185/2001 Sb.



ZÁKON



ze dne 15. května 2001



o odpadech a o změně některých dalších zákonů



Změna: 477/2001 Sb.



Změna: 76/2002 Sb., 275/2002 Sb., 320/2002 Sb.



Změna: 188/2004 Sb.



Změna: 356/2003 Sb., 167/2004 Sb., 188/2004 Sb. (část)



Změna: 317/2004 Sb.



Změna: 7/2005 Sb.



Změna: 7/2005 Sb. (část)



Změna: 444/2005 Sb.



Změna: 222/2006 Sb.



Změna: 314/2006 Sb.



Změna: 186/2006 Sb., 314/2006 Sb. (část)



Změna: 314/2006 Sb. (část)



Změna: 296/2007 Sb.



Změna: 25/2008 Sb., 34/2008 Sb.



Změna: 34/2008 Sb. (část)



Změna: 7/2005 Sb. (část), 383/2008 Sb.



Změna: 9/2009 Sb.



Změna: 157/2009 Sb.



Změna: 297/2009 Sb.



Změna: 291/2009 Sb.



Změna: 326/2009 Sb.



Změna: 223/2009 Sb.



Změna: 227/2009 Sb., 154/2010 Sb.



Změna: 281/2009 Sb.



Změna: 31/2011 Sb.



Změna: 77/2011 Sb.



Změna: 264/2011 Sb.



Změna: 85/2012 Sb.



Změna: 167/2012 Sb.



Změna: 457/2011 Sb., 18/2012 Sb., 165/2012 Sb.



Změna: 69/2013 Sb.



Změna: 169/2013 Sb.



Změna: 169/2013 Sb. (část), 344/2013 Sb.



Změna: 64/2014 Sb.



Změna: 184/2014 Sb.



Změna: 229/2014 Sb. (část)



Změna: 169/2013 Sb. (část), 229/2014 Sb.



Změna: 184/2014 Sb. (část)



Změna: 223/2015 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ



§ 1



Předmět úpravy



Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1) a upravuje



a) pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při

dodržování ochrany životního prostředí, ochrany lidského zdraví a

trvale udržitelného rozvoje^1a) a při omezování nepříznivých dopadů

využívání přírodních zdrojů a zlepšování účinnosti tohoto využívání,



b) práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a



c) působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství.



§ 2



Působnost zákona



(1) Zákon se vztahuje na nakládání se všemi odpady, s výjimkou



a) odpadních vod^2) v rozsahu, v jakém se na ně vztahují jiné právní

předpisy^61),



b) radioaktivních odpadů^5),



c) mrtvých těl zvířat, která uhynula jiným způsobem než porážkou,

včetně zvířat usmrcených za účelem vymýcení nákazy zvířat

odstraňovaných v souladu se zvláštním právním předpisem^6),



d) exkrementů, nejedná-li se o vedlejší produkty živočišného původu

podle odstavce 2 písm. c), slámy a jiných přírodních látek

pocházejících ze zemědělské výroby nebo lesnictví, které nevykazují

žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelného

předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů^62) a které

se využívají v zemědělství a lesnictví v souladu se zvláštním právním

předpisem^7) nebo k výrobě energie prostřednictvím postupů nebo metod,

které nepoškozují životní prostředí ani neohrožují lidské zdraví,



e) nezachycených emisí látek znečišťujících ovzduší^51), oxidu

uhličitého zachyceného za účelem jeho ukládání do přírodních

horninových struktur a uloženého v těchto strukturách v souladu s jiným

právním předpisem^52) nebo oxidu uhličitého zachyceného za účelem

výzkumu, vývoje nebo zkoušení nových výrobků a postupů a uloženého v

úložišti s kapacitou nižší než 100 kilotun,



f) vyřazených výbušnin a vyřazeného střeliva^9),



g) sedimentů přemísťovaných v rámci povrchových vod za účelem správy

vod a vodních cest, předcházení povodním, zmírnění účinku povodní a

období sucha nebo rekultivace půdy, je-li prokázáno, že nevykazují

žádnou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelného

předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů^62).



(2) Nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, vztahuje se tento zákon

na nakládání



a) s těžebním odpadem^9b),



b) s nepoužitelnými léčivy a návykovými látkami^10),



c) s vedlejšími produkty živočišného původu^6).



(3) Tento zákon se nevztahuje na nakládání s nekontaminovanou zeminou a

jiným přírodním materiálem vytěženým během stavební činnosti, pokud je

zajištěno, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely

stavby na místě, na kterém byl vytěžen.



§ 3



Pojem odpad



(1) Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl

nebo povinnost se jí zbavit.



(2) Ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc k

využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji

osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez

ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke

zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc osoba

sama.



(3) Pokud vlastník v řízení o odstranění pochybností podle odstavce 8

neprokáže opak, úmysl zbavit se movité věci se předpokládá, pokud její

původní účelové určení zaniklo.



(4) Osoba má povinnost zbavit se movité věci, jestliže ji nepoužívá k

původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na

základě zvláštního právního předpisu.^11)



(5) Movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není

výroba nebo získání této věci, se nestává odpadem, ale je vedlejším

produktem, pokud



a) vzniká jako nedílná součást výroby,



b) její další využití je zajištěno,



c) její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným,

než je běžná výrobní praxe, a



d) její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy^11a)

a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské

zdraví.



(6) Některé druhy odpadu přestávají být odpadem, jestliže poté, co byl

odpad předmětem některého ze způsobů využití, splňuje tyto podmínky:



a) věc se běžně využívá ke konkrétním účelům,



b) pro věc existuje trh nebo poptávka,



c) věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené

zvláštními právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky,



d) využití věci je v souladu se zvláštními právními předpisy^11a) a

nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví

a



e) věc splňuje další kritéria, pokud jsou pro určitý typ odpadu

stanovena přímo použitelným předpisem Evropské unie^53).



(7) Pro konkrétní způsoby použití vedlejších produktů podle odstavce 5

a výrobků z odpadů podle odstavce 6 musí být splněna kritéria pro

využití odpadů, pokud jsou stanovena.



(8) V pochybnostech, zda se movitá věc považuje za odpad, rozhoduje

krajský úřad na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední.



(9) Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem

průmyslu a obchodu může stanovit vyhláškou kritéria upřesňující, kdy

movitá věc může být považována za vedlejší produkt a nikoli odpad a kdy

odpad přestává být odpadem.



§ 4



Další základní pojmy



(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí



a) nebezpečným odpadem - odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných

vlastností uvedených v příloze přímo použitelného předpisu Evropské

unie o nebezpečných vlastnostech odpadů^62),



b) komunálním odpadem - veškerý odpad vznikající na území obce při

činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v

Katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo

fyzických osob oprávněných k podnikání,



c) odpadem podobným komunálnímu odpadu - veškerý odpad vznikající na

území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob

oprávněných k podnikání a který je uveden jako komunální odpad v

Katalogu odpadů,



d) odpadovým hospodářstvím - činnost zaměřená na předcházení vzniku

odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou

odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností,



e) nakládáním s odpady - obchodování s odpady, shromažďování, sběr,

výkup, přeprava, doprava, skladování, úprava, využití a odstranění

odpadů,



f) zařízením - technické zařízení, místo, stavba nebo část stavby,



g) shromažďováním odpadů - krátkodobé soustřeďování odpadů do

shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládáním

s odpady,



h) skladováním odpadů - přechodné soustřeďování odpadů v zařízení k

tomu určeném po dobu nejvýše 3 let před jejich využitím nebo 1 roku

před jejich odstraněním,



i) skládkou - zařízení zřízené v souladu se zvláštním právním

předpisem^21) a provozované ve třech na sebe bezprostředně navazujících

fázích provozu, včetně zařízení provozovaného původcem odpadů za účelem

odstraňování vlastních odpadů a zařízení určeného pro skladování odpadů

s výjimkou skladování odpadů podle písmene h),



j) první fází provozu skládky - provozování zařízení podle písmene i) k

odstraňování odpadů jejich ukládáním na nebo pod úrovní terénu,



k) druhou fází provozu skládky - provozování zařízení podle písmene i)

k případnému využívání odpadů při uzavírání a rekultivaci skládky,



l) třetí fází provozu skládky - provozování zařízení podle písmene i)

neurčeného k nakládání s odpady za účelem zajištění následné péče o

skládku po jejím uzavření,



m) sběrem odpadů - soustřeďování odpadů právnickou osobou nebo fyzickou

osobou oprávněnou k podnikání od jiných osob včetně jejich předběžného

třídění a předběžného skladování za účelem jejich přepravy do zařízení

na zpracování odpadu,



n) tříděným sběrem - sběr, kdy je tok odpadů oddělen podle druhu,

kategorie a charakteru odpadu s cílem usnadnit specifické zpracování,



o) výkupem odpadů - sběr odpadů v případě, kdy odpady jsou právnickou

osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání kupovány za

sjednanou cenu,



p) úpravou odpadů - každá činnost, která vede ke změně chemických,

biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů (včetně jejich třídění)

za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování

nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich

nebezpečných vlastností,



q) opětovným použitím - postupy, kterými jsou výrobky nebo jejich

části, které nejsou odpadem, znovu použity ke stejnému účelu, ke

kterému byly původně určeny,



r) využitím odpadů - činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží

užitečnému účelu tím, že nahradí materiály používané ke konkrétnímu

účelu, a to i v zařízení neurčeném k využití odpadů podle § 14 odst. 2,

nebo že je k tomuto konkrétnímu účelu upraven; v příloze č. 3 k tomuto

zákonu je uveden příkladný výčet způsobů využití odpadů



s) přípravou k opětovnému použití - způsob využití odpadů zahrnující

čištění nebo opravu použitých výrobků nebo jejich částí a kontrolu

provedenou osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu

spočívající v prověření, že použitý výrobek nebo jeho část, které byly

odpady, jsou po čištění nebo opravě schopné bez dalšího zpracování

opětovného použití,



t) materiálovým využitím odpadů - způsob využití odpadů zahrnující

recyklaci a další způsoby využití odpadů jako materiálu k původnímu

nebo jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie,



u) recyklací odpadů - jakýkoliv způsob využití odpadů, kterým je odpad

znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky pro původní nebo jiné

účely jejich použití, včetně přepracování organických materiálů;

recyklací odpadů není energetické využití a zpracování na výrobky,

materiály nebo látky, které mají být použity jako palivo nebo zásypový

materiál,



v) odstraněním odpadů - činnost, která není využitím odpadů, a to i v

případě, že tato činnost má jako druhotný důsledek znovuzískání látek

nebo energie; v příloze č. 4 k tomuto zákonu je uveden příkladný výčet

způsobů odstranění odpadů,



w) zpracováním odpadů - využití nebo odstranění odpadů zahrnující i

přípravu před využitím nebo odstraněním odpadů,



x) původcem odpadů - právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k

podnikání, při jejichž činnosti vznikají odpady, nebo právnická osoba

nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které provádějí úpravu odpadů

nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna povahy nebo složení

odpadů, a dále obec od okamžiku, kdy nepodnikající fyzická osoba odpad

odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem

tohoto odpadu,



y) oprávněnou osobou - každá osoba, která je oprávněna k nakládání s

odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů^12),



z) obchodníkem - právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k

podnikání, které nakupují nebo prodávají odpad a jednají přitom na

vlastní odpovědnost včetně osob, které nemají odpady skutečně v držení.



(2) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí



a) uvedením výrobku na trh v České republice (dále jen „uvedení na

trh“) - první úplatné nebo bezúplatné předání výrobku jiné osobě v

České republice jeho výrobcem nebo osobou, která jej nabyla z jiné

členské země Evropské unie. Za uvedení na trh se považuje též dovoz

výrobku,



b) uvedením výrobku do oběhu - každé úplatné nebo bezúplatné předání

výrobku jiné osobě v České republice po jeho uvedení na trh,



c) dovozem výrobku - propuštění výrobku ze země mimo Evropských

společenství na území České republiky do celního režimu volného oběhu,

uskladňování v celním skladu, aktivního zušlechťovacího styku,

přepracování pod celním dohledem nebo dočasného použití,



d) distributorem - ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou

obchodní činnost po uvedení výrobku na trh,



e) konečným uživatelem - právnická nebo fyzická osoba užívající

výrobek, na který se vztahuje povinnost zpětného odběru, před ukončením

jeho životnosti, před jeho odevzdáním do místa zpětného odběru nebo

odděleného sběru,



f) předcházením vzniku odpadu - opatření přijatá předtím, než se látka,

materiál nebo výrobek staly odpadem, která omezují



1. množství odpadu, a to i prostřednictvím opětovného použití výrobků

nebo prodloužením životnosti výrobků,



2. nepříznivé dopady vzniklého odpadu na životní prostředí a lidské

zdraví, nebo



3. obsah škodlivých látek v materiálech a výrobcích.



ČÁST DRUHÁ



ZAŘAZOVÁNÍ ODPADŮ A HODNOCENÍ NEBEZPEČNÝCH VLASTNOSTÍ ODPADŮ



HLAVA I



ZAŘAZOVÁNÍ ODPADŮ



§ 5



Zařazování odpadu podle Katalogu odpadů



(1) Původce a oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s

odpadem odpad zařadit podle Katalogu odpadů, který Ministerstvo

životního prostředí (dále jen "ministerstvo") vydá prováděcím právním

předpisem.



(2) V případech, kdy nelze odpad jednoznačně zařadit podle Katalogu

odpadů, zařadí odpad ministerstvo na návrh příslušného obecního úřadu

obce s rozšířenou působností. Na toto řízení se nevztahuje správní

řád.^13)



(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) Katalog odpadů,



b) postup pro zařazování odpadu podle Katalogu odpadů, a



c) náležitosti návrhu obecního úřadu obce s rozšířenou působností na

zařazení odpadu podle Katalogu odpadů.



§ 6



Zařazování odpadu podle kategorií



(1) Původce a oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s

odpadem zařadit odpad do kategorie nebezpečný, pokud



a) vykazuje alespoň jednu z nebezpečných vlastností uvedených v příloze

přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech

odpadů^62),



b) je uveden v Katalogu odpadů jako nebezpečný odpad, nebo



c) je smíšen nebo znečištěn některým z odpadů uvedených v Katalogu

odpadů jako nebezpečný.



(2) V případě, že se původce odpadů nebo oprávněná osoba domnívají, že

odpad uvedený v odstavci 1 písm. b) nebo c) nebo nebezpečný odpad po

úpravě nemá žádnou z nebezpečných vlastností a mají v úmyslu s ním

nakládat jako s odpadem kategorie ostatní, jsou povinni požádat

pověřenou osobu podle § 7 odst. 1 o hodnocení nebezpečných vlastností.

V případě, že má Česká inspekce životního prostředí (dále jen

„inspekce“) důvodnou pochybnost, že původce odpadu nebo oprávněná osoba

odpad správně zařadili, může původci odpadu nebo oprávněné osobě

rozhodnutím uložit povinnost požádat pověřenou osobu podle § 7 odst. 1

o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu.



(3) Směsný komunální odpad se nezařazuje do kategorie nebezpečný a

původce a oprávněná osoba nejsou povinni s ním nakládat jako s

nebezpečným, i když splňuje podmínky uvedené v odstavci 1.



(4) Pokud původce nebo oprávněná osoba osvědčením o vyloučení

nebezpečných vlastností odpadu prokáží, že odpad uvedený v odstavci 1

písm. b) nebo c) nebo nebezpečný odpad po úpravě nemá žádnou z

nebezpečných vlastností, nejsou povinni dodržovat režim stanovený pro

nebezpečné odpady; jsou však povinni ověřovat, zda odpad tyto

nebezpečné vlastnosti nemá. Způsob a četnost ověřování stanoví pověřená

osoba v osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu.



(5) Autovrak, ze kterého byly způsobem stanoveným prováděcím právním

předpisem demontovány všechny nebezpečné části a odčerpány všechny

provozní náplně, lze zařadit do kategorie ostatní odpad bez provedení

hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.



(6) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem způsob demontáže

nebezpečných částí autovraků a způsob odčerpání provozních náplní z

autovraků.



HLAVA II



HODNOCENÍ NEBEZPEČNÝCH VLASTNOSTÍ ODPADŮ



§ 7



Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů



(1) Nebezpečné vlastnosti odpadů uvedené v příloze přímo použitelného

předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů^62) pod

označením kódem HP 1 až HP 3, HP 12, HP 14 a HP 15 hodnotí právnická

osoba nebo fyzická osoba pověřená ministerstvem, ostatní nebezpečné

vlastnosti uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu hodnotí právnická

osoba nebo fyzická osoba pověřená Ministerstvem zdravotnictví (dále jen

"pověřená osoba").



(2) Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů se uděluje na

dobu určitou, nejvýše však na dobu 5 let. Součástí pověření je

poskytnutí přihlašovacích údajů pověřené osoby do integrovaného systému

plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí^54). Doba

platnosti pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů se

prodlužuje o dalších 5 let, pokud žadatel absolvoval školení podle

odstavce 6 písm. c) a předložil ministerstvu a Ministerstvu

zdravotnictví osvědčení o absolvování školení. Ministerstvo nebo

Ministerstvo zdravotnictví vydají o prodloužení autorizace osvědčení.



(3) Pokud pověřená osoba podá návrh na prodloužení platnosti pověření k

hodnocení nebezpečných vlastností odpadů nejpozději do 6 měsíců před

uplynutím doby, na niž bylo toto pověření uděleno, pověření k hodnocení

nebezpečných vlastností odpadů nezaniká, dokud o návrhu nebude

pravomocně rozhodnuto.



(4) Udělené pověření nepřechází na jinou právnickou osobu nebo fyzickou

osobu.



(5) Ministerstvo udělí pověření nebo prodlouží platnost pověření

právnické osobě nebo fyzické osobě, která prokáže odbornou způsobilost

nebo jejíž odborná způsobilost byla uznána podle zvláštního právního

předpisu^13a). Odborná způsobilost pro hodnocení nebezpečných

vlastností odpadů uvedených v příloze přímo použitelného předpisu

Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů^62) pod označením

kódem HP 1 až HP 3, HP 12, HP 14 a HP 15 se prokazuje dokladem



a) o vysokoškolském vzdělání technického nebo přírodovědného směru,



b) o nejméně 10 letech praxe v oboru chemie nebo odpadového

hospodářství, a



c) o tom, že žadatel v posledních 6 měsících před podáním žádosti o

pověření nebo návrhu na prodloužení platnosti pověření absolvoval

školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, jehož náplň

schválilo ministerstvo.



(6) Ministerstvo zdravotnictví udělí pověření nebo prodlouží platnost

pověření právnické osobě nebo fyzické osobě, která prokáže odbornou

způsobilost nebo jejíž odborná způsobilost byla uznána podle zvláštního

právního předpisu^13a). Odborná způsobilost se prokazuje



a) pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů uvedených v příloze

přímo použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech

odpadů^62) pod označením kódem HP 4 až HP 11 a HP 13 předložením

dokladu o ukončeném vysokoškolském studiu ve studijním oboru lékařství,

veterinární lékařství nebo farmacie, popř. v jiném studijním oboru na

jiné vysoké škole, pokud fyzická osoba absolvovala postgraduální

studium ve specializaci průmyslové toxikologie a pokud jde o jiné

odborné pracovníky ve zdravotnictví, speciální průpravu, v jejíž náplni

je toxikologie, podle zvláštních právních předpisů;^14) pro hodnocení

nebezpečné vlastnosti odpadů uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu pod

označením kódem HP 9 předložením dokladu o ukončeném vysokoškolském

studiu ve studijním oboru lékařství nebo veterinární lékařství,



b) dokladem o nejméně 10 letech praxe v oboru, a



c) dokladem o tom, že žadatel v posledních 6 měsících před podáním

žádosti o pověření nebo návrhu na prodloužení platnosti pověření

absolvoval školení pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, jehož

náplň schválilo Ministerstvo zdravotnictví.



(7) Jde-li o právnickou osobu nebo fyzickou osobu oprávněnou k

podnikání, musí požadavky uvedené v odstavcích 5 a 6 splňovat ten, kdo

v ní odpovídá za řádné hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, (dále

jen "odborný zástupce").



(8) Pokud dojde k ukončení činnosti odborného zástupce u pověřené

osoby, je pověřená osoba povinna ustanovit nového odborného zástupce a

jeho ustanovení oznámit ministerstvu, které ji pověřilo, a to

nejpozději do 15 dnů ode dne ukončení činnosti odborného zástupce.

Zároveň je pověřená osoba povinna tomuto ministerstvu předložit

doklady, ze kterých vyplývá odborná způsobilost nového odborného

zástupce.



(9) Pověření podle odstavce 2 se nevyžaduje u osoby, která je usazena v

jiném členském státě Evropské unie a na území České republiky hodlá

dočasně nebo ojediněle vykonávat činnosti uvedené v odstavci 1, pokud

prokáže, že je státním příslušníkem členského státu Evropské unie a je

oprávněna k výkonu činnosti uvedené v odstavci 1 podle právních

předpisů jiného členského státu Evropské unie. Doklady o splnění těchto

podmínek je povinna předložit ministerstvu nebo Ministerstvu

zdravotnictví před zahájením činnosti uvedené v odstavci 1.

Ministerstvo nebo Ministerstvo zdravotnictví po předložení dokladů

poskytne této osobě přihlašovací údaje do integrovaného systému plnění

ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí^54). Pro činnost

této osoby platí obdobně § 9.



(10) Ministerstvo a Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou obsah

žádosti o udělení pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,

obsah návrhu na prodloužení platnosti tohoto pověření a obsah školení

pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadů.



§ 7a



Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů vzniká též marným

uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném pohybu

služeb.



§ 8



Odejmutí a zánik pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů



(1) Ministerstvo nebo Ministerstvo zdravotnictví v rámci své působnosti

rozhodnutím odejme pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

pověřené osobě, pokud neplní postupy stanovené pro hodnocení

nebezpečných vlastností odpadů nebo nesplňuje podmínky, za kterých bylo

pověření uděleno, nebo vystaví osvědčení na odpad, který má některou z

nebezpečných vlastností.



(2) Osoba, které bylo odejmuto pověření k hodnocení nebezpečných

vlastností odpadů, může požádat o nové pověření nejdříve po uplynutí 5

let ode dne jeho odejmutí.



(3) Platnost rozhodnutí o pověření k hodnocení nebezpečných vlastností

odpadů zaniká



a) smrtí fyzické osoby,



b) zánikem právnické osoby,



c) prohlášením konkursu na majetek pověřené osoby,



d) uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, pokud nebylo požádáno o

prodloužení pověření ve smyslu § 7 odst. 3 nebo



e) dnem doručení oznámení pověřené osoby o ukončení její činnosti jako

pověřené osoby k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů ministerstvu,

které ji pověřilo.



§ 9



Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu



(1) Nebezpečné vlastnosti odpadu hodnotí pověřená osoba na základě

žádosti původce nebo oprávněné osoby. Zjistí-li pověřená osoba, že

odpad žádnou nebezpečnou vlastnost nemá, vydá žadateli osvědčení o

vyloučení nebezpečných vlastností odpadu (dále jen "osvědčení"). V

opačném případě pověřená osoba písemně sdělí s odůvodněním žadateli, že

odpad má jednu nebo více nebezpečných vlastností (dále jen "sdělení").

Kopii tohoto osvědčení nebo sdělení zašle původce nebo oprávněná osoba

neprodleně České inspekci životního prostředí (dále jen "inspekce") a

krajskému úřadu příslušnému podle místa nakládání s odpadem. Osvědčení

nezbavuje původce odpadu a oprávněnou osobu povinnosti nakládat s

odpadem tak, aby nedošlo k poškození životního prostředí, a

odpovědnosti za škody způsobené nevhodným nakládáním s odpadem. Na

vydávání osvědčení a sdělení se nevztahuje správní řád.



(2) V osvědčení vymezí pověřená osoba vždy druh a původ odpadu, na

který se osvědčení vztahuje, vyhodnocení nebezpečných vlastností odpadu

a stanoví podmínky a dobu platnosti osvědčení; tato doba nesmí být

delší než 4 roky. Osvědčení pozbývá platnosti okamžitě, když u původce

nebo oprávněné osoby dojde ke změně technologie nebo vstupní suroviny,

která ovlivní složení odpadu nebo jeho vlastnosti.



(3) Inspekce nebo krajský úřad příslušný podle místa nakládání s

odpadem mohou pozastavit platnost osvědčení vydaného pověřenou osobou

na dobu nejvýše 60 dnů, vzniknou-li pochybnosti o dodržení správných

metod nebo postupu stanovených pro hodnocení nebezpečných vlastností

odpadu nebo způsobu a četnosti kontrol nebezpečných vlastností nebo

vzniknou-li pochybnosti o výsledku hodnocení nebezpečných vlastností

odpadu. Odvolání proti rozhodnutí o pozastavení platnosti osvědčení

nemá odkladný účinek.



(4) Inspekce nebo krajský úřad příslušný podle místa nakládání s

odpadem mohou odejmout osvědčení, jestliže nebyly dodrženy metody nebo

postup stanovený pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu nebo

nebezpečné vlastnosti nebyly vyhodnoceny správně. Odvolání proti

rozhodnutí o odejmutí osvědčení nemá odkladný účinek.



(5) Pověřená osoba nesmí vydat osvědčení pro odpad, za který odpovídá

jako původce nebo oprávněná osoba, a nesmí hodnotit nebezpečné

vlastnosti, k jejichž hodnocení nebyla pověřena.



(6) Ministerstvo a Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou



a) obsah žádosti o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu,



b) obsah osvědčení a sdělení,



c) kritéria, metody a postup hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,



d) kritéria nebezpečných vlastností odpadů.



(7) Inspekce, krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou

působností příslušné podle místa nakládání s odpadem mají přístup k

záznamům o provedených hodnoceních nebezpečných vlastností odpadů

vedených v integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v

oblasti životního prostředí^54) a zapisují do něj údaje o pozastavení

platnosti nebo odnětí osvědčení.



§ 9a



Hierarchie způsobů nakládání s odpady



(1) V rámci odpadového hospodářství musí být dodržována tato hierarchie

způsobů nakládání s odpady:



a) předcházení vzniku odpadů,



b) příprava k opětovnému použití,



c) recyklace odpadů,



d) jiné využití odpadů, například energetické využití,



e) odstranění odpadů.



(2) Od hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit v

případě odpadů, u nichž je to podle posouzení celkových dopadů

životního cyklu zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním vhodné s

ohledem na nejlepší celkový výsledek z hlediska ochrany životního

prostředí.



(3) Při uplatňování hierarchie se zohlední



a) celý životní cyklus výrobků a materiálů, zejména s ohledem na

snižování vlivu nakládání s odpady na životní prostředí a lidské

zdraví,



b) technická proveditelnost a hospodářská udržitelnost,



c) ochrana zdrojů surovin, životního prostředí, lidského zdraví a

hospodářské a sociální dopady.



ČÁST TŘETÍ



POVINNOSTI PŘI NAKLÁDÁNÍ S ODPADY



HLAVA I



VŠEOBECNÉ POVINNOSTI



§ 10



Předcházení vzniku odpadů



(1) Každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost

předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné

vlastnosti; odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity,

případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a životní

prostředí a který je v souladu s tímto zákonem a se zvláštními právními

předpisy.^15)



(2) Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí

výrobky, je povinna tyto výrobky vyrábět tak, aby omezila vznik

nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných

odpadů.



(3) Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která uvádí

na trh výrobky, je povinna uvádět v průvodní dokumentaci výrobku, na

obalu, v návodu na použití nebo jinou vhodnou formou informace o

způsobu využití nebo odstranění nespotřebovaných částí výrobků.



§ 10a



(1) Pro účely této části zákona se rozumí



a) komunitním kompostováním - systém sběru a shromažďování rostlinných

zbytků z údržby zeleně a zahrad na území obce, jejich úprava a následné

zpracování na zelený kompost,



b) zeleným kompostem - substrát vzniklý kompostováním rostlinných

zbytků,



c) veřejnou zelení - parky, lesoparky, sportoviště, dětská hřiště a

veřejně přístupné travnaté plochy v intravilánu obce.



(2) Obec může ve své samostatné působnosti, jako opatření pro

předcházení vzniku odpadů, stanovit obecně závaznou vyhláškou obce

systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu k

údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce.



(3) Úprava a kompostování zelených zbytků musí být provozovány tak, aby

nedošlo k narušení složek životního prostředí nad míru stanovenou

zvláštními právními předpisy. Kompostovací proces musí být řízen tak,

aby byl zajištěn aerobní mikrobiální rozklad organické hmoty bez vzniku

zápachu a emisí metanu.



(4) Jiné využití zeleného kompostu, než je uvedeno v odstavci 2, je

možné pouze za splnění podmínek stanovených zvláštními právními

předpisy^15a).



§ 11



zrušen



§ 12



Obecné povinnosti



(1) Každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze

způsobem stanoveným tímto zákonem a ostatními právními předpisy

vydanými na ochranu životního prostředí. Nakládání s nebezpečnými

odpady se řídí též zvláštními právními předpisy^16) platnými pro

výrobky, látky a přípravky se stejnými nebezpečnými vlastnostmi, pokud

není v tomto zákoně nebo prováděcích právních předpisech k němu

stanoveno jinak.



(2) Pokud dále není stanoveno jinak, lze s odpady podle tohoto zákona

nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle

tohoto zákona určena. Při tomto nakládání s odpady nesmí být ohroženo

lidské zdraví ani ohrožováno nebo poškozováno životní prostředí a

nesmějí být překročeny limity znečišťování stanovené zvláštními

právními předpisy.^17)



(3) K převzetí odpadu do svého vlastnictví je oprávněna pouze právnická

osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem

zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu

určeného druhu odpadu, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení

podle § 14 odst. 2, nebo provozovatelem zařízení podle § 33b odst. 1

písm. b) nebo za podmínek stanovených v § 17 též obec. To neplatí pro

předávání nezbytného množství vzorků odpadů k rozborům, zkouškám,

analýzám pro účely stanovení skutečných vlastností a splnění požadavků

pro převzetí odpadů do zařízení, pro účely vědy a výzkumu nebo jiné

účely, které nejsou nakládáním s odpady podle § 4 odst. 1 písm. e).



(4) Každý je povinen zjistit, zda osoba, které předává odpady, je k

jejich převzetí podle tohoto zákona oprávněna. V případě, že se tato

osoba oprávněním neprokáže, nesmí jí být odpad předán.



(5) Ředění nebo míšení odpadů za účelem splnění kritérií pro jejich

přijetí na skládku je zakázáno.



(6) Míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady,

látkami nebo materiály je zakázáno. Přípustné je pouze ve výjimečných

případech, a to se souhlasem krajského úřadu příslušného podle místa

nakládání s odpady. Krajský úřad tento souhlas udělí pouze tehdy, pokud

míšením nebezpečných odpadů nedojde k ohrožení zdraví lidí nebo

životního prostředí, je v souladu s nejlepšími dostupnými

technikami^17a) a je prováděno zařízením k využívání nebo odstraňování

odpadů provozovaným na základě souhlasu podle § 14 odst. 1 nebo

zařízením podle § 14 odst. 2. Pokud již došlo ke smíšení nebezpečných

odpadů navzájem nebo s ostatními odpady, látkami nebo materiály, musí

být provedeno jejich roztřídění, je-li to technicky a ekonomicky

proveditelné a je-li to nezbytné pro zajištění ochrany životního

prostředí a zdraví lidu. Tato povinnost se nevztahuje na míšení

nebezpečných odpadů, pro které je vydán souhlas krajského úřadu.



(7) Na jednotky požární ochrany a další právnické osoby a fyzické osoby

oprávněné k podnikání, které jsou zvláštními právními předpisy^18)

určeny k řešení havárií a zdolávání požárů, se při této činnosti

nevztahují povinnosti původců odpadů a oprávněných osob.



§ 13



Balení a označování nebezpečných odpadů



(1) Balení nebezpečných odpadů se řídí přiměřeně zvláštními právními

předpisy^19).



(2) Původce a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečnými odpady,

jsou povinni zajistit, aby nebezpečné odpady byly označeny písemně

způsobem a v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a

grafickým symbolem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie o

klasifikaci, označování a balení látek a směsí^69) v rozsahu stanoveném

prováděcím právním předpisem. Nebezpečný odpad s nebezpečnou vlastností

HP 9 Infekční se označuje grafickým symbolem stanoveným prováděcím

právním předpisem.



(3) Původce a oprávněná osoba, která nakládá s nebezpečným odpadem,

jsou povinni zpracovat identifikační list nebezpečného odpadu a místa

nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem vybavit.



(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) obsah identifikačního listu nebezpečného odpadu,



b) způsob a rozsah označování nebezpečných odpadů.



§ 14



Souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo

výkupu odpadů



(1) Zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů lze

provozovat pouze na základě rozhodnutí krajského úřadu, kterým je

udělen souhlas k provozování tohoto zařízení a s jeho provozním řádem

(dále jen "souhlas k provozování zařízení"). Jednotlivé fáze provozu

skládky mohou být provozovány pouze na základě souhlasu s provozním

řádem příslušné fáze provozu skládky. V řízení předcházejícím vydání

tohoto rozhodnutí musí krajský úřad posoudit všechna zařízení, která s

těmito činnostmi souvisejí. Souhlas k provozování skládek nebezpečných

odpadů se uděluje na dobu určitou, nejvýše na 4 roky. Dobu platnosti

souhlasu krajský úřad prodlouží na základě žádosti provozovatele

skládky nebezpečných odpadů vždy nejvýše na další 4 roky, pokud jsou

splněny podmínky a plněny povinnosti při provozování skládky stanovené

tímto zákonem a prováděcím právním předpisem.



(2) V zařízeních, která nejsou podle tohoto zákona určena k nakládání s

odpady, je možné využívat pouze odpady, které splňují požadavky

stanovené pro vstupní suroviny, a při nakládání s těmito odpady nesmějí

být porušeny zvláštní právní předpisy, v souladu s nimiž je zařízení

provozováno, a právní předpisy na ochranu zdraví lidí a životního

prostředí.^20) K provozování takovýchto zařízení není požadován souhlas

k provozování zařízení podle odstavce 1.



(3) Před zahájením činností spojených s odstraňováním odpadů na skládce

provede krajský úřad místní šetření, aby ověřil, že skládka splňuje

podmínky stanovené v jím vydaném souhlasu.



(4) Pokud další provozovatel zařízení požádá krajský úřad o nový

souhlas k provozování zařízení nejpozději do 30 kalendářních dnů ode

dne převodu nebo přechodu užívacího práva k zařízení, dosavadní souhlas

k provozování zařízení platí i pro dalšího provozovatele, dokud o

žádosti dalšího provozovatele nebude pravomocně rozhodnuto.



(5) Kolaudační souhlas, vydaný podle zvláštního právního předpisu,^21)

pro stavby určené k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů

nelze vydat bez rozhodnutí, kterým byl udělen souhlas k provozování

zařízení podle odstavce 1.



(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) náležitosti žádosti o souhlas k provozování zařízení,



b) obsah provozního řádu zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo

výkupu odpadů,



c) technické požadavky na tato zařízení,



d) obsah plánu úprav skládky,



e) podrobnosti ke vzorkování odpadů pro zjišťování jejich vlastností

při nakládání s nimi.



(7) Účastníkem řízení o vydání souhlasu k provozování zařízení ke sběru

nebo výkupu odpadů a s jeho provozním řádem je obec, na jejímž území má

být zařízení provozováno.



§ 15



Odpadový hospodář



(1) Původce a oprávněná osoba, kteří nakládali v posledních 2 letech s

nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za

rok, a provozovatel první a druhé fáze provozu skládky jsou povinni

zajišťovat odborné nakládání s odpady prostřednictvím odborně způsobilé

osoby (dále jen "odpadový hospodář").



(2) Splňuje-li podmínky uvedené v odstavci 1 i jednotlivá samostatná

provozovna, je původce nebo oprávněná osoba povinna určit odpadového

hospodáře i pro tuto samostatnou provozovnu.



(3) Odpadový hospodář odpovídá původci nebo oprávněné osobě, která jej

svým odpadovým hospodářem určila, za zajištění odborného nakládání s

odpady. Odpadový hospodář zastupuje původce nebo oprávněnou osobu při

jednání s orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství,

zejména při výkonu jejich kontrolní činnosti.



(4) Povinnost určit odpadového hospodáře se nevztahuje na dopravce, i

když splňují podmínky uvedené v odstavci 1.



(5) Odpadovým hospodářem může být určena pouze fyzická osoba, která má

dokončené vysokoškolské vzdělání a nejméně 3 roky praxe v oboru

odpadového hospodářství v posledních 10 letech, nebo střední vzdělání

ukončené maturitou a nejméně 5 let praxe v oboru odpadového

hospodářství v posledních 10 letech.



(6) Pokud původce nebo oprávněná osoba splňují podmínky uvedené v

odstavci 1, je ustanovení odpadového hospodáře v souladu s tímto

zákonem předpokladem pro udělení souhlasů podle § 14 a § 16 odst. 3.



(7) Pokud dojde k ukončení činnosti odpadového hospodáře u původce nebo

oprávněné osoby a podmínky uvedené v odstavci 1 nadále trvají, je

původce nebo oprávněná osoba povinna ustanovit nového odpadového

hospodáře nejpozději do 30 dnů od ukončení činnosti předchozího

odpadového hospodáře.



HLAVA II



POVINNOSTI PRO JEDNOTLIVÉ FÁZE NAKLÁDÁNÍ S ODPADY



Díl 1



Původci odpadů



§ 16



Povinnosti původců odpadů



(1) Původce odpadů je povinen



a) odpady zařazovat podle druhů a kategorií podle § 5 a 6,



b) zajistit přednostní využití odpadů v souladu s § 9a,



c) odpady, které sám nemůže využít nebo odstranit v souladu s tímto

zákonem a prováděcími právními předpisy, převést do vlastnictví pouze

osobě oprávněné k jejich převzetí podle § 12 odst. 3, a to buď přímo,

nebo prostřednictvím k tomu zřízené právnické osoby,^22)



d) ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů podle § 6 odst. 4 a nakládat s

nimi podle jejich skutečných vlastností,



e) shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií,



f) zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo

únikem,



g) vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi,

ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje v

rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem včetně

evidencí a ohlašování PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících

evidenci vymezených v § 26. Tuto evidenci archivovat po dobu stanovenou

tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem,



h) vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní

prostředí v souladu se zvláštními právními předpisy,



i) ustanovit odpadového hospodáře za podmínek stanovených tímto zákonem

podle § 15,



j) platit poplatky za ukládání odpadů na skládky způsobem a v rozsahu

stanoveném v tomto zákoně.



(2) Pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů

není třídění nebo oddělené shromažďování nutné, může od něj původce

upustit se souhlasem místně příslušného orgánu státní správy s

navazujícími změnami v kompetencích.



(3) S nebezpečnými odpady může původce nakládat pouze na základě

souhlasu věcně a místně příslušného orgánu státní správy, s

navazujícími změnami v kompetencích, pokud na tuto činnost již nemá

souhlas k provozování zařízení podle § 14; shromažďování a přeprava

nebezpečných odpadů nepodléhají souhlasu.



(4) Původce odpadů je odpovědný za nakládání s odpady do doby jejich

využití nebo odstranění, pokud toto zajišťuje sám jako oprávněná osoba,

nebo do doby jejich převedení do vlastnictví osobě oprávněné k jejich

převzetí podle § 12 odst. 3. Za dopravu odpadů odpovídá dopravce.^23)

Na každou oprávněnou osobu, která převezme do svého vlastnictví odpady

od původce, přecházejí povinnosti původce podle odstavce 1, s výjimkou

písmene i).



(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou náležitosti žádosti o souhlas k

nakládání s nebezpečnými odpady.



§ 17



Povinnosti a oprávnění obce a fyzických osob při nakládání s komunálním

odpadem



(1) Na obce se vztahují povinnosti původců podle § 16, pokud dále zákon

nestanoví jinak.



(2) Obec ve své samostatné působnosti stanoví obecně závaznou vyhláškou

obce systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a

odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním

území. Obecně závaznou vyhláškou může stanovit také systém nakládání se

stavebními odpady produkovanými na jejím katastrálním území

nepodnikajícími fyzickými osobami.



(3) Obec je povinna zajistit místa pro odkládání veškerého komunálního

odpadu produkovaného fyzickými nepodnikajícími osobami na jejím

katastrálním území. Obec je povinna zajistit místa pro oddělené

soustřeďování složek komunálního odpadu, minimálně nebezpečných odpadů,

papíru, plastů, skla, kovů a biologicky rozložitelných odpadů.

Ministerstvo může stanovit vyhláškou podrobnosti rozsahu a způsobu

zajištění odděleného soustřeďování složek komunálních odpadů.



(4) Původci, kteří produkují odpad podobný komunálnímu odpadu, mohou na

základě smlouvy s obcí využít systému shromažďování, sběru, přepravy,

třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů zavedeného obcí.

Smlouva musí být písemná a musí obsahovat vždy výši sjednané ceny za

tuto službu.



(5) Fyzické osoby a původci odpadů zapojení do systému shromažďování,

sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

zavedeného obcí jsou povinni v souladu s obecně závaznou vyhláškou obce

komunální odpad a odpad podobný komunálnímu odpadu třídit a odkládat

odděleně na místa k tomu obcí určená, pokud s odpadem nenakládají nebo

se jej nezbavují jiným způsobem stanoveným tímto zákonem.



(6) Obec může vybírat úhradu za shromažďování, sběr, přepravu, třídění,

využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob na

základě smlouvy. Smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat

výši úhrady. Vybírá-li obec tuto úhradu, nemůže stanovit poplatek za

komunální odpad podle § 17a ani místní poplatek za provoz systému

shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování

komunálních odpadů podle zákona o místních poplatcích^25a).



§ 17a



Poplatek za komunální odpad



(1) Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit (§ 17 odst. 2) a

vybírat poplatek za komunální odpad (dále jen "poplatek") vznikající na

jejím území. Poplatek nelze stanovit současně s místním poplatkem za

provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a

odstraňování komunálních odpadů podle zvláštního zákona.^25a)



(2) Poplatníkem je každá fyzická osoba, při jejíž činnosti vzniká

komunální odpad. Plátcem poplatku je vlastník nemovitosti, kde vzniká

komunální odpad. Jde-li o budovu, ve které vzniklo společenství

vlastníků jednotek podle zvláštního zákona, je plátcem toto

společenství. Plátce poplatek rozúčtuje na jednotlivé poplatníky.



(3) Správu poplatku vykonává obec, která ho ve svém územním obvodu

zavedla.



(4) Neuhradí-li poplatník plátci poplatek včas nebo ve správné výši,

oznámí plátce tuto skutečnost obci, která na základě toho vyměří

poplatek platebním výměrem.



(5) Maximální výše poplatku se stanoví podle předpokládaných

oprávněných nákladů obce vyplývajících z režimu nakládání s komunálním

odpadem rozvržených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob

určených k odkládání odpadů připadajících na jednotlivé nemovitosti

nebo podle počtu uživatelů bytů a s ohledem na úroveň třídění tohoto

odpadu. V poplatku mohou být promítnuty i náklady spojené s pronájmem

nádob určených k odkládání odpadu. Poplatek je příjmem obce.



(6) Při správě poplatku za komunální odpad se postupuje podle daňového

řádu.



Díl 2



Sběr a výkup odpadů



§ 18



Povinnosti při sběru a výkupu odpadů



(1) Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů je povinen



a) zařazovat odpady podle druhů a kategorií podle § 5 a 6,



b) zajistit přednostní využití odpadů v souladu s § 9a,



c) ustanovit odpadového hospodáře za podmínek stanovených tímto zákonem

podle § 15,



d) sebrané nebo vykoupené odpady převádět do vlastnictví pouze osobě

oprávněné k jejich převzetí podle § 12 odst. 3,



e) provozovat zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů v souladu s jeho

schváleným provozním řádem,



f) zveřejňovat druhy sbíraných nebo vykupovaných odpadů a podmínky

jejich sběru nebo výkupu a odebírat nebo vykupovat zveřejněné druhy

sbíraných nebo vykupovaných odpadů za stanovených podmínek,



g) ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů podle § 6 odst. 4 a nakládat s

nimi podle jejich skutečných vlastností,



h) sbírané nebo vykupované odpady soustřeďovat utříděné podle

jednotlivých druhů a kategorií,



i) zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo

únikem,



j) vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi,

ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje v

rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem včetně

evidencí a ohlašování PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících

evidenci vymezených v § 26. Tuto evidenci archivovat po dobu stanovenou

tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem.



(2) Pokud vzhledem k následnému způsobu využití nebo odstranění odpadů

není třídění nebo oddělené soustřeďování odpadů nutné, může od něj

provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů se souhlasem

příslušného krajského úřadu upustit.



(3) Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů provádějící sběr

nebo výkup odpadů stanovených prováděcím právním předpisem podle

odstavce 11 je povinen při odběru nebo výkupu těchto odpadů

identifikovat osoby, od kterých má v úmyslu odpady odebrat nebo

vykoupit, identifikovat odebírané nebo vykupované odpady, vést podle

odstavců 4 až 8 evidenci o těchto skutečnostech, a to včetně data a

hodiny odebrání nebo vykoupení odpadů. K plnění této povinnosti je

provozovatel oprávněn vyžadovat k nahlédnutí průkazy totožnosti těchto

osob; při nakládání s osobními údaji fyzických osob postupuje

provozovatel podle zvláštního zákona^26).



(4) Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů nesmí vykupovat

odpady stanovené prováděcím právním předpisem podle odstavce 11, s

výjimkou autovraků, od fyzických osob.



(5) Provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů může za vykoupený

nebo odebraný odpad stanovený prováděcím právním předpisem podle

odstavce 11 poskytovat úplatu pouze převodem peněžních prostředků

prostřednictvím poskytovatele platebních služeb nebo provozovatele

poštovních služeb formou poštovního poukazu.



(6) Identifikací osob podle odstavce 3 se pro účely tohoto zákona

rozumí zjištění obchodní firmy nebo názvu právnické osoby, adresy

jejího sídla, identifikačního čísla osoby nebo obdobného čísla

přidělovaného v zahraničí a identifikace fyzické osoby jednající jménem

této právnické osoby při odběru nebo výkupu odpadů.



(7) Identifikací odebíraných nebo vykupovaných odpadů podle odstavce 3

se pro účely tohoto zákona rozumí zjištění názvu druhu a množství

odebraného nebo vykoupeného odpadu podle Katalogu odpadů. Pokud dochází

ke sběru nebo výkupu odpadu, který má povahu strojního zařízení nebo

obecně prospěšného zařízení^26a), uměleckého díla či pietních a

bohoslužebných předmětů nebo jejich částí, je provozovatel zařízení ke

sběru nebo výkupu odpadů povinen uvést u jednotlivých odebraných nebo

vykoupených předmětů jejich stručný popis, umožňující dodatečnou

identifikaci, a doplnit jej uvedením písmen, číslic, popřípadě dalších

symbolů, na těchto předmětech se nacházejících.



(8) Identifikační údaje podle odstavců 3, 6 a 7 je provozovatel povinen

evidovat a uchovávat po dobu 5 let od odebrání nebo vykoupení odpadů.



(9) Bez ověření údajů podle odstavců 6 a 7 provozovatel zařízení ke

sběru nebo výkupu odpadů nesmí odpad odebrat nebo vykoupit.



(10) Odebraná nebo vykoupená strojní zařízení, obecně prospěšná

zařízení^26a), umělecká díla či pietní a bohoslužebné předměty nebo

jejich části nesmí provozovatel zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů po

dobu 48 hodin od jejich odebrání nebo vykoupení rozebírat, jinak

pozměňovat nebo postupovat dalším osobám.



(11) Ministerstvo stanoví vyhláškou seznam odpadů, u nichž je oprávněná

osoba povinna při jejich odběru nebo výkupu vést evidenci osob, od

kterých odpad odebrala nebo vykoupila, seznam odpadů, které nesmí

oprávněná osoba vykupovat od fyzických osob, a seznam odpadů, za které

může oprávněná osoba poskytovat úplatu pouze způsobem uvedeným v

odstavci 5.



Díl 3



Využívání odpadů



§ 19



Povinnosti při využívání odpadů



(1) Provozovatel zařízení k využívání odpadů je povinen



a) ustanovit odpadového hospodáře za podmínek stanovených tímto zákonem

podle § 15,



b) zveřejňovat seznam odpadů, k jejichž využívání je oprávněn,



c) provozovat zařízení k využívání odpadů v souladu s jeho schváleným

provozním řádem,



d) zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo

únikem,



e) vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi,

ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje v

rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem včetně

evidencí a ohlašování PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících

evidenci vymezených v § 26. Tuto evidenci archivovat po dobu stanovenou

tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem,



f) ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů podle § 6 odst. 4 a nakládat s

nimi podle jejich skutečných vlastností,



g) oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému obecnímu úřadu obce s

rozšířenou působností nepříznivé vlivy nakládání s odpady na zdraví

lidí nebo životní prostředí, které jsou v rozporu s vlivy očekávanými

nebo popsanými v provozním řádu zařízení, nebo vlivy, které překračují

stanovené limitní hodnoty.



(2) Na provozovatele zařízení podle § 14 odst. 2 se vztahují povinnosti

uvedené v odstavci 1 písm. e).



(3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické

požadavky a podmínky pro využívání odpadů na povrchu terénu (například

k terénním úpravám, rekultivacím).



Díl 4



Odstraňování odpadů



§ 20



Společná ustanovení



Provozovatel zařízení k odstraňování odpadů je povinen



a) ustanovit odpadového hospodáře za podmínek stanovených tímto zákonem

podle § 15,



b) zveřejňovat seznam odpadů, k jejichž odstraňování je oprávněn,



c) provozovat zařízení k odstraňování odpadů v souladu s jeho

schváleným provozním řádem,



d) zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo

únikem,



e) vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi,

ohlašovat odpady a zasílat příslušnému správnímu úřadu další údaje v

rozsahu stanoveném tímto zákonem a prováděcím právním předpisem včetně

evidencí a ohlašování PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících

evidenci vymezených v § 26. Tuto evidenci archivovat po dobu stanovenou

tímto zákonem nebo prováděcím právním předpisem,



f) odstranit odpady v mimořádných případech na základě rozhodnutí

obecního úřadu obce s rozšířenou působností, je-li to nezbytné z

hlediska ochrany životního prostředí a pokud je to pro provozovatele

technicky možné; náklady vzniklé tímto rozhodnutím hradí obecní úřad

obce s rozšířenou působností, který rozhodnutí vydal; náhradu nákladů

takto vynaložených je povinna obecnímu úřadu obce s rozšířenou

působností uhradit osoba za odpad odpovědná,



g) ověřovat nebezpečné vlastnosti odpadů podle § 6 odst. 4 a nakládat s

nimi podle jejich skutečných vlastností,



h) oznámit bez zbytečného odkladu příslušnému obecnímu úřadu obce s

rozšířenou působností nepříznivé vlivy nakládání s odpady na zdraví

lidí nebo životní prostředí, které jsou v rozporu s vlivy očekávanými

nebo popsanými v provozním řádu zařízení, nebo vlivy, které překračují

stanovené limitní hodnoty.



§ 21



Zvláštní ustanovení pro skládkování odpadů



(1) Provozovatel skládky odpadů je dále povinen



a) před zahájením provozu skládky prokázat, že nemá dluhy vůči místně

příslušnému finančnímu úřadu a vůči místně příslušnému celnímu úřadu a

že zřídil zvláštní účet podle § 50 při provozování skládky vytvářet a

vést finanční rezervu na rekultivaci, zajištění péče o skládku a

asanaci po ukončení jejího provozu v rozsahu stanoveném tímto zákonem a

prováděcími právními předpisy,



b) finančně zajistit první fázi provozu skládky nebo její části podle §

48a,



c) zabezpečit po ukončení provozu skládky její asanaci, rekultivaci a

následnou péči a zamezit negativnímu vlivu skládky na životní

prostředí; tyto činnosti zajišťovat z vlastních prostředků a prostředků

finanční rezervy po dobu nejméně 30 let,



d) vybírat poplatky za uložení odpadů na skládku, odvádět je příjemci

poplatku a informovat příjemce poplatku o dlužných poplatcích,



e) archivovat evidenci uložených odpadů po celou dobu provozu skládky a

následné péče o skládku podle písmene b),



f) zajistit, aby odpadový hospodář každoročně prokazatelně proškolil

všechny zaměstnance provozovatele skládky o řádném provozu zařízení a o

bezpečném nakládání s odpady tak, aby nedošlo k ohrožení životního

prostředí.



(2) Umístění a technické provedení skládky odpadů musí zajistit ochranu

životního prostředí po celou dobu provozu skládky i po jeho ukončení a

podmínky pro rekultivaci skládky a následné využití skládkového

prostoru v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací.^27)



(3) Odpady lze ukládat pouze na skládky, které svým technickým

provedením splňují požadavky pro ukládání těchto odpadů. Rozhodujícím

hlediskem pro ukládání odpadů na skládky je jejich složení,

mísitelnost, nebezpečné vlastnosti a obsah škodlivých látek ve vodném

výluhu.



(4) Na skládky je zakázáno ukládat odpady stanovené prováděcím právním

předpisem, odpady, které mohou mít při jejich smíšení negativní vliv na

životní prostředí, a neupravené odpady, s výjimkou odpadů stanovených

prováděcím právním předpisem, a odpadů, u nichž ani úpravou nelze

dosáhnout snížení jejich objemu nebo snížení nebo odstranění jejich

nebezpečných vlastností.



(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládku, případně které

lze ukládat na skládku pouze za určitých podmínek,



b) technické požadavky na skládky a podmínky jejich provozu,



c) způsob hodnocení odpadů podle vyluhovatelnosti a mísitelnosti,



d) seznam odpadů, které je možné využívat jako technologický materiál

na technické zabezpečení skládky, a požadavky na jejich využívání,



e) výčet recyklovatelných a využitelných odpadů, které je od roku 2024

zakázáno ukládat na skládku.



(6) Jako technologický materiál na technické zabezpečení skládky je

možné využívat pouze odpady stanovené prováděcím právním předpisem,

které svými technickými parametry tomuto účelu odpovídají.



(7) Na skládky je od roku 2024 zakázáno ukládat směsný komunální odpad

a recyklovatelné a využitelné odpady stanovené prováděcím právním

předpisem.



Zvláštní ustanovení pro spalování odpadů



§ 22



(1) Odpady lze spalovat, jen jsou-li splněny podmínky stanovené

právními předpisy o ochraně ovzduší^28) a o hospodaření energií.^29)



(2) Technické požadavky pro nakládání s odpady vzniklými při spalování

nebezpečného odpadu ve spalovnách stanoví ministerstvo vyhláškou.



§ 23



(1) Spalování odpadu ve spalovně komunálních odpadů, která dosahuje

vysokého stupně energetické účinnosti, se považuje za využívání odpadů

způsobem uvedeným pod kódem R1 v příloze č. 3 k tomuto zákonu. Výše

požadované energetické účinnosti a vzorec pro její výpočet je uveden v

příloze č. 12 k tomuto zákonu.



(2) Spalovny odpadů, u nichž nejsou splněny podmínky spalování uvedené

v odstavci 1, jsou zařízeními k odstraňování odpadů.



Díl 5



Přeprava odpadů



§ 24



Povinnosti při přepravě odpadů



(1) Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání zúčastněné na

přepravě odpadů jsou povinny



a) zabezpečit přepravu odpadů v souladu s požadavky stanovenými ve

zvláštních právních předpisech^30),



b) uchovávat doklady související s přepravou odpadů po dobu 3 let ode

dne zahájení přepravy,



c) označit přepravní prostředek přepravující odpad způsobem stanoveným

prováděcím právním předpisem,



d) při přepravě nebezpečných odpadů vést evidenci a ohlašovat

přepravované nebezpečné odpady v rozsahu stanoveném tímto zákonem.



(2) Dopravce je povinen informovat řidiče vozidla o skutečnosti, že

bude ve vnitrozemí nebo přes hranice přepravovat odpady, vybavit řidiče

doklady podle druhu přepravovaného odpadu a účelu přepravy a zajistit,

aby těmito doklady byly přepravované odpady vybaveny po celou dobu

přepravy.



(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob označení přepravního

prostředku přepravujícího odpad.



ČÁST ČTVRTÁ



POVINNOSTI PŘI NAKLÁDÁNÍ S VYBRANÝMI VÝROBKY, VYBRANÝMI ODPADY A

VYBRANÝMI ZAŘÍZENÍMI



HLAVA I



SPOLEČNÁ USTANOVENÍ



§ 25



(1) Pro účely tohoto zákona se vybranými výrobky, vybranými odpady a

vybranými zařízeními rozumí



a) odpady perzistentních organických znečišťujících látek a PCB,



b) odpadní oleje,



c) baterie a akumulátory,



d) kaly z čistíren odpadních vod a další biologicky rozložitelné

odpady,



e) odpady z výroby oxidu titaničitého,



f) odpady azbestu,



g) autovraky,



h) elektrická a elektronická zařízení.



(2) Na původce vybraných odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s

vybranými odpady, se vztahují povinnosti původců a oprávněných osob,

pokud dále není stanoveno jinak.



(3) Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání, které

nakládají s vybranými výrobky nebo odpady nebo provozují vybraná

zařízení, jsou povinny poskytovat správním úřadům vykonávajícím

působnost na úseku odpadového hospodářství podle části jedenácté na

jejich žádost veškeré a pravdivé informace týkající se nakládání s

vybranými výrobky, vybranými odpady a informace týkající se provozu

vybraných zařízení.



HLAVA II



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO VYBRANÉ VÝROBKY, VYBRANÉ ODPADY A VYBRANÁ

ZAŘÍZENÍ



Díl 1



Odpady perzistentních organických znečišťujících látek a PCB



§ 26



Pro účely této části zákona se rozumí



a) PCB - polychlorované bifenyly, polychlorované terfenyly,

monometyltetrachlordifenylmetan, monometyldichlordifenylmetan,

monometyldibromdifenylmetan, veškeré směsi obsahující jednu nebo více z

uvedených látek v celkové koncentraci těchto látek vyšší než 50 mg/kg,



b) zařízením obsahujícím PCB - každé zařízení, které obsahuje nebo

obsahovalo PCB a nebylo dekontaminováno,



c) zařízením obsahujícím PCB a podléhajícím evidenci - zařízení

obsahující PCB [písm. b)] s celkovým objemem náplně PCB více než 5

litrů,



d) lehce kontaminované zařízení - zařízení podle písmene c), které

obsahuje, nebo u něhož lze na základě dostupných údajů důvodně

předpokládat, že provozní kapaliny obsahují 50 - 500 mg/kg PCB.“.



e) zařízeními, která mohou obsahovat PCB a podléhajícími evidenci -

olejové transformátory, kondenzátory s kapalným dielektrikem,

rezistory, indukční cívky a další elektrotechnická zařízení plněná

elektroizolační kapalinou, hydraulická důlní zařízení, vakuová

čerpadla, průmyslová zařízení s ohřevem teplonosnou kapalinou

(duplikátory, obalovny silniční drti a podobně) nebo části těchto

zařízení obsahující více než 5 litrů kapalin,



f) zařízením bez PCB - zařízení dle písmene b), které bylo úspěšně

dekontaminováno a zařízení dle písmene d), u něhož byla prokázána

nepřítomnost PCB dle § 27 odst. 10 písm. c),



g) dekontaminací - veškeré postupy, které umožní, aby zařízení, objekty

a materiály obsahující PCB mohly být po prokázání nepřítomnosti PCB

způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem znovu používány,

recyklovány nebo odstraněny. Dekontaminací může být i náhrada PCB

jinými vhodnými látkami neobsahujícími PCB,



h) odstraňováním PCB - způsoby odstraňování odpadů uvedené pod kódy D8,

D9, D10, D12 a D15 přílohy č. 4 k tomuto zákonu.



§ 27



Povinnosti při nakládání s PCB, odpady PCB a zařízeními obsahujícími

PCB



(1) Vlastníci PCB a odpadů PCB jsou povinni je odstranit a vlastníci,

popřípadě provozovatelé zařízení obsahujících PCB a podléhajících

evidenci a zařízení, která mohou obsahovat PCB a podléhají evidenci

jsou povinni tato zařízení dekontaminovat nebo odstranit v souladu s

tímto zákonem v nejkratší možné době, nejpozději však do konce roku

2010, pokud neprokáží, že zařízení neobsahuje PCB. Transformátory,

jejichž provozní kapalina obsahuje 50 - 500 mg/kg PCB a lehce

kontaminovaná zařízení podle § 26 písm. d) mohou jejich vlastníci,

popřípadě provozovatelé dekontaminovat nebo odstranit až na konci

jejich životnosti.



(2) Získávání PCB z jiných látek za účelem jejich opětovného použití je

zakázáno.



(3) Odstraňování PCB, odpadů PCB a zařízení obsahujících PCB je možné

pouze v zařízeních k tomu určených.



(4) Provozovatelé zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci, s

výjimkou lehce kontaminovaných zařízení, jsou povinni označovat tato

zařízení, včetně objektů, kde jsou tato zařízení umístěna, způsobem

stanoveným prováděcím právním předpisem. Provozovatelé

dekontaminovaných zařízení jsou povinni označovat tato zařízení

způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Zařízení lehce

kontaminovaná a vstup do objektů, v nichž jsou umístěna, lze označovat

pouze uvedením údaje „kontaminované PCB < 500 mg/kg“.



(5) Provozovatelé zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci

nesmějí tato zařízení doplňovat PCB. Do doby vyřazení z provozu mohou

tato zařízení pouze udržovat tak, aby PCB, které jsou v nich obsaženy,

vyhovovaly technickým normám, aby zařízení byla v dobrém provozním

stavu a aby nedocházelo k úniku jejich náplně.



(6) Zařízení obsahující PCB, které nepodléhá evidenci a které je

součástí jiného zařízení, které je vyřazováno z provozu, musí být z

něj, pokud je to proveditelné, vyjmuto a odstraněno v souladu se

zákonem a prováděcím právním předpisem.



(7) Pokud vlastníci, popřípadě provozovatelé zařízení, která mohou

obsahovat PCB [§ 26 písm. e)], do 31. prosince 2009 způsobem stanoveným

prováděcím právním předpisem ministerstvu neprokáží, že jejich zařízení

neobsahuje PCB, považují se tato zařízení za zařízení obsahující PCB.

Tato povinnost se nevztahuje na vlastníky nebo provozovatele lehce

kontaminovaných zařízení.



(8) Vlastníci PCB, odpadů PCB a vlastníci, popřípadě provozovatelé

zařízení obsahujících PCB jsou povinni do 31. března 2009 vypracovat a

zaslat ministerstvu plán postupného odstranění PCB, odpadů PCB a

zařízení s obsahem PCB nebo plán dekontaminace odpadů PCB nebo zařízení

s obsahem PCB pro období 2009 až 2010. Tyto plány musí být splněny

nejpozději do 31. prosince 2010; tato povinnost se nevztahuje na

vlastníky nebo provozovatele lehce kontaminovaných zařízení. Odůvodněný

předpoklad nižšího obsahu PCB u lehce kontaminovaných zařízení

prokazuje vlastník nebo provozovatel zařízení, na vyžádání kontrolního

orgánu, na základě výsledků analýz vzorků dosud odebraných poměrem 1 :

500, jedné analýzy s výsledkem 50 - 500 mg/kg PCB k pětistům analýzám s

výsledkem nižším než 50 mg/kg PCB.



(9) Fyzické osoby oprávněné k podnikání a právnické osoby, které jsou

vlastníky, popřípadě provozovateli zařízení obsahujících PCB, která

nepodléhají evidenci, jsou povinny vypracovat seznamy těchto zařízení,

stanovit časové lhůty pro vyřazení těchto zařízení z užívání a pro

jejich odstranění, předat vyhotovené seznamy do 31. prosince 2008

ministerstvu a postupovat podle nich.



(10) Ministerstvo v dohodě s Ministerstvem zdravotnictví stanoví

vyhláškou



a) podmínky pro dekontaminaci, technické požadavky na nakládání s PCB a

technické požadavky na zařízení obsahující PCB včetně opatření na

ochranu zdraví lidí a životního prostředí,



b) rozhodčí metody pro stanovení celkové koncentrace PCB v látkách,

které je obsahují,



c) podrobnosti způsobu prokazování nepřítomnosti PCB,



d) způsob označování zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci

a způsob označování dekontaminovaných zařízení,



e) náležitosti seznamů zařízení, která obsahují PCB a nepodléhají

evidenci, a podrobnosti o sběru a odstranění těchto zařízení.



§ 27a



(1) Odpadem perzistentních organických znečišťujících látek se rozumí

odpad obsahující alespoň jednu z látek uvedených v příloze IV přímo

použitelného předpisu Evropských společenství o perzistentních

organických znečišťujících látkách^30a).



(2) Nakládání s odpady perzistentních organických znečišťujících látek

upravuje přímo použitelný předpis Evropských společenství o

perzistentních organických znečišťujících látkách^30a).



(3) Ministerstvo je příslušným orgánem podle čl. 15 přímo použitelného

předpisu Evropských společenství o perzistentních organických

znečišťujících látkách^30a) a krajský úřad je příslušným správním

úřadem pro řízení o udělení souhlasu nebo výjimky podle čl. 7 odst. 4

písm. b) přímo použitelného předpisu Evropských společenství o

perzistentních organických znečišťujících látkách^30a).



Díl 2



Odpadní oleje



§ 28



Pro účely této části zákona se rozumí



a) odpadními oleji - jakékoliv minerální nebo syntetické mazací nebo

průmyslové oleje, které se staly nevhodnými pro použití, pro které byly

původně zamýšleny, zejména upotřebené oleje ze spalovacích motorů a

převodové oleje a rovněž minerální nebo syntetické mazací oleje, oleje

pro turbíny a hydraulické oleje,



b) přepracováním odpadních olejů - činnosti zaměřené k tomu, aby

umožnily využívání odpadních olejů, tj. jejich regeneraci nebo

spalování,



c) regenerací odpadních olejů - jakýkoliv proces, kterým je možno

vyrobit základové oleje rafinací odpadních olejů, zejména odstraněním

kontaminujících složek, oxidačních produktů a aditiv obsažených v

takových olejích,



d) spalováním odpadních olejů - pouze jejich energetické využití jako

paliva podle zvláštního právního předpisu.



§ 29



Povinnosti při nakládání s odpadními oleji



(1) Původce odpadních olejů a oprávněná osoba, která nakládá s

odpadními oleji, jsou povinni



a) zajistit přednostně regeneraci odpadních olejů,



b) zajistit spalování odpadních olejů v souladu s požadavky § 22 a 23,

pokud regenerace není možná,



c) zajistit skladování nebo odstranění odpadních olejů v souladu s

požadavky tohoto zákona a dalších právních předpisů, pokud regenerace

ani spalování není možné z technických důvodů,



d) zajistit, aby během nakládání s odpadními oleji nebyly tyto oleje

vzájemně míchány nebo smíchány s látkami obsahujícími PCB ani s jinými

nebezpečnými odpady.



(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou technické požadavky na nakládání s

odpadními oleji.



Díl 3



Baterie a akumulátory



§ 30



(1) Ustanovení tohoto dílu zákona v souladu s právem Evropských

společenství^30b) stanoví povinnosti výrobcům, distributorům, posledním

prodejcům a provozovatelům systémů baterií nebo akumulátorů a

zpracovatelům baterií nebo akumulátorů, které se staly odpadem, a

stanoví požadavky pro uvádění baterií a akumulátorů na trh a požadavky

pro zpětný odběr, oddělený sběr, zpracování, využití a odstraňování

odpadních baterií a akumulátorů.



(2) Ustanovení tohoto dílu zákona se vztahují na všechny druhy baterií

a akumulátorů, s výjimkou baterií a akumulátorů používaných



a) v zařízeních, která souvisejí s ochranou podstatných bezpečnostních

zájmů členských států, ve zbraních, střelivu a vojenském materiálu,

kromě výrobků, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům, nebo



b) v zařízeních určených pro vyslání do vesmíru.



§ 31



nadpis vypuštěn



Pro účely tohoto dílu zákona se rozumí



a) baterií nebo akumulátorem - zdroje elektrické energie generované

přímou přeměnou chemické energie, které se skládají z jednoho nebo více

primárních článků neschopných opětovného nabití nebo z jednoho nebo

více sekundárních článků schopných opětovného nabití; baterie nebo

akumulátory se dále dělí do skupin přenosných baterií nebo akumulátorů,

průmyslových baterií nebo akumulátorů a automobilových baterií nebo

akumulátorů,



b) přenosnou baterií nebo akumulátorem - baterie, knoflíkový článek,

napájecí sada nebo akumulátor, které jsou hermeticky uzavřeny a mohou

být ručně přenášeny, pokud nejsou zároveň průmyslovou baterií nebo

akumulátorem nebo automobilovou baterií nebo akumulátorem,



c) průmyslovou baterií nebo akumulátorem - jakákoliv baterie nebo

akumulátor určené výlučně k průmyslovému nebo profesionálnímu použití

nebo používané v jakémkoliv druhu elektrických vozidel,



d) automobilovou baterií nebo akumulátorem - baterie nebo akumulátor

používané pro startéry, osvětlení nebo zapalovací systémy motorových

vozidel a baterie nebo akumulátory používané ke stejným účelům v jiných

výrobcích, pokud zároveň nejsou průmyslovou baterií nebo akumulátorem,



e) napájecí sadou - soubor baterií nebo akumulátorů, které jsou

propojeny či zabudovány do vnějšího obalu tak, aby tvořily celistvou

jednotku, jejíž používání nepředpokládá, že by ji konečný uživatel

rozděloval nebo otevíral,



f) knoflíkovým článkem - malá okrouhlá přenosná baterie nebo akumulátor

s průměrem větším než výškou, které se používají v zařízeních pro

zvláštní účely, jako jsou například pomůcky pro nedoslýchavé, hodinky,

malá přenosná zařízení a zálohové zdroje elektrického proudu,



g) odpadní baterií nebo akumulátorem - baterie nebo akumulátor, které

se staly odpadem podle § 3,



h) zpracováním - jakákoliv činnost prováděná s odpadními bateriemi nebo

akumulátory po jejich převzetí do zařízení pro třídění, přípravu na

materiálové využití nebo přípravu na odstranění,



i) výrobcem - právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání,

které bez ohledu na způsob prodeje uvedou poprvé na trh v České

republice v rámci své obchodní činnosti baterie nebo akumulátory,

včetně baterií nebo akumulátorů zabudovaných do vozidel, do

elektrozařízení nebo do jiných výrobků nebo k nim přiložených,



j) posledním prodejcem - právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k

podnikání, které dodávají v rámci své obchodní činnosti konečnému

uživateli baterie nebo akumulátory, včetně baterií nebo akumulátorů

zabudovaných do vozidel, do elektrozařízení nebo do jiných výrobků nebo

k nim přiložených,



k) bezšňůrovým elektrickým nástrojem - ruční zařízení s bateriovým nebo

akumulátorovým napájením určené pro řemeslnické, stavební nebo

zahradnické činnosti,



l) zpětným odběrem - odebírání použitých přenosných baterií nebo

akumulátorů nebo automobilových baterií nebo akumulátorů od konečných

uživatelů bez nároku na úplatu na místě k tomu výrobcem určeném,



m) místo zpětného odběru - místo určené výrobcem přenosných baterií

nebo akumulátorů nebo automobilových baterií nebo akumulátorů, ve

kterém jsou odebírány použité přenosné nebo automobilové baterie nebo

akumulátory,



n) odděleným sběrem - odebírání odpadních baterií nebo akumulátorů, s

výjimkou přenosných baterií nebo akumulátorů, od konečných uživatelů za

účelem jejich zpracování,



o) úrovní zpětného odběru - procentuální podíl vypočítaný tak, že se

celková hmotnost použitých přenosných baterií nebo akumulátorů

získaných jejich výrobcem zpětným odběrem v daném kalendářním roce

násobí počtem let, během nichž v rámci tříleté periody ukončené daným

rokem uváděl přenosné baterie nebo akumulátory na trh, dělí celkovou

hmotností přenosných baterií nebo akumulátorů uvedených na trh v České

republice jejich výrobcem v daném kalendářním roce a v předchozích dvou

kalendářních letech, pokud nebyly vyvezeny mimo území České republiky,



p) konečným uživatelem - právnická nebo fyzická osoba užívající baterii

nebo akumulátor před ukončením jejich životnosti, před jejich

odevzdáním do místa zpětného odběru nebo odděleného sběru.



Podmínky pro uvádění baterií nebo akumulátorů na trh nebo do oběhu



§ 31a



(1) Na trh nebo do oběhu je zakázáno uvádět



a) baterie nebo akumulátory, které obsahují více než 0,0005 %

hmotnostních rtuti, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou zabudované do

elektrozařízení nebo do jiných výrobků a



b) přenosné baterie nebo akumulátory, které obsahují více než 0,002 %

hmotnostních kadmia, včetně baterií a akumulátorů zabudovaných do

elektrozařízení nebo do jiných výrobků.



(2) Zákaz stanovený v odstavci 1 písm. b) se nevztahuje na přenosné

baterie nebo akumulátory, které byly uvedeny na trh v některé členské

zemi Evropských společenství před 27. zářím 2008, nebo které jsou

určené pro použití v



a) nouzových nebo poplašných systémech, včetně nouzového osvětlení,



b) zdravotnických přístrojích, nebo



c) bezšňůrových elektrických nástrojích.



(3) Výrobce elektrozařízení nebo jiných výrobků, které vyžadují

zabudování baterií nebo akumulátorů, je povinen tyto výrobky navrhovat

tak, aby z nich mohl použité nebo odpadní baterie nebo akumulátory

snadno a bezpečně vyjmout konečný uživatel nebo kvalifikovaný

profesionál nezávislý na výrobci. K elektrozařízením nebo jiným

výrobkům, v nichž jsou zabudovány baterie nebo akumulátory, je výrobce

povinen připojit návod, jak může baterie nebo akumulátory bezpečně

vyjmout konečný uživatel nebo kvalifikovaný profesionál nezávislý na

výrobci, včetně informace o typu zabudovaných baterií nebo akumulátorů.

Výrobce, distributor a poslední prodejce jsou povinni zajistit, aby byl

tento návod předáván společně s výrobkem.



(4) Povinnosti uvedené v odstavci 3 se nevztahují na výrobce

elektrozařízení nebo jiných výrobků, pro které je z důvodu bezpečnosti,

výkonu, léčebných důvodů nebo z důvodu uchování údajů nezbytné

zabezpečit nepřetržitou dodávku elektrického proudu vyžadující stálé

spojení mezi elektrozařízením nebo jiným výrobkem a baterií nebo

akumulátorem.



(5) Osoba, která uvedla na trh baterie nebo akumulátory, na které se

vztahuje zákaz podle odstavce 1, musí zajistit stažení těchto baterií a

akumulátorů z trhu.



§ 31b



(1) Výrobce je povinen na požádání předložit kontrolním orgánům

technickou dokumentaci prokazující, že byly dodrženy podmínky stanovené

v § 31a odst. 1.



(2) Distributor baterií nebo akumulátorů, včetně baterií nebo

akumulátorů zabudovaných do elektrozařízení nebo jiných výrobků, je

povinen na požádání předložit kontrolním orgánům technickou dokumentaci

prokazující, že byly dodrženy podmínky stanovené v § 31a odst. 1.



(3) Povinnosti podle předchozích odstavců se nevztahují na výrobce a

distributory těch přenosných baterií nebo akumulátorů, na které se

vztahuje zákaz podle § 31a odst. 1 písm. b), a které byly uvedeny na

trh v některé členské zemi Evropských společenství před 27. zářím 2008,

pokud tuto skutečnost výrobce nebo distributor kontrolnímu orgánu

doloží.



(4) Osoba, která dováží baterie nebo akumulátory, je povinna dodržení

podmínek stanovených v § 31a odst. 1 prokázat celnímu úřadu.



(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob prokazování dodržení podmínek

celnímu úřadu podle odstavce 3.



§ 31c



Označování baterií nebo akumulátorů



(1) Výrobce je povinen zajistit, aby



a) baterie, akumulátory a napájecí sady byly označeny grafickým

symbolem pro účely odděleného sběru a zpětného odběru,



b) přenosné baterie nebo akumulátory a automobilové baterie nebo

akumulátory byly viditelně, čitelně a nesmazatelně opatřeny údaji o své

kapacitě a



c) baterie, akumulátory a knoflíkové články obsahující více než 0,0005

% hmotnostních rtuti, více než 0,002 % hmotnostních kadmia nebo více

než 0,004 % hmotnostních olova, byly označeny chemickým symbolem pro

tento kov.



(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou podrobnosti označování baterií a

akumulátorů.



§ 31d



Informační povinnosti o zpětném odběru a odděleném sběru



(1) Výrobce je povinen na vlastní náklady písemně informovat konečného

uživatele



a) o způsobu zajištění zpětného odběru nebo odděleného sběru; za tímto

účelem výrobce způsobem dostupným konečnému uživateli zveřejňuje

aktuální seznam míst zpětného odběru a odděleného sběru obsahující

alespoň název místa a jeho adresu,



b) o možných negativních účincích látek používaných v bateriích nebo

akumulátorech na životní prostředí a lidské zdraví a



c) o významu grafického symbolu pro oddělený sběr nebo zpětný odběr a o

významu označování podle § 31c odst. 1 písm. c).



(2) Osoba, u které výrobce zřídil místo zpětného odběru nebo odděleného

sběru, je povinna na náklady výrobce zajistit, aby místo zpětného

odběru nebo odděleného sběru bylo pro konečného uživatele viditelně a

čitelně označeno nápisem oznamujícím tuto skutečnost.



(3) Poslední prodejce, u kterého výrobce nezřídil místo zpětného odběru

a který prodává baterie nebo akumulátory výrobcem uváděné na trh, je

povinen viditelně umístit informaci o možnosti odevzdání baterií a

akumulátorů ve svých prodejních místech nebo o tom, kde lze baterie

nebo akumulátory odevzdat ke zpětnému odběru na území obce, městské

části nebo městského obvodu podle místa prodeje. Pokud se na jejich

území místo zpětného odběru nenachází, informuje o místě zpětného

odběru v nejbližší obci, městské části nebo městském obvodě od svého

místa prodeje.



§ 31e



Seznam výrobců baterií a akumulátorů



(1) Seznam výrobců baterií a akumulátorů (dále jen „Seznam výrobců“) je

veřejný seznam, který vede ministerstvo. Návrh na zápis do Seznamu

výrobců je povinen podat každý výrobce.



(2) Návrh na zápis do Seznamu výrobců se podává ministerstvu do 60 dnů

ode dne prvního uvedení baterií nebo akumulátorů, včetně baterií nebo

akumulátorů zabudovaných do vozidel, do elektrozařízení nebo do jiných

výrobků nebo k nim přiložených, na trh



a) ve dvou listinných vyhotoveních a současně v elektronické podobě,

nebo



b) v elektronické podobě označené uznávanou elektronickou značkou nebo

podepsané uznávaným elektronickým podpisem podle zvláštního právního

předpisu^30c).



(3) Návrh na zápis do Seznamu výrobců obsahuje



a) jde-li o fyzickou osobu, jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo

obchodní firmu, adresu místa trvalého pobytu, adresu místa podnikání,

identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a kopii podnikatelského

oprávnění; je-li fyzická osoba zapsána v obchodním rejstříku, též kopii

výpisu z obchodního rejstříku ne staršího než 3 měsíce,



b) jde-li o právnickou osobu, obchodní firmu nebo název, právní formu,

adresu sídla, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a výpis z

obchodního rejstříku ne starší než 3 měsíce, je-li v tomto rejstříku

zapsána,



c) skupiny baterií nebo akumulátorů, které výrobce uvádí na trh,



d) značku baterií nebo akumulátorů zařazených do jednotlivých skupin

baterií nebo akumulátorů,



e) způsob plnění povinností výrobce podle § 31k odst. 1 písm. a) nebo

b) a



f) popis způsobu zajištění zpětného odběru, odděleného sběru,

zpracování, materiálového využití odpadních baterií nebo akumulátorů a

informování konečného uživatele.



(4) Ministerstvo provede zápis výrobce do Seznamu výrobců do 30 dnů ode

dne doručení návrhu, který splňuje všechny náležitosti uvedené v

odstavci 3, a nejpozději do 30 dnů od provedení zápisu zveřejní tuto

skutečnost na úřední desce ministerstva.



(5) Nesplňuje-li návrh na zápis náležitosti uvedené v odstavci 3, vyzve

ministerstvo výrobce, aby ve lhůtě, kterou zároveň určí a která nesmí

být kratší než 15 pracovních dnů, návrh upřesnil nebo doplnil, a

zároveň jej poučí, jak to má učinit.



(6) Výrobce, který je povinen podat návrh na zápis do Seznamu výrobců,

je povinen oznámit ministerstvu jakékoliv změny údajů předložených

podle odstavce 3 do 30 dnů od jejich uskutečnění. V téže lhůtě je

povinen oznámit ministerstvu, že zanikly důvody pro jeho vedení v

Seznamu výrobců.



(7) Ministerstvo na základě oznámení podle odstavce 6 nebo na základě

vlastního zjištění provede změnu v zápisu do Seznamu výrobců nebo

vyřazení ze Seznamu výrobců.



(8) Ministerstvo zpřístupňuje aktuální Seznam výrobců na portálu

veřejné správy v tomto rozsahu



a) jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo obchodní firmu, jde-li o

fyzickou osobu; obchodní firmu nebo název, jde-li o právnickou osobu,



b) identifikační číslo, bylo-li přiděleno,



c) značku baterií nebo akumulátorů, které výrobce uvádí na trh,



d) skupinu baterií nebo akumulátorů, které výrobce uvádí na trh,



e) způsob plnění povinností výrobce podle § 31k, včetně uvedení

právnické osoby oprávněné k provozování kolektivního systému podle §

31l, jejímž prostřednictvím plní své povinnosti,



f) informaci o splnění povinnosti zaslání roční zprávy a



g) dosažení úrovně zpětného odběru, pokud se jedná o výrobce přenosných

baterií nebo akumulátorů.



(9) Distributor baterií nebo akumulátorů, včetně baterií nebo

akumulátorů zabudovaných do vozidel, do elektrozařízení nebo do jiných

výrobků nebo k nim přiložených, nepocházejících od výrobců zapsaných v

Seznamu výrobců nebo od výrobců, kteří plní své povinnosti

prostřednictvím kolektivního systému podle § 31k odst. 1 písm. c), má

práva a povinnosti výrobce stanovené v tomto dílu zákona.



(10) Pokud výrobce plní všechny své povinnosti prostřednictvím

kolektivního systému podle § 31k odst. 1 písm. c), nevztahuje se na

něho povinnost uvedená v odstavci 1. Údaje o výrobcích plnících své

povinnosti prostřednictvím provozovatele systému podle § 31k odst. 1

písm. c), které ministerstvo získává od osoby oprávněné k provozování

kolektivního systému podle § 31l, zpřístupní podle odstavce 8.



(11) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor návrhu na zápis do Seznamu

výrobců.



§ 31f



Roční zpráva



(1) Výrobce je povinen



a) zpracovat roční zprávu o způsobu plnění povinností podle tohoto dílu

zákona (dále jen „roční zpráva o bateriích a akumulátorech“) za

uplynulý kalendářní rok v rozsahu stanoveném prováděcím právním

předpisem a tuto zprávu do 31. března zaslat ministerstvu v listinné

podobě a elektronické podobě v přenosovém standardu dat o odpadech,



b) roční zprávu o bateriích a akumulátorech uchovávat nejméně po dobu 5

let,



c) na požádání kontrolních orgánů doložit pravdivost a úplnost údajů

uvedených v roční zprávě o bateriích a akumulátorech.



(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou obsahové náležitosti a rozsah roční

zprávy o bateriích a akumulátorech.



§ 31g



Požadavky na zpětný odběr použitých přenosných baterií nebo akumulátorů



(1) Výrobce přenosných baterií nebo akumulátorů je povinen zajistit



a) na vlastní náklady zpětný odběr přenosných baterií nebo akumulátorů

od konečného uživatele, a to bez ohledu na výrobní značku, bez ohledu

na datum jejich uvedení na trh a bez vazby na koupi nové baterie nebo

akumulátoru,



b) minimální úroveň zpětného odběru přenosných baterií nebo

akumulátorů,



c) před uvedením přenosných baterií nebo akumulátorů na trh poskytnutí

záruky prokazující, že nakládání s odpadními přenosnými bateriemi nebo

akumulátory bude finančně zajištěno. Tato záruka musí být dostatečná k

pokrytí financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění

přenosných baterií nebo akumulátorů, které byly odevzdány v rámci

systému zpětného odběru vytvořeného a provozovaného podle § 31k.

Výrobce poskytne záruku formou účelově vázaného bankovního účtu nebo

pojištění za podmínek stanovených vyhláškou. Údaje o stavu a čerpání z

účelově vázaného účtu nebo o výši pojistného plnění za uplynulý rok

uvádí výrobce v roční zprávě. Prostředky uložené na účelově vázaném

bankovním účtu mohou být použity pouze se souhlasem ministerstva a k

zajištění financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění

přenosných baterií nebo akumulátorů. Tyto prostředky nemohou být

předmětem nařízení a provedení výkonu rozhodnutí ani zahrnuty do

majetkové podstaty výrobce. Výrobce, který zajišťuje plnění povinností

podle § 31k odst. 1 písm. c), tuto záruku neposkytuje.



(2) Za účelem splnění povinností podle odstavce 1 je výrobce povinen



a) zřídit místa zpětného odběru v každé obci, městském obvodě nebo

městské části s počtem více než 1500 obyvatel a ve kterých jsou

přenosné baterie nebo akumulátory, které uvádí na trh, prodávány; počet

obyvatel se posuzuje na základě bilance počtu obyvatel České republiky

zpracované Českým statistickým úřadem k 1. lednu kalendářního roku,



b) uzavřít smlouvu o využití systému sběru a třídění komunálních odpadů

stanovených obcí s každou obcí, která o její uzavření projeví zájem a

ve které jsou přenosné baterie nebo akumulátory, které uvádí na trh,

prodávány, za podmínek obdobných jako s ostatními obcemi,



c) zřídit na vlastní náklady za podmínek obdobných jako s ostatními

posledními prodejci místo zpětného odběru v každém prodejním místě

posledního prodejce přenosných baterií nebo akumulátorů, jehož

ekonomická činnost je uvedena v příloze č. 10 k tomuto zákonu, a kde

jsou přenosné baterie nebo akumulátory uváděné výrobcem na trh nabízeny

jako stálá součást prodejního sortimentu, pokud je k tomu tímto

posledním prodejcem vyzván, a



d) zřídit na vlastní náklady za podmínek obdobných jako s ostatními

posledními prodejci místo zpětného odběru v každém prodejním místě

posledního prodejce přenosných baterií nebo akumulátorů, kde jsou

přenosné baterie nebo akumulátory uváděné výrobcem na trh prodávány a

kde bylo za předchozí kalendářní rok uvedeno do oběhu nejméně 2000 kusů

nebo alespoň 50 kg přenosných baterií nebo akumulátorů, pokud je k tomu

tímto posledním prodejcem vyzván.



(3) Poslední prodejce přenosných baterií nebo akumulátorů je povinen

odebírat přenosné baterie nebo akumulátory od konečného uživatele přímo

v prodejním místě po celou provozní dobu, bez nároku na úplatu za tento

odběr, bez ohledu na výrobní značku, bez ohledu na datum jejich uvedení

na trh a bez vazby na koupi nové baterie nebo akumulátoru,



a) pokud se jedná o prodejní místo posledního prodejce, jehož

ekonomická činnost je uvedena v příloze č. 10 k tomuto zákonu a

přenosné baterie nebo akumulátory jsou nabízeny jako stálá součást

prodejního sortimentu,



b) pokud umožní konečnému uživateli odevzdání použitých přenosných

baterií nebo akumulátorů a není u něho zřízeno místo zpětného odběru,

nebo



c) pokud neplní informační povinnost podle § 31d odst. 3.



(4) Pro jinou osobu, u které výrobce zřídil místo zpětného odběru,

platí podmínky odebírání přenosných baterií nebo akumulátorů podle

odstavce 3 věty první obdobně. Poslední prodejce podle odstavce 3 písm.

a) do doby než u něj bude zřízeno místo zpětného odběru a poslední

prodejce podle odstavce 3 písm. b) a c) jsou povinni předat odebrané

přenosné baterie nebo akumulátory pouze na místo zpětného odběru.



(5) Předat použitou přenosnou baterii nebo akumulátor je povinen

konečný uživatel pouze poslednímu prodejci, na místo zpětného odběru,

popřípadě na místo k tomu smluvně určené podle odstavce 2 písm. b).

Přenosné baterie nebo akumulátory musí být z míst zpětného odběru

předány pouze osobě oprávněné ke zpracování nebo k materiálovému

využití odpadních baterií nebo akumulátorů podle § 31j.



(6) Náklady na zpětný odběr přenosných baterií nebo akumulátorů, jejich

zpracování a materiálové využití a informování nesmějí být konečným

uživatelům při prodeji nových přenosných baterií nebo akumulátorů

uváděny odděleně.



(7) Přenosná baterie nebo akumulátor se stávají odpadem jejich předáním

osobě oprávněné ke zpracování nebo k materiálovému využití odpadních

baterií nebo akumulátorů.



§ 31h



Požadavky na zpětný odběr použitých automobilových baterií nebo

akumulátorů



(1) Výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů je povinen zajistit

na vlastní náklady zpětný odběr automobilových baterií nebo akumulátorů

od konečného uživatele, a to bez ohledu na výrobní značku, bez ohledu

na datum jejich uvedení na trh a bez vazby na koupi nové baterie nebo

akumulátoru. V případě automobilových baterií a akumulátorů z vozidel,

která jsou používána k podnikatelským účelům, tuto povinnost zajistí

výrobce automobilových baterií nebo akumulátorů na vlastní náklady nebo

uzavřením dohody s konečným uživatelem o jiném způsobu financování.



(2) Za účelem splnění povinnosti podle odstavce 1 je výrobce povinen

zřídit místa zpětného odběru v každé obci, městském obvodě nebo městské

části, kde jsou automobilové baterie a akumulátory, které uvádí na trh,

prodávány. Ke splnění této povinnosti může výrobce na základě písemné

dohody s obcí využít systém sběru a třídění komunálních odpadů

stanovený touto obcí.



(3) Předat použité automobilové baterie nebo akumulátory smí konečný

uživatel pouze na místo zpětného odběru nebo osobě oprávněné k jejich

převzetí podle tohoto zákona. Automobilové baterie nebo akumulátory z

míst zpětného odběru smí být předány pouze osobě oprávněné ke

zpracování nebo materiálovému využití odpadních baterií nebo

akumulátorů podle § 31j.



(4) Místo zpětného odběru použitých automobilových baterií nebo

akumulátorů musí splňovat technické požadavky, které stanoví

ministerstvo vyhláškou.



(5) Zpětně odebraná automobilová baterie nebo akumulátor se stávají

odpadem jejich předáním osobě oprávněné ke zpracování nebo

materiálovému využití odpadních baterií nebo akumulátorů.



§ 31i



Požadavky na oddělený sběr odpadních průmyslových baterií nebo

akumulátorů



(1) Výrobce průmyslových baterií nebo akumulátorů je povinen zajistit

na vlastní náklady oddělený sběr průmyslových baterií nebo akumulátorů

stejného typu a určení, jaké uvedl na trh, bez ohledu na jejich

chemické složení, bez ohledu na datum jejich uvedení na trh a bez vazby

na koupi nové baterie nebo akumulátoru. Tuto povinnost zajistí výrobce

průmyslových baterií nebo akumulátorů na vlastní náklady nebo uzavřením

dohody s konečnými uživateli o jiném způsobu financování.



(2) Zbavit se průmyslových baterií nebo akumulátorů, které nepodléhají

zpětnému odběru, je povinen konečný uživatel jen jejich předáním osobě

oprávněné k jejich převzetí podle tohoto zákona. Průmyslové baterie

nebo akumulátory z míst odděleného sběru smí být předány pouze osobě

oprávněné ke zpracování nebo materiálovému využití odpadních baterií

nebo akumulátorů podle § 31j.



§ 31j



Zpracování a materiálové využití odpadních baterií nebo akumulátorů



(1) Výrobce je povinen na vlastní náklady zajistit zpracování a

materiálové využití odpadních baterií nebo akumulátorů za použití

nejlepších dostupných technik^31s) v zařízeních, která splňují podmínky

uvedené v odstavcích 2 a 3.



(2) Zpracovatel odpadních baterií nebo akumulátorů je povinen



a) vyjmout z odpadních baterií nebo akumulátorů všechny kapaliny a

kyseliny,



b) při zpracování a jakémkoli skladování ve zpracovatelských zařízeních

skladovat baterie nebo akumulátory na plochách s nepropustným povrchem

a vhodným nepropustným pokrytím nebo ve vhodných nádobách a



c) průkazně doložit uplatnění výjimky pro spalování přenosných baterií

nebo akumulátorů.



(3) Výrobce je povinen zajistit, aby zařízení podle odstavce 1 dosáhlo

minimální recyklační účinnosti procesů recyklace odpadů



a) 65 % průměrné hmotnosti olověných baterií a akumulátorů, včetně

recyklace obsahu olova na nejvyšší úrovni, která je technicky

proveditelná bez nadměrných nákladů,



b) 75 % průměrné hmotnosti niklkadmiových baterií a akumulátorů, včetně

recyklace obsahu kadmia na nejvyšší úrovni, která je technicky

proveditelná bez nadměrných nákladů, a



c) 50 % průměrné hmotnosti ostatních použitých baterií a akumulátorů.



(4) Baterie nebo akumulátory nesmějí být ukládány na skládky všech

skupin. Přenosné baterie nebo akumulátory, u kterých je možné před

jejich zpracováním vizuálně určit jejich elektrochemický typ nebo

jejich značku, průmyslové baterie nebo akumulátory, a nebo automobilové

baterie nebo akumulátory, nesmějí být odstraňovány spalováním. Tento

zákaz se nevztahuje na přenosné baterie nebo akumulátory stažené z trhu

na základě zvláštního právního předpisu^30d) a na přenosné baterie s

obsahem kovového lithia. Odpad z baterií nebo akumulátorů, který vznikl

zpracováním a materiálovým využitím v souladu s tímto zákonem, může být

odstraněn ukládáním na skládky příslušných skupin nebo spalováním.



(5) Pokud jsou odpadní baterie a akumulátory převezeny přes hranice ke

zpracování a materiálovému využití v souladu s předpisy Evropských

společenství^39) a v souladu s částí devátou tohoto zákona, zahrnou se

do plnění povinností a dosahování účinnosti podle odstavce 3, pouze

pokud se dostatečně prokáže, že proces materiálového využití proběhl za

podmínek rovnocenných požadavkům stanoveným tímto zákonem. Zpětně

odebrané baterie nebo akumulátory jsou pro účel přeshraniční přepravy a

vývozu ke zpracování a materiálovému využití považovány za odpad.



(6) Pravidla pro výpočet recyklační účinnosti procesů recyklace stanoví

přímo použitelný předpis Evropské unie^63).



§ 31k



Způsoby plnění povinností výrobců baterií a akumulátorů



(1) Výrobce může plnit své povinnosti stanovené pro zpětný odběr,

oddělený sběr, zpracování a materiálové využití odpadních baterií nebo

akumulátorů, informování a zpracování roční zprávy o bateriích a

akumulátorech



a) v individuálním systému, a to samostatně, organizačně a technicky na

vlastní náklady,



b) v solidárním systému, a to společně s jiným výrobcem nebo výrobci na

základě písemně uzavřené smlouvy; smluvní strany odpovídají za plnění

povinnosti zpětného odběru, odděleného sběru, zpracování a materiálové

využití odpadních baterií nebo akumulátorů společně a nerozdílně, nebo



c) v kolektivním systému, a to uzavřením smlouvy o zajištění plnění

povinnosti zpětného odběru přenosných baterií nebo akumulátorů,

zpracování a materiálového využití odpadních přenosných baterií nebo

akumulátorů podle tohoto dílu zákona (dále jen „smlouva o společném

plnění“) s právnickou osobou oprávněnou k provozování kolektivního

systému podle § 31l (dále jen „provozovatel systému“).



(2) Výrobce elektrozařízení, jehož součástí jsou zabudované nebo

přiložené baterie nebo akumulátory, a pro něhož zajišťuje plnění

povinností podle dílu osmého této hlavy zákona v souladu s § 37h odst.

1 písm. c) právnická osoba, musí zajistit splnění všech povinností

podle tohoto dílu zákona, a to v souladu s odstavcem 1, jako výrobce

baterií nebo akumulátorů. V případě zabudovaných nebo přiložených

přenosných baterií nebo akumulátorů je výrobce povinen uzavřít smlouvu

podle odstavce 1 písm. c).



§ 31l



Provozovatel systému



(1) Provozovatel systému může být pouze akciová společnost nebo

společnost s ručením omezeným, kterým bylo ministerstvem vydáno

oprávnění k provozování kolektivního systému podle § 31m.



(2) Pokud je provozovatel systému akciovou společností, smí vydávat

pouze kmenové akcie, a to jako zaknihované akcie znějící na jméno.

Akcie a obchodní podíly lze upisovat pouze peněžitými vklady.



(3) Společníky provozovatele systému mohou být pouze výrobci baterií

nebo akumulátorů.



(4) Zisk provozovatele systému nesmí být rozdělen mezi společníky.

Provozovatel systému nesmí snížit svůj základní kapitál za jiným účelem

než k úhradě ztráty nebo k plnění povinností stanovených zákonem a

nesmí zvýšit svůj základní kapitál podmíněným způsobem.



(5) Provozovatel systému nesmí být členem orgánů jiných právnických

osob, ani se nesmí účastnit jejich podnikání.



(6) Kromě činností spojených se zajišťováním plnění povinností výrobců

baterií nebo akumulátorů stanovených v tomto dílu zákona nesmí

provozovatel systému vykonávat jinou činnost než poradenskou činnost v

oblasti předcházení vzniku odpadních baterií nebo akumulátorů a značení

baterií nebo akumulátorů nebo výzkumnou, přednáškovou, osvětovou nebo

propagační činnost v oblasti zpětného odběru baterií nebo akumulátorů

nebo odděleného sběru odpadních baterií nebo akumulátorů a nakládání s

odpadními bateriemi a akumulátory.



(7) Provozovatel systému nesmí uzavřít s právnickou osobou nebo

fyzickou osobou, která k němu má zvláštní vztah podle odstavce 8,

smlouvu, která vzhledem ke své povaze, účelu nebo riziku by nebyla

uzavřena při vynaložení péče řádného hospodáře s jinou fyzickou nebo

právnickou osobou, nesmí zajišťovat závazky této právnické osoby nebo

fyzické osoby ani na ni bezúplatně převádět majetek.



(8) Za právnické osoby nebo fyzické osoby, které mají k provozovateli

systému zvláštní vztah, se považují



a) statutární orgán a členové statutárního orgánu provozovatele

systému, členové dozorčí rady a zaměstnanci provozovatele systému na

vedoucích místech, z nichž může být zaměstnanec podle pracovněprávních

předpisů odvolán statutárním orgánem^30e),



b) členové statutárních orgánů právnických osob, které jsou společníky

provozovatele systému,



c) osoby blízké^30f) osobám uvedeným v písmenu a) nebo b),



d) právnické osoby, v nichž některá z osob uvedených v písmenu a) nebo

b) má přímo či nepřímo podíl na základním kapitálu přesahující 33 %,



e) společníci provozovatele systému, kteří jsou právnickými osobami, a

další jimi ovládané právnické osoby.



(9) Se společníkem provozovatele systému, s právnickou osobou jím

ovládanou nebo s osobou ovládající některého ze společníků

provozovatele systému nesmí provozovatel systému uzavřít jinou smlouvu

než smlouvu na základě odstavce 6 nebo smlouvu podle § 31n odst. 1.



(10) Provozovatel systému uzavře s právnickými osobami, které pro

výrobce elektrozařízení zajišťují plnění povinností podle dílu osmého

této hlavy zákona v souladu s § 37h odst. 1 písm. c), smlouvy, jejichž

předmětem je spolupráce při zajištění plnění povinností výrobců

elektrozařízení se zabudovanými nebo přiloženými bateriemi nebo

akumulátory, stanovených pro zpětný odběr použitých baterií nebo

akumulátorů a pro jejich zpracování a materiálové využití, včetně

informování konečných uživatelů a zpracování roční zprávy, na

provozovatele systému. Provozovatel systému stanoví podmínky uzavření

smlouvy pro všechny osoby jednotně a uzavře tuto smlouvu s každou

právnickou osobou zajišťující plnění povinností podle dílu osmého této

hlavy zákona v souladu s § 37h odst. 1 písm. c), která o uzavření

smlouvy projeví zájem a nemá vůči provozovateli nesplněné splatné

závazky.



(11) Podíl jednotlivého společníka nebo společníků jednajících ve shodě

na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech provozovatele systému

nesmí přesáhnout 33 %. Jestliže se tak stane, je tento společník

povinen nebo tito společníci povinni neprodleně tuto skutečnost oznámit

ministerstvu a snížit svůj podíl na hranici nejvýše 33%nejpozději do 6

měsíců ode dne jejího překročení.



(12) Společník provozovatele systému nesmí podnikat v oblasti nakládání

s odpady, s výjimkou nakládání s jinými odpady než s odpadními

bateriemi nebo akumulátory, a jednat v zájmu jiných osob, jejichž

předmětem podnikání je nakládání s odpady nebo jejichž činnost přímo

souvisí s nakládáním s odpady. To platí obdobně i pro členy

statutárního orgánu provozovatele systému, členy dozorčí rady a

zaměstnance provozovatele systému na vedoucích místech, z nichž může

být zaměstnanec podle pracovněprávních předpisů odvolán statutárním

orgánem^30e).



§ 31m



Vydávání oprávnění k provozování kolektivního systému



(1) Ministerstvo vydá oprávnění k provozování kolektivního systému na

základě žádosti osoby (dále jen „žadatel“), která prokáže splnění

podmínek stanovených pro provozovatele systému tímto zákonem.



(2) Žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému se

podává u ministerstva ve dvou listinných vyhotoveních a současně v

elektronické podobě. Žádost obsahuje obchodní firmu, právní formu,

adresu sídla, identifikační číslo žadatele, bylo-li přiděleno, a seznam

všech společníků žadatele s uvedením jejich podílu na základním

kapitálu a na hlasovacích právech nebo seznam všech akcionářů žadatele,

včetně výše jejich podílu na základním kapitálu. K žádosti se připojí



a) společenská smlouva nebo zakladatelská listina, je-li žadatelem

společnost s ručením omezeným, nebo stanovy, je-li žadatelem akciová

společnost,



b) výpis z obchodního rejstříku žadatele a výpis emise zaknihovaných

akcií žadatele ne starší než 7 dní, je-li žadatelem akciová společnost,



c) poslední výroční zpráva žadatele, pokud existuje,



d) čestné prohlášení žadatele o splnění podmínek podle § 31l odst. 5,

6, 7 a 9 a společníků o splnění podmínek podle § 31l odst. 3, 11 a 12,



e) vzor smlouvy



1. o společném plnění,



2. o převzetí povinností výrobce elektrozařízení se zabudovanými

bateriemi a akumulátory či k nim přiloženými uzavíranou podle § 31l

odst. 10,



3. o zřízení místa zpětného odběru baterií nebo akumulátorů a



4. o využití systému sběru a třídění komunálních odpadů stanovených

obcí v případě, že k zajišťování společného plnění povinností výrobce

bude využívána spolupráce s obcemi,



f) popis způsobu zajišťování společného plnění zahrnující zejména



1. popis technických, organizačních a finančních opatření, kterými

zajistí společné plnění povinností výrobců při zpětném odběru použitých

baterií nebo akumulátorů, zpracování a materiálovém využití odpadních

baterií nebo akumulátorů,



2. uzavřené smlouvy se zpracovateli a zařízeními pro materiálové

využití odpadních baterií nebo akumulátorů,



3. popis způsobu zajištění informování konečného uživatele a posledního

prodejce,



4. popis způsobu vedení evidencí podle § 31o,



5. podrobný popis předpokládaného finančního zajištění společného

plnění povinností výrobců baterií nebo akumulátorů v jednotlivých

letech platnosti oprávnění,



6. podrobný popis způsobu a četností kontrol funkčnosti kolektivního

systému,



7. předpokládaný počet uzavřených smluv o společném plnění a

předpokládaná množství baterií nebo akumulátorů, pro něž bude

zajišťováno sdružené plnění v prvních třech letech platnosti oprávnění

k provozování kolektivního systému, a



8. předpokládaná množství odpadních baterií nebo akumulátorů, pro které

bude zajištěno zpracování a materiálové využití v prvních třech letech

platnosti oprávnění k provozování kolektivního systému.



(3) Seznam vydaných oprávnění k provozování kolektivního systému s

vyznačením jejich platnosti a rozhodnutí o jejich zrušení, jakož i

obsah těchto oprávnění a rozhodnutí s výjimkou údajů, které jsou

předmětem obchodního tajemství nebo na které se vztahuje zákon na

ochranu osobních údajů, zveřejňuje ministerstvo na portálu veřejné

správy.



(4) Účastníkem řízení o vydání oprávnění k provozování kolektivního

systému nebo o jeho prodloužení je pouze žadatel.



(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor žádosti o vydání oprávnění k

provozování kolektivního systému.



Povinnosti provozovatele systému



§ 31n



(1) Provozovatel systému zajišťuje společné plnění povinností výrobců

na základě smluv o společném plnění s jednotlivými výrobci baterií nebo

akumulátorů. Podmínky těchto smluv musí provozovatel systému stanovit

pro všechny výrobce jednotně a tak, aby žádný druh baterie nebo

akumulátoru nebyl neodůvodněně zvýhodněn či znevýhodněn v hospodářské

soutěži.



(2) Provozovatel systému je povinen uzavřít smlouvu o společném plnění

s každou osobou, která o uzavření smlouvy projeví zájem a nemá vůči

provozovateli systému nesplněné splatné závazky, a to pro všechny

baterie a akumulátory uváděné na trh nebo do oběhu, k jejichž

zajišťování společného plnění povinností výrobců je oprávněn.



(3) Provozovatel systému zajišťuje provoz a financování zpětného

odběru, zpracování, využití a odstranění přenosných baterií nebo

akumulátorů a informačních kampaní na základě příspěvků výrobců, kteří

mají v okamžiku vzniku příslušných nákladů s provozovatelem uzavřenou

smlouvu o kolektivním plnění. Příspěvky jsou stanoveny provozovatelem

systému zejména podle podílu příslušných výrobců na trhu.



(4) Provozovatel systému v případě, že se baterie nebo akumulátor

prokazatelně nestane na území České republiky odpadem, vrátí obdržený

příspěvek na zajištění nakládání s touto baterií nebo akumulátorem

osobě, která prokáže, že baterii nebo akumulátor po uvedení na trh v

České republice vyvezla nebo dodala do jiného členského státu.



(5) Provozovatel systému nesmí sdělovat informace o množství baterií

nebo akumulátorů uvedeném na trh jednotlivými výrobci baterií nebo

akumulátorů, se kterými uzavřel smlouvu podle odstavce 1, třetím

osobám, s výjimkou jejich sdělení příslušnému správnímu úřadu.



(6) Provozovatel systému je povinen zajistit, aby auditor



a) ověřil správnost a úplnost účetní závěrky a výroční zprávy

provozovatele systému,



b) ověřil správnost a úplnost vedení evidence osob, s nimiž uzavřel

smlouvu podle odstavce 1, a evidence množství baterií a akumulátorů v

rozsahu stanoveném pro účely roční zprávy podle § 31f odst. 1 písm. a),



c) vypracoval zprávu o ověření podle písmen a) a b).



(7) Provozovatel systému je povinen zajistit ověření a vypracování

zprávy podle odstavce 6 v každém roce, ve kterém platí oprávnění k

provozování kolektivního systému; zprávy o ověření je provozovatel

systému povinen ministerstvu písemně doložit vždy nejpozději do šesti

měsíců od skončení ověřovaného období. Ověření skutečností podle

odstavce 6 nesmí pro provozovatele systému provádět auditor, který k

němu má zvláštní vztah podle § 31l odst. 8. To platí i pro fyzické

osoby vykonávající jménem auditora auditorskou činnost.



(8) Ministerstvo stanoví vyhláškou podmínky financování nakládání s

přenosnými bateriemi a akumulátory.



§ 31o



(1) Provozovatel systému je povinen vést evidenci



a) výrobců, s nimiž má uzavřenu smlouvu o společném plnění podle § 31k

odst. 1 písm. c), včetně těch výrobců, pro které zajišťuje plnění na

základě smluv podle § 31l odst. 10 s osobami zajišťujícími plnění

povinností podle § 37h odst. 1 písm. c), v rozsahu podle § 31e odst. 3

písm. a) až d) a prováděcího právního předpisu a



b) množství baterií nebo akumulátorů a množství odpadů z baterií nebo

akumulátorů, k nimž se vztahují jím uzavřené smlouvy o společném

plnění, toku zpětně odebraných baterií nebo akumulátorů od místa

zpětného odběru nebo odděleného sběru až po zpracování a způsob jejich

využití v rozsahu stanoveném pro zpracování roční zprávy o bateriích a

akumulátorech.



(2) Provozovatel systému je povinen



a) poskytnout ministerstvu na jeho vyžádání údaje podle odstavce 1

písm. a) a b),



b) ohlašovat ministerstvu údaje z evidence výrobců, s nimiž má

uzavřenou smlouvu o společném plnění, včetně výrobců zapojených

prostřednictvím právnické osoby zajišťující plnění povinností výrobců

elektrozařízení podle § 37h odst. 1 písm. c) na základě smlouvy podle §

31l odst. 10, v rozsahu podle § 31e odst. 8 písm. a) až d) včetně

jejich změn do 30 dnů ode dne uzavření této smlouvy nebo ode dne, kdy

se o této skutečnosti dozví, a to v elektronické podobě v přenosovém

standardu dat o odpadech,



c) zpracovat roční zprávu o bateriích a akumulátorech za uplynulý

kalendářní rok v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a tuto

zprávu do 31. března zaslat ministerstvu ve dvou listinných

vyhotoveních a v elektronické podobě v přenosovém standardu dat o

odpadech.



(3) Provozovatel systému je povinen informovat konečné uživatele

zejména prostřednictvím informačních kampaní o



a) možných negativních účincích látek používaných v bateriích a

akumulátorech na životní prostředí a lidské zdraví,



b) způsobu zajištění zpětného odběru nebo odděleného sběru a zpracování

a materiálového využití baterií nebo akumulátorů včetně zveřejňování

aktuálního seznamu míst zpětného odběru a



c) významu grafického symbolu pro oddělený sběr nebo zpětný odběr a o

významu označování podle § 31c odst. 1 písm. c).



(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah evidencí.



§ 31p



Dohled nad činností provozovatele systému



(1) Na činnost provozovatele systému dohlíží ministerstvo.



(2) Zjistí-li ministerstvo v činnosti provozovatele systému nedostatky,

může podle závažnosti a povahy zjištěného nedostatku



a) uložit, aby provozovatel systému ve stanovené lhůtě zjednal nápravu,



b) podat podnět inspekci k zahájení řízení o uložení pokuty

provozovateli systému.



§ 31r



Rozhodnutí o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému



(1) Ministerstvo může rozhodnout o zrušení oprávnění k provozování

kolektivního systému, pokud



a) bylo vydáno na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti nebo v

dokladech připojených k žádosti nebo dodatečně přestal provozovatel

systému splňovat podmínky pro jeho vydání,



b) provozovatel systému nezjednal nápravu uloženou podle § 31p odst. 2

písm. a) ve stanovené lhůtě, nebo



c) provozovatel systému porušil některou z povinností stanovených tímto

zákonem.



(2) Pokud se provozovatel systému rozhodne, že jej nadále nebude

vykonávat, je povinen bezodkladně tuto skutečnost oznámit ministerstvu.

Ministerstvo na základě tohoto oznámení vydá rozhodnutí o zrušení

oprávnění k provozování kolektivního systému nejdříve 30 dní poté, co

mu provozovatel systému prokázal, že o zamýšleném ukončení činnosti

informoval 6 měsíců předem výrobce baterií nebo akumulátorů, s nimiž

uzavřel smlouvu podle § 31k odst. 1 písm. c), obce, s nimiž

provozovatel systému uzavřel smlouvu podle § 31g odst. 2 písm. b), a

další osoby, které pro provozovatele systému zajišťují zpětný odběr a

zpracování a materiálové využití odpadních baterií nebo akumulátorů.



(3) Účastníkem řízení o zrušení oprávnění k provozování kolektivního

systému je pouze provozovatel systému.



Díl 4



Kaly z čistíren odpadních vod a další biologicky rozložitelné odpady



§ 32



Pro účely této části zákona se rozumí



a) kalem



1. kal z čistíren odpadních vod zpracovávajících městské odpadní vody

nebo odpadní vody z domácností a z jiných čistíren odpadních vod, které

zpracovávají odpadní vody stejného složení jako městské odpadní vody a

odpadní vody z domácností,



2. kal ze septiků a jiných podobných zařízení,



3. kal z čistíren odpadních vod výše neuvedených,



b) upraveným kalem - kal, který byl podroben biologické, chemické nebo

tepelné úpravě, dlouhodobému skladování nebo jakémukoliv jinému

vhodnému procesu tak, že se významně sníží obsah patogenních organismů

v kalech, a tím zdravotní riziko spojené s jeho aplikací,



c) použitím kalu - zapracování kalu do půdy,



d) programem použití kalů - dokumentace zpracovaná v rozsahu stanoveném

prováděcím právním předpisem.



§ 33



Povinnosti při používání kalů



(1) Právnická osoba a fyzická osoba, která užívá půdu, je povinna

používat pouze upravené kaly s ohledem na nutriční potřeby rostlin, za

podmínek stanovených tímto zákonem a prováděcím právním předpisem a v

souladu s programem použití kalů stanoveným původcem kalů tak, aby

použitím kalů nebyla zhoršena kvalita půdy a kvalita povrchových a

podzemních vod.



(2) Původce kalů je povinen stanovit program použití kalů a v tomto

programu doložit splnění podmínek použití kalů stanovených tímto

zákonem a prováděcím právním předpisem. Program použití kalů je povinen

předat osobě uvedené v odstavci 1.



(3) Použití kalů je zakázáno



a) na zemědělské půdě, která je součástí chráněných území přírody a

krajiny podle zvláštního právního předpisu,^31)



b) na lesních porostních půdách běžně využívaných klasickou lesní

pěstební činností,



c) v pásmu ochrany vodních zdrojů, na zamokřených a zaplavovaných

půdách,



d) na trvalých trávních porostech a trávních porostech na orné půdě v

průběhu vegetačního období až do poslední seče,



e) v intenzivních plodících ovocných výsadbách,



f) na pozemcích využívaných k pěstování polních zelenin v roce jejich

pěstování a v roce předcházejícím,



g) v průběhu vegetace při pěstování pícnin, kukuřice a při pěstování

cukrové řepy s využitím chrástu ke krmení,



h) jestliže z půdních rozborů vyplyne, že obsah vybraných rizikových

látek v průměrném vzorku překračuje jednu z hodnot stanovených v

prováděcím právním předpisu,



i) na půdách s hodnotou výměnné půdní reakce nižší než pH 5,6,



j) na plochách, které jsou využívané k rekreaci a sportu, a veřejně

přístupných prostranstvích, nebo



k) jestliže kaly nesplňují mikrobiologická kritéria daná prováděcím

právním předpisem. Použití mikrobiálně kontaminovaných kalů může být

provedeno pouze po prokázané hygienizaci kalů.



(4) Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a

Ministerstvem zdravotnictví stanoví vyhláškou



a) technické podmínky použití upravených kalů na zemědělské půdě,



b) mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v půdě,



c) mezní hodnoty koncentrací těžkých kovů, které mohou být přidány do

zemědělské půdy za 10 let,



d) mezní hodnoty koncentrací vybraných rizikových látek v kalech pro

použití na zemědělské půdě,



e) mikrobiologická kritéria pro použití kalů,



f) postupy analýzy kalů a půdy, včetně metod odběru vzorků,



g) obsah programu použití kalů.



§ 33a



Pro účely této části zákona se rozumí



a) biologicky rozložitelným odpadem - jakýkoli odpad, který podléhá

aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu,



b) biologickým odpadem - biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a

veřejné zeleně, potravinářský a kuchyňský odpad z domácností,

restaurací, stravovacích nebo maloobchodních zařízení a srovnatelný

odpad ze zařízení potravinářského průmyslu,



c) zařízením pro biologické zpracování biologicky rozložitelných odpadů

- zařízení pro aerobní nebo anaerobní rozklad biologicky rozložitelných

odpadů.



§ 33b



Povinnosti pro biologické zpracování biologicky rozložitelných odpadů



(1) Provozovatel zařízení ke sběru, výkupu nebo využívání biologicky

rozložitelných odpadů je povinen



a) provozovat toto zařízení se souhlasem k provozování zařízení a s

jeho provozním řádem podle § 14 odst. 1, s výjimkou zařízení, které

zpracovává využitelné biologicky rozložitelné odpady pro jednu zakládku

v množství nepřekračujícím 10 tun těchto odpadů za rok (dále jen "malé

zařízení"); roční množství biologicky rozložitelného odpadu zpracované

malým zařízením nesmí přesáhnout 150 tun,



b) provozovat malé zařízení na základě kladného vyjádření obecního

úřadu obce s rozšířenou působností podle § 79 odst. 4 písm. e) a v

souladu se zvláštními právními předpisy na ochranu zdraví lidí a

životního prostředí, v souladu s nimiž je zařízení zřízeno a

provozováno,



c) upravené biologicky rozložitelné odpady hodnotit a zařazovat postupy

a metodami stanovenými prováděcím právním předpisem a v souladu s ním

je označit a vybavit návodem k použití,



d) upravené biologicky rozložitelné odpady, které nelze zařadit do

žádné ze skupin stanovených prováděcím právním předpisem, a zbytkový

odpad po úpravě biologicky rozložitelného odpadu, který již není

odpadem podléhajícím biologickému rozkladu, předat k využití nebo

odstranění oprávněné osobě podle § 12 odst. 3.



(2) Zařazení biologicky rozložitelného odpadu podle jeho skutečných

vlastností, složení a způsobu materiálového využití do některé ze

skupin stanovených prováděcím právním předpisem, jeho označení a

vybavení návodem k použití je jeho konečným materiálovým využitím podle

§ 4 písm. m).



(3) Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství a

Ministerstvem zdravotnictví stanoví prováděcím právním předpisem



a) seznam biologicky rozložitelných odpadů,



b) způsoby biologického zpracování biologicky rozložitelných odpadů,



c) technické požadavky na vybavení a provoz zařízení biologického

zpracování biologicky rozložitelných odpadů v závislosti na množství a

druhu v něm upravovaných biologicky rozložitelných odpadů,



d) technologické požadavky na úpravu biologicky rozložitelných odpadů,



e) obsah provozního řádu zařízení,



f) požadavky na kvalitu odpadů vstupujících do technologie

materiálového využívání biologicky rozložitelných odpadů,



g) způsob a kritéria hodnocení a zařazování upravených biologicky

rozložitelných odpadů do skupin podle způsobů jejich materiálového

využití,



h) limitní hodnoty koncentrací cizorodých látek a indikátorových

organismů ve výstupech ze zařízení pro biologické zpracování odpadů,

metody stanovení koncentrací cizorodých látek,



i) četnost a metody vzorkování, označování skupin podle způsobu jejich

biologického zpracování a kritéria hodnocení upraveného biologicky

rozložitelného odpadu jako dále již biologicky nerozložitelného odpadu.



Díl 5



Odpady z výroby oxidu titaničitého



§ 34



Povinnosti při nakládání s odpadem z výroby oxidu titaničitého



Umístěním do vodního útvaru^2) se nesmí odstraňovat následující odpad

pocházející z výroby oxidu titaničitého:



a) pevný odpad,



b) matečné louhy vznikající ve fázi filtrace po hydrolýze roztoku

síranu titaničitého ze zařízení používajících sulfátový proces, včetně

kyselého odpadu smíchaného s takovými louhy a obsahujícího celkem více

než 0,5 % volné kyseliny sírové a různé těžké kovy a včetně matečných

louhů zředěných tak, aby obsahovaly 0,5 % nebo méně volné kyseliny

sírové,



c) odpad ze zařízení používajících chloridový proces obsahující více

než 0,5 % volné kyseliny chlorovodíkové a různé těžké kovy, včetně

odpadu zředěného tak, aby obsahoval 0,5 % nebo méně volné kyseliny

chlorovodíkové,



d) filtrační sůl, kaly a kapalný odpad vznikající při úpravě

koncentrací nebo neutralizací s odpadem uvedeným v písmenech b) a c) a

obsahující různé těžké kovy, avšak nezahrnující neutralizované a

přefiltrované, popřípadě čištěné odpady, které obsahují těžké kovy

pouze ve stopových množstvích a které mají před jakýmkoli zředěním

hodnotu pH vyšší než 5,5.



Díl 6



Odpady z azbestu



§ 35



Povinnosti při nakládání s odpady z azbestu



(1) Původce odpadů obsahujících azbest a oprávněná osoba, která nakládá

s odpady obsahujícími azbest, jsou povinni zajistit, aby při tomto

nakládání nebyla z odpadů do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo

azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová

vlákna.



(2) Odpady obsahující azbestová vlákna nebo azbestový prach lze ukládat

pouze na skládky k tomu určené. Odpady musí být upraveny, zabaleny,

případně po uložení na skládku okamžitě zakryty. Provozovatel skládky

je povinen zajistit, aby se částice azbestu nemohly uvolňovat do

ovzduší.



(3) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na

ukládání odpadů z azbestu na skládky.



Díl 7



Autovraky



§ 36



Pro účely tohoto zákona se rozumí



a) autovrakem - každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo

určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat

nebo věcí (dále jen "vozidlo") a stalo se odpadem podle § 3,



b) vybraným autovrakem - každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo

vymezené zvláštním právním předpisem^31a) jako vozidlo kategorie M1

nebo N1 anebo tříkolové motorové vozidlo^31b) s výjimkou motorové

tříkolky^31b) (dále jen "vybrané vozidlo"), které se stalo odpadem

podle § 3,



c) výrobcem - konečný výrobce vozidla, který jej uvedl v České

republice na trh, popřípadě jeho právní nástupce,



d) opětovným použitím - použití částí autovraků bez jejich přepracování

ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny,



e) zpracováním - operace prováděné po převzetí autovraku za účelem

odstranění nebezpečných složek autovraku, demontáž, rozřezání, drcení

(šrédrování), příprava na odstranění nebo využití odpadu z drcení a

provádění všech dalších operací potřebných pro využití nebo odstranění

autovraku a jeho částí,



f) zpracovatelem autovraku - právnická nebo fyzická osoba oprávněná k

podnikání, která provádí jednu či více operací podle písmena e) na

základě souhlasu podle § 14 odst. 1,



g) podstatnou částí autovraku - karosérie autovraku vybavená

identifikačním číslem vozidla, včetně dveří, blatníků a kapot, hnací a

převodový mechanismus s příslušenstvím, nápravy s koly, motor vybavený

identifikačním číslem, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci

vozidla, elektroinstalace, včetně ovládacích a bezpečnostních prvků,

řídící jednotky a dalších přístrojů, katalyzátor dle homologace.



§ 37



Povinnosti při nakládání s autovraky



(1) Každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen autovrak předat pouze

osobám, které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování,

využívání nebo odstraňování autovraků.



(2) Vlastník vozidla před jeho předáním podle odstavce 1 je povinen

umístit vozidlo na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí

ani nenaruší estetický vzhled obce či přírody nebo krajiny.^31c)



(3) Vozidlo umístěné v rozporu s odstavcem 2 (dále jen "opuštěné

vozidlo"), přemístí obecní úřad bezodkladně na náklady jeho vlastníka

na vybrané parkoviště. Informaci o umístění opuštěného vozidla na

vybrané parkoviště zveřejní obecní úřad na své úřední desce. O

umístnění vozidla písemně informuje jeho vlastníka, pokud je ho možné

identifikovat.



(4) Pokud vlastník nepřevezme vozidlo z vybraného parkoviště po marném

uplynutí lhůty 2 měsíců od informování vlastníka a v případě nemožnosti

jeho identifikace od zveřejnění informace podle odstavce 3, má se za

to, že vozidlo je autovrak. Obecní úřad naloží s autovrakem podle

odstavce 1.



(5) Náklady spojené s postupem podle odstavců 3 a 4 je povinen uhradit

obci poslední vlastník opuštěného vozidla uvedený v registru motorových

vozidel.



(6) V případech, kdy je opuštěné vozidlo umístěno na pozemní

komunikaci, se postupuje v souladu se zvláštním právním předpisem.^31d)



(7) Osoby oprávněné ke sběru, výkupu, zpracování, využívání a

odstraňování autovraků jsou povinny



a) zavést systém sběru vybraných autovraků a jejich částí s přiměřenou

hustotou sběrných míst,



b) nakládat s vybranými autovraky a jejich částmi tak, aby bylo

dosaženo, že



1. nejpozději od 1. ledna 2006 budou vybrané autovraky opětovně použity

a využity nejméně v míře 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných

vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použity a materiálově

využity v míře nejméně 80 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel

převzatých za kalendářní rok, s výjimkou vybraných vozidel vyrobených

před 1. lednem 1980, pro které je míra opětovného použití a využití

stanovena na 75 % a míra opětovného použití a materiálového využití na

70 %,



2. nejpozději do 1. ledna 2015 budou vybrané autovraky opětovně použity

a využity nejméně v míře 95 % průměrné hmotnosti všech vybraných

vozidel převzatých za kalendářní rok a opětovně použity a materiálově

využity v míře nejméně 85 % průměrné hmotnosti všech vybraných vozidel

převzatých za kalendářní rok,



c) ke splnění povinností stanovených pod písmeny a) a b) uzavřít

písemnou smlouvu s akreditovanými zástupci^31e) a výrobci vybraných

vozidel a kopii této smlouvy zaslat nejpozději do 15 dnů od jejího

uzavření ministerstvu.



(8) Povinnosti podle odstavce 7 písmene b) se nevztahují na tříkolová

motorová vozidla a na vozidla zvláštního určení.^31b)



(9) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické

požadavky na nakládání s autovraky.



§ 37a



Povinnosti výrobců a akreditovaných zástupců při využití odpadu z

vybraných autovraků



(1) Akreditovaní zástupci^31e) a výrobci jsou povinni



a) poskytovat zpracovatelům vybraných autovraků a jejich částí všechny

informace, které jsou nutné k věcně správnému a ekologicky šetrnému

zpracování vybraného autovraku, jeho jednotlivých částí a materiálů, a

informace o umístění všech nebezpečných látek ve vozidlech, a to ve

formě příruček nebo na technickém nosiči dat v rozsahu potřebném pro

zpracovatelská zařízení ve lhůtě do šesti měsíců po uvedení vozidla na

trh,



b) zveřejnit a zpřístupnit formou propagačních materiálů při uvádění

nového vozidla na trh potenciálním kupcům vozidel informace o

projektech vozidel a jejich součástech s ohledem na možnost jejich

využití a recyklace, informace o zpracování vybraných autovraků

způsobem šetrným k životnímu prostředí, zejména o odčerpání všech

kapalin a postupech pro demontáž, o vývoji a optimalizaci způsobů

opětovného použití, recyklace a využití vybraných autovraků a jejich

součástí a o pokroku dosaženém v oblasti využití a recyklace s cílem

snížit množství odpadu k odstranění a zvýšit míru jeho využití a

recyklace,



c) zajistit na vlastní náklady sběr, zpracování, využití a odstranění

vybraných autovraků a jejich částí s účinností ke dni účinnosti tohoto

zákona pro nová vybraná vozidla uvedená na trh v České republice ode

dne 1. července 2002 a dnem 1. ledna 2007 pro nová vybraná vozidla

uvedená na trh v České republice před dnem 1. července 2002,



d) zajistit splnění požadavků stanovených v § 37 odst. 7 písm. b).



(2) Výrobci součástí používaných ve vozidlech jsou povinni poskytovat

zpracovatelům vybraných autovraků na jejich vyžádání přiměřené

informace pro demontáž, skladování a zkoušky součástí, které lze

opětovně použít; obchodní tajemství a průmyslové vlastnictví těchto

výrobců tím není dotčeno.



(3) Každý výrobce a akreditovaný zástupce je povinen odebírat vybrané

autovraky vlastní značky a jejich části poprvé uvedené na trh v České

republice po 1. červenci 2002 a od 1. ledna 2007 i vybraná vozidla a

jejich části uvedené na trh v České republice před 1. červencem 2002,

jsou-li tato vybraná vozidla a jejich části odevzdány do sběrného místa

stanoveného výrobcem nebo akreditovaným zástupcem.



(4) Povinnosti podle odstavce 1 písm. d) se nevztahují na vozidla

zvláštního určení^31b).



(5) Výrobce a akreditovaný zástupce jsou povinni



a) ke splnění povinností stanovených v odstavci 1 písm. c) a odstavci 3

zajistit přiměřeně dostupnou síť sběrných míst vybraných autovraků a

jejich částí,



b) zpracovávat roční zprávu pro vlastní značku o plnění cílů

stanovených v § 37 odst. 7 písm. b) za uplynulý kalendářní rok v

rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem a tuto zprávu zaslat

ministerstvu do 31. března.



(6) Ke splnění povinností stanovených v odstavci 1 písm. c) a odstavci

3 uzavře výrobce nebo akreditovaný zástupce písemnou smlouvu s osobou

oprávněnou ke sběru, výkupu, zpracování, případně využívání a

odstraňování vybraných autovraků, pokud jí není sám.



§ 37b



Povinnosti provozovatele zařízení ke sběru autovraků



(1) Provozovatel zařízení ke sběru autovraků je povinen



a) plnit povinnosti podle § 14 odst. 1 a § 18,



b) převzít v souladu s provozním řádem veškeré autovraky nebo jejich

části a převzít veškeré použité části vyjmuté při opravách vozidel,



c) bezúplatně převzít vybrané autovraky z vozidel poprvé uvedených na

trh po dni 1. července 2002, pokud obsahují podstatné části a

neobsahují odpad nemající původ ve vybraném vozidle; pro vybrané

autovraky z vozidel uvedených na trh před dnem 1. července 2002 platí

tato povinnost ode dne 1. ledna 2007,



d) při převzetí autovraku bezplatně vystavit potvrzení o převzetí,

jestliže byla odevzdána alespoň karosérie s označením identifikačního

čísla VIN a motor s označením identifikačního čísla, pokud bylo uvedeno

v osvědčení o registraci vozidla; náležitosti potvrzení o převzetí

stanoví prováděcí právní předpis,



e) zajistit předání autovraku ke zpracování výhradně zpracovateli

autovraků, pokud jím sám není,



f) skladovat autovraky v souladu s podmínkami stanovenými prováděcím

právním předpisem,



g) vést evidenci o převzatých autovracích a o autovracích odeslaných ke

zpracování a zasílat příslušnému správnímu úřadu údaje v rozsahu a

způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,



h) zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných

autovraků, stanoveného prováděcím právním předpisem,



i) identifikovat podle § 18 osoby, od nichž přebírá autovraky nebo

jejich podstatné části, a převzaté autovraky nebo jejich podstatné

části, a vést o těchto skutečnostech evidenci v rozsahu stanoveném

prováděcím právním předpisem; tuto evidenci je povinen mít na

provozovně, kde se uvedené předměty nacházejí,



j) pořizovat fotodokumentaci stavu přijímaných autovraků.



(2) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem náležitosti

potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků, podmínky

pro skladování autovraků a rozsah a způsob vedení evidence převzatých

autovraků včetně informačního systému sledování toků vybraných

autovraků.



§ 37c



Povinnosti zpracovatele autovraků



(1) Zpracovatel autovraků je povinen



a) plnit povinnosti podle § 14 odst. 1 a § 19,



b) před zahájením zpracovatelských operací autovraku zajistit odčerpání

a oddělené shromažďování provozních kapalin,



c) demontovat prováděcím předpisem stanovené části autovraků před

jejich dalším zpracováním tak, aby se omezily negativní dopady na

životní prostředí,



d) zničit identifikační číslo vybraného autovraku (VIN) způsobem, který

vylučuje jakékoliv jeho opětovné použití,



e) vyjmout a oddělit z autovraků části a materiály obsahující olovo,

rtuť, kadmium a šestimocný chrom určené prováděcím právním předpisem a

využít nebo odstranit je samostatně,



f) skladovat a rozebírat autovraky tak, aby bylo možno části opětovně

použít nebo materiálově využít,



g) materiály a části autovraků v maximální míře opětovně použít,

využít, popřípadě odstranit nebo za tím účelem předat jiné osobě,



h) vést evidenci o převzatých autovracích a o způsobech jejich

zpracování a zasílat příslušnému správnímu úřadu údaje v rozsahu a

způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,



i) s materiály a částmi vybraných autovraků nakládat v souladu s § 37

odst. 7 písm. b),



j) zapojit se do informačního systému sledování toků vybraných

autovraků, stanoveného prováděcím právním předpisem. Pokud sám není

posledním zpracovatelem vybraných autovraků, je povinen spolu s odpadem

z vybraných autovraků předat každému následujícímu zpracovateli údaje o

dílčím zpracování v souladu s prováděcím právním předpisem.



(2) Zpracovatel může nabídnout části autovraků výrobci, akreditovanému

zástupci, popřípadě jinému kvalifikovanému zájemci k opětovnému

použití. Za kvalifikovaného zájemce se považuje právnická nebo fyzická

osoba oprávněná k podnikání v oboru opravy a servisu motorových vozidel

podle zvláštního právního předpisu.^12)



§ 37d



Státní příspěvek při vyřazení autovraku



(1) Fyzická osoba, která



a) požádala o zaregistrování nového vozidla kategorie M1, jehož

pořizovací cena nepřesáhla 500 000 Kč a které má v osvědčení o

registraci vozidla zapsán údaj o kombinované produkci emisí CO2 na

jeden kilometr nepřesahující hodnotu 160 gramů a plnění emisního limitu

EURO 4 a vyššího,



b) v době počínající od šestého měsíce před registrací osobního

automobilu podle písmene a) a končící šest měsíců po této registraci

předala provozovateli zařízení ke sběru autovraků autovrak starší

deseti let, jehož byla vlastníkem alespoň dva roky,



má možnost požádat o státní příspěvek ve výši 30 000 Kč.



(2) Fyzická osoba, která



a) požádala o zaregistrování nového vozidla kategorie M1, jehož

pořizovací cena nepřesáhla 700 000 Kč a které



1. využívá pouze elektrický pohon,



2. má hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor, nebo



3. je vybaveno motorem určeným jeho výrobcem ke spalování stlačeného

zemního plynu označovaného jako CNG,



b) v době počínající od šestého měsíce před registrací vozidla podle

písmene a) a končící šest měsíců po této registraci předala

provozovateli zařízení ke sběru autovraků autovrak starší deseti let,

jehož byla vlastníkem alespoň dva roky,



má možnost požádat o státní příspěvek ve výši 60 000 Kč.



(3) Fyzickou osobou se pro účely odstavců 1 a 2 rozumí fyzická osoba,

která nemá příjmy ze samostatné činnosti^12a) a není plátcem daně z

přidané hodnoty ani osobou povinnou k této dani^12b).



(4) Žádost o státní příspěvek podle odstavce 1 nebo 2 se uplatňuje u

Státního fondu životního prostředí České republiky do šesti měsíců ode

dne registrace nového vozidla kategorie M1.



(5) Státní příspěvky podle odstavců 1 a 2 se vyplácí ze zvláštního účtu

Státního fondu životního prostředí České republiky. Finanční prostředky

na tento zvláštní účet jsou poskytovány ze státního rozpočtu a mohou

být použity výhradně na podporu nákupu nových vozidel kategorie M1.



(6) Náležitosti žádosti o státní příspěvek a podrobnosti jeho

poskytování podle odstavců 1 až 5 stanoví vláda nařízením.



§ 37e



Poplatky na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných

autovraků



(1) Žadatel o registraci použitého vozidla kategorie M1 a N1 do

registru silničních vozidel podle jiného právního předpisu^31f) je

povinen zaplatit poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a

odstranění vybraných autovraků. Poplatek se platí při první registraci

použitého vozidla kategorie M1 a N1 v České republice. Pokud je již

vozidlo v České republice registrováno, platí se poplatek při první

přeregistraci vozidla.



(2) Od poplatku jsou osvobozeni žadatelé těžce tělesně postižení, kteří

jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP-P, dále žadatelé, u nichž k

přeregistraci podle odstavce 1 dochází v důsledku nabytí a vypořádání

dědictví nebo v důsledku zániku společného jmění manželů.



(3) Poplatek se platí též při přeregistraci použitého vozidla

následující po registraci nebo přeregistraci, při kterých byl žadatel

od poplatku osvobozen podle odstavce 2.



(4) Poplatek podle odstavce 1 je stanoven podle plnění mezních hodnot

emisí ve výfukových plynech v souladu s právními předpisy Evropských

společenství^31g) ve výši



a) 3 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 2,



b) 5 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 1,



c) 10 000 Kč v případě nesplnění mezních hodnot emisí podle písmene a)

nebo b).

Poplatek se neplatí u vozidel, která splňují minimálně mezní hodnoty

emisí EURO 3, a dále v případě historických vozidel podle jiného

právního předpisu^31h) a vozidel zapsaných v registru silničních

vozidel, pro která je vydán platný doklad o uznání testování silničního

vozidla na historickou původnost podle jiného právního předpisu^31i).



(5) Stupeň plnění příslušné emisní úrovně se pro účely stanovení

poplatku podle odstavce 3 prokazuje zápisem v osvědčení o registraci

vozidla. Pokud není v osvědčení o registraci vozidla zápis proveden,

platí se poplatek ve výši podle odstavce 3 písm. c).



(6) Poplatek podle odstavce 3 platí žadatel o registraci použitého

vozidla kategorie M1 a N1 do registru silničních motorových vozidel na

příslušném obecním úřadu obce s rozšířenou působností. Obecní úřad obce

s rozšířenou působností provádějící registraci vystaví po zaplacení

žadateli doklad osvědčující, že poplatek byl zaplacen. Na dokladu musí

být uvedeno identifikační číslo vozidla (VIN) nebo číslo karosérie,

případně podvozku.



(7) Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí. Vybrané

poplatky převádí příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností

vždy k poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce ode dne jejich

vybrání Státnímu fondu životního prostředí České republiky.



Díl 8



Elektrická a elektronická zařízení



§ 37f



(1) Tento díl zákona zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^31m)

a upravuje povinnosti výrobců, posledních prodejců, distributorů a

konečných uživatelů elektrických a elektronických zařízení,

zpracovatelů elektrických a elektronických zařízení, která se stala

odpadem, a pověřených zástupců výrobců.



(2) Tento díl zákona se vztahuje



a) do 14. srpna 2018 na elektrozařízení náležející do skupin uvedených

v příloze č. 7 části I k tomuto zákonu,



b) od 15. srpna 2018 na všechna elektrozařízení.



(3) Od 15. srpna 2018 se každé elektrozařízení zařadí do jedné ze

skupin uvedených v příloze č. 7 části II k tomuto zákonu.



(4) Tento díl zákona se nevztahuje na



a) zařízení nezbytná pro ochranu podstatných bezpečnostních zájmů České

republiky, včetně zbraní, střeliva a vojenského materiálu určených

výlučně k vojenským účelům,



b) zařízení navržená a nainstalovaná jako část jiného zařízení, které

nespadá do oblasti působnosti tohoto dílu zákona, jestliže mohou plnit

svou funkci pouze jako součást tohoto zařízení,



c) přímo žhavené žárovky.



(5) Od 15. srpna 2018 se tento díl zákona dále nevztahuje na



a) zařízení určená pro vyslání do vesmíru,



b) velká stacionární průmyslová soustrojí,



c) velké pevné instalace, s výjimkou jakéhokoli zařízení, které není

specificky navrženo a nainstalováno jako část těchto instalací,



d) dopravní prostředky pro přepravu osob nebo zboží, kromě elektrických

dvoustopých vozidel, pro která nebylo uděleno schválení typu podle

zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních

komunikacích^56),



e) nesilniční pojízdné stroje určené výlučně k profesionálnímu použití,



f) zařízení specificky určená výhradně pro účely výzkumu a vývoje,

která nejsou běžně dostupná pro spotřebitele,



g) zdravotnické prostředky^57), pokud se očekává, že budou před

ukončením životnosti zdrojem nákazy, a aktivní implantabilní

zdravotnické prostředky^57).



(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou podskupiny elektrozařízení, které

spadají do skupin elektrozařízení uvedených v příloze č. 7 k tomuto

zákonu.



§ 37g



Základní pojmy



Pro účely tohoto dílu zákona se rozumí



a) elektrickým nebo elektronickým zařízením (dále jen

"elektrozařízení") - zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém

proudu nebo na elektromagnetickém poli nebo zařízení k výrobě, přenosu

a měření elektrického proudu nebo elektromagnetického pole a které je

určeno pro použití při napětí nepřesahujícím 1000 V pro střídavý proud

a 1500 V pro stejnosměrný proud,



b) elektroodpadem - elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně

komponentů, konstrukčních dílů a spotřebních dílů, které v tom okamžiku

jsou součástí zařízení,



c) opětovným použitím - použití zpětně odebraného nebo odděleně

sebraného elektrozařízení nebo komponentů takového elektrozařízení bez

jejich dalšího přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně

určeny,



d) zpracováním elektroodpadu - jakákoli operace prováděná po převzetí

elektroodpadu do zařízení ke zpracování elektroodpadu za účelem jeho

dekontaminace, demontáže, drcení, využití nebo přípravy na odstranění

nebo jakákoli jiná činnost provedená s cílem využití nebo odstranění

elektroodpadu,



e) výrobcem - právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání,

která v České republice



1. bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace

na dálku^31n), pod vlastní značkou vyrábí a uvádí na trh

elektrozařízení a je v České republice usazena,



2. bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace

na dálku^31n), prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená

jinými dodavateli, neobjevuje-li se na zařízení značka osoby podle bodu

1, a je v České republice usazena,



3. bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace

na dálku^31n), v rámci své podnikatelské činnosti uvádí elektrozařízení

nabytá z jiného státu na trh a je v České republice usazena, nebo



4. prodává elektrozařízení prostřednictvím prostředků komunikace na

dálku přímo konečným uživatelům do České republiky z jiného státu, kde

je usazena,



f) elektrozařízením pocházejícím z domácností - použité elektrozařízení

pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný

elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k

podnikání; o elektrozařízení pocházející z domácností se jedná vždy,

je-li elektrozařízení možné použít jak v domácnostech, tak i jinými

konečnými uživateli,



g) zpětným odběrem elektrozařízení - odebírání použitých

elektrozařízení pocházejících z domácností od konečných uživatelů bez

nároku na úplatu v místě zpětného odběru nebo v místě prodeje nebo

dodávky nového elektrozařízení posledním prodejcem či v jeho

bezprostřední blízkosti,



h) odděleným sběrem elektroodpadu - odebírání použitých elektrozařízení

nepocházejících z domácností od konečných uživatelů v místě odděleného

sběru,



i) místem zpětného odběru - místo určené výrobcem, ve kterém jsou

zpětně odebírána elektrozařízení pocházející z domácností,



j) místem odděleného sběru - místo určené výrobcem, ve kterém je

odděleně sbírán elektroodpad,



k) fotovoltaickým článkem - článek tvořený polovodičovými nebo

organickými prvky, které mění energii slunečního záření v energii

elektrickou,



l) solárním panelem - elektrozařízení tvořené fotovoltaickými články a

určené k přímé výrobě elektřiny ze slunečního záření,



m) solární elektrárnou - výrobna elektřiny využívající solární panely,



n) provozovatelem solární elektrárny - držitel licence na výrobu

elektřiny podle zvláštního právního předpisu ve výrobně elektřiny,

která vyrábí elektřinu ze slunečního záření,



o) posledním prodejcem - právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k

podnikání, která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití

prostředků komunikace na dálku^31n), dodává v rámci své podnikatelské

činnosti elektrozařízení konečnému uživateli,



p) velkým stacionárním průmyslovým soustrojím - sestava velkých rozměrů

složená ze strojů, zařízení nebo součástí, které fungují společně k

určitému účelu, jsou trvale instalovány a demontovány odbornými

pracovníky na určitém místě a jejich použití a údržba jsou vyhrazeny

odborným pracovníkům v prostorách pro průmyslovou výrobu nebo výzkum a

vývoj,



q) velkou pevnou instalací - systém velkých rozměrů složený z několika

typů přístrojů a případně dalších zařízení, které jsou montovány,

instalovány a demontovány odbornými pracovníky, jsou určeny ke stálému

použití jako součást budovy nebo konstrukce na předem určeném místě

vyhrazeném k tomuto účelu a mohou být nahrazeny pouze zařízením

specificky určeným k témuž účelu,



r) nesilničním pojízdným strojem určeným výlučně k profesionálnímu

použití - stroj s vlastním zdrojem energie, jehož provoz vyžaduje při

práci buď mobilitu, nebo souvislý či částečně souvislý pohyb mezi

sledem pevných pracovních míst a který je určen výlučně k

profesionálnímu použití.



§ 37h



Základní povinnosti výrobců elektrozařízení



(1) Výrobce splní povinnosti stanovené pro oddělený sběr, zpětný odběr,

zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu



a) samostatně, organizačně a technicky na vlastní náklady,



b) společně s jiným výrobcem nebo výrobci na základě písemně uzavřené

smlouvy; smluvní strany odpovídají za plnění povinností stanovených v

tomto dílu zákona solidárně,



c) přenesením těchto povinností na jinou, právnickou osobu, zajišťující

společné plnění povinností výrobců podle tohoto dílu zákona;

odpovědnost výrobců za plnění povinností stanovených v tomto dílu

zákona, pokud tato právnická osoba povinnosti neplní, nezaniká.



(2) Výrobce je povinen zpracovávat roční zprávu o plnění povinností

podle odstavce 1 za uplynulý kalendářní rok (dále jen "roční zpráva") a

každoročně ji zasílat ministerstvu do 31. března. V případě, že výrobce

plní povinnosti uvedené v odstavci 1 společně s jiným výrobcem, může

spolu s ním zpracovat společnou roční zprávu. V případě podle odstavce

1 písm. c) zpracovává roční zprávu příslušná právnická osoba. Tato

roční zpráva nahrazuje roční zprávu podle § 38 odst. 10.



(3) Výrobce je povinen vést evidenci toku zpětně odebraných

elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu od místa zpětného

odběru nebo místa odděleného sběru až po zpracování, využití a

odstranění elektroodpadu v rozsahu stanoveném prováděcím právním

předpisem. V případě podle odstavce 1 písm. c) vede tuto evidenci

příslušná právnická osoba.



(4) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem bližší podmínky

jednotlivých způsobů plnění povinností výrobců podle odstavce 1, obsah

roční zprávy podle odstavce 2 a rozsah a způsob vedení evidence toku

zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu

podle odstavce 3.



(5) Právnická osoba, zajišťující společné plnění povinností výrobců

podle tohoto dílu zákona, podle odstavce 1 písm. c), musí být založena

nejméně čtyřmi výrobci elektrozařízení, anebo jinou právnickou osobou,

sdružující nejméně čtyři výrobce elektrozařízení.



§ 37i



Seznam výrobců elektrozařízení



(1) Výrobce, na kterého se vztahují povinnosti podle tohoto dílu

zákona, je povinen podat návrh na zápis do Seznamu výrobců

elektrozařízení (dále jen „Seznam“) v rozsahu podle odstavce 3. Namísto

výrobce podle § 37g písm. e) bodu 4 (dále jen „zahraniční výrobce“)

podává návrh na zápis do Seznamu svým jménem pověřený zástupce, kterého

si tento výrobce určil v souladu s § 37q odst. 1. Seznam je informačním

systémem veřejné správy. Správcem Seznamu je ministerstvo.



(2) Návrh na zápis do Seznamu podává výrobce nebo pověřený zástupce

podle § 37q odst. 1 ministerstvu k rozhodnutí v listinné podobě a

současně v elektronické podobě, nebo v elektronické podobě podepsané

uznávaným elektronickým podpisem podle zvláštního právního

předpisu^30c) nebo prostřednictvím datové schránky provozované podle

zvláštního právního předpisu^58), a to nejpozději do 60 dnů od vzniku

povinnosti podle odstavce 1. Návrh na zápis do Seznamu může

ministerstvu způsobem podle věty první rovněž podat pověřený zástupce

podle § 37q odst. 2. Výrobce není povinen podat návrh na zápis do

Seznamu, jestliže jeho povinnosti plní pověřený zástupce podle § 37q

odst. 2, který je v Seznamu zapsán.



(3) Návrh na zápis do Seznamu obsahuje



a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, nebo obchodní firmu, adresu

místa trvalého pobytu, adresu sídla, identifikační číslo osoby a daňové

identifikační číslo, pokud byla přidělena, jde-li o fyzickou osobu,



b) obchodní firmu, právní formu, adresu sídla, identifikační číslo

osoby a daňové identifikační číslo, pokud byla přidělena, jde-li o

právnickou osobu,



c) identifikační údaje zahraničního výrobce nebo osoby podle § 37q

odst. 2 věty první, pokud návrh podává pověřený zástupce podle § 37q

odst. 1 nebo 2, a písemné pověření, na jehož základě byl pověřený

zástupce určen; pro rozsah identifikačních údajů zahraničních osob se

použijí přiměřeně písmena a) a b),



d) skupinu elektrozařízení,



e) druh elektrozařízení podle toho, zda je elektrozařízení určeno k

použití v domácnostech nebo mimo domácnosti,



f) značku elektrozařízení,



g) použitý způsob prodeje elektrozařízení,



h) způsob plnění povinností stanovených v tomto dílu zákona,



i) způsob zajištění financování podle § 37n, 37o a 37p a doklady o něm.



(4) Plní-li výrobci nebo pověření zástupci své povinnosti stanovené v

tomto dílu zákona prostřednictvím právnické osoby podle § 37h odst. 1

písm. c), která dosud není zapsána v Seznamu pro danou skupinu

elektrozařízení, podávají návrh na zápis do Seznamu spolu s touto

právnickou osobou. Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) se v

tomto případě zapisuje do Seznamu a její zápis je součástí zápisu

výrobců nebo pověřených zástupců podle věty první. Výrobci nebo

pověření zástupci, kteří plní své povinnosti stanovené v tomto dílu

zákona prostřednictvím právnické osoby podle § 37h odst. 1 písm. c),

která je zapsána v Seznamu pro danou skupinu elektrozařízení, návrh na

zápis do Seznamu nepodávají. Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm.

c) vkládá do Seznamu dálkovým přístupem údaje o výrobcích a pověřených

zástupcích podle odstavce 3 písm. a) až g). Osoba, jejíž údaje byly

vloženy do Seznamu podle věty čtvrté, se pro účely odstavců 2 a 7, §

37j odst. 3 a § 37q odst. 2 považuje za zapsanou v Seznamu.

Ministerstvo údaje podle věty čtvrté zpřístupní postupem podle odstavce

7.



(5) Osoba zapsaná v Seznamu provádí dálkovým přístupem změny údajů

předložených podle odstavce 3 písm. c) až i) do 30 dnů od jejich

uskutečnění. Změna je potvrzena, pokud ministerstvo do 30 pracovních

dnů od jejího provedení nevyzve osobu zapsanou v Seznamu k doložení

podkladů prokazujících, že plnění jejích povinností stanovených v tomto

dílu zákona je zajištěno. Osoba zapsaná v Seznamu je povinna oznámit

ministerstvu, že zanikly důvody pro její vedení v Seznamu, do 30 dnů

ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Změny údajů o výrobcích a

pověřených zástupcích vložených do Seznamu právnickou osobou podle §

37h odst. 1 písm. c) v souladu s odstavcem 4 nebo jejich výmaz provede

tato právnická osoba dálkovým přístupem do 30 dnů ode dne, kdy změna

nebo důvod k výmazu osoby nastaly.



(6) Ministerstvo na základě oznámení nebo vlastního zjištění provede

rozhodnutím změnu v zápisu v Seznamu, pokud jde o údaje podle odstavce

3 písm. d), e), h) a i), nebo osobu, u které zákonné důvody pro vedení

v Seznamu zanikly, ze Seznamu vyřadí. Ustanovení odstavce 5 tím není

dotčeno. Ministerstvo provádí na základě údajů získaných ze základních

registrů změny údajů zapsaných v Seznamu podle odstavce 3 písm. a) a

b); rozhodnutí se v tomto případě nevydává.



(7) Seznam je veřejně přístupný. Ministerstvo zpřístupňuje aktuální

Seznam na portálu veřejné správy v tomto rozsahu:



a) jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo obchodní firma, jde-li o

fyzickou osobu; obchodní firma a právní forma, jde-li o právnickou

osobu,



b) adresa sídla,



c) identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,



d) skupina elektrozařízení,



e) způsob plnění povinností výrobce podle § 37h odst. 1, včetně uvedení

právnické osoby podle § 37h odst. 1 písm. c), jejímž prostřednictvím

plní své povinnosti,



f) údaj o tom, zda se jedná o výrobce, pověřeného zástupce nebo

právnickou osobu podle § 37h odst. 1 písm. c),



g) jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo název zahraničního výrobce

nebo osoby podle § 37q odst. 2 věty první, je-li v Seznamu zapsán

jejich pověřený zástupce.



(8) Pro účely zápisu do Seznamu ministerstvo stanoví prováděcím právním

předpisem bližší podmínky způsobu plnění povinností a zajištění

financování podle odstavce 3 písm. h) a i).



§ 37j



Uvádění elektrozařízení na trh



(1) Výrobce elektrozařízení zajistí, aby elektrozařízení bylo navrženo

a vyrobeno tak, aby se usnadnila demontáž a využití, zejména opětovné

použití těchto elektrozařízení a materiálové využití elektroodpadu,

jeho komponentů a materiálů v souladu s právními předpisy na ochranu

životního prostředí, právními předpisy upravujícími technické požadavky

na výrobky a požadavky na ekodesign výrobků a právními předpisy na

ochranu veřejného zdraví.^31o)



(2) Výrobce elektrozařízení uvedeného na trh po 13. srpnu 2005 zajistí,

aby z označení elektrozařízení bylo patrné, že bylo na trh uvedeno po

tomto datu.



(3) Ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti prodává elektrozařízení

nepocházející od výrobce, který je zapsán v Seznamu podle § 37i, nebo

je místo něj v Seznamu zapsán jeho pověřený zástupce, nese odpovědnost

výrobce za plnění jeho povinností stanovených v tomto dílu zákona.



(4) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem způsob označení

elektrozařízení podle odstavce 2.



§ 37k



Zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu



(1) Výrobce elektrozařízení zajistí zpětný odběr elektrozařízení

pocházejícího z domácností. Pro elektroodpad nepocházející z domácností

výrobce elektrozařízení zajistí jeho oddělený sběr.



(2) Výrobce elektrozařízení pro účely zpětného odběru elektrozařízení a

odděleného sběru elektroodpadu označí elektrozařízení grafickým

symbolem. Není-li možné elektrozařízení takto označit vzhledem k jeho

velikosti nebo funkci, označí se grafickým symbolem obal nebo návod k

použití nebo záruční list elektrozařízení.



(3) Výrobce prostřednictvím distributorů^31p) zajistí, aby byl konečný

uživatel informován o způsobu provedení odděleného sběru. Distributor

informuje při prodeji elektrozařízení konečného uživatele o způsobu

zajištění odděleného sběru.



(4) Poslední prodejce elektrozařízení určených k použití v domácnostech

zajistí, aby konečný uživatel měl možnost



a) při nákupu elektrozařízení bezplatně odevzdat ke zpětnému odběru

použité elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového

elektrozařízení, a to ve stejném počtu kusů prodávaného elektrozařízení

podobného typu a použití,



b) odevzdat bezplatně ke zpětnému odběru použité elektrozařízení, u

něhož žádný z vnějších rozměrů nepřesahuje 25 cm, bez ohledu na výrobní

značku a bez vázání na nákup zboží, v místě prodeje nového

elektrozařízení nebo v jeho bezprostřední blízkosti po celou provozní

dobu, jestliže velikost prodejní plochy určené k prodeji

elektrozařízení je alespoň 400 m2.



(5) Zbavit se elektrozařízení pocházejícího z domácností nebo

elektroodpadu smí jeho držitel jen jeho předáním zpracovateli podle §

37l nebo na místo zpětného odběru nebo odděleného sběru. Konečný

uživatel se smí zbavit elektrozařízení pocházejícího z domácností také

jeho předáním poslednímu prodejci podle odstavce 4. Zpětně odebraná

elektrozařízení a odděleně sebraný elektroodpad musí být předány pouze

zpracovateli podle § 37l, není-li elektrozařízení jako celek opětovně

použito. Tím není dotčena možnost předání zpětně odebraného

elektrozařízení posledním prodejcem na místo zpětného odběru. Jiné

osoby než zpracovatelé podle § 37l, provozovatelé míst zpětného odběru

nebo odděleného sběru a poslední prodejci podle odstavce 4 nejsou

oprávněny elektrozařízení pocházející z domácností a elektroodpad

převzít.



(6) Výrobce elektrozařízení určených k použití v domácnostech je

povinen:



a) zřídit minimálně jedno místo zpětného odběru v každé obci, městském

obvodě nebo městské části s počtem více než 2 000 obyvatel, kde se

nachází prodejna elektrozařízení nebo v nichž jsou elektrozařízení,

která uvádí na trh, dodávána konečnému uživateli při prodeji

prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Počet obyvatel se

posuzuje na základě bilance počtu obyvatel České republiky zpracované

Českým statistickým úřadem k 1. lednu kalendářního roku. Za místo

zpětného odběru pro účely tohoto ustanovení se nepovažuje místo dodávky

výrobku u konečného uživatele. Ke splnění této povinnosti může výrobce

na základě písemné dohody s obcí využít systém sběru a třídění

komunálních odpadů stanovený touto obcí, a to i v rámci mobilního svozu

nebezpečného odpadu podle § 17 odst. 3,



b) uzavřít smlouvu o využití systému sběru a třídění komunálních odpadů

stanovených obcí s každou obcí, která o její uzavření projeví zájem a

ve které jsou elektrozařízení určená k použití v domácnostech, která

uvádí na trh, prodávána, za podmínek obdobných jako s ostatními obcemi,



c) zřídit na vlastní náklady za podmínek obdobných jako s ostatními

posledními prodejci místo zpětného odběru v každém prodejním místě

posledního prodejce elektrozařízení nebo v jeho bezprostřední

blízkosti, kde jsou elektrozařízení uváděná výrobcem na trh prodávána a

kde velikost prodejní plochy určené k prodeji elektrozařízení je

alespoň 400 m2, pokud poslední prodejce o zřízení místa zpětného odběru

projeví zájem.



(7) Zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu ze

solárních panelů, které jsou součástí výroben elektřiny s celkovým

instalovaným výkonem do 30 kW, musí být zajištěn prostřednictvím sítě

míst zpětného odběru a odděleného sběru o dostatečné četnosti a

dostupnosti.



(8) Provozovatel místa zpětného odběru elektrozařízení není povinen v

režimu zpětného odběru elektrozařízení podle § 37g písm. g) odebrat

elektrozařízení, které je nekompletní. Nekompletním elektrozařízením se

rozumí elektrozařízení bez technologických částí, které jsou podstatné

pro jeho klasifikaci.



(9) Způsob provedení zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru

elektroodpadu, jejich přeprava a předání zpracovateli nesmí ztížit

opětovné použití nebo materiálové využití elektrozařízení nebo jejich

komponentů, nebo materiálové využití elektroodpadu. Do předání

zpracovateli nesmí být elektrozařízení nebo elektroodpad předmětem

úpravy, využití nebo odstranění.



(10) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem vzor grafického

symbolu pro označování elektrozařízení pro účely zpětného odběru

elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu.



(11) Ministerstvo může vyhláškou stanovit technické požadavky na

provádění zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru

elektroodpadu a na skladování a přepravu zpětně odebraných

elektrozařízení a odděleně sebraného elektroodpadu.



§ 37l



Zpracování elektroodpadu



(1) Výrobce elektrozařízení vytvoří systém pro zpracování elektroodpadu

za použití nejlepších dostupných technik^31s) jeho zpracování,

využívání a materiálového využívání.



(2) Výrobce elektrozařízení poskytne zpracovatelům elektroodpadu

bezplatně veškeré informace, které jsou nutné k jeho zpracování a k

přípravě k opětovnému použití, především údaje o obsažených

nebezpečných látkách, možnostech opětovného použití elektrozařízení a

materiálového využití elektroodpadu, případně způsobu jejich

odstranění. Tyto informace výrobce elektrozařízení poskytne pro každý

typ nového elektrozařízení do jednoho roku od data uvedení výrobku na

trh. Informace poskytne v návodech na použití nebo na technickém nosiči

dat nebo prostředky dálkové komunikace.



(3) Zpracovatel elektroodpadu je povinen



a) provozovat zařízení ke zpracování elektroodpadu v souladu s jeho

provozním řádem a plnit další povinnosti oprávněné osoby,



b) přednostně odstranit z elektroodpadu všechny látky a součásti

stanovené prováděcím právním předpisem,



c) skladovat a zpracovávat elektroodpad v souladu s technickými

požadavky stanovenými prováděcím právním předpisem,



d) zajistit využití elektroodpadu v souladu s § 37m,



e) vést v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem evidenci o

převzatém elektroodpadu a způsobu jeho zpracování a zasílat příslušnému

správnímu úřadu údaje o zařízení.



(4) Rozhodnutí, kterým se uděluje souhlas k provozu zařízení ke

zpracování elektroodpadu a s jeho provozním řádem (§ 14 odst. 1), musí

obsahovat podmínky nezbytné ke splnění požadavků podle odstavce 3 písm.

b) a c) a § 37m.



(5) Elektroodpad může být převezen přes hranice ke zpracování v souladu

s předpisy Evropských společenství upravujících dozor nad přepravou

odpadů v rámci Evropského společenství^39) a v souladu s částí devátou.

Zpracování elektroodpadu ve státě, který není členským státem Evropské

unie, lze zahrnout do plnění požadavků stanovených v § 37m, doloží-li

vývozce, že využití, opětovné použití nebo materiálové využití proběhlo

za podmínek srovnatelných s podmínkami stanovenými tímto zákonem.



(6) Tímto ustanovením nejsou dotčeny povinnosti zpracovatele stanovené

zvláštními právními předpisy pro zacházení s látkami, které poškozují

ozonovou vrstvu, a s fluorovanými skleníkovými plyny^31t).



(7) Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem technické

požadavky na přednostní odstranění látek a součástí z elektroodpadu,

skladování a zpracování elektroodpadu, rozsah a způsob vedení evidence

o převzatém elektroodpadu a způsobech jeho zpracování a využití a

způsob ohlašování zařízení ke sběru, zpracování a využití

elektroodpadu.



§ 37m



Využívání elektroodpadu



(1) Výrobce elektrozařízení vytvoří systém, podle kterého bude

zajištěno využití elektroodpadu navazující na zpětný odběr

elektrozařízení nebo oddělený sběr elektroodpadu.



(2) Zpětně odebraná a odděleně sebraná elektrozařízení se před předáním

zpracovateli přednostně opětovně použijí jako celek. Opětovně lze

použít pouze elektrozařízení či jejich komponenty, které splňují

požadavky příslušných právních předpisů.^31o)



(3) Výrobce elektrozařízení je povinen zajistit využití elektroodpadu,

který byl předán zpracovatelům v souladu s § 37k odst. 5, minimálně v

rozsahu stanoveném v příloze č. 14 k tomuto zákonu.



(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob, jakým se počítá dosažení

minimální úrovně využití elektroodpadu podle odstavce 3.



§ 37n



Financování nakládání s elektrozařízením pocházejícím z domácností



(1) Je-li elektrozařízení uvedeno na trh po dni 13. srpna 2005, výrobce

elektrozařízení je povinen financovat zpětný odběr, zpracování, využití

a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností, které bylo

zpětně odebráno podle § 37k a 38, jedná-li se o elektrozařízení, jehož

je výrobcem podle tohoto zákona.



(2) Před uvedením elektrozařízení podle odstavce 1 na trh, je výrobce

povinen poskytnout záruku prokazující, že nakládání s veškerým

elektroodpadem bude finančně zajištěno. Tato záruka musí být dostatečná

k pokrytí financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění

elektrozařízení pocházejícího z domácností, které bylo odevzdáno v

rámci systému zpětného odběru vytvořeného a provozovaného podle § 37k a

38. Výrobce, který zajišťuje plnění povinností podle § 37h odst. 1

písm. a), poskytne záruku formou účelově vázaného bankovního účtu nebo

pojištění za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem. Údaje o

stavu a čerpání z účelově vázaného účtu nebo výši pojistného plnění za

uplynulý rok uvádí v roční zprávě. Prostředky uložené na účelově

vázaném bankovním účtu mohou být použity pouze se souhlasem

ministerstva k zajištění financování zpětného odběru, zpracování,

využití a odstranění elektrozařízení pocházejícího z domácností; tyto

prostředky nemohou být předmětem nařízení a provedení výkonu

rozhodnutí, ani exekuce, ani zahrnuty do majetkové podstaty výrobce.

Výrobce, který zajišťuje plnění povinností podle § 37h odst. 1 písm. b)

nebo c), záruku neposkytuje.



(3) Bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, jsou

k zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění

elektrozařízení pocházejícího z domácností, které bylo zpětně odebráno

podle § 37k a 38, výrobci povinni vytvořit systém, do kterého v

odpovídajícím rozsahu, zejména podle podílu na trhu, přispívají všechny

osoby, které jsou podnikatelsky činné v okamžiku vzniku příslušných

nákladů.



(4) Výrobce může při prodeji nového elektrozařízení uvádět náklady na

zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení

pocházejícího z domácností odděleně. Uvádí-li výrobce náklady odděleně,

je takto povinen je uvádět každý prodávající při prodeji v rámci své

podnikatelské činnosti. Uvedené náklady nesmějí převýšit náklady známé

výrobci v okamžiku uvedení nového elektrozařízení na trh, plní-li své

povinnosti podle § 37h odst. 1 písm. c), nebo prokazatelný odhad

předpokládaných nákladů, plní-li své povinnosti podle § 37h odst. 1

písm. a) nebo b). Povinnosti posledního prodejce podle cenových

předpisů^59) nejsou tímto ustanovením dotčeny.



(5) Ministerstvo stanoví po projednání s Ministerstvem financí

prováděcím právním předpisem bližší podmínky financování, zejména

způsob výpočtu minimální výše uložených finančních prostředků na

účelově vázaném bankovním účtu a minimální výše pojistného plnění.



(6) Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) v případě, že se

elektrozařízení prokazatelně nestane na území České republiky odpadem,

vrátí obdržený příspěvek na zajištění nakládání s elektrozařízením

pocházejícím z domácností osobě, která prokáže, že elektrozařízení po

uvedení na trh v České republice vyvezla nebo dodala do jiného

členského státu Evropské unie. Není-li touto osobou výrobce, může

právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) vyžadovat doložení

souhlasu výrobce s vrácením příspěvku. Požádat o vrácení příspěvku lze

nejpozději do 28. února kalendářního roku následujícího po kalendářním

roce, v němž byl příspěvek uhrazen, jinak právo na vrácení příspěvku

zaniká. Osoba, která žádá o vrácení příspěvku, je povinna umožnit

právnické osobě podle § 37h odst. 1 písm. c), aby provedla ověření

splnění podmínek pro vrácení obdrženého příspěvku, a to přímo nebo

prostřednictvím auditora či jiné pověřené osoby; účelně vynaložené

náklady na toto ověření je osoba, která žádá o vrácení příspěvku,

povinna uhradit právnické osobě podle § 37h odst. 1 písm. c) pouze v

případě, že ověření prokázalo nesplnění podmínek pro vrácení obdrženého

příspěvku.



§ 37o



Financování nakládání s elektroodpadem



(1) Výrobce elektrozařízení s výjimkou solárních panelů zajistí

financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění

elektroodpadu takto:



a) je-li elektrozařízení uvedeno na trh po dni 13. srpna 2005, zajistí

jeho financování sám,



b) bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005 a je-li

nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou

funkci, zajistí financování výrobce takového nového výrobku při jejich

dodávce, nejvýše však v počtu dodávaných elektrozařízení,



c) bylo-li elektrozařízení uvedeno na trh do dne 13. srpna 2005, není

však nahrazováno výrobky stejného typu nebo výrobky, které plní stejnou

funkci, zajistí financování koneční uživatelé, kteří nejsou

spotřebiteli.



(2) Výrobce může při prodeji nového elektrozařízení uvádět náklady na

oddělený sběr, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu odděleně.

Uvádí-li výrobce náklady odděleně, je takto povinen je uvádět každý

prodávající při prodeji v rámci své podnikatelské činnosti. Uvedené

náklady nesmějí převýšit náklady známé výrobci v okamžiku uvedení

nového elektrozařízení na trh nebo prokazatelný odhad předpokládaných

nákladů v případě, že náklady výrobci vzniknou až po tomto okamžiku.



(3) Výrobce a konečný uživatel, který není spotřebitelem, mohou

nejpozději při dodání nového elektrozařízení konečnému uživateli

uzavřít písemnou formou dohodu o zajištění financování odděleného

sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu odchylně od

způsobů stanovených v odstavci 1; ostatní ustanovení tohoto dílu zákona

zůstávají takovou dohodou nedotčena. Informaci o uzavření dohody a

základních dohodnutých podmínkách financování zašle výrobce

ministerstvu jako součást roční zprávy za kalendářní rok, v němž byla

smlouva uzavřena.



(4) Ministerstvo stanoví po projednání s Ministerstvem financí

prováděcím právním předpisem bližší podmínky financování podle odstavce

1.



(5) Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) v případě, že se

elektrozařízení prokazatelně nestane na území České republiky odpadem,

vrátí obdržený příspěvek na zajištění nakládání s elektroodpadem osobě,

která prokáže, že elektrozařízení po uvedení na trh v České republice

vyvezla nebo dodala do jiného členského státu Evropské unie. Není-li

touto osobou výrobce, může právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c)

vyžadovat doložení souhlasu výrobce s vrácením příspěvku. Požádat o

vrácení příspěvku lze nejpozději do 28. února kalendářního roku

následujícího po kalendářním roce, v němž byl příspěvek uhrazen, jinak

právo na vrácení příspěvku zaniká. Osoba, která žádá o vrácení

příspěvku, je povinna umožnit právnické osobě podle § 37h odst. 1 písm.

c), aby provedla ověření splnění podmínek pro vrácení obdrženého

příspěvku, a to přímo nebo prostřednictvím auditora či jiné pověřené

osoby; účelně vynaložené náklady na toto ověření je osoba, která žádá o

vrácení příspěvku, povinna uhradit právnické osobě podle § 37h odst. 1

písm. c) pouze v případě, že ověření prokázalo nesplnění podmínek pro

vrácení obdrženého příspěvku.



§ 37p



Financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů



(1) Pro solární panely uvedené na trh po dni 1. ledna 2013, zajistí

financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění výrobce.

Před uvedením solárních panelů na trh je výrobce povinen poskytnout

záruku prokazující, že nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů

bude finančně zajištěno. Tato záruka musí být dostatečná k pokrytí

financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění

elektroodpadu ze solárních panelů, který byl odevzdán v rámci systému

odděleného sběru vytvořeného a provozovaného podle § 37k. Výrobce,

který zajišťuje plnění povinností podle § 37h odst. 1 písm. a) nebo b),

poskytne záruku formou účelově vázaného bankovního účtu za podmínek

stanovených prováděcím právním předpisem. Údaje o stavu a čerpání z

účelově vázaného účtu za uplynulý rok uvádí v roční zprávě. Prostředky

uložené na účelově vázaném bankovním účtu mohou být použity pouze se

souhlasem ministerstva k zajištění financování odděleného sběru,

zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů;

tyto prostředky nemohou být předmětem nařízení a provedení výkonu

rozhodnutí, ani exekuce, ani zahrnuty do majetkové podstaty výrobce.

Výrobce, který zajišťuje plnění povinností podle § 37h odst. 1 písm.

c), záruku neposkytuje.



(2) Pro solární panely uvedené na trh do dne 1. ledna 2013 zajistí

financování předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu

ze solárních panelů, včetně plnění těchto povinností, provozovatel

solární elektrárny, jejíž jsou solární panely součástí, prostřednictvím

osoby podle § 37h odst. 1 písm. c). Tuto povinnost musí zajistit

prostřednictvím rovnoměrných dílčích plateb příspěvků, poskytovaných

minimálně s roční periodicitou, počínaje od 1. ledna 2014, na základě

smlouvy uzavřené nejpozději do 30. června 2013 s osobou podle § 37h

odst. 1 písm. c) tak, aby financování bylo plně zajištěno nejpozději do

1. ledna 2019. Právnická osoba podle § 37h odst. 1 písm. c) stanoví

příspěvky na předání ke zpracování, využití a odstranění elektroodpadu

ze solárních panelů zejména v závislosti na jejich hmotnosti a složení.



(3) O splnění povinností podle odstavce 2 je povinna osoba podle § 37h

odst. 1 písm. c) zpracovat a zaslat ministerstvu nejpozději do 30.

března 2019 úplnou a pravdivou zprávu.



(4) Ministerstvo stanoví po projednání s Ministerstvem financí

prováděcím právním předpisem bližší podmínky financování odděleného

sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních

panelů podle odstavce 1, zejména způsob výpočtu minimální výše

uložených finančních prostředků na účelově vázaném bankovním účtu a

způsob jejich čerpání, dále bližší podmínky financování podle odstavce

2 včetně minimální výše nebo způsobu výpočtu minimální výše příspěvků a

způsobu finančního vypořádání po splnění povinností pro nakládání s

elektroodpadem ze solárních panelů, a dále rozsah a obsah zprávy podle

odstavce 3.



(5) Výrobce a konečný uživatel mohou nejpozději při dodání nového

solárního panelu konečnému uživateli uzavřít písemnou formou dohodu o

zajištění financování odděleného sběru, zpracování, využití a

odstranění elektroodpadu ze solárních panelů odchylně od způsobu

stanoveného v odstavci 1; ostatní ustanovení tohoto dílu zákona

zůstávají takovou dohodou nedotčena. Dohoda nesmí směřovat k omezení

výše financování nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů podle

tohoto zákona. Odpovídá-li na základě takové dohody za financování

konečný uživatel, použijí se přiměřeně podmínky pro zajištění

financování podle odstavce 2 s tím, že financování musí být plně

zajištěno nejpozději do 5 let od uzavření této dohody. Informaci o

uzavření dohody a základních dohodnutých podmínkách financování zašle

výrobce ministerstvu jako součást roční zprávy za kalendářní rok, v

němž byla smlouva uzavřena.



§ 37q



Pověřený zástupce



(1) Za plnění povinností zahraničního výrobce stanovených v tomto dílu

zákona odpovídá pověřený zástupce, kterého si zahraniční výrobce za tím

účelem určil na základě písemného pověření.



(2) Osoba usazená v jiném členském státě Evropské unie, která v České

republice uvádí elektrozařízení na trh, nejde-li o zahraničního výrobce

podle odstavce 1, si může určit na základě písemného pověření svého

pověřeného zástupce za účelem plnění povinností výrobce stanovených v

tomto dílu zákona. Pověřený zástupce podle věty první odpovídá za

plnění těchto povinností od okamžiku jeho zápisu do Seznamu podle §

37i. Osoba podle věty první je povinna informovat své odběratele o

určení, změně a odvolání pověřeného zástupce.



(3) Pověřeným zástupcem podle odstavce 1 nebo 2 může být pouze

právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je

usazená v České republice.



(4) Pověřený zástupce podle odstavce 1 nebo 2 plní všechny povinnosti

výrobce stanovené v tomto dílu zákona. Odpovědnost výrobce za plnění

povinností stanovených v tomto dílu zákona nezaniká, jestliže pověřený

zástupce tyto povinnosti neplní.



(5) Osoba, která je usazena v České republice a prodává elektrozařízení

prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přímo konečným

uživatelům v jiném členském státě Evropské unie, je povinna v souladu s

právními předpisy tohoto členského státu určit na základě písemného

pověření svého pověřeného zástupce za účelem plnění povinností ve

vztahu k tomuto elektrozařízení vyplývajících z právních předpisů

tohoto členského státu.



§ 37r



Přeshraniční přeprava použitých elektrozařízení



(1) Při přepravě použitých elektrozařízení do České republiky, z ní

nebo přes ni je jejich držitel povinen prokázat na požádání celního

úřadu nebo inspekce, že přepravovaná elektrozařízení nejsou odpadem. Za

tímto účelem je povinen zajistit, aby při přepravě byly celním úřadům a

inspekci k dispozici



a) kopie daňového dokladu podle zákona o dani z přidané hodnoty a kopie

smlouvy o převodu vlastnictví k přepravovanému elektrozařízení, v níž

je uvedeno, že elektrozařízení jsou určena k přímému opětovnému použití

a že jsou plně funkční,



b) dokumentace podle odstavce 4 o každém jednotlivém kusu

přepravovaného elektrozařízení, která není starší než 3 měsíce, a



c) prohlášení držitele, že přepravovaná elektrozařízení nejsou odpadem.



(2) Ustanovení odstavce 1 písm. a) a b) a odstavce 4 se nepoužijí,

pokud držitel elektrozařízení prokáže, že k přepravě dochází v rámci

smluvního vztahu mezi podnikateli a že



a) elektrozařízení jsou zasílána jako vadná zpět osobě, která je

vyrobila, nebo si je nechala vyrobit a uvádí na nich svoji značku, nebo

třetí osobě jednající jejím jménem na opravu v rámci záruky za jakost

za účelem opětovného použití,



b) použitá elektrozařízení určená k profesionálnímu použití jsou

zasílána na renovaci nebo opravu za účelem opětovného použití na

základě smlouvy osobě, která elektrozařízení vyrobila, nebo si je

nechala vyrobit a uvádí na nich svoji značku, nebo třetí osobě

jednající jejím jménem do zemí, na něž se vztahují předpisy Organizace

pro hospodářskou spolupráci a rozvoj o kontrole přeshraničního pohybu

odpadů určených k využití^60), nebo



c) vadná použitá elektrozařízení určená k profesionálnímu použití, jako

jsou zdravotnické prostředky^57) nebo jejich součásti, jsou na základě

smlouvy zasílána osobě, která je vyrobila, nebo si je nechala vyrobit a

uvádí na nich svoji značku, nebo třetí osobě jednající jejím jménem za

účelem analýzy hlavní příčiny závady v případě, že analýzu může provést

pouze uvedená osoba nebo třetí osoba jednající jejím jménem.



(3) Ustanovení odstavce 1 písm. a) a b) a odstavce 4 se dále nepoužijí

v případě, že povaha a množství přepravovaných elektrozařízení

prokazují, že mají sloužit výhradně k soukromému nebo osobnímu použití

osob, které je přepravují, nebo jejich rodinných příslušníků, nebo mají

sloužit jako dar.



(4) Ke každému jednotlivému kusu přepravovaného elektrozařízení musí

být vypracována dokumentace, která prokazuje, že byla ověřena jeho

funkčnost a vyhodnocena přítomnost nebezpečných látek. V případě

důvodných pochybností o funkčnosti přepravovaných použitých

elektrozařízení jsou celní úřad nebo inspekce oprávněny jejich držitele

vyzvat, aby funkčnost elektrozařízení na vlastní náklady prokázal.



(5) Při přepravě použitých elektrozařízení do České republiky, z ní

nebo přes ni musí být zajištěna ochrana elektrozařízení před poškozením

v průběhu přepravy, nakládky a vykládky, zejména prostřednictvím

dostatečných obalů a vhodného uspořádání nákladu.



(6) Neprokáže-li držitel na základě dokladů uvedených v odstavcích 1 a

4, případně též postupem uvedeným v odstavci 4 větě druhé, že

přepravované použité elektrozařízení není odpadem, nebo není-li

zajištěna ochrana elektrozařízení před poškozením v souladu s odstavcem

5, považuje se takové elektrozařízení za elektroodpad a jeho přeprava

za nedovolenou přepravu odpadů podle přímo použitelného předpisu

Evropských společenství o přepravě odpadů^39n).



(7) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob ověřování a prokazování

funkčnosti použitých elektrozařízení, rozsah dokumentace podle odstavce

4 a seznam dalších dokladů přikládaných k nákladu přepravovaných

použitých elektrozařízení, včetně způsobu jejich přiložení, a výčet

elektrozařízení s obsahem nebezpečných látek, která nesmí být

přepravována jako použitá podle odstavce 1.



§ 37s



Registr míst zpětného odběru



(1) Registr míst zpětného odběru (dále jen „Registr“) je informačním

systémem veřejné správy, který slouží k vedení údajů o místech zpětného

odběru. Správcem Registru je ministerstvo.



(2) Registr je veřejně přístupný způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(3) V Registru se vedou tyto údaje:



a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, nebo název nebo firma, adresa

sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, provozovatele

místa zpětného odběru,



b) adresa místa zpětného odběru,



c) indikativní údaj o provozní době místa zpětného odběru,



d) skupiny odebíraných elektrozařízení podle přílohy č. 7 k tomuto

zákonu,



e) typy odebíraných elektrozařízení podle podskupin elektrozařízení

stanovených vyhláškou podle § 37f odst. 6,



f) jméno, popřípadě jména, a příjmení, nebo obchodní firma, adresa

sídla a identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, výrobce nebo

právnické osoby podle § 37h odst. 1 písm. c), která místo zpětného

odběru zřídila.



(4) Výrobce elektrozařízení určených k použití v domácnostech je

povinen vkládat dálkovým přístupem do Registru údaje uvedené v odstavci

3 a stejným způsobem tyto údaje aktualizovat, a to nejpozději do 30 dnů

od okamžiku, kdy nastala skutečnost zakládající změnu údaje.



Díl 9



Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a nádrží



§ 37t



(1) Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží, pokud

jsou odpadem, je možné využívat na zemědělském půdním fondu v souladu s

§ 14 odst. 2 pouze za splnění požadavků zvláštních právních

předpisů^64).



(2) Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží, pokud

jsou odpadem, je možné využívat na povrchu terénu a k zavážení

podzemních prostor v souladu s § 14 odst. 2 za splnění podmínek pro

využívání odpadů na povrchu terénu stanovených vyhláškou podle § 19

odst. 3.



(3) Sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží, pokud

jsou odpadem, je možné využívat jako stavební materiál v souladu s § 14

odst. 2 za splnění požadavků stanovených zvláštními právními

předpisy^65).



(4) Pokud jsou sedimenty vytěžené z koryt vodních toků a vodních nádrží

určeny k využití na pozemcích tvořících zemědělský půdní fond, nevede

jejich původce ani osoba, která je na pozemcích tvořících zemědělský

půdní fond využívá, pro tyto sedimenty evidenci podle § 39 odst. 1 a

nepodává hlášení podle § 39 odst. 2 a 3. Pro tyto sedimenty se vede

evidence podle zvláštního právního předpisu^64).



Díl 10



Recyklace lodí



§ 37u



(1) Tento díl upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis

Evropské unie o recyklaci lodí^66) podmínky pro provádění recyklace

lodí v zařízení na recyklaci lodí.



(2) Příslušným orgánem podle přímo použitelného předpisu Evropské unie

o recyklaci lodí^66) za Českou republiku je ministerstvo, s výjimkou

případů, kdy tento zákon svěřuje působnost příslušného orgánu krajskému

úřadu.



§ 37v



(1) Zařízení na recyklaci lodí je zařízením k využívání nebo

odstraňování odpadů.



(2) Krajský úřad zašle žádost o souhlas k provozování zařízení na

recyklaci lodí k vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví.



(3) Souhlas k provozování zařízení na recyklaci lodí se vydává na dobu

určitou, nejdéle na dobu 5 let. Dobu platnosti souhlasu k provozování

zařízení krajský úřad prodlouží na základě žádosti provozovatele vždy

nejdéle o dalších 5 let, pokud jsou splněny podmínky pro jeho vydání.



§ 37w



(1) Provozovatel zařízení na recyklaci lodí je povinen předložit před

každou recyklací lodi krajskému úřadu ke schválení plán recyklace lodi

podle čl. 7 přímo použitelného předpisu Evropské unie o recyklaci

lodí^66).



(2) Krajský úřad neprodleně zašle plán recyklace lodi k vyjádření

orgánu ochrany veřejného zdraví.



ČÁST PÁTÁ



ZPĚTNÝ ODBĚR NĚKTERÝCH VÝROBKŮ



HLAVA I



SPOLEČNÁ USTANOVENÍ



§ 38



(1) Povinnost zpětného odběru se vztahuje na



a) výbojky a zářivky,



b) pneumatiky,



c) elektrozařízení pocházející z domácností [§ 37g písm. f)].



(2) Vláda může v mezích příslušných právních předpisů Evropských

společenství nařízením stanovit další výrobky, než jsou uvedeny v

odstavci 1, podléhající povinnosti zpětného odběru po jejich použití.



(3) Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke

zpětnému odběru má právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k

podnikání, která výrobky uvedené v odstavci 1 uvádí na trh, (dále jen

"povinná osoba"), a to bez ohledu na výrobní značku a do výše, které za

vykazované období stanovené podle odstavce 10 vyrobí nebo doveze. Na

zpětný odběr elektrozařízení pocházejícího z domácností se vztahuje §

37n.



(4) Povinná osoba musí prostřednictvím právnické osoby nebo fyzické

osoby oprávněné k podnikání, která prodává výrobky uvedené v odstavci 1

konečnému uživateli, (dále jen "poslední prodejce") zajistit, aby byl

konečný uživatel informován o způsobu provedení zpětného odběru těchto

použitých výrobků. Výrobce elektrozařízení dále zajistí informování

konečného uživatele o



a) požadavku, aby elektrozařízení nebyla odstraňována spolu se směsným

komunálním odpadem, ale byla fyzickými osobami odkládána na místech k

tomu určených nebo v místech jejich zpětného odběru,



b) jejich úloze v opětovném použití elektrozařízení a materiálovém nebo

jiném využití elektroodpadu,



c) možných škodlivých vlivech nebezpečných látek obsažených v

elektrozařízení na životní prostředí a na lidské zdraví,



d) významu grafického symbolu podle § 37k odst. 2 pro označování

elektrozařízení pro účely zpětného odběru elektrozařízení a odděleného

sběru elektroodpadu.



(5) Poslední prodejce je povinen při prodeji výrobků, na které se

vztahuje povinnost zpětného odběru, informovat konečného uživatele o

způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. V případě,

že tak neučiní, je povinen tyto použité výrobky odebírat přímo v

provozovně, a to bez nároku na úplatu od konečného uživatele, po celou

provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke

zpětnému odběru na nákup zboží. Poslední prodejce je při prodeji

výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru,

prostřednictvím prostředků komunikace na dálku povinen písemně

informovat konečného uživatele o způsobu zajištění zpětného odběru.



(6) Povinná osoba může na základě písemné dohody s obcí využít ke

splnění své povinnosti systém sběru a třídění komunálních odpadů

stanovený touto obcí.



(7) Zpětný odběr použitých výrobků uvedených v odstavci 1 musí být

proveden bez nároku na úplatu za tento odběr od konečného uživatele, v

případě uvedeném v odstavci 6 i od obce. Místa zpětného odběru musí být

pro konečné uživatele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na

které se povinnost zpětného odběru vztahuje. Povinná osoba je povinna

zajistit zpětný odběr způsobem odpovídajícím obvyklým možnostem

konečného uživatele bez jeho nadměrného zatížení. Zpětný odběr

použitého výrobku lze odmítnout v případě, že použitý výrobek z důvodu

kontaminace ohrožuje zdraví osob, které zpětný odběr provádějí.^31u)

Provozovatel místa zpětného odběru použitých výrobků je povinen na

požádání konečnému uživateli vystavit potvrzení o zpětném odběru

výrobku s náležitostmi stanovenými prováděcím právním předpisem.



(8) Zpětně odebraný výrobek se stává odpadem ve chvíli předání osobě

oprávněné k jeho využití nebo odstranění.



(9) Povinná osoba musí zajistit využití nebo odstranění zpětně

odebraných použitých výrobků v souladu s tímto zákonem a prováděcími

právními předpisy, a to do konce kalendářního roku následujícího po

kalendářním roce, v němž byly odebrány.



(10) Povinná osoba je povinna zpracovávat roční zprávu o plnění

povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok v rozsahu

stanoveném prováděcím právním předpisem a tuto zprávu každoročně

zasílat ministerstvu do 31. března.



(11) Ministerstvo stanoví vyhláškou podrobnosti způsobu provedení

zpětného odběru výrobků a obsah roční zprávy o plnění povinnosti

zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok.



HLAVA II



ZPĚTNÝ ODBĚR PNEUMATIK



§ 38a



(1) Povinná osoba podle § 38 odst. 3 je povinna zajistit minimální

úroveň zpětného odběru použitých pneumatik ve výši 35 % za každý

kalendářní rok.



(2) Minimální úroveň zpětného odběru podle odstavce 1 se vyjadřuje jako

procentuální podíl celkové hmotnosti pneumatik sebraných v rámci

zpětného odběru povinnou osobou v daném kalendářním roce k celkové

hmotnosti pneumatik uvedených touto povinnou osobou na trh v témže

kalendářním roce.



(3) Povinná osoba podle § 38 odst. 3 plní své povinnosti stanovené pro

zpětný odběr použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních

pneumatik, informování konečného uživatele a zpracování roční zprávy o

plnění povinnosti zpětného odběru



a) v individuálním systému, a to samostatně, organizačně a technicky na

vlastní náklady, nebo



b) v kolektivním systému, a to uzavřením smlouvy o zajištění plnění

povinnosti zpětného odběru použitých pneumatik, zpracování a využití

odpadních pneumatik (dále jen „smlouva o společném plnění“) s

právnickou osobou oprávněnou k provozování kolektivního systému podle §

38c (dále jen „provozovatel systému“).



(4) Pneumatikou se pro účely této části zákona rozumí pružná součást

sestavy kola, která je z přírodního nebo syntetického kaučuku a

vyztužujících materiálů bez ráfku, s výjimkou kola k použití na

zařízeních tažených či tlačených pěšky jdoucí osobou, na jízdních

kolech a na osobních zdravotnických prostředcích či rehabilitačních a

kompenzačních pomůckách.



(5) Povinná osoba a distributor, včetně posledního prodejce, jsou

povinni při prodeji pneumatik uvádět náklady na zpětný odběr použitých

pneumatik a zpracování a využití odpadních pneumatik odděleně. Tím

nejsou dotčeny povinnosti posledního prodejce podle cenových

předpisů^59).



§ 38b



Seznam povinných osob v oblasti zpětného odběru pneumatik



(1) Seznam povinných osob v oblasti zpětného odběru pneumatik (dále jen

„Seznam povinných osob“) je veřejný seznam, který vede ministerstvo.

Návrh na zápis do Seznamu povinných osob je povinna podat každá povinná

osoba podle § 38 odst. 3.



(2) Návrh na zápis do Seznamu povinných osob se podává ministerstvu do

60 dnů ode dne prvního uvedení pneumatik na trh nebo prvního uvedení

pneumatik na trh spolu s vozidlem, a to



a) ve dvou listinných vyhotoveních a současně v elektronické podobě,



b) v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem

podle zvláštního právního předpisu^30c), nebo



c) prostřednictvím datové schránky provozované podle zvláštního

právního předpisu^58).



(3) Návrh na zápis do Seznamu povinných osob obsahuje



a) jde-li o fyzickou osobu, jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo

obchodní firmu, adresu místa trvalého pobytu, adresu sídla,

identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno, a kopii podnikatelského

oprávnění,



b) jde-li o právnickou osobu, obchodní firmu nebo název, právní formu,

adresu sídla, identifikační číslo osoby, bylo-li přiděleno,



c) značku pneumatik, které povinná osoba uvádí na trh,



d) popis způsobu zajištění zpětného odběru použitých pneumatik,

zpracování a využití odpadních pneumatik a informování konečného

uživatele.



(4) Ministerstvo provede zápis povinné osoby do Seznamu povinných osob

do 30 dnů ode dne doručení návrhu, který splňuje všechny náležitosti

uvedené v odstavci 3, a nejpozději do 30 dnů od provedení zápisu

zveřejní tuto skutečnost na úřední desce ministerstva.



(5) Nesplňuje-li návrh na zápis náležitosti uvedené v odstavci 3, vyzve

ministerstvo povinnou osobu, aby ve lhůtě, kterou zároveň určí a která

nesmí být kratší než 15 pracovních dnů, návrh upřesnila nebo doplnila.



(6) Povinná osoba zapsaná v Seznamu povinných osob je povinna oznámit

ministerstvu změnu údajů předložených podle odstavce 3 nebo skutečnost,

že zanikly důvody pro její vedení v Seznamu povinných osob, a to do 30

dnů od vzniku takové změny nebo skutečnosti.



(7) Ministerstvo na základě oznámení podle odstavce 6 nebo na základě

vlastního zjištění provede změnu zápisu v Seznamu povinných osob nebo

povinnou osobu ze Seznamu povinných osob vyřadí.



(8) Ministerstvo zpřístupňuje aktuální Seznam povinných osob na portálu

veřejné správy v tomto rozsahu



a) jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo obchodní firmu, jde-li o

fyzickou osobu; obchodní firmu nebo název a právní formu, jde-li o

právnickou osobu,



b) identifikační číslo, bylo-li přiděleno,



c) značku pneumatik, které povinná osoba uvádí na trh,



d) způsob plnění povinností povinné osoby podle § 38a odst. 3, včetně

uvedení právnické osoby oprávněné k provozování kolektivního systému

podle § 38c, jejímž prostřednictvím plní své povinnosti.



(9) Distributor pneumatik nepocházejících od povinných osob zapsaných v

Seznamu povinných osob nebo od povinných osob, které plní své

povinnosti prostřednictvím kolektivního systému podle § 38a odst. 3

písm. b), má práva a povinnosti povinné osoby stanovené v této části

zákona.



(10) Pokud povinná osoba plní všechny své povinnosti prostřednictvím

kolektivního systému podle § 38a odst. 3 písm. b), nevztahuje se na ni

povinnost uvedená v odstavci 1. Údaje o povinných osobách plnících své

povinnosti v kolektivním systému, které ministerstvo získává od

provozovatele systému podle § 38c, zpřístupní podle odstavce 8.



(11) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor návrhu na zápis do Seznamu

povinných osob.



§ 38c



Provozovatel systému



(1) Provozovatelem systému může být pouze akciová společnost nebo

společnost s ručením omezeným, kterým bylo ministerstvem vydáno

oprávnění k provozování kolektivního systému podle § 38d.



(2) Pokud je provozovatel systému akciovou společností, smí vydávat

pouze kmenové akcie, a to jako zaknihované akcie znějící na jméno.

Stanovy nesmí připouštět vydávání akcií s rozdílnou váhou hlasů. Pokud

je provozovatel systému společností s ručením omezeným, musí mít

zřízenu dozorčí radu a společenská smlouva nebo zakladatelská listina

nesmějí připouštět vznik jiných než základních podílů, určovat rozdílný

počet hlasů ve vztahu k výši vkladu společníka a umožňovat vydávání

kmenových listů. Akcie a podíly lze upisovat pouze peněžitými vklady.



(3) Akcionářem nebo společníkem (dále jen „společník“) provozovatele

systému může být pouze povinná osoba, která uvádí na trh pneumatiky. Ke

dni podání žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního

systému musí být společníci provozovatele systému povinné osoby, z

nichž každá uváděla na trh pneumatiky nejméně po dobu 3 předcházejících

let a za předcházející 3 kalendářní roky uvedla na trh pneumatiky v

objemu nejméně 1 000 tun.



(4) Zisk provozovatele systému nesmí být rozdělen mezi společníky,

členy orgánů nebo zaměstnance provozovatele systému. Lze jej použít

výhradně na provoz, rozvoj a zefektivnění systému zajišťování

společného plnění povinností povinných osob při zpětném odběru

použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik a

informování konečného uživatele a posledního prodejce. Provozovatel

systému nesmí snížit svůj základní kapitál za jiným účelem než k úhradě

ztráty nebo k plnění povinností stanovených zákonem a nesmí zvýšit svůj

základní kapitál podmíněným způsobem.



(5) Provozovatel systému nesmí být členem orgánů jiných právnických

osob, ani se nesmí účastnit jejich podnikání.



(6) Kromě činností spojených se zajišťováním plnění povinností

povinných osob, které uvádějí na trh pneumatiky, stanovených v této

části zákona, nesmí provozovatel systému vykonávat jinou činnost než

poradenskou činnost v oblasti předcházení vzniku odpadních pneumatik

nebo výzkumnou, přednáškovou, osvětovou nebo propagační činnost v

oblastech zpětného odběru pneumatik a nakládání s odpadními

pneumatikami.



(7) Provozovatel systému nesmí uzavřít s právnickou osobou nebo

fyzickou osobou, která k němu má zvláštní vztah podle odstavce 8,

smlouvu, která vzhledem ke své povaze, účelu nebo riziku by nebyla

uzavřena při vynaložení péče řádného hospodáře s jinou fyzickou nebo

právnickou osobou, nesmí zajišťovat dluhy této právnické osoby nebo

fyzické osoby ani na ni bezúplatně převádět majetek.



(8) Za právnické osoby nebo fyzické osoby, které mají k provozovateli

systému zvláštní vztah, se považují



a) statutární orgán a členové statutárního orgánu provozovatele

systému, členové dozorčí rady nebo správní rady a zaměstnanci

provozovatele systému na vedoucích místech, z nichž může být

zaměstnanec podle pracovněprávních předpisů odvolán statutárním

orgánem^30e),



b) členové statutárních orgánů právnických osob, které jsou společníky

provozovatele systému,



c) osoby blízké^30f) osobám uvedeným v písmenu a) nebo b),



d) právnické osoby, v nichž některá z osob uvedených v písmenu a) nebo

b) má přímo či nepřímo podíl na základním kapitálu nebo na hlasovacích

právech přesahující 33 %,



e) společníci provozovatele systému, kteří jsou právnickými osobami, a

další jimi ovládané právnické osoby.



(9) Se společníkem provozovatele systému, s právnickou osobou jím

ovládanou nebo s osobou ovládající některého ze společníků

provozovatele systému nesmí provozovatel systému uzavřít jinou smlouvu

než smlouvu na základě odstavce 6 nebo smlouvu podle § 38e odst. 1.



(10) Podíl jednotlivého společníka nebo společníků jednajících ve shodě

na základním kapitálu nebo na hlasovacích právech provozovatele systému

nesmí přesáhnout 33 %. Jestliže se tak stane, je tento společník

povinen nebo tito společníci povinni neprodleně tuto skutečnost oznámit

ministerstvu a snížit svůj podíl na hranici nejvýše 33 % nejpozději do

6 měsíců ode dne jejího překročení.



(11) Společník provozovatele systému nesmí podnikat v oblasti nakládání

s odpady, s výjimkou nakládání s jinými odpady než s odpadními

pneumatikami, a jednat v zájmu jiných osob, jejichž předmětem podnikání

je nakládání s odpady nebo jejichž činnost přímo souvisí s nakládáním s

odpady. To platí obdobně i pro členy statutárního orgánu provozovatele

systému, členy dozorčí rady nebo správní rady a zaměstnance

provozovatele systému na vedoucích místech, z nichž může být

zaměstnanec podle pracovněprávních předpisů odvolán statutárním

orgánem^30e).



§ 38d



Vydávání oprávnění k provozování kolektivního systému



(1) Ministerstvo vydá oprávnění k provozování kolektivního systému na

základě žádosti osoby (dále jen „žadatel“), která prokáže splnění

podmínek stanovených pro provozovatele systému tímto zákonem.



(2) Žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému se

podává u ministerstva ve dvou listinných vyhotoveních a současně v

elektronické podobě, nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným

elektronickým podpisem podle zvláštního právního předpisu^30c) nebo

prostřednictvím datové schránky provozované podle zvláštního právního

předpisu^58). Žádost obsahuje obchodní firmu, právní formu, adresu

sídla, identifikační číslo žadatele, bylo-li přiděleno, a seznam všech

společníků žadatele s uvedením jejich podílu na základním kapitálu a na

hlasovacích právech nebo seznam všech akcionářů žadatele, včetně výše

jejich podílu na základním kapitálu a na hlasovacích právech. K žádosti

se připojí



a) společenská smlouva nebo zakladatelská listina, je-li žadatelem

společnost s ručením omezeným, nebo stanovy, je-li žadatelem akciová

společnost,



b) výpis z obchodního rejstříku žadatele a výpis emise zaknihovaných

akcií žadatele ne starší než 7 dní, je-li žadatelem akciová společnost,



c) poslední výroční zpráva žadatele, pokud existuje,



d) čestné prohlášení žadatele o splnění podmínek podle § 38c odst. 5,

6, 7 a 9 a společníků o splnění podmínek podle § 38c odst. 3, 10 a 11,



e) vzor smlouvy



1. o společném plnění,



2. o zřízení místa zpětného odběru pneumatik a



3. o využití systému sběru a třídění komunálních odpadů stanovených

obcí v případě, že k zajišťování společného plnění povinností povinných

osob, které uvádějí na trh pneumatiky, bude využívána spolupráce s

obcemi,



f) popis způsobu zajišťování společného plnění zahrnující zejména



1. popis technických, organizačních a finančních opatření, kterými

zajistí společné plnění povinností povinných osob při zpětném odběru

použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik,



2. uzavřené smlouvy se zpracovateli a zařízeními pro využití odpadních

pneumatik,



3. popis způsobu zajištění informování konečného uživatele a posledního

prodejce,



4. popis způsobu vedení evidencí podle § 38f,



5. podrobný popis předpokládaného finančního zajištění společného

plnění povinností povinných osob, které uvádějí na trh pneumatiky, v

jednotlivých letech platnosti oprávnění,



6. podrobný popis způsobu a četností kontrol funkčnosti kolektivního

systému,



7. předpokládaný počet uzavřených smluv o společném plnění a

předpokládané množství pneumatik, pro něž bude zajišťováno společné

plnění v prvních třech letech platnosti oprávnění k provozování

kolektivního systému, a



8. předpokládané množství odpadních pneumatik, pro které bude zajištěno

zpracování a využití v prvních třech letech platnosti oprávnění k

provozování kolektivního systému.



(3) Osoba, které bylo vydáno oprávnění k provozování kolektivního

systému, je povinna oznámit ministerstvu jakékoli změny údajů

předložených podle odstavce 2 do 30 dnů od okamžiku, kdy nastaly. Má-li

změna vliv na obsah oprávnění k provozování kolektivního systému, vydá

ministerstvo rozhodnutí o změně tohoto oprávnění.



(4) Seznam vydaných oprávnění k provozování kolektivního systému s

vyznačením jejich platnosti a rozhodnutí o jejich zrušení, jakož i

obsah těchto oprávnění a rozhodnutí s výjimkou údajů, které jsou

předmětem obchodního tajemství nebo na které se vztahuje zákon o

ochraně osobních údajů, zveřejňuje ministerstvo na portálu veřejné

správy.



(5) Účastníkem řízení o vydání oprávnění k provozování kolektivního

systému je pouze žadatel. Účastníkem řízení o změně oprávnění k

provozování kolektivního systému je pouze osoba, jíž bylo oprávnění

vydáno.



(6) Ministerstvo stanoví vyhláškou vzor žádosti o vydání oprávnění k

provozování kolektivního systému.



§ 38e



Povinnosti provozovatele systému



(1) Provozovatel systému zajišťuje společné plnění povinností povinných

osob, které uvádějí na trh pneumatiky, na základě smluv o společném

plnění s jednotlivými povinnými osobami. Podmínky těchto smluv musí

provozovatel systému stanovit pro všechny tyto povinné osoby jednotně a

tak, aby žádná povinná osoba, typ nebo značka pneumatik nebyly

neodůvodněně zvýhodněny či znevýhodněny v hospodářské soutěži.



(2) Provozovatel systému je povinen uzavřít smlouvu o společném plnění

s každou povinnou osobou, která o uzavření smlouvy projeví zájem a nemá

vůči provozovateli systému nesplněné splatné dluhy, a to pro všechny

pneumatiky, které tato povinná osoba uvádí na trh.



(3) Provozovatel systému zajišťuje provoz a financování zpětného odběru

použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik a

informačních kampaní na základě příspěvků povinných osob, které uvádějí

pneumatiky na trh a které mají v okamžiku vzniku příslušných nákladů s

provozovatelem uzavřenou smlouvu o společném plnění. Příspěvky jsou

stanoveny provozovatelem systému zejména podle podílu příslušných

povinných osob na trhu.



(4) Provozovatel systému v případě, že se pneumatika prokazatelně

nestane na území České republiky odpadem, vrátí obdržený příspěvek na

zajištění nakládání s touto pneumatikou osobě, která prokáže, že

pneumatiku po uvedení na trh v České republice vyvezla nebo dodala do

jiné členské země Evropské unie.



(5) Provozovatel systému nesmí sdělovat informace o množství pneumatik

uvedeném na trh jednotlivými povinnými osobami, se kterými uzavřel

smlouvu podle odstavce 1, třetím osobám, s výjimkou jejich sdělení

příslušnému správnímu úřadu.



(6) Provozovatel systému je povinen vyhlásit za účelem zajištění

zpracování a využití odpadních pneumatik veřejnou soutěž o nejvhodnější

nabídku^70). Podmínky soutěže musí vycházet z otevřených,

nediskriminačních kritérií pro zpracování a využití odpadních

pneumatik. V podmínkách soutěže musí být stanoven způsob výběru

nejvhodnější nabídky.



(7) Provozovatel systému je povinen zajistit, aby auditor



a) ověřil účetní závěrku a výroční zprávu provozovatele systému,



b) ověřil správnost a úplnost vedení evidence osob, s nimiž uzavřel

smlouvu podle odstavce 1, a evidence množství pneumatik v rozsahu

stanoveném pro účely roční zprávy podle § 38 odst. 10,



c) vypracoval zprávu o ověření podle písmen a) a b).



(8) Provozovatel systému je povinen zajistit ověření a vypracování

zprávy podle odstavce 7 v každém roce, ve kterém platí oprávnění k

provozování kolektivního systému; zprávy o ověření je provozovatel

systému povinen ministerstvu písemně doložit vždy nejpozději do 6

měsíců od skončení ověřovaného období. Ověření skutečností podle

odstavce 7 nesmí pro provozovatele systému provádět auditor, který k

němu má zvláštní vztah podle § 38c odst. 8. To platí i pro fyzické

osoby vykonávající jménem auditora auditorskou činnost.



(9) Ministerstvo stanoví vyhláškou podmínky financování zpětného odběru

použitých pneumatik a nakládání s odpadními pneumatikami.



§ 38f



Evidence a informování konečného uživatele



(1) Provozovatel systému je povinen vést evidenci



a) povinných osob, s nimiž má uzavřenu smlouvu o společném plnění, v

rozsahu podle § 38b odst. 3 písm. a) až c) a prováděcího právního

předpisu a



b) množství pneumatik, k nimž se vztahují jím uzavřené smlouvy o

společném plnění, množství a toku zpětně odebraných pneumatik od místa

zpětného odběru až po zpracování a způsobu využití odpadních pneumatik

v rozsahu stanoveném pro zpracování roční zprávy o plnění povinnosti

zpětného odběru.



(2) Provozovatel systému je povinen



a) poskytnout ministerstvu na jeho vyžádání údaje podle odstavce 1

písm. a) a b),



b) ohlašovat ministerstvu údaje z evidence povinných osob, s nimiž má

uzavřenou smlouvu o společném plnění, v rozsahu podle § 38b odst. 8

písm. a) až c) včetně jejich změn do 30 dnů ode dne uzavření této

smlouvy nebo ode dne, kdy se o této skutečnosti dozví, a to v

elektronické podobě v přenosovém standardu dat o odpadech,



c) zpracovat a zaslat ministerstvu souhrnnou roční zprávu o plnění

povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok podle § 38 odst.

10 za všechny povinné osoby, s nimiž má uzavřenu smlouvu o společném

plnění.



(3) Provozovatel systému je povinen informovat konečné uživatele

zejména prostřednictvím informačních kampaní o způsobu zajištění

zpětného odběru použitých pneumatik, zpracování a využití odpadních

pneumatik včetně zveřejňování aktuálního seznamu míst zpětného odběru.



(4) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah evidencí.



§ 38g



Dohled nad činností provozovatele systému



(1) Na činnost provozovatele systému dohlíží ministerstvo.



(2) Zjistí-li ministerstvo v činnosti provozovatele systému nedostatky,

může podle závažnosti a povahy zjištěného nedostatku



a) uložit, aby provozovatel systému ve stanovené lhůtě zjednal nápravu,



b) podat podnět inspekci k zahájení řízení o uložení pokuty

provozovateli systému.



§ 38h



Rozhodnutí o zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému



(1) Ministerstvo může rozhodnout o zrušení oprávnění k provozování

kolektivního systému, pokud



a) bylo vydáno na základě nepravdivých údajů uvedených v žádosti nebo v

dokladech připojených k žádosti nebo dodatečně přestal provozovatel

systému splňovat podmínky pro jeho vydání,



b) provozovatel systému nezjednal nápravu uloženou podle § 38g odst. 2

písm. a) ve stanovené lhůtě, nebo



c) provozovatel systému porušil některou z povinností stanovených tímto

zákonem.



(2) Pokud se provozovatel systému rozhodne, že jej nadále nebude

provozovat, je povinen bezodkladně tuto skutečnost oznámit

ministerstvu. Ministerstvo na základě tohoto oznámení vydá rozhodnutí o

zrušení oprávnění k provozování kolektivního systému nejdříve 30 dní

poté, co mu provozovatel systému prokázal, že o zamýšleném ukončení

činnosti informoval 6 měsíců předem povinné osoby, s nimiž uzavřel

smlouvu o společném plnění, obce, s nimiž uzavřel smlouvu o využití

systému sběru a třídění komunálních odpadů stanovených obcí, a další

osoby, které pro provozovatele systému zajišťují zpětný odběr použitých

pneumatik, zpracování a využití odpadních pneumatik.



(3) Účastníkem řízení o zrušení oprávnění k provozování kolektivního

systému je pouze provozovatel systému.



ČÁST ŠESTÁ



EVIDENCE A OHLAŠOVÁNÍ ODPADŮ A ZAŘÍZENÍ



§ 39



Evidence a ohlašování odpadů, zařízení k nakládání s odpady,

shromažďovacích a sběrových míst, skladů odpadů, PCB, zařízení

obsahujících PCB a odpadů PCB



(1) Původci odpadů a oprávněné osoby, které nakládají s odpady, jsou

povinni vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s

odpady. Evidence se vede za každou samostatnou provozovnu a za každý

druh odpadu samostatně. Způsob vedení evidence pro jednotlivé druhy

odpadů stanoví prováděcí právní předpis.



(2) Původci odpadů jsou povinni v případě, že produkují nebo nakládají

s více než 100 kg nebezpečných odpadů za kalendářní rok nebo s více než

100 tunami ostatních odpadů za kalendářní rok, nebo v daném kalendářním

roce produkují nebo nakládají s odpady stanovenými prováděcím právním

předpisem bez ohledu na množství těchto odpadů, zasílat každoročně do

15. února následujícího roku pravdivé a úplné hlášení o druzích,

množství odpadů a způsobech nakládání s nimi obecnímu úřadu obce s

rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny. Oprávněné

osoby jsou povinny v případě, že nakládají v kalendářním roce s

odpadem, zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a

úplné hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi a

o původcích odpadů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností

příslušnému podle místa provozovny.



(3) Provozovatelé zařízení k odstraňování nebo využívání odpadů,

provozovatelé zařízení ke sběru a zpracování autovraků, provozovatelé

zařízení ke sběru, zpracování, využívání a odstraňování elektroodpadu

(§ 37g) a provozovatelé zařízení uvedených v § 14 odst. 2 a dopravci

odpadů, kteří nejsou zároveň osobou oprávněnou k převzetí odpadů do

svého vlastnictví podle § 12 odst. 3, jsou povinni zaslat údaje o tomto

zařízení nebo dopravní firmě obecnímu úřadu obce s rozšířenou

působností příslušnému podle místa zařízení, u mobilních zařízení a

dopravců podle sídla nebo bydliště provozovatele, a to do 2 měsíců od

zahájení nebo ukončení provozu tohoto zařízení nebo dopravní firmy nebo

u zařízení ke dni účinnosti tohoto zákona již provozovaných do 6 měsíců

od nabytí účinnosti tohoto zákona. Způsob ohlašování stanoví prováděcí

právní předpis.



(4) Provozovatelé skládek jsou povinni zasílat každoročně do 15. února

následujícího roku údaje o stavu vytvořené finanční rezervy k 31.

prosinci předchozího roku obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností

příslušnému podle místa skládky. Tyto údaje musí být doloženy výpisem z

bankovního účtu provozovatele skládky.



(5) Provozovatelé zařízení ke sběru a zpracování autovraků jsou povinni

vést evidenci a zasílat údaje o počtu a stavu převzatých autovraků a o

způsobech jejich zpracování a provozovatelé zařízení k oddělenému

sběru, zpracování, využití a odstraňování elektroodpadu jsou povinni

vést evidenci a zasílat údaje o typu, množství a způsobu zpracování,

využití nebo odstranění elekroodpadu v rozsahu stanoveném prováděcím

právním předpisem každoročně do 15. února následujícího roku obecnímu

úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa provozovny.



(6) Obce a osoby oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů jsou povinny

zasílat údaje o jimi užívaných shromažďovacích místech nebezpečných

odpadů a sběrových místech a skladech odpadů obecnímu úřadu obce s

rozšířenou působností příslušnému podle shromažďovacího nebo sběrového

místa nebo místa skladu odpadů, a to do 2 měsíců od zahájení nebo

ukončení provozu shromažďovacího nebo sběrového místa nebo skladu

odpadů nebo u shromažďovacích nebo sběrových míst nebo skladů ke dni

účinnosti tohoto zákona již provozovaných do 6 měsíců od nabytí

účinnosti tohoto zákona. Rozsah a náležitosti údajů stanoví prováděcí

právní předpis.



(7) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zpracovává na základě

hlášení podle odstavců 2 až 6 evidenci odpadů a způsobů nakládání s

nimi, zařízení k nakládání s odpady, zařízení uvedených v § 14 odst. 2,

shromažďovacích míst nebezpečných odpadů, sběrových míst odpadů a

skladů odpadů, převzatých autovraků a způsobů jejich zpracování, typu,

množství a způsobů zpracování, využití, nebo odstranění elektroodpadu a

dopravců odpadů v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem. Tyto

evidence zasílá každoročně do 30. dubna následujícího roku

ministerstvu, Českému statistickému úřadu a příslušnému krajskému úřadu

prostřednictvím zařízení pro přenos dat nebo na technickém nosiči dat.



(8) Osoby, které provozují zařízení obsahující PCB a podléhající

evidenci podle § 26 písm. c) nebo provozují zařízení, která mohou

obsahovat PCB a podléhají evidenci podle § 26 písm. e), nebo vlastní

nebo drží PCB definované v § 26 písm. a) nebo vlastní odpady

perzistentních organických znečišťujících látek podle § 27a odst. 1,

jsou povinny vést samostatně evidenci o tomto zařízení, PCB a odpadech

perzistentních organických znečišťujících látek v rozsahu stanoveném

prováděcím právním předpisem a oznámit tuto skutečnost ministerstvu

nejpozději do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tak

již neučinily. Změny v evidovaných skutečnostech jsou tito podnikatelé

povinni ohlásit ministerstvu neprodleně poté, co ke změně došlo. Způsob

ohlašování změn v evidovaných skutečnostech stanoví prováděcí právní

předpis. Tato povinnost se nevztahuje na laboratorní standardy

používané ve výzkumu, vývoji, zkušebnictví či zdravotnictví. Osoby,

které provozují nebo vlastní zařízení lehce kontaminovaná PCB podle §

26 písm. d), vedou o těchto zařízeních zjednodušenou evidenci v souladu

s prováděcím právním předpisem bez nutnosti uvádění množství nebo

koncentrace PCB obsažených v zařízení a dat a způsobů provedených nebo

předpokládaných kontrol nebo výměn.



(9) Evidenci odpadů, zařízení k nakládání s odpady, shromažďovacích

míst nebezpečných odpadů, sběrových míst odpadů, skladů odpadů a PCB,

odpadů PCB a zařízení obsahujících PCB a podléhajících evidenci

vznikajících v rámci činnosti Ministerstva obrany zajišťuje

Ministerstvo obrany ve spolupráci s ministerstvem.



(10) Obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajský úřad jsou

povinny vést evidenci jimi vydaných souhlasů a dalších rozhodnutí

vydaných podle tohoto zákona. Tuto evidenci obecní úřad obce s

rozšířenou působností a krajský úřad zasílají ministerstvu do 30. dubna

následujícího roku prostřednictvím zařízení pro přenos dat nebo na

technickém nosiči dat. Rozsah a způsob ohlašování stanoví prováděcí

právní předpis. Obecní úřad obce s rozšířenou působností a krajský úřad

zveřejňují na portálu veřejné správy, popřípadě i jiným vhodným

způsobem aktuální seznam zařízení provozovaných podle § 14 odst. 1 a

podle § 14 odst. 2.



(11) Pokud není tímto zákonem stanoveno jinak, jsou právnické osoby,

fyzické osoby oprávněné k podnikání a orgány veřejné správy, které jsou

povinny vést evidenci podle odstavců 1 až 10, povinny tuto evidenci

uchovávat nejméně po dobu 5 let.



(12) Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) způsob vedení průběžné evidence odpadů a dobu archivace této

evidence pro některé druhy odpadů,



b) způsob ohlašování odpadů, zařízení k nakládání s odpady,

shromažďovacích míst nebezpečných odpadů, sběrových míst odpadů, skladů

odpadů, dopravců odpadů, odpadů perzistentních organických

znečišťujících látek, PCB, odpadů PCB a zařízení obsahujících PCB a

způsob ohlašování změn v jejich evidenci, počtu a stavu převzatých

autovraků a způsobech jejich zpracování, o typu, množství elektroodpadu

a způsobech jeho zpracování, využití nebo odstranění, a



c) způsob vedení evidence vydaných souhlasů a dalších rozhodnutí

vydaných podle tohoto zákona.



(13) Informace o jednotlivých osobách zaslané podle odstavců 2, 4, 5 a

8 se poskytují pouze orgánům veřejné správy a pro potřeby řešení

mimořádných událostí podle zvláštních právních předpisů^55).



(14) Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) rozsah a způsob vedení průběžné evidence odpadů,



b) rozsah a způsob ohlašování odpadů, zařízení podle odstavce 3,

systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a

odstraňování komunálních odpadů podle odstavce 6, odpadů perzistentních

organických znečišťujících látek, PCB, odpadů PCB a zařízení

obsahujících PCB a způsob ohlašování změn v jejich evidenci, způsob

ohlašování počtu a stavu převzatých autovraků a způsobů jejich

zpracování, typu a množství elektroodpadu a způsobů jeho zpracování,

využití nebo odstranění,



c) rozsah a způsob ohlašování údajů podle odstavce 4,



d) rozsah a způsob zasílání informací podle odstavců 7 a 10,



e) způsob přidělování identifikačních čísel zařízení.



§ 40



Evidence při přepravě nebezpečných odpadů



(1) Při přepravě nebezpečných odpadů jsou odesílatel a příjemce povinni

vyplnit evidenční list v rozsahu stanoveném prováděcím právním

předpisem. Evidence přepravovaných nebezpečných odpadů se nevede při

vnitropodnikové dopravě zabezpečované vlastními dopravními prostředky,

pokud nepřesahuje areál provozovny.



(2) Odesílatel odpadu je povinen



a) přiložit k zásilce nebezpečného odpadu vyplněný evidenční list,



b) zaslat evidenční list obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností

příslušnému podle místa zahájení přepravy do 10 dnů od jejího zahájení,



c) informovat obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle

místa zahájení přepravy a inspekci v případě, že do 20 dnů od odeslání

odpadu neobdrží od příjemce potvrzený evidenční list o převzetí

nebezpečného odpadu.



(3) Příjemce odpadu je povinen zaslat evidenční list o přepravě

nebezpečného odpadu s potvrzením o převzetí odpadu odesílateli a

obecním úřadům obcí s rozšířenou působností příslušným podle místa

zahájení a ukončení přepravy do 10 dnů od jeho převzetí.



(4) Odesílatel odpadu a příjemce odpadu jsou povinni archivovat

evidenci podle odstavců 1 až 3 po dobu nejméně 5 let.



(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob vedení evidence odpadů při

přepravě odpadů.



ČÁST SEDMÁ



PLÁNY ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ



§ 41



Společná ustanovení



(1) Plán odpadového hospodářství v rozsahu stanoveném tímto zákonem

zpracovávají ministerstvo, kraje a obce.



(2) Plán odpadového hospodářství se zpracovává za účelem vytváření

podmínek pro předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi podle tohoto

zákona.



(3) Na zpracování, projednávání a schvalování návrhů plánů odpadového

hospodářství se nevztahuje správní řád.



(4) Do plánů odpadového hospodářství České republiky a krajů lze

veřejně nahlížet, pořizovat si z nich výpisy, opisy nebo kopie.



§ 41a



Program předcházení vzniku odpadů



(1) Program předcházení vzniku odpadů České republiky zpracovává

ministerstvo ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné správy a

veřejností.



(2) Program předcházení vzniku odpadů České republiky obsahuje



a) cíle předcházení vzniku odpadů v souladu s Plánem odpadového

hospodářství České republiky,



b) opatření k předcházení vzniku odpadů,



c) soustavu indikátorů k hodnocení plnění cílů a opatření k předcházení

vzniku odpadů, které umožní sledování a posouzení pokroku, jehož bylo

jejich prostřednictvím dosaženo.



(3) Vyhodnocení plnění Programu předcházení vzniku odpadů České

republiky provádí ministerstvo pomocí soustavy indikátorů do 31.

prosince kalendářního roku následujícího po 2 kalendářních letech, za

které je vyhodnocení prováděno, a to v rámci vyhodnocení plnění cílů

Plánu odpadového hospodářství České republiky.



(4) Program předcházení vzniku odpadů České republiky a jeho změny

ministerstvo zveřejní na portálu veřejné správy.



§ 42



Plán odpadového hospodářství České republiky



(1) Návrh Plánu odpadového hospodářství České republiky zpracovává

ministerstvo ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné správy a

veřejností^67). Návrh Plánu odpadového hospodářství České republiky

projedná ministerstvo s kraji v samostatné působnosti.



(2) Plán odpadového hospodářství České republiky se skládá z části

analytické, závazné a směrné.



(3) Analytická část Plánu odpadového hospodářství České republiky

obsahuje vyhodnocení stavu odpadového hospodářství České republiky,

které zahrnuje



a) výčet druhů, množství a zdroje vznikajících odpadů a posouzení

vývoje jejich produkce a nakládání, včetně přeshraničního toku odpadů,



b) vyhodnocení stávajících systémů sběru a nakládání s odpady na území

České republiky minimálně pro komunální odpady, směsný komunální odpad,

biologicky rozložitelné odpady, obalové odpady, nebezpečné odpady,

stavební odpady, výrobky s ukončenou životností, odpady podle části

čtvrté zákona, včetně tříděného sběru materiálově využitelných složek

odpadů,



c) vyhodnocení sítě zařízení pro nakládání s odpady na území České

republiky včetně posouzení kapacit pro jednotlivé způsoby nakládání,

posouzení nezbytných změn a doplnění systémů sběru a nakládání s odpady

a výrobky s ukončenou životností s ohledem na jejich zlepšení v souladu

s principy soběstačnosti a blízkosti,



d) podklady pro získání informací nezbytných pro vypracování kritérií

pro umístění a kapacity zařízení pro nakládání s odpady podporovaná z

veřejných zdrojů, pokud je to s ohledem na plnění stanovených cílů

nezbytné.



(4) Závaznou část Plánu odpadového hospodářství České republiky

vyhlašuje vláda svým nařízením.



(5) Závazná část Plánu odpadového hospodářství České republiky obsahuje

cíle a opatření pro předcházení vzniku odpadů podle přílohy č. 13

tohoto zákona a stanoví cíle, zásady a opatření k jejich dosažení

včetně preferovaných způsobů nakládání a soustavu indikátorů k

hodnocení plnění cílů Plánu odpadového hospodářství pro



a) nakládání s komunálními odpady, zejména směsným komunálním odpadem a

biologicky rozložitelnými odpady,



b) nakládání se stavebními odpady,



c) nakládání s obalovými odpady,



d) nakládání s výrobky s ukončenou životností a vybranými odpady podle

části čtvrté tohoto zákona,



e) nakládání s dalšími odpady, zejména nebezpečnými,



f) přípravu na opětovné použití, recyklaci, využívání a odstraňování

odpadů minimalizující nepříznivý dopad na životní prostředí,



g) snižování množství odpadů ukládaných na skládky, zejména biologicky

rozložitelných odpadů,



h) snižování podílu biologicky rozložitelné složky ve směsném

komunálním odpadu.



(6) Směrná část Plánu odpadového hospodářství České republiky obsahuje



a) výčet nástrojů pro splnění cílů Plánu odpadového hospodářství České

republiky,



b) kritéria hodnocení změn podmínek, na jejichž základě byl Plán

odpadového hospodářství České republiky zpracován,



c) informace nezbytné pro vypracování kritérií pro umístění a kapacity

zařízení pro nakládání s odpady podporovaná z veřejných zdrojů, pokud

je to s ohledem na plnění stanovených cílů nezbytné,



d) návrhy na potřebná zařízení pro nakládání s odpady nadregionálního

významu, pokud je to s ohledem na plnění stanovených cílů nezbytné.



(7) Plán odpadového hospodářství České republiky se zpracovává na dobu

nejméně 10 let a musí být změněn bezprostředně po každé zásadní změně

podmínek, na jejichž základě byl zpracován.



(8) Závazná část Plánu odpadového hospodářství České republiky, včetně

jejích změn, je závazným podkladem pro zpracování plánů odpadového

hospodářství krajů, pro rozhodovací a jiné činnosti příslušných

správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství a podkladem pro

zpracovávání územně plánovací dokumentace krajů a obcí.



(9) Ministerstvo každoročně vyhodnocuje pomocí soustavy indikátorů

plnění cílů Plánu odpadového hospodářství České republiky a do 15.

prosince kalendářního roku následujícího po 2 kalendářních letech, za

které je vyhodnocení prováděno, zpracuje zprávu o plnění cílů Plánu

odpadového hospodářství České republiky.



(10) Plán odpadového hospodářství České republiky a jeho změny

ministerstvo zveřejní na portálu veřejné správy.



§ 43



Plán odpadového hospodářství kraje



(1) Kraj v samostatné působnosti zpracovává plán odpadového

hospodářství kraje ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné správy a

veřejností^65) pro jím spravované území a jeho změny.



(2) Plán odpadového hospodářství kraje musí být v souladu se závaznou

částí plánu odpadového hospodářství České republiky a jejími změnami.



(3) Plán odpadového hospodářství kraje se skládá z části analytické,

závazné a směrné.



(4) Analytická část plánu odpadového hospodářství kraje obsahuje

vyhodnocení stavu odpadového hospodářství kraje, které zahrnuje



a) výčet druhů, množství a zdroje vznikajících odpadů a posouzení

vývoje jejich produkce a nakládání,



b) vyhodnocení stávajících systémů sběru a nakládání s odpady na území

kraje minimálně pro komunální odpady, směsný komunální odpad,

biologicky rozložitelné odpady, obalové odpady, nebezpečné odpady,

stavební odpady, výrobky s ukončenou životností, odpady podle části

čtvrté zákona, včetně tříděného sběru materiálově využitelných složek

odpadů,



c) vyhodnocení sítě zařízení pro nakládání s odpady na území kraje

včetně posouzení kapacit pro jednotlivé způsoby nakládání, posouzení

nezbytných změn a doplnění systémů sběru a nakládání s odpady a výrobky

s ukončenou životností s ohledem na jejich zlepšení v souladu s

principy soběstačnosti a blízkosti,



d) podklady pro získání informací nezbytných pro vypracování kritérií

pro umístění a kapacity zařízení pro nakládání s odpady podporovaná z

veřejných zdrojů, pokud je to s ohledem na plnění stanovených cílů

nezbytné.



(5) Závazná část plánu odpadového hospodářství kraje obsahuje cíle a

opatření pro předcházení vzniku odpadů a stanoví cíle, zásady a

opatření k jejich dosažení včetně preferovaných způsobů nakládání a

soustavu indikátorů k hodnocení plnění cílů plánu odpadového

hospodářství kraje pro



a) nakládání s komunálními odpady, zejména směsným komunálním odpadem a

biologicky rozložitelnými odpady,



b) nakládání se stavebními odpady,



c) nakládání s obalovými odpady,



d) nakládání s výrobky s ukončenou životností a vybranými odpady podle

části čtvrté tohoto zákona,



e) nakládání s dalšími odpady, zejména nebezpečnými,



f) přípravu na opětovné použití, recyklaci, využívání a odstraňování

odpadů minimalizující nepříznivý dopad na životní prostředí,



g) snižování množství odpadů ukládaných na skládky, zejména biologicky

rozložitelných odpadů,



h) snižování podílu biologicky rozložitelné složky ve směsném

komunálním odpadu.



(6) Směrná část plánu odpadového hospodářství kraje obsahuje



a) výčet nástrojů pro splnění cílů plánu odpadového hospodářství kraje,



b) kritéria hodnocení změn podmínek, na jejichž základě byl plán

odpadového hospodářství kraje zpracován,



c) kritéria pro typy, umístění a kapacity zařízení pro nakládání s

odpady podporovaná z veřejných zdrojů,



d) záměry na potřebná zařízení pro nakládání s odpady, pokud je to s

ohledem na plnění stanovených cílů nezbytné.



(7) Vznikne-li potřeba zřídit zařízení k nakládání s odpady nebo řešit

pohyb odpadů přesahující hranice krajů, jsou kraje v samostatné

působnosti povinny při zpracovávání plánů odpadového hospodářství kraje

a jejich změn vzájemně spolupracovat.



(8) Kraj v samostatné působnosti je povinen zpracovat a schválit návrh

plánu odpadového hospodářství kraje nebo jeho změny do 18 měsíců ode

dne nabytí účinnosti nařízení vlády, kterým se vyhlašuje nebo mění

závazná část Plánu odpadového hospodářství České republiky.



(9) Plán odpadového hospodářství kraje se zpracovává na dobu nejméně 10

let a musí být změněn při každé zásadní změně podmínek, na jejichž

základě byl zpracován, a to nejpozději do 1 roku od změny podmínek.



(10) Kraj v samostatné působnosti je povinen zaslat návrh plánu

odpadového hospodářství kraje nebo jeho změny v elektronické podobě

ministerstvu k posouzení. V případě, že návrh plánu odpadového

hospodářství kraje neobsahuje náležitosti stanovené tímto zákonem nebo

není v souladu s Plánem odpadového hospodářství České republiky a jeho

změnou, ministerstvo do 2 měsíců ode dne obdržení návrhu plánu

odpadového hospodářství kraje nebo jeho změny sdělí kraji své

připomínky. Kraj plán odpadového hospodářství nebo jeho změnu před

vyhlášením podle připomínek ministerstva upraví a v elektronické podobě

zašle ministerstvu.



(11) Závaznou část plánu odpadového hospodářství kraje a její změnu

vyhlásí kraj obecně závaznou vyhláškou. Závazná část plánu odpadového

hospodářství kraje je závazným podkladem pro zpracování plánů

odpadového hospodářství obcí a pro rozhodovací a koncepční činnosti

příslušných správních úřadů, krajů a obcí v oblasti odpadového

hospodářství a podkladem pro zpracovávání územně plánovací dokumentace

kraje.



(12) Rozhodnutí a vyjádření orgánů státní správy v oblasti odpadového

hospodářství vydávané podle tohoto zákona musí být v souladu se

závaznou částí plánu odpadového hospodářství příslušného kraje.



(13) Kraj každoročně vyhodnocuje pomocí soustavy indikátorů plnění cílů

plánu odpadového hospodářství kraje a do 31. října kalendářního roku

následujícího po 2 kalendářních letech, za které je vyhodnocení

prováděno, zpracuje zprávu o plnění cílů plánu odpadového hospodářství

kraje a tuto zprávu zašle do 15. listopadu ministerstvu.



(14) Plán odpadového hospodářství kraje a jeho změny kraj zveřejní na

portálu veřejné správy.



§ 44



Plán odpadového hospodářství obce



(1) Obec, která produkuje ročně více než 10 t nebezpečného odpadu nebo

více než 1 000 t ostatního odpadu, zpracovává v samostatné působnosti

plán odpadového hospodářství obce pro odpady, které produkuje, a

odpady, se kterými nakládá.



(2) Obec, která ke dni vyhlášení závazné části plánu odpadového

hospodářství kraje nebo její změny produkuje množství odpadů nad limit

stanovený v odstavci 1, zpracuje návrh plánu odpadového hospodářství do

12 měsíců od vyhlášení závazné části plánu odpadového hospodářství

kraje nebo její změny. Ostatní obce zpracují návrh plánu odpadového

hospodářství do 12 měsíců od dosažení produkce odpadů nad limit

stanovený v odstavci 1.



(3) Plán odpadového hospodářství obce musí být v souladu se závaznou

částí plánu odpadového hospodářství kraje a jejími změnami.



(4) Plán odpadového hospodářství obce se skládá z části analytické,

závazné a směrné.



(5) Analytická část plánu odpadového hospodářství obce obsahuje

vyhodnocení stavu odpadového hospodářství obce, které zahrnuje



a) posouzení druhů, množství a zdroje vznikajících komunálních odpadů,



b) vyhodnocení stávajících obecních systémů sběru a nakládání s

komunálními odpady na území obce minimálně pro směsný komunální odpad,

biologicky rozložitelné komunální odpady, papír, plasty, sklo, kovy,

obalové odpady, nebezpečné složky komunálních odpadů, a jejich soulad

se závaznou částí plánu odpadového hospodářství kraje,



c) posouzení nezbytných změn a doplnění obecního systému sběru a

nakládání s komunálními odpady.



(6) Závazná část plánu odpadového hospodářství obce obsahuje opatření

pro předcházení vzniku odpadů v souladu s plánem odpadového

hospodářství kraje a stanoví cíle a opatření k jejich dosažení v rámci

obecního systému pro nakládání s odpady a soustavu indikátorů k

hodnocení plnění cílů plánu odpadového hospodářství obce pro



a) nakládání s komunálními odpady, zejména směsným komunálním odpadem a

biologicky rozložitelnými komunálními odpady,



b) nakládání s obalovými odpady,



c) nebezpečnými složkami komunálních odpadů,



d) nakládání se stavebními odpady, pokud stanovila systém nakládání se

stavebním odpadem,



e) nakládání s výrobky s ukončenou životností a vybranými odpady podle

části čtvrté tohoto zákona v případě, že provozuje místo zpětného

odběru v rámci spolupráce s povinnými osobami,



f) přípravu na opětovné použití, recyklaci, využívání a odstraňování

komunálních odpadů minimalizující nepříznivý dopad na životní

prostředí,



g) snižování množství odpadů ukládaných na skládky, zejména biologicky

rozložitelných odpadů,



h) snižování podílu biologicky rozložitelné složky ve směsném

komunálním odpadu.



(7) Směrná část plánu odpadového hospodářství obce obsahuje



a) návrhy na zlepšení obecního systému nakládání s komunálními odpady,



b) kritéria hodnocení změn podmínek, na jejichž základě byl plán

odpadového hospodářství obce zpracován.



(8) Plán odpadového hospodářství obce se zpracovává na dobu nejméně 5

let a musí být změněn při každé zásadní změně podmínek, na jejichž

základě byl zpracován, a to nejpozději do 6 měsíců od změny podmínek.



(9) Obec v samostatné působnosti s výjimkou hlavního města Prahy je

povinna zaslat návrh svého plánu odpadového hospodářství nebo jeho

změny v elektronické podobě příslušnému krajskému úřadu. V případě, že

návrh plánu odpadového hospodářství obce neobsahuje náležitosti

stanovené tímto zákonem nebo není v souladu se závaznou částí plánu

odpadového hospodářství kraje a její změnou, příslušný krajský úřad do

3 měsíců ode dne obdržení návrhu plánu odpadového hospodářství obce

sdělí obci své připomínky. Obec svůj plán odpadového hospodářství nebo

jeho změnu podle připomínek kraje upraví a v elektronické podobě zašle

kraji.



(10) Závazná část plánu odpadového hospodářství obce je závazným

podkladem pro její činnosti v oblasti odpadového hospodářství a

podkladem pro zpracovávání územně plánovací dokumentace obce.



(11) Obec každoročně vyhodnocuje pomocí soustavy indikátorů plnění cílů

plánu odpadového hospodářství obce a na vyžádání je poskytne orgánu

státní správy.



(12) Plán odpadového hospodářství obce a jeho změny obec zveřejní na

portálu veřejné správy.



(13) Obce, které k zabezpečení svých povinností při nakládání s

komunálním odpadem vytvořily dobrovolný svazek obcí, mohou na základě

písemné dohody zpracovat společný plán odpadového hospodářství obce,

který nahrazuje jednotlivé plány odpadového hospodářství obce.



ČÁST OSMÁ



EKONOMICKÉ NÁSTROJE



HLAVA I



POPLATKY ZA ULOŽENÍ ODPADŮ



§ 45



(1) Za ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek.



(2) Poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a

tato skládka je na jeho vlastním pozemku.



(3) Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického

materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení

skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky.

Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec

projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím

právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického

materiálu na zajištění skládky. Maximální celkové množství odpadů

uložených na skládku jako materiál pro technické zabezpečení skládky,

za které se neplatí poplatek, může dosahovat maximální výše 20 %

celkové hmotnosti odpadů uložených na skládku v daném kalendářním roce.



§ 46



(1) Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek.

Základní složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení

nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka.



(2) Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů

na skládku. Provozovatel skládky potvrdí původci vybrání poplatku.

Provozovatel skládky odvádí vybrané poplatky příjemci poplatku vždy k

poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce a současně ho

informuje o dlužných poplatcích. Pokud původce nezaplatil poplatek ve

stanovené výši, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad,

který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím na návrh

příjemce poplatku.



(3) Poplatek je v rozsahu stanoveném tímto zákonem příjmem obce, na

jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu

životního prostředí České republiky.^35)



(4) Pokud je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím

katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku.



(5) Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a

krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka.



§ 47



(1) Pokud provozovatel skládky neodvedl obci nebo Státnímu fondu

životního prostředí vybraný poplatek ve stanovené lhůtě, uloží mu

povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k

provozování skládky, rozhodnutím, na návrh příjemce poplatku. Za

neodvedený poplatek se platí úrok z prodlení ve výši 0,5 promile ze

zadržené částky denně. Úrok z prodlení je příjmem obce.



(2) Poplatky a úrok z prodlení vymáhá příslušný správce daně podle

katastrálního území, na kterém je skládka umístěna.



§ 48



(1) Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním

území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích

několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti

části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí.



(2) Výše sazby základní složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k

tomuto zákonu.



(3) Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního

prostředí.



(4) Výše sazby rizikové složky poplatku je stanovena v příloze č. 6 k

tomuto zákonu.



(5) Odpady azbestu se zpoplatňují ve výši sazby za ukládání ostatních

odpadů.



HLAVA II



FINANČNÍ ZAJIŠTĚNÍ PRVNÍ FÁZE PROVOZU SKLÁDKY



§ 48a



Provozovatel skládky je povinen před zahájením první fáze provozu

skládky nebo její části



a) sjednat pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí na

zdraví a na věci způsobenou provozem skládky nebo její části v první

fázi provozu skládky a za škodu vzniklou z důvodu ukončení provozu

během první fáze provozu skládky,



b) uložit na zvláštní účet částku ve výši nákladů nutných na odstranění

škod podle písmene a). Možné škody, jejich rozsah a výši částky stanoví

znalecký posudek k tomu oprávněné osoby^36a). Prostředky z tohoto účtu

mohou být čerpány pouze na uvedený účel a se souhlasem příslušného

krajského úřadu; účet lze zrušit po ukončení první fáze provozu skládky

nebo její části nebo po ukončení provozu během první fáze provozu

skládky se souhlasem příslušného krajského úřadu poté, co došlo k

vypořádání případných škod nebo je nepochybné, že žádné škody

nevznikly; úroky z peněžních prostředků na bankovním účtu se stávají

součástí peněžních prostředků na zajištění provozu skládky, nebo



c) zajistit náklady na odstranění škod podle písmene a) formou záruky

vystavené právnickou osobou oprávněnou k poskytování záruk^36b). Možné

škody a jejich rozsah stanoví znalecký posudek k tomu oprávněné

osoby^36a). Záruka musí trvat po celou dobu první fáze provozu skládky.



HLAVA III



FINANČNÍ REZERVA PRO REKULTIVACE A ASANACE SKLÁDEK



§ 49



(1) Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu na

rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího

provozu (dále jen "finanční rezerva").



(2) Tvorba finanční rezervy se zahrnuje do nákladů provozovatele

skládky a tvorba této rezervy je výdajem vynaloženým na dosažení,

zajištění a udržení příjmů.^37) Úroky z peněžních prostředků finanční

rezervy jsou její součástí.



(3) Peněžní prostředky této rezervy se ukládají na zvláštní účet v

bance. Prostředky finanční rezervy nemohou být předmětem nařízení a

provedení výkonu rozhodnutí, ani zahrnuty do majetkové podstaty

provozovatele skládky, majitele skládky nebo jejich právních nástupců.



§ 50



(1) Provozovatel skládky je povinen zřídit ode dne účinnosti tohoto

zákona zvláštní vázaný účet pro účely ukládání peněžních prostředků k

vytváření finanční rezervy. Pro každou skládku, na kterou je vydáno

samostatné rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu,^24) musí být

zřízen samostatný zvláštní vázaný účet.



(2) Smlouva s bankou o zřízení zvláštního vázaného účtu musí obsahovat

údaj, které skládky se finanční rezerva týká a ustanovení, že se jedná

o zvláštní vázaný účet, který je bankou spravován podle § 49 až 51.

Dispozice s účtem ode dne jeho zřízení je možná pouze se souhlasem

krajského úřadu příslušného podle umístění skládky.



(3) Peněžní prostředky vytvářené finanční rezervy převádí provozovatel

skládky na zvláštní vázaný účet zřízený podle odstavce 1 vždy k

poslednímu dni následujícího kalendářního měsíce.



(4) Podstatnou náležitostí smlouvy, kterou se převádí užívací právo ke

skládce odpadů na nového provozovatele skládky, je i dohoda o převodu

finanční rezervy na nového provozovatele skládky. Bez této dohody o

převodu finanční rezervy je smlouva o převodu užívacího práva ke

skládce odpadů na nového provozovatele skládky neplatná.



§ 51



(1) Čerpání z prostředků finanční rezervy smí být prováděno pouze se

souhlasem příslušného krajského úřadu na práce související s

rekultivací, zajištěním péče o skládku po skončení jejího provozu a

asanací. Souhlas krajský úřad uděluje na základě rozhodnutí o zahájení

rekultivačních prací vydaného podle zvláštních právních předpisů.^38)



(2) Zanikne-li provozovatel skládky před ukončením péče o skládku a

jeho právní nástupce není znám nebo neexistuje, banka odvede

nevyčerpanou část finanční rezervy do Státního fondu životního

prostředí České republiky a informuje o tom krajský úřad místně

příslušný podle umístění skládky. Tyto prostředky budou Státním fondem

životního prostředí poukázány na zvláštní vázaný účet podle tohoto

zákona tomu, kdo zabezpečí rekultivaci, péči o skládku a asanaci po

ukončení jejího provozu, váznoucí na této skládce. Způsob čerpání

prostředků finanční rezervy z tohoto účtu se provádí podle odstavce 1.



(3) Nevyčerpaná část finanční rezervy se po ukončení péče o skládku

uvolňuje ve prospěch provozovatele skládky nebo jeho právního nástupce;

není-li právní nástupce znám nebo neexistuje-li, odvede se do rozpočtu

obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka

leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem

proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních

územích těchto obcí.



(4) Výše finanční rezervy činí



a) 100 Kč za 1 tunu uloženého nebezpečného odpadu nebo odpadu uvedeného

ve skupině 20 Katalogu odpadů, s výjimkou odpadu azbestu,



b) 35 Kč za 1 tunu uloženého ostatního odpadu a odpadu azbestu, odpadu

ukládaného jako technologický materiál na zajištění skládky a odpadu

azbestu.



(5) Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob vytváření a čerpání finanční

rezervy.



§ 52



Skládka nebo její část může být považována za uzavřenou až poté, co

příslušný krajský úřad provede konečné místní šetření a udělí

provozovateli souhlas s uzavřením skládky. Dobu trvání a podmínky péče

o skládku po uzavření jejího provozu, rekultivaci a asanaci stanoví

individuálně pro každou skládku nebo její část příslušný krajský úřad

jako součást provozního řádu. Lhůta nesmí být kratší než 30 let.



ČÁST DEVÁTÁ



PŘESHRANIČNÍ PŘEPRAVA ODPADŮ



§ 53



(1) Tato část upravuje v návaznosti na přímo použitelný předpis

Evropských společenství o přepravě odpadů^39) přepravu odpadů do České

republiky, z České republiky a přes Českou republiku (dále jen

„přeshraniční přeprava odpadů“).



(2) Příslušným orgánem pro přeshraniční přepravu odpadů za Českou

republiku je ministerstvo.



§ 54



nadpis vypuštěn



(1) Odpad vzniklý v České republice se přednostně odstraňuje v České

republice.



(2) Přeshraniční přeprava odpadů do České republiky za účelem

odstranění je zakázána s výjimkou odpadů vzniklých v sousedních státech

v důsledku živelních pohrom nebo za stavu nouze.



(3) Odpad vzniklý v České republice se přednostně využívá v České

republice, nejedná-li se o jeho využití v jiných členských státech

Evropské unie.



(4) Zásady pro rozhodování ve věcech přeshraniční přepravy odpadů

stanoví vláda nařízením.



§ 55



Oznámení o přeshraniční přepravě odpadů



(1) Oznámení o přeshraniční přepravě odpadů podává oznamovatel podle

přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě

odpadů^39), a to v českém, slovenském nebo anglickém jazyce. Účastníkem

řízení zahájeného oznámením podle tohoto odstavce je pouze oznamovatel.



(2) Ministerstvo stanoví vyhláškou rozsah informací a dokumentace podle

části 3 přílohy II přímo použitelného předpisu Evropských společenství

o přepravě odpadů ^39) pro jednotlivé druhy přepravy.



§ 56



Souhlas, zákazy a námitky



(1) Na základě oznámení o přeshraniční přepravě odpadů ministerstvo

rozhodne o udělení souhlasu nebo o námitkách podle čl. 9, 10, 11 nebo

12 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě

odpadů^39).



(2) Jestliže byl oznamovatel, příjemce nebo dopravce pravomocně

odsouzen pro trestný čin spáchaný v souvislosti s nakládáním s

odpady^41), nebo jestliže mu v době 5 let před podáním oznámení byla

pravomocně uložena sankce za porušení právních předpisů na úseku

odpadového hospodářství, ministerstvo zakáže oznámenou přeshraniční

přepravu odpadů týkající se této osoby.



(3) Rozklad proti rozhodnutí ministerstva, které bylo vydáno podle

odstavců 1 a 2, nemá odkladný účinek.



§ 56a



Změny v přepravě po odsouhlasení a zrušení souhlasu



(1) Na základě oznámení změny v přeshraniční přepravě odpadů podle čl.

17 odst. 1 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o

přepravě odpadů^39) ministerstvo rozhodne o změně nebo námitkách proti

této změně podle § 56.



(2) V případech podle čl. 9 odst. 8 a 9 přímo použitelného předpisu

Evropských společenství o přepravě odpadů^39) ministerstvo rozhodnutím

zruší souhlas vydaný podle čl. 9 odst. 1 přímo použitelného předpisu

Evropských společenství o přepravě odpadů^39).



§ 57



Finanční záruka a pojištění



(1) Finanční záruka podle přímo použitelného předpisu Evropských

společenství o přepravě odpadů^39) musí být složena nebo odpovídající

pojištění podle tohoto předpisu musí být prokázáno při podání oznámení

podle § 56 odst. 1. Ministerstvo může povolit složení finanční záruky

nebo prokázání odpovídajícího pojištění nejpozději k okamžiku zahájení

přepravy. Prostředky finanční záruky lze použít pouze v souladu s čl. 6

přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě

odpadů^39).



(2) Finanční záruku nebo pojištění schvaluje ministerstvo. Má-li

ministerstvo důvodné pochybnosti o tom, zda poskytnutá finanční záruka

nebo pojištění je v souladu s přímo použitelným předpisem Evropských

společenství o přepravě odpadů^39) dostatečné, stanoví výši a druh

finanční záruky nebo určí druh pojištění a výši pojistné částky pro

tento účel. Způsob a podmínky stanovení výše finanční záruky, podklady

a doklady nezbytné pro její kalkulaci jsou stanoveny v příloze č. 11 k

tomuto zákonu. Kalkulaci množství odpadu podle bodu 7.2 přílohy č. 11 k

tomuto zákonu nelze provést, pokud v předchozích třech letech před

podáním nového oznámení došlo k porušení podmínky stanovené v

rozhodnutí ministerstva podle tohoto bodu a v novém a předchozím

oznámení je uveden stejný oznamovatel i příjemce.



§ 58



nadpis vypuštěn



(1) Ministerstvo může uložit rozhodnutím povinnost



a) vzetí odpadů zpět oznamovatelem podle čl. 22 odst. 2 přímo

použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů^39),



b) využití nebo odstranění odpadů podle čl. 22 odst. 3 přímo

použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů^39),



c) vzetí odpadů zpět oznamovatelem podle čl. 24 odst. 2 písm. a) přímo

použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů^39),



d) vzetí odpadů zpět oznamovatelem podle čl. 24 odst. 2 písm. b) přímo

použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů^39),



e) využití nebo odstranění odpadů příjemcem podle čl. 24 odst. 3 písm.

a) přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě

odpadů^39),



f) využití nebo odstranění odpadů jinou osobou než oznamovatelem nebo

příjemcem podle čl. 24 odst. 5 přímo použitelného předpisu Evropských

společenství o přepravě odpadů^39).



(2) Pokud ministerstvo zajistí splnění povinností podle čl. 22 nebo 24

přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě

odpadů^39), může uložit rozhodnutím osobám, které odpovídají za

přepravu, kterou nelze dokončit, nebo za nedovolenou přepravu,

povinnost uhradit náklady na dopravu, využití, odstranění a na

uskladnění odpadů. Ministerstvo může uložit provedení úhrady těchto

nákladů předem. Osoby, které odpovídají za nedovolenou přepravu,

odpovídají za úhradu nákladů společně a nerozdílně.



(3) Bezpečné uskladnění odpadů podle čl. 22 odst. 9 a čl. 24 odst. 7

přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě

odpadů^39) zajistí, hrozí-li poškození lidského zdraví nebo životního

prostředí nebo již k němu došlo, obecní úřad obce s rozšířenou

působností, v jehož územním obvodu byl odpad zjištěn. Obecní úřad obce

s rozšířenou působností uloží rozhodnutím úhradu takto vynaložených

nákladů osobám, které za nedokončenou nebo nedovolenou přepravu

odpovídají. Tyto osoby odpovídají za úhradu nákladů společně a

nerozdílně.



(4) Rozklad proti rozhodnutí ministerstva podle odstavců 1 a 2 nemá

odkladný účinek.



§ 59



Zahájení přeshraniční přepravy odpadů



Okamžikem, kdy ministerstvo obdrží kopii průvodního dokladu s vyplněným

datem přepravy a dalšími příslušnými údaji v souladu s přímo

použitelným předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů^39)

před uplynutím lhůty pro podání odvolání, se oznamovatel vzdává práva

odvolání (rozkladu) proti souhlasu ministerstva.



§ 60



Přeshraniční přeprava odpadů do států, které nejsou členskými státy

Evropské unie, a z těchto států



Ministerstvo financí může stanovit vyhláškou celní úřady pro

přeshraniční přepravu odpadů do států, které nejsou členskými státy

Evropské unie, a z těchto států.



§ 61



zrušen



§ 62



zrušen



§ 63



zrušen



§ 64



zrušen



§ 65



zrušen



ČÁST DESÁTÁ



SANKCE



HLAVA I



POKUTY FYZICKÝM OSOBÁM OPRÁVNĚNÝM K PODNIKÁNÍ A PRÁVNICKÝM OSOBÁM



§ 66



(1) Pokutu do výše 300 000 Kč uloží obecní úřad fyzické osobě oprávněné

k podnikání nebo právnické osobě, která využívá systému zavedeného obcí

pro nakládání s komunálním odpadem bez písemné smlouvy s touto obcí

nebo která nemá zajištěno využití nebo odstraňování odpadů v souladu s

tímto zákonem.



(2) Pokutu do výše 1 000 000 Kč uloží inspekce nebo příslušný obecní

úřad obce s rozšířenou působností fyzické osobě oprávněné k podnikání

nebo právnické osobě, která



a) nevede v rozsahu a způsobem stanoveným v části šesté tohoto zákona

evidenci odpadů a zařízení nebo neplní ve stanoveném rozsahu ohlašovací

povinnost nebo nezašle ve stanovené lhůtě nebo ve stanoveném rozsahu

příslušnému správnímu úřadu údaj týkající se zařízení k nakládání s

odpady, nebo evidenci po stanovenou dobu nearchivuje,



b) nezabezpečí odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo

únikem,



c) nezpracuje identifikační list nebezpečného odpadu nebo místa

nakládání s nebezpečným odpadem tímto listem nevybaví,



d) jako vlastník PCB, odpadů PCB nebo jako vlastník anebo provozovatel

zařízení obsahujícího PCB nezašle v rozporu s § 27 odst. 8 ministerstvu

plán postupného odstranění PCB, odpadů PCB a zařízení s obsahem PCB,

plán dekontaminace zařízení s obsahem PCB pro období 2009 až 2010 nebo

v rozporu s § 27 odst. 9 nevypracuje seznam vlastněných, případně

provozovaných zařízení, která obsahují PCB a nepodléhají evidenci, nebo

jej nezašle do 31. prosince 2008 ministerstvu, nebo



e) neplní povinnosti stanovené v § 18 odst. 3 až 11 nebo § 37b odst. 1

písm. i).



(3) Pokutu do výše 10 000 000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné

k podnikání nebo právnické osobě, která



a) nezařadí odpad podle Katalogu odpadů,



b) předá odpad osobě, která k převzetí předávaného odpadu není podle

tohoto zákona oprávněna,



c) převezme odpad, přestože k jeho převzetí není podle tohoto zákona

oprávněna,



d) provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů bez

potřebného souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním

nebo provozuje zařízení k využívání nebo odstraňování odpadů v rozporu

se schváleným provozním řádem zařízení,



e) provozuje zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů bez potřebného

souhlasu příslušného správního úřadu nebo v rozporu s ním nebo

provozuje zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů v rozporu se schváleným

provozním řádem zařízení,



f) nevede ve stanoveném rozsahu evidenci PCB, odpadů PCB a zařízení

obsahujících PCB a podléhajících evidenci,



g) nezajistí zpětný odběr použitých výrobků určených ke zpětnému odběru

nebo nesplní jinou povinnost související se zpětným odběrem,



h) neustanoví za podmínek stanovených tímto zákonem odpadového

hospodáře,



i) vydá osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu pro odpad,

za který odpovídá jako původce nebo oprávněná osoba, nebo hodnotí

nebezpečné vlastnosti, k jejichž hodnocení nebyla pověřena, nebo



j) neprovede dekontaminaci nebo neodstraní zařízení podle § 27 odst. 1

do 31. prosince 2010,



k) neurčí si pověřeného zástupce za podmínek stanovených v § 37q,



l) provozuje zařízení na recyklaci lodí v rozporu s přímo použitelným

předpisem Evropské unie o recyklaci lodí^66),



m) v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o recyklaci

lodí^66) provede recyklaci lodi bez schváleného plánu recyklace lodi

nebo v rozporu s ním.



(4) Pokutu do výše 50 000 000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné

k podnikání nebo právnické osobě, která



a) zařadí odpad uvedený v § 6 odst. 1 písm. a), b) nebo c) jako odpad

ostatní nebo nakládá s tímto odpadem jako s odpadem ostatním, aniž by

měla osvědčení od pověřené osoby podle § 9, že odpad nemá nebezpečné

vlastnosti,



b) nakládá s odpady v zařízeních, ve kterých nakládání s odpady je

zakázáno nebo není povoleno,



c) ředí nebo mísí odpady za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí

na skládku nebo mísí nebezpečné odpady navzájem nebo s ostatními odpady

bez souhlasu příslušného správního úřadu,



d) nakládá s nebezpečnými odpady bez potřebného souhlasu příslušného

správního úřadu nebo v rozporu s ním,



e) ukládá na skládku odpady, které jsou tímto zákonem nebo prováděcím

právním předpisem zakázány ukládat na skládku, nebo při ukládání odpadů

na skládku nedodržuje podmínky stanovené prováděcím právním předpisem,



f) neplní povinnosti stanovené tímto zákonem při nakládání s vybranými

výrobky nebo odpady nebo zařízeními podle části čtvrté,



g) poruší při přeshraniční přepravě odpadů povinnost stanovenou přímo

použitelným předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů^39)

nebo neplní podmínky stanovené v rozhodnutí ministerstva vydaném podle

přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě

odpadů^39) nebo podle části deváté,



h) nakládá s odpady perzistentních organických znečišťujících látek v

rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství o

perzistentních organických znečišťujících látkách^30a) nebo nevede

evidenci o odpadech perzistentních organických znečišťujících látek

nebo neohlašuje údaje podle § 39 odst. 8,



i) zajišťuje společné plnění povinností výrobců nebo povinných osob, k

němuž je potřeba oprávnění k provozování kolektivního systému podle §

31l nebo 38c, bez tohoto oprávnění, nebo bez oprávnění k provozování

kolektivního systému nabízí třetím osobám uzavření smluv, jejichž

obsahem je činnost, k jejímuž výkonu je oprávnění třeba, nebo



j) jako provozovatel systému podle § 31l nebo 38c poruší některou

povinnost, kterou provozovateli systému ukládá tento zákon.



(5) Pokutu do výše 1 000 000 Kč uloží příslušný obecní úřad obce s

rozšířenou působností nebo inspekce fyzické osobě oprávněné k podnikání

nebo právnické osobě, která poruší jinou povinnost stanovenou tímto

zákonem nebo povinnost uloženou rozhodnutím na základě tohoto zákona.



(6) Pokutu do výše 1 000 000 Kč uloží příslušný krajský úřad fyzické

osobě oprávněné k podnikání nebo právnické osobě, která nezašle ve

stanoveném rozsahu nebo lhůtě příslušnému krajskému úřadu údaje

týkající se zařízení k nakládání s odpady.



(7) Pokutu do výše 500 000 Kč uloží inspekce fyzické osobě oprávněné k

podnikání nebo právnické osobě, která jako zpracovatel odpadních

baterií nebo akumulátorů nesplní povinnost zaslat ministerstvu zprávu o

recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních baterií a akumulátorů

podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího prováděcí

pravidla pro výpočet recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních

baterií a akumulátorů^63).



§ 67



(1) Řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 1 roku ode dne,

kdy se o porušení povinnosti příslušný správní úřad dozvěděl; pokutu

však lze uložit nejdéle do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti

došlo.



(2) Při stanovení výše pokuty se přihlíží zejména k závažnosti ohrožení

životního prostředí, popřípadě k míře jeho poškození.



(3) Poruší-li právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání

v době 1 roku od právní moci rozhodnutí o uložení pokuty podle tohoto

zákona znovu stejnou povinnost, za niž byla pokuta uložena, uloží

správní úřad další pokutu až do výše dvojnásobku horní hranice sazby.



(4) Do běhu lhůty podle odstavce 1 se nezapočítává doba, po kterou se

pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního

předpisu.



§ 68



(1) Pokutu ukládá, vybírá a vymáhá správní úřad, který jako první

zahájil řízení o jejím uložení; pokuty uložené inspekcí vymáhá

příslušný správce daně. V případě, že bylo zahájeno řízení ve stejný

den inspekcí a obecním úřadem obce s rozšířenou působností, provede

řízení o uložení pokuty inspekce. O zahájení řízení o uložení pokuty se

inspekce a obecní úřad obce s rozšířenou působností vzájemně informují.



(2) O odvolání proti rozhodnutí inspekce o uložení pokuty rozhoduje

ministerstvo. O odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu obce s

rozšířenou působností rozhoduje krajský úřad.



(3) Pokuty uložené inspekcí jsou z 50 % příjmem obce, na jejímž

katastrálním území došlo k porušení právních předpisů, a z 50 % příjmem

Státního fondu životního prostředí.^44) Pokuta inspekcí uložená obci je

příjmem Státního fondu životního prostředí.



(4) Pokuty uložené obecním úřadem obce s rozšířenou působností jsou z

50 % příjmem obce, na jejímž katastrálním území došlo k porušení

povinnosti, a z 50 % příjmem obce s rozšířenou působností, která pokutu

uložila. Pokuta uložená obecním úřadem obce s rozšířenou působností

obci je z 50 % příjmem Státního fondu životního prostředí a z 50 %

příjmem obce s rozšířenou působností.



(5) Uložením pokuty za porušení povinností vyplývajících z tohoto

zákona nejsou dotčena příslušná ustanovení trestního zákona.



HLAVA II



PŘESTUPKY



§ 69



(1) Obecní úřad uloží pokutu až do výše 20 000 Kč fyzické osobě, která

není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že



a) se zbaví autovraku nebo umístí vozidlo vyřazené z registru vozidel v

rozporu s tímto zákonem,



b) odloží elektrozařízení mimo místa k tomu určená nebo mimo místa

jejich zpětného odběru.



(2) Inspekce uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč fyzické osobě, která

není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že



a) převezme odpad do svého vlastnictví,



b) přepravuje odpad v rozporu s přímo použitelným předpisem Evropských

společenství o přepravě odpadů^39) nebo uskuteční přeshraniční přepravu

odpadů v rozporu s povolením,



c) soustřeďuje odpad nebo s ním jinak nakládá na místech nebo v

objektech, které nejsou podle tohoto zákona zařízeními určenými k

nakládání s odpady nebo tato místa či objekty za účelem soustřeďování

nebo jiného nakládání s odpady pronajímá jiné osobě.



§ 70



(1) Pokuta uložená obecním úřadem je příjmem obce, na jejímž

katastrálním území došlo k porušení povinnosti.



(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, vztahují se na přestupky a jejich

projednávání obecné právní předpisy o přestupcích.^45)



ČÁST JEDENÁCTÁ



VÝKON VEŘEJNÉ SPRÁVY V OBLASTI ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ



§ 71



Orgány veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství



Veřejnou správu v oblasti odpadového hospodářství vykonávají



a) ministerstvo,



b) Ministerstvo zdravotnictví,



c) Ministerstvo zemědělství,



d) inspekce,



e) Česká obchodní inspekce,



f) Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský,



g) celní úřady,



h) Policie České republiky,



i) orgány ochrany veřejného zdraví,



j) krajské úřady,



k) obecní úřady obcí s rozšířenou působností,



l) obecní úřady a újezdní úřady.



§ 71a



(1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky poskytuje orgánům

veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství



a) referenční údaje ze základního registru obyvatel,



b) údaje z agendového informačního systému evidence obyvatel,



c) údaje z agendového informačního systému cizinců.



(2) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. a) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení,



b) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,



c) datum a místo úmrtí; jde-li o úmrtí subjektu údajů mimo území České

republiky, datum úmrtí, místo a stát, na jehož území k úmrtí došlo;

je-li vydáno rozhodnutí soudu o prohlášení za mrtvého, den, který je v

rozhodnutí uveden jako den smrti nebo den, který subjekt údajů

prohlášený za mrtvého nepřežil, a datum nabytí právní moci tohoto

rozhodnutí,



d) adresa místa pobytu,



e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.



(3) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. b) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,



c) rodné číslo,



d) adresa místa trvalého pobytu,



e) státní občanství, popřípadě více státních občanství.



(4) Poskytovanými údaji podle odstavce 1 písm. c) jsou



a) jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné příjmení,



b) datum, místo a okres narození, u subjektu údajů, který se narodil v

cizině, datum, místo a stát, kde se narodil,



c) státní občanství, popřípadě více státních občanství,



d) druh a adresa místa pobytu,



e) počátek pobytu, případně datum ukončení pobytu.



(5) Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru

obyvatel, se využijí z agendového informačního systému evidence

obyvatel nebo agendového informačního systému cizinců, pouze pokud jsou

ve tvaru předcházejícím současný stav.



(6) Z poskytovaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen

takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.



§ 72



Ministerstvo



(1) Ministerstvo



a) je ústředním orgánem státní správy v oblasti odpadového

hospodářství,



b) vykonává vrchní státní dozor v oblasti odpadového hospodářství s

výjimkou ochrany veřejného zdraví při nakládání s odpady,



c) vykonává funkci ohniskového bodu Basilejské úmluvy,



d) vykonává funkci příslušného orgánu a kontaktního subjektu pro

přeshraniční přepravu odpadů a funkci kontaktního subjektu pro odpady

perzistentních organických znečišťujících látek,



e) vydává rozhodnutí podle přímo použitelného předpisu Evropských

společenství o přepravě odpadů^39) a podle části deváté,



f) pověřuje právnické osoby nebo fyzické osoby k hodnocení nebezpečných

vlastností odpadů, prodlužuje platnost tohoto pověření a odnímá toto

pověření podle § 7 a 8,



g) schvaluje náplň školení pro hodnocení nebezpečných vlastností

odpadů,



h) zařazuje odpad v případech, kdy nelze odpad jednoznačně zařadit

podle Katalogu odpadů podle § 5 odst. 2,



i) shromažďuje a zpracovává



1. údaje zaslané podle § 39,



2. údaje o provedených hodnoceních nebezpečných vlastností odpadů,



3. údaje o přepravě nebezpečného odpadu,



4. údaje o přeshraniční přepravě odpadů,



5. návrhy na zápis do Seznamu výrobců podle § 31e a návrhy na zápis do

Seznamu povinných osob podle § 38b,



6. žádosti o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému podle

§ 31m a 38d,



7. údaje o převzatých autovracích a způsobech jejich zpracování,



8. vydaná potvrzení o převzetí autovraku,



9. návrhy na zápis do Seznamu podle § 37i,



10. údaje o povinných osobách podle § 31e, 37i, § 37a odst. 5, § 38 a

38b,



11. údaje o plnění povinností podle § 31f, § 37h odst. 2 a § 38 odst.

10 a údaje o recyklačních účinnostech procesů recyklace odpadních

baterií a akumulátorů,



12. údaje o místech zpětného odběru podle § 37s odst. 2,



j) zveřejňuje



1. souhrnné informace o produkci odpadů a způsobech nakládání s nimi,



2. seznam vydaných souhlasů k provozování zařízení podle § 14 odst. 1 a

vyjádření podle § 79 odst. 4 písm. e),



3. aktuální informace o provozu zařízení podle § 14 odst. 1 a § 14

odst. 2, malých zařízení podle § 33b odst. 1,



4. seznam osob pověřených ministerstvem k hodnocení nebezpečných

vlastností odpadů,



5. informace o provedených hodnoceních nebezpečných vlastností odpadů,



6. Seznam výrobců podle § 31e,



7. seznam kolektivních systémů podle § 31m a 38d,



8. informace o vydaných potvrzeních o převzetí autovraku,



9. Seznam podle § 37i,



10. Registr podle § 37s,



11. Seznam povinných osob podle § 38b,



12. seznam dopravců odpadů,



k) spolupracuje s Ministerstvem obrany při zajišťování evidence odpadů,

zařízení k nakládání s odpady, shromažďovacích míst nebezpečných odpadů

a sběrových míst odpadů, skladů odpadů a PCB, odpadů PCB a zařízeních

obsahujících PCB a podléhajících evidenci vznikajících v rámci činnosti

Ministerstva obrany,



l) zpracovává plán odpadového hospodářství České republiky v rozsahu

stanoveném tímto zákonem a při splnění podmínek stanovených tímto

zákonem zpracovává jeho změny,



m) předkládá vládě ke schválení návrh závazné části plánu odpadového

hospodářství České republiky a návrh jeho změn,



n) poskytuje příslušným složkám Evropské komise a orgánům mezinárodních

úmluv a protokolů v oblasti odpadového hospodářství, k nimž Česká

republika přistoupila, v požadovaném rozsahu a formátu a v požadovaných

intervalech informace o stavu odpadového hospodářství v České

republice,



o) jmenuje zástupce České republiky do výborů, komisí, odborných a

pracovních skupin a dalších grémií založených na základě ustanovení

právních předpisů Evropských společenství v oblasti odpadového

hospodářství nebo v rámci mezinárodních úmluv v této oblasti, k nimž

Česká republika přistoupila,



p) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí inspekce a krajského úřadu,



q) vykonává funkci příslušného orgánu pro zasílání zpráv o recyklační

účinnosti procesů recyklace odpadních baterií a akumulátorů podle přímo

použitelného předpisu Evropské unie^63),



r) vede Seznam podle dílu 8 části čtvrté,



s) uplatňuje stanovisko k politice územního rozvoje,



t) vede Seznam výrobců podle § 31e,



u) vydává oprávnění k provozování kolektivního systému a rozhoduje o

prodloužení platnosti nebo změně oprávnění k provozování kolektivního

systému podle § 31m a 38d, rozhoduje o zrušení oprávnění k provozování

kolektivního systému podle § 31r a 38h,



v) dohlíží na činnost provozovatele systému, ukládá opatření k nápravě

a podává podněty inspekci k zahájení řízení o uložení pokuty

provozovateli systému podle § 31p a 38g,



w) rozhodne, zda určitý typ baterie nebo akumulátoru náleží do skupiny

přenosných baterií nebo akumulátorů, průmyslových baterií nebo

akumulátorů nebo automobilových baterií nebo akumulátorů,



x) vede evidenci smluv podle § 37 odst. 7 písm. c),



y) spravuje Registr podle § 37s,



z) vede Seznam povinných osob podle § 38b a zpřístupňuje jej na portálu

veřejné správy.



(2) Vrchním státním dozorem v oblasti odpadového hospodářství je dozor

nad tím, jak správní úřady, které vykonávají státní správu v oblasti

odpadového hospodářství, dodržují právní předpisy v této oblasti, a

dále dozor nad dodržováním ustanovení právních předpisů a rozhodnutí

příslušných správních úřadů v oblasti nakládání s odpady.



(3) Ministerstvo



a) posuzuje návrhy plánů odpadového hospodářství krajů a návrhy jejich

změn z hlediska jejich souladu s Plánem odpadového hospodářství České

republiky a jeho změnami,



b) vykonává funkci příslušného orgánu pro zařízení na recyklaci lodí,



c) schvaluje plány kontrol přepravy odpadů podle přímo použitelného

předpisu Evropské unie^68).



§ 73



Ministerstvo zemědělství



(1) Ministerstvo zemědělství koordinuje provádění kontrol dodržování

povinností při používání upravených kalů na zemědělské půdě.



(2) Ministerstvo zemědělství spolupracuje na tvorbě prováděcích

právních předpisů, které se týkají nakládání s biologicky

rozložitelnými odpady.



§ 73a



Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský



Kontrolu dodržování povinností při používání upravených kalů na

zemědělské půdě vykonává a sankce za porušení těchto povinností ukládá

podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách,

pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém

zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění zákona č.

308/2000 Sb., zákona č. 147/2002 Sb. a zákona č. 317/2004 Sb., Ústřední

kontrolní a zkušební ústav zemědělský.



§ 74



Ministerstvo zdravotnictví



Ministerstvo zdravotnictví



a) vykonává vrchní státní dozor a řídí výkon státní správy v oblasti

ochrany veřejného zdraví při nakládání s odpady,



b) pověřuje právnické osoby nebo fyzické osoby k hodnocení nebezpečných

vlastností odpadů, prodlužuje platnost tohoto pověření a odnímá toto

pověření podle § 7 a 8.



§ 75



Orgány ochrany veřejného zdraví



Orgány ochrany veřejného zdraví



a) jsou dotčeným správním úřadem při rozhodování ve věcech, které se

dotýkají zájmů chráněných podle tohoto zákona v oblasti ochrany

lidského zdraví,



b) hodnotí a řídí zdravotní rizika a vydávají z hlediska ochrany zdraví

lidí odborné stanovisko k návrhům při nakládání s odpady, zejména k

jejich využívání, úpravě a odstranění,



c) spolupracují s ostatními správními úřady v oblasti ochrany zdraví

lidí při nakládání s odpady,



d) vyjadřují se k provozním řádům zařízení k využívání, odstraňování,

sběru a výkupu odpadů.



§ 76



Inspekce



(1) Inspekce



a) kontroluje, jak jsou právnickými osobami, fyzickými osobami

oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních

předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti

odpadového hospodářství a zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob

hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,



b) minimálně jednou ročně kontroluje, jak původce odpadů z výroby oxidu

titaničitého dodržuje ustanovení právních předpisů a rozhodnutí

ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového

hospodářství,



c) ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání

pokuty za porušení stanovených povinností podle § 66 odst. 2 až 5;

současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy

samostatným rozhodnutím,



d) může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných

vlastností odpadu vydaného pověřenou osobou nebo ho odejmout podle § 9

odst. 3 a 4,



e) dává ministerstvu podněty k uplatnění vrchního státního dozoru,



f) dává podněty krajskému úřadu k zákazu provozu zařízení k

odstraňování odpadů, nesplňuje-li provozovatel tohoto zařízení právní

předpisy týkající se odpadového hospodářství a mohlo-li by v důsledku

toho dojít k závažné ekologické újmě,



g) zpracovává plány kontrol přepravy odpadů podle přímo použitelného

předpisu Evropské unie^68),



h) kontroluje, zda je s odpady perzistentních organických

znečišťujících látek nakládáno v souladu s přímo použitelným předpisem

Evropských společenství o perzistentních organických znečišťujících

látkách^30a) a zákonem,



i) může zakázat do zjednání nápravy uvádět na trh nebo do oběhu baterie

nebo akumulátory, které nesplňují požadavky stanovené v části čtvrté

hlavy II, dílu 3 nebo pozastavit uvádění takových baterií nebo

akumulátorů na trh nebo do oběhu; hrozí-li poškození lidského zdraví

nebo životního prostředí nebo již k němu došlo, může současně nařídit

výrobci baterií nebo akumulátorů, které nesplňují požadavky stanovené v

části čtvrté hlavy II, dílu 3, aby zajistil stažení takovýchto baterií

nebo akumulátorů z trhu,



j) provádí kontroly podmíněnosti podle zákona o zemědělství^39a) v

souladu s přímo použitelným předpisem Evropských společenství

upravujícím prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný

administrativní a kontrolní systém^39b), s výjimkou těchto kontrol

podmíněnosti v oblasti povrchových nebo podzemních vod,



k) může podat Ministerstvu vnitra v listinné podobě nebo způsobem

umožňujícím dálkový přístup žádost o poskytnutí údajů z evidence

občanských průkazů a evidence obyvatel vedených podle zvláštních

právních předpisů^45a) v rozsahu nezbytně nutném pro ověření údajů v

evidenci osob vedené podle § 18 odst. 3 provozovatelem zařízení ke

sběru nebo výkupu odpadů; Ministerstvo vnitra poskytne údaje vždy

způsobem umožňujícím dálkový přístup, požádá-li o to inspekce,



l) může původci odpadu nebo oprávněné osobě uložit rozhodnutím podle §

6 odst. 2 povinnost požádat o hodnocení nebezpečných vlastností odpadu,



m) kontroluje, zda jsou zařízení na recyklaci lodí provozována v

souladu s přímo použitelným předpisem Evropské unie o recyklaci

lodí^66) a zákonem.



(2) V rámci přeshraniční přepravy odpadů je inspekce oprávněna provádět

kontroly na místě vzniku odpadu, u oznamovatele a příjemce a na

hraničních přechodech. Je oprávněna též provádět kontrolu dokladů podle

právních předpisů Evropských společenství upravujících dozor nad

přepravou odpadů v rámci Evropského společenství, do něj a z něj a

jejich kontrolu^39) a podle tohoto zákona, fyzickou kontrolu odpadů a

odebírat a analyzovat vzorky.



(3) Inspekce spolupracuje s obecními úřady, orgány ochrany veřejného

zdraví, celními úřady, Hasičským záchranným sborem, Policií České

republiky a orgány Finanční správy České republiky, popřípadě dalšími

správními úřady, kraji a obcemi a poskytuje jim odbornou pomoc.



§ 76a



Česká obchodní inspekce



Česká obchodní inspekce kontroluje plnění povinností týkajících se

uvádění baterií a akumulátorů na trh nebo do oběhu, jejich označování a

zajištění zpětného odběru výrobcem a posledním prodejcem; tyto osoby

jsou povinny jí na žádost prokázat způsob zajištění zpětného odběru.



§ 77



Celní orgány



(1) Celní úřady



a) kontrolují vnitrostátní i přeshraniční přepravu odpadů,



b) kontrolují dovoz baterií nebo akumulátorů ze států, které nejsou

členskými státy Evropské unie,



c) předávají podněty ministerstvu k uplatnění vrchního státního dozoru,



d) ukládají nápravná opatření při porušení povinností vztahujících se k

přepravě odpadů.



(2) Celní úřady kontrolují, zda při dovozu baterií nebo akumulátorů

není porušován zákaz uvedený v § 31a odst. 1 a zda je dovážené zboží

označeno podle § 31c.



(3) Při vnitrostátní přepravě nebezpečných odpadů celní úřady

kontrolují, zda je odpad vybaven doklady podle tohoto zákona a

prováděcích právních předpisů a zda odpad odpovídá údajům v dokladech

uvedeným.



(4) Při přeshraniční přepravě odpadů celní úřady dále kontrolují,



a) zda odpad je vybaven doklady podle přímo použitelného předpisu

Evropských společenství o přepravě odpadů^39), tohoto zákona a

prováděcích právních předpisů,



b) zda odpad odpovídá údajům uvedeným na průvodních dokladech podle

přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě

odpadů^39), tohoto zákona a prováděcích právních předpisů,



c) zda přepravované zboží, které není vybaveno doklady požadovanými pro

přepravu odpadů, není odpadem,



d) zda přeshraniční přeprava odpadu není v rozporu s přímo použitelným

předpisem Evropských společenství o přepravě odpadů^39) a tímto

zákonem.



(5) Při kontrolách podle odstavců 3 a 4 jsou celní úřady oprávněny

zastavovat vozidla, nařizovat odstavení vozidla na vhodné místo,

kontrolovat doklady provázející odpad a zboží, doklady prokazující

totožnost osoby přepravující odpad, provádět fyzickou kontrolu odpadů a

zboží, odebírat a analyzovat vzorky a pořizovat fotodokumentaci.



(6) Pokud celní úřady zjistí při kontrole přepravy odpadů porušení

přímo použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě

odpadů^39), nebo tohoto zákona, jsou v řízení oprávněny provádět

šetření také na místě vzniku odpadů u původce, držitele nebo

oznamovatele a na místě určení u konečného příjemce.



(7) V případě, že celní úřad pojme podezření, že přeshraniční přeprava

je nedovolenou přepravou odpadů podle přímo použitelného předpisu

Evropských společenství o přepravě odpadů^39) nebo že přeshraniční

přeprava odpadů je uskutečňována v rozporu s povolením, může nařídit

přerušení přepravy a odstavení vozidla na místo k tomu určené, zadržet

doklady k vozidlu a k nákladu, zakázat pokračování v jízdě a zabránit v

další jízdě použitím technického prostředku.



(8) Náklady spojené s jízdou vozidla na místo k tomu určené a dobou, po

kterou je vozidlo odstaveno, jdou k tíži dopravce. Odpovědnost dopravce

za vozidlo, náklad a přepravované osoby tím není dotčena.



(9) Celní úřad vydá zadržené doklady a oznámí řidiči, že může

pokračovat v jízdě, pominou-li důvody, pro které bylo odstavení vozidla

nařízeno.



(10) O zjištěném porušení přímo použitelného předpisu Evropských

společenství o přepravě odpadů^39), nebo tohoto zákona při přepravě

odpadů celní úřady neprodleně informují ministerstvo a inspekci.



(11) Celní úřady zboží nepropustí do navrženého režimu podle zvláštního

právního předpisu,^47) jestliže



a) zboží, které není deklarováno jako odpad, je odpadem,



b) zboží deklarované jako odpad není vybaveno doklady podle přímo

použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů^39),

podle tohoto zákona a prováděcích právních předpisů nebo odpad

neodpovídá údajům uvedeným v těchto dokladech,



c) vývoz zboží, deklarovaného jako odpad, do států, které nejsou

členskými státy Evropské unie, nebo dovoz tohoto zboží z těchto států

je zakázán, nebo



d) dovozem baterií nebo akumulátorů ze států, které nejsou členskými

státy Evropské unie, je porušen zákaz uvedený v § 31a odst. 1 nebo není

dodrženo označení baterií nebo akumulátorů podle § 31c.



(12) Celní úřady si při kontrole podle předchozích odstavců mohou

vyžádat odbornou pomoc inspekce.



(13) V případě pochybností, zda přepravované zboží není odpadem, požádá

celní úřad o rozhodnutí krajský úřad místně příslušný místu provedení

kontroly.



(14) V případě, že celní úřad rozhodne o nepropuštění zboží do

navrženého režimu podle odstavce 11, neprodleně o této skutečnosti

informuje ministerstvo.



(15) Generální ředitelství cel poskytne ministerstvu a inspekci

informace ze svých evidencí o odpadech, které byly vyvezeny z České

republiky do států, které nejsou členskými státy Evropské unie, nebo

které byly z těchto států dovezeny do České republiky, dále o bateriích

nebo akumulátorech a dalších výrobcích, na které se vztahuje povinnost

zpětného odběru, které byly dovezeny do České republiky ze států, které

nejsou členskými státy Evropské unie.



(16) Ministerstvo dává Generálnímu ředitelství cel podněty k provedení

kontrol podle zvláštních právních předpisů.



(17) Pokuty uložené inspekcí a propadlé kauce jsou příjmem Státního

fondu životního prostředí.



§ 77a



Policie České republiky



(1) Policie České republiky



a) v rámci pohraničního odbavování a v pásmu do 25 km od státních

hranic^48b) zaznamenává a podle možností dokumentuje podezřelé jevy a

okolnosti nasvědčující nelegální přeshraniční přepravě odpadů do České

republiky,



b) předává zjištěné podněty orgánům inspekce a celních úřadů k

provedení vlastních nápravných opatření,



c) spolupracuje a v rámci součinnosti poskytuje odbornou pomoc a

přiměřené podmínky orgánům inspekce a celních úřadů.



(2) Policie České republiky v rámci spolupůsobení a při získávání

informací potřebných pro plnění úkolů podle odstavce 1 postupuje a

využívá oprávnění podle příslušných právních předpisů^48c).



(3) Policie České republiky si při plnění úkolů podle odstavce 1 může

vyžádat odbornou pomoc orgánů inspekce nebo celních úřadů.



§ 78



Kraje



(1) Kraj



a) zpracovává plán odpadového hospodářství kraje pro jím spravované

území v rozsahu stanoveném tímto zákonem; provádí změny tohoto plánu,



b) zasílá kopii schváleného plánu odpadového hospodářství kraje

ministerstvu,



c) vyhlašuje obecně závaznou vyhláškou kraje závaznou část plánu

odpadového hospodářství kraje a její změny,



d) sděluje své připomínky k návrhu plánu odpadového hospodářství České

republiky.



(2) Krajský úřad



a) uděluje souhlas k provozování zařízení a k plánu úprav skládky;

udělení souhlasu může vázat na podmínky,



b) kontroluje, jak jsou právnickými osobami, fyzickými osobami

oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních

předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti

odpadového hospodářství, zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob

hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a ukládá právnickým osobám a

fyzickým osobám oprávněným k podnikání pokuty podle § 66 odst. 6,



c) uděluje souhlas k míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s

ostatními odpady; udělení souhlasu může vázat na podmínky,



d) ukládá rozhodnutím původci odpadů povinnost zaplatit poplatek za

uložení odpadů na skládku, pokud původce tento poplatek ve stanovené

výši nezaplatil,



e) uděluje souhlas s uzavřením skládky, stanovuje dobu trvání a

podmínky péče o skládku po uzavření jejího provozu, rekultivaci a

asanaci podle § 52,



f) zpracovává a průběžně vede evidenci jím vydaných souhlasů a dalších

rozhodnutí podle tohoto zákona,



g) zasílá ministerstvu informace podle § 39 odst. 10,



h) rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu a obecního

úřadu obce s rozšířenou působností,



i) rozhoduje v pochybnostech, zda se movitá věc považuje za odpad, a to

na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední,



j) uděluje souhlas k nakládání s nebezpečným odpadem podle § 16 odst. 3

v množství větším než sto tun nebezpečného odpadu za rok; udělení

souhlasu může vázat na podmínky,



k) uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování

odpadů podle § 16 odst. 2 původci, který nakládá s odpady v množství

větším než 100 tun nebezpečného odpadu za rok. Udělení souhlasu může

vázat na podmínky,



l) uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování

odpadů podle § 18 odst. 2. Udělení souhlasu může vázat na podmínky,



m) uděluje souhlas k čerpání prostředků ze zvláštního vázaného účtu

podle § 48a písm. b) a souhlas s jeho zrušením,



n) uděluje souhlas k dispozici se zvláštním vázaným účtem a k čerpání z

prostředků finanční rezervy podle § 50 odst. 2 a § 51 odst. 1, 2 a 3,

udělení souhlasu může vázat na podmínky,



o) může zakázat provoz zařízení k odstraňování odpadů, nesplňuje-li

provozovatel tohoto zařízení podmínky stanovené zvláštními právními

předpisy pro nakládání s odpady a mohlo-li by v důsledku toho dojít k

závažné ekologické újmě,



p) může omezit nebo zakázat provoz zařízení k nakládání s odpady z

výroby oxidu titaničitého, pokud monitorování složek životního

prostředí prokáže akutní toxicitu přesahující mezní hodnoty stanovené

prováděcím právním předpisem nebo jiné, stejně závažné zhoršení stavu

životního prostředí,



q) může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných

vlastností odpadů vydaného pověřenou osobou nebo ho odejmout podle § 9

odst. 3 a 4,



r) vede, pravidelně aktualizuje a zveřejňuje seznam osob oprávněných ke

zpracování autovraků a doplňuje informační systém sledování toků

vybraných autovraků způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem,



s) sděluje své připomínky k návrhu plánu odpadového hospodářství obce,



t) kontroluje u provozovatele skládky placení poplatků za ukládání

odpadů na skládky,



u) ukládá rozhodnutím provozovateli skládky povinnost zaplatit vybraný

poplatek za uložení odpadů na skládku, pokud tento poplatek neodvedl ve

stanovené lhůtě příjemci,



v) uplatňuje stanovisko k zásadám územního rozvoje,



w) rozhoduje podle čl. 7 odst. 4 písm. b) přímo použitelného předpisu

Evropských společenství o perzistentních organických znečišťujících

látkách^30a); v rozhodnutí může stanovit podmínky; o vydaných

rozhodnutích informuje ministerstvo každoročně do 30. dubna

následujícího roku,



x) přiděluje identifikační čísla zařízením podle § 14 odst. 1 a 2 a

malým zařízením podle § 33b odst. 1,



y) schvaluje plán recyklace lodi podle čl. 7 přímo použitelného

předpisu Evropské unie o recyklaci lodí^66).



(3) Při posuzování žádostí o udělení souhlasů podle odstavce 2 hodnotí

krajský úřad zejména jejich soulad s povinnostmi vyplývajícími z tohoto

zákona a prováděcích právních předpisů a soulad se závaznými částmi

řešení plánu odpadového hospodářství kraje a plánu odpadového

hospodářství České republiky.



(4) Krajský úřad zruší nebo změní rozhodnutí o udělení souhlasu, který

spadá do jeho kompetence podle tohoto zákona, v případě, že



a) dojde ke změně podmínek rozhodných pro vydání rozhodnutí o udělení

souhlasu,



b) provozovatel zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu

odpadů není schopen zajistit podmínky ochrany životního prostředí

stanovené v právních předpisech nebo poruší zákaz výkupu odpadů

stanovených prováděcím právním předpisem od fyzických osob nebo

provozovatel skládky nemá vytvořenou finanční rezervu podle § 49 až 51

a v určené lhůtě nedojde ke zjednání nápravy, nebo



c) právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, které byl

udělen souhlas, opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem

nebo opakovaně neplní podmínky, na které je souhlas vázán nebo poruší

povinnosti podle § 37 odst. 7 písm. c).



(5) Krajský úřad může zrušit rozhodnutí o udělení souhlasu, který spadá

do jeho kompetence podle tohoto zákona, nebude-li nejpozději do 30 dnů

ode dne ukončení činnosti odpadového hospodáře ustanoven nový odpadový

hospodář nebo nebude-li ustanovený odpadový hospodář splňovat podmínky

odborné způsobilosti.



(6) Pokud tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem není stanoveno

jinak, je k rozhodování podle odstavce 2 místně příslušný krajský úřad,

v jehož obvodu je provozováno zařízení nebo činnost, nebo se nachází

věc, které se rozhodnutí týká.



(7) Činnosti uvedené v odstavcích 2 až 5 mohou zaměstnanci příslušného

krajského úřadu vykonávat po prokázání zvláštní odborné

způsobilosti.^48)



§ 79



Obecní úřady obcí s rozšířenou působností



(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností



a) podává návrh ministerstvu na zařazení odpadu podle Katalogu odpadů

podle § 5 odst. 2,



b) uděluje souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady podle § 16 odst.

3, nejde-li o případ podle § 78 odst. 2 písm. j); udělení souhlasu může

vázat na podmínky,



c) uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování

odpadů podle § 16 odst. 2, nejde-li o případ podle § 78 odst. 2 písm.

k), udělení souhlasu může vázat na podmínky,



d) vede a zpracovává evidenci odpadů a způsobů nakládání s nimi,

autovraků a způsobů jejich zpracování, typu, množství a způsobu

zpracování, využití nebo odstranění elekroodpadu, jím vydaných souhlasů

a dalších rozhodnutí podle tohoto zákona a na požádání podává informace

žadatelům o sídle zařízení vhodných k odstranění nebo využití jimi

vyprodukovaného odpadu,



e) zasílá ministerstvu informace podle § 39 odst. 10,



f) kontroluje, jak jsou právnickými osobami, fyzickými osobami

oprávněnými k podnikání a obcemi dodržována ustanovení právních

předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti

odpadového hospodářství a zda pověřené osoby dodržují stanovený způsob

hodnocení nebezpečných vlastností odpadů,



g) hrozí-li poškození lidského zdraví nebo životního prostředí nebo již

k němu došlo, může zajistit ochranu lidského zdraví a životního

prostředí na náklady odpovědné osoby,



h) ukládá provozovateli zařízení k odstraňování odpadů v mimořádných

případech, je-li to nezbytné z hlediska ochrany životního prostředí a

pokud je to pro provozovatele technicky možné, povinnost odstranit

odpad. Náklady vzniklé tímto rozhodnutím hradí obecní úřad obce s

rozšířenou působností, který rozhodnutí vydal; náhradu nákladů takto

vynaložených je povinna obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností

uhradit osoba, která je za tento odpad odpovědná podle tohoto zákona,



i) ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání

pokuty za porušení stanovených povinností podle § 66 odst. 2 a 5;

současně může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy

samostatným rozhodnutím,



j) může zakázat původci odpadů činnost, která způsobuje vznik odpadů,

pokud původce nemá zajištěno využití nebo odstranění odpadů a pokud by

odpady vzniklé v důsledku pokračování této činnosti mohly způsobit

škodu na životním prostředí,



k) uplatňuje stanovisko k územním plánům a regulačním plánům,



l) zajišťuje bezpečné uskladnění odpadu podle § 58 odst. 3.



(2) Obecní úřad obce s rozšířenou působností zruší rozhodnutí o udělení

souhlasu, který spadá do jeho kompetence podle odstavce 1 písm. b), v

případě, že osoba, které byl souhlas udělen, opakovaně porušuje

povinnosti stanovené tímto zákonem nebo opakovaně neplní podmínky, na

které je souhlas vázán.



(3) Pokud tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem není stanoveno

jinak, je k rozhodování podle odstavce 1 místně příslušný obecní úřad

obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je provozována činnost

nebo se nachází věc, které se rozhodnutí týká.



(4) Obecní úřad obce s rozšířenou působností dává vyjádření zejména



a) ke zřízení zařízení k odstraňování odpadů,



b) v územním a stavebním řízení z hlediska nakládání s odpady,



c) k připravovaným změnám výrobního procesu nebo výroby, které mají

vliv na nakládání s odpady,



d) k zavedení nebo rozšíření výroby oxidu titaničitého,



e) ke zřízení malých zařízení pro biologické zpracování využitelných

biologicky rozložitelných odpadů.



(5) Vyjádření podle odstavce 4 obsahuje posouzení žádosti z hlediska

jejího souladu s povinnostmi vyplývajícími z tohoto zákona a

prováděcích právních předpisů. Vyjádření nenahrazuje souhlasy vydávané

podle tohoto zákona.



(6) Vyjádření podle odstavce 4 písm. a) až d) vydává obecní úřad obce s

rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se nachází zařízení

určené k nakládání s odpady.



(7) Činnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 mohou zaměstnanci obecní úřad

obce s rozšířenou působností vykonávat po prokázání zvláštní odborné

způsobilosti.



§ 80



Obecní úřad a újezdní úřad



(1) Obecní úřad a újezdní úřad



a) kontroluje, zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k

podnikání využívají systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním

odpadem pouze na základě písemné smlouvy s obcí a zda fyzická osoba,

která není podnikatelem, se zbavuje odpadu pouze v souladu s tímto

zákonem,



b) ukládá právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání

pokuty za porušení povinnosti podle § 66 odst. 1; současně může

stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným rozhodnutím,



c) ukládá fyzickým osobám pokuty za přestupek uvedený v § 69; současně

může stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy samostatným

rozhodnutím,



d) kontroluje, zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k

podnikání mají zajištěno využití nebo odstranění odpadu v souladu s

tímto zákonem,



e) kontroluje u provozovatele skládky placení poplatků za ukládání

odpadů na skládky.



(2) Veřejnou správu v rozsahu § 78 odst. 2 písm. a) až f), § 78 odst.

3, 4, 5 a 6, § 79 odst. 1 písm. a) až e), g) až i), k) až n), § 79

odst. 2 až 7 a § 80 odst. 1 pro potřeby zajišťování obrany státu a

výcviku ozbrojených sil na území vojenského újezdu^49) vykonává újezdní

úřad. Ustanovení § 17 a 17a se na újezdní úřad a obyvatele újezdu

nevztahují.



§ 81



Kontrola v oblasti odpadového hospodářství a nakládání s odpady



(1) Inspektoři a pověření zaměstnanci ministerstva a ostatních

správních úřadů a zaměstnanci krajů a obcí zařazení do krajských a

obecních úřadů vykonávajících působnost v oblasti odpadového

hospodářství a nakládání s odpady podle tohoto zákona se při výkonu

kontrolní činnosti prokazují průkazem vydaným příslušným kontrolním

orgánem, který je dokladem o jejich pověření ke kontrole.



(2) Inspektoři mohou po vyzvání celních úřadů a v jejich doprovodu

provádět odbornou kontrolní činnost zaměřenou na plnění povinností na

úseku přeshraniční přepravy odpadů vyplývajících z právních předpisů

Evropských společenství upravujících dozor nad přepravou odpadů v rámci

Evropského společenství, do něj a z něj a jejich kontrolu^39), tohoto

zákona a právních předpisů vydaných k jeho provedení.



§ 81a



Působnosti stanovené krajskému úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou

působností nebo obecnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem

přenesené působnosti.



ČÁST DVANÁCTÁ



USTANOVENÍ SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ



§ 82



Společné ustanovení



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, vztahuje se na řízení podle tohoto

zákona správní řád.^13)



(2) Souhlas k provozování zařízení podle § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a

3, § 12 odst. 6, souhlas podle § 48a písm. b), § 50 odst. 2, § 51 odst.

1 a § 52, stanovení doby trvání a podmínky péče podle § 52 a vyjádření

podle § 79 odst. 4 písm. a) až d) se nevydají podle tohoto zákona,

pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání

integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování

znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých

zákonů (zákon o integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona

tím nejsou dotčena.



(3) Ohlašovací nebo oznamovací povinnost vůči orgánům veřejné správy v

oblasti odpadového hospodářství podle § 16 odst. 1 písm. g), § 18 odst.

1 písm. j), § 19 odst. 1 písm. e), § 20 písm. e), , § 31f § 37a odst. 4

písm. b), § 37b odst. 1 písm. g), § 37c odst. 1 písm. h), § 37h odst.

2, § 37l odst. 3 písm. e), § 38 odst. 10 a § 39 odst. 2, 3, 5 a 8 se

plní prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích

povinností v oblasti životního prostředí nebo datové schránky

ministerstva určené k plnění ohlašovacích povinností v oblasti

životního prostředí podle zákona o integrovaném registru znečišťování

životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích

povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů.



§ 83



Přechodná ustanovení



(1) Platnost dosavadních rozhodnutí vydaných podle § 5 odst. 2 a 5, § 6

odst. 1 písm. f) a odst. 2, § 7 odst. 1, § 11 odst. 3 a odst. 4, § 15

odst. 1 a § 34 odst. 1 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění

pozdějších předpisů, se omezuje na dobu 2 let od nabytí účinnosti

tohoto zákona.



(2) Osvědčení o vlastnostech odpadů vydané podle dosavadních právních

předpisů se považuje za osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností

odpadů podle tohoto zákona.



(3) Osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona provozují zařízení k

odstraňování nebo využívání odpadů, k jejichž provozování podle zákona

č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, nebyl třeba

souhlas příslušného orgánu státní správy, mohou tato zařízení

provozovat po uplynutí 1 roku od účinnosti tohoto zákona pouze se

souhlasem k provozování těchto zařízení podle tohoto zákona.



(4) Osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona provádějí sběr nebo

výkup odpadů a chtějí tuto činnost nadále vykonávat, jsou povinny

získat souhlas k provozování zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů podle

tohoto zákona, a to nejdéle do 1 roku od účinnosti tohoto zákona.



(5) Povinnost ustanovit odpadového hospodáře podle § 15 tohoto zákona

se vztahuje též na původce a oprávněné osoby, kteří nakládali s

nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za

rok v posledních 2 letech, a to i zcela nebo zčásti před účinností

tohoto zákona. Původci a oprávněné osoby, kteří nakládali s

nebezpečnými odpady v množství větším než 100 t nebezpečného odpadu za

rok v posledních 2 letech před účinností tohoto zákona, jsou povinni

ustanovit odpadového hospodáře do 3 měsíců od nabytí účinnosti tohoto

zákona.



(6) Ohlašování druhů, množství odpadů a způsobů nakládání s nimi za rok

2001 se provádí podle dosavadních právních předpisů.



(7) Finanční rezerva na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci

po ukončení jejího provozu vytvořená provozovatelem skládky podle

dosavadních právních předpisů se považuje za finanční rezervu

vytvořenou podle tohoto zákona. Vázaný účet vytvořený pro ukládání

peněžních prostředků finanční rezervy vytvořený provozovatelem skládky

podle § 32 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších

předpisů, se považuje za zvláštní vázaný účet vytvořený podle tohoto

zákona.



(8) Řízení o pokutách zahájená před účinností tohoto zákona se dokončí

podle dosavadních právních předpisů. Ostatní zahájená řízení se dokončí

podle tohoto zákona.



(9) Ministerstvo předloží vládě ke schválení návrh plánu odpadového

hospodářství České republiky do 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona.



(10) Nakládání s obaly a odpady z obalů se řídí dosavadními právními

předpisy, včetně § 18, 19, § 39 odst. 1 písm. g), h), l) a m) a § 39

odst. 3 písm. i) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění

pozdějších předpisů, a to až do doby nabytí účinnosti nové zákonné

úpravy nakládání s obaly a odpady z obalů.



(11) Vznikla-li poplatková povinnost k poplatku za komunální odpad před

účinností tohoto zákona, postupuje se podle dosavadních právních

předpisů. Poplatek za komunální odpad se zaplatí (vyměří) v poměrné

výši připadající na období do 31. prosince 2001. Byl-li poplatek za

komunální odpad zaplacen před účinností tohoto zákona i na období po

účinnosti tohoto zákona, považuje se část ve výši přesahující poměrnou

část poplatku připadající na období do 31. prosince 2001 za zálohu na

dosud nesplatnou poplatkovou povinnost na odpovídající místní poplatek.

Není-li tento postup možný, považuje se tato část poplatku za

přeplatek.



(12) Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé přede

dnem nabytí jeho účinnosti, jejichž předmětem je úhrada za

shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování

komunálního odpadu od fyzických osob; vznik těchto právních vztahů a

nároky z nich vzniklé se posuzují podle dosavadních právních předpisů.



ČÁST TŘINÁCTÁ



ZMĚNA ZÁKONA O MÍSTNÍCH POPLATCÍCH



§ 84



Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění zákona č.

184/1991 Sb., zákona č. 338/1992 Sb., zákona č. 48/1994 Sb., zákona č.

305/1997 Sb. a zákona č. 149/1998 Sb., se mění takto:



1. V § 1 se na konci písmene g) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se

písmeno h), které zní:



"h) poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění,

využívání a odstraňování komunálních odpadů.".



2. Za § 10a se vkládá nový § 10b, který zní:



"§ 10b



(1) Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění,

využívání a odstraňování komunálních odpadů platí



a) fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt; za domácnost může být

poplatek odváděn společným zástupcem, za rodinný nebo bytový dům

vlastníkem nebo správcem; tyto osoby jsou povinny obci oznámit jména a

data narození osob, za které poplatek odvádějí,



b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící

k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná

fyzická osoba; má-li k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou

povinny platit poplatek společně a nerozdílně, a to ve výši

odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu.



(2) Poplatek se platí obci, na jejímž území má fyzická osoba trvalý

pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící k

individuální rekreaci.



(3) Sazbu poplatku tvoří



a) částka až 250 Kč za osobu uvedenou v odstavci 1 a kalendářní rok, a



b) částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího roku

na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu až 250 Kč za osobu

uvedenou v odstavci 1 a kalendářní rok; obec v obecně závazné vyhlášce

stanoví rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního

odpadu na osobu.



(4) V případě změny místa trvalého pobytu nebo změny vlastnictví

stavby, která je určena nebo slouží k individuální rekreaci v průběhu

kalendářního roku, se uhradí poplatek v poměrné výši, která odpovídá

počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví stavby v příslušném

kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je

pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav na konci tohoto měsíce.".



ČÁST ČTRNÁCTÁ



zrušena



§ 85



zrušen



ČÁST PATNÁCTÁ



ZMĚNA ZÁKONA Č. 167/1998 SB., O NÁVYKOVÝCH LÁTKÁCH A O ZMĚNĚ NĚKTERÝCH

DALŠÍCH ZÁKONŮ, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ



§ 86



V zákoně č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých

dalších zákonů, ve znění zákona č. 354/1999 Sb., zákona č. 117/2000

Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 57/2001 Sb., se část šestá

zrušuje.



ČÁST ŠESTNÁCTÁ



ZMĚNA ZÁKONA Č. 130/1974 SB., O STÁTNÍ SPRÁVĚ VE VODNÍM HOSPODÁŘSTVÍ,

VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ



§ 87



V zákoně č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve

znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 23/1992 Sb., zákona č. 114/1995

Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č.

240/2000 Sb., se v § 24i poslední věta zrušuje.



ČÁST SEDMNÁCTÁ



ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ



§ 88



Zrušují se:



1. Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů.



2. Zákon č. 37/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 125/1997 Sb., o

odpadech, ve znění zákona č. 167/1998 Sb.



ČÁST OSMNÁCTÁ



ÚČINNOST



§ 89



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002, s výjimkou § 31 odst.

5 a § 38 odst. 3, 4, 5, 6, 7, 8 a 9, které nabývají účinnosti dnem 23.

února 2002, a části šestnácté, která nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ustanovení § 38 odst. 1 písm. f) nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2003.



Klaus v. r.



Havel v. r.



Zeman v. r.



Příloha 1



zrušena



Příloha 2



zrušena



Příloha 3



Způsoby využívání odpadů



R 1 Využití odpadu způsobem obdobným jako paliva nebo jiným způsobem k výroběenergie

R 2 Zpětné získávání nebo regenerace rozpouštědel

R 3 Recyklace nebo zpětné získávání organických látek, které se nepoužívají jako

rozpouštědla (včetně kompostování a dalších biologických transformačních procesů)

R 4 Recyklace nebo zpětné získávání kovů a sloučenin kovů

R 5 Recyklace nebo zpětné získávání ostatních anorganických materiálů

R 6 Regenerace kyselin nebo zásad

R 7 Zpětné získávání látek používaných ke snižování znečištění

R 8 Zpětné získávání složek katalyzátorů

R 9 Rafinace olejů nebo jiný způsob opětovného použití olejů

R 10 Aplikace do půdy, která je přínosem pro zemědělství nebo zlepšuje ekologii

R 11 Využití odpadů získaných některým ze způsobů uvedených pod označením R 1 až R 10

R 12 Úprava odpadů před využitím některým ze způsobů uvedených pod označením R1 až R 11

R 13 Skladování odpadů před využitím některým ze způsobů uvedených pod označením R 1 až R 12

(s výjimkou dočasného skladování v místě vzniku před sběrem)

Poznámky



K bodu R 3 - Zahrnuje rovněž zplyňování a pyrolýzu v případě, že jsou produkované složky

využívány jako chemické látky.



K bodu R 5 - Zahrnuje čištění zemin umožňující jejich nové využití a recyklacianorganických

stavebních materiálů.



K bodu R 12 - Pokud není k dispozici jiný vhodný kód R, může tento postup zahrnovat předběžné

činnosti předcházející využití, včetně předzpracování, jako například demontáž,třídění,

rozmělňování, lisování, peletizace, sušení, drcení, kondicionování, přebalení, oddělování,

míšení nebo směšování, před použitím některého ze způsobů označených R1 až R11.



K bodu R 13 - Dočasným skladováním se rozumí předběžné skladování.



Příloha 4



Způsoby odstraňování odpadů





D 1 Ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu (například skládkování)

D 2 Úprava půdními procesy (například biologický rozklad kapalných odpadů nebo kalů v půdě)

D 3 Hlubinná injektáž (například injektáž čerpatelných odpadů do vrtů, solných komor nebo

prostor přírodního původu)

D 4 Ukládání do povrchových nádrží (například vypouštění kapalných odpadů nebo kalů do

prohlubní, vodních nádrží nebo lagun)

D 5 Ukládání do speciálně technicky provedených skládek (například ukládání do utěsněných

oddělených prostor, které jsou uzavřeny a izolovány navzájem i od vnějšího prostředí)

D 6 Vypouštění do vodních těles s výjimkou moří a oceánů

D 7 Vypouštění do moří a oceánů, včetně ukládání na mořské dno

D 8 Biologická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem jsou

sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým ze způsobů uvedených pod označením

D 1 až D 12

D 9 Fyzikálně-chemická úprava jinde v této příloze nespecifikovaná, jejímž konečným produktem

jsou sloučeniny nebo směsi, které se odstraňují některým ze způsobů uvedených pod

označením D 1 až D 12 (například odpařování, sušení, kalcinace)

D 10 Spalování na pevnině

D 11 Spalování na moři

D 12 Trvalé uložení (například ukládání v kontejnerech do dolů)

D 13 Míšení nebo směšování před odstraněním některým ze způsobů uvedených pod označením

D 1 až D 12

D 14 Přebalení před odstraněním některým ze způsobů uvedených pod označením D 1 až D 13

D 15 Skladování před odstraněním některým ze způsobů uvedených pod označením D1 až D 14

(s výjimkou dočasného skladování v místě vzniku před sběrem)



Poznámky



K bodu D 11 - Tento způsob je zakázán právními předpisy EU a mezinárodními úmluvami.



K bodu D 13 - Pokud není k dispozici jiný vhodný kód D, může tento postup zahrnovat předběžné

činnosti předcházející odstranění, včetně předzpracování, jako například třídění, rozmělňování,

lisování, peletizace, sušení, drcení, kondicionování nebo oddělování před použitím některého

ze způsobů označených D1 až D12.



K bodu D 15 - Dočasným skladováním se rozumí předběžné skladování.



Příloha 5



zrušena



Příloha 6



Sazba základního poplatku za ukládání odpadů



Kč/t



(kalendářní rok)



+-------------------+------------+------------+------------+-----------------------+

|Kategorie odpadu |2002 až 2004|2005 až 2006|2007 až 2008|2009 a následující léta|

+-------------------+------------+------------+------------+-----------------------+

|Nebezpečný |1100 |1200 |1400 |1700 |

+-------------------+------------+------------+------------+-----------------------+

|Komunální a ostatní| 200 | 300 | 400 | 500 |

+-------------------+------------+------------+------------+-----------------------+

Sazba rizikového poplatku za ukládání nebezpečných odpadů

Kč/t

(kalendářní rok)



+--------------------+------------+------------+------------+-----------------------+

|Kategorie odpadu |2002 až 2004|2005 až 2006|2007 až 2008|2009 a následujícíléta|

+--------------------+------------+------------+------------+---------------------- |

|Nebezpečný |2000 |2500 |3300 |4500 |

+--------------------+------------+------------+------------+-----------------------+



Příloha 7



Skupiny elektrozařízení



I. Skupiny elektrozařízení, které se použijí do 14. srpna 2018



1. Velké domácí spotřebiče



2. Malé domácí spotřebiče



3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení



4. Spotřebitelská zařízení a solární panely



5. Osvětlovací zařízení



6. Elektrické a elektronické nástroje (s výjimkou velkých stacionárních

průmyslových nástrojů)



7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty



8. Lékařské přístroje (s výjimkou všech implantovaných a infikovaných

výrobků)



9. Přístroje pro monitorování a kontrolu



10. Výdejní automaty



II. Skupiny elektrozařízení, které se použijí od 15. srpna 2018



1. Zařízení pro tepelnou výměnu



2. Obrazovky, monitory a zařízení obsahující obrazovky o ploše větší

než 100 cm2



3. Světelné zdroje



4. Velká zařízení, jejichž kterýkoli vnější rozměr přesahuje 50 cm,

kromě zařízení náležejících do skupin 1, 2 a 3, zahrnující kromě

jiného: domácí spotřebiče, zařízení informačních technologií a

telekomunikační zařízení, spotřební elektroniku, svítidla, zařízení

reprodukující zvuk či obraz, hudební zařízení, elektrické a

elektronické nástroje, hračky, vybavení pro volný čas a sporty,

zdravotnické prostředky, přístroje pro monitorování a kontrolu, výdejní

automaty, zařízení pro výrobu elektrického proudu



5. Malá zařízení, jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 cm, kromě

zařízení náležejících do skupin 1, 2, 3 a 6, zahrnující kromě jiného:

domácí spotřebiče, spotřební elektroniku, svítidla, zařízení

reprodukující zvuk či obraz, hudební zařízení, elektrické a

elektronické nástroje, hračky, vybavení pro volný čas a sporty,

zdravotnické prostředky, přístroje pro monitorování a kontrolu, výdejní

automaty, zařízení pro výrobu elektrického proudu



6. Malá zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení,

jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 cm



Příloha 8



zrušena



Příloha 9



zrušena



Příloha 10



Ekonomické činnosti posledních prodejců podle § 31g odst. 2 písm. c)



----------------------------------------------

47.11 Maloobchod s převahou potravin,

nápojů a tabákových výrobků

v nespecializovaných prodejnách,

pokud velikost prodejní plochy

přesahuje 200 m2



47.19 Ostatní maloobchod

v nespecializovaných prodejnách,

pokud velikost prodejní plochy

přesahuje 200 m2



47.29 Ostatní maloobchod s potravinami ve

specializovaných prodejnách, pokud

velikost prodejní plochy přesahuje

200 m2



47.41 Maloobchod s počítači, počítačovým

periferním zařízením a softwarem



47.42 Maloobchod s telekomunikačním

zařízením



47.43 Maloobchod s audio- a videozařízením



47.52 Maloobchod s železářským zbožím,

barvami, sklem a potřebami pro

kutily



47.54 Maloobchod s elektrospotřebiči a

elektronikou



47.59 Maloobchod s nábytkem, svítidly a

ostatními výrobky převážně

pro domácnost ve specializovaných

prodejnách, pokud velikost prodejní

plochy přesahuje 200 m2



47.64 Maloobchod se sportovním vybavením,

pokud velikost prodejní plochy

přesahuje 200 m2



47.65 Maloobchod s hrami a hračkami, pokud

velikost prodejní plochy přesahuje

200 m2



47.77 Maloobchod s hodinami, hodinkami a

klenoty



47.78 Ostatní maloobchod s novým zbožím

ve specializovaných prodejnách,

pokud velikost prodejní plochy

přesahuje 200 m2



47.78.1 Maloobchod s fotografickým a

optickým zařízením a potřebami

----------------------------------------------



Ekonomická činnost posledních prodejců uvedená v tabulce je v jejím

prvním sloupci specifikována podle nařízení Evropského parlamentu a

Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí

statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se

mění nařízení rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o

specifických statistických oblastech, ve znění pozdějších předpisů, a

sdělení Českého statistického úřadu ze dne 18. září 2007 o zavedení

Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE)



Příloha 11



Způsob a podmínky stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného

plnění z odpovídajícího pojištění ve smyslu článku 6 přímo použitelného

předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů a podklady a doklady

nezbytné pro stanovení její výše



1.



Obecné zásady



Finanční záruka je poskytována nebo pojistné plnění je vyplaceno ve

prospěch ministerstva. Ministerstvo z finanční záruky nebo z pojistného

plnění financuje alternativní naložení s odpadem, včetně případného

návratu do České republiky, pokud oznamovatel, příjemce či jiná

odpovědná osoba nesplní na vlastní náklady příslušné povinnosti podle

článků 22 až 25 přímo použitelného předpisu Evropských společenství o

přepravě odpadů39). Finanční záruka nebo odpovídající pojištění musí

splňovat následující požadavky:



1.1 V záruční listině nebo v pojistné smlouvě a pojistce musí být

jmenovitě uvedeno, že se jedná o finanční záruku nebo odpovídající

pojištění ve smyslu článku 6 přímo použitelného předpisu Evropských

společenství o přepravě odpadů^39).



1.2 Výše finanční záruky, případně limit pojistného plnění, musí

dosahovat minimálně výše schválené ministerstvem.



1.3 Finanční částka nebo její část musí být po výzvě ministerstva

vyplacena okamžitě bez jakýchkoli podmínek a zkoumání důvodu ze strany

banky, pojišťovny či jiného peněžního ústavu. Finanční částka může být

na pokyn ministerstva v souladu s článkem 6 odst. 7 přímo použitelného

předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů39) vyplacena i

jinému příslušnému orgánu ve smyslu článku 2 odst. 18 přímo

použitelného předpisu Evropských společenství o přepravě odpadů^39).



1.4 Pokud je finanční záruka poskytnuta nebo odpovídající pojištění

sjednáno na dobu určitou, musí trvat ještě nejméně 16 měsíců po

skončení platnosti příslušného rozhodnutí ministerstva o souhlasu s

přepravou odpadů. Tato lhůta může být výjimečně přiměřeně zkrácena v

případech podle článku 9 odst. 7 přímo použitelného předpisu Evropských

společenství o přepravě odpadů. V případě, že je odpad přepravován k

předběžné operaci, musí být trvání finanční záruky nebo odpovídajícího

pojištění naopak přiměřeně prodlouženo.



1.5 Finanční záruka nebo odpovídající pojištění v určité výši se

zásadně vztahuje k jedinému formuláři oznámení.



2. Způsob stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění

z odpovídajícího pojištění



Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z

odpovídajícího pojištění může být prováděno dvojím způsobem:



2.1 Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z

odpovídajícího pojištění prováděné ministerstvem: Stanovení výše

provede ministerstvo podle odst. 5 na základě podkladů, které jsou

obsaženy v řádně provedeném oznámení ve smyslu čl. 4 druhého

pododstavce bodu 3 přímo použitelného předpisu Evropských

společenství^39), případně s použitím součtu hmotností tzv. „živých

zásilek“, který navrhne oznamovatel.



2.2 Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z

odpovídajícího pojištění prováděné oznamovatelem: Stanovení výše

provede oznamovatel podle odst. 4 na základě stanovených informací a

dokumentace, které musí být přiloženy.



2.3 Volba způsobu stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného

plnění z odpovídajícího pojištění. Způsob (podle odst. 2.1 nebo 2.2)

volí oznamovatel, způsoby však nelze směšovat. Pokud bude stanovení

výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího

pojištění provedeno oznamovatelem podle odst. 2.2, musí oznamovatel

ministerstvu doložit všechny podklady uvedené v odstavci 4.1, nikoliv

pouze jejich část.



3. Základní vzorec pro stanovení výše finanční záruky nebo limitu

pojistného plnění z odpovídajícího pojištění



Základní vzorec pro stanovení výše finanční záruky nebo limitu

pojistného plnění z odpovídajícího pojištění, které jsou poskytovány v

souvislosti s oznámením o záměru přepravy odpadu z České republiky do

zahraničí:

Z = M × (A + T + S) (1)



Z - potřebná výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z

odpovídajícího pojištění v [Kč] nebo [euro]. Minimální výše bez ohledu

na výsledek výpočtu podle vzorce (1) je 10 000 Kč



M - hmotnost odpadu v tunách [t], ke které se vztahuje finanční záruka

nebo odpovídající pojištění



A - cena za alternativní využití nebo odstranění jedné tuny odpadu



T - cena za dopravu jedné tuny odpadu ze zařízení v zemi určení zpět do

České republiky



S - cena za uskladnění jedné tuny odpadu po dobu 90 dnů.



Rozměr veličin T, A a S je [Kč × t-1], [euro × t-1] apod.



Před dosazením těchto veličin do vzorce (1) je nezbytné převést je na

shodnou jednotku ([Kč × t-1] nebo [euro × t-1]) podle aktuálního kurzu

devizového trhu stanoveného Českou národní bankou v okamžiku podání

oznámení, případně v okamžiku, kdy je výpočet prováděn.



4. Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z

odpovídajícího pojištění prováděné oznamovatelem



4.1 Informace a dokumentace ke stanovení výše finanční záruky nebo

limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění prováděného

oznamovatelem



4.1.1 Adresa zařízení v České republice, které provede alternativní

naložení s odpadem v případech podle článků 22 až 25 přímo použitelného

předpisu Evropských společenství^39). Toto zařízení nesmí být zařízením

pro předběžné využití nebo odstranění odpadu ve smyslu článku 2 odst. 5

a 7 přímo použitelného předpisu Evropských společenství^39).



4.1.2 Doklad o oprávněnosti zařízení podle odstavce 4.1.1 provést

alternativní naložení s odpadem v souladu s § 14, případně podle zákona

o integrované prevenci.



4.1.3 Smlouva s provozovatelem zařízení podle odstavce 4.1.1 obsahující

závazek, že zařízení provede v případech podle článků 22 až 25 přímo

použitelného předpisu Evropských společenství^39) alternativní využití

nebo odstranění odpadu; smlouva musí obsahovat údaj o ceně za

alternativní využití nebo odstranění odpadu.



4.1.4 Přepravní vzdálenost mezi zařízením podle bloku 10 formuláře

oznámení a zařízením pro alternativní naložení s odpadem dle odstavce

4.1.1.



4.1.5 Prohlášení subjektu ze země určení o tom, že je schopen zajistit

skladování předmětného odpadu v zemi určení po dobu 90 dnů; prohlášení

musí obsahovat cenu za toto skladování.



4.1.6 Pokud oznamovatel provádí stanovení výše finanční záruky nebo

limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění s množstvím odpadu

podle odst. 6.2, řádné odůvodnění hodnoty „M“ ve vzorci (1) ve vztahu k

blokům 4 a 5 formuláře oznámení a době, která bude potřebná od převzetí

zásilky odpadu příjemcem do doručení potvrzení o využití nebo

odstranění odpadu podle čl. 16 písm. e) přímo použitelného předpisu

Evropských společenství^39) ministerstvu.



Pokud nebudou doloženy podklady a doklady podle odstavce 4.1.1 až 4.1.5

vůbec nebo budou doloženy pouze částečně, provede stanovení výše

finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z odpovídajícího

pojištění ministerstvo.



4.2. Cena za alternativní naložení s odpadem - člen „A“ ve vzorci (1)



Za člen „A“ se do vzorce (1) dosazuje cena doložená dle odstavce 4.1.3.

Pokud je doložena kladná tržní hodnota, dosazuje se do vzorce za člen

„A“ nula.



4.3 Cena za přepravu - člen „T“ ve vzorci (1)



Cena za dopravu jedné tuny odpadu se počítá podle vzorce:

T = 10 + 0,1 × L (2)



10 - konstanta, jejíž rozměr je [euro × t-1]



0,1 - konstanta, jejíž rozměr je [euro × t-1 × km-1]



L - vzdálenost v kilometrech [km] mezi zahraničním zařízením pro

využití nebo odstranění podle bloku 10 formuláře oznámení a zařízením

pro alternativní naložení s odpadem v ČR podle odstavce 4.1.1



T - hodnota „T“ vychází výpočtem v [euro × t-1].



4.4 Cena za skladování odpadu po dobu 90 dnů - člen „S“ ve vzorci (1)



Oznamovatel hodnotu získanou podle odstavce 4.1.5 převede na Kč a

srovná ji s příslušnou hodnotou v tabulce č. 1.



Tabulka č. 1 - Ceny za skladování odpadu po dobu 90 dnů



------------ ----------------

Typ odpadu Cena v Kč/t

------------ ----------------

Tuhý odpad 1 000

Kapalný odpad 8 000

------------ ----------------



Do vzorce (1) pak za člen „S“ dosadí tu hodnotu, která je vyšší.



4.5. Konečný výpočet



Oznamovatel hodnoty veličin „A“, „T“ a „S“ získané podle odstavců 4.2.,

4.3. a 4.4. převede na shodnou měnovou jednotku (Kč nebo euro). Za „M“

dosadí do vzorce (1) celkové množství odpadu v tunách, které má být z

ČR přepraveno do zahraničí podle bloku 5 formuláře oznámení, případně

hodnotu dle odst. 4.1.6.



5. Stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z

odpovídajícího pojištění prováděné ministerstvem



5.1 Informace a dokumentace ke stanovení výše finanční záruky nebo

limitu pojistného plnění z odpovídajícího pojištění prováděného

ministerstvem



Ministerstvo vychází z informací a dokumentace, které jsou obsaženy v

řádně provedeném oznámení ve smyslu čl. 4 druhého pododstavce bodu 3

přímo použitelného předpisu Evropských společenství39). Pokud má být

při stanovení výše finanční záruky nebo limitu pojistného plnění z

odpovídajícího pojištění za „M“ dosazena hodnota součtu „živých

zásilek“ podle odst. 6.2, oznamovatel ministerstvu sdělí a odůvodní

tuto hodnotu obdobně, jako je uvedeno v odst. 4.1.6.



5.2. Cena za alternativní naložení s odpadem - člen „A“ ve vzorci (1)



Použije se přiměřená hodnota z následující tabulky:



Tabulka č. 2 - stanovení členu „A“ ve vzorci (1)



---------------------------------------- ----------------

Typ odpadů, případně způsob Cena v Kč/t

alternativního naložení

---------------------------------------- ----------------

Skládkování odpadu kategorie „O“ 1 500^*)

Skládkování odpadu kategorie „N“ 9 500^*)

Spalování odpadu bez PCB a freonů 9 000

Neutralizace odpadní kyseliny sírové 13 000

Vyřazená chladicí zařízení 13 000

Dentální amalgám ve spalovně NO 50 000

Spalování freonů 250 000

Spalování odpadu s obsahem 50-100 ppm 20 000

PCB

Jiné odpady neobsahující Hg, PCB, PCT, 20 000^**)

freony, apod.

---------------------------------------- ----------------



*) Na odpady se nesmí vztahovat zákaz skládkování



**) Minimální hodnota, cena se stanoví podle charakteru odpadu



Pokud je ministerstvu známo, že přepravovaný odpad má kladnou tržní

hodnotu, dosadí se do vzorce (1) za člen „A“ nula.



5.3 Cena za přepravu - člen „T“ ve vzorci (1)



Cena za dopravu jedné tuny odpadu se počítá podle vzorce:

T = 10 + 0,1 × (LS + 500) (3)



500 - konstanta, jejíž rozměr je [km]



LS - vzdálenost v [km] mezi zahraničním zařízením pro využití nebo

odstranění podle bloku 10 formuláře oznámení a skladem pro zpětný

návrat odpadu, jehož adresa je součástí oznámení podle § 55.



5.4 Cena za skladování odpadu po dobu 90 dnů - člen „S“ ve vzorci (1)



Použije se vhodná hodnota z tabulky č. 1 uvedené v odstavci 4.4



5.5 Konečný výpočet



Ministerstvo hodnoty veličin „A“, „T“ a „S“ získané podle odstavců

5.2., 5.3. a 5.4. převede na shodnou měnovou jednotku (Kč nebo euro).

Za „M“ dosadí do vzorce (1) celkové množství odpadu v tunách, které má

být z ČR přepraveno do zahraničí podle bloku 5 formuláře oznámení,

případně za „M“ dosadí součet hmotností „živých zásilek“ odpadu podle

druhé věty odst. 5.1.



6. Množství odpadu, ke kterému se vztahuje finanční záruka nebo limit

pojistného plnění z odpovídajícího pojištění - člen „M“ ve vzorci (1)



Do obecného vzorce (1) pro výpočet se dosazuje množství odpadu v

tunách, které odpovídá buď:



6.1 údaji o celkovém plánovaném množství odpadu podle bloku 5 formuláře

oznámení, nebo



6.2 součtu hmotností tzv. „živých zásilek“. Za „živou zásilku“ odpadu v

rámci souhlasu ministerstva vydaného na základě obecného oznámení je

považována taková zásilka, která byla odeslána od oznamovatele k

příjemci, ale příjemce dosud nezaslal potvrzení o využití nebo

odstranění zásilky. Stanovení hodnoty „M“ závisí zejména na hmotnosti

jednotlivých zásilek, četnosti zásilek a na rychlosti, s jakou je

příjemce odpadu schopen zaslat potvrzení o využití nebo odstranění

zásilky odpadu v souladu s čl. 16 písm. e) přímo použitelného předpisu

Evropských společenství^39). Ministerstvo stanoví v rozhodnutí o

souhlasu s přepravou odpovídající podmínku.



Příloha 12



Vzorec pro výpočet energetické účinnosti



Energetická účinnost = (Ep - (Ef + Ei)) / (0,97 x (Ew + Ef))



Ep se rozumí roční množství vyrobené energie ve formě tepla nebo

elektřiny. Vypočítá se tak, že se energie ve formě elektřiny vynásobí

hodnotou 2,6 a teplo vyrobené pro komerční využití hodnotou 1,1

(GJ/rok).



Ef se rozumí roční energetický vstup do systému z paliv přispívajících

k výrobě páry (GJ/rok).



EW se rozumí roční množství energie obsažené ve zpracovávaných odpadech

vypočítané za použití nižší čisté výhřevnosti odpadů (GJ/rok).



Ei se rozumí roční dodaná energie bez Ew a Ef (GJ/rok).



0,97 je činitelem energetických ztrát v důsledku vzniklého popela a

vyzařování.



Tento vzorec se použije v souladu s referenčním dokumentem o nejlepších

dostupných technikách pro spalování odpadů.



Nejnižší požadovaná výše energetické účinnosti pro využívání odpadů

způsobem R1



Pro zařízení, která získala souhlas k provozu zařízení a byla

provozována před 1. lednem 2009: 0,60.



Pro zařízení, která získala souhlas k provozu zařízení po 31. prosinci

2008: 0,65.



Příloha 13



Cíle pro předcházení vzniku odpadů



1. Používat plánovacích opatření nebo jiných ekonomických nástrojů na

podporu efektivního využívání zdrojů.



2. Podporovat výzkum a vývoj v oblasti dosahování čistších produktů a

technologií spojených se vznikem menšího množství odpadů a šíření a

využívání výsledků tohoto výzkumu a vývoje.



3. Podporovat ekodesign (systematické začleňování aspektů ochrany

životního prostředí do návrhu výrobku s cílem zlepšit vliv tohoto

výrobku na životní prostředí během celého jeho životního cyklu).



4. Poskytovat informace o technikách předcházení vzniku odpadů s cílem

usnadnit v průmyslu používání nejlepších dostupných technik.



5. Organizovat školení na úrovni příslušných orgánů, zaměřených na

zařazování požadavků týkajících se předcházení vzniku odpadů do

povolení podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES

ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic a

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o

integrované prevenci a omezování znečištění.



6. Zavádět opatření k předcházení vzniku odpadů v zařízeních, která

nespadají do oblasti působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady

2008/1/ES ze dne 15. ledna 2008 o integrované prevenci a omezování

znečištění. Tato opatření by případně mohla zahrnovat posouzení nebo

plány předcházení vzniku odpadů.



7. Zařazovat kritéria ochrany životního prostředí a předcházení vzniku

odpadů do výzev k podávání nabídek v rámci veřejných a podnikových

výběrových řízení a do smluv v souladu s příručkou o zadávání veřejných

zakázek, kterou zveřejnila Komise Evropských společenství dne 29. října

2004.



8. Podporovat opětovné používání a přípravu k opětovnému používání

vhodných vyřazených výrobků nebo jejich složek, zejména prostřednictvím

vzdělávacích, ekonomických, logistických nebo jiných opatření

(například podpora nebo zřízení akreditovaných středisek pro opravy a

opětovné použití a rozšiřování jejich sítí zejména v hustě obydlených

oblastech).



Příloha 14



Minimální úroveň využití, recyklace a přípravy k opětovnému použití

elektroodpadu

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Do 14. srpna 2015 Od 15. srpna 2015 Od 15.srpna 2018

Skupina elektrozařízení do 14. srpna 2018

A B A C A C

% % % % % %

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Dle přílohy č. 7 části I

-------------------------------------------------------------------------------------------------

1. 80 75 85 80 - -

2. 70 50 75 55 - -

3. 75 65 80 70 - -

4. 75 65 80 70 - -

5. 70 50 75 55 - -

5. (výbojky) - 80 - 80* - -

6. 70 50 75 55 - -

7. 70 50 75 55 - -

8. 70 50 75 55 - -

9. 70 50 75 55 - -

10. 80 75 85 80 - -

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Dle přílohy č. 7 části II

-------------------------------------------------------------------------------------------------

1. - - - - 85 80

2. - - - - 80 70

3. - - - - - 80*

4. - - - - 85 80

5. - - - - 75 55

6. - - - - 75 55

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Způsoby zpracování elektroodpadu v jednotlivých sloupcích pod písmeny A až C zahrnují:

A - využití elektroodpadu včetně komponentů, materiálů a látek, které zahrnuje všechny způsoby využití

včetně recyklace a přípravy k opětovnému použití

B - recyklaci elektroodpadu včetně komponentů, materiálů a látek

C - recyklaci a přípravu k opětovnému použití elektroodpadu

* pouze recyklace



Vybraná ustanovení novel



Čl.II zákona č. 188/2004 Sb.



Přechodná ustanovení



1. zrušen



2. Provozovatelé dopravních firem již provozovaných ke dni účinnosti

tohoto zákona jsou povinni zaslat údaje o této firmě obecnímu úřadu

obce s rozšířenou působností příslušnému podle sídla nebo bydliště

provozovatele do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



3. Skládky provozované ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, které

nesplňují podmínky provozování skládek stanovené tímto zákonem a

prováděcím právním předpisem, lze do 16. července 2009 provozovat na

základě plánu úprav skládky, schváleného místně příslušným krajským

úřadem po projednání s dotčenými orgány veřejné správy. Provozovatel

skládky předloží návrh plánu úprav skládky příslušnému krajskému úřadu

ke schválení do šesti měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



4. Pověření k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů vydaná do 1.

ledna 2002 pozbývají platnosti uplynutím 6 měsíců ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



5. Souhlasy vydané podle § 16 odst. 2 před dnem účinnosti tohoto zákona

se považují za souhlasy podle tohoto zákona.



§ 18 zákona č. 25/2008 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Povinné subjekty plnící ohlašovací povinnosti vymezené v § 82 odst.

3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších

zákonů, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které

jsou zároveň provozovateli povinnými plnit ohlašovací povinnost podle

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 a podle zákona o

integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném

systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí a

o změně některých zákonů, ohlašují povinné údaje prostřednictvím

integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti

životního prostředí poprvé za rok 2009.



2. Povinné subjekty plnící ohlašovací povinnosti vymezené v § 82 odst.

3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších

zákonů, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které

jsou zároveň provozovateli činností podle přílohy I nařízení Evropského

parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006, a nejsou zapojeny do integrovaného

systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí

podle bodu 1, ohlašují povinné údaje prostřednictvím integrovaného

systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí

poprvé za rok 2010. Při ohlašování povinných údajů za rok 2008 a 2009

se postupuje podle dosavadních právních předpisů.



3. Povinné subjekty plnící ohlašovací povinnosti vymezené v § 82 odst.

3 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších

zákonů, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které

nejsou zapojeny do integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností

v oblasti životního prostředí podle bodu 1 nebo 2, ohlašují povinné

údaje prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích

povinností v oblasti životního prostředí poprvé za rok 2011. Při

ohlašování povinných údajů za rok 2008 až 2010 se postupuje podle

dosavadních právních předpisů.



Čl. XLI zákona č. 223/2009 Sb.



Přechodné ustanovení



Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto

dne neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se

posuzují podle dosavadních právních předpisů.



Čl. II zákona č. 297/2009 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Povinnost stanovenou v § 27 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění

účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou provozovatelé nebo

vlastníci lehce kontaminovaných zařízení povinni splnit nejpozději do 1

roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



2. Úrovní zpětného odběru podle § 30 písm. o) zákona č. 185/2001 Sb.,

ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro roky

2009 a 2010 rozumí procentuální podíl vypočítaný tak, že se celková

hmotnost použitých přenosných baterií nebo akumulátorů zpětně

odebraných jejich výrobcem v daném kalendářním roce dělí celkovou

hmotností přenosných baterií nebo akumulátorů uvedených na trh v České

republice jejich výrobcem v daném kalendářním roce.



3. Řízení o pokutách týkající se § 31 a § 38 odst. 1 písm. b) a c)

zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí

podle dosavadních právních předpisů.



4. Povinnost stanovenou v § 31c odst. 1 písm. b) zákona č. 185/2001

Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je

výrobce povinen splnit nejpozději do 26. září 2009.



5. Povinnosti stanovené v § 31d, § 31g odst. 2 písm. b) a d), § 31g

odst. 3 písm. a) a b), § 31g odst. 5, § 31h odst. 2 a 4, § 31i odst. 1

a § 31j odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, jsou výrobce nebo poslední prodejce povinni

začít plnit nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona.



6. Návrh na zápis do Seznamu výrobců podle § 31e odst. 2 zákona č.

185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

je výrobce povinen podat nejpozději do 90 dnů ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



7. Ministerstvo životního prostředí zpřístupní Seznam výrobců podle §

31e odst. 8 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, na portálu veřejné správy do 6 měsíců ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



8. Roční zprávu o bateriích a akumulátorech podle § 31f odst. 1 písm.

a) nebo § 31o odst. 2 písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zpracují výrobce nebo

provozovatel systému poprvé za kalendářní rok 2009.



9. Minimální úroveň zpětného odběru přenosných baterií nebo akumulátorů

podle § 31g odst. 1 písm. b) zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, musí dosáhnout 25 % do 26. září

2012 a 45 % do 26. září 2016.



10. Výrobce je povinen zřídit místo zpětného odběru podle § 31g odst. 2

písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



11. Výrobce je povinen zřídit místo zpětného odběru podle § 31g odst. 2

písm. c) zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



12. Minimální účinnosti procesů materiálového využití stanovené v § 31j

odst. 3 písm. a) až c) zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, musí výrobce v zařízeních dosáhnout

nejpozději do 26. září 2011.



13. Ustanovení § 31j odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje na přenosné baterie

nebo akumulátory od 26. září 2009.



§ 59 zákona č. 165/2012 Sb.



Přechodné ustanovení



Výrobce solárního panelu splní svoji povinnost podle § 37i odst. 1

zákona o odpadech do dvou měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 169/2013 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví zašlou

osobám, které byly pověřeny k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

před nabytím účinnosti tohoto zákona, přihlašovací údaje do

integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti

životního prostředí do 31. srpna 2014.



2. Osoby, které provozují nebo vlastní zařízení lehce kontaminované PCB

podle § 26 písm. d), jsou povinny zaslat jeho evidenci ministerstvu

podle § 39 odst. 8 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



3. Povinná osoba, která poprvé uvedla na trh pneumatiky nebo pneumatiky

spolu s vozidlem přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, podá návrh

na zápis do Seznamu povinných osob podle § 38b odst. 2 zákona č.

185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

do 60 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



4. Elektrozařízení podle § 37g písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., ve

znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, na která se

nevztahuje omezení obsahu olova, rtuti, kadmia, šestimocného chromu,

polybromovaných bifenylů (PBB) a polybromovaných difenyléterů (PBDE)

podle § 37j odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném do dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou být s výjimkou zdravotnických

prostředků^1), monitorovacích a řídicích přístrojů, diagnostických

zdravotnických prostředků in vitro^2) a průmyslových monitorovacích a

řídicích přístrojů uváděna na trh do dne 22. července 2019.



5. Kopie smluv uzavřených podle § 37 odst. 7 písm. c) přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona zašlou osoby oprávněné ke sběru, výkupu,

zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků ministerstvu

nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 184/2014 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Výrobce je povinen vést evidenci podle § 37h odst. 3 zákona č.

185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

ode dne 1. ledna 2015.



2. Platnost zápisů v Seznamu výrobců elektrozařízení, učiněných podle §

37i zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, zůstává nedotčena, s výjimkou zápisů osob

usazených v jiném státě než v České republice, které pozbývají

platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



3. Řízení ve věci zápisu do Seznamu výrobců elektrozařízení podle § 37i

zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, která nebyla pravomocně skončena do dne nabytí účinnosti

tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 185/2001 Sb., ve znění

účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, s výjimkou řízení

týkajícího se zajištění financování nakládání s elektrozařízeními

pocházejícími z domácností a uvedenými na trh do dne 13. srpna 2005

nebo je-li navrhovatelem osoba usazená v jiném státě než v České

republice, která se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zastavují.

Bylo-li řízení ve věci zápisu do Seznamu výrobců elektrozařízení pro

zajišťování financování nakládání s elektrozařízeními pocházejícími z

domácností a uvedenými na trh do dne 13. srpna 2005 zastaveno podle

věty první, jsou právnické osoby podle § 37h odst. 1 písm. c) zákona č.

185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, které podaly návrh na zápis nejpozději 31. prosince 2013,

oprávněny zajišťovat financování nakládání s elektrozařízeními

pocházejícími z domácností a uvedenými na trh do dne 13. srpna 2005 v

rozsahu podaného návrhu na zápis po dobu 1 roku ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



4. Osoba zapsaná v Seznamu výrobců elektrozařízení podle § 37i zákona

č. 185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, je povinna doplnit všechny údaje, které jsou vyžadovány v

návrhu na zápis podle § 37i odst. 3 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění

účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nejpozději do 4 měsíců

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo do 30 dnů ode dne nabytí

právní moci rozhodnutí o zápisu této osoby do Seznamu výrobců

elektrozařízení, jestliže toto rozhodnutí nabylo právní moci až po

uplynutí uvedené lhůty. Osobu, která nesplní tuto povinnost,

Ministerstvo životního prostředí ze Seznamu výrobců elektrozařízení

vyřadí.



Čl. II zákona č. 229/2014 Sb.



Přechodné ustanovení



Správní řízení podle § 78 odst. 4 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a

o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, která

nebyla pravomocně skončena před nabytím účinnosti tohoto zákona, se

dokončí podle dosavadních právních předpisů.



Čl. II zákona č. 223/2015 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zdravotnictví sdělí

osobám, které byly nebo budou pověřeny k hodnocení nebezpečných

vlastností odpadů podle § 9 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění

účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona před 1. lednem 2016,

přihlašovací údaje do integrovaného systému plnění ohlašovacích

povinností v oblasti životního prostředí do 31. prosince 2015.



2. Baterie nebo akumulátory, které je zakázáno uvádět na trh nebo do

oběhu podle § 31a odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou být uváděny do oběhu až do

vyčerpání zásob, pokud jde o



a) knoflíkové články, které obsahují více než 0,0005 % a méně než 2 %

hmotnostních rtuti, uvedené na trh do 30. září 2015,



b) přenosné baterie nebo akumulátory určené pro použití v bezšňůrových

elektrických nástrojích, které obsahují více než 0,002 % hmotnostních

kadmia, uvedené na trh do 31. prosince 2016, nebo



c) ostatní baterie nebo akumulátory uvedené na trh do 26. září 2008.



3. Obce jsou povinny zaslat hlášení podle § 39 odst. 6 zákona č.

185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona, poprvé za kalendářní rok 2016.



4. Identifikační čísla zařízení přidělená před účinností tohoto zákona

a zveřejněná na portálu veřejné správy se považují za identifikační

čísla zařízení přidělená podle § 39 odst. 12 zákona č. 185/2001 Sb., o

odpadech, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



5. Provozovatelé zařízení ke sběru, výkupu, využívání nebo odstraňování

odpadů, provozovatelé zařízení podle § 14 odst. 2 a provozovatelé

malých zařízení podle § 33b odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech,

ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jejichž

provoz byl zahájen před účinností tohoto zákona, a identifikační číslo

zařízení jim nebylo přiděleno, případně není zveřejněno na portálu

veřejné správy krajského úřadu příslušného podle místa zařízení a u

mobilních zařízení podle sídla nebo bydliště provozovatele zařízení,

oznámí tomuto krajskému úřadu obdobně podle § 39 odst. 3 zákona č.

185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona, do 31. ledna 2016, zda je zařízení provozováno. Krajský

úřad příslušný podle místa zařízení a u mobilních zařízení podle sídla

nebo bydliště provozovatele zařízení přidělí těmto zařízením

identifikační čísla zařízení do 30. dubna 2016. Při vedení průběžné

evidence a v ročním hlášení o produkci a nakládání s odpady jsou

původci odpadů a oprávněné osoby povinni identifikační čísla zařízení

používat u údajů o odpadech, které budou předány a převzaty po 30.

červnu 2016.



6. Osoby, které provozují nebo vlastní zařízení lehce kontaminované PCB

podle § 26 písm. d) podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění

účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou povinny zaslat

jeho evidenci ministerstvu podle § 39 odst. 8 zákona č. 185/2001 Sb.,

ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 30. června

2016.



7. Přede dnem 31. prosince 2016 nejsou odesílatel a příjemce povinni

ohlašovat přepravu nebezpečných odpadů podle § 40 zákona č. 185/2001

Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud

vedou evidenci podle § 40 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění účinném

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



8. Plány odpadového hospodářství přijaté podle § 42 až 44 zákona č.

185/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají v platnosti po stanovenou dobu jejich platnosti. Na

změny těchto plánů odpadového hospodářství se použijí § 42 až 44 zákona

č. 185/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona.



9. Roční zpráva o plnění povinnosti zpětného odběru olejů za uplynulý

kalendářní rok podle § 38 odst. 10 zákona č. 185/2001 Sb., ve znění

účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se zpracovává

naposledy za rok 2014.



10. Do dne 31. prosince 2015 nejsou původci a oprávněné osoby povinni

zajistit, aby byly nebezpečné odpady označeny podle § 13 odst. 2 zákona

č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona, pokud zajistí, aby nebezpečné odpady byly označeny podle

§ 13 odst. 2 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



11. Osoby pověřené k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů uvedených

v příloze č. 2 k zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pod označením kódem H1, H2,

H3-A, H3-B, H12, H14 a H15 se považují za osoby pověřené k hodnocení

nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo použitelného předpisu

Evropské unie o nebezpečných vlastnostech odpadů^1) pod označením HP 1

až HP 3, HP 12, HP 14 a HP 15. Osoby pověřené k hodnocení nebezpečných

vlastností odpadů uvedených v příloze č. 2 k zákonu č. 185/2001 Sb., o

odpadech, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

pod označením kódem H4 až H11 a H13 se považují za osoby pověřené k

hodnocení nebezpečných vlastností uvedených v příloze přímo

použitelného předpisu Evropské unie o nebezpečných vlastnostech

odpadů^1) pod označením HP 4 až HP 11 a HP 13.



12. Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu vydaná přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle § 9 odst. 1 zákona č.

185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, se považují za osvědčení o vyloučení nebezpečných

vlastností uvedených v příloze přímo použitelného předpisu Evropské

unie o nebezpečných vlastnostech odpadů^1) a zůstávají v platnosti až

do uplynutí doby platnosti, která je v nich stanovena. To neplatí,

byly-li splněny podmínky pro okamžité pozbytí platnosti osvědčení o

vyloučení nebezpečných vlastností odpadu uvedené v § 9 odst. 2 zákona

č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



1) Směrnice Rady 75/439/EHS ze dne 16. června 1975 o nakládání s

odpadními oleji, ve znění směrnic 87/101/EHS, 91/692/EHS, 2000/76/ES a

2008/98/ES.



Směrnice Rady 78/176/EHS ze dne 20. února 1978 o odpadech z průmyslu

oxidu titaničitého, ve znění směrnic 82/883/EHS, 83/29/EHS, 91/692/EHS.

Směrnice Rady 82/883/ES ze dne 3. prosince 1982 o postupech

monitorování životního prostředí ovlivněného vypouštěním odpadů z

průmyslu oxidu titaničitého a dozoru nad ním, ve znění nařízení č.

807/2003.



Směrnice Rady 86/278/EHS ze dne 12. června 1986 o ochraně životního

prostředí a zejména půdy při používání kalů z čistíren odpadních vod v

zemědělství, ve znění směrnice 91/692/EHS a nařízení č. 807/2003.



Směrnice Rady 87/217/EHS ze dne 19. března 1987 o předcházení a

snižování znečištění životního prostředí azbestem, ve znění směrnice

91/692/EHS a nařízení č. 807/2003. Směrnice Rady 91/689/EHS ze dne 12.

prosince 1991 o nebezpečných odpadech, ve znění směrnic 94/31/ES a

2008/98/ES a nařízení č. 166/2006. Směrnice Rady 96/59/ES ze dne 16.

září 1996 o odstraňování polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných

terfenylů (PCB/PCT).



Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů, ve

znění nařízení č. 1882/2003 a č. 1137/2008. Směrnice 2000/53/ES

Evropského parlamentu a Rady ze dne 18. září 2000 o vozidlech s

ukončenou životností, ve znění rozhodnutí Komise 2002/525/ES,

2005/63/ES, 2005/438/ES, 2005/673/ES, 2008/689/ES a směrnic 2008/33/ES

a 2008/112/ES.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince

2000 o spalování odpadů, ve znění nařízení č. 1137/2008.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES o omezení používání

některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických

zařízeních, ve znění rozhodnutí Komise 2005/618/ES, 2005/717/ES,

2005/747/ES, 2006/310/ES, 2006/690/ES, 2006/691/ES, 2006/692/ES,

2008/385/ES a směrnice 2008/35/ES.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/96/ES ze dne 27. ledna 2003

o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, ve znění směrnic

2003/108/ES, 2008/34/ES a 2008/112/ES.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES ze dne 5. dubna 2006 o

odpadech, ve znění směrnice 2008/98/ES.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES ze dne 15. března 2006

o nakládání s odpady z těžebního průmyslu a o změně směrnice

2004/35/ES.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září 2006 o

bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a o

zrušení směrnice 91/157/EHS, ve znění směrnic 2008/11/ES, 2008/12/ES a

2008/103/ES.



Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2008/98/ES ze dne 19.

listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic.



1a) Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších

předpisů.



2) § 38 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů

(vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.



3) Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství

(horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.



4) Zákon č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů

(puncovní zákon), ve znění pozdějších předpisů.



5) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a

ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21.

října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného

původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o

zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení o vedlejších produktech

živočišného původu).



Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých

souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.



7) Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách,

pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém

zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších

předpisů.



8) Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších

zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.



9) Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní

báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.



9a) Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve

znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách,

pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém

zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších

předpisů.



9b) Zákon č. 157/2009 Sb., o nakládání s těžebním odpadem a o změně

některých zákonů.



10) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých

dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících

zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.



11) Například zákon č. 258/2000 Sb., zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně

spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.



11a) Například zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na

výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně

některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve

znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného

zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně

některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů

(vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.



12) Například zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 513/1991

Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 138/1973

Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/1991 Sb., ve znění

pozdějších předpisů.



12a) § 7 zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,

ve znění pozdějších předpisů.



12b) § 5 a 94 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.



13) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění

pozdějších předpisů.



13a) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné

způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a o

změně některých zákonů (zákon o uznávání odborné kvalifikace), ve znění

pozdějších předpisů.



14) § 45 vyhlášky č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a

jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, ve znění zákona č.

425/1990 Sb.



15) Například zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve

znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a

doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů.



15a) Například zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních

látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o

agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění

pozdějších předpisů, vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na

hnojiva, ve znění pozdějších předpisů.



16) Například zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 258/2000 Sb.



17) Například zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



17a) § 2 písm. e) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a

omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně

některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č.

222/2006 Sb. a zákona č. 25/2008 Sb.



18) Například zákon č. 133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



19) § 11 a 12 zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických

přípravcích, ve znění pozdějších předpisů.



Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí - ADR

(Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb.



Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID).



19) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16.

prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně

a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č.

1907/006, v platném znění.



Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí - ADR

(Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb., v platném

znění.



Řád pro mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID), který

je přípojkem C k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF),

vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 8/1985 Sb., v platném znění.



20) Například zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000

Sb.



21) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.



22) Například zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění

pozdějších předpisů.



23) Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších

předpisů.



24) Zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



25) Například zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 389/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



25a) § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů.



25b) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů.



26) Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění

pozdějších předpisů.



26a) § 182 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.



27) § 8 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



28) Zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.

389/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



29) Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií.



30) Například zákon č. 111/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

Evropská dohoda o mezinárodní silniční dopravě nebezpečných věcí - ADR

(Ženeva 1957), vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 64/1987 Sb., Řád pro

mezinárodní železniční dopravu nebezpečného zboží (RID).



30a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 ze dne 29.

dubna 2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách a o

změně směrnice 79/117/EHS, ve znění nařízení Komise (EU) č. 757/2010 a

nařízení Komise (EU) č. 756/2010.



30b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES ze dne 6. září

2006 o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech

a o zrušení směrnice 91/157/EHS.



30c) § 11 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění

pozdějších předpisů.



30d) Například zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se

dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva

duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění

pozdějších předpisů.



30e) § 73 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění

pozdějších předpisů.



30f) § 22 odst. 1 občanského zákoníku.



31) Zákon č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



31a) Příloha A zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na

pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb.



31b) Příloha č. 1 k vyhlášce č. 341/2002 Sb., o schvalování technické

způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních

komunikacích, ve znění vyhlášky č. 100/2003 Sb., vyhlášky č. 197/2006

Sb., vyhlášky č. 388/2008 Sb. a vyhlášky č. 283/2009 Sb.



31c) § 14 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.



31d) § 2, 19 a 40 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve

znění pozdějších předpisů.



31e) § 2 odst. 10 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na

pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 103/2004 Sb. a zákona č.

411/2005 Sb.



31f) § 4 odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na

pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění

odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu

vozidla), ve znění pozdějších předpisů.



31g) Například směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/12/ES ze dne

23. března 1994 o opatřeních proti znečišťování ovzduší emisemi z

motorových vozidel a o změně směrnice 70/220/EHS; směrnice Evropského

parlamentu a Rady 98/69/ES ze dne 13. října 1998 o opatřeních proti

znečišťování ovzduší emisemi z motorových vozidel a o změně směrnice

70/220/EHS; nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze

dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska

emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro

6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla.



31h) § 2 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb.



31i) § 79c odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění zákona č. 297/2009

Sb.



31j) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České

republiky, ve znění pozdějších předpisů.



31k) § 73 a 74 zákona č. 56/2001 Sb.



31l) § 4 vyhlášky č. 243/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



31m) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4.

července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních

(OEEZ).



31n) § 1820 občanského zákoníku.



31o) Například zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků, ve

znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného

zdraví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně

spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 22/1997 Sb., o

technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých

zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



31p) § 2 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a

o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



31s) Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování

znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých

zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění zákona č. 521/2002 Sb.



31t) Zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu,

a o fluorovaných skleníkových plynech.



Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září

2010 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, v platném znění.



Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17.

května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech.



31u) Například vyhláška č. 184/1999 Sb., kterou se stanoví postup

hodnocení rizika nebezpečných chemických látek pro zdraví člověka,

vyhláška č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování

prací podle kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických

expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými

činiteli.



32) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).



34) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).



35) Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České

republiky, ve znění zákona č. 334/1992 Sb.



36a) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění

pozdějších předpisů.



36b) § 1 odst. 3 písm. e) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění

zákona č. 126/2002 Sb.



37) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších

předpisů.



38) Například § 76 a násl. zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



39) Nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad přepravou odpadů v rámci

Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole, ve znění

nařízení Rady (ES) č. 120/97, kterým se mění nařízení Rady (EHS) č.

259/93, ve znění rozhodnutí Komise 1999/816/ES, kterým se přizpůsobují,

v souladu s čl. 16 odst. 1 a čl. 42 odst. 3, přílohy II, III, IV a V

nařízení Rady (EHS) č. 259/93, a ve znění nařízení Komise (ES) č.

2557/2001, kterým se mění příloha V nařízení Rady (EHS) č. 259/93.



Nařízení Rady (ES) č. 1420/1999, kterým se stanoví společná pravidla a

postupy pro přepravu některých druhů odpadů do některých nečlenských

zemí OECD, ve znění nařízení Komise (ES) č. 1208/2000, kterým se mění

nařízení Rady (ES) č. 1420/1999 a nařízení Rady (ES) č. 1547/1999, ve

znění nařízení Komise (ES) č. 2630/2000, kterým se mění nařízení Rady

(ES) č. 1420/1999, ve znění nařízení Komise (ES) č. 77/2001, kterým se

mění nařízení Rady (ES) č. 1420/1999 a nařízení Rady (ES) č. 1547/1999,

ve znění nařízení Komise (ES) č. 1800/2001, kterým se mění nařízení

Rady (ES) č. 1420/1999 a nařízení Rady (ES) č. 1547/1999, a ve znění

nařízení Komise (ES) č. 2243/2001, kterým se mění nařízení Rady (ES) č.

1420/1999 a nařízení Rady (ES) č. 1547/1999.



Nařízení Komise (ES) č. 1547/1999, kterým se stanoví kontrolní postupy

podle nařízení Rady (EHS) č. 259/93 pro přepravu některých druhů odpadů

do některých zemí, na něž se nevztahuje rozhodnutí OECD C(92) 39 v

konečném znění, ve znění nařízení Komise (ES) č. 334/2000, kterým se

mění nařízení Rady (ES) č. 1547/1999, ve znění nařízení Komise (ES) č.

354/2000, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1547/1999, ve znění

nařízení Komise (ES) č. 1208/2000, kterým se mění nařízení Rady (ES) č.

1420/1999 a nařízení Rady (ES) č. 1547/1999, ve znění nařízení Komise

(ES) č. 1552/2000, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1547/1999, ve

znění nařízení Komise (ES) č. 77/2001, kterým se mění nařízení Rady

(ES) č. 1420/1999 a nařízení Rady (ES) č. 1547/1999, ve znění nařízení

Komise (ES) č. 1800/2001, kterým se mění nařízení Rady (ES) č.

1420/1999 a nařízení Rady (ES) č. 1547/1999, a ve znění nařízení Komise

(ES) č. 2243/2001, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1420/1999 a

nařízení Rady (ES) č. 1547/1999.



Rozhodnutí Komise 94/774/ES o standardním průvodním listu ve smyslu

nařízení Rady (EHS) č. 259/93 o dozoru nad zásilkami odpadu v rámci

Evropského společenství, do něj a z něj a o jejich kontrole.



Rozhodnutí Komise 1999/412/ES o dotazníku pro informační povinnost

členských států podle článku 41 odstavce 2 nařízení Rady (EHS) č.

259/93.



39) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14.

června 2006 o přepravě odpadů.



39a) § 4c zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č.

291/2009 Sb.



39b) Čl. 48 nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004,

kterým se stanoví prováděcí pravidla k podmíněnosti, odlišení a

integrovanému administrativnímu a kontrolnímu systému uvedených v

nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví společná pravidla

pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým

se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, v platném znění.



40) Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů.



41) § 181e odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění

pozdějších předpisů.



44) § 2 zákona č. 388/1991 Sb., ve znění zákona č. 334/1992 Sb.



45) Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.



45a) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o

změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších

předpisů.



47) Zákon č. 13/1993 Sb.



48) Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších

předpisů.



48b) § 2 zákona č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České

republiky a o změně některých zákonů (zákon o ochraně státních hranic),

ve znění pozdějších předpisů.



48c) Například zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve

znění pozdějších předpisů, zákon č. 216/2002 Sb., zákon č. 200/1990

Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.



49) Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve

znění zákona č. 320/2002 Sb.



51) Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších

zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.



52) Zákon č. 85/2012 Sb., o ukládání oxidu uhličitého do přírodních

horninových struktur a o změně některých zákonů.



53) Například nařízení Rady (EU) č. 333/2011 ze dne 31. března 2011,

kterým se stanoví kritéria vymezující, kdy určité typy kovového šrotu

přestávají být odpadem ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady

2008/98/ES.



54) Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování

životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích

povinností v oblasti životního prostředí a o změně některých zákonů, ve

znění pozdějších předpisů.



55) Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů

(krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů.



56) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních

komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti

za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících

zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění

pozdějších předpisů.



57) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně

některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



58) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované

konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.



59) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.



60) Rozhodnutí Rady OECD C(2001) 107 v konečném znění o revizi

rozhodnutí C(92) 39 v konečném znění o kontrole přeshraničního pohybu

odpadů určených k využití.



61) Zákon č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu

a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve

znění pozdějších předpisů.



62) Nařízení komise (EU) č. 1357/2014 ze dne 18. prosince 2014, kterým

se nahrazuje příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady

2008/98/ES o odpadech a o zrušení některých směrnic.



63) Nařízení Komise (EU) č. 493/2012, kterým se stanoví prováděcí

pravidla pro výpočet recyklační účinnosti procesů recyklace odpadních

baterií a akumulátorů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady

2006/66/ES.



64) Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve

znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách,

pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém

zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech), ve znění pozdějších

předpisů.



65) Zákon č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky

na vybrané stavební výrobky, ve znění pozdějších předpisů.



66) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1257/2013 ze dne 20.

listopadu 2013 o recyklaci lodí a o změně nařízení (ES) č. 1013/2006 a

směrnice 2009/16/ES.



67) Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o

změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivu na

životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů.



68) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1013/2006 ze dne 14.

června 2006 o přepravě odpadů, ve znění nařízení Evropského parlamentu

a Rady (EU) č. 660/2014 ze dne 15. května 2014.



69) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16.

prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně

a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č.

1907/2006, v platném znění.



70) § 1772 až 1779 občanského zákoníku.



1) Nařízení Komise (EU) č. 1357/2014 ze dne 18. prosince 2014, kterým

se nahrazuje příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady

2008/98/ES o odpadech a o zrušení některých směrnic.