150/2002 Sb.



ZÁKON



ze dne 21. března 2002



soudní řád správní



Změna: 192/2003 Sb.



Změna: 22/2004 Sb.



Změna: 237/2004 Sb.



Změna: 436/2004 Sb.



Změna: 555/2004 Sb.



Změna: 555/2004 Sb. (část)



Změna: 127/2005 Sb.



Změna: 357/2005 Sb.



Změna: 350/2005 Sb.



Změna: 413/2005 Sb.



Změna: 79/2006 Sb.



Změna: 165/2006 Sb.



Změna: 112/2006 Sb., 159/2006 Sb.



Změna: 216/2008 Sb.



Změna: 314/2008 Sb.



Změna: 189/2006 Sb.



Změna: 301/2008 Sb., 7/2009 Sb.



Změna: 320/2009 Sb.



Změna: 294/2010 Sb.



Změna: 118/2010 Sb.



Změna: 130/2011 Sb.



Změna: 303/2011 Sb.



Změna: 275/2012 Sb.



Změna: 396/2012 Sb.



Změna: 250/2014 Sb.



Změna: 87/2015 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ



HLAVA I



OBECNÁ USTANOVENÍ



§ 1



Tento zákon upravuje



a) pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním

soudnictví a některé otázky organizace soudů a postavení soudců,



b) postup soudů, účastníků řízení (dále jen "účastník") a dalších osob

ve správním soudnictví.



§ 2



Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním

právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a

za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v

dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.



§ 3



(1) Ve správním soudnictví jednají a rozhodují krajské soudy a Nejvyšší

správní soud. U krajských soudů vykonávají správní soudnictví

specializované senáty a specializovaní samosoudci.



(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, vztahují se na organizaci soudů a

postavení soudců, rozhodujících ve správním soudnictví, obecné právní

předpisy.^1)



HLAVA II



PRAVOMOC A PŘÍSLUŠNOST SOUDŮ



Pravomoc soudů



§ 4



(1) Soudy ve správním soudnictví rozhodují o



a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem

moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou

nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno

rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v

oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán"),



b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,



c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,



d) kompetenčních žalobách.



(2) Ve správním soudnictví dále soudy rozhodují



a) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda,



b) ve věcech politických stran a politických hnutí,



c) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se

zákonem.



§ 5



Nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním

soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných

opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon.



§ 6



Z rozhodování soudů ve správním soudnictví jsou vyloučeny věci, o nichž

to stanoví tento nebo zvláštní zákon.



§ 7



Příslušnost soudů



(1) Nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení věcně

příslušný krajský soud.



(2) Nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně

příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci

vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se

u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své

působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.



(3) Ve věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů

vyplácených spolu s důchody^1a) a ve věcech zaměstnanosti, ochrany

zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní

sociální podpory, dávek pěstounské péče, dávek pro osoby se zdravotním

postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a

dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož

obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se

zdržuje.



(4) Byl-li návrh ve věci správního soudnictví podán u soudu, který není

věcně příslušný k jeho vyřízení, postoupí jej tento soud k vyřízení

soudu věcně a místně příslušnému. Byla-li věc nesprávně postoupena

Nejvyššímu správnímu soudu, vrátí ji Nejvyšší správní soud krajskému

soudu, který ji postoupil, nebo ji postoupí krajskému soudu věcně a

místně příslušnému.



(5) Není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně

příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li

tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o

příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího

správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.



HLAVA III



VYLOUČENÍ SOUDCŮ, PŘIKÁZÁNÍ VĚCI JINÉMU SOUDU, DOŽÁDÁNÍ



§ 8



Vyloučení soudců a dalších osob



(1) Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se

zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům

je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též

soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u

správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení

soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o

projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.



(2) Z obdobných důvodů je vyloučena i jiná osoba, která se

bezprostředně podílí na výkonu pravomoci soudu, (dále jen "soudní

osoba") a též tlumočník a znalec.



(3) Soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou

skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové

úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle

rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za

to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy

soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o

soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.



(4) Soudní osoba, tlumočník nebo znalec sdělí důvody své podjatosti

předsedovi senátu. O vyloučení rozhoduje senát. Ustanovení odstavce 3

se užije přiměřeně.



(5) Účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost

soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do

jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod

podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později

uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí

být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení

soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a

je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po

jejich vyjádření.



(6) Ustanovení odstavce 5 věty poslední se nepoužije, má-li soud za to,

že námitka podjatosti, která byla uplatněna v průběhu řízení, v němž je

soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny, není důvodná,

je-li proti tomuto rozhodnutí přípustná kasační stížnost.



§ 9



Přikázání věci jinému soudu



(1) Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému

krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů

místně příslušného soudu nelze sestavit senát.



(2) Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně

příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost

řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.



(3) Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc

přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu přikázání.



§ 10



Dožádání



Úkony, které by příslušný soud mohl provést jen s obtížemi nebo

neúčelnými náklady anebo které v jeho obvodu provést nelze, provede

podle jeho dožádání okresní soud nebo specializovaný senát krajského

soudu.



ČÁST DRUHÁ



ORGANIZACE



HLAVA I



NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD



§ 11



(1) Zřizuje se Nejvyšší správní soud.



(2) Sídlem Nejvyššího správního soudu je Brno.



§ 12



(1) Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech

patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a

zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v

případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších

případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem.



(2) Nejvyšší správní soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí

soudů ve správním soudnictví a na jejich základě v zájmu jednotného

rozhodování soudů přijímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve

věcech určitého druhu.



(3) V zájmu zákonného a jednotného rozhodování správních orgánů se

Nejvyšší správní soud v případech a postupem v tomto zákoně stanoveným

může při své rozhodovací činnosti usnést na zásadním usnesení.



§ 13



(1) Nejvyšší správní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy

soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců.



(2) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího správního soudu jmenuje z řad

soudců tohoto soudu prezident republiky; na odvolávání z těchto funkcí

se vztahuje zákon o soudech a soudcích.



(3) Funkční období předsedy a místopředsedy Nejvyššího správního soudu

je 10 let.



(4) Rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu vykonávají soudci.

Předseda a místopředseda Nejvyššího správního soudu vykonávají kromě

rozhodovací činnosti také státní správu Nejvyššího správního soudu v

rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové kolegií kromě rozhodovací

činnosti též organizují a řídí činnost kolegií. Předsedové senátů kromě

rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů.



§ 13a



zrušen



§ 14



(1) Soudci Nejvyššího správního soudu je jmenován alespoň jeden

asistent soudce. Pracovní poměr asistenta soudce vzniká jmenováním a

řídí se zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.



(2) Asistenta soudce jmenuje a odvolává předseda Nejvyššího správního

soudu na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná. Funkce asistenta

soudce se považuje za zrušenou, zanikne-li funkce příslušného soudce.



(3) Asistentem soudce může být jmenován bezúhonný občan, který má

vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti

práva na vysoké škole v České republice. Podmínku bezúhonnosti

nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, pokud se na

něj nehledí, jako by odsouzen nebyl.



(4) Asistent soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o

kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po

zániku funkce. Této povinnosti jej může zprostit předseda Nejvyššího

správního soudu.



(5) Asistent soudce činí jednotlivé úkony soudního řízení správního z

pověření soudce Nejvyššího správního soudu.



§ 15



(1) Soudci Nejvyššího správního soudu se zařazují rozvrhem práce do

kolegií podle hlavních úseků své činnosti.



(2) O počtu kolegií rozhoduje plénum Nejvyššího správního soudu (dále

jen "plénum") na návrh předsedy Nejvyššího správního soudu.



§ 16



(1) Nejvyšší správní soud rozhoduje v senátech nebo v rozšířených

senátech, nestanoví-li tento zákon, že rozhoduje a činí jednotlivé

úkony předseda senátu.



(2) Senát se skládá



a) z předsedy a šesti soudců ve věcech volebních, ve věcech místního a

krajského referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí a

v řízení o kompetenčních žalobách,



b) z předsedy a dvou soudců v ostatních případech.



(3) Rozšířený senát se skládá



a) z předsedy a šesti soudců, rozhoduje-li o věci postoupené mu senátem

složeným podle odstavce 2 písm. b),



b) z předsedy a osmi soudců v ostatních případech.



§ 17



(1) Dospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k

právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v

rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí

rozšířenému senátu. Při postoupení svůj odlišný právní názor zdůvodní.



(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, byl-li odlišný právní názor již

vysloven ve stanovisku Nejvyššího správního soudu.



§ 18



(1) Dospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování

opětovně k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru o téže

právní otázce, o nějž se opírá rozhodnutí správního orgánu, může

předložit tuto právní otázku rozšířenému senátu k posouzení.



(2) Usnese-li se rozšířený senát na právním názoru shodném s dosavadní

rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu, přijme jej jako

zásadní usnesení.



(3) Zásadní usnesení uveřejní předseda Nejvyššího správního soudu ve

Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a zašle je správnímu

orgánu, jehož se rozhodnutí uvedené v odstavci 1 týkalo, a příslušnému

ústřednímu správnímu úřadu.



(4) Jednací řád Nejvyššího správního soudu (dále jen "jednací řád")

stanoví, ve kterých dalších případech může předseda Nejvyššího

správního soudu předložit rozšířenému senátu k posouzení jiné právní

otázky.



§ 19



(1) V zájmu jednotného rozhodování soudů může předseda Nejvyššího

správního soudu nebo předseda kolegia Nejvyššího správního soudu nebo

rozšířený senát na základě vyhodnocení pravomocných rozhodnutí soudů

navrhnout příslušnému kolegiu zaujetí stanoviska. K zaujetí stanoviska

je potřebný souhlas většiny všech členů kolegia.



(2) Jde-li o otázky týkající se více kolegií nebo mezi nimi sporné,

může předseda Nejvyššího správního soudu v zájmu jednotného rozhodování

soudů na základě vyhodnocení pravomocných rozhodnutí soudů navrhnout

zaujetí stanoviska plénu.



(3) Před zaujetím stanoviska si Nejvyšší správní soud může vyžádat

vyjádření správních úřadů a jiných orgánů, správních senátů krajských

soudů a jiných osob.



§ 20



(1) Plénum se skládá ze všech soudců Nejvyššího správního soudu.



(2) Plénum se může platně usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin

svých členů. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny

přítomných členů; k zaujetí stanoviska, k rozhodnutí o počtu kolegií je

třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů.



(3) Předseda Nejvyššího správního soudu svolává plénum, určuje jeho

program a řídí jeho zasedání. Předseda Nejvyššího správního soudu je

povinen do jednoho měsíce svolat plénum, požádá-li o to nejméně třetina

všech soudců Nejvyššího správního soudu; v takovém případě předseda

Nejvyššího správního soudu určí program pléna podle návrhu toho, kdo o

svolání pléna požádal.



(4) Zasedání pléna jsou neveřejná.



(5) Ministr spravedlnosti a předseda Nejvyššího soudu mají právo

zúčastnit se zasedání pléna. Na zasedání pléna je možné přizvat také

další osoby.



§ 21



(1) Předseda Nejvyššího správního soudu vydává po projednání v plénu

jednací řád Nejvyššího správního soudu.



(2) V jednacím řádu Nejvyšší správní soud upraví zejména podrobněji

postup při výkonu soudnictví, při jednání kolegií a pléna, při

vytváření senátů a rozšířených senátů, při tvorbě rozvrhu práce, při

prověrkách rozhodovací činnosti soudců Nejvyššího správního soudu, při

sledování a vyhodnocování pravomocných rozhodnutí soudů, při přijímání

zásadních usnesení, při zaujímání stanovisek, při vydávání Sbírky

rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vnitřní organizaci Nejvyššího

správního soudu.



§ 22



Nejvyšší správní soud vydává Sbírku rozhodnutí Nejvyššího správního

soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), ve které se uveřejňují zejména

vybraná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a krajských soudů vydaná

ve správním soudnictví a stanoviska a zásadní usnesení Nejvyššího

správního soudu.



Soudcovská rada Nejvyššího správního soudu



§ 23



(1) Zřizuje se Soudcovská rada Nejvyššího správního soudu (dále jen

"soudcovská rada"), která se skládá z pěti členů.



(2) Funkce člena soudcovské rady je neslučitelná s funkcí předsedy,

místopředsedy a předsedy kolegia Nejvyššího správního soudu.



(3) Soudcovská rada je poradním orgánem předsedy Nejvyššího správního

soudu.



§ 24



(1) Soudcovskou radu svolává, určuje její program a řídí její jednání

předseda soudcovské rady. Předseda soudcovské rady je povinen do

jednoho měsíce svolat soudcovskou radu, požádá-li o to její člen,

předseda nebo místopředseda Nejvyššího správního soudu.



(2) Soudcovská rada se může platně usnášet za přítomnosti nadpoloviční

většiny všech svých členů. K přijetí usnesení je třeba souhlasu

nadpoloviční většiny všech členů soudcovské rady.



(3) Zasedání soudcovské rady jsou neveřejná.



(4) Předseda nebo místopředseda Nejvyššího správního soudu se mohou

účastnit zasedání soudcovské rady, činit návrhy a vyjadřovat se k

projednávaným otázkám. Na zasedání soudcovské rady mohou být přizvány

další osoby.



§ 25



(1) Soudcovská rada



a) vyjadřuje se ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy kolegia a

předsedy senátu Nejvyššího správního soudu,



b) vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k

výkonu funkce u Nejvyššího správního soudu nebo kteří mají být

přeloženi od Nejvyššího správního soudu k jinému soudu,



c) projednává návrhy rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu a jeho

změn,



d) vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy Nejvyššího správního

soudu,



e) může požádat předsedu Nejvyššího správního soudu o svolání pléna a

navrhnout mu program zasedání pléna,



f) plní i další úkoly, stanoví-li tak zvláštní zákon.



(2) Návrhy podle odstavce 1 písm. a) až d) předkládá soudcovské radě

předseda Nejvyššího správního soudu; současně určí lhůtu, v níž má být

návrh soudcovskou radou projednán, která nesmí být kratší než 5

pracovních dnů. Nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, platí, že

s návrhem souhlasí.



Státní správa Nejvyššího správního soudu



§ 26



(1) Ústředním orgánem státní správy Nejvyššího správního soudu je

Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo").



(2) Státní správu Nejvyššího správního soudu vykonává ministerstvo

prostřednictvím předsedy Nejvyššího správního soudu.



(3) Ministerstvo a předseda Nejvyššího správního soudu vykonávají v

případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem státní správu

Nejvyššího správního soudu s přihlédnutím k vyjádření soudcovské rady.



§ 27



(1) Předseda Nejvyššího správního soudu vykonává státní správu

Nejvyššího správního soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem.



(2) Místopředseda Nejvyššího správního soudu se podílí na výkonu státní

správy Nejvyššího správního soudu v rozsahu určeném jeho předsedou.



(3) Předseda Nejvyššího správního soudu může při zachování vlastní

odpovědnosti pověřit jednotlivými úkony státní správy s jejich

souhlasem předsedy senátů a ostatní soudce Nejvyššího správního soudu.



§ 27a



(1) Ředitel správy Nejvyššího správního soudu (dále jen "ředitel správy

soudu") v rozsahu stanoveném tímto zákonem zajišťuje provoz soudu a

některé další činnosti související s výkonem státní správy Nejvyššího

správního soudu; odpovědnost předsedy Nejvyššího správního soudu jako

orgánu státní správy soudu tím není dotčena. Předseda Nejvyššího

správního soudu si může vyhradit věci, které rozhoduje přímo.



(2) Ředitele správy soudu jmenuje a odvolává^1a) předseda Nejvyššího

správního soudu. Funkce ředitele správy soudu je vykonávána v pracovním

poměru.



§ 28



Ministerstvo vykonává státní správu Nejvyššího správního soudu tím, že



a) zajišťuje chod soudu po stránce organizační, zejména každoročně po

dohodě s předsedou Nejvyššího správního soudu stanoví s ohledem na

množství projednávaných věcí počty soudců, asistentů soudců a dalších

zaměstnanců u něj působících,



b) zajišťuje způsobem stanoveným tímto zákonem chod soudu po stránce

personální,



c) zajišťuje chod soudu tím, že zabezpečuje financování jeho

hospodaření a materiálního zabezpečení v rozsahu stanoveném zvláštními

právními předpisy a provádí kontroly hospodaření,^1b)



d) řídí a kontroluje výkon státní správy Nejvyššího správního soudu

prováděný jeho předsedou ve věcech majetku státu a státního rozpočtu a

organizuje výkon státní správy soudu prováděný jeho předsedou v

ostatních věcech,



e) organizuje a řídí odbornou přípravu zaměstnanců působících u

Nejvyššího správního soudu,



f) usměrňuje a řídí využívání informačních technologií,



g) organizuje, řídí a kontroluje zabezpečení úkolů obranného a

civilního nouzového plánování, ochrany utajovaných informací,

bezpečnosti osob a majetku, požární ochrany a úkolů bezpečnosti a

ochrany zdraví při práci,



h) plní další úkoly, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.



§ 29



(1) Předseda Nejvyššího správního soudu vykonává státní správu

Nejvyššího správního soudu tím, že



a) zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační, zejména

tím, že zajišťuje řádné obsazení Nejvyššího správního soudu soudci,

asistenty soudců, odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální

věci soudců,



b) dbá o odbornost soudců a vytváří podmínky pro její zvyšování,



c) pečuje o zvyšování odborné úrovně asistentů soudců a ostatních

zaměstnanců působících u Nejvyššího správního soudu,



d) dohlíží na řádný chod soudních kanceláří,



e) zajišťuje poskytování informací soudem podle zvláštního právního

předpisu,^2)



f) kontroluje činnost ředitele správy soudu,



g) zajišťuje bezpečnost Nejvyššího správního soudu a úkoly krizového

řízení,



h) plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní

předpisy.



(2) Předseda Nejvyššího správního soudu dbá o důstojnost jednání, o

dodržování zásad soudcovské etiky a o plynulost řízení vedených u

Nejvyššího správního soudu. K tomu účelu, a to s využitím elektronické

evidence věcí, vedených u Nejvyššího správního soudu,



a) provádí prověrky soudních spisů,



b) dohlíží na úroveň soudního jednání,



c) vyřizuje stížnosti.



(3) Ředitel správy soudu, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto

zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze předseda soudu,



a) zajišťuje provoz soudu po stránce hospodářské, materiální a

finanční,



b) vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u Nejvyššího

správního soudu s výjimkou soudců,



c) zajišťuje řádný chod soudních kanceláří,



d) plní další úkoly související s výkonem státní správy Nejvyššího

správního soudu podle pokynů předsedy soudu.



§ 30



Stížnosti



(1) Předseda Nejvyššího správního soudu vyřizuje stížnosti na průtahy v

řízení, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení

místopředsedou soudu, předsedy senátu, soudci, asistenty soudců a

dalšími zaměstnanci působícími u Nejvyššího správního soudu.



(2) Podání, jejichž obsahem je nesouhlas se způsobem vyřízení stížnosti

vyřizované předsedou Nejvyššího správního soudu, vyřizuje ministerstvo.

Ministerstvo též vyřizuje stížnosti podle odstavce 1, jestliže si

jejich vyřízení vyhradilo.



HLAVA II



KRAJSKÉ SOUDY



§ 31



(1) Krajský soud ve věcech správního soudnictví, nestanoví-li zákon

jinak, rozhoduje ve specializovaných senátech složených z předsedy a

dvou soudců.



(2) Ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, uchazečů o

zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při

rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v

hmotné nouzi a státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, ve

věcech přestupků, mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění,

rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince,

rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných

rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, jakož

i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon, rozhoduje

specializovaný samosoudce.



(3) Stanoví-li tak tento zákon, rozhoduje a činí jednotlivé úkony

předseda senátu. Práva a povinnosti předsedy senátu má i specializovaný

samosoudce.



ČÁST TŘETÍ



ŘÍZENÍ VE SPRÁVNÍM SOUDNICTVÍ



HLAVA I



OBECNÁ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ



§ 32



Zahájení řízení



Řízení je zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu; týká-li se návrh věcí

uvedených v § 4 odst. 1, nazývá se návrh žalobou.



§ 33



Účastníci řízení a jednání za ně



(1) Účastníky jsou navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný) nebo ti,

o nichž to stanoví tento zákon; odpůrcem (žalovaným) je ten, o němž to

stanoví zákon.



(2) Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít

práva a povinnosti, a správní orgán; jinak i ten, komu ji zákon

přiznává.



(3) Účastník je způsobilý samostatně činit v řízení úkony (dále jen

„procesní způsobilost“) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními

úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Procesní způsobilost má i

správní orgán a také ten, kdo je podle zákona oprávněn podat návrh.



(4) Za právnickou osobu jedná ten, kdo je k tomu oprávněn podle

zvláštního zákona. Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy

jsou v rozporu se zájmy právnické osoby. Kdo jedná za právnickou osobu,

musí své oprávnění na výzvu soudu prokázat. V téže věci může za

právnickou osobu současně jednat pouze jediná osoba.



(5) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jedná za správní orgán jeho

vedoucí, popřípadě jiná osoba k tomu oprávněná podle vnitřních

předpisů.



(6) Je-li účastníkem stát, jedná za něj ten, o němž to stanoví zvláštní

zákon.^4)



(7) Je-li účastníkem soud, jedná za senát, jehož se věc týká, jeho

předseda.



(8) Podá-li více osob společný návrh, jedná v řízení každý sám za sebe

a s účinky jen pro svou osobu.



§ 34



Osoby zúčastněné na řízení



(1) Osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny

ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím,

že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho

zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li

účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob

zúčastněných na řízení uplatňovat.



(2) Navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v

úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda

senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve

lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou

uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit

pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech.

Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je

tu další taková osoba. O osobních údajích, o těchto osobách uváděných,

platí přiměřeně ustanovení § 37 odst. 3.



(3) Osoba zúčastněná na řízení má právo předkládat písemná vyjádření,

nahlížet do spisu, být vyrozuměna o nařízeném jednání a žádat, aby jí

bylo při jednání uděleno slovo. Doručuje se jí žaloba, usnesení o

přiznání odkladného účinku, usnesení o předběžném opatření a

rozhodnutí, jímž se řízení u soudu končí. Osoba zúčastněná na řízení

nemůže disponovat jeho předmětem.



(4) Soud usnesením vysloví, že ten, kdo se domáhá postavení osoby

zúčastněné na řízení, a podmínky pro to nesplňuje, není osobou

zúčastněnou na řízení.



(5) Je-li počet osob zúčastněných na řízení mimořádně vysoký a

jednotlivým výkonem jejich práv by mohl být ohrožen rychlý průběh

řízení, rozhodne soud, že osoby zúčastněné na řízení mohou svá práva v

řízení uplatňovat pouze prostřednictvím společného zmocněnce, kterého

si zvolí. Jestliže by celkový počet zvolených zmocněnců vzrostl na více

než 10 a osoby zúčastněné na řízení se mezi sebou o výběru nedohodnou,

provede výběr s přihlédnutím k zájmům osob zúčastněných na řízení soud.

Společný zmocněnec vykonává práva osob zúčastněných na řízení, které

zastupuje. Ustanovení § 35 odst. 2 a 6 se použijí přiměřeně.



§ 35



Zastoupení



(1) Účastník, který nemá procesní způsobilost, musí být v řízení

zastoupen zákonným zástupcem.



(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, účastník může být zastoupen

advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává specializované právní

poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh oboru činnosti v

nich uvedených.^5) Za zastupování náleží odměna; pro určení její výše,

nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, se užije obdobně zvláštní

právní předpis, jímž jsou stanoveny odměny a náhrady advokátům za

poskytování právních služeb.



(3) Navrhovatel může být zastoupen též odborovou organizací, jejímž je

členem. Za odborovou organizaci jedná k tomu pověřený její zaměstnanec

nebo člen.



(4) Domáhá-li se soudní ochrany účastník, který tvrdí, že došlo

správním orgánem k jeho diskriminaci z důvodu pohlaví, národního,

sociálního nebo rasového původu, příslušnosti k národnostní nebo

etnické menšině, barvy pleti, jazyka, náboženství, víry, světového

názoru, politického nebo jiného smýšlení, zdravotního postižení, věku,

majetku, rodu nebo jiného postavení, anebo sexuální orientace, může být

zastoupen též právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního

zákona,^6) k jejímž činnostem, uvedeným ve stanovách, patří ochrana

před takovou diskriminací. Za právnickou osobu jedná k tomu pověřený

její zaměstnanec nebo člen.



(5) Domáhá-li se soudní ochrany účastník žalobou ve věci mezinárodní

ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti

opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení

doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž

důsledkem je omezení osobní svobody cizince, může být zastoupen též

právnickou osobou, vzniklou na základě zvláštního zákona^6), k jejímž

činnostem, uvedeným ve stanovách, patří poskytování právní pomoci

uprchlíkům nebo cizincům. Za právnickou osobu jedná k tomu pověřený

její zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické vzdělání,

které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.



(6) Účastník se může dát zastoupit také fyzickou osobou, která má

způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Soud takové zastoupení

usnesením nepřipustí, není-li taková osoba zřejmě způsobilá k řádnému

zastupování nebo zastupuje v různých věcech opětovně.



(7) V téže věci může mít účastník jen jednoho zástupce. Zástupce musí

jednat osobně, nestanoví-li tak zvláštní zákon výslovně jinak.



(8) Navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od

soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může

předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i

advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v

odstavci 2 platí v takovém případě stát. Byla-li navrhovateli

ustanovena zástupcem některá z osob uvedených v odstavci 2, která je

plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen "daň"), zvyšuje se tento nárok

vůči státu o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z

odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle

zvláštního právního předpisu^6a); to samé platí i v případě, kdy osoby

uvedené v odstavci 2 jsou společníky právnické osoby zřízené podle

zvláštních právních předpisů upravujících výkon jejich povolání^6b) a

plátcem daně je tato právnická osoba. Požádá-li navrhovatel o

osvobození od soudních poplatků nebo o ustanovení zástupce, po dobu od

podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta

stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Zástupce ustanovený v

řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele

i v řízení o kasační stížnosti.



§ 36



Práva a povinnosti účastníků



(1) Účastníci mají v řízení rovné postavení. Soud je povinen poskytnout

jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv a poskytnout jim poučení o

jejich procesních právech a povinnostech v rozsahu nezbytném pro to,

aby v řízení neutrpěli újmu.



(2) Náklady spojené s přibráním tlumočníka^7) platí stát.



(3) Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na

vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních

poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze

pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto

rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh

zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození

kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže

se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané

osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození

se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.



§ 37



Úkony účastníků a osob zúčastněných na řízení



(1) Účastníci a osoby zúčastněné na řízení mohou činit své úkony

jakoukoli formou, pokud zákon pro některé úkony určitou formu

nestanoví. Předseda senátu může vždy uložit, aby úkon byl proveden

písemně nebo ústně do protokolu.



(2) Podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho

předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v

elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona.^8)

Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů

potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho

originál, jinak se k němu nepřihlíží. Činí-li takový úkon kolektivní

orgán nebo osoba, za niž podle zvláštního zákona nebo na jeho základě

jedná kolektivní orgán, musí k němu být připojen opis usnesení takového

orgánu, jímž byl s obsahem podání vysloven souhlas.



(3) Z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti

komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Ten, kdo

činí podání, (dále jen "podatel") v podání uvede o své osobě osobní

údaje jen v nezbytném rozsahu; vždy uvede jméno, příjmení a adresu, na

kterou mu lze doručovat. Jiné osobní údaje uvede jen tehdy, je-li toho

třeba s ohledem na povahu věci, která má být soudem projednána. K

podání musí být připojeny listiny, kterých se podatel dovolává. Podání,

které je třeba doručit ostatním účastníkům a osobám na řízení

zúčastněným, musí být předloženo v potřebném počtu stejnopisů.



(4) Navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o

něm soud nerozhodl.



(5) Předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění

vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě

doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek

pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný

procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.



§ 38



Předběžné opatření



(1) Byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit

poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh

předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet

nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost

i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.



(2) K návrhu na předběžné opatření si soud podle potřeby vyžádá

vyjádření ostatních účastníků.



(3) O návrhu na předběžné opatření rozhodne soud bez zbytečného

odkladu; není-li tu nebezpečí z prodlení, rozhodne do 30 dnů od jeho

podání. Usnesení o návrhu na předběžné opatření musí být vždy

odůvodněno.



(4) Soud může rozhodnutí o předběžném opatření zrušit nebo změnit,

změní-li se poměry, a to i bez návrhu. Předběžné opatření zaniká

nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo

vykonatelným.



§ 39



Spojení a vyloučení věcí



(1) Samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti

rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, může předseda senátu

usnesením spojit ke společnému projednání.



(2) Směřuje-li jedna žaloba proti více rozhodnutím, může předseda

senátu usnesením každé takové rozhodnutí vyloučit k samostatnému

projednání, není-li společné řízení možné nebo vhodné.



§ 40



Lhůty



(1) Lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná

běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti

určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.



(2) Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne,

který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.

Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne

tohoto měsíce.



(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. To neplatí o

lhůtách stanovených podle hodin.



(4) Lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno

soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,

popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má

povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.



(5) Nestanoví-li zákon jinak, může předseda senátu z vážných

omluvitelných důvodů na žádost zmeškání lhůty k provedení úkonu

prominout. Žádost je třeba podat do dvou týdnů po odpadnutí překážky a

je třeba s ní spojit zmeškaný úkon. Lhůtu určenou soudem může obdobně

předseda senátu také prodloužit.



(6) Nemá-li zvláštní zákon, jímž se stanoví lhůty k podání návrhu k

soudu, ustanovení o počítání a běhu lhůt, platí ustanovení odstavců 1

až 4 obdobně.



§ 41



Zvláštní ustanovení o běhu některých lhůt



Stanoví-li zvláštní zákon ve věcech přestupků, kárných nebo

disciplinárních nebo jiných správních deliktů (dále jen "správní

delikt") lhůty pro zánik odpovědnosti, popřípadě pro výkon rozhodnutí,

tyto lhůty po dobu řízení před soudem podle tohoto zákona neběží. To

platí obdobně o lhůtách pro zánik práva ve věcech daní, cel, poplatků,

odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně,

které jsou příjmem státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo

rezervních fondů organizačních složek státu, rozpočtů územních

samosprávných celků, nebo státních fondů nebo Národního fondu, a o

promlčecích dobách ve věci náhrady škody nebo nemajetkové újmy

způsobené při výkonu veřejné moci podle zvláštního zákona.



§ 42



Doručování



(1) Soud doručuje písemnosti do datové schránky^8a), není-li možné

doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soud soudním

doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě

zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě.

Ukáže-li se toho potřeba, může soud požádat o doručení i jiný státní

orgán.



(2) Má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje

se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení

něco osobně vykonat, doručí se i jim.



(3) Jestliže doručování písemností zřejmě bude spojeno s průtahy nebo s

obtížemi, může předseda senátu uložit tomu, jehož se to týká, aby si

pro doručování zvolil zmocněnce, jemuž lze doručovat bez obtíží, a

poučí jej, že jinak se písemnosti budou ukládat u soudu s účinky

doručení. Ten, komu bylo doručeno uložením, má právo vyzvednout si

rozsudek nebo usnesení anebo požádat, aby mu byl zaslán na udanou

adresu.



(4) Je-li zřejmé, že doručování osobám zúčastněným na řízení bude

neúměrně zdlouhavé, nákladné, administrativně náročné anebo nemožné,

zejména pro jejich velký počet nebo proto, že je nelze jednotlivě

určit, lze jim na základě opatření předsedy senátu doručit vyvěšením

rozhodnutí nebo jiné písemnosti na úřední desce soudu. Soud může též

uveřejnit své rozhodnutí nebo jinou písemnost způsobem umožňujícím

dálkový přístup anebo na úřední desce obecního úřadu.



(5) Nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování

obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.



§ 43



Předvolání a předvedení



(1) Soud předvolává písemně nebo při jednání přítomné ústně. V

naléhavých případech může předvolání učinit také telefonicky,

telegraficky, popřípadě elektronickou cestou podepsané podle zvláštního

zákona.^8)



(2) Nedostavil-li se ten, kdo byl předvolán, bez řádné omluvy, může být

na příkaz předsedy senátu předveden, byl-li o možnosti předvedení

poučen. Předvedení zajistí na náklady předváděného podle žádosti

předsedy senátu orgán Policie České republiky nebo, má-li být předveden

příslušník ozbrojeného sboru, velitel nebo náčelník tohoto sboru.



§ 44



Pořádková pokuta



(1) Tomu, kdo neuposlechne výzvy soudu nebo učiní urážlivé podání či

přednes, může být usnesením uložena jako pořádkové opatření pořádková

pokuta do výše 50 000 Kč, která je příjmem státního rozpočtu. Pokuta

může být uložena i opakovaně a může být na odůvodněnou žádost podanou

do právní moci rozhodnutí, jímž se řízení končí, usnesením zčásti nebo

zcela prominuta.



(2) Pořádkovou pokutu vybírá a vymáhá soud, který ji uložil.^9)



§ 45



Nahlížení do spisu



(1) Účastníci, jejich zástupci a osoby zúčastněné na řízení mají právo

nahlížet do soudního spisu a jeho příloh, s výjimkou protokolu o

hlasování, a pořizovat si z něj výpisy a opisy nebo žádat, aby mu byl

takový výpis nebo opis vydán.



(2) Jiným osobám může povolit nahlédnutí předseda senátu, prokáží-li

právní zájem nebo vážný důvod a není-li to v rozporu s právy nebo

právem chráněnými zájmy některého z účastníků.



(3) Při předložení spisu správní orgán vždy označí ty části spisu,

které obsahují utajované informace chráněné zvláštním zákonem^10) nebo

jiné skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů. Předseda senátu tyto

části spisu vyloučí z nahlížení. To platí přiměřeně i o spisech soudu.



(4) Z nahlížení nelze vyloučit části spisu uvedené v odstavci 3, jimiž

byl nebo bude prováděn důkaz soudem. Z nahlížení nelze dále vyloučit

ani ty části spisu, do nichž měl účastník právo nahlížet v řízení před

správním orgánem.



(5) Do částí spisu uvedených v odstavci 3, které podle odstavce 4 z

nahlížení nebyly vyloučeny, smí nahlížet pouze účastník a jeho

zástupce, popřípadě též osoba, která se prokáže osvědčením pro

příslušný stupeň utajení projednávaných skutečností chráněných

zvláštním zákonem,^10) prokáže-li na nahlížení právní zájem.



(6) Před nahlédnutím do spisu, který obsahuje informace uvedené v

odstavci 3, poučí předseda senátu nahlížející osoby podle zvláštního

zákona^11) a o trestních následcích porušení tajnosti utajovaných

informací. Podpisem protokolu o tomto poučení se poučené osoby stávají

osobami určenými v rozsahu potřeby k seznámení s utajovanou informací.

Stejnopis protokolu po jeho vyhotovení zašle Národnímu bezpečnostnímu

úřadu.



(7) Odstavce 1 až 6 platí přiměřeně pro přehrávání zvukových nebo

zvukově obrazových záznamů (dále jen „záznam“) a poskytování jejich

kopií nebo pro jiné způsoby zachycení obsahu listiny.



§ 46



Odmítnutí návrhu



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,

jestliže



a) soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu

probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek

je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto

v řízení pokračovat,



b) návrh byl podán předčasně nebo opožděně,



c) návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou,



d) návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.



(2) Soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí

ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v

občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání

rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v

soukromoprávní věci.^12) V usnesení o odmítnutí návrhu musí být

navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení

může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.



(3) Podle ustanovení odstavce 2 se nepostupuje, zastavil-li již dříve v

téže věci soud v občanském soudním řízení pravomocně řízení proto, že

věc má být vyřízena ve správním soudnictví.^13) V takovém případě soud

navrhne senátu, zřízenému podle zvláštního zákona,^14) aby rozhodl

kompetenční spor o věcnou příslušnost.



(4) Je-li mezi specializovaným senátem krajského soudu pro věci

správního soudnictví a jiným senátem téhož krajského soudu sporné, zda

jde o věc, kterou má soud projednat a rozhodnout o ní podle občanského

soudního řádu, postupuje se podle zvláštního zákona;^14) ustanovení

odstavce 2 se nepoužije.



(5) Podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením

správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný

prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k

vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému.

Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán

včas.



§ 47



Zastavení řízení



Soud řízení usnesením zastaví,



a) vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět; šlo-li však o společný návrh

více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí návrhu jedním z

navrhovatelů usnesením na vědomí,



b) prohlásí-li navrhovatel, že byl po podání návrhu postupem správního

orgánu plně uspokojen (§ 62),



c) stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.^15)



§ 48



Přerušení řízení



(1) Soud řízení usnesením přeruší, jestliže



a) ve věci byl předložen Ústavnímu soudu návrh podle čl. 95 odst. 2

Ústavy,



b) rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o

předběžné otázce^15a).



(2) Předseda senátu řízení usnesením přeruší, jestliže



a) účastník ztratil procesní způsobilost a není zastoupen,



b) nelze v řízení bez zbytečného odkladu pokračovat s právním nástupcem

účastníka,



c) rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení soud

oprávněn řešit,



d) stanoví tak tento zákon.



(3) Předseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže



a) zjistí, že ve věci byl podán zákonem připouštěný podnět nebo návrh

na změnu nebo zrušení rozhodnutí nebo takové řízení bylo zahájeno,



b) zákonný zástupce navrhovatele zemřel nebo ztratil procesní

způsobilost,



c) navrhovatel je neznámého pobytu nebo sídla nebo se nemůže řízení

účastnit pro překážku trvalejší povahy,



d) zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na

rozhodování soudu o věci samé nebo takové řízení sám vyvolá.



(4) Je-li řízení přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty podle

tohoto zákona.



(5) Po odpadnutí překážky předseda senátu i bez návrhu usnesením

vysloví, že se v řízení pokračuje.



§ 49



Jednání



(1) K projednání věci samé nařídí předseda senátu jednání a předvolá k

němu účastníky tak, aby měli čas k přípravě přiměřený povaze věci,

alespoň však 10 dnů; kratší čas k přípravě lze stanovit v řízeních, v

nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na dny. O

jednání vyrozumí osoby zúčastněné na řízení.



(2) Jednání je veřejné. Veřejnost může předseda senátu vyloučit, a to i

pro určitou část jednání, jen z důvodu ochrany utajovaných informací,

obchodního tajemství, mravnosti nebo veřejného pořádku. V takovém

případě na žádost účastníka povolí účast na jednání dvěma jeho

důvěrníkům, nemá-li tím být zjevně zmařen účel vyloučení veřejnosti, a

poučí je o následcích porušení povinnosti mlčenlivosti. Mají-li být

probírány utajované informace, musí se důvěrník prokázat osvědčením pro

příslušný stupeň utajení projednávaných informací chráněných zvláštním

zákonem.^10) Předseda senátu může také z jednací síně vykázat každého,

kdo narušuje pořádek a důstojný průběh jednání.



(3) Neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení

věci, nejsou-li důvody pro odročení podle § 50.



(4) Jednání zahajuje a řídí předseda senátu. O námitkách proti opatření

předsedy senátu při řízení jednání rozhoduje usnesením senát. Předseda

senátu vede účastníky k tomu, aby se vyjádřili i o těch skutkových a

právních otázkách, které podle mínění soudu jsou pro rozhodnutí

určující, i když v dřívějších podáních účastníků uplatněny nebyly.



(5) V průběhu jednání mohou soudci a se souhlasem předsedy senátu

účastníci a osoby zúčastněné na řízení klást otázky účastníkům,

popřípadě svědkům a znalcům anebo je vyzvat k vyjádření k věci.



(6) Jsou-li projednávány utajované informace, postupuje předseda senátu

obdobně podle § 45 odst. 6.



(7) Zjistí-li soud při jednání, že tu jsou důvody pro přerušení nebo

zastavení řízení, popřípadě odmítnutí návrhu, rozhodne o tom usnesením.



(8) Na závěr jednání musí být uděleno účastníkům slovo ke konečným

návrhům.



(9) Rozsudek musí být vyhlášen jménem republiky a veřejně. Jakmile soud

vyhlásí rozsudek, je jím vázán.



(10) Není-li možné vyhlásit rozsudek po skončení jednání, které mu

předcházelo, oznámí předseda senátu účastníkům den a hodinu vyhlášení,

kterou stanoví tak, aby se uskutečnilo nejpozději do jednoho měsíce, a

jsou-li přítomni všichni účastníci, do deseti dnů po skončení tohoto

jednání.



(11) Rozsudek se vyhlašuje ústně, proběhlo-li ve věci jednání a při

vyhlašování je přítomen alespoň jeden účastník nebo osoba zúčastněná na

řízení anebo veřejnost. Jsou-li při vyhlašování rozsudku přítomny pouze

soudní osoby, rozsudek soud vyhlásí vyvěšením zkráceného písemného

vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu po dobu čtrnácti dnů;

den vyhlášení se na písemném vyhotovení poznamená.



(12) Jednání a další úkony, při nichž soud jedná s účastníky nebo

provádí dokazování, se zaznamenávají ve formě záznamu. Záznam se

uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu. Není-li

pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje se o

úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování, nebo

vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může určit, že bude současně s

pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu přítomni

účastníci, zástupci ani veřejnost a soud provádí pouze listinné důkazy,

postačí pořízení protokolu. V případě rozporu protokolu a záznamu má

přednost záznam. O osobních údajích, v protokolu uváděných, platí

přiměřeně ustanovení § 37 odst. 3.



(13) Podrobnosti o průběhu jednání, porady, hlasování a sepisování

protokolu stanoví jednací řád.



§ 50



Odročení jednání



Z důležitých důvodů může být jednání odročeno. Soud může odročit

jednání též tehdy, jestliže to účastníci shodně navrhnou.



§ 51



Rozhodování bez nařízení jednání



(1) Soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci

shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen

také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy

předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí

být ve výzvě poučen.



(2) Stanoví-li tak tento zákon, rozhoduje soud bez jednání o věci samé

i v dalších případech.



§ 52



Dokazování



(1) Soud rozhodne, které z navržených důkazů provede, a může provést i

důkazy jiné.



(2) Soud je vázán rozhodnutím soudů o tom, že byl spáchán trestný čin a

kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím soudu o osobním stavu. O jiných

otázkách si soud učiní úsudek sám; je-li tu však rozhodnutí o nich,

soud z něj vychází, popřípadě tam, kde o nich náleží rozhodovat soudu,

může uložit účastníku řízení, aby takové rozhodnutí vlastním návrhem

vyvolal.



§ 53



Rozhodnutí



(1) Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem; usnesením jen tam, kde to

zákon stanoví.



(2) V jiných věcech soud rozhoduje usnesením.



(3) Proti rozhodnutí soudu jsou opravné prostředky přípustné, jen

stanoví-li tak tento zákon.



§ 54



Rozsudek



(1) Na rozsudku se usnáší senát nadpoloviční většinou hlasů v neveřejné

poradě, při níž kromě členů senátu a zapisovatele nesmí být nikdo

přítomen.



(2) Rozsudek musí být písemně vyhotoven, musí obsahovat označení soudu,

jména všech soudců, kteří ve věci rozhodli, označení účastníků, jejich

zástupců, projednávané věci, výrok, odůvodnění, poučení o opravném

prostředku a den a místo vyhlášení. Rozsudek podepisuje předseda

senátu, a nemůže-li tak učinit, jiný člen senátu. O osobních údajích, v

rozsudku uváděných, platí přiměřeně ustanovení § 37 odst. 3.



(3) Soud vyhotoví rozsudek nejpozději do jednoho měsíce od vyhlášení a

učiní potřebná opatření k doručení stejnopisu rozsudku účastníkům do

vlastních rukou a k doručení osobám na řízení zúčastněným. Tuto lhůtu

může předseda soudu ze závažných důvodů prodloužit, nejvýše však o dva

měsíce. V řízeních, v nichž je soud povinen rozhodnout ve lhůtách

počítaných na dny, provede úkony podle věty první bez zbytečného

odkladu.



(4) Předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a

počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku,

vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do

doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.



(5) Rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní moci.



(6) Výrok pravomocného rozsudku je závazný pro účastníky, osoby na

řízení zúčastněné a pro orgány veřejné moci.



(7) Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění, kterou soud

ve výroku stanovil, a není-li vyslovena povinnost k plnění, nebo

není-li stanovena lhůta k plnění, jeho právní mocí.



§ 55



Usnesení



(1) Usnesení se vyhlašuje veřejně, je-li učiněno při jednání. Usnesení,

které není třeba doručovat a není součástí protokolu nebo záznamu o

jednání, obsahuje pouze stručné označení věci, výrok a údaj o dni

vydání.



(2) Soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil, a nevyhlašuje-li se,

doručením. Soud však není vázán usnesením, jímž se toliko upravuje

vedení řízení.



(3) Písemné vyhotovení usnesení se doručuje účastníkům jen tehdy,

končí-li se jím řízení, nebo je-li jím rozhodnuto o návrhu na přiznání

odkladného účinku nebo o návrhu na předběžné opatření jinak jen tomu,

komu se jím ukládá povinnost nebo je-li to nutné pro vedení řízení.



(4) Usnesení, jímž se řízení nekončí a jímž se nikomu neukládá

povinnost, nemusí obsahovat odůvodnění.



(5) O usnesení platí přiměřeně ustanovení o rozsudku.



§ 55a



Odlišné stanovisko



Člen senátu Nejvyššího správního soudu ve složení podle § 16 odst. 2

písm. a) a odst. 3, který s rozhodnutím senátu nebo s jeho odůvodněním

nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v

protokolu o hlasování a aby byly důvody jeho nesouhlasu připojeny k

vyhotovení písemného rozhodnutí s uvedením jeho jména.



§ 56



Pořadí projednávání a rozhodování věcí



(1) Soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu

došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní

projednávání a rozhodování věci.



(2) Soud projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od

soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce.



(3) Soud projednává a rozhoduje přednostně žaloby proti nečinnosti

správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo

donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní

ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti

opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení

doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž

důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení

zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s

trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon.



Náklady řízení



§ 57



(1) Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich

zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných

zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměna zástupce, jeho hotové

výdaje a tlumočné.



(2) Je-li zástupcem účastníka advokát, který je plátcem daně, patří k

nákladům řízení rovněž částka, která odpovídá příslušné sazbě daně,

vypočtená z odměny za zastupování a z náhrad určených podle § 35 odst.

2 věty druhé; to samé platí i v případě, kdy advokát je společníkem

právnické osoby zřízené podle zvláštních právních předpisů upravujících

výkon advokacie^15b) a plátcem daně je tato právnická osoba.



§ 58



(1) Svědek má právo na náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku. Toto

právo zaniká, není-li uplatněno do tří dnů od výslechu nebo ode dne,

kdy bylo svědku oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom musí soud svědka

poučit. Stejná práva má také osoba, které soud při dokazování uložil

povinnost.



(2) Znalec a tlumočník mají právo na náhradu hotových výdajů a odměny

za znaleckou a tlumočnickou činnost. Výši této odměny stanoví zvláštní

právní předpis.



(3) O náhradách podle odstavců 1 a 2 rozhoduje předseda senátu.



§ 59



Placení nákladů řízení



(1) Každý z účastníků a osob zúčastněných na řízení platí náklady,

které vzniknou jemu nebo jeho zástupci.



(2) Stát platí náklady vynaložené na svědečné, znalečné, tlumočné a

jiné náklady spojené s dokazováním. Předseda senátu však může

účastníkovi, který nebyl osvobozen od soudních poplatků, usnesením

uložit, aby složil zálohu na náklady provedení důkazu, který navrhl.



§ 60



Náhrada nákladů řízení



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný

úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně

vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li úspěch

jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů.



(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, mělo-li by být právo přiznáno

správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, nemocenského

pojištění, pomoci v hmotné nouzi a sociální péče.



(3) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li

řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný

návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno

pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na

náhradu nákladů řízení.



(4) Stát má proti neúspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů

řízení, které platil, není-li tento účastník osvobozen od soudních

poplatků.



(5) Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů,

které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud

uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh

přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.



(6) Soud může uložit účastníkovi, svědkovi, znalci, tlumočníkovi nebo

osobě, která měla při dokazování nějakou povinnost, aby státu nebo

druhému účastníkovi nahradila náklady, které vznikly jejím zaviněním.



(7) Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně

rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo

zčásti nepřiznává.



(8) Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud přiznat

účastníkovi, který měl ve věci alespoň částečný úspěch, právo na

náhradu nákladů řízení i v těch případech, kdy tento zákon stanoví, že

žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.



(9) U pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů

řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 4 a 6 ve výši státem placených

nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje.



(10) Pro vymáhání pohledávek uvedených v odstavci 9 se uplatní postup

stanovený daňovým řádem.



§ 61



Výrok o náhradě nákladů řízení



(1) O povinnosti nahradit náklady řízení rozhodne soud zpravidla v

rozsudku nebo usnesení, jímž se řízení končí.



(2) Určit výši nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení

rozsudku nebo usnesení.



§ 62



Uspokojení navrhovatele



(1) Dokud soud nerozhodl, může odpůrce vydat nové rozhodnutí nebo

opatření, popřípadě provést jiný úkon, jimiž navrhovatele uspokojí,

nezasáhne-li tímto postupem práva nebo povinnosti třetích osob. Svůj

záměr navrhovatele uspokojit sdělí správní orgán soudu a vyžádá si

správní spisy, pokud je již soudu předložil.



(2) Předseda senátu stanoví lhůtu, v níž je třeba rozhodnutí vydat,

opatření nebo úkon provést a oznámit je navrhovateli i soudu; uplyne-li

tato lhůta marně, pokračuje soud v řízení.



(3) Dojde-li oznámení odpůrce podle odstavce 2 soudu, vyzve předseda

senátu navrhovatele, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda je

postupem správního orgánu uspokojen. Zmeškání této lhůty nelze

prominout.



(4) Soud řízení usnesením zastaví, sdělí-li navrhovatel, že je

uspokojen. Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto

navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je

zřejmé, že k jeho uspokojení došlo.



(5) Rozhodnutí, opatření nebo úkon podle odstavce 1 nabývá právní moci

nebo obdobných právních účinků dnem právní moci rozhodnutí soudu o

zastavení řízení.



§ 63



Výkon rozhodnutí



Při výkonu rozhodnutí soudu, které bylo vydáno podle tohoto zákona,

platí, že je-li uložena povinnost správnímu orgánu, který je



a) orgánem moci výkonné, je povinna ji splnit za stát jeho příslušná

organizační složka,^16)



b) fyzickou nebo právnickou osobou, na kterou byl zákonem přenesen

výkon státní správy, je povinna ji splnit tato osoba,



c) orgánem veřejnoprávní korporace, je povinnou veřejnoprávní

korporace.



§ 64



Použití občanského soudního řádu



Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním

soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního

řádu.



HLAVA II



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ŘÍZENÍ



Díl 1



Řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu



§ 65



Žalobní legitimace



(1) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku

porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu,

jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo

povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení

takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li

tento nebo zvláštní zákon jinak.



(2) Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník

řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle

odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na

právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za

následek nezákonné rozhodnutí.



(3) Rozhodl-li správní orgán o uložení trestu za správní delikt, může

se ten, jemuž byl takový trest uložen, žalobou domáhat též upuštění od

něj nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených.



§ 66



Zvláštní žalobní legitimace k ochraně veřejného zájmu



(1) Za podmínek určených zákony upravujícími řízení před správními

orgány, může žalobu podat ten správní orgán, o němž to takový zákon

stanoví.



(2) Žalobu je oprávněn podat nejvyšší státní zástupce, jestliže k

jejímu podání shledá závažný veřejný zájem.



(3) Žalobu je oprávněn podat veřejný ochránce práv, jestliže k jejímu

podání prokáže závažný veřejný zájem.



(4) Žalobu je oprávněn podat také ten, komu toto oprávnění výslovně

svěřuje zvláštní zákon nebo mezinárodní smlouva, která je součástí

právního řádu.



(5) Žaloba podle odstavců 1 až 4 je nepřípustná, pokud v ní uplatňované

právní důvody byly uplatněny v téže věci v jiné žalobě již soudem

zamítnuté.



(6) Žaloba podle odstavců 1 až 4 je dále nepřípustná, pokud již žalobu

v téže věci podal ze stejných právních důvodů někdo jiný.



§ 67



Žaloby ve věcech samosprávy



Ustanovení tohoto dílu se přiměřeně použijí též v případě, kdy zvláštní

zákon^17) svěřuje



a) správnímu úřadu pravomoc podat žalobu proti usnesení nebo opatření

orgánu územního samosprávného celku v samostatné působnosti,



b) orgánu územního samosprávného celku oprávnění podat žalobu proti

rozhodnutí o rozpuštění zastupitelstva.



§ 68



Nepřípustnost žaloby



Žaloba je nepřípustná také tehdy,



a) nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před

správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí

správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku

jiného,



b) jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v

mezích zákonné pravomoci správního orgánu,^18)



c) je-li jediným jejím důvodem tvrzená nicotnost napadeného rozhodnutí,

nedomáhal-li se žalobce vyslovení této nicotnosti v řízení před

správním orgánem,



d) směřuje-li jen proti důvodům rozhodnutí,



e) domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle

tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno.



§ 69



Účastníci řízení



Žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo

správní orgán, na který jeho působnost přešla.



§ 70



Kompetenční výluky



Ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu



a) které nejsou rozhodnutími,



b) předběžné povahy,



c) jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem,



d) jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob

nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní

překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné

hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak,



e) o nepřiznání nebo odnětí odborné způsobilosti fyzickým osobám, pokud

sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání nebo zaměstnání

nebo jiné činnosti,



f) jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní zákon.



§ 71



Náležitosti žaloby



(1) Žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí

obsahovat



a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného

oznámení žalobci,



b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy,



c) označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá,



d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a

právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za

nezákonné nebo nicotné,



e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést,



f) návrh výroku rozsudku.



(2) K žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného rozhodnutí. Žalobce

může kdykoli za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu na dosud

nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může

jen ve lhůtě pro podání žaloby.



§ 72



Lhůta pro podání žaloby



(1) Žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci

oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným

způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou.



(2) Žalobu podle § 66 odst. 1 až 3 může oprávněný žalobce podat do tří

let od právní moci rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, a

nenabývá-li rozhodnutí právní moci, od doručení rozhodnutí poslednímu

účastníku, který proti němu mohl žalobu sám podat. Žalobu podle § 66

odst. 4 může oprávněný žalobce podat, dokud neuplynula lhůta pro podání

žaloby všem účastníkům, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.



(3) Jestliže soud rozhodující v občanském soudním řízení zastavil

řízení proto, že šlo o věc, v níž měla být podána žaloba proti

rozhodnutí správního orgánu, může ten, kdo takovou žalobu v občanském

soudním řízení podal, podat u věcně a místně příslušného soudu žalobu

ve správním soudnictví do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o

zastavení řízení. V takovém případě platí, že žaloba byla podána dnem,

kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.



(4) Zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout.



§ 73



Odkladný účinek žaloby



(1) Podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon

nestanoví jinak.



(2) Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná

žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky

rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká

přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to

nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.



(3) Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před

soudem účinky napadeného rozhodnutí.



(4) O návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodne soud bez zbytečného

odkladu; není-li tu nebezpečí z prodlení, rozhodne do 30 dnů od jeho

podání. Usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku musí být vždy

odůvodněno.



(5) Usnesení o přiznání odkladného účinku může soud i bez návrhu

usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání

odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí

odpadly.



§ 74



Projednání žaloby



(1) Předseda senátu doručí žalobu žalovanému do vlastních rukou a

doručí ji těm osobám zúčastněným na řízení, jejichž okruh je ze žaloby

zřejmý. Současně uloží žalovanému, aby nejdéle ve lhůtě jednoho měsíce

předložil správní spisy a své vyjádření k žalobě; k žalobě nebo jinému

návrhu, o kterém je soud povinen rozhodnout ve lhůtách počítaných na

dny, je žalovaný povinen předložit správní spisy a své vyjádření bez

zbytečného odkladu. Došlé vyjádření doručí žalobci a osobám zúčastněným

na řízení; přitom může žalobci uložit, aby podal repliku. Předseda

senátu může uložit i jiným osobám nebo úřadům, aby předložily své spisy

k projednání věci potřebné, popřípadě také sdělily své stanovisko k

věci.



(2) Zjistí-li soud kdykoli před nařízením jednání, že jsou tu ještě

další osoby zúčastněné na řízení, vyrozumí je předseda senátu o

probíhajícím řízení.



§ 75



Přezkoumání napadeného rozhodnutí



(1) Při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního

stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.



(2) Soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí.

Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon

správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost,

není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout

takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví.



§ 76



Rozhodování bez nařízení jednání



(1) Soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání

rozsudkem



a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo

nedostatku důvodů rozhodnutí,



b) proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ

napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu

anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění,



c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem,

mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.



(2) Zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které

vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez

návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud

vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci

nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí.



(3) Nejsou-li důvody pro postup podle ustanovení odstavců 1 a 2 nebo

podle § 51, nařídí předseda senátu jednání. Z důvodů uvedených v

odstavcích 1 a 2 soud napadené rozhodnutí zruší, popřípadě vysloví jeho

nicotnost i tehdy, vyjdou-li tyto vady najevo při jednání.



§ 77



Dokazování



(1) Dokazování provádí soud při jednání.



(2) V rámci dokazování může soud zopakovat nebo doplnit důkazy

provedené správním orgánem, neupraví-li zvláštní zákon rozsah a způsob

dokazování jinak. Soud jím provedené důkazy hodnotí jednotlivě i v

jejich souhrnu i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a

ve svém rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto

zjištěného.



§ 78



Rozsudek



(1) Je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro

nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené

rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem

stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil.



(2) Rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán

uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou-li důvody pro zrušení

rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené

výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených,

lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož

vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v

nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v

žalobě.



(3) Zrušuje-li soud rozhodnutí, podle okolností může zrušit i

rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo.



(4) Zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že věc se vrací k

dalšímu řízení žalovanému.



(5) Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo

rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán

vázán.



(6) Zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám

prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy

mezi podklady pro nové rozhodnutí.



(7) Soud zamítne žalobu, není-li důvodná.



Díl 2



Ochrana proti nečinnosti správního orgánu



§ 79



Žalobní legitimace a účastníci řízení



(1) Ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis

platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti

nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil

správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo

osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního

orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný

právní důsledek.



(2) Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení má

povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.



§ 80



Lhůta pro podání žaloby a její náležitosti



(1) Žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v

níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním

zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta

stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo

správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon.



(2) Zmeškání lhůty nelze prominout.



(3) Žaloba kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat



a) označení věci, v níž se žalobce ochrany proti nečinnosti domáhá,



b) vylíčení rozhodujících skutečností,



c) označení důkazů, jichž se žalobce dovolává,



d) návrh výroku rozsudku.



§ 81



Rozsudek



(1) Soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého

rozhodnutí.



(2) Je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu

povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou

lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.



(3) Soud zamítne žalobu, není-li důvodná.



Díl 3



Řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením

správního orgánu



§ 82



Žalobní legitimace



Každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným

zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu,

který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho

důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu

domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.



§ 83



Žalovaný



Žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení provedl

zásah; jde-li o zásah ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru,

ozbrojeného bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, který

není správním orgánem, anebo příslušníka takového sboru, je žalovaným

správní orgán, který takový sbor řídí nebo jemuž je takový sbor

podřízen, a u obecní policie obec.



§ 84



Lhůta pro podání žaloby a její náležitosti



(1) Žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce

dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let

od okamžiku, kdy k němu došlo.



(2) Zmeškání lhůty nelze prominout.



(3) Žaloba mimo obecných náležitostí podání musí obsahovat



a) označení zásahu, proti němuž se žalobce ochrany domáhá,



b) vylíčení rozhodujících skutečností,



c) označení důkazů, jichž se žalobce dovolává,



d) návrh výroku rozsudku.



§ 85



Nepřípustnost žaloby



Žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými

právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze

určení, že zásah byl nezákonný.



§ 86



zrušen



§ 87



Rozsudek



(1) Soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého

rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl

nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době

zásahu.



(2) Soud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li

takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže

správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a

přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Šlo-li o zásah

ozbrojených sil, veřejného ozbrojeného sboru, ozbrojeného

bezpečnostního sboru nebo jiného obdobného sboru, uloží soud tento

zákaz nebo příkaz správnímu orgánu nebo obci, která takový sbor řídí

nebo které je takový sbor podřízen.



(3) Soud zamítne žalobu, není-li důvodná.



Díl 4



Soudnictví ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského

referenda



§ 88



Ochrana ve věcech seznamů voličů



(1) Jestliže správní orgán, který vede podle zvláštních zákonů stálý

seznam voličů, neodstraní chyby nebo nedostatky ve stálém seznamu

voličů a jeho dodatku,^19) může se osoba tím dotčená obrátit na soud

příslušný podle sídla správního orgánu s návrhem na vydání rozhodnutí o

provedení opravy nebo doplnění seznamu nebo jeho dodatku.



(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel a správní orgán uvedený v

odstavci 1.



(3) Soud rozhodne bez jednání usnesením, a to do tří dnů poté, kdy

návrh došel soudu.



§ 89



Ochrana ve věcech registrace



(1) Soudní ochrany se lze domáhat ve věcech, v nichž správní orgán

podle zvláštních zákonů^20)



a) odmítl kandidátní listinu nebo odmítl přihlášku k registraci,



b) škrtl kandidáta na kandidátní listině,



c) registroval kandidátní listinu nebo přihlášku k registraci.



(2) Návrhem podle odstavce 1 písm. a) se může politická strana,

politické hnutí nebo jejich koalice (dále jen "politická strana"),

nezávislý kandidát, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení

politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů,

jestliže podali kandidátní listinu, nebo u voleb do Senátu Parlamentu

České republiky (dále jen "Senát"), nezávislý kandidát nebo politická

strana, která podala přihlášku k registraci, anebo při volbě prezidenta

republiky nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů, kteří

navrhli kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo občan, který

navrhl kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo kandidát uvedený

na kandidátní listině, která byla odmítnuta, domáhat vydání rozhodnutí

o povinnosti správního orgánu kandidátní listinu nebo přihlášku k

registraci registrovat. Účastníky jsou navrhovatel a správní orgán.



(3) Návrhem podle odstavce 1 písm. b) se může politická strana,

sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo

politických hnutí a nezávislých kandidátů, které podalo kandidátní

listinu, nebo ten, kdo byl rozhodnutím správního orgánu z této

kandidátní listiny vyškrtnut, domáhat vydání rozhodnutí o ponechání

kandidáta na kandidátní listině. Účastníky jsou navrhovatel a správní

orgán.



(4) Návrhem podle odstavce 1 písm. c) se může politická strana,

nezávislý kandidát, sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení

politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, které

podalo kandidátní listinu, nebo u voleb do Senátu nezávislý kandidát

nebo politická strana, která podala přihlášku k registraci, anebo při

volbě prezidenta republiky nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset

senátorů, kteří navrhli kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo

občan, který navrhl kandidáta na funkci prezidenta republiky, domáhat

vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátní listiny jiné

politické strany, nezávislého kandidáta, sdružení nezávislých kandidátů

nebo sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých

kandidátů, nejméně dvaceti poslanců nebo nejméně deseti senátorů, kteří

navrhli kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo občana, který

navrhl kandidáta na funkci prezidenta republiky, nebo zrušení

registrace přihlášky jiného kandidáta. Účastníky jsou navrhovatel,

správní orgán, který provedl registraci, a ten, o jehož registraci se

jedná.



(5) Soud rozhodne usnesením, a to do patnácti dnů poté, kdy návrh došel

soudu. Jednání není třeba nařizovat; došlo-li k rozpuštění Poslanecké

sněmovny, rozhodne soud do pěti dnů.



§ 90



Neplatnost voleb a hlasování



(1) Za podmínek stanovených zvláštními zákony^20) může se občan,

politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých

kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a

nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti

voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta.



(2) V řízení o návrhu na neplatnost voleb nebo na neplatnost hlasování

jsou účastníky navrhovatel, příslušný volební orgán, politická strana,

sdružení nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran nebo

politických hnutí a nezávislých kandidátů, na jejichž kandidátní

listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, nebo nezávislý

kandidát. V řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta jsou

účastníky navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla

napadena.



(3) Soud rozhodne usnesením, a to do dvaceti dnů poté, kdy návrh došel

soudu. Jednání není třeba nařizovat.



(4) Pokud soud rozhodne o neplatnosti volby kandidáta, může současně

vyhlásit za zvoleného toho, kdo byl řádně zvolen.



(5) Za podmínek stanovených zvláštním zákonem^25) se může občan,

nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů, kteří navrhli

kandidáta na funkci prezidenta republiky, anebo občan, který navrhl

kandidáta na funkci prezidenta republiky, domáhat rozhodnutí soudu o

neplatnosti volby. V řízení o neplatnosti volby jsou účastníky

navrhovatel, příslušný volební orgán, nejméně dvacet poslanců nebo

nejméně deset senátorů, na jimiž podané kandidátní listině byl uveden

kandidát, jehož volba byla napadena, nebo občan, na jehož kandidátní

listině byl uveden kandidát, jehož volba byla napadena, a ten, jehož

volba byla napadena. Soud rozhodne usnesením, a to do patnácti dnů

poté, kdy návrh došel soudu. Jednání není třeba nařizovat. Rozhodne-li

soud o neplatnosti části volby prezidenta republiky, určí v usnesení,

od kterého úkonu se volba prezidenta republiky bude opakovat. Pokud

soud shledá chybu ve výpočtu volebního orgánu při zjišťování výsledku

hlasování, uloží povinnost příslušným volebním orgánům upravit zápis o

výsledku volby prezidenta republiky a ten vyhlásit.



§ 90a



Řízení ve věci porušení pravidel financování volební kampaně



(1) Za podmínek stanovených zákonem upravujícím volbu prezidenta

republiky se může kandidát na funkci prezidenta republiky domáhat, aby

soud rozhodl o tom, že v souvislosti s volbou prezidenta republiky

došlo k porušení pravidel financování volební kampaně



a) přijetím finančních prostředků nebo jiného plnění ocenitelného v

penězích, u kterého není znám či uveden skutečný původ,



b) překročením limitu výdajů na volební kampaň, nebo



c) porušením povinnosti vést o financování volební kampaně účetnictví

nebo je podle zvláštního zákona zveřejnit,



a jakým způsobem a v jakém rozsahu byla tato povinnost porušena.



(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel, příslušný volební výbor a jeho

členové a kandidát na funkci prezidenta republiky, jehož volební

kampaně se návrh týká.



(3) Rozhodne-li soud rozsudkem o tom, že došlo k porušení pravidel

financování volební kampaně a jakým způsobem a v jakém rozsahu,

rozhodne současně, že volební výbor je ve lhůtě stanovené soudem, která

nesmí být kratší než 60 dnů, povinen odvést do státního rozpočtu částku

odpovídající jeden a půl násobku částky,



a) která odpovídá hodnotě přijatých finančních prostředků nebo jiných

plnění ocenitelných v penězích, u kterých není znám či uveden skutečný

původ,



b) o kterou byl překročen limit výdajů na volební kampaň, nebo



c) jíž se týkalo porušení povinnosti vést o financování volební kampaně

účetnictví nebo je podle zvláštního zákona zveřejnit.



§ 91



Ochrana ve věcech zániku mandátu



(1) Za podmínek stanovených zvláštními zákony^21) může se člen

zastupitelstva, jehož mandát zanikl, nebo politická strana, sdružení

nezávislých kandidátů nebo sdružení politických stran a nezávislých

kandidátů, na jejichž kandidátní listině byl člen zastupitelstva

zařazen, domáhat zrušení usnesení zastupitelstva nebo zrušení

rozhodnutí správního orgánu, který o zániku mandátu člena

zastupitelstva rozhodl.



(2) Účastníky jsou navrhovatel a ten, kdo byl k podanému návrhu také

oprávněn, územní samosprávný celek, o usnesení jehož zastupitelstva

jde, popřípadě správní orgán, který rozhodnutí vydal.



(3) Soud rozhodne usnesením, a to do dvaceti dnů poté, kdy návrh došel

soudu. Jednání není třeba nařizovat.



§ 91a



Ochrana ve věcech místního referenda



(1) Návrhem se u soudu lze za podmínek stanovených zvláštním

zákonem^21a) domáhat



a) určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky,



b) vyhlášení místního referenda,



c) vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu,



d) vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu.



(2) Účastníky řízení jsou přípravný výbor^21b) a příslušná obec,

městská část nebo městský obvod územně členěného statutárního města,

městská část hlavního města Prahy nebo hlavní město Praha a

navrhovatel.



(3) Soud rozhodne usnesením do 30 dnů. Jednání není třeba nařizovat.



§ 91b



Ochrana ve věcech krajského referenda



(1) Návrhem se u soudu lze za podmínek stanovených zvláštním

zákonem^21c) domáhat



a) určení, že návrh na konání krajského referenda nemá nedostatky,



b) vyhlášení krajského referenda,



c) vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v krajském referendu,



d) vyslovení neplatnosti hlasování v krajském referendu.



(2) Účastníky řízení jsou přípravný výbor^21d) a příslušný kraj a

navrhovatel.



(3) Soud rozhodne usnesením do 30 dnů. Jednání není třeba nařizovat.



§ 92



Nepřípustnost návrhu



Návrh je nepřípustný též tehdy, byl-li podán u věcně nebo místně

nepříslušného soudu.



§ 93



Zvláštní ustanovení o řízení



(1) Ustanovení tohoto zákona o povinném zastoupení se neužijí; to

neplatí o zastoupení zákonným zástupcem.



(2) Návrh, jímž se řízení zahajuje, nebo úkony, jimiž se řízením nebo

jeho předmětem disponuje, lze provést pouze písemně nebo ústně do

protokolu u věcně a místně příslušného soudu.



(3) Zmeškání lhůty k podání návrhu nelze prominout.



(4) Na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.



(5) Usnesení soud doručí účastníkům a vyvěsí jej na úřední desce soudu.

Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení.



Díl 5



Zvláštní řízení ve věcech politických stran a politických hnutí



§ 94



Návrh



(1) Návrhem se u soudu lze za podmínek stanovených zvláštním zákonem

domáhat



a) určení, že návrh na registraci, popřípadě návrh na registraci změny

stanov nemá nedostatky,^22)



b) rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo

znovuobnovení jejich činnosti.^23)



(2) Návrh podle odstavce 1 písm. b), s výjimkou návrhu na znovuobnovení

činnosti, je nepřípustný, byl-li podán v době, o níž zvláštní zákon

stanoví, že v ní nelze činnost politické strany nebo politického hnutí

pozastavit nebo je rozpustit. Byl-li však návrh podán předtím, soud

řízení na tuto dobu přeruší.



(3) Účastníky jsou ti, o nichž to stanoví zvláštní zákon.



§ 95



Příslušnost



K řízení o návrhu podle ustanovení § 94 odst. 1 písm. b) je příslušný

Nejvyšší správní soud.



§ 96



Rozsudek



O návrhu podle ustanovení § 94 odst. 1 písm. b) rozhoduje soud podle

skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.



Díl 6



Řízení o kompetenčních žalobách



§ 97



Kompetenční spor



(1) Soud rozhoduje kladný nebo záporný kompetenční spor, jehož stranami

jsou



a) správní úřad a orgán územní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo



b) orgány územní, zájmové nebo profesní samosprávy navzájem, anebo



c) ústřední správní úřady navzájem.



(2) Kladným kompetenčním sporem je spor, ve kterém si správní orgány

osobují pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož

účastníka řízení před správním orgánem.



(3) Záporným kompetenčním sporem je spor, ve kterém správní orgány

popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti

téhož účastníka řízení před správním orgánem.



(4) K řízení je příslušný Nejvyšší správní soud.



§ 98



Žalobní legitimace a účastníci řízení



(1) Žalobu je oprávněn podat



a) správní orgán, který si v kladném kompetenčním sporu osobuje

pravomoc o věci vydat rozhodnutí a popírá pravomoc správního orgánu,

který ve věci vede řízení nebo rozhodl,



b) správní orgán, který v záporném kompetenčním sporu popírá svou

pravomoc o věci vést řízení a rozhodovat a tvrdí, že tato pravomoc

náleží jinému správnímu orgánu, který svou pravomoc popřel,



c) ten, o jehož právech nebo povinnostech bylo nebo mělo být

rozhodováno v řízení před správním orgánem.



(2) Žalovaným je správní orgán, který je druhou stranou kompetenčního

sporu; je-li podána žaloba osobou uvedenou v odstavci 1 písm. c), jsou

žalovanými správní orgány, mezi nimiž je pravomoc sporná.



(3) Má-li soud za to, že řízení a vydání rozhodnutí může být v

pravomoci jiného správního orgánu než toho, který je označen žalobou za

účastníka kompetenčního sporu, usnesením jej přibere do řízení jako

dalšího žalovaného.



(4) Je-li stranou kompetenčního sporu správní úřad, jedná za něj

ústřední orgán státní správy příslušný podle úseku státní správy;

není-li jej nebo je-li sporná také tato jeho příslušnost, jedná v

řízení správní úřad sám.



(5) Každý, kdo byl účastníkem řízení, v němž kompetenční spor vznikl,

má postavení osoby zúčastněné na řízení, nepodal-li žalobu sám.



§ 99



Nepřípustnost



Žaloba je nepřípustná,



a) nejde-li o kompetenční spor, nebo



b) přísluší-li rozhodovat o kompetenčním sporu jinému orgánu podle

zvláštního zákona, anebo



c) lze-li na návrh žalobce kompetenční spor odstranit, a to i jako

otázku předběžnou, v jiném řízení podle tohoto nebo zvláštního zákona,

s výjimkou ústavní stížnosti.



§ 100



Rozhodnutí



(1) Soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu je v době

jeho rozhodnutí.



(2) Neodmítne-li soud žalobu, nezastaví-li řízení nebo nerozhodne-li o

postoupení věci, rozsudkem určí, který ze správních orgánů má pravomoc

vydat rozhodnutí ve věci uvedené v žalobě. Současně vysloví nicotnost

všech rozhodnutí správních orgánů nebo jejich jednotlivých výroků,

pokud jsou v rozporu s určením pravomoci soudem; ustanovení § 76 odst.

2 platí obdobně.



§ 101



Náhrada nákladů řízení



Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.



Díl 7



Řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části



§ 101a



(1) Návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn

podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy,

vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně

oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve

správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení

opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem.



(2) Návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí, vydaného

krajem, může podat též obec.



(3) Odpůrcem je ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení

nebo zrušení jeho části je navrhováno.



§ 101b



(1) Návrh lze podat do 3 let ode dne, kdy návrhem napadené opatření

obecné povahy nabylo účinnosti. Zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze

prominout.



(2) Návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí

obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a

právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho

část za nezákonné. Obsahuje-li návrh tyto náležitosti, nelze již v

dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření

obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Navrhovatel

může kdykoli za řízení návrhové body omezit.



(3) Při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a

právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.



(4) Ustanovení § 34, s výjimkou odst. 2 věty první a odst. 4, a § 76 se

použijí přiměřeně.



§ 101c



zrušen



§ 101d



Rozsudek a jeho účinky



(1) Při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu.



(2) Dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části

jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze

své působnosti a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo

vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho

části zruší dnem, který v rozsudku určí. Není-li návrh důvodný, soud

jej zamítne. Soud o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho

částí rozhodne do devadesáti dnů poté, kdy návrh došel soudu.



(3) Bylo-li na základě opatření obecné povahy, které bylo zrušeno, nebo

bylo-li na základě části opatření obecné povahy, která byla zrušena,

rozhodnuto o správním deliktu a toto rozhodnutí nabylo právní moci, ale

nebylo dosud vykonáno, je zrušení takového opatření obecné povahy nebo

jeho části důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení příslušného

procesního předpisu.



(4) Práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením

opatření obecné povahy nebo jeho části zůstávají nedotčena.



Díl 8



Řízení o zrušení služebního předpisu



§ 101e



(1) Návrh na zrušení služebního předpisu je oprávněn podat náměstek

ministra vnitra pro státní službu do 30 dnů ode dne marného uplynutí

lhůty pro zjednání nápravy podle zákona o státní službě.



(2) Návrh na zrušení služebního předpisu musí kromě obecných

náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) obsahovat návrhové body, z nichž

musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje

navrhovatel služební předpis nebo jeho část za nezákonný. Obsahuje-li

návrh tyto náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na

dosud nenapadené části služebního předpisu nebo jej rozšiřovat o další

návrhové body. Navrhovatel může kdykoli za řízení návrhové body omezit.



(3) Ustanovení § 34, s výjimkou odstavce 2 věty první a odstavce 4, a §

76 se použijí přiměřeně.



(4) K řízení o návrhu na zrušení služebního předpisu je příslušný

Městský soud v Praze.



§ 101f



Rozsudek a jeho účinky



(1) Při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu.



(2) Dojde-li soud k závěru, že služební předpis nebo jeho část je v

rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo jej vydal, překročil meze své

působnosti a pravomoci, anebo že služební předpis nebyl vydán zákonem

stanoveným způsobem, služební předpis nebo jeho část zruší dnem, který

v rozsudku určí. Není-li návrh důvodný, soud jej zamítne.



(3) Bylo-li na základě služebního předpisu, který byl zrušen, nebo

bylo-li na základě části služebního předpisu, která byla zrušena,

rozhodnuto o kárném opatření a toto rozhodnutí nabylo právní moci, ale

nebylo dosud vykonáno, je zrušení takového služebního předpisu nebo

jeho části důvodem pro obnovu řízení podle ustanovení příslušného

procesního předpisu.



(4) Práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením

služebního předpisu nebo jeho části zůstávají nedotčena.



HLAVA III



OPRAVNÉ PROSTŘEDKY



Díl 1



Kasační stížnost



§ 102



Přípustnost



Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí

krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z

něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen

"stěžovatel") domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je

přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno

jinak.



§ 103



Důvody kasační stížnosti



(1) Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené



a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem

v předcházejícím řízení,



b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní

orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s

nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v

ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to

mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který

ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za

takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí

správního orgánu pro nesrozumitelnost,



c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly

podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud

nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v

důsledku trestného činu soudce,



d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku

důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li

mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,



e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.



(2) Ustanovení odstavce 1 se užije přiměřeně také pro důvody kasační

stížnosti směřující proti rozhodnutí krajského soudu o pořádkové

pokutě.



§ 104



Nepřípustnost



(1) Kasační stížnost ve věcech volebních je nepřípustná; to neplatí,

jde-li o řízení ve věcech porušení pravidel financování volební

kampaně.



(2) Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení

nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.



(3) Kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí,



a) jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo

zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační

stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem

Nejvyššího správního soudu,



b) jímž se pouze upravuje vedení řízení, nebo



c) které je podle své povahy dočasné.



(4) Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než

které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil

v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak

učinit mohl.



§ 104a



Nepřijatelnost



(1) Jestliže kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany svým

významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji

Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.



(2) K přijetí usnesení podle odstavce 1 je třeba souhlasu všech členů

senátu.



(3) Usnesení podle odstavce 1 nemusí být odůvodněno.



§ 105



Účastníci řízení o kasační stížnosti a jejich zastoupení



(1) Účastníky řízení o kasační stížnosti jsou stěžovatel a všichni, kdo

byli účastníky původního řízení.



(2) Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.



§ 106



Náležitosti, místo a lhůta podání



(1) Kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat

označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých

důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo

doručeno. Ustanovení § 37 platí obdobně.



(2) Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení

rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od

doručení tohoto usnesení. Osobě, která tvrdí, že o ní soud nesprávně

vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva

osoby zúčastněné na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného

rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne doručení

rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační

stížnosti nelze prominout.



(3) Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,

musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení

usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této

lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud

nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou

žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další

měsíc.



(4) Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je

zachována, byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené

rozhodnutí vydal.



(5) Byla-li kasační stížnost podána u soudu, který napadené rozhodnutí

vydal, předá ji tento soud bez zbytečného odkladu Nejvyššímu správnímu

soudu se soudním, případně též se správním spisem.



§ 107



Odkladný účinek



(1) Kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej

však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se

užije přiměřeně.



(2) Kasační stížnost proti rozsudku vydanému v řízení ve věcech

porušení pravidel financování volební kampaně má odkladný účinek.



§ 108



zrušen



§ 109



Řízení před Nejvyšším správním soudem



(1) Má-li kasační stížnost vady, avšak není zjevně opožděná nebo podaná

tím, kdo k jejímu podání zjevně není oprávněn, zajistí Nejvyšší správní

soud jejich odstranění. Nejsou-li důvody pro jiný postup, Nejvyšší

správní soud doručí kasační stížnost ostatním účastníkům řízení a

osobám zúčastněným na řízení, poskytne jim možnost vyjádřit se k jejímu

obsahu a vyžádá spisy správního orgánu a krajského soudu, který

napadené rozhodnutí vydal, popřípadě opatří další podklady potřebné pro

rozhodnutí.



(2) O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez

jednání. Považuje-li to za vhodné nebo provádí-li dokazování, nařídí k

projednání kasační stížnosti jednání.



(3) Nejvyšší správní soud je vázán rozsahem kasační stížnosti; to

neplatí, je-li na napadeném výroku závislý výrok, který napaden nebyl,

nebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné.



(4) Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační stížnosti; to

neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§ 103 odst. 1 písm. c)]

nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné

rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí

nepřezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je

rozhodnutí správního orgánu nicotné.



(5) Ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno

napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží.



§ 110



Rozsudek



(1) Dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost je

důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k

dalšímu řízení, pokud ve věci sám nerozhodl způsobem podle odstavce 2;

jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení

řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně

se zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud. Není-li

kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítne.



(2) Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, a pokud

již v řízení před krajským soudem byly pro takový postup důvody,

současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu může sám podle povahy

věci rozhodnout



a) o zrušení rozhodnutí správního orgánu nebo vyslovení jeho

nicotnosti; ustanovení § 75, 76 a 78 se použijí přiměřeně,



b) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části; ustanovení § 101b

a 101d se použijí přiměřeně, anebo



c) o ochraně ve věcech místního referenda způsobem uvedeným v § 91a

odst. 1 nebo o ochraně ve věcech krajského referenda způsobem uvedeným

v § 91b odst. 1.



(3) Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a

vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém

rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. Rozhodl-li

Nejvyšší správní soud současně o odmítnutí návrhu, zastavení řízení, o

postoupení věci nebo způsobem podle odstavce 2, rozhodne i o nákladech

řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu.



(4) Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a

vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem

vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.



Díl 2



Obnova řízení



§ 111



Důvody obnovy



Řízení ukončené pravomocným rozsudkem se na návrh účastníka obnoví,

jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny

nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo

jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného

řízení může být pro něj příznivější.



§ 112



Účastníci řízení



Účastníkem řízení je ten, kdo podal návrh na obnovu řízení, a dále ti,

kdo byli účastníky řízení před soudem, proti jehož rozhodnutí návrh na

obnovu řízení směřuje.



§ 113



Příslušnost



K řízení je příslušný soud, který vydal rozhodnutí, proti němuž návrh

na obnovu řízení směřuje.



§ 114



Přípustnost návrhu



(1) Obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení



a) o ochraně před zásahem správního orgánu,



b) ve věcech politických stran a politických hnutí.



(2) Obnova řízení není přípustná proti rozhodnutí o kasační stížnosti.



(3) Obnova řízení není dále přípustná, směřuje-li návrh jen proti

důvodům rozhodnutí nebo proti výroku o nákladech řízení.



§ 115



Lhůta k podání návrhu



(1) Návrh na obnovu řízení lze podat ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy

ten, kdo obnovu řízení navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy.



(2) Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí však může být

návrh podán jen tehdy, jestliže byl zrušen trestní rozsudek, jímž byl

soud při svém rozhodování vázán.



(3) Zmeškání lhůty nelze prominout.



§ 116



Náležitosti návrhu



Návrh musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém

rozsahu se napadá, zákonný důvod návrhu, vylíčení skutečností, které

svědčí o tom, že návrh je podán ve lhůtě, a návrh na provedení důkazů,

jimiž má být důvodnost návrhu prokázána.



§ 117



Odkladný účinek návrhu



(1) Podaný návrh nemá odkladný účinek; soud jej však může na návrh

přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.



(2) Právní mocí rozhodnutí o povolení obnovy se vykonatelnost obnovou

dotčeného rozhodnutí odkládá do právní moci rozhodnutí v obnoveném

řízení.



§ 118



Řízení o povolení obnovy



(1) Soud je vázán uplatněnými důvody návrhu. To neplatí, jestliže na

napadeném výroku je závislý výrok, který napaden nebyl.



(2) Shledá-li soud důvody pro povolení obnovy řízení, usnesením ji

povolí; jinak návrh usnesením zamítne.



§ 119



Řízení obnovené



(1) Byla-li obnova řízení pravomocně povolena, pokračuje soud v řízení

o původním návrhu. K řádnému zjištění skutkového stavu, který tu byl v

době jeho původního rozhodnutí, provede nově navržené důkazy a rozhodne

o původním návrhu.



(2) Novým rozhodnutím se nahrazuje rozhodnutí původní. Ve výroku o

nákladech řízení rozhodne soud současně také o nákladech řízení o

povolení obnovy řízení.



Díl 3



Společné ustanovení



§ 120



Není-li v ustanoveních dílů 1 a 2 stanoveno jinak, užijí se přiměřeně

ustanovení části třetí hlavy I.



ČÁST ČTVRTÁ



Zvláštní ustanovení k postavení soudců ve správním soudnictví



§ 121



Přidělování soudců



(1) K výkonu funkce ke krajskému soudu, v níž bude jednat a rozhodovat

ve věcech správního soudnictví, lze soudce v souladu s jeho předchozím

souhlasem přidělit, vykonával-li v oboru ústavního, správního nebo

finančního práva po dobu nejméně pěti let právní praxi nebo vědeckou,

popřípadě pedagogickou činnost nebo odůvodňují-li to výsledky jeho

přípravné služby a justiční zkoušky.



(2) K výkonu funkce k Nejvyššímu správnímu soudu lze po předchozím

souhlasu předsedy Nejvyššího správního soudu soudce v souladu s jeho

předchozím souhlasem přidělit, vykonával-li v oboru ústavního,

správního nebo finančního práva po dobu nejméně deseti let právní praxi

nebo vědeckou, popřípadě pedagogickou činnost.



Překládání soudců



§ 122



K Nejvyššímu správnímu soudu může být se svým souhlasem nebo na svou

žádost přeložen soudce, který má právní praxi po dobu nejméně deseti

let a který svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruky řádného

výkonu této funkce.



§ 123



Dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů působících ve správním

soudnictví nebo ke změně obvodů soudů a nelze-li řádný výkon soudnictví

zajistit jinak, lze soudce přiděleného nebo přeloženého k výkonu funkce

ke krajskému soudu i bez jeho souhlasu nebo žádosti přeložit na jiný

krajský soud nebo k Nejvyššímu správnímu soudu, jsou-li splněny

podmínky podle § 122. Obdobně lze soudce přiděleného nebo přeloženého k

výkonu funkce k Nejvyššímu správnímu soudu přeložit na krajský soud.



§ 124



K výkonu funkce k Nejvyššímu správnímu soudu lze soudce přeložit jen se

souhlasem předsedy tohoto soudu.



ČÁST PÁTÁ



USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZMOCŇOVACÍ



§ 125



Přechodné ustanovení k odborné justiční zkoušce



Po dobu pěti let od účinnosti tohoto zákona může složit odbornou

justiční zkoušku ten, kdo splňuje předpoklady pro funkci soudce, s

výjimkou odborné justiční zkoušky, a vykonával v oboru ústavního,

správního nebo finančního práva v délce nejméně šesti let právní praxi

nebo vědeckou, popřípadě pedagogickou činnost; ministerstvo mu umožní

vykonat odbornou justiční zkoušku do 6 měsíců od podání žádosti o

složení zkoušky.



§ 126



Přechodná ustanovení k přidělení a přeložení soudců



(1) Soudci přidělení nebo přeložení k výkonu funkce k vrchním soudům,

kteří ke dni účinnosti tohoto zákona podle rozvrhu práce rozhodují věci

správního soudnictví, se dnem účinnosti tohoto zákona stávají soudci

přeloženými k výkonu funkce k Nejvyššímu správnímu soudu, pokud s tím

souhlasí.



(2) Soudci přidělení nebo přeložení k výkonu funkce ke krajským soudům,

kteří ke dni účinnosti tohoto zákona podle rozvrhu práce rozhodují věci

správního soudnictví, se dnem účinnosti tohoto zákona stávají soudci

specializovaných senátů krajských soudů k vyřizování věcí správního

soudnictví.



(3) Po dobu pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona může být k výkonu

funkce k Nejvyššímu správnímu soudu přeložen soudce, který svými

znalostmi, zkušenostmi a dosavadním výkonem soudcovské funkce dává

záruku řádného výkonu této funkce; ustanovení § 122 se neužije.



(4) Po dobu pěti let ode dne účinnosti tohoto zákona může být k výkonu

funkce ke krajskému soudu ve správním soudnictví přeložen soudce

okresního soudu, který svými znalostmi, zkušenostmi a dosavadním

výkonem soudcovské funkce dává záruku řádného výkonu této funkce;

ustanovení zvláštního zákona o délce výkonu soudcovské funkce pro

přeložení soudce ke krajskému soudu se neužije.^24)



Přechodná ustanovení k soudcovské radě



§ 127



Do doby ustavení soudcovské rady se ustanovení § 25 nepoužije.



§ 128



První shromáždění soudců Nejvyššího správního soudu k volbě soudcovské

rady svolá předseda Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



§ 129



Přechodná ustanovení k opravným prostředkům proti rozhodnutí správního

orgánu



(1) Ve věcech správního soudnictví, v nichž zvláštní zákon svěřuje

soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních

orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu, ve znění

účinném k 31. prosinci 2002, lze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona

podat ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí, nestanoví-li

zvláštní zákon lhůtu jinak, žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu

prvního tohoto zákona, jsou-li splněny podmínky tam stanovené.

Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, má podání žaloby odkladný účinek.



(2) Řízení o opravných prostředcích podaných přede dnem účinnosti

tohoto zákona, o nichž soud nerozhodl do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, se dokončí v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé

dílu prvního tohoto zákona; jde-li o řízení ve věcech, o nichž má

jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, soud postupuje

podle § 68 písm. b). Účinky procesních úkonů v těchto řízeních

učiněných zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení

tohoto zákona. Ustanovení § 46 odst. 2 až 4 se užijí obdobně.



(3) Bylo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona podáno proti rozhodnutí

soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu odvolání

ve věcech, v nichž to zákon připouštěl, a nebylo o něm rozhodnuto do

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, zastavuje se řízení o odvolání dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona. Účastník tohoto řízení může do 31.

ledna 2003 podat proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku kasační

stížnost podle tohoto zákona.



(4) Bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona proti rozhodnutí

vrchního soudu o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu o opravném

prostředku podáno dovolání, a nebylo o něm rozhodnuto do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, dokončí řízení Nejvyšší správní soud v řízení

podle ustanovení části třetí hlavy třetí dílu prvního tohoto zákona.

Účinky procesních úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány

a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.



§ 130



Přechodná ustanovení k ostatním neskončeným věcem



(1) Řízení podle části páté hlavy druhé občanského soudního řádu

účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž nebylo

rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle

ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona; jde-li o

řízení ve věcech, o nichž má jednat a rozhodnout soud v občanském

soudním řízení, soud postupuje podle § 68 písm. b). Účinky procesních

úkonů v těchto řízeních učiněných zůstávají zachovány a posoudí se

přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona. Ustanovení § 46 odst. 2 až 4

se užijí obdobně.



(2) Řízení ve věcech volebního soudnictví a ve věcech politických stran

a politických hnutí zahájená podle občanského soudního řádu a

neskončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona projedná a dokončí

soud příslušný podle dosavadních právních předpisů.



§ 131



Přechodné ustanovení ke kasačním stížnostem



Kasační stížnost lze podat proti rozhodnutím krajských soudů vydaným po

dni účinnosti tohoto zákona.



§ 132



Přechodné ustanovení k věcné příslušnosti soudů



Věci správního soudnictví, v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti

tohoto zákona a v nichž byla dána věcná příslušnost k řízení okresním

soudům, převezme a dokončí krajský soud věcně příslušný podle tohoto

zákona. Nestanoví-li tento zákon jinak, věci správního soudnictví, v

nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona a v nichž byla

dána věcná příslušnost k řízení vrchním soudům nebo Nejvyššímu soudu,

převezme a dokončí Nejvyšší správní soud.



§ 133



Přechodné ustanovení k odměně za zastoupení



Odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních, která byla

zahájena přede dnem účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle

dosavadních právních předpisů.



§ 134



Zmocňovací ustanovení



Ministerstvo právním předpisem upraví podrobnosti pro vyřizování věcí

správního soudnictví krajskými soudy, organizaci práce a úkoly jejich

zaměstnanců při výkonu správního soudnictví.



ČÁST ŠESTÁ



ÚČINNOST



§ 135



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2003.



Klaus v. r.



Havel v. r.



v z. Rychetský v. r.



Vybraná ustanovení novel



Čl.V zákona č. 555/2004 Sb.



ČÁST PÁTÁ



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, platí úprava doručování písemností

provedená tímto zákonem i pro řízení zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.



2. Při doručování písemnosti, která byla doručována při jednání nebo

jiném úkonu soudu nebo odevzdána k doručení přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.



3. U pohledávek vzniklých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

státu z titulu neuhrazených nákladů občanského soudního řízení a

soudního řízení správního, které stát v rámci řízení platil, se úrok z

prodlení nevymáhá.



Čl.IV zákona č. 350/2005 Sb.



Přechodné ustanovení



O kasační stížnosti ve věci azylu podané proti rozhodnutí krajského

soudu vydanému do dne nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodne Nejvyšší

správní soud podle dosavadních právních předpisů.



Čl. IV zákona č. 314/2008 Sb.



Přechodné ustanovení



Předsedovi a místopředsedovi Nejvyššího správního soudu končí funkční

období za 10 let ode dne účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 303/2011 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 150/2002 Sb., ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky

úkonů, které byly v řízení učiněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



2. Pro určení místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní právní

předpisy.



3. Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, které

bylo vydáno krajským soudem v řízení zahájeném přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a věc

vrátí krajskému soudu k dalšímu řízení, dokončí toto řízení krajský

soud, který vydal zrušené rozhodnutí.



4. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se

procesní způsobilost posuzuje podle zákona č. 150/2002 Sb., ve znění

účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



5. O žalobách ve věcech rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o

povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o

prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí,

jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, podaných přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, rozhodne specializovaný senát ve

složení podle dosavadních právních předpisů. To platí i v případě

zrušení rozhodnutí krajského soudu na základě kasační stížnosti.



6. O žalobách nebo návrzích na zahájení řízení podaných přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se provede příprava jednání podle § 49

odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



7. Řízení o návrhu na neplatnost voleb nebo na neplatnost hlasování se

dokončí podle dosavadních právních předpisů.



8. Proti opatření obecné povahy, které nabylo účinnosti přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, lze podat návrh na jeho zrušení nebo

zrušení jeho části nejpozději do 3 let ode dne, kdy návrhem napadené

opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Zmeškání lhůty pro podání

návrhu nelze prominout.



9. Řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části zahájená

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v nichž nebylo rozhodnuto do

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle dosavadních

právních předpisů.



10. Kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany, které byly podány

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou v

senátu Nejvyššího správního soudu složeném podle dosavadních právních

předpisů.



11. Kasační stížnost lze podat pouze proti těm rozhodnutím krajských

soudů ve věcech místního a krajského referenda, která byla vydána v

řízeních zahájených po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. XXV zákona č. 396/2012 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Věci správního soudnictví ve věcech zaměstnanosti, ochrany

zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní

sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu

osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v

hmotné nouzi, v nichž byla dána místní příslušnost Městského soudu v

Praze a v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona,

převezmou a dokončí krajské soudy místně příslušné podle § 7 odst. 3

zákona č. 150/2002 Sb., ve znění tohoto zákona; to neplatí, je-li

Městský soud v Praze místně příslušným soudem i podle § 7 odst. 3

zákona č. 150/2002 Sb., ve znění tohoto zákona.



2. V případech, kdy Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Městského

soudu v Praze, které bylo vydáno přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a věc mu vrátil k dalšímu

řízení, dokončí toto řízení Městský soud v Praze, který vydal zrušené

rozhodnutí.



Čl. VIII zákona č. 87/2015 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro určení místní příslušnosti v řízeních ve věcech dávek pěstounské

péče, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se

použije zákon č. 150/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona.



2. V případech, kdy Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí Městského

soudu v Praze ve věcech dávek pěstounské péče, které bylo vydáno přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, po dni nabytí účinnosti tohoto

zákona a věc mu vrátil k dalšímu řízení, dokončí toto řízení Městský

soud v Praze.



1) Například zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a

státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech

a soudcích), ve znění zákona č. 151/2002 Sb., zákon č. 7/2002 Sb., o

řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění zákona č.

151/2002 Sb.



1a) § 27 odst. 4 zákoníku práce.



1a) Například nařízení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k

důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v

oblasti sociální, zákon č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního

boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po

nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové

peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v

letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů.



1b) Například zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o

změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění

pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky

a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.



2) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění

pozdějších předpisů.



4) § 7 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím

vystupování v právních vztazích.



5) Například zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a

Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 358/1992 Sb., o

notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších

předpisů.



6) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších

předpisů.



6a) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.



6b) Například § 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii,

ve znění pozdějších předpisů.



7) Čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.



8) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých

dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu).



8a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované

konverzi dokumentů.



9) § 1 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve

znění pozdějších předpisů.



10) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



11) § 15 odst. 3 zákona č. 148/1998 Sb.



12) Část třetí a část pátá občanského soudního řádu.



13) § 104b občanského soudního řádu.



14) Zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.



15) Například zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů.



15a) Čl. 35 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.



Čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství.



Čl. 150 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou

energii.



15b) § 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.



16) § 3 zákona č. 219/2000 Sb.



17) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění

pozdějších předpisů.



Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších

předpisů.



18) Část pátá občanského soudního řádu.



19) § 28 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o

změně některých zákonů.



20) Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o

změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 491/2001 Sb.



21) Zákon č. 130/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 491/2001 Sb.



21a) § 54 a 58 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně

některých zákonů.



21b) § 9 zákona č. 22/2004 Sb.



21c) § 56 a 57 zákona č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně

některých zákonů.



21d) § 9 zákona č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně

některých zákonů.



22) § 7 a 11 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických

stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů.



23) § 14 a 15 zákona č. 424/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



24) § 71 odst. 3 zákona o soudech a soudcích.



25) Zákon č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně

některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky).