Advanced Search

o zvláštních řízeních soudních


Published: 2013
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/506932/o-zvltnch-zench-soudnch.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
292/2013 Sb.



ZÁKON



ze dne 12. září 2013



o zvláštních řízeních soudních



Změna: 87/2015 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



OBECNÁ ČÁST



§ 1



Úvodní ustanovení



(1) Podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci

stanovené v tomto zákoně.



(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.



(3) Nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí

se ustanovení tohoto zákona vedle občanského soudního řádu.



§ 2



Řízení upravená tímto zákonem



Tento zákon upravuje řízení



a) o podpůrných opatřeních a ve věcech svéprávnosti,



b) ve věcech nezvěstnosti a smrti,



c) o přivolení k zásahu do integrity,



d) ve věcech přípustnosti převzetí nebo držení v ústavech,



e) o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského

fondu,



f) o pozůstalosti,



g) o úschovách,



h) o umoření listin,



i) ve věcech kapitálového trhu,



j) o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany

hospodářské soutěže,



k) o nahrazení souhlasu zástupce samosprávné komory k seznámení se s

obsahem listin,



l) o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro

lidská práva,



m) ve věcech voleb zaměstnanců,



n) o soudním prodeji zástavy,



o) o zákazu výkonu práv spojených s účastnickými cennými papíry,



p) ve věcech manželských a partnerských,



q) ve věci ochrany proti domácímu násilí,



r) o určení a popření rodičovství,



s) ve věcech osvojení,



t) ve věcech péče soudu o nezletilé,



u) v některých věcech výkonu rozhodnutí.



§ 3



Věcná příslušnost



(1) Pro řízení v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy,

nestanoví-li zákon jinak.



(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně



a) ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a

likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora,

přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti,



b) ve věcech opatrovnictví právnických osob,



c) o úschovách za účelem splnění dluhu poskytnout dorovnání protiplnění

nebo náhradu škody více osobám na základě rozhodnutí soudu podle zákona

o obchodních korporacích nebo zákona o přeměnách obchodních společností

a družstev (dále jen „povinná úschova“),



d) ve věcech kapitálového trhu,



e) o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany

hospodářské soutěže,



f) o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory nebo Komory

daňových poradců k seznámení se s obsahem listin.



§ 4



Místní příslušnost



(1) Pro řízení je příslušný obecný soud osoby, v jejímž zájmu se řízení

koná, nestanoví-li tento zákon jinak.



(2) Obecným soudem nezletilého účastníka, který není plně svéprávný

(dále jen „nezletilý“), je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě

dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících

skutečností, své bydliště.



§ 5



Přenesení příslušnosti



Změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve věcech

opatrovnických a v řízení o svéprávnosti okolnosti, podle nichž se

posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na

jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého, opatrovance nebo osoby, o

jejíž svéprávnosti se rozhoduje. Jestliže soud, na nějž byla

příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k

rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím

soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je

vázán i soud, který příslušnost přenesl.



§ 6



Účastníci řízení



(1) V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem

řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo

povinnostech má být v řízení jednáno.



(2) Účastníkem je také navrhovatel a ten, kterého zákon za účastníka

označuje.



§ 7



Přibrání účastníka a ukončení účasti na řízení



(1) Jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v

řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se

o něm dozví, jej přibere do řízení jako účastníka. Proti takovému

usnesení není odvolání přípustné.



(2) Jestliže se řízení účastní ten, o jehož právech nebo povinnostech

se v řízení nejedná, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí.



§ 8



Oprávnění státního zastupitelství



(1) Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení



a) ve věcech osvojení, a to do části, ve které je rozhodováno o tom,

zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení,



b) ve věcech péče soudu o nezletilé, jde-li o uložení zvláštního

opatření při výchově dítěte, o ústavní výchovu, o určení data narození

nebo jde-li o pozastavení, omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti

nebo jejího výkonu,



c) ve věci ochrany proti domácímu násilí,



d) o svéprávnosti,



e) o prohlášení za mrtvého,



f) o určení data smrti,



g) ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu

zdravotnické péče (dále jen „zdravotní ústav“) nebo vyslovení

nepřípustnosti držení v zařízení sociálních služeb,



h) o umoření listin,



i) o některých otázkách týkajících se právnických osob.



(2) Ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. b) až e) a g) může státní

zastupitelství podat návrh na zahájení řízení.



§ 9



Smírné řešení



Soud vede účastníky k nalezení smírného řešení. Za tím účelem je

informuje o možnostech mimosoudního smírčího nebo mediačního jednání.



§ 10



Dohoda o předmětu řízení



(1) Pokud je mezi účastníky uzavřena dohoda o předmětu řízení, sepíše

soud o takovém úkonu protokol. Dokud není protokol podepsán všemi

účastníky, soud k dohodě nepřihlíží.



(2) Jestliže se dohoda podle odstavce 1 schvaluje formou usnesení a

účastníci se vzdali práva na odvolání, nemusí usnesení obsahovat

odůvodnění.



§ 11



Doručení



Jestliže je podle obsahu spisu zřejmé, že účastník nebo jeho zástupce

se z omluvitelného důvodu neseznámil s písemností, soud rozhodne o

neúčinnosti doručení této písemnosti i bez návrhu.



§ 12



Předběžná opatření



(1) Lze-li zahájit řízení i bez návrhu, lze nařídit bez návrhu i

předběžné opatření; to neplatí v řízení o pozůstalosti.



(2) V usnesení o nařízení předběžného opatření uloží soud navrhovateli,

aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení;

to neplatí, může-li být řízení ve věci zahájeno i bez návrhu.



(3) Složení jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by

vznikla předběžným opatřením, se nevyžaduje, jde-li o předběžné

opatření, které může soud nařídit i bez návrhu, ve věci ochrany proti

domácímu násilí nebo ve věci výživného.



§ 13



Zahájení řízení



(1) Řízení se zahajuje i bez návrhu, není-li zákonem stanoveno, že lze

řízení zahájit jen na návrh. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se

dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona.



(2) O zahájení řízení bez návrhu vydá soud usnesení, které doručí

účastníkům do vlastních rukou, nestanoví- li zákon jinak. Řízení je

zahájeno dnem, kdy takové usnesení bylo vydáno.



(3) Proti usnesení o zahájení řízení bez návrhu není odvolání

přípustné.



§ 14



Zahájení řízení ústně do protokolu



Ústně do protokolu je možné učinit návrh na zahájení řízení a návrh na

nařízení výkonu rozhodnutí, jen jde-li o řízení, které lze zahájit i

bez návrhu nebo jde-li o řízení o povolení uzavřít manželství, řízení

ve věci ochrany proti domácímu násilí, řízení o určení a popření

rodičovství a řízení ve věcech osvojení.



§ 15



Neúčinnost zpětvzetí návrhu



Vezme-li navrhovatel návrh na zahájení řízení zpět, soud může

rozhodnout o neúčinnosti tohoto zpětvzetí, jsou-li splněny podmínky pro

zahájení řízení i bez návrhu.



§ 16



Zastavení řízení



Odpadne-li důvod pro vedení řízení, soud řízení zastaví i bez návrhu.



§ 17



Vyloučení přípravného jednání



Soud nevede přípravné jednání.



§ 18



Jiný soudní rok



(1) Považuje-li to soud za vhodné, svolá k přípravě a projednání věci

jiný soudní rok a přizve k němu účastníky. Při jiném soudním roku dá

soud účastníkům prostor, aby se k věci vyjádřili, nebo zjistí jejich

stanoviska jiným vhodným způsobem. Dokazování lze při jiném soudním

roku provádět, jen je-li to účelné a umožňuje-li to povaha věci.



(2) Způsob, místo a průběh jiného soudního roku určuje předseda senátu

opatřením. Jiný soudní rok se může konat mimo soudní budovu nebo mimo

obvyklou úřední dobu soudu. Z jiného soudního roku může předseda senátu

vyloučit veřejnost.



§ 19



Jednání



K projednání věci samé soud nařídí jednání, ledaže tento zákon stanoví,

že jednání není třeba nařizovat.



§ 20



Průběh řízení



(1) Soud je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro

rozhodnutí. Přitom není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci.



(2) Účastník může uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy až do

vydání nebo vyhlášení rozhodnutí. Tím není dotčeno právo účastníka

uvádět nové skutečnosti a důkazy v odvolacím řízení.



(3) Nelze mít za to, že nedostavením se účastníka k jednání či nepodání

písemného vyjádření k výzvě soudu se určité skutečnosti pokládají za

prokázané či že účastník nárok uznal; to nebrání soudu, aby účastníka

vyzval k vyjádření se o určitém procesním návrhu s připojením doložky,

že nevyjádří-li se do určité lhůty, bude se mít za to, že s návrhem

souhlasí.



(4) V řízení, jehož účastníkem je nezletilý, který je schopen pochopit

situaci, soud postupuje tak, aby nezletilý dostal potřebné informace o

soudním řízení a byl informován o možných důsledcích vyhovění svému

názoru i důsledcích soudního rozhodnutí.



§ 21



Dokazování



Soud provede i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než

byly účastníky navrhovány.



§ 22



Výslech účastníka



Výslech účastníků je možné nařídit vždy, je-li toho ke zjištění

skutkového stavu třeba. Souhlas účastníka se nevyžaduje.



§ 23



Náhrada nákladů řízení



Bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových

věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na

náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení

lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu.



§ 24



Sankční opatření



Soud může uložit náhradu nákladů řízení zcela nebo částečně tomu, kdo

podal návrh na zahájení řízení, ačkoli šlo o svévolné a zjevně

bezúspěšné uplatňování práva.



§ 25



Rozhodnutí



(1) Soud rozhoduje ve věci samé usnesením, nestanoví-li zákon jinak.



(2) V řízení nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání, rozsudkem pro

zmeškání ani platebním rozkazem.



§ 26



Překročení návrhu



Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více,

než čeho se domáhají, jestliže řízení bylo možno zahájit i bez návrhu.



§ 27



Závaznost výroku rozsudku



Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o statusové věci

fyzické nebo právnické osoby, je závazný pro každého.



§ 28



Odvolací řízení



(1) V odvolacím řízení mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy,

které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. K novým skutečnostem

nebo důkazům odvolací soud přihlédne, i když nebyly uplatněny.



(2) Bylo-li řízení možné zahájit i bez návrhu, odvolací soud není vázán

mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí.



(3) Rozhodnutí lze přezkoumat i tehdy, pokud nebyl v odvolání ani přes

výzvu odvolací důvod uplatněn.



§ 29



Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost



Při povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí na

základě žaloby pro zmatečnost není soud vázán mezemi, ve kterých se

účastník domáhá přezkoumání rozhodnutí, bylo-li možné zahájit řízení i

bez návrhu.



§ 30



Dovolání



(1) Dovolání není přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části

druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení

rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o

určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.



(2) Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů ve věcech, v

nichž lze zahájit řízení bez návrhu.



ČÁST DRUHÁ



ZVLÁŠTNÍ ČÁST



HLAVA I



ŘÍZENÍ O NĚKTERÝCH OTÁZKÁCH TÝKAJÍCÍCH SE FYZICKÝCH OSOB



Díl 1



Řízení o podpůrných opatřeních a řízení ve věcech svéprávnosti



Oddíl 1



Řízení o některých podpůrných opatřeních



§ 31



Předmět řízení



V řízení soud rozhoduje zejména o



a) splnění podmínky v předběžném prohlášení,



b) změně nebo zrušení předběžného prohlášení,



c) schválení smlouvy o nápomoci,



d) odvolání podpůrce,



e) schválení zastoupení členem domácnosti.



§ 32



Zahájení řízení



(1) O schválení smlouvy o nápomoci lze rozhodnout jen na návrh

podporovaného nebo podpůrce.



(2) K návrhu podle odstavce 1 musí být přiložena smlouva o nápomoci;

není-li smlouva uzavřena v písemné formě, musí být její podstatný obsah

zachycen v návrhu.



§ 33



Průběh řízení



Jde-li v řízení o schválení zastoupení členem domácnosti, soud nařídí k

projednání věci jednání jen tehdy, navrhne-li to účastník nebo je-li to

nezbytné.



Oddíl 2



Řízení o svéprávnosti



§ 34



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný obecný soud toho, o jehož svéprávnosti se

rozhoduje. Je-li tato osoba bez svého souhlasu umístěna ve zdravotním

ústavu nebo je-li umístěna v zařízení uvedeném v § 84, je příslušný

soud, v jehož obvodu je tento ústav.



§ 35



Zahájení řízení



(1) Návrh na zahájení řízení o omezení nebo vrácení svéprávnosti může

podat též zdravotní ústav.



(2) Z návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových a právních důvodů

považuje navrhovatel návrh za důvodný a že užití mírnějších a méně

omezujících opatření není možné. Nepodal-li návrh na zahájení řízení

státní orgán nebo zdravotní ústav, může soud uložit navrhovateli, aby

do přiměřené lhůty předložil lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o

jejíž svéprávnost se jedná (dále jen „posuzovaný“); není-li v této

lhůtě lékařská zpráva předložena, soud zastaví řízení.



(3) Návrh na zrušení nebo změnu rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o

omezení svéprávnosti, může podat i ten, komu byla omezena svéprávnost.

Jestliže však soud jeho návrh opakovaně zamítl a nelze-li očekávat

zlepšení jeho stavu, může soud rozhodnout, že mu toto právo po

přiměřenou dobu, nejdéle však po dobu 6 měsíců ode dne právní moci

tohoto rozhodnutí, nepřísluší.



§ 36



Informování o zahájení řízení



Stejnopis návrhu na zahájení řízení nebo usnesení o zahájení řízení o

omezení nebo vrácení svéprávnosti toho, kdo je advokátem, notářem,

soudním exekutorem, soudcem, státním zástupcem, insolvenčním správcem,

zapsaným mediátorem, znalcem nebo tlumočníkem, doručí soud bez odkladu

též ministru spravedlnosti a příslušné komoře.



§ 37



Zastoupení



(1) Soud jmenuje posuzovanému opatrovníka. To nebrání tomu, aby si

posuzovaný zvolil zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka. O tom a o

svých dalších procesních právech a povinnostech musí být posuzovaný

poučen.



(2) Jsou-li úkony opatrovníka a zvoleného zmocněnce v rozporu, posoudí

soud, který z úkonů je v zájmu posuzovaného.



§ 38



Průběh řízení



(1) Soud vyslechne posuzovaného, znalce, podle okolností ošetřujícího

lékaře posuzovaného, jeho opatrovníka a provede popřípadě další vhodné

důkazy.



(2) Od výslechu posuzovaného může soud upustit, nelze-li tento výslech

provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav posuzovaného; soud však

posuzovaného vždy zhlédne. Pokud posuzovaný sám požádá, aby byl

vyslechnut, soud ho vyslechne.



(3) Na návrh znalce může soud nařídit, aby posuzovaný byl po dobu

nejvýše 4 týdnů vyšetřován ve zdravotním ústavu, jestliže je to

nezbytně třeba k vyšetření zdravotního stavu a nelze-li toho dosáhnout

jinak.



§ 39



Posouzení mírnějších opatření



Má-li soud za to, že vzhledem k zájmům posuzo- vaného postačuje

mírnější a méně omezující opatření, může v průběhu řízení rozhodnout

zejména o schválení smlouvy o nápomoci, schválení zastoupení členem

domácnosti nebo jmenování opatrovníka.



§ 40



Rozhodnutí



(1) Soud rozhoduje rozsudkem.



(2) V rozsudku, jímž se omezuje svéprávnost, vymezí soud rozsah, v

jakém způsobilost posuzovaného samostatně právně jednat omezil, a

popřípadě dobu, po kterou účinky omezení trvají.



§ 41



Sdělení rozhodnutí posuzovanému



Soud učiní i jiná vhodná opatření, aby se posuzovaný mohl vhodnou

formou s obsahem rozhodnutí seznámit a měl je k dispozici.



§ 42



Zrušení rozsudku



Soud rozsudek zruší, jestliže později vyjde najevo, že pro omezení

svéprávnosti nebyly podmínky.



§ 43



Náklady řízení



(1) Náklady řízení platí stát. Neplatí však náklady právního

zastoupení, s výjimkou nákladů soudem jmenovaného opatrovníka pro

řízení.



(2) Lze-li to spravedlivě žádat, přizná soud státu náhradu proti tomu,

o jehož svéprávnost v řízení šlo.



Oddíl 3



Řízení ve věcech opatrovnictví člověka



§ 44



Místní příslušnost



(1) S výjimkou řízení podle § 46 je pro řízení příslušný soud, v jehož

obvodu má opatrovanec bydliště.



(2) Je-li opatrovanec neznámého pobytu nebo nepřítomný, je příslušný

soud, v jehož obvodu má opatrovanec majetek.



§ 45



Zahájení řízení



(1) O jmenování a odvolání opatrovníka osobě, jejíž zdravotní stav jí

při správě jmění nebo při hájení jejích práv působí obtíže, je možné

rozhodnout jen na návrh této osoby.



(2) O zjištění vůle opatrovance, kterému byl jmenován opatrovník podle

odstavce 1, je možné rozhodnout jen na návrh opatrovníka.



§ 46



Spojení řízení



(1) Nebylo-li řízení o svéprávnosti zastaveno podle § 35 odst. 2, soud

zahájí řízení ve věcech opatrovnictví člověka a řízení spojí.



(2) Pro řízení je příslušný soud, který vede řízení o svéprávnosti.



§ 47



Zjištění existence prohlášení o určení opatrovníka



Soud zjistí, zda v seznamu prohlášení o určení opatrovníka vedeného

podle jiného právního předpisu je evidováno prohlášení o určení

opatrovníka, případně o odvolání takového určení, učiněné tím, jehož

svéprávnost má být omezena; je-li evidováno, zjistí také údaje o

určeném opatrovníku a údaj, u kterého notáře je taková listina uložena.



§ 48



Dohled



Soud dohlíží, zda opatrovník plní řádně své povinnosti. K tomu může

činit vhodná opatření.



§ 49



Rozhodnutí ve věcech opatrovnické rady



(1) O tom, že působnost opatrovnické rady bude vykonávat osoba, která

je osobou blízkou nebo známým přítelem opatrovance, je možné rozhodnout

jen na návrh této osoby. O odnětí práv právnické osoby, jejíž hlavní

činnost spočívá v péči o osoby se zdravotním postižením a ochraně

jejích zájmů, která podle jiného právního předpisu má právo být členem

opatrovnické rady nebo účastnit se jejího zasedání, schůze k ustanovení

opatrovnické rady a činit ve věcech opatrovnické rady soudu návrhy, lze

rozhodnout jen na návrh opatrovance, opatrovníka nebo členů

opatrovnické rady.



(2) O svolání schůze k ustanovení opatrovnické rady nebo o svolání

opatrovnické rady rozhodne soud do 30 dnů od podání návrhu nebo od

vydání usnesení, kterým bylo řízení zahájeno bez návrhu. Jednání není

třeba nařizovat.



(3) O zrušení rozhodnutí opatrovnické rady a jeho nahrazení soudním

rozhodnutím je možné rozhodnout jen na návrh člena opatrovnické rady,

který pro rozhodnutí nehlasoval, opatrovníka nebo opatrovance podaný do

15 dnů od přijetí rozhodnutí opatrovnické rady. Později podaný návrh

soud odmítne.



Díl 2



Řízení ve věcech nezvěstnosti a smrti



Oddíl 1



Řízení o prohlášení člověka za nezvěstného



§ 50



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný soud, který byl naposledy obecným soudem toho,

jenž má být prohlášen za nezvěstného (dále jen „pohřešovaný“).



§ 51



Účastníci



Účastníkem je pohřešovaný a ten, kdo je podle jiného právního předpisu

oprávněn k podání návrhu na zahájení řízení.



§ 52



Zahájení řízení



Řízení lze zahájit jen na návrh.



§ 53



Průběh řízení



(1) Soud vyhláškou nebo jiným vhodným způsobem vyzve pohřešovaného, aby

se do 3 měsíců přihlásil, a každého, kdo o něm ví, aby o něm podal v

téže lhůtě zprávu soudu nebo opatrovníku, popřípadě zástupci, uvedenému

ve vyhlášce. Zároveň soud provede všechna potřebná šetření o

pohřešovaném.



(2) Ve vyhlášce uvede soud podstatné okolnosti případu a oznámí, že po

uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce rozhodne o prohlášení za

nezvěstného, jestliže se pohřešovaný nepřihlásí nebo nedojde-li zpráva

o tom, kde se zdržuje. Lhůtu určí soud na 3 měsíce od uveřejnění

vyhlášky. Ve vyhlášce je nutno uvést den, kdy lhůta končí.



Oddíl 2



Řízení o prohlášení člověka za mrtvého



§ 54



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný soud, který byl naposledy obecným soudem toho,

jenž má být prohlášen za mrtvého.



§ 55



Zahájení řízení



Má-li být člověk prohlášen za mrtvého na základě domněnky smrti, lze

řízení zahájit jen na návrh.



§ 56



Rozhodnutí



(1) Soud rozhoduje rozsudkem.



(2) V rozsudku soud určí den, který platí za den smrti člověka,

popřípadě den, který nezvěstný zřejmě nepřežil.



§ 57



Zrušení rozhodnutí



Zjistí-li soud, že ten, kdo byl prohlášen za mrtvého, je naživu nebo

žil v den, od kterého dosud neuplynula lhůta stanovená k tomu, aby

nezvěstný mohl být prohlášen za mrtvého, zruší rozsudek o prohlášení za

mrtvého.



§ 58



Stanovení jiného data smrti



Zjistí-li soud dodatečně, že ten, kdo byl prohlášen za mrtvého, zemřel

jiného dne nebo se toho dne nemohl dožít, anebo jej přežil, rozhodne o

změně dne, který je uveden v rozsudku jako den smrti.



Oddíl 3



Řízení o určení data smrti



§ 59



Místní příslušnost



Pro řízení o určení data smrti je příslušný soud, v jehož obvodu je

sídlo matričního úřadu, který oznámil soudu, že nelze zjistit datum

smrti člověka.



§ 60



Zahájení řízení



Soud řízení zahájí na základě podnětu matričního úřadu podle jiného

právního předpisu.



§ 61



Zastoupení



K ochraně oprávněných zájmů zemřelého jmenuje soud opatrovníka pro

řízení.



§ 62



Průběh řízení



(1) Soud vyhláškou nebo jiným vhodným způsobem vyzve každého, kdo zná

okolnosti, z nichž lze zjistit datum smrti člověka nebo které by k

takovému zjištění mohly vést, aby o nich podal ve lhůtě 1 měsíce od

uveřejnění vyhlášky zprávu soudu. Soud zároveň provede všechna šetření

potřebná k určení data smrti člověka.



(2) Soud ve vyhlášce uvede podstatné okolnosti případu a oznámí, že po

uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce určí den smrti člověka. Ve vyhlášce

je nutno uvést den, kdy lhůta končí.



§ 63



Rozhodnutí



(1) Po uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce rozhodne soud rozsudkem.



(2) V rozsudku určí den, který platí za den smrti člověka.



§ 64



Změna rozhodnutí



Zjistí-li soud dodatečně, že skutečný den smrti je odlišný ode dne

určeného v rozsudku podle § 63, rozhodne o změně dne, který je uveden v

rozsudku, nebo rozsudek zruší, a to i na návrh osoby, která na takové

změně prokáže právní zájem.



Díl 3



Řízení o přivolení k zásahu do integrity



§ 65



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný obecný soud toho, do jehož integrity má být

zasaženo.



Díl 4



Řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve

zdravotním ústavu



Oddíl 1



Obecná ustanovení



§ 66



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je zdravotní ústav, ve

kterém je umístěn člověk, o němž je zdravotní ústav povinen učinit

oznámení podle § 75.



§ 67



Účastníci



(1) Účastníkem je také zdravotní ústav.



(2) Účastníkem je také zákonný zástupce, podal-li za člověka návrh na

zahájení řízení.



§ 68



Postavení důvěrníka a podpůrce v řízení



(1) Důvěrník nebo podpůrce může svým jménem uplatnit ve prospěch

umístěného člověka všechna jeho práva vzniklá v souvislosti s převzetím

a dalším držením ve zdravotním ústavu.



(2) Jestliže úkony důvěrníka nebo podpůrce odporují zájmům umístěného

člověka, posoudí je soud po uvážení všech okolností.



§ 69



Zastoupení



(1) Umístěný člověk je oprávněn dát se jako účastník zastupovat v

řízení zmocněncem, jehož si zvolí. O tomto a o svých dalších procesních

právech a povinnostech musí být poučen, ledaže to jeho zdravotní stav

zcela vylučuje.



(2) Nezvolí-li si umístěný člověk zmocněnce nebo je-li to třeba k

ochraně zájmů umístěného, jmenuje mu soud opatrovníka pro řízení z řad

advokátů.



§ 70



Průběh řízení



(1) Ke zjištění zdravotního stavu a zjištění, zda další držení ve

zdravotním ústavu je či není nutné, soud jmenuje znalce. Znalcem nemůže

být jmenován lékař, který pracuje ve zdravotním ústavu, v němž je

člověk držen. Byl-li proveden přezkum zdravotního stavu, soud důkaz

výsledkem takového přezkoumání provede vždy. Soud také vždy provede

důkaz zdravotnickou dokumentací nebo záznamem z ní nebo vyjádřením

ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevení přání umístěného

člověka podle jiného právního předpisu.



(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud nařídí jednání, k němuž přizve

umístěného člověka, ledaže podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo

písemného znaleckého posudku může přítomnost při jednání vážně poškodit

jeho zdravotní stav, jeho zástupce, opatrovníka pro řízení a zdravotní

ústav. Při jednání vyslechne umístěného člověka, znalce, podle

okolností ošetřujícího lékaře umístěného člověka, jeho opatrovníka a

provede popřípadě další vhodné důkazy.



§ 71



Propuštění zdravotním ústavem a jiná opatření



Žádné rozhodnutí soudu vydané podle tohoto dílu nebrání tomu, aby

zdravotní ústav člověka propustil, ani tomu, aby soud v řízení ve

věcech opatrovnictví člověka učinil jiné vhodné opatření.



§ 72



Pokračování v řízení



V řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním

ústavu nebo řízení o odvolání, které bylo zastaveno proto, že člověk

byl ze zdravotního ústavu propuštěn nebo dodatečně písemně souhlasil se

svým umístěním, se pokračuje, pokud do 2 týdnů od doručení usnesení o

zastavení řízení prohlásí, že na projednání věci trvá. O tom je třeba

ho poučit.



§ 73



Odvolání



Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Soud prvního stupně je

povinen předložit spis odvolacímu soudu bez zbytečného odkladu poté, co

mu bylo odvolání doručeno. O podaném odvolání rozhodne odvolací soud

nejdéle do 1 měsíce od předložení spisu; tato lhůta neplatí, jestliže

se v řízení pokračuje podle § 72.



§ 74



Náklady řízení



Náklady řízení platí stát. Neplatí však náklady právního zastoupení

umístěného člověka, s výjimkou nákladů soudem jmenovaného opatrovníka

pro řízení.



Oddíl 2



Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním

ústavu



§ 75



Oznamovací povinnost



(1) Zdravotní ústav, ve kterém jsou umisťovány osoby z důvodů uvedených

v jiném právním předpise, je povinen oznámit do 24 hodin soudu, v jehož

obvodu zdravotní ústav je, převzetí každého, kdo v něm byl umístěn bez

svého písemného souhlasu.



(2) Je-li člověk, který byl přijat do zdravotnické péče se svým

písemným souhlasem, omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem

až v průběhu léčení, anebo svůj písemný souhlas odvolá, je zdravotní

ústav povinen učinit oznámení podle odstavce 1 do 24 hodin poté, co k

takovému omezení nebo odvolání souhlasu došlo.



§ 76



Zahájení řízení



(1) Soud zahájí řízení o vyslovení přípustnosti převzetí podle § 75

odst. 1 nebo omezení podle § 75 odst. 2 (dále jen „převzetí“) a dalším

držení ve zdravotním ústavu, ledaže převzetí a držení nařídil soud v

jiném řízení.



(2) Jestliže zdravotní ústav neučiní oznámení podle § 75, jsou umístěný

člověk nebo jeho zákonný zástupce oprávněni podat návrh na zahájení

řízení. Návrh na zahájení řízení je oprávněn podat rovněž člověk,

jestliže souhlas s jeho převzetím dal opatrovník.



§ 77



Průběh řízení



(1) Soud rozhodne bez jednání do 7 dnů od převzetí. K projednání věci

svolá jiný soudní rok. Jiný soudní rok se koná zpravidla ve zdravotním

ústavu.



(2) Soud provede důkazy potřebné pro posouzení, zda k převzetí došlo ze

zákonných důvodů; k tomu zejména vyslechne umístěného člověka,

ošetřujícího lékaře a další osoby, o jejichž vyslechnutí umístěný

člověk požádá. Ustanovení § 70 se nepoužije.



§ 78



Rozhodnutí o přípustnosti převzetí



(1) Soud v rozhodnutí určí, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, a

pokud ano, zda tyto důvody trvají.



(2) Dojde-li soud k závěru, že k převzetí nedošlo ze zákonných důvodů,

nebo že tyto důvody již netrvají, nařídí propuštění člověka ze

zdravotního ústavu. Nařídil-li soud propuštění, je zdravotní ústav po

doručení rozhodnutí povinen člověka neprodleně propustit.



§ 79



Doručování



Rozhodnutí podle § 78 se do 24 hodin od jeho vydání doručí umístěnému

člověku, dále jeho zástupci, opatrovníkovi pro řízení a zdravotnímu

ústavu. Soud zároveň učiní jiná vhodná opatření, aby se člověk mohl

vhodnou formou s obsahem rozhodnutí seznámit a měl jej k dispozici.



§ 80



Pokračování v řízení



Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody

a že trvají důvody, aby byl člověk nadále omezen ve styku s vnějším

světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího

držení ve zdravotním ústavu.



§ 81



Rozhodnutí o dalším držení



(1) Soud rozhoduje rozsudkem.



(2) V rozsudku, který musí být vyhlášen do 3 měsíců od výroku o

přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu a o trvání jeho důvodů,

rozhodne soud, zda další držení je přípustné a na jakou dobu.



(3) Účinnost rozsudku podle odstavce 1 zanikne uplynutím doby 1 roku

ode dne jeho vyhlášení, nebyla-li v něm určena doba kratší. Má-li být

držení ve zdravotním ústavu prodlouženo nad tuto dobu, je nutno provést

nové vyšetření a soud musí o povolení dalšího držení znovu rozhodnout.



§ 82



Návrh na propuštění



(1) Umístěný člověk, jeho zástupce, opatrovník, a osoby jemu blízké

mohou ještě před uplynutím doby, do které je držení přípustné, žádat o

nové vyšetření a rozhodnutí o propuštění, je-li odůvodněna domněnka, že

další držení ve zdravotním ústavu není důvodné.



(2) Soud rozhoduje rozsudkem, který musí být vyhlášen do 2 měsíců od

podání návrhu. Zamítne-li soud opakovaně návrh na propuštění a nelze-li

očekávat zlepšení stavu umístěného člověka, může rozhodnout, že nebude

konat další vyšetřování před uplynutím doby, po kterou bylo držení ve

zdravotním ústavu povoleno.



§ 83



Převzetí ve zvláštních případech



(1) Je-li do zdravotního ústavu převzat člověk, jehož zdravotní stav

vyžaduje poskytnutí neodkladné péče, není-li vzhledem ke svému

zdravotnímu stavu schopen právně jednat a není-li tento stav způsoben

duševní poruchou, soud bez jednání rozhodne do 7 dnů ode dne, kdy došlo

k převzetí, zda s převzetím souhlasí.



(2) Soud jmenuje umístěnému člověku opatrovníka pro řízení.



(3) Soud při rozhodování vychází zejména z vyjádření ošetřujícího

lékaře o zdravotním stavu umístěného člověka. Rozhodnutí se doručí

zdravotnímu ústavu a opatrovníkovi pro řízení. Proti tomuto rozhodnutí

nejsou opravné prostředky přípustné.



(4) Zdravotní ústav má povinnost soudu oznámit do 24 hodin takovou

změnu zdravotního stavu umístěného člověka, která odůvodňuje zahájení

řízení podle § 76.



(5) Ustanovení § 69, 70, 77 až 81 se nepoužijí.



Oddíl 3



Řízení o vyslovení nepřípustnosti držení v zařízení sociálních služeb



§ 84



(1) Je-li člověk umístěn v zařízení sociálních služeb na základě

smlouvy, kterou s poskytovatelem sociálních služeb uzavřel za něho jeho

opatrovník, a je-li důsledkem tohoto umístění omezení jeho osobní

svobody, může soud rozhodnout o vyslovení nepřípustnosti jeho dalšího

držení v tomto zařízení sociálních služeb. Vyslovil-li s tímto

umístěním souhlas soud v řízení ve věcech opatrovnictví člověka, může

být takové řízení zahájeno po uplynutí 30 dnů od právní moci rozhodnutí

o tomto souhlasu.



(2) Soud je povinen věc projednat a rozhodnout přednostně a s největším

urychlením. Dospěje-li soud k závěru, že další držení v zařízení

sociálních služeb není nezbytné nebo že je toto držení nepřiměřené,

rozhodne o vyslovení nepřípustnosti dalšího držení člověka v zařízení.

Byl-li návrh zamítnut nebo řízení zastaveno, může být řízení ze

stejných důvodů zahájeno až po uplynutí 30 dnů od právní moci

rozhodnutí, kterým byl předchozí návrh zamítnut nebo kterým bylo

předchozí řízení zastaveno.



(3) Vyslovil-li soud nepřípustnost dalšího držení, doručí se toto

rozhodnutí do 24 hodin od jeho vydání umístěnému člověku, dále jeho

zástupci, opatrovníkovi pro řízení a poskytovateli sociálních služeb.

Soud zároveň učiní jiná vhodná opatření, aby se člověk mohl vhodnou

formou s obsahem rozhodnutí seznámit a měl jej k dispozici.



HLAVA II



ŘÍZENÍ O NĚKTERÝCH OTÁZKÁCH TÝKAJÍCÍCH SE PRÁVNICKÝCH OSOB A VE VĚCECH

SVĚŘENSKÉHO FONDU



Díl 1



Řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob



§ 85



Druhy řízení



Řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou



a) řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení

a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo

likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti,



b) řízení o jmenování znalce,



c) řízení ve věcech právnických osob, nejde-li o řízení podle písmene

a), vyplývá-li ze zákona, že je lze zahájit i bez návrhu,



d) řízení ve věcech opatrovnictví právnických osob.



§ 86



Místní příslušnost



(1) Pro řízení ve věcech uvedených v § 85 písm. a) a d) je příslušný

soud, u něhož je právnická osoba zapsána ve veřejném rejstříku. Jde-li

o právnickou osobu, která se do veřejného rejstříku nezapisuje, je

příslušný soud, v jehož obvodu má tato právnická osoba svůj obecný

soud.



(2) Pro řízení ve věcech uvedených v § 85 písm. b) a c) je příslušný

obecný soud právnické osoby, o kterou se jedná.



(3) Ve věcech zakládané právnické osoby je pro určení místní

příslušnosti rozhodné její budoucí sídlo, má-li být na území České

republiky.



§ 87



Oznamovací povinnost



Zahájení řízení o odnětí statusu veřejné prospěšnosti oznámí soud bez

zbytečného odkladu tomu, kdo vede veřejný rejstřík, v němž je osoba

zapsána, a příslušnému správci daně z příjmů.



§ 88



Překážka a spojení řízení



(1) Zahájení řízení ve věci přeměny právnické osoby brání tomu, aby u

soudu probíhalo proti témuž odpůrci další řízení o návrzích jiných

navrhovatelů požadujících ve věci téže přeměny právnické osoby totéž,

stanoví-li tak jiný právní předpis.



(2) S řízením o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby

je spojeno každé další řízení o neplatnosti téhož rozhodnutí.



(3) S řízením ve věci zneužití hlasovacího práva v soukromé korporaci k

újmě celku je spojeno každé další řízení o zneužití hlasovacího práva

týkající se téhož případu.



(4) S řízením ve věci zneužití hlasovacího práva v soukromé korporaci k

újmě celku je spojeno řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu

soukromé korporace, je-li tvrzeným důvodem neplatnosti stejný případ

zneužití hlasovacího práva.



§ 89



Jednání



(1) Neprovádí-li soud dokazování, není ve věcech uvedených v § 85 třeba

jednání nařizovat.



(2) V řízení o právu na zápis statusu veřejné prospěšnosti není třeba

jednání nařizovat.



§ 90



Rozhodování



(1) Soud je povinen rozhodnout o právu na zápis statusu veřejné

prospěšnosti do 15 dnů ode dne doložení všech dokumentů prokazujících

splnění podmínek pro rozhodnutí o právu na zápis statusu. Není-li návrh

podán v českém jazyce, případně nejsou-li do českého jazyka přeloženy

listiny, které podle jiného právního předpisu prokazují splnění

podmínek pro rozhodnutí o právu na zápis statusu, lhůta podle první

věty začne běžet dnem následujícím po doručení překladu.



(2) V řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby

rozhodne soud o tom, že o rozhodnutí orgánu právnické osoby nejde,

hledí-li se na něj, jako by nebylo přijato, i bez návrhu.



(3) V řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby

rozhodne soud až po uplynutí lhůty 3 měsíců od podání návrhu.



§ 91



Zvláštní postup pro zastavení řízení v některých případech



Jestliže má být řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu

právnické osoby zastaveno proto, že navrhovatel vzal návrh zpět, nebo

pro jinou překážku, kterou lze vstupem dalšího navrhovatele do řízení a

jeho jednáním odstranit, a je-li zvláštní zájem členů právnické osoby,

kteří návrh nepodali, hodný právní ochrany, soud řízení nezastaví. V

takovém případě soud vydá a vyvěsí na úřední desce soudu rozhodnutí, v

němž uvede



a) jaké věci se řízení o neplatnost rozhodnutí orgánu právnické osoby

týká,



b) z jakého důvodu má být řízení zastaveno a jak lze překážku

odstranit, a



c) poučení, že řízení bude zastaveno, pokud k podanému návrhu do 3

měsíců od vyvěšení rozhodnutí nepřistoupí další navrhovatel a

neodstraní v této lhůtě překážku odůvodňující zastavení řízení.



§ 92



Obdobné použití ustanovení o zastavení řízení



Pro řízení, v němž je podle jiného právního předpisu rozhodováno o

zneužití hlasovacích práv, a pro řízení ve věcech neplatnosti projektu

přeměny nebo neplatnosti rozhodnutí o schválení přeměny se § 91 použije

obdobně, nestanoví-li zákon jinak.



§ 93



Zaslání rozhodnutí



Pravomocné rozhodnutí o odnětí statusu veřejné prospěšnosti právnické

osoby zašle soud bez zbytečného odkladu tomu, kdo vede veřejný

rejstřík, v němž je osoba zapsána.



Díl 2



Řízení ve věcech svěřenského fondu



§ 94



Místní příslušnost



Pro řízení ve věcech svěřenského fondu je příslušný obecný soud

svěřenského správce; nemá-li svěřenský fond svěřenského správce, je

příslušný poslední obecný soud zakladatele svěřenského fondu.



§ 95



Účastníci



Účastníky jsou zakladatel svěřenského fondu, svěřenský správce,

obmyšlený a osoba, která má právo dohledu nad správou svěřenského

fondu.



§ 96



Zahájení řízení



Řízení lze zahájit jen na návrh.



§ 97



Jednání



Neprovádí-li soud dokazování, jednání není třeba nařizovat.



HLAVA III



ŘÍZENÍ O POZŮSTALOSTI



Díl 1



Společná ustanovení



Oddíl 1



Místní příslušnost



§ 98



Podmínky příslušnosti



(1) Pro řízení o pozůstalosti je příslušný soud, v jehož obvodu



a) měl zůstavitel v době smrti evidováno místo trvalého pobytu v

informačním systému evidence obyvatel podle jiného právního předpisu,

popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů,



b) měl zůstavitel naposledy bydliště, popřípadě, neměl-li bydliště nebo

nelze-li bydliště zjistit, místo, kde se naposledy zdržoval, není-li

dána příslušnost podle písmene a),



c) je zůstavitelův nemovitý majetek, není-li dána příslušnost podle

písmene a) nebo b),



d) zůstavitel zemřel, není-li dána příslušnost podle písmene a), b)

nebo c).



(2) Závěru pozůstalosti může nařídit a správce pozůstalosti může

jmenovat kterýkoliv soud věcně příslušný pro řízení o pozůstalosti,

je-li tu nebezpečí z prodlení.



§ 99



Přikázání věci z důvodu vhodnosti



Právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána z důvodu

vhodnosti, a k důvodu vhodnosti, pro který by věc měla být přikázána

jinému soudu, mají účastníci uvedení v § 110, jejichž účast na řízení

vyšla najevo již v době, kdy byl podán návrh na přikázání věci jinému

soudu.



Oddíl 2



Soudní komisariát



§ 100



Úkony v řízení



(1) Úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti provádí jako

soudní komisař notář, kterého tím soud pověřil, není-li dále stanoveno

jinak.



(2) Pověření podle odstavce 1 se nevztahuje na



a) žádosti o poskytnutí právní pomoci v cizině,



b) rozhodování o vyloučení notáře, notářských kandidátů, notářských

koncipientů a jiných zaměstnanců notáře z provedení úkonů soudního

komisaře (§ 105),



c) zrušení rozhodnutí o pozůstalosti podle § 191,



d) udělení předchozího souhlasu ke zpeněžování majetku patřícího do

likvidační podstaty, které uskutečňuje notář (§ 231),



e) rozhodnutí o připadnutí majetku patřícího do likvidační podstaty

státu (§ 237),



f) zastavení likvidace pozůstalosti (§ 280).



(3) V případech uvedených v odstavci 2 notář připraví všechny podklady

pro usnesení a jiné úkony soudu a učiní návrhy na jejich znění, je-li

to třeba.



(4) Nebyl-li jmenován likvidační správce, vykonává notář v řízení o

likvidaci pozůstalosti kromě úkonů soudu prvního stupně podle odstavce

1 také práva a povinnosti likvidačního správce; to však neplatí, kdyby

měl vystupovat na místě zůstavitele nebo osob, které dosud spravovaly

pozůstalost, jako účastník občanského soudního řízení nebo jiného

řízení, jehož předmětem jsou majetek nebo pasiva likvidační podstaty.



§ 101



Pověření



(1) Rozvrh vydaný na návrh příslušné notářské komory předsedou

krajského soudu na období kalendářního roku stanoví, který notář bude

pověřen provedením úkonů jako soudní komisař.



(2) O pověření notáře soud rozhodne po zahájení řízení usnesením, které

není třeba doručovat.



§ 102



Převzetí věci



(1) Byl-li notáři, který byl pověřen provedením úkonů jako soudní

komisař, ustanoven podle jiných právních předpisů zástupce nebo

náhradník, nebo byl-li do jeho notářského úřadu jmenován nový notář,

pokládá se zástupce, náhradník nebo nový notář za notáře pověřeného

podle § 101; usnesení o tom se nevydává.



(2) Odstavec 1 se použije i tehdy, byl-li zástupcem notáře ustanoven

notářský kandidát.



§ 103



Výkon soudního komisariátu



(1) Úkony soudního komisaře provádí v řízení o pozůstalosti notář,

není-li dále stanoveno jinak.



(2) Notář může pověřit



a) notářského kandidáta nebo notářského koncipienta anebo svého

zaměstnance, který složil kvalifikační zkoušku podle jiného právního

předpisu, prováděním úkonů soudního komisaře,



b) jiného svého zaměstnance prováděním přípravných a dílčích úkonů v

řízení o pozůstalosti.



(3) Notář, notářský kandidát, notářský koncipient a další zaměstnanci

notáře provádí v řízení o pozůstalosti úkony jménem soudu prvního

stupně, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti.



(4) Notář, notářský kandidát, notářský koncipient a zaměstnanec notáře,

který složil kvalifikační zkoušku podle jiného právního předpisu, mají

v řízení o pozůstalosti při provádění úkonů soudního komisaře všechna

oprávnění, která přísluší soudu jako orgánu veřejné moci při výkonu

soudnictví.



(5) Úkony soudního komisaře se zaznamenávají ve formě protokolu nebo

zvukového či zvukově obrazového záznamu, není-li zákonem stanovena

forma protokolu.



§ 104



Zrušení pověření



(1) Soud i bez návrhu usnesením zruší pověření notáři, je-li tu

nebezpečí, že věc nebude rozhodnuta v přiměřené době, a byl-li notář na

možnost zrušení pověření soudem písemně upozorněn.



(2) Rozhodne-li o zrušení pověření, soud současně pověří provedením

úkonů soudního komisaře jiného notáře; postupuje přitom podle § 101.



§ 105



Vyloučení notáře a jeho zaměstnanců



(1) O vyloučení notáře, jakož i notářských kandidátů, notářských

koncipientů nebo jiných zaměstnanců notáře z provedení úkonů soudního

komisaře, rozhodne soud usnesením.



(2) Rozhodne-li soud, že notář je z provedení úkonů soudního komisaře

vyloučen, pověří současně provedením úkonů soudního komisaře jiného

notáře; postupuje přitom podle § 101.



§ 106



Mlčenlivost



(1) Notář, notářský kandidát, notářský koncipient a další zaměstnanci

notáře jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděli v

souvislosti s prováděním úkonů v řízení o pozůstalosti.



(2) Osoby uvedené v odstavci 1 může zprostit povinnosti mlčenlivosti z

vážných důvodů předseda soudu, u něhož probíhá nebo již proběhlo řízení

o pozůstalosti v prvním stupni.



Oddíl 3



Odměna a náhrady za činnost soudního komisaře



§ 107



Odměna, náhrada výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty



(1) Notář má právo na odměnu za úkony, které v řízení provedl jako

soudní komisař osobně nebo které z jeho pověření provedl notářský

kandidát, notářský koncipient nebo jeho jiný zaměstnanec, na náhradu

hotových výdajů přitom vzniklých a na náhradu za daň z přidané hodnoty,

je-li plátcem daně z přidané hodnoty. To platí obdobně i pro notáře,

který v řízení provedl úkon na dožádání.



(2) Převzal-li věc zástupce nebo náhradník notáře anebo nově ustanovený

notář, má právo na poměrnou část odměny, na náhradu svých hotových

výdajů a na náhradu za daň z přidané hodnoty, je-li plátcem daně z

přidané hodnoty.



(3) Odstavec 1 se nepoužije, byl-li zástupcem notáře ustanoven notářský

kandidát; jeho podíl na odměně, náhradě hotových výdajů a náhradě za

daň z přidané hodnoty notáře se řídí jinými právními předpisy.



(4) Právo na odměnu a na náhradu za daň z přidané hodnoty z této odměny

podle odstavce 1 má jen notář, kterému nebylo zrušeno pověření podle §

104.



§ 108



Placení odměny a náhrad



(1) Odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty

jsou v řízení o pozůstalosti povinni notáři zaplatit



a) jediný dědic, který nabývá dědictví, jež není předlužené,



b) více dědiců, kteří nabývají dědictví, jež není předlužené, a to

podle poměru svých dědických podílů nebo podle poměru majetku nabytého

při rozdělení pozůstalosti,



c) pozůstalý manžel, který nabývá majetek na základě dohody schválené

soudem podle § 162 odst. 1 nebo na základě vypořádání usnesením soudu

podle § 162 odst. 2, bylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno podle §

153 nebo 154,



d) stát, nejde-li o případy podle písmene a) až c).



(2) O tom, kdo a v jaké výši platí odměnu notáře a jeho hotové výdaje,

popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, rozhodne soud i bez

návrhu v usnesení, kterým se řízení v prvním stupni končí. Při

rozhodování soud určí náhradu za daň z přidané hodnoty podle sazby daně

z přidané hodnoty stanovené jiným právním předpisem.



§ 109



Odměna ve zvláštních případech



Byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, hradí se odměna a náhrady

hotových výdajů a za daň z přidané hodnoty z majetku likvidační

podstaty podle rozhodnutí, kterým se řízení při likvidaci pozůstalosti

v prvním stupni končí. Stát ručí za uspokojení práva notáře na odměnu a

náhrady.



Oddíl 4



Účastníci



Pododdíl 1



Účastníci při projednání pozůstalosti



§ 110



Dědic, vypravitel pohřbu a stát



(1) Účastníky jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou

zůstavitelovými dědici; má-li dědictví připadnout státu proto, že

nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle

zákonné dědické posloupnosti, a hledí-li se na stát, jako by byl

zákonný dědic, je účastníkem pouze stát.



(2) Odstavec 1 se nepoužije, bylo-li řízení o pozůstalosti zastaveno,

protože zůstavitel nezanechal majetek (§ 153) nebo protože zanechal

majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty (§ 154); v tomto

případě je účastníkem ten, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele.



§ 111



Manžel zůstavitele



Zůstavitelův manžel je účastníkem, jde-li v něm o rozhodnutí o právech

a povinnostech ze společného jmění při zániku manželství smrtí

zůstavitele.



§ 112



Věřitel zůstavitele



Zůstavitelův věřitel je účastníkem, jde-li v něm o odloučení

pozůstalosti, které navrhl, nebo o soupis pozůstalosti, který navrhl.



§ 113



Nepominutelný dědic



Nepominutelný dědic je účastníkem, jde-li v něm o soupis pozůstalosti,

určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu.



§ 114



Vykonavatel závěti



Účastníkem je vykonavatel závěti; to neplatí, má-li být řízení o

pozůstalosti zastaveno (§ 153 a 154) nebo má-li pozůstalost připadnout

státu proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo

závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a že se hledí na stát,

jako by byl zákonný dědic.



§ 115



Správce pozůstalosti



Správce pozůstalosti je účastníkem, jde-li v něm o ustanovení správce

pozůstalosti nebo o úkony správy pozůstalosti.



§ 116



Účastníci při závěře pozůstalosti



Při závěře pozůstalosti (§ 149 až 151) je účastníkem každý, kdo byl

dotčen opatřením soudu směřujícím k zajištění majetku zůstavitele a kdo

se dosud nestal účastníkem z jiného důvodu.



Pododdíl 2



Účastníci při likvidaci pozůstalosti



§ 117



(1) Byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou účastníky věřitelé,

kteří se přihlásili nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky,

i když ji nepřihlásili, a likvidační správce.



(2) Těm, kdo jsou účastníky podle § 110 až 116, zaniká účast na řízení

o likvidaci pozůstalosti dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace

pozůstalosti; jejich účast na řízení o opravných prostředcích podaných

proti usnesením soudu vydaným do té doby tím není dotčena.



(3) Věřitelé přestanou být již v průběhu likvidace pozůstalosti

účastníky dnem, v němž se vzdali zcela práva na uspokojení své

pohledávky nebo v němž toto právo jinak úplně pozbyli; jejich účast na

řízení o opravných prostředcích podaných proti usnesením soudu vydaným

do té doby tím není dotčena.



Pododdíl 3



Opatrovnictví



§ 118



Opatrovník dědice



Zjistí-li soud, že dědic, který nemůže samostatně jednat před soudem,

nemá zákonného zástupce nebo opatrovníka, jmenuje mu pro řízení o

pozůstalosti usnesením opatrovníka, nebylo-li dosud přijato v

příslušném řízení ve věcech opatrovnictví člověka nebo opatrovnictví

právnické osoby odpovídající opatření.



§ 119



Zvláštní opatrovník



Hrozí-li střet zájmů mezi dědicem a jeho zákonným zástupcem nebo

opatrovníkem nebo střet zájmů více dědiců zastoupených stejným zákonným

zástupcem nebo opatrovníkem, soud jmenuje dědici pro řízení o

pozůstalosti usnesením zvláštního opatrovníka.



§ 120



Opatrovník ve zvláštních případech



Soud usnesením jmenuje pro řízení o pozůstalosti opatrovníka dědici,

který není znám, jehož pobyt není znám nebo jemuž se nepodařilo doručit

na známou adresu jeho bydliště nebo místa, kde se zdržuje, nebo kterému

se nepodařilo doručit na adresu jeho sídla.



Pododdíl 4



Procesní nástupnictví



§ 121



Ztratí-li účastník v průběhu řízení o pozůstalosti způsobilost být

účastníkem, soud v řízení o pozůstalosti na jeho místě pokračuje s tím,

kdo u soudu do protokolu výslovně prohlásí, že je právním nástupcem

tohoto účastníka, jestliže své tvrzení o přechodu práv a povinností

prokáže.



§ 122



Dojde-li ke zcizení dědictví, soud pokračuje na místě dědice s

nabyvatelem dědictví, jestliže zcizitel a nabyvatel o to u soudu do

protokolu výslovně požádají a jestliže zcizení dědictví prokáží.



Oddíl 5



Rozhodnutí



§ 123



Oprávnění vydat rozhodnutí



(1) Rozhodnutí, kterými se rozhoduje ve věci samé, vydává v řízení o

pozůstalosti pouze notář.



(2) Notářský kandidát nebo notářský koncipient anebo zaměstnanec

notáře, který složil kvalifikační zkoušku podle jiného právního

předpisu, pověřený prováděním úkonů soudního komisaře, vydává při nich

usnesení, jimiž se nerozhoduje ve věci samé.



§ 124



Vyhotovení usnesení



(1) Ve vyhotovení usnesení, které vydal notář, notářský kandidát,

notářský koncipient nebo zaměstnanec notáře, který složil kvalifikační

zkoušku podle jiného právního předpisu, se uvede označení soudu, jehož

jménem bylo usnesení vydáno, jméno a příjmení notáře, notářského

kandidáta, notářského koncipienta nebo zaměstnance notáře, který složil

kvalifikační zkoušku podle jiného právního předpisu, označení

zůstavitele a věci, výrok, odůvodnění, poučení o odvolání a o lhůtě a

místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.



(2) Vyhotovení usnesení, proti němuž není přípustné odvolání, nemusí

obsahovat odůvodnění. Rozhodnutí o odměně a náhradách za činnost

soudního komisaře však musí být vždy zdůvodněno.



§ 125



Podpis rozhodnutí



(1) Bylo-li usnesení vyhotoveno písemně v listinné podobě, podepíše je

ten, kdo usnesení vydal, a opatří se úředním razítkem notáře. Usnesení

vyhotovené v elektronické podobě opatří uznávaným elektronickým

podpisem ten, kdo je vydal.



(2) Nemůže-li být vyhotovení usnesení podepsáno notářským kandidátem,

notářským koncipientem nebo zaměstnancem notáře, který je vydal, anebo

opatřeno jejich uznávaným elektronickým podpisem, podepíše je notář

nebo se opatří uznávaným elektronickým podpisem notáře.



(3) Nemůže-li být vyhotovení usnesení podepsáno notářem, který je

vydal, nebo opatřeno jeho uznávaným elektronickým podpisem, podepíše je

ten, kdo věc převzal (§ 102), nebo se opatří jeho uznávaným

elektronickým podpisem.



§ 126



Doručování



(1) Do vlastních rukou se doručují



a) předvolání k soudu podle § 176 odst. 2,



b) usnesení vydaná podle § 162 odst. 1 až 3, § 170 odst. 1, § 180 odst.

1 a 2, § 185, 191, 222 a 260,



c) usnesení vydané podle § 164 v případě uvedeném v § 165 odst. 1,



d) usnesení vydané podle § 175 v případě uvedeném v § 176 odst. 1,



e) oznámení soupisu podle § 222,



f) usnesení a listiny, u nichž to nařídil soud.



(2) Náhradní doručení je vyloučeno při doručení usnesení vydaného podle

§ 164 v případě uvedeném v § 165 odst. 1 a při doručení dalších

usnesení nebo jiných úkonů, u nichž to nařídil soud.



(3) Usnesení vydané v řízení o pozůstalosti není třeba doručovat,

jestliže to stanoví zákon.



Oddíl 6



Náklady řízení



§ 127



Odměna notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotové výdaje

a náhrada za daň z přidané hodnoty i odměna správce dědictví jsou

náklady řízení. Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům

řízení, provádí-li v řízení o pozůstalosti úkony soudního komisaře

notář, který je plátcem daně z přidané hodnoty podle jiného právního

předpisu.



§ 128



Náhrada nákladů



V řízení o pozůstalosti soud přizná účastníku náhradu nákladů řízení

potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva zcela nebo zčásti

proti ostatním účastníkům nebo některým z nich, odůvodňují-li to

okolnosti případu nebo jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele; to

neplatí, byla-li nařízena likvidace pozůstalosti.



Oddíl 7



Opravné prostředky



Pododdíl 1



Odvolání



§ 129



Nepřípustnost odvolání



V řízení o pozůstalosti není odvolání přípustné také proti usnesení,

jímž



a) byl notář pověřen provedením úkonů jako soudní komisař,



b) bylo notáři zrušeno pověření provést úkony jako soudní komisař,



c) bylo rozhodnuto ve věci vyloučení notáře, notářských kandidátů,

notářských koncipientů a jiných zaměstnanců notáře,



d) bylo zastaveno řízení z důvodu, že zůstavitel nezanechal žádnou

pozůstalost,



e) bylo zastaveno řízení z důvodu, že zůstavitel zanechal majetek bez

hodnoty nebo majetek jen nepatrné hodnoty a že majetek byl vydán tomu,

kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím zůstavitelova majetku

vyslovil souhlas,



f) bylo provedeno vyrozumění o dědickém právu,



g) bylo provedeno svolání věřitelů,



h) bylo provedeno vyrozumění o právu výhrady soupisu,



i) bylo rozhodnuto o placení nákladů potřebných ke správě majetku

patřícího do likvidační podstaty a k jeho zpeněžování státem,



j) bylo rozhodnuto o jmenování znalce k podání posudku o ceně majetku

patřícího do likvidační podstaty, k) byl věřitel vyzván, aby neúplnou,

neurčitou nebo nesrozumitelnou přihlášku doplnil nebo opravil,



l) bylo vzato na vědomí vzdání se práva věřitele na uspokojení

pohledávky,



m) byl věřitel vyzván, aby se žalobou domáhal určení, že mu požadovaná

pohledávka náleží a v jaké výši, popřípadě že má právo na uspokojení

své pohledávky ze zajištění.



§ 130



Projednání odvolání



K projednání odvolání není třeba nařizovat u odvolacího soudu jednání

také tehdy, týká-li se jen odměny a náhrad za činnost soudního komisaře

nebo likvidačního správce.



§ 131



Nařízení výměny notáře jako soudního komisaře



(1) Zruší-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně proto, že

nebyl dodržen závazný právní názor soudu, který dřívější usnesení

zrušil, nebo že v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby věc

v dalším řízení projednal jiný notář jako soudní komisař, nebo přikázat

věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, jemuž je nadřízen.



(2) Zruší-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně a dospěje-li k

závěru, že jsou dány podmínky k zrušení pověření (§ 104), nařídí, aby

věc v dalším řízení projednal jiný notář jako soudní komisař.



(3) Nařídil-li odvolací soud podle odstavce 1 nebo 2, aby věc v dalším

řízení projednal jiný notář jako soudní komisař, postupuje soud prvního

stupně podle § 101.



§ 132



Náklady odvolacího řízení



Náhrada nákladů odvolacího řízení se řídí přiměřeně ustanovením § 128.



Pododdíl 2



Žaloba pro zmatečnost



§ 133



Žalobou pro zmatečnost může být napadeno jen pravomocné rozhodnutí,

kterým bylo rozhodnuto ve věci samé nebo kterým se řízení o

pozůstalosti končí před soudem prvního stupně anebo v odvolacím řízení.



§ 134



Žalobou pro zmatečnost může dědic napadnout pravomocné usnesení soudu

prvního stupně nebo odvolacího soudu též tehdy, jestliže mu nebyl

ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomu byly splněny předpoklady uvedené v

§ 120.



Pododdíl 3



Dovolání



§ 135



Ustanovení § 128 a 131 se pro dovolací řízení použijí obdobně.



Pododdíl 4



Společné ustanovení pro opravné prostředky



§ 136



(1) Opravné prostředky jsou podány včas také tehdy, byly-li ve lhůtě

podány u notáře, který byl pověřen provedením úkonů v řízení o

pozůstalosti jako soudní komisař.



(2) Byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou opravné prostředky

podány včas také tehdy, byly-li ve lhůtě podány u likvidačního správce.



Díl 2



Projednání dědictví



Oddíl 1



Zahájení řízení



§ 137



Oznamovací povinnost



Matriční úřad oznámí smrt fyzické osoby soudu příslušnému pro řízení o

pozůstalosti (§ 98 odst. 1).



§ 138



Zahájení řízení



(1) Na návrh je řízení zahájeno, jen jestliže je z něho patrno, že si

navrhovatel činí právo na pozůstalost jako dědic.



(2) Soud usnesením zahájí řízení bez návrhu, jakmile se dozví, že

fyzická osoba zemřela nebo byla prohlášena za mrtvou, ledaže by bylo

již zahájeno na návrh. Usnesení o zahájení řízení není třeba doručovat.



Oddíl 2



Předběžná šetření



§ 139



Účel předběžného šetření



V předběžném šetření soud provede všechny úkony potřebné pro zjištění

stavu zůstavitelova jmění a pro zjištění dědiců, odkazovníků,

vykonavatele závěti, správce pozůstalosti a dalších osob, o jejichž

práva a povinnosti v řízení jde.



§ 140



Zjištění skutečností významných pro řízení



(1) Soud zjistí ze seznamu nebo systému vedeného podle jiného právního

předpisu, zda jsou evidována právní jednání nebo jiné právní

skutečnosti, které mají význam pro řízení a pro rozhodnutí o

pozůstalosti.



(2) Každý, kdo vede seznam nebo systém, v němž jsou obsaženy údaje o

právních jednáních nebo jiných právních skutečnostech uvedených v

odstavci 1, umožní soudu zjištění potřebných informací, a to, je-li

provozován, i prostřednictvím dálkového přístupu.



§ 141



Povinnosti a práva třetích osob



(1) Každý, kdo zná skutečnosti významné pro řízení a rozhodnutí o

pozůstalosti, je na výzvu sdělí soudu; odmítnout je sdělit může jen

ten, kdo by tak mohl podle občanského soudního řádu učinit jako svědek.



(2) Každý, kdo má u sebe pořízení zůstavitele pro případ smrti nebo

jinou listinu, významnou pro řízení a rozhodnutí o pozůstalosti, ji na

výzvu vydá soudu; to neplatí, jde-li o listinu sepsanou do notářského

zápisu nebo přijatou do notářské úschovy, jejíž stav a obsah zjišťuje

notář, který ji má v úschově. Listina bude vrácena, jakmile nebude pro

řízení potřebná.



(3) Ten, kdo sdělil soudu skutečnosti podle odstavce 1 nebo vydal soudu

listinu podle odstavce 2 a kdo není dědicem, má právo na náhradu

hotových výdajů. Toto právo zaniká, nebylo-li uplatněno do 3 dnů ode

dne, kdy sdělení nebo vydaná listina došly soudu; o tom je soud povinen

poskytnout poučení.



(4) Úkony podle odstavců 1 a 2 soud neprovede, jde-li o nezletilého

zůstavitele a je-li jinak nepochybné, že nezanechal žádnou pozůstalost

a že proto bude řízení zastaveno podle § 153.



§ 142



Zjištění stavu a obsahu listin



(1) Zanechal-li zůstavitel listinu o pořízení pro případ smrti, o

prohlášení o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o

zrušení těchto právních jednání, o povolání vykonavatele závěti, o

povolání správce pozůstalosti, o smlouvě o manželském majetkovém režimu

nebo o příkazech, podmínkách nebo o jiných právních jednáních, které

mohou mít význam pro nabytí pozůstalosti, zjistí jejich stav a obsah

notář, který je má v úschově, a v ostatních případech soud.



(2) O zjištění stavu a obsahu listin uvedených v odstavci 1 se vyhotoví

protokol; k němu se pevně připojí ověřená kopie této listiny.



(3) Zjišťoval-li stav a obsah listin uvedených v odstavci 1 notář,

který v řízení o pozůstalosti nebyl pověřen jako soudní komisař,

postoupí protokol o zjištění jejich stavu a obsahu bezodkladně soudu, u

něhož probíhá řízení o pozůstalosti.



(4) Listina o pořízení pro případ smrti, o prohlášení o vydědění, o

smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o zrušení těchto právních

jednání, se uloží u soudu, u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, do

Sbírky prohlášených pořízení pro případ smrti; to neplatí, jde-li o

notářský zápis.



§ 143



Veřejnost zjištění



(1) Zjištění stavu a obsahu listin o pořízení pro případ smrti, o

prohlášení o vydědění, o smlouvě o zřeknutí se dědického práva nebo o

zrušení těchto právních jednání, které nebyly sepsány ve formě

notářského zápisu a které notář přijal do notářské úschovy, se provede

veřejně.



(2) O úkonu, při němž bude provedeno veřejné zjištění stavu a obsahu

listin uvedených v odstavci 1 notářem, soud vyrozumí osoby, kterým

podle dosavadního stavu řízení svědčí zákonná dědická posloupnost nebo

které již uplatnily svá práva na pozůstalost. Vyrozumění se jim zašle

nejméně 15 dnů předem na adresu, kterou tyto osoby sdělily soudu,

popřípadě, není-li soudu jiná jejich adresa známa, na adresu, která je

evidována jako místo trvalého pobytu této osoby v informačním systému

evidence obyvatel podle jiného právního předpisu, popřípadě jako místo

jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů, a vyvěsí na

úřední desce soudu; v odůvodněných případech může být vyrozumění

zveřejněno prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.



(3) Ve vyrozumění soud uvede, u kterého notáře, kdy a kde bude proveden

úkon o zjištění stavu a obsahu listin uvedených v odstavci 1, jakož i

upozornění, že úkon může být proveden i v nepřítomnosti všech osob,

které o něm byly vyrozuměny.



§ 144



Provedení zjištění



(1) Při zjištění stavu a obsahu listiny uvedené v § 143 odst. 1 notář

vždy doloží, že listina se nachází v obalu, kterým byla opatřena při

jejím převzetí do úschovy, a přečte její text.



(2) Notář provede úkon o zjištění stavu a obsahu listiny podle odstavce

1, i když se k němu nedostaví žádná z osob, která o něm byla

vyrozuměna.



(3) V protokolu o zjištění stavu a obsahu listiny uvedené v § 143 odst.

1 notář uvede stanoviska, která o stavu a obsahu listiny uvedly

přítomné osoby, jestliže o to požádají.



§ 145



Zjištění stavu a obsahu ústního pořízení pro případ smrti



(1) Ke zjištění toho, zda zůstavitel pro případ své smrti pořídil ústně

a jaký byl obsah tohoto pořízení, soud vždy nařídí jednání.



(2) Při jednání podle odstavce 1 soud provede důkaz písemným záznamem o

zůstavitelově poslední vůli pořízeným svědky, byl-li vyhotoven, a

vyslechne všechny svědky, před nimiž zůstavitel projevil svoji poslední

vůli, ledaže by provedení výslechu některého z nich bránily závažné

okolnosti; možnost provést další dokazování tím není dotčena.



§ 146



Výslech svědků a dalších osob



(1) Zjistí-li se, že zůstavitel zanechal listinu o pořízení pro případ

smrti nebo o prohlášení o vydědění učiněném před svědky, soud je vždy

vyslechne; to neplatí, prohlásí-li všichni dědici, že na výslechu

svědků netrvají, nebo brání-li provedení výslechu svědka závažné

okolnosti.



(2) Soud může vyslechnout každého, kdo je informován o dědicích

zůstavitele nebo o jiných osobách, které mohou mít právo na majetek z

pozůstalosti.



§ 147



Provádění výslechu



Svědky uvedené v § 145 odst. 2 a v § 146 odst. 1 a osoby uvedené v §

146 odst. 2 soud vyslechne postupem, který občanský soudní řád stanoví

pro důkaz výpovědí svědka.



§ 148



Vyrozumění vykonavatele závěti nebo správce pozůstalosti



Zjistí-li se, že zůstavitel povolal vykonavatele závěti nebo správce

pozůstalosti, soud je o tom vyrozumí a vyzve je, aby se ujali své

funkce; to neplatí, jestliže mu vykonavatel závěti nebo správce

pozůstalosti již dříve oznámili, že začali svou funkci vykonávat.



§ 149



Závěra pozůstalosti



Nařídí-li soud usnesením závěru pozůstalosti, zajistí majetek, o němž

lze mít za to, že patřil zůstaviteli, uložením do úschovy u soudu,

soudního komisaře nebo u vhodného schovatele, popřípadě zapečetěním v

zůstavitelově bytě nebo na jiném vhodném místě.



§ 150



Zákaz výplaty



(1) Byl-li zůstavitel majitelem účtu nebo vkladní knížky, může soud

usnesením zakázat výplaty z účtu nebo z vkladní knížky.



(2) Zakázal-li soud podle odstavce 1 výplaty z účtu, oprávnění

zmocněnce zůstavitele nakládat s peněžními prostředky na účtu tím

nejsou dotčena.



§ 151



Plnění na pohledávky zůstavitele



Má-li zůstavitel pohledávky, soud usnesením uloží jeho dlužníkům, aby

plnění skládali do úschovy soudu, a upozorní je, že plnění provedená

jinam nebudou mít za následek splnění dluhu.



§ 152



Odloučení pozůstalosti



(1) O návrhu věřitele na odloučení pozůstalosti nebo její části soud

rozhodne usnesením.



(2) Soud vyhotoví seznam majetku patřícího do odloučené pozůstalosti

nebo její části a ukáže-li se to nezbytným, majetek zajistí; při

zajištění postupuje podle § 149 až 151.



Oddíl 3



Zastavení řízení



§ 153



Pozůstalost bez majetku



Nezanechal-li zůstavitel žádný majetek patřící do pozůstalosti, soud

řízení o pozůstalosti zastaví. Rozhodnutí není třeba doručovat.



§ 154



Pozůstalost s majetkem bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty



(1) Zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek

nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se

postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas,

a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o

němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.



(2) Je-li sporné, kdo se postaral o pohřeb, použijí se přiměřeně

ustanovení upravující spor o dědické právo.



§ 155



Právní moc rozhodnutí o zastavení řízení



Právní mocí rozhodnutí o zastavení řízení podle § 153 nebo 154 je

řízení o pozůstalosti skončeno.



Oddíl 4



Správa pozůstalosti



§ 156



Oprávnění ke správě pozůstalosti



Vznikne-li pochybnost o tom, zda má pozůstalost spravovat správce

pozůstalosti povolaný zůstavitelem, nebo vykonavatel závěti, nebo

dědic, nebo některý z více dědiců anebo všichni dědicové, soud i bez

návrhu usnesením rozhodne, kdo z nich je oprávněn ke správě

pozůstalosti.



§ 157



Jmenování správce



(1) Nepovolal-li zůstavitel správce pozůstalosti, soud může i bez

návrhu usnesením jmenovat správce pozůstalosti, jestliže



a) vykonavatel závěti nebyl jmenován nebo odmítl spravovat pozůstalost

nebo je zřejmě nezpůsobilý spravovat pozůstalost, a jestliže dědici

nejsou schopni řádně spravovat pozůstalost,



b) je třeba vyhotovit seznam majetku patřícího do pozůstalosti, nebo



c) je k tomu jiný vážný důvod.



(2) V případě, že zůstavitel povolal správce jen části pozůstalosti,

postupuje se podle odstavce 1, stanoví-li zákon nebo je-li jinak třeba,

aby správce pozůstalosti spravoval některý další nebo všechen ostatní

zůstavitelův majetek.



(3) Soud jmenuje i bez návrhu usnesením správce pozůstalosti též tehdy,

jestliže zůstavitelem povolaný nebo soudem jmenovaný správce

pozůstalosti zemřel, byl prohlášen za mrtvého nebo nezvěstného, byl

omezen ve svéprávnosti, odstoupil ze své funkce nebo byl pravomocným

usnesením soudu odvolán, a ukazuje-li se potřebné, aby pozůstalost nebo

její část spravoval nový správce.



(4) Na návrh dědice soud jmenuje správce pozůstalosti ke splnění

poslední vůle zůstavitele, stanoví-li to občanský zákoník.



(5) Nestanoví-li zákon jinak, má soudem jmenovaný správce pozůstalosti

stejné právní postavení jako správce pozůstalosti povolaný

zůstavitelem. Soudem jmenovaný správce pozůstalosti podle odstavce 4,

jakož i správce pozůstalosti povolaný zůstavitelem, jemuž bylo uloženo

soudem splnění poslední vůle zůstavitele, má stejné právní postavení

jako vykonavatel závěti.



§ 158



Správce pozůstalosti



(1) Správcem pozůstalosti může být soudem jmenován jen ten, kdo s tím

souhlasí. Má-li pozůstalost připadnout státu proto, že nedědí žádný

dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické

posloupnosti, a hledí-li se na stát, jako by byl zákonný dědic, může

být jmenován správcem pozůstalosti též stát.



(2) V usnesení o jmenování správce pozůstalosti soud vždy vymezí rozsah

spravovaného majetku zůstavitele nebo uvede účel, pro který byl správce

pozůstalosti jmenován.



(3) Správce pozůstalosti je povinen ujmout se výkonu své funkce dnem

následujícím po dni doručení usnesení, není-li v něm uveden den

pozdější.



§ 159



Odvolání správce



Soud usnesením odvolá správce pozůstalosti, stanoví-li to občanský

zákoník.



§ 160



Některé povinnosti při správě pozůstalosti



Ten, kdo spravuje pozůstalost,



a) prodá se souhlasem soudu majetek, který nelze uchovat bez nebezpečí

škody nebo nepoměrných nákladů; souhlas však nepotřebuje, hrozí-li

majetku rychlá zkáza nebo je-li pravděpodobné, že rychle ztratí na

hodnotě,



b) vyrozumí o smrti zůstavitele banku, pobočku zahraniční banky nebo

spořitelní a úvěrní družstvo, u nichž měl zůstavitel účet,



c) vyrozumí o smrti zůstavitele známé věřitele a dlužníky zůstavitele.



§ 161



Rozhodování soudu v některých věcech správy pozůstalosti



O tom, zda schválí vyrovnání dospělých odkazů, které má provést osoba

spravující pozůstalost, o udělení souhlasu správci pozůstalosti nebo

vykonavateli závěti s úkonem přesahujícím rozsah prosté správy a o

povolení dědici k volnému nakládání s určitými pozůstalostními předměty

ještě před skončením řízení o projednání pozůstalosti, rozhodne soud

usnesením.



Oddíl 5



Majetek ve společném jmění zůstavitele a jeho manžela



§ 162



Vypořádání majetku



(1) Zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí, soud usnesením

stanoví obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele

a pozůstalého manžela ke dni smrti zůstavitele a schválí dohodu

pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do

společného jmění manželů, není-li v rozporu s pokyny, které zůstavitel

ještě za svého života udělil ohledně svého majetku pro případ smrti,

popřípadě se zákonem.



(2) Nedojde-li k dohodě podle odstavce 1, soud usnesením podle zásad

uvedených v občanském zákoníku, určí, jaký majetek ze společného jmění

patří do pozůstalostního jmění a jaký majetek patří pozůstalému

manželovi, popřípadě též stanoví pohledávku, potřebnou k vypořádání

majetku ze společného jmění. Neshodnou- li se dědici s pozůstalým

manželem na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do společného

jmění manželů, ke spornému majetku se nepřihlíží.



(3) Ukáže-li se dříve, než je řízení o pozůstalosti pravomocně

skončeno, že zůstavitel měl s pozůstalým manželem ve společném jmění

ještě další majetek, vypořádá se dodatečně podle odstavce 1 nebo 2;

soud přitom vychází z původního usnesení.



§ 163



Právo na vypořádání



Bylo-li zrušeno, zaniklo-li nebo bylo-li zúženo společné jmění

zůstavitele a jeho manžela ještě za života zůstavitele a nebylo-li

dosud vypořádáno, patří do pozůstalostního jmění právo na jeho

vypořádání.



Oddíl 6



Zjišťování dědického práva



§ 164



Vyrozumění o dědickém právu



(1) Nebylo-li řízení zastaveno podle § 153 nebo 154, soud usnesením

vyrozumí každého, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení za

to, že je zůstavitelovým dědicem, o jeho dědickém právu a poučí ho o

tom, že může dědictví odmítnout, a jaké jsou náležitosti a následky

odmítnutí dědictví. K odmítnutí dědictví soud v usnesení stanoví lhůtu

1 měsíce nebo, má-li vyrozumívaný jediné bydliště v zahraničí, 3 měsíce

od doručení usnesení; z důležitých důvodů může být lhůta k odmítnutí

dědictví přiměřeně prodloužena.



(2) Procesního nástupce soud vyrozumí podle odstavce 1 jen tehdy,

jestliže ten, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení za to,

že je zůstavitelovým dědicem, ztratil způsobilost být účastníkem ještě

dříve, než mu uplynula lhůta stanovená pro odmítnutí dědictví.



§ 165



Vyhlášení a doručení vyrozumění



(1) Soud vyhlásí usnesení podle § 164 přítomným osobám; usnesení jim

není třeba doručovat. Ostatním vyrozumívaným osobám soud usnesení podle

§ 164 doručí.



(2) Dědic, jemuž se nepodařilo doručit na adresu jeho bydliště nebo

místa pobytu, se považuje za dědice neznámého pobytu.



§ 166



Vyrozumění vyhláškou



(1) Není-li znám ten, o němž lze mít podle dosavadních výsledků řízení

za to, že je zůstavitelovým dědicem, nebo není-li známo místo jeho

pobytu, soud ho vyrozumí o jeho dědickém právu vyhláškou. Ve vyhlášce

ho vyzve, aby se přihlásil soudu nebo opatrovníkovi, jenž byl účastníku

jmenován (§ 120), určí mu k tomu lhůtu, která nesmí být kratší než 6

měsíců od vyvěšení vyhlášky na úřední desce soudu, a poučí ho o

následcích toho, nedá-li o sobě včas vědět.



(2) Vyhláška se doručí ostatním účastníkům, opatrovníku, který mu byl

jmenován, a vyvěsí se na úřední desce soudu; v odůvodněných případech

může být vyhláška zveřejněna prostřednictvím hromadných sdělovacích

prostředků.



§ 167



Osoby nevyrozuměné



Má-li za to, že je zůstavitelovým dědicem, někdo, kdo dosud nebyl

soudem o svém dědickém právu vyrozuměn, může do pravomocného skončení

řízení o pozůstalosti uplatnit své právo u soudu písemně nebo ústně do

protokolu. Soud ho poté usnesením poučí o možnosti dědictví odmítnout

způsobem uvedeným v § 164 a 165.



§ 168



Spor o dědické právo



Soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém

právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví

neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li

odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví

nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu

spor o dědické právo.



§ 169



Postup v případě nesporných skutečností



(1) Závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze

takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením

rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků

se účast v řízení ukončuje.



(2) Dědické právo těch, jejichž účast v řízení byla podle odstavce 1

ukončena, nezaniká, v řízení a při rozhodnutí se však k němu nadále

nepřihlíží.



§ 170



Postup v případě sporných skutečností



(1) V případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat

skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho

z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem

případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby

určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.



(2) Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno

nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl

vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.



(3) Vyplývá-li z odstavce 2 nebo z rozhodnutí soudu o žalobě, že

dědické právo nesvědčí některému z dosavadních dědiců, soud usnesením

jeho účast v řízení ukončí. Ustanovení § 169 odst. 2 se použije

obdobně.



Oddíl 7



Aktiva a pasiva pozůstalosti



§ 171



Zjišťování aktiv a pasiv pozůstalosti



(1) Aktiva pozůstalosti tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den

své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla

teprve po jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež

nastaly za jeho života, a která by mu bez dalšího patřila, kdyby

nezemřel, a právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno,

zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo

vypořádáno.



(2) Pasiva pozůstalosti tvoří



a) dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i dluhy, které mají

původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby

mu v tom nezabránila jeho smrt,



b) náklady pohřbu, náklady některých osob na zaopatření a další dluhy,

které vznikly po smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je hradí

dědici zůstavitele nebo že se hradí z pozůstalosti, popřípadě že jsou

pasivem pozůstalosti.



§ 172



Zjištění aktiv



(1) Aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti

nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení

dědiců o pozůstalostním majetku.



(2) Nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti

objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se

dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv

pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání

pozůstalosti nepřihlíží.



§ 173



Zjištění pasiv



Pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu

pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše

patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při

projednání pozůstalosti nepřihlíží.



§ 174



Svolání věřitelů



(1) Na návrh dědice, který si vyhradil soupis pozůstalosti, nebo toho,

kdo spravuje pozůstalost, soud usnesením vyzve věřitele zůstavitele,

aby u něho přihlásili a listinami doložili své pohledávky, a poučí je,

jak mohou pohledávky přihlásit a jaké jsou následky toho, když

pohledávky nepřihlásí. K přihlášení a doložení pohledávky soud v

usnesení stanoví lhůtu, která nesmí být kratší než 3 měsíce od vyvěšení

usnesení na úřední desce soudu.



(2) Usnesení podle odstavce 1 se vyvěsí na úřední desce soudu; v

odůvodněných případech může být zveřejněno též prostřednictvím

hromadných sdělovacích prostředků.



§ 175



Poučení o právu výhrady soupisu



(1) Každého, kdo byl vyrozuměn o dědickém právu nebo kdo uplatnil u

soudu své dědické právo a jehož účast v řízení o pozůstalosti nebyla

ukončena, soud usnesením poučí, že si může vyhradit soupis

pozůstalosti, jak může výhradu soupisu pozůstalosti uplatnit a jaké

jsou následky, když výhradu soupisu pozůstalosti neuplatní.



(2) K uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti soud v usnesení stanoví

lhůtu 1 měsíce ode dne, kdy byl o tomto právu vyrozuměn; z důležitých

důvodů může být lhůta k uplatnění výhrady soupisu pozůstalosti

prodloužena.



§ 176



Vyrozumění o právu výhrady soupisu



(1) Svéprávného, známého a přítomného dědice, který není manželem,

potomkem nebo předkem zůstavitele, soud vyrozumí o právu výhrady

soupisu buď tím, že jim usnesení podle § 175 doručí, nebo tím, že jim

usnesení podle § 175 vyhlásí.



(2) Jiné dědice, než kteří jsou uvedeni v odstavci 1, si soud předvolá

a vyrozumí o právu výhrady soupisu tím, že jim usnesení podle § 175

vyhlásí a že si od nich vyžádá výslovné vyjádření o tom, zda uplatňují

výhradu soupisu; to neplatí, nemohou-li již výhradu soupisu účinně

uplatnit. Vyjádření dědice se uvede v protokolu. Jestliže se dědic v

protokolu nevyjádří nebo se nedostaví k jednání, aniž se řádně omluvil,

platí, že výhradu soupisu neuplatňuje; o tom musí být poučen.



(3) Tomu, komu bylo vyhlášeno, není třeba usnesení podle § 175

doručovat.



§ 177



Soupis pozůstalosti



(1) Soud usnesením rozhodne o nařízení soupisu pozůstalosti nebo,

odůvodňují-li to okolnosti případu, o jeho nahrazení seznamem

pozůstalostního majetku, který vyhotoví správce pozůstalosti a který

potvrdí všichni dědici.



(2) Předloží-li dědicové soudu společné prohlášení o pozůstalostním

majetku, může soud usnesením rozhodnout, že jím bude nahrazen soupis

pozůstalosti; v případě, že soupis pozůstalosti již byl nařízen, soud

usnesení o tom zruší.



§ 178



Vyrozumění o soupisu pozůstalosti



(1) Nařídí-li soud soupis pozůstalosti, vyrozumí o době a místu jeho

provedení všechny osoby, které mají právo být přítomny soupisu a

vznášet dotazy a připomínky, nejméně 15 dnů předem.



(2) Odstavec 1 se nepoužije, kdyby vyrozumění o době a místu soupisu

mohlo vážně ohrozit včasné provedení soupisu. V takovém případě je

třeba k soupisu přizvat dva svědky; svědky soupisu nemohou být osoby,

které nejsou plně svéprávné, osoby, které nemohou číst a psát, osoby,

které jinak mají právo být přítomny soupisu a vznášet dotazy a

připomínky a osoby jim blízké, jakož i zaměstnanci notáře, který byl v

řízení o pozůstalosti pověřen provedením úkonů jako soudní komisař.



§ 179



Protokol o soupisu pozůstalosti



(1) Soupis pozůstalosti se uvede v protokolu.



(2) V protokolu o soupisu pozůstalosti se kromě obecných náležitostí

zejména uvede, z jakého důvodu se soupis provádí, kdo byl soupisu

přítomen a jaké měl k soupisu dotazy a připomínky, popis majetku

zůstavitele a kde se nachází a zda byl majetek zajištěn a jak. Věci a

jiný majetek se popíší takovým způsobem, aby bylo možno zjistit jeho

totožnost a aby byla vyloučena jeho záměna.



(3) Byl-li soupis pozůstalosti proveden bez účasti osob, které jinak

mají právo být přítomny soupisu a vznášet dotazy a připomínky (§ 178

odst. 2), uvede se v protokolu o soupisu rovněž prohlášení svědků

soupisu o tom, že byli přítomni po celou dobu soupisu a že soupis byl

proveden řádně a úplně.



Oddíl 8



Obvyklá cena pozůstalosti



§ 180



Určení obvyklé ceny



(1) Na podkladě soupisu pozůstalosti, seznamu pozůstalostního majetku,

společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo shodných

údajů dědiců o zůstavitelově majetku a na základě shodných údajů dědiců

o pasivech pozůstalosti soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku a

jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a

čistou hodnotu pozůstalosti, popřípadě výši předlužení.



(2) Zjistí-li soud dříve, než bude řízení o projednání pozůstalosti

pravomocně skončeno, nové skutečnosti, které odůvodňují změnu usnesení

vydaného podle odstavce 1, provede potřebnou opravu samostatným

usnesením.



§ 181



Ocenění pozůstalostního majetku



(1) Při ocenění pozůstalostního majetku a zůstavitelových dluhů soud

vychází ze společného prohlášení dědiců nebo z ocenění provedeného tím,

kdo spravuje pozůstalost. V odůvodněných případech lze cenu zjistit

znaleckým posudkem.



(2) Pro ocenění je rozhodný stav v době smrti zůstavitele; vznikla-li

oceňovaná aktiva nebo pasiva pozůstalosti až po smrti zůstavitele, je

rozhodný stav v době jejich vzniku.



Oddíl 9



Projednání dědictví



§ 182



Jednání



(1) Soud k projednání věci nařídí jednání, není-li dále stanoveno

jinak. Jednání je neveřejné.



(2) K jednání soud předvolá dědice zůstavitele, vykonavatele závěti a

další účastníky, o jejichž práva nebo povinnosti při jednání půjde,

jakož i jejich zástupce a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba.



(3) Dostaví-li se k jednání účastník nebo jeho zástupce, soud mu umožní

účast při jednání, i když k němu nebyl předvolán.



§ 183



Rozhodnutí bez nařízení jednání



Jednání není třeba nařizovat,



a) má-li být rozhodnuto o zastavení řízení podle § 153 nebo 154,



b) nabývá-li pozůstalost jediný dědic, který nemá námitky proti soupisu

pozůstalosti nebo seznamu pozůstalostního majetku vyhotovenému správcem

pozůstalosti nebo který předložil soudu své prohlášení o pozůstalostním

majetku,



c) má-li pozůstalost připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic ani

podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické

posloupnosti, a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic.



Oddíl 10



Rozhodnutí o dědictví



§ 184



Předpoklady



(1) Soud vydá rozhodnutí o dědictví, bylo-li zjištěno dědické právo a

pozůstalostní jmění, byla-li spl- něna zůstavitelova nařízení,

nedošlo-li k nařízení likvidace pozůstalosti a bylo-li mu prokázáno, že

byly splněny povinnosti vůči odkazovníkům, stanovené zákonem jako

předpoklad pro potvrzení dědictví.



(2) Součástí usnesení podle odstavce 1 může být též usnesení podle §

162 a 180.



§ 185



Rozhodnutí o dědictví



(1) V rozhodnutí o dědictví soud s účinností ke dni vzniku dědického

práva



a) potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici,



b) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců podle nařízení zůstavitele a

potvrdí podle rozdělení nabytí dědictví více dědici,



c) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců podle určení třetí osoby,

kterou tím zůstavitel pověřil, ledaže by k takovému určení nepřihlédl,

a potvrdí podle rozdělení nabytí dědictví více dědici,



d) schválí dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, která není v rozporu

se zákonem, a potvrdí podle ní nabytí dědictví více dědici,



e) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců na jejich žádost, jsou-li pro

to splněny zákonem stanovené předpoklady, a potvrdí podle rozdělení

nabytí dědictví více dědici,



f) potvrdí nabytí dědictví více dědicům podle dědických podílů, jejichž

výše byla stanovena v souladu se zákonem dohodou dědiců, nedošlo-li k

rozdělení pozůstalosti,



g) potvrdí nabytí dědictví více dědicům podle dědických podílů ze

zákona, nedošlo-li k rozdělení pozůstalosti a ani k dohodě dědiců o

výši dědických podílů, nebo



h) potvrdí, že dědictví připadlo státu, jestliže nedědí žádný dědic ani

podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické

posloupnosti, a že se na stát hledí, jako by byl zákonný dědic.



(2) Podle odstavce 1 písm. a) a d) až g) soud postupuje také tehdy,

jestliže se odkazovníci stali dědici zůstavitele proto, že nedošlo k

posloupnosti podle dědické smlouvy nebo závěti nebo k zákonné dědické

posloupnosti, popřípadě že dědictví nenabyl žádný zákonný dědic.



(3) V rozhodnutí o dědictví soud dále



a) rozhodne o návrhu dědice ze zákonné dědické posloupnosti na

vypořádání podle § 1693 odst. 3 občanského zákoníku,



b) rozhodne nebo schválí dohodu o vypořádání povinného dílu pro

nepominutelného dědice, bylo-li na něj uplatněno právo.



(4) V rozhodnutí o dědictví soud rovněž uvede důvod dědictví, důvod, z

jakého došlo k rozdělení dědictví a údaje o tom, zda a který dědic

uplatnil výhradu soupisu, zda byla nařízena dědická posloupnost

zřízením svěřenského nástupnictví, doložením času nebo jiným způsobem,

kdo byl povolán jako následný dědic a za jakého předpokladu a zda může

přední dědic s dědictvím volně nakládat.



§ 186



Rozdělení pozůstalosti



Při rozdělení pozůstalosti na žádost dědiců soud vychází z výkazu,

který pro tento účel sestavil.



§ 187



Neschválení dohody



Neschválí-li soud dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti nebo dohodu

dědiců o výši dědických podílů, může pokračovat v řízení až po právní

moci tohoto usnesení.



§ 188



Účinky právní moci rozhodnutí o dědictví



Právní mocí rozhodnutí o dědictví



a) zaniká závěra pozůstalosti a všechna opatření, která byla přijata k

zajištění pozůstalosti,



b) zaniká správa pozůstalosti; povinnosti uložené ustanovením § 190

odst. 2 tím nejsou dotčeny,



c) je skončeno řízení o pozůstalosti.



§ 189



Uplatňování práv žalobou



(1) Nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k

majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2

věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se

účastníci domáhat svých práv žalobou.



(2) Tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o

pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby

se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.



§ 190



Úkony po skončení řízení



(1) Soud po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti vyrozumí orgán, který

vede veřejný seznam nebo rejstřík, v němž jsou zapsány věci a práva z

pozůstalostního jmění, o tom, kdo se stal jejich vlastníkem.



(2) Ten, kdo spravoval pozůstalost, oznámí po právní moci rozhodnutí o

pozůstalosti známým věřitelům a dlužníkům zůstavitele, kdo podle

rozhodnutí o pozůstalosti nabyl pohledávku nebo dluh zůstavitele, a

bance, pobočce zahraniční banky nebo spořitelnímu a úvěrnímu družstvu,

kdo se stal majitelem zůstavitelova účtu.



§ 191



Zrušení rozhodnutí o dědictví



(1) Ukáže-li se, že zůstavitel žije, soud zruší rozhodnutí o

pozůstalosti a řízení zastaví.



(2) Po právní moci usnesení podle odstavce 1 soud učiní opatření k

obnovení zůstavitelových práv a povinností; postupuje přitom přiměřeně

podle § 190.



Oddíl 11



Dodatečně najevo vyšlý majetek



§ 192



Dodatečné projednání při zastavení řízení



Objeví-li se po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o pozůstalosti

zastaveno (§ 153 a 154), majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti,

popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud projedná dědictví. Dědictví

však nebude projednáno, objeví-li se pouze pasivum pozůstalosti.



§ 193



Dodatečné projednání po rozhodnutí o pozůstalosti



(1) Objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek,

který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti,

soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o

aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo

pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, §

172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.



(2) Nepožádal-li žádný z dědiců ve lhůtě k tomu určené, aby soud

projednal pozůstalost o aktivech pozůstalosti, které se objevily až po

právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, platí, že podle pravomocného

rozhodnutí o pozůstalosti došlo rovněž k nabytí aktiv pozůstalosti

uvedených v odstavci 1; v případě, že pozůstalost byla rozdělena mezi

více dědiců nebo že bylo potvrzeno nabytí pozůstalosti více dědicům

podle dědických podílů, nabývají dědicové majetek uvedený v odstavci 1

v podílech, vyplývajících z provedeného vypořádání dědictví. Je-li to

potřebné, soud o tom vydá usnesení.



(3) Lhůtu k podání žádosti o projednání pozůstalosti o aktivech

pozůstalosti, které se objevily až po právní moci rozhodnutí o

pozůstalosti podle odstavce 2, soud určí ve vyhlášce, kterou uveřejní

na úřední desce soudu. Tato lhůta nesmí být kratší než 2 měsíce.



Díl 3



Nabytí dědictví následným dědicem



§ 194



(1) Nastal-li případ, pro nějž bylo zřízeno svěřenské nástupnictví,

bylo-li dědictví omezeno doložením času nebo jinak podmíněno nebo má-li

z jiného důvodu dědictví nabýt následný dědic, postupuje se přiměřeně

podle ustanovení dílů 1 a 2. Rozhodné skutečnosti se však posuzují ke

dni, kterým pominulo odsunutí dědického práva následného dědice, a k

tomuto dni se také vztahují účinky rozhodnutí o pozůstalosti.



(2) V rozhodnutí o pozůstalosti soud rovněž rozhodne o povinnosti

následného dědice přispět poměrně přednímu dědici na to, co splnil na

úhradu zůstavitelových dluhů nebo nepominutelnému dědici na povinný

díl.



Díl 4



Likvidace pozůstalosti



Oddíl 1



Nařízení likvidace pozůstalosti



§ 195



Předpoklady



(1) Soud nařídí na návrh dědice, kterému svědčí výhrada soupisu, nebo

na návrh státu, jemuž má připadnout pozůstalost proto, že nedědí žádný

dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické

posloupnosti, a na nějž se hledí, jako by byl zákonný dědic, anebo na

návrh věřitele, který prokázal svou pohledávku, jíž odpovídá dluh

patřící do pasiv likvidační podstaty, likvidaci pozůstalosti, jestliže



a) nejsou splněny předpoklady pro zastavení řízení o pozůstalosti podle

§ 153 nebo 154,



b) bylo provedeno vypořádání majetku patřícího do společného jmění

zůstavitele a jeho manžela, zaniklo-li manželství zůstavitele jeho

smrtí (§ 162),



c) bylo stanoveno předlužení majetku zůstavitele (§ 180),



d) dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o dědictví (§ 184 až 187).



(2) Soud může nařídit likvidaci pozůstalosti i bez návrhu, jsou-li

splněny předpoklady uvedené v odstavci 1 a vyžaduje-li to veřejný

zájem.



§ 196



Rozhodnutí o nařízení likvidace



(1) O nařízení likvidace pozůstalosti soud rozhodne usnesením.



(2) Soud v usnesení podle odstavce 1 vždy a) vyzve věřitele

zůstavitele, aby u něho přihlásili své pohledávky ve lhůtě, kterou

stanoví a která nesmí být kratší než 3 měsíce od právní moci usnesení,

b) poučí věřitele, jaké jsou následky toho, jestliže své pohledávky

řádně a včas nepřihlásí.



(3) Součástí usnesení podle odstavce 1 může být též usnesení podle §

162 a 180.



(4) Usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti se vyvěsí v den, kdy

bylo vydáno, na úřední desce soudu, u něhož probíhá řízení o

pozůstalosti; v odůvodněných případech může být usnesení zveřejněno též

prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.



§ 197



Jmenování likvidačního správce



Soud jmenuje likvidačního správce, jakmile se v řízení o likvidaci

pozůstalosti ukáže, že to vyžaduje potřeba správy nebo zpeněžování

majetku patřícího do likvidační podstaty anebo spory o pasiva

likvidační podstaty. V případě, že nebyl jmenován v usnesení o nařízení

likvidace, soud jmenuje likvidačního správce samostatným usnesením.



§ 198



Účinky nařízení likvidace na jiná řízení



(1) Po vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti na úřední

desce soudu nelze nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci,

která by postihovala majetek náležející do likvidační podstaty. Výkon

rozhodnutí nebo exekuce, která by postihovala majetek náležející do

likvidační podstaty, se dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace

pozůstalosti zastavuje; účastníky řízení o výkon rozhodnutí nebo

exekuce o tom bezodkladně vyrozumí soud, u něhož je toto řízení vedeno.

Pokud se řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce týkalo nemovitosti

evidované v katastru nemovitostí, oznámí soud tuto skutečnost také

katastrálnímu úřadu.



(2) Jiné řízení, které se týká majetku patřícího do likvidační podstaty

nebo pasiv likvidační podstaty a jehož účastníkem byl zůstavitel nebo

ten, kdo spravoval pozůstalost, bude po právní moci usnesení o nařízení

likvidace pozůstalosti zastaveno; to neplatí, jde-li o



a) přiznání nebo vymáhání zůstavitelových pohledávek nebo jiných práv,

které náležejí do majetku likvidační podstaty,



b) spor nebo jinou právní věc projednávanou před soudem v občanském

soudním řízení, jejímž předmětem je pasivum likvidační podstaty,

jestliže se věřitel řádně a včas přihlásil,



c) spor nebo jinou právní věc, jejíž rozhodnutí může vést k vyjasnění

rozsahu majetku likvidační podstaty.



§ 199



Přechod správy



Dnem vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti na úřední

desce soudu přechází správa pozůstalosti na likvidačního správce nebo,

nebyl-li likvidační správce dosud jmenován, na notáře, který byl v

řízení o pozůstalosti pověřen provedením úkonů jako soudní komisař

(dále jen „likvidační správce nebo notář“); do právní moci usnesení o

nařízení likvidace pozůstalosti smí provést jen takové úkony, které

nesnesou odkladu.



§ 200



Další účinky nařízení likvidace



Dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti zanikají



a) dědická práva zůstavitelových dědiců nebo právo státu na připadnutí

dědictví z důvodu, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo

závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti a že se na stát hledí,

jako by byl zákonný dědic; tím není dotčeno právo na vydání

likvidačního přebytku,



b) odkazy zřízené zůstavitelem,



c) práva na povinný díl,



d) práva některých osob na zaopatření a další práva, která vznikla po

smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je uspokojují dědici

zůstavitele nebo že se uspokojují z pozůstalosti,



e) odloučení pozůstalosti,



f) zůstavitelovy příkazy, pověření, plné moci včetně prokury a další

jeho jednostranná právní jednání, která by jinak měla trvat i po jeho

smrti,



g) funkce vykonavatele závěti a správce pozůstalosti,



h) pasiva pozůstalosti, o nichž to stanoví tento zákon.



§ 201



Účinky na dluhy a pohledávky



Dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti se

pohledávky



a) odpovídající dluhu, jenž patří do pasiv likvidační podstaty, stávají

splatnými, jestliže se věřitel řádně a včas přihlásil,



b) proti třetím osobám, které jsou zajištěny majetkem likvidační

podstaty, stávají pro účely likvidace pozůstalosti splatnými, jestliže

se jejich věřitel řádně a včas přihlásil a jestliže ve lhůtě určené k

podání přihlášek rovněž požádal o uspokojení ze zajištění.



§ 202



Závěra a zajištění majetku



(1) Byla-li nařízena závěra pozůstalosti a nebylo-li usnesením

rozhodnuto jinak, platí dosud přijatá opatření i po právní moci

usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti.



(2) Po vyvěšení usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti na úřední

desce soudu může soud na návrh likvidačního správce nebo i bez návrhu

zajistit majetek náležející do likvidační podstaty; ustanovení § 149 až

151 se použijí obdobně.



Oddíl 2



Likvidační správce



Pododdíl 1



Vznik a zánik funkce



§ 203



Jmenování likvidačního správce



(1) Soud jmenuje likvidačním správcem osobu, která je zapsána v seznamu

insolvenčních správců, vedeném Ministerstvem spravedlnosti podle jiného

právního předpisu. Tato osoba může své jmenování likvidačním správcem

odmítnout jen z vážných důvodů.



(2) Není-li možné likvidačního správce vybrat ze seznamu insolvenčních

správců, soud jmenuje likvidačním správcem osobu, která splňuje

předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců podle jiného

právního předpisu a která se svým jmenováním souhlasí.



(3) Likvidačním správcem může být jmenován jen ten, kdo má na celou

dobu výkonu funkce pojištěnou odpovědnost za škodu, která by mohla

vzniknout při výkonu funkce likvidačního správce nebo v souvislosti s

ním.



§ 204



Odvolání likvidačního správce



(1) Soud usnesením odvolá likvidačního správce, jestliže



a) o to požádá z důležitých důvodů,



b) tu je vzhledem k jeho poměru k věci nebo k účastníkům důvod

pochybovat o jeho nepodjatosti,



c) nevykonává řádně svoji funkci.



(2) Rozhodne-li soud o odvolání likvidačního správce, jmenuje současně

nového likvidačního správce; postupuje přitom podle § 203.



(3) Nově jmenovaný likvidační správce začne svou funkci vykonávat dnem

právní moci usnesení o jeho jmenování. Z důležitých důvodů může soud

rozhodnout, že svou funkci začne vykonávat již dnem, v němž mu bylo

doručeno usnesení podle odstavce 1.



(4) Odvolaný likvidační správce je povinen řádně a bez zbytečného

odkladu informovat nového likvidačního správce a předat mu všechny

doklady, týkající se výkonu jeho funkce.



§ 205



Zánik funkce likvidačního správce



(1) Funkce likvidačního správce zanikne, nastane-li právní skutečnost,

s níž jiný právní předpis spojuje zánik práva vykonávat činnost

insolvenčního správce.



(2) Zanikne-li funkce likvidačního správce podle odstavce 1, soud

bezodkladně jmenuje nového likvidačního správce; postupuje přitom podle

§ 203.



Pododdíl 2



Práva a povinnosti



§ 206



Jednání likvidačního správce



(1) Likvidační správce



a) vykonává správu majetku patřícího do likvidační podstaty v rozsahu

stanoveném zákonem,



b) pořizuje a vede seznam majetku patřícího do likvidační podstaty,



c) vystupuje na místě zůstavitele nebo osob, které dosud spravovaly

pozůstalost, jako účastník občanského soudního nebo jiného řízení,

jehož předmětem jsou majetek nebo pasiva likvidační podstaty,



d) vykonává ohledně majetku likvidační podstaty další úkoly, které

stanoví zákon nebo které mu uložil soud.



(2) Likvidační správce jedná při výkonu funkce svým jménem na účet

pozůstalosti. Označuje se způsobem, z něhož musí být zřejmé, že jedná

jako likvidační správce a kterého zůstavitele se týká jím spravovaná

likvidační podstata.



§ 207



Osoby provádějící úkony likvidace při jmenování likvidačního správce



(1) Je-li jmenován, vykonává úkony při likvidaci pozůstalosti

likvidační správce, ledaže je dále stanoveno jinak.



(2) Likvidační správce může pověřit svého zaměstnance, aby jeho jménem

a na jeho odpovědnost prováděl při likvidaci pozůstalosti jednotlivé,

přípravné nebo dílčí úkony.



(3) Jiná osoba než zaměstnanec může jednotlivé úkony při likvidaci

pozůstalosti provést jménem likvidačního správce a na jeho odpovědnost

jen na základě písemné plné moci, která ji k tomu výslovně opravňuje.



§ 208



Náhrada škody



(1) Likvidační správce je povinen při výkonu funkce postupovat s

odbornou péčí.



(2) Likvidační správce odpovídá za škodu nebo za jinou újmu na majetku,

kterou způsobil při výkonu své funkce nebo v souvislosti s ním

porušením povinností uložených zákonem nebo soudem, popřípadě porušením

dobrých mravů; této odpovědnosti se nemůže zprostit, ledaže by ke škodě

nebo jiné újmě na majetku došlo i jinak.



(3) Podle odstavce 2 odpovídá likvidační správce nejen za škodu nebo za

jinou újmu na majetku, kterou způsobil osobně, ale i za škodu nebo za

jinou újmu způsobenou osobami uvedenými v § 207 odst. 2 a 3.



(4) Právo na náhradu škody podle odstavců 2 a 3 se promlčí uplynutím 3

let ode dne, kdy byla pravomocně skončena likvidace pozůstalosti.



Pododdíl 3



Odměna a náhrady likvidačního správce



§ 209



Odměna, náhrada výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty



(1) Likvidační správce má právo na odměnu za úkony, které učinil osobně

nebo prostřednictvím osob uvedených v § 207 odst. 2 a 3 při výkonu své

funkce nebo v souvislosti s ním, na náhradu hotových výdajů při tom

vzniklých a, je-li plátcem daně z přidané hodnoty, též na náhradu za

daň z přidané hodnoty.



(2) Právo na odměnu a na náhradu za daň z přidané hodnoty z této odměny

podle odstavce 1 má jen likvidační správce, který nebyl ze své funkce

odvolán podle § 204 odst. 1 písm. c).



§ 210



Placení odměny a náhrad



(1) O právu na odměnu a na náhrady hotových výdajů a za daň z přidané

hodnoty likvidačního správce soud rozhodne i bez návrhu v rozhodnutí,

kterým se řízení při likvidaci pozůstalosti v prvním stupni končí.



(2) Odměna a náhrady hotových výdajů a za daň z přidané hodnoty

likvidačního správce se uhradí z majetku likvidační podstaty podle

rozhodnutí, kterým se řízení při likvidaci pozůstalosti v prvním stupni

končí; stát ručí za uspokojení práva likvidačního správce na odměnu a

náhrady.



§ 211



Záloha



(1) Soud může likvidačnímu správci na jeho žádost poskytnout v průběhu

likvidace pozůstalosti přiměřenou zálohu na jeho odměnu a jeho hotové

výdaje.



(2) Poskytl-li soud likvidačnímu správci zálohu podle odstavce 1,

uhradí se odměna a náhrady hotových výdajů likvidačního správce ve výši

odpovídající poskytnuté záloze z majetku likvidační podstaty podle

rozvrhového usnesení státu.



Oddíl 3



Likvidační podstata



Pododdíl 1



Obsah a rozsah majetku likvidační podstaty



§ 212



(1) Majetek likvidační podstaty tvoří



a) majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti; to neplatí o

majetku, který při vypořádání majetku patřícího do společného jmění (§

162) připadl manželu zůstavitele a o právech vázaných jen na jeho

osobu,



b) pohledávky a majetková práva, která vznikla po smrti zůstavitele,

která mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života,

a která by zůstaviteli bez dalšího patřila, kdyby nezemřel,



c) právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno, zaniklo

nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno,



d) majetek třetích osob, z něhož lze uspokojit zůstavitelovu

pohledávku, protože ušel neúčinným právním jednáním z majetku dlužníka

zůstavitele, byla-li neúčinnost právního jednání dlužníka založena

rozhodnutím soudu,



e) náhrada za majetek uvedený pod písmenem d), není-li dobře možné

domáhat se uspokojení zůstavitelovy pohledávky z tohoto majetku,



f) majetek, o němž platí, že patří do likvidační podstaty (§ 225),



g) další majetek, o němž to stanoví zákon.



(2) Do majetku likvidační podstaty patří také příslušenství, plody a

užitky majetku uvedeného v odstavci 1.



Pododdíl 2



Zjišťování majetku likvidační podstaty



§ 213



Úkony



Není-li stanoveno jinak, úkony potřebné ke zjištění majetku likvidační

podstaty činí likvidační správce nebo notář; řídí se přitom pokyny

soudu.



§ 214



Zjišťování skutečností o majetku



(1) Majetek likvidační podstaty zjistí likvidační správce nebo notář

především ze soupisu pozůstalosti, ze seznamu pozůstalostního majetku,

ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo ze

shodných údajů dědiců, popřípadě ze soupisu pozůstalosti, byl-li

proveden.



(2) Likvidační správce nebo notář provede šetření potřebná k objasnění,

zda patří do likvidační podstaty majetek, který zůstal při projednání

pozůstalosti sporný a k němuž se proto dosud nepřihlíželo (§ 162 odst.

2 věta druhá, § 172 odst. 2 věta druhá).



(3) Likvidační správce nebo notář vyšetří, zda tu není další, dosud

neznámý, majetek, který patří do likvidační podstaty. Dbá přitom, aby

byl zjištěn veškerý majetek, který patří do likvidační podstaty (§

212).



§ 215



Informační povinnost



(1) Každý, kdo zná skutečnosti o majetku patřícím do likvidační

podstaty nebo o tom, kde se nachází nebo kde je umístěn, je na výzvu

sdělí likvidačnímu správci nebo notáři; odmítnout je sdělit může jen

ten, kdo by tak mohl podle občanského soudního řádu učinit jako svědek.



(2) Každý, kdo vede seznamy nebo systémy, v nichž jsou obsaženy údaje o

majetku, který patří nebo může patřit do likvidační podstaty, umožní

likvidačnímu správci nebo notáři bezplatně zjištění potřebných

informací, a to, je-li provozován, i prostřednictvím dálkového

přístupu.



(3) Nestanovil-li soud jinak, smí likvidační správce vyzvat ke sdělení

skutečností podle odstavce 1 nebo zjišťovat informace podle odstavce 2

jen s předchozím souhlasem soudu.



§ 216



Sporný majetek



(1) Má-li likvidační správce za to, že do likvidační podstaty patří

majetek, který by podle informací vyplývajících se seznamů nebo systémů

uvedených v § 215 odst. 2 neměl do likvidační podstaty náležet, oznámí

to soudu. Stejně postupuje, uplatňuje-li u likvidačního správce nebo u

soudu někdo právo k majetku, o němž tvrdí, že nepřipouští, aby patřil

do likvidační podstaty.



(2) Soud prověří oznámení likvidačního správce a na základě posouzení

všech známých rozhodných skutečností udělí likvidačnímu správci pokyn,

zda má nebo nemá tento majetek nadále pokládat za majetek, který patří

do likvidační podstaty.



§ 217



Náhrada výdajů



Ten, kdo sdělil likvidačnímu správci nebo notáři skutečnosti podle §

215 odst. 1, má právo na náhradu hotových výdajů. Toto právo zaniká,

nebylo-li uplatněno u soudu nebo u likvidačního správce do 3 dnů ode

dne, kdy sdělení došlo likvidačnímu správci nebo notáři; o tom je

likvidační správce nebo notář povinen poskytnout poučení.



Pododdíl 3



Seznam majetku likvidační podstaty



§ 218



Pořízení a vedení seznamu



(1) Na základě zjištění učiněných podle § 214 a 215 a pokynů soudu

podle § 216 odst. 2 likvidační správce nebo notář pořídí a nadále vede

seznam majetku, který patří do likvidační podstaty; dbá při tom pokynů

soudu.



(2) Vyjde-li v době do pravomocného skončení likvidace pozůstalosti

najevo další majetek, který patří do likvidační podstaty, likvidační

správce nebo notář seznam bezodkladně doplní.



§ 219



Označení majetku v seznamu



(1) Majetek likvidační podstaty se zapisuje do seznamu pod samostatnými

položkami.



(2) Majetek likvidační podstaty se v seznamu označuje způsobem, který

umožňuje jeho náležitou identifikaci. Není-li to dobře možné, označí se

alespoň tak, aby bylo možno zjistit jeho totožnost a aby byla vyloučena

jeho záměna.



§ 220



Nahlížení do seznamu



Každý, kdo osvědčí právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, může

nahlédnout do seznamu majetku likvidační podstaty a činit si z něho

výpisy a opisy.



§ 221



Vyrozumění o soupisu



Jakmile likvidační správce nebo notář zapíše do seznamu likvidační

podstaty majetek, který je evidován v seznamech nebo systémech vedených

podle jiných právních předpisů, vyrozumí o tom bezodkladně toho, kdo

tyto seznamy a systémy vede.



§ 222



Oznámení soupisu



Pokládá-li se majetek za součást likvidační podstaty na základě pokynu

soudu uděleného podle § 216 odst. 2, likvidační správce bezodkladně

oznámí soupis tohoto majetku tomu, komu podle informací vyplývajících

se seznamů nebo systémů uvedených v § 215 odst. 2 má náležet, nebo

tomu, kdo uplatnil právo k majetku, které podle jeho názoru

nepřipouští, aby patřil do majetku likvidační podstaty; současně ho

vyzve, aby své právo uplatnil žalobou, a poučí, v jaké lhůtě a proti

komu má žalobu podat.



§ 223



Vynětí ze seznamu



Ukáže-li se, že do seznamu majetku likvidační podstaty byl zapsán

majetek, ačkoliv do ní správně nepatří, likvidační správce nebo notář

se souhlasem soudu nebo na pokyn soudu jej vyjme ze seznamu. Jde-li o

majetek, který je evidován v seznamech nebo systémech vedených podle

jiných právních předpisů, vyrozumí o tom bezodkladně toho, kdo tyto

seznamy a systémy vede.



Pododdíl 4



Vyloučení z likvidační podstaty



§ 224



(1) Ten, kdo tvrdí, že určitý majetek nepatří do likvidační podstaty,

neboť to nepřipouští jeho právo k majetku, se může žalobou domáhat

vyloučení označeného majetku z likvidační podstaty.



(2) Žaloba se podává proti likvidačnímu správci ve lhůtě 1 měsíce ode

dne, kdy žalobci bylo doručeno oznámení soupisu podle § 222. Lhůta je

zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději v poslední den

lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout.



§ 225



Nebyla-li žaloba podle § 224 podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno,

byla-li žaloba odmítnuta nebo byla-li žaloba zamítnuta, platí, že

majetek patří do likvidační podstaty.



Pododdíl 5



Správa majetku likvidační podstaty



§ 226



Rozsah práv a povinností likvidačního správce nebo notáře



Není-li stanoveno jinak, likvidačnímu správci nebo notáři přísluší při

správě majetku patřícího do likvidační podstaty všechna práva a

povinnosti, která občanský zákoník jinak svěřuje správci majetku při

plné správě cizího majetku.



§ 227



Úkony soudu při správě majetku likvidační podstaty



(1) Peněžní prostředky patřící do likvidační podstaty může likvidační

správce nebo notář uložit pouze na takový účet u banky, který mu k

tomuto účelu určil soud. Totéž platí, jde-li o přijetí plnění peněžních

prostředků ke splnění pohledávek patřících do majetku likvidační

podstaty.



(2) Ukončit provozování obchodního závodu patřícího do majetku

likvidační podstaty nebo jeho pobočky likvidační správce nebo notář smí

jen se souhlasem soudu. Při výkonu práv akcionáře ohledně akcií

patřících do likvidační podstaty, práv a povinností společníka jiné

obchodní společnosti spojených s obchodním podílem, který patří do

likvidační podstaty, a práv a povinností člena družstva, patří-li

družstevní podíl do likvidační podstaty, likvidační správce postupuje

podle pokynů soudu.



(3) Likvidační správce nebo notář smí uzavřít za obvyklých obchodních

podmínek a jen s předchozím souhlasem soudu



a) smlouvu o úvěru, smlouvu o půjčce nebo obdobnou smlouvu, potřebnou k

získání peněžních prostředků ke správě likvidační podstaty,



b) smlouvy na dodávku energií a surovin, potřebných k provozu

obchodního závodu zůstavitele nebo jeho pobočky.



(4) Soud může v jednotlivých případech z vážných důvodů stanovit, že

likvidační správce smí právně jednat ohledně majetku patřícího do

likvidační podstaty jen s předchozím souhlasem soudu nebo při splnění

podmínek stanovených soudem. Dotace a návratné finanční výpomoci ze

státního rozpočtu, jakož i další majetek patřící do likvidační

podstaty, s nímž lze podle jiného právního předpisu nakládat pouze

způsobem, k němuž byl určen, smí být likvidačním správcem nebo notářem

použit jen způsobem určeným jinými právními předpisy; likvidační

správce nebo notář k tomu potřebuje souhlas soudu.



§ 228



Náklady při nedostatku peněžních prostředků



(1) Nepostačují-li ke správě majetku patřícího do likvidační podstaty a

k jeho zpeněžování peněžité prostředky z likvidační podstaty nebo

získané na základě smluv, uzavřených likvidačním správcem, platí tyto

náklady stát.



(2) O placení nákladů podle odstavce 1 rozhodne soud usnesením na návrh

likvidačního správce nebo i bez návrhu.



(3) Stát má právo, aby mu náklady, které zaplatil podle odstavce 1,

byly uhrazeny z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty.



§ 229



Účast likvidačního správce na řízení



(1) Jestliže v den, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace

pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce soudu, probíhá občanské soudní,

správní, daňové nebo jiné řízení, které se týká majetku patřícího do

likvidační podstaty nebo pasiv likvidační podstaty, jehož účastníkem

byl dosud zůstavitel nebo ten, kdo spravoval pozůstalost, nebo řízení o

odpůrčí žalobě podané ve prospěch pohledávky patřící do likvidační

podstaty zůstavitelem nebo tím, kdo spravoval jeho pozůstalost, stává

se likvidační správce tímto dnem účastníkem na místě zůstavitele nebo

toho, kdo spravoval pozůstalost, jestliže byl likvidační správce k

tomuto dni jmenován; jinak dnem, ke kterému byl jmenován.



(2) Po dni, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti

vyvěšeno na úřední desce soudu, může být řízení před soudem, správním

úřadem nebo jiným orgánem, které se týká majetku patřícího do

likvidační podstaty nebo pasiv likvidační podstaty, nebo řízení o

odpůrčí žalobě podané ve prospěch pohledávky patřící do likvidační

podstaty zahájeno jen na návrh likvidačního správce nebo vedeno proti

likvidačnímu správci; jinak bude řízení zastaveno.



(3) V řízeních podle odstavců 1 a 2 smí být rozhodnuto o pasivech

likvidační podstaty jen určením základu nebo výše práva, které bylo

předmětem řízení; to platí, i když v řízení nedošlo ke změně návrhu.



§ 230



Náklady řízení



(1) V řízeních podle § 229 nemá žádný z účastníků právo na náhradu

nákladů řízení proti likvidačnímu správci; to neplatí, jde-li o

náklady, které vznikly zaviněním likvidačního správce nebo náhodou,

která se mu přihodila.



(2) Náklady zaplacené likvidačním správcem v řízeních podle § 229

představují jeho hotové výdaje.



(3) Náhrada nákladů řízení přiznaná likvidačnímu správci patří do

majetku likvidační podstaty.



Pododdíl 6



Zpeněžení majetku likvidační podstaty



§ 231



Uskutečnění zpeněžení



(1) Zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty uskutečňuje s

předchozím souhlasem soudu likvidační správce nebo notář.



(2) Soud ve svém předchozím souhlasu uvede nejen způsob zpeněžení (§

232) a rozsah zpeněžované pozůstalosti, ale i cenu nebo jiné podmínky,

které musí být při zpeněžení splněny.



(3) O úkon zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty nejde,

bylo-li uskutečněno bez předchozího souhlasu soudu nebo v rozporu se

soudem stanovenými podmínkami.



§ 232



Zpeněžení prodejem



(1) Majetek patřící do likvidační podstaty lze zpeněžit prodejem



a) v dražbě provedené soudem podle ustanovení jiného právního předpisu

o výkonu rozhodnutí nebo exekuci,



b) smlouvou, kterou s nabyvatelem uzavře likvidační správce nebo notář,



c) ve veřejné dražbě provedené dražebníkem podle jiného právního

předpisu,



d) v dražbě provedené soudním exekutorem podle jiného právního

předpisu.



(2) Způsoby uvedenými v odstavci 1 lze zpeněžit celou pozůstalost, její

určité části nebo jednotlivé hmotné a nehmotné věci.



§ 233



Zpeněžení věřitelem



(1) Vázne-li na majetku patřícím do likvidační podstaty zástavní nebo

zadržovací právo, může soud věřiteli zajištěné pohledávky na jeho návrh

usnesením povolit, aby sám uskutečnil zpeněžení zastavené nebo zadržené

věci, jestliže má platně sjednáno, že ji může zpeněžit dohodnutým

způsobem, a jestliže takové zpeněžení věci není v rozporu se zájmy

jiného věřitele. Ke zpeněžení věci soud věřiteli určí přiměřenou lhůtu,

která běží ode dne právní moci usnesení.



(2) Věřitel, kterému soud povolil zpeněžení majetku patřícího do

likvidační podstaty,

a) vykonává ode dne právní moci usnesení podle odstavce



1 správu zastavené nebo zadržené věci místo likvidačního správce nebo

notáře,



b) smí po dni právní moci usnesení podle odstavce 1 zastavenou nebo

zadrženou věc zpeněžit stanoveným způsobem, na němž se písemně dohodl

se zástavcem, zástavním dlužníkem nebo dlužníkem; z důležitých důvodů

mu soud může na jeho žádost lhůtu ke zpeněžení věci prodloužit.



(3) Právo věřitele uskutečnit zpeněžení zastavené nebo zadržené věci

zanikne ještě před uplynutím stanovené lhůty dnem, v němž soudu dojde

jeho oznámení, kterým se tohoto práva vzdává.



§ 234



Odevzdání výtěžku



Věřitel, který zpeněžil majetek patřící do likvidační podstaty, odevzdá

výtěžek zpeněžení vždy soudu a podá soudu zprávu o průběhu zpeněžování.



§ 235



Zjištění ceny



(1) Před zpeněžením majetku patřícího do likvidační podstaty způsobem

uvedeným v § 232 odst. 1 písm. c) nebo d) musí být zjištěna cena

majetku posudkem, jde-li o nemovitost, obchodní závod, pobočku

obchodního závodu nebo věc prohlášenou za kulturní památku.



(2) Posudek podle odstavce 1 může vypracovat pouze znalec, kterého

ustanovil usnesením na žádost likvidačního správce nebo i bez návrhu

soud.



§ 236



Nabytí majetku z likvidační podstaty



(1) Ten, kdo nabyl majetek patřící do likvidační podstaty způsoby

uvedenými v § 232, nabyl k němu vlastnické právo



a) dnem, kterým se nabývá vlastnictví při dražbě prováděné soudem podle

ustanovení jiného právního předpisu o výkonu rozhodnutí nebo exekuci,

při veřejné dražbě prováděné dražebníkem podle jiného právního

předpisu, nebo při dražbě prováděné soudním exekutorem podle jiného

právního předpisu, nebo



b) dnem, kterým se nabývá vlastnictví při převodu vlastnického práva na

základě smlouvy.



(2) Ten, kdo nabyl majetek patřící do likvidační podstaty způsobem

uvedeným v § 233, nabyl k němu vlastnické právo dnem, kterým se nabývá

vlastnictví při



a) veřejné dražbě prováděné dražebníkem podle jiného právního předpisu,

nebo



b) převodu vlastnického práva na základě smlouvy.



(3) Ten, kdo nabyl vlastnictví k majetku z likvidační podstaty způsoby

uvedenými v § 232 a 233, nabude současně také práva a povinnosti s věcí

spojená a závady váznoucí na věci s výjimkou zajištění pasiv

pozůstalosti a zajištění dluhů třetích osob.



(4) Je-li zpeněžený majetek zapsán ve veřejném nebo jiném seznamu,

likvidační správce nebo notář bezodkladně oznámí tomu, kdo takový

seznam vede, nabytí vlastnictví k tomuto majetku zpeněžením, způsob

provedeného zpeněžení, osobu nabyvatele a zánik zajištění váznoucího na

tomto majetku; to neplatí, jestliže příslušné oznámení učinil dražebník

nebo soudní exekutor, byl-li majetek zpeněžen ve veřejné dražbě

provedené podle jiného právního předpisu nebo v dražbě provedené

exekutorem podle jiného právního předpisu.



(5) Je-li zástavní právo, které vázlo na zpeněženém majetku, zapsáno v

rejstříku zástav, likvidační správce nebo notář vydá nabyvateli

potvrzení o jeho zániku.



§ 237



Připadnutí majetku státu



(1) Majetek zůstavitele patřící do likvidační podstaty, který se

nepodařilo zpeněžit, připadá státu; na návrh likvidačního správce nebo

i bez návrhu o tom usnesením rozhodne soud. Nepodařilo-li se zpeněžit

majetek třetích osob, který patří do likvidační podstaty, soud jej

usnesením i bez návrhu vyjme ze seznamu majetku likvidační podstaty.



(2) Majetek, o němž bylo podle odstavce 1 rozhodnuto, že připadá státu,

připadne státu dnem právní moci usnesení.



(3) Ustanovení § 236 odst. 3 a 4 se použijí obdobně.



Oddíl 4



Přihlašování pohledávek



Pododdíl 1



Pasiva likvidační podstaty



§ 238



Rozsah



(1) Pasiva likvidační podstaty tvoří náklady zůstavitelova pohřbu,

jakož i dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, a dluhy vzniklé po

smrti zůstavitele, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž

by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila smrt, s výjimkou



a) úroků a úroků z prodlení, které by přirostly po právní moci usnesení

o nařízení likvidace pozůstalosti,



b) smluvní pokuty a penále sjednané nebo stanovené pro případ porušení

smluvní povinnosti, na něž vzniklo právo po smrti zůstavitele,



c) pohledávek z darovacích smluv,



d) pokut, penále a dalších sankcí, které byly uloženy zůstaviteli za

porušení mimosmluvní povinnosti, vzniklo-li na ně právo až po smrti

zůstavitele.



(2) Do pasiv likvidační podstaty také patří dluhy z pohledávek, které

vznikly ze smluv uzavřených ve prospěch pozůstalosti nebo majetku

patřícího do likvidační podstaty



a) těmi, kdo spravovali pozůstalost v době do nařízení likvidace

pozůstalosti,



b) likvidačním správcem nebo notářem.



(3) Pasiva pozůstalosti (§ 171 odst. 2), která netvoří pasiva

likvidační podstaty podle odstavce 1, a jim odpovídající pohledávky

zanikají dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti.



§ 239



Uspokojení pohledávek



(1) Uspokojena může být při likvidaci pozůstalosti jen taková

pohledávka, které odpovídá dluh, jenž patří do pasiv likvidační

podstaty, a která byla přihlášena nebo která byla soudu oznámena,

považuje-li se takové podání za přihlášku.



(2) I když nebyly přihlášeny, uspokojují se při likvidaci pozůstalosti

také pohledávky, které vznikly ze smluv uzavřených s likvidačním

správcem nebo notářem, a další pohledávky, o nichž to stanoví zákon.



Pododdíl 2



Přihláška



§ 240



Podání přihlášky



(1) Věřitel, jehož pohledávka odpovídá dluhu patřícímu do pasiv

likvidační podstaty, může podat přihlášku ode dne, kdy bylo usnesení o

nařízení likvidace vyvěšeno na úřední desce soudu, až do uplynutí

lhůty, která byla stanovena v usnesení o nařízení likvidace

pozůstalosti. Lhůta je zachována, dojde-li přihláška příslušnému soudu

nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout.



(2) Soud přihlášku usnesením odmítne,



a) byla-li podána opožděně,



b) byla-li podána někým, kdo není oprávněn k podání přihlášky,



c) byla-li přihlášena pohledávka, které odpovídá dluh, jenž nepatří do

pasiv likvidační podstaty.



§ 241



Obsah přihlášky



(1) Přihláška musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání

stanovených občanským soudním řádem vylíčení skutečností, na nichž se

pohledávka věřitele zakládá, a vyčíslení jistiny pohledávky a jejího

příslušenství v korunách českých. Vyčíslení v korunách českých je třeba

provést i tehdy, jde-li o pohledávku nepeněžitou, o pohledávku neurčité

výše nebo o pohledávku v cizí měně.



(2) Jde-li o vykonatelnou pohledávku, musí být v přihlášce dále

vylíčeny skutečnosti, na nichž se vykonatelnost zakládá.



(3) Neobsahuje-li přihláška všechny stanovené náležitosti nebo je-li

přihláška neurčitá nebo nesrozumitelná, soud usnesením vyzve věřitele,

aby přihlášku doplnil nebo opravil ve lhůtě, kterou určí a která nesmí

být kratší než 15 dnů od doručení usnesení; současně věřitele poučí,

jak je třeba doplnění nebo opravu přihlášky provést.



(4) Přihlášku, která nebyla včas nebo řádně opravena, soud usnesením

odmítne, není-li možné pro její nedostatky přezkoumat přihlášenou

pohledávku; o tomto následku musí být věřitel poučen.



§ 242



Zajištěná pohledávka



Je-li přihlašovaná pohledávka zajištěna majetkem patřícím do likvidační

podstaty, musí věřitel nejpozději v poslední den lhůty stanovené pro

podání přihlášky soudu uvést skutečnosti, na nichž se zajištění zakládá

a kdy vzniklo, a požádat o uspokojení ze zajištění, jinak se k

zajištění pohledávky nepřihlíží.



§ 243



Přihláška uspokojení dluhu třetí osoby ze zajištění



(1) Má-li věřitel pohledávku proti třetí osobě, která je zajištěna

majetkem patřícím do likvidační podstaty, věřitel přihlásí právo na

uspokojení této pohledávky ze zajištění.



(2) Ustanovení § 241 a 242 se použijí obdobně.



§ 244



Podmíněná přihláška



(1) Přihláškou pohledávky, které odpovídá dluh, jenž patří do pasiv

likvidační podstaty, není dotčeno ani právo věřitele na uspokojení

pohledávky od třetích osob, odpovídajících věřiteli společně a

nerozdílně se zůstavitelem, ani právo věřitele na uspokojení ze

zajištění poskytnutého třetími osobami.



(2) Osoby, po nichž věřitel může požadovat plnění podle odstavce 1,

mohou pohledávku, která by jim vznikla uspokojením věřitele a které

odpovídá dluh, jenž tvoří pasivum likvidační podstaty, přihlásit

podmíněně pro případ skutečného uspokojení věřitele.



§ 245



Oznámení pohledávky



Za přihlášku se považuje podání věřitele, kterým oznámil svoji

pohledávku soudu již v době od zahájení řízení o pozůstalosti do

nařízení likvidace pozůstalosti, avšak jen tehdy, obsahuje-li všechny

náležitosti přihlášky uvedené v § 241 odst. 1 a 2 a v § 242.



§ 246



Následky uplatnění pohledávky přihláškou



(1) Podá-li věřitel přihlášku nebo pokládá-li se jeho podání za

přihlášku (§ 245), promlčecí lhůta a lhůta pro zánik práva přestane

běžet, a to s účinností ode dne, v němž bylo usnesení o nařízení

likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce soudu; to neplatí,

byla-li přihláška odmítnuta.



(2) Ustanovení odstavce 1 se použije také tehdy, splnila-li se podmínka

u přihlášky pohledávky podané jen podmíněně (§ 244).



§ 247



Přílohy přihlášky



(1) Věřitel je povinen připojit k přihlášce listiny, kterých se

přihláška dovolává, jakož i listiny, které dokládají vykonatelnost

pohledávky, byla-li věřitelem v přihlášce tvrzena.



(2) Uplatnil-li věřitel včas právo na uspokojení pohledávky ze

zajištění, je povinen současně soudu předložit listiny, které tvrzené

právo prokazují.



(3) Věřitel, jehož podání se považuje za přihlášku (§ 245) a který

soudu dosud nepředložil listiny uvedené v odstavci 1 nebo 2, je povinen

tak učinit do 15 dnů ode dne, kdy usnesení o nařízení likvidace

pozůstalosti nabylo právní moci.



(4) Nesplnil-li věřitel povinnosti podle odstavců 1 až 3, soud mu

uloží, aby listiny předložil dodatečně ve lhůtě, kterou určí a která

nesmí být kratší než 10 dnů. V případě, že listiny ani poté nebudou

soudu předloženy, nepřihlíží se nadále k vylíčení těch skutečností, k

jejichž prokázání měly nepředložené listiny sloužit.



§ 248



Vzdání se práva na uspokojení pohledávky



(1) Věřitel, jenž pohledávku uplatnil přihláškou nebo oznámením, které

se pokládá za přihlášku, jakož i věřitel, který má právo na uspokojení

pohledávky, i když nebyla přihlášena, se mohou kdykoliv v průběhu

likvidace pozůstalosti vzdát zcela nebo jen zčásti práva na uspokojení

své pohledávky.



(2) Vzdání se práva na uspokojení pohledávky soud usnesením vezme na

vědomí.



(3) Ten, kdo se vzdal práva na uspokojení pohledávky, nemůže se při

likvidaci pozůstalosti znovu domáhat stejné pohledávky.



§ 249



Zánik pohledávky



Byla-li pohledávka v průběhu likvidace pozůstalosti zcela nebo zčásti

jinak uspokojena nebo zanikla a nevzdal-li se věřitel práva na její

uspokojení, soud usnesením rozhodne, že věřitel úplně nebo v rozsahu

zániku pohledávky pozbyl právo na uspokojení pohledávky z majetku

patřícího do likvidační podstaty.



Pododdíl 3



Přezkoumání pohledávky



§ 250



Seznam pohledávek



(1) Pohledávky, jejichž přihláška nebyla soudem pravomocně odmítnuta,

pohledávky, které věřitelé uplatnili oznámením, jež se pokládá za

přihlášku, a pohledávky, které se uspokojují při likvidaci

pozůstalosti, i když nebyly přihlášeny, soud uvede v seznamu

pohledávek.



(2) Každá pohledávka se do seznamu zapisuje pod samostatnou položkou;

vyznačí se u ní zejména stručně skutečnosti, na nichž se podle věřitele

zakládá, věřitelem učiněné vyčíslení jistiny pohledávky a jejího

příslušenství v korunách českých, zda jde podle tvrzení věřitele o

vykonatelnou pohledávku a zda bylo uplatněno uspokojení ze zajištění.



(3) Každý, kdo osvědčí právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody,

může nahlédnout do seznamu pohledávek a činit si z něho výpisy a opisy.



§ 251



Jednání



(1) K přezkoumání pohledávek soud nařídí jednání tak, aby se konalo

nejdříve 20 dnů po uplynutí lhůty, která byla v usnesení o nařízení

likvidace pozůstalosti stanovena k přihlášení pohledávek. Jednání je

neveřejné.



(2) K jednání soud předvolá věřitele, kteří jsou účastníky, jejich

zástupce a další osoby, jejichž přítomnosti je třeba.



(3) Předvolání k jednání se vyvěsí na úřední desce soudu, u něhož

probíhá řízení o pozůstalosti; v odůvodněných případech může být

zveřejněno též prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků.



(4) Dostaví-li se k jednání likvidační správce, soud mu umožní účast

při jednání.



§ 252



Změna doby nebo místa jednání



(1) Z vážných důvodů soud může změnit dobu nebo místo konání jednání,

které nařídil k přezkoumání pohledávek.



(2) Žádost věřitele o odročení jednání je vážným důvodem podle odstavce

1 jen tehdy, zabraňuje-li mu překážka nejen v účasti na jednání, ale i

v tom, aby si zvolil zástupce, který by za něho při jednání vystupoval.



(3) Změní-li dobu nebo místo jednání, soud postupuje podle § 251 odst.

2 a 3.



§ 253



Přezkoumání pohledávek bez nařízení jednání



Jednání k přezkoumání pohledávek není třeba nařizovat,



a) je-li v seznamu pohledávek zapsána jen jediná pohledávka, nebo



b) jestliže se věřitelé vzdali práva účasti na přezkoumání pohledávek

při jednání, popřípadě souhlasí s přezkoumáním pohledávek bez nařízení

jednání.



§ 254



Nepřezkoumávané pohledávky



(1) Pohledávky se při přezkumném jednání přezkoumávají podle seznamu

pohledávek.



(2) Nerozhodl-li soud jinak, nepřezkoumávají se pohledávky, které

vznikly ze smluv uzavřených s likvidačním správcem nebo notářem.



§ 255



Přezkoumání pohledávky při jednání



(1) Soud ohledně každé přezkoumávané pohledávky výslovně uvede, zda ji

lze pokládat na základě posouzení všech známých rozhodných skutečností

vyplývajících z předložených listin a dalších důkazních prostředků za

prokázanou a v jaké výši; nepřihlíží přitom ke skutečnostem, k jejichž

prokázání věřitel přes výzvu soudu včas nepředložil listiny (§ 247

odst. 4).



(2) Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím

soudu nebo jiného příslušného orgánu, soud posuzuje podle odstavce 1

nově jen takové rozhodné skutečnosti, které nebyly nebo nemohly být

uplatněny v řízení, v němž bylo vydáno toto rozhodnutí. Byla-li

pohledávka věřiteli přiznána pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného

příslušného orgánu, nelze ji pokládat za neprokázanou jen na základě

jiného právního posouzení těchto skutečností, které byly uplatněny nebo

jinak známy v řízení, v němž bylo vydáno toto rozhodnutí.



(3) K promlčení pohledávky soud přihlédne, jen jestliže je některý z

věřitelů namítl nejpozději do doby jejího přezkoumání při přezkumném

jednání.



(4) Uplatnil-li věřitel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění,

které vázne na majetku patřícím do likvidační podstaty, soud postupuje

obdobně podle odstavců 1 až 3.



§ 256



Popření pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky



(1) Uvedl-li soud, že pokládá pohledávku nebo právo na uspokojení

pohledávky ze zajištění za prokázané, mohou se ostatní věřitelé, kteří

se dostavili k jednání, vyjádřit, zda je popírají zcela nebo v jaké

výši.



(2) Ustanovení § 255 odst. 2 a 3 se pro popření pohledávky nebo práva

na uspokojení pohledávky za zajištění jiným věřitelem použijí

přiměřeně.



(3) Popřel-li jiný věřitel pohledávku věřitele nebo jeho právo na

uspokojení pohledávky ze zajištění a setrval-li soud na závěru, že je

lze pokládat za prokázané, soud vyzve věřitele, aby se vyjádřil, zda

požaduje, aby jím popřená pohledávka nebo jím popřené právo na

uspokojení pohledávky ze zajištění anebo jejich popřené části byly

uplatněny u soudu žalobou.



§ 257



Jistota



(1) Věřiteli, který soudu sdělil, že požaduje, aby jím popřená

pohledávka nebo jím popřené právo na uspokojení pohledávky ze zajištění

anebo jejich popřené části byly uplatněny u soudu žalobou, soud

usnesením uloží, aby složil u soudu jistotu na náhradu nákladů řízení o

žalobě a na náhradu škody nebo jiné újmy, která by vznikla nedůvodným

popřením pohledávky nebo práva na uspokojení ze zajištění anebo jejich

části; současně určí lhůtu ke složení jistoty a poučí popírajícího

věřitele o následcích toho, jestliže jistota nebude včas složena.



(2) Jistotu soud stanoví ve výši jedné třetiny popřené pohledávky,

popřeného práva na uspokojení pohledávky ze zajištění nebo jejich

popřených částí, nejméně 10 000 Kč a nejvýše 100 000 Kč.



(3) Od uložení nebo od zaplacení jistoty soud usnesením upustí,

požádal-li o to popírající věřitel a prokázal-li soudu, že jsou u něj

splněny předpoklady pro úplné osvobození od soudních poplatků podle

občanského soudního řádu, jakož i tehdy, vzal-li své popření zpět.



§ 258



Zápis výsledku jednání



Výsledek přezkoumání pohledávek a práv na uspokojení pohledávek ze

zajištění soud uvede po skončení jednání v seznamu pohledávek.



§ 259



Přezkoumání pohledávky bez nařízení jednání



(1) Soud ohledně každé pohledávky a každého uplatněného práva na

uspokojení pohledávky ze zajištění posoudí, zda je lze pokládat na

základě posouzení všech známých rozhodných skutečností vyplývajících z

předložených listin a dalších důkazních prostředků za prokázané a v

jaké výši; postupuje přitom způsobem uvedeným v § 255.



(2) Provádí-li se přezkoumání pohledávek a uplatněných práv na

uspokojení pohledávky ze zajištění bez nařízení jednání, nemohou je

ostatní věřitelé popřít.



(3) Své závěry o přezkoumání pohledávek a práv na uspokojení pohledávek

ze zajištění bez nařízení jednání soud uvede v seznamu pohledávek.



§ 260



Vyrozumění věřitelů



(1) Soud usnesením věřitele vyzve, aby se žalobou podle občanského

soudního řádu domáhal určení, že mu pohledávka náleží a v jaké výši,

popřípadě že má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, jestliže



a) při přezkoumání pohledávek při jednání nebo bez nařízení jednání

uzavřel, že jeho pohledávku nebo jím uplatněné právo na uspokojení

pohledávky ze zajištění nelze mít zcela nebo zčásti za prokázané,



b) jeho pohledávku nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění

popřel jiný věřitel, který včas složil u soudu stanovenou jistotu nebo

u něhož soud od složení jistoty pravomocným usnesením upustil, ledaže

by dodatečně vzal své popření zpět.



(2) V usnesení podle odstavce 1 soud věřitele též poučí, v jaké lhůtě a

proti komu má žalobu podat a jaké jsou právní následky toho, jestliže

žalobu nepodá vůbec nebo včas.



§ 261



Vyloučení vyrozumění



Ustanovení § 260 se nepoužije, probíhá-li o pohledávce věřitele již

soudní řízení, jehož účastníkem se stal likvidační správce (§ 229).



§ 262



Žaloba o určení pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky ze

zajištění



(1) Žaloba o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, nebo

o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, se

podává ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy věřiteli bylo doručeno vyrozumění

podle § 260. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu

nejpozději v poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout.



(2) Žaloba se podává proti likvidačnímu správci; popřel-li pohledávku

věřitele nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění jiný

věřitel, musí být žaloba podána též proti popírajícímu věřiteli.



(3) Více žalovaných má v řízení o žalobě postavení nerozlučných

společníků podle občanského soudního řádu.



(4) Likvidační správce si pro svůj postup v řízení o žalobě vyžádá

pokyny soudu a řídí se jimi.



§ 263



Rozhodné skutečnosti v žalobě



Věřitel může v žalobě uplatnit jen ty skutečnosti, které uvedl v řízení

o pozůstalosti až do skončení jednání, v němž byla jeho pohledávka nebo

jím uplatněné právo na uspokojení pohledávky ze zajištění přezkoumáno,

popřípadě, došlo-li k přezkoumání bez nařízení jednání, až do doby, kdy

soud uvedl v seznamu pohledávek, že pohledávku nebo právo na uspokojení

pohledávky ze zajištění nelze pokládat za prokázané.



§ 264



Pravomoc a příslušnost k rozhodnutí o žalobě



(1) Žaloby o určení, že věřiteli náleží pohledávka a v jaké výši, a

žaloby o určení, že věřitel má právo na uspokojení pohledávky ze

zajištění, projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení.



(2) K projednání a rozhodnutí žalob uvedených v odstavci 1 jsou v

prvním stupni příslušné okresní soudy.



§ 265



Průběh řízení a rozhodnutí



(1) Uplatnil-li věřitel žalobou pohledávku nebo právo na uspokojení

pohledávky ze zajištění, které mu byly přiznány pravomocným rozhodnutím

soudu nebo jiného příslušného orgánu, soud při projednání žaloby

provede dokazování jen o takových rozhodných skutečnostech, které

nebyly nebo nemohly být uplatněny v řízení, v němž bylo vydáno

pravomocné rozhodnutí; zjištěním skutečností, které byly uplatněny v

řízení, v němž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, je vázán.



(2) Rozhodnutí soudu o žalobě, jíž věřitel uplatnil pohledávku nebo

právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, které mu byly přiznány

pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného příslušného orgánu, nemůže

spočívat na jiném právním posouzení týchž rozhodných skutečností.



(3) Rozhodnutí soudu o žalobě, jímž věřitel uplatnil pohledávku nebo

právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, jsou závazná pro všechny

účastníky při likvidaci pozůstalosti.



§ 266



Náklady řízení



(1) V řízeních o žalobě nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů

řízení proti likvidačnímu správci; to neplatí, jde-li o náklady, které

vznikly zaviněním likvidačního správce nebo náhodou, která se mu

přihodila.



(2) Náklady zaplacené likvidačním správcem v řízeních o žalobě

představují jeho hotové výdaje.



(3) Náhrada nákladů řízení přiznaná likvidačnímu správci patří do

majetku likvidační podstaty.



§ 267



Jistota a náhrada škody



(1) Byla-li žaloba zamítnuta nebo odmítnuta, popřípadě bylo-li řízení o

žalobě zastaveno, soud po právní moci rozhodnutí vrátí složenou

jistotu.



(2) Bylo-li žalobě pravomocně vyhověno, je popírající věřitel povinen

nahradit škodu nebo jinou újmu, která žalujícímu věřiteli vznikla

nedůvodným popřením jeho pohledávky nebo práva na uspokojení pohledávky

ze zajištění. Náhradu škody nebo jiné újmy je třeba uplatnit u soudu

nejpozději do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o žalobě, jinak právo

zanikne.



(3) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí ze

složené jistoty; povinnost nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla

kryta složenou jistotou, tím není dotčena.



Pododdíl 4



Zjištění pohledávky a práva na uspokojení pohledávky ze zajištění



§ 268



(1) Pohledávka nebo právo na uspokojení pohledávky ze zajištění jsou

zjištěny, jestliže je



a) soud pokládá za prokázané a takový závěr uvedl při přezkumném

jednání nebo v seznamu pohledávek,



b) nepopřel žádný z věřitelů nebo je popření pohledávky neúčinné.



(2) Popření pohledávky věřitelem je neúčinné,



a) vzal-li věřitel později své popření zpět,



b) nesložil-li u soudu pravomocným usnesením stanovenou jistotu na

náhradu nákladů řízení o žalobě a na náhradu škody nebo jiné újmy,

která by vznikla věřiteli nedůvodným popřením pohledávky nebo práva na

uspokojení ze zajištění anebo jejich části, vůbec, včas nebo v

předepsané výši, ledaže by soud pravomocným usnesením od složení

jistoty upustil.



(3) I když soud nepokládal pohledávku nebo právo na uspokojení

pohledávky ze zajištění za prokázané nebo i když je popřel některý z

věřitelů, jsou zjištěny, bylo-li v řízení o žalobě nebo v jiném

občanském soudním řízení pravomocným rozhodnutím určeno, že věřiteli

náleží pohledávka a v jaké výši nebo že věřitel má právo na uspokojení

pohledávky ze zajištění.



Oddíl 5



Rozvrh výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty



§ 269



Uhrazované pohledávky



Z výtěžku zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty se hradí

pohledávky, které byly zjištěny, a pohledávky, které se uspokojují, i

když nemusely být přihlášeny a i když se nepřezkoumávají, jakož i

pohledávky věřitelů proti třetím osobám, které jsou zajištěny majetkem

patřícím do likvidační podstaty, bylo-li zjištěno právo na jejich

uspokojení z tohoto majetku.



§ 270



Uspokojení zajištěných pohledávek



(1) K uspokojení pohledávek, které jsou zajištěny majetkem patřícím do

likvidační podstaty, slouží čistý výtěžek zpeněžení tohoto majetku,

který se vypočte tak, že od výtěžku zpeněžení se odečtou poměrná část

nákladů vynaložených na správu majetku patřícího do likvidační podstaty

a, byl-li majetek zpeněžen likvidačním správcem nebo notářem, též

náklady vynaložené na jeho zpeněžení.



(2) Slouží-li stejný majetek patřící do likvidační podstaty k zajištění

více pohledávek, uspokojují se jednotlivé pohledávky v pořadí, v jakém

vzniklo jejich zajištění, nedohodnou-li se věřitelé těchto pohledávek

písemně jinak.



(3) Nestačí-li výtěžek zpeněžení majetku k plnému uspokojení

pohledávek, v jejichž prospěch na něm vázlo zajištění, uspokojují se

spolu s ostatními pohledávkami podle rozvrhového usnesení; to neplatí,

jde-li o pohledávky proti třetím osobám, které byly zajištěny majetkem

patřícím do likvidační podstaty.



§ 271



Uspokojení při zpeněžení věřitelem nebo správcem



(1) Uskutečnil-li zpeněžení majetku se souhlasem soudu věřitel (§ 233),

který výtěžek zpeněžení odevzdal soudu (§ 234) a který soudu podal

řádnou zprávu o průběhu zpeněžování majetku, a shledá-li uskutečnění

zpeněžení majetku věřitelem v souladu se zákonem, soud usnesením

rozhodne, že čistý výtěžek zpeněžení bude odevzdán věřiteli, popřípadě

podle pořadí více věřitelům zajištěných pohledávek, do 3 dnů od právní

moci usnesení a že případný zbytek čistého výtěžku bude použit k

uspokojení pohledávek podle rozvrhového usnesení.



(2) Uskutečnil-li zpeněžení majetku likvidační správce nebo notář a

podal-li o tom soudu řádnou zprávu, soud usnesením rozhodne, že čistý

výtěžek zpeněžení bude odevzdán věřiteli, jehož pohledávka byla

zpeněženým majetkem zajištěna, popřípadě více věřitelům takto

zajištěných pohledávek podle pořadí, do 3 dnů od právní moci usnesení a

že případný zbytek čistého výtěžku bude použit k uspokojení pohledávek

podle rozvrhového usnesení.



§ 272



Rozvrhové usnesení



(1) Uhrazované pohledávky (§ 269), které nebyly uspokojeny podle § 270

a 271, se uspokojují podle rozvrhového usnesení.



(2) Soud rozhodne o uspokojení pohledávek rozvrhovým usnesením vždy,

podal-li mu likvidační správce řádnou zprávu o zpeněžování majetku

likvidační podstaty nebo jeho části a byly-li zjištěny pohledávky nebo

jejich části, které by měly být podle skupin uspokojeny podle

rozvrhového usnesení.



§ 273



Skupiny



(1) Na základě rozvrhového usnesení se uspokojují postupně pohledávky

podle těchto skupin:



a) pohledávky ze smluv, které byly uzavřeny s likvidačním správcem nebo

notářem,



b) pohledávky vzniklé státu na nákladech vynaložených na zpeněžování

majetku likvidační podstaty a jeho správu, popřípadě též na úschovu

majetku patřícího do likvidační podstaty u vhodného schovatele,



c) pohledávka odměny a náhrady nákladů likvidačního správce a, byla-li

likvidačnímu správci poskytnuta záloha, státu,



d) pohledávka odměny a náhrady nákladů notáře za úkony, které v řízení

o pozůstalosti provedl jako soudní komisař,



e) pohledávka nákladů zůstavitelova pohřbu,



f) pohledávky odměny a náhrady nákladů těch, kdo vykonávali správu

pozůstalosti za řízení v době do nařízení likvidace pozůstalosti,



g) pohledávky výživného,



h) ostatní pohledávky.



(2) Od pohledávek uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) se odečtou

náklady vynaložené na likvidačním správcem nebo notářem provedené

zpeněžení majetku, který sloužil k zajištění pohledávek, a poměrná část

nákladů vynaložených na správu majetku patřícího do likvidační

podstaty, která byla započítána věřitelům zajištěných pohledávek (§ 270

odst. 1).



(3) O úhradě pohledávek uvedených v odstavci 1 písm. c) a d) soud

rozhodne v rozvrhovém usnesení, kterým se řízení při likvidaci

pozůstalosti v prvním stupni končí, nebo v usnesení o vydání

likvidačního přebytku.



(4) Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny,

uspokojí se poměrně.



§ 274



Obsah rozvrhového usnesení



V rozvrhovém usnesení soud zejména rozhodne,



a) jak vysoké plnění připadá z výtěžku zpeněžení majetku likvidační

podstaty na každou uhrazovanou pohledávku, která se podle něho

uspokojuje,



b) která pohledávka a v jaké výši zůstává neuspokojená,



c) v jaké lhůtě bude plnění věřitelům vyplaceno.



§ 275



Vydání likvidačního přebytku



(1) Byly-li z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty uspokojeny

všechny pohledávky, soud usnesením rozhodne o vydání majetkového

přebytku těm, kterým svědčilo dědické právo po zůstaviteli v době

nařízení likvidace dědictví, podle jejich dědických podílů, popřípadě

státu, měla-li mu v té době pozůstalost připadnout proto, že nedědil

žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné

dědické posloupnosti, a že se na stát hledělo, jako by byl zákonný

dědic.



(2) Na ty, kterým byl vydán likvidační přebytek, nepřecházejí pasiva

pozůstalosti a ani nejsou povinni jinak hradit pasiva pozůstalosti.



§ 276



Skončení řízení při likvidaci



(1) Rozvrhovým usnesením, kterým soud rozhodne o rozdělení celého nebo

zbývajícího výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty, nebo

usnesením, kterým bylo rozhodnuto o vydání likvidačního přebytku, se

řízení při likvidaci majetku v prvním stupni končí.



(2) Právní mocí rozvrhového usnesení, kterým bylo rozhodnuto o

rozdělení celého nebo zbývajícího výtěžku zpeněžení majetku likvidační

podstaty nebo kterým bylo rozhodnuto o vydání likvidačního přebytku, je

řízení o pozůstalosti skončeno.



§ 277



Zánik neuspokojených pohledávek



Pohledávky, jimž odpovídá pasivum pozůstalosti, zanikají dnem skončení

řízení o pozůstalosti (§ 276 odst. 2) v takovém rozsahu, v jakém nebyly

uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty; to platí i

tehdy, jestliže věřitel svoji pohledávku nepřihlásil.



Oddíl 6



Další najevo vyšlý majetek likvidační podstaty



§ 278



(1) Objeví-li se po právní moci rozvrhového usnesení, jímž bylo řízení

o pozůstalosti skončeno, další majetek, který patří do likvidační

podstaty, a nebyly-li při likvidaci pozůstalosti plně uspokojeny

všechny uhrazované pohledávky, soud usnesením nařídí, aby o něm bylo

pokračováno v likvidaci pozůstalosti.



(2) Není-li dále stanoveno jinak, při pokračování v likvidaci

pozůstalosti se postupuje přiměřeně podle dílu 1 a oddílů 1 až 5 tohoto

dílu.



(3) Z výtěžku zpeněžení majetku, o němž se pokračuje v likvidaci

řízení, mohou být uspokojeni jen věřitelé pohledávek, které se uhrazují

z výtěžku zpeněžení majetku patřícího do likvidační podstaty podle

výsledků původního řízení, skončeného podle § 276; k zániku těchto

pohledávek (§ 277) se přitom nepřihlíží.



§ 279



(1) Objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o

pozůstalosti skončeno, další majetek, který patří do likvidační

podstaty, a byly-li při likvidaci pozůstalosti plně uspokojeny všechny

uhrazované pohledávky, soud usnesením rozhodne, že tento majetek

nabývají dnem právní moci do vlastnictví ti, kterým svědčilo dědické

právo po zůstaviteli v době nařízení likvidace pozůstalosti, podle

svých dědických podílů, popřípadě stát, měla-li mu v té době

pozůstalost připadnout proto, že nedědil žádný dědic ani podle dědické

smlouvy nebo závěti, ani podle zákonné dědické posloupnosti, a že se na

stát hledí, jako by byl zákonný dědic.



(2) Na ty, kteří nabyli vlastnictví k majetku patřícímu do likvidační

podstaty podle odstavce 1, nepřecházejí pasiva pozůstalosti a ani

nejsou povinni jinak hradit pasiva pozůstalosti.



(3) Byl-li majetek patřící do likvidační podstaty nabytý do vlastnictví

podle odstavce 1 předmětem odkazu zřízeného zůstavitelem, má odkazovník

stejné právo na odkaz vůči jeho vlastníku, jaké mu poskytuje občanský

zákoník při vyčerpání pozůstalosti proti dědici vyhradivšímu si soupis;

k zániku práva na odkaz [§ 200 písm. b)] se v tomto případě nepřihlíží.



Oddíl 7



Zastavení likvidace pozůstalosti



§ 280



(1) Ukáže-li se po nařízení likvidace pozůstalosti, že zůstavitel žije,

soud usnesením likvidaci pozůstalosti zastaví. Právní účinky úkonů,

které byly dosud při likvidaci pozůstalosti učiněny, zůstávají

nedotčeny.



(2) Právní mocí usnesení o zastavení likvidace pozůstalosti je řízení o

pozůstalosti skončeno.



Díl 5



Úschovy v řízení o pozůstalosti



Oddíl 1



Přijetí do úschovy



§ 281



Důvody přijetí do úschovy



(1) Není-li dále stanoveno jinak, soud za řízení o pozůstalosti přijímá

do úschovy peníze, cenné papíry a jiné hmotné movité věci,



a) bylo-li to nařízeno při závěře pozůstalosti (§ 149 a 151) nebo při

zajištění majetku patřícího do likvidační podstaty (§ 202 odst. 2),



b) bylo-li to nařízeno při odloučení pozůstalosti (§ 152 odst. 2),



c) bylo-li dlužníkům zůstavitele uloženo plnit tímto způsobem jejich

dluhy (§ 151, § 202 odst. 2).



(2) Do úschovy nelze přijmout hmotné movité věci, které



a) nelze uchovávat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů,



b) pro jejich velikost nebo povahu nelze uložit v kovové skříni soudu

nebo soudního komisaře nebo u banky a nepodařilo se pro ně obstarat

vhodného schovatele.



§ 282



Potvrzení



O přijetí peněz, cenných papírů a jiných hmotných movitých věcí vystaví

soud nebo soudní komisař písemné potvrzení tomu, kdo je složil (dále

jen „složitel“).



Oddíl 2



Postup při přijímání do úschovy



§ 283



Přijímání peněz



(1) Peníze přijme soud nebo soudní komisař do úschovy tak, že je

složitel vloží nebo převede na k tomu určený účet soudu.



(2) Peníze do částky 20 000 Kč mohou soud nebo soudní komisař přijmout

v hotovosti; uloží je do kovové skříně soudu nebo soudního komisaře a

nejpozději následující pracovní den je vloží na k tomu určený účet

soudu.



§ 284



Přijímání jiných hmotných movitých věcí



(1) Jiné hmotné movité věci než peníze přijme soudní komisař a uloží je

do své kovové skříně. Nedovoluje-li to velikost kovové skříně soudního

komisaře nebo nebyl-li v době úschovy žádný notář pověřen, aby jako

soudní komisař provedl úkony soudu prvního stupně v řízení o

pozůstalosti, přijme je do úschovy soud a uloží je do kovové skříně

soudu.



(2) V kovové skříni soudního komisaře nebo soudu mohou být až do

skončení úschovy uloženy jen vkladní knížky nebo vkladní listy se

zůstatky, které v jedné pozůstalostní věci nepřesahují v součtu 20 000

Kč, cenné papíry, které v jedné pozůstalostní věci znějí na částku

nepřesahující v součtu 20 000 Kč, a drobné hmotné movité věci nepatrné

ceny. Ostatní přijaté hmotné movité věci se předají nejpozději

následující pracovní den do úschovy u banky.



§ 285



Přijímání jiných hmotných věcí s potřebou vhodného schovatele



(1) Jiné hmotné movité věci než peníze, které pro jejich velikost nebo

povahu nelze umístit do kovové skříně soudního komisaře nebo soudu,

přijme do úschovy soudní komisař nebo, nebyl-li v době úschovy žádný

notář pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony soudu prvního

stupně v řízení o pozůstalosti, soud jen a teprve poté, co bude pro

úschovu obstarán vhodný schovatel.



(2) Náklady spojené s úschovou hradí schovateli stát. Soud o tom

rozhodne usnesením na návrh schovatele.



(3) Stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo, aby mu

nahradili náklady spojené s úschovou podle odstavce 1, popřípadě právo

na jejich náhradu z výtěžku zpeněžení majetku likvidační podstaty.



Oddíl 3



Vydání úschovy



§ 286



Vydání úschovy při zrušení závěry nebo zajištění majetku



Byly-li závěra pozůstalosti nebo zajištění majetku patřícího do

likvidační podstaty zrušeny ještě před skončením řízení o pozůstalosti,

soudní komisař vydá uschované peníze, cenné papíry nebo jiné hmotné

movité věci složiteli.



§ 287



Vydání úschovy při skončení řízení o pozůstalosti



(1) Soudní komisař nebo, nebyl-li v době vydání úschovy žádný notář

pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony soudu prvního stupně v

řízení o pozůstalosti, soud vydají po skončení řízení o pozůstalosti

úschovu tomu, komu podle pravomocných rozhodnutí soudu patří.



(2) Není-li známa nebo je-li neznámého pobytu osoba, které mají být

věci vydány podle odstavce 1, uloží se tyto věci vždy u soudu a

postupuje se ohledně nich podle ustanovení o řízení o úschovách; totéž

platí, bylo-li převzetí věci odmítnuto.



§ 288



Vydání úschovy při likvidaci pozůstalosti



(1) Byla-li pravomocně nařízena likvidace pozůstalosti a není-li

stanoveno jinak, vydají se uschované peníze do likvidační podstaty a

ostatní hmotné movité věci, které patří do likvidační podstaty,

likvidačnímu správci.



(2) V případě, že uschované peníze, cenné papíry a jiné hmotné movité

věci byly po nařízení likvidace pozůstalosti pravomocným rozhodnutím

soudu vyloučeny z likvidační podstaty nebo vyňaty ze seznamu majetku

likvidační podstaty (§ 223), budou vydány tomu, na jehož návrh byly z

likvidační podstaty vyloučeny, jinak budou vydány složiteli.



(3) Vydání podle odstavců 1 a 2 provede soudní komisař nebo, nebyl-li v

době vydání úschovy žádný notář pověřen, aby jako soudní komisař

provedl úkony soudu prvního stupně v řízení o pozůstalosti, soud.



HLAVA IV



JINÁ ŘÍZENÍ



Díl 1



Řízení o úschovách



§ 289



Místní příslušnost



(1) Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění;

jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je pro řízení o úschovách

příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení.



(2) Pro řízení o povinné úschově je příslušný soud, který rozhodl o

povinnosti poskytnout dorovnání protiplnění nebo náhradu škody.



§ 290



Předmět úschovy



U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci

hodící se k úschově za účelem splnění závazku.



§ 291



Zahájení řízení



(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.



(2) Návrh na přijetí do úschovy musí obsahovat prohlášení složitele,

který peníze, cenné papíry nebo jiné věci do úschovy skládá, že

závazek, jehož předmětem jsou hodnoty skládané do úschovy, nelze

splnit, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebo že

složitel má odůvodněné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo že složitel

věřitele nezná; to neplatí, jde-li o povinnou úschovu.



§ 292



Účastníci



Účastníkem je složitel. Po právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy

je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné

věci určeny (dále jen „příjemce“), a ten, kdo uplatňuje právo na

předmět úschovy.



§ 293



Jednání



Jednání není třeba nařizovat.



§ 294



Dokazování



V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen

jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se

nepoužijí.



§ 295



Doručování rozhodnutí



Rozhodnutí soud doručí účastníkům do vlastních rukou.



§ 296



Náklady úschovy



(1) Vyžádá-li si úschova náklady, uloží soud složiteli, aby složil

přiměřenou zálohu na náklady. Nebude-li záloha ve stanovené lhůtě

zaplacena, soud návrh na přijetí úschovy zamítne; soud rovněž návrh na

přijetí úschovy zamítne, nehodí-li se věc k úschově vůbec nebo není-li

nalezen vhodný způsob úschovy.



(2) Vyžádá-li si povinná úschova náklady, rozhodne soud o uspokojení

nákladů úschovy ze složených prostředků před vydáním z povinné úschovy.

Částka vydávaná z povinné úschovy jednotlivým příjemcům se poměrně

sníží.



§ 297



Náhrada výdajů



Před vydáním předmětu plnění z povinné úschovy za účelem splnění dluhu

rozhodne soud o náhradě účelně vynaložených výdajů z prostředků

uložených v povinné úschově, pokud zákon o obchodních korporacích nebo

zákon o přeměnách obchodních společností a družstev stanoví, že účelně

vynaložené výdaje se hradí z prostředků uložených v povinné úschově.



§ 298



Vydání úschovy



(1) Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke

složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na

vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba,

nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu

úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas

s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba

jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.



(2) Předmět povinné úschovy vydá soud příjemci, který k žádosti doloží

kopii soudního rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši

protiplnění nebo náhradu škody, dále skutečnost, že je oprávněnou

osobou, a rozsah práva na plnění z povinné úschovy.



(3) Složiteli vydá soud předmět úschovy na jeho žádost,



a) jestliže příjemce projeví s tímto postupem souhlas,



b) prohlásí-li příjemce soudu, že předmět úschovy nepřijímá, nebo



c) nevyjádří-li se příjemce ve lhůtě stanovené soudem, ačkoliv byl na

takové následky upozorněn.



(4) Jiné osobě, než která je uvedena v odstavcích 1 až 3, žádající o

vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a

příjemce.



§ 299



Nahrazení souhlasu s vydáním úschovy



(1) Byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit

pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání

odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.



(2) Pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud,

u něhož probíhá řízení o úschově.



§ 300



Zvláštní případy úschovy



Přijímá-li soud do úschovy věci v případech stanovených jinými právními

předpisy, řídí se ustanoveními příslušného právního předpisu, a není-li

jich, ustanoveními § 289 až 302, a to přiměřeně podle povahy úschovy a

jejího účelu.



§ 301



Nevydané úschovy



(1) Uplynula-li lhůta 3 let od právní moci rozhodnutí o přijetí do

úschovy, popřípadě ode dne, kdy předmět úschovy měl být podle návrhu

složiteli vydán, rozhodne soud, že předmět úschovy připadne státu,

jestliže se o něj nikdo nepřihlásí do 1 roku ode dne vyhlášení tohoto

rozhodnutí. Toto rozhodnutí soud vyvěsí na úřední desce soudu.



(2) Dojde-li po vydání rozhodnutí ve lhůtě podle odstavce 1 žádost o

vydání předmětu úschovy, postupuje soud podle § 298.



(3) Uplynutím lhůty uvedené v rozhodnutí podle odstavce 1, nebyla-li v

této lhůtě žádost o vydání předmětu úschovy podána, připadne předmět

úschovy státu. Uplynutím této lhůty nabude stát předmět úschovy i

tehdy, nebylo-li podané žádosti pravomocným rozhodnutím vyhověno.



§ 302



Účinky připadnutí úschovy státu



Připadne-li předmět úschovy státu, zaniknou práva účastníků i jiných

osob k předmětu úschovy.



Díl 2



Řízení o umoření listin



§ 303



Místní příslušnost



(1) Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má obecný soud

navrhovatel; nemá-li navrhovatel v České republice obecný soud, je

příslušný ten soud, v jehož obvodu je platební místo.



(2) Jde-li o řízení o umoření cenného papíru, vystaveného tuzemskou

bankou, je příslušný soud, v jehož obvodu má tato banka své sídlo.



§ 304



Předmět řízení



(1) Umořit lze ztracenou nebo zničenou listinu, kterou je třeba

předložit k uplatnění práva.



(2) V řízení před soudem nelze umořit takové listiny, které je podle

zákona oprávněna umořit právnická osoba, jež je vystavila.



(3) Umoření nepodléhají peníze, loterní losy, sázenky, lístky a známky

denního oběhu (například vstupenky a jízdenky), kupóny a talóny cenných

papírů nebo zaknihovaných cenných papírů, listiny, s nimiž je spojeno

právo uhrazovat určité právnické osobě v tuzemsku cenu zboží a služeb,

jakož i listiny, na jejichž podkladě lze uplatnit jen nárok na vedlejší

plnění.



§ 305



Zahájení řízení



(1) Řízení lze zahájit jen na návrh. Návrh na umoření listiny může

podat každý, kdo má na jejím umoření právní zájem.



(2) V návrhu na umoření listiny je třeba uvést skutečnosti, z nichž

vyplývá, že z listiny nebo na jejím základě lze uplatnit nějaké právo.

K návrhu je třeba předložit opis listiny nebo označit listinu, jejího

výstavce, popřípadě i jiné osoby podle listiny zavázané, jakož i takové

údaje, které listinu odlišují od jiných listin téhož druhu. Je-li v

listině uvedena určitá částka, je třeba uvést i tento údaj.



§ 306



Účastníci



Účastníky jsou navrhovatel, ten, kdo je podle listiny povinen plnit,

ten, kdo má listinu v držbě, a ten, kdo podal námitky podle § 307 odst.

1.



§ 307



Výzva k předložení listiny



(1) Soud vydá usnesení obsahující výzvu, aby se ten, kdo má listinu,

přihlásil do 1 roku od vydání usnesení u soudu, který usnesení vydal, a

podle možností předložil listinu nebo aby podal proti návrhu námitky.

Toto usnesení se vyvěsí na úřední desce soudu.



(2) Je-li umořována směnka nebo šek, stanoví soud v usnesení podle

odstavce 1 lhůtu 2 měsíců a současně zakáže, aby podle umořovaných

listin bylo placeno.



(3) Lhůta podle odstavce 2 se počítá, není-li umořovaná listina ještě

splatná, od prvního dne její splatnosti. Jestliže je umořovaná listina

již splatná, počítá se tato lhůta ode dne vyvěšení usnesení.



(4) Jde-li o listinu na doručitele, s výjimkou pojistek na doručitele,

skončí lhůta podle odstavce 1 nebo 2 až za 1 rok po splatnosti

pohledávky z listiny.



§ 308



Účinky zahájení řízení



(1) Od zahájení řízení až do jeho pravomocného skončení neběží proti

navrhovateli promlčecí lhůta, lhůta pro zánik práva ani lhůta určená k

výplatě peněžité částky podle umořované listiny.



(2) Ten, komu bylo usnesení doručeno nebo kdo se o něm mohl při

náležité péči dozvědět, nesmí pod následky neplatnosti nakládat právy z

umořované listiny, konat výplaty nebo jiná plnění podle ní, převést ji

nebo provést na ní změny. Ten, kdo je podle listiny zavázán, je povinen

zadržet předloženou listinu a oznámit soudu, kdo ji předložil.



§ 309



Zaplacení směnky či šeku



Bylo-li zahájeno umořovací řízení o směnce či šeku, je navrhovatel,

který se vykáže usnesením, oprávněn žádat zaplacení směnky či šeku,

dá-li přiměřenou jistotu, dokud směnka či šek nejsou prohlášeny za

umořené. Nedá-li tuto jistotu, je oprávněn podat návrh, aby dlužná

částka byla složena do úschovy soudu.



§ 310



Přezkoumání přihlášky



Soud přezkoumá přihlášku toho, kdo má listinu, a zjistí jeho námitky.

Zjistí-li, že listina není ztracena nebo zničena, návrh zamítne.



§ 311



Jednání



Jednání není třeba nařizovat.



§ 312



Dokazování



V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen

jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se

nepoužijí.



§ 313



Rozhodnutí



(1) Zjistí-li soud, že listina, jejíž umoření bylo navrženo, nebyla

vystavena nebo že není ztracena ani zničena, návrh zamítne.



(2) Uplynula-li lhůta podle § 307 odst. 1 nebo 2 a nedojde-li k

zamítnutí návrhu, prohlásí soud k dalšímu návrhu listinu za umořenou.



(3) Není-li další návrh podle odstavce 2 podán do 1 měsíce od uplynutí

lhůty uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2, soud řízení zastaví. Na tento

následek je nutno navrhovatele upozornit v usnesení podle § 307 odst. 1

nebo 2.



§ 314



Doručování



Rozhodnutí o návrhu na umoření listiny soud doručí účastníkům do

vlastních rukou.



§ 315



Účinky rozhodnutí o umoření listiny



Rozhodnutí o umoření listiny nahrazuje umořenou listinu, dokud ten, kdo

je podle listiny zavázán, nevydá za ni oprávněnému náhradní listinu.



Díl 3



Řízení ve věcech kapitálového trhu



§ 316



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud

navrhovatele.



§ 317



Zahájení řízení



Řízení ve věcech kapitálového trhu podle jiného právního předpisu lze

zahájit jen na návrh České národní banky.



§ 318



Účastníci



Účastníky jsou Česká národní banka jako navrhovatel a ti, koho Česká

národní banka v návrhu označí.



§ 319



Průběh řízení



(1) Při rozhodování o věci soud vychází zejména z listin a dalších

důkazů, které předloží navrhovatel. Účastníci nemusí být vyslechnuti.



(2) O návrhu musí být soudem prvního stupně rozhodnuto nejpozději do 10

dnů od zahájení řízení. Vyzval-li soud navrhovatele, aby odstranil vady

podání, běží tato lhůta znovu ode dne, kdy došlo k odstranění vad nebo

kdy marně uplynula k tomu stanovená lhůta; totéž platí, uložil-li soud

navrhovateli, aby mu předložil pro rozhodnutí významné listiny nebo

jiné důkazy.



§ 320



Jednání



Jednání není třeba nařizovat.



§ 321



Dokazování



V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen

jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se

nepoužijí.



§ 322



Rozhodnutí



Rozhodnutí, kterým bylo návrhu vyhověno, zanikne dnem, kdy bylo

příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto ve věci podle jiného právního

předpisu. I před uplynutím této doby soud rozhodnutí zruší, jestliže

pominou důvody, pro které bylo návrhu vyhověno.



Díl 4



Řízení o předběžném souhlasu s provedením šetření ve věcech ochrany

hospodářské soutěže



§ 323



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo Úřad pro ochranu

hospodářské soutěže.



§ 324



Předmět řízení



Řízení se koná, je-li důvodné podezření, že se při šetření narušení

hospodářské soutěže podle jiného právního předpisu nacházejí obchodní

knihy nebo jiné záznamy v jiných než obchodních prostorách, včetně bytů

fyzických osob, které jsou členy statutárních orgánů nebo zaměstnanci

soutěžitele (dále jen „jiné než obchodní prostory“), a má-li být takové

šetření v těchto prostorách provedeno.



§ 325



Zahájení řízení



(1) Řízení lze zahájit jen na návrh Úřadu pro ochranu hospodářské

soutěže nebo Evropské komise. Návrhem se lze u soudu domáhat, aby soud

vyslovil se šetřením podle § 324 souhlas.



(2) Návrh musí kromě obecných náležitostí obsahovat označení jiných než

obchodních prostor, v nichž má být šetření provedeno, a musí v něm být

uveden předmět a účel šetření, doba, ve které má být šetření provedeno,

a skutečnosti, které dokládají důvodné podezření podle § 324.



§ 326



Účastníci



Účastníkem je navrhovatel a osoba, která užívá jiné než obchodní

prostory, v nichž má být šetření provedeno (dále jen „uživatel“). Je-li

navrhovatelem Evropská komise, je účastníkem i Úřad pro ochranu

hospodářské soutěže.



§ 327



Odmítnutí návrhu



Návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je

nesrozumitelný nebo neurčitý, soud odmítne, jestliže pro tyto

nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení o opravení nebo

doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo

které je nesrozumitelné nebo neurčité, se nepoužije. Soud návrh odmítne

rovněž tehdy, byl-li podán někým, kdo k návrhu není oprávněn.



§ 328



Jednání



Jednání není třeba nařizovat.



§ 329



Dokazování



V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen

jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se

nepoužijí.



§ 330



Rozhodnutí



(1) V rozhodnutí musí být označeny jiné než obchodní prostory, v nichž

má být šetření provedeno, uveden předmět a účel šetření a doba, ve

které má být šetření provedeno. Případným slyšením uživatele před

rozhodnutím soudu nesmí být zmařen účel šetření.



(2) Proti rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.



§ 331



Doručování



Rozhodnutí se doručuje uživateli při zahájení šetření. Není-li uživatel

přítomen, je třeba k šetření přibrat osobu, která není na věci

zúčastněna; uživateli se v tomto případě doručí rozhodnutí spolu s

vyrozuměním, že šetření bylo provedeno, a s protokolem pořízeným při

takovém šetření.



Díl 5



Řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení

se s obsahem listin



§ 332



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo advokát, o jehož

listiny jde.



§ 333



Předmět řízení



V řízení soud rozhoduje o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní

komory k seznámení se s obsahem listin, které mohou obsahovat

skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta podle

jiného právního předpisu.



§ 334



Zahájení řízení



(1) Návrh na zahájení řízení ve věcech nahrazení souhlasu zástupce

České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, které mohou

obsahovat skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti

advokáta podle jiného právního předpisu, může podat jen ten, o němž to

stanoví jiný právní předpis.



(2) Návrh musí kromě obecných náležitostí obsahovat označení listin,

ohledně kterých se navrhovatel domáhá nahrazení souhlasu zástupce České

advokátní komory k seznámení se s jejich obsahem, a vylíčení

skutečností svědčících o tom, proč nesouhlas zástupce České advokátní

komory k seznámení navrhovatele s obsahem těchto listin má být

nahrazen. K návrhu je třeba připojit protokol nebo jiný zápis, v němž

je zachycen nesouhlas zástupce České advokátní komory s tím, aby se

navrhovatel s obsahem listin seznámil.



(3) Listinou se v tomto řízení rozumí jak písemnost, popřípadě její

část, tak i jiný nosič informací.



(4) Návrh je třeba podat nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy zástupce

České advokátní komory odmítl udělit souhlas k seznámení se s obsahem

listin, ohledně kterých se navrhovatel podle odstavce 2 domáhá

nahrazení souhlasu. Zmeškání lhůty k podání návrhu nelze prominout.



§ 335



Účastníci



Účastníky jsou navrhovatel, Česká advokátní komora a dotčený advokát, o

jehož listiny jde.



§ 336



Odmítnutí návrhu



Návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je

nesrozumitelný nebo neurčitý, soud odmítne, jestliže pro tyto

nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení o opravení nebo

doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo

které je nesrozumitelné nebo neurčité, se nepoužije. Soud návrh odmítne

rovněž tehdy, byl-li podán opožděně nebo byl-li podán někým, kdo k

návrhu není oprávněn.



§ 337



Průběh řízení



(1) Nepostupoval-li podle § 336, soud bez zbytečného odkladu nařídí k

projednání věci samé jednání a České advokátní komoře uloží, aby mu při

jednání předložila listiny, ohledně kterých se navrhovatel domáhá

nahrazení souhlasu České advokátní komory k seznámení se s jejich

obsahem. Jednání je neveřejné.



(2) Při jednání nařízeném podle odstavce 1 soud vedle jiných úkonů též

prověří, zda nebylo porušeno zabezpečení listin předložených Českou

advokátní komorou, a v nepřítomnosti jiných osob se seznámí s jejich

obsahem; současně učiní opatření, aby se navrhovatel a ani nikdo jiný o

obsahu listin při jednání nemohl dozvědět.



(3) Dojde-li k odročení jednání, soud listiny zabezpečí tak, aby se s

jejich obsahem nemohl nikdo seznámit, popřípadě je zničit nebo

poškodit.



§ 338



Dokazování



V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen

jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se

nepoužijí.



§ 339



Rozhodnutí



(1) Soud návrhu vyhoví, dojde-li k závěru, že listina neobsahuje

skutečnosti, o nichž je dotčený advokát povinen zachovávat mlčenlivost

podle jiného právního předpisu; v opačném případě návrh zamítne.



(2) Proti rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky. Rozhodnutí

podle odstavce 1 je třeba vyhlásit ihned po skončení jednání;

ustanovení o odročení za účelem vyhlášení rozhodnutí se nepoužije.



(3) Rozhodnutí, kterým soud rozhodl o návrhu podle odstavce 1, je

vykonatelné jeho vyhlášením.



§ 340



Účinky rozhodnutí



(1) Vyhoví-li soud návrhu alespoň zčásti, předá bezprostředně po

vyhlášení rozhodnutí listiny, ohledně nichž byl nahrazen souhlas

zástupce České advokátní komory se seznámením se s jejich obsahem,

navrhovateli a uloží mu, aby je České advokátní komoře vrátil ihned

poté, jakmile se s jejich obsahem seznámí. Listiny, ohledně kterých byl

návrh zamítnut, soud vrátí bezprostředně po vyhlášení rozhodnutí České

advokátní komoře.



(2) V případě, že listiny není možné odevzdat navrhovateli, České

advokátní komoře nebo jejich zástupcům osobně po vyhlášení rozhodnutí,

doručí se nejpozději první pracovní den následující po dni, v němž bylo

rozhodnutí vyhlášeno, navrhovateli nebo České advokátní komoře

prostřednictvím soudního doručovatele nebo orgánů justiční stráže.



§ 341



Obdobné použití pro nahrazení souhlasu zástupce Komory daňových poradců



Ustanovení § 332 až 340 o řízení o nahrazení souhlasu zástupce České

advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, které mohou obsahovat

skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta, se

použijí obdobně i pro nahrazení souhlasu zástupce Komory daňových

poradců k seznámení se s obsahem listin, které mohou obsahovat

skutečnosti, na něž se vztahuje povinnost mlčenlivosti daňového

poradce.



Díl 6



Řízení o plnění povinností z předběžného opatření Evropského soudu pro

lidská práva



§ 342



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný obecný soud toho, vůči němuž návrh směřuje.



§ 343



Podmínky řízení



Ukládá-li předběžné opatření vydané Evropským soudem pro lidská práva

na základě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod České

republice povinnost něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco strpět, a

splnění této povinnosti nemůže Česká republika zajistit bez součinnosti

jiných osob, vydá soud rozhodnutí, kterým se zajistí splnění povinnosti

vyplývající z předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva.



§ 344



Zahájení řízení



Řízení lze zahájit jen na návrh České republiky.



§ 345



Účastníci



Účastníky jsou Česká republika a ten, vůči němuž návrh směřuje. Za

Českou republiku jedná Ministerstvo spravedlnosti.



§ 346



Průběh řízení



O návrhu rozhodne soud neprodleně, nejpozději do uplynutí 7 dnů poté,

co byl podán. Jednání zpravidla není třeba nařizovat.



§ 347



Dokazování



V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen

jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se

nepoužijí.



§ 348



Rozhodnutí



(1) Soud rozhodnutím účastníku uloží, aby poskytl součinnost nezbytnou

k zajištění splnění povinnosti vyplývající z předběžného opatření

Evropského soudu pro lidská práva. Odvolání proti rozhodnutí nemá

odkladný účinek.



(2) Povinnost součinnosti podle odstavce 1 trvá do doby, než zaniknou

účinky předběžného opatření Evropského soudu pro lidská práva. O zániku

účinků předběžného opatření vydaného Evropským soudem pro lidská práva

vyrozumí Ministerstvo spravedlnosti povinnou osobu.



Díl 7



Řízení ve věcech voleb do rady zaměstnanců, voleb zástupců pro oblast

bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a voleb členů zvláštního

vyjednávacího výboru evropské družstevní společnosti



§ 349



Místní příslušnost



(1) Pro řízení je příslušný obecný soud zaměstnavatele.



(2) Pro řízení ve věcech voleb členů zvláštního vyjednávacího výboru

evropské družstevní společnosti je příslušný obecný soud evropské

družstevní společnosti, popřípadě soud, v jehož obvodu bude mít

evropská družstevní společnost sídlo.



§ 350



Zahájení řízení



Řízení lze zahájit jen na návrh.



§ 351



Účastníci



Účastníkem je člen rady zaměstnanců nebo člen rady státních zaměstnanců

nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo

zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu státní služby anebo

člen zvláštního vyjednávacího výboru zaměstnanců evropské družstevní

společnosti, jehož zvolení je návrhem napadeno, a příslušná volební

komise. Účastníkem řízení o neplatnost volby člena zvláštního

vyjednávacího výboru zaměstnanců evropské družstevní společnosti je

navrhovatel a člen zvláštního vyjednávacího výboru, jehož zvolení je

návrhem napadeno.



§ 352



Dokazování



V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen

jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se

nepoužijí.



§ 353



Rozhodnutí



(1) O návrhu na vyslovení neplatnosti volby do rady zaměstnanců a

neplatnosti volby do rady státních zaměstnanců nebo neplatnosti volby

zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a

neplatnosti volby zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při

výkonu státní služby nebo návrhu neplatnosti voleb členů zvláštního

vyjednávacího výboru zaměstnanců evropské družstevní společnosti, kteří

jsou voleni jako zástupci zaměstnanců z České republiky, rozhodne soud

do 10 dnů ode dne doručení návrhu.



(2) Jednání není třeba nařizovat.



(3) Proti rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.



Díl 8



Řízení o soudním prodeji zástavy



§ 353a



Místní příslušnost



(1) Pro řízení je příslušný obecný soud zástavního dlužníka.



(2) Namísto soudu uvedeného v odstavci 1 je k řízení příslušný soud, v

jehož obvodu je nemovitá zástava, týká-li se řízení práva k ní.



§ 354



Zahájení řízení



Řízení lze zahájit jen na návrh zástavního věřitele, kterým se domáhá

nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li jiné

právní předpisy soudní prodej zástavy.



§ 355



Účastníci



Účastníky jsou zástavní věřitel a zástavní dlužník.



§ 356



Průběh řízení



Ve věci není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout

jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se

práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci

bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v

§ 358 odst. 1 větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými

státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.



§ 357



Dokazování



V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen

jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se

nepoužijí.



§ 358



Rozhodnutí a jeho účinky



(1) Soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou

pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.

Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým

nabylo právní moci.



(2) Pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro

každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní

právo k této zástavě.



(3) Podle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na

návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.



Díl 9



Řízení o zákazu výkonu práv spojených s účastnickými cennými papíry



§ 359



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný obecný soud akciové společnosti, která vydala

účastnické cenné papíry, které byly předmětem nuceného přechodu na

akcionáře (dále jen „hlavní akcionář“) podle zákona o obchodních

korporacích.



§ 360



Zahájení řízení



(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.



(2) K návrhu je třeba připojit rozhodnutí soudu, jímž bylo hlavnímu

akcionáři uloženo splnit dorovnání vůči všem vlastníkům účastnických

cenných papírů do povinné úschovy, listiny dokládající, že vlastnické

právo navrhovatele k účastnickým cenným papírům vydaným akciovou

společností přešlo na hlavního akcionáře, a listiny dokládající počet

účastnických cenných papírů navrhovatele, k nimž na hlavního akcionáře

přešlo vlastnické právo.



§ 361



Účastníci



Účastníky jsou navrhovatel, hlavní akcionář a akciová společnost.



§ 362



Průběh řízení



(1) Při rozhodování o věci soud vychází zejména z listin a dalších

důkazů, které předloží navrhovatel. Účastníci nemusí být vyslechnuti.



(2) O návrhu soud rozhodne nejpozději do 7 dnů poté, co byl návrh

podán. Vyzval-li soud navrhovatele, aby odstranil vady podání, běží

tato lhůta znovu ode dne, kdy došlo k odstranění vad nebo kdy marně

uplynula k tomu stanovená lhůta; totéž platí, uložil-li soud

navrhovateli, aby mu předložil pro rozhodnutí významné listiny nebo

jiné důkazy. Opakovaná výzva se nepřipouští.



§ 363



Jednání



Jednání není třeba nařizovat.



§ 364



Dokazování



V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen

jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu. Ustanovení § 11, 17, § 20 odst. 1 až 3, § 21, 22 a 28 se

nepoužijí.



§ 365



Rozhodnutí



V rozhodnutí soud zakáže hlavnímu akcionáři výkon všech práv spojených

s jeho účastnickými cennými papíry vydanými akciovou společností, a to

až do doby, kdy hlavní akcionář v plné výši splní dorovnání vůči všem

dosavadním vlastníkům účastnických cenných papírů do povinné úschovy.



§ 366



Obdobné použití pro další případy



Ustanovení § 359 až 365 se použijí obdobně i pro postup po vydání

soudního rozhodnutí, jímž podle zákona o obchodních korporacích nebo

zákona o přeměnách obchodních společností a družstev byla společníkovi

obchodní korporace uložena povinnost splnit dluh poskytnout dorovnání

protiplnění nebo náhradu škody uložením do povinné úschovy, je-li toto

soudní rozhodnutí co do základu přiznaného práva závazné i vůči osobám,

které nebyly účastníky řízení, v němž bylo toto soudní rozhodnutí

vydáno.



HLAVA V



ŘÍZENÍ VE VĚCECH RODINNĚPRÁVNÍCH



Díl 1



Průběh řízení



Oddíl 1



Řízení ve věcech manželských a partnerských



Pododdíl 1



Řízení o povolení uzavřít manželství



§ 367



Zahájení řízení



Řízení lze zahájit jen na návrh nezletilého, který dovršil 16 let věku

a který hodlá uzavřít manželství.



§ 368



Účastníci



(1) Účastníky jsou ten, kdo hodlá uzavřít manželství, jeho zákonní

zástupci a ten, s kým má být manželství uzavřeno.



(2) Nezletilý, který dovršil 16 let věku, má v řízení plnou procesní

způsobilost.



§ 369



Dokazování



(1) Před rozhodnutím ve věci samé soud vyslechne toho, kdo hodlá

uzavřít manželství, a toho, s kým má být manželství uzavřeno.



(2) Účastníka, který nemá svéprávnost v plném rozsahu, soud vyslechne

bez přítomnosti jiných osob; přítomnost důvěrníka, který není jeho

zákonným zástupcem nebo účastníkem a o jehož účast u výslechu

vyslýchaný účastník požádá, může soud vyloučit jen tehdy, je-li jeho

přítomností mařen účel výslechu.



§ 370



Rozhodnutí



Rozsudek, kterým se povoluje uzavřít manželství, musí ve výroku

obsahovat přesné označení účastníka, který hodlá uzavřít manželství, a

účastníka, se kterým má být manželství uzavřeno.



Pododdíl 2



Řízení ve statusových věcech manželských



Obecná ustanovení



§ 371



Druhy řízení



Řízení ve statusových věcech manželských jsou řízení



a) o určení, zda tu manželství je či není (zdánlivé manželství),



b) o neplatnost manželství,



c) o rozvod manželství.



§ 372



Rozhodnutí



Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem.



Řízení o určení, zda tu manželství je či není, a o neplatnost

manželství



§ 373



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé

poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto

soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný

obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li

ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení

řízení.



§ 374



Zahájení řízení



(1) Řízení, ve kterém má být manželství prohlášeno za neplatné z

důvodu, že byl projev vůle o vstupu do manželství učiněn pod nátlakem

spočívajícím v užití násilí nebo vyhrožováním násilí nebo byl učiněn v

důsledku omylu o totožnosti snoubence nebo o povaze sňatečného právního

jednání, je možné zahájit jen na návrh manžela. Podá-li návrh někdo

jiný, soud jej odmítne.



(2) V řízení podle odstavce 1 může soud provést jiné než účastníky

navržené důkazy, jen jsou-li potřebné ke zjištění skutkového stavu a

vyplývají-li z obsahu spisu, nebo jen, má-li jimi být prokázán důvod

neplatnosti nebo neexistence manželství, pro nějž by řízení mohlo být

zahájeno i bez návrhu. Totéž platí pro odvolací řízení. Ustanovení § 20

odst. 1, § 21 a 28 se nepoužijí.



§ 375



Účastníci



Účastníky jsou manželé.



§ 376



Ztráta způsobilosti být účastníkem



(1) Ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem,

soud řízení zastaví.



(2) Bylo-li zahájeno řízení podle § 374 odst. 1 a manžel, který nepodal

návrh na zahájení řízení, zemře před tím, než je ve věci pravomocně

rozhodnuto, pokračuje soud v řízení s opatrovníkem, kterého zemřelému

manželu jmenuje.



(3) Bylo-li zahájeno řízení podle § 374 odst. 1 a navrhovatel zemře,

pokračuje soud v řízení na návrh potomků zemřelého podaný ve lhůtě 1

roku po smrti zemřelého navrhovatele. Soud jmenuje zemřelému

navrhovateli opatrovníka.



§ 377



Neúčinnost doručení



Návrh na vyslovení neúčinnosti doručení nelze podat poté, co již nabyl

právní moci rozsudek, kterým bylo vysloveno, že zde manželství není,

nebo že je neplatné. Ustanovení § 11 se nepoužije.



§ 378



Postup po vyslovení neexistence manželství



Neprodleně poté, co soud pravomocně vysloví, že manželství tu není,

předá věc soudu příslušnému podle § 417, který rozhodne o otcovství ke

společnému dítěti a o úpravě práv a povinností k tomuto společnému

dítěti, které není plně svéprávné.



§ 379



Zmeškání jednání



Nedostaví-li se navrhovatel k jednání bez řádné a včasné omluvy, soud

řízení zastaví, ledaže jsou dány důvody pro zahájení řízení bez návrhu.



§ 380



Lhůta pro odvolání



Neobsahoval-li rozsudek poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o

soudu, u něhož se podává, nebo obsahoval-li nesprávné poučení o tom, že

odvolání není přípustné, lze odvolání podat ve lhůtě 15 dnů od jeho

doručení. Prominutí zmeškání této lhůty není přípustné.



§ 381



Zpětvzetí odvolání



Zastavil-li odvolací soud řízení o odvolání proti rozsudku, jímž bylo

vysloveno, že manželství zde není, nebo je neplatné, proto, že odvolání

bylo odvolatelem vzato zpět, nastane právní moc rozsudku dnem právní

moci usnesení o zastavení odvolacího řízení.



§ 382



Obnova řízení a zmatečnost



Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou přípustné.



Řízení o rozvod manželství



§ 383



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé

poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto

soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný

obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li

ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení

řízení.



§ 384



Zahájení řízení



(1) Řízení je možné zahájit jen na návrh jednoho z manželů nebo

společným návrhem obou manželů, navrhují-li rozvod bez zjišťování

příčin rozvratu manželství. Podá-li návrh někdo jiný, soud jej odmítne.



(2) Podá-li návrh na zahájení řízení jeden z manželů a druhý z manželů

se k návrhu připojí, postupuje soud stejně, jako by bylo řízení

zahájeno návrhem společným. Připojení se k návrhu je možné odvolat do

vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně.



§ 385



Účastníci



Účastníky jsou manželé.



§ 386



Ztráta způsobilosti být účastníkem



Ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost být účastníkem, soud

řízení zastaví.



§ 387



Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení



(1) Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, se kterým projeví druhý z

manželů z vážných důvodů nesouhlas, je neúčinné.



(2) Vzal-li zpět návrh na zahájení řízení jen jeden z manželů, kteří

podali návrh společný, postupuje soud v řízení dále obdobně, jako by

manžel, který se k návrhu připojil, své připojení odvolal.



§ 388



Neúčinnost doručení



Návrh na vyslovení neúčinnosti doručení nelze podat poté, co již nabyl

právní moci rozsudek, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí.

Ustanovení § 11 se nepoužije.



§ 389



Průběh řízení



(1) K projednání věci soud nařídí jednání, na kterém vyslechne

účastníky. Od výslechu účastníků lze upustit, pokud by jeho provedení

bylo spojeno s velkými obtížemi.



(2) Při jednání vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu a

usiluje o jejich smíření.



§ 390



Dokazování



V řízení může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy, jen

je-li to třeba ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu, nebo je-li toho třeba ke zjištění zájmů nezletilých účastníků,

pro něž nemůže být manželství rozvedeno, ačkoli je rozvráceno.

Ustanovení § 20 odst. 1 a § 21 se nepoužijí.



§ 391



Zmeškání jednání



(1) Nedostaví-li se navrhovatel nebo oba navrhovatelé k jednání bez

řádné a včasné omluvy, soud řízení zastaví.



(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, pokud druhý z manželů, který se k

jednání dostavil, výslovně prohlásí, že na projednání věci trvá.



§ 392



Klid řízení



Navrhli-li oba účastníci klid řízení nebo nastal-li klid řízení z

důvodu, že jej navrhl navrhovatel a druhý z manželů se k jednání bez

předchozí omluvy nedostavil, může soud v řízení pokračovat na návrh

podaný nejdříve po uplynutí lhůty 3 měsíců od přerušení řízení.



§ 393



Poučení



V rozsudku, kterým soud vysloví rozvod manželství, poučí manžela, který

přijal příjmení druhého manžela, o právu přijmout zpět své dřívější

příjmení.



§ 394



Lhůta pro odvolání



Neobsahoval-li rozsudek poučení o odvolání, o lhůtě k odvolání nebo o

soudu, u něhož se podává, nebo obsahoval-li nesprávné poučení o tom, že

odvolání není přípustné, lze odvolání podat ve lhůtě 15 dnů od jeho

doručení. Prominutí zmeškání této lhůty není přípustné.



§ 395



Odvolání



Bylo-li společnému návrhu na rozvod manželství vyhověno, není odvolání

přípustné.



§ 396



Zpětvzetí odvolání



Zastavil-li odvolací soud řízení o odvolání proti rozsudku, jímž bylo

vysloveno, že se manželství rozvádí, proto, že odvolání bylo

odvolatelem vzato zpět, nastane právní moc rozsudku dnem právní moci

usnesení o zastavení odvolacího řízení.



§ 397



Odvolací řízení



V odvolacím řízení mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy, které

nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek, za

kterých mohou být uváděny podle občanského soudního řádu nebo jen,

týkají-li se zájmů nezletilých, pro které nemůže být manželství

rozvedeno, ačkoli je rozvráceno. Ustanovení § 28 se nepoužije.



§ 398



Obnova řízení a zmatečnost



Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou přípustné.



Pododdíl 3



Řízení ve statusových věcech partnerských



§ 399



Druhy řízení



(1) Řízení ve statusových věcech partnerských jsou řízení



a) o určení, zda tu partnerství je či není,



b) o neplatnost partnerství,



c) o zrušení partnerství.



(2) Pro řízení ve statusových věcech partnerských se přiměřeně použijí

ustanovení o řízení ve statusových věcech manželských.



Oddíl 2



Předběžné řízení ve věci ochrany proti domácímu násilí



Pododdíl 1



Předběžné opatření



§ 400



Místní příslušnost



K rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření je příslušný

obecný soud navrhovatele.



§ 401



Zahájení řízení



Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí je možné vydat

jen na návrh.



§ 402



Náležitosti návrhu



(1) Návrh na nařízení předběžného opatření musí obsahovat též vylíčení

skutečností, které osvědčují, že je společné bydlení navrhovatele a

odpůrce v domě nebo bytě, ve kterém se nachází společná domácnost, pro

navrhovatele nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči

navrhovateli nebo jinému, kdo ve společné domácnosti žije, anebo

vylíčení skutečností, které osvědčují nežádoucí sledování nebo

obtěžování navrhovatele.



(2) Neobsahuje-li návrh všechny náležitosti, a pro tyto vady není možné

o návrhu rozhodnout, soud vyzve navrhovatele vhodným způsobem k

doplnění návrhu a poučí ho o důsledcích nevyhovění této výzvě.

Nedojde-li soudu doplnění návrhu ve lhůtě pro rozhodnutí nebo není-li

možné navrhovatele vhodným způsobem ve lhůtě pro rozhodnutí vyzvat k

doplnění návrhu, soud návrh odmítne. Ustanovení o opravení nebo

doplnění podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo

které je nesrozumitelné nebo neurčité, se nepoužije.



§ 403



Účastníci



(1) Účastníky jsou navrhovatel a odpůrce, popřípadě osoba, vůči níž

násilí směřuje.



(2) Je-li navrhovatelem nezletilý, podává jeho jménem návrh zákonný

zástupce, orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo advokát na základě

plné moci, pokud má nezletilý pro udělení plné moci přiměřenou

rozumovou a volní vyspělost. Je-li navrhovatelem osoba, jejíž

svéprávnost byla ve věcech, o něž v řízení jde, omezena, podává jejím

jménem návrh opatrovník nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Ustanovení jiného právního předpisu, podle nějž je třeba jmenovat

opatrovníka, dojde-li ke střetu zájmu zákonného zástupce nebo

opatrovníka se zájmem zastoupeného či ke střetnutí zájmů těch, kteří

jsou zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, anebo

hrozí-li takový střet, se nepoužije.



(3) Nezletilý starší 16 let má pro řízení plnou procesní způsobilost.



§ 404



Lhůta pro rozhodnutí



O návrhu rozhodne soud do 48 hodin bez jednání.



§ 405



Rozhodnutí



(1) Vyhoví-li soud návrhu, uloží odpůrci předběžným opatřením zejména,

aby



a) opustil společné obydlí, jakož i jeho bezprostřední okolí,

nezdržoval se ve společném obydlí nebo do něj nevstupoval,



b) nevstupoval do bezprostředního okolí společného obydlí nebo

navrhovatele a nezdržoval se tam,



c) se zdržel setkávání s navrhovatelem, nebo



d) se zdržel nežádoucího sledování a obtěžování navrhovatele jakýmkoliv

způsobem.



(2) V rozhodnutí soud poučí odpůrce o právu odnést si ze společného

obydlí věci uvedené v § 493. Navrhovatele soud poučí o dalších vhodných

opatřeních směřujících k jeho ochraně, zejména o právu podat návrh na

zahájení řízení ve věci samé. Soud navrhovatele poučí také o možnosti

podat návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření podle §

410.



(3) Výjimky vyplývající z plnění povinností uložených předběžným

opatřením odpůrci stanoví soud, a to s přihlédnutím k jeho oprávněným

zájmům.



§ 406



Opatrovník pro podání návrhu



Byl-li podán návrh na nařízení předběžného opatření podle § 403 odst. 2

a hrozí-li střet zájmů zákonného zástupce nebo opatrovníka se zájmem

zastoupeného či může-li dojít ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou

zastoupeni týmž zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, jmenuje soud

příslušný podle § 400 neprodleně po rozhodnutí o návrhu na nařízení

předběžného opatření navrhovateli opatrovníka. To neplatí, je-li

navrhovatel zastoupen advokátem. Proti usnesení, kterým byl opatrovník

jmenován, není odvolání přípustné.



§ 407



Vykonatelnost



Rozhodnutí podle § 405 je vykonatelné vydáním.



§ 408



Trvání předběžného opatření



(1) Předběžné opatření podle § 405 trvá 1 měsíc od jeho vykonatelnosti.



(2) Předcházelo-li rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření vykázání

podle jiného právního předpisu, a neuplynula-li před nabytím

vykonatelnosti předběžného opatření lhůta stanovená v jiném právním

předpise pro trvání vykázání, prodlužuje se doba trvání předběžného

opatření o tu dobu, jež do vykonatelnosti předběžného opatření

neuplynula.



§ 409



Odvolací řízení



(1) Bylo-li rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření

napadeno včasným odvoláním, soud prvního stupně předloží věc odvolacímu

soudu do 15 dnů od podání odvolání.



(2) O odvolání odvolací soud rozhodne do 7 dnů od předání věci.



Pododdíl 2



Prodloužení předběžného opatření



§ 410



Návrh na prodloužení doby trvání předběžného opatření



(1) Navrhovatel může před uplynutím doby uvedené v § 408 podat návrh na

prodloužení doby trvání předběžného opatření podle § 405.



(2) Podáním návrhu se prodlužuje doba trvání předběžného opatření podle

§ 405 do doby, než soud o návrhu na prodloužení rozhodne.



§ 411



Jednání



(1) K rozhodnutí o návrhu podle § 410 soud zpravidla nařídí jednání.

Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno nejméně 3 dny předem.

Je-li jednání nařízeno, ustanovení o času k přípravě po předvolání

účastníka k jednání se nepoužijí.



(2) Při rozhodování o návrhu soud vezme v úvahu zejména trvání stavu

ohrožení navrhovatele, majetkové či jiné poměry účastníků, včetně

vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, na které se vztahuje

předběžné opatření, a další rozhodné okolnosti včetně dalších

probíhajících řízení mezi účastníky.



§ 412



Rozhodnutí



(1) O návrhu na prodloužení doby trvání soud rozhodne do 2 měsíců od

jeho podání.



(2) Soud může prodloužit dobu trvání předběžného opatření jen na dobu

nezbytně nutnou. Pokud navrhovatel neprokáže své majetkové či jiné

poměry, včetně vlastnických a jiných vztahů ke společnému obydlí, může

soud prodloužit dobu trvání předběného opatření jen z důvodů zvláštního

zřetele hodných.



§ 413



Zánik předběžného opatření



Předběžné opatření podle § 405 zanikne nejpozději uplynutím 6 měsíců od

jeho vykonatelnosti.



§ 414



Zrušení rozhodnutí



(1) Na návrh může soud rozhodnout o zrušení předběžného opatření podle

§ 405.



(2) Ustanovení § 411 a § 412 odst. 1 platí obdobně.



(3) Byl-li návrh na zrušení rozhodnutí zamítnut, lze jej opětovně podat

nejdříve až po uplynutí 3 měsíců od právní moci zamítavého rozhodnutí.



Oddíl 3



Řízení o určení a popření rodičovství



Pododdíl 1



Určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů



§ 415



Určení otcovství k dítěti neprovdané matky



(1) Narodí-li se dítě, u něhož otcovství není určeno zákonnou domněnkou

svědčící manželu matky, ani souhlasným prohlášením rodičů před

matričním úřadem, vyslechne soud toho, koho matka označuje za otce, zda

uznává, že je otcem. Příslušným je soud podle § 417.



(2) Dojde-li k souhlasnému prohlášení rodičů o otcovství, uvede se to v

protokolu a oznámí matričnímu úřadu, který vede knihu narození, v níž

je dítě zapsáno.



(3) Jestliže takto k určení otcovství nedojde a matka v přiměřené době

nepodá návrh na určení otcovství, může soud jmenovat dítěti opatrovníka

k podání takového návrhu a k tomu, aby dítě v řízení zastupoval.



§ 416



Určení otcovství po rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné



(1) Byl-li podán návrh na určení otcovství souhlasným prohlášením k

dítěti, které se narodilo v době mezi zahájením řízení o rozvodu

manželství nebo o neplatnost manželství a třístým dnem po rozvodu

manželství nebo prohlášení manželství za neplatné, vyslechne soud

matku, manžela i toho, kdo prohlašuje, že je otcem dítěte. Příslušným

je soud podle § 417.



(2) Dojde-li k souhlasnému prohlášení účastníků o tom, kdo je otcem

dítěte, uvede to soud do protokolu a oznámí matričnímu úřadu, který

vede knihu narození, v níž je dítě zapsáno.



(3) Byl-li návrh podán před pravomocným skončením řízení o rozvod nebo

neplatnost manželství, soud řízení přeruší do doby, než rozsudek,

kterým bylo rozhodnuto o tom, že manželství je neplatné nebo se

rozvádí, nabude právní moci. Bylo-li řízení o rozvod manželství nebo

neplatnost manželství zastaveno, nebo byl-li návrh na rozvod manželství

nebo na neplatnost manželství pravomocně zamítnut, soud řízení zastaví.



Pododdíl 2



Řízení o určení a popření otcovství



§ 417



Místní příslušnost



(1) Pro řízení je místně příslušný obecný soud dítěte.



(2) Není-li možné určit příslušnost podle odstavce 1, je pro řízení

příslušný obecný soud matky.



§ 418



Zahájení řízení



(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.



(2) Bylo-li pravomocně určeno, že manželství zde není, zahájí soud

řízení o určení otcovství ke společnému dítěti i bez návrhu.



§ 419



Popření otcovství bez návrhu



Bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, lze řízení o

popření takto určeného otcovství zahájit i bez návrhu, vyžaduje-li to

zřejmý zájem dítěte a mají-li být naplněna ustanovení zaručující

základní lidská práva.



§ 420



Účastníci



(1) Účastníky jsou žena, která dítě porodila, dítě a muž, který o sobě

tvrdí nebo o němž je tvrzeno, že je otcem dítěte (domnělý otec), nebo

jehož otcovství má být popřeno.



(2) Byl-li podán návrh proti opatrovníku, který byl jmenován domnělému

zemřelému otci, je účastníkem tento opatrovník.



§ 421



Ztráta způsobilosti být účastníkem



(1) Zemře-li po zahájení řízení navrhovatel, a další k návrhu oprávněná

osoba ve lhůtě k tomu soudem stanovené nevyjádří zájem na pokračování v

řízení, soud řízení zastaví.



(2) Zemře-li v průběhu řízení zahájeného na návrh jiné k tomu oprávněné

osoby domnělý otec, pokračuje soud v řízení s opatrovníkem, kterého

zemřelému jmenuje.



(3) Zemře-li po zahájení řízení domnělý otec, který byl navrhovatelem,

vyzve soud matku a dítě, zda mají zájem v řízení pokračovat a stanoví

jim lhůtu pro toto vyjádření. Pokud se ve lhůtě k tomu stanovené

nevyjádří nebo se oba vyjádří tak, že s pokračováním řízení nesouhlasí,

soud řízení zastaví. Jinak platí ustanovení odstavce 2 obdobně.



§ 422



Spojení řízení



S řízením o určení otcovství je spojeno řízení o péči o nezletilé dítě

a o výživě nezletilého dítěte. To neplatí, jde-li o řízení podle § 415

a 416.



§ 423



Rozhodnutí



Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem.



§ 424



Zastavení řízení



Bylo-li otcovství k dítěti určeno v řízení podle § 415 nebo 416, soud

řízení o určení otcovství zastaví.



§ 425



Prominutí zmeškání lhůty



(1) Byl-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty,

soud může do 4 měsíců od podání návrhu zmeškání lhůty prominout,

vyžaduje-li to zájem dítěte a veřejný pořádek. K rozhodnutí nařídí soud

jednání, je-li to třeba.



(2) Po právní moci rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání lhůty

nařídí soud jednání. Rozhoduje-li o zamítnutí návrhu z důvodu podání po

uplynutí popěrné lhůty, není třeba jednání nařizovat.



Pododdíl 3



Řízení o určení a popření mateřství



§ 426



Pro řízení o určení a popření mateřství se použijí ustanovení o řízení

o určení a popření otcovství přiměřeně.



Oddíl 4



Řízení ve věcech osvojení



Pododdíl 1



Řízení ve věcech osvojení nezletilého



§ 427



Předmět řízení



Ve věcech osvojení soud zejména



a) přijímá prohlášení o udělení souhlasu k osvojení,



b) rozhoduje o předání dítěte do péče před osvojením,



c) rozhoduje o určení, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení,



d) rozhoduje o návrhu rodičů, kteří dali souhlas s osvojením, na vydání

dítěte,



e) rozhoduje o osvojení,



f) rozhoduje o utajení osvojení,



g) rozhoduje o nařízení dohledu nad úspěšností osvojení.



§ 428



Místní příslušnost



(1) Pro řízení je příslušný obecný soud toho, kdo má být osvojen

(osvojenec).



(2) Pro řízení o předání dítěte do péče před osvojením do ciziny je

příslušný soud, v jehož obvodu je Úřad pro mezinárodněprávní ochranu

dětí.



§ 429



Zahájení řízení



(1) Řízení lze zahájit jen na návrh.



(2) Byly-li osvojení a jeho okolnosti utajeny nebo pokrevní rodič a

jeho souhlas k osvojení utajeny, může soud i bez návrhu rozhodnout o

jejich odtajnění, odůvodňuje-li to velmi závažná situace ohrožující

osvojené dítě na životě nebo na zdraví.



(3) Odůvodňují-li to okolnosti případu, rozhodne soud i bez návrhu o

nařízení dohledu nad osvojitelem a osvojencem na dobu nezbytně nutnou,

jejíž délku určí.



§ 430



Náležitosti návrhu při osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny



Jde-li o osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny a navrhovatel k návrhu

nepřipojil rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o souhlasu s

osvojením, poskytne soud navrhovateli lhůtu k doplnění návrhu. Pokud

navrhovatel návrh ve lhůtě k tomu stanovené nedoplní, soud návrh

odmítne.



§ 431



Účastníci



(1) Účastníkem je osvojenec, jeho zákonný zástupce a, nejde-li o

rozhodnutí o tom, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení, také ten,

kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel). Nestanoví-li zákon

jinak, jsou účastníky také rodiče osvojence.



(2) Nezletilý rodič starší 16 let má v řízení plnou procesní

způsobilost.



(3) Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho

souhlasu.



§ 432



Rodič osvojence



(1) Rodič osvojence není účastníkem, pokud



a) byl zbaven rodičovské odpovědnosti a současně práva dát souhlas k

osvojení,



b) jeho svéprávnost byla ve věci udělení souhlasu k osvojení omezena,



c) udělil souhlas k osvojení před podáním návrhu na osvojení.



(2) Rodič osvojence přestává být účastníkem dnem právní moci rozhodnutí

o tom, že není třeba k osvojení jeho souhlasu.



§ 433



Povinnost opětovně jednat s rodičem osvojence



(1) Soud je povinen s rodičem osvojence opětovně jednat jako s

účastníkem,



a) byl-li souhlas k osvojení účinně odvolán,



b) bylo-li změněno rozhodnutí o určení, že není třeba jeho souhlasu k

osvojení,



c) bylo-li změněno nebo zrušeno rozhodnutí o omezení jeho svéprávnosti

ve věci udělení souhlasu k osvojení, nebo



d) byla-li mu znovu přiznána rodičovská odpovědnost nebo alespoň právo

dát souhlas k osvojení.



(2) Byl-li rodičem, který dal souhlas s osvojením, podán návrh na

vydání dítěte, je rodič účastníkem jen v té části řízení, v níž se

rozhoduje o tomto návrhu.



§ 434



Zastoupení



(1) Nezletilý osvojenec, který není plně svéprávný, je v řízení

zastoupen opatrovníkem, kterým soud jmenuje zpravidla orgán

sociálně-právní ochrany dětí.



(2) Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní

ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, jmenuje

soud na návrh opatrovníka jiného.



§ 435



Rozhodnutí



O určení, zda je třeba souhlasu rodičů k osvojení, o dohledu a o

osvojení rozhoduje soud rozsudkem.



§ 436



Prohlášení o souhlasu s osvojením



(1) Prohlásí-li rodič poté, co byl poučen o podstatě a důsledcích

prohlášení souhlasu s osvojením, o podstatě osvojení a o podmínkách

odvolání souhlasu s osvojením, vůči soudu, že dává souhlas s osvojením,

zapíše soud obsah prohlášení do protokolu. Protokol rodič, jenž

prohlášení učinil, podepíše.



(2) Kterýkoli okresní soud je povinen sepsat prohlášení podle odstavce

1 a neprodleně je postoupit soudu příslušnému, který vede řízení ve

věcech osvojení k osvojenci, k jehož osvojení byl souhlas udělen.

Nebylo-li ve vztahu k nezletilému, k němuž bylo prohlášení podle

odstavce 1 učiněno, dosud zahájeno řízení ve věcech osvojení, založí

soud ve věci spis a věc postoupí soudu příslušnému podle § 428. Ten

udělení souhlasu oznámí příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany

dětí. Není-li možné příslušnost soudu určit, oznámí soud udělení

souhlasu orgánu sociálně-právní ochrany dětí ve svém obvodu.



(3) Odvolal-li rodič souhlas s osvojením, postupuje soud podle odstavců

1 a 2 obdobně.



§ 437



Dokazování



(1) V řízení ve věcech osvojení soud vyslechne alespoň jednou rodiče

osvojence, a to i pokud nejsou účastníky. To neplatí, pokud



a) rodič není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého

jednání nebo je ovládnout,



b) rodič se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodařilo soudu

ani při vynaložení potřebné pečlivosti v součinnosti s dalšími orgány

veřejné moci zjistit,



c) rodič byl zbaven rodičovské odpovědnosti a současně práva dát

souhlas k osvojení, nebo



d) svéprávnost rodiče byla ve věci udělení souhlasu k osvojení omezena.



(2) Soud v řízení vyslechne manžela osvojitele.



§ 438



Předání osvojovaného dítěte do péče



Před rozhodnutím o předání osvojovaného dítěte do péče budoucího

osvojitele ihned poté, co dali oba rodiče souhlas k osvojení nebo

ihned, jakmile to zdravotní stav dítěte dovolí, provede soud stejná

šetření, která podle jiného právního předpisu provádí pro rozhodnutí o

předání dítěte do péče před osvojením.



§ 439



Určení, zda je třeba souhlasu rodičů s osvojením



Vysloví-li soud, že není třeba souhlasu obou rodičů k osvojení, jmenuje

soud pro udělení souhlasu s osvojením opatrovníka.



§ 440



Změna poměrů



(1) Soud na návrh zruší rozsudek, kterým bylo určeno, že k osvojení

dítěte není třeba souhlasu rodičů, změní-li se poměry. Byl-li návrh na

změnu rozsudku pravomocně zamítnut, lze opětovný návrh podat nejdříve

po uplynutí 1 roku od právní moci zamítavého rozhodnutí.



(2) Rozsudek, kterým bylo určeno, že k osvojení dítěte není třeba

souhlasu rodičů, nelze zrušit, bylo-li dítě pravomocně osvojeno.



§ 441



Přerušení řízení



(1) Byl-li podán návrh na určení otcovství k osvojenci, soud řízení

přeruší do doby, než bude o návrhu na určení otcovství rozhodnuto.



(2) Byl-li podán návrh na svěření dítěte do péče jiné osoby, která

tvrdí, že je blízkým příbuzným osvojence, soud řízení přeruší do doby,

než bude o návrhu na svěření do péče rozhodnuto.



§ 442



Prohlášení blízkého příbuzného osvojence



(1) Prohlásí-li v řízení ve věcech osvojení blízký příbuzný osvojence,

u nějž není třeba k osvojení souhlasu rodičů, že je schopen a ochoten o

dítě pečovat, zahájí soud řízení o svěření dítěte do péče jiné osoby.

Není-li soud soudem příslušným pro řízení podle § 467, postoupí věc

neprodleně soudu příslušnému.



(2) Po zahájení řízení podle odstavce 1 platí ustanovení § 441 odst. 2

obdobně.



§ 443



Příjmení osvojence



(1) V rozsudku, jímž se vyslovuje osvojení, uvede soud i příjmení,

které osvojenec bude mít.



(2) Ustanovení odstavce 1 platí pro rozsudek o zrušení osvojení

přiměřeně.



§ 444



Utajení osvojení



(1) Vyhověl-li soud návrhu na utajení osvojení podanému osvojitelem

nebo osvojencem, je jednání ve věci samé neveřejné. Soud činí i další

vhodná opatření k utajení osvojení.



(2) Podal-li pokrevní rodič návrh na utajení jeho osoby a souhlasu s

osvojením, platí odstavec 1 obdobně.



Pododdíl 2



Řízení o osvojení zletilého



§ 445



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný obecný soud toho, kdo má být osvojen

(osvojenec).



§ 446



Zahájení řízení



Řízení lze zahájit jen na návrh.



§ 447



Náležitosti návrhu



Byl-li podán návrh na osvojení zletilého, ze kterého nevyplývá, zda se

zletilý osvojenec k návrhu připojil, vyzve soud navrhovatele, aby ve

lhůtě k tomu soudem stanovené návrh doplnil. Nepřipojí-li se zletilý

osvojenec k návrhu ve lhůtě k tomu soudem stanovené, soud návrh

odmítne.



§ 448



Účastníci



(1) Účastníkem je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence

osvojit (osvojitel).



(2) Účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho

souhlasu.



§ 449



Zastoupení



Zletilý osvojenec, jehož svéprávnost byla omezena, je v řízení

zastoupen zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, kterého k tomuto účelu

jmenuje soud.



§ 450



Dokazování



Soud v řízení vyslechne rodiče osvojence, jde-li o osvojení zletilého,

které je obdobou osvojení nezletilého, dítě osvojence, umožňuje-li mu

jeho rozumová a volní vyspělost vyjádřit svůj názor ve věci osvojení, a

manžela osvojence.



§ 451



Rozhodnutí



(1) Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem.



(2) Je-li to třeba, rozhodne soud o příjmení osvojence.



Oddíl 5



Péče soudu o nezletilé



Pododdíl 1



Zvláštní ustanovení o předběžné úpravě poměrů dítěte



§ 452



Předběžné opatření upravující poměry dítěte



(1) Ocitlo-li se nezletilé dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez

ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o dítě pečovat,

nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem

vážně ohrožen nebo byl-li narušen, soud předběžným opatřením upraví

poměry dítěte na nezbytně nutnou dobu tak, že nařídí, aby dítě bylo

umístěno ve vhodném prostředí, které v usnesení označí.



(2) Vhodným prostředím se rozumí výchovné prostředí u osoby nebo

zařízení způsobilého zajistit nezletilému řádnou péči s ohledem na jeho

fyzický a duševní stav, jakož i rozumovou vyspělost a umožnit realizaci

případných jiných opatření stanovených předběžným opatřením. Předběžným

opatřením podle odstavce 1 lze svěřit dítě i do pěstounské péče na

přechodnou dobu, po kterou rodič nemůže dítě ze závažných důvodů

vychovávat, nebo po jejímž uplynutí lze dítě svěřit do péče před

osvojením, dát souhlas rodiče s osvojením či rozhodnout o tom, že není

třeba souhlasu rodiče k osvojení.



§ 453



Místní příslušnost



(1) K rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření je příslušný obecný

soud navrhovatele.



(2) Je-li předběžné opatření nařízeno, soud předá po provedení jeho

výkonu věc neprodleně soudu příslušnému podle § 467. Má-li soud,

kterému byla věc předána, za to, že není soudem uvedeným podle § 467,

předloží věc k rozhodnutí o příslušnosti svému nadřízenému soudu; tímto

rozhodnutím je soud, jehož příslušnost byla určena, vázán.



§ 454



Zahájení řízení



(1) Předběžné opatření může soud nařídit jen na návrh orgánu

sociálně-právní ochrany dětí.



(2) Návrh na předběžné opatření musí obsahovat kromě obecných

náležitostí návrhu na zahájení řízení jméno nezletilého, jména,

povolání a bydliště ostatních účastníků, jsou-li navrhovateli známa,

vylíčení rozhodujících skutečností odůvodňujících nařízení předběžného

opatření, označení osoby, které má být dítě předáno do péče.

Neobsahuje-li návrh všechny náležitosti, a pro tyto vady není možné o

návrhu rozhodnout ve lhůtě k tomu stanovené, soud návrh odmítne.

Ustanovení o opravení nebo doplnění podání, které neobsahuje všechny

stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité, se

nepoužije.



§ 455



Zastoupení nezletilého



(1) Nezletilý nemusí být zastoupen; nemá-li nezletilý zákonného

zástupce nebo nemůže-li jej zákonný zástupce v řízení zastupovat,

jmenuje mu soud příslušný podle § 467 opatrovníka bezodkladně po

předání věci. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-

právní ochrany dětí.



(2) Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní

ochrany dětí, který podal návrh na předběžné opatření, jmenuje soud na

návrh opatrovníka jiného.



§ 456



Lhůta pro rozhodnutí



O návrhu na předběžné opatření soud rozhodne bezodkladně, nejpozději do

24 hodin od jeho podání.



§ 457



Vykonatelnost



Rozhodnutí, kterým bylo návrhu vyhověno, je vykonatelné vydáním. Jeho

výrok je závazný pro každého.



§ 458



Doručování



Rozhodnutí se doručuje účastníkům až při provedení jeho výkonu.

Účastníkům, kteří nebyli při provedení výkonu přítomni, rozhodnutí

doručí dodatečně soud příslušný podle § 467 spolu s vyrozuměním, že byl

proveden jeho výkon.



§ 459



Trvání předběžného opatření



(1) Předběžné opatření trvá po dobu 1 měsíce od jeho vykonatelnosti.



(2) Předběžného opatření, kterým se dítě svěřuje do pěstounské péče na

přechodnou dobu podle § 452 odst. 2 věty druhé, trvá 3 měsíce od jeho

vykonatelnosti; bylo-li před uplynutím doby zahájeno řízení ve věci

samé, pak trvá do doby, než se stane vykonatelným rozhodnutím, kterým

se toto řízení končí, nebo rozhodnutí, kterým bylo předběžné opatření

zrušeno.



§ 460



Prodloužení doby trvání předběžného opatření



(1) Bylo-li před uplynutím doby podle ustanovení § 459 odst. 1 zahájeno

řízení ve věci samé, může soud předběžné opatření na dobu nejvýše 1

měsíce opakovaně prodloužit tak, aby celková doba trvání předběžného

opatření nepřesáhla 6 měsíců od jeho vykonatelnosti. Poté lze dobu

trvání předběžného opatření výjimečně prodloužit jen tehdy, nebylo-li z

vážných důvodů a objektivních příčin možné v této době skončit důkazní

řízení ve věci samé.



(2) Postupoval-li soud, kterému byla věc předána podle § 453 odst. 2

věty druhé, a nebylo-li o příslušnosti nadřízeným soudem dosud

rozhodnuto, rozhodne o prodloužení doby trvání soud, který předběžné

opatření nařídil.



§ 461



Mezinárodní prvek



Byl-li podán návrh na vydání předběžného opatření podle § 452 a ve věci

samé není dána pravomoc českých soudů podle jiného právního předpisu,

lhůta podle § 459 se nepoužije. Celková doba trvání předběžného

opatření však v takovém případě nesmí překročit 6 měsíců.



§ 462



Zrušení předběžného opatření



(1) Rodiče nezletilého, orgán sociálně-právní ochrany dětí a opatrovník

podle § 455 mohou kdykoli soudu navrhnout zrušení předběžného opatření.

O takovém návrhu musí soud rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 7 dnů.

Byl-li návrh zamítnut, může jej oprávněná osoba, neuvede-li v něm jiné

důvody, opakovat až po uplynutí 14 dnů od právní moci rozhodnutí.



(2) O zrušení rozhoduje soud příslušný podle § 467. Ustanovení § 460

odst. 2 se použije přiměřeně.



§ 463



Odvolání



Bylo-li podáno ve lhůtě odvolání proti rozhodnutí o předběžné úpravě

poměrů dítěte soudu příslušnému podle § 467, nemůže být odmítnuto pro

opožděnost.



§ 464



Vyhovění odvolání soudem prvního stupně



Usnesení o předběžné úpravě poměrů dítěte může k odvolání změnit přímo

soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví.



§ 465



Lhůta pro rozhodnutí o odvolání



(1) Bylo-li rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření

napadeno včasným odvoláním a nepostupoval-li soud prvního stupně podle

§ 464, předloží věc odvolacímu soudu do 15 dnů od podání odvolání.



(2) Odvolací soud rozhodne o odvolání proti rozhodnutí o předběžném

opatření podle § 452 do 7 dnů od předložení věci.



Pododdíl 2



Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé



§ 466



Předmět řízení



V řízení soud rozhoduje zejména ve věcech



a) jména a příjmení nezletilého dítěte,



b) péče o nezletilé dítě,



c) výživy nezletilého dítěte,



d) styku s nezletilým dítětem,



e) rodičovské odpovědnosti,



f) poručenství,



g) opatrovnictví nezletilého dítěte,



h) předání nezletilého dítěte,



i) navrácení nezletilého dítěte,



j) pro nezletilé dítě významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout,



k) souhlasu s právním jednáním nezletilého dítěte,



l) zastupování nezletilého dítěte,



m) péče o jmění nezletilého dítěte,



n) ústavní výchovy nezletilého dítěte a jiných výchovných opatření,



o) ochranných opatření,



p) pěstounské péče,



q) určení data narození nezletilého dítěte,



r) přiznání svéprávnosti nezletilému dítěti,



s) přivolení souhlasu a odvolání souhlasu zákonného zástupce k

samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné

výdělečné činnosti.



§ 467



Místní příslušnost



(1) Pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého dítěte.



(2) Není-li příslušný soud znám nebo nemůže-li včas zakročit, zakročí

soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. Jakmile však je to možné,

postoupí věc soudu příslušnému.



§ 468



Zahájení řízení



(1) Řízení podle § 466 písm. j), l) a m) lze zahájit jen na návrh

zákonného zástupce.



(2) Řízení podle § 466 písm. r) a s) lze zahájit jen na návrh

nezletilého nebo jeho zákonného zástupce.



(3) Bylo-li nařízeno předběžné opatření podle § 452, zahájí soud

příslušný podle § 467 bezodkladně poté, co mu byla věc předána nebo co

bylo rozhodnuto o jeho příslušnosti, i bez návrhu řízení o péči o

nezletilého. Osobě, které bylo nezletilé dítě na základě předběžného

opatření podle § 452 předáno do péče, se doručuje usnesení o zahájení

řízení ve věci samé a rozhodnutí ve věci samé.



§ 469



Zastoupení



(1) Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení

jmenuje. Opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní

ochrany dětí.



(2) Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní

ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, jmenuje

soud na návrh opatrovníka jiného.



(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro řízení podle § 468 odst. 2. V

těchto řízeních má nezletilý plnou procesní způsobilost.



§ 470



Postavení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí



Jde-li o věci se vztahem k cizině, může být zmocněncem účastníka Úřad

pro mezinárodněprávní ochranu dětí.



§ 471



Rozhodnutí



(1) Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem.



(2) Ve věcech péče soudu o nezletilé rozhoduje soud s největším

urychlením.



§ 472



Náležitosti rozsudku



V rozsudku ve věcech styku s dítětem, péče o dítě nebo navrácení dítěte

soud účastníky poučí podle § 502, 503 a 504 o možnosti výkonu

rozhodnutí a o způsobech jeho provedení.



§ 473



Předběžná vykonatelnost



Předběžně vykonatelné jsou rozsudky



a) odsuzující k plnění výživného,



b) jimiž se prodlužuje trvání výchovného opatření, kterým bylo dítě

dočasně odňato z péče rodičů nebo jiné fyzické osoby^1).



§ 474



Úkoly soudu při péči o nezletilé



(1) Za účelem ochrany zájmu dítěte soud vede rodiče k nalezení smírného

řešení. Soud může rodičům uložit na dobu nejvýše 3 měsíců účast na

mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání nebo rodinné terapii, nebo

jim nařídit setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie.



(2) Soud vede rodiče, popřípadě poručníky nezletilých k řádnému plnění

povinností při péči o nezletilého a správě jeho majetkových

záležitostí. Vyřizuje podněty a upozornění fyzických a právnických osob

stran péče o nezletilého a činí vhodná opatření.



(3) O vhodnosti a účelnosti navržených nebo zamýšlených opatření soud

zpravidla zjistí názor orgánu vykonávajícího sociálně-právní ochranu

dětí, který je obeznámen s poměry.



§ 475



Změna poměrů



(1) Změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu

povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo

rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě.



(2) Dojde-li k podstatné změně poměrů nebo k neshodě mezi rodiči a

pěstounem v podstatné záležitosti týkající se dítěte, může dítě, rodič

nebo pěstoun navrhnout soudu změnu práv a povinností, zrušení

pěstounské péče, nebo jiné rozhodnutí.



§ 476



Odvolání



Schválil-li soud ve věcech péče soudu o nezletilé rozsudkem dohodu

rodičů, nejsou rodiče oprávněni podat odvolání do výroku, jímž byla

dohoda schválena.



§ 477



Postup po nabytí zletilosti dítěte v řízení o jeho výživě



Nabude-li dítě v průběhu řízení o jeho výživě zletilosti, dokončí soud

řízení podle ustanovení tohoto pododdílu.



Pododdíl 3



Zvláštní ustanovení pro řízení o navrácení nezletilého dítěte ve věcech

mezinárodních únosů dětí



§ 478



Použití ustanovení



Ustanovení tohoto pododdílu se použijí pro řízení o návrhu na navrácení

nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí podle mezinárodní

smlouvy, která je součástí právního řádu^2), nebo podle přímo

použitelného předpisu Evropské unie^3).



§ 479



Místní příslušnost



Pro řízení je příslušný soud, v jehož obvodu má sídlo Úřad pro

mezinárodněprávní ochranu dětí.



§ 480



Zahájení řízení



Řízení lze zahájit jen na návrh.



§ 481



Účastníci



(1) Účastníky jsou



a) ten, kdo tvrdí, že jeho právo na péči o dítě, vykonávané podle

právního řádu státu, v němž dítě mělo svůj obvyklý pobyt bezprostředně

před přemístěním nebo zadržením, bylo porušeno (navrhovatel),



b) ten, o němž navrhovatel tvrdí, že právo na péči o dítě, vykonávané

podle právního řádu státu, v němž dítě mělo svůj obvyklý pobyt

bezprostředně před přemístěním nebo zadržením, porušuje (odpůrce),



c) dítě.



(2) Je-li účastníkem nezletilý rodič dítěte, který není plně svéprávný

a dosáhl věku 16 let, má v tomto řízení plnou procesní způsobilost.



(3) Nezletilý rodič dítěte, který není plně svéprávný a nedosáhl věku

16 let, musí být v řízení zastoupen zákonným zástupcem, pokud soud

dospěje k závěru, že jeho rozumová a volní vyspělost mu neumožňuje

jednat v řízení samostatně.



§ 482



Zastoupení



(1) Dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterým soud zpravidla

jmenuje orgán sociálně-právní ochrany dětí.



(2) Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní

ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, jmenuje

soud na návrh opatrovníka jiného.



(3) Proti usnesení o jmenování opatrovníka není odvolání přípustné.



§ 483



Rozhodnutí



Ve věci samé soud rozhoduje rozsudkem.



§ 484



Předběžná vykonatelnost



Rozsudek, jímž bylo návrhu vyhověno, je předběžně vykonatelný.



§ 485



Přerušení řízení



(1) Řízení nelze přerušit, ledaže soud rozhodl, že požádá soudní orgán

Evropské unie o rozhodnutí o předběžné otázce.



(2) V řízení nelze prominout zmeškání lhůty.



§ 486



Opatření soudu



(1) Soud činí i bez návrhu vhodná opatření k zajištění podmínek pro

navrácení dítěte, přičemž zejména učiní opatření k



a) soudnímu dohledu nad pohybem dítěte na území státu,



b) zabránění dítěti opustit území státu bez souhlasu soudu,



c) zabránění narušení osobních vazeb mezi dítětem a navrhovatelem.



(2) Soud na návrh navrhovatele rozhodne též o prozatímní úpravě styku

navrhovatele s dítětem, osvědčí-li navrhovatel právo na péči o dítě.



(3) O přijetí vhodných opatření soud rozhoduje bezodkladně, zpravidla

bez slyšení účastníků. Proti usnesení, kterým byla vhodná opatření

podle odstavce 1 uložena, není odvolání přípustné.



§ 487



Jednání



(1) Soud nařídí ve věci jednání, které se musí konat do 3 týdnů od

podání návrhu.



(2) Při jednání vyslechne soud navrhovatele a odpůrce. Soud také zjistí

názor dítěte.



(3) Dojde-li v průběhu jednání k dohodě mezi navrhovatelem a odpůrcem,

pokud jde o péči o dítě a styk s ním, uloží soud odpůrci povinnosti pro

něj z dohody vyplývající předběžným opatřením.



§ 488



Nedostavení se odpůrce



Jestliže se odpůrce k nařízenému jednání nedostaví bez včasné a důvodné

omluvy a nevyjádří se k návrhu navrhovatele ani v písemné formě, má se

za to, že nemá proti návrhu na navrácení dítěte námitek. O tomto

následku nedostavení se musí být odpůrce poučen.



§ 489



Rozhodnutí



(1) Nejsou-li dány důvody zvláštního zřetele hodné, vydá soud

rozhodnutí ve věci samé zpravidla do 6 týdnů od zahájení řízení;

vydá-li soud rozhodnutí po uplynutí této lhůty, uvede v odůvodnění

rozhodnutí skutečnosti, pro které nebylo možné tuto lhůtu dodržet.



(2) Soud může v rozhodnutí podmínit nebo podmíněně odložit navrácení

dítěte, a to splněním přiměřených záruk navrhovatelem nebo vydáním

rozhodnutí anebo učiněním jiných opatření orgány státu, do něhož má být

dítě navráceno.



§ 490



Odvolání



(1) Bylo-li podáno odvolání proti rozsudku o navrácení dítěte, předá

soud prvního stupně věc soudu odvolacímu do 7 dnů od podání odvolání. O

odvolání rozhodne odvolací soud do 30 dnů od předání věci.



(2) Odvolací soud může odložit vykonatelnost usnesení odsuzujícího k

navrácení dítěte, pokud k navrácení dítěte nedošlo. O odložení

vykonatelnosti rozhodne do 3 dnů od předložení věci.



§ 491



Obnova řízení a zmatečnost



Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nejsou přípustné.



Díl 2



Výkon rozhodnutí



Oddíl 1



Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věci ochrany proti domácímu

násilí



§ 492



Příslušnost soudu



Rozhodl-li soud podle § 405, výkon rozhodnutí zajistí bezodkladně vždy

soud prvního stupně.



§ 493



Provedení výkonu



Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud v součinnosti s příslušnými

orgány veřejné moci vykáže povinného ze společného obydlí, odebere mu

všechny klíče od společného obydlí, které povinný drží, a popřípadě mu

zakáže setkávat se s označenou osobou nebo ji jinak kontaktovat. Soud

zároveň poskytne povinnému příležitost, aby si bezprostředně při výkonu

rozhodnutí vyzvedl ze společného obydlí své osobní cennosti a osobní

dokumenty, jakož i věci, které slouží jeho osobní potřebě; během trvání

rozhodnutí podle § 405 pak povinnému umožní vyzvednout i věci nezbytné

k výkonu jeho podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání, případně

věci nezbytné z jiného vážného důvodu.



§ 494



Věci povinného



Není-li povinný při výkonu rozhodnutí přítomen, poskytne mu soud na

jeho žádost během doby trvání rozhodnutí podle § 405 příležitost, aby

si ze společného obydlí vyzvedl věci uvedené v § 493.



§ 495



Adresa pro doručování



Při provedení výkonu rozhodnutí soud povinného rovněž vyzve, aby soudu

sdělil adresu, na kterou mu bude možné po dobu trvání rozhodnutí podle

§ 405 doručovat písemnosti s tímto rozhodnutím souvisící, nebo aby si

zvolil zástupce pro doručování písemností, a upozorní ho, že písemnosti

mu budou doručovány uložením u soudu podle jiného právního předpisu,

pokud výzvě nevyhoví.



§ 496



Opětovný výkon



Poruší-li povinný po provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 493

povinnost nevstupovat do společného obydlí a nezdržovat se v něm, soud

kdykoliv a bezodkladně na návrh oprávněného provede opětovný výkon

rozhodnutí vykázáním povinného ze společného obydlí.



Oddíl 2



Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věcech péče soudu o

nezletilé



Pododdíl 1



Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí o předběžné úpravě poměrů



§ 497



Výkon předběžného opatření podle § 452



(1) Nařídil-li soud předběžným opatřením, aby nezletilé dítě bylo

předáno do vhodného prostředí, zajistí současně jeho bezodkladný výkon.



(2) Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud v součinnosti s

příslušnými orgány veřejné moci nezletilé dítě předá do vhodného

prostředí; jestliže je dítě u jiné osoby nebo v zařízení, bude jim za

účelem umístění do vhodného prostředí odňato. Ustanovení § 500 až 504,

507 a 508 se nepoužijí.



(3) Při výkonu rozhodnutí je třeba postupovat citlivě s ohledem na dítě

tak, aby nedošlo k nepřijatelnému zásahu do jeho psychického a citového

vývoje nebo jinému neodůvodněnému zásahu do jeho práv.



(4) S ohledem na věk a rozumové schopnosti je dítě informováno o

důvodech a všech krocích spojených s výkonem rozhodnutí. Zejména se mu

s přihlédnutím k jeho rozumovým schopnostem a citovým vazbám vysvětlí

důvody, které vedly k tomuto výkonu, kam bude převezeno, případně se mu

zodpoví otázky, které v této souvislosti položí.



§ 498



Místní příslušnost



Příslušným k výkonu tohoto rozhodnutí je soud, který nařídil předběžné

opatření. Byla-li věc již předána soudu příslušnému podle § 467, je

příslušný k výkonu rozhodnutí soud, kterému byla věc předána.



§ 499



Zastoupení nezletilého



Nezletilý nemusí být zastoupen; nemá-li nezletilý zákonného zástupce

nebo nemůže-li jej zákonný zástupce v řízení zastupovat, jmenuje mu

soud příslušný podle § 467 opatrovníka bezodkladně po provedení výkonu.



Pododdíl 2



Výkon rozhodnutí o péči o nezletilé děti



§ 500



Místní příslušnost



(1) Pro řízení je příslušný obecný soud nezletilého.



(2) K výkonu rozhodnutí ve věcech mezinárodních únosů nezletilého

dítěte je příslušný soud, který rozhodnutí vydal.



§ 501



Výzva ke splnění povinnosti



(1) Shledá-li soud zvláštní důvody, nebo nebyl-li ten, kdo neplní

soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě

a o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, v

rozhodnutí nebo dohodě poučen o následcích neplnění stanovených

povinností, vyzve jej, aby soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou

dohodu plnil, a poučí jej o možnosti výkonu rozhodnutí ukládáním pokut

nebo odnětím dítěte.



(2) Soud může požádat též příslušný orgán sociálně- právní ochrany

dětí, aby vedl povinného k dobrovolnému plnění soudního rozhodnutí nebo

soudem schválené dohody o péči o nezletilé dítě a o úpravě styku s ním

anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, aniž by bylo třeba nařizovat výkon

rozhodnutí.



§ 502



Nařízení výkonu



(1) Soud nařídí výkon rozhodnutí uložením pokuty proti tomu, kdo neplní

dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o

nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o

navrácení dítěte.



(2) Výkon rozhodnutí uložením pokuty lze nařídit opětovně, jen je-li to

účelné; výše jednotlivé pokuty nesmí přesahovat 50 000 Kč. Pokuty

připadají státu a soud eviduje částku vymožených pokut.



§ 503



Další opatření



(1) Je-li to účelné, může soud



a) tomu, kdo neplní dobrovolně soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou

dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo

rozhodnutí o navrácení dítěte, nařídit první setkání s mediátorem v

rozsahu 3 hodin,



b) nejsou-li dány podmínky pro změnu rozhodnutí, stanovit plán

navykacího režimu (dále jen „plán“), je-li to v zájmu dítěte; plán se

stanoví tak, aby byl umožněn postupný kontakt dítěte s osobou

oprávněnou ke styku s ním; soud zpravidla před stanovením plánu opatří

odborné vyjádření o vhodnosti, obsahu, rozsahu a době trvání; výkonem

kontroly plnění plánu soud pověří vhodnou osobu nebo zařízení,

neprovádí-li soud výkon kontroly přímo,



c) rozhodnout o uložení povinnosti osobám, mezi kterými má být styk

realizován, styk vykonávat pod dohledem orgánu sociálně-právní ochrany

dětí,



d) nařídit povinnému setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie.



(2) Shledá-li soud porušování plánu některým z účastníků, které má vliv

na účel navykacího režimu, nebo dospěje-li k závěru, že navykací režim

neplní svůj účel, plán zruší a přistoupí k výkonu rozhodnutí podle §

504.



§ 504



Odnětí dítěte



Zůstane-li postup soudu podle § 502 a 503 bezvýsledný nebo je-li po

zahájení řízení z okolností případu zřejmé, že by tento postup zjevně

nevedl ke splnění povinnosti, nařídí soud výkon rozhodnutí odnětím

dítěte proti tomu, u koho podle rozhodnutí nebo dohody nemá být, a jeho

předání tomu, komu bylo podle rozhodnutí nebo dohody svěřeno nebo má

být navráceno, anebo tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo

na styk s dítětem po omezenou dobu. Výkon rozhodnutí odnětím dítěte a

jeho předání tomu, komu rozhodnutí nebo dohoda přiznávají právo na styk

s dítětem po omezenou dobu, lze podle věty první nařídit jen ve

výjimečných případech. Rozhodnutí, kterým byl výkon rozhodnutí o odnětí

dítěte nařízen, se doručuje povinnému až při provedení výkonu.



§ 505



Náklady řízení



Nákladem výkonu rozhodnutí jsou i



a) ušlý výdělek a hotové výdaje osob zúčastněných na výkonu rozhodnutí

odnětím dítěte,



b) náklady účelně vynaložené s otevřením bytu a jiné místnosti

povinného nebo jiné osoby podle § 509,



c) náklady na nezbytné potřeby nezletilého dítěte při výkonu

rozhodnutí,



d) náklady na dopravu nezletilého dítěte spojené s jeho navrácením v

případě mezinárodního únosu.



§ 506



Náhrada nákladů



Náklady výkonu rozhodnutí hradí povinný. Byly-li náklady účastníkům

nahrazeny postupem podle § 507, hradí povinný náklady řízení státu.

Stát má proti povinnému také právo na náhradu odměny mediátora za první

setkání, kterou platil, pokud u povinného nejsou předpoklady pro

osvobození od soudních poplatků.



§ 507



Čerpání pokut k náhradě nákladů dítěte



(1) Na návrh zákonného zástupce nebo opatrovníka nezletilého dítěte lze

na základě rozhodnutí soudu čerpat peněžní prostředky k náhradě

vynaložených a prokázaných nákladů, slouží-li k uspokojení nezbytných

potřeb dítěte, a to do výše částky vymožených pokut, které jsou

evidovány podle § 502.



(2) Soud čerpání peněžních prostředků zástupci nezletilého dítěte

nepřizná v případech, pokud žadatel, kterému bylo uloženo plnit soudní

rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě a o

úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, toto rozhodnutí

nebo dohodu sám dobrovolně neplní.



§ 508



Závaznost rozhodnutí



(1) Nařízení výkonu rozhodnutí podle § 504 je závazné pro každého. Soud

jej provede v součinnosti s příslušnými státními orgány.



(2) Ustanovení § 497 odst. 3 a 4 se použije obdobně.



§ 509



Oprávnění při výkonu



Vyžaduje-li to provedení výkonu rozhodnutí odnětím dítěte, je ten, kdo

provádí výkon, oprávněn provést prohlídku bytu a jiných prostor

povinného nebo jiné osoby, jestliže je možné předpokládat, že se v nich

dítě nachází; za tím účelem je oprávněn zjednat si přístup do bytu a

jiných prostor povinného nebo jiné osoby. Tyto osoby jsou povinny

umožnit přístup.



§ 510



Zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení



Při rozhodování o odvolání podanému proti usnesení ve věcech výkonu

rozhodnutí o péči o nezletilé děti lze rozhodnutí soudu prvního stupně

zrušit jen z důvodů, které pro zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení

vymezuje občanský soudní řád. Šetření nebo dokazování, která jsou

potřebná pro potvrzení nebo změnu usnesení soudu prvního stupně,

provede odvolací soud buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně

anebo dožádaného soudu.



Oddíl 3



Zvláštní ustanovení o výkonu rozhodnutí ve věcech výživného



§ 511



Místní příslušnost



K nařízení a provedení výkonu rozhodnutí a k činnosti soudu před

nařízením výkonu rozhodnutí, jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení

výživného nezletilého dítěte, je příslušný obecný soud nezletilého.

Ustanovení o přenesení příslušnosti se použijí obdobně.



§ 512



Postavení Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí



Jde-li o věci se vztahem k cizině, může být v řízení o výkon rozhodnutí

ukládajícího povinnost k placení výživného zmocněncem účastníka Úřad

pro mezinárodněprávní ochranu dětí.



§ 513



Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí



Jde-li o vymáhání výživného pro nezletilé dítě, poskytne soud na žádost

účastníka pomoc při zjišťování bydliště toho, komu z rozhodnutí vyplývá

povinnost. Soud přitom postupuje v součinnosti s jinými orgány veřejné

moci.



ČÁST TŘETÍ



PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



Přechodné ustanovení



§ 514



Řízení o popření otcovství zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona na návrh nejvyššího státního zástupce se dokončí podle

dosavadních právních předpisů.



Zmocňovací ustanovení



§ 515



Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou jednací řád pro okresní,

krajské a vrchní soudy, který upraví podrobněji pro vyřizování

soukromoprávních věcí organizaci práce a úkoly zaměstnanců při výkonu

soudnictví, včetně postupu notáře při provádění úkonů v řízení o

pozůstalosti, a postup soudů při výkonu rozhodnutí. Zejména v něm

stanoví, které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu nebo

samosoudci mohou vykonávat justiční čekatelé nebo administrativní

zaměstnanci a kterými úkony v řízení o pozůstalosti může notář pověřit

své zaměstnance.



§ 516



Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou



a) výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů notáře za

úkony, které v řízení o pozůstalosti provedl jako soudní komisař,



b) výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů správce

pozůstalosti.



§ 517



Výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidačního

správce upraví vláda nařízením.



Účinnost



§ 518



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2014.



Zeman v. r.



Rusnok v. r.



Vybraná ustanovení novel



Čl. VI zákona č. 87/22015 Sb.



Přechodné ustanovení



Pro určení místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 292/2013 Sb.,

ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



1) § 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve

znění zákona č. 401/2012 Sb.



2) Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí,

vyhlášená pod č. 34/1998 Sb.



3) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o

příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve

věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.