182/1993 Sb.



ZÁKON



ze dne 16. června 1993



o Ústavním soudu



Změna: 331/1993 Sb.



Změna: 236/1995 Sb.



Změna: 77/1998 Sb.



Změna: 18/2000 Sb.



Změna: 132/2000 Sb.



Změna: 48/2002 Sb.



Změna: 202/2002 Sb.



Změna: 320/2002 Sb.



Změna: 114/2003 Sb.



Změna: 120/2004 Sb.



Změna: 83/2004 Sb.



Změna: 234/2006 Sb.



Změna: 342/2006 Sb.



Změna: 227/2009 Sb.



Změna: 404/2012 Sb.



Změna: 275/2012 Sb.



Změna: 303/2013 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



Organizace ústavního soudu



§ 1



Ústavní soud se skládá z předsedy, dvou místopředsedů a dalších soudců.



Předseda a místopředsedové Ústavního soudu



§ 2



Prezident republiky jmenuje ze soudců Ústavního soudu (dále jen

"soudce") předsedu a dva místopředsedy Ústavního soudu.



§ 3



(1) Předseda Ústavního soudu



a) zastupuje Ústavní soud navenek,



b) vykonává správu Ústavního soudu,



c) svolává zasedání pléna Ústavního soudu (dále jen "plénum"), určuje

pořad jeho jednání a řídí jednání,



d) jmenuje předsedy senátů Ústavního soudu (dále jen "senát"),



e) plní další úkoly, které mu ukládá zákon.



(2) Nepřítomného předsedu Ústavního soudu zastupují místopředsedové

Ústavního soudu v rozsahu a pořadí stanoveném plénem.



(3) Předseda Ústavního soudu může se souhlasem pléna pověřit

místopředsedy trvalým plněním některých svých úkolů.



Soudci



§ 4



(1) Funkce soudce je veřejnou funkcí.



(2) Soudce nelze stíhat pro přestupek.



(3) Výkon funkce soudce je neslučitelný s jinou placenou funkcí nebo

jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku,

činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké, pokud taková

činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu a důstojnosti a

neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování Ústavního

soudu.



(4) Výkon funkce soudce je neslučitelný též s členstvím v politické

straně nebo v politickém hnutí.



§ 5



Soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se

dozvěděl v souvislosti s výkonem soudcovské funkce. Tato povinnost trvá

i po zániku soudcovské funkce.



§ 6



(1) Prezident republiky si vyžádá od Senátu souhlas ke jmenování

soudce.



(2) Není-li souhlas podle odstavce 1 dán do 60 dnů poté, kdy si jej

prezident republiky vyžádal, jen proto, že Senát v uvedené lhůtě o této

věci nehlasoval, platí, že k jmenování soudce Senát souhlas dal.



§ 7



(1) Soudce se může své funkce vzdát prohlášením učiněným osobně do

rukou prezidenta republiky. Brání-li mu v tom závažné okolnosti, může

tak učinit prohlášením sepsaným formou notářského zápisu.



(2) Funkce soudce zaniká dnem následujícím po dni, v němž soudce učinil

prohlášení podle odstavce 1 nebo v němž bylo prohlášení podle odstavce

1 prezidentu republiky doručeno.



(3) Funkce soudce dále zaniká



a) uplynutím doby, na kterou byl soudce jmenován,



b) dnem, kdy soudce přestal být volitelný do Senátu,



c) dnem právní moci rozsudku, kterým byl soudce odsouzen pro trestný

čin spáchaný úmyslně,



d) vyhlášením usnesení Ústavního soudu o zániku funkce podle § 144.



(4) Uvolní-li se místo soudce, protože jeho funkce podle odstavce 3

zanikla, sdělí to předseda Ústavního soudu neprodleně prezidentu

republiky.



Asistenti soudců



§ 8



(1) Každému soudci je jmenován alespoň jeden asistent soudce (dále jen

„asistent“) na dobu určitou nepřesahující dobu, na kterou byl jmenován

soudce, o jehož asistenta se jedná.



(2) Asistenta jmenuje a odvolává předseda Ústavního soudu na návrh

soudce, o jehož asistenta se jedná.



§ 9



(1) Asistentem může být jmenována bezúhonná osoba, která má

vysokoškolské právnické vzdělání.



(2) Asistent se může své funkce vzdát; pracovní poměr asistenta zaniká

dnem následujícím po dni, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce

doručeno předsedovi Ústavního soudu, nebyl-li v oznámení o vzdání se

funkce uveden den pozdější.



(3) Pracovní poměr asistenta dále zaniká



a) zánikem funkce soudce, jehož asistentem byl jmenován,



b) dnem právní moci rozsudku, kterým byl asistent odsouzen pro trestný

čin,



c) odvoláním,



d) uplynutím doby, na kterou byl jmenován, byl-li jmenován na dobu

určitou.



(4) Vykonával-li asistent funkci alespoň tři měsíce, náleží asistentu,

jehož pracovní poměr zanikl podle odstavce 3 písm. a), odstupné podle

počtu započatých let výkonu funkce asistenta, nejvýše však ve výši

trojnásobku průměrného měsíčního výdělku.



(5) Asistent je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se

dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce. Tato povinnost trvá i po

zániku jeho funkce. Této povinnosti jej může zbavit předseda Ústavního

soudu.



§ 10



Postavení soudců a asistentů v pracovních vztazích



Na pracovní vztahy vyplývající z funkce soudce a asistenta se vztahují

ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.



Plénum



§ 11



(1) Plénum je složeno ze všech soudců. Pokud tento zákon nestanoví

jinak, může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň deset

soudců.



(2) V plénu Ústavní soud rozhoduje



a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87

odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"),



b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých

ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy,



c) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65

odst. 2 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,



d) o návrhu prezidenta na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu

uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. h) Ústavy,



e) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné

rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s

ústavními nebo jinými zákony podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy,



f) o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že

referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí

podle čl. 87 odst. 1 písm. l) Ústavy,



g) o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České

republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o

přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho

provedení podle čl. 87 odst. 1 písm. m) Ústavy,



h) v ostatních věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud senát

nerozhodl, protože žádný z návrhů na usnesení nezískal většinu hlasů (§

21 odst. 1),



i) o stanovisku k právnímu názoru senátu, které se odchyluje od

právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu (§ 23),



j) o návrhu na obnovu řízení a v obnoveném řízení podle § 119 až 119b,



k) o dalších věcech podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, pokud si to vyhradí,



l) o úpravě svých vnitřních poměrů,



m) o ustavení senátů a o pravidlech rozdělení agendy mezi ně.



(3) Ústavní soud dále v plénu rozhoduje o návrzích na posouzení souladu

mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy.



§ 12



(1) Každý soudce je oprávněn podat při poradě před zahájením hlasování

návrh na rozhodnutí.



(2) Každý soudce je povinen hlasovat pro některý z návrhů na

rozhodnutí, který byl předložen před zahájením hlasování.



(3) Nezíská-li žádný z návrhů na rozhodnutí potřebnou většinu (§ 13),

hlasování se opakuje s tím, že před započetím hlasování se soudci, o

jejichž návrzích se hlasovalo, vyjádří, zda na svých návrzích

setrvávají; soudci mohou předložit jiné návrhy na rozhodnutí.



(4) Jestliže postupem podle odstavců 1 až 3 nedojde k přijetí

rozhodnutí, hlasuje se o dvou návrzích, které v předcházejícím

hlasování získaly nejvíce hlasů.



(5) O zastavení kárného řízení (§ 139 odst. 1), námitkách proti

usnesení v kárném řízení (§ 142 odst. 1 a 3) a o návrhu na usnesení, že

soudci jeho funkce zaniká (§ 144 odst. 1), se hlasuje tajně.



§ 13



Rozhodnutí pléna je přijato, jestliže se pro ně vyslovila většina

přítomných soudců. Jde-li však o rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm.

a), g) a h) a čl. 87 odst. 2 Ústavy nebo o rozhodnutí přijímané na

základě právního názoru, který se odchyluje od právního názoru

Ústavního soudu vysloveného v nálezu, je přijato, jestliže se pro ně

vyslovilo alespoň devět přítomných soudců.



§ 14



Soudce, který s rozhodnutím pléna nebo s jeho odůvodněním nesouhlasí,

má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v protokolu o

jednání a aby bylo připojeno k rozhodnutí s uvedením jeho jména.



Senáty



§ 15



(1) Pro rozhodování věcí podle čl. 87 odst. 1 Ústavy, které nepatří do

působnosti pléna, a pro rozhodování podle § 43 odst. 2 vytváří Ústavní

soud ze soudců čtyři tříčlenné senáty.



(2) Předseda a místopředsedové Ústavního soudu nemohou být stálými

členy senátu.



§ 16



Rozdělení agendy mezi senáty určí na dobu kalendářního roku předseda

Ústavního soudu rozvrhem práce podle pravidel stanovených plénem.



§ 17



(1) Předsedu senátu jmenuje předseda Ústavního soudu na dobu jednoho

roku. Soudce nemůže být do této funkce jmenován ve dvou letech

následujících za sebou.



(2) Nepřítomného předsedu senátu zastupuje věkem nejstarší stálý člen

senátu.



§ 18



(1) Nepřítomného člena senátu dočasně zastoupí soudce určený pro tento

senát rozvrhem práce.



(2) Zastupujícím členem senátu může být i předseda nebo místopředseda

Ústavního soudu.



§ 19



(1) Zasedání senátu svolává a jeho jednání řídí předseda senátu.



(2) Senát je způsobilý jednat a usnášet se, jsou-li přítomni všichni

jeho členové; usnáší se většinou hlasů. Ve věci podle § 43 odst. 2 se

vyžaduje k přijetí usnesení senátu souhlas všech členů senátu.



§ 20



(1) Každý člen senátu je oprávněn podat při poradě před zahájením

hlasování návrh na rozhodnutí.



(2) Každý člen senátu je povinen hlasovat pro některý z návrhů na

rozhodnutí, který byl předložen před zahájením hlasování.



(3) Při hlasování se postupuje tak, že každý člen senátu ústně sdělí,

se kterým z předložených návrhů na rozhodnutí souhlasí.



§ 21



(1) Nezíská-li postupem podle § 20 většinu hlasů žádný z návrhů na

rozhodnutí ve věci samé, postoupí předseda senátu věc bez zbytečného

odkladu k rozhodnutí plénu [§ 11 odst. 2 písm. h)].



(2) V ostatních věcech rozhoduje při rovnosti hlasů v senátu hlas

předsedy.



§ 22



Člen senátu, který s rozhodnutím senátu ve věci nebo s jeho odůvodněním

nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v

protokolu o jednání a aby bylo připojeno k rozhodnutí s uvedením jeho

jména.



§ 23



Jestliže senát v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k

právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu

vysloveného v nálezu, předloží otázku k posouzení plénu. Stanoviskem

pléna je senát v dalším řízení vázán.



§ 24



Obálku obsahující protokol o poradě a hlasování může otevřít předseda

Ústavního soudu ve věci, která byla postoupena plénu [§ 11 odst. 2

písm. h)], pouze se souhlasem pléna.



§ 25



Zajištění pořádku



Zakazují se shromáždění^1) v okruhu 100 m od budov Ústavního soudu nebo

od míst, kde Ústavní soud jedná.



§ 25a



nadpis vypuštěn



(1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje

Ústavnímu soudu pro výkon jeho působnosti podle tohoto zákona



a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,



b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,



c) údaje z agendového informačního systému cizinců.



(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou



a) příjmení,



b) jméno, popřípadě jména,



c) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,



d) adresa místa pobytu,



e) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území

České republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí

došlo; je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den,

který je v rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt

údajů prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto

rozhodnutí,



f) státní občanství, popřípadě více státních občanství.



(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě jejich změna, rodné

příjmení,



b) datum narození,



c) pohlaví,



d) místo a okres narození; u občana, který se narodil v cizině, místo a

stát, kde se občan narodil,



e) rodné číslo,



f) státní občanství,



g) adresa místa trvalého pobytu, včetně předchozích adres místa

trvalého pobytu,



h) počátek trvalého pobytu, popřípadě datum zrušení údaje o místu

trvalého pobytu nebo datum ukončení trvalého pobytu na území České

republiky,



i) omezení svéprávnosti,



j) rodné číslo otce, matky, popřípadě jiného zákonného zástupce; v

případě, že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo,

jeho jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,



k) rodinný stav, datum jeho změny a místo uzavření manželství,



l) rodné číslo manžela; je-li manželem cizinec, který nemá přiděleno

rodné číslo, jeho jméno, popřípadě jména, příjmení manžela a datum jeho

narození,



m) rodné číslo dítěte,



n) osvojení,



o) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden

jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí

právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,



p) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí občana mimo území České

republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo,



q) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti nebo den, který občan prohlášený za mrtvého nepřežil.



(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, jejich změna, rodné příjmení,



b) datum narození,



c) pohlaví,



d) místo a stát, kde se cizinec narodil,



e) rodné číslo,



f) státní občanství,



g) druh a adresa místa pobytu,



h) číslo a platnost oprávnění k pobytu,



i) počátek pobytu, popřípadě datum ukončení pobytu,



j) omezení svéprávnosti,



k) správní nebo soudní vyhoštění a doba, po kterou není umožněn vstup

na území České republiky,



l) rodinný stav, datum a místo jeho změny, jméno, popřípadě jména,

příjmení manžela, rodné číslo nebo datum narození,



m) jméno, popřípadě jména, příjmení dítěte, rodné číslo, pokud je dítě

cizincem; v případě, že rodné číslo nebylo přiděleno, datum narození,



n) jméno, popřípadě jména, příjmení otce, matky, popřípadě jiného

zákonného zástupce, jejich rodné číslo, pokud jsou cizinci; v případě,

že jeden z rodičů nebo jiný zákonný zástupce nemá rodné číslo, jeho

jméno, popřípadě jména, příjmení a datum narození,



o) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného uveden

jako den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti, a datum nabytí

právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení za nezvěstného,



p) datum, místo a okres úmrtí; jde-li o úmrtí mimo území České

republiky, stát, na jehož území k úmrtí došlo, popřípadě datum úmrtí,



q) den, který byl v rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého uveden

jako den smrti nebo den, který cizinec prohlášený za mrtvého nepřežil.



(5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru

obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence

obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou

ve tvaru předcházejícím současný stav.



(6) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen

takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.



§ 26



Sídlo Ústavního soudu



Sídlem Ústavního soudu je Brno.



ČÁST DRUHÁ



Řízení před Ústavním soudem



Hlava první



Obecná ustanovení



§ 27



Zahájení řízení



(1) Návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem může podat ten, komu

tento zákon takové oprávnění přiznává (dále jen "navrhovatel").



(2) Řízení je zahájeno dnem doručení návrhu Ústavnímu soudu.



Účastníci a vedlejší účastníci řízení



§ 28



(1) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, o nichž to stanoví tento

zákon.



(2) Vedlejšími účastníky řízení jsou ti, kterým toto postavení tento

zákon přiznává, pokud se tohoto postavení nevzdají. Mají v řízení

stejná práva a povinnosti jako účastníci.



(3) Vznikly-li pochybnosti o tom, zda je někdo vedlejším účastníkem,

rozhodne Ústavní soud usnesením.



(4) Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním

soudem soud v souvislosti se svou rozhodovací činností, rozumí se jím

příslušný senát nebo samosoudce.



§ 29



Účastník nebo vedlejší účastník se může dát v řízení před Ústavním

soudem zastupovat pouze advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními

předpisy. V téže věci může mít jen jednoho zástupce.



§ 30



(1) Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší

účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v

rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.



(2) Je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním

soudem stát, vystupuje za stát organizační složka státu příslušná podle

zvláštního právního předpisu a v řízení jménem státu jedná vedoucí

organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec této organizační

složky státu; tím není dotčeno právo státu nechat se zastoupit způsobem

uvedeným v § 29. Vystupuje-li podle zvláštního právního předpisu^2a) za

stát Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jedná v řízení

jménem státu jeho zaměstnanec pověřený ředitelem Úřadu pro zastupování

státu ve věcech majetkových; to platí i v případě, kdy za podmínek

uvedených ve zvláštním právním předpise^2a) je obec v řízení zastoupena

státem, za nějž před Ústavním soudem vystupuje Úřad pro zastupování

státu ve věcech majetkových.



(3) Za státní orgán nebo úřad jedná v řízení před Ústavním soudem osoba

oprávněná jednat jménem tohoto orgánu nebo úřadu podle zvláštních

předpisů, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno jeho právo

nechat se zastoupit advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.



(4) Za soud jedná předseda senátu.



§ 31



(1) Zástupce účastníka podle § 29 a § 30 odst. 1 není oprávněn se dát v

řízení před Ústavním soudem zastoupit advokátním koncipientem.



(2) V plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 musí být

výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.



§ 32



Oprávnění a úkony účastníků



Účastníci a vedlejší účastníci jsou oprávněni se vyjádřit k návrhu na

zahájení řízení, dávat podání Ústavnímu soudu, nahlížet do spisu s

výjimkou protokolu o hlasování, činit si z něho výpisy a opisy,

účastnit se ústního jednání ve věci, navrhovat důkazy a být přítomni

při dokazování prováděném mimo ústní jednání.



§ 33



Jednací jazyk



(1) V řízení před Ústavním soudem se užívá českého jazyka. Fyzické

osoby mohou při ústním jednání nebo jiném osobním jednání užívat svého

mateřského jazyka.



(2) Jedná-li účastník nebo vedlejší účastník, který je fyzickou osobou,

nebo vypovídá-li svědek nebo znalec před Ústavním soudem v jiném než

českém jazyce, přibere soud tlumočníka; nemusí tak se souhlasem

účastníků učinit, má-li být výpověď učiněna ve slovenském jazyce.

Přibrání tlumočníka se uvede v zápise.



(3) Obdobně soud přibere tlumočníka, jde-li o osoby hluché, němé nebo

hluchoněmé, nelze-li se s nimi dorozumět jiným spolehlivým způsobem.



Návrh na zahájení řízení



§ 34



(1) Návrh na zahájení řízení se podává písemně Ústavnímu soudu. Musí z

něj být patrno, kdo jej činí, které věci se týká a co sleduje, musí být

podepsán a datován. Návrh má dále obsahovat pravdivé vylíčení

rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel

dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá; návrh

musí obsahovat i další náležitosti, které stanoví tento zákon.



(2) Návrh na zahájení řízení se předkládá v takovém počtu stejnopisů,

aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každému účastníkovi nebo

vedlejšímu účastníkovi, kteří byli v návrhu uvedeni, mohl být doručen

rovněž jeden stejnopis.



§ 35



(1) Návrh na zahájení řízení je nepřípustný, týká-li se věci, o které

Ústavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených

tímto zákonem.



(2) Návrh je nepřípustný i v případě, že Ústavní soud již v téže věci

jedná; podal-li jej oprávněný navrhovatel, má právo účastnit se jednání

o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník.



Vyloučení soudců



§ 36



(1) Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se

zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo

jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.



(2) Soudce je též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu

jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.



(3) Za činnost ve smyslu ustanovení odstavce 2 se nepovažuje účast na

přípravě, projednávání a schvalování právních předpisů.



§ 37



(1) Účastník řízení může nejpozději na začátku prvního ústního jednání

prohlásit, že některého ze soudců odmítá, protože ho považuje za

podjatého. Odmítnutí musí být odůvodněno. Odmítaný soudce je povinen se

k odmítnutí vyjádřit.



(2) Soudce může prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto

prohlášení musí odůvodnit.



§ 38



(1) Jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum;

soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje. Jde-li o

rozhodování v senátu, rozhoduje o vyloučení soudce jiný senát, určený

rozvrhem práce.



(2) Pro vyloučení asistenta soudce, zapisovatele, znalce nebo

tlumočníka platí ustanovení § 36 a 37 přiměřeně, o vyloučení rozhoduje

předseda Ústavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, anebo předseda

senátu, rozhoduje-li ve věci senát.



§ 39



Naléhavost věci



Při projednávání návrhů se Ústavní soud nemusí řídit pořadím, v němž mu

návrhy došly, jestliže se usnese, že věc, které se některý návrh týká,

je naléhavá. Tím nejsou dotčena ustanovení § 71d odst. 1, § 97 odst. 3

a § 113.



§ 40



Přidělení návrhu



(1) Týká-li se návrh věci, o které rozhoduje Ústavní soud v plénu,

přidělí se návrh soudci jako zpravodaji (dále jen "soudce zpravodaj")

určenému rozvrhem práce.



(2) Týká-li se návrh věci, která patří do působnosti senátu, přidělí se

soudci zpravodaji a senátu určenému rozvrhem práce.



(3) Je-li soudce určený soudcem zpravodajem podle odstavců 1 a 2

usnesením vyloučen (§ 38 odst. 1), přidělí předseda Ústavního soudu

návrh jinému soudci zpravodaji určenému k tomu rozvrhem práce.



§ 41



Úkony asistenta soudce



(1) Soudce může pověřit svého asistenta, aby



a) podání, které podle obsahu zjevně není návrhem na zahájení řízení,

odložil a vyrozuměl o tom osobu, která je učinila,



b) nemá-li návrh na zahájení řízení náležitosti podle tohoto zákona,

vyrozuměl o tom navrhovatele a určil mu lhůtu k odstranění vad návrhu.



(2) Soudce může svého asistenta pověřit též prováděním procesních úkonů

soudce zpravodaje podle § 42 odst. 3 a 4, s výjimkou provádění výslechu

svědka.



(3) Prováděním úkonů podle odstavce 1 písm. a) může předseda Ústavního

soudu v rozvrhu práce pověřit i jiné úřední osoby Ústavního soudu.



Úkony soudce zpravodaje a senátu mimo ústní jednání



§ 42



(1) Neshledá-li soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43

odst. 1 a 2, připraví věc k projednání věci samé v plénu nebo v senátu.



(2) Shledá-li soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43

odst. 2, připraví věc k projednání v senátu. Jestliže usnesení senátu o

odmítnutí návrhu z důvodů podle § 43 odst. 2 nebylo přijato, připraví

soudce zpravodaj věc k projednání věci samé v plénu nebo v senátu.



(3) Soudce zpravodaj činí potřebné procesní úkony, zejména zajišťuje

shromáždění listinných důkazů a provedení výslechu svědků, případně i

prostřednictvím jiného soudu, pokud takové důkazy navrhl některý z

účastníků a pokud podle dosavadního stavu řízení mohou sloužit ke

zjištění skutkového stavu věci.



(4) Soudce zpravodaj zajistí, aby návrh byl neprodleně doručen ostatním

účastníkům, případně vedlejším účastníkům s výzvou, aby se k němu

vyjádřili ve lhůtě, kterou určí nebo kterou stanoví tento zákon.



§ 43



(1) Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků

usnesením návrh odmítne,



a) neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené,

nebo



b) je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem,

nebo



c) jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, nebo



d) jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, nebo



e) je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.



(2) Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh

odmítne,



a) jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, nebo



b) jestliže shledá u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 nebo podle

§ 125d, § 71a odst. 1, § 97, 105 nebo § 119 odst. 1 důvody k odmítnutí

podle odstavce 1 nebo podle písmena a).



(3) Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně

vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se

návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.



Ústní jednání



§ 44



Nebyl-li návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením

odmítnut, nařídí Ústavní soud ústní jednání, lze-li od tohoto jednání

očekávat další objasnění věci. Ústní jednání nařídí vždy, stanoví- li

tak tento zákon nebo provádí-li Ústavní soud dokazování.



§ 45



(1) Ústní jednání před Ústavním soudem je veřejné; účast veřejnosti

může být omezena nebo vyloučena, jen vyžadují-li to důležité zájmy

státu nebo účastníků řízení anebo mravnost.



(2) I pokud byla veřejnost vyloučena, může Ústavní soud povolit z

důležitých důvodů jednotlivým osobám, aby byly jednání přítomny; musí

je však poučit o povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o

kterých se při jednání dozvěděly, zejména o skutečnostech, které jsou

předmětem státního, hospodářského, služebního anebo obchodního

tajemství a o trestních následcích porušení této povinnosti.



(3) I když veřejnost nebyla vyloučena, může Ústavní soud odepřít

přístup k jednání nezletilým a osobám, u nichž je obava, že by mohly

rušit důstojný průběh jednání.



§ 46



Předvolání k ústnímu jednání musí být doručeno účastníkům, vedlejším

účastníkům a jejich zástupcům tak, aby tyto osoby měly dostatek času k

přípravě na jednání, zpravidla nejméně pět dní předem.



§ 47



Při ústním jednání udělí ten, kdo ústní jednání řídí (dále jen

"předsedající"), nejprve slovo soudci zpravodaji, který sdělí obsah

návrhu na zahájení řízení a výsledky dosavadního řízení před Ústavním

soudem; sdělení nesmí obsahovat názor, jak by mělo být o návrhu

rozhodnuto.



Dokazování



§ 48



(1) Ústavní soud provádí důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu.

Rozhoduje, které z navrhovaných důkazů je třeba provést, a může provést

i jiné důkazy, než jsou navrhovány. Provedením určitého důkazu mimo

ústní jednání může pověřit jednotlivého soudce. Může též o provedení

určitého důkazu požádat jiný soud.



(2) Všechny soudy, orgány veřejné správy a jiné státní orgány poskytují

Ústavnímu soudu na jeho žádost pomoc při opatřování podkladů pro jeho

rozhodování.



(3) O každém důkazu provedeném mimo ústní jednání se sepíše zápis,

který podepíše soudce, zapisovatel a ostatní zúčastněné osoby. Koná-li

se ústní jednání, je třeba výsledky takto prováděného dokazování při

ústním jednání vždy sdělit.



§ 49



(1) Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit

skutkový stav, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a

vyjádření orgánů a právnických osob, listiny, ohledání, jakož i výslech

účastníků.



(2) Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé Ústavnímu

soudu z jeho úřední činnosti.



(3) Po zahájení řízení lze na návrh zajistit důkaz, je-li obava, že

později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.

Zajištění důkazů provede soudce zpravodaj prostřednictvím soudu, v

jehož obvodu se ohrožený důkazní prostředek nachází.



§ 50



(1) Každý občan je povinen se na předvolání dostavit k Ústavnímu soudu

a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat.

Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobil nebezpečí trestního

stíhání sobě nebo osobám blízkým.



(2) Závisí-li rozhodnutí Ústavního soudu na posouzení skutečností, k

nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví po slyšení účastníků jednoho

nebo více znalců, které vyslechne nebo jim uloží vypracovat písemně

znalecký posudek.



§ 51



(1) Svědek nebo znalec se nemůže odvolávat na svou povinnost

mlčenlivosti stanovenou právními předpisy, jestliže ho Ústavní soud

svým usnesením pro tento případ povinné mlčenlivosti zprostil.



(2) Ústavní soud zprostí svědka nebo znalce mlčenlivosti jen tehdy,

jde-li o povinnost k ochraně státního, hospodářského, obchodního nebo

služebního tajemství. V ostatních případech šetří povinnost

mlčenlivosti, ledaže by svědci nebo znalci byli osobami, v jejichž

prospěch tato povinnost svědčí, této povinnosti zproštěni.



§ 52



Odročení ústního jednání



(1) Ústní jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí

být sděleny. Odročuje-li se jednání, oznámí předsedající zpravidla den,

kdy se bude konat další ústní jednání.



(2) Na začátku nového ústního jednání sdělí předsedající obsah

dosavadních přednesů a provedených důkazů.



§ 53



Porada a hlasování



(1) Při poradě a hlasování pléna mohou být přítomni jen soudci a

zapisovatel, při poradě a hlasování senátu jen členové senátu a

zapisovatel.



(2) Rozhoduje-li plénum, porady a hlasování se mohou zúčastnit jen

soudci, kteří byli přítomni celému ústnímu jednání, jež bezprostředně

předcházelo poradě a hlasování pléna.



Nálezy a usnesení Ústavního soudu



§ 54



(1) Ve věci samé rozhoduje Ústavní soud nálezem a v ostatních věcech

usnesením.



(2) Nálezy musí být odůvodněny a musí obsahovat poučení, že proti

rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.



§ 55



Návrh nálezu nebo usnesení vypracuje soudce zpravodaj, byl-li však

přijat návrh, který se podstatně liší od návrhu soudce zpravodaje,

vypracuje jej soudce, kterého určí předsedající.



§ 56



Nález se vyhlašuje vždy veřejně jménem republiky. Jde-li o nález pléna,

vyhlašuje jej předseda Ústavního soudu, a jde-li o nález senátu,

vyhlašuje jej předseda senátu.



§ 57



(1) Ve Sbírce zákonů České republiky (dále jen "Sbírka zákonů") se

vyhlašují nálezy, kterými Ústavní soud rozhodl



a) o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo

jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b)

Ústavy,



b) o ústavní žalobě proti prezidentu republiky uvedené v čl. 65 odst. 2

Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy,



c) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké

sněmovny a Senátu uvedeného v čl. 66 Ústavy podle čl. 87 odst. 1 písm.

h) Ústavy,



d) o návrhu na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním

pořádkem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy,



e) o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta republiky, že

referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii nevyhlásí,



f) o tom, zda postup při provádění referenda o přistoupení České

republiky k Evropské unii je v souladu s ústavním zákonem o referendu o

přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho

provedení.



(2) Ve Sbírce zákonů se vyhlašují výrok nálezu a taková část

odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor Ústavního soudu a

jaké důvody k němu vedly. Ústavní soud může rozhodnout, že ve Sbírce

zákonů nebude vyhlášeno odůvodnění jeho nálezu ve věci zrušení právního

předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení, pokud tento předpis nebyl

ve Sbírce zákonů nebo v předcházejících obdobných sbírkách vyhlášen.



(3) Má-li právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu, který se

nevyhlašuje ve Sbírce zákonů, všeobecný význam, může Ústavní soud

rozhodnout, že tento právní názor bude uveřejněn ve Sbírce zákonů.



(4) Nálezy Ústavního soudu, vyhlašované ve Sbírce zákonů, předává

redakci Sbírky zákonů neprodleně po jejich písemném vyhotovení předseda

Ústavního soudu.



§ 58



(1) Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. a) jsou vykonatelné dnem jejich

vyhlášení ve Sbírce zákonů, pokud nerozhodne Ústavní soud jinak.



(2) Nálezy podle § 57 odst. 1 písm. b), c), e) a f) a nálezy, kterými

Ústavní soud rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci

volby poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy a v

pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí

poslance nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. f) Ústavy, jsou

vykonatelné vyhlášením.



(3) Ostatní nálezy jsou vykonatelné doručením jejich písemného

vyhotovení účastníkům.



§ 59



Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu



(1) Všechny nálezy přijaté Ústavním soudem v kalendářním roce se

uveřejňují ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen

"Sbírka rozhodnutí"), vydávané Ústavním soudem pro veřejnou potřebu

každoročně po skončení kalendářního roku. Sbírka rozhodnutí může být

vydávána po částech během roku.



(2) Nálezy se ve Sbírce rozhodnutí uspořádají v pořadí podle dne jejich

přijetí Ústavním soudem a takto se také v rámci každého kalendářního

roku průběžně číslují.



(3) Z každého nálezu se ve Sbírce rozhodnutí uveřejňují jeho výrok a

taková část odůvodnění, ze které je zřejmé, jaký je právní názor

Ústavního soudu a jaké důvody k němu vedly. Údaje o totožnosti

účastníků a vedlejších účastníků, jejich zástupců, svědků a znalců se

neuveřejňují, stanoví-li tak zvláštní zákon nebo vyžadují-li to

důležité zájmy těchto osob nebo státu anebo mravnost; rozhodnout o tom

přísluší tomu, kdo řídí vydávání Sbírky rozhodnutí.



(4) Ve Sbírce rozhodnutí mohou být uveřejněna i usnesení, jestliže se

na tom plénum usnese. Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně.



(4) Ve Sbírce rozhodnutí mohou být uveřejněna i usnesení, jestliže se

na tom plénum usnese. Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně.



(5) Vydávání Sbírky rozhodnutí řídí předseda Ústavního soudu, který tím

může pověřit některého místopředsedu.



(6) Dokud nebyly nálezy nebo usnesení určená k uveřejnění zveřejněny ve

Sbírce rozhodnutí, může do jejich vyhotovení určeného pro Sbírku

rozhodnutí u Ústavního soudu nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup

každý nahlédnout.



§ 60



Doručování



(1) Nálezy a usnesení, upozornění na vady návrhu, předvolání k ústnímu

jednání a další vyrozumění se účastníkům a jejich zástupcům doručují do

vlastních rukou.



(2) Vedlejším účastníkům se nedoručují písemnosti podle odstavce 1,

pokud se týkají pouze účastníků řízení.



(3) Má-li účastník nebo vedlejší účastník zástupce podle § 29, doručují

se písemnosti jen tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak.



(4) Jinak o způsobu doručení rozhodne podle povahy věci soudce

zpravodaj.



§ 61



Pořádkové opatření



(1) Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, zejména tím, že se nedostaví

bez vážného důvodu k Ústavnímu soudu nebo neuposlechne jeho příkazu,

nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání, může

předseda Ústavního soudu, rozhoduje-li ve věci plénum, nebo předseda

senátu, rozhoduje-li ve věci senát, uložit usnesením pořádkovou pokutu

do výše 100 000 Kč.



(2) Výkon vykonatelného usnesení Ústavního soudu o uložení pořádkové

pokuty se řídí zvláštním předpisem.^3)



(3) Uloženou pořádkovou pokutu může ten, kdo ji uložil, dodatečně, a to

i po skončení řízení, prominout.



(4) Pořádkové pokuty připadají státu.



§ 62



Náklady řízení



(1) Řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudním poplatkům.



(2) Náklady řízení vzniklé prováděním důkazů před Ústavním soudem a

náklady na tlumočení se hradí z rozpočtu Ústavního soudu.



(3) Náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi

nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník,

pokud tento zákon nestanoví jinak.



(4) Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledků řízení

usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby

zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu

účastníkovi jeho náklady řízení.



(5) Náklady účastníků nebo vedlejších účastníků řízení jsou zejména

hotové výdaje účastníků nebo vedlejších účastníků a jejich zástupců,

ztráta na výdělku účastníků nebo vedlejších účastníků a odměna za

zastupování.



§ 63



Použití soudních řádů



Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním

soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané

k jeho provedení.



HLAVA DRUHÁ



Zvláštní ustanovení o řízení před Ústavním soudem



Oddíl první



Řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů



§ 64



Podání návrhu



(1) Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl.

87 odst. 1 písm. a) Ústavy je oprávněn podat



a) prezident republiky,



b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů,



c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní

stížnosti,



d) vláda za podmínek uvedených v § 118,



e) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto

zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek

uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona.



(2) Návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých

ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy jsou oprávněni podat



a) vláda,



b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů,



c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní

stížnosti,



d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto

zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek

uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona,



e) zastupitelstvo kraje,



f) Veřejný ochránce práv,



g) Ministerstvo vnitra, jde-li o návrh na zrušení obecně závazné

vyhlášky obce, kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených

v zákonech upravujících územní samosprávu^3a),



h) věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad, jde-li

o návrh na zrušení nařízení kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek

stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu^3a),



i) ředitel krajského úřadu, jde-li o návrh na zrušení nařízení obce za

podmínek stanovených v zákonu o obcích^3b),



j) zastupitelstvo obce, jde-li o návrh na zrušení právního předpisu

kraje, do jehož územního obvodu obec náleží.



(3) Návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je

oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností

podle čl. 95 odst. 2 Ústavy.



(4) Řízení o zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich

jednotlivých ustanovení může též zahájit plénum, jsou-li dány důvody

podle § 78 odst. 2.



(5) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm.

b) a odstavce 2 písm. b) musí být podepsán požadovaným počtem poslanců

nebo senátorů.



(6) Pokud se v tomto oddílu mluví o zákonu, rozumí se jím též zákonné

opatření Senátu, které bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou podle čl.

33 odst. 5 Ústavy.



§ 65



zrušen



§ 66



Nepřípustnost návrhu



(1) Návrh je nepřípustný, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo

jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyly

před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti nebo dosud nebyly

vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo jiným zákonem stanoveným způsobem.



(2) Návrh je dále nepřípustný, jestliže před doručením návrhu Ústavnímu

soudu pozbyl platnosti ústavní zákon nebo zákon, s nimiž jsou podle

návrhu přezkoumávané předpisy v rozporu, nebo dosud nebyl vyhlášen ve

Sbírce zákonů.



§ 67



Zastavení řízení



(1) Jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá

ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbudou platnosti před

skončením řízení před Ústavním soudem, řízení se zastaví.



(2) Řízení se rovněž zastaví, jestliže pozbude platnosti ústavní zákon

nebo zákon, s nimiž je podle návrhu zákon, jiný právní předpis nebo

jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, v rozporu.



§ 68



Postup řízení



(1) Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody pro

zastavení řízení, je Ústavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout

o něm i bez dalších návrhů.



(2) Při rozhodování posuzuje Ústavní soud obsah zákona nebo jiného

právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, a

jedná-li se o jiný právní předpis, též se zákony a zjišťuje, zda byly

přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně

předepsaným způsobem.



§ 69



Účastníci řízení



(1) Účastníkem řízení je též ten, kdo zákon nebo jiný právní předpis,

jehož zrušení je navrhováno, vydal; soudce zpravodaj mu neprodleně

zašle návrh na zahájení řízení s tím, aby se k návrhu písemně vyjádřil

do 30 dnů ode dne, kdy mu byl doručen.



(2) Soudce zpravodaj neprodleně zašle návrh na zahájení řízení podle

čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy také vládě, pokud se nejedná o její

návrh, jež může Ústavnímu soudu do 30 dnů od doručení návrhu sdělit, že

vstupuje do řízení; učiní-li tak, má postavení vedlejšího účastníka

řízení.



(3) Soudce zpravodaj neprodleně zašle návrh na zahájení řízení podle

čl. 87 odst. 1 písm. a) a b) Ústavy také Veřejnému ochránci práv, pokud

se nejedná o jeho návrh, jenž může Ústavnímu soudu do 10 dnů od

doručení návrhu sdělit, že vstupuje do řízení; učiní-li tak, má

postavení vedlejšího účastníka řízení.



Nález a jeho právní následky



§ 70



(1) Dojde-li po provedeném řízení Ústavní soud k závěru, že zákon nebo

jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo že

jiný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení jsou v rozporu s

ústavním zákonem nebo zákonem, nálezem rozhodne, že takový zákon nebo

jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení se zrušují dnem,

který v nálezu určí.



(2) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že nejsou dány

důvody ke zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich

jednotlivých ustanovení, návrh zamítne.



(3) Jestliže k zákonu nebo k jeho jednotlivým ustanovením, které

Ústavní soud ruší, byly vydány prováděcí předpisy, Ústavní soud v

nálezu současně vysloví, které prováděcí předpisy, popřípadě která

jejich jednotlivá ustanovení pozbývají současně se zákonem platnosti.



§ 71



(1) Byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem

v trestním řízení rozsudek, který nabyl právní moci, ale nebyl dosud

vykonán, je zrušení takového právního předpisu důvodem pro obnovu

řízení podle ustanovení zákona o trestním řízení soudním.



(2) Ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu,

který byl zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle

takových rozhodnutí však nelze vykonávat.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i v případech, kdy byly zrušeny

části právních předpisů, popřípadě některá jejich ustanovení.



(4) Jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením

právního předpisu zůstávají nedotčena.



Oddíl druhý



Řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s

ústavními zákony



§ 71a



Podání návrhu



(1) Návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem

podle čl. 87 odst. 2 Ústavy může podat



a) komora Parlamentu od okamžiku, kdy jí byla mezinárodní smlouva

předložena k vyslovení souhlasu k ratifikaci, do okamžiku, kdy se na

vyslovení souhlasu usnesla,



b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od

okamžiku, kdy byl Parlamentem k ratifikaci mezinárodní smlouvy vysloven

souhlas, do okamžiku, kdy prezident republiky smlouvu ratifikoval,



c) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od

okamžiku, kdy byl vyhlášen výsledek referenda, kterým byl dán souhlas k

ratifikaci mezinárodní smlouvy, do okamžiku, kdy prezident republiky

smlouvu ratifikoval,



d) prezident republiky od okamžiku, kdy mu byla mezinárodní smlouva

předložena k ratifikaci.



(2) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 písm.

b) a c) musí být podepsán stanoveným počtem poslanců nebo senátorů.



(3) Pokud mezinárodní smlouva nebyla sjednána v autentickém českém

znění, musí být k návrhu přiložena mezinárodní smlouva alespoň v jednom

autentickém znění a v českém překladu.



§ 71b



Nepřípustnost návrhu



(1) Návrh je nepřípustný, jestliže nebyl předložen v souladu s § 71a

odst. 1 a 2.



(2) Návrh je dále nepřípustný, jestliže ústavní zákon, s nímž je podle

návrhu mezinárodní smlouva v rozporu, pozbyl před doručením návrhu

Ústavnímu soudu platnosti.



§ 71c



Účastníci řízení



Účastníkem řízení je vedle navrhovatele vždy též Parlament, prezident

republiky a vláda.



§ 71d



Postup řízení



(1) Jestliže o to účastník řízení požádá, Ústavní soud projedná návrh

mimo pořadí, ve kterém jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.



(2) Nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody pro

zastavení řízení, je Ústavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout

o něm i bez dalších návrhů.



(3) Při rozhodování posuzuje Ústavní soud obsah mezinárodní smlouvy z

hlediska jejího souladu s ústavním pořádkem.



§ 71e



Nález a jeho právní následky



(1) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní

smlouva je v rozporu s ústavním pořádkem, vysloví tento nesoulad

nálezem; v nálezu uvede, se kterým ustanovením ústavního pořádku je

mezinárodní smlouva v rozporu.



(2) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že mezinárodní

smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem, rozhodne nálezem, že

ratifikace mezinárodní smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem.



(3) Nález Ústavního soudu podle odstavce 1 brání ratifikaci mezinárodní

smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.



Oddíl třetí



Řízení o ústavních stížnostech



Ústavní stížnost



§ 72



(1) Ústavní stížnost jsou oprávněni podat



a) fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy,

jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla

účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen

"zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo

svoboda zaručené ústavním pořádkem (dále jen "ústavně zaručené základní

právo nebo svoboda"),



b) zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku (dále

jen "územní samosprávný celek") podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy,

jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené

právo územního samosprávného celku na samosprávu.



(2) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, platí pro ústavní stížnost

obecná ustanovení tohoto zákona o návrhu a pro toho, kdo ústavní

stížnost podává (dále jen "stěžovatel"), obecná ustanovení tohoto

zákona o navrhovateli.



(3) Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení

rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k

ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný

opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na

obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož

uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního

řízení.



(4) Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje,

odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze

podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním

prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem

napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o

mimořádném opravném prostředku.



(5) Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli

neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne,

kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně

zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do

jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.



(6) K ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním

procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o

odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v

odstavci 4. Domáhá-li se stěžovatel ochrany svého práva také jinak než

procesním prostředkem podle odstavce 3, je povinen o tom Ústavní soud

bez odkladu vyrozumět.



§ 73



(1) Politická strana je oprávněna podat návrh podle čl. 87 odst. 1

písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo

jiné rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními

nebo jinými zákony.



(2) Návrh podle odstavce 1 lze podat ve lhůtě 30 dnů. Tato lhůta počíná

dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním procesním

prostředku, který zákon politické straně k ochraně jejího práva

poskytuje; jestliže zákon takový prostředek neposkytuje, počíná lhůta

dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1.



(3) Jinak pro návrh podle odstavce 1 a pro řízení o něm platí

ustanovení tohoto oddílu.



§ 74



Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo

jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž

uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti,

jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem,

popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.



§ 75



Nepřípustnost ústavní stížnosti



(1) Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal

všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva

poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek,

který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z

důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).



(2) Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není

splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže



a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele

a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je

předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo



b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke

značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná

a neodvratitelná újma.



§ 76



Účastníci a vedlejší účastníci řízení



(1) Účastníky řízení o ústavní stížnosti jsou stěžovatel a státní orgán

nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost

směřuje.



(2) Vedlejšími účastníky jsou ostatní účastníci předchozího řízení, z

něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo. Šlo-li o trestní řízení,

jsou vedlejšími účastníky strany tohoto řízení.



(3) Ústavní soud může přiznat postavení vedlejšího účastníka i jiným

osobám, které prokáží právní zájem na výsledku řízení.



§ 77



Zastavení řízení



Ústavní stížnost může stěžovatel vzít zpět jen do okamžiku, než se

Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud

řízení zastaví.



§ 78



Přerušení řízení



(1) Jestliže byl spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení

právního předpisu podle § 74, senát řízení přeruší a návrh na zrušení

právního předpisu postoupí plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1

písm. a) nebo b) Ústavy. Přísluší-li projednání ústavní stížnosti

plénu, projedná plénum i návrh na zrušení jiného právního předpisu

podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy.



(2) Dojde-li senát v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti k

závěru, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jejich jednotlivá

ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem

ústavní stížnosti, jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se

zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis, řízení přeruší a podá návrh

plénu na zrušení takového právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm.

a) nebo b) Ústavy. Pokud k takovému závěru dojde plénum v souvislosti s

rozhodováním o ústavní stížnosti, zahájí a provede řízení podle čl. 87

odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy.



§ 79



Vyloučení odkladného účinku



(1) Ústavní stížnost nemá odkladný účinek. Návrh podle § 73 odst. 1

proti rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo pozastavení její

činnosti má odkladný účinek.



(2) Ústavní soud může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost

napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým

veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění

oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele

nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může

vzniknout jiným osobám.



§ 80



Předběžné opatření



(1) Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné

moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící vážné

škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného

závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu

nepokračoval (předběžné opatření).



(2) O předběžném opatření může rozhodnout Ústavní soud bez ústního

jednání. Ve zvlášť naléhavých případech nemusí být k návrhu podle

odstavce 1 vyžádáno vyjádření ostatních účastníků a vedlejších

účastníků.



(3) Usnesení o předběžném opatření pozbývá platnosti vyhlášením nálezu

Ústavního soudu ve věci, pokud je Ústavní soud již dříve nezrušil,

protože pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.



§ 81



Vztah k předchozím řízením



Ústavní soud není vázán skutkovým zjištěním učiněným v předchozích

řízeních.



§ 82



Nález a jeho právní následky



(1) Ústavní soud rozhodne nálezem, kterým ústavní stížnosti zcela

vyhoví nebo ústavní stížnost zcela zamítne anebo jí zčásti vyhoví a

zčásti ji zamítne.



(2) Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu



a) jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy,

které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního

zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto

porušení došlo,



b) jde-li o ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, v

čem spočívá porušení zákonem zaručeného práva na samosprávu, jaké

ústavní zákony nebo zákony byly porušeny a jakým zásahem státu k tomuto

porušení došlo, anebo



c) jde-li o návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy, v čem je

rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí

dotýkající se její činnosti v rozporu s ústavními nebo jinými zákony.



(3) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické nebo právnické osoby

podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, Ústavní soud



a) zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo



b) jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody

spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakáže

příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody

pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před

porušením.



(4) Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti zastupitelstva územního

samosprávného celku podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, Ústavní soud



a) zruší napadené rozhodnutí státního orgánu, nebo



b) jestliže porušení zaručeného práva na samosprávu spočívalo v jiném

zásahu státu, než je rozhodnutí, zakáže příslušnému státnímu orgánu,

aby v porušování práva na samosprávu pokračoval, a přikáže mu, aby,

pokud je to možné, obnovil stav před porušením.



(5) Bylo-li vyhověno návrhu politické strany podle čl. 87 odst. 1 písm.

j) Ústavy, Ústavní soud napadené rozhodnutí zruší.



§ 83



Náhrada nákladů zastoupení



(1) Odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména

nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se

zastoupením (§ 29 a § 30 odst. 1) a nebyla-li ústavní stížnost

odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před

prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti

zaplatí stát.



(2) O návrhu rozhodne soudce zpravodaj usnesením, které se doručuje

stěžovateli a zástupci. Vyhoví-li se zcela návrhu, nemusí být usnesení

odůvodněno.



(3) Náklady zastoupení hradí Ústavní soud ze svého rozpočtu.



(4) Až do skončení řízení může soudce zpravodaj usnesení podle odstavce

2 zrušit nebo změnit, a to popřípadě i se zpětnou účinností, bude-li

zjištěno, že poměry stěžovatele postup podle odstavce 1 neodůvodňují,

popřípadě neodůvodňovaly.



§ 84



Placení nákladů zastoupení



(1) Náklady podle § 83 uhradí Ústavní soud k rukám zástupce po skončení

řízení. Jestliže je to důvodné, poskytne se zástupci na jeho žádost

přiměřená záloha.



(2) Přizná-li Ústavní soud stěžovateli, jehož náklady zastoupení platí

stát (§ 83), náhradu nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada

těchto nákladů, povinen zaplatit ji České republice v rozsahu, v jakém

bylo stěžovateli přiznáno právo na zaplacení nákladů zastoupení. O tom

Ústavní soud rozhodne v usnesení o náhradě nákladů řízení.



(3) Náhrada nákladů tohoto řízení je příjmem státního rozpočtu.



Oddíl čtvrtý



Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby

poslance nebo senátora



Opravný prostředek



§ 85



(1) Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance

nebo senátora podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (dále jen "opravný

prostředek") je oprávněn podat



a) poslanec, senátor, případně volební strana, za níž poslanec nebo

senátor kandidoval, proti rozhodnutí, že nebyl platně zvolen,



b) ten, jehož volební stížnosti podle volebního zákona bylo vyhověno,

proti rozhodnutí příslušné komory Parlamentu nebo jejího orgánu o

ověření platnosti volby poslance nebo senátora.



(2) Opravný prostředek lze podat do deseti dnů ode dne, kdy bylo osobě

oprávněné podat opravný prostředek oznámeno rozhodnutí podle odstavce

1.



§ 86



O opravném prostředku podle § 85 koná Ústavní soud vždy ústní jednání.



§ 87



Pro opravný prostředek jinak platí obecná ustanovení tohoto zákona o

návrhu na zahájení řízení a pro toho, kdo opravný prostředek podává,

obecná ustanovení tohoto zákona o navrhovateli.



§ 88



Účastníci a vedlejší účastníci řízení



(1) Účastníkem řízení o opravném prostředku je též orgán, který přijal

rozhodnutí, že poslanec nebo senátor byl nebo nebyl platně zvolen.



(2) Podal-li opravný prostředek podle § 85 odst. 1 písm. a) poslanec

nebo senátor, je vedlejším účastníkem řízení volební strana, za kterou

tento poslanec nebo senátor kandidoval. Podala-li takovýto opravný

prostředek volební strana, je vedlejším účastníkem řízení poslanec nebo

senátor, jehož se opravný prostředek podle § 85 odst. 1 písm. a) týká.



(3) Vedlejšími účastníky řízení o opravném prostředku podle § 85 odst.

1 písm. b) jsou poslanec nebo senátor, proti ověření jejichž volby

opravný prostředek směřuje.



§ 89



Vyloučení odkladného účinku



Opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo

senátora nemá odkladný účinek.



§ 90



Zastavení řízení



(1) V případě opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a) Ústavní

soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej

vzal zpět.



(2) V případě opravného prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b) Ústavní

soud řízení zastaví, jestliže ten, kdo opravný prostředek podal, jej

vzal zpět nebo jestliže se poslanec nebo senátor, jehož se opravný

prostředek týkal, vzdal mandátu.



(3) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo

senátor, jehož se opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o

pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce

od úmrtí, v řízení se pokračuje.



§ 91



Nález a jeho právní následky



(1) Ústavní soud rozhodne nálezem, kterým opravnému prostředku vyhoví

anebo jej zamítne.



(2) Vyhoví-li Ústavní soud opravnému prostředku, vysloví v nálezu,



a) že poslanec nebo senátor byl platně zvolen, rozhodoval-li o opravném

prostředku podle § 85 odst. 1 písm. a), nebo



b) že poslanec nebo senátor nebyl platně zvolen, rozhodoval-li o

opravném prostředku podle § 85 odst. 1 písm. b).



(3) Vyhlášením nálezu podle § 56, kterým Ústavní soud vyhověl opravnému

prostředku, pozbývají platnosti rozhodnutí jiných orgánů, která tomuto

nálezu odporují.



(4) O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá

přítomným účastníkům a vedlejším účastníkům.



Oddíl pátý



Řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu

funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25 Ústavy



§ 92



Podání návrhu



(1) V pochybnostech, zda mandát poslance nebo senátora zanikl z důvodů

uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, jsou oprávněni podat návrh

Ústavnímu soudu, aby zjistil, zda mandát poslance nebo senátora zanikl,



a) poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde,



b) předseda Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance, nebo předseda

Senátu, jde-li o senátora,



c) skupina nejméně 20 poslanců, jde-li o poslance, nebo skupina nejméně

deseti senátorů, jde-li o senátora.



(2) Ustanovení § 64 odst. 4 platí obdobně.



§ 93



Účastníci řízení



Účastníkem řízení o tom, zda zanikl mandát poslance nebo senátora, je

vždy poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, a předseda Poslanecké

sněmovny, jde-li o poslance, nebo předseda Senátu, jde-li o senátora, i

když nejsou navrhovateli.



§ 94



Řízení



(1) O návrhu podle § 92 odst. 1 koná Ústavní soud vždy ústní jednání.



(2) Ústavní soud řízení zastaví, jestliže navrhovatel vzal svůj návrh

zpět nebo jestliže poslanec nebo senátor, o jehož mandát jde, zánik

mandátu uznal.



(3) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže poslanec nebo

senátor, jehož se opravný prostředek týkal, zemřel. Požádá-li o

pokračování řízení manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce

od úmrtí, v řízení se pokračuje.



§ 95



Nález



(1) Ústavní soud nálezem rozhodne, že mandát poslance nebo senátora

zanikl z důvodů uvedených v čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, anebo

vysloví, že tvrzené skutečnosti, které by byly důvodem zániku mandátu

podle čl. 25 písm. d) nebo f) Ústavy, nebyly dány.



(2) O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá

přítomným účastníkům.



Oddíl šestý



Řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky



§ 96



zrušen



§ 97



Ústavní žaloba



(1) Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. g) Ústavy na základě žaloby

Senátu rozhoduje, zda se prezident republiky dopustil velezrady nebo

hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Řízení je

zahájeno doručením žaloby Ústavnímu soudu.



(2) Ústavní žaloba proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2

Ústavy (dále jen "ústavní žaloba") musí obsahovat přesné vylíčení

jednání, kterým se měl prezident republiky dopustit velezrady nebo

hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, spolu s

uvedením důkazů, o které se ústavní žaloba opírá.



(3) Ústavní žalobu projedná Ústavní soud přednostně před ostatními

návrhy.



(4) Obecná ustanovení hlavy prvé této části zákona pro řízení o ústavní

žalobě neplatí s výjimkou ustanovení § 36 až 43, § 52 až 59 a § 61.



§ 98



Zastavení řízení



(1) Jestliže bylo Ústavnímu soudu, dříve než se odebral k závěrečné

poradě, doručeno usnesení Senátu, kterým ústavní žalobu odvolává,

Ústavní soud řízení zastaví.



(2) Ústavní soud řízení zastaví také tehdy, jestliže prezident

republiky po jeho zahájení zemřel. Požádá-li o pokračování řízení

manžel nebo příbuzný v řadě přímé do jednoho měsíce od úmrtí, v řízení

se pokračuje.



(3) Okolnost, že se prezident republiky po zahájení řízení vzdal svého

úřadu nebo že jeho funkce zanikla uplynutím doby, na kterou byl zvolen,

není důvodem k zastavení řízení.



§ 99



Zastupování v řízení



Za Senát v řízení o ústavní žalobě před Ústavním soudem jedná jeho

předseda nebo osoba, kterou tím Senát pověří.



§ 100



Obhájci



Prezident republiky, proti kterému byla podána ústavní žaloba, má právo

zvolit si jednoho nebo více obhájců; alespoň jeden z nich musí být

advokátem.



Ústní jednání



§ 101



(1) Soudce zpravodaj podle potřeby doplní šetření provedené Senátem,

případně vyzve Senát k doplnění šetření a žaloby, a připraví ústní

jednání.



(2) O ústavní žalobě koná Ústavní soud vždy ústní jednání.



§ 102



Ústavní soud doručí prezidentovi republiky ústavní žalobu a současně

vyrozumí prezidenta republiky a zástupce Senátu o době a místě konání

ústního jednání, a to nejméně deset dnů předem. Přitom prezidenta

republiky upozorní, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti, nedostaví-li

se bez řádné omluvy k jednání nebo se bez dostatečného důvodu v průběhu

jednání předčasně vzdálí.



§ 103



(1) Ústní jednání zahájí předsedající sdělením věci, která bude

projednávána, poté zjistí, zda se dostavily osoby, které byly k ústnímu

jednání předvolány nebo o něm vyrozuměny, a zjistí jejich totožnost.



(2) Pokládá-li se prezident republiky nebo zástupce Senátu (dále jen

"strany") opatřením předsedajícího při řízení jednání zkrácen, může

žádat, aby rozhodlo plénum.



(3) Pokud se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne Ústavní

soud po slyšení stran, zda je možno ústní jednání provést nebo zda je

nutno je odročit.



(4) Po provedení úkonů podle předchozích ustanovení přednese na výzvu

předsedajícího zástupce Senátu ústavní žalobu. Po přednesení žaloby dá

předsedající prezidentu republiky a jeho obhájcům možnost se k ní

vyjádřit; poté se provede důkazní řízení.



(5) Prezident republiky, jeho obhájci a zástupce Senátu mají právo

vyjádřit se k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům otázky a

podávat návrhy na doplnění dokazování.



(6) Není-li dalších důkazních návrhů nebo bylo-li rozhodnuto, že další

důkazy již prováděny nebudou, ukončí předsedající důkazní řízení a dá

zástupci Senátu a poté prezidentovi republiky a jeho obhájcům možnost

pronést závěrečnou řeč. Poté se Ústavní soud odebere k závěrečné

poradě.



(7) Shledá-li Ústavní soud vzhledem k závěrečným řečem anebo při

závěrečné poradě, že je nutno objasnit další okolnosti, může se usnést,

že dokazování bude doplněno, a v řízení dále pokračuje.



(8) Po doplnění dokazování dá předsedající znovu slovo zástupci Senátu

a prezidentu republiky a jeho obhájcům k závěrečným řečem.



§ 104



Nález a jeho právní následky



(1) Po ukončení ústního jednání Ústavní soud buď ústavní žalobě vyhoví

a rozhodne, že se prezident republiky dopustil velezrady nebo hrubého

porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, anebo ho ústavní

žaloby zprostí.



(2) Jakmile byl nález, kterým bylo ústavní žalobě vyhověno, vyhlášen

podle § 56, ztrácí prezident republiky prezidentský úřad a způsobilost

jej znovu nabýt. Nárok na prezidentský plat a další požitky po skončení

výkonu funkce podle zvláštního zákona mu nenáleží.



(3) O výroku nálezu vystaví předsedající osvědčení, které předá

přítomným stranám.



Obnova řízení



§ 105



(1) Ten, kdo se podle nálezu Ústavního soudu dopustil velezrady nebo

hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku, může

požádat Ústavní soud, aby řízení o ústavní žalobě bylo obnoveno,



a) jestliže takový nález Ústavního soudu byl ovlivněn trestným činem

jiné osoby,



b) uvede-li nové skutečnosti nebo důkazy, které bez své viny nemohl

uplatnit v původním řízení a které samy o sobě nebo ve spojení se

skutečnostmi a důkazy známými již dříve by mohly vést k tomu, že by byl

ústavní žaloby zproštěn.



(2) Po smrti osoby uvedené v odstavci 1 mohou o obnovu řízení o ústavní

žalobě požádat její manžel nebo příbuzný v řadě přímé.



§ 106



O žádosti o obnovu řízení podle § 105 rozhoduje Ústavní soud bez

ústního jednání. Obnovené řízení se koná na základě původní ústavní

žaloby.



§ 107



Byla-li osoba uvedená v § 105 odst. 1 v obnoveném řízení ústavní žaloby

zproštěna, nenabývá ztraceného prezidentského úřadu.



§ 108



Pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení o ústavní

žalobě přiměřeně ustanovení trestního řádu o řízení před soudem.



Oddíl sedmý



Řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké

sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy



§ 109



Podání návrhu



(1) Usnesou-li se Poslanecká sněmovna a Senát podle čl. 66 Ústavy, že

prezident republiky nemůže ze závažných důvodů vykonávat svůj úřad, je

prezident republiky oprávněn navrhnout Ústavnímu soudu, aby toto

usnesení zrušil.



(2) Návrh podle odstavce 1 je prezident republiky oprávněn podat ode

dne přijetí usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy

do deseti dnů poté, co podle usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu již

může svůj úřad vykonávat.



§ 110



Zastavení řízení



Prezident republiky může do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k

závěrečné poradě, vzít návrh podle § 109 zpět. V takovém případě

Ústavní soud řízení zastaví. Ústavní soud řízení též zastaví, jestliže

prezident republiky zemřel.



§ 111



Účastníci řízení



Účastníky řízení jsou též Poslanecká sněmovna a Senát.



§ 112



Vyžádání dokladů



Poslanecká sněmovna a Senát předloží Ústavnímu soudu neprodleně na jeho

výzvu doklady, z nichž jejich usnesení vychází, a navrhnou případně

další důkazy o tom, že prezident republiky v době přijetí usnesení a

jeho trvání nemohl, popřípadě nemůže ze závažných důvodů svůj úřad

vykonávat.



§ 113



Ústní jednání



Ústní jednání o návrhu prezidenta republiky podle § 109 zahájí Ústavní

soud nejpozději do pěti dnů ode dne, kdy mu byl doručen.



§ 114



Předběžné opatření



Ústavní soud může na návrh prezidenta republiky jako předběžné opatření

pozastavit výkon pravomocí podle čl. 66 Ústavy a pozastavit vyhlášení

podle čl. 52 Ústavy dosud nevyhlášených zákonů, ke kterým prezident

republiky nemohl užít své právo podle čl. 50 odst. 1 Ústavy.



Nález a jeho právní následky



§ 115



(1) Ústavní soud rozhodne o návrhu podle § 109 do 15 dnů od jeho

doručení.



(2) Ústavní soud rozhodne, zda v době přijetí usnesení Poslanecké

sněmovny a Senátu podle čl.66 Ústavy prezident republiky nemohl svůj

úřad ze závažných důvodů vykonávat, popřípadě do kdy taková překážka

výkonu úřadu trvala.



(3) Rozhodne-li Ústavní soud, že v době přijetí usnesení Poslanecké

sněmovny a Senátu podle čl. 66 Ústavy nebyly závažné důvody, pro které

by prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad, nebo že v době

trvání takového usnesení pominuly, zruší svým nálezem takové usnesení

Poslanecké sněmovny a Senátu zcela nebo pro odpovídající dobu.



(4) Rozhodne-li Ústavní soud, že v době přijetí usnesení Poslanecké

sněmovny a Senátu byly závažné důvody, pro které prezident republiky

nemohl vykonávat svůj úřad, a že do dne přijetí nálezu Ústavního soudu

nepominuly, návrh prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké

sněmovny a Senátu zamítne.



§ 116



Úkony, vykonávané namísto prezidenta republiky předsedou vlády nebo

předsedou Poslanecké sněmovny, popřípadě předsedou Senátu podle čl. 66

Ústavy v době, kdy podle zjištění Ústavního soudu nebyly závažné

důvody, pro které by prezident republiky nemohl vykonávat svůj úřad,

nepozbývají platnosti.



Oddíl osmý



Řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního

soudu



§ 117



Mezinárodní soud



Mezinárodním soudem se pro účely tohoto zákona rozumí mezinárodní

orgán, jehož rozhodnutí jsou pro Českou republiku závazná podle

mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu (dále jen

"mezinárodní smlouva").



nadpis vypuštěn



§ 118



Návrh na zrušení právního předpisu



(1) Shledal-li mezinárodní soud, že zásahem orgánu veřejné moci byl

porušen závazek, který pro Českou republiku vyplývá z mezinárodní

smlouvy, zejména, že tímto zásahem bylo porušeno lidské právo nebo

základní svoboda fyzické nebo právnické osoby, a jestliže takové

porušení spočívá v platném právním předpisu, podá vláda Ústavnímu soudu

návrh na zrušení takového právního předpisu nebo jeho jednotlivých

ustanovení, pokud zrušení nebo změnu nemůže zajistit jiným způsobem.

Ustanovení § 35 odst. 1 o nepřípustnosti návrhu na zahájení řízení ve

věci, o níž již Ústavní soud rozhodl, se v tomto případě nepoužije.



(2) Ústavní soud postupuje v řízení podle odstavce 1 podle oddílu

prvního této hlavy.



Návrh na obnovu řízení



§ 119



(1) Rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, v níž mezinárodní soud shledal,

že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou

porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému

rozhodnutí Ústavního soudu podat návrh na obnovu řízení za podmínek

stanovených tímto zákonem.



(2) Návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem je oprávněn podat ten,

kdo byl ve věci uvedené v odstavci 1 účastníkem řízení před Ústavním

soudem, a v jehož prospěch mezinárodní soud rozhodl.



(3) Návrh na obnovu řízení je možno podat do šesti měsíců ode dne, kdy

se vyhlášené rozhodnutí mezinárodního soudu podle příslušné mezinárodní

smlouvy stane konečným.^3c) Návrh musí obsahovat vedle obecných

náležitostí (§ 34) označení rozhodnutí Ústavního soudu, proti němuž

směřuje, označení rozhodnutí mezinárodního soudu, o které se opírá, a

vylíčení, v čem je spatřován rozpor rozhodnutí Ústavního soudu s

rozhodnutím mezinárodního soudu.



(4) Spolu s návrhem na obnovu řízení může být podán návrh na zrušení

zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých

ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem

návrhu na obnovu řízení, jestliže podle tvrzení navrhovatele jsou v

rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný

právní předpis.



(5) Účastníky řízení o návrhu na obnovu řízení jsou též účastníci

řízení před Ústavním soudem, jehož obnova je navrhována, kteří nejsou

navrhovateli; ti, kteří byli v tomto řízení vedlejšími účastníky, jsou

jimi rovněž v řízení o návrhu na obnovu řízení.



(6) Pro náhradu a placení nákladů zastoupení v řízení o návrhu na

obnovu řízení se použijí ustanovení § 83 a 84.



§ 119a



(1) Návrh na obnovu řízení je nepřípustný, jestliže následky porušení

lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně

napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění podle rozhodnutí

mezinárodního soudu nebo bylo-li nápravy dosaženo jinak.



(2) Ústavní soud neodmítne přijetí návrhu na obnovu řízení z důvodů

podle odstavce 1, jestliže veřejný zájem na obnově řízení podstatně

převyšuje vlastní zájem navrhovatele.



§ 119b



(1) O návrhu na obnovu řízení rozhoduje Ústavní soud bez ústního

jednání. Pokud nález Ústavního soudu je v rozporu s rozhodnutím

mezinárodního soudu, Ústavní soud nález zruší; jinak návrh zamítne.



(2) Zrušil-li Ústavní soud na základě návrhu na obnovu řízení svůj

předchozí nález, znovu projedná původní návrh na zahájení řízení podle

příslušných ustanovení tohoto zákona.



(3) V novém nálezu Ústavní soud vychází z právního názoru mezinárodního

soudu.



(4) Pokud novým nálezem Ústavního soudu dojde ke zrušení předchozích

rozhodnutí, platí pro postup orgánů příslušných rozhodnout ve věci

obdobně § 235i odst. 3 občanského soudního řádu.



(5) Rozhodoval-li Ústavní soud usnesením a tímto usnesením bylo řízení

skončeno, použijí se ustanovení odstavců 1 až 4 přiměřeně.



Oddíl devátý



Řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní

samosprávy



§ 120



Podání návrhu



(1) V řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů

územní samosprávy podle čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy Ústavní soud

rozhoduje spory mezi státními orgány a orgány územních samosprávných

celků o příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné

zásahy (dále jen "rozhodnutí") ve věci uvedené v návrhu na zahájení

řízení (dále jen "kompetenční spory").



(2) Návrh na zahájení řízení v kompetenčním sporu je oprávněn podat



a) státní orgán v kompetenčním sporu mezi státem a územním samosprávným

celkem nebo v kompetenčním sporu mezi státními orgány navzájem,



b) zastupitelstvo územního samosprávného celku v kompetenčním sporu

mezi územním samosprávným celkem a státem nebo v kompetenčním sporu

mezi územními samosprávnými celky navzájem.



§ 121



Účastníci



Účastníky řízení ve věcech kompetenčních sporů jsou též státní orgány a

územní samosprávné celky, které jsou uvedeny v návrhu na zahájení

řízení, nebo které tvrdí, že jsou příslušné vydat rozhodnutí ve věci

uvedené v návrhu, anebo které takovou kompetenci popírají.



§ 122



Nepřípustnost návrhu



(1) Návrh je nepřípustný, přísluší-li rozhodovat o kompetenčním sporu

jinému orgánu podle zvláštního zákona.



(2) Návrh je dále nepřípustný, přísluší-li rozhodovat o kompetenčním

sporu orgánu společně nadřízenému orgánům, mezi nimiž kompetenční spor

vznikl.



§ 123



Zastavení řízení



Nebyl-li návrh podle § 120 odst. 2 odmítnut, může jej navrhovatel vzít

zpět jen se souhlasem Ústavního soudu; v takovém případě soud řízení

zastaví.



Nález a jeho právní následky



§ 124



(1) Ústavní soud nálezem rozhodne, který orgán je příslušný vydat

rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení.



(2) Jde-li o kompetenční spor mezi státním orgánem a územním

samosprávným celkem, Ústavní soud rozhodne, zda věc spadá do kompetence

státu nebo územní samosprávy.



§ 125



(1) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu,

vydal rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení a podle

Ústavního soudu je k vydání takového rozhodnutí příslušný jiný orgán,

Ústavní soud svým nálezem takové rozhodnutí zruší.



(2) Jestliže orgán, který je účastníkem řízení v kompetenčním sporu,

vydal rozhodnutí, kterým svoji kompetenci popřel, a podle zjištění

Ústavního soudu je k vydání rozhodnutí ve věci příslušný, Ústavní soud

takové rozhodnutí svým nálezem zruší.



Oddíl desátý



Řízení ve věcech referenda o přistoupení České republiky k Evropské

unii



Řízení o nevyhlášení referenda



§ 125a



Podání návrhu



(1) Opravný prostředek proti rozhodnutí prezidenta republiky, že

opakované referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii

nevyhlásí, může podat vláda či společně nejméně dvě pětiny poslanců

nebo společně dvě pětiny senátorů ve lhůtě 20 dnů ode dne rozhodnutí

prezidenta republiky, že referendum nevyhlásí, nebo ode dne uplynutí

třicetidenní lhůty podle čl. 4 ústavního zákona o referendu o

přistoupení České republiky k Evropské unii, aniž by prezident

republiky referendum vyhlásil nebo rozhodl, že referendum nevyhlásí.



(2) Návrh skupiny poslanců nebo skupiny senátorů podle odstavce 1 musí

být vlastnoručně podepsán stanoveným počtem poslanců nebo senátorů.



(3) O návrhu podaném podle odstavce 1 Ústavnímu soudu uvědomí Ústavní

soud neprodleně prezidenta republiky.



(4) Ústavní soud projedná návrh podle odstavce 1 mimo pořadí, ve kterém

jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.



§ 125b



Účastníci řízení



Účastníkem řízení je vedle navrhovatele vždy též prezident republiky a

vláda.



§ 125c



Nález a jeho právní následky



Vyhoví-li Ústavní soud návrhu podanému podle § 125a, nálezem vysloví,

že prezident republiky je povinen referendum vyhlásit do 10 dnů ode dne

vyhlášení rozhodnutí Ústavního soudu tak, aby se referendum konalo ve

lhůtě počínající třicátým dnem a končící šedesátým dnem od vyhlášení

referenda. Potvrdí-li Ústavní soud rozhodnutí prezidenta republiky,

návrh zamítne.



Řízení o nezákonnosti postupu při referendu



§ 125d



Podání návrhu



(1) Návrh na vydání rozhodnutí o tom, zda postup při provádění

referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii je v souladu s

ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské

unii nebo se zákonem vydaným k jeho provedení, může podat každý občan

oprávněný hlasovat v referendu, a to nejpozději do 10 dnů ode dne, v

němž skončilo hlasování v referendu.



(2) O návrhu podaném podle odstavce 1 Ústavnímu soudu, jakož i o

odmítnutí návrhu, uvědomí Ústavní soud neprodleně prezidenta republiky.



(3) Ústavní soud projedná návrh podle odstavce 1 mimo pořadí, ve kterém

jej obdržel, a bez zbytečného odkladu.



§ 125e



Účastníci řízení



Účastníkem řízení je vedle navrhovatele příslušný orgán pro referendum.



§ 125f



Nález a jeho právní následky



(1) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že postup při

provádění referenda nebyl v souladu s ústavním zákonem o referendu o

přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k

jeho provedení, a mohl-li být zjištěným nesouladem ovlivněn výsledek

referenda, Ústavní soud nálezem vysloví, že



a) postup při provádění referenda nebyl v souladu s uvedenými právními

předpisy, a uvede, která ustanovení ústavního zákona o referendu o

přistoupení České republiky k Evropské unii nebo která ustanovení

zákona vydaného k jeho provedení byla porušena,



b) výsledek referenda se nevyhlásí,



c) prezident republiky vyhlásí referendum znovu.



(2) Dojde-li Ústavní soud po provedeném řízení k závěru, že postup při

provádění referenda byl v souladu s ústavním zákonem o referendu o

přistoupení České republiky k Evropské unii a se zákonem vydaným k jeho

provedení, nálezem rozhodne, že referendum proběhlo v souladu s

ústavním zákonem o referendu o přistoupení České republiky k Evropské

unii a se zákonem vydaným k jeho provedení, a návrh zamítne. Stejně

rozhodne, dojde-li po provedeném řízení k závěru, že postup při

provádění referenda nebyl v souladu s ústavním zákonem o referendu o

přistoupení České republiky k Evropské unii nebo se zákonem vydaným k

jeho provedení, avšak výsledek referenda nemohl být zjištěným

nesouladem ovlivněn.



ČÁST TŘETÍ



Platové poměry soudce a asistenta



§ 126



zrušen



§ 127



zrušen



§ 128



zrušen



§ 129



zrušen



§ 130



zrušen



§ 131



Platové poměry asistenta se řídí zvláštním předpisem.^4)



ČÁST ČTVRTÁ



Kárné provinění a kárné řízení



Kárné provinění



§ 132



Soudce je kárně odpovědný za kárné provinění.



§ 133



(1) Kárným proviněním je jednání, jímž soudce snižuje vážnost a

důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné

rozhodování Ústavního soudu, jakož i jiné zaviněné porušení povinností

soudce.



(2) Kárným proviněním je též jednání, které má znaky přestupku podle

zvláštních předpisů.



Kárné řízení



§ 134



(1) O zahájení kárného řízení rozhoduje předseda Ústavního soudu

usnesením. Usnesení musí být odůvodněno a doručuje se soudci, proti

němuž se kárné řízení zahajuje.



(2) O zahájení kárného řízení s předsedou Ústavního soudu se může

usnést plénum na společný návrh nejméně tří soudců.



(3) Kárné řízení lze zahájit do jednoho roku ode dne, kdy k jednání,

které je důvodem k zahájení kárného řízení, došlo.



§ 135



Po dobu kárného řízení pro kárné provinění podle § 133 odst. 1 nemůže

soudce činit žádné úkony související s výkonem soudcovské funkce. Je-li

soudce předsedou senátu nebo členem senátu, určí předseda Ústavního

soudu, který z ostatních soudců bude zastupujícím členem senátu. Je-li

soudce předsedou Ústavního soudu, vykonává jeho funkci místopředseda.



§ 136



Ustanovení § 135 platí obdobně pro dobu, po kterou je proti soudci

vedeno trestní stíhání.



§ 137



(1) Usnesení předsedy Ústavního soudu o zahájení kárného řízení se

předloží plénu.



(2) Soudci, proti kterému bylo kárné řízení zahájeno, musí být umožněno

vyjádřit se k důvodům usnesení o zahájení kárného řízení a zúčastnit se

jednání pléna v této věci s výjimkou porady a hlasování.



§ 138



Pro dokazování v kárném řízení se použijí přiměřeně příslušná

ustanovení zákona o trestním řízení soudním.



§ 139



(1) Plénum kárné řízení zastaví, neshledá-li je důvodným. V téže věci

kárné řízení již nelze zahájit.



(2) Pokud kárné řízení nebylo zastaveno, zvolí plénum ze svého středu

pětičlenný kárný senát, který věc projedná a rozhodne.



§ 140



(1) Kárný senát si na svém prvním jednání zvolí ze svých členů

předsedu, který řídí jeho jednání. Kárný senát je způsobilý jednat a

usnášet se, jsou-li přítomni všichni jeho členové; usnáší se většinou

hlasů. Ustanovení § 20 platí obdobně.



(2) Při rozhodování je kárný senát vázán důvody kárného řízení

uvedenými v usnesení o jeho zahájení.



(3) Soudce, se kterým je kárné řízení vedeno, má právo zúčastnit se

jednání kárného senátu s výjimkou porady a hlasování, vyjádřit se k

důvodům kárného řízení a k prováděným důkazům, klást svědkům a znalcům

otázky a podávat návrhy na doplnění dokazování.



§ 141



Kárný senát rozhodne tak, že jednání, uvedené v usnesení o zahájení

kárného řízení, soudci vytkne, anebo kárné řízení zastaví, nebylo-li

kárné provinění prokázáno.



§ 142



(1) Proti usnesení kárného senátu o zastavení kárného řízení mohou

podat do 15 dnů ode dne jeho doručení námitky předseda Ústavního soudu,

popřípadě soudci, kteří podali návrh na zahájení kárného řízení podle §

134 odst. 2. O námitce rozhodne plénum tak, že usnesení kárného senátu

buď potvrdí, nebo je zruší a vrátí mu věc k novému projednání; pokyny

pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán.



(2) Jestliže proti usnesení kárného senátu uvedenému v odstavci 1

námitky podány nebyly anebo jestliže plénum takové usnesení potvrdilo,

hledí se na soudce, jako by s ním kárné řízení nebylo zahájeno. V téže

věci kárné řízení již nelze zahájit.



(3) Proti usnesení kárného senátu, kterým bylo soudci jeho jednání

vytknuto, může do 15 dnů ode dne jeho doručení podat tento soudce

námitky. O námitkách rozhodne plénum tak, že buď usnesení kárného

senátu potvrdí, nebo je zruší, popřípadě vrátí mu věc k novému

projednání; pokyny pléna k doplnění řízení je kárný senát vázán.



Jiná rozhodování



§ 143



Podle této části se postupuje přiměřeně též při rozhodování o tom, zda



a) soudce vykonává funkci nebo jinou výdělečnou činnost, která není s

funkcí soudce slučitelná,



b) je soudce členem politické strany nebo politického hnutí,



c) se soudce nezúčastňuje jednání Ústavního soudu po dobu delší jednoho

roku.



§ 144



(1) Pokud se v kárném řízení prokázalo, že se soudce dopustil takového

jednání, že jeho další setrvání ve funkci by bylo v rozporu s posláním

Ústavního soudu a s postavením jeho soudců, a jestliže proti usnesení

kárného senátu, kterým bylo soudci jeho jednání vytknuto, nebyly podány

námitky, anebo jestliže plénum takové usnesení potvrdilo, plénum

rozhodne, zda soudci jeho funkce zaniká. Návrh na takové usnesení může

podat předseda kárného senátu.



(2) K usnesení podle odstavce 1 je třeba souhlasu nejméně devíti

soudců. O návrhu může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno

alespoň 12 soudců.



ČÁST PÁTÁ



Přechodná a závěrečná ustanovení



§ 145



(1) Jestliže k zásahu orgánu veřejné moci^5)



a) České republiky nebo



b) České a Slovenské Federativní Republiky v oboru působnosti, kterou

podle ústavních a jiných zákonů od 1. ledna 1993 převzaly orgány České

republiky,^6)

došlo před 1. lednem 1993 a jestliže lhůta pro podání ústavní stížnosti

k Ústavnímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky stanovená v §

55 odst. 3 zákona č. 491/1991 Sb. započala po 2. listopadu 1992, lze

proti takovému zásahu podat ústavní stížnost k Ústavnímu soudu do 60

dnů ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.



(2) Zjistí-li Ústavní soud, že ústavní stížnost nesměřuje proti zásahu

orgánu veřejné moci uvedenému v odstavci 1, řízení zastaví.



§ 146



(1) Ústavní stížnost nebo návrh podle § 72 odst. 1 lze za podmínek

stanovených tímto zákonem podat i proti zásahům orgánů veřejné moci, k

nimž došlo od 1. ledna 1993 do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.



(2) Pro lhůtu k podání ústavní stížnosti nebo návrhu podle odstavce 1

platí obdobně ustanovení § 72 odst. 2 nebo § 73 odst. 2 s tím, že lhůta

k jejich podání, která by jinak započala přede dnem, kdy tento zákon

nabyl účinnosti, začíná teprve tímto dnem.



§ 147



Ústavní stížnosti, které byly podle předpisů o Ústavním soudu České a

Slovenské Federativní Republiky k němu podány před 1. lednem 1993 a o

nichž tento ústavní soud nerozhodl, projedná Ústavní soud a rozhodne o

nich, pokud jde o zásahy orgánů veřejné moci uvedené v § 145 odst. 1.



§ 148



(1) Ústavní stížnost podle § 145 až 147 Ústavní soud projedná a

rozhodne o ní podle tohoto zákona.



(2) Při zjišťování, zda byla porušena ústavně zaručená základní práva a

svobody stěžovatele,^7) vychází Ústavní soud z Listiny základních práv

a svobod^8) a z mezinárodních smluv o lidských právech a základních

svobodách, jimiž je Česká republika vázána.



§ 149



Ústavní soud se ujímá činnosti složením slibu dvanáctého soudce.

Předseda Ústavního soudu svolá soudce k zasedání ve lhůtě do 15 dnů od

složení slibu dvanáctého soudce. Do doby jmenování předsedy a

místopředsedů Ústavního soudu plní funkci předsedy Ústavního soudu a

místopředsedů Ústavního soudu věkem nejstarší soudci.



§ 150



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1993.



Uhde v.r.



Havel v.r.



Klaus v.r.



Vybraná ustanovení novel



Čl. IV zákona č. 404/2012 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně

práva, jež mohlo být napadeno mimořádným opravným prostředkem podle §

72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, je přípustná, pokud lhůta pro jeho uplatnění

podle dosavadních právních předpisů začala stěžovateli plynout přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a pokud stěžovatel tento mimořádný

opravný prostředek ve lhůtě podle dosavadních právních předpisů

neuplatnil.



2. Začala-li lhůta pro podání ústavní stížnosti plynout přede dnem

nabytí tohoto zákona, určí se její konec podle zákona č. 182/1993 Sb.,

ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



1) Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění zákona č.

175/1990 Sb.



1a) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o

změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších

předpisů.



1b) § 1 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění zákona č. 53/2004 Sb.



2a) Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech

majetkových.



3) § 274 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

pozdějších předpisů.



3a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění

pozdějších předpisů.



Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších

předpisů.



3b) Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



3c) Čl. 44 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění

pozdějších protokolů, zveřejněné sdělením č. 209/1992 Sb., ve znění

sdělení č. 41/1996 Sb. a sdělení č. 243/1998 Sb.



4) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v

rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.



5) Čl. 6 ústavního zákona č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu České a

Slovenské Federativní Republiky.



6) Zejména čl. 3 ústavního zákona ČNR č. 4/1993 Sb., o opatřeních

souvisejících se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky.



7) Čl. 6 ústavního zákona č. 91/1991 Sb.Čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy

České republiky.



8) Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY

ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České

republiky.