292/2013 Sb.
ZÁKON
ze dne 12. září 2013
o zvláštních řízeních soudních
Změna: 87/2015 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ ČÁST
§ 1
Úvodní ustanovení
(1) Podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci
stanovené v tomto zákoně.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.
(3) Nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí
se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu.
§ 2
Řízení upravená tímto zákonem
Tento zákon upravuje řízení
a) o podpůrných opatřeních a ve věcech svéprávnosti,
b) ve věcech nezvěstnosti a smrti,
c) o přivolení k zásahu do integrity,
d) ve věcech přípustnosti převzetí nebo držení v ústavech,
e) o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského
fondu,
f) o pozůstalosti,
g) o úschovách,
h) o umoření listin,
i) ve věcech kapitálového trhu,
j) o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany
hospodářské soutěže,
k) o nahrazení souhlasu zástupce samosprávné komory k seznámení se s
obsahem listin,
l) o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro
lidská práva,
m) ve věcech voleb zaměstnanců,
n) o soudním prodeji zástavy,
o) o zákazu výkonu práv spojených s účastnickými cennými papíry,
p) ve věcech manželských a partnerských,
q) ve věci ochrany proti domácímu násilí,
r) o určení a popření rodičovství,
s) ve věcech osvojení,
t) ve věcech péče soudu o nezletilé,
u) v některých věcech výkonu rozhodnutí.
§ 3
Věcná příslušnost
(1) Pro řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy,
nestanoví-li zákon jinak.
(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně
a) ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a
likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora,
přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti,
b) ve věcech opatrovnictví právnických osob,
c) o úschovách za účelem splnění dluhu poskytnout dorovnání protiplnění
nebo náhradu škody více osobám na základě rozhodnutí soudu podle zákona
o obchodních korporacích nebo zákona o přeměnách obchodních společností
a družstev (dále jen „povinná úschova“),
d) ve věcech kapitálového trhu,
e) o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany
hospodářské soutěže,
f) o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory nebo Komory
daňových poradců k seznámení se s obsahem listin.
§ 4
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud osoby, v jejímž zájmu se řízení
koná, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Obecným soudem nezletilého účastníka, který není plně svéprávný
(dále jen „nezletilý“), je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě
dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících
skutečností, své bydliště.
§ 5
Přenesení příslušnosti
Změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve věcech
opatrovnických a v řízení o svéprávnosti okolnosti, podle nichž se
posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na
jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého, opatrovance nebo osoby, o
jejíž svéprávnosti se rozhoduje. Jestliže soud, na nějž byla
příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k
rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím
soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je
vázán i soud, který příslušnost přenesl.
§ 6
Účastníci řízení
(1) V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem
řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo
povinnostech má být v řízení jednáno.
(2) Účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka
označuje.
§ 7
Přibrání účastníka a ukončení účasti na řízení
(1) Jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v
řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se
o něm dozví, jej přibere do řízení jako účastníka. Proti takovému
usnesení není odvolání přípustné.
(2) Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech
se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí.
§ 8
Oprávnění státního zastupitelství
(1) Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení
a) ve věcech osvojení, a to do části, ve které je rozhodováno o tom,
zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení,
b) ve věcech péče soudu o nezletilé, jde-li o uložení zvláštního
opatření při výchově dítěte, o ústavní výchovu, o určení data narození
nebo jde-li o pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti
nebo jejího výkonu,
c) ve věci ochrany proti domácímu násilí,
d) o svéprávnosti,
e) o prohlášení za mrtvého,
f) o určení data smrti,
g) ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu
zdravotnické péče (dále jen „zdravotní ústav“) nebo vyslovení
nepřípustnosti držení v zařízení sociálních služeb,
h) o umoření listin,
i) o některých otázkách týkajících se právnických osob.
(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. b) až e) a g) může státní
zastupitelství podat návrh na zahájení řízení.
§ 9
Smírné řešení
Soud vede účastníky k nalezení smírného řešení. Za tím účelem je
informuje o možnostech mimosoudního smírčího nebo mediačního jednání.
§ 10
Dohoda o předmětu řízení
(1) Pokud je mezi účastníky uzavřena dohoda o předmětu řízení, sepíše
soud o takovém úkonu protokol. Dokud není protokol podepsán všemi
účastníky, soud k dohodě nepřihlíží.
(2) Jestliže se dohoda podle odstavce 1 schvaluje formou usnesení a
účastníci se vzdali práva na odvolání, nemusí usnesení obsahovat
odůvodnění.
§ 11
Doručení
Jestliže je podle obsahu spisu zřejmé, že účastník nebo jeho zástupce
se z omluvitelného důvodu neseznámil s písemností, soud rozhodne o
neúčinnosti doručení této písemnosti i bez návrhu.
§ 12
Předběžná opatření
(1) Lze-li zahájit řízení i bez návrhu, lze nařídit bez návrhu i
předběžné opatření; to neplatí v řízení o pozůstalosti.
(2) V usnesení o nařízení předběžného opatření uloží soud navrhovateli,
aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení;
to neplatí, může-li být řízení ve věci zahájeno i bez návrhu.
(3) Složení jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by
vznikla předběžným opatřením, se nevyžaduje, jde-li o předběžné
opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti
domácímu násilí nebo ve věci výživného.
§ 13
Zahájení řízení
(1) Řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze
řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se
dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona.
(2) O zahájení řízení bez návrhu vydá soud usnesení, které doručí
účastníkům do vlastních rukou, nestanoví- li zákon jinak. Řízení je
zahájeno dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno.
(3) Proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání
přípustné.
§ 14
Zahájení řízení ústně do protokolu
Ústně do protokolu je možné učinit návrh na zahájení řízení a návrh na
nařízení výkonu rozhodnutí, jen jde-li o řízení, které lze zahájit i
bez návrhu nebo jde-li o řízení o povolení uzavřít manželství, řízení
ve věci ochrany proti domácímu násilí, řízení o určení a popření
rodičovství a řízení ve věcech osvojení.
§ 15
Neúčinnost zpětvzetí návrhu
Vezme-li navrhovatel návrh na zahájení řízení zpět, soud může
rozhodnout o neúčinnosti tohoto zpětvzetí, jsou-li splněny podmínky pro
zahájení řízení i bez návrhu.
§ 16
Zastavení řízení
Odpadne-li důvod pro vedení řízení, soud řízení zastaví i bez návrhu.
§ 17
Vyloučení přípravného jednání
Soud nevede přípravné jednání.
§ 18
Jiný soudní rok
(1) Považuje-li to soud za vhodné, svolá k přípravě a projednání věci
jiný soudní rok a přizve k němu účastníky. Při jiném soudním roku dá
soud účastníkům prostor, aby se k věci vyjádřili, nebo zjistí jejich
stanoviska jiným vhodným způsobem. Dokazování lze při jiném soudním
roku provádět, jen je-li to účelné a umožňuje-li to povaha věci.
(2) Způsob, místo a průběh jiného soudního roku určuje předseda senátu
opatřením. Jiný soudní rok se může konat mimo soudní budovu nebo mimo
obvyklou úřední dobu soudu. Z jiného soudního roku může předseda senátu
vyloučit veřejnost.
§ 19
Jednání
K projednání věci samé soud nařídí jednání, ledaže tento zákon stanoví,
že jednání není třeba nařizovat.
§ 20
Průběh řízení
(1) Soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro
rozhodnutí. Přitom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci.
(2) Účastník může uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy až do
vydání nebo vyhlášení rozhodnutí. Tím není dotčeno právo účastníka
uvádět nové skutečnosti a důkazy v odvolacím řízení.
(3) Nelze mít za to, že nedostavením se účastníka k jednání či nepodání
písemného vyjádření k výzvě soudu se určité skutečnosti pokládají za
prokázané či že účastník nárok uznal; to nebrání soudu, aby účastníka
vyzval k vyjádření se o určitém procesním návrhu s připojením doložky,
že nevyjádří-li se do určité lhůty, bude se mít za to, že s návrhem
souhlasí.
(4) V řízení, jehož účastníkem je nezletilý, který je schopen pochopit
situaci, soud postupuje tak, aby nezletilý dostal potřebné informace o
soudním řízení a byl informován o možných důsledcích vyhovění svému
názoru i důsledcích soudního rozhodnutí.
§ 21
Dokazování
Soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než
byly účastníky navrhovány.
§ 22
Výslech účastníka
Výslech účastníků je možné nařídit vždy, je-li toho ke zjištění
skutkového stavu třeba. Souhlas účastníka se nevyžaduje.
§ 23
Náhrada nákladů řízení
Bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových
věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na
náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení
lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.
§ 24
Sankční opatření
Soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo
podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně
bezúspěšné uplatňování práva.
§ 25
Rozhodnutí
(1) Soud rozhoduje ve věci samé usnesením, nestanoví-li zákon jinak.
(2) V řízení nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání, rozsudkem pro
zmeškání ani platebním rozkazem.
§ 26
Překročení návrhu
Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více,
než čeho se domáhají, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu.
§ 27
Závaznost výroku rozsudku
Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o statusové věci
fyzické nebo právnické osoby, je závazný pro každého.
§ 28
Odvolací řízení
(1) V odvolacím řízení mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy,
které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. K novým skutečnostem
nebo důkazům odvolací soud přihlédne, i když nebyly uplatněny.
(2) Bylo-li řízení možné zahájit i bez návrhu, odvolací soud není vázán
mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí.
(3) Rozhodnutí lze přezkoumat i tehdy, pokud nebyl v odvolání ani přes
výzvu odvolací důvod uplatněn.
§ 29
Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost
Při povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí na
základě žaloby pro zmatečnost není soud vázán mezemi, ve kterých se
účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí, bylo-li možné zahájit řízení i
bez návrhu.
§ 30
Dovolání
(1) Dovolání není přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části
druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení
rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o
určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
(2) Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů ve věcech, v
nichž lze zahájit řízení bez návrhu.
ČÁST DRUHÁ
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
HLAVA I
ŘÍZENÍ O NĚKTERÝCH OTÁZKÁCH TÝKAJÍCÍCH SE FYZICKÝCH OSOB
Díl 1
Řízení o podpůrných opatřeních a řízení ve věcech svéprávnosti
Oddíl 1
Řízení o některých podpůrných opatřeních
§ 31
Předmět řízení
V řízení soud rozhoduje zejména o
a) splnění podmínky v předběžném prohlášení,
b) změně nebo zrušení předběžného prohlášení,
c) schválení smlouvy o nápomoci,
d) odvolání podpůrce,
e) schválení zastoupení členem domácnosti.
§ 32
Zahájení řízení
(1) O schválení smlouvy o nápomoci lze rozhodnout jen na návrh
podporovaného nebo podpůrce.
(2) K návrhu podle odstavce 1 musí být přiložena smlouva o nápomoci;
není-li smlouva uzavřena v písemné formě, musí být její podstatný obsah
zachycen v návrhu.
§ 33
Průběh řízení
Jde-li v řízení o schválení zastoupení členem domácnosti, soud nařídí k
projednání věci jednání jen tehdy, navrhne-li to účastník nebo je-li to
nezbytné.
Oddíl 2
Řízení o svéprávnosti
§ 34
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný obecný soud toho, o jehož svéprávnosti se
rozhoduje. Je-li tato osoba bez svého souhlasu umístěna ve zdravotním
ústavu nebo je-li umístěna v zařízení uvedeném v § 84, je příslušný
soud, v jehož obvodu je tento ústav.
§ 35
Zahájení řízení
(1) Návrh na zahájení řízení o omezení nebo vrácení svéprávnosti může
podat též zdravotní ústav.
(2) Z návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje navrhovatel návrh za důvodný a že užití mírnějších a méně
omezujících opatření není možné. Nepodal-li návrh na zahájení řízení
státní orgán nebo zdravotní ústav, může soud uložit navrhovateli, aby
do přiměřené lhůty předložil lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o
jejíž svéprávnost se jedná (dále jen „posuzovaný“); není-li v této
lhůtě lékařská zpráva předložena, soud zastaví řízení.
(3) Návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o
omezení svéprávnosti, může podat i ten, komu byla omezena svéprávnost.
Jestliže však soud jeho návrh opakovaně zamítl a nelze-li očekávat
zlepšení jeho stavu, může soud rozhodnout, že mu toto právo po
přiměřenou dobu, nejdéle však po dobu 6 měsíců ode dne právní moci
tohoto rozhodnutí, nepřísluší.
§ 36
Informování o zahájení řízení
Stejnopis návrhu na zahájení řízení nebo usnesení o zahájení řízení o
omezení nebo vrácení svéprávnosti toho, kdo je advokátem, notářem,
soudním exekutorem, soudcem, státním zástupcem, insolvenčním správcem,
zapsaným mediátorem, znalcem nebo tlumočníkem, doručí soud bez odkladu
též ministru spravedlnosti a příslušné komoře.
§ 37
Zastoupení
(1) Soud jmenuje posuzovanému opatrovníka. To nebrání tomu, aby si
posuzovaný zvolil zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka. O tom a o
svých dalších procesních právech a povinnostech musí být posuzovaný
poučen.
(2) Jsou-li úkony opatrovníka a zvoleného zmocněnce v rozporu, posoudí
soud, který z úkonů je v zájmu posuzovaného.
§ 38
Průběh řízení
(1) Soud vyslechne posuzovaného, znalce, podle okolností ošetřujícího
lékaře posuzovaného, jeho opatrovníka a provede popřípadě další vhodné
důkazy.
(2) Od výslechu posuzovaného může soud upustit, nelze-li tento výslech
provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav posuzovaného; soud však
posuzovaného vždy zhlédne. Pokud posuzovaný sám požádá, aby byl
vyslechnut, soud ho vyslechne.
(3) Na návrh znalce může soud nařídit, aby posuzovaný byl po dobu
nejvýše 4 týdnů vyšetřován ve zdravotním ústavu, jestliže je to
nezbytně třeba k vyšetření zdravotního stavu a nelze-li toho dosáhnout
jinak.
§ 39
Posouzení mírnějších opatření
Má-li soud za to, že vzhledem k zájmům posuzo- vaného postačuje
mírnější a méně omezující opatření, může v průběhu řízení rozhodnout
zejména o schválení smlouvy o nápomoci, schválení zastoupení členem
domácnosti nebo jmenování opatrovníka.
§ 40
Rozhodnutí
(1) Soud rozhoduje rozsudkem.
(2) V rozsudku, jímž se omezuje svéprávnost, vymezí soud rozsah, v
jakém způsobilost posuzovaného samostatně právně jednat omezil, a
popřípadě dobu, po kterou účinky omezení trvají.
§ 41
Sdělení rozhodnutí posuzovanému
Soud učiní i jiná vhodná opatření, aby se posuzovaný mohl vhodnou
formou s obsahem rozhodnutí seznámit a měl je k dispozici.
§ 42
Zrušení rozsudku
Soud rozsudek zruší, jestliže později vyjde najevo, že pro omezení
svéprávnosti nebyly podmínky.
§ 43
Náklady řízení
(1) Náklady řízení platí stát. Neplatí však náklady právního
zastoupení, s výjimkou nákladů soudem jmenovaného opatrovníka pro
řízení.
(2) Lze-li to spravedlivě žádat, přizná soud státu náhradu proti tomu,
o jehož svéprávnost v řízení šlo.
Oddíl 3
Řízení ve věcech opatrovnictví člověka
§ 44
Místní příslušnost
(1) S výjimkou řízení podle § 46 je pro řízení příslušný soud, v jehož
obvodu má opatrovanec bydliště.
(2) Je-li opatrovanec neznámého pobytu nebo nepřítomný, je příslušný
soud, v jehož obvodu má opatrovanec majetek.
§ 45
Zahájení řízení
(1) O jmenování a odvolání opatrovníka osobě, jejíž zdravotní stav jí
při správě jmění nebo při hájení jejích práv působí obtíže, je možné
rozhodnout jen na návrh této osoby.
(2) O zjištění vůle opatrovance, kterému byl jmenován opatrovník podle
odstavce 1, je možné rozhodnout jen na návrh opatrovníka.
§ 46
Spojení řízení
(1) Nebylo-li řízení o svéprávnosti zastaveno podle § 35 odst. 2, soud
zahájí řízení ve věcech opatrovnictví člověka a řízení spojí.
(2) Pro řízení je příslušný soud, který vede řízení o svéprávnosti.
§ 47
Zjištění existence prohlášení o určení opatrovníka
Soud zjistí, zda v seznamu prohlášení o určení opatrovníka vedeného
podle jiného právního předpisu je evidováno prohlášení o určení
opatrovníka, případně o odvolání takového určení, učiněné tím, jehož
svéprávnost má být omezena; je-li evidováno, zjistí také údaje o
určeném opatrovníku a údaj, u kterého notáře je taková listina uložena.
§ 48
Dohled
Soud dohlíží, zda opatrovník plní řádně své povinnosti. K tomu může
činit vhodná opatření.
§ 49
Rozhodnutí ve věcech opatrovnické rady
(1) O tom, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat osoba, která
je osobou blízkou nebo známým přítelem opatrovance, je možné rozhodnout
jen na návrh této osoby. O odnětí práv právnické osoby, jejíž hlavní
činnost spočívá v péči o osoby se zdravotním postižením a ochraně
jejích zájmů, která podle jiného právního předpisu má právo být členem
opatrovnické rady nebo účastnit se jejího zasedání, schůze k ustanovení
opatrovnické rady a činit ve věcech opatrovnické rady soudu návrhy, lze
rozhodnout jen na návrh opatrovance, opatrovníka nebo členů
opatrovnické rady.
(2) O svolání schůze k ustanovení opatrovnické rady nebo o svolání
opatrovnické rady rozhodne soud do 30 dnů od podání návrhu nebo od
vydání usnesení, kterým bylo řízení zahájeno bez návrhu. Jednání není
třeba nařizovat.
(3) O zrušení rozhodnutí opatrovnické rady a jeho nahrazení soudním
rozhodnutím je možné rozhodnout jen na návrh člena opatrovnické rady,
který pro rozhodnutí nehlasoval, opatrovníka nebo opatrovance podaný do
15 dnů od přijetí rozhodnutí opatrovnické rady. Později podaný návrh
soud odmítne.
Díl 2
Řízení ve věcech nezvěstnosti a smrti
Oddíl 1
Řízení o prohlášení člověka za nezvěstného
§ 50
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, který byl naposledy obecným soudem toho,
jenž má být prohlášen za nezvěstného (dále jen „pohřešovaný“).
§ 51
Účastníci
Účastníkem je pohřešovaný a ten, kdo je podle jiného právního předpisu
oprávněn k podání návrhu na zahájení řízení.
§ 52
Zahájení řízení
Řízení lze zahájit jen na návrh.
§ 53
Průběh řízení
(1) Soud vyhláškou nebo jiným vhodným způsobem vyzve pohřešovaného, aby
se do 3 měsíců přihlásil, a každého, kdo o něm ví, aby o něm podal v
téže lhůtě zprávu soudu nebo opatrovníku, popřípadě zástupci, uvedenému
ve vyhlášce. Zároveň soud provede všechna potřebná šetření o
pohřešovaném.
(2) Ve vyhlášce uvede soud podstatné okolnosti případu a oznámí, že po
uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce rozhodne o prohlášení za
nezvěstného, jestliže se pohřešovaný nepřihlásí nebo nedojde-li zpráva
o tom, kde se zdržuje. Lhůtu určí soud na 3 měsíce od uveřejnění
vyhlášky. Ve vyhlášce je nutno uvést den, kdy lhůta končí.
Oddíl 2
Řízení o prohlášení člověka za mrtvého
§ 54
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, který byl naposledy obecným soudem toho,
jenž má být prohlášen za mrtvého.
§ 55
Zahájení řízení
Má-li být člověk prohlášen za mrtvého na základě domněnky smrti, lze
řízení zahájit jen na návrh.
§ 56
Rozhodnutí
(1) Soud rozhoduje rozsudkem.
(2) V rozsudku soud určí den, který platí za den smrti člověka,
popřípadě den, který nezvěstný zřejmě nepřežil.
§ 57
Zrušení rozhodnutí
Zjistí-li soud, že ten, kdo byl prohlášen za mrtvého, je naživu nebo
žil v den, od kterého dosud neuplynula lhůta stanovená k tomu, aby
nezvěstný mohl být prohlášen za mrtvého, zruší rozsudek o prohlášení za
mrtvého.
§ 58
Stanovení jiného data smrti
Zjistí-li soud dodatečně, že ten, kdo byl prohlášen za mrtvého, zemřel
jiného dne nebo se toho dne nemohl dožít, anebo jej přežil, rozhodne o
změně dne, který je uveden v rozsudku jako den smrti.
Oddíl 3
Řízení o určení data smrti
§ 59
Místní příslušnost
Pro řízení o určení data smrti je příslušný soud, v jehož obvodu je
sídlo matričního úřadu, který oznámil soudu, že nelze zjistit datum
smrti člověka.
§ 60
Zahájení řízení
Soud řízení zahájí na základě podnětu matričního úřadu podle jiného
právního předpisu.
§ 61
Zastoupení
K ochraně oprávněných zájmů zemřelého jmenuje soud opatrovníka pro
řízení.
§ 62
Průběh řízení
(1) Soud vyhláškou nebo jiným vhodným způsobem vyzve každého, kdo zná
okolnosti, z nichž lze zjistit datum smrti člověka nebo které by k
takovému zjištění mohly vést, aby o nich podal ve lhůtě 1 měsíce od
uveřejnění vyhlášky zprávu soudu. Soud zároveň provede všechna šetření
potřebná k určení data smrti člověka.
(2) Soud ve vyhlášce uvede podstatné okolnosti případu a oznámí, že po
uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce určí den smrti člověka. Ve vyhlášce
je nutno uvést den, kdy lhůta končí.
§ 63
Rozhodnutí
(1) Po uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce rozhodne soud rozsudkem.
(2) V rozsudku určí den, který platí za den smrti člověka.
§ 64
Změna rozhodnutí
Zjistí-li soud dodatečně, že skutečný den smrti je odlišný ode dne
určeného v rozsudku podle § 63, rozhodne o změně dne, který je uveden v
rozsudku, nebo rozsudek zruší, a to i na návrh osoby, která na takové
změně prokáže právní zájem.
Díl 3
Řízení o přivolení k zásahu do integrity
§ 65
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný obecný soud toho, do jehož integrity má být
zasaženo.
Díl 4
Řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve
zdravotním ústavu
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 66
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je zdravotní ústav, ve
kterém je umístěn člověk, o němž je zdravotní ústav povinen učinit
oznámení podle § 75.
§ 67
Účastníci
(1) Účastníkem je také zdravotní ústav.
(2) Účastníkem je také zákonný zástupce, podal-li za člověka návrh na
zahájení řízení.
§ 68
Postavení důvěrníka a podpůrce v řízení
(1) Důvěrník nebo podpůrce může svým jménem uplatnit ve prospěch
umístěného člověka všechna jeho práva vzniklá v souvislosti s převzetím
a dalším držením ve zdravotním ústavu.
(2) Jestliže úkony důvěrníka nebo podpůrce odporují zájmům umístěného
člověka, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
§ 69
Zastoupení
(1) Umístěný člověk je oprávněn dát se jako účastník zastupovat v
řízení zmocněncem, jehož si zvolí. O tomto a o svých dalších procesních
právech a povinnostech musí být poučen, ledaže to jeho zdravotní stav
zcela vylučuje.
(2) Nezvolí-li si umístěný člověk zmocněnce nebo je-li to třeba k
ochraně zájmů umístěného, jmenuje mu soud opatrovníka pro řízení z řad
advokátů.
§ 70
Průběh řízení
(1) Ke zjištění zdravotního stavu a zjištění, zda další držení ve
zdravotním ústavu je či není nutné, soud jmenuje znalce. Znalcem nemůže
být jmenován lékař, který pracuje ve zdravotním ústavu, v němž je
člověk držen. Byl-li proveden přezkum zdravotního stavu, soud důkaz
výsledkem takového přezkoumání provede vždy. Soud také vždy provede
důkaz zdravotnickou dokumentací nebo záznamem z ní nebo vyjádřením
ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevení přání umístěného
člověka podle jiného právního předpisu.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud nařídí jednání, k němuž přizve
umístěného člověka, ledaže podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo
písemného znaleckého posudku může přítomnost při jednání vážně poškodit
jeho zdravotní stav, jeho zástupce, opatrovníka pro řízení a zdravotní
ústav. Při jednání vyslechne umístěného člověka, znalce, podle
okolností ošetřujícího lékaře umístěného člověka, jeho opatrovníka a
provede popřípadě další vhodné důkazy.
§ 71
Propuštění zdravotním ústavem a jiná opatření
Žádné rozhodnutí soudu vydané podle tohoto dílu nebrání tomu, aby
zdravotní ústav člověka propustil, ani tomu, aby soud v řízení ve
věcech opatrovnictví člověka učinil jiné vhodné opatření.
§ 72
Pokračování v řízení
V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním
ústavu nebo řízení o odvolání, které bylo zastaveno proto, že člověk
byl ze zdravotního ústavu propuštěn nebo dodatečně písemně souhlasil se
svým umístěním, se pokračuje, pokud do 2 týdnů od doručení usnesení o
zastavení řízení prohlásí, že na projednání věci trvá. O tom je třeba
ho poučit.
§ 73
Odvolání
Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Soud prvního stupně je
povinen předložit spis odvolacímu soudu bez zbytečného odkladu poté, co
mu bylo odvolání doručeno. O podaném odvolání rozhodne odvolací soud
nejdéle do 1 měsíce od předložení spisu; tato lhůta neplatí, jestliže
se v řízení pokračuje podle § 72.
§ 74
Náklady řízení
Náklady řízení platí stát. Neplatí však náklady právního zastoupení
umístěného člověka, s výjimkou nákladů soudem jmenovaného opatrovníka
pro řízení.
Oddíl 2
Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním
ústavu
§ 75
Oznamovací povinnost
(1) Zdravotní ústav, ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených
v jiném právním předpise, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož
obvodu zdravotní ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez
svého písemného souhlasu.
(2) Je-li člověk, který byl přijat do zdravotnické péče se svým
písemným souhlasem, omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem
až v průběhu léčení, anebo svůj písemný souhlas odvolá, je zdravotní
ústav povinen učinit oznámení podle odstavce 1 do 24 hodin poté, co k
takovému omezení nebo odvolání souhlasu došlo.
§ 76
Zahájení řízení
(1) Soud zahájí řízení o vyslovení přípustnosti převzetí podle § 75
odst. 1 nebo omezení podle § 75 odst. 2 (dále jen „převzetí“) a dalším
držení ve zdravotním ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v
jiném řízení.
(2) Jestliže zdravotní ústav neučiní oznámení podle § 75, jsou umístěný
člověk nebo jeho zákonný zástupce oprávněni podat návrh na zahájení
řízení. Návrh na zahájení řízení je oprávněn podat rovněž člověk,
jestliže souhlas s jeho převzetím dal opatrovník.
§ 77
Průběh řízení
(1) Soud rozhodne bez jednání do 7 dnů od převzetí. K projednání věci
svolá jiný soudní rok. Jiný soudní rok se koná zpravidla ve zdravotním
ústavu.
(2) Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí došlo ze
zákonných důvodů; k tomu zejména vyslechne umístěného člověka,
ošetřujícího lékaře a další osoby, o jejichž vyslechnutí umístěný
člověk požádá. Ustanovení § 70 se nepoužije.
§ 78
Rozhodnutí o přípustnosti převzetí
(1) Soud v rozhodnutí určí, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, a
pokud ano, zda tyto důvody trvají.
(2) Dojde-li soud k závěru, že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů,
nebo že tyto důvody již netrvají, nařídí propuštění člověka ze
zdravotního ústavu. Nařídil-li soud propuštění, je zdravotní ústav po
doručení rozhodnutí povinen člověka neprodleně propustit.
§ 79
Doručování
Rozhodnutí podle § 78 se do 24 hodin od jeho vydání doručí umístěnému
člověku, dále jeho zástupci, opatrovníkovi pro řízení a zdravotnímu
ústavu. Soud zároveň učiní jiná vhodná opatření, aby se člověk mohl
vhodnou formou s obsahem rozhodnutí seznámit a měl jej k dispozici.
§ 80
Pokračování v řízení
Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody
a že trvají důvody, aby byl člověk nadále omezen ve styku s vnějším
světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího
držení ve zdravotním ústavu.
§ 81
Rozhodnutí o dalším držení
(1) Soud rozhoduje rozsudkem.
(2) V rozsudku, který musí být vyhlášen do 3 měsíců od výroku o
přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu a o trvání jeho důvodů,
rozhodne soud, zda další držení je přípustné a na jakou dobu.
(3) Účinnost rozsudku podle odstavce 1 zanikne uplynutím doby 1 roku
ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena doba kratší. Má-li být
držení ve zdravotním ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést
nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout.
§ 82
Návrh na propuštění
(1) Umístěný člověk, jeho zástupce, opatrovník, a osoby jemu blízké
mohou ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o
nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že
další držení ve zdravotním ústavu není důvodné.
(2) Soud rozhoduje rozsudkem, který musí být vyhlášen do 2 měsíců od
podání návrhu. Zamítne-li soud opakovaně návrh na propuštění a nelze-li
očekávat zlepšení stavu umístěného člověka, může rozhodnout, že nebude
konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení ve
zdravotním ústavu povoleno.
§ 83
Převzetí ve zvláštních případech
(1) Je-li do zdravotního ústavu převzat člověk, jehož zdravotní stav
vyžaduje poskytnutí neodkladné péče, není-li vzhledem ke svému
zdravotnímu stavu schopen právně jednat a není-li tento stav způsoben
duševní poruchou, soud bez jednání rozhodne do 7 dnů ode dne, kdy došlo
k převzetí, zda s převzetím souhlasí.
(2) Soud jmenuje umístěnému člověku opatrovníka pro řízení.
(3) Soud při rozhodování vychází zejména z vyjádření ošetřujícího
lékaře o zdravotním stavu umístěného člověka. Rozhodnutí se doručí
zdravotnímu ústavu a opatrovníkovi pro řízení. Proti tomuto rozhodnutí
nejsou opravné prostředky přípustné.
(4) Zdravotní ústav má povinnost soudu oznámit do 24 hodin takovou
změnu zdravotního stavu umístěného člověka, která odůvodňuje zahájení
řízení podle § 76.
(5) Ustanovení § 69, 70, 77 až 81 se nepoužijí.
Oddíl 3
Řízení o vyslovení nepřípustnosti držení v zařízení sociálních služeb
§ 84
(1) Je-li člověk umístěn v zařízení sociálních služeb na základě
smlouvy, kterou s poskytovatelem sociálních služeb uzavřel za něho jeho
opatrovník, a je-li důsledkem tohoto umístění omezení jeho osobní
svobody, může soud rozhodnout o vyslovení nepřípustnosti jeho dalšího
držení v tomto zařízení sociálních služeb. Vyslovil-li s tímto
umístěním souhlas soud v řízení ve věcech opatrovnictví člověka, může
být takové řízení zahájeno po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí
o tomto souhlasu.
(2) Soud je povinen věc projednat a rozhodnout přednostně a s největším
urychlením. Dospěje-li soud k závěru, že další držení v zařízení
sociálních služeb není nezbytné nebo že je toto držení nepřiměřené,
rozhodne o vyslovení nepřípustnosti dalšího držení člověka v zařízení.
Byl-li návrh zamítnut nebo řízení zastaveno, může být řízení ze
stejných důvodů zahájeno až po uplynutí 30 dnů od právní moci
rozhodnutí, kterým byl předchozí návrh zamítnut nebo kterým bylo
předchozí řízení zastaveno.
(3) Vyslovil-li soud nepřípustnost dalšího držení, doručí se toto
rozhodnutí do 24 hodin od jeho vydání umístěnému člověku, dále jeho
zástupci, opatrovníkovi pro řízení a poskytovateli sociálních služeb.
Soud zároveň učiní jiná vhodná opatření, aby se člověk mohl vhodnou
formou s obsahem rozhodnutí seznámit a měl jej k dispozici.
HLAVA II
ŘÍZENÍ O NĚKTERÝCH OTÁZKÁCH TÝKAJÍCÍCH SE PRÁVNICKÝCH OSOB A VE VĚCECH
SVĚŘENSKÉHO FONDU
Díl 1
Řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob
§ 85
Druhy řízení
Řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou
a) řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení
a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo
likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti,
b) řízení o jmenování znalce,
c) řízení ve věcech právnických osob, nejde-li o řízení podle písmene
a), vyplývá-li ze zákona, že je lze zahájit i bez návrhu,
d) řízení ve věcech opatrovnictví právnických osob.
§ 86
Místní příslušnost
(1) Pro řízení ve věcech uvedených v § 85 písm. a) a d) je příslušný
soud, u něhož je právnická osoba zapsána ve veřejném rejstříku. Jde-li
o právnickou osobu, která se do veřejného rejstříku nezapisuje, je
příslušný soud, v jehož obvodu má tato právnická osoba svůj obecný
soud.
(2) Pro řízení ve věcech uvedených v § 85 písm. b) a c) je příslušný
obecný soud právnické osoby, o kterou se jedná.
(3) Ve věcech zakládané právnické osoby je pro určení místní
příslušnosti rozhodné její budoucí sídlo, má-li být na území České
republiky.
§ 87
Oznamovací povinnost
Zahájení řízení o odnětí statusu veřejné prospěšnosti oznámí soud bez
zbytečného odkladu tomu, kdo vede veřejný rejstřík, v němž je osoba
zapsána, a příslušnému správci daně z příjmů.
§ 88
Překážka a spojení řízení
(1) Zahájení řízení ve věci přeměny právnické osoby brání tomu, aby u
soudu probíhalo proti témuž odpůrci další řízení o návrzích jiných
navrhovatelů požadujících ve věci téže přeměny právnické osoby totéž,
stanoví-li tak jiný právní předpis.
(2) S řízením o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby
je spojeno každé další řízení o neplatnosti téhož rozhodnutí.
(3) S řízením ve věci zneužití hlasovacího práva v soukromé korporaci k
újmě celku je spojeno každé další řízení o zneužití hlasovacího práva
týkající se téhož případu.
(4) S řízením ve věci zneužití hlasovacího práva v soukromé korporaci k
újmě celku je spojeno řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu
soukromé korporace, je-li tvrzeným důvodem neplatnosti stejný případ
zneužití hlasovacího práva.
§ 89
Jednání
(1) Neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba
jednání nařizovat.
(2) V řízení o právu na zápis statusu veřejné prospěšnosti není třeba
jednání nařizovat.
§ 90
Rozhodování
(1) Soud je povinen rozhodnout o právu na zápis statusu veřejné
prospěšnosti do 15 dnů ode dne doložení všech dokumentů prokazujících
splnění podmínek pro rozhodnutí o právu na zápis statusu. Není-li návrh
podán v českém jazyce, případně nejsou-li do českého jazyka přeloženy
listiny, které podle jiného právního předpisu prokazují splnění
podmínek pro rozhodnutí o právu na zápis statusu, lhůta podle první
věty začne běžet dnem následujícím po doručení překladu.
(2) V řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby
rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde,
hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu.
(3) V řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby
rozhodne soud až po uplynutí lhůty 3 měsíců od podání návrhu.
§ 91
Zvláštní postup pro zastavení řízení v některých případech
Jestliže má být řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu
právnické osoby zastaveno proto, že navrhovatel vzal návrh zpět, nebo
pro jinou překážku, kterou lze vstupem dalšího navrhovatele do řízení a
jeho jednáním odstranit, a je-li zvláštní zájem členů právnické osoby,
kteří návrh nepodali, hodný právní ochrany, soud řízení nezastaví. V
takovém případě soud vydá a vyvěsí na úřední desce soudu rozhodnutí, v
němž uvede
a) jaké věci se řízení o neplatnost rozhodnutí orgánu právnické osoby
týká,
b) z jakého důvodu má být řízení zastaveno a jak lze překážku
odstranit, a
c) poučení, že řízení bude zastaveno, pokud k podanému návrhu do 3
měsíců od vyvěšení rozhodnutí nepřistoupí další navrhovatel a
neodstraní v této lhůtě překážku odůvodňující zastavení řízení.
§ 92
Obdobné použití ustanovení o zastavení řízení
Pro řízení, v němž je podle jiného právního předpisu rozhodováno o
zneužití hlasovacích práv, a pro řízení ve věcech neplatnosti projektu
přeměny nebo neplatnosti rozhodnutí o schválení přeměny se § 91 použije
obdobně, nestanoví-li zákon jinak.
§ 93
Zaslání rozhodnutí
Pravomocné rozhodnutí o odnětí statusu veřejné prospěšnosti právnické
osoby zašle soud bez zbytečného odkladu tomu, kdo vede veřejný
rejstřík, v němž je osoba zapsána.
Díl 2
Řízení ve věcech svěřenského fondu
§ 94
Místní příslušnost
Pro řízení ve věcech svěřenského fondu je příslušný obecný soud
svěřenského správce; nemá-li svěřenský fond svěřenského správce, je
příslušný poslední obecný soud zakladatele svěřenského fondu.
§ 95
Účastníci
Účastníky jsou zakladatel svěřenského fondu, svěřenský správce,
obmyšlený a osoba, která má právo dohledu nad správou svěřenského
fondu.
§ 96
Zahájení řízení
Řízení lze zahájit jen na návrh.
§ 97
Jednání
Neprovádí-li soud dokazování, jednání není třeba nařizovat.
HLAVA III
ŘÍZENÍ O POZŮSTALOSTI
Díl 1
Společná ustanovení
Oddíl 1
Místní příslušnost
§ 98
Podmínky příslušnosti
(1) Pro řízení o pozůstalosti je příslušný soud, v jehož obvodu
a) měl zůstavitel v době smrti evidováno místo trvalého pobytu v
informačním systému evidence obyvatel podle jiného právního předpisu,
popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů,
b) měl zůstavitel naposledy bydliště, popřípadě, neměl-li bydliště nebo
nelze-li bydliště zjistit, místo, kde se naposledy zdržoval, není-li
dána příslušnost podle písmene a),
c) je zůstavitelův nemovitý majetek, není-li dána příslušnost podle
písmene a) nebo b),
d) zůstavitel zemřel, není-li dána příslušnost podle písmene a), b)
nebo c).
(2) Závěru pozůstalosti může nařídit a správce pozůstalosti může
jmenovat kterýkoliv soud věcně příslušný pro řízení o pozůstalosti,
je-li tu nebezpečí z prodlení.
§ 99
Přikázání věci z důvodu vhodnosti
Právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána z důvodu
vhodnosti, a k důvodu vhodnosti, pro který by věc měla být přikázána
jinému soudu, mají účastníci uvedení v § 110, jejichž účast na řízení
vyšla najevo již v době, kdy byl podán návrh na přikázání věci jinému
soudu.
Oddíl 2
Soudní komisariát
§ 100
Úkony v řízení
(1) Úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti provádí jako
soudní komisař notář, kterého tím soud pověřil, není-li dále stanoveno
jinak.
(2) Pověření podle odstavce 1 se nevztahuje na
a) žádosti o poskytnutí právní pomoci v cizině,
b) rozhodování o vyloučení notáře, notářských kandidátů, notářských
koncipientů a jiných zaměstnanců notáře z provedení úkonů soudního
komisaře (§ 105),
c) zrušení rozhodnutí o pozůstalosti podle § 191,
d) udělení předchozího souhlasu ke zpeněžování majetku patřícího do
likvidační podstaty, které uskutečňuje notář (§ 231),
e) rozhodnutí o připadnutí majetku patřícího do likvidační podstaty
státu (§ 237),
f) zastavení likvidace pozůstalosti (§ 280).
(3) V případech uvedených v odstavci 2 notář připraví všechny podklady
pro usnesení a jiné úkony soudu a učiní návrhy na jejich znění, je-li
to třeba.
(4) Nebyl-li jmenován likvidační správce, vykonává notář v řízení o
likvidaci pozůstalosti kromě úkonů soudu prvního stupně podle odstavce
1 také práva a povinnosti likvidačního správce; to však neplatí, kdyby
měl vystupovat na místě zůstavitele nebo osob, které dosud spravovaly
pozůstalost, jako účastník občanského soudního řízení nebo jiného
řízení, jehož předmětem jsou majetek nebo pasiva likvidační podstaty.
§ 101
Pověření
(1) Rozvrh vydaný na návrh příslušné notářské komory předsedou
krajského soudu na období kalendářního roku stanoví, který notář bude
pověřen provedením úkonů jako soudní komisař.
(2) O pověření notáře soud rozhodne po zahájení řízení usnesením, které
není třeba doručovat.
§ 102
Převzetí věci
(1) Byl-li notáři, který byl pověřen provedením úkonů jako soudní
komisař, ustanoven podle jiných právních předpisů zástupce nebo
náhradník, nebo byl-li do jeho notářského úřadu jmenován nový notář,
pokládá se zástupce, náhradník nebo nový notář za notáře pověřeného
podle § 101; usnesení o tom se nevydává.
(2) Odstavec 1 se použije i tehdy, byl-li zástupcem notáře ustanoven
notářský kandidát.
§ 103
Výkon soudního komisariátu
(1) Úkony soudního komisaře provádí v řízení o pozůstalosti notář,
není-li dále stanoveno jinak.
(2) Notář může pověřit
a) notářského kandidáta nebo notářského koncipienta anebo svého
zaměstnance, který složil kvalifikační zkoušku podle jiného právního
předpisu, prováděním úkonů soudního komisaře,
b) jiného svého zaměstnance prováděním přípravných a dílčích úkonů v
řízení o pozůstalosti.
(3) Notář, notářský kandidát, notářský koncipient a další zaměstnanci
notáře provádí v řízení o pozůstalosti úkony jménem soudu prvního
stupně, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti.
(4) Notář, notářský kandidát, notářský koncipient a zaměstnanec notáře,
který složil kvalifikační zkoušku podle jiného právního předpisu, mají
v řízení o pozůstalosti při provádění úkonů soudního komisaře všechna
oprávnění, která přísluší soudu jako orgánu veřejné moci při výkonu
soudnictví.
(5) Úkony soudního komisaře se zaznamenávají ve formě protokolu nebo
zvukového či zvukově obrazového záznamu, není-li zákonem stanovena
forma protokolu.
§ 104
Zrušení pověření
(1) Soud i bez návrhu usnesením zruší pověření notáři, je-li tu
nebezpečí, že věc nebude rozhodnuta v přiměřené době, a byl-li notář na
možnost zrušení pověření soudem písemně upozorněn.
(2) Rozhodne-li o zrušení pověření, soud současně pověří provedením
úkonů soudního komisaře jiného notáře; postupuje přitom podle § 101.
§ 105
Vyloučení notáře a jeho zaměstnanců
(1) O vyloučení notáře, jakož i notářských kandidátů, notářských
koncipientů nebo jiných zaměstnanců notáře z provedení úkonů soudního
komisaře, rozhodne soud usnesením.
(2) Rozhodne-li soud, že notář je z provedení úkonů soudního komisaře
vyloučen, pověří současně provedením úkonů soudního komisaře jiného
notáře; postupuje přitom podle § 101.
§ 106
Mlčenlivost
(1) Notář, notářský kandidát, notářský koncipient a další zaměstnanci
notáře jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděli v
souvislosti s prováděním úkonů v řízení o pozůstalosti.
(2) Osoby uvedené v odstavci 1 může zprostit povinnosti mlčenlivosti z
vážných důvodů předseda soudu, u něhož probíhá nebo již proběhlo řízení
o pozůstalosti v prvním stupni.
Oddíl 3
Odměna a náhrady za činnost soudního komisaře
§ 107
Odměna, náhrada výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty
(1) Notář má právo na odměnu za úkony, které v řízení provedl jako
soudní komisař osobně nebo které z jeho pověření provedl notářský
kandidát, notářský koncipient nebo jeho jiný zaměstnanec, na náhradu
hotových výdajů přitom vzniklých a na náhradu za daň z přidané hodnoty,
je-li plátcem daně z přidané hodnoty. To platí obdobně i pro notáře,
který v řízení provedl úkon na dožádání.
(2) Převzal-li věc zástupce nebo náhradník notáře anebo nově ustanovený
notář, má právo na poměrnou část odměny, na náhradu svých hotových
výdajů a na náhradu za daň z přidané hodnoty, je-li plátcem daně z
přidané hodnoty.
(3) Odstavec 1 se nepoužije, byl-li zástupcem notáře ustanoven notářský
kandidát; jeho podíl na odměně, náhradě hotových výdajů a náhradě za
daň z přidané hodnoty notáře se řídí jinými právními předpisy.
(4) Právo na odměnu a na náhradu za daň z přidané hodnoty z této odměny
podle odstavce 1 má jen notář, kterému nebylo zrušeno pověření podle §
104.
§ 108
Placení odměny a náhrad
(1) Odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty
jsou v řízení o pozůstalosti povinni notáři zaplatit
a) jediný dědic, který nabývá dědictví, jež není předlužené,
b) více dědiců, kteří nabývají dědictví, jež není předlužené, a to
podle poměru svých dědických podílů nebo podle poměru majetku nabytého
při rozdělení pozůstalosti,
c) pozůstalý manžel, který nabývá majetek na základě dohody schválené
soudem podle § 162 odst. 1 nebo na základě vypořádání usnesením soudu
podle § 162 odst. 2, bylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno podle §
153 nebo 154,
d) stát, nejde-li o případy podle písmene a) až c).
(2) O tom, kdo a v jaké výši platí odměnu notáře a jeho hotové výdaje,
popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, rozhodne soud i bez
návrhu v usnesení, kterým se řízení v prvním stupni končí. Při
rozhodování soud určí náhradu za daň z přidané hodnoty podle sazby daně
z přidané hodnoty stanovené jiným právním předpisem.
§ 109
Odměna ve zvláštních případech
Byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, hradí se odměna a náhrady
hotových výdajů a za daň z přidané hodnoty z majetku likvidační
podstaty podle rozhodnutí, kterým se řízení při likvidaci pozůstalosti
v prvním stupni končí. Stát ručí za uspokojení práva notáře na odměnu a
náhrady.
Oddíl 4
Účastníci
Pododdíl 1
Účastníci při projednání pozůstalosti
§ 110
Dědic, vypravitel pohřbu a stát
(1) Účastníky jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou
zůstavitelovými dědici; má-li dědictví připadnout státu proto, že
nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle
zákonné dědické posloupnosti, a hledí-li se na stát, jako by byl
zákonný dědic, je účastníkem pouze stát.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, bylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno,
protože zůstavitel nezanechal majetek (§ 153) nebo protože zanechal
majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty (§ 154); v tomto
případě je účastníkem ten, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele.
§ 111
Manžel zůstavitele
Zůstavitelův manžel je účastníkem, jde-li v něm o rozhodnutí o právech
a povinnostech ze společného jmění při zániku manželství smrtí
zůstavitele.
§ 112
Věřitel zůstavitele
Zůstavitelův věřitel je účastníkem, jde-li v něm o odloučení
pozůstalosti, které navrhl, nebo o soupis pozůstalosti, který navrhl.
§ 113
Nepominutelný dědic
Nepominutelný dědic je účastníkem, jde-li v něm o soupis pozůstalosti,
určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu.
§ 114
Vykonavatel závěti
Účastníkem je vykonavatel závěti; to neplatí, má-li být řízení o
pozůstalosti zastaveno (§ 153 a 154) nebo má-li pozůstalost připadnout
státu proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo
závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a že se hledí na stát,
jako by byl zákonný dědic.
§ 115
Správce pozůstalosti
Správce pozůstalosti je účastníkem, jde-li v něm o ustanovení správce
pozůstalosti nebo o úkony správy pozůstalosti.
§ 116
Účastníci při závěře pozůstalosti
Při závěře pozůstalosti (§ 149 až 151) je účastníkem každý, kdo byl
dotčen opatřením soudu směřujícím k zajištění majetku zůstavitele a kdo
se dosud nestal účastníkem z jiného důvodu.
Pododdíl 2
Účastníci při likvidaci pozůstalosti
§ 117
(1) Byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou účastníky věřitelé,
kteří se přihlásili nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky,
i když ji nepřihlásili, a likvidační správce.
(2) Těm, kdo jsou účastníky podle § 110 až 116, zaniká účast na řízení
o likvidaci pozůstalosti dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace
pozůstalosti; jejich účast na řízení o opravných prostředcích podaných
proti usnesením soudu vydaným do té doby tím není dotčena.
(3) Věřitelé přestanou být již v průběhu likvidace pozůstalosti
účastníky dnem, v němž se vzdali zcela práva na uspokojení své
pohledávky nebo v němž toto právo jinak úplně pozbyli; jejich účast na
řízení o opravných prostředcích podaných proti usnesením soudu vydaným
do té doby tím není dotčena.
Pododdíl 3
Opatrovnictví
§ 118
Opatrovník dědice
Zjistí-li soud, že dědic, který nemůže samostatně jednat před soudem,
nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka, jmenuje mu pro řízení o
pozůstalosti usnesením opatrovníka, nebylo-li dosud přijato v
příslušném řízení ve věcech opatrovnictví člověka nebo opatrovnictví
právnické osoby odpovídající opatření.
§ 119
Zvláštní opatrovník
Hrozí-li střet zájmů mezi dědicem a jeho zákonným zástupcem nebo
opatrovníkem nebo střet zájmů více dědiců zastoupených stejným zákonným
zástupcem nebo opatrovníkem, soud jmenuje dědici pro řízení o
pozůstalosti usnesením zvláštního opatrovníka.
§ 120
Opatrovník ve zvláštních případech
Soud usnesením jmenuje pro řízení o pozůstalosti opatrovníka dědici,
který není znám, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit
na známou adresu jeho bydliště nebo místa, kde se zdržuje, nebo kterému
se nepodařilo doručit na adresu jeho sídla.
Pododdíl 4
Procesní nástupnictví
§ 121
Ztratí-li účastník v průběhu řízení o pozůstalosti způsobilost být
účastníkem, soud v řízení o pozůstalosti na jeho místě pokračuje s tím,
kdo u soudu do protokolu výslovně prohlásí, že je právním nástupcem
tohoto účastníka, jestliže své tvrzení o přechodu práv a povinností
prokáže.
§ 122
Dojde-li ke zcizení dědictví, soud pokračuje na místě dědice s
nabyvatelem dědictví, jestliže zcizitel a nabyvatel o to u soudu do
protokolu výslovně požádají a jestliže zcizení dědictví prokáží.
Oddíl 5
Rozhodnutí
§ 123
Oprávnění vydat rozhodnutí
(1) Rozhodnutí, kterými se rozhoduje ve věci samé, vydává v řízení o
pozůstalosti pouze notář.
(2) Notářský kandidát nebo notářský koncipient anebo zaměstnanec
notáře, který složil kvalifikační zkoušku podle jiného právního
předpisu, pověřený prováděním úkonů soudního komisaře, vydává při nich
usnesení, jimiž se nerozhoduje ve věci samé.
§ 124
Vyhotovení usnesení
(1) Ve vyhotovení usnesení, které vydal notář, notářský kandidát,
notářský koncipient nebo zaměstnanec notáře, který složil kvalifikační
zkoušku podle jiného právního předpisu, se uvede označení soudu, jehož
jménem bylo usnesení vydáno, jméno a příjmení notáře, notářského
kandidáta, notářského koncipienta nebo zaměstnance notáře, který složil
kvalifikační zkoušku podle jiného právního předpisu, označení
zůstavitele a věci, výrok, odůvodnění, poučení o odvolání a o lhůtě a
místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.
(2) Vyhotovení usnesení, proti němuž není přípustné odvolání, nemusí
obsahovat odůvodnění. Rozhodnutí o odměně a náhradách za činnost
soudního komisaře však musí být vždy zdůvodněno.
§ 125
Podpis rozhodnutí
(1) Bylo-li usnesení vyhotoveno písemně v listinné podobě, podepíše je
ten, kdo usnesení vydal, a opatří se úředním razítkem notáře. Usnesení
vyhotovené v elektronické podobě opatří uznávaným elektronickým
podpisem ten, kdo je vydal.
(2) Nemůže-li být vyhotovení usnesení podepsáno notářským kandidátem,
notářským koncipientem nebo zaměstnancem notáře, který je vydal, anebo
opatřeno jejich uznávaným elektronickým podpisem, podepíše je notář
nebo se opatří uznávaným elektronickým podpisem notáře.
(3) Nemůže-li být vyhotovení usnesení podepsáno notářem, který je
vydal, nebo opatřeno jeho uznávaným elektronickým podpisem, podepíše je
ten, kdo věc převzal (§ 102), nebo se opatří jeho uznávaným
elektronickým podpisem.
§ 126
Doručování
(1) Do vlastních rukou se doručují
a) předvolání k soudu podle § 176 odst. 2,
b) usnesení vydaná podle § 162 odst. 1 až 3, § 170 odst. 1, § 180 odst.
1 a 2, § 185, 191, 222 a 260,
c) usnesení vydané podle § 164 v případě uvedeném v § 165 odst. 1,
d) usnesení vydané podle § 175 v případě uvedeném v § 176 odst. 1,
e) oznámení soupisu podle § 222,
f) usnesení a listiny, u nichž to nařídil soud.
(2) Náhradní doručení je vyloučeno při doručení usnesení vydaného podle
§ 164 v případě uvedeném v § 165 odst. 1 a při doručení dalších
usnesení nebo jiných úkonů, u nichž to nařídil soud.
(3) Usnesení vydané v řízení o pozůstalosti není třeba doručovat,
jestliže to stanoví zákon.
Oddíl 6
Náklady řízení
§ 127
Odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje
a náhrada za daň z přidané hodnoty i odměna správce dědictví jsou
náklady řízení. Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům
řízení, provádí-li v řízení o pozůstalosti úkony soudního komisaře
notář, který je plátcem daně z přidané hodnoty podle jiného právního
předpisu.
§ 128
Náhrada nákladů
V řízení o pozůstalosti soud přizná účastníku náhradu nákladů řízení
potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva zcela nebo zčásti
proti ostatním účastníkům nebo některým z nich, odůvodňují-li to
okolnosti případu nebo jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele; to
neplatí, byla-li nařízena likvidace pozůstalosti.
Oddíl 7
Opravné prostředky
Pododdíl 1
Odvolání
§ 129
Nepřípustnost odvolání
V řízení o pozůstalosti není odvolání přípustné také proti usnesení,
jímž
a) byl notář pověřen provedením úkonů jako soudní komisař,
b) bylo notáři zrušeno pověření provést úkony jako soudní komisař,
c) bylo rozhodnuto ve věci vyloučení notáře, notářských kandidátů,
notářských koncipientů a jiných zaměstnanců notáře,
d) bylo zastaveno řízení z důvodu, že zůstavitel nezanechal žádnou
pozůstalost,
e) bylo zastaveno řízení z důvodu, že zůstavitel zanechal majetek bez
hodnoty nebo majetek jen nepatrné hodnoty a že majetek byl vydán tomu,
kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím zůstavitelova majetku
vyslovil souhlas,
f) bylo provedeno vyrozumění o dědickém právu,
g) bylo provedeno svolání věřitelů,
h) bylo provedeno vyrozumění o právu výhrady soupisu,
i) bylo rozhodnuto o placení nákladů potřebných ke správě majetku
patřícího do likvidační podstaty a k jeho zpeněžování státem,
j) bylo rozhodnuto o jmenování znalce k podání posudku o ceně majetku
patřícího do likvidační podstaty, k) byl věřitel vyzván, aby neúplnou,
neurčitou nebo nesrozumitelnou přihlášku doplnil nebo opravil,
l) bylo vzato na vědomí vzdání se práva věřitele na uspokojení
pohledávky,
m) byl věřitel vyzván, aby se žalobou domáhal určení, že mu požadovaná
pohledávka náleží a v jaké výši, popřípadě že má právo na uspokojení
své pohledávky ze zajištění.
§ 130
Projednání odvolání
K projednání odvolání není třeba nařizovat u odvolacího soudu jednání
také tehdy, týká-li se jen odměny a náhrad za činnost soudního komisaře
nebo likvidačního správce.
§ 131
Nařízení výměny notáře jako soudního komisaře
(1) Zruší-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně proto, že
nebyl dodržen závazný právní názor soudu, který dřívější usnesení
zrušil, nebo že v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby věc
v dalším řízení projednal jiný notář jako soudní komisař, nebo přikázat
věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, jemuž je nadřízen.
(2) Zruší-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně a dospěje-li k
závěru, že jsou dány podmínky k zrušení pověření (§ 104), nařídí, aby
věc v dalším řízení projednal jiný notář jako soudní komisař.
(3) Nařídil-li odvolací soud podle odstavce 1 nebo 2, aby věc v dalším
řízení projednal jiný notář jako soudní komisař, postupuje soud prvního
stupně podle § 101.
§ 132
Náklady odvolacího řízení
Náhrada nákladů odvolacího řízení se řídí přiměřeně ustanovením § 128.
Pododdíl 2
Žaloba pro zmatečnost
§ 133
Žalobou pro zmatečnost může být napadeno jen pravomocné rozhodnutí,
kterým bylo rozhodnuto ve věci samé nebo kterým se řízení o
pozůstalosti končí před soudem prvního stupně anebo v odvolacím řízení.
§ 134
Žalobou pro zmatečnost může dědic napadnout pravomocné usnesení soudu
prvního stupně nebo odvolacího soudu též tehdy, jestliže mu nebyl
ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomu byly splněny předpoklady uvedené v
§ 120.
Pododdíl 3
Dovolání
§ 135
Ustanovení § 128 a 131 se pro dovolací řízení použijí obdobně.
Pododdíl 4
Společné ustanovení pro opravné prostředky
§ 136
(1) Opravné prostředky jsou podány včas také tehdy, byly-li ve lhůtě
podány u notáře, který byl pověřen provedením úkonů v řízení o
pozůstalosti jako soudní komisař.
(2) Byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou opravné prostředky
podány včas také tehdy, byly-li ve lhůtě podány u likvidačního správce.
Díl 2
Projednání dědictví
Oddíl 1
Zahájení řízení
§ 137
Oznamovací povinnost
Matriční úřad oznámí smrt fyzické osoby soudu příslušnému pro řízení o
pozůstalosti (§ 98 odst. 1).
§ 138
Zahájení řízení
(1) Na návrh je řízení zahájeno, jen jestliže je z něho patrno, že si
navrhovatel činí právo na pozůstalost jako dědic.
(2) Soud usnesením zahájí řízení bez návrhu, jakmile se dozví, že
fyzická osoba zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou, ledaže by bylo
již zahájeno na návrh. Usnesení o zahájení řízení není třeba doručovat.
Oddíl 2
Předběžná šetření
§ 139
Účel předběžného šetření
V předběžném šetření soud provede všechny úkony potřebné pro zjištění
stavu zůstavitelova jmění a pro zjištění dědiců, odkazovníků,
vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a dalších osob, o jejichž
práva a povinnosti v řízení jde.
§ 140
Zjištění skutečností významných pro řízení
(1) Soud zjistí ze seznamu nebo systému vedeného podle jiného právního
předpisu, zda jsou evidována právní jednání nebo jiné právní
skutečnosti, které mají význam pro řízení a pro rozhodnutí o
pozůstalosti.
(2) Každý, kdo vede seznam nebo systém, v němž jsou obsaženy údaje o
právních jednáních nebo jiných právních skutečnostech uvedených v
odstavci 1, umožní soudu zjištění potřebných informací, a to, je-li
provozován, i prostřednictvím dálkového přístupu.
§ 141
Povinnosti a práva třetích osob
(1) Každý, kdo zná skutečnosti významné pro řízení a rozhodnutí o
pozůstalosti, je na výzvu sdělí soudu; odmítnout je sdělit může jen
ten, kdo by tak mohl podle občanského soudního řádu učinit jako svědek.
(2) Každý, kdo má u sebe pořízení zůstavitele pro případ smrti nebo
jinou listinu, významnou pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, ji na
výzvu vydá soudu; to neplatí, jde-li o listinu sepsanou do notářského
zápisu nebo přijatou do notářské úschovy, jejíž stav a obsah zjišťuje
notář, který ji má v úschově. Listina bude vrácena, jakmile nebude pro
řízení potřebná.
(3) Ten, kdo sdělil soudu skutečnosti podle odstavce 1 nebo vydal soudu
listinu podle odstavce 2 a kdo není dědicem, má právo na náhradu
hotových výdajů. Toto právo zaniká, nebylo-li uplatněno do 3 dnů ode
dne, kdy sdělení nebo vydaná listina došly soudu; o tom je soud povinen
poskytnout poučení.
(4) Úkony podle odstavců 1 a 2 soud neprovede, jde-li o nezletilého
zůstavitele a je-li jinak nepochybné, že nezanechal žádnou pozůstalost
a že proto bude řízení zastaveno podle § 153.
§ 142
Zjištění stavu a obsahu listin
(1) Zanechal-li zůstavitel listinu o pořízení pro případ smrti, o
prohlášení o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o
zrušení těchto právních jednání, o povolání vykonavatele závěti, o
povolání správce pozůstalosti, o smlouvě o manželském majetkovém režimu
nebo o příkazech, podmínkách nebo o jiných právních jednáních, které
mohou mít význam pro nabytí pozůstalosti, zjistí jejich stav a obsah
notář, který je má v úschově, a v ostatních případech soud.
(2) O zjištění stavu a obsahu listin uvedených v odstavci 1 se vyhotoví
protokol; k němu se pevně připojí ověřená kopie této listiny.
(3) Zjišťoval-li stav a obsah listin uvedených v odstavci 1 notář,
který v řízení o pozůstalosti nebyl pověřen jako soudní komisař,
postoupí protokol o zjištění jejich stavu a obsahu bezodkladně soudu, u
něhož probíhá řízení o pozůstalosti.
(4) Listina o pořízení pro případ smrti, o prohlášení o vydědění, o
smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních
jednání, se uloží u soudu, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, do
Sbírky prohlášených pořízení pro případ smrti; to neplatí, jde-li o
notářský zápis.
§ 143
Veřejnost zjištění
(1) Zjištění stavu a obsahu listin o pořízení pro případ smrti, o
prohlášení o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o
zrušení těchto právních jednání, které nebyly sepsány ve formě
notářského zápisu a které notář přijal do notářské úschovy, se provede
veřejně.
(2) O úkonu, při němž bude provedeno veřejné zjištění stavu a obsahu
listin uvedených v odstavci 1 notářem, soud vyrozumí osoby, kterým
podle dosavadního stavu řízení svědčí zákonná dědická posloupnost nebo
které již uplatnily svá práva na pozůstalost. Vyrozumění se jim zašle
nejméně 15 dnů předem na adresu, kterou tyto osoby sdělily soudu,
popřípadě, není-li soudu jiná jejich adresa známa, na adresu, která je
evidována jako místo trvalého pobytu této osoby v informačním systému
evidence obyvatel podle jiného právního předpisu, popřípadě jako místo
jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů, a vyvěsí na
úřední desce soudu; v odůvodněných případech může být vyrozumění
zveřejněno prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.
(3) Ve vyrozumění soud uvede, u kterého notáře, kdy a kde bude proveden
úkon o zjištění stavu a obsahu listin uvedených v odstavci 1, jakož i
upozornění, že úkon může být proveden i v nepřítomnosti všech osob,
které o něm byly vyrozuměny.
§ 144
Provedení zjištění
(1) Při zjištění stavu a obsahu listiny uvedené v § 143 odst. 1 notář
vždy doloží, že listina se nachází v obalu, kterým byla opatřena při
jejím převzetí do úschovy, a přečte její text.
(2) Notář provede úkon o zjištění stavu a obsahu listiny podle odstavce
1, i když se k němu nedostaví žádná z osob, která o něm byla
vyrozuměna.
(3) V protokolu o zjištění stavu a obsahu listiny uvedené v § 143 odst.
1 notář uvede stanoviska, která o stavu a obsahu listiny uvedly
přítomné osoby, jestliže o to požádají.
§ 145
Zjištění stavu a obsahu ústního pořízení pro případ smrti
(1) Ke zjištění toho, zda zůstavitel pro případ své smrti pořídil ústně
a jaký byl obsah tohoto pořízení, soud vždy nařídí jednání.
(2) Při jednání podle odstavce 1 soud provede důkaz písemným záznamem o
zůstavitelově poslední vůli pořízeným svědky, byl-li vyhotoven, a
vyslechne všechny svědky, před nimiž zůstavitel projevil svoji poslední
vůli, ledaže by provedení výslechu některého z nich bránily závažné
okolnosti; možnost provést další dokazování tím není dotčena.
§ 146
Výslech svědků a dalších osob
(1) Zjistí-li se, že zůstavitel zanechal listinu o pořízení pro případ
smrti nebo o prohlášení o vydědění učiněném před svědky, soud je vždy
vyslechne; to neplatí, prohlásí-li všichni dědici, že na výslechu
svědků netrvají, nebo brání-li provedení výslechu svědka závažné
okolnosti.
(2) Soud může vyslechnout každého, kdo je informován o dědicích
zůstavitele nebo o jiných osobách, které mohou mít právo na majetek z
pozůstalosti.
§ 147
Provádění výslechu
Svědky uvedené v § 145 odst. 2 a v § 146 odst. 1 a osoby uvedené v §
146 odst. 2 soud vyslechne postupem, který občanský soudní řád stanoví
pro důkaz výpovědí svědka.
§ 148
Vyrozumění vykonavatele závěti nebo správce pozůstalosti
Zjistí-li se, že zůstavitel povolal vykonavatele závěti nebo správce
pozůstalosti, soud je o tom vyrozumí a vyzve je, aby se ujali své
funkce; to neplatí, jestliže mu vykonavatel závěti nebo správce
pozůstalosti již dříve oznámili, že začali svou funkci vykonávat.
§ 149
Závěra pozůstalosti
Nařídí-li soud usnesením závěru pozůstalosti, zajistí majetek, o němž
lze mít za to, že patřil zůstaviteli, uložením do úschovy u soudu,
soudního komisaře nebo u vhodného schovatele, popřípadě zapečetěním v
zůstavitelově bytě nebo na jiném vhodném místě.
§ 150
Zákaz výplaty
(1) Byl-li zůstavitel majitelem účtu nebo vkladní knížky, může soud
usnesením zakázat výplaty z účtu nebo z vkladní knížky.
(2) Zakázal-li soud podle odstavce 1 výplaty z účtu, oprávnění
zmocněnce zůstavitele nakládat s peněžními prostředky na účtu tím
nejsou dotčena.
§ 151
Plnění na pohledávky zůstavitele
Má-li zůstavitel pohledávky, soud usnesením uloží jeho dlužníkům, aby
plnění skládali do úschovy soudu, a upozorní je, že plnění provedená
jinam nebudou mít za následek splnění dluhu.
§ 152
Odloučení pozůstalosti
(1) O návrhu věřitele na odloučení pozůstalosti nebo její části soud
rozhodne usnesením.
(2) Soud vyhotoví seznam majetku patřícího do odloučené pozůstalosti
nebo její části a ukáže-li se to nezbytným, majetek zajistí; při
zajištění postupuje podle § 149 až 151.
Oddíl 3
Zastavení řízení
§ 153
Pozůstalost bez majetku
Nezanechal-li zůstavitel žádný majetek patřící do pozůstalosti, soud
řízení o pozůstalosti zastaví. Rozhodnutí není třeba doručovat.
§ 154
Pozůstalost s majetkem bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty
(1) Zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek
nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se
postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas,
a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o
němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.
(2) Je-li sporné, kdo se postaral o pohřeb, použijí se přiměřeně
ustanovení upravující spor o dědické právo.
§ 155
Právní moc rozhodnutí o zastavení řízení
Právní mocí rozhodnutí o zastavení řízení podle § 153 nebo 154 je
řízení o pozůstalosti skončeno.
Oddíl 4
Správa pozůstalosti
§ 156
Oprávnění ke správě pozůstalosti
Vznikne-li pochybnost o tom, zda má pozůstalost spravovat správce
pozůstalosti povolaný zůstavitelem, nebo vykonavatel závěti, nebo
dědic, nebo některý z více dědiců anebo všichni dědicové, soud i bez
návrhu usnesením rozhodne, kdo z nich je oprávněn ke správě
pozůstalosti.
§ 157
Jmenování správce
(1) Nepovolal-li zůstavitel správce pozůstalosti, soud může i bez
návrhu usnesením jmenovat správce pozůstalosti, jestliže
a) vykonavatel závěti nebyl jmenován nebo odmítl spravovat pozůstalost
nebo je zřejmě nezpůsobilý spravovat pozůstalost, a jestliže dědici
nejsou schopni řádně spravovat pozůstalost,
b) je třeba vyhotovit seznam majetku patřícího do pozůstalosti, nebo
c) je k tomu jiný vážný důvod.
(2) V případě, že zůstavitel povolal správce jen části pozůstalosti,
postupuje se podle odstavce 1, stanoví-li zákon nebo je-li jinak třeba,
aby správce pozůstalosti spravoval některý další nebo všechen ostatní
zůstavitelův majetek.
(3) Soud jmenuje i bez návrhu usnesením správce pozůstalosti též tehdy,
jestliže zůstavitelem povolaný nebo soudem jmenovaný správce
pozůstalosti zemřel, byl prohlášen za mrtvého nebo nezvěstného, byl
omezen ve svéprávnosti, odstoupil ze své funkce nebo byl pravomocným
usnesením soudu odvolán, a ukazuje-li se potřebné, aby pozůstalost nebo
její část spravoval nový správce.
(4) Na návrh dědice soud jmenuje správce pozůstalosti ke splnění
poslední vůle zůstavitele, stanoví-li to občanský zákoník.
(5) Nestanoví-li zákon jinak, má soudem jmenovaný správce pozůstalosti
stejné právní postavení jako správce pozůstalosti povolaný
zůstavitelem. Soudem jmenovaný správce pozůstalosti podle odstavce 4,
jakož i správce pozůstalosti povolaný zůstavitelem, jemuž bylo uloženo
soudem splnění poslední vůle zůstavitele, má stejné právní postavení
jako vykonavatel závěti.
§ 158
Správce pozůstalosti
(1) Správcem pozůstalosti může být soudem jmenován jen ten, kdo s tím
souhlasí. Má-li pozůstalost připadnout státu proto, že nedědí žádný
dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické
posloupnosti, a hledí-li se na stát, jako by byl zákonný dědic, může
být jmenován správcem pozůstalosti též stát.
(2) V usnesení o jmenování správce pozůstalosti soud vždy vymezí rozsah
spravovaného majetku zůstavitele nebo uvede účel, pro který byl správce
pozůstalosti jmenován.
(3) Správce pozůstalosti je povinen ujmout se výkonu své funkce dnem
následujícím po dni doručení usnesení, není-li v něm uveden den
pozdější.
§ 159
Odvolání správce
Soud usnesením odvolá správce pozůstalosti, stanoví-li to občanský
zákoník.
§ 160
Některé povinnosti při správě pozůstalosti
Ten, kdo spravuje pozůstalost,
a) prodá se souhlasem soudu majetek, který nelze uchovat bez nebezpečí
škody nebo nepoměrných nákladů; souhlas však nepotřebuje, hrozí-li
majetku rychlá zkáza nebo je-li pravděpodobné, že rychle ztratí na
hodnotě,
b) vyrozumí o smrti zůstavitele banku, pobočku zahraniční banky nebo
spořitelní a úvěrní družstvo, u nichž měl zůstavitel účet,
c) vyrozumí o smrti zůstavitele známé věřitele a dlužníky zůstavitele.
§ 161
Rozhodování soudu v některých věcech správy pozůstalosti
O tom, zda schválí vyrovnání dospělých odkazů, které má provést osoba
spravující pozůstalost, o udělení souhlasu správci pozůstalosti nebo
vykonavateli závěti s úkonem přesahujícím rozsah prosté správy a o
povolení dědici k volnému nakládání s určitými pozůstalostními předměty
ještě před skončením řízení o projednání pozůstalosti, rozhodne soud
usnesením.
Oddíl 5
Majetek ve společném jmění zůstavitele a jeho manžela
§ 162
Vypořádání majetku
(1) Zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí, soud usnesením
stanoví obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele
a pozůstalého manžela ke dni smrti zůstavitele a schválí dohodu
pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do
společného jmění manželů, není-li v rozporu s pokyny, které zůstavitel
ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti,
popřípadě se zákonem.
(2) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, soud usnesením podle zásad
uvedených v občanském zákoníku, určí, jaký majetek ze společného jmění
patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému
manželovi, popřípadě též stanoví pohledávku, potřebnou k vypořádání
majetku ze společného jmění. Neshodnou- li se dědici s pozůstalým
manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného
jmění manželů, ke spornému majetku se nepřihlíží.
(3) Ukáže-li se dříve, než je řízení o pozůstalosti pravomocně
skončeno, že zůstavitel měl s pozůstalým manželem ve společném jmění
ještě další majetek, vypořádá se dodatečně podle odstavce 1 nebo 2;
soud přitom vychází z původního usnesení.
§ 163
Právo na vypořádání
Bylo-li zrušeno, zaniklo-li nebo bylo-li zúženo společné jmění
zůstavitele a jeho manžela ještě za života zůstavitele a nebylo-li
dosud vypořádáno, patří do pozůstalostního jmění právo na jeho
vypořádání.
Oddíl 6
Zjišťování dědického práva
§ 164
Vyrozumění o dědickém právu
(1) Nebylo-li řízení zastaveno podle § 153 nebo 154, soud usnesením
vyrozumí každého, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení za
to, že je zůstavitelovým dědicem, o jeho dědickém právu a poučí ho o
tom, že může dědictví odmítnout, a jaké jsou náležitosti a následky
odmítnutí dědictví. K odmítnutí dědictví soud v usnesení stanoví lhůtu
1 měsíce nebo, má-li vyrozumívaný jediné bydliště v zahraničí, 3 měsíce
od doručení usnesení; z důležitých důvodů může být lhůta k odmítnutí
dědictví přiměřeně prodloužena.
(2) Procesního nástupce soud vyrozumí podle odstavce 1 jen tehdy,
jestliže ten, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení za to,
že je zůstavitelovým dědicem, ztratil způsobilost být účastníkem ještě
dříve, než mu uplynula lhůta stanovená pro odmítnutí dědictví.
§ 165
Vyhlášení a doručení vyrozumění
(1) Soud vyhlásí usnesení podle § 164 přítomným osobám; usnesení jim
není třeba doručovat. Ostatním vyrozumívaným osobám soud usnesení podle
§ 164 doručí.
(2) Dědic, jemuž se nepodařilo doručit na adresu jeho bydliště nebo
místa pobytu, se považuje za dědice neznámého pobytu.
§ 166
Vyrozumění vyhláškou
(1) Není-li znám ten, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení
za to, že je zůstavitelovým dědicem, nebo není-li známo místo jeho
pobytu, soud ho vyrozumí o jeho dědickém právu vyhláškou. Ve vyhlášce
ho vyzve, aby se přihlásil soudu nebo opatrovníkovi, jenž byl účastníku
jmenován (§ 120), určí mu k tomu lhůtu, která nesmí být kratší než 6
měsíců od vyvěšení vyhlášky na úřední desce soudu, a poučí ho o
následcích toho, nedá-li o sobě včas vědět.
(2) Vyhláška se doručí ostatním účastníkům, opatrovníku, který mu byl
jmenován, a vyvěsí se na úřední desce soudu; v odůvodněných případech
může být vyhláška zveřejněna prostřednictvím hromadných sdělovacích
prostředků.
§ 167
Osoby nevyrozuměné
Má-li za to, že je zůstavitelovým dědicem, někdo, kdo dosud nebyl
soudem o svém dědickém právu vyrozuměn, může do pravomocného skončení
řízení o pozůstalosti uplatnit své právo u soudu písemně nebo ústně do
protokolu. Soud ho poté usnesením poučí o možnosti dědictví odmítnout
způsobem uvedeným v § 164 a 165.
§ 168
Spor o dědické právo
Soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém
právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví
neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li
odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví
nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu
spor o dědické právo.
§ 169
Postup v případě nesporných skutečností
(1) Závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze
takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením
rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků
se účast v řízení ukončuje.
(2) Dědické právo těch, jejichž účast v řízení byla podle odstavce 1
ukončena, nezaniká, v řízení a při rozhodnutí se však k němu nadále
nepřihlíží.
§ 170
Postup v případě sporných skutečností
(1) V případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat
skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho
z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem
případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby
určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.
(2) Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno
nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl
vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.
(3) Vyplývá-li z odstavce 2 nebo z rozhodnutí soudu o žalobě, že
dědické právo nesvědčí některému z dosavadních dědiců, soud usnesením
jeho účast v řízení ukončí. Ustanovení § 169 odst. 2 se použije
obdobně.
Oddíl 7
Aktiva a pasiva pozůstalosti
§ 171
Zjišťování aktiv a pasiv pozůstalosti
(1) Aktiva pozůstalosti tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den
své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla
teprve po jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež
nastaly za jeho života, a která by mu bez dalšího patřila, kdyby
nezemřel, a právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno,
zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo
vypořádáno.
(2) Pasiva pozůstalosti tvoří
a) dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i dluhy, které mají
původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby
mu v tom nezabránila jeho smrt,
b) náklady pohřbu, náklady některých osob na zaopatření a další dluhy,
které vznikly po smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je hradí
dědici zůstavitele nebo že se hradí z pozůstalosti, popřípadě že jsou
pasivem pozůstalosti.
§ 172
Zjištění aktiv
(1) Aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti
nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení
dědiců o pozůstalostním majetku.
(2) Nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti
objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se
dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv
pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání
pozůstalosti nepřihlíží.
§ 173
Zjištění pasiv
Pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu
pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše
patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při
projednání pozůstalosti nepřihlíží.
§ 174
Svolání věřitelů
(1) Na návrh dědice, který si vyhradil soupis pozůstalosti, nebo toho,
kdo spravuje pozůstalost, soud usnesením vyzve věřitele zůstavitele,
aby u něho přihlásili a listinami doložili své pohledávky, a poučí je,
jak mohou pohledávky přihlásit a jaké jsou následky toho, když
pohledávky nepřihlásí. K přihlášení a doložení pohledávky soud v
usnesení stanoví lhůtu, která nesmí být kratší než 3 měsíce od vyvěšení
usnesení na úřední desce soudu.
(2) Usnesení podle odstavce 1 se vyvěsí na úřední desce soudu; v
odůvodněných případech může být zveřejněno též prostřednictvím
hromadných sdělovacích prostředků.
§ 175
Poučení o právu výhrady soupisu
(1) Každého, kdo byl vyrozuměn o dědickém právu nebo kdo uplatnil u
soudu své dědické právo a jehož účast v řízení o pozůstalosti nebyla
ukončena, soud usnesením poučí, že si může vyhradit soupis
pozůstalosti, jak může výhradu soupisu pozůstalosti uplatnit a jaké
jsou následky, když výhradu soupisu pozůstalosti neuplatní.
(2) K uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti soud v usnesení stanoví
lhůtu 1 měsíce ode dne, kdy byl o tomto právu vyrozuměn; z důležitých
důvodů může být lhůta k uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti
prodloužena.
§ 176
Vyrozumění o právu výhrady soupisu
(1) Svéprávného, známého a přítomného dědice, který není manželem,
potomkem nebo předkem zůstavitele, soud vyrozumí o právu výhrady
soupisu buď tím, že jim usnesení podle § 175 doručí, nebo tím, že jim
usnesení podle § 175 vyhlásí.
(2) Jiné dědice, než kteří jsou uvedeni v odstavci 1, si soud předvolá
a vyrozumí o právu výhrady soupisu tím, že jim usnesení podle § 175
vyhlásí a že si od nich vyžádá výslovné vyjádření o tom, zda uplatňují
výhradu soupisu; to neplatí, nemohou-li již výhradu soupisu účinně
uplatnit. Vyjádření dědice se uvede v protokolu. Jestliže se dědic v
protokolu nevyjádří nebo se nedostaví k jednání, aniž se řádně omluvil,
platí, že výhradu soupisu neuplatňuje; o tom musí být poučen.
(3) Tomu, komu bylo vyhlášeno, není třeba usnesení podle § 175
doručovat.
§ 177
Soupis pozůstalosti
(1) Soud usnesením rozhodne o nařízení soupisu pozůstalosti nebo,
odůvodňují-li to okolnosti případu, o jeho nahrazení seznamem
pozůstalostního majetku, který vyhotoví správce pozůstalosti a který
potvrdí všichni dědici.
(2) Předloží-li dědicové soudu společné prohlášení o pozůstalostním
majetku, může soud usnesením rozhodnout, že jím bude nahrazen soupis
pozůstalosti; v případě, že soupis pozůstalosti již byl nařízen, soud
usnesení o tom zruší.
§ 178
Vyrozumění o soupisu pozůstalosti
(1) Nařídí-li soud soupis pozůstalosti, vyrozumí o době a místu jeho
provedení všechny osoby, které mají právo být přítomny soupisu a
vznášet dotazy a připomínky, nejméně 15 dnů předem.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, kdyby vyrozumění o době a místu soupisu
mohlo vážně ohrozit včasné provedení soupisu. V takovém případě je
třeba k soupisu přizvat dva svědky; svědky soupisu nemohou být osoby,
které nejsou plně svéprávné, osoby, které nemohou číst a psát, osoby,
které jinak mají právo být přítomny soupisu a vznášet dotazy a
připomínky a osoby jim blízké, jakož i zaměstnanci notáře, který byl v
řízení o pozůstalosti pověřen provedením úkonů jako soudní komisař.
§ 179
Protokol o soupisu pozůstalosti
(1) Soupis pozůstalosti se uvede v protokolu.
(2) V protokolu o soupisu pozůstalosti se kromě obecných náležitostí
zejména uvede, z jakého důvodu se soupis provádí, kdo byl soupisu
přítomen a jaké měl k soupisu dotazy a připomínky, popis majetku
zůstavitele a kde se nachází a zda byl majetek zajištěn a jak. Věci a
jiný majetek se popíší takovým způsobem, aby bylo možno zjistit jeho
totožnost a aby byla vyloučena jeho záměna.
(3) Byl-li soupis pozůstalosti proveden bez účasti osob, které jinak
mají právo být přítomny soupisu a vznášet dotazy a připomínky (§ 178
odst. 2), uvede se v protokolu o soupisu rovněž prohlášení svědků
soupisu o tom, že byli přítomni po celou dobu soupisu a že soupis byl
proveden řádně a úplně.
Oddíl 8
Obvyklá cena pozůstalosti
§ 180
Určení obvyklé ceny
(1) Na podkladě soupisu pozůstalosti, seznamu pozůstalostního majetku,
společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo shodných
údajů dědiců o zůstavitelově majetku a na základě shodných údajů dědiců
o pasivech pozůstalosti soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku a
jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a
čistou hodnotu pozůstalosti, popřípadě výši předlužení.
(2) Zjistí-li soud dříve, než bude řízení o projednání pozůstalosti
pravomocně skončeno, nové skutečnosti, které odůvodňují změnu usnesení
vydaného podle odstavce 1, provede potřebnou opravu samostatným
usnesením.
§ 181
Ocenění pozůstalostního majetku
(1) Při ocenění pozůstalostního majetku a zůstavitelových dluhů soud
vychází ze společného prohlášení dědiců nebo z ocenění provedeného tím,
kdo spravuje pozůstalost. V odůvodněných případech lze cenu zjistit
znaleckým posudkem.
(2) Pro ocenění je rozhodný stav v době smrti zůstavitele; vznikla-li
oceňovaná aktiva nebo pasiva pozůstalosti až po smrti zůstavitele, je
rozhodný stav v době jejich vzniku.
Oddíl 9
Projednání dědictví
§ 182
Jednání
(1) Soud k projednání věci nařídí jednání, není-li dále stanoveno
jinak. Jednání je neveřejné.
(2) K jednání soud předvolá dědice zůstavitele, vykonavatele závěti a
další účastníky, o jejichž práva nebo povinnosti při jednání půjde,
jakož i jejich zástupce a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba.
(3) Dostaví-li se k jednání účastník nebo jeho zástupce, soud mu umožní
účast při jednání, i když k němu nebyl předvolán.
§ 183
Rozhodnutí bez nařízení jednání
Jednání není třeba nařizovat,
a) má-li být rozhodnuto o zastavení řízení podle § 153 nebo 154,
b) nabývá-li pozůstalost jediný dědic, který nemá námitky proti soupisu
pozůstalosti nebo seznamu pozůstalostního majetku vyhotovenému správcem
pozůstalosti nebo který předložil soudu své prohlášení o pozůstalostním
majetku,
c) má-li pozůstalost připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic ani
podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické
posloupnosti, a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic.
Oddíl 10
Rozhodnutí o dědictví
§ 184
Předpoklady
(1) Soud vydá rozhodnutí o dědictví, bylo-li zjištěno dědické právo a
pozůstalostní jmění, byla-li spl- něna zůstavitelova nařízení,
nedošlo-li k nařízení likvidace pozůstalosti a bylo-li mu prokázáno, že
byly splněny povinnosti vůči odkazovníkům, stanovené zákonem jako
předpoklad pro potvrzení dědictví.
(2) Součástí usnesení podle odstavce 1 může být též usnesení podle §
162 a 180.
§ 185
Rozhodnutí o dědictví
(1) V rozhodnutí o dědictví soud s účinností ke dni vzniku dědického
práva
a) potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici,
b) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců podle nařízení zůstavitele a
potvrdí podle rozdělení nabytí dědictví více dědici,
c) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců podle určení třetí osoby,
kterou tím zůstavitel pověřil, ledaže by k takovému určení nepřihlédl,
a potvrdí podle rozdělení nabytí dědictví více dědici,
d) schválí dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, která není v rozporu
se zákonem, a potvrdí podle ní nabytí dědictví více dědici,
e) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců na jejich žádost, jsou-li pro
to splněny zákonem stanovené předpoklady, a potvrdí podle rozdělení
nabytí dědictví více dědici,
f) potvrdí nabytí dědictví více dědicům podle dědických podílů, jejichž
výše byla stanovena v souladu se zákonem dohodou dědiců, nedošlo-li k
rozdělení pozůstalosti,
g) potvrdí nabytí dědictví více dědicům podle dědických podílů ze
zákona, nedošlo-li k rozdělení pozůstalosti a ani k dohodě dědiců o
výši dědických podílů, nebo
h) potvrdí, že dědictví připadlo státu, jestliže nedědí žádný dědic ani
podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické
posloupnosti, a že se na stát hledí, jako by byl zákonný dědic.
(2) Podle odstavce 1 písm. a) a d) až g) soud postupuje také tehdy,
jestliže se odkazovníci stali dědici zůstavitele proto, že nedošlo k
posloupnosti podle dědické smlouvy nebo závěti nebo k zákonné dědické
posloupnosti, popřípadě že dědictví nenabyl žádný zákonný dědic.
(3) V rozhodnutí o dědictví soud dále
a) rozhodne o návrhu dědice ze zákonné dědické posloupnosti na
vypořádání podle § 1693 odst. 3 občanského zákoníku,
b) rozhodne nebo schválí dohodu o vypořádání povinného dílu pro
nepominutelného dědice, bylo-li na něj uplatněno právo.
(4) V rozhodnutí o dědictví soud rovněž uvede důvod dědictví, důvod, z
jakého došlo k rozdělení dědictví a údaje o tom, zda a který dědic
uplatnil výhradu soupisu, zda byla nařízena dědická posloupnost
zřízením svěřenského nástupnictví, doložením času nebo jiným způsobem,
kdo byl povolán jako následný dědic a za jakého předpokladu a zda může
přední dědic s dědictvím volně nakládat.
§ 186
Rozdělení pozůstalosti
Při rozdělení pozůstalosti na žádost dědiců soud vychází z výkazu,
který pro tento účel sestavil.
§ 187
Neschválení dohody
Neschválí-li soud dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti nebo dohodu
dědiců o výši dědických podílů, může pokračovat v řízení až po právní
moci tohoto usnesení.
§ 188
Účinky právní moci rozhodnutí o dědictví
Právní mocí rozhodnutí o dědictví
a) zaniká závěra pozůstalosti a všechna opatření, která byla přijata k
zajištění pozůstalosti,
b) zaniká správa pozůstalosti; povinnosti uložené ustanovením § 190
odst. 2 tím nejsou dotčeny,
c) je skončeno řízení o pozůstalosti.
§ 189
Uplatňování práv žalobou
(1) Nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k
majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2
věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se
účastníci domáhat svých práv žalobou.
(2) Tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o
pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby
se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.
§ 190
Úkony po skončení řízení
(1) Soud po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti vyrozumí orgán, který
vede veřejný seznam nebo rejstřík, v němž jsou zapsány věci a práva z
pozůstalostního jmění, o tom, kdo se stal jejich vlastníkem.
(2) Ten, kdo spravoval pozůstalost, oznámí po právní moci rozhodnutí o
pozůstalosti známým věřitelům a dlužníkům zůstavitele, kdo podle
rozhodnutí o pozůstalosti nabyl pohledávku nebo dluh zůstavitele, a
bance, pobočce zahraniční banky nebo spořitelnímu a úvěrnímu družstvu,
kdo se stal majitelem zůstavitelova účtu.
§ 191
Zrušení rozhodnutí o dědictví
(1) Ukáže-li se, že zůstavitel žije, soud zruší rozhodnutí o
pozůstalosti a řízení zastaví.
(2) Po právní moci usnesení podle odstavce 1 soud učiní opatření k
obnovení zůstavitelových práv a povinností; postupuje přitom přiměřeně
podle § 190.
Oddíl 11
Dodatečně najevo vyšlý majetek
§ 192
Dodatečné projednání při zastavení řízení
Objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o pozůstalosti
zastaveno (§ 153 a 154), majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti,
popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud projedná dědictví. Dědictví
však nebude projednáno, objeví-li se pouze pasivum pozůstalosti.
§ 193
Dodatečné projednání po rozhodnutí o pozůstalosti
(1) Objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek,
který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti,
soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o
aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo
pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, §
172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.
(2) Nepožádal-li žádný z dědiců ve lhůtě k tomu určené, aby soud
projednal pozůstalost o aktivech pozůstalosti, které se objevily až po
právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, platí, že podle pravomocného
rozhodnutí o pozůstalosti došlo rovněž k nabytí aktiv pozůstalosti
uvedených v odstavci 1; v případě, že pozůstalost byla rozdělena mezi
více dědiců nebo že bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti více dědicům
podle dědických podílů, nabývají dědicové majetek uvedený v odstavci 1
v podílech, vyplývajících z provedeného vypořádání dědictví. Je-li to
potřebné, soud o tom vydá usnesení.
(3) Lhůtu k podání žádosti o projednání pozůstalosti o aktivech
pozůstalosti, které se objevily až po právní moci rozhodnutí o
pozůstalosti podle odstavce 2, soud určí ve vyhlášce, kterou uveřejní
na úřední desce soudu. Tato lhůta nesmí být kratší než 2 měsíce.
Díl 3
Nabytí dědictví následným dědicem
§ 194
(1) Nastal-li případ, pro nějž bylo zřízeno svěřenské nástupnictví,
bylo-li dědictví omezeno doložením času nebo jinak podmíněno nebo má-li
z jiného důvodu dědictví nabýt následný dědic, postupuje se přiměřeně
podle ustanovení dílů 1 a 2. Rozhodné skutečnosti se však posuzují ke
dni, kterým pominulo odsunutí dědického práva následného dědice, a k
tomuto dni se také vztahují účinky rozhodnutí o pozůstalosti.
(2) V rozhodnutí o pozůstalosti soud rovněž rozhodne o povinnosti
následného dědice přispět poměrně přednímu dědici na to, co splnil na
úhradu zůstavitelových dluhů nebo nepominutelnému dědici na povinný
díl.
Díl 4
Likvidace pozůstalosti
Oddíl 1
Nařízení likvidace pozůstalosti
§ 195
Předpoklady
(1) Soud nařídí na návrh dědice, kterému svědčí výhrada soupisu, nebo
na návrh státu, jemuž má připadnout pozůstalost proto, že nedědí žádný
dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické
posloupnosti, a na nějž se hledí, jako by byl zákonný dědic, anebo na
návrh věřitele, který prokázal svou pohledávku, jíž odpovídá dluh
patřící do pasiv likvidační podstaty, likvidaci pozůstalosti, jestliže
a) nejsou splněny předpoklady pro zastavení řízení o pozůstalosti podle
§ 153 nebo 154,
b) bylo provedeno vypořádání majetku patřícího do společného jmění
zůstavitele a jeho manžela, zaniklo-li manželství zůstavitele jeho
smrtí (§ 162),
c) bylo stanoveno předlužení majetku zůstavitele (§ 180),
d) dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o dědictví (§ 184 až 187).
(2) Soud může nařídit likvidaci pozůstalosti i bez návrhu, jsou-li
splněny předpoklady uvedené v odstavci 1 a vyžaduje-li to veřejný
zájem.
§ 196
Rozhodnutí o nařízení likvidace
(1) O nařízení likvidace pozůstalosti soud rozhodne usnesením.
(2) Soud v usnesení podle odstavce 1 vždy a) vyzve věřitele
zůstavitele, aby u něho přihlásili své pohledávky ve lhůtě, kterou
stanoví a která nesmí být kratší než 3 měsíce od právní moci usnesení,
b) poučí věřitele, jaké jsou následky toho, jestliže své pohledávky
řádně a včas nepřihlásí.
(3) Součástí usnesení podle odstavce 1 může být též usnesení podle §
162 a 180.
(4) Usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti se vyvěsí v den, kdy
bylo vydáno, na úřední desce soudu, u něhož probíhá řízení o
pozůstalosti; v odůvodněných případech může být usnesení zveřejněno též
prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.
§ 197
Jmenování likvidačního správce
Soud jmenuje likvidačního správce, jakmile se v řízení o likvidaci
pozůstalosti ukáže, že to vyžaduje potřeba správy nebo zpeněžování
majetku patřícího do likvidační podstaty anebo spory o pasiva
likvidační podstaty. V případě, že nebyl jmenován v usnesení o nařízení
likvidace, soud jmenuje likvidačního správce samostatným usnesením.
§ 198
Účinky nařízení likvidace na jiná řízení
(1) Po vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti na úřední
desce soudu nelze nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci,
která by postihovala majetek náležející do likvidační podstaty. Výkon
rozhodnutí nebo exekuce, která by postihovala majetek náležející do
likvidační podstaty, se dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace
pozůstalosti zastavuje; účastníky řízení o výkon rozhodnutí nebo
exekuce o tom bezodkladně vyrozumí soud, u něhož je toto řízení vedeno.
Pokud se řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce týkalo nemovitosti
evidované v katastru nemovitostí, oznámí soud tuto skutečnost také
katastrálnímu úřadu.
(2) Jiné řízení, které se týká majetku patřícího do likvidační podstaty
nebo pasiv likvidační podstaty a jehož účastníkem byl zůstavitel nebo
ten, kdo spravoval pozůstalost, bude po právní moci usnesení o nařízení
likvidace pozůstalosti zastaveno; to neplatí, jde-li o
a) přiznání nebo vymáhání zůstavitelových pohledávek nebo jiných práv,
které náležejí do majetku likvidační podstaty,
b) spor nebo jinou právní věc projednávanou před soudem v občanském
soudním řízení, jejímž předmětem je pasivum likvidační podstaty,
jestliže se věřitel řádně a včas přihlásil,
c) spor nebo jinou právní věc, jejíž rozhodnutí může vést k vyjasnění
rozsahu majetku likvidační podstaty.
§ 199
Přechod správy
Dnem vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti na úřední
desce soudu přechází správa pozůstalosti na likvidačního správce nebo,
nebyl-li likvidační správce dosud jmenován, na notáře, který byl v
řízení o pozůstalosti pověřen provedením úkonů jako soudní komisař
(dále jen „likvidační správce nebo notář“); do právní moci usnesení o
nařízení likvidace pozůstalosti smí provést jen takové úkony, které
nesnesou odkladu.
§ 200
Další účinky nařízení likvidace
Dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti zanikají
a) dědická práva zůstavitelových dědiců nebo právo státu na připadnutí
dědictví z důvodu, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo
závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti a že se na stát hledí,
jako by byl zákonný dědic; tím není dotčeno právo na vydání
likvidačního přebytku,
b) odkazy zřízené zůstavitelem,
c) práva na povinný díl,
d) práva některých osob na zaopatření a další práva, která vznikla po
smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je uspokojují dědici
zůstavitele nebo že se uspokojují z pozůstalosti,
e) odloučení pozůstalosti,
f) zůstavitelovy příkazy, pověření, plné moci včetně prokury a další
jeho jednostranná právní jednání, která by jinak měla trvat i po jeho
smrti,
g) funkce vykonavatele závěti a správce pozůstalosti,
h) pasiva pozůstalosti, o nichž to stanoví tento zákon.
§ 201
Účinky na dluhy a pohledávky
Dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti se
pohledávky
a) odpovídající dluhu, jenž patří do pasiv likvidační podstaty, stávají
splatnými, jestliže se věřitel řádně a včas přihlásil,
b) proti třetím osobám, které jsou zajištěny majetkem likvidační
podstaty, stávají pro účely likvidace pozůstalosti splatnými, jestliže
se jejich věřitel řádně a včas přihlásil a jestliže ve lhůtě určené k
podání přihlášek rovněž požádal o uspokojení ze zajištění.
§ 202
Závěra a zajištění majetku
(1) Byla-li nařízena závěra pozůstalosti a nebylo-li usnesením
rozhodnuto jinak, platí dosud přijatá opatření i po právní moci
usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti.
(2) Po vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti na úřední
desce soudu může soud na návrh likvidačního správce nebo i bez návrhu
zajistit majetek náležející do likvidační podstaty; ustanovení § 149 až
151 se použijí obdobně.
Oddíl 2
Likvidační správce
Pododdíl 1
Vznik a zánik funkce
§ 203
Jmenování likvidačního správce
(1) Soud jmenuje likvidačním správcem osobu, která je zapsána v seznamu
insolvenčních správců, vedeném Ministerstvem spravedlnosti podle jiného
právního předpisu. Tato osoba může své jmenování likvidačním správcem
odmítnout jen z vážných důvodů.
(2) Není-li možné likvidačního správce vybrat ze seznamu insolvenčních
správců, soud jmenuje likvidačním správcem osobu, která splňuje
předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců podle jiného
právního předpisu a která se svým jmenováním souhlasí.
(3) Likvidačním správcem může být jmenován jen ten, kdo má na celou
dobu výkonu funkce pojištěnou odpovědnost za škodu, která by mohla
vzniknout při výkonu funkce likvidačního správce nebo v souvislosti s
ním.
§ 204
Odvolání likvidačního správce
(1) Soud usnesením odvolá likvidačního správce, jestliže
a) o to požádá z důležitých důvodů,
b) tu je vzhledem k jeho poměru k věci nebo k účastníkům důvod
pochybovat o jeho nepodjatosti,
c) nevykonává řádně svoji funkci.
(2) Rozhodne-li soud o odvolání likvidačního správce, jmenuje současně
nového likvidačního správce; postupuje přitom podle § 203.
(3) Nově jmenovaný likvidační správce začne svou funkci vykonávat dnem
právní moci usnesení o jeho jmenování. Z důležitých důvodů může soud
rozhodnout, že svou funkci začne vykonávat již dnem, v němž mu bylo
doručeno usnesení podle odstavce 1.
(4) Odvolaný likvidační správce je povinen řádně a bez zbytečného
odkladu informovat nového likvidačního správce a předat mu všechny
doklady, týkající se výkonu jeho funkce.
§ 205
Zánik funkce likvidačního správce
(1) Funkce likvidačního správce zanikne, nastane-li právní skutečnost,
s níž jiný právní předpis spojuje zánik práva vykonávat činnost
insolvenčního správce.
(2) Zanikne-li funkce likvidačního správce podle odstavce 1, soud
bezodkladně jmenuje nového likvidačního správce; postupuje přitom podle
§ 203.
Pododdíl 2
Práva a povinnosti
§ 206
Jednání likvidačního správce
(1) Likvidační správce
a) vykonává správu majetku patřícího do likvidační podstaty v rozsahu
stanoveném zákonem,
b) pořizuje a vede seznam majetku patřícího do likvidační podstaty,
c) vystupuje na místě zůstavitele nebo osob, které dosud spravovaly
pozůstalost, jako účastník občanského soudního nebo jiného řízení,
jehož předmětem jsou majetek nebo pasiva likvidační podstaty,
d) vykonává ohledně majetku likvidační podstaty další úkoly, které
stanoví zákon nebo které mu uložil soud.
(2) Likvidační správce jedná při výkonu funkce svým jménem na účet
pozůstalosti. Označuje se způsobem, z něhož musí být zřejmé, že jedná
jako likvidační správce a kterého zůstavitele se týká jím spravovaná
likvidační podstata.
§ 207
Osoby provádějící úkony likvidace při jmenování likvidačního správce
(1) Je-li jmenován, vykonává úkony při likvidaci pozůstalosti
likvidační správce, ledaže je dále stanoveno jinak.
(2) Likvidační správce může pověřit svého zaměstnance, aby jeho jménem
a na jeho odpovědnost prováděl při likvidaci pozůstalosti jednotlivé,
přípravné nebo dílčí úkony.
(3) Jiná osoba než zaměstnanec může jednotlivé úkony při likvidaci
pozůstalosti provést jménem likvidačního správce a na jeho odpovědnost
jen na základě písemné plné moci, která ji k tomu výslovně opravňuje.
§ 208
Náhrada škody
(1) Likvidační správce je povinen při výkonu funkce postupovat s
odbornou péčí.
(2) Likvidační správce odpovídá za škodu nebo za jinou újmu na majetku,
kterou způsobil při výkonu své funkce nebo v souvislosti s ním
porušením povinností uložených zákonem nebo soudem, popřípadě porušením
dobrých mravů; této odpovědnosti se nemůže zprostit, ledaže by ke škodě
nebo jiné újmě na majetku došlo i jinak.
(3) Podle odstavce 2 odpovídá likvidační správce nejen za škodu nebo za
jinou újmu na majetku, kterou způsobil osobně, ale i za škodu nebo za
jinou újmu způsobenou osobami uvedenými v § 207 odst. 2 a 3.
(4) Právo na náhradu škody podle odstavců 2 a 3 se promlčí uplynutím 3
let ode dne, kdy byla pravomocně skončena likvidace pozůstalosti.
Pododdíl 3
Odměna a náhrady likvidačního správce
§ 209
Odměna, náhrada výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty
(1) Likvidační správce má právo na odměnu za úkony, které učinil osobně
nebo prostřednictvím osob uvedených v § 207 odst. 2 a 3 při výkonu své
funkce nebo v souvislosti s ním, na náhradu hotových výdajů při tom
vzniklých a, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, též na náhradu za
daň z přidané hodnoty.
(2) Právo na odměnu a na náhradu za daň z přidané hodnoty z této odměny
podle odstavce 1 má jen likvidační správce, který nebyl ze své funkce
odvolán podle § 204 odst. 1 písm. c).
§ 210
Placení odměny a náhrad
(1) O právu na odměnu a na náhrady hotových výdajů a za daň z přidané
hodnoty likvidačního správce soud rozhodne i bez návrhu v rozhodnutí,
kterým se řízení při likvidaci pozůstalosti v prvním stupni končí.
(2) Odměna a náhrady hotových výdajů a za daň z přidané hodnoty
likvidačního správce se uhradí z majetku likvidační podstaty podle
rozhodnutí, kterým se řízení při likvidaci pozůstalosti v prvním stupni
končí; stát ručí za uspokojení práva likvidačního správce na odměnu a
náhrady.
§ 211
Záloha
(1) Soud může likvidačnímu správci na jeho žádost poskytnout v průběhu
likvidace pozůstalosti přiměřenou zálohu na jeho odměnu a jeho hotové
výdaje.
(2) Poskytl-li soud likvidačnímu správci zálohu podle odstavce 1,
uhradí se odměna a náhrady hotových výdajů likvidačního správce ve výši
odpovídající poskytnuté záloze z majetku likvidační podstaty podle
rozvrhového usnesení státu.
Oddíl 3
Likvidační podstata
Pododdíl 1
Obsah a rozsah majetku likvidační podstaty
§ 212
(1) Majetek likvidační podstaty tvoří
a) majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti; to neplatí o
majetku, který při vypořádání majetku patřícího do společného jmění (§
162) připadl manželu zůstavitele a o právech vázaných jen na jeho
osobu,
b) pohledávky a majetková práva, která vznikla po smrti zůstavitele,
která mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života,
a která by zůstaviteli bez dalšího patřila, kdyby nezemřel,
c) právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno, zaniklo
nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno,
d) majetek třetích osob, z něhož lze uspokojit zůstavitelovu
pohledávku, protože ušel neúčinným právním jednáním z majetku dlužníka
zůstavitele, byla-li neúčinnost právního jednání dlužníka založena
rozhodnutím soudu,
e) náhrada za majetek uvedený pod písmenem d), není-li dobře možné
domáhat se uspokojení zůstavitelovy pohledávky z tohoto majetku,
f) majetek, o němž platí, že patří do likvidační podstaty (§ 225),
g) další majetek, o němž to stanoví zákon.
(2) Do majetku likvidační podstaty patří také příslušenství, plody a
užitky majetku uvedeného v odstavci 1.
Pododdíl 2
Zjišťování majetku likvidační podstaty
§ 213
Úkony
Není-li stanoveno jinak, úkony potřebné ke zjištění majetku likvidační
podstaty činí likvidační správce nebo notář; řídí se přitom pokyny
soudu.
§ 214
Zjišťování skutečností o majetku
(1) Majetek likvidační podstaty zjistí likvidační správce nebo notář
především ze soupisu pozůstalosti, ze seznamu pozůstalostního majetku,
ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo ze
shodných údajů dědiců, popřípadě ze soupisu pozůstalosti, byl-li
proveden.
(2) Likvidační správce nebo notář provede šetření potřebná k objasnění,
zda patří do likvidační podstaty majetek, který zůstal při projednání
pozůstalosti sporný a k němuž se proto dosud nepřihlíželo (§ 162 odst.
2 věta druhá, § 172 odst. 2 věta druhá).
(3) Likvidační správce nebo notář vyšetří, zda tu není další, dosud
neznámý, majetek, který patří do likvidační podstaty. Dbá přitom, aby
byl zjištěn veškerý majetek, který patří do likvidační podstaty (§
212).
§ 215
Informační povinnost
(1) Každý, kdo zná skutečnosti o majetku patřícím do likvidační
podstaty nebo o tom, kde se nachází nebo kde je umístěn, je na výzvu
sdělí likvidačnímu správci nebo notáři; odmítnout je sdělit může jen
ten, kdo by tak mohl podle občanského soudního řádu učinit jako svědek.
(2) Každý, kdo vede seznamy nebo systémy, v nichž jsou obsaženy údaje o
majetku, který patří nebo může patřit do likvidační podstaty, umožní
likvidačnímu správci nebo notáři bezplatně zjištění potřebných
informací, a to, je-li provozován, i prostřednictvím dálkového
přístupu.
(3) Nestanovil-li soud jinak, smí likvidační správce vyzvat ke sdělení
skutečností podle odstavce 1 nebo zjišťovat informace podle odstavce 2
jen s předchozím souhlasem soudu.
§ 216
Sporný majetek
(1) Má-li likvidační správce za to, že do likvidační podstaty patří
majetek, který by podle informací vyplývajících se seznamů nebo systémů
uvedených v § 215 odst. 2 neměl do likvidační podstaty náležet, oznámí
to soudu. Stejně postupuje, uplatňuje-li u likvidačního správce nebo u
soudu někdo právo k majetku, o němž tvrdí, že nepřipouští, aby patřil
do likvidační podstaty.
(2) Soud prověří oznámení likvidačního správce a na základě posouzení
všech známých rozhodných skutečností udělí likvidačnímu správci pokyn,
zda má nebo nemá tento majetek nadále pokládat za majetek, který patří
do likvidační podstaty.
§ 217
Náhrada výdajů
Ten, kdo sdělil likvidačnímu správci nebo notáři skutečnosti podle §
215 odst. 1, má právo na náhradu hotových výdajů. Toto právo zaniká,
nebylo-li uplatněno u soudu nebo u likvidačního správce do 3 dnů ode
dne, kdy sdělení došlo likvidačnímu správci nebo notáři; o tom je
likvidační správce nebo notář povinen poskytnout poučení.
Pododdíl 3
Seznam majetku likvidační podstaty
§ 218
Pořízení a vedení seznamu
(1) Na základě zjištění učiněných podle § 214 a 215 a pokynů soudu
podle § 216 odst. 2 likvidační správce nebo notář pořídí a nadále vede
seznam majetku, který patří do likvidační podstaty; dbá při tom pokynů
soudu.
(2) Vyjde-li v době do pravomocného skončení likvidace pozůstalosti
najevo další majetek, který patří do likvidační podstaty, likvidační
správce nebo notář seznam bezodkladně doplní.
§ 219
Označení majetku v seznamu
(1) Majetek likvidační podstaty se zapisuje do seznamu pod samostatnými
položkami.
(2) Majetek likvidační podstaty se v seznamu označuje způsobem, který
umožňuje jeho náležitou identifikaci. Není-li to dobře možné, označí se
alespoň tak, aby bylo možno zjistit jeho totožnost a aby byla vyloučena
jeho záměna.
§ 220
Nahlížení do seznamu
Každý, kdo osvědčí právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, může
nahlédnout do seznamu majetku likvidační podstaty a činit si z něho
výpisy a opisy.
§ 221
Vyrozumění o soupisu
Jakmile likvidační správce nebo notář zapíše do seznamu likvidační
podstaty majetek, který je evidován v seznamech nebo systémech vedených
podle jiných právních předpisů, vyrozumí o tom bezodkladně toho, kdo
tyto seznamy a systémy vede.
§ 222
Oznámení soupisu
Pokládá-li se majetek za součást likvidační podstaty na základě pokynu
soudu uděleného podle § 216 odst. 2, likvidační správce bezodkladně
oznámí soupis tohoto majetku tomu, komu podle informací vyplývajících
se seznamů nebo systémů uvedených v § 215 odst. 2 má náležet, nebo
tomu, kdo uplatnil právo k majetku, které podle jeho názoru
nepřipouští, aby patřil do majetku likvidační podstaty; současně ho
vyzve, aby své právo uplatnil žalobou, a poučí, v jaké lhůtě a proti
komu má žalobu podat.
§ 223
Vynětí ze seznamu
Ukáže-li se, že do seznamu majetku likvidační podstaty byl zapsán
majetek, ačkoliv do ní správně nepatří, likvidační správce nebo notář
se souhlasem soudu nebo na pokyn soudu jej vyjme ze seznamu. Jde-li o
majetek, který je evidován v seznamech nebo systémech vedených podle
jiných právních předpisů, vyrozumí o tom bezodkladně toho, kdo tyto
seznamy a systémy vede.
Pododdíl 4
Vyloučení z likvidační podstaty
§ 224
(1) Ten, kdo tvrdí, že určitý majetek nepatří do likvidační podstaty,
neboť to nepřipouští jeho právo k majetku, se může žalobou domáhat
vyloučení označeného majetku z likvidační podstaty.
(2) Žaloba se podává proti likvidačnímu správci ve lhůtě 1 měsíce ode
dne, kdy žalobci bylo doručeno oznámení soupisu podle § 222. Lhůta je
zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději v poslední den
lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout.
§ 225
Nebyla-li žaloba podle § 224 podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno,
byla-li žaloba odmítnuta nebo byla-li žaloba zamítnuta, platí, že
majetek patří do likvidační podstaty.
Pododdíl 5
Správa majetku likvidační podstaty
§ 226
Rozsah práv a povinností likvidačního správce nebo notáře
Není-li stanoveno jinak, likvidačnímu správci nebo notáři přísluší při
správě majetku patřícího do likvidační podstaty všechna práva a
povinnosti, která občanský zákoník jinak svěřuje správci majetku při
plné správě cizího majetku.
§ 227
Úkony soudu při správě majetku likvidační podstaty
(1) Peněžní prostředky patřící do likvidační podstaty může likvidační
správce nebo notář uložit pouze na takový účet u banky, který mu k
tomuto účelu určil soud. Totéž platí, jde-li o přijetí plnění peněžních
prostředků ke splnění pohledávek patřících do majetku likvidační
podstaty.
(2) Ukončit provozování obchodního závodu patřícího do majetku
likvidační podstaty nebo jeho pobočky likvidační správce nebo notář smí
jen se souhlasem soudu. Při výkonu práv akcionáře ohledně akcií
patřících do likvidační podstaty, práv a povinností společníka jiné
obchodní společnosti spojených s obchodním podílem, který patří do
likvidační podstaty, a práv a povinností člena družstva, patří-li
družstevní podíl do likvidační podstaty, likvidační správce postupuje
podle pokynů soudu.
(3) Likvidační správce nebo notář smí uzavřít za obvyklých obchodních
podmínek a jen s předchozím souhlasem soudu
a) smlouvu o úvěru, smlouvu o půjčce nebo obdobnou smlouvu, potřebnou k
získání peněžních prostředků ke správě likvidační podstaty,
b) smlouvy na dodávku energií a surovin, potřebných k provozu
obchodního závodu zůstavitele nebo jeho pobočky.
(4) Soud může v jednotlivých případech z vážných důvodů stanovit, že
likvidační správce smí právně jednat ohledně majetku patřícího do
likvidační podstaty jen s předchozím souhlasem soudu nebo při splnění
podmínek stanovených soudem. Dotace a návratné finanční výpomoci ze
státního rozpočtu, jakož i další majetek patřící do likvidační
podstaty, s nímž lze podle jiného právního předpisu nakládat pouze
způsobem, k němuž byl určen, smí být likvidačním správcem nebo notářem
použit jen způsobem určeným jinými právními předpisy; likvidační
správce nebo notář k tomu potřebuje souhlas soudu.
§ 228
Náklady při nedostatku peněžních prostředků
(1) Nepostačují-li ke správě majetku patřícího do likvidační podstaty a
k jeho zpeněžování peněžité prostředky z likvidační podstaty nebo
získané na základě smluv, uzavřených likvidačním správcem, platí tyto
náklady stát.
(2) O placení nákladů podle odstavce 1 rozhodne soud usnesením na návrh
likvidačního správce nebo i bez návrhu.
(3) Stát má právo, aby mu náklady, které zaplatil podle odstavce 1,
byly uhrazeny z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty.
§ 229
Účast likvidačního správce na řízení
(1) Jestliže v den, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace
pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce soudu, probíhá občanské soudní,
správní, daňové nebo jiné řízení, které se týká majetku patřícího do
likvidační podstaty nebo pasiv likvidační podstaty, jehož účastníkem
byl dosud zůstavitel nebo ten, kdo spravoval pozůstalost, nebo řízení o
odpůrčí žalobě podané ve prospěch pohledávky patřící do likvidační
podstaty zůstavitelem nebo tím, kdo spravoval jeho pozůstalost, stává
se likvidační správce tímto dnem účastníkem na místě zůstavitele nebo
toho, kdo spravoval pozůstalost, jestliže byl likvidační správce k
tomuto dni jmenován; jinak dnem, ke kterému byl jmenován.
(2) Po dni, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti
vyvěšeno na úřední desce soudu, může být řízení před soudem, správním
úřadem nebo jiným orgánem, které se týká majetku patřícího do
likvidační podstaty nebo pasiv likvidační podstaty, nebo řízení o
odpůrčí žalobě podané ve prospěch pohledávky patřící do likvidační
podstaty zahájeno jen na návrh likvidačního správce nebo vedeno proti
likvidačnímu správci; jinak bude řízení zastaveno.
(3) V řízeních podle odstavců 1 a 2 smí být rozhodnuto o pasivech
likvidační podstaty jen určením základu nebo výše práva, které bylo
předmětem řízení; to platí, i když v řízení nedošlo ke změně návrhu.
§ 230
Náklady řízení
(1) V řízeních podle § 229 nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení proti likvidačnímu správci; to neplatí, jde-li o
náklady, které vznikly zaviněním likvidačního správce nebo náhodou,
která se mu přihodila.
(2) Náklady zaplacené likvidačním správcem v řízeních podle § 229
představují jeho hotové výdaje.
(3) Náhrada nákladů řízení přiznaná likvidačnímu správci patří do
majetku likvidační podstaty.
Pododdíl 6
Zpeněžení majetku likvidační podstaty
§ 231
Uskutečnění zpeněžení
(1) Zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty uskutečňuje s
předchozím souhlasem soudu likvidační správce nebo notář.
(2) Soud ve svém předchozím souhlasu uvede nejen způsob zpeněžení (§
232) a rozsah zpeněžované pozůstalosti, ale i cenu nebo jiné podmínky,
které musí být při zpeněžení splněny.
(3) O úkon zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty nejde,
bylo-li uskutečněno bez předchozího souhlasu soudu nebo v rozporu se
soudem stanovenými podmínkami.
§ 232
Zpeněžení prodejem
(1) Majetek patřící do likvidační podstaty lze zpeněžit prodejem
a) v dražbě provedené soudem podle ustanovení jiného právního předpisu
o výkonu rozhodnutí nebo exekuci,
b) smlouvou, kterou s nabyvatelem uzavře likvidační správce nebo notář,
c) ve veřejné dražbě provedené dražebníkem podle jiného právního
předpisu,
d) v dražbě provedené soudním exekutorem podle jiného právního
předpisu.
(2) Způsoby uvedenými v odstavci 1 lze zpeněžit celou pozůstalost, její
určité části nebo jednotlivé hmotné a nehmotné věci.
§ 233
Zpeněžení věřitelem
(1) Vázne-li na majetku patřícím do likvidační podstaty zástavní nebo
zadržovací právo, může soud věřiteli zajištěné pohledávky na jeho návrh
usnesením povolit, aby sám uskutečnil zpeněžení zastavené nebo zadržené
věci, jestliže má platně sjednáno, že ji může zpeněžit dohodnutým
způsobem, a jestliže takové zpeněžení věci není v rozporu se zájmy
jiného věřitele. Ke zpeněžení věci soud věřiteli určí přiměřenou lhůtu,
která běží ode dne právní moci usnesení.
(2) Věřitel, kterému soud povolil zpeněžení majetku patřícího do
likvidační podstaty,
a) vykonává ode dne právní moci usnesení podle odstavce
1 správu zastavené nebo zadržené věci místo likvidačního správce nebo
notáře,
b) smí po dni právní moci usnesení podle odstavce 1 zastavenou nebo
zadrženou věc zpeněžit stanoveným způsobem, na němž se písemně dohodl
se zástavcem, zástavním dlužníkem nebo dlužníkem; z důležitých důvodů
mu soud může na jeho žádost lhůtu ke zpeněžení věci prodloužit.
(3) Právo věřitele uskutečnit zpeněžení zastavené nebo zadržené věci
zanikne ještě před uplynutím stanovené lhůty dnem, v němž soudu dojde
jeho oznámení, kterým se tohoto práva vzdává.
§ 234
Odevzdání výtěžku
Věřitel, který zpeněžil majetek patřící do likvidační podstaty, odevzdá
výtěžek zpeněžení vždy soudu a podá soudu zprávu o průběhu zpeněžování.
§ 235
Zjištění ceny
(1) Před zpeněžením majetku patřícího do likvidační podstaty způsobem
uvedeným v § 232 odst. 1 písm. c) nebo d) musí být zjištěna cena
majetku posudkem, jde-li o nemovitost, obchodní závod, pobočku
obchodního závodu nebo věc prohlášenou za kulturní památku.
(2) Posudek podle odstavce 1 může vypracovat pouze znalec, kterého
ustanovil usnesením na žádost likvidačního správce nebo i bez návrhu
soud.
§ 236
Nabytí majetku z likvidační podstaty
(1) Ten, kdo nabyl majetek patřící do likvidační podstaty způsoby
uvedenými v § 232, nabyl k němu vlastnické právo
a) dnem, kterým se nabývá vlastnictví při dražbě prováděné soudem podle
ustanovení jiného právního předpisu o výkonu rozhodnutí nebo exekuci,
při veřejné dražbě prováděné dražebníkem podle jiného právního
předpisu, nebo při dražbě prováděné soudním exekutorem podle jiného
právního předpisu, nebo
b) dnem, kterým se nabývá vlastnictví při převodu vlastnického práva na
základě smlouvy.
(2) Ten, kdo nabyl majetek patřící do likvidační podstaty způsobem
uvedeným v § 233, nabyl k němu vlastnické právo dnem, kterým se nabývá
vlastnictví při
a) veřejné dražbě prováděné dražebníkem podle jiného právního předpisu,
nebo
b) převodu vlastnického práva na základě smlouvy.
(3) Ten, kdo nabyl vlastnictví k majetku z likvidační podstaty způsoby
uvedenými v § 232 a 233, nabude současně také práva a povinnosti s věcí
spojená a závady váznoucí na věci s výjimkou zajištění pasiv
pozůstalosti a zajištění dluhů třetích osob.
(4) Je-li zpeněžený majetek zapsán ve veřejném nebo jiném seznamu,
likvidační správce nebo notář bezodkladně oznámí tomu, kdo takový
seznam vede, nabytí vlastnictví k tomuto majetku zpeněžením, způsob
provedeného zpeněžení, osobu nabyvatele a zánik zajištění váznoucího na
tomto majetku; to neplatí, jestliže příslušné oznámení učinil dražebník
nebo soudní exekutor, byl-li majetek zpeněžen ve veřejné dražbě
provedené podle jiného právního předpisu nebo v dražbě provedené
exekutorem podle jiného právního předpisu.
(5) Je-li zástavní právo, které vázlo na zpeněženém majetku, zapsáno v
rejstříku zástav, likvidační správce nebo notář vydá nabyvateli
potvrzení o jeho zániku.
§ 237
Připadnutí majetku státu
(1) Majetek zůstavitele patřící do likvidační podstaty, který se
nepodařilo zpeněžit, připadá státu; na návrh likvidačního správce nebo
i bez návrhu o tom usnesením rozhodne soud. Nepodařilo-li se zpeněžit
majetek třetích osob, který patří do likvidační podstaty, soud jej
usnesením i bez návrhu vyjme ze seznamu majetku likvidační podstaty.
(2) Majetek, o němž bylo podle odstavce 1 rozhodnuto, že připadá státu,
připadne státu dnem právní moci usnesení.
(3) Ustanovení § 236 odst. 3 a 4 se použijí obdobně.
Oddíl 4
Přihlašování pohledávek
Pododdíl 1
Pasiva likvidační podstaty
§ 238
Rozsah
(1) Pasiva likvidační podstaty tvoří náklady zůstavitelova pohřbu,
jakož i dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, a dluhy vzniklé po
smrti zůstavitele, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž
by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila smrt, s výjimkou
a) úroků a úroků z prodlení, které by přirostly po právní moci usnesení
o nařízení likvidace pozůstalosti,
b) smluvní pokuty a penále sjednané nebo stanovené pro případ porušení
smluvní povinnosti, na něž vzniklo právo po smrti zůstavitele,
c) pohledávek z darovacích smluv,
d) pokut, penále a dalších sankcí, které byly uloženy zůstaviteli za
porušení mimosmluvní povinnosti, vzniklo-li na ně právo až po smrti
zůstavitele.
(2) Do pasiv likvidační podstaty také patří dluhy z pohledávek, které
vznikly ze smluv uzavřených ve prospěch pozůstalosti nebo majetku
patřícího do likvidační podstaty
a) těmi, kdo spravovali pozůstalost v době do nařízení likvidace
pozůstalosti,
b) likvidačním správcem nebo notářem.
(3) Pasiva pozůstalosti (§ 171 odst. 2), která netvoří pasiva
likvidační podstaty podle odstavce 1, a jim odpovídající pohledávky
zanikají dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti.
§ 239
Uspokojení pohledávek
(1) Uspokojena může být při likvidaci pozůstalosti jen taková
pohledávka, které odpovídá dluh, jenž patří do pasiv likvidační
podstaty, a která byla přihlášena nebo která byla soudu oznámena,
považuje-li se takové podání za přihlášku.
(2) I když nebyly přihlášeny, uspokojují se při likvidaci pozůstalosti
také pohledávky, které vznikly ze smluv uzavřených s likvidačním
správcem nebo notářem, a další pohledávky, o nichž to stanoví zákon.
Pododdíl 2
Přihláška
§ 240
Podání přihlášky
(1) Věřitel, jehož pohledávka odpovídá dluhu patřícímu do pasiv
likvidační podstaty, může podat přihlášku ode dne, kdy bylo usnesení o
nařízení likvidace vyvěšeno na úřední desce soudu, až do uplynutí
lhůty, která byla stanovena v usnesení o nařízení likvidace
pozůstalosti. Lhůta je zachována, dojde-li přihláška příslušnému soudu
nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout.
(2) Soud přihlášku usnesením odmítne,
a) byla-li podána opožděně,
b) byla-li podána někým, kdo není oprávněn k podání přihlášky,
c) byla-li přihlášena pohledávka, které odpovídá dluh, jenž nepatří do
pasiv likvidační podstaty.
§ 241
Obsah přihlášky
(1) Přihláška musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání
stanovených občanským soudním řádem vylíčení skutečností, na nichž se
pohledávka věřitele zakládá, a vyčíslení jistiny pohledávky a jejího
příslušenství v korunách českých. Vyčíslení v korunách českých je třeba
provést i tehdy, jde-li o pohledávku nepeněžitou, o pohledávku neurčité
výše nebo o pohledávku v cizí měně.
(2) Jde-li o vykonatelnou pohledávku, musí být v přihlášce dále
vylíčeny skutečnosti, na nichž se vykonatelnost zakládá.
(3) Neobsahuje-li přihláška všechny stanovené náležitosti nebo je-li
přihláška neurčitá nebo nesrozumitelná, soud usnesením vyzve věřitele,
aby přihlášku doplnil nebo opravil ve lhůtě, kterou určí a která nesmí
být kratší než 15 dnů od doručení usnesení; současně věřitele poučí,
jak je třeba doplnění nebo opravu přihlášky provést.
(4) Přihlášku, která nebyla včas nebo řádně opravena, soud usnesením
odmítne, není-li možné pro její nedostatky přezkoumat přihlášenou
pohledávku; o tomto následku musí být věřitel poučen.
§ 242
Zajištěná pohledávka
Je-li přihlašovaná pohledávka zajištěna majetkem patřícím do likvidační
podstaty, musí věřitel nejpozději v poslední den lhůty stanovené pro
podání přihlášky soudu uvést skutečnosti, na nichž se zajištění zakládá
a kdy vzniklo, a požádat o uspokojení ze zajištění, jinak se k
zajištění pohledávky nepřihlíží.
§ 243
Přihláška uspokojení dluhu třetí osoby ze zajištění
(1) Má-li věřitel pohledávku proti třetí osobě, která je zajištěna
majetkem patřícím do likvidační podstaty, věřitel přihlásí právo na
uspokojení této pohledávky ze zajištění.
(2) Ustanovení § 241 a 242 se použijí obdobně.
§ 244
Podmíněná přihláška
(1) Přihláškou pohledávky, které odpovídá dluh, jenž patří do pasiv
likvidační podstaty, není dotčeno ani právo věřitele na uspokojení
pohledávky od třetích osob, odpovídajících věřiteli společně a
nerozdílně se zůstavitelem, ani právo věřitele na uspokojení ze
zajištění poskytnutého třetími osobami.
(2) Osoby, po nichž věřitel může požadovat plnění podle odstavce 1,
mohou pohledávku, která by jim vznikla uspokojením věřitele a které
odpovídá dluh, jenž tvoří pasivum likvidační podstaty, přihlásit
podmíněně pro případ skutečného uspokojení věřitele.
§ 245
Oznámení pohledávky
Za přihlášku se považuje podání věřitele, kterým oznámil svoji
pohledávku soudu již v době od zahájení řízení o pozůstalosti do
nařízení likvidace pozůstalosti, avšak jen tehdy, obsahuje-li všechny
náležitosti přihlášky uvedené v § 241 odst. 1 a 2 a v § 242.
§ 246
Následky uplatnění pohledávky přihláškou
(1) Podá-li věřitel přihlášku nebo pokládá-li se jeho podání za
přihlášku (§ 245), promlčecí lhůta a lhůta pro zánik práva přestane
běžet, a to s účinností ode dne, v němž bylo usnesení o nařízení
likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce soudu; to neplatí,
byla-li přihláška odmítnuta.
(2) Ustanovení odstavce 1 se použije také tehdy, splnila-li se podmínka
u přihlášky pohledávky podané jen podmíněně (§ 244).
§ 247
Přílohy přihlášky
(1) Věřitel je povinen připojit k přihlášce listiny, kterých se
přihláška dovolává, jakož i listiny, které dokládají vykonatelnost
pohledávky, byla-li věřitelem v přihlášce tvrzena.
(2) Uplatnil-li věřitel včas právo na uspokojení pohledávky ze
zajištění, je povinen současně soudu předložit listiny, které tvrzené
právo prokazují.
(3) Věřitel, jehož podání se považuje za přihlášku (§ 245) a který
soudu dosud nepředložil listiny uvedené v odstavci 1 nebo 2, je povinen
tak učinit do 15 dnů ode dne, kdy usnesení o nařízení likvidace
pozůstalosti nabylo právní moci.
(4) Nesplnil-li věřitel povinnosti podle odstavců 1 až 3, soud mu
uloží, aby listiny předložil dodatečně ve lhůtě, kterou určí a která
nesmí být kratší než 10 dnů. V případě, že listiny ani poté nebudou
soudu předloženy, nepřihlíží se nadále k vylíčení těch skutečností, k
jejichž prokázání měly nepředložené listiny sloužit.
§ 248
Vzdání se práva na uspokojení pohledávky
(1) Věřitel, jenž pohledávku uplatnil přihláškou nebo oznámením, které
se pokládá za přihlášku, jakož i věřitel, který má právo na uspokojení
pohledávky, i když nebyla přihlášena, se mohou kdykoliv v průběhu
likvidace pozůstalosti vzdát zcela nebo jen zčásti práva na uspokojení
své pohledávky.
(2) Vzdání se práva na uspokojení pohledávky soud usnesením vezme na
vědomí.
(3) Ten, kdo se vzdal práva na uspokojení pohledávky, nemůže se při
likvidaci pozůstalosti znovu domáhat stejné pohledávky.
§ 249
Zánik pohledávky
Byla-li pohledávka v průběhu likvidace pozůstalosti zcela nebo zčásti
jinak uspokojena nebo zanikla a nevzdal-li se věřitel práva na její
uspokojení, soud usnesením rozhodne, že věřitel úplně nebo v rozsahu
zániku pohledávky pozbyl právo na uspokojení pohledávky z majetku
patřícího do likvidační podstaty.
Pododdíl 3
Přezkoumání pohledávky
§ 250
Seznam pohledávek
(1) Pohledávky, jejichž přihláška nebyla soudem pravomocně odmítnuta,
pohledávky, které věřitelé uplatnili oznámením, jež se pokládá za
přihlášku, a pohledávky, které se uspokojují při likvidaci
pozůstalosti, i když nebyly přihlášeny, soud uvede v seznamu
pohledávek.
(2) Každá pohledávka se do seznamu zapisuje pod samostatnou položkou;
vyznačí se u ní zejména stručně skutečnosti, na nichž se podle věřitele
zakládá, věřitelem učiněné vyčíslení jistiny pohledávky a jejího
příslušenství v korunách českých, zda jde podle tvrzení věřitele o
vykonatelnou pohledávku a zda bylo uplatněno uspokojení ze zajištění.
(3) Každý, kdo osvědčí právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody,
může nahlédnout do seznamu pohledávek a činit si z něho výpisy a opisy.
§ 251
Jednání
(1) K přezkoumání pohledávek soud nařídí jednání tak, aby se konalo
nejdříve 20 dnů po uplynutí lhůty, která byla v usnesení o nařízení
likvidace pozůstalosti stanovena k přihlášení pohledávek. Jednání je
neveřejné.
(2) K jednání soud předvolá věřitele, kteří jsou účastníky, jejich
zástupce a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba.
(3) Předvolání k jednání se vyvěsí na úřední desce soudu, u něhož
probíhá řízení o pozůstalosti; v odůvodněných případech může být
zveřejněno též prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.
(4) Dostaví-li se k jednání likvidační správce, soud mu umožní účast
při jednání.
§ 252
Změna doby nebo místa jednání
(1) Z vážných důvodů soud může změnit dobu nebo místo konání jednání,
které nařídil k přezkoumání pohledávek.
(2) Žádost věřitele o odročení jednání je vážným důvodem podle odstavce
1 jen tehdy, zabraňuje-li mu překážka nejen v účasti na jednání, ale i
v tom, aby si zvolil zástupce, který by za něho při jednání vystupoval.
(3) Změní-li dobu nebo místo jednání, soud postupuje podle § 251 odst.
2 a 3.
§ 253
Přezkoumání pohledávek bez nařízení jednání
Jednání k přezkoumání pohledávek není třeba nařizovat,
a) je-li v seznamu pohledávek zapsána jen jediná pohledávka, nebo
b) jestliže se věřitelé vzdali práva účasti na přezkoumání pohledávek
při jednání, popřípadě souhlasí s přezkoumáním pohledávek bez nařízení
jednání.
§ 254
Nepřezkoumávané pohledávky
(1) Pohledávky se při přezkumném jednání přezkoumávají podle seznamu
pohledávek.
(2) Nerozhodl-li soud jinak, nepřezkoumávají se pohledávky, které
vznikly ze smluv uzavřených s likvidačním správcem nebo notářem.
§ 255
Přezkoumání pohledávky při jednání
(1) Soud ohledně každé přezkoumávané pohledávky výslovně uvede, zda ji
lze pokládat na základě posouzení všech známých rozhodných skutečností
vyplývajících z předložených listin a dalších důkazních prostředků za
prokázanou a v jaké výši; nepřihlíží přitom ke skutečnostem, k jejichž
prokázání věřitel přes výzvu soudu včas nepředložil listiny (§ 247
odst. 4).
(2) Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím
soudu nebo jiného příslušného orgánu, soud posuzuje podle odstavce 1
nově jen takové rozhodné skutečnosti, které nebyly nebo nemohly být
uplatněny v řízení, v němž bylo vydáno toto rozhodnutí. Byla-li
pohledávka věřiteli přiznána pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného
příslušného orgánu, nelze ji pokládat za neprokázanou jen na základě
jiného právního posouzení těchto skutečností, které byly uplatněny nebo
jinak známy v řízení, v němž bylo vydáno toto rozhodnutí.
(3) K promlčení pohledávky soud přihlédne, jen jestliže je některý z
věřitelů namítl nejpozději do doby jejího přezkoumání při přezkumném
jednání.
(4) Uplatnil-li věřitel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění,
které vázne na majetku patřícím do likvidační podstaty, soud postupuje
obdobně podle odstavců 1 až 3.
§ 256
Popření pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky
(1) Uvedl-li soud, že pokládá pohledávku nebo právo na uspokojení
pohledávky ze zajištění za prokázané, mohou se ostatní věřitelé, kteří
se dostavili k jednání, vyjádřit, zda je popírají zcela nebo v jaké
výši.
(2) Ustanovení § 255 odst. 2 a 3 se pro popření pohledávky nebo práva
na uspokojení pohledávky za zajištění jiným věřitelem použijí
přiměřeně.
(3) Popřel-li jiný věřitel pohledávku věřitele nebo jeho právo na
uspokojení pohledávky ze zajištění a setrval-li soud na závěru, že je
lze pokládat za prokázané, soud vyzve věřitele, aby se vyjádřil, zda
požaduje, aby jím popřená pohledávka nebo jím popřené právo na
uspokojení pohledávky ze zajištění anebo jejich popřené části byly
uplatněny u soudu žalobou.
§ 257
Jistota
(1) Věřiteli, který soudu sdělil, že požaduje, aby jím popřená
pohledávka nebo jím popřené právo na uspokojení pohledávky ze zajištění
anebo jejich popřené části byly uplatněny u soudu žalobou, soud
usnesením uloží, aby složil u soudu jistotu na náhradu nákladů řízení o
žalobě a na náhradu škody nebo jiné újmy, která by vznikla nedůvodným
popřením pohledávky nebo práva na uspokojení ze zajištění anebo jejich
části; současně určí lhůtu ke složení jistoty a poučí popírajícího
věřitele o následcích toho, jestliže jistota nebude včas složena.
(2) Jistotu soud stanoví ve výši jedné třetiny popřené pohledávky,
popřeného práva na uspokojení pohledávky ze zajištění nebo jejich
popřených částí, nejméně 10 000 Kč a nejvýše 100 000 Kč.
(3) Od uložení nebo od zaplacení jistoty soud usnesením upustí,
požádal-li o to popírající věřitel a prokázal-li soudu, že jsou u něj
splněny předpoklady pro úplné osvobození od soudních poplatků podle
občanského soudního řádu, jakož i tehdy, vzal-li své popření zpět.
§ 258
Zápis výsledku jednání
Výsledek přezkoumání pohledávek a práv na uspokojení pohledávek ze
zajištění soud uvede po skončení jednání v seznamu pohledávek.
§ 259
Přezkoumání pohledávky bez nařízení jednání
(1) Soud ohledně každé pohledávky a každého uplatněného práva na
uspokojení pohledávky ze zajištění posoudí, zda je lze pokládat na
základě posouzení všech známých rozhodných skutečností vyplývajících z
předložených listin a dalších důkazních prostředků za prokázané a v
jaké výši; postupuje přitom způsobem uvedeným v § 255.
(2) Provádí-li se přezkoumání pohledávek a uplatněných práv na
uspokojení pohledávky ze zajištění bez nařízení jednání, nemohou je
ostatní věřitelé popřít.
(3) Své závěry o přezkoumání pohledávek a práv na uspokojení pohledávek
ze zajištění bez nařízení jednání soud uvede v seznamu pohledávek.
§ 260
Vyrozumění věřitelů
(1) Soud usnesením věřitele vyzve, aby se žalobou podle občanského
soudního řádu domáhal určení, že mu pohledávka náleží a v jaké výši,
popřípadě že má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, jestliže
a) při přezkoumání pohledávek při jednání nebo bez nařízení jednání
uzavřel, že jeho pohledávku nebo jím uplatněné právo na uspokojení
pohledávky ze zajištění nelze mít zcela nebo zčásti za prokázané,
b) jeho pohledávku nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění
popřel jiný věřitel, který včas složil u soudu stanovenou jistotu nebo
u něhož soud od složení jistoty pravomocným usnesením upustil, ledaže
by dodatečně vzal své popření zpět.
(2) V usnesení podle odstavce 1 soud věřitele též poučí, v jaké lhůtě a
proti komu má žalobu podat a jaké jsou právní následky toho, jestliže
žalobu nepodá vůbec nebo včas.
§ 261
Vyloučení vyrozumění
Ustanovení § 260 se nepoužije, probíhá-li o pohledávce věřitele již
soudní řízení, jehož účastníkem se stal likvidační správce (§ 229).
§ 262
Žaloba o určení pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky ze
zajištění
(1) Žaloba o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, nebo
o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, se
podává ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy věřiteli bylo doručeno vyrozumění
podle § 260. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu
nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout.
(2) Žaloba se podává proti likvidačnímu správci; popřel-li pohledávku
věřitele nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění jiný
věřitel, musí být žaloba podána též proti popírajícímu věřiteli.
(3) Více žalovaných má v řízení o žalobě postavení nerozlučných
společníků podle občanského soudního řádu.
(4) Likvidační správce si pro svůj postup v řízení o žalobě vyžádá
pokyny soudu a řídí se jimi.
§ 263
Rozhodné skutečnosti v žalobě
Věřitel může v žalobě uplatnit jen ty skutečnosti, které uvedl v řízení
o pozůstalosti až do skončení jednání, v němž byla jeho pohledávka nebo
jím uplatněné právo na uspokojení pohledávky ze zajištění přezkoumáno,
popřípadě, došlo-li k přezkoumání bez nařízení jednání, až do doby, kdy
soud uvedl v seznamu pohledávek, že pohledávku nebo právo na uspokojení
pohledávky ze zajištění nelze pokládat za prokázané.
§ 264
Pravomoc a příslušnost k rozhodnutí o žalobě
(1) Žaloby o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, a
žaloby o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze
zajištění, projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení.
(2) K projednání a rozhodnutí žalob uvedených v odstavci 1 jsou v
prvním stupni příslušné okresní soudy.
§ 265
Průběh řízení a rozhodnutí
(1) Uplatnil-li věřitel žalobou pohledávku nebo právo na uspokojení
pohledávky ze zajištění, které mu byly přiznány pravomocným rozhodnutím
soudu nebo jiného příslušného orgánu, soud při projednání žaloby
provede dokazování jen o takových rozhodných skutečnostech, které
nebyly nebo nemohly být uplatněny v řízení, v němž bylo vydáno
pravomocné rozhodnutí; zjištěním skutečností, které byly uplatněny v
řízení, v němž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, je vázán.
(2) Rozhodnutí soudu o žalobě, jíž věřitel uplatnil pohledávku nebo
právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, které mu byly přiznány
pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného orgánu, nemůže
spočívat na jiném právním posouzení týchž rozhodných skutečností.
(3) Rozhodnutí soudu o žalobě, jímž věřitel uplatnil pohledávku nebo
právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, jsou závazná pro všechny
účastníky při likvidaci pozůstalosti.
§ 266
Náklady řízení
(1) V řízeních o žalobě nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení proti likvidačnímu správci; to neplatí, jde-li o náklady, které
vznikly zaviněním likvidačního správce nebo náhodou, která se mu
přihodila.
(2) Náklady zaplacené likvidačním správcem v řízeních o žalobě
představují jeho hotové výdaje.
(3) Náhrada nákladů řízení přiznaná likvidačnímu správci patří do
majetku likvidační podstaty.
§ 267
Jistota a náhrada škody
(1) Byla-li žaloba zamítnuta nebo odmítnuta, popřípadě bylo-li řízení o
žalobě zastaveno, soud po právní moci rozhodnutí vrátí složenou
jistotu.
(2) Bylo-li žalobě pravomocně vyhověno, je popírající věřitel povinen
nahradit škodu nebo jinou újmu, která žalujícímu věřiteli vznikla
nedůvodným popřením jeho pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky
ze zajištění. Náhradu škody nebo jiné újmy je třeba uplatnit u soudu
nejpozději do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o žalobě, jinak právo
zanikne.
(3) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí ze
složené jistoty; povinnost nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla
kryta složenou jistotou, tím není dotčena.
Pododdíl 4
Zjištění pohledávky a práva na uspokojení pohledávky ze zajištění
§ 268
(1) Pohledávka nebo právo na uspokojení pohledávky ze zajištění jsou
zjištěny, jestliže je
a) soud pokládá za prokázané a takový závěr uvedl při přezkumném
jednání nebo v seznamu pohledávek,
b) nepopřel žádný z věřitelů nebo je popření pohledávky neúčinné.
(2) Popření pohledávky věřitelem je neúčinné,
a) vzal-li věřitel později své popření zpět,
b) nesložil-li u soudu pravomocným usnesením stanovenou jistotu na
náhradu nákladů řízení o žalobě a na náhradu škody nebo jiné újmy,
která by vznikla věřiteli nedůvodným popřením pohledávky nebo práva na
uspokojení ze zajištění anebo jejich části, vůbec, včas nebo v
předepsané výši, ledaže by soud pravomocným usnesením od složení
jistoty upustil.
(3) I když soud nepokládal pohledávku nebo právo na uspokojení
pohledávky ze zajištění za prokázané nebo i když je popřel některý z
věřitelů, jsou zjištěny, bylo-li v řízení o žalobě nebo v jiném
občanském soudním řízení pravomocným rozhodnutím určeno, že věřiteli
náleží pohledávka a v jaké výši nebo že věřitel má právo na uspokojení
pohledávky ze zajištění.
Oddíl 5
Rozvrh výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty
§ 269
Uhrazované pohledávky
Z výtěžku zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty se hradí
pohledávky, které byly zjištěny, a pohledávky, které se uspokojují, i
když nemusely být přihlášeny a i když se nepřezkoumávají, jakož i
pohledávky věřitelů proti třetím osobám, které jsou zajištěny majetkem
patřícím do likvidační podstaty, bylo-li zjištěno právo na jejich
uspokojení z tohoto majetku.
§ 270
Uspokojení zajištěných pohledávek
(1) K uspokojení pohledávek, které jsou zajištěny majetkem patřícím do
likvidační podstaty, slouží čistý výtěžek zpeněžení tohoto majetku,
který se vypočte tak, že od výtěžku zpeněžení se odečtou poměrná část
nákladů vynaložených na správu majetku patřícího do likvidační podstaty
a, byl-li majetek zpeněžen likvidačním správcem nebo notářem, též
náklady vynaložené na jeho zpeněžení.
(2) Slouží-li stejný majetek patřící do likvidační podstaty k zajištění
více pohledávek, uspokojují se jednotlivé pohledávky v pořadí, v jakém
vzniklo jejich zajištění, nedohodnou-li se věřitelé těchto pohledávek
písemně jinak.
(3) Nestačí-li výtěžek zpeněžení majetku k plnému uspokojení
pohledávek, v jejichž prospěch na něm vázlo zajištění, uspokojují se
spolu s ostatními pohledávkami podle rozvrhového usnesení; to neplatí,
jde-li o pohledávky proti třetím osobám, které byly zajištěny majetkem
patřícím do likvidační podstaty.
§ 271
Uspokojení při zpeněžení věřitelem nebo správcem
(1) Uskutečnil-li zpeněžení majetku se souhlasem soudu věřitel (§ 233),
který výtěžek zpeněžení odevzdal soudu (§ 234) a který soudu podal
řádnou zprávu o průběhu zpeněžování majetku, a shledá-li uskutečnění
zpeněžení majetku věřitelem v souladu se zákonem, soud usnesením
rozhodne, že čistý výtěžek zpeněžení bude odevzdán věřiteli, popřípadě
podle pořadí více věřitelům zajištěných pohledávek, do 3 dnů od právní
moci usnesení a že případný zbytek čistého výtěžku bude použit k
uspokojení pohledávek podle rozvrhového usnesení.
(2) Uskutečnil-li zpeněžení majetku likvidační správce nebo notář a
podal-li o tom soudu řádnou zprávu, soud usnesením rozhodne, že čistý
výtěžek zpeněžení bude odevzdán věřiteli, jehož pohledávka byla
zpeněženým majetkem zajištěna, popřípadě více věřitelům takto
zajištěných pohledávek podle pořadí, do 3 dnů od právní moci usnesení a
že případný zbytek čistého výtěžku bude použit k uspokojení pohledávek
podle rozvrhového usnesení.
§ 272
Rozvrhové usnesení
(1) Uhrazované pohledávky (§ 269), které nebyly uspokojeny podle § 270
a 271, se uspokojují podle rozvrhového usnesení.
(2) Soud rozhodne o uspokojení pohledávek rozvrhovým usnesením vždy,
podal-li mu likvidační správce řádnou zprávu o zpeněžování majetku
likvidační podstaty nebo jeho části a byly-li zjištěny pohledávky nebo
jejich části, které by měly být podle skupin uspokojeny podle
rozvrhového usnesení.
§ 273
Skupiny
(1) Na základě rozvrhového usnesení se uspokojují postupně pohledávky
podle těchto skupin:
a) pohledávky ze smluv, které byly uzavřeny s likvidačním správcem nebo
notářem,
b) pohledávky vzniklé státu na nákladech vynaložených na zpeněžování
majetku likvidační podstaty a jeho správu, popřípadě též na úschovu
majetku patřícího do likvidační podstaty u vhodného schovatele,
c) pohledávka odměny a náhrady nákladů likvidačního správce a, byla-li
likvidačnímu správci poskytnuta záloha, státu,
d) pohledávka odměny a náhrady nákladů notáře za úkony, které v řízení
o pozůstalosti provedl jako soudní komisař,
e) pohledávka nákladů zůstavitelova pohřbu,
f) pohledávky odměny a náhrady nákladů těch, kdo vykonávali správu
pozůstalosti za řízení v době do nařízení likvidace pozůstalosti,
g) pohledávky výživného,
h) ostatní pohledávky.
(2) Od pohledávek uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) se odečtou
náklady vynaložené na likvidačním správcem nebo notářem provedené
zpeněžení majetku, který sloužil k zajištění pohledávek, a poměrná část
nákladů vynaložených na správu majetku patřícího do likvidační
podstaty, která byla započítána věřitelům zajištěných pohledávek (§ 270
odst. 1).
(3) O úhradě pohledávek uvedených v odstavci 1 písm. c) a d) soud
rozhodne v rozvrhovém usnesení, kterým se řízení při likvidaci
pozůstalosti v prvním stupni končí, nebo v usnesení o vydání
likvidačního přebytku.
(4) Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny,
uspokojí se poměrně.
§ 274
Obsah rozvrhového usnesení
V rozvrhovém usnesení soud zejména rozhodne,
a) jak vysoké plnění připadá z výtěžku zpeněžení majetku likvidační
podstaty na každou uhrazovanou pohledávku, která se podle něho
uspokojuje,
b) která pohledávka a v jaké výši zůstává neuspokojená,
c) v jaké lhůtě bude plnění věřitelům vyplaceno.
§ 275
Vydání likvidačního přebytku
(1) Byly-li z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty uspokojeny
všechny pohledávky, soud usnesením rozhodne o vydání majetkového
přebytku těm, kterým svědčilo dědické právo po zůstaviteli v době
nařízení likvidace dědictví, podle jejich dědických podílů, popřípadě
státu, měla-li mu v té době pozůstalost připadnout proto, že nedědil
žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné
dědické posloupnosti, a že se na stát hledělo, jako by byl zákonný
dědic.
(2) Na ty, kterým byl vydán likvidační přebytek, nepřecházejí pasiva
pozůstalosti a ani nejsou povinni jinak hradit pasiva pozůstalosti.
§ 276
Skončení řízení při likvidaci
(1) Rozvrhovým usnesením, kterým soud rozhodne o rozdělení celého nebo
zbývajícího výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty, nebo
usnesením, kterým bylo rozhodnuto o vydání likvidačního přebytku, se
řízení při likvidaci majetku v prvním stupni končí.
(2) Právní mocí rozvrhového usnesení, kterým bylo rozhodnuto o
rozdělení celého nebo zbývajícího výtěžku zpeněžení majetku likvidační
podstaty nebo kterým bylo rozhodnuto o vydání likvidačního přebytku, je
řízení o pozůstalosti skončeno.
§ 277
Zánik neuspokojených pohledávek
Pohledávky, jimž odpovídá pasivum pozůstalosti, zanikají dnem skončení
řízení o pozůstalosti (§ 276 odst. 2) v takovém rozsahu, v jakém nebyly
uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty; to platí i
tehdy, jestliže věřitel svoji pohledávku nepřihlásil.
Oddíl 6
Další najevo vyšlý majetek likvidační podstaty
§ 278
(1) Objeví-li se po právní moci rozvrhového usnesení, jímž bylo řízení
o pozůstalosti skončeno, další majetek, který patří do likvidační
podstaty, a nebyly-li při likvidaci pozůstalosti plně uspokojeny
všechny uhrazované pohledávky, soud usnesením nařídí, aby o něm bylo
pokračováno v likvidaci pozůstalosti.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, při pokračování v likvidaci
pozůstalosti se postupuje přiměřeně podle dílu 1 a oddílů 1 až 5 tohoto
dílu.
(3) Z výtěžku zpeněžení majetku, o němž se pokračuje v likvidaci
řízení, mohou být uspokojeni jen věřitelé pohledávek, které se uhrazují
z výtěžku zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty podle
výsledků původního řízení, skončeného podle § 276; k zániku těchto
pohledávek (§ 277) se přitom nepřihlíží.
§ 279
(1) Objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o
pozůstalosti skončeno, další majetek, který patří do likvidační
podstaty, a byly-li při likvidaci pozůstalosti plně uspokojeny všechny
uhrazované pohledávky, soud usnesením rozhodne, že tento majetek
nabývají dnem právní moci do vlastnictví ti, kterým svědčilo dědické
právo po zůstaviteli v době nařízení likvidace pozůstalosti, podle
svých dědických podílů, popřípadě stát, měla-li mu v té době
pozůstalost připadnout proto, že nedědil žádný dědic ani podle dědické
smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a že se na
stát hledí, jako by byl zákonný dědic.
(2) Na ty, kteří nabyli vlastnictví k majetku patřícímu do likvidační
podstaty podle odstavce 1, nepřecházejí pasiva pozůstalosti a ani
nejsou povinni jinak hradit pasiva pozůstalosti.
(3) Byl-li majetek patřící do likvidační podstaty nabytý do vlastnictví
podle odstavce 1 předmětem odkazu zřízeného zůstavitelem, má odkazovník
stejné právo na odkaz vůči jeho vlastníku, jaké mu poskytuje občanský
zákoník při vyčerpání pozůstalosti proti dědici vyhradivšímu si soupis;
k zániku práva na odkaz [§ 200 písm. b)] se v tomto případě nepřihlíží.
Oddíl 7
Zastavení likvidace pozůstalosti
§ 280
(1) Ukáže-li se po nařízení likvidace pozůstalosti, že zůstavitel žije,
soud usnesením likvidaci pozůstalosti zastaví. Právní účinky úkonů,
které byly dosud při likvidaci pozůstalosti učiněny, zůstávají
nedotčeny.
(2) Právní mocí usnesení o zastavení likvidace pozůstalosti je řízení o
pozůstalosti skončeno.
Díl 5
Úschovy v řízení o pozůstalosti
Oddíl 1
Přijetí do úschovy
§ 281
Důvody přijetí do úschovy
(1) Není-li dále stanoveno jinak, soud za řízení o pozůstalosti přijímá
do úschovy peníze, cenné papíry a jiné hmotné movité věci,
a) bylo-li to nařízeno při závěře pozůstalosti (§ 149 a 151) nebo při
zajištění majetku patřícího do likvidační podstaty (§ 202 odst. 2),
b) bylo-li to nařízeno při odloučení pozůstalosti (§ 152 odst. 2),
c) bylo-li dlužníkům zůstavitele uloženo plnit tímto způsobem jejich
dluhy (§ 151, § 202 odst. 2).
(2) Do úschovy nelze přijmout hmotné movité věci, které
a) nelze uchovávat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů,
b) pro jejich velikost nebo povahu nelze uložit v kovové skříni soudu
nebo soudního komisaře nebo u banky a nepodařilo se pro ně obstarat
vhodného schovatele.
§ 282
Potvrzení
O přijetí peněz, cenných papírů a jiných hmotných movitých věcí vystaví
soud nebo soudní komisař písemné potvrzení tomu, kdo je složil (dále
jen „složitel“).
Oddíl 2
Postup při přijímání do úschovy
§ 283
Přijímání peněz
(1) Peníze přijme soud nebo soudní komisař do úschovy tak, že je
složitel vloží nebo převede na k tomu určený účet soudu.
(2) Peníze do částky 20 000 Kč mohou soud nebo soudní komisař přijmout
v hotovosti; uloží je do kovové skříně soudu nebo soudního komisaře a
nejpozději následující pracovní den je vloží na k tomu určený účet
soudu.
§ 284
Přijímání jiných hmotných movitých věcí
(1) Jiné hmotné movité věci než peníze přijme soudní komisař a uloží je
do své kovové skříně. Nedovoluje-li to velikost kovové skříně soudního
komisaře nebo nebyl-li v době úschovy žádný notář pověřen, aby jako
soudní komisař provedl úkony soudu prvního stupně v řízení o
pozůstalosti, přijme je do úschovy soud a uloží je do kovové skříně
soudu.
(2) V kovové skříni soudního komisaře nebo soudu mohou být až do
skončení úschovy uloženy jen vkladní knížky nebo vkladní listy se
zůstatky, které v jedné pozůstalostní věci nepřesahují v součtu 20 000
Kč, cenné papíry, které v jedné pozůstalostní věci znějí na částku
nepřesahující v součtu 20 000 Kč, a drobné hmotné movité věci nepatrné
ceny. Ostatní přijaté hmotné movité věci se předají nejpozději
následující pracovní den do úschovy u banky.
§ 285
Přijímání jiných hmotných věcí s potřebou vhodného schovatele
(1) Jiné hmotné movité věci než peníze, které pro jejich velikost nebo
povahu nelze umístit do kovové skříně soudního komisaře nebo soudu,
přijme do úschovy soudní komisař nebo, nebyl-li v době úschovy žádný
notář pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony soudu prvního
stupně v řízení o pozůstalosti, soud jen a teprve poté, co bude pro
úschovu obstarán vhodný schovatel.
(2) Náklady spojené s úschovou hradí schovateli stát. Soud o tom
rozhodne usnesením na návrh schovatele.
(3) Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo, aby mu
nahradili náklady spojené s úschovou podle odstavce 1, popřípadě právo
na jejich náhradu z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty.
Oddíl 3
Vydání úschovy
§ 286
Vydání úschovy při zrušení závěry nebo zajištění majetku
Byly-li závěra pozůstalosti nebo zajištění majetku patřícího do
likvidační podstaty zrušeny ještě před skončením řízení o pozůstalosti,
soudní komisař vydá uschované peníze, cenné papíry nebo jiné hmotné
movité věci složiteli.
§ 287
Vydání úschovy při skončení řízení o pozůstalosti
(1) Soudní komisař nebo, nebyl-li v době vydání úschovy žádný notář
pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony soudu prvního stupně v
řízení o pozůstalosti, soud vydají po skončení řízení o pozůstalosti
úschovu tomu, komu podle pravomocných rozhodnutí soudu patří.
(2) Není-li známa nebo je-li neznámého pobytu osoba, které mají být
věci vydány podle odstavce 1, uloží se tyto věci vždy u soudu a
postupuje se ohledně nich podle ustanovení o řízení o úschovách; totéž
platí, bylo-li převzetí věci odmítnuto.
§ 288
Vydání úschovy při likvidaci pozůstalosti
(1) Byla-li pravomocně nařízena likvidace pozůstalosti a není-li
stanoveno jinak, vydají se uschované peníze do likvidační podstaty a
ostatní hmotné movité věci, které patří do likvidační podstaty,
likvidačnímu správci.
(2) V případě, že uschované peníze, cenné papíry a jiné hmotné movité
věci byly po nařízení likvidace pozůstalosti pravomocným rozhodnutím
soudu vyloučeny z likvidační podstaty nebo vyňaty ze seznamu majetku
likvidační podstaty (§ 223), budou vydány tomu, na jehož návrh byly z
likvidační podstaty vyloučeny, jinak budou vydány složiteli.
(3) Vydání podle odstavců 1 a 2 provede soudní komisař nebo, nebyl-li v
době vydání úschovy žádný notář pověřen, aby jako soudní komisař
provedl úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti, soud.
HLAVA IV
JINÁ ŘÍZENÍ
Díl 1
Řízení o úschovách
§ 289
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění;
jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je pro řízení o úschovách
příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení.
(2) Pro řízení o povinné úschově je příslušný soud, který rozhodl o
povinnosti poskytnout dorovnání protiplnění nebo náhradu škody.
§ 290
Předmět úschovy
U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci
hodící se k úschově za účelem splnění závazku.
§ 291
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.
(2) Návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat prohlášení složitele,
který peníze, cenné papíry nebo jiné věci do úschovy skládá, že
závazek, jehož předmětem jsou hodnoty skládané do úschovy, nelze
splnit, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebo že
složitel má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo že složitel
věřitele nezná; to neplatí, jde-li o povinnou úschovu.
§ 292
Účastníci
Účastníkem je složitel. Po právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy
je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné
věci určeny (dále jen „příjemce“), a ten, kdo uplatňuje právo na
předmět úschovy.
§ 293
Jednání
Jednání není třeba nařizovat.
§ 294
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen
jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se
nepoužijí.
§ 295
Doručování rozhodnutí
Rozhodnutí soud doručí účastníkům do vlastních rukou.
§ 296
Náklady úschovy
(1) Vyžádá-li si úschova náklady, uloží soud složiteli, aby složil
přiměřenou zálohu na náklady. Nebude-li záloha ve stanovené lhůtě
zaplacena, soud návrh na přijetí úschovy zamítne; soud rovněž návrh na
přijetí úschovy zamítne, nehodí-li se věc k úschově vůbec nebo není-li
nalezen vhodný způsob úschovy.
(2) Vyžádá-li si povinná úschova náklady, rozhodne soud o uspokojení
nákladů úschovy ze složených prostředků před vydáním z povinné úschovy.
Částka vydávaná z povinné úschovy jednotlivým příjemcům se poměrně
sníží.
§ 297
Náhrada výdajů
Před vydáním předmětu plnění z povinné úschovy za účelem splnění dluhu
rozhodne soud o náhradě účelně vynaložených výdajů z prostředků
uložených v povinné úschově, pokud zákon o obchodních korporacích nebo
zákon o přeměnách obchodních společností a družstev stanoví, že účelně
vynaložené výdaje se hradí z prostředků uložených v povinné úschově.
§ 298
Vydání úschovy
(1) Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke
složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na
vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba,
nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu
úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas
s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba
jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.
(2) Předmět povinné úschovy vydá soud příjemci, který k žádosti doloží
kopii soudního rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši
protiplnění nebo náhradu škody, dále skutečnost, že je oprávněnou
osobou, a rozsah práva na plnění z povinné úschovy.
(3) Složiteli vydá soud předmět úschovy na jeho žádost,
a) jestliže příjemce projeví s tímto postupem souhlas,
b) prohlásí-li příjemce soudu, že předmět úschovy nepřijímá, nebo
c) nevyjádří-li se příjemce ve lhůtě stanovené soudem, ačkoliv byl na
takové následky upozorněn.
(4) Jiné osobě, než která je uvedena v odstavcích 1 až 3, žádající o
vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a
příjemce.
§ 299
Nahrazení souhlasu s vydáním úschovy
(1) Byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit
pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání
odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.
(2) Pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud,
u něhož probíhá řízení o úschově.
§ 300
Zvláštní případy úschovy
Přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených jinými právními
předpisy, řídí se ustanoveními příslušného právního předpisu, a není-li
jich, ustanoveními § 289 až 302, a to přiměřeně podle povahy úschovy a
jejího účelu.
§ 301
Nevydané úschovy
(1) Uplynula-li lhůta 3 let od právní moci rozhodnutí o přijetí do
úschovy, popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu
složiteli vydán, rozhodne soud, že předmět úschovy připadne státu,
jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do 1 roku ode dne vyhlášení tohoto
rozhodnutí. Toto rozhodnutí soud vyvěsí na úřední desce soudu.
(2) Dojde-li po vydání rozhodnutí ve lhůtě podle odstavce 1 žádost o
vydání předmětu úschovy, postupuje soud podle § 298.
(3) Uplynutím lhůty uvedené v rozhodnutí podle odstavce 1, nebyla-li v
této lhůtě žádost o vydání předmětu úschovy podána, připadne předmět
úschovy státu. Uplynutím této lhůty nabude stát předmět úschovy i
tehdy, nebylo-li podané žádosti pravomocným rozhodnutím vyhověno.
§ 302
Účinky připadnutí úschovy státu
Připadne-li předmět úschovy státu, zaniknou práva účastníků i jiných
osob k předmětu úschovy.
Díl 2
Řízení o umoření listin
§ 303
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má obecný soud
navrhovatel; nemá-li navrhovatel v České republice obecný soud, je
příslušný ten soud, v jehož obvodu je platební místo.
(2) Jde-li o řízení o umoření cenného papíru, vystaveného tuzemskou
bankou, je příslušný soud, v jehož obvodu má tato banka své sídlo.
§ 304
Předmět řízení
(1) Umořit lze ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je třeba
předložit k uplatnění práva.
(2) V řízení před soudem nelze umořit takové listiny, které je podle
zákona oprávněna umořit právnická osoba, jež je vystavila.
(3) Umoření nepodléhají peníze, loterní losy, sázenky, lístky a známky
denního oběhu (například vstupenky a jízdenky), kupóny a talóny cenných
papírů nebo zaknihovaných cenných papírů, listiny, s nimiž je spojeno
právo uhrazovat určité právnické osobě v tuzemsku cenu zboží a služeb,
jakož i listiny, na jejichž podkladě lze uplatnit jen nárok na vedlejší
plnění.
§ 305
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh. Návrh na umoření listiny může
podat každý, kdo má na jejím umoření právní zájem.
(2) V návrhu na umoření listiny je třeba uvést skutečnosti, z nichž
vyplývá, že z listiny nebo na jejím základě lze uplatnit nějaké právo.
K návrhu je třeba předložit opis listiny nebo označit listinu, jejího
výstavce, popřípadě i jiné osoby podle listiny zavázané, jakož i takové
údaje, které listinu odlišují od jiných listin téhož druhu. Je-li v
listině uvedena určitá částka, je třeba uvést i tento údaj.
§ 306
Účastníci
Účastníky jsou navrhovatel, ten, kdo je podle listiny povinen plnit,
ten, kdo má listinu v držbě, a ten, kdo podal námitky podle § 307 odst.
1.
§ 307
Výzva k předložení listiny
(1) Soud vydá usnesení obsahující výzvu, aby se ten, kdo má listinu,
přihlásil do 1 roku od vydání usnesení u soudu, který usnesení vydal, a
podle možností předložil listinu nebo aby podal proti návrhu námitky.
Toto usnesení se vyvěsí na úřední desce soudu.
(2) Je-li umořována směnka nebo šek, stanoví soud v usnesení podle
odstavce 1 lhůtu 2 měsíců a současně zakáže, aby podle umořovaných
listin bylo placeno.
(3) Lhůta podle odstavce 2 se počítá, není-li umořovaná listina ještě
splatná, od prvního dne její splatnosti. Jestliže je umořovaná listina
již splatná, počítá se tato lhůta ode dne vyvěšení usnesení.
(4) Jde-li o listinu na doručitele, s výjimkou pojistek na doručitele,
skončí lhůta podle odstavce 1 nebo 2 až za 1 rok po splatnosti
pohledávky z listiny.
§ 308
Účinky zahájení řízení
(1) Od zahájení řízení až do jeho pravomocného skončení neběží proti
navrhovateli promlčecí lhůta, lhůta pro zánik práva ani lhůta určená k
výplatě peněžité částky podle umořované listiny.
(2) Ten, komu bylo usnesení doručeno nebo kdo se o něm mohl při
náležité péči dozvědět, nesmí pod následky neplatnosti nakládat právy z
umořované listiny, konat výplaty nebo jiná plnění podle ní, převést ji
nebo provést na ní změny. Ten, kdo je podle listiny zavázán, je povinen
zadržet předloženou listinu a oznámit soudu, kdo ji předložil.
§ 309
Zaplacení směnky či šeku
Bylo-li zahájeno umořovací řízení o směnce či šeku, je navrhovatel,
který se vykáže usnesením, oprávněn žádat zaplacení směnky či šeku,
dá-li přiměřenou jistotu, dokud směnka či šek nejsou prohlášeny za
umořené. Nedá-li tuto jistotu, je oprávněn podat návrh, aby dlužná
částka byla složena do úschovy soudu.
§ 310
Přezkoumání přihlášky
Soud přezkoumá přihlášku toho, kdo má listinu, a zjistí jeho námitky.
Zjistí-li, že listina není ztracena nebo zničena, návrh zamítne.
§ 311
Jednání
Jednání není třeba nařizovat.
§ 312
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen
jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se
nepoužijí.
§ 313
Rozhodnutí
(1) Zjistí-li soud, že listina, jejíž umoření bylo navrženo, nebyla
vystavena nebo že není ztracena ani zničena, návrh zamítne.
(2) Uplynula-li lhůta podle § 307 odst. 1 nebo 2 a nedojde-li k
zamítnutí návrhu, prohlásí soud k dalšímu návrhu listinu za umořenou.
(3) Není-li další návrh podle odstavce 2 podán do 1 měsíce od uplynutí
lhůty uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2, soud řízení zastaví. Na tento
následek je nutno navrhovatele upozornit v usnesení podle § 307 odst. 1
nebo 2.
§ 314
Doručování
Rozhodnutí o návrhu na umoření listiny soud doručí účastníkům do
vlastních rukou.
§ 315
Účinky rozhodnutí o umoření listiny
Rozhodnutí o umoření listiny nahrazuje umořenou listinu, dokud ten, kdo
je podle listiny zavázán, nevydá za ni oprávněnému náhradní listinu.
Díl 3
Řízení ve věcech kapitálového trhu
§ 316
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud
navrhovatele.
§ 317
Zahájení řízení
Řízení ve věcech kapitálového trhu podle jiného právního předpisu lze
zahájit jen na návrh České národní banky.
§ 318
Účastníci
Účastníky jsou Česká národní banka jako navrhovatel a ti, koho Česká
národní banka v návrhu označí.
§ 319
Průběh řízení
(1) Při rozhodování o věci soud vychází zejména z listin a dalších
důkazů, které předloží navrhovatel. Účastníci nemusí být vyslechnuti.
(2) O návrhu musí být soudem prvního stupně rozhodnuto nejpozději do 10
dnů od zahájení řízení. Vyzval-li soud navrhovatele, aby odstranil vady
podání, běží tato lhůta znovu ode dne, kdy došlo k odstranění vad nebo
kdy marně uplynula k tomu stanovená lhůta; totéž platí, uložil-li soud
navrhovateli, aby mu předložil pro rozhodnutí významné listiny nebo
jiné důkazy.
§ 320
Jednání
Jednání není třeba nařizovat.
§ 321
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen
jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se
nepoužijí.
§ 322
Rozhodnutí
Rozhodnutí, kterým bylo návrhu vyhověno, zanikne dnem, kdy bylo
příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto ve věci podle jiného právního
předpisu. I před uplynutím této doby soud rozhodnutí zruší, jestliže
pominou důvody, pro které bylo návrhu vyhověno.
Díl 4
Řízení o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany
hospodářské soutěže
§ 323
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže.
§ 324
Předmět řízení
Řízení se koná, je-li důvodné podezření, že se při šetření narušení
hospodářské soutěže podle jiného právního předpisu nacházejí obchodní
knihy nebo jiné záznamy v jiných než obchodních prostorách, včetně bytů
fyzických osob, které jsou členy statutárních orgánů nebo zaměstnanci
soutěžitele (dále jen „jiné než obchodní prostory“), a má-li být takové
šetření v těchto prostorách provedeno.
§ 325
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže nebo Evropské komise. Návrhem se lze u soudu domáhat, aby soud
vyslovil se šetřením podle § 324 souhlas.
(2) Návrh musí kromě obecných náležitostí obsahovat označení jiných než
obchodních prostor, v nichž má být šetření provedeno, a musí v něm být
uveden předmět a účel šetření, doba, ve které má být šetření provedeno,
a skutečnosti, které dokládají důvodné podezření podle § 324.
§ 326
Účastníci
Účastníkem je navrhovatel a osoba, která užívá jiné než obchodní
prostory, v nichž má být šetření provedeno (dále jen „uživatel“). Je-li
navrhovatelem Evropská komise, je účastníkem i Úřad pro ochranu
hospodářské soutěže.
§ 327
Odmítnutí návrhu
Návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je
nesrozumitelný nebo neurčitý, soud odmítne, jestliže pro tyto
nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení o opravení nebo
doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo
které je nesrozumitelné nebo neurčité, se nepoužije. Soud návrh odmítne
rovněž tehdy, byl-li podán někým, kdo k návrhu není oprávněn.
§ 328
Jednání
Jednání není třeba nařizovat.
§ 329
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen
jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se
nepoužijí.
§ 330
Rozhodnutí
(1) V rozhodnutí musí být označeny jiné než obchodní prostory, v nichž
má být šetření provedeno, uveden předmět a účel šetření a doba, ve
které má být šetření provedeno. Případným slyšením uživatele před
rozhodnutím soudu nesmí být zmařen účel šetření.
(2) Proti rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
§ 331
Doručování
Rozhodnutí se doručuje uživateli při zahájení šetření. Není-li uživatel
přítomen, je třeba k šetření přibrat osobu, která není na věci
zúčastněna; uživateli se v tomto případě doručí rozhodnutí spolu s
vyrozuměním, že šetření bylo provedeno, a s protokolem pořízeným při
takovém šetření.
Díl 5
Řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení
se s obsahem listin
§ 332
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo advokát, o jehož
listiny jde.
§ 333
Předmět řízení
V řízení soud rozhoduje o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní
komory k seznámení se s obsahem listin, které mohou obsahovat
skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta podle
jiného právního předpisu.
§ 334
Zahájení řízení
(1) Návrh na zahájení řízení ve věcech nahrazení souhlasu zástupce
České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, které mohou
obsahovat skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti
advokáta podle jiného právního předpisu, může podat jen ten, o němž to
stanoví jiný právní předpis.
(2) Návrh musí kromě obecných náležitostí obsahovat označení listin,
ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce České
advokátní komory k seznámení se s jejich obsahem, a vylíčení
skutečností svědčících o tom, proč nesouhlas zástupce České advokátní
komory k seznámení navrhovatele s obsahem těchto listin má být
nahrazen. K návrhu je třeba připojit protokol nebo jiný zápis, v němž
je zachycen nesouhlas zástupce České advokátní komory s tím, aby se
navrhovatel s obsahem listin seznámil.
(3) Listinou se v tomto řízení rozumí jak písemnost, popřípadě její
část, tak i jiný nosič informací.
(4) Návrh je třeba podat nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy zástupce
České advokátní komory odmítl udělit souhlas k seznámení se s obsahem
listin, ohledně kterých se navrhovatel podle odstavce 2 domáhá
nahrazení souhlasu. Zmeškání lhůty k podání návrhu nelze prominout.
§ 335
Účastníci
Účastníky jsou navrhovatel, Česká advokátní komora a dotčený advokát, o
jehož listiny jde.
§ 336
Odmítnutí návrhu
Návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je
nesrozumitelný nebo neurčitý, soud odmítne, jestliže pro tyto
nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení o opravení nebo
doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo
které je nesrozumitelné nebo neurčité, se nepoužije. Soud návrh odmítne
rovněž tehdy, byl-li podán opožděně nebo byl-li podán někým, kdo k
návrhu není oprávněn.
§ 337
Průběh řízení
(1) Nepostupoval-li podle § 336, soud bez zbytečného odkladu nařídí k
projednání věci samé jednání a České advokátní komoře uloží, aby mu při
jednání předložila listiny, ohledně kterých se navrhovatel domáhá
nahrazení souhlasu České advokátní komory k seznámení se s jejich
obsahem. Jednání je neveřejné.
(2) Při jednání nařízeném podle odstavce 1 soud vedle jiných úkonů též
prověří, zda nebylo porušeno zabezpečení listin předložených Českou
advokátní komorou, a v nepřítomnosti jiných osob se seznámí s jejich
obsahem; současně učiní opatření, aby se navrhovatel a ani nikdo jiný o
obsahu listin při jednání nemohl dozvědět.
(3) Dojde-li k odročení jednání, soud listiny zabezpečí tak, aby se s
jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo
poškodit.
§ 338
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen
jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se
nepoužijí.
§ 339
Rozhodnutí
(1) Soud návrhu vyhoví, dojde-li k závěru, že listina neobsahuje
skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost
podle jiného právního předpisu; v opačném případě návrh zamítne.
(2) Proti rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky. Rozhodnutí
podle odstavce 1 je třeba vyhlásit ihned po skončení jednání;
ustanovení o odročení za účelem vyhlášení rozhodnutí se nepoužije.
(3) Rozhodnutí, kterým soud rozhodl o návrhu podle odstavce 1, je
vykonatelné jeho vyhlášením.
§ 340
Účinky rozhodnutí
(1) Vyhoví-li soud návrhu alespoň zčásti, předá bezprostředně po
vyhlášení rozhodnutí listiny, ohledně nichž byl nahrazen souhlas
zástupce České advokátní komory se seznámením se s jejich obsahem,
navrhovateli a uloží mu, aby je České advokátní komoře vrátil ihned
poté, jakmile se s jejich obsahem seznámí. Listiny, ohledně kterých byl
návrh zamítnut, soud vrátí bezprostředně po vyhlášení rozhodnutí České
advokátní komoře.
(2) V případě, že listiny není možné odevzdat navrhovateli, České
advokátní komoře nebo jejich zástupcům osobně po vyhlášení rozhodnutí,
doručí se nejpozději první pracovní den následující po dni, v němž bylo
rozhodnutí vyhlášeno, navrhovateli nebo České advokátní komoře
prostřednictvím soudního doručovatele nebo orgánů justiční stráže.
§ 341
Obdobné použití pro nahrazení souhlasu zástupce Komory daňových poradců
Ustanovení § 332 až 340 o řízení o nahrazení souhlasu zástupce České
advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, které mohou obsahovat
skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, se
použijí obdobně i pro nahrazení souhlasu zástupce Komory daňových
poradců k seznámení se s obsahem listin, které mohou obsahovat
skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti daňového
poradce.
Díl 6
Řízení o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro
lidská práva
§ 342
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný obecný soud toho, vůči němuž návrh směřuje.
§ 343
Podmínky řízení
Ukládá-li předběžné opatření vydané Evropským soudem pro lidská práva
na základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod České
republice povinnost něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco strpět, a
splnění této povinnosti nemůže Česká republika zajistit bez součinnosti
jiných osob, vydá soud rozhodnutí, kterým se zajistí splnění povinnosti
vyplývající z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva.
§ 344
Zahájení řízení
Řízení lze zahájit jen na návrh České republiky.
§ 345
Účastníci
Účastníky jsou Česká republika a ten, vůči němuž návrh směřuje. Za
Českou republiku jedná Ministerstvo spravedlnosti.
§ 346
Průběh řízení
O návrhu rozhodne soud neprodleně, nejpozději do uplynutí 7 dnů poté,
co byl podán. Jednání zpravidla není třeba nařizovat.
§ 347
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen
jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se
nepoužijí.
§ 348
Rozhodnutí
(1) Soud rozhodnutím účastníku uloží, aby poskytl součinnost nezbytnou
k zajištění splnění povinnosti vyplývající z předběžného opatření
Evropského soudu pro lidská práva. Odvolání proti rozhodnutí nemá
odkladný účinek.
(2) Povinnost součinnosti podle odstavce 1 trvá do doby, než zaniknou
účinky předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva. O zániku
účinků předběžného opatření vydaného Evropským soudem pro lidská práva
vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti povinnou osobu.
Díl 7
Řízení ve věcech voleb do rady zaměstnanců, voleb zástupců pro oblast
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a voleb členů zvláštního
vyjednávacího výboru evropské družstevní společnosti
§ 349
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud zaměstnavatele.
(2) Pro řízení ve věcech voleb členů zvláštního vyjednávacího výboru
evropské družstevní společnosti je příslušný obecný soud evropské
družstevní společnosti, popřípadě soud, v jehož obvodu bude mít
evropská družstevní společnost sídlo.
§ 350
Zahájení řízení
Řízení lze zahájit jen na návrh.
§ 351
Účastníci
Účastníkem je člen rady zaměstnanců nebo člen rady státních zaměstnanců
nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo
zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu státní služby anebo
člen zvláštního vyjednávacího výboru zaměstnanců evropské družstevní
společnosti, jehož zvolení je návrhem napadeno, a příslušná volební
komise. Účastníkem řízení o neplatnost volby člena zvláštního
vyjednávacího výboru zaměstnanců evropské družstevní společnosti je
navrhovatel a člen zvláštního vyjednávacího výboru, jehož zvolení je
návrhem napadeno.
§ 352
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen
jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se
nepoužijí.
§ 353
Rozhodnutí
(1) O návrhu na vyslovení neplatnosti volby do rady zaměstnanců a
neplatnosti volby do rady státních zaměstnanců nebo neplatnosti volby
zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a
neplatnosti volby zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při
výkonu státní služby nebo návrhu neplatnosti voleb členů zvláštního
vyjednávacího výboru zaměstnanců evropské družstevní společnosti, kteří
jsou voleni jako zástupci zaměstnanců z České republiky, rozhodne soud
do 10 dnů ode dne doručení návrhu.
(2) Jednání není třeba nařizovat.
(3) Proti rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.
Díl 8
Řízení o soudním prodeji zástavy
§ 353a
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud zástavního dlužníka.
(2) Namísto soudu uvedeného v odstavci 1 je k řízení příslušný soud, v
jehož obvodu je nemovitá zástava, týká-li se řízení práva k ní.
§ 354
Zahájení řízení
Řízení lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá
nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné
právní předpisy soudní prodej zástavy.
§ 355
Účastníci
Účastníky jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník.
§ 356
Průběh řízení
Ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout
jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se
práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci
bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v
§ 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými
státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.
§ 357
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen
jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se
nepoužijí.
§ 358
Rozhodnutí a jeho účinky
(1) Soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou
pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.
Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým
nabylo právní moci.
(2) Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro
každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní
právo k této zástavě.
(3) Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na
návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.
Díl 9
Řízení o zákazu výkonu práv spojených s účastnickými cennými papíry
§ 359
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný obecný soud akciové společnosti, která vydala
účastnické cenné papíry, které byly předmětem nuceného přechodu na
akcionáře (dále jen „hlavní akcionář“) podle zákona o obchodních
korporacích.
§ 360
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.
(2) K návrhu je třeba připojit rozhodnutí soudu, jímž bylo hlavnímu
akcionáři uloženo splnit dorovnání vůči všem vlastníkům účastnických
cenných papírů do povinné úschovy, listiny dokládající, že vlastnické
právo navrhovatele k účastnickým cenným papírům vydaným akciovou
společností přešlo na hlavního akcionáře, a listiny dokládající počet
účastnických cenných papírů navrhovatele, k nimž na hlavního akcionáře
přešlo vlastnické právo.
§ 361
Účastníci
Účastníky jsou navrhovatel, hlavní akcionář a akciová společnost.
§ 362
Průběh řízení
(1) Při rozhodování o věci soud vychází zejména z listin a dalších
důkazů, které předloží navrhovatel. Účastníci nemusí být vyslechnuti.
(2) O návrhu soud rozhodne nejpozději do 7 dnů poté, co byl návrh
podán. Vyzval-li soud navrhovatele, aby odstranil vady podání, běží
tato lhůta znovu ode dne, kdy došlo k odstranění vad nebo kdy marně
uplynula k tomu stanovená lhůta; totéž platí, uložil-li soud
navrhovateli, aby mu předložil pro rozhodnutí významné listiny nebo
jiné důkazy. Opakovaná výzva se nepřipouští.
§ 363
Jednání
Jednání není třeba nařizovat.
§ 364
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen
jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se
nepoužijí.
§ 365
Rozhodnutí
V rozhodnutí soud zakáže hlavnímu akcionáři výkon všech práv spojených
s jeho účastnickými cennými papíry vydanými akciovou společností, a to
až do doby, kdy hlavní akcionář v plné výši splní dorovnání vůči všem
dosavadním vlastníkům účastnických cenných papírů do povinné úschovy.
§ 366
Obdobné použití pro další případy
Ustanovení § 359 až 365 se použijí obdobně i pro postup po vydání
soudního rozhodnutí, jímž podle zákona o obchodních korporacích nebo
zákona o přeměnách obchodních společností a družstev byla společníkovi
obchodní korporace uložena povinnost splnit dluh poskytnout dorovnání
protiplnění nebo náhradu škody uložením do povinné úschovy, je-li toto
soudní rozhodnutí co do základu přiznaného práva závazné i vůči osobám,
které nebyly účastníky řízení, v němž bylo toto soudní rozhodnutí
vydáno.
HLAVA V
ŘÍZENÍ VE VĚCECH RODINNĚPRÁVNÍCH
Díl 1
Průběh řízení
Oddíl 1
Řízení ve věcech manželských a partnerských
Pododdíl 1
Řízení o povolení uzavřít manželství
§ 367
Zahájení řízení
Řízení lze zahájit jen na návrh nezletilého, který dovršil 16 let věku
a který hodlá uzavřít manželství.
§ 368
Účastníci
(1) Účastníky jsou ten, kdo hodlá uzavřít manželství, jeho zákonní
zástupci a ten, s kým má být manželství uzavřeno.
(2) Nezletilý, který dovršil 16 let věku, má v řízení plnou procesní
způsobilost.
§ 369
Dokazování
(1) Před rozhodnutím ve věci samé soud vyslechne toho, kdo hodlá
uzavřít manželství, a toho, s kým má být manželství uzavřeno.
(2) Účastníka, který nemá svéprávnost v plném rozsahu, soud vyslechne
bez přítomnosti jiných osob; přítomnost důvěrníka, který není jeho
zákonným zástupcem nebo účastníkem a o jehož účast u výslechu
vyslýchaný účastník požádá, může soud vyloučit jen tehdy, je-li jeho
přítomností mařen účel výslechu.
§ 370
Rozhodnutí
Rozsudek, kterým se povoluje uzavřít manželství, musí ve výroku
obsahovat přesné označení účastníka, který hodlá uzavřít manželství, a
účastníka, se kterým má být manželství uzavřeno.
Pododdíl 2
Řízení ve statusových věcech manželských
Obecná ustanovení
§ 371
Druhy řízení
Řízení ve statusových věcech manželských jsou řízení
a) o určení, zda tu manželství je či není (zdánlivé manželství),
b) o neplatnost manželství,
c) o rozvod manželství.
§ 372
Rozhodnutí
Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem.
Řízení o určení, zda tu manželství je či není, a o neplatnost
manželství
§ 373
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé
poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto
soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný
obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li
ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení
řízení.
§ 374
Zahájení řízení
(1) Řízení, ve kterém má být manželství prohlášeno za neplatné z
důvodu, že byl projev vůle o vstupu do manželství učiněn pod nátlakem
spočívajícím v užití násilí nebo vyhrožováním násilí nebo byl učiněn v
důsledku omylu o totožnosti snoubence nebo o povaze sňatečného právního
jednání, je možné zahájit jen na návrh manžela. Podá-li návrh někdo
jiný, soud jej odmítne.
(2) V řízení podle odstavce 1 může soud provést jiné než účastníky
navržené důkazy, jen jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a
vyplývají-li z obsahu spisu, nebo jen, má-li jimi být prokázán důvod
neplatnosti nebo neexistence manželství, pro nějž by řízení mohlo být
zahájeno i bez návrhu. Totéž platí pro odvolací řízení. Ustanovení § 20
odst. 1, § 21 a 28 se nepoužijí.
§ 375
Účastníci
Účastníky jsou manželé.
§ 376
Ztráta způsobilosti být účastníkem
(1) Ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem,
soud řízení zastaví.
(2) Bylo-li zahájeno řízení podle § 374 odst. 1 a manžel, který nepodal
návrh na zahájení řízení, zemře před tím, než je ve věci pravomocně
rozhodnuto, pokračuje soud v řízení s opatrovníkem, kterého zemřelému
manželu jmenuje.
(3) Bylo-li zahájeno řízení podle § 374 odst. 1 a navrhovatel zemře,
pokračuje soud v řízení na návrh potomků zemřelého podaný ve lhůtě 1
roku po smrti zemřelého navrhovatele. Soud jmenuje zemřelému
navrhovateli opatrovníka.
§ 377
Neúčinnost doručení
Návrh na vyslovení neúčinnosti doručení nelze podat poté, co již nabyl
právní moci rozsudek, kterým bylo vysloveno, že zde manželství není,
nebo že je neplatné. Ustanovení § 11 se nepoužije.
§ 378
Postup po vyslovení neexistence manželství
Neprodleně poté, co soud pravomocně vysloví, že manželství tu není,
předá věc soudu příslušnému podle § 417, který rozhodne o otcovství ke
společnému dítěti a o úpravě práv a povinností k tomuto společnému
dítěti, které není plně svéprávné.
§ 379
Zmeškání jednání
Nedostaví-li se navrhovatel k jednání bez řádné a včasné omluvy, soud
řízení zastaví, ledaže jsou dány důvody pro zahájení řízení bez návrhu.
§ 380
Lhůta pro odvolání
Neobsahoval-li rozsudek poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o
soudu, u něhož se podává, nebo obsahoval-li nesprávné poučení o tom, že
odvolání není přípustné, lze odvolání podat ve lhůtě 15 dnů od jeho
doručení. Prominutí zmeškání této lhůty není přípustné.
§ 381
Zpětvzetí odvolání
Zastavil-li odvolací soud řízení o odvolání proti rozsudku, jímž bylo
vysloveno, že manželství zde není, nebo je neplatné, proto, že odvolání
bylo odvolatelem vzato zpět, nastane právní moc rozsudku dnem právní
moci usnesení o zastavení odvolacího řízení.
§ 382
Obnova řízení a zmatečnost
Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou přípustné.
Řízení o rozvod manželství
§ 383
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé
poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto
soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný
obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li
ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení
řízení.
§ 384
Zahájení řízení
(1) Řízení je možné zahájit jen na návrh jednoho z manželů nebo
společným návrhem obou manželů, navrhují-li rozvod bez zjišťování
příčin rozvratu manželství. Podá-li návrh někdo jiný, soud jej odmítne.
(2) Podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z manželů
se k návrhu připojí, postupuje soud stejně, jako by bylo řízení
zahájeno návrhem společným. Připojení se k návrhu je možné odvolat do
vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně.
§ 385
Účastníci
Účastníky jsou manželé.
§ 386
Ztráta způsobilosti být účastníkem
Ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem, soud
řízení zastaví.
§ 387
Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení
(1) Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, se kterým projeví druhý z
manželů z vážných důvodů nesouhlas, je neúčinné.
(2) Vzal-li zpět návrh na zahájení řízení jen jeden z manželů, kteří
podali návrh společný, postupuje soud v řízení dále obdobně, jako by
manžel, který se k návrhu připojil, své připojení odvolal.
§ 388
Neúčinnost doručení
Návrh na vyslovení neúčinnosti doručení nelze podat poté, co již nabyl
právní moci rozsudek, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí.
Ustanovení § 11 se nepoužije.
§ 389
Průběh řízení
(1) K projednání věci soud nařídí jednání, na kterém vyslechne
účastníky. Od výslechu účastníků lze upustit, pokud by jeho provedení
bylo spojeno s velkými obtížemi.
(2) Při jednání vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu a
usiluje o jejich smíření.
§ 390
Dokazování
V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen
je-li to třeba ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu
spisu, nebo je-li toho třeba ke zjištění zájmů nezletilých účastníků,
pro něž nemůže být manželství rozvedeno, ačkoli je rozvráceno.
Ustanovení § 20 odst. 1 a § 21 se nepoužijí.
§ 391
Zmeškání jednání
(1) Nedostaví-li se navrhovatel nebo oba navrhovatelé k jednání bez
řádné a včasné omluvy, soud řízení zastaví.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, pokud druhý z manželů, který se k
jednání dostavil, výslovně prohlásí, že na projednání věci trvá.
§ 392
Klid řízení
Navrhli-li oba účastníci klid řízení nebo nastal-li klid řízení z
důvodu, že jej navrhl navrhovatel a druhý z manželů se k jednání bez
předchozí omluvy nedostavil, může soud v řízení pokračovat na návrh
podaný nejdříve po uplynutí lhůty 3 měsíců od přerušení řízení.
§ 393
Poučení
V rozsudku, kterým soud vysloví rozvod manželství, poučí manžela, který
přijal příjmení druhého manžela, o právu přijmout zpět své dřívější
příjmení.
§ 394
Lhůta pro odvolání
Neobsahoval-li rozsudek poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o
soudu, u něhož se podává, nebo obsahoval-li nesprávné poučení o tom, že
odvolání není přípustné, lze odvolání podat ve lhůtě 15 dnů od jeho
doručení. Prominutí zmeškání této lhůty není přípustné.
§ 395
Odvolání
Bylo-li společnému návrhu na rozvod manželství vyhověno, není odvolání
přípustné.
§ 396
Zpětvzetí odvolání
Zastavil-li odvolací soud řízení o odvolání proti rozsudku, jímž bylo
vysloveno, že se manželství rozvádí, proto, že odvolání bylo
odvolatelem vzato zpět, nastane právní moc rozsudku dnem právní moci
usnesení o zastavení odvolacího řízení.
§ 397
Odvolací řízení
V odvolacím řízení mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy, které
nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek, za
kterých mohou být uváděny podle občanského soudního řádu nebo jen,
týkají-li se zájmů nezletilých, pro které nemůže být manželství
rozvedeno, ačkoli je rozvráceno. Ustanovení § 28 se nepoužije.
§ 398
Obnova řízení a zmatečnost
Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou přípustné.
Pododdíl 3
Řízení ve statusových věcech partnerských
§ 399
Druhy řízení
(1) Řízení ve statusových věcech partnerských jsou řízení
a) o určení, zda tu partnerství je či není,
b) o neplatnost partnerství,
c) o zrušení partnerství.
(2) Pro řízení ve statusových věcech partnerských se přiměřeně použijí
ustanovení o řízení ve statusových věcech manželských.
Oddíl 2
Předběžné řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí
Pododdíl 1
Předběžné opatření
§ 400
Místní příslušnost
K rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je příslušný
obecný soud navrhovatele.
§ 401
Zahájení řízení
Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je možné vydat
jen na návrh.
§ 402
Náležitosti návrhu
(1) Návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat též vylíčení
skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a
odpůrce v domě nebo bytě, ve kterém se nachází společná domácnost, pro
navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči
navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije, anebo
vylíčení skutečností, které osvědčují nežádoucí sledování nebo
obtěžování navrhovatele.
(2) Neobsahuje-li návrh všechny náležitosti, a pro tyto vady není možné
o návrhu rozhodnout, soud vyzve navrhovatele vhodným způsobem k
doplnění návrhu a poučí ho o důsledcích nevyhovění této výzvě.
Nedojde-li soudu doplnění návrhu ve lhůtě pro rozhodnutí nebo není-li
možné navrhovatele vhodným způsobem ve lhůtě pro rozhodnutí vyzvat k
doplnění návrhu, soud návrh odmítne. Ustanovení o opravení nebo
doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo
které je nesrozumitelné nebo neurčité, se nepoužije.
§ 403
Účastníci
(1) Účastníky jsou navrhovatel a odpůrce, popřípadě osoba, vůči níž
násilí směřuje.
(2) Je-li navrhovatelem nezletilý, podává jeho jménem návrh zákonný
zástupce, orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo advokát na základě
plné moci, pokud má nezletilý pro udělení plné moci přiměřenou
rozumovou a volní vyspělost. Je-li navrhovatelem osoba, jejíž
svéprávnost byla ve věcech, o něž v řízení jde, omezena, podává jejím
jménem návrh opatrovník nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Ustanovení jiného právního předpisu, podle nějž je třeba jmenovat
opatrovníka, dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo
opatrovníka se zájmem zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří
jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, anebo
hrozí-li takový střet, se nepoužije.
(3) Nezletilý starší 16 let má pro řízení plnou procesní způsobilost.
§ 404
Lhůta pro rozhodnutí
O návrhu rozhodne soud do 48 hodin bez jednání.
§ 405
Rozhodnutí
(1) Vyhoví-li soud návrhu, uloží odpůrci předběžným opatřením zejména,
aby
a) opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí,
nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval,
b) nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo
navrhovatele a nezdržoval se tam,
c) se zdržel setkávání s navrhovatelem, nebo
d) se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv
způsobem.
(2) V rozhodnutí soud poučí odpůrce o právu odnést si ze společného
obydlí věci uvedené v § 493. Navrhovatele soud poučí o dalších vhodných
opatřeních směřujících k jeho ochraně, zejména o právu podat návrh na
zahájení řízení ve věci samé. Soud navrhovatele poučí také o možnosti
podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření podle §
410.
(3) Výjimky vyplývající z plnění povinností uložených předběžným
opatřením odpůrci stanoví soud, a to s přihlédnutím k jeho oprávněným
zájmům.
§ 406
Opatrovník pro podání návrhu
Byl-li podán návrh na nařízení předběžného opatření podle § 403 odst. 2
a hrozí-li střet zájmů zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem
zastoupeného či může-li dojít ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou
zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, jmenuje soud
příslušný podle § 400 neprodleně po rozhodnutí o návrhu na nařízení
předběžného opatření navrhovateli opatrovníka. To neplatí, je-li
navrhovatel zastoupen advokátem. Proti usnesení, kterým byl opatrovník
jmenován, není odvolání přípustné.
§ 407
Vykonatelnost
Rozhodnutí podle § 405 je vykonatelné vydáním.
§ 408
Trvání předběžného opatření
(1) Předběžné opatření podle § 405 trvá 1 měsíc od jeho vykonatelnosti.
(2) Předcházelo-li rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření vykázání
podle jiného právního předpisu, a neuplynula-li před nabytím
vykonatelnosti předběžného opatření lhůta stanovená v jiném právním
předpise pro trvání vykázání, prodlužuje se doba trvání předběžného
opatření o tu dobu, jež do vykonatelnosti předběžného opatření
neuplynula.
§ 409
Odvolací řízení
(1) Bylo-li rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření
napadeno včasným odvoláním, soud prvního stupně předloží věc odvolacímu
soudu do 15 dnů od podání odvolání.
(2) O odvolání odvolací soud rozhodne do 7 dnů od předání věci.
Pododdíl 2
Prodloužení předběžného opatření
§ 410
Návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření
(1) Navrhovatel může před uplynutím doby uvedené v § 408 podat návrh na
prodloužení doby trvání předběžného opatření podle § 405.
(2) Podáním návrhu se prodlužuje doba trvání předběžného opatření podle
§ 405 do doby, než soud o návrhu na prodloužení rozhodne.
§ 411
Jednání
(1) K rozhodnutí o návrhu podle § 410 soud zpravidla nařídí jednání.
Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.
Je-li jednání nařízeno, ustanovení o času k přípravě po předvolání
účastníka k jednání se nepoužijí.
(2) Při rozhodování o návrhu soud vezme v úvahu zejména trvání stavu
ohrožení navrhovatele, majetkové či jiné poměry účastníků, včetně
vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje
předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti včetně dalších
probíhajících řízení mezi účastníky.
§ 412
Rozhodnutí
(1) O návrhu na prodloužení doby trvání soud rozhodne do 2 měsíců od
jeho podání.
(2) Soud může prodloužit dobu trvání předběžného opatření jen na dobu
nezbytně nutnou. Pokud navrhovatel neprokáže své majetkové či jiné
poměry, včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, může
soud prodloužit dobu trvání předběného opatření jen z důvodů zvláštního
zřetele hodných.
§ 413
Zánik předběžného opatření
Předběžné opatření podle § 405 zanikne nejpozději uplynutím 6 měsíců od
jeho vykonatelnosti.
§ 414
Zrušení rozhodnutí
(1) Na návrh může soud rozhodnout o zrušení předběžného opatření podle
§ 405.
(2) Ustanovení § 411 a § 412 odst. 1 platí obdobně.
(3) Byl-li návrh na zrušení rozhodnutí zamítnut, lze jej opětovně podat
nejdříve až po uplynutí 3 měsíců od právní moci zamítavého rozhodnutí.
Oddíl 3
Řízení o určení a popření rodičovství
Pododdíl 1
Určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů
§ 415
Určení otcovství k dítěti neprovdané matky
(1) Narodí-li se dítě, u něhož otcovství není určeno zákonnou domněnkou
svědčící manželu matky, ani souhlasným prohlášením rodičů před
matričním úřadem, vyslechne soud toho, koho matka označuje za otce, zda
uznává, že je otcem. Příslušným je soud podle § 417.
(2) Dojde-li k souhlasnému prohlášení rodičů o otcovství, uvede se to v
protokolu a oznámí matričnímu úřadu, který vede knihu narození, v níž
je dítě zapsáno.
(3) Jestliže takto k určení otcovství nedojde a matka v přiměřené době
nepodá návrh na určení otcovství, může soud jmenovat dítěti opatrovníka
k podání takového návrhu a k tomu, aby dítě v řízení zastupoval.
§ 416
Určení otcovství po rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné
(1) Byl-li podán návrh na určení otcovství souhlasným prohlášením k
dítěti, které se narodilo v době mezi zahájením řízení o rozvodu
manželství nebo o neplatnost manželství a třístým dnem po rozvodu
manželství nebo prohlášení manželství za neplatné, vyslechne soud
matku, manžela i toho, kdo prohlašuje, že je otcem dítěte. Příslušným
je soud podle § 417.
(2) Dojde-li k souhlasnému prohlášení účastníků o tom, kdo je otcem
dítěte, uvede to soud do protokolu a oznámí matričnímu úřadu, který
vede knihu narození, v níž je dítě zapsáno.
(3) Byl-li návrh podán před pravomocným skončením řízení o rozvod nebo
neplatnost manželství, soud řízení přeruší do doby, než rozsudek,
kterým bylo rozhodnuto o tom, že manželství je neplatné nebo se
rozvádí, nabude právní moci. Bylo-li řízení o rozvod manželství nebo
neplatnost manželství zastaveno, nebo byl-li návrh na rozvod manželství
nebo na neplatnost manželství pravomocně zamítnut, soud řízení zastaví.
Pododdíl 2
Řízení o určení a popření otcovství
§ 417
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je místně příslušný obecný soud dítěte.
(2) Není-li možné určit příslušnost podle odstavce 1, je pro řízení
příslušný obecný soud matky.
§ 418
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.
(2) Bylo-li pravomocně určeno, že manželství zde není, zahájí soud
řízení o určení otcovství ke společnému dítěti i bez návrhu.
§ 419
Popření otcovství bez návrhu
Bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, lze řízení o
popření takto určeného otcovství zahájit i bez návrhu, vyžaduje-li to
zřejmý zájem dítěte a mají-li být naplněna ustanovení zaručující
základní lidská práva.
§ 420
Účastníci
(1) Účastníky jsou žena, která dítě porodila, dítě a muž, který o sobě
tvrdí nebo o němž je tvrzeno, že je otcem dítěte (domnělý otec), nebo
jehož otcovství má být popřeno.
(2) Byl-li podán návrh proti opatrovníku, který byl jmenován domnělému
zemřelému otci, je účastníkem tento opatrovník.
§ 421
Ztráta způsobilosti být účastníkem
(1) Zemře-li po zahájení řízení navrhovatel, a další k návrhu oprávněná
osoba ve lhůtě k tomu soudem stanovené nevyjádří zájem na pokračování v
řízení, soud řízení zastaví.
(2) Zemře-li v průběhu řízení zahájeného na návrh jiné k tomu oprávněné
osoby domnělý otec, pokračuje soud v řízení s opatrovníkem, kterého
zemřelému jmenuje.
(3) Zemře-li po zahájení řízení domnělý otec, který byl navrhovatelem,
vyzve soud matku a dítě, zda mají zájem v řízení pokračovat a stanoví
jim lhůtu pro toto vyjádření. Pokud se ve lhůtě k tomu stanovené
nevyjádří nebo se oba vyjádří tak, že s pokračováním řízení nesouhlasí,
soud řízení zastaví. Jinak platí ustanovení odstavce 2 obdobně.
§ 422
Spojení řízení
S řízením o určení otcovství je spojeno řízení o péči o nezletilé dítě
a o výživě nezletilého dítěte. To neplatí, jde-li o řízení podle § 415
a 416.
§ 423
Rozhodnutí
Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem.
§ 424
Zastavení řízení
Bylo-li otcovství k dítěti určeno v řízení podle § 415 nebo 416, soud
řízení o určení otcovství zastaví.
§ 425
Prominutí zmeškání lhůty
(1) Byl-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty,
soud může do 4 měsíců od podání návrhu zmeškání lhůty prominout,
vyžaduje-li to zájem dítěte a veřejný pořádek. K rozhodnutí nařídí soud
jednání, je-li to třeba.
(2) Po právní moci rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty
nařídí soud jednání. Rozhoduje-li o zamítnutí návrhu z důvodu podání po
uplynutí popěrné lhůty, není třeba jednání nařizovat.
Pododdíl 3
Řízení o určení a popření mateřství
§ 426
Pro řízení o určení a popření mateřství se použijí ustanovení o řízení
o určení a popření otcovství přiměřeně.
Oddíl 4
Řízení ve věcech osvojení
Pododdíl 1
Řízení ve věcech osvojení nezletilého
§ 427
Předmět řízení
Ve věcech osvojení soud zejména
a) přijímá prohlášení o udělení souhlasu k osvojení,
b) rozhoduje o předání dítěte do péče před osvojením,
c) rozhoduje o určení, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení,
d) rozhoduje o návrhu rodičů, kteří dali souhlas s osvojením, na vydání
dítěte,
e) rozhoduje o osvojení,
f) rozhoduje o utajení osvojení,
g) rozhoduje o nařízení dohledu nad úspěšností osvojení.
§ 428
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud toho, kdo má být osvojen
(osvojenec).
(2) Pro řízení o předání dítěte do péče před osvojením do ciziny je
příslušný soud, v jehož obvodu je Úřad pro mezinárodněprávní ochranu
dětí.
§ 429
Zahájení řízení
(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.
(2) Byly-li osvojení a jeho okolnosti utajeny nebo pokrevní rodič a
jeho souhlas k osvojení utajeny, může soud i bez návrhu rozhodnout o
jejich odtajnění, odůvodňuje-li to velmi závažná situace ohrožující
osvojené dítě na životě nebo na zdraví.
(3) Odůvodňují-li to okolnosti případu, rozhodne soud i bez návrhu o
nařízení dohledu nad osvojitelem a osvojencem na dobu nezbytně nutnou,
jejíž délku určí.
§ 430
Náležitosti návrhu při osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny
Jde-li o osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny a navrhovatel k návrhu
nepřipojil rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o souhlasu s
osvojením, poskytne soud navrhovateli lhůtu k doplnění návrhu. Pokud
navrhovatel návrh ve lhůtě k tomu stanovené nedoplní, soud návrh
odmítne.
§ 431
Účastníci
(1) Účastníkem je osvojenec, jeho zákonný zástupce a, nejde-li o
rozhodnutí o tom, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení, také ten,
kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Nestanoví-li zákon
jinak, jsou účastníky také rodiče osvojence.
(2) Nezletilý rodič starší 16 let má v řízení plnou procesní
způsobilost.
(3) Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho
souhlasu.
§ 432
Rodič osvojence
(1) Rodič osvojence není účastníkem, pokud
a) byl zbaven rodičovské odpovědnosti a současně práva dát souhlas k
osvojení,
b) jeho svéprávnost byla ve věci udělení souhlasu k osvojení omezena,
c) udělil souhlas k osvojení před podáním návrhu na osvojení.
(2) Rodič osvojence přestává být účastníkem dnem právní moci rozhodnutí
o tom, že není třeba k osvojení jeho souhlasu.
§ 433
Povinnost opětovně jednat s rodičem osvojence
(1) Soud je povinen s rodičem osvojence opětovně jednat jako s
účastníkem,
a) byl-li souhlas k osvojení účinně odvolán,
b) bylo-li změněno rozhodnutí o určení, že není třeba jeho souhlasu k
osvojení,
c) bylo-li změněno nebo zrušeno rozhodnutí o omezení jeho svéprávnosti
ve věci udělení souhlasu k osvojení, nebo
d) byla-li mu znovu přiznána rodičovská odpovědnost nebo alespoň právo
dát souhlas k osvojení.
(2) Byl-li rodičem, který dal souhlas s osvojením, podán návrh na
vydání dítěte, je rodič účastníkem jen v té části řízení, v níž se
rozhoduje o tomto návrhu.
§ 434
Zastoupení
(1) Nezletilý osvojenec, který není plně svéprávný, je v řízení
zastoupen opatrovníkem, kterým soud jmenuje zpravidla orgán
sociálně-právní ochrany dětí.
(2) Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní
ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, jmenuje
soud na návrh opatrovníka jiného.
§ 435
Rozhodnutí
O určení, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení, o dohledu a o
osvojení rozhoduje soud rozsudkem.
§ 436
Prohlášení o souhlasu s osvojením
(1) Prohlásí-li rodič poté, co byl poučen o podstatě a důsledcích
prohlášení souhlasu s osvojením, o podstatě osvojení a o podmínkách
odvolání souhlasu s osvojením, vůči soudu, že dává souhlas s osvojením,
zapíše soud obsah prohlášení do protokolu. Protokol rodič, jenž
prohlášení učinil, podepíše.
(2) Kterýkoli okresní soud je povinen sepsat prohlášení podle odstavce
1 a neprodleně je postoupit soudu příslušnému, který vede řízení ve
věcech osvojení k osvojenci, k jehož osvojení byl souhlas udělen.
Nebylo-li ve vztahu k nezletilému, k němuž bylo prohlášení podle
odstavce 1 učiněno, dosud zahájeno řízení ve věcech osvojení, založí
soud ve věci spis a věc postoupí soudu příslušnému podle § 428. Ten
udělení souhlasu oznámí příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany
dětí. Není-li možné příslušnost soudu určit, oznámí soud udělení
souhlasu orgánu sociálně-právní ochrany dětí ve svém obvodu.
(3) Odvolal-li rodič souhlas s osvojením, postupuje soud podle odstavců
1 a 2 obdobně.
§ 437
Dokazování
(1) V řízení ve věcech osvojení soud vyslechne alespoň jednou rodiče
osvojence, a to i pokud nejsou účastníky. To neplatí, pokud
a) rodič není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého
jednání nebo je ovládnout,
b) rodič se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodařilo soudu
ani při vynaložení potřebné pečlivosti v součinnosti s dalšími orgány
veřejné moci zjistit,
c) rodič byl zbaven rodičovské odpovědnosti a současně práva dát
souhlas k osvojení, nebo
d) svéprávnost rodiče byla ve věci udělení souhlasu k osvojení omezena.
(2) Soud v řízení vyslechne manžela osvojitele.
§ 438
Předání osvojovaného dítěte do péče
Před rozhodnutím o předání osvojovaného dítěte do péče budoucího
osvojitele ihned poté, co dali oba rodiče souhlas k osvojení nebo
ihned, jakmile to zdravotní stav dítěte dovolí, provede soud stejná
šetření, která podle jiného právního předpisu provádí pro rozhodnutí o
předání dítěte do péče před osvojením.
§ 439
Určení, zda je třeba souhlasu rodičů s osvojením
Vysloví-li soud, že není třeba souhlasu obou rodičů k osvojení, jmenuje
soud pro udělení souhlasu s osvojením opatrovníka.
§ 440
Změna poměrů
(1) Soud na návrh zruší rozsudek, kterým bylo určeno, že k osvojení
dítěte není třeba souhlasu rodičů, změní-li se poměry. Byl-li návrh na
změnu rozsudku pravomocně zamítnut, lze opětovný návrh podat nejdříve
po uplynutí 1 roku od právní moci zamítavého rozhodnutí.
(2) Rozsudek, kterým bylo určeno, že k osvojení dítěte není třeba
souhlasu rodičů, nelze zrušit, bylo-li dítě pravomocně osvojeno.
§ 441
Přerušení řízení
(1) Byl-li podán návrh na určení otcovství k osvojenci, soud řízení
přeruší do doby, než bude o návrhu na určení otcovství rozhodnuto.
(2) Byl-li podán návrh na svěření dítěte do péče jiné osoby, která
tvrdí, že je blízkým příbuzným osvojence, soud řízení přeruší do doby,
než bude o návrhu na svěření do péče rozhodnuto.
§ 442
Prohlášení blízkého příbuzného osvojence
(1) Prohlásí-li v řízení ve věcech osvojení blízký příbuzný osvojence,
u nějž není třeba k osvojení souhlasu rodičů, že je schopen a ochoten o
dítě pečovat, zahájí soud řízení o svěření dítěte do péče jiné osoby.
Není-li soud soudem příslušným pro řízení podle § 467, postoupí věc
neprodleně soudu příslušnému.
(2) Po zahájení řízení podle odstavce 1 platí ustanovení § 441 odst. 2
obdobně.
§ 443
Příjmení osvojence
(1) V rozsudku, jímž se vyslovuje osvojení, uvede soud i příjmení,
které osvojenec bude mít.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí pro rozsudek o zrušení osvojení
přiměřeně.
§ 444
Utajení osvojení
(1) Vyhověl-li soud návrhu na utajení osvojení podanému osvojitelem
nebo osvojencem, je jednání ve věci samé neveřejné. Soud činí i další
vhodná opatření k utajení osvojení.
(2) Podal-li pokrevní rodič návrh na utajení jeho osoby a souhlasu s
osvojením, platí odstavec 1 obdobně.
Pododdíl 2
Řízení o osvojení zletilého
§ 445
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný obecný soud toho, kdo má být osvojen
(osvojenec).
§ 446
Zahájení řízení
Řízení lze zahájit jen na návrh.
§ 447
Náležitosti návrhu
Byl-li podán návrh na osvojení zletilého, ze kterého nevyplývá, zda se
zletilý osvojenec k návrhu připojil, vyzve soud navrhovatele, aby ve
lhůtě k tomu soudem stanovené návrh doplnil. Nepřipojí-li se zletilý
osvojenec k návrhu ve lhůtě k tomu soudem stanovené, soud návrh
odmítne.
§ 448
Účastníci
(1) Účastníkem je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence
osvojit (osvojitel).
(2) Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho
souhlasu.
§ 449
Zastoupení
Zletilý osvojenec, jehož svéprávnost byla omezena, je v řízení
zastoupen zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, kterého k tomuto účelu
jmenuje soud.
§ 450
Dokazování
Soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého,
které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu
jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a
manžela osvojence.
§ 451
Rozhodnutí
(1) Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem.
(2) Je-li to třeba, rozhodne soud o příjmení osvojence.
Oddíl 5
Péče soudu o nezletilé
Pododdíl 1
Zvláštní ustanovení o předběžné úpravě poměrů dítěte
§ 452
Předběžné opatření upravující poměry dítěte
(1) Ocitlo-li se nezletilé dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez
ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o dítě pečovat,
nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem
vážně ohrožen nebo byl-li narušen, soud předběžným opatřením upraví
poměry dítěte na nezbytně nutnou dobu tak, že nařídí, aby dítě bylo
umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí.
(2) Vhodným prostředím se rozumí výchovné prostředí u osoby nebo
zařízení způsobilého zajistit nezletilému řádnou péči s ohledem na jeho
fyzický a duševní stav, jakož i rozumovou vyspělost a umožnit realizaci
případných jiných opatření stanovených předběžným opatřením. Předběžným
opatřením podle odstavce 1 lze svěřit dítě i do pěstounské péče na
přechodnou dobu, po kterou rodič nemůže dítě ze závažných důvodů
vychovávat, nebo po jejímž uplynutí lze dítě svěřit do péče před
osvojením, dát souhlas rodiče s osvojením či rozhodnout o tom, že není
třeba souhlasu rodiče k osvojení.
§ 453
Místní příslušnost
(1) K rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření je příslušný obecný
soud navrhovatele.
(2) Je-li předběžné opatření nařízeno, soud předá po provedení jeho
výkonu věc neprodleně soudu příslušnému podle § 467. Má-li soud,
kterému byla věc předána, za to, že není soudem uvedeným podle § 467,
předloží věc k rozhodnutí o příslušnosti svému nadřízenému soudu; tímto
rozhodnutím je soud, jehož příslušnost byla určena, vázán.
§ 454
Zahájení řízení
(1) Předběžné opatření může soud nařídit jen na návrh orgánu
sociálně-právní ochrany dětí.
(2) Návrh na předběžné opatření musí obsahovat kromě obecných
náležitostí návrhu na zahájení řízení jméno nezletilého, jména,
povolání a bydliště ostatních účastníků, jsou-li navrhovateli známa,
vylíčení rozhodujících skutečností odůvodňujících nařízení předběžného
opatření, označení osoby, které má být dítě předáno do péče.
Neobsahuje-li návrh všechny náležitosti, a pro tyto vady není možné o
návrhu rozhodnout ve lhůtě k tomu stanovené, soud návrh odmítne.
Ustanovení o opravení nebo doplnění podání, které neobsahuje všechny
stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, se
nepoužije.
§ 455
Zastoupení nezletilého
(1) Nezletilý nemusí být zastoupen; nemá-li nezletilý zákonného
zástupce nebo nemůže-li jej zákonný zástupce v řízení zastupovat,
jmenuje mu soud příslušný podle § 467 opatrovníka bezodkladně po
předání věci. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-
právní ochrany dětí.
(2) Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní
ochrany dětí, který podal návrh na předběžné opatření, jmenuje soud na
návrh opatrovníka jiného.
§ 456
Lhůta pro rozhodnutí
O návrhu na předběžné opatření soud rozhodne bezodkladně, nejpozději do
24 hodin od jeho podání.
§ 457
Vykonatelnost
Rozhodnutí, kterým bylo návrhu vyhověno, je vykonatelné vydáním. Jeho
výrok je závazný pro každého.
§ 458
Doručování
Rozhodnutí se doručuje účastníkům až při provedení jeho výkonu.
Účastníkům, kteří nebyli při provedení výkonu přítomni, rozhodnutí
doručí dodatečně soud příslušný podle § 467 spolu s vyrozuměním, že byl
proveden jeho výkon.
§ 459
Trvání předběžného opatření
(1) Předběžné opatření trvá po dobu 1 měsíce od jeho vykonatelnosti.
(2) Předběžného opatření, kterým se dítě svěřuje do pěstounské péče na
přechodnou dobu podle § 452 odst. 2 věty druhé, trvá 3 měsíce od jeho
vykonatelnosti; bylo-li před uplynutím doby zahájeno řízení ve věci
samé, pak trvá do doby, než se stane vykonatelným rozhodnutím, kterým
se toto řízení končí, nebo rozhodnutí, kterým bylo předběžné opatření
zrušeno.
§ 460
Prodloužení doby trvání předběžného opatření
(1) Bylo-li před uplynutím doby podle ustanovení § 459 odst. 1 zahájeno
řízení ve věci samé, může soud předběžné opatření na dobu nejvýše 1
měsíce opakovaně prodloužit tak, aby celková doba trvání předběžného
opatření nepřesáhla 6 měsíců od jeho vykonatelnosti. Poté lze dobu
trvání předběžného opatření výjimečně prodloužit jen tehdy, nebylo-li z
vážných důvodů a objektivních příčin možné v této době skončit důkazní
řízení ve věci samé.
(2) Postupoval-li soud, kterému byla věc předána podle § 453 odst. 2
věty druhé, a nebylo-li o příslušnosti nadřízeným soudem dosud
rozhodnuto, rozhodne o prodloužení doby trvání soud, který předběžné
opatření nařídil.
§ 461
Mezinárodní prvek
Byl-li podán návrh na vydání předběžného opatření podle § 452 a ve věci
samé není dána pravomoc českých soudů podle jiného právního předpisu,
lhůta podle § 459 se nepoužije. Celková doba trvání předběžného
opatření však v takovém případě nesmí překročit 6 měsíců.
§ 462
Zrušení předběžného opatření
(1) Rodiče nezletilého, orgán sociálně-právní ochrany dětí a opatrovník
podle § 455 mohou kdykoli soudu navrhnout zrušení předběžného opatření.
O takovém návrhu musí soud rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 7 dnů.
Byl-li návrh zamítnut, může jej oprávněná osoba, neuvede-li v něm jiné
důvody, opakovat až po uplynutí 14 dnů od právní moci rozhodnutí.
(2) O zrušení rozhoduje soud příslušný podle § 467. Ustanovení § 460
odst. 2 se použije přiměřeně.
§ 463
Odvolání
Bylo-li podáno ve lhůtě odvolání proti rozhodnutí o předběžné úpravě
poměrů dítěte soudu příslušnému podle § 467, nemůže být odmítnuto pro
opožděnost.
§ 464
Vyhovění odvolání soudem prvního stupně
Usnesení o předběžné úpravě poměrů dítěte může k odvolání změnit přímo
soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.
§ 465
Lhůta pro rozhodnutí o odvolání
(1) Bylo-li rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření
napadeno včasným odvoláním a nepostupoval-li soud prvního stupně podle
§ 464, předloží věc odvolacímu soudu do 15 dnů od podání odvolání.
(2) Odvolací soud rozhodne o odvolání proti rozhodnutí o předběžném
opatření podle § 452 do 7 dnů od předložení věci.
Pododdíl 2
Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé
§ 466
Předmět řízení
V řízení soud rozhoduje zejména ve věcech
a) jména a příjmení nezletilého dítěte,
b) péče o nezletilé dítě,
c) výživy nezletilého dítěte,
d) styku s nezletilým dítětem,
e) rodičovské odpovědnosti,
f) poručenství,
g) opatrovnictví nezletilého dítěte,
h) předání nezletilého dítěte,
i) navrácení nezletilého dítěte,
j) pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout,
k) souhlasu s právním jednáním nezletilého dítěte,
l) zastupování nezletilého dítěte,
m) péče o jmění nezletilého dítěte,
n) ústavní výchovy nezletilého dítěte a jiných výchovných opatření,
o) ochranných opatření,
p) pěstounské péče,
q) určení data narození nezletilého dítěte,
r) přiznání svéprávnosti nezletilému dítěti,
s) přivolení souhlasu a odvolání souhlasu zákonného zástupce k
samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné
výdělečné činnosti.
§ 467
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého dítěte.
(2) Není-li příslušný soud znám nebo nemůže-li včas zakročit, zakročí
soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. Jakmile však je to možné,
postoupí věc soudu příslušnému.
§ 468
Zahájení řízení
(1) Řízení podle § 466 písm. j), l) a m) lze zahájit jen na návrh
zákonného zástupce.
(2) Řízení podle § 466 písm. r) a s) lze zahájit jen na návrh
nezletilého nebo jeho zákonného zástupce.
(3) Bylo-li nařízeno předběžné opatření podle § 452, zahájí soud
příslušný podle § 467 bezodkladně poté, co mu byla věc předána nebo co
bylo rozhodnuto o jeho příslušnosti, i bez návrhu řízení o péči o
nezletilého. Osobě, které bylo nezletilé dítě na základě předběžného
opatření podle § 452 předáno do péče, se doručuje usnesení o zahájení
řízení ve věci samé a rozhodnutí ve věci samé.
§ 469
Zastoupení
(1) Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení
jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní
ochrany dětí.
(2) Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní
ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, jmenuje
soud na návrh opatrovníka jiného.
(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro řízení podle § 468 odst. 2. V
těchto řízeních má nezletilý plnou procesní způsobilost.
§ 470
Postavení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí
Jde-li o věci se vztahem k cizině, může být zmocněncem účastníka Úřad
pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
§ 471
Rozhodnutí
(1) Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem.
(2) Ve věcech péče soudu o nezletilé rozhoduje soud s největším
urychlením.
§ 472
Náležitosti rozsudku
V rozsudku ve věcech styku s dítětem, péče o dítě nebo navrácení dítěte
soud účastníky poučí podle § 502, 503 a 504 o možnosti výkonu
rozhodnutí a o způsobech jeho provedení.
§ 473
Předběžná vykonatelnost
Předběžně vykonatelné jsou rozsudky
a) odsuzující k plnění výživného,
b) jimiž se prodlužuje trvání výchovného opatření, kterým bylo dítě
dočasně odňato z péče rodičů nebo jiné fyzické osoby^1).
§ 474
Úkoly soudu při péči o nezletilé
(1) Za účelem ochrany zájmu dítěte soud vede rodiče k nalezení smírného
řešení. Soud může rodičům uložit na dobu nejvýše 3 měsíců účast na
mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, nebo
jim nařídit setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie.
(2) Soud vede rodiče, popřípadě poručníky nezletilých k řádnému plnění
povinností při péči o nezletilého a správě jeho majetkových
záležitostí. Vyřizuje podněty a upozornění fyzických a právnických osob
stran péče o nezletilého a činí vhodná opatření.
(3) O vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatření soud
zpravidla zjistí názor orgánu vykonávajícího sociálně-právní ochranu
dětí, který je obeznámen s poměry.
§ 475
Změna poměrů
(1) Změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu
povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo
rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě.
(2) Dojde-li k podstatné změně poměrů nebo k neshodě mezi rodiči a
pěstounem v podstatné záležitosti týkající se dítěte, může dítě, rodič
nebo pěstoun navrhnout soudu změnu práv a povinností, zrušení
pěstounské péče, nebo jiné rozhodnutí.
§ 476
Odvolání
Schválil-li soud ve věcech péče soudu o nezletilé rozsudkem dohodu
rodičů, nejsou rodiče oprávněni podat odvolání do výroku, jímž byla
dohoda schválena.
§ 477
Postup po nabytí zletilosti dítěte v řízení o jeho výživě
Nabude-li dítě v průběhu řízení o jeho výživě zletilosti, dokončí soud
řízení podle ustanovení tohoto pododdílu.
Pododdíl 3
Zvláštní ustanovení pro řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech
mezinárodních únosů dětí
§ 478
Použití ustanovení
Ustanovení tohoto pododdílu se použijí pro řízení o návrhu na navrácení
nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní
smlouvy, která je součástí právního řádu^2), nebo podle přímo
použitelného předpisu Evropské unie^3).
§ 479
Místní příslušnost
Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo Úřad pro
mezinárodněprávní ochranu dětí.
§ 480
Zahájení řízení
Řízení lze zahájit jen na návrh.
§ 481
Účastníci
(1) Účastníky jsou
a) ten, kdo tvrdí, že jeho právo na péči o dítě, vykonávané podle
právního řádu státu, v němž dítě mělo svůj obvyklý pobyt bezprostředně
před přemístěním nebo zadržením, bylo porušeno (navrhovatel),
b) ten, o němž navrhovatel tvrdí, že právo na péči o dítě, vykonávané
podle právního řádu státu, v němž dítě mělo svůj obvyklý pobyt
bezprostředně před přemístěním nebo zadržením, porušuje (odpůrce),
c) dítě.
(2) Je-li účastníkem nezletilý rodič dítěte, který není plně svéprávný
a dosáhl věku 16 let, má v tomto řízení plnou procesní způsobilost.
(3) Nezletilý rodič dítěte, který není plně svéprávný a nedosáhl věku
16 let, musí být v řízení zastoupen zákonným zástupcem, pokud soud
dospěje k závěru, že jeho rozumová a volní vyspělost mu neumožňuje
jednat v řízení samostatně.
§ 482
Zastoupení
(1) Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterým soud zpravidla
jmenuje orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(2) Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní
ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, jmenuje
soud na návrh opatrovníka jiného.
(3) Proti usnesení o jmenování opatrovníka není odvolání přípustné.
§ 483
Rozhodnutí
Ve věci samé soud rozhoduje rozsudkem.
§ 484
Předběžná vykonatelnost
Rozsudek, jímž bylo návrhu vyhověno, je předběžně vykonatelný.
§ 485
Přerušení řízení
(1) Řízení nelze přerušit, ledaže soud rozhodl, že požádá soudní orgán
Evropské unie o rozhodnutí o předběžné otázce.
(2) V řízení nelze prominout zmeškání lhůty.
§ 486
Opatření soudu
(1) Soud činí i bez návrhu vhodná opatření k zajištění podmínek pro
navrácení dítěte, přičemž zejména učiní opatření k
a) soudnímu dohledu nad pohybem dítěte na území státu,
b) zabránění dítěti opustit území státu bez souhlasu soudu,
c) zabránění narušení osobních vazeb mezi dítětem a navrhovatelem.
(2) Soud na návrh navrhovatele rozhodne též o prozatímní úpravě styku
navrhovatele s dítětem, osvědčí-li navrhovatel právo na péči o dítě.
(3) O přijetí vhodných opatření soud rozhoduje bezodkladně, zpravidla
bez slyšení účastníků. Proti usnesení, kterým byla vhodná opatření
podle odstavce 1 uložena, není odvolání přípustné.
§ 487
Jednání
(1) Soud nařídí ve věci jednání, které se musí konat do 3 týdnů od
podání návrhu.
(2) Při jednání vyslechne soud navrhovatele a odpůrce. Soud také zjistí
názor dítěte.
(3) Dojde-li v průběhu jednání k dohodě mezi navrhovatelem a odpůrcem,
pokud jde o péči o dítě a styk s ním, uloží soud odpůrci povinnosti pro
něj z dohody vyplývající předběžným opatřením.
§ 488
Nedostavení se odpůrce
Jestliže se odpůrce k nařízenému jednání nedostaví bez včasné a důvodné
omluvy a nevyjádří se k návrhu navrhovatele ani v písemné formě, má se
za to, že nemá proti návrhu na navrácení dítěte námitek. O tomto
následku nedostavení se musí být odpůrce poučen.
§ 489
Rozhodnutí
(1) Nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, vydá soud
rozhodnutí ve věci samé zpravidla do 6 týdnů od zahájení řízení;
vydá-li soud rozhodnutí po uplynutí této lhůty, uvede v odůvodnění
rozhodnutí skutečnosti, pro které nebylo možné tuto lhůtu dodržet.
(2) Soud může v rozhodnutí podmínit nebo podmíněně odložit navrácení
dítěte, a to splněním přiměřených záruk navrhovatelem nebo vydáním
rozhodnutí anebo učiněním jiných opatření orgány státu, do něhož má být
dítě navráceno.
§ 490
Odvolání
(1) Bylo-li podáno odvolání proti rozsudku o navrácení dítěte, předá
soud prvního stupně věc soudu odvolacímu do 7 dnů od podání odvolání. O
odvolání rozhodne odvolací soud do 30 dnů od předání věci.
(2) Odvolací soud může odložit vykonatelnost usnesení odsuzujícího k
navrácení dítěte, pokud k navrácení dítěte nedošlo. O odložení
vykonatelnosti rozhodne do 3 dnů od předložení věci.
§ 491
Obnova řízení a zmatečnost
Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou přípustné.
Díl 2
Výkon rozhodnutí
Oddíl 1
Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věci ochrany proti domácímu
násilí
§ 492
Příslušnost soudu
Rozhodl-li soud podle § 405, výkon rozhodnutí zajistí bezodkladně vždy
soud prvního stupně.
§ 493
Provedení výkonu
Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud v součinnosti s příslušnými
orgány veřejné moci vykáže povinného ze společného obydlí, odebere mu
všechny klíče od společného obydlí, které povinný drží, a popřípadě mu
zakáže setkávat se s označenou osobou nebo ji jinak kontaktovat. Soud
zároveň poskytne povinnému příležitost, aby si bezprostředně při výkonu
rozhodnutí vyzvedl ze společného obydlí své osobní cennosti a osobní
dokumenty, jakož i věci, které slouží jeho osobní potřebě; během trvání
rozhodnutí podle § 405 pak povinnému umožní vyzvednout i věci nezbytné
k výkonu jeho podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání, případně
věci nezbytné z jiného vážného důvodu.
§ 494
Věci povinného
Není-li povinný při výkonu rozhodnutí přítomen, poskytne mu soud na
jeho žádost během doby trvání rozhodnutí podle § 405 příležitost, aby
si ze společného obydlí vyzvedl věci uvedené v § 493.
§ 495
Adresa pro doručování
Při provedení výkonu rozhodnutí soud povinného rovněž vyzve, aby soudu
sdělil adresu, na kterou mu bude možné po dobu trvání rozhodnutí podle
§ 405 doručovat písemnosti s tímto rozhodnutím souvisící, nebo aby si
zvolil zástupce pro doručování písemností, a upozorní ho, že písemnosti
mu budou doručovány uložením u soudu podle jiného právního předpisu,
pokud výzvě nevyhoví.
§ 496
Opětovný výkon
Poruší-li povinný po provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 493
povinnost nevstupovat do společného obydlí a nezdržovat se v něm, soud
kdykoliv a bezodkladně na návrh oprávněného provede opětovný výkon
rozhodnutí vykázáním povinného ze společného obydlí.
Oddíl 2
Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věcech péče soudu o
nezletilé
Pododdíl 1
Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí o předběžné úpravě poměrů
§ 497
Výkon předběžného opatření podle § 452
(1) Nařídil-li soud předběžným opatřením, aby nezletilé dítě bylo
předáno do vhodného prostředí, zajistí současně jeho bezodkladný výkon.
(2) Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud v součinnosti s
příslušnými orgány veřejné moci nezletilé dítě předá do vhodného
prostředí; jestliže je dítě u jiné osoby nebo v zařízení, bude jim za
účelem umístění do vhodného prostředí odňato. Ustanovení § 500 až 504,
507 a 508 se nepoužijí.
(3) Při výkonu rozhodnutí je třeba postupovat citlivě s ohledem na dítě
tak, aby nedošlo k nepřijatelnému zásahu do jeho psychického a citového
vývoje nebo jinému neodůvodněnému zásahu do jeho práv.
(4) S ohledem na věk a rozumové schopnosti je dítě informováno o
důvodech a všech krocích spojených s výkonem rozhodnutí. Zejména se mu
s přihlédnutím k jeho rozumovým schopnostem a citovým vazbám vysvětlí
důvody, které vedly k tomuto výkonu, kam bude převezeno, případně se mu
zodpoví otázky, které v této souvislosti položí.
§ 498
Místní příslušnost
Příslušným k výkonu tohoto rozhodnutí je soud, který nařídil předběžné
opatření. Byla-li věc již předána soudu příslušnému podle § 467, je
příslušný k výkonu rozhodnutí soud, kterému byla věc předána.
§ 499
Zastoupení nezletilého
Nezletilý nemusí být zastoupen; nemá-li nezletilý zákonného zástupce
nebo nemůže-li jej zákonný zástupce v řízení zastupovat, jmenuje mu
soud příslušný podle § 467 opatrovníka bezodkladně po provedení výkonu.
Pododdíl 2
Výkon rozhodnutí o péči o nezletilé děti
§ 500
Místní příslušnost
(1) Pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého.
(2) K výkonu rozhodnutí ve věcech mezinárodních únosů nezletilého
dítěte je příslušný soud, který rozhodnutí vydal.
§ 501
Výzva ke splnění povinnosti
(1) Shledá-li soud zvláštní důvody, nebo nebyl-li ten, kdo neplní
soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě
a o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, v
rozhodnutí nebo dohodě poučen o následcích neplnění stanovených
povinností, vyzve jej, aby soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou
dohodu plnil, a poučí jej o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním pokut
nebo odnětím dítěte.
(2) Soud může požádat též příslušný orgán sociálně- právní ochrany
dětí, aby vedl povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo
soudem schválené dohody o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním
anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aniž by bylo třeba nařizovat výkon
rozhodnutí.
§ 502
Nařízení výkonu
(1) Soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní
dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o
nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o
navrácení dítěte.
(2) Výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jen je-li to
účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Pokuty
připadají státu a soud eviduje částku vymožených pokut.
§ 503
Další opatření
(1) Je-li to účelné, může soud
a) tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou
dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo
rozhodnutí o navrácení dítěte, nařídit první setkání s mediátorem v
rozsahu 3 hodin,
b) nejsou-li dány podmínky pro změnu rozhodnutí, stanovit plán
navykacího režimu (dále jen „plán“), je-li to v zájmu dítěte; plán se
stanoví tak, aby byl umožněn postupný kontakt dítěte s osobou
oprávněnou ke styku s ním; soud zpravidla před stanovením plánu opatří
odborné vyjádření o vhodnosti, obsahu, rozsahu a době trvání; výkonem
kontroly plnění plánu soud pověří vhodnou osobu nebo zařízení,
neprovádí-li soud výkon kontroly přímo,
c) rozhodnout o uložení povinnosti osobám, mezi kterými má být styk
realizován, styk vykonávat pod dohledem orgánu sociálně-právní ochrany
dětí,
d) nařídit povinnému setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie.
(2) Shledá-li soud porušování plánu některým z účastníků, které má vliv
na účel navykacího režimu, nebo dospěje-li k závěru, že navykací režim
neplní svůj účel, plán zruší a přistoupí k výkonu rozhodnutí podle §
504.
§ 504
Odnětí dítěte
Zůstane-li postup soudu podle § 502 a 503 bezvýsledný nebo je-li po
zahájení řízení z okolností případu zřejmé, že by tento postup zjevně
nevedl ke splnění povinnosti, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím
dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho
předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má
být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo
na styk s dítětem po omezenou dobu. Výkon rozhodnutí odnětím dítěte a
jeho předání tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk
s dítětem po omezenou dobu, lze podle věty první nařídit jen ve
výjimečných případech. Rozhodnutí, kterým byl výkon rozhodnutí o odnětí
dítěte nařízen, se doručuje povinnému až při provedení výkonu.
§ 505
Náklady řízení
Nákladem výkonu rozhodnutí jsou i
a) ušlý výdělek a hotové výdaje osob zúčastněných na výkonu rozhodnutí
odnětím dítěte,
b) náklady účelně vynaložené s otevřením bytu a jiné místnosti
povinného nebo jiné osoby podle § 509,
c) náklady na nezbytné potřeby nezletilého dítěte při výkonu
rozhodnutí,
d) náklady na dopravu nezletilého dítěte spojené s jeho navrácením v
případě mezinárodního únosu.
§ 506
Náhrada nákladů
Náklady výkonu rozhodnutí hradí povinný. Byly-li náklady účastníkům
nahrazeny postupem podle § 507, hradí povinný náklady řízení státu.
Stát má proti povinnému také právo na náhradu odměny mediátora za první
setkání, kterou platil, pokud u povinného nejsou předpoklady pro
osvobození od soudních poplatků.
§ 507
Čerpání pokut k náhradě nákladů dítěte
(1) Na návrh zákonného zástupce nebo opatrovníka nezletilého dítěte lze
na základě rozhodnutí soudu čerpat peněžní prostředky k náhradě
vynaložených a prokázaných nákladů, slouží-li k uspokojení nezbytných
potřeb dítěte, a to do výše částky vymožených pokut, které jsou
evidovány podle § 502.
(2) Soud čerpání peněžních prostředků zástupci nezletilého dítěte
nepřizná v případech, pokud žadatel, kterému bylo uloženo plnit soudní
rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě a o
úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, toto rozhodnutí
nebo dohodu sám dobrovolně neplní.
§ 508
Závaznost rozhodnutí
(1) Nařízení výkonu rozhodnutí podle § 504 je závazné pro každého. Soud
jej provede v součinnosti s příslušnými státními orgány.
(2) Ustanovení § 497 odst. 3 a 4 se použije obdobně.
§ 509
Oprávnění při výkonu
Vyžaduje-li to provedení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte, je ten, kdo
provádí výkon, oprávněn provést prohlídku bytu a jiných prostor
povinného nebo jiné osoby, jestliže je možné předpokládat, že se v nich
dítě nachází; za tím účelem je oprávněn zjednat si přístup do bytu a
jiných prostor povinného nebo jiné osoby. Tyto osoby jsou povinny
umožnit přístup.
§ 510
Zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení
Při rozhodování o odvolání podanému proti usnesení ve věcech výkonu
rozhodnutí o péči o nezletilé děti lze rozhodnutí soudu prvního stupně
zrušit jen z důvodů, které pro zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení
vymezuje občanský soudní řád. Šetření nebo dokazování, která jsou
potřebná pro potvrzení nebo změnu usnesení soudu prvního stupně,
provede odvolací soud buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně
anebo dožádaného soudu.
Oddíl 3
Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věcech výživného
§ 511
Místní příslušnost
K nařízení a provedení výkonu rozhodnutí a k činnosti soudu před
nařízením výkonu rozhodnutí, jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení
výživného nezletilého dítěte, je příslušný obecný soud nezletilého.
Ustanovení o přenesení příslušnosti se použijí obdobně.
§ 512
Postavení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí
Jde-li o věci se vztahem k cizině, může být v řízení o výkon rozhodnutí
ukládajícího povinnost k placení výživného zmocněncem účastníka Úřad
pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
§ 513
Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí
Jde-li o vymáhání výživného pro nezletilé dítě, poskytne soud na žádost
účastníka pomoc při zjišťování bydliště toho, komu z rozhodnutí vyplývá
povinnost. Soud přitom postupuje v součinnosti s jinými orgány veřejné
moci.
ČÁST TŘETÍ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Přechodné ustanovení
§ 514
Řízení o popření otcovství zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona na návrh nejvyššího státního zástupce se dokončí podle
dosavadních právních předpisů.
Zmocňovací ustanovení
§ 515
Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou jednací řád pro okresní,
krajské a vrchní soudy, který upraví podrobněji pro vyřizování
soukromoprávních věcí organizaci práce a úkoly zaměstnanců při výkonu
soudnictví, včetně postupu notáře při provádění úkonů v řízení o
pozůstalosti, a postup soudů při výkonu rozhodnutí. Zejména v něm
stanoví, které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu nebo
samosoudci mohou vykonávat justiční čekatelé nebo administrativní
zaměstnanci a kterými úkony v řízení o pozůstalosti může notář pověřit
své zaměstnance.
§ 516
Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou
a) výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů notáře za
úkony, které v řízení o pozůstalosti provedl jako soudní komisař,
b) výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů správce
pozůstalosti.
§ 517
Výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidačního
správce upraví vláda nařízením.
Účinnost
§ 518
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.
Zeman v. r.
Rusnok v. r.
Vybraná ustanovení novel
Čl. VI zákona č. 87/22015 Sb.
Přechodné ustanovení
Pro určení místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 292/2013 Sb.,
ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
1) § 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve
znění zákona č. 401/2012 Sb.
2) Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí,
vyhlášená pod č. 34/1998 Sb.
3) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o
příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve
věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.