich vzniku; to neplatí, jde-li o Vězeňskou službu,



g) aby zdravotní služby byly osobám ve výkonu vazby, trestu odnětí

svobody nebo zabezpečovací detence poskytovány za přítomnosti

příslušníka Vězeňské služby, a to pouze na dohled, mimo jeho doslech, s

výjimkou případů ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti

zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka nebo

majetku, kdy je příslušník oprávněn být přítomen výkonu zdravotní

služby též na doslech.



(2) Poskytovatel je dále povinen zajistit, aby osoby připravující se na

výkon zdravotnického povolání prováděly při klinické a praktické výuce,

praktickém vyučování a odborné praxi, která se uskutečňuje na jeho

pracovištích, jen činnosti, včetně zdravotních výkonů, které jsou

součástí výuky nebo praxe, a to pod přímým vedením zdravotnického

pracovníka, který má způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického

povolání a je v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k tomuto

poskytovateli. Uskutečňují-li se klinická a praktická výuka nebo

praktické vyučování a odborná praxe za přítomnosti zdravotnického

pracovníka, který není v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k

poskytovateli uvedenému ve větě první a který je



a) učitelem praktického vyučování a odborné praxe zdravotnických oborů

vzdělávání^27), nebo



b) akademickým pracovníkem, který je učitelem zdravotnického oboru^28),



je poskytovatel povinen zajistit, aby tento zdravotnický pracovník

neposkytoval na jeho pracovišti zdravotní služby a postupoval v

součinnosti se zdravotnickým pracovníkem uvedeným ve větě první.



§ 47



(1) Poskytovatel jednodenní nebo lůžkové péče je povinen



a) zajistit hospitalizaci



1. nezletilých pacientů odděleně od dospělých pacientů, alespoň v

samostatných pokojích, a to do dne, kdy dovrší 15 let věku,



2. žen odděleně od mužů v samostatných pokojích, a to s výjimkou

poskytování akutní lůžkové péče intenzivní,



b) umožnit pobyt zákonného zástupce nebo opatrovníka, nebo osoby jimi

pověřené společně s hospitalizovaným nezletilým pacientem nebo

pacientem s omezenou svéprávností, pokud to umožňuje vybavení

zdravotnického zařízení nebo nebude narušeno poskytování zdravotních

služeb anebo takový pobyt není na základě jiného právního předpisu

vyloučen,



c) včas informovat zákonného zástupce pacienta o propuštění z

jednodenní nebo lůžkové péče,



d) zpracovat traumatologický plán, v němž upraví soubor opatření, která

se uplatňují při hromadných neštěstích, a nejméně jednou za 2 roky ho

aktualizovat; jedno vyhotovení plánu předat příslušnému správnímu

orgánu do 30 dnů ode dne jeho zpracování nebo aktualizace; při jeho

zpracování vychází z místních podmínek a možností a z výsledků jeho

projednání podle písmene e),



e) návrh traumatologického plánu podle písmene d) a návrh jeho

aktualizace projednat s příslušným správním orgánem, jde-li o fakultní

nemocnici, s ministerstvem; podrobnosti o obsahu traumatologického

plánu a postup při jeho zpracování a projednání s příslušným správním

orgánem nebo ministerstvem stanoví prováděcí právní předpis,



f) pacienta vybavit při propuštění léčivými přípravky a zdravotnickými

prostředky na 3 dny nebo v odůvodněných případech i na další nezbytně

nutnou dobu.



(2) Pokud není pacient vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen

obejít se bez pomoci další osoby, může být propuštěn z jednodenní nebo

lůžkové péče až po předchozím včasném vyrozumění osoby, která tuto péči

zajistí. Má-li být propuštěn pacient, u něhož není zajištěna další

péče, poskytovatel o tom včas informuje obecní úřad obce s rozšířenou

působností příslušný podle adresy místa trvalého pobytu pacienta, a

má-li pacient trvalý pobyt na území hlavního města Prahy, informuje

Magistrát hlavního města Prahy; obdobně postupuje u nezletilých

pacientů se závažnou sociální problematikou v rodině.



(3) Poskytovatel je rovněž povinen v rámci zajištění kvality a bezpečí

poskytovaných zdravotních služeb



a) odůvodnit ve zdravotnické dokumentaci případy, kdy se při

poskytování zdravotních služeb odchýlí od uznávaného medicínského

postupu,



b) zavést interní systém hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných

zdravotních služeb; minimální požadavky pro zavedení interního systému

hodnocení uveřejní ministerstvo ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví

a na svých internetových stránkách,



c) dbát na takové používání antibiotik u konkrétního pacienta, aby

došlo k omezování rizika vzestupu antibiotické rezistence.



(4) Poskytovatel lůžkové péče je povinen v rámci prevence a kontroly

infekcí zpracovat program pro prevenci a kontrolu infekcí spojených se

zdravotní péčí a zajistit jeho činnost. Zaměření tohoto programu musí

odpovídat charakteru poskytované zdravotní péče a musí vycházet z

průběhu hodnocení rizika vzniku infekcí spojených se zdravotní péčí v

konkrétních podmínkách daného poskytovatele.



(5) Registrující poskytovatel nebo jiný poskytovatel, který pacienta

přijal do péče, je povinen, vyžaduje-li to zdravotní stav pacienta,

předat mu písemné doporučení k poskytnutí příslušné specializované

ambulantní péče, jednodenní péče nebo lůžkové péče. Součástí doporučení

je písemné odůvodnění a důležité informace týkající se zdravotního

stavu pacienta, včetně výsledků provedených vyšetření a informace o

dosud provedené léčbě.



§ 48



(1) Poskytovatel, kterého si pacient zvolil, může odmítnout přijetí

pacienta do péče, pokud



a) by přijetím pacienta bylo překročeno únosné pracovní zatížení nebo

jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo

technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení; překročením

únosného pracovního zatížení se rozumí stav, kdy by zajištěním

zdravotních služeb o tohoto pacienta došlo ke snížení úrovně kvality a

bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům již přijatým,



b) by vzdálenost místa pobytu pacienta neumožňovala v případě

poskytování zdravotních služeb v oboru všeobecné praktické lékařství a

praktické lékařství pro děti a dorost výkon návštěvní služby, nebo



c) není pojištěncem zdravotní pojišťovny, se kterou má poskytovatel

uzavřenu smlouvu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění; toto

právo se nevztahuje na pojištěnce z jiných států Evropské unie,

Evropského hospodářského prostoru, Švýcarské konfederace, či ze států,

se kterými má Česká republika uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení,

zahrnující ve věcném rozsahu nároky na zdravotní péči.



(2) Poskytovatel může ukončit péči o pacienta v případě, že



a) prokazatelně předá pacienta s jeho souhlasem do péče jiného

poskytovatele,



b) pominou důvody pro poskytování zdravotních služeb; to neplatí,

jde-li o registrujícího poskytovatele; ustanovení § 47 odst. 2 není

dotčeno,



c) pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních

služeb,



d) pacient závažným způsobem omezuje práva ostatních pacientů, úmyslně

a soustavně nedodržuje navržený individuální léčebný postup, pokud s

poskytováním zdravotních služeb vyslovil souhlas, nebo se neřídí

vnitřním řádem a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem,



e) přestal poskytovat součinnost nezbytnou pro další poskytování

zdravotních služeb; to neplatí, jestliže neposkytování součinnosti

souvisí se zdravotním stavem pacienta;



ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo

vážnému poškození zdraví pacienta.



(3) Poskytovatel nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče podle

odstavce 1 nebo ukončit péči o něj podle odstavce 2 písm. d) nebo e),

jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladnou péči, jde-li

o porod nebo jde o zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska

ochrany veřejného zdraví nebo ochrany zdraví při práci, dále jde-li o

krizové situace nebo výkon ochranného léčení nařízeného soudem, pokud

jiný právní předpis nestanoví jinak.



(4) Poskytovatel dále nesmí odmítnout přijetí pacienta do péče podle

odstavce 1, jde-li o pacienta



a) u kterého bylo poskytování zdravotní péče Vězeňskou službou

přerušeno z důvodu ukončení nebo přerušení výkonu vazby, trestu odnětí

svobody nebo umístění v ústavu pro výkon zabezpečovací detence, pokud

se jedná o zajištění návaznosti při poskytování zdravotních služeb

započaté v průběhu výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody nebo

umístění v ústavu pro výkon zabezpečovací detence; Vězeňská služba, v

jejímž zdravotnickém zařízení byly pacientovi poskytovány zdravotní

služby, jestliže ji není znám poskytovatel, který převezme pacienta do

péče, vybaví tohoto pacienta informací podle § 45 odst. 2 písm. g),



b) ve výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody nebo umístěného v

ústavu pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o zdravotní služby,

které Vězeňská služba neposkytuje, a to po předchozí domluvě s

Vězeňskou službou;



to neplatí, jde-li o důvody poskytnutí zdravotních služeb podle

odstavce 3.



(5) Důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče podle odstavce 1 nebo

ukončení péče podle odstavce 2 posuzuje poskytovatel. Poskytovatel o

odmítnutí přijetí do péče podle odstavce 1 nebo o ukončení péče podle

odstavce 2 písm. d) a e) nebo o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb

podle § 50 odst. 2 vydá pacientovi písemnou zprávu, ve které je uveden

důvod odmítnutí nebo ukončení.



§ 49



Povinnosti zdravotnického pracovníka



(1) Zdravotnický pracovník je povinen



a) poskytovat zdravotní služby, ke kterým získal odbornou nebo

specializovanou způsobilost podle jiných právních předpisů, v rozsahu

odpovídajícím jeho způsobilosti, zdravotnímu stavu pacienta, na

náležité odborné úrovni a řídit se etickými principy,



b) poskytovat neprodleně odbornou první pomoc každému, jestliže by bez

této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li

pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby

poskytnutí zdravotních služeb,



c) plnit další povinnosti stanovené tímto zákonem nebo jinými právními

předpisy.



(2) Povinnosti podle odstavce 1



a) písm. a) a c) se vztahují i na jiné odborné pracovníky, kteří se

podílejí na poskytování zdravotních služeb,



b) písm. c) se vztahují i na jiné odborné pracovníky vykonávající

činnosti v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.



§ 50



Práva zdravotnického pracovníka



(1) Zdravotnický pracovník má právo



a) získat od pacienta informace o tom, že pacient, kterému má

poskytovat zdravotní služby, je nosičem infekční nemoci podle zákona o

ochraně veřejného zdraví, a o dalších závažných skutečnostech

týkajících se pacientova zdravotního stavu,



b) neposkytnout zdravotní služby v případě, že by došlo při jejich

poskytování k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho

zdraví.



(2) Zdravotnický pracovník může odmítnout poskytnutí zdravotních služeb

pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho svědomí

nebo náboženskému vyznání. O této skutečnosti je povinen ihned

informovat poskytovatele, který zajistí pacientovi jiného

zdravotnického pracovníka. Nemůže-li poskytovatel zajistit jiného

zdravotnického pracovníka, zajistí pacientovi jiného poskytovatele,

který mu zdravotní služby poskytne, pokud pacient zajištění jiného

poskytovatele neodmítne. Záznam o odmítnutí zajištění jiného

zdravotnického pracovníka nebo poskytovatele je součástí zdravotnické

dokumentace; záznam podepíše pacient a zdravotnický pracovník.

Zdravotnický pracovník nemůže odmítnout poskytnutí zdravotních služeb

pacientovi z důvodu uvedeného ve větě první, pokud by odmítnutím došlo

k ohrožení života pacienta nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví a

poskytovatel není schopen zajistit poskytnutí zdravotních služeb jiným

zdravotnickým pracovníkem. Podle věty první až čtvrté se obdobně

postupuje, odmítne-li poskytnutí zdravotních služeb poskytovatel.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí obdobně i pro jiné odborné

pracovníky vykonávající činnosti v přímé souvislosti s poskytováním

zdravotních služeb.



§ 51



Zachování mlčenlivosti v souvislosti se zdravotními službami



(1) Poskytovatel je povinen zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech,

o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.



(2) Za porušení povinné mlčenlivosti se nepovažuje



a) předávání informací nezbytných pro zajištění návaznosti

poskytovaných zdravotních služeb,



b) sdělování údajů nebo jiných skutečností, je-li poskytovatel zproštěn

pacientem, popřípadě zákonným zástupcem pacienta, mlčenlivosti a

sděluje-li údaje nebo tyto skutečnosti v rozsahu zproštění,



c) sdělování, popřípadě oznamování údajů nebo jiných skutečností podle

tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, pokud z tohoto zákona nebo

jiných právních předpisů vyplývá, že údaje nebo skutečnosti lze sdělit

bez souhlasu pacienta,



d) sdělování údajů nebo jiných skutečností pro potřeby trestního řízení

způsobem stanoveným právními předpisy upravujícími trestní řízení; za

porušení povinné mlčenlivosti se rovněž nepovažuje sdělování údajů nebo

jiných skutečností při plnění zákonem uložené povinnosti překazit nebo

oznámit spáchání trestného činu.



(3) Za porušení povinné mlčenlivosti se dále nepovažuje sdělování údajů

nebo jiných skutečností poskytovatelem v nezbytném rozsahu pro ochranu

vlastních práv v trestním řízení, občanskoprávním řízení, rozhodčím

řízení a ve správním řízení nebo sdělování skutečností soudu nebo

jinému orgánu, je-li předmětem řízení před soudem nebo jiným orgánem

spor mezi poskytovatelem, popřípadě jeho zaměstnancem, a pacientem nebo

jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo ochranu osobnosti

v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb; v této souvislosti je

poskytovatel oprávněn předat soudnímu znalci, znaleckému ústavu, komoře

nebo odborníkovi, kterého si zvolí, též kopii zdravotnické dokumentace

vedené o pacientovi za účelem vypracování znaleckého nebo odborného

posudku vyžádaného obhajobou, nebo účastníkem v občanském soudním

řízení. To platí obdobně pro sdělování údajů nebo jiných skutečností

pro osobu uvedenou v § 64 odst. 1.



(4) Za porušení povinné mlčenlivosti se též nepovažuje sdělování údajů

nebo jiných skutečností zdravotnickým pracovníkem, který je členem

komory, v nezbytném rozsahu pro účely řízení prováděných orgány komory.



(5) Povinná mlčenlivost podle odstavce 1 platí též pro



a) zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky, a to v

souvislosti s výkonem jejich povolání,



b) zdravotnické pracovníky nebo jiné odborné pracovníky, kteří již

nevykonávají své povolání, a informace získali v souvislosti s bývalým

výkonem povolání zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného

pracovníka nebo zaměstnání při poskytování zdravotních služeb,



c) osoby získávající způsobilost k výkonu povolání zdravotnického

pracovníka nebo jiného odborného pracovníka,



d) osoby uvedené v § 65 odst. 2 nahlížející bez souhlasu pacienta do

zdravotnické dokumentace o něm vedené,



e) členy odborných komisí podle zákona o specifických zdravotních

službách,



f) osoby uvedené v § 46 odst. 1 písm. g),



g) další osoby, které v souvislosti se svou činností vykonávanou na

základě jiných právních předpisů zjistí informace o zdravotním stavu

pacienta nebo informace s tím související.



ČÁST ŠESTÁ



ZDRAVOTNICKÁ DOKUMENTACE A NÁRODNÍ ZDRAVOTNICKÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM



HLAVA I



ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ



§ 52



Při zpracování osobních údajů lze nakládat s rodným číslem pacienta



a) ve zdravotnické dokumentaci vedené o pacientovi,



b) v Národním zdravotnickém informačním systému, pokud se shromažďování

nebo zpracování údajů anebo jejich uchovávání vztahuje ke konkrétnímu

pacientovi.



HLAVA II



ZDRAVOTNICKÁ DOKUMENTACE



Vedení zdravotnické dokumentace



§ 53



(1) Poskytovatel je povinen vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci

a nakládat s ní podle tohoto zákona a jiných právních předpisů.

Zdravotnická dokumentace je souborem informací podle odstavce 2

vztahujících se k pacientovi, o němž je vedena.



(2) Zdravotnická dokumentace podle účelu jejího zaměření obsahuje



a) identifikační údaje pacienta, kterými jsou jméno, popřípadě jména,

příjmení, datum narození, rodné číslo, je-li přiděleno, číslo

pojištěnce veřejného zdravotního pojištění, není-li tímto číslem rodné

číslo pacienta, adresu místa trvalého pobytu na území České republiky,

jde-li o cizince místo hlášeného pobytu na území České republiky a v

případě osoby bez trvalého pobytu na území České republiky adresu

bydliště mimo území České republiky,



b) pohlaví pacienta,



c) identifikační údaje poskytovatele, kterými jsou jméno, popřípadě

jména, příjmení poskytovatele a adresu místa poskytování zdravotních

služeb v případě fyzické osoby, obchodní firmu nebo název

poskytovatele, adresu sídla nebo adresu místa podnikání v případě

právnické osoby, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, název oddělení

nebo obdobné části, je-li zdravotnické zařízení takto členěno,



d) informace o zdravotním stavu pacienta, o průběhu a výsledku

poskytovaných zdravotních služeb a o dalších významných okolnostech

souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při

poskytování zdravotních služeb,



e) údaje zjištěné z rodinné, osobní a pracovní anamnézy pacienta, a

je-li to důvodné, též údaje ze sociální anamnézy,



f) údaje vztahující se k úmrtí pacienta,



g) další údaje podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů

upravujících zdravotní služby nebo poskytování zdravotní péče.



§ 54



(1) Zdravotnická dokumentace může být za podmínek stanovených tímto

zákonem vedena v listinné nebo elektronické podobě nebo v kombinaci

obou těchto podob. V elektronické podobě je zdravotnická dokumentace

pořizována, zpracovávána, ukládána a zprostředkovávána v digitální

formě s využitím informačních technologií.



(2) Zdravotnická dokumentace, včetně jejích samostatných součástí, musí

být vedena průkazně, pravdivě, čitelně a musí být průběžně doplňována.

Zápisy se provádějí bez zbytečného odkladu. Jde-li o poskytování akutní

lůžkové péče, zápis o aktuálním zdravotním stavu pacienta se provádí

nejméně jednou denně.



(3) Každý zápis do zdravotnické dokumentace vedené



a) v listinné podobě musí být opatřen



1. uvedením data jeho provedení,



2. podpisem zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného pracovníka,

který zápis provedl, a otiskem razítka s jmenovkou nebo čitelným

přepisem jeho jména, popřípadě jmen, příjmení; to neplatí v případě

poskytovatele, který poskytuje zdravotní služby vlastním jménem,



b) v elektronické podobě musí být opatřen identifikátorem záznamu;

samotný zápis obsahuje nezměnitelné, nezpochybnitelné a ověřitelné

údaje, kterými jsou



1. datum provedení zápisu,



2. identifikační údaje zdravotnického pracovníka nebo jiného odborného

pracovníka, který záznam provedl.



(4) Opravy zápisů ve zdravotnické dokumentaci se provádí novým zápisem.

Zápis se opatří uvedením data opravy a dalšími náležitostmi podle

odstavce 3. Původní zápis musí zůstat čitelný. V doplnění nebo opravě

zápisu ve zdravotnické dokumentaci na žádost pacienta se uvede datum a

čas provedení zápisu a poznámka, že jde o opravu nebo doplnění na

žádost pacienta; zápis se opatří podpisem pacienta a zdravotnického

pracovníka, který jej provedl.



§ 55



Zdravotnickou dokumentaci lze vést pouze v elektronické podobě za

splnění těchto podmínek:



a) technické prostředky použité k uložení záznamů v elektronické podobě

zaručují, že údaje v provedených záznamech nelze dodatečně modifikovat;

technickými prostředky jsou organizačně-technická opatření, informační

systémy, technické zařízení a vybrané pracovní postupy,



b) informační systém, ve kterém je vedena zdravotnická dokumentace v

elektronické podobě, eviduje seznam identifikátorů záznamů v

elektronické dokumentaci pacientů vedené poskytovatelem a umožňuje jeho

poskytování dálkovým přístupem,



c) bezpečnostní kopie datových souborů jsou prováděny nejméně jednou za

pracovní den,



d) před uplynutím doby životnosti zápisu na technickém nosiči dat je

zajištěn přenos na jiný technický nosič dat,



e) uložení kopií pro dlouhodobé uchování musí být provedeno způsobem

znemožňujícím provádět do těchto kopií dodatečné zásahy; tyto kopie

jsou vytvářeny nejméně jednou za kalendářní rok,



f) při uchovávání kopií pro dlouhodobé uchování na technickém nosiči

dat je zajištěn přístup k těmto údajům pouze oprávněným osobám a je

zajištěna jejich čitelnost nejméně po dobu, která je stanovena pro

uchování zdravotnické dokumentace,



g) dokumenty v listinné podobě, které jsou součástí zdravotnické

dokumentace a které vyžadují podpis osoby, jež není zdravotnickým

pracovníkem nebo jiným odborným pracovníkem, musí být převedeny do

elektronické podoby, která se podepíše uznávaným elektronickým podpisem

osoby, která převod provedla; dokument v listinné podobě se uchová,



h) výstupy ze zdravotnické dokumentace lze převést do listinné podoby

autorizovanou konverzí dokumentů^29),



i) informační systém, ve kterém je vedena zdravotnická dokumentace,

musí umožňovat vytvoření speciální kopie uložené zdravotnické

dokumentace ve formátu čitelném a zpracovatelném i v jiném informačním

systému.



§ 56



Vedení zdravotnické dokumentace v případě utajeného porodu



(1) Zdravotnická dokumentace o utajeném porodu podle § 37 je vedena v

rozsahu zdravotních služeb souvisejících s těhotenstvím a utajeným

porodem. Odděleně od zdravotnické dokumentace je vedeno jméno,

popřípadě jména, příjmení ženy, které jsou poskytovány v souvislosti s

těhotenstvím a utajeným porodem zdravotní služby, písemná žádost o

utajení porodu, datum narození ženy a datum porodu.



(2) Po ukončení hospitalizace ženy, která utajeně porodila,

poskytovatel doplní zdravotnickou dokumentaci o údaje uvedené v

odstavci 1, vloží ji do vhodného obalu, který zapečetí a označí

bezpečnostním kódem, který bude předán též pacientce. Otevření takto

zapečetěné zdravotnické dokumentace je možné jedině na základě

rozhodnutí soudu; to neplatí, požádá-li o otevření zdravotnické

dokumentace žena, která utajeně porodila.



(3) V případě zdravotnické dokumentace vedené v elektronické podobě se

zdravotnická dokumentace převede do listinné podoby a postupuje se

podle odstavce 2; současně se elektronická podoba zdravotnické

dokumentace odstraní z informačního systému.



Nakládání se zdravotnickou dokumentací v případě zániku oprávnění k

poskytování zdravotních služeb



§ 57



(1) Pokud oprávnění k poskytování zdravotních služeb zaniklo úmrtím

poskytovatele a nepostupuje-li se podle § 27, je ten, kdo žil se

zemřelým ve společné domácnosti, nebo osoba mu blízká, nebo vlastník

objektu, ve kterém byly zdravotní služby poskytovány, je-li mu úmrtí

známo, nebo jiná osoba, která přišla jako první do styku se

zdravotnickou dokumentací, povinen oznámit neprodleně úmrtí

poskytovatele příslušnému správnímu orgánu a zajistit zdravotnickou

dokumentaci tak, aby byla chráněna před nahlížením nebo jiným

nakládáním neoprávněnými osobami nebo ztrátou.



(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 je zakázáno nahlížet do zdravotnické

dokumentace. Tyto osoby jsou povinny



a) zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděly o

pacientech, o jejichž zdravotním stavu je vedena zdravotnická

dokumentace, a jiných skutečnostech souvisejících s poskytováním

zdravotních služeb,



b) umožnit vstup do objektu, v němž se nacházelo zdravotnické zařízení,

osobě pověřené příslušným správním orgánem za účelem převzetí,

popřípadě provedení soupisu zdravotnické dokumentace.



(3) Příslušný správní orgán po oznámení učiněném podle odstavce 1



a) neprodleně zabezpečí zdravotnickou dokumentaci tak, aby byla

chráněna před nahlížením nebo jiným nakládáním neoprávněnými osobami

nebo ztrátou, na dobu, než si pacient zvolí nového poskytovatele,



b) oznámí převzetí zdravotnické dokumentace nebo její předání podle §

63 odst. 2 jinému poskytovateli způsobem v místě obvyklém tak, aby byla

zajištěna v co možná nejširším rozsahu informovanost pacientů, o nichž

je zdravotnická dokumentace vedena; v oznámení uvede adresu místa, kam

lze předkládat žádosti o předání zdravotnické dokumentace poskytovateli

zvolenému pacientem, popřípadě též adresu místa poskytování zdravotních

služeb poskytovatelem, jemuž zdravotnickou dokumentaci předal,



c) zajišťuje pro pacienty do doby, než si zvolí nového poskytovatele

nebo než bude zdravotnická dokumentace týkající se pracovnělékařských

služeb předána příslušnému poskytovateli určenému zaměstnavatelem,

výpisy nebo kopie zdravotnické dokumentace, a to v rozsahu potřebném

pro zajištění návaznosti poskytnutí zdravotních služeb nebo je-li to

nezbytné k posouzení zdravotního stavu nebo zdravotní způsobilosti;

tyto činnosti může vykonávat pouze zdravotnický pracovník,



d) neprodleně prokazatelně zajistí předání zdravotnické dokumentace

poskytovateli zvolenému pacientem, a to na základě písemné žádosti

pacienta nebo zvoleného poskytovatele; poskytovatel zvolený pacientem

ke své žádosti připojí písemné vyjádření pacienta o provedené volbě;

součástí žádosti je jméno, popřípadě jména, příjmení pacienta, jeho

rodné číslo, je-li přiděleno, nebo datum narození, adresa místa

trvalého pobytu pacienta nebo místo hlášeného pobytu na území České

republiky, popřípadě adresa bydliště mimo území České republiky, je-li

pacientem cizinec, a identifikační údaje zvoleného poskytovatele.



(4) Pokud zemřelý poskytovatel zajišťoval pracovnělékařské služby pro

zaměstnavatele, příslušný správní orgán oznámí převzetí zdravotnické

dokumentace zaměstnanců tomuto zaměstnavateli, je-li mu znám. Příslušný

správní orgán na základě sdělení zaměstnavatele předá tuto

zdravotnickou dokumentaci jinému poskytovateli určenému

zaměstnavatelem.



(5) V případě zániku oprávnění k poskytování zdravotních služeb úmrtím

poskytovatele, který vedl zdravotnickou dokumentaci pouze v

elektronické formě, umožní ten, kdo žil se zemřelým ve společné

domácnosti, nebo osoba mu blízká, nebo vlastník objektu, ve kterém byly

zdravotní služby poskytovány, příslušnému správnímu orgánu přístup k

informačnímu systému, ve kterém je vedena zdravotnická dokumentace

pacientů.



§ 58



Fyzická nebo právnická osoba uvedená v § 27 odst. 1, která hodlá na

základě oprávnění k poskytování zdravotních služeb zemřelého

poskytovatele pokračovat podle § 27 v poskytování zdravotních služeb,

postupuje podle § 57 odst. 3 písm. a), c) a d) a odst. 4 obdobně. Tato

osoba do doby zahájení poskytování zdravotních služeb oznámí způsobem v

místě obvyklém adresu místa, kam lze předkládat žádosti k zajištění

postupu podle § 57 odst. 3 písm. c) a d).



§ 59



(1) Poskytovatel, který hodlá ukončit poskytování zdravotních služeb,

je povinen informaci o ukončení své činnosti zveřejnit alespoň 60 dnů

přede dnem zamýšleného ukončení, a to ve zdravotnickém zařízení na

veřejně přístupném místě, popřípadě na svých internetových stránkách.

Poskytovatel současně požádá příslušný správní orgán a obec, na jejímž

území poskytuje zdravotní služby, o uveřejnění uvedené informace na

jejich úřední desce; příslušný správní orgán a obec jsou povinny tuto

informaci uveřejnit. V informaci uvede datum zamýšleného ukončení

činnosti, datum, do kterého lze předložit žádost o předání zdravotnické

dokumentace poskytovateli zvolenému pacientem, a adresu místa pro

předložení žádosti. Jde-li o postup podle § 23 odst. 3, poskytovatel v

informaci uvede, která osoba hodlá pokračovat v poskytování zdravotních

služeb.



(2) Poskytovatel uvedený v odstavci 1 při předání zdravotnické

dokumentace poskytovateli zvolenému pacientem postupuje podle § 57

odst. 3 písm. d) obdobně. Zdravotnickou dokumentaci vedenou o

pacientech, kteří včas nepředložili žádost o předání zdravotnické

dokumentace jinému poskytovateli, a její soupis předá osobě pokračující

v poskytování zdravotních služeb. Pokud taková osoba není, předá

zdravotnickou dokumentaci a její soupis příslušnému správnímu orgánu.



(3) Poskytovatel, který zajišťoval pracovnělékařské služby, oznámí

záměr ukončit poskytování zdravotních služeb alespoň 60 dnů přede dnem

zamýšleného ukončení zaměstnavateli zaměstnance, o němž je v

souvislosti s pracovnělékařskými službami zdravotnická dokumentace

vedena. V oznámení zároveň uvede lhůtu, do které je třeba, aby mu

zaměstnavatel sdělil identifikační údaje nového poskytovatele.

Poskytovatel na základě sdělení zaměstnavatele předá zdravotnickou

dokumentaci poskytovateli určenému zaměstnavatelem. Pokud poskytovatel

neobdrží sdělení podle věty druhé v určené lhůtě, předá zdravotnickou

dokumentaci a její soupis příslušnému správnímu orgánu.



(4) Podle odstavců 1 až 3 se postupuje obdobně, má-li zaniknout

oprávnění k poskytování zdravotních služeb z jiných důvodů, než je

uvedeno v odstavci 1, a poskytovateli je zánik oprávnění předem znám.



§ 60



(1) Fyzická nebo právnická osoba, jejíž oprávnění k poskytování

zdravotních služeb zaniklo na základě rozhodnutí příslušného správního

orgánu, je povinna zajistit předání zdravotnické dokumentace a její

soupis příslušnému správnímu orgánu, a to do 10 pracovních dnů ode dne

nabytí právní moci rozhodnutí.



(2) Jestliže nastaly skutečnosti, podle nichž fyzická nebo právnická

osoba uvedená v § 58 nemůže pokračovat v poskytování zdravotních

služeb, předá neprodleně zdravotnickou dokumentaci a její soupis

příslušnému správnímu orgánu.



§ 61



(1) Jde-li o zánik oprávnění k poskytování zdravotních služeb v

souvislosti se zrušením organizační složky státu nebo organizační

složky územního samosprávného celku a v poskytování zdravotních služeb



a) pokračuje jiný poskytovatel, je zanikající organizační složka

povinna zajistit předání zdravotnické dokumentace a její soupis

pokračujícímu poskytovateli,



b) nepokračuje jiný poskytovatel, použije se ustanovení § 57 odst. 3 a

4 obdobně s tím, že zdravotnickou dokumentaci a její soupis předá

příslušnému správnímu orgánu tento poskytovatel.



(2) Informaci o ukončení činnosti zveřejní zřizovatel organizační

složky alespoň 60 dnů přede dnem zamýšleného ukončení, a to ve

zdravotnickém zařízení na veřejně přístupném místě a způsobem

umožňujícím dálkový přístup. Poskytovatel současně požádá příslušný

správní orgán a obec, na jejímž území poskytuje zdravotní služby, o

uveřejnění uvedené informace na jejich úřední desce; příslušný správní

orgán a obec jsou povinny tuto informaci uveřejnit. V informaci uvede

datum zamýšleného ukončení činnosti, datum, do kterého lze předložit

žádost o předání zdravotnické dokumentace poskytovateli zvolenému

pacientem, a adresu místa pro předložení žádosti; v informaci dále

uvede, že zdravotnická dokumentace nepředaná poskytovateli zvolenému

pacientem nebo určeném zaměstnavatelem bude předána příslušnému

správnímu orgánu a adresu jeho sídla. Jde-li o ukončení činnosti

poskytovatele, který na základě smlouvy se zaměstnavatelem zajišťoval

pracovnělékařské služby, oznámení podle § 59 odst. 3 učiní

poskytovatel.



§ 62



Jestliže poskytovatel předal zdravotnickou dokumentaci právnické nebo

fyzické osobě, která hodlá pokračovat v poskytování zdravotních služeb,

a dosud nenastaly skutečnosti rozhodné pro pokračování v poskytování

zdravotních služeb, postupuje tato osoba podle § 57 odst. 3 písm. a),

c) a d) obdobně. Jde-li o zdravotnickou dokumentaci týkající se

pracovnělékařských služeb, zajistí její předání na základě sdělení

zaměstnavatele zaměstnance, o němž je v souvislosti s

pracovnělékařskými službami zdravotnická dokumentace vedena,

poskytovateli určenému tímto zaměstnavatelem.



§ 63



(1) Příslušný správní orgán při převzetí zdravotnické dokumentace podle



a) § 59 odst. 2 postupuje obdobně podle § 57 odst. 3 písm. c) a d),



b) § 59 odst. 3 postupuje obdobně podle § 57 odst. 4, nebo



c) § 60 nebo § 61 odst. 1 písm. b) postupuje obdobně podle § 57 odst.

3, popřípadě podle § 57 odst. 4.



(2) Příslušný správní orgán může pro zajištění úkolů podle § 57 odst. 3

písm. c) a d) předat zdravotnickou dokumentaci jinému poskytovateli,

pokud s tím tento poskytovatel souhlasí, a to na dobu, než si pacient

zvolí jiného poskytovatele.



(3) Příslušný správní orgán předá zdravotnickou dokumentaci

poskytovateli podle odstavce 2 na základě předávacího protokolu, ve

kterém bude uveden soupis zdravotnické dokumentace, identifikační údaje

přebírajícího poskytovatele, datum a účel převzetí. Obdobně se

postupuje, předává-li zdravotnickou dokumentaci jiný poskytovatel nově

zvolenému poskytovateli.



(4) V soupisu zdravotnické dokumentace podle § 59 nebo 60 příslušný

správní orgán, poskytovatel nebo fyzická nebo právnická osoba uvede

jméno, popřípadě jména, příjmení pacienta a jeho datum narození.



(5) Zdravotnická dokumentace a její soupis musí být předány příslušnému

správnímu orgánu nebo poskytovateli nebo oprávněné fyzické nebo

právnické osobě do 10 pracovních dnů ode dne, kdy nastala skutečnost

rozhodná pro její předání, pokud tento zákon nestanoví jinak.



§ 64



(1) Příslušný správní orgán nebo poskytovatel, který převzal

zdravotnickou dokumentaci, je povinen umožnit přístup do zdravotnické

dokumentace fyzické osobě, která byla poskytovatelem, nebo právnímu

nástupci právnické osoby, která byla poskytovatelem, zdravotnickému

pracovníkovi nebo jinému odbornému pracovníkovi, který byl v

pracovněprávním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, který

zdravotnickou dokumentaci vedl, a to pro potřeby



a) řízení před správními orgány,



b) trestního řízení nebo řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li

předmětem řízení spor mezi bývalým poskytovatelem nebo zdravotnickým

pracovníkem, popřípadě jiným odborným pracovníkem, a pacientem nebo

jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo ochranu osobnosti

v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, popřípadě je-li

předmětem řízení spor mezi bývalým poskytovatelem a zdravotnickým

pracovníkem nebo jiným odborným pracovníkem,



c) řešení sporu s bývalým pacientem,



d) řešení sporu se zdravotní pojišťovnou.

Obdobně se postupuje, jde-li o fyzickou osobu, která pozbyla

způsobilost k výkonu zdravotnického povolání.



(2) Osoby, jimž byl podle odstavce 1 umožněn přístup do zdravotnické

dokumentace,



a) nemají přístup k údajům, které nesouvisí s účelem, pro který byl

přístup umožněn,



b) jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všech údajích, o nichž se v

souvislosti s přístupem do zdravotnické dokumentace dozvěděly o

pacientech, zdravotnických pracovnících, popřípadě jiných odborných

pracovnících, nebo poskytovateli, s výjimkou údajů sdělovaných

příslušným orgánům v trestním řízení, soudům nebo jiným orgánům při

řízeních uvedených v odstavci 1.



(3) Příslušný správní orgán nebo poskytovatel poučí osoby, jimž byl

podle odstavce 1 umožněn přístup do zdravotnické dokumentace, o

povinnosti podle odstavce 2 písm. b).



Nahlížení do zdravotnické dokumentace, pořizování jejích výpisů nebo

kopií



§ 65



(1) Do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou v přítomnosti

zaměstnance pověřeného poskytovatelem nahlížet, pořizovat si její

výpisy nebo kopie



a) pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta; do záznamů

autorizovaných psychologických metod a popisu léčby

psychoterapeutickými prostředky může pacient, zákonný zástupce nebo

opatrovník pacienta nahlížet nebo si pořizovat výpisy nebo kopie pouze

v rozsahu záznamu popisu příznaků onemocnění, diagnózy, popisu

terapeutického přístupu a interpretace výsledků testů,



b) osoby určené pacientem, zákonným zástupcem nebo opatrovníkem

pacienta, pěstoun nebo jiná pečující osoba; v případě záznamů

autorizovaných psychologických metod a popisu léčby

psychoterapeutickými prostředky se postupuje podle písmene a),



c) osoby blízké zemřelému pacientovi v rozsahu stanoveném v § 33 odst.

4;



postupy podle písmene a), b) nebo c) nesmí narušit poskytování

zdravotních služeb.



(2) Do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou bez jeho

souhlasu nahlížet, jestliže je to v zájmu pacienta nebo jestliže je to

potřebné pro účely vyplývající z tohoto zákona nebo jiných právních

předpisů, a to v nezbytném rozsahu,



a) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání a jiní

odborní pracovníci v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních

služeb, kteří jsou zaměstnanci poskytovatele, a další zaměstnanci

poskytovatele v rozsahu nezbytně nutném pro výkon povolání, a dále z

důvodu splnění úkolů podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů

a při hodnocení správného postupu při poskytování zdravotních služeb,



b) osoby podílející se na výkonu působnosti příslušného správního

orgánu v souvislosti s přezkoumáním lékařského posudku podle jiného

právního předpisu,



c) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání



1. pověřené příslušným správním orgánem vypracováním odborného

stanoviska k návrhu na přezkoumání lékařského posudku,



2. pověřené příslušným správním orgánem, který převzal podle tohoto

zákona zdravotnickou dokumentaci, pořizováním výpisů nebo kopií

zdravotnické dokumentace pro zajištění návaznosti zdravotních služeb o

pacienta,



d) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které se

podílejí na výkonu působnosti správních orgánů, oprávněné k výkonu

kontroly v rozsahu jejich pověření podle tohoto zákona nebo jiných

právních předpisů a pověřené osoby se způsobilostí k výkonu

zdravotnického povolání přizvané ke kontrole v rozsahu jejich pověření,



e) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené

zdravotními pojišťovnami k provádění činností v rozsahu stanoveném

zákonem o veřejném zdravotním pojištění,



f) zdravotničtí pracovníci příslušní podle jiných právních předpisů k

posuzování zdravotního stavu pro účely sociálního zabezpečení, zejména

nemocenského nebo důchodového pojištění, státní sociální podpory,

zaměstnanosti, sociálně-právní ochrany dětí, sociálních služeb a pomoci

v hmotné nouzi,



g) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání pověřené

Státním ústavem pro kontrolu léčiv, oprávněné k výkonu kontroly podle

tohoto zákona nebo jiných právních předpisů v rozsahu stanoveném těmito

právními předpisy,



h) osoby podílející se na evidenci údajů nebo na kontrole sdělování

údajů do Národního zdravotnického informačního systému podle tohoto

zákona,



i) soudní znalci ve zdravotnických oborech a osoby se způsobilostí k

výkonu zdravotnického povolání, které byly pověřeny vypracováním

znaleckého posudku znaleckým ústavem^30), poskytovatelem nebo

zdravotnickým pracovníkem, v rozsahu nezbytném pro vypracování

znaleckého posudku pro potřebu trestního řízení nebo pro řízení před

soudem podle jiných právních předpisů,



j) lékaři Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v rozsahu stanoveném

jiným právním předpisem,



k) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které jsou

zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví, při výkonu státního

zdravotního dozoru,



l) osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání provádějící

hodnocení kvality a bezpečí podle tohoto zákona a osoby se způsobilostí

k výkonu zdravotnického povolání provádějící externí klinické audity

lékařského ozáření podle zákona o specifických zdravotních službách,



m) Veřejný ochránce práv v souvislosti s šetřením podle jiného

zákona^31) tak, aby byla zajištěna ochrana citlivých údajů třetích

osob,



n) členové delegace Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému

či ponižujícímu zacházení nebo trestání nebo členové delegace Podvýboru

pro prevenci mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího

zacházení nebo trestání, a to v rozsahu nezbytném pro splnění úkolu

vyplývajícího z mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána

a které upravují činnost výboru nebo podvýboru^32).



Osoby uvedené v písmenech b) až n) si mohou pořizovat výpisy nebo kopie

zdravotnické dokumentace v rozsahu nezbytném pro splnění účelu

nahlížení.



(3) Osoby získávající způsobilost k výkonu povolání zdravotnického

pracovníka nebo jiného odborného pracovníka a zdravotničtí pracovníci

uvedení v § 46 odst. 2 mohou do zdravotnické dokumentace vedené o

pacientovi nahlížet v rozsahu nezbytně nutném pro zajištění výuky; to

neplatí, jestliže pacient nahlížení prokazatelně zakázal.



§ 66



(1) Pokud si osoba, která je podle § 65 odst. 1 nebo odst. 2 písm. b)

až k) oprávněná k pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické dokumentace,

nepořídí výpis nebo kopii vlastními prostředky na místě, pořídí kopii

zdravotnické dokumentace poskytovatel. Výpis zdravotnické dokumentace

pro osoby uvedené ve větě první poskytovatel pořídí pouze v případě,

je-li to účelnější než pořízení kopie, a to po dohodě s oprávněnou

osobou. Poskytovatel pořídí výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace



a) pro osoby uvedené v § 65 odst. 1 do 30 dnů od obdržení žádosti

pacienta nebo jiné k tomu oprávněné osoby,



b) pro osoby uvedené v § 65 odst. 2 písm. b) až k) v rozsahu nezbytném

pro splnění účelu nahlížení do 15 dnů od obdržení písemné žádosti,



pokud z jiného právního předpisu nevyplývá jiný postup nebo pokud

nebyla dohodnuta jiná lhůta.



(2) Pokud poskytovatel není schopen osobám uvedeným v § 65 odst. 1

zajistit nahlížení do zdravotnické dokumentace, pořídí pro ně kopii

zdravotnické dokumentace do 5 dnů ode dne, kdy oprávněné osobě sdělil,

že nahlížení do zdravotnické dokumentace nelze zajistit, jestliže

nebyla dohodnuta lhůta jiná. Za pořízení kopie nelze požadovat úhradu.



(3) Poskytovatel, který na základě žádosti osoby uvedené v § 65 odst. 1

pořídil výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace, může požadovat



a) úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením

výpisu nebo náklady vynaložené na pořízení kopie zdravotnické

dokumentace; ceník za pořízení výpisu nebo kopie zdravotnické

dokumentace musí být umístěn na místě veřejně přístupném pacientům,



b) za jejich odeslání úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady

spojené s jejich odesláním, nestanoví-li jiný právní předpis jinak nebo

není-li hrazeno pořízení výpisu nebo kopie z veřejného zdravotního

pojištění.



(4) V případě, že je zdravotnická dokumentace vedena pouze v

elektronické podobě, má pacient nebo jiná osoba oprávněná podle § 65

právo nahlížet dálkovým přístupem nebo na pořízení její kopie na

technickém nosiči dat, který si určí, nebrání-li tomu technické

možnosti poskytovatele; to neplatí, požaduje-li listinnou podobu.



(5) Osoby uvedené v § 65 odst. 2 písm. b) až n) jsou povinny před

nahlédnutím do zdravotnické dokumentace prokázat svou totožnost

průkazem totožnosti nebo jiným dokladem obsahujícím fotografii a

příslušnost ke správnímu orgánu nebo instituci nebo předložit písemné

pověření. Jde-li o osoby uvedené v § 65 odst. 1 použije se obdobně § 41

odst. 3 a 4.



(6) Každé nahlédnutí do zdravotnické dokumentace nebo pořízení jejích

výpisů nebo kopií podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, s

výjimkou nahlédnutí podle § 65 odst. 2 písm. a) a odst. 3, se do

zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi zaznamená. Podle věty

první se postupuje obdobně, jestliže byly oprávněnému subjektu

poskytnuty podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů bez

souhlasu pacienta údaje nebo jiné informace vztahující se k osobě

pacienta.



§ 67



Jestliže jsou ve zdravotnické dokumentaci vedené o nezletilém

pacientovi zaznamenány takové údaje o jeho zákonném zástupci,

pěstounovi nebo jiné pečující osobě, o kterých se zdravotnický

pracovník dozvěděl při poskytování zdravotních služeb a z nichž lze

vyvodit podezření na zneužívání nebo týrání pacienta nebo ohrožování

jeho zdravého vývoje, může poskytovatel omezit zpřístupnění

zdravotnické dokumentace tomuto zákonnému zástupci, popřípadě oběma

zákonným zástupcům, pěstounovi nebo jiné pečující osobě, pokud uzná, že

toto omezení je v zájmu pacienta. Přístup do zdravotnické dokumentace

lze omezit pouze ve vztahu k údajům, z nichž vyplývají skutečnosti

uvedené ve větě první. Obdobně se postupuje, má-li zdravotnický

pracovník podezření na zneužívání nebo týrání pacienta s omezenou

svéprávností, nebo jiného pacienta, který není nezletilým pacientem

nebo pacientem s omezenou svéprávností.



§ 68



Jestliže příslušný správní orgán převzal zdravotnickou dokumentaci,

použijí se ustanovení § 66 a 67 obdobně.



§ 69



Prováděcí právní předpis stanoví



a) rozsah údajů o zdravotním stavu pacienta a skutečnostech

souvisejících s poskytováním zdravotních služeb a s postupem při

poskytování zdravotních služeb vedených ve zdravotnické dokumentaci,



b) náležitosti zdravotnické dokumentace a obsah částí zdravotnické

dokumentace,



c) podrobnosti o způsobu vedení, zpracování a zacházení se

zdravotnickou dokumentací, bez ohledu na formu vedení zdravotnické

dokumentace, včetně požadavků na vytvoření speciální kopie zdravotnické

dokumentace,



d) dobu uchování zdravotnické dokumentace, postup při vyřazování

zdravotnické dokumentace a způsob jejího zničení po uplynutí doby

uchování,



e) formát identifikátoru záznamu, podmínky kladené na formát

identifikátoru záznamu a podmínky kladené na technické prostředky pro

vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě.



HLAVA III



NÁRODNÍ ZDRAVOTNICKÝ INFORMAČNÍ SYSTÉM



§ 70



(1) Národní zdravotnický informační systém je jednotný celostátní

informační systém veřejné správy určený



a) ke zpracování údajů o zdravotním stavu obyvatelstva, o činnosti

poskytovatelů a jejich ekonomice, o zdravotnických pracovnících a

jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví za účelem získání

informací o rozsahu a kvalitě poskytovaných zdravotních služeb, pro

řízení zdravotnictví a tvorbu zdravotní politiky,



b) k vedení Národních zdravotních registrů a zpracování údajů v nich

vedených,



c) k vedení Národního registru poskytovatelů a Národního registru

zdravotnických pracovníků a zpracování údajů v nich vedených,



d) k realizaci a zpracování výběrových šetření o zdravotním stavu

obyvatel, o determinantách zdraví, o potřebě a spotřebě zdravotních

služeb a spokojenosti s nimi a o výdajích na zdravotní služby,



e) pro potřeby vědy a výzkumu v oblasti zdravotnictví, a



f) ke zpracování údajů uvedených v písmenech a) a d) pro statistické

účely a k poskytování údajů a statistických informací v rozsahu určeném

tímto nebo jinými právními předpisy, včetně poskytování informací pro

mezinárodní instituce.



(2) Pro zpracování osobních údajů v Národním zdravotnickém informačním

systému podle odstavce 1 písm. b) a c) se předávají bez souhlasu

subjektu údajů^33), pokud dále není stanoveno jinak, údaje, kterými

jsou, je-li subjektem údajů



a) pacient,



1. údaje potřebné k jeho identifikaci, a to číslo pojištěnce, je-li

přiděleno, nebo rodné číslo, není-li tímto číslem číslo pojištěnce,

anebo datum narození, není-li přiděleno rodné číslo, dále název obce a

popřípadě název městské části nebo městského obvodu, adresa místa

trvalého pobytu, a jde-li o cizince, adresa místa hlášeného pobytu a

státní občanství,



2. údaje související s jeho zdravotním stavem ve vztahu k onemocnění a

jeho léčbě, a to zejména údaje socio-demografické a diagnostické,

osobní, rodinná a pracovní anamnéza pacienta související s onemocněním

včetně posouzení jeho aktuálního zdravotního stavu, údaje o

poskytovaných zdravotních službách pacientovi, dále údaje o výkonu

povolání nebo zaměstnání, popřípadě o výkonu služebního poměru,

potřebné pro posouzení zdravotního stavu pacienta,



3. identifikační údaje poskytovatele, který zdravotní služby

poskytoval, včetně oddělení a pracoviště,



4. identifikační údaje posledního zaměstnavatele pacienta, jde-li o

nemoci z povolání,



b) poskytovatel, údaje uvedené v § 74 odst. 1,



c) zdravotnický pracovník, údaje uvedené v § 76 odst. 1,



d) poskytovatel sociálních služeb, který poskytuje zdravotní služby, a

osoba poskytující zdravotní služby podle § 20, údaje uvedené v § 74

odst. 2.



(3) Správcem Národního zdravotnického informačního systému je

ministerstvo. Ministerstvo může pověřit správou části Národního

zdravotnického informačního systému nebo správou jednotlivého registru

uvedeného v § 72 odst. 1 Ústav zdravotnických informací a statistiky

České republiky, Koordinační středisko pro rezortní zdravotnické

informační systémy nebo jím zřízenou právnickou osobu anebo Všeobecnou

zdravotní pojišťovnu České republiky (dále jen „pověřená právnická

osoba“).



(4) Údaje podle odstavce 2 předávají do Národního zdravotnického

informačního systému, pokud je neposkytují podle jiného právního

předpisu^34),



a) poskytovatelé a poskytovatelé sociálních služeb, v případě, že

poskytují zdravotní služby,



b) Národní referenční centrum a zdravotní pojišťovny,



c) příslušní správci nebo jimi pověření zpracovatelé těchto údajů,

pokud se jedná o údaje shromažďované podle jiných zákonů,



d) v případě Národního registru poskytovatelů podle § 74 též příslušné

správní orgány, krajské úřady a osoba pověřená správcem Národního

zdravotnického informačního systému,



e) v případě Národního registru zdravotnických pracovníků podle § 76

též



1. školy poskytující střední vzdělávání ve skupině oborů zdravotnického

vzdělávání, vyšší odborné a vysoké školy, které mají akreditovaný

vzdělávací nebo studijní program, jejichž absolvováním získává

absolvent odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle

jiných právních předpisů (dále jen „vzdělávací zařízení“),



2. akreditovaná zařízení podle zákonů upravujících způsobilost k výkonu

zdravotnických povolání,



3. právnické osoby, které jsou pověřenými organizacemi podle zákonů

upravujících způsobilost k výkonu zdravotnických povolání (dále jen

„pověřená organizace“),



4. komory,



5. zdravotnický pracovník,



6. ministerstvo,



f) v případě Národního registru léčby uživatelů drog též zařízení

služeb sociální péče, zařízení poskytující služby sociální prevence a

programy sociálního poradenství poskytované podle zákona upravujícího

poskytování sociálních služeb, jejichž cílovou skupinou jsou osoby

ohrožené závislostí nebo závislé na návykových látkách,



g) v případě příjemců příspěvku na péči^35) Ministerstvo práce a

sociálních věcí.



(5) Osoby uvedené v odstavci 4



a) nemají nárok na úhradu nákladů, které jsou spojené s poskytováním

údajů do Národního zdravotnického informačního systému,



b) jsou povinny umožnit ministerstvu nebo pověřené právnické osobě

kontrolu správnosti a úplnosti sdělování údajů do Národního

zdravotnického informačního systému.



(6) Údaje do Národního zdravotnického informačního systému se předávají

pouze v elektronické podobě přímým zápisem nebo na technických nosičích

způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem.



§ 71



Součinnost Ministerstva vnitra, Policie České republiky, Českého

statistického úřadu a ministerstva při poskytování údajů ze základních

registrů a dalších informačních systémů veřejné správy



(1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje

ministerstvu pro účely plnění jeho úkolů podle tohoto zákona a pro

výkon státní správy v oblasti zajištění Národního zdravotnického

informačního systému



a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,



b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,



c) údaje z agendového informačního systému cizinců,



d) údaje z registru rodných čísel o fyzických osobách, kterým bylo

přiděleno rodné číslo, avšak nejsou vedeny v informačních systémech

uvedených v písmenu b) nebo c).



(2) Údaji poskytovanými podle odstavce 1 písm. a) jsou



a) příjmení,



b) jméno, popřípadě jména,



c) adresa místa pobytu, popřípadě též adresa, na kterou mají být

doručovány písemnosti podle jiného právního předpisu,



d) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,



e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území

České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí

došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den,

který je v rozhodnutí uveden jako den smrti, nebo den, který subjekt

údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto

rozhodnutí,



f) státní občanství, popřípadě více státních občanství.



(3) Údaji poskytovanými podle odstavce 1 písm. b) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) datum narození,



c) pohlaví,



d) místo a okres narození; u státního občana České republiky, který se

narodil v cizině, místo a stát, kde se narodil,



e) rodné číslo,



f) státní občanství, popřípadě více státních občanství,



g) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa

trvalého pobytu, popřípadě též adresa, na kterou mají být doručovány

písemnosti podle jiného právního předpisu,



h) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu

trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České

republiky,



i) omezení svéprávnosti,



j) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo otce, matky,

popřípadě jiného zákonného zástupce; v případě, že jeden z rodičů nebo

jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména,

příjmení a datum narození,



k) rodinný stav, datum jeho změny a místo uzavření manželství,



l) datum a místo vzniku registrovaného partnerství,



m) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo manžela nebo

registrovaného partnera; je-li manželem nebo registrovaným partnerem

fyzická osoba, která nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě

jména, příjmení manžela nebo registrovaného partnera a datum jeho

narození,



n) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo dítěte; je-li dítě

cizinec, který nemá přiděleno rodné číslo, jméno, popřípadě jména,

příjmení a datum narození dítěte,



o) údaje o osvojenci v rozsahu,



1. stupeň osvojení,



2. původní a nové jméno, popřípadě jména, příjmení osvojence,



3. původní a nové rodné číslo osvojence,



4. datum, místo a okres narození a u osvojence, který se narodil v

cizině, místo a stát, kde se narodil,



5. jméno, popřípadě jména, příjmení a rodná čísla osvojitelů, v

případě, že osvojiteli nebylo přiděleno rodné číslo, údaje o jménu,

popřípadě jménech, příjmení a datu narození osvojitele,



6. jméno, popřípadě jména, příjmení a rodná čísla otce a matky; pokud

jim nebylo přiděleno, jejich jméno, popřípadě jména, příjmení a datum

narození,



7. datum nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení nebo rozhodnutí o

zrušení osvojení,



p) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí státního občana České

republiky mimo území České republiky, datum, místo a stát, na jehož

území k úmrtí došlo,



q) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti, nebo den, který prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum

nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého.



(4) Údaji poskytovanými podle odstavce 1 písm. c) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) datum narození,



c) pohlaví,



d) místo a stát, kde se cizinec narodil; v případě že se narodil na

území České republiky, místo a okres narození,



e) rodné číslo,



f) státní občanství, popřípadě státní příslušnost, g) druh a adresa

místa pobytu, popřípadě adresa, na kterou mají být doručovány

písemnosti podle jiného právního předpisu,



h) číslo a platnost oprávnění k pobytu,



i) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu na území České

republiky,



j) omezení svéprávnosti,



k) správní nebo soudní vyhoštění a doba, po kterou není cizinci umožněn

vstup na území České republiky,



l) rodinný stav, datum a místo uzavření manželství,



m) datum a místo vzniku registrovaného partnerství,



n) jméno, popřípadě jména, příjmení, státní občanství, popřípadě státní

příslušnost manžela nebo registrovaného partnera a jeho rodné číslo;

je-li manželem nebo registrovaným partnerem cizinec, který nemá

přiděleno rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a

datum jeho narození,



o) jméno, popřípadě jména, příjmení, státní občanství, popřípadě státní

příslušnost dítěte, pokud je cizincem, a jeho rodné číslo; v případě,

že dítěti nebylo rodné číslo přiděleno, jméno, popřípadě jména,

příjmení a datum jeho narození,



p) údaje o osvojenci v rozsahu



1. stupeň osvojení,



2. původní a nové jméno, popřípadě jména, příjmení osvojence,



3. původní a nové rodné číslo osvojence,



4. datum a místo narození, státní občanství, popřípadě státní

příslušnost,



5. rodná čísla osvojitelů; v případě, že osvojiteli nebylo přiděleno

rodné číslo, údaje o jménu, popřípadě jménech, příjmení a datu narození

osvojitele,



6. rodná čísla otce a matky; pokud jim nebylo přiděleno, údaje o jejich

jménu, popřípadě jménech, příjmení a datu narození,



7. datum nabytí právní moci rozhodnutí o osvojení nebo rozhodnutí o

zrušení osvojení,



q) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí cizince mimo území České

republiky, datum, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,



r) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil.



(5) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. d) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení,



b) rodné číslo,



c) v případě změny rodného čísla původní rodné číslo,



d) den, měsíc a rok narození,



e) místo a okres narození, u fyzické osoby narozené v cizině stát, na

jehož území se narodila.



(6) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru

obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence

obyvatel nebo z agendového informačního systému cizinců, pouze pokud

jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.



(7) Ministerstvo předává poskytovateli zdravotních služeb, který

provedl porod nebo poskytl poporodní ošetření novorozence, rodné číslo

narozeného dítěte za účelem založení zdravotnické dokumentace a předání

údajů do Národního zdravotnického informačního systému.



(8) Policie České republiky poskytne poskytovateli na základě jeho

žádosti následující údaje



a) adresu místa pobytu zemřelého pacienta,



b) adresu místa pobytu pacienta, u něhož sdělení tohoto údaje

neumožňuje jeho zdravotní stav,



c) adresu místa pobytu pacienta, kterému je nutné poskytnout informaci

týkající se jeho zdravotního stavu, jejímž včasným neposkytnutím může

dojít k ohrožení nebo poškození zdraví pacienta nebo ohrožení zdraví

jiných osob,



d) adresu místa pobytu žijícího manžela nebo žijícího dítěte pacienta

uvedeného v písmenu b),



e) adresu místa pobytu zákonného zástupce pacienta, který je nezletilou

osobou, nebo opatrovníka pacienta s omezenou svéprávností, který s

ohledem na svůj zdravotní stav nebo věk není schopen sdělit údaje

potřebné k vyhledání zákonného zástupce nebo opatrovníka, anebo

zemřelého pacienta, který byl nezletilou osobou nebo osobou s omezenou

svéprávností.



pokud tyto údaje poskytovatel nemůže jiným způsobem zjistit a pokud

jsou nezbytné k zajištění podmínek pro poskytování zdravotních služeb.



(9) Žádost podle odstavce 8 obsahuje



a) identifikační údaje poskytovatele,



b) identifikační údaje zdravotnického pracovníka, a to jméno, popřípadě

jména, příjmení a jeho pracovní zařazení u poskytovatele,



c) účel, ke kterému jsou údaje požadovány,



d) rodné číslo pacienta nebo zemřelého pacienta, a není-li

poskytovateli známo, jiné identifikační údaje, zejména jméno, popřípadě

jména, příjmení a datum narození,



e) rodné číslo manžela, dětí nebo zákonných zástupců pacienta nebo

zemřelého pacienta, a není-li poskytovateli zdravotních služeb známo,

jiné identifikační údaje těchto osob, zejména jméno, popřípadě jména,

příjmení a datum narození.



(10) Český statistický úřad poskytuje ministerstvu nebo jím pověřenému

správci Národního registru poskytovatelů pro účely zabezpečení

poskytování zdravotních služeb a pro výkon státní správy v oblasti

zajištění Národního zdravotnického informačního systému ze základního

registru osob o subjektu vedeném v registru osob údaje v rozsahu



a) obchodní firma nebo název nebo jméno, popřípadě jména, a příjmení,

pokud není podnikající fyzická osoba zapsána do obchodního rejstříku,



b) jméno, popřípadě jména, a příjmení podnikající fyzické osoby nebo

zahraniční osoby,



c) datum vzniku nebo datum zápisu do evidence podle jiných právních

předpisů,



d) datum zániku nebo datum výmazu z evidence podle jiných právních

předpisů,



e) právní forma,



f) záznam o zřízení datové schránky a identifikátor datové schránky,

je-li tato datová schránka zpřístupněna,



g) statutární orgán, jméno, popřípadě jména, příjmení a bydliště u

fyzické osoby nebo název a sídlo právnické osoby,



h) právní stav,



i) adresa sídla subjektu vedeného v registru osob nebo adresa místa

podnikání fyzické osoby,



j) datum zahájení provozování činnosti v provozovně,



k) datum ukončení provozování činnosti v provozovně,



l) adresa místa provozovny,



m) kód agendy,



n) datum prvotního zápisu do registru osob,



o) datum poslední změny údaje vedeného v registru osob,



p) identifikační číslo osoby,



q) identifikační číslo provozovny.



(11) V konkrétním případě lze z poskytovaných údajů podle odstavců 2 až

5 a 10 nebo zjišťovaných údajů podle odstavce 8 použít vždy jen takové

údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.



(12) Ministerstvo předává údaje jemu poskytnuté podle odstavců 2 až 5 a

10 poskytovatelům zdravotních služeb k plnění jejich úkolů na základě

žádosti. Žádost poskytovatele i údaje předávané ministerstvem na

základě této žádosti jsou předávány způsobem umožňujícím dálkový

přístup.



(13) Žádost podle odstavce 12 obsahuje



a) identifikační údaje poskytovatele,



b) základní identifikaci subjektu údajů, o kterém mají být údaje

předány,



c) požadovaný rozsah údajů o subjektu údajů podle písmene b),



d) účel, ke kterému jsou údaje požadovány,



e) další informace potřebné k vyhledání požadovaných údajů, pokud nebyl

subjekt údajů označen jednoznačným způsobem;

žádost se opatří zaručeným elektronickým podpisem založeným na

kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem

certifikačních služeb osoby oprávněné jednat za poskytovatele, pokud

není žádost doručena prostřednictvím datové schránky.



(14) Ministerstvo ověří žadatele v jím vedeném registru poskytovatelů,

posoudí podle sděleného účelu oprávněnost žádosti a odůvodněnost

požadovaného rozsahu údajů a v případě kladného vyhodnocení předá

požadované údaje; pokud ministerstvo žádost vyhodnotí jako nedůvodnou

nebo omezí rozsah požadovaných údajů, sdělí tuto skutečnost

poskytovateli.



Národní zdravotní registry, Národní registr poskytovatelů a Národní

registr zdravotnických pracovníků



§ 72



(1) Součástí Národního zdravotnického informačního systému jsou



a) data z rezortního Programu statistických zjišťování sbíraná podle

zákona o státní statistické službě,



b) národní zdravotní registry, které jsou uvedeny v příloze tohoto

zákona,



c) Národní registr poskytovatelů,



d) Národní registr zdravotnických pracovníků,



e) národní zdravotní registry vedené podle zákona upravujícího

transplantace,



f) data přebíraná z informačních systémů infekčních nemocí vedených

podle zákona o ochraně veřejného zdraví,

(dále jen „zdravotnické registry“).



(2) V Národním zdravotnickém informačním systému zdravotnické registry

vytvářejí vzájemně propojenou soustavu a pro účely uvedené v § 73 je

možné sdružovat údaje v nich vedené. Pro vedení těchto zdravotnických

registrů lze využívat údaje získané z informačních systémů veřejné

správy a zdravotních pojišťoven.



§ 73



(1) Účelem zdravotnických registrů je



a) sběr informací k hodnocení zdravotního stavu obyvatelstva a jeho

vývoje, ke sledování incidence společensky závažných nemocí a jejich

důsledků; zároveň slouží jako podklad pro hodnocení účelnosti

diagnostických a léčebných postupů a podporu nebo usměrnění jejich

rozvoje s návazně možnou podporou vybavenosti zdravotnických zařízení

přístrojovou technikou,



b) sledovat vývoj, příčiny a důsledky nejenom závažných onemocnění, a

to včetně důsledků ekonomických, a jejich dopady do sociální sféry a

ekonomiky sociálního systému,



c) evidence a sledování pacientů, včetně zemřelých, s vybranými

společensky závažnými nemocemi, sledování výskytu, vývoje, příčin a

důsledků těchto nemocí a návaznosti další péče, a evidence a sledování

pacientů s úrazy, a dále statistická a vědecká zpracování dat registrů

zaměřená zejména na analýzy zdravotního stavu obyvatel a kvalitu a

využívání zdravotní péče s cílem zlepšovat zdraví populace,



d) evidence poskytovatelů, poskytovatelů sociálních služeb, kteří

poskytují zdravotní služby, a osob poskytujících zdravotní služby podle

§ 20, personálního zabezpečení poskytovaných zdravotních služeb a

technického a věcného vybavení,



e) evidence zdravotnických pracovníků z hlediska jejich oprávnění k

výkonu zdravotnického povolání a dosaženého vzdělání,



f) získávání potřebných údajů pro statistické účely a poskytování

informací.



(2) Přístup k osobním údajům a dalším údajům vedeným ve zdravotnických

registrech má, nestanoví- -li tento zákon jinak,



a) oprávněný pracovník správce a zpracovatele zdravotnického registru,



b) oprávněný zdravotnický pracovník poskytovatele poskytujícího

pacientovi zdravotní služby, které jsou sledovány ve zdravotnickém

registru, jde-li o registry uvedené v § 72 odst. 1 písm. b), e) nebo

f),



c) oprávněný zaměstnanec osoby poskytující do zdravotnického registru

údaje, jde-li o registr uvedený v § 72 odst. 1 písm. c), a zdravotnický

pracovník poskytující do zdravotnického registru údaje o své osobě,

jde-li o registr uvedený v § 72 odst. 1 písm. d), a to v rozsahu jimi

poskytovaných údajů; tím není dotčen přístup k veřejným částem

zdravotnických registrů,



d) oprávněný pracovník Koordinačního střediska transplantací pro

potřeby využití anamnestických dat vedených ve zdravotnických

registrech o zemřelém pacientovi, u něhož byla prokázána mozková smrt a

který je potenciálním dárcem, a to pro účely transplantací,



e) oprávněný pracovník instituce, která má ze zákona právo využívat

data určeného zdravotnického registru pro svoji činnost,

(dále jen „oprávněný pracovník“); oprávněného pracovníka určují a

žádost podle odstavce 2 předkládají subjekty uvedené v písmenech a) až

e). Subjektem oprávněným podat žádost podle odstavce 3 se též rozumí

zdravotnický pracovník podle písmene c), který poskytuje do

zdravotnického registru údaje o své osobě.



(3) Přístup k osobním údajům a dalším údajům vedeným ve zdravotnických

registrech zajistí oprávněnému pracovníkovi ministerstvo, a to na

základě žádosti předložené k tomu oprávněným subjektem podle odstavce

2. Žádost se překládá způsobem umožňujícím dálkový přístup. V žádosti

musí být uvedeny identifikační údaje subjektu, který předkládá žádost,

a oprávněného pracovníka, účel, pro který jsou údaje, k nimž má být v

rámci příslušného zdravotnického registru umožněn přístup, požadovány,

a rozsah požadovaných přístupových práv. Ministerstvo sdělí oprávněnému

subjektu rozsah přístupových práv k osobním a dalším údajům vedeným v

příslušném zdravotnickém registru. Jestliže ministerstvo přístup k

osobním údajům a dalším údajům vedeným v příslušném zdravotnickém

registru nezajistí, sdělí subjektu, který žádost podal, důvody, které

ho k tomu vedly.



(4) Subjekt podle odstavce 2 je povinen bez zbytečného odkladu oznámit

ministerstvu změny skutečností, na základě kterých byl zajištěn

oprávněnému pracovníkovi přístup k osobním a dalším údajům vedeným ve

zdravotnickém registru. Ministerstvo podle závažnosti změn přístup

zruší nebo změní. Ministerstvo přístup zruší též na základě žádosti

oprávněného subjektu.



(5) Pro statistické a vědecké účely poskytuje ministerstvo nebo

pověřená právnická osoba z národních zdravotních registrů údaje pouze v

anonymizované podobě.



Národní registr poskytovatelů



§ 74



(1) Národní registr poskytovatelů obsahuje strukturované údaje o

poskytovatelích, a to



a) identifikační údaje poskytovatele v rozsahu uvedeném v rozhodnutí o

oprávnění k poskytování zdravotních služeb,



b) údaje o odborném zástupci v rozsahu uvedeném v rozhodnutí o

oprávnění k poskytování zdravotních služeb,



c) adresu místa nebo míst poskytování zdravotních služeb a další

kontaktní údaje poskytovatele, například telefon, fax, adresu

elektronické pošty, adresu internetových stránek a identifikátor datové

schránky,



d) formu zdravotní péče, obory zdravotní péče, popřípadě druh zdravotní

péče podle § 5 odst. 2 písm. f) až i), nebo název zdravotní služby

podle § 2 odst. 2 písm. d) až f), a to pro každé místo poskytování,



e) datum zahájení poskytování zdravotních služeb,



f) údaj o přerušení poskytování zdravotních služeb,



g) údaj o pozastavení poskytování zdravotních služeb,



h) údaj o zániku oprávnění k poskytování zdravotních služeb,



i) údaj o pokračování v poskytování zdravotních služeb podle § 27,



j) provozní a ordinační dobu,



k) seznam zdravotních pojišťoven, s nimiž má uzavřenu smlouvu podle

zákona o veřejném zdravotním pojištění,



l) údaj o získání potvrzení o splnění podmínek hodnocení kvality a

bezpečí poskytovaných zdravotních služeb podle tohoto zákona,



m) počet lůžek podle formy zdravotní péče v členění akutní lůžková péče

intenzivní, akutní lůžková péče standardní, následná lůžková péče a

dlouhodobá lůžková péče, a podle oboru zdravotní péče a počet lůžek

podle druhu zdravotní péče, pokud se jedná o léčebně rehabilitační péči

nebo lázeňskou léčebně rehabilitační péči.



(2) Do Národního registru poskytovatelů se zaznamenávají též údaje



a) o poskytovatelích sociálních služeb, kteří poskytují zdravotní

služby v rozsahu podle odstavce 1 písm. a), c), d), e), k) a m),



b) o osobách poskytujících zdravotní služby podle § 20, a to údaje

uvedené v dokladu prokazujícím jejich oprávnění poskytovat zdravotní

služby v jiném členském státě Evropské unie, Evropského hospodářského

prostoru nebo Švýcarské konfederaci, kontaktní adresa a další kontaktní

údaje podle odstavce 1 písm. c), datum zahájení a ukončení poskytování

zdravotních služeb na území České republiky, zákaz poskytování

zdravotních služeb na území České republiky a doba jeho trvání.



(3) Obsah Národního registru poskytovatelů je



a) veřejně přístupný na internetových stránkách ministerstva, s

výjimkou údajů o adrese místa trvalého nebo hlášeného pobytu fyzické

osoby a odborného zástupce a jejich data narození,



b) přístupný poskytovateli, poskytovateli sociálních služeb a osobě

poskytující zdravotní služby podle § 20, a to v rozsahu údajů o nich

zpracovávaných,



c) přístupný oprávněným zaměstnancům příslušného správního úřadu a dále

krajského úřadu, jemuž bylo oznámeno poskytování zdravotních služeb

podle § 11 odst. 8 a § 20 odst. 2, v rozsahu všech údajů zpracovávaných

v registru, a to za účelem výkonu státní správy v oblasti

zdravotnictví,



d) přístupný oprávněným zaměstnancům právnických osob zajišťujícím sběr

dat do Národního zdravotnického informačního systému,



e) přístupný oprávněným zaměstnancům zdravotních pojišťoven v rozsahu

všech údajů zpracovávaných v registru, a to za účelem provádění

veřejného zdravotního pojištění.



§ 75



(1) Do Národního registru poskytovatelů předává údaje podle



a) § 74 odst. 1 písm. a) až i) příslušný správní orgán,



b) § 74 odst. 2 krajský úřad, jemuž bylo oznámeno poskytování

zdravotních služeb podle § 11 odst. 8 nebo podle § 20 odst. 2,



c) § 74 odst. 1 písm. c) a j) až m) poskytovatel a poskytovatel

sociálních služeb.



(2) Příslušný správní orgán, krajský úřad uvedený v odstavci 1 písm. b)

a poskytovatelé předávají do registru též každou změnu těchto údajů.



(3) Příslušný správní orgán, krajský úřad uvedený v odstavci 1 písm.

b), poskytovatelé a poskytovatelé sociálních služeb předávají do

registru údaje a jejich změny v elektronické podobě způsobem stanoveným

prováděcím právním předpisem. Strukturu předávaných dat stanoví

ministerstvo ve zdravotnickém datovém standardu.



Národní registr zdravotnických pracovníků



§ 76



zrušen



§ 77



zrušen



§ 78



Prováděcí právní předpis stanoví



a) okruh poskytovatelů a dalších osob předávajících osobní a další

údaje do zdravotnických registrů,



b) postup, způsob a formu předávání požadovaných osobních a dalších

údajů do zdravotnických registrů,



c) periodicitu a lhůty předávání požadovaných osobních a dalších údajů

do zdravotnických registrů,



d) náležitosti žádosti o oprávnění k přístupu k osobním údajům a dalším

údajům vedeným ve zdravotnických registrech a o zrušení tohoto

oprávnění.



ČÁST SEDMÁ



NAKLÁDÁNÍ S ODEJMUTÝMI ČÁSTMI LIDSKÉHO TĚLA, TĚLEM ZEMŘELÉHO, POSTUP

PŘI ÚMRTÍ A PITVY



§ 79



Úkony na těle zemřelého



(1) Na těle zemřelého lze provádět pouze tyto úkony



a) prohlídku těla zemřelého,



b) pitvu, včetně odběru biologického materiálu pro diagnostické účely,



c) odběr orgánů pro transplantace podle transplantačního zákona,



d) odběr tkání a buněk určených k použití u člověka, a to



1. při léčbě příjemce lidských tkání a buněk podle transplantačního

zákona a podle zákona o lidských tkáních a buňkách,



2. pro výrobu léčiv podle zákona o léčivech a zákona o lidských tkáních

a buňkách,



e) odběr částí lidského těla, včetně tkání a buněk za účelem jejich

použití pro lékařskou vědu, výzkum nebo k výukovým účelům, a dalším

účelům, stanoví-li tak jiný právní předpis,



f) vyjmutí implantabilních zdravotnických prostředků a aktivních

implantabilních zdravotnických prostředků, je-li to účelné; vyjímání

stomatologických pevných protetických výrobků je zakázáno,



g) další úkony stanovené zákonem o pohřebnictví.



(2) Úkony na těle zemřelého, s výjimkou prohlídky těla zemřelého,

postupů podle transplantačního zákona a případů nařízení pitvy orgány

činnými v trestním řízení podle jiného právního předpisu^37), mohou být

provedeny nejdříve za 2 hodiny poté, kdy k úmrtí došlo.



(3) Odběr biologického materiálu z těla zemřelého lze provést pouze v

souvislosti s pitvou, a to i mimo zdravotnické zařízení; to neplatí při

postupu podle jiných právních předpisů upravujících transplantace a

upravujících postupy pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských

orgánů, tkání a buněk.



Nakládání s částmi lidského těla odebranými pacientovi při poskytování

zdravotní péče a nakládání s tělem zemřelého a částmi odebranými z těla

zemřelého



§ 80



(1) Odběr části lidského těla, včetně orgánů, tkání nebo buněk (dále

jen „část těla“), lze provádět pouze pro účely zdravotní péče nebo pro

potřeby vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům ve zdravotnictví, nebo

pokud tak stanoví jiný právní předpis, a to poskytovatelem ve

zdravotnickém zařízení.



(2) Při odběru částí těla a použití těla zemřelého a nakládání s nimi

se podle účelu použití postupuje podle tohoto zákona nebo jiných

právních předpisů upravujících nakládání s lidskými orgány, tkáněmi

nebo buňkami.



§ 81



(1) Část těla odebranou pacientovi při poskytování zdravotní péče nebo

tělo zemřelého, včetně odebraných částí z těla zemřelého, lze uchovat a

použít



a) pro potřeby vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům ve zdravotnictví,



b) pro použití při léčbě příjemce lidských tkání a buněk podle zákona o

lidských tkáních a buňkách,



c) pro potřeby transplantací podle zákona upravujícího transplantace,



d) k použití pro výrobu léčiv podle zákona o léčivech a podle zákona o

lidských tkáních a buňkách,



e) pro potřeby stanovené jiným právním předpisem.



(2) Pro potřeby podle



a) odstavce 1 písm. a), b), d) nebo e) lze část těla odebranou

pacientovi při poskytování zdravotní péče použít, pokud



1. byla pacientovi o možnosti jejího uchování, darování a použití

podána poskytovatelem informace a pacient s tím vyslovil podle tohoto

zákona prokazatelný souhlas a



2. v případě použití pro potřeby podle odstavce 1 písm. b) nebo d) byly

splněny podmínky podle zákona o lidských tkáních a buňkách,



b) odstavce 1 písm. a), b), d) nebo e) lze tělo zemřelého, včetně

odebraných částí z těla zemřelého použít, pokud



1. s tím zemřelý za svého života vyslovil podle tohoto zákona

prokazatelný souhlas,



2. v případě použití pro potřeby podle odstavce 1 písm. b) nebo d) byla

zemřelému za jeho života podána informace o možnosti darování tkání

nebo buněk pro tyto účely, jejich odběru, uchování a použití a byly

splněny podmínky podle zákona o lidských tkáních a buňkách a



3. nebude zmařen účel pitvy, a to zejména v případech, kdy vzniklo

podezření, že příčinou úmrtí je trestný čin nebo sebevražda; jestliže

zemřelý za svého života nevyjádřil prokazatelný souhlas, může

prokazatelný souhlas vyslovit osoba blízká zemřelému.



(3) Na základě žádosti ošetřujícího lékaře nebo zákonného zástupce

pacienta poskytne poskytovatel provádějící patologicko-anatomickou

pitvu odebraný biologický materiál k poskytnutí konzultační služby

podle § 2 odst. 2 písm. b) jinému poskytovateli v oboru patologická

anatomie.



(4) Souhlas se nevyžaduje, jde-li o



a) použití biologického materiálu pro potřeby výuky, vědy nebo výzkumu

odebraného pacientovi při poskytování zdravotní péče nebo v souvislosti

s pitvou z těla zemřelého, pokud u biologického materiálu nebo v

souvislosti s jeho používáním ve výuce, vědě nebo výzkumu nebudou

uvedeny takové údaje, z nichž by bylo možné identifikovat pacienta nebo

zemřelou osobu; jde-li o použití biologického materiálu pro výuku, vědu

nebo výzkum v oblasti genetiky, postupuje se podle jiného právního

předpisu upravujícího specifické zdravotní služby,



b) nácvik život zachraňujícího zdravotního výkonu koniotomie nebo

punkce tenzního pneumotoraxu, přičemž nácvik lze provádět pouze v rámci

patologicko-anatomické pitvy nebo zdravotní pitvy a za podmínky, že

nebude zmařen účel této pitvy, a to zejména v případech, kdy vzniklo

podezření, že příčinou úmrtí je trestný čin nebo sebevražda.



(5) Prokazatelným vyslovením souhlasu s uchováním a použitím části těla

pacienta nebo těla zemřelého, včetně odebraných částí z těla zemřelého,

se rozumí



a) písemný souhlas pacienta nebo zemřelého vyslovený za jeho života

nebo osoby blízké zemřelému s jejich úředně ověřeným podpisem, nebo



b) záznam o souhlasu pacienta vysloveného ve zdravotnickém zařízení;

záznam podepíše pacient a zdravotnický pracovník; pokud pacient s

ohledem na svůj zdravotní stav nemůže záznam podepsat, stvrdí jeho

nepochybný projev vůle svým podpisem zdravotnický pracovník a osoba

blízká pacientovi, a není-li přítomna, svědek; v záznamu se uvede

způsob, jakým pacient svou vůli projevil a zdravotní důvody bránící

podpisu pacienta. Písemný souhlas nebo záznam o vyslovení souhlasu a

záznam o podání informace podle odstavce 2 písm. a) bodu 1 nebo

odstavce 2 písm. b) bodu 2 je součástí zdravotnické dokumentace vedené

o pacientovi; součástí souhlasu je určení účelu použití.



(6) Část těla pacienta nebo tělo zemřelého, včetně odebraných částí z

těla zemřelého, lze uchovat a použít, pouze pokud nedojde k ohrožení

zdraví jiného člověka. Za tím účelem se posoudí zdravotní způsobilost

pacienta nebo zemřelého. Za posouzení zdravotní způsobilosti, pokud z

jiných právních předpisů nevyplývá jinak, odpovídá poskytovatel, který

poskytuje zdravotní služby, v rámci kterých byl proveden odběr.



(7) Použití části těla pacienta nebo tělo zemřelého, včetně odebraných

částí z těla zemřelého, nemůže být pro nikoho zdrojem finanční ani jiné

náhrady, popřípadě jiných výhod. To nebrání poskytnutí úhrady účelně,

hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů vzniklých v přímé

souvislosti s nakládáním s částí těla pacienta nebo tělem zemřelého,

včetně částí z těla zemřelého, to je s jejich opatřováním, vyšetřením,

skladováním a zpracováním.



§ 82



(1) Při nakládání s plodem po potratu a dále s plodovým vejcem bez

obalu, plodovým lůžkem (placentou) nebo těhotenskou sliznicí, které

byly vyňaty nebo vypuzeny z těla ženy, se obdobně použijí ustanovení §

81 s tím, že plod po potratu lze použít pouze pro potřeby vědy, výzkumu

nebo k výukovým účelům.



(2) Plodem po potratu se rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo

vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně

jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit,

jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny. Biologickými zbytky

potratu se především rozumí placenta a těhotenská sliznice.



Postup při úmrtí



§ 83



(1) Úmrtí osoby nebo nález těla zemřelého mimo zdravotnické zařízení

poskytovatele se oznamuje poskytovateli nebo lékaři uvedenému v § 84

odst. 2 písm. a) nebo b). Nejsou-li poskytovatelé nebo lékaři podle

věty první známi, oznámí se úmrtí nebo nález těla zemřelého na jednotné

evropské číslo tísňového volání 112. Nález části těla zemřelého mimo

zdravotnické zařízení poskytovatele se oznamuje na jednotné evropské

číslo tísňového volání 112.



(2) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 má každý, kdo se o úmrtí

dozvěděl nebo nalezl tělo zemřelého nebo jeho část a neví, zda úmrtí

nebo nález těla nebo jeho části již bylo oznámeno.



§ 84



(1) Prohlídku těla zemřelého je třeba provést vždy; jejím účelem je

zjistit smrt osoby, pravděpodobné datum a čas úmrtí, pravděpodobnou

příčinu smrti a dále určit, zda bude provedena pitva. V rámci provedení

prohlídky těla zemřelého je provedeno označení těla zemřelého.



(2) Prohlídky těl zemřelých jsou povinni zajišťovat



a) poskytovatelé v oboru všeobecné praktické lékařství a v oboru

praktické lékařství pro děti a dorost u svých registrovaných pacientů v

rámci provozní doby a v rozsahu provádění návštěvních služeb; provedení

prohlídky nesmí vést k narušení poskytování zdravotních služeb,



b) nejde-li o postup podle písmene a), lékař vykonávající lékařskou

pohotovostní službu nebo poskytovatel nebo lékař, se kterým má kraj pro

tyto účely uzavřenu smlouvu,



c) poskytovatel, v jehož zdravotnickém zařízení došlo k úmrtí,



d) poskytovatel zdravotnické záchranné služby v případě, kdy k úmrtí

došlo při poskytování přednemocniční neodkladné péče.

Prohlídky provádějí lékaři se specializovanou způsobilostí.



§ 85



Prohlídky osob, které zemřely ve výcvikovém prostoru nebo zařízení

ozbrojených sil nebo při výkonu služby, provádějí lékaři ozbrojených

sil. Prohlídku osob, které zemřely ve výkonu vazby, trestu odnětí

svobody nebo zabezpečovací detence, provádí lékař Vězeňské služby,

je-li k dispozici, popřípadě jiný poskytovatel podle § 84 odst. 2.



§ 86



(1) Lékař provádějící prohlídku těla zemřelého



a) vyplní příslušné části Listu o prohlídce zemřelého a zajistí předání

jeho jednotlivých částí subjektům stanoveným prováděcím právním

předpisem,



b) určí, zda bude provedena patologicko-anatomická nebo zdravotní pitva

podle tohoto zákona,



c) o úmrtí nebo nálezu těla zemřelého informuje osobu blízkou

zemřelému, je-li mu tato osoba známa; součástí informace je sdělení o

určení provedení pitvy a identifikační údaje poskytovatele, který pitvu

provede,



d) vyznačí v případech, v nichž je tímto zákonem stanovena povinnost

provést pitvu, nebo v případech, kdy určil provedení pitvy, její

provedení v Listu o prohlídce zemřelého,



e) v případech, kdy určil provedení pitvy, zajistí převoz těla

zemřelého k pitvě,



f) v případech, kdy neurčil provedení pitvy, předá zprávu o úmrtí

registrujícímu poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství nebo

v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, je-li mu znám, pokud

lékař provádějící prohlídku těla zemřelého není současně tímto

registrujícím poskytovatelem,



g) neprodleně informuje Policii České republiky, jde- -li o



1. podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem nebo sebevraždou,



2. zemřelého neznámé totožnosti,



3. úmrtí, ke kterému došlo za nejasných okolností; lékař provádějící

prohlídku těla zemřelého provede jen nezbytné úkony tak, aby nedošlo ke

zničení nebo poškození možných důkazů nasvědčujících tomu, že byl

spáchán trestný čin, nebo že jde o sebevraždu,



h) informuje Policii České republiky, jestliže mu není známa osoba

blízká zemřelému nebo ji nebylo možné o úmrtí vyrozumět, a to za účelem

vyhledání osoby blízké zemřelému a předání informace o úmrtí.



(2) Prostřednictvím Listu o prohlídce zemřelého je rodné číslo

zemřelého pacienta předáváno matrice ve lhůtě podle jiného právního

předpisu^38), Ústavu zdravotnických informací a statistiky České

republiky, Českému statistickému úřadu a provozovateli pohřební služby.



(3) Má-li lékař provádějící prohlídku těla zemřelého podezření, že

příčinou úmrtí je nebezpečná infekční nemoc nebo že jde o pacienta s

touto nemocí, byla-li příčinou úmrtí taková nemoc, nebo jde-li o úmrtí

pacienta s touto nemocí, neprodleně oznámí tuto skutečnost příslušnému

orgánu ochrany veřejného zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví

neprodleně stanoví podmínky pro přepravu zemřelého, provedení pitvy a

pro pohřbení; do doby stanovení těchto podmínek nesmí být tělo pohřební

službě vydáno.



(4) Má-li lékař provádějící prohlídku těla zemřelého podezření na

kontaminaci zemřelého radioaktivní látkou, nebo v případě, že má

podezření, že byla příčinou úmrtí pacienta kontaminace radioaktivní

látkou, nebo jde-li o úmrtí pacienta kontaminovaného radioaktivní

látkou, neprodleně oznámí tuto skutečnost Státnímu úřadu pro jadernou

bezpečnost a orgánu ochrany veřejného zdraví. Státní úřad pro jadernou

bezpečnost neprodleně stanoví podmínky pro přepravu zemřelého,

provedení pitvy a pro pohřbení; do doby stanovení těchto podmínek nesmí

být tělo pohřební službě vydáno.



§ 87



Postup při mimořádné události s hromadným úmrtím



(1) Mimořádná událost s hromadným úmrtím je událost, při níž zemře

zpravidla více než 10 osob. Lékaři poskytovatele zdravotnické záchranné

služby, kteří se dostaví k místu nálezu obětí, zasahují



a) v místě nálezu těl, nebo



b) ve vnější zóně^39), kde



1. třídí oběti podle stupně postižení, nebo



2. konstatují smrt.



(2) Policie České republiky provede identifikaci zemřelých, zajištění

místa jejich nálezu nebo místa shromáždění těl zemřelých. Velitel

složky Policie České republiky^40) zajistí přivolání lékaře se

způsobilostí v oboru soudní lékařství a lékaře podle § 84 odst. 2 písm.

b), který zajistí prohlídky těl zemřelých. V případě, že je důvodné

podezření, že těla zemřelých jsou kontaminována chemickými,

radioaktivními nebo nebezpečnými biologickými materiály, zajistí

přivolání policejního nebo armádního specialisty na danou problematiku.



Pitvy



§ 88



(1) Pitvy jsou



a) patologicko-anatomické, které se provádějí za účelem zjištění

základní nemoci a dalších nemocí, komplikací zjištěných nemocí a k

ověření klinické diagnózy a léčebného postupu u osob zemřelých ve

zdravotnickém zařízení smrtí z chorobných příčin,



b) zdravotní, které se provádějí za účelem zjištění příčiny smrti a

objasnění dalších ze zdravotního hlediska závažných okolností a

mechanismu úmrtí u osob, které zemřely mimo zdravotnické zařízení nebo

v něm náhlým, neočekávaným nebo násilným úmrtím, včetně sebevraždy,



c) soudní, které se provádějí při podezření, že úmrtí bylo způsobeno

trestným činem, a to podle jiného právního předpisu^37),



d) anatomické, které se provádějí k výukovým účelům nebo pro účely vědy

a výzkumu v oblasti zdravotnictví.



(2) Patologicko-anatomické pitvy provádí poskytovatelé v oboru

patologická anatomie. Nestanoví-li tento zákon jinak, provede se

patologicko-anatomická pitva povinně



a) u žen, které zemřely v souvislosti s těhotenstvím, porodem,

potratem, umělým přerušením těhotenství nebo v šestinedělí,



b) u plodů z uměle přerušených těhotenství provedených z důvodů

genetické indikace nebo indikace vrozené vývojové vady plodu,



c) u dětí mrtvě narozených a u dětí zemřelých do 18 let věku,



d) u pacientů, kteří zemřeli při operaci, při nechirurgickém

intervenčním výkonu, v souvislosti s komplikací navazující na operaci

nebo nechirurgický intervenční výkon nebo při úvodu do anestézie,



e) jestliže byl z těla zemřelého proveden odběr orgánu pro účely

transplantací, tkání nebo buněk pro použití u člověka nebo odebrána

část těla pro výzkum nebo k výukovým účelům; v případech, kdy

transplantační zákon stanoví provádění pitev jinak, postupuje se podle

transplantačního zákona,



f) v případě, že k úmrtí došlo v souvislosti se závažnou nežádoucí

příhodou při klinickém hodnocení humánního léčivého přípravku nebo s

nežádoucí příhodou při klinických zkouškách zdravotnického prostředku

nebo v souvislosti s ověřováním nových poznatků použitím metod, které

dosud nebyly v klinické praxi na živém člověku zavedeny, nebo v případě

podezření na tyto skutečnosti,



g) v případě podezření, že k úmrtí došlo v souvislosti s odběrem orgánu

za účelem transplantace nebo tkání nebo buněk pro použití u člověka.



(3) Zdravotní pitvy provádí poskytovatelé v oboru soudní lékařství.

Nestanoví-li tento zákon jinak, provede se zdravotní pitva povinně



a) při náhlých a neočekávaných úmrtích, jestliže při prohlídce těla

zemřelého nebylo možno jednoznačně zjistit příčinu smrti,



b) při všech násilných úmrtích včetně sebevraždy,



c) při podezření, že úmrtí může být v příčinné souvislosti s nesprávným

postupem při poskytování zdravotních služeb, které vyslovil

zdravotnický pracovník zúčastněný na poskytování zdravotních služeb,

lékař, který provedl prohlídku těla zemřelého, nebo osoba blízká

zemřelému,



d) při podezření, že úmrtí mohlo být způsobeno v souvislosti se

zneužíváním návykových látek,



e) u osob, které zemřely ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody nebo

zabezpečovací detence.



(4) Jde-li současně o povinnou pitvu patologicko-anatomickou a

zdravotní, provede se pitva zdravotní.



(5) Soudní pitvy provádí poskytovatelé v oboru soudní lékařství. Převoz

těla zemřelého k soudní pitvě a zpět zabezpečuje a hradí orgán činný v

trestním řízení, který ji nařídil. Rovněž hradí i veškeré další náklady

s pitvou spojené.



(6) Anatomické pitvy mohou provádět pouze univerzitní vysoké školy,

které mají akreditovaný bakalářský nebo magisterský studijní program,

jehož absolvováním se získává odborná způsobilost k výkonu

zdravotnického povolání, na k tomu určených pracovištích; lze je

provádět, pokud byly splněny podmínky pro použití těla zemřelého podle

tohoto zákona. Převoz těla zemřelého k anatomické pitvě a zpět,

provedení této pitvy a uložení těla zabezpečuje a náklady hradí

univerzitní vysoká škola.



(7) Pokud v rámci pitvy prováděné podle odstavce 2, 3 nebo 6 nastane

podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem, nebo že okolnosti

úmrtí jsou nejasné, pitva se přeruší. Tuto skutečnost oznámí

poskytovatel neprodleně Policii České republiky; pokud orgán činný v

trestním řízení nenařídí do 2 hodin od tohoto oznámení pitvu podle

jiného právního předpisu, může poskytovatel přerušenou pitvu dokončit.



§ 89



(1) Poskytovatel, který provedl pitvu, zajistí vyplnění příslušných

částí Listu o prohlídce zemřelého a předání těchto částí místu jejich

určení.



(2) Poskytovatel, který provedl pitvu, je povinen písemně informovat o

jejím výsledku



a) poskytovatele, v jehož zdravotnickém zařízení došlo k úmrtí

pacienta,



b) registrujícího poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství

nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, je-li mu znám.



(3) Lékař provádějící prohlídku těla zemřelého nebo poskytovatel

provádějící pitvu může rozhodnout o neprovedení patologicko-anatomické

pitvy podle § 88 odst. 2 písm. a) nebo c), nebo zdravotní pitvy podle §

88 odst. 3 písm. b) nebo d), jestliže jde o úmrtí, jehož příčina je

zřejmá a zemřelý pacient za svého života, zákonný zástupce pacienta

nebo osoba blízká zemřelému vyslovili prokazatelně nesouhlas s

provedením pitvy.



(4) Prokazatelný nesouhlas s provedením pitvy je součástí zdravotnické

dokumentace vedené o zemřelém; v případě mrtvě narozeného dítěte je

součástí zdravotnické dokumentace vedené o matce.



(5) Poskytovatel provádějící pitvu může rozhodnout o



a) provedení patologicko-anatomické nebo zdravotní pitvy, i když nebyla

určena lékařem provádějícím prohlídku těla zemřelého podle § 86 odst. 1

písm. b),



b) neprovedení patologicko-anatomické nebo zdravotní pitvy, která není

povinná podle § 88 odst. 2 nebo 3 a jejíž provedení určil lékař

provádějící prohlídku těla zemřelého, jestliže jde o úmrtí, jehož

příčina je zřejmá.



(6) O rozhodnutí o neprovedení zdravotní pitvy je poskytovatel v oboru

soudní lékařství povinen informovat Policii České republiky.



§ 90



Tělo zemřelého musí být ve zdravotnickém zařízení v době, kdy na něm

nejsou prováděny žádné úkony, uloženo v chladicím zařízení zajišťujícím

trvalé udržení teploty v rozmezí 0 °C až +2 °C. V případě, kdy doba

uložení těla ve zdravotnickém zařízení od zjištění úmrtí přesáhne 1

týden nebo kdy to vyžaduje stav těla zemřelého, musí být tělo zemřelého

uloženo v chladicím zařízení zajišťujícím trvalé udržení teploty nižší

než -10 °C.



§ 91



Části těla odebrané v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb,

plod po potratu, plodové vejce, plodové lůžko (placenta) nebo

těhotenská sliznice, odebrané části těla zemřelého nebo tkáně a buňky,

které byly určeny pro výrobu léčiv, k vědeckým, výzkumným nebo výukovým

účelům, nebo orgány, tkáně a buňky určené pro použití podle zákonů

upravujících nakládání s lidskými orgány, tkáněmi nebo buňkami a nebyly

pro tyto účely použity, se zpopelňují ve spalovně poskytovatele,

nemá-li poskytovatel vlastní spalovnu, ve spalovně jiného poskytovatele

nebo v krematoriu, a to na základě smlouvy uzavřené s jiným

poskytovatelem nebo provozovatelem krematoria. Obdobně se postupuje,

jde-li o odebrané části těla zemřelého, které byly použity k vědeckým,

výzkumným nebo výukovým účelům s tím, že jejich zpopelní zajišťuje a

hradí ten, kdo je použil.



§ 92



Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti Listu o prohlídce

zemřelého, způsob jeho vyplňování, místa určení jeho jednotlivých

částí, postup při jejich předávání místu určení a náležitosti hlášení o

ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky.



ČÁST OSMÁ



STÍŽNOSTI



§ 93



(1) Proti postupu poskytovatele při poskytování zdravotních služeb nebo

proti činnostem souvisejícím se zdravotními službami může podat

stížnost



a) pacient,



b) zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta,



c) osoba blízká v případě, že pacient tak nemůže učinit s ohledem na

svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel, nebo



d) osoba zmocněná pacientem.



Stížnost se podává poskytovateli, proti kterému směřuje; tím není

dotčena možnost podat stížnost podle jiných právních předpisů. Podání

stížnosti nesmí být osobě, která ji podala, nebo pacientovi, jehož se

stížnost týká, na újmu.



(2) Pokud osoba, která podala poskytovateli stížnost (dále jen

„stěžovatel“), s jejím vyřízením nesouhlasí, může podat stížnost

příslušnému správnímu orgánu, který tomuto poskytovateli udělil

oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Zároveň uvede důvody

nesouhlasu s vyřízením stížnosti poskytovatelem.



(3) Poskytovatel je povinen



a) navrhnout stěžovateli ústní projednání stížnosti, pokud je to s

ohledem na charakter stížnosti vhodné,



b) vyřídit stížnost do 30 dnů ode dne jejího obdržení; tuto lhůtu může

odůvodněně prodloužit o dalších 30 dnů; jde-li o stížnost, k jejímuž

vyřízení je nepříslušný, je povinen ji do 5 dnů ode dne jejího obdržení

prokazatelně postoupit věcně příslušnému subjektu; o prodloužení lhůty

a postoupení stížnosti je povinen informovat stěžovatele,



c) vést evidenci o podání stížností a o způsobu jejich vyřízení,



d) umožnit stěžovateli nahlížet do konkrétního stížnostního spisu a

pořizovat z něj kopie,



e) jde-li o šetření stížnosti příslušným správním orgánem, poskytnout

mu na jeho vyžádání včasnou a nutnou součinnost; to platí i pro

poskytovatele, který poskytl související zdravotní služby.



(4) Poskytovatel lůžkové nebo jednodenní péče je dále povinen



a) vypracovat postup pro vyřizování stížností,



b) postup podle písmene a) a informaci o možnosti podat stížnost

subjektům uvedeným v odstavci 2 uveřejnit ve zdravotnickém zařízení na

veřejně přístupném místě a na svých internetových stránkách.



(5) K šetření stížností osob proti postupu při poskytování zdravotních

služeb, jejichž poskytovatelem je Vězeňská služba, je příslušný ředitel

organizační jednotky Vězeňské služby, pokud generální ředitel Vězeňské

služby nepověří šetřením stížnosti jinou osobu.



§ 94



(1) Příslušný správní orgán je povinen



a) vyřídit stížnost



1. do 30 dnů ode dne jejího obdržení,



2. do 90 dnů ode dne jejího obdržení, jestliže jde o stížnost, k

jejímuž vyřízení je třeba ustavit nezávislého odborníka,



3. do 120 dnů ode dne jejího obdržení, jestliže jde o stížnost, k

jejímuž vyřízení je třeba ustavit nezávislou odbornou komisi;

lhůta pro vyřízení stížnosti podle bodu 2 nebo 3 počíná běžet dnem, kdy

příslušný správní orgán ustavil nezávislého odborníka nebo nezávislou

odbornou komisi; lhůtu podle bodu 1 může příslušný správní orgán

odůvodněně prodloužit o dalších 30 dnů a lhůtu podle bodu 2 nebo 3 o

dalších 60 dnů; příslušný správní orgán ustaví nezávislého odborníka

nebo nezávislou odbornou komisi bez zbytečného odkladu; jde-li o

stížnost, k jejímuž vyřízení je nepříslušný, je povinen ji do 5

pracovních dnů ode dne jejího obdržení prokazatelně postoupit věcně

příslušnému subjektu; o prodloužení lhůty a postoupení stížnosti je

povinen informovat stěžovatele,



b) vypracovat postup pro vyřizování stížností a určit pracoviště

krajského úřadu k přijímání stížností,



c) uveřejnit postup podle písmene b) a adresu určeného pracoviště,

úřední hodiny a kontakt na toto pracoviště na úřední desce,



d) vést evidenci o podání stížností a o způsobu jejich vyřízení,



e) umožnit stěžovateli nahlížet do konkrétního stížnostního spisu a

pořizovat z něj kopie.



(2) Příslušný správní orgán může šetření stížnosti ukončit, jde-li o

stížnost, k jejímuž vyřízení je nezbytné nahlížení do zdravotnické

dokumentace vedené o pacientovi, jehož se stížnost týká, popřípadě

pořízení kopie nebo výpisu z této dokumentace, jestliže s nahlížením a

popřípadě též s pořízením kopie nebo výpisu nevyslovil souhlas tento

pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta. Pokud pacient není

schopen s ohledem na svůj zdravotní stav projevit svou vůli, může tento

souhlas udělit stěžovatel uvedený v § 93 odst. 1 písm. c) nebo d) v

rozsahu svého zmocnění. Příslušný správní orgán je povinen informovat o

ukončení šetření stížnosti podle věty první a důvodu, který ho k tomu

vedl, pacienta, jehož se stížnost týká, stěžovatele, pokud jím není

pacient, a poskytovatele, k němuž se stížnost vztahuje.



(3) Stížnost, kterou podala osoba, která není uvedena v § 93 odst. 1,

příslušný správní orgán posoudí jako podnět k provedení kontroly. Ve

lhůtě 30 dnů ode dne jejího doručení písemně vyrozumí osobu uvedenou ve

větě první o tom, jak se stížností bylo naloženo.



(4) Příslušný správní orgán může na základě stížnosti nebo z moci

úřední nebo jiného podnětu, a to zejména pro posouzení případů, u nichž

vznikly pochybnosti, zda byl při poskytování zdravotních služeb dodržen

správný postup, popřípadě k vyloučení příčinné souvislosti mezi

nesprávným postupem a újmou na zdraví pacientovi při poskytování

zdravotních služeb, ustavit



a) nezávislého odborníka; odborníka ustaví vždy, směřuje-li stížnost

nebo podnět proti správnému postupu při poskytování zdravotních služeb,

popřípadě je namítáno ublížení na zdraví pacientovi při poskytování

zdravotních služeb a stížnost nebo podnět není zjevně nedůvodný,



b) nezávislou odbornou komisi; komisi ustaví vždy, jestliže



1. nezávislý odborník na základě posouzení zdravotnické dokumentace

její ustavení navrhne, nebo



2. podle jeho uvážení jde o případ, kdy posouzení nezávislým odborníkem

je odborně nedostačující nebo je třeba posoudit případné ublížení na

zdraví při poskytování zdravotních služeb s důsledkem smrti pacienta a

stížnost nebo jiný podnět není zjevně nedůvodný.



§ 95



(1) Členy nezávislé odborné komise, které jmenuje a odvolává příslušný

správní orgán, jsou vždy



a) zástupce příslušného správního orgánu; zástupce příslušného

správního orgánu, který je vždy zdravotnickým pracovníkem, je současně

předsedou komise a řídí její činnost,



b) nejméně 2 zdravotničtí pracovníci se způsobilostí k samostatnému

výkonu zdravotnického povolání v příslušném oboru zdravotní péče,



c) lékař se specializovanou způsobilostí v oboru patologická anatomie

nebo soudní lékařství, jde-li o úmrtí pacienta,



d) zástupce příslušné komory nebo příslušné profesní organizace.



(2) K jednání komise



a) je vždy přizvána osoba, která získala vysokoškolské vzdělání v

magisterském studijním programu v oblasti práva,



b) může být přizván poskytovatel, proti kterému stížnost směřuje, a

stěžovatel za účelem podání vysvětlení skutečností uvedených ve

stížnosti, a to na dobu nezbytně nutnou; stěžovatel je na základě své

žádosti přizván k jednání vždy.



(3) Členy nezávislé odborné komise nemohou být osoby, u nichž se

zřetelem na jejich vztah k poskytovateli, ke stěžovateli nebo k

pacientovi, kterého se stížnost týká, nebo k předmětu projednávané

stížnosti jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.



(4) Nezávislá odborná komise projedná případ za účasti nejméně

nadpoloviční většiny všech členů, přičemž jeden z nich musí být vždy

zdravotnický pracovník podle odstavce 1 písm. b).



(5) Nezávislá odborná komise případ posoudí na základě zdravotnické

dokumentace vedené o pacientovi a dalších skutečností zjištěných pro

účely posouzení případu a vypracuje zápis, který je bezodkladně předán

příslušnému správnímu orgánu prostřednictvím předsedy komise. Zápis

obsahuje



a) souhrn podstatných údajů ze zdravotnické dokumentace,



b) závěr projednání případu



1. s jednoznačným konstatováním, zda byl nebo nebyl při poskytování

zdravotních služeb dodržen náležitý odborný postup; v případě

nedodržení náležitého odborného postupu se uvede jeho popis,



2. v případě, že nebyl dodržen náležitý odborný postup, s

konstatováním, zda je nebo není dána příčinná souvislost mezi takovým

postupem a újmou na zdraví nebo poškozením zdraví s následkem smrti; to

neplatí, pokud na základě zjištěných skutečností nelze takové

konstatování učinit,



c) návrh opatření směřujících k nápravě.



§ 96



(1) Jestliže příslušný správní orgán při šetření stížnosti zjistí

porušení práv nebo povinností při poskytování zdravotních služeb nebo

činnostech s tím souvisejících stanovených tímto zákonem nebo jinými

právními předpisy anebo jiná pochybení dotýkající se práv a zájmů

pacientů,



a) uloží poskytovateli nápravná opatření s uvedením lhůty pro jejich

splnění, popřípadě



b) podá podnět



1. orgánu příslušnému podle jiných právních předpisů^41),



2. příslušné komoře, jestliže zjistí takové pochybení zdravotnickým

pracovníkem, který je členem komory, které přísluší šetřit komoře podle

zákona upravujícího činnost komor;



obdobně postupuje poskytovatel.



(2) O uložených nápravných opatřeních nebo o podání podnětu zašle

příslušný správní orgán informaci zdravotní pojišťovně, u které byl

pacient v době porušení práv nebo povinností při poskytování

zdravotních služeb pojištěn.



§ 97



Jednání nezávislé odborné komise je neveřejné. Příslušný správní orgán,

pokud ustavil nezávislého odborníka nebo nezávislou odbornou komisi,

sdělí pacientovi, jehož se stížnost týká, a stěžovateli, pokud jím není

pacient, jméno, popřípadě jména, a příjmení nezávislého odborníka nebo

členů nezávislé odborné komise a osob přizvaných podle § 95 odst. 2.



ČÁST DEVÁTÁ



HODNOCENÍ KVALITY A BEZPEČÍ ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB



§ 98



(1) Hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb (dále

jen „hodnocení kvality a bezpečí“) je dobrovolný proces, jehož účelem

je posoudit podle hodnotících standardů organizační úroveň poskytování

zdravotních služeb, a to z hlediska jejich kvality a bezpečí.



(2) Hodnotící standardy jsou souborem požadavků na vybrané procesy a

ukazatele posuzované ve zdravotnickém zařízení z hlediska zajištění

kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb.



(3) Hodnocení kvality a bezpečí může provádět fyzická nebo právnická

osoba, které bylo uděleno oprávnění k provádění této činnosti podle

tohoto zákona.



(4) O udělení oprávnění k provádění hodnocení kvality a bezpečí

rozhoduje ministerstvo. Toto oprávnění nelze převést ani nepřechází na

jinou fyzickou nebo právnickou osobu.



(5) Fyzické osobě se udělí oprávnění k provádění hodnocení kvality a

bezpečí na její písemnou žádost, jestliže



a) není poskytovatelem nebo společníkem právnické osoby, která je

poskytovatelem,



b) nejedná ve shodě s poskytovatelem nebo zdravotní pojišťovnou^42),



c) má vypracovány hodnotící standardy kvality a bezpečí pro jednotlivé

formy zdravotní péče, popřípadě druhy zdravotní péče podle § 5 odst. 2

písm. f) až i), pro jejichž hodnocení má být oprávnění uděleno, a

pravidla procesu hodnocení kvality a bezpečí,



d) splňuje požadavky na personální zabezpečení provádění hodnocení

kvality a bezpečí v návaznosti na formy zdravotní péče, popřípadě druhy

zdravotní péče podle § 5 odst. 2 písm. f) až i), pro jejichž hodnocení

má být oprávnění uděleno.



(6) Právnické osobě se udělí oprávnění k provádění hodnocení kvality a

bezpečí na její písemnou žádost, jestliže



a) není poskytovatelem nebo společníkem právnické osoby, která je

poskytovatelem, nebo zdravotní pojišťovnou,



b) její statutární orgán nebo jeho člen nebo člen jejího kontrolního

orgánu není současně statutárním orgánem nebo jeho členem nebo členem

kontrolního orgánu poskytovatele nebo zdravotní pojišťovny a není ani

poskytovatelem,



c) nejedná ve shodě s poskytovatelem nebo zdravotní pojišťovnou^42) a

ani jinak nejednají ve shodě s poskytovatelem nebo zdravotní

pojišťovnou její statutární orgán nebo jeho člen nebo člen jejího

kontrolního orgánu,



d) má vypracovány hodnotící standardy pro jednotlivé formy zdravotní

péče, popřípadě druhy zdravotní péče podle § 5 odst. 2 písm. f) až i),

pro jejichž hodnocení má být oprávnění uděleno, a pravidla procesu

hodnocení kvality a bezpečí,



e) splňuje požadavky na personální zabezpečení provádění hodnocení

kvality a bezpečí v návaznosti na formy zdravotní péče, popřípadě druhy

zdravotní péče podle § 5 odst. 2 písm. f) až i), pro jejichž hodnocení

má být oprávnění uděleno.



(7) Prováděcí právní předpis stanoví



a) minimální hodnotící standardy kvality a bezpečí pro jednotlivé formy

zdravotní péče, popřípadě druhy zdravotní péče podle § 5 odst. 2 písm.

f) až i),



b) ukazatele kvality a bezpečí zdravotních služeb, způsob jejich tvorby

a sledování,



c) rozsah procesů posuzovaných ve zdravotnickém zařízení a požadavků na

tyto procesy,



d) požadavky na způsob a postupy hodnocení kvality a bezpečí,



e) požadavky na personální zabezpečení provádění hodnocení kvality a

bezpečí týkající se odborné způsobilosti osob, jejichž prostřednictvím

bude hodnocení kvality a bezpečí prováděno, a počet těchto osob.



§ 99



(1) Žádost o udělení oprávnění k provádění hodnocení kvality a bezpečí

kromě náležitostí stanovených správním řádem obsahuje,



a) je-li žadatelem fyzická osoba



1. jméno, popřípadě jména, příjmení, státní občanství, adresu místa

trvalého pobytu na území České republiky nebo v případě osoby bez

trvalého pobytu na území České republiky adresu bydliště mimo území

České republiky a popřípadě adresu místa hlášeného pobytu na území

České republiky a datum narození žadatele,



2. identifikační číslo^17), bylo-li přiděleno,



3. formy, popřípadě druhy zdravotní péče podle § 5 odst. 2 písm. f) až

i), pro jejichž hodnocení má být oprávnění uděleno,



4. datum, od něhož žadatel hodlá zahájit provádění hodnocení kvality a

bezpečí,



b) je-li žadatelem právnická osoba



1. obchodní firmu nebo název a adresu sídla žadatele,



2. jméno, popřípadě jména, příjmení, státní občanství, adresu místa

trvalého pobytu na území České republiky nebo v případě osoby bez

trvalého pobytu na území České republiky adresu bydliště mimo území

České republiky a popřípadě adresu místa hlášeného pobytu na území

České republiky a datum narození osob, které jsou statutárním orgánem

žadatele nebo jeho členy nebo které jednají jménem právnické osoby

zapisované do obchodního nebo obdobného rejstříku před jejím vznikem,



3. údaje uvedené v písmenu a) bodech 2 až 4.



(2) Žadatel k žádosti o udělení oprávnění k provádění hodnocení kvality

a bezpečí předloží,



a) jde-li o fyzickou osobu



1. prohlášení, že splňuje podmínky podle § 98 odst. 5 písm. a) a b),



2. seznam osob, jejichž prostřednictvím bude hodnocení kvality a

bezpečí prováděno, s uvedením jména, popřípadě jmen a příjmení; u

zdravotnických pracovníků se dále uvede jejich odborná nebo

specializovaná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a u

ostatních osob jejich vzdělání s uvedením studijního programu a oboru,

ve kterém bylo získáno; v seznamu se dále uvede, které osoby budou

odpovídat žadateli za hodnocení kvality a bezpečí jednotlivých forem,

popřípadě druhů zdravotní péče,



3. hodnotící standardy kvality a bezpečí a pravidla procesu hodnocení

kvality a bezpečí pro jednotlivé formy zdravotní péče, popřípadě druhy

zdravotní péče podle § 5 odst. 2 písm. f) až i), pro jejichž hodnocení

má být oprávnění uděleno,



b) jde-li o právnickou osobu



1. doklad o tom, že právnická osoba byla zřízena nebo založena, pokud

se nezapisuje do obchodního nebo obdobného rejstříku nebo pokud zápis

ještě nebyl proveden; je-li žadatelem právnická osoba se sídlem mimo

území České republiky, předloží výpis z obchodního nebo obdobného

rejstříku vedeného ve státě sídla, který nesmí být starší 3 měsíců,



2. prohlášení, že splňuje podmínky podle § 98 odst. 6 písm. a) a c),



3. prohlášení statutárního orgánu nebo jeho členů a členů kontrolního

orgánu, že splňují podmínky podle § 98 odst. 6 písm. b) a c),



4. údaje uvedené v písmenu a) bodech 2 a 3.



§ 100



(1) Rozhodnutí o udělení oprávnění k provádění hodnocení kvality a

bezpečí kromě náležitostí stanovených správním řádem obsahuje



a) v případě fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení, státní

občanství, adresu místa trvalého pobytu na území České republiky nebo v

případě osoby bez trvalého pobytu na území České republiky adresu

bydliště mimo území České republiky a popřípadě adresu místa hlášeného

pobytu na území České republiky, datum narození a identifikační číslo,

bylo-li přiděleno,



b) v případě právnické osoby obchodní firmu nebo název, adresu sídla a

identifikační číslo, bylo-li přiděleno,



c) formy zdravotní péče, popřípadě druhy zdravotní péče podle § 5 odst.

2 písm. f) až i), pro jejichž hodnocení se oprávnění uděluje,



d) datum, od kterého lze hodnocení kvality a bezpečí provádět.



(2) Ministerstvo zašle stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí o

udělení oprávnění k provádění hodnocení kvality a bezpečí do 30 dnů ode

dne nabytí právní moci rozhodnutí místně příslušnému správci daně

vykonávajícímu správu daně z příjmů a místně příslušné okresní správě

sociálního zabezpečení.



(3) Ministerstvo zveřejní seznam osob oprávněných k provádění hodnocení

kvality a bezpečí, s uvedením údajů uvedených v odstavci 1, na svých

internetových stránkách.



§ 101



(1) Osoba oprávněná provádět hodnocení kvality a bezpečí je povinna

zveřejnit hodnotící standardy a pravidla procesu hodnocení kvality a

bezpečí na svých internetových stránkách.



(2) Osoba oprávněná provádět hodnocení kvality a bezpečí je povinna

písemně oznámit ministerstvu všechny změny týkající se údajů obsažených

v rozhodnutí o udělení oprávnění k provádění hodnocení kvality a

bezpečí, v žádosti o udělení oprávnění a v dokladech předkládaných s

touto žádostí a doložit tyto změny příslušnými doklady. V případě změn

údajů uvedených v seznamu osob uvedeného v § 99 odst. 2 písm. a) bodě 2

se oznamují pouze změny týkající se osob, které odpovídají za hodnocení

kvality a bezpečí jednotlivých forem zdravotní péče, popřípadě druhů

zdravotní péče.



(3) Týká-li se změna údaje, který není uveden v rozhodnutí o udělení

oprávnění k provádění hodnocení kvality a bezpečí a jsou-li nadále

splněny podmínky stanovené pro provádění hodnocení, provede

ministerstvo o této změně záznam do spisu; v ostatních případech

rozhodne ministerstvo podle okolností o změně oprávnění nebo o jeho

odejmutí.



§ 102



(1) Oprávnění k provádění hodnocení kvality a bezpečí zaniká



a) smrtí držitele oprávnění,



b) zánikem držitele oprávnění, nebo



c) rozhodnutím ministerstva o odejmutí oprávnění.



(2) Ministerstvo odejme oprávnění k provádění hodnocení kvality a

bezpečí, jestliže držitel oprávnění



a) přestal splňovat některou z podmínek uvedených v § 98 odst. 5 nebo

6, nebo



b) o odejmutí oprávnění požádal.



(3) Ministerstvo může odejmout oprávnění k provádění hodnocení kvality

a bezpečí, jestliže držitel oprávnění závažným způsobem nebo opakovaně

porušil některou z povinností uvedených v § 101 odst. 1 nebo 2 nebo v §

104 odst. 2. Ministerstvo může odejmout oprávnění k provádění hodnocení

kvality a bezpečí rovněž v případě, že držitel oprávnění provedl

hodnocení kvality a bezpečí prostřednictvím osoby vyloučené z hodnocení

podle § 104 odst. 3.



§ 103



Ministerstvo zašle stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí o změně

nebo odejmutí oprávnění k provádění hodnocení kvality a bezpečí do 30

dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí subjektům uvedeným v § 100

odst. 2.



§ 104



(1) Hodnocení kvality a bezpečí se provádí na základě smlouvy uzavřené

mezi osobou oprávněnou provádět hodnocení kvality a bezpečí a

poskytovatelem; součástí smlouvy je i sjednaná úplata za provedené

hodnocení. Hodnocení kvality a bezpečí musí být provedeno do 12 měsíců

ode dne uzavření smlouvy.



(2) Osoba oprávněná provádět hodnocení kvality a bezpečí je při

hodnocení povinna



a) postupovat nestranně,



b) dodržovat hodnotící standardy kvality a bezpečí a pravidla procesu

hodnocení kvality a bezpečí.



(3) Z provádění hodnocení kvality a bezpečí je vyloučena osoba, která

je v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, u něhož má

být hodnocení provedeno, nebo vykonává pro tohoto poskytovatele funkci

odborného zástupce nebo, je-li tímto poskytovatelem právnická osoba, je

společníkem této právnické osoby, jejím statutárním orgánem nebo členem

statutárního orgánu nebo členem jejího kontrolního orgánu.



§ 105



(1) Osoba oprávněná provádět hodnocení kvality a bezpečí vydá v

případě, že vyhovuje úroveň poskytovaných zdravotních služeb u

hodnoceného poskytovatele hodnotícím standardům, certifikát kvality a

bezpečí (dále jen „certifikát“) s platností 3 roky.



(2) Certifikát obsahuje



a) údaje o osobě, která vydala certifikát, jimiž jsou



1. v případě fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení, adresa

místa trvalého pobytu na území České republiky nebo v případě osoby bez

trvalého pobytu na území České republiky adresa bydliště mimo území

České republiky a popřípadě adresa místa hlášeného pobytu na území

České republiky a identifikační číslo,



2. v případě právnické osoby obchodní firma nebo název, adresa sídla a

identifikační číslo,



b) údaje o poskytovateli, jimiž jsou



1. v případě fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení a adresa

místa jejího trvalého pobytu na území České republiky nebo v případě

fyzické osoby bez trvalého pobytu na území České republiky adresa

bydliště mimo území České republiky a popřípadě adresa místa hlášeného

pobytu na území České republiky a identifikační číslo,



2. v případě právnické osoby obchodní firma nebo název, adresa sídla, v

případě právnické osoby se sídlem mimo území České republiky též adresa

místa usazení závodu nebo organizační složky závodu právnické osoby na

území České republiky a identifikační číslo,



c) formy zdravotní péče, popřípadě druhy zdravotní péče podle § 5 odst.

2 písm. f) až i), pro které byl certifikát vydán, a adresu místa jejich

poskytování,



d) datum vydání certifikátu.



(3) Pokud nejsou splněny podmínky pro vydání certifikátu, oznámí osoba,

která provedla hodnocení kvality a bezpečí, tuto skutečnost písemně

poskytovateli; v oznámení uvede, které podmínky poskytovatel nesplnil.



§ 106



Osoby oprávněné provádět hodnocení kvality a bezpečí vedou evidenci

poskytovatelů, kterým vydaly certifikát.



ČÁST DESÁTÁ



KONTROLNÍ ČINNOST



§ 107



(1) Kontrolu poskytovatelů v souvislosti s poskytováním zdravotních

služeb nebo kontrolu poskytovatelů nebo jiných právnických nebo

podnikajících fyzických osob v souvislosti s prováděním činností, k

nimž je třeba udělení souhlasu, oprávnění k činnosti nebo jiného

obdobného povolení podle tohoto zákona nebo jiných zákonů upravujících

zdravotní služby, kontrolu poskytovatelů sociálních služeb uvedených v

Národním registru poskytovatelů a osob poskytujících zdravotní služby

podle § 20 (dále jen „kontrolované osoby“) provádí



a) ministerstvo,



b) příslušný správní orgán,



c) krajský úřad, který zaznamenal poskytovatele sociálních služeb nebo

osobu poskytující zdravotní služby podle § 20 do Národního registru

poskytovatelů,



d) Státní ústav pro kontrolu léčiv,



e) Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jde-li o poskytovatele

poskytující zdravotní služby, jejichž součástí je lékařské ozáření; tím

není dotčena kontrolní činnost Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

podle jiných právních předpisů,



f) generální ředitelství Vězeňské služby, jde-li o zdravotní služby

poskytované v jejím zdravotnickém zařízení,



g) komory, v rozsahu stanoveném jiným právním předpisem^43),

(dále jen „kontrolní orgány“).



(2) Kontrolu dodržování podmínek poskytování zdravotních služeb ve

zdravotnických zařízeních ozbrojených sil České republiky umístěných v

zahraničí provádí Ministerstvo obrany.



§ 108



(1) Při výkonu kontrolní činnosti kontrolní orgány podle § 107 písm.

a), b) nebo c) kontrolují plnění povinností a podmínek stanovených

tímto zákonem nebo jinými právními předpisy upravujícími zdravotní

služby nebo činnosti související se zdravotními službami.



(2) V rámci prováděné kontroly personálního zabezpečení poskytování

zdravotních služeb jsou zaměstnanci krajů zařazení do krajských úřadů

oprávněni v odůvodněných případech nahlížet do pracovních smluv

zaměstnanců poskytovatele.



(3) Státní ústav pro kontrolu léčiv kontroluje technické a věcné

vybavení zdravotnického zařízení v případě poskytování lékárenské péče,

zacházení s léčivými přípravky a zdravotnickými prostředky při

poskytování zdravotní péče a provádí kontrolu jakosti a bezpečnosti při

poskytování zdravotních služeb v zařízeních transfuzní služby a v

tkáňových zařízeních podle jiných právních předpisů.



§ 109



Kontrolní orgány jsou oprávněny



a) ukládat k odstranění zjištěných nedostatků nápravná opatření,



b) stanovit lhůty, v nichž je třeba nápravné opatření splnit,



c) kontrolovat splnění nápravných opatření,



d) požadovat na kontrolovaných osobách písemné zprávy o splnění

nápravných opatření.



ČÁST JEDENÁCTÁ



KRAJE



§ 110



(1) Kraj odpovídá za organizaci a zajištění



a) lékařské pohotovostní služby, lékárenské pohotovostní služby a

pohotovostní služby v oboru zubní lékařství a



b) prohlídek těl zemřelých mimo zdravotnické zařízení na svém území;

seznam lékařů, s nimiž kraj uzavřel smlouvu podle § 84 odst. 2 písm.

b), a poskytovatelů zajišťujících v rámci lékařské pohotovostní služby

prohlídky těl zemřelých, včetně časového rozpisu a vymezení územního

obvodu poskytování této zdravotní služby, kraj zveřejní na svých

internetových stránkách a předá jej subjektu, který provozuje

pracoviště pro příjem volání na jednotné evropské číslo tísňového

volání 112.



(2) Lékařskou pohotovostní službou se rozumí ambulantní péče

poskytovaná pacientům v případech náhlé změny zdravotního stavu nebo

zhoršení průběhu onemocnění. O pohotovostní služby nejde v případě

poskytnutí ambulantní péče v rámci pravidelné ordinační doby

poskytovatele. Podle věty první a druhé se postupuje i v případě

poskytování pohotovostní služby v oboru zubní lékařství a lékárenské

pohotovostní služby.



ČÁST DVANÁCTÁ



FAKULTNÍ NEMOCNICE A CENTRA VYSOCE SPECIALIZOVANÉ PÉČE



§ 111



Fakultní nemocnice



(1) Fakultní nemocnice je státní příspěvkovou organizací.

Zřizovatelskou funkci vůči fakultní nemocnici vykonává ministerstvo.



(2) Fakultní nemocnice poskytuje zdravotní služby a uskutečňuje

související výzkumnou nebo vývojovou činnost. Na odborných pracovištích

fakultní nemocnice se také uskutečňuje klinická a praktická výuka podle

odstavce 4.



(3) Společná pracoviště fakultní nemocnice a lékařské fakulty vysoké

školy jsou kliniky a ústavy; společná pracoviště zřizuje, mění a ruší

ředitel fakultní nemocnice po dohodě s děkanem lékařské fakulty. V čele

kliniky a v čele ústavu je přednosta, kterého jmenuje nebo odvolává

ředitel fakultní nemocnice po dohodě s děkanem lékařské fakulty.

Nedojde-li ke jmenování nebo odvolání přednosty podle věty druhé,

jmenuje nebo odvolá přednostu ministr zdravotnictví po dohodě s

rektorem příslušné vysoké školy.



(4) Na společných pracovištích fakultní nemocnice a lékařské fakulty se

na základě požadavku vysoké školy uskutečňuje klinická a praktická

výuka v akreditovaných studijních programech všeobecné lékařství, zubní

lékařství a farmacie a v akreditovaných studijních programech a

vzdělávacích programech nelékařských zdravotnických oborů a související

výzkumná a vývojová činnost podle jiných právních předpisů^44).



(5) Za účelem zajištění klinické a praktické výuky a výzkumné a

vývojové činnosti uzavírá fakultní nemocnice s vysokou školou smlouvu,

která upravuje zejména rozsah, strukturu a personální zajištění

klinické a praktické výuky ve fakultní nemocnici, podmínky využití

majetku fakultní nemocnice při výuce, podmínky využití majetku vysoké

školy při poskytování zdravotních služeb, vzájemnou spolupráci na

výzkumné a vývojové činnosti a úhradu nákladů s tím spojených. Tím

nejsou dotčeny dohody uzavřené podle dosavadních právních předpisů.



(6) V případě vzdělávání uskutečňovaného jinými školami nebo školskými

zařízeními platí pro zajištění klinické a praktické výuky a výzkumné a

vývojové činnosti na odborných pracovištích fakultní nemocnice odstavce

4 a 5 obdobně.



§ 112



Centrum vysoce specializované péče



(1) Ministerstvo může poskytovateli, který poskytuje zdravotní péči v

daných oborech, udělit na jeho žádost podanou na základě výzvy

ministerstva statut centra vysoce specializované zdravotní péče (dále

jen „centrum“), pokud tento poskytovatel splňuje požadavky na technické

a věcné vybavení zdravotnického zařízení a požadavky na personální

zabezpečení vysoce specializované zdravotní péče a je schopen pro

vymezené území tuto zdravotní péči zajistit. Statut centra lze udělit

též v rámci jednoho nebo více oborů nebo jejich částí, popřípadě pro

vysoce náročnou diagnostiku, léčbu nebo sledování určité nemoci.



(2) Ministerstvo zveřejní na svých internetových stránkách a ve

Věstníku Ministerstva zdravotnictví požadavky kladené na poskytovatele

ucházející se o statut centra (dále jen „uchazeč o statut centra“).

Výzva ministerstva k podání žádosti o udělení statutu centra obsahuje



a) místo, kam se žádosti předkládají,



b) lhůtu pro předložení žádostí,



c) vymezení oboru zdravotní péče nebo jeho části, popřípadě nemoci, pro

jejíž diagnostiku, léčbu nebo sledování se statut centra uděluje,



d) požadavky na technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení pro

poskytování vysoce specializované zdravotní péče a lhůtu pro jejich

splnění,



e) požadavky na personální zabezpečení vysoce specializované zdravotní

péče, včetně kvalifikačních požadavků, a lhůtu pro jejich splnění,



f) území, pro které má být vysoce specializovaná zdravotní péče

poskytována,



g) dobu, na kterou se statut centra uděluje, a



h) další nezbytné požadavky potřebné k posouzení zajištění poskytování

vysoce specializované zdravotní péče, například údaje o počtu léčených

pacientů a o provedených zdravotních výkonech ve vymezeném časovém

období ve zdravotnickém zařízení uchazeče o statut centra.



(3) Žádost o udělení statutu centra obsahuje



a) identifikační údaje uchazeče o statut centra,



b) kopii oprávnění k poskytování zdravotních služeb,



c) údaje o rozsahu a objemu vysoce specializované zdravotní péče,

kterou je uchazeč o statut centra schopen zajistit,



d) údaje o technickém a věcném vybavení zdravotnického zařízení

uchazeče o statut centra, v němž má být vysoce specializovaná zdravotní

péče poskytována, a o jejím personálním zabezpečení,



e) prohlášení uchazeče o statut centra, že je schopen splnit požadavky

na technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení pro poskytování

vysoce specializované zdravotní péče a požadavky na personální

zabezpečení této zdravotní péče v rozsahu a ve lhůtě uvedených ve

výzvě,



f) další údaje a doklady uvedené ve výzvě podle odstavce 2.



(4) Ministerstvo po posouzení žádostí jednotlivých uchazečů o statut

centra vyřadí uchazeče, kteří nevyhověli podmínkám vymezeným ve výzvě,

a u ostatních uchazečů určí jejich pořadí. Ministerstvo při určování

pořadí uchazečů o statut centra zejména přihlédne ke kvalifikačním

předpokladům jejich zdravotnických pracovníků pro poskytování vysoce

specializované zdravotní péče, době a rozsahu poskytování této

zdravotní péče a její dostupnosti, a je-li to předmětem výzvy, též k

údajům o počtu léčených pacientů, provedených zdravotních výkonech ve

vymezeném časovém období a k dalším požadavkům stanoveným ve výzvě. Při

rozhodování o udělení statutu centra ministerstvo přihlédne k určenému

pořadí uchazečů o statut centra; na udělení statutu centra není právní

nárok.



(5) Ministerstvo zveřejní seznam center na svých internetových

stránkách a ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví; v seznamu uvede

identifikační údaje poskytovatele, jemuž byl udělen statut centra, a

údaje podle odstavce 2 písm. c), f) a g).



(6) Poskytovatel je povinen písemně oznámit ministerstvu změny všech

údajů a podmínek, za nichž mu byl statut centra udělen, a to nejpozději

do 15 dnů ode dne jejich vzniku.



§ 113



(1) Statut centra zaniká



a) dnem zániku oprávnění poskytovat zdravotní služby, pro které byl

statut centra udělen, nebo



b) odejmutím statutu centra.



(2) Ministerstvo odejme statut centra, jestliže o to poskytovatel

požádá.



(3) Ministerstvo může odejmout statut centra, jestliže



a) poskytovatel přestal splňovat některou z podmínek pro udělení

statutu centra, nebo



b) další činnost centra není pro zajištění vysoce specializované

zdravotní péče potřebná v důsledku snížení potřeby poskytování této

zdravotní péče.



ČÁST TŘINÁCTÁ



SPRÁVNÍ DELIKTY



§ 114



(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že



a) v rozporu s § 11 odst. 2 poskytuje zdravotní služby bez oprávnění k

poskytování zdravotních služeb,



b) jako osoba uvedená v § 20 odst. 1 nesplní oznamovací povinnost podle

§ 20 odst. 2,



c) jako osoba uvedená v § 57 odst. 1 poruší povinnost mlčenlivosti

podle § 57 odst. 2 písm. a),



d) jako osoba uvedená v § 57 odst. 1 v rozporu s § 57 odst. 2 písm. b)

neumožní vstup do objektu osobě pověřené příslušným správním orgánem,



e) jako osoba uvedená v § 27 odst. 1, která hodlá na základě oprávnění

k poskytování zdravotních služeb zemřelého poskytovatele pokračovat v

poskytování zdravotních služeb, v rozporu s § 58 nesplní některou z

povinností ohledně zdravotnické dokumentace pacientů zemřelého

poskytovatele podle § 57 odst. 3 písm. a), c) nebo d) nebo odst. 4,

jejichž plnění by v případě nezájmu o pokračování v poskytování

zdravotních služeb spadalo do působnosti příslušného správního orgánu,

jemuž bylo úmrtí poskytovatele oznámeno, anebo neoznámí adresu místa,

kam lze předkládat žádosti k zajištění postupu podle § 57 odst. 3 písm.

c) nebo d),



f) jako osoba, jejíž oprávnění k poskytování zdravotních služeb zaniklo

na základě rozhodnutí příslušného správního orgánu, v rozporu s § 60

odst. 1 nebo 2 nezajistí předání zdravotnické dokumentace nebo jejího

soupisu nebo nepředá zdravotnickou dokumentaci nebo její soupis

příslušnému správnímu orgánu,



g) jako zdravotnický pracovník v rozporu s § 70 odst. 4 písm. e) bodem

5 nepředá údaje do Národního zdravotnického informačního systému,



h) část těla odebranou pacientovi, tělo zemřelého nebo odebranou část z

těla zemřelého uchovává nebo použije v rozporu s § 81 odst. 1 nebo 2,



i) nesplní oznamovací povinnost podle § 83, nebo



j) provede hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb

bez oprávnění podle § 98 odst. 3 na základě smlouvy s poskytovatelem

podle § 104 odst. 1.



(2) Za přestupek lze uložit pokutu do



a) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) nebo c),



b) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. h) nebo j),



c) 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. d), nebo



d) 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), e), f), g)

nebo i).



§ 115



(1) Právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního

deliktu tím, že



a) v rozporu s § 11 odst. 2 poskytuje zdravotní služby bez oprávnění k

poskytování zdravotních služeb,



b) jako osoba, které bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních

služeb před zápisem do obchodního nebo jiného zákonem určeného

rejstříku s účinkem jejího vzniku, nebo jako osoba se sídlem mimo území

České republiky, které bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních

služeb před zápisem do obchodního rejstříku, do něhož se zapisuje,

nezašle příslušnému správnímu orgánu doklad prokazující podání návrhu

na zápis do rejstříku nebo doklad prokazující zápis do rejstříku podle

§ 19 odst. 5,



c) jako osoba uvedená v § 20 odst. 1 nesplní oznamovací povinnost podle

§ 20 odst. 2,



d) jako osoba uvedená v § 27 odst. 1, která hodlá na základě oprávnění

k poskytování zdravotních služeb zemřelého poskytovatele pokračovat v

poskytování zdravotních služeb, v rozporu s § 58 nesplní některou z

povinností ohledně zdravotnické dokumentace pacientů zemřelého

poskytovatele podle § 57 odst. 3 písm. a), c) nebo d) nebo odst. 4,

jejichž plnění by v případě nezájmu o pokračování v poskytování

zdravotních služeb spadalo do působnosti příslušného správního orgánu,

jemuž bylo úmrtí poskytovatele oznámeno, anebo neoznámí adresu místa,

kam lze předkládat žádosti k zajištění postupu podle § 57 odst. 3 písm.

c) nebo d),



e) jako osoba, jejíž oprávnění k poskytování zdravotních služeb zaniklo

na základě rozhodnutí příslušného správního orgánu, v rozporu s § 60

odst. 1 nebo 2 nezajistí předání zdravotnické dokumentace nebo jejího

soupisu nebo nepředá zdravotnickou dokumentaci nebo její soupis

příslušnému správnímu orgánu,



f) jako osoba uvedená v § 70 odst. 4 písm. b), c) nebo d), nejde-li o

krajský úřad, nebo v § 70 odst. 4 písm. e) bodech 1, 2, 3 nebo 4

nepředá údaje do Národního zdravotnického informačního systému,



g) část těla odebranou pacientovi, tělo zemřelého nebo odebranou část z

těla zemřelého uchovává nebo použije v rozporu s § 81 odst. 1 nebo 2,

nebo



h) provede hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb

bez oprávnění podle § 98 odst. 3 na základě smlouvy s poskytovatelem

podle § 104 odst. 1.



(2) Univerzitní vysoká škola se dopustí správního deliktu tím, že

provede anatomickou pitvu v rozporu s § 88 odst. 6.



(3) Za správní delikt se uloží pokuta do



a) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a),



b) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. g) nebo

h) nebo odstavce 2, nebo



c) 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), c),

d), e) nebo f).



§ 116



(1) Osoba oprávněná provádět hodnocení kvality a bezpečí se dopustí

správního deliktu tím, že



a) nezveřejní hodnotící standardy nebo pravidla procesu hodnocení

kvality a bezpečí podle § 101 odst. 1,



b) nesplní oznamovací povinnost podle § 101 odst. 2,



c) při hodnocení kvality a bezpečí postupuje v rozporu s § 104 odst. 2

písm. b), nebo



d) provede hodnocení kvality a bezpečí osobou vyloučenou z tohoto

hodnocení podle § 104 odst. 3.



(2) Za správní delikt se uloží pokuta do



a) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c) nebo

d),



b) 200 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), nebo



c) 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b).



§ 117



(1) Poskytovatel se dopustí správního deliktu tím, že



a) v rozporu s § 11 odst. 1 poskytuje zdravotní služby neuvedené v

oprávnění k poskytování zdravotních služeb,



b) v rozporu s § 11 odst. 3 poskytuje zdravotní služby prostřednictvím

osoby, která není způsobilá k výkonu zdravotnického povolání nebo k

výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotních služeb,



c) v rozporu s § 11 odst. 6 poskytuje zdravotní služby ve zdravotnickém

zařízení, které není pro poskytování zdravotních služeb technicky nebo

věcně vybaveno,



d) neustanoví odborného zástupce podle § 12 odst. 2 nebo § 14 odst. 5,



e) nesplní oznamovací povinnost podle § 21 odst. 1 a 2 nebo § 27 odst.

1 písm. c),



f) nesplní oznamovací povinnost nebo nezveřejní informaci podle § 26

odst. 2 nebo 4,



g) v rozporu s § 26 odst. 3 nezajistí předání kopie zdravotnické

dokumentace nebo výpisu ze zdravotnické dokumentace jinému

poskytovateli,



h) v rozporu s § 28 odst. 3 písm. e) bodem 1, 2 nebo 3 neumožní při

poskytování zdravotních služeb přítomnost jiných osob,



i) umožní přítomnost jiných osob při poskytování zdravotních služeb, i

když pacient jejich přítomnost odmítl podle § 28 odst. 3 písm. h),



j) v rozporu s § 28 odst. 3 písm. i) neumožní pacientovi přijímat

návštěvy ve zdravotnickém zařízení,



k) v rozporu s § 28 odst. 3 písm. j) neumožní pacientovi přijímat

duchovní péči nebo duchovní podporu ve zdravotnickém zařízení,



l) neumožní pacientovi se smyslovým postižením nebo s těžkými

komunikačními problémy dorozumívat se způsobem pro něj srozumitelným

nebo dorozumívacími prostředky, které si sám zvolí, podle § 30 odst. 1,



m) v rozporu s § 30 odst. 3 neumožní, aby měl pacient u sebe ve

zdravotnickém zařízení vodicího nebo asistenčního psa,



n) v rozporu s § 28 odst. 1 poskytne pacientovi zdravotní služby bez

jeho souhlasu,



o) neinformuje pacienta o ceně poskytovaných zdravotních služeb nebo

nevystaví účet za uhrazené zdravotní služby podle § 45 odst. 2 písm.

a),



p) v rozporu s § 45 odst. 2 písm. b) neumístí seznam cen poskytovaných

zdravotních služeb tak, aby byl přístupný pacientům,



q) neumístí údaj o provozní nebo ordinační době tak, aby byla tato

informace přístupná pacientům podle § 45 odst. 2 písm. c),



r) neopatří zdravotnické zařízení označením podle § 45 odst. 2 písm.

d),



s) nezpřístupní pacientům v době nepřítomnosti nebo dočasného přerušení

poskytování zdravotních služeb informaci o poskytování neodkladné péče

jiným poskytovatelem podle § 45 odst. 2 písm. e),



t) v rozporu s § 45 odst. 2 písm. f) nepředá zprávu o poskytnutých

zdravotních službách,



u) nepředá potřebné informace o zdravotním stavu pacienta podle § 45

odst. 2 písm. g),



v) v rozporu s § 40 neoznámí soudu hospitalizaci pacienta nebo

dodatečné omezení pacienta ve volném pohybu nebo styku s vnějším

světem, nebo



w) nepředá uchazeči o zaměstnání lékařský posudek podle § 45 odst. 3

písm. a).



(2) Poskytovatel se dopustí správního deliktu dále tím, že



a) nezpracuje traumatologický plán podle § 47 odst. 1 písm. d),



b) v rozporu s § 45 odst. 2 písm. h) nezpracuje seznam zdravotních

služeb, k jejichž poskytnutí je vyžadován písemný souhlas,



c) v rozporu s § 45 odst. 2 písm. j) bodem 1 nepřijme pacienta k

nařízené izolaci, karanténě, léčení nebo lékařskému dohledu,



d) nepředá údaje do Národního zdravotnického informačního systému podle

§ 45 odst. 2 písm. m),



e) v rozporu s § 45 odst. 3 písm. b) nebo c) neumožní vstup do prostor

zdravotnického zařízení pověřeným osobám,



f) neposkytne podklady nebo údaje krajskému úřadu nebo ministerstvu

podle § 45 odst. 3 písm. d),



g) neinformuje pacienta podle § 45 odst. 2 písm. i),



h) neposkytne zdravotní služby indikované lékařem Vězeňské služby osobě

obviněné, odsouzené nebo umístěné do výkonu zabezpečovací detence podle

§ 45 odst. 2 písm. k),



i) poruší povinnost podílet se na zajištění lékařské pohotovostní

služby nebo pohotovostní služby poskytované zubními lékaři nebo

lékárníky podle § 45 odst. 2 písm. l),



j) neinformuje ve stanovených případech osobu uvedenou v § 45 odst. 4

písm. a) nebo Policii České republiky o tom, že pacient svévolně

opustil zdravotnické zařízení lůžkové péče,



k) nezajistí zpřístupnění informací o zdravotním stavu pacienta

nezbytně nutných pro poskytnutí konzultačních služeb podle § 46 odst. 1

písm. d),



l) nezajistí na výzvu poskytovatele zdravotnické záchranné služby

spolupráci při poskytování zdravotních služeb podle § 46 odst. 1 písm.

e),



m) nezajistí na výzvu nebo na základě opatření orgánu ochrany veřejného

zdraví účast zdravotnických pracovníků na poskytování zdravotních

služeb podle § 46 odst. 1 písm. f),



n) nezajistí hospitalizaci dětí odděleně od dospělých podle § 47 odst.

1 písm. a) bodu 1, nebo



o) nezajistí hospitalizaci žen odděleně od mužů podle § 47 odst. 1

písm. a) bodu 2.



(3) Poskytovatel se dopustí správního deliktu též tím, že



a) v rozporu s § 48 odst. 1, 3 nebo 4 odmítne přijetí pacienta do péče,



b) v rozporu s § 48 odst. 2 nebo 3 ukončí péči o pacienta,



c) nevydá pacientovi zprávu podle § 48 odst. 5,



d) poruší povinnost mlčenlivosti podle § 51,



e) poruší povinnost vést nebo uchovávat zdravotnickou dokumentaci nebo

nakládat se zdravotnickou dokumentací podle § 53 odst. 1,



f) neumožní přístup do zdravotnické dokumentace podle § 64 odst. 1,



g) neumožní nahlížení do zdravotnické dokumentace podle § 65,



h) umožní nahlížet do zdravotnické dokumentace v rozporu s § 65,



i) nepořídí výpis nebo kopii zdravotnické dokumentace podle § 66 odst.

1 nebo 2,



j) neprovede záznam do zdravotnické dokumentace podle § 66 odst. 6,



k) část těla odebranou pacientovi, tělo zemřelého nebo odebranou část z

těla zemřelého uchovává nebo použije v rozporu s § 81 odst. 1 nebo 2,



l) slíbí nebo poskytne jinému finanční nebo jinou náhradu, popřípadě

výhodu v souvislosti s použitím části těla pacienta, těla zemřelého

nebo odebrané části z těla zemřelého,



m) nezajistí prohlídku těla zemřelého podle § 84 odst. 2 písm. a), c)

nebo d),



n) nesplní oznamovací povinnost podle § 88 odst. 7,



o) nesplní informační povinnost podle § 89 odst. 2,



p) nezajistí uložení těla zemřelého v chladicím zařízení podle § 90,



q) nevede evidenci o podání stížností nebo o způsobu jejich vyřízení

podle § 93 odst. 3 písm. c),



r) neumožní stěžovateli nahlédnout do stížnostního spisu nebo pořídit

kopii ze stížnostního spisu podle § 93 odst. 3 písm. d),



s) neposkytne součinnost příslušnému správnímu orgánu při šetření

stížnosti podle § 93 odst. 3 písm. e), nebo



t) nevypracuje postup pro vyřizování stížností podle § 93 odst. 4 písm.

a).



(4) Za správní delikt se uloží pokuta do



a) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) nebo

odstavce 3 písm. d),



b) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), c),

d) nebo n) nebo odstavce 3 písm. e), f), g), h), i) nebo k),



c) 300 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. e), f)

nebo g), odstavce 2 písm. c), l) nebo m) nebo odstavce 3 písm. a), b),

l) nebo m),



d) 200 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. r) nebo

v), odstavce 2 písm. h) nebo odstavce 3 písm. n) nebo p),



e) 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. h), i),

j), k), l), m), q), s), t), u) nebo w), odstavce 2 písm. a), b), d),

e), f) nebo i) nebo odstavce 3 písm. c), j), o) nebo s), nebo



f) 50 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. o) nebo

p), odstavce 2 písm. g), j), k), n) nebo o) nebo odstavce 3 písm. q),

r) nebo t).



§ 118



(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že

vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení

právní povinnosti zabránila.



(2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti

správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k

okolnostem, za nichž byl spáchán.



(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže

správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm

dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.



(4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni projednává



a) krajský úřad, v jehož správním obvodu byly spáchány, jde-li o

správní delikty podle § 114 odst. 1 nebo § 115 odst. 1,



b) správní orgán příslušný k udělení oprávnění k poskytování

zdravotních služeb, jde-li o správní delikty podle § 117 odst. 1, 2

nebo 3,



c) ministerstvo, jde-li o správní delikty podle § 115 odst. 2 nebo §

116 odst. 1.



(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické

osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto

zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.



ČÁST ČTRNÁCTÁ



SPOLEČNÁ, ZMOCŇOVACÍ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ



§ 119



Společná ustanovení



(1) Působnost stanovená tímto zákonem krajským úřadům, krajům, obecním

úřadům nebo obcím s rozšířenou působností je výkonem přenesené

působnosti, s výjimkou působnosti podle § 44 odst. 5. Ustanovení tohoto

zákona se použijí na poskytování zdravotnické záchranné služby, na

poskytování specifických zdravotních služeb a na poskytování

zdravotních služeb podle transplantačního zákona, nestanoví-li zákon o

zdravotnické záchranné službě, zákon o specifických zdravotních

službách a transplantační zákon jinak.



(2) Činnost nezávislých odborníků a členů nezávislých odborných komisí

ustavených podle tohoto zákona je jiným úkonem v obecném zájmu^45), při

němž těmto odborníkům náleží náhrada platu nebo mzdy. Odborníkům, kteří

nejsou v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu, avšak jsou

výdělečně činní, přísluší náhrada ušlého výdělku za dobu, po kterou se

účastnili na činnosti komise, v jimi prokázané výši, nejvýše však ve

výši průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlášené a zveřejněné

Ministerstvem práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů pro účely

zaměstnanosti^46). Nezávislým odborníkům, členům komisí i přizvané

osobě podle § 95 odst. 2 písm. a) přísluší náhrada prokázaných jízdních

výdajů.



§ 120



Zmocňovací ustanovení



Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 5 odst. 3, § 11 odst. 4, 6 a

7, § 44 odst. 4, § 47 odst. 1 písm. e), § 69, § 70 odst. 6, § 75 odst.

3, § 77 odst. 3, § 78, 92 a § 98 odst. 7.



Přechodná ustanovení



§ 121



(1) Osoba, která je oprávněna provozovat nestátní zdravotnické zařízení

na základě rozhodnutí o registraci podle dosavadního zákona o zdravotní

péči v nestátních zdravotnických zařízeních (dále jen „registrace“),

může na základě registrace poskytovat zdravotní služby, které

odpovídají druhu a rozsahu zdravotní péče uvedené v registraci; tato

osoba se považuje za poskytovatele. Držitelé registrace podle

dosavadních právních předpisů mají právo na vydání oprávnění k

poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona za předpokladu, že

doloží náležitosti nutné k udělení registrace podle tohoto zákona.



(2) Osoba, která je na základě registrace oprávněna provozovat zařízení

zdravotnické záchranné služby a nesplňuje požadavky pro udělení

oprávnění k poskytování zdravotnické záchranné služby podle tohoto

zákona a zákona o zdravotnické záchranné službě, může na základě

registrace poskytovat zdravotnickou záchrannou službu v rozsahu

odpovídajícím druhu a rozsahu zdravotní péče uvedené v registraci, a to

po dobu nejdéle 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona; tato

osoba se považuje za poskytovatele.



(3) Příslušný správní orgán může registraci změnit nebo zrušit,

přestane-li poskytovatel splňovat podmínky, za nichž byla registrace

vydána. Příslušný správní orgán též může registraci změnit, zrušit nebo

pozastavit z důvodu, pro který lze změnit, odejmout nebo pozastavit

oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona;

ustanovení upravující důvody a další podmínky pro změnu, odejmutí nebo

pozastavení oprávnění se použijí přiměřeně.



(4) Registrace pozbývá platnosti dnem nabytí právní moci rozhodnutí o

udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Registrace

opravňující provozovat zařízení zdravotnické záchranné služby

poskytovatelem uvedeným v odstavci 2 pozbývá platnosti uplynutím 12

měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



(5)



zrušen



(6) Řízení zahájená podle dosavadního zákona o zdravotní péči v

nestátních zdravotnických zařízeních, která nebyla pravomocně skončena

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních

právních předpisů, s výjimkou řízení o registraci zařízení zdravotnické

záchranné služby nebo o její změně, která se dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona zastavují.



§ 122



(1) Osoba, která je oprávněna provozovat zdravotnické zařízení státu,

může bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb poskytovat

zdravotní služby odpovídající druhu a rozsahu zdravotní péče, kterou

poskytovala ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to po dobu nejdéle

12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li dále

stanoveno jinak; tato osoba se považuje za poskytovatele.



(2) Pokud poskytovatel uvedený v odstavci 1 hodlá poskytovat zdravotní

služby po uplynutí 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

požádá do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona o udělení

oprávnění k poskytování zdravotních služeb; v tomto případě může

poskytovat zdravotní služby bez oprávnění do doby nabytí právní moci

rozhodnutí o žádosti. Žádost o udělení oprávnění k poskytování

zdravotních služeb obsahuje náležitosti uvedené v § 18 odst. 1, 2 a 4.

Příslušný správní orgán je povinen vydat rozhodnutí o žádosti

nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



§ 123



(1) Činnost územních a ústředních znaleckých komisí započatá přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních

předpisů.



(2) Pro účely posouzení bezúhonnosti podle § 13 se poskytováním

zdravotních služeb rozumí též poskytování zdravotní péče podle

dosavadních právních předpisů.



§ 124



(1) Provozování jeslí jako zdravotnických zařízení podle dosavadních

právních předpisů se ukončí nejpozději do 31. prosince 2013; do té doby

není dotčeno právo provozovat tato zdravotnická zařízení ve stejném

rozsahu, v jakém byla provozována ke dni nabytí účinnosti tohoto

zákona.



(2) Kojenecké ústavy provozované ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona

podle dosavadních právních předpisů se považují za dětské domovy pro

děti do 3 let věku podle tohoto zákona.



§ 125



(1) Poskytovatelé jednodenní a lůžkové péče jsou povinni zpracovat

traumatologický plán podle § 47 odst. 1 písm. d) do 12 měsíců ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



(2) Poskytovatelé lůžkové péče jsou povinni zpracovat program pro

prevenci a kontrolu infekcí spojených se zdravotní péčí podle § 47

odst. 4 do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



§ 126



(1) Poskytovatel, kterému byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

přiznán statut centra, hodlá-li v činnosti centra nadále pokračovat, je

povinen to oznámit ministerstvu nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, jinak uplynutím této lhůty jeho statut centra

zaniká.



(2) Poskytovatel, který splní podmínku podle odstavce 1, může vykonávat

činnosti centra podle tohoto zákona po dobu, na kterou mu byl statut

centra přiznán, nezanikne-li statut centra podle § 113 odst. 1 písm. a)

nebo b).



§ 127



(1) Ministerstvo zřídí



a) Národní registr poskytovatelů a Národní registr zdravotnických

pracovníků do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,



b) Národní registr úrazů, Národní registr osob trvale vyloučených z

dárcovství krve, Národní registr pitev a toxikologických vyšetření

prováděných na oddělení soudního lékařství do 24 měsíců ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



(2) Údaje vedené v registru zdravotnických zařízení Ústavem

zdravotnických informací a statistiky České republiky podle zákona o

státní statistické službě ústav převede nejpozději ke dni zřízení

Národního registru poskytovatelů do tohoto registru.



(3) Údaje vedené v registru lékařů, zubních lékařů a farmaceutů Ústavem

zdravotnických informací a statistiky České republiky podle zákona o

péči o zdraví lidu ústav převede nejpozději ke dni zřízení Národního

registru zdravotnických pracovníků do tohoto registru.



(4) Do 180 dnů ode dne zřízení Národního registru poskytovatelů předají

subjekty uvedené v § 75 do registru potřebné údaje. Poskytovatelé,

kteří jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněni k

provozování nestátního zdravotnického zařízení, předávají do Národního

registru poskytovatelů údaje podle § 74 odst. 1 písm. d).



(5) Do 180 dnů ode dne zřízení Národního registru zdravotnických

pracovníků je fyzická osoba, která vykonává zdravotnické povolání na

území České republiky, povinna přihlásit se do Národního registru

zdravotnických pracovníků a poskytnout ministerstvu, popřípadě pověřené

právnické osobě, údaje podle § 76.



(6) Údaje vedené podle právních předpisů ve znění účinném přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona v Národním registru rodiček, Národním

registru novorozenců, Národním registru vrozených vývojových vad,

Národním registru potratů a Národním registru asistované reprodukce

vedené Ústavem zdravotnických informací a statistiky České republiky

podle zákona o péči o zdraví lidu ústav převede nejpozději ke dni

zřízení Národního registru reprodukčního zdraví do tohoto registru.



(7) Údaje vedené v Národním kardiochirurgickém registru a Národním

registru kardiovaskulárních intervencí Ústavem zdravotnických informací

a statistiky České republiky podle zákona o péči o zdraví lidu ústav

převede nejpozději ke dni zřízení Národního registru kardiovaskulárních

operací a intervencí do tohoto registru.



(8) Údaje vedené v Národním registru uživatelů lékařsky indikovaných

substitučních látek Ústavem zdravotnických informací a statistiky České

republiky podle zákona o péči o zdraví lidu ústav převede nejpozději ke

dni zřízení Národního registru léčby uživatelů drog do tohoto registru.



(9) Při vedení registrů uvedených v odstavcích 2, 3 a 6 až 8 a

poskytování údajů povinnými subjekty do těchto registrů se postupuje do

doby zřízení registrů uvedených v odstavci 1 podle dosavadních právních

předpisů ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



(10) Správce Národního zdravotnického informačního systému zajistí do

30 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona anonymizaci a archivaci

historických údajů vedených v Národním registru cévní chirurgie.



§ 128



Zrušovací ustanovení



Zrušuje se:



1. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.



2. Zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966

Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona České národní rady č.

210/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 425/1990 Sb.



3. Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických

zařízeních.



4. Zákon č. 260/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o

zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.



5. Zákon č. 156/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o

zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.



6. Zákon č. 28/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 20/1966 Sb., o péči o

zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.



7. Vyhláška č. 62/1968 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče v

ozbrojených silách a Sboru národní bezpečnosti a o součinnosti orgánů

státní zdravotní správy při poskytování této péče (léčebný řád).



8. Vyhláška č. 242/1991 Sb., o soustavě zdravotnických zařízení

zřizovaných okresními úřady a obcemi.



9. Vyhláška č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství,

úmrtí dítěte a úmrtí matky.



10. Vyhláška č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví.



11. Vyhláška č. 61/1990 Sb., o hospodaření s léky a zdravotnickými

potřebami.



12. Vyhláška č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti

fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných

ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti ministerstva

zdravotnictví České republiky.



13. Vyhláška. č. 427/1992 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č.

61/1990 Sb., o hospodaření s léky a zdravotnickými potřebami.



14. Vyhláška č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě.



15. Vyhláška č. 139/1993 Sb., kterou se zrušuje výnos ministerstva

zdravotnictví a sociálních věcí ČSR o hospodaření s drahými kovy ve

stomatologické péči v ústavech národního zdraví a dalších

zdravotnických organizacích.



16. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 247/1993 Sb., o výběrovém

řízení na vedoucí funkce ve zdravotnických organizacích a zařízeních v

působnosti Ministerstva zdravotnictví, okresních úřadů a obcí.



17. Vyhláška č. 51/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška

Ministerstva zdravotnictví ČR č. 49/1993 Sb., o technických a věcných

požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, a mění vyhláška

Ministerstva zdravotnictví č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné

službě.



18. Vyhláška č. 221/1995 Sb., o znaleckých komisích.



19. Vyhláška č. 105/2002 Sb., kterou se mění vyhláška č. 221/1995 Sb.,

o znaleckých komisích.



20. Vyhláška č. 552/2004 Sb., o předávání osobních a dalších údajů do

Národního zdravotnického informačního systému pro potřeby vedení

národních zdravotních registrů.



21. Vyhláška č. 259/2006 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva

zdravotnictví ČR č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti

fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných

ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti Ministerstva

zdravotnictví České republiky.



22. Vyhláška č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci.



23. Vyhláška č. 479/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 385/2006 Sb.,

o zdravotnické dokumentaci.



24. Vyhláška č. 64/2007 Sb., kterou se mění vyhláška č. 385/2006 Sb., o

zdravotnické dokumentaci, ve znění vyhlášky č. 479/2006 Sb.



25. Vyhláška č. 187/2008 Sb., kterou se mění vyhláška č. 385/2006 Sb.,

o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů.



26. Vyhláška č. 232/2008 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva

zdravotnictví č. 247/1993 Sb., o výběrovém řízení na vedoucí funkce ve

zdravotnických organizacích a zařízeních v působnosti Ministerstva

zdravotnictví, okresních úřadů a obcí.



27. Vyhláška č. 221/2010 Sb., o požadavcích na věcné a technické

vybavení zdravotnických zařízení a o změně vyhlášky Ministerstva

zdravotnictví č. 51/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška

Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 49/1993 Sb., o

technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení,

a mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 434/1992

Sb., o zdravotnické záchranné službě (vyhláška o požadavcích na věcné a

technické vybavení zdravotnických zařízení).



28. Vyhláška č. 234/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 221/2010 Sb.,

o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení a o

změně vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 51/1995 Sb., kterou se

mění a doplňuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č.

49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení

zdravotnických zařízení, a mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví

České republiky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě

(vyhláška o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických

zařízení).



ČÁST PATNÁCTÁ



ÚČINNOST



§ 129



Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem čtvrtého kalendářního měsíce

následujícího po dni jeho vyhlášení.



Němcová v. r.



Klaus v. r.



Nečas v. r.



Příloha



Národní zdravotní registry



1.



Národní onkologický registr



V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci

pacienta; sociodemografické údaje (věk, pohlaví, zaměstnání)

ovlivňující zdravotní stav pacienta, údaje vztahující se k onemocnění a

jeho léčbě, osobní a rodinná anamnéza pacienta související s

onemocněním včetně klasifikace novotvaru, údaje o léčbě (operace,

radioterapie, chemoterapie, hormonální, jiná), poskytování dispenzární

péče a o úmrtí pacienta; údaje potřebné pro identifikaci poskytovatele

diagnostikujícího, léčícího a poskytujícího dispenzární péči.



Po uplynutí 5 let od roku úmrtí pacienta jsou osobní údaje

anonymizovány.



2.



Národní registr hospitalizovaných



V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci

pacienta; sociodemografické údaje (věk, pohlaví, zaměstnání)

ovlivňující zdravotní stav pacienta, údaje vztahující se k

hospitalizaci, o přijetí, diagnostické údaje o průběhu a léčbě nemoci

(operace, komplikace, nákazy), osobní anamnéza, stav pacienta při

propuštění a potřeba dalších zdravotních služeb; údaje potřebné pro

identifikaci poskytovatele poskytujícího lůžkovou péči.



Po uplynutí 5 let od roku ukončení lůžkové péče jsou osobní údaje

anonymizovány.



3.



Národní registr reprodukčního zdraví



V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci

těhotné ženy, rodičky a narozeného dítěte, ženy, u níž se provádí umělé

oplodnění, ženy, které bylo provedeno umělé přerušení těhotenství, byl

vyvolán potrat nebo došlo k samovolnému potratu; sociodemografické

údaje (věk, pohlaví, zaměstnání) ovlivňující zdravotní stav těhotné

ženy, rodičky a narozeného dítěte a ženy a muže, který se ženou

společně podstupuje asistovanou reprodukci (dále jen „neplodný pár“),

údaje (osobní a rodinná anamnéza, diagnostické údaje, údaje o průběhu

těhotenství a porodu, údaje o léčbě, provedených výkonech, včetně

jejich výsledků a komplikacích) související se zdravotním stavem

těhotné ženy a průběhem těhotenství, rodičky a porodem a zdravotním

stavem narozeného dítěte, údaje o zdravotním stavu neplodného páru a

jemu poskytnutých metodách a postupech asistované reprodukce; údaje o

preimplantačních a prenatálních vyšetřeních, údaje o umělém přerušení

těhotenství, samovolných nebo vyvolaných potratech a o potracených

plodech, dále údaje o zjištěných vrozených a vývojových vadách; údaje

potřebné k identifikaci poskytovatele, v jehož zdravotnickém zařízení

došlo k porodu nebo k poporodnímu ošetření rodičky, ve kterém byla

diagnostikována vrozená vada, bylo provedeno umělé přerušení

těhotenství nebo vyvolán potrat nebo poskytnuto ošetření po potratu

nebo ve kterém byla provedena asistovaná reprodukce nebo některý z

postupů a metod asistované reprodukce.



Po uplynutí 30 let od roku nahlášení údajů nebo 5 let po úmrtí jsou

osobní údaje anonymizovány.



4.



Národní registr kardiovaskulárních operací a intervencí



V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci

pacienta; údaje související se zdravotním stavem pacienta ve vztahu k

onemocnění, předoperační informace (osobní a rodinná anamnéza,

diagnostické údaje o léčbě a průběhu nemoci, důvod, typ a plán

předpokládané operace), operační informace (datum operace, identifikace

zdravotnického pracovníka provádějícího operaci, odborné údaje o

provedené operaci) a pooperační informace (odborné údaje o pobytu na

jednotce intenzivní péče zdravotnického zařízení, popřípadě o úmrtí

pacienta); datum provedení kardiovaskulární intervence koronárních cév

katetrizací (indikace, průběh obtíží, osobní anamnéza, výsledky

angiografie, popis výkonu včetně procedur, přidružených výkonů a

status), údaje o případných nekoronárních cévních intervencích

(končetin); údaje potřebné k identifikaci poskytovatele, v jehož

zdravotnickém zařízení byly provedeny kardiovaskulární operace a

intervence.



Po uplynutí 5 let od roku úmrtí jsou osobní údaje anonymizovány.



5.



Národní registr kloubních náhrad

V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci

pacienta; údaje související se zdravotním stavem pacienta ve vztahu k

onemocnění, předoperační informace (osobní a rodinná anamnéza,

diagnostické údaje o léčbě a průběhu nemoci, důvod, typ a plán

předpokládané operace), operační informace (datum operace, identifikace

zdravotnického pracovníka provádějícího operaci, odborné údaje o

provedené operaci včetně podrobné identifikace všech komponent použité

umělé kloubní náhrady); údaje potřebné k identifikaci poskytovatele, v

jehož zdravotnickém zařízení byla implantace provedena.



Po uplynutí 5 let od roku úmrtí jsou osobní údaje anonymizovány.



6.



Národní registr nemocí z povolání



V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci

pacienta; sociodemografické údaje související se zdravotním stavem

pacienta, údaje o nemoci z povolání (datum zjištění nemoci z povolání,

diagnóza nemoci, odpovídající položka seznamu nemocí z povolání uvedená

v jiném právním předpise, datum, od kterého nemoc již není nemocí z

povolání); údaje potřebné pro charakterizaci rizika onemocnění nemocí z

povolání (zaměstnání, při jehož výkonu nemoc z povolání vznikla,

rizikový faktor pracovních podmínek, který nemoc z povolání způsobil,

expozice tomuto faktoru, kategorie práce), identifikace zaměstnavatele

(adresa sídla, identifikační číslo organizace, odvětvová klasifikace

ekonomické činnosti); identifikace poskytovatele a datum vyhotovení

hlášení.



Po uplynutí 40 let od roku nahlášení nebo 5 let po úmrtí jsou osobní

údaje anonymizovány.



7. Národní registr léčby uživatelů drog



V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné k identifikaci

vícečetných záznamů o tomtéž pacientovi podstupujícímu odbornou péči

podle § 20 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před

škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými

látkami, u různých poskytovatelů v jednom kalendářním roce (rodné číslo

- pokud se jedná o substituční nebo detoxifikační léčbu, u jiných forem

poskytované péče se uvádí identifikátor konstruovaný podle předem

definovaných pravidel, který definuje správce registru) a další údaje:

kód a název obce bydliště; okres a kraj místa bydliště, státní

příslušnost, národnost, věk, pohlaví, rodinný stav, datum, okolnosti a

charakter kontaktu s poskytovatelem, informace o předchozí léčbě,

zaměstnání, nejvyšší dosažené vzdělání, charakter bydlení (stálé,

přechodné bydliště, v zařízení, bezdomovec, neznámé), informace o

užívání drog v současnosti a v minulosti, rizikové faktory aplikace

drog(y), vyšetření na HIV a další infekce (virové hepatitidy) a jejich

výsledky, typ léčby, průběžný závěr léčby, informace o ukončení léčby;

údaje potřebné pro identifikaci hlásícího poskytovatele. Dále jsou

sledovány specifické informace o substituční léčbě (substituční

látka/léčivý přípravek, datum první aplikace substituční látky,

informace o přerušení léčby z režimových důvodů, předání pacienta do

péče jiného poskytovatele).



V případě substituční léčby jsou osobní údaje po uplynutí 5 let od roku

úmrtí anonymizovány.



V případě ostatních drogových léčeb se zpracovávají pouze anonymizovaná

data.



8.



Národní registr úrazů



V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci

pacienta, údaje týkající se úrazů ošetřených při hospitalizaci, údaje

související se zdravotním stavem pacienta ve vztahu k úrazu a jeho

diagnostice a léčbě, okolností, za kterých se úraz stal, jeho příčiny,

podrobný popis místa a času úrazu, rychlost zásahu poskytovatele

zdravotnické záchranné služby, údaje o primárním transportu, podrobný

záznam o péči na urgentním příjmu a následném poskytování zdravotních

služeb, a údaje potřebné pro identifikaci poskytovatele lůžkové

zdravotní péče, v jehož zdravotnickém zařízení byl pacient

hospitalizován.



Po uplynutí 10 let od roku úrazu jsou osobní údaje anonymizovány.



9. Národní registr osob trvale vyloučených z dárcovství krve



V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné k identifikaci osoby

trvale vyloučené z dárcovství krve.^47) Údaje identifikující dárce

vkládá do registru zařízení transfúzní služby, které dárce z dárcovství

trvale vyloučilo, spolu s kódovaným důvodem vyloučení z dárcovství a

identifikačním kódem tohoto zařízení^48).



Po uplynutí 5 let po úmrtí jsou osobní údaje anonymizovány.



10.



Národní registr pitev a toxikologických vyšetření prováděných na

oddělení soudního lékařství



V registru jsou zpracovávány osobní údaje potřebné pro identifikaci

zemřelého; údaje související se stavem zemřelého ve vztahu k příčině

smrti, a to osobní anamnéza, údaje o zaměstnání, údaje o hodině, datu,

místu a dalších okolnostech smrti, informace získané pitvou (datum

pitvy, číslo pitevního protokolu, odborné údaje o provedené pitvě

včetně diagnozy základní, zprostředkující i bezprostřední příčiny smrti

a vedlejších onemocněních, které přispěly ke smrti, mechanismu smrti a

toxikologického vyšetření); údaje potřebné pro identifikaci

poskytovatele provádějícího pitvu a údaje potřebné pro identifikaci

lékaře, který provedl pitvu (jméno, popřípadě jména a příjmení).



Po uplynutí 5 let po úmrtí jsou osobní údaje anonymizovány.



Vybraná ustanovení novel



Čl. II zákona č. 66/2013 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Řízení o ustavení opatrovníka na základě oznámení podle § 35 odst. 3

zákona o zdravotních službách ve znění účinném přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona soud zastaví.



2. Jestliže byl soudem na základě oznámení podle § 35 odst. 3 zákona o

zdravotních službách ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona ustaven opatrovník, který ke dni nabytí účinnosti tohoto

zákona nesplnil účel vymezený v § 35 odst. 3 písm. a) nebo b) zákona o

zdravotních službách ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, postupuje se podle § 35 zákona o zdravotních službách ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



3. Provádění klinické a praktické výuky a praktického vyučování a

odborné praxe podle § 46 odst. 2 zákona o zdravotních službách ve znění

účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zajistí poskytovatel

nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



1) Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné

způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického

povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších

předpisů.



2) Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti

k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností

souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních),

ve znění pozdějších předpisů.



3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/24/EU ze dne 9. března

2011 o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči.



4) Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve

znění pozdějších předpisů.



5) Zákon č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě.



6) Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání

a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění

pozdějších předpisů.



Zákon č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání

a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů

(zákon o lidských tkáních a buňkách), ve znění pozdějších předpisů.



7) Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých

souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.



8) Zákon č. 285/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství.



9) § 48 až 51 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění

pozdějších předpisů.



10) § 18 písm. d) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na

území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších

předpisů.



11) § 2 odst. 12 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.

283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů,

(zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.



12) Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích

přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských

místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve

znění pozdějších předpisů.



13) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



14) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné

způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a

některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (zákon o

uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.



15) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a

ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



16) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



17) § 24 písm. c) zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech.



18) Zákon č. 111/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



19) § 21 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění

pozdějších předpisů.



20) Například zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění

sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.

187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.



21) Například zákon č. 285/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách.



22) Zákon o rodině.



23) § 26 odst. 1 a § 28 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., o státní

sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.



24) Zákon č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



25) Zákon č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



26) Zákon č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



27) Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



28) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění

dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších

předpisů.



29) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované

konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.



30) § 21 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.



31) Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění

pozdějších předpisů.



32) Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu

zacházení nebo trestání vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních

věcí pod č. 9/1996 Sb.



Opční protokol k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či

ponižujícímu zacházení nebo trestání vyhlášený sdělením Ministerstva

zahraničních věcí pod č. 78/2006 Sb. m. s.



33) § 4 písm. d) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o

změně některých zákonů.



34) Například zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve

znění pozdějších předpisů.



35) Zákon č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



36) Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování

(branný zákon), ve znění pozdějších předpisů.



37) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve

znění pozdějších předpisů.



38) Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



39) Vyhláška č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení

integrovaného záchranného systému, ve znění vyhlášky č. 429/2003 Sb.



40) Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění

pozdějších předpisů.



41) Například zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 378/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.

296/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



42) § 66b obchodního zákoníku.



43) Zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České

stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších

předpisů.



44) Například zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



45) § 200 a násl. zákoníku práce.



46) Zákon č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



47) Část B bod 1. přílohy č. 3 vyhlášky č. 143/2008 Sb., o stanovení

bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a

jejích složek (vyhláška o lidské krvi), ve znění pozdějších předpisů.



48) Bod 7.1.4. písm. a) přílohy č. 1 vyhlášky č. 143/2008 Sb., o lidské

krvi.



49) Občanský zákoník.



Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.



50) § 14c zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o

změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších

předpisů.