o dani z přidané hodnoty


Published: 2004

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$20 per month, or Get a Day Pass for only USD$4.99.
235/2004 Sb.



ZÁKON



ze dne 1. dubna 2004



o dani z přidané hodnoty



Změna: 235/2004 Sb., 635/2004 Sb., 669/2004 Sb.



Změna: 124/2005 Sb.



Změna: 215/2005 Sb., 217/2005 Sb.



Změna: 377/2005 Sb.



Změna: 441/2005 Sb.



Změna: 545/2005 Sb.



Změna: 109/2006 Sb. (část)



Změna: 230/2006 Sb.



Změna: 319/2006 Sb.



Změna: 109/2006 Sb. (část)



Změna: 172/2007 Sb.



Změna: 270/2007 Sb.



Změna: 261/2007 Sb., 296/2007 Sb.



Změna: 124/2008 Sb., 126/2008 Sb.



Změna: 302/2008 Sb.



Změna: 87/2009 Sb.



Změna: 362/2009 Sb., 489/2009 Sb.



Změna: 120/2010 Sb.



Změna: 281/2009 Sb., 199/2010 Sb.



Změna: 47/2011 Sb. (část)



Změna: 47/2011 Sb.



Změna: 47/2011 Sb. (část), 370/2011 Sb., 457/2011 Sb. (část)



Změna: 375/2011 Sb.



Změna: 167/2012 Sb.



Změna: 333/2012 Sb.



Změna: 457/2011 Sb., 18/2012 Sb., 500/2012 Sb., 502/2012 Sb.



Změna: 502/2012 Sb. (část)



Změna: 241/2013 Sb.



Změna: 344/2013 Sb.



Změna: 502/2012 Sb. (část), 344/2013 Sb.



Změna: 196/2014 Sb. (část)



Změna: 196/2014 Sb., 262/2014 Sb., 360/2014 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ



HLAVA I



OBECNÁ USTANOVENÍ



§ 1



Předmět úpravy



Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie^1) a upravuje

daň z přidané hodnoty.



§ 2



Předmět daně



(1) Předmětem daně je



a) dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování

ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,



b) poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci

uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,



c) pořízení



1. zboží z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku

osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo

právnickou osobou nepovinnou k dani,



2. nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu

osobou nepovinnou k dani,



d) dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.



(2) Zdanitelné plnění je plnění, které



a) je předmětem daně a



b) není osvobozené od daně.



§ 2a



Vynětí z předmětu daně



(1) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu,

jestliže dodání tohoto zboží



a) by v tuzemsku bylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10, nebo



b) je v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží

předmětem daně s použitím



1. zvláštního režimu pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly,

sběratelskými předměty a starožitnostmi,



2. přechodného režimu pro použité dopravní prostředky, nebo



3. zvláštního režimu pro prodej veřejnou dražbou.



(2) Předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud



a) celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném

ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč a



b) pořízení zboží je uskutečněno



1. osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem,



2. osvobozenou osobou, která není plátcem,



3. osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od

daně bez nároku na odpočet daně,



4. osobou povinnou k dani, na kterou se v jiném členském státě vztahuje

společný režim daňového paušálu pro zemědělce, nebo



5. právnickou osobou nepovinnou k dani.



(3) Do celkové hodnoty pořízeného zboží podle odstavce 2 písm. a) se

nezahrnuje hodnota pořízeného



a) nového dopravního prostředku,



b) zboží, které je předmětem spotřební daně,



c) zboží uvedeného v odstavci 1.



(4) Odstavce 1 a 2 se nevztahují na pořízení zboží, které je předmětem

spotřební daně, a pořízení nového dopravního prostředku.



§ 2b



Volba předmětu daně



Osoba, která uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu, které

není předmětem daně podle § 2a odst. 2, se může rozhodnout, že toto

pořízení je předmětem daně. Na pořízení zboží z jiného členského státu

uskutečněné touto osobou do konce kalendářního roku bezprostředně

následujícího po kalendářním roce, ve kterém se takto rozhodla, se

nevztahuje § 2a odst. 2.



§ 3



Územní působnost



(1) Pro účely daně z přidané hodnoty se rozumí



a) tuzemskem území České republiky,



b) členským státem území členského státu Evropské unie s výjimkou jeho

území, na které se nevztahuje Smlouva o Evropské unii a Smlouva o

fungování Evropské unie,



c) jiným členským státem členský stát s výjimkou tuzemska,



d) třetí zemí území mimo území Evropské unie,



e) územím Evropské unie souhrn území členských států.



(2) Pro účely daně z přidané hodnoty se za území členského státu

Evropské unie nepovažuje



a) hora Athos,



b) Kanárské ostrovy,



c) francouzská území uvedená v čl. 349 Smlouvy o fungování Evropské

unie,



d) Alandy,



e) Normanské ostrovy,



f) ostrov Helgoland,



g) území Büsingen,



h) Ceuta,



i) Melilla,



j) Livigno,



k) Campione d' Italia,



l) italské vody jezera Lugano.



(3) Území Monackého knížectví se pro účely daně z přidané hodnoty

považuje za území Francouzské republiky a území ostrova Man se považuje

za území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, území

Akrotiri a Dhekelie se považují za území Kypru.



§ 4



Vymezení základních pojmů



(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí:



a) úplatou částka v peněžních prostředcích nebo hodnota nepeněžitého

plnění, které jsou poskytnuty v souvislosti s předmětem daně,



b) jednotkovou cenou cena za jednotku množství zboží nebo cena za

službu,



c) daní na výstupu daň uplatněná plátcem za zdanitelné plnění podle §

13 až 20 nebo z přijaté úplaty vztahující se k tomuto plnění,



d) nadměrným odpočtem daň odpovídající rozdílu mezi daní na výstupu a

odpočtem daně za zdaňovací období v případě, že daň na výstupu je nižší

než odpočet daně,



e) správcem daně příslušný finanční úřad; ve věci povolení k prodeji za

ceny bez daně a při dovozu zboží je správcem daně příslušný celní úřad

s výjimkou případů, kdy povinnost přiznat daň při dovozu zboží vzniká

plátci podle § 23 odst. 3 až 5,



f) osobou registrovanou k dani osoba, které bylo přiděleno daňové

identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty v rámci

obchodování mezi členskými státy,



g) zahraniční osobou osoba, která nemá na území Evropské unie sídlo ani

místo pobytu,



h) u fyzické osoby



1. bydlištěm adresa vedená v základním registru obyvatel nebo v jiné

obdobné evidenci, anebo adresa, kterou fyzická osoba uvedla správci

daně, pokud neexistuje důkaz, že tato adresa neodpovídá skutečnosti,



2. místem, kde se obvykle zdržuje, místo, kde fyzická osoba obvykle

žije z důvodu osobních nebo profesních vazeb; má-li tato osoba profesní

vazby v jiné zemi, než ve které má své osobní vazby, je místo, kde se

fyzická osoba obvykle zdržuje, určeno osobními vazbami,



3. místem pobytu bydliště, nebo místo, kde se obvykle zdržuje,



i) sídlem u osoby povinné k dani adresa místa jejího vedení, kterým se

rozumí místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se řízení

osoby povinné k dani, popřípadě místo, kde se schází její vedení;

nemá-li fyzická osoba místo svého vedení, rozumí se sídlem u této osoby

místo jejího pobytu,



j) provozovnou organizační složka osoby povinné k dani, která může

uskutečňovat dodání zboží nebo poskytnutí služby, neboť je dostatečně

stálá a má vhodné personální a technické zdroje,



k) dotací k ceně přijaté finanční prostředky poskytované ze státního

rozpočtu, z rozpočtů územních samosprávných celků, státních fondů, z

grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z

grantů Evropské unie či podle programů obdobných, pokud je příjemci

dotace stanovena povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny a výše

slevy se váže k jednotkové ceně plnění; za dotaci k ceně se nepovažuje

zejména dotace k výsledku hospodaření a na pořízení dlouhodobého

hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku,



l) zbožím, které je předmětem spotřební daně, zboží, které je předmětem

některé ze spotřebních daní, předmětem daně z pevných paliv nebo

předmětem daně ze zemního plynu a některých dalších plynů, s výjimkou

plynu dodávaného prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy

nacházející se na území Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové

soustavě připojené,



m) osobou neusazenou v tuzemsku osoba povinná k dani, která



1. nemá sídlo v tuzemsku,



2. uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s

místem plnění v tuzemsku a



3. v tuzemsku nemá provozovnu nebo v tuzemsku má provozovnu, která se

tohoto plnění neúčastní,



n) osvobozenou osobou osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v

jiném členském státě, která je v tomto státě osobou s obdobným

postavením jako v tuzemsku osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku,

která není plátcem.



(2) Zbožím se pro účely tohoto zákona rozumí



a) hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů,



b) právo stavby,



c) živé zvíře,



d) lidské tělo a část lidského těla,



e) plyn, elektřina, teplo a chlad.



(3) Za zboží se dále považují



a) bankovky a mince české měny při jejich dodání výrobcem České národní

bance, nebo při jejich pořízení z jiného členského státu, nebo jejich

dovoz Českou národní bankou,



b) bankovky, státovky a mince české nebo cizí měny prodávané pro

sběratelské účely za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo

přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu podle směnného kurzu

vyhlašovaného Českou národní bankou,



c) cenné papíry při jejich dodání výrobcem emitentovi v tuzemsku, nebo

při jejich pořízení z jiného členského státu nebo jejich dovozu a

vývozu jako výrobku.



(4) Pro účely tohoto zákona se dále rozumí



a) dopravním prostředkem vozidlo, jiný prostředek nebo zařízení, které

jsou určené k přepravě osob nebo zboží z jednoho místa na jiné a které

jsou obvykle konstruované pro použití k přepravě a mohou k ní být

skutečně použity; za dopravní prostředek se nepovažuje vozidlo, které

je trvale znehybněno, ani kontejner,



b) novým dopravním prostředkem



1. vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích s obsahem válců

větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno

do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než

6 000 km,



2. loď delší než 7,5 m, pokud byla dodána do 3 měsíců ode dne prvního

uvedení do provozu nebo má najeto méně než 100 hodin, s výjimkou

námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové, rybářské nebo

záchranářské činnosti, nebo



3. letadlo o maximální vzletové hmotnosti větší než 1 550 kg, pokud

bylo dodáno do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má

nalétáno méně než 40 hodin, s výjimkou letadel využívaných leteckými

společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu,



c) obchodním majetkem souhrn majetkových hodnot, který slouží nebo je

určen osobě povinné k dani k uskutečňování ekonomických činností,



d) dlouhodobým majetkem obchodní majetek, který je



1. hmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů^7c),



2. odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z

příjmů^7c),



3. pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle právních

předpisů upravujících účetnictví^7d), nebo



4. technickým zhodnocením podle zákona upravujícího daně z příjmů,



e) dlouhodobým majetkem vytvořeným vlastní činností dlouhodobý majetek,

který plátce v rámci svých ekonomických činností vyrobil, postavil nebo

jinak vytvořil; technické zhodnocení^73) se považuje za samostatný

dlouhodobý majetek vytvořený vlastní činností,



f) osobním automobilem dopravní prostředek, který má v technickém

osvědčení^4) nebo technickém průkazu zapsanou kategorii M1 nebo M1G;

pokud zápis kategorie chybí, vymezuje se tato kategorie zvláštním

právním předpisem^4a),



g) nájmem také podnájem, pacht a podpacht,



h) přepravou zboží také přeprava peněz a cenných papírů.



i) dodáním zboží s instalací nebo montáží dodání zboží spojené s

instalací nebo montáží osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo

jí zmocněnou třetí osobou,



j) dodáním zboží soustavami nebo sítěmi dodání



1. plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy

nacházející se na území Evropské unie anebo jakékoli sítě k takové

soustavě připojené,



2. elektřiny, tepla nebo chladu sítěmi.



(5) Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurz platný pro

osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo

přiznat uskutečnění plnění, a to



a) kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo



b) poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet

mezi měnami jinými než euro se provede za použití směnného kurzu každé

z těchto měn vůči euru.



§ 4a



Obrat



(1) Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně,

včetně dotace k ceně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná

plnění, kterými jsou dodání zboží a poskytnutí služby, s místem plnění

v tuzemsku, jde-li o úplaty za



a) zdanitelné plnění,



b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo



c) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až

56a, jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně.



(2) Do obratu se nezahrnuje úplata z prodeje dlouhodobého majetku.



(3) Do obratu osoby povinné k dani, která je společníkem společnosti, v

jejímž rámci se uskutečňuje plnění s nárokem na odpočet daně, se

zahrnuje obrat dosahovaný



a) touto osobou samostatně mimo společnost a



b) celou společností.



§ 4b



Zvláštní ustanovení



(1) Pro účely tohoto zákona se ustanovení o obchodním závodu použijí i

na část obchodního závodu tvořící samostatnou organizační složku.



(2) Pro účely tohoto zákona se na svěřenský fond a organizační složku

státu, která je účetní jednotkou, hledí jako na právnickou osobu.



(3) Ustanovení tohoto zákona o jednotce a o nemovité věci se použijí

obdobně i na jednotku, která je vymezena podle zákona o vlastnictví

bytů, spolu se s ní spojeným podílem na společných částech domu, a

pokud je s ní spojeno vlastnictví k pozemku, tak i spolu s podílem na

tomto pozemku.



HLAVA II



UPLATŇOVÁNÍ DANĚ



Díl 1



Daňové subjekty



§ 5



Osoby povinné k dani



(1) Osoba povinná k dani je fyzická nebo právnická osoba, která

samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, pokud tento zákon nestanoví

v § 5a jinak. Osobou povinnou k dani je i právnická osoba, která nebyla

založena nebo zřízena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické

činnosti.



(2) Ekonomickou činností uvedenou v odstavci 1 se pro účely tohoto

zákona rozumí soustavná činnost výrobců, obchodníků a osob

poskytujících služby, včetně důlní činnosti a zemědělské výroby a

soustavné činnosti vykonávané podle zvláštních právních předpisů,

zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské

nebo učitelů, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů,

architektů, dentistů a účetních znalců. Za ekonomickou činnost se také

považuje využití hmotného a nehmotného majetku za účelem získání

příjmů, pokud je tento majetek využíván soustavně. Samostatně

uskutečňovanou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců nebo

jiných osob, kteří mají uzavřenou smlouvu se zaměstnavatelem, na

základě níž vznikne mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem pracovněprávní

vztah, případně činnosti osob, které jsou zdaňovány jako příjmy ze

závislé činnosti podle zvláštního právního předpisu^6).



(3) Stát, kraje, obce, organizační složky státu, krajů a obcí,

dobrovolné svazky obcí, hlavní město Praha a jeho městské části a

právnické osoby založené nebo zřízené zvláštním právním předpisem nebo

na základě zvláštního právního předpisu^7a) se při výkonu působností v

oblasti veřejné správy nepovažují za osoby povinné k dani, a to i v

případě, kdy za výkon těchto působností vybírají úplatu^7b). Pokud však

uskutečňováním některých z těchto výkonů došlo podle rozhodnutí

příslušného orgánu k výraznému narušení hospodářské soutěže, považuje

se, pokud jde o tento výkon, za osobu povinnou k dani, a to ode dne

nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. Osoba podle věty první se však

vždy považuje za osobu povinnou k dani, pokud uskutečňuje činnosti

uvedené v příloze č. 1.



(4) Za samostatnou osobu povinnou k dani se považuje hlavní město Praha

a každá jeho městská část.



Skupina



§ 5a



(1) Skupinou se pro účely tohoto zákona rozumí skupina spojených osob

se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která je registrována k dani

jako plátce podle § 95a. Pokud mají osoby, které jsou součástí skupiny

(dále jen "členové skupiny") sídlo nebo provozovnu mimo tuzemsko,

nejsou tyto jejich části součástí skupiny. Skupina se považuje za

samostatnou osobu povinnou k dani. Každá osoba může být členem pouze

jedné skupiny a člen skupiny nesmí být současně společníkem

společnosti.



(2) Spojenými osobami se pro účely tohoto zákona rozumí kapitálově

spojené osoby nebo jinak spojené osoby.



(3) Kapitálově spojenými osobami jsou osoby, z nichž se jedna osoba

přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé

osoby, anebo se jedna osoba přímo nebo nepřímo podílí na kapitálu nebo

hlasovacích právech více osob, a přitom tento podíl představuje alespoň

40 % základního kapitálu nebo 40 % hlasovacích práv těchto osob.



(4) Jinak spojenými osobami jsou osoby, na jejichž vedení se podílí

alespoň jedna shodná osoba.



§ 5b



(1) Pro účely tohoto zákona jedná za skupinu její zastupující člen.

Zastupujícím členem se rozumí člen skupiny se sídlem v tuzemsku, který

je oprávněn k jednání za skupinu. Pokud ve skupině není člen se sídlem

v tuzemsku, může být zastupujícím členem kterýkoli člen skupiny.



(2) Členové skupiny odpovídají společně a nerozdílně za povinnosti

skupiny vyplývající z daňových zákonů. Za tyto povinnosti skupiny

odpovídají i po jejím zrušení nebo po zániku jejich členství ve

skupině, a to za období, ve kterém byli členy skupiny.



§ 5c



(1) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobám, které se

staly členy skupiny, přecházejí na skupinu dnem registrace skupiny.



(2) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona osobě, která

přistoupila ke skupině, přecházejí na skupinu dnem přistoupení této

osoby.



(3) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí

na osoby, které jsou členy skupiny ke dni zrušení registrace skupiny,

dnem následujícím po dni jejího zrušení, a to v rozsahu, v jakém se

vztahují k plněním uskutečněným nebo přijatým jednotlivými členy

skupiny. Nelze-li takto přechod práv a povinností stanovit, určí při

zrušení registrace skupiny rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti

přecházejí, členové skupiny dohodou.



(4) Práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona skupině přecházejí

na osobu, jejíž členství ve skupině je zrušeno, dnem následujícím po

dni zrušení jejího členství, a to v rozsahu, v jakém se vztahují k

plněním uskutečněným nebo přijatým touto osobou. Nelze-li takto přechod

práv a povinností stanovit, určí při zrušení členství této osoby

rozsah, v jakém tyto práva a povinnosti přecházejí, skupina a člen

skupiny, jehož členství je rušeno, dohodou.



Plátci



§ 6



nadpis vypuštěn



(1) Plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž

obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích

kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která

uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.



(2) Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 je plátcem od prvního dne

druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený

obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve.



§ 6a



Osoba povinná k dani, která



a) je společníkem společnosti, v jejímž rámci se uskutečňuje plnění s

nárokem na odpočet daně, je plátcem ode dne, kdy se stal plátcem

kterýkoli z ostatních společníků, nestane-li se podle tohoto zákona

plátcem dříve,



b) se stane společníkem společnosti, v jejímž rámci uskutečňuje plnění

s nárokem na odpočet daně společně s plátcem, je plátcem ode dne, kdy

se stala společníkem.



§ 6b



(1) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne nabytí majetku, pokud

nabývá tento majetek



a) pro účely uskutečňování ekonomických činností na základě rozhodnutí

o privatizaci podle zákona upravujícího podmínky převodu majetku státu

na jiné osoby, nebo



b) od plátce nabytím obchodního závodu.



(2) Osoba povinná k dani je plátcem ode dne zápisu přeměny obchodní

korporace do obchodního rejstříku, pokud na ni při této přeměně

přechází nebo je převáděno jmění zanikající nebo rozdělované obchodní

korporace, která byla plátcem.



(3) Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu

nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění

její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků,

nepřestává být plátcem.



§ 6c



(1) Osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která poskytuje služby s

místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez

nároku na odpočet daně, nebo která uskutečňuje zasílání zboží do

tuzemska s místem plnění v tuzemsku, a to prostřednictvím své

provozovny umístěné mimo tuzemsko, je plátcem ode dne poskytnutí těchto

služeb nebo dodání tohoto zboží.



(2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a která uskuteční

zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v

tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba,

které jsou tato plnění poskytována, nebo plnění, na která se použije

zvláštní režim jednoho správního místa, je plátcem ode dne uskutečnění

tohoto zdanitelného plnění.



(3) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku, není osvobozenou

osobou a uskuteční dodání zboží do jiného členského státu, které je

odesláno nebo přepraveno z tuzemska touto osobou, pořizovatelem nebo

zmocněnou třetí osobou, a to osobě, pro kterou je pořízení zboží v

jiném členském státě předmětem daně, je plátcem ode dne dodání tohoto

zboží.



§ 6d



Osoba povinná k dani, která je členem skupiny a která uskuteční

zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v

tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, je plátcem ode dne

uskutečnění tohoto plnění.



§ 6e



(1) Dědic, který majetek nabyl po zemřelém plátci a který pokračuje v

uskutečňování ekonomických činností, je plátcem ode dne přechodu daňové

povinnosti zůstavitele.



(2) Pokračováním v uskutečňování ekonomických činností se pro účely

tohoto zákona rozumí pokračování v podnikání na základě živnostenského

nebo jiného oprávnění nebo pokračování v jiných ekonomických

činnostech.



§ 6f



(1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která

uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně, je

plátcem ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je

tato osoba registrována.



(2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a

která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem

plnění v tuzemsku, je plátcem ode dne následujícího po dni oznámení

rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována.



Identifikované osoby



§ 6g



Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba

nepovinná k dani jsou identifikovanými osobami, pokud v tuzemsku

pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě

zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při

dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu,

ode dne prvního pořízení tohoto zboží.



§ 6h



Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není

plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění

s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se

jedná o



a) poskytnutí služby,



b) dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo



c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi.



§ 6i



Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není

plátcem, je identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem

plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí

služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.



§ 6j



Osoba povinná k dani, která není plátcem, se sídlem nebo provozovnou v

tuzemsku, která bude poskytovat vybrané služby v rámci zvláštního

režimu jednoho správního místa, je identifikovanou osobou ode dne

následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba

registrována.



§ 6k



Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba

nepovinná k dani, které budou v tuzemsku pořizovat zboží z jiného

členského státu podle § 2b, jsou identifikovanými osobami ode dne

následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým jsou tyto osoby

registrovány.



§ 6l



Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není

plátcem, je identifikovanou osobou ode dne následujícího po dni

oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována, pokud



a) od osoby neusazené v tuzemsku bude přijímat zdanitelné plnění s

místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o



1. poskytnutí služby,



2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo



3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi, nebo



b) bude poskytovat službu s místem plnění v jiném členském státě podle

§ 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském

státě osvobozeno od daně.



Díl 2



Místo plnění



Oddíl 1



Stanovení místa plnění při dodání zboží



§ 7



Místo plnění při dodání zboží



(1) Místem plnění při dodání zboží, pokud je dodání zboží uskutečněno

bez odeslání nebo přepravy, je místo, kde se zboží nachází v době, kdy

se dodání uskutečňuje.



(2) Místem plnění při dodání zboží, pokud je zboží odesláno nebo

přepraveno osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo osobou, pro

kterou se uskutečňuje dodání zboží, nebo zmocněnou třetí osobou, je

místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží

začíná. Pokud však odeslání nebo přeprava zboží začíná ve třetí zemi,

za místo plnění při dovozu zboží a následného dodání zboží osobou,

která dovoz zboží uskutečnila, se považuje členský stát, ve kterém

vznikla povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží.



(3) Při dodání zboží s instalací nebo montáží se za místo plnění

považuje místo, kde je zboží instalováno nebo smontováno.



(4) Pokud však zboží je dodáno na palubě lodě, letadla nebo vlaku během

přepravy osob uskutečněné na území Evropské unie, za místo plnění se

považuje místo zahájení přepravy osob. Zpáteční přeprava se považuje za

samostatnou přepravu.



(5) Pro účely odstavce 4 se rozumí



a) místem zahájení přepravy osob první místo, kde mohly nastoupit osoby

na území Evropské unie,



b) místem ukončení přepravy osob poslední místo, kde mohly vystoupit

osoby na území Evropské unie,



c) přepravou osob uskutečněnou na území Evropské unie část přepravy

uskutečněná bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a ukončení

přepravy osob.



(6) Místem plnění při dodání nemovité věci je místo, kde se nemovitá

věc nachází; v případě práva stavby je tímto místem místo, kde se

nachází pozemek zatížený právem stavby.



§ 7a



Místo plnění při dodání plynu, elektřiny, tepla nebo chladu



(1) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi obchodníkovi

je místo, kde má tento obchodník sídlo nebo kde má provozovnu, které je

toto zboží dodáno.



(2) Obchodníkem se pro účely odstavce 1 rozumí osoba povinná k dani,

která nakupuje plyn, elektřinu, teplo nebo chlad zejména za účelem

jejich dalšího prodeje a jejíž vlastní spotřeba tohoto zboží je

zanedbatelná.



(3) Místem plnění při dodání zboží soustavami nebo sítěmi jiné osobě

než osobě uvedené v odstavci 1 je místo, kde osoba, které je zboží

dodáno, toto zboží spotřebuje. Pokud osoba, které je takto zboží

dodáno, nespotřebuje všechno dodané zboží, považuje se za místo plnění

pro toto nespotřebované zboží místo, kde má tato osoba sídlo nebo kde

má provozovnu, které je toto zboží dodáno.



§ 8



Místo plnění při zasílání zboží



(1) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází po

ukončení jeho odeslání nebo přepravy.



(2) Místem plnění při zasílání zboží je místo, kde se zboží nachází v

době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud



a) zasílané zboží není předmětem spotřební daně a



b) celková hodnota zboží, které osoba povinná k dani zaslala do

členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží, bez daně

nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním

roce



1. 1 140 000 Kč, je-li zboží odesláno nebo přepraveno z jiného

členského státu do tuzemska, nebo



2. částku stanovenou jiným členským státem, je-li zboží odesláno nebo

přepraveno z tuzemska do jiného členského státu.



(3) Osoba povinná k dani, která zboží zasílá, se může v případě splnění

podmínek podle odstavce 2 rozhodnout, že místem plnění při zasílání

zboží je místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo

přepravy. V takovém případě je povinna tak postupovat do konce

kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve

kterém se takto rozhodla.



(4) Zasíláním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání zboží mezi

členskými státy, pokud



a) zboží je odesláno nebo přepraveno z členského státu odlišného od

členského státu ukončení jeho odeslání nebo přepravy



1. osobou povinnou k dani, která zboží dodává, nebo



2. jí zmocněnou třetí osobou,



b) zboží je dodáno osobě, pro kterou pořízení zboží v členském státě

ukončení odeslání nebo přepravy zboží není předmětem daně, a



c) se nejedná o dodání



1. nového dopravního prostředku,



2. zboží s instalací nebo montáží, nebo



3. použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo

starožitnosti, jejichž dodání je předmětem zvláštního režimu.



(5) Podmínka podle odstavce 4 písm. a) se považuje za splněnou, je-li

zboží odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovezeno osobou, která

zboží dodává, do členského státu odlišného od členského státu ukončení

jeho odeslání nebo přepravy. V takovém případě se za členský stát

zahájení odeslání nebo přepravy zboží považuje členský stát dovozu

zboží.



Oddíl 2



Stanovení místa plnění při poskytnutí služby



§ 9



Základní pravidla pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby



(1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místo,

kde má tato osoba sídlo. Pokud je však tato služba poskytnuta

provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde

je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

Za tuto provozovnu se považuje organizační složka této osoby povinné k

dani, která může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro

potřebu této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné

personální a technické zdroje.



(2) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je

místo, kde má osoba poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba

poskytnuta prostřednictvím provozovny osoby povinné k dani, nacházející

se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je

tato provozovna umístěna.



(3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby se za osobu

povinnou k dani považuje



a) osoba povinná k dani ve vztahu ke všem službám, které jí jsou

poskytnuty, i když jsou poskytnuty pro činnost, která není předmětem

daně,



b) právnická osoba nepovinná k dani, která je identifikovanou osobou

nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě.



(4) Základní pravidlo pro stanovení místa plnění při poskytnutí služby

podle odstavců 1 a 2 se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak.



§ 9a



Místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má sídlo

nebo provozovnu ve třetí zemi



Za místo plnění při poskytnutí služby osobě povinné k dani, která má

sídlo nebo provozovnu ve třetí zemi a která je plátcem, s výjimkou

poskytnutí služby osvobozeného od daně, se považuje tuzemsko, pokud



a) je místo plnění stanoveno podle § 9 odst. 1 ve třetí zemi a



b) ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v tuzemsku.



§ 10



Místo plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci



(1) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k nemovité věci,

včetně služby znalce, odhadce a realitní kanceláře, služby ubytovací,

udělení práv na užívání nemovité věci a služby při přípravě a

koordinaci stavebních prací, jako jsou zejména služby architekta a

stavebního dozoru, je místo, kde se nemovitá věc nachází.



(2) Místem plnění při poskytnutí služby vztahující se k právu stavby je

místo, kde se nachází pozemek zatížený právem stavby.



§ 10a



Místo plnění při poskytnutí přepravy osob



Místem plnění při poskytnutí služby přepravy osob je místo, kde se

příslušný úsek přepravy uskutečňuje.



§ 10b



Místo plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění, sportu,

vědy, vzdělávání a zábavy



(1) Místem plnění při poskytnutí služby v oblasti kultury, umění,

sportu, vědy, vzdělávání a zábavy je místo konání kulturní, umělecké,

sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce, pokud jde o



a) službu spočívající v oprávnění ke vstupu na takovou akci, včetně

služby přímo související s tímto oprávněním, nebo



b) službu vztahující se k takové akci, včetně přímo související služby,

jakož i poskytnutí služby organizátora takové akce, osobě nepovinné k

dani.



§ 10c



Místo plnění při poskytnutí stravovací služby



(1) Místem plnění při poskytnutí stravovací služby je místo, kde je

tato služba skutečně poskytnuta.



(2) Pokud je však poskytnuta stravovací služba na palubě lodi nebo

letadla anebo ve vlaku během úseku přepravy osob uskutečněného na území

Evropské unie, je místem plnění místo zahájení přepravy osob.



(3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí stravovací služby

podle odstavce 2 se rozumí



a) úsekem přepravy osob uskutečněným na území Evropské unie úsek

přepravy uskutečněný bez zastávky ve třetí zemi mezi místem zahájení a

místem ukončení přepravy osob,



b) místem zahájení přepravy osob místo prvního plánovaného nastoupení

osob na území Evropské unie po případném přerušení cesty ve třetí zemi,



c) místem ukončení přepravy osob místo posledního plánovaného

vystoupení osob na území Evropské unie, které nastoupily na území

Evropské unie před případným přerušením cesty ve třetí zemi.



(4) V případě zpáteční cesty se přeprava zpět považuje za samostatnou

přepravu.



§ 10d



Místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku



(1) Místem plnění při poskytnutí krátkodobého nájmu dopravního

prostředku je místo, kde osoba, které je služba poskytnuta, dopravní

prostředek skutečně fyzicky přebírá. Krátkodobým nájmem dopravního

prostředku se pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí nájmu

dopravního prostředku rozumí nepřetržité držení nebo užívání dopravního

prostředku po dobu nepřesahující 30 dní a u lodí nepřesahující 90 dní.



(2) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu

dopravního prostředku osobě nepovinné k dani je místo příjemce služby

určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se

stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému daně z

přidané hodnoty^7e).



(3) Místem plnění při poskytnutí jiného než krátkodobého nájmu

rekreační lodi osobě nepovinné k dani je místo, kde tato osoba loď

skutečně fyzicky přebírá za podmínky, že osoba, která službu poskytuje,

má v tomto místě sídlo nebo provozovnu, je-li služba poskytnuta

prostřednictvím provozovny.



(4) Je-li místo plnění při poskytnutí nájmu dopravního prostředku

stanoveno podle odstavců 1 až 3



a) v tuzemsku a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází ve třetí

zemi, za místo plnění se považuje třetí země,



b) ve třetí zemi a ke skutečnému užití nebo spotřebě dochází v

tuzemsku, za místo plnění se považuje tuzemsko.



§ 10e



Místo plnění při poskytnutí služby zprostředkovatelem osobě nepovinné k

dani



Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani osobou,

která jedná jménem a na účet jiné osoby, je místo, kde je místo plnění

zajišťovaného plnění.



§ 10f



Místo plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné k

dani



(1) Místem plnění při poskytnutí služby přepravy zboží osobě nepovinné

k dani je místo, kde se příslušný úsek přepravy uskutečňuje.



(2) Pokud je však poskytnuta služba přepravy zboží mezi členskými státy

osobě nepovinné k dani, je místem plnění místo zahájení přepravy.



(3) Pro účely stanovení místa plnění při poskytnutí služby přepravy

zboží osobě nepovinné k dani se rozumí



a) přepravou zboží mezi členskými státy přeprava zboží, pokud místo

zahájení přepravy a místo ukončení přepravy je na území dvou různých

členských států,



b) místem zahájení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží skutečně

začíná, bez ohledu na vzdálenost překonanou na místo, kde se zboží

nachází,



c) místem ukončení přepravy zboží místo, kde přeprava zboží skutečně

končí.



§ 10g



Místo plnění při poskytnutí služby přímo související s přepravou zboží

a služby oceňování movité hmotné věci a práce na movité hmotné věci

osobě nepovinné k dani



Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo,

kde je tato služba skutečně poskytnuta, pokud jde o



a) službu přímo související s přepravou zboží, jako je nakládka,

vykládka, manipulace a podobná činnost,



b) službu práce na movité hmotné věci nebo službu oceňování movité

hmotné věci.



§ 10h



Místo plnění při poskytnutí služeb osobě nepovinné k dani do třetí země



Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo

příjemce služby určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie,

kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému

daně z přidané hodnoty^7e), pokud je toto místo ve třetí zemi a jde o



a) převod a postoupení autorského práva, patentu, licence, ochranné

známky a podobného práva,



b) reklamní službu,



c) poradenskou, inženýrskou, konzultační, právní, účetní a jinou

podobnou službu, stejně jako zpracování dat a poskytnutí informací,



d) bankovní, finanční a pojišťovací služby, s výjimkou nájmu

bezpečnostních schránek,



e) poskytnutí pracovníků,



f) nájem movitého hmotného majetku, s výjimkou dopravních prostředků,



g) poskytnutí přístupu do přepravní nebo distribuční soustavy pro plyn

nacházející se na území Evropské unie nebo jakékoli sítě k takové

soustavě připojené, do elektroenergetické soustavy anebo do sítí tepla

nebo chladu a poskytnutí přepravy či distribuce plynu, tepla nebo

chladu anebo poskytnutí přenosu či distribuce elektřiny prostřednictvím

těchto soustav nebo sítí, včetně poskytnutí přímo souvisejících služeb,



h) zavázání se k povinnosti zdržet se zcela nebo zčásti uskutečňování

ekonomické činnosti nebo práva uvedených v písmenech a) až g).



§ 10i



Místo plnění při poskytnutí telekomunikační služby, služby rozhlasového

a televizního vysílání a elektronicky poskytované služby osobě

nepovinné k dani



(1) Místem plnění při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani je místo

příjemce služby určené podle přímo použitelného předpisu Evropské unie,

kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném systému

daně z přidané hodnoty^7e), pokud jde o



a) telekomunikační službu,



b) službu rozhlasového a televizního vysílání, nebo



c) elektronicky poskytovanou službu.



(2) Pro účely daně z přidané hodnoty se rozumí



a) telekomunikační službou služba spojená s přenosem, vysíláním nebo

příjmem signálů, textových dokumentů, obrázků, zvuků nebo jakékoliv

informace prostřednictvím kabelu, rádia, optických nebo

elektromagnetických systémů, včetně příslušného přenosu nebo stanovení

práva využívat kapacitu pro tento přenos, vysílání nebo příjem nebo

přístup k informačním sítím,



b) službou rozhlasového a televizního vysílání služba sestávající ze

zvukového nebo audiovizuálního obsahu, jako jsou rozhlasové nebo

televizní pořady pro simultánní poslech nebo sledování na základě

programové skladby poskytované veřejnosti prostřednictvím komunikačních

sítí poskytovatelem mediálních služeb pod jeho redakční odpovědností,



c) elektronicky poskytovanou službou služba poskytovaná prostřednictvím

veřejné datové sítě nebo elektronické sítě, s výjimkou pouze samotné

komunikace prostřednictvím elektronické adresy, a to zejména



1. hostitelství internetových stránek,



2. poskytnutí programového vybavení a jeho aktualizace,



3. poskytnutí obrázků, textů nebo informací anebo zpřístupňování

databází,



4. poskytnutí hudby, filmů nebo her, poskytnutí politických,

kulturních, uměleckých, sportovních, vědeckých nebo zábavních pořadů

nebo událostí, s výjimkou programů, které jsou službou rozhlasového a

televizního vysílání, nebo



5. poskytnutí služby výuky na dálku.



§ 10j



zrušen



§ 10k



zrušen



Oddíl 3



Stanovení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu



§ 11



Místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu



(1) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se

považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo

přepravy pořizovateli.



(2) Za místo plnění při pořízení zboží z jiného členského státu se

považuje členský stát, který vydal daňové identifikační číslo, které

pořizovatel poskytl osobě registrované k dani v jiném členském státě,

která mu dodává zboží, pokud ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v

členském státě odlišném od členského státu, který vydal toto daňové

identifikační číslo, a jestliže pořizovatel neprokáže, že pořízení

zboží z jiného členského státu bylo předmětem daně v členském státě

ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Tímto ustanovením není dotčeno

ustanovení odstavce 1.



(3) Pokud je však pořízení zboží z jiného členského státu předmětem

daně podle odstavce 1 v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy

zboží následně potom, co bylo předmětem daně v tuzemsku, protože daňové

identifikační číslo, které pořizovatel poskytl osobě, která mu dodává

zboží a která je registrovaná k dani v jiném členském státě, bylo

vydáno v tuzemsku, je pořizovatel oprávněn snížit základ daně v

tuzemsku o základ daně, z kterého byla odvedena daň v členském státě

ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Pro snížení základu daně platí

obdobně § 42.



(4) Pokud však je použit zjednodušený postup při dodání zboží do jiného

členského státu formou třístranného obchodu, za místo plnění při

pořízení zboží z jiného členského státu se považuje místo stanovené

podle odstavce 1, pokud pořizovatel uskutečnil pořízení zboží z jiného

členského státu za účelem následného dodání zboží v členském státě

ukončení odeslání nebo přepravy zboží podle odstavce 1 a osoba, které

bylo zboží dodáno v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy

zboží, přiznala a zaplatila daň jako při pořízení zboží z jiného

členského státu a pořizovatel podal souhrnné hlášení.



Oddíl 4



Stanovení místa plnění při dovozu zboží



§ 12



Místo plnění při dovozu zboží



(1) Místem plnění při dovozu zboží je členský stát, na jehož území se

zboží nachází v době, kdy vstupuje ze třetí země na území Evropské

unie.



(2) Pokud má však zboží při vstupu na území Evropské unie postavení

dočasně uskladněného zboží nebo je umístěno do svobodného pásma nebo do

svobodného skladu, nebo je propuštěno do celního režimu uskladnění v

celním skladu, aktivní zušlechťovací styk v podmíněném systému, dočasné

použití s úplným osvobozením od cla nebo vnější tranzit, je místem

plnění při dovozu zboží členský stát, ve kterém se na toto zboží

přestanou vztahovat příslušná celní opatření.



Díl 3



Vymezení plnění



§ 13



Dodání zboží



(1) Dodáním zboží se pro účely tohoto zákona rozumí převod práva

nakládat se zbožím jako vlastník.



(2) Dodáním zboží do jiného členského státu se pro účely tohoto zákona

rozumí dodání zboží, které je skutečně odesláno nebo přepraveno do

jiného členského státu.



(3) Za dodání zboží se pro účely tohoto zákona považuje



a) převod vlastnického práva k majetku za úplatu i na základě

rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního

předpisu,



b) dodání zboží prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské

smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; toto dodání zboží se považuje za

samostatné dodání zboží komitentem nebo třetí osobou komisionáři a

samostatné dodání zboží komisionářem třetí osobě nebo komitentovi,



c) předání dovezeného zboží, které je ve vlastnictví osoby z třetí země

a po propuštění do volného oběhu je předáno další osobě v tuzemsku beze

změny vlastnického vztahu,



d) přenechání zboží vlastníkem k užití na základě smlouvy, pokud je

ujednáno, že vlastník užívaného zboží převede vlastnické právo k němu

na jeho uživatele.



(4) Za dodání zboží za úplatu se také považuje



a) použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním

ekonomických činností plátce,



b) uvedení do stavu způsobilého k užívání^74) dlouhodobého majetku

vytvořeného vlastní činností, pokud plátce použije tento majetek pro

účely, pro které má nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 6,



c) vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na

likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě ve hmotném majetku,^2) pokud

byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně,



d) při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve

společnosti bezúplatné přenechání



1. zboží, které je ve vlastnictví daného společníka, do vlastnictví

jiného společníka nebo do společného majetku,



2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku

členství v nepeněžité podobě ve hmotném majetku, do vlastnictví jiného

společníka nebo do společného majetku,



e) vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace ve hmotném

majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho

části odpočet daně, s výjimkou vložení hmotného majetku, který je

součástí vkladu obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém

případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat daň společně a

nerozdílně,



f) dodání vratného obalu spolu se zbožím v tuzemsku plátcem, který

uvádí vratné obaly spolu se zbožím na trh^10a), jestliže vratný obal

stejného druhu nebyl tomuto plátci vrácen k poslednímu dni příslušného

účetního období^7d) daného plátce nebo k poslednímu dni příslušného

kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví. Pro účely tohoto

zákona jsou za vratné obaly stejného druhu považovány také vratné obaly

se shodnou výší zvláštní peněžní částky účtované při dodání vratného

obalu spolu se zbožím. Toto ustanovení se nevztahuje na dodání vratných

obalů spolu se zbožím, u kterého by se uplatnilo osvobození od daně

podle § 63.



(5) Použitím hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním

ekonomických činností plátce se pro účely tohoto zákona rozumí trvalé

použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho

zaměstnanců, trvalé použití pro jiné účely než související s

uskutečňováním jeho ekonomických činností, a poskytnutí obchodního

majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn

odpočet daně.



(6) Za dodání zboží za úplatu se pro účely tohoto zákona považuje také

přemístění obchodního majetku plátcem do jiného členského státu.

Přemístěním obchodního majetku se pro účely tohoto zákona rozumí

odeslání nebo přeprava majetku tímto plátcem nebo jím zmocněnou třetí

osobou z tuzemska do jiného členského státu pro účely uskutečňování

jeho ekonomických činností v jiném členském státě. Za dodání zboží do

jiného členského státu plátcem se pro účely tohoto zákona považuje také

přemístění zboží, které bylo pořízeno tímto plátcem podle § 16 odst. 4,

z tuzemska do jiného členského státu.



(7) Za přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského

státu se pro účely tohoto zákona nepovažuje odeslání nebo přeprava

zboží pro účely



a) dodání zboží s instalací nebo montáží,



b) zasílání zboží,



c) dodání zboží plátcem na palubě lodí, letadel nebo vlaků během

přepravy osob podle § 7 odst. 4,



d) dodání zboží plátcem v členském státě ukončení odeslání nebo

přepravy zboží, pokud je dodání zboží v tomto členském státě osvobozeno

od daně s nárokem na odpočet daně,



e) vývozu zboží plátcem, pokud je zboží propuštěno do režimu vývozu,



f) poskytnutí služby pro plátce, zahrnující práce na zboží fyzicky

uskutečněné v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo

přepravy zboží za podmínky, že zboží po provedení prací je vráceno zpět

plátci do tuzemska, ze kterého bylo původně odesláno nebo přepraveno,



g) přechodného užití zboží v členském státě, ve kterém je ukončení

odeslání nebo přepravy zboží, pro účely poskytnutí služby plátcem,



h) přechodného užití zboží na dobu nepřekračující 24 měsíců na území

jiného členského státu, ve kterém by se na dovoz stejného zboží ze

třetí země pro přechodné užití vztahoval režim dočasného použití s

plným osvobozením od cla, nebo



i) dodání zboží soustavami nebo sítěmi.



(8) Za dodání zboží se však pro účely tohoto zákona nepovažuje



a) pozbytí obchodního závodu, pokud se jedná o hmotný majetek,



b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě ve hmotném

majetku jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštního právního

předpisu,^11)



c) poskytnutí dárku v rámci ekonomické činnosti, pokud jeho pořizovací

cena bez daně nepřesahuje 500 Kč, nebo poskytnutí obchodních vzorků bez

úplaty v rámci ekonomické činnosti,



d) dodání vratného obalu, který je dodáván spolu se zbožím kupujícímu

za úplatu, pokud je tato úplata přímo vázána k vratnému obalu a

kupujícímu je při dodání zboží zaručeno vrácení této úplaty v plné výši

po vrácení vratného obalu^10a), nebo



e) vrácení vratného obalu bez úplaty či za úplatu.



§ 14



Poskytnutí služby



(1) Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny

činnosti, které nejsou dodáním zboží. Poskytnutím služby se pro účely

tohoto zákona rozumí také



a) pozbytí nehmotné věci,



b) přenechání zboží k užití jinému,



c) vznik a zánik věcného břemene,



d) zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět

určité jednání nebo situaci.



(2) Za poskytnutí služby se pro účely tohoto zákona považuje



a) poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu

nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu,



b) poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě

komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; tato služba se

považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou

komisionáři a samostatné poskytnutí služby komisionářem třetí osobě

nebo komitentovi.



(3) Za poskytnutí služby za úplatu se pro účely tohoto zákona také

považuje



a) poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním

ekonomických činností plátce,



b) vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na

likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku,^2) pokud

byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně,



c) při zániku společnosti nebo zániku členství společníka ve

společnosti bezúplatné přenechání



1. nehmotného majetku, který je ve vlastnictví daného společníka, do

vlastnictví jiného společníka nebo do společného majetku,



2. toho, co by společník získal při zániku společnosti nebo při zániku

členství v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, do vlastnictví jiného

společníka nebo do společného majetku,



d) vložení nepeněžitého vkladu do obchodní korporace v nehmotném

majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho

části odpočet daně, s výjimkou vkladu obchodního závodu; vkladatel i

nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat

daň společně a nerozdílně.



(4) Pro účely tohoto zákona se za poskytnutí služby pro účely

nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí



a) dočasné využití obchodního majetku, s výjimkou dlouhodobého majetku,

pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto

majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo



b) poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo

jeho zaměstnanců nebo jiné účely než souvisejících s uskutečňováním

jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých

plnění byl uplatněn odpočet daně.



(5) Za poskytnutí služby se však pro účely tohoto zákona nepovažuje



a) pozbytí obchodního závodu,



b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném

majetku , včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle

zvláštního právního předpisu,^11)



c) postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci.



§ 15



zrušen



§ 16



Pořízení zboží z jiného členského státu



(1) Pořízením zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona

rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby

registrované k dani v jiném členském státě, která není osvobozenou

osobou, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z tohoto jiného

členského státu do členského státu od něj odlišného



a) osobou, která uskutečňuje dodání zboží,



b) pořizovatelem, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která

pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo



c) zmocněnou třetí osobou.



(2) Za pořízení zboží z jiného členského státu se pro účely tohoto

zákona nepovažuje



a) dodání zboží s instalací nebo montáží,



b) dodání zboží soustavami nebo sítěmi,



c) zasílání zboží,



d) přemístění obchodního majetku z jiného členského státu do tuzemska

pro účely uvedené v § 13 odst. 7,



e) nabytí vratného obalu za úplatu.



(3) Pokud je zboží pořízeno právnickou osobou nepovinnou k dani, pro

kterou je pořízení zboží předmětem daně, odesláno nebo přepraveno ze

třetí země a dovoz zboží je uskutečněn touto osobou do členského státu

odlišného od členského státu ukončení odeslání nebo přepravy zboží,

považuje se pro účely tohoto zákona zboží za odeslané nebo přepravené z

členského státu, do kterého je dovoz zboží uskutečněn. Pokud je dovoz

zboží uskutečněn právnickou osobou nepovinnou k dani, pro kterou je

pořízení zboží předmětem daně, do tuzemska, má tato osoba nárok na

vrácení zaplacené daně při dovozu zboží, pokud prokáže, že pořízení

tohoto zboží bylo předmětem daně v členském státě, ve kterém je

ukončeno odeslání nebo přeprava tohoto zboží. Při vracení daně se

postupuje přiměřeně podle § 82 až 82b.



(4) Za pořízení zboží z jiného členského státu plátcem se pro účely

tohoto zákona také považuje přemístění zboží z jiného členského státu

do tuzemska osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která

není osvobozenou osobou a která není plátcem, za účelem následného

dodání zboží v tuzemsku pořizovateli.



(5) Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se pro účely

tohoto zákona považuje



a) přemístění zboží plátcem pro účely uskutečňování ekonomických

činností v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného

členského státu do tuzemska a toto zboží bylo plátcem v rámci

uskutečňování ekonomických činností v tomto jiném členském státě

vyrobeno, nakoupeno, pořízeno z dalšího členského státu nebo dovezeno z

třetí země,



b) přemístění zboží plátcem z jiného členského státu do tuzemska, které

bylo odesláno nebo přepraveno ze třetí země a dovoz zboží je uskutečněn

plátcem v tomto jiném členském státě, a odeslání nebo přeprava zboží je

ukončena v tuzemsku,



c) přemístění zboží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,

která není osvobozenou osobou a která nemá sídlo v tuzemsku, nebo

zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku,

pro účely uskutečňování ekonomických činností v tuzemsku, pokud je

zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska,



d) přidělení zboží z jednoho členského státu do jiného ozbrojeným silám

jiného členského státu, který je členem Organizace Severoatlantické

smlouvy, pro jejich použití nebo použití civilních zaměstnanců, kteří

je doprovázejí, pokud zboží nebylo předmětem daně v členském státě,

který zboží přiděluje, jestliže dovoz tohoto zboží není osvobozen od

daně.



§ 17



Zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou

třístranného obchodu



(1) Třístranným obchodem je obchod, který uzavřou tři osoby

registrované k dani ve třech různých členských státech a předmětem

obchodu je dodání téhož zboží mezi těmito třemi osobami s tím, že zboží

je přímo odesláno nebo přepraveno z členského státu prodávajícího do

členského státu kupujícího.



(2) Prodávajícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba

registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy

zboží, která není osvobozenou osobou.



(3) Kupujícím se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba

registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy

zboží, která kupuje zboží od prostřední osoby.



(4) Prostřední osobou se pro účely třístranného obchodu rozumí osoba

registrovaná k dani v členském státě odlišném od členského státu

prodávajícího a členského státu kupujícího, která



a) není osvobozenou osobou a



b) pořizuje zboží od prodávajícího v členském státě kupujícího s cílem

následného dodání zboží kupujícímu v tomto členském státě.



(5) Při užití zjednodušeného postupu při třístranném obchodu se nesmí

prostřední osoba registrovat k dani v členském státě kupujícího a

uplatnit osvobození od daně při pořízení zboží v tomto členském státě,

za podmínek stanovených tímto členským státem.



(6) Pořízení zboží z jiného členského státu, které je uskutečněno

prostřední osobou v tuzemsku, při užití zjednodušeného postupu v

třístranném obchodu je osvobozeno od daně za těchto podmínek



a) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední

osobou, která není plátcem ani identifikovanou osobou, ale je osobou

registrovanou k dani v jiném členském státě,



b) pořízení zboží z jiného členského státu je uskutečněno prostřední

osobou za účelem následného dodání zboží v tuzemsku,



c) zboží pořízené prostřední osobou je přímo odesláno nebo přepraveno z

členského státu prodávajícího do tuzemska a je určeno pro kupujícího,

pro kterého prostřední osoba uskutečňuje následné dodání zboží,



d) kupující je plátce nebo identifikovaná osoba,



e) kupující je povinen přiznat daň u dodání zboží uskutečněného

prostřední osobou jako při pořízení zboží z jiného členského státu.



(7) Prostřední osoba, která je osobou registrovanou k dani v jiném

členském státě a pořizuje zboží z jiného členského státu a dodává zboží

kupujícímu, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, je při užití

zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna



a) splnit podmínky podle odstavce 6 pro uplatnění osvobození od daně

při pořízení zboží z jiného členského státu uskutečněné v tuzemsku,



b) oznámit stejné daňové identifikační číslo prodávajícímu a uvést je

na daňovém dokladu pro kupujícího,



c) vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o

třístranný obchod.



(8) Kupující je povinen oznámit prostřední osobě daňové identifikační

číslo, které kupujícímu bylo přiděleno v tuzemsku, a přiznat daň na

základě daňového dokladu vystaveného prostřední osobou, stejně jako při

pořízení zboží z jiného členského státu.



§ 18



zrušen



§ 19



Dodání a pořízení nových dopravních prostředků uvnitř území Evropské

unie



(1) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného

členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě,

uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.



(2) Dnem prvního uvedení do provozu se u nových dopravních prostředků

lodí a letadel rozumí den dodání výrobcem prvnímu kupujícímu nebo

vlastníkovi nebo první den, kdy kupující nebo vlastník je oprávněn s

dopravním prostředkem nakládat, a to ten den, který nastane dříve, nebo

den, kdy byl dopravní prostředek výrobcem použit pro předváděcí účely.

Za den prvního uvedení do provozu u pozemních motorových vozidel se

považuje den, kdy bylo vozidlo registrováno k provozu ve státu výrobce,

nebo den, kdy nastala povinnost toto vozidlo ve státu výrobce

registrovat, a to ten den, který nastane dříve. Pokud není povinnost

vozidlo registrovat ve státu výrobce, je dnem prvního uvedení do

provozu den, kdy bylo vozidlo odvezeno kupujícím nebo jeho vlastníkem,

nebo den dodání kupujícímu nebo jeho vlastníkovi nebo den, kdy kupující

nebo vlastník s ním mohl nakládat, a to ten den, který nastane dříve,

nebo den, kdy pozemní motorové vozidlo bylo použito pro předváděcí

účely. Jestliže není den prvního uvedení do provozu takto stanoven,

považuje se za den prvního uvedení do provozu den, kdy byl vystaven

doklad o prodeji.



(3) Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní prostředek od osoby

registrované k dani v jiném členském státě, uskutečňuje pořízení zboží

z jiného členského státu.



(4) Plátce, který dodává za úplatu nový dopravní prostředek do jiného

členského státu osobě, která není osobou registrovanou k dani v jiném

členském státě, uskutečňuje plnění osvobozené od daně s nárokem na

odpočet daně, pokud je nový dopravní prostředek přemístěn do jiného

členského státu a plátce společně s pořizovatelem předloží místně

příslušnému správci daně hlášení o dodání nového dopravního prostředku

do jiného členského státu ve lhůtě pro podání daňového přiznání, ke

kterému přiloží kopii vystaveného daňového dokladu. Dodání nového

dopravního prostředku do jiného členského státu osobě, která není

osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, plátce neuvádí do

souhrnného hlášení. Plátce, který pořizuje za úplatu nový dopravní

prostředek z jiného členského státu od osoby, která není osobou

registrovanou k dani v jiném členském státě, uskutečňuje také pořízení

zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně v tuzemsku, a k

daňovému přiznání je povinen přiložit hlášení o pořízení nového

dopravního prostředku a kopii daňového dokladu, který mu vystavil

dodavatel.



(5) Osoba, která není plátcem, a příležitostně dodá nový dopravní

prostředek, který je přemístěn do jiného členského státu, se považuje

za osobu oprávněnou uplatnit nárok na odpočet daně, kterou zaplatila

při nabytí nového dopravního prostředku ve sjednané ceně nebo při

dovozu nebo při pořízení z jiného členského státu, a to maximálně do

výše daně, kterou by byl povinen odvést plátce, pokud by dodání bylo

zdanitelným plněním v tuzemsku. Tato osoba je oprávněna uplatnit nárok

na odpočet daně u svého místně příslušného správce daně v daňovém

přiznání, ke kterému přiloží kopii daňového dokladu, a s hlášením o

dodání nového dopravního prostředku předloží daňové přiznání do 10 dnů

ode dne dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu;

tuto lhůtu nelze prodloužit. Pokud nárok na odpočet daně neuplatní v

tomto daňovém přiznání nebo na požádání správce daně neposkytne

informace nutné ke správnému stanovení nároku na odpočet daně, její

nárok zaniká.



(6) Osoba, která není plátcem, a pořizuje v tuzemsku nový dopravní

prostředek z jiného členského státu, který bude registrován k provozu v

tuzemsku, je povinna předložit daňové přiznání, ke kterému přiloží

kopii daňového dokladu, hlášení o pořízení nového dopravního prostředku

do 10 dnů ode dne pořízení; tuto lhůtu nelze prodloužit. Na základě

tohoto daňového přiznání správce daně vyměří částku daně, kterou je

pořizující osoba povinna zaplatit místně příslušnému správci daně do 25

dnů ode dne, kdy jí daň byla vyměřena. Správce daně osobě požívající

výsad a imunit při pořízení nového dopravního prostředku z jiného

členského státu vydá potvrzení o osvobození od daně, pokud je pořízen

nový dopravní prostředek v rámci množstevních limitů stanovených v §

80.



(7) Osoba, která pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského

státu, který bude registrován v registru silničních motorových vozidel,

může před podáním daňového přiznání podat hlášení o pořízení nového

motorového vozidla a zaplatit zálohu ve výši daně z pořízení nového

dopravního prostředku, kterou vypořádá v následně podaném daňovém

přiznání. K hlášení o pořízení nového motorového vozidla je povinna

přiložit kopii daňového dokladu, který jí vystavil dodavatel z jiného

členského státu. Zaplacení zálohy správce daně na žádost pořizovatele

potvrdí.



(8) Při dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu

musí být na daňovém dokladu uveden údaj, že se jedná o nový dopravní

prostředek, a údaje tuto skutečnost potvrzující.



§ 20



Dovoz zboží



(1) Dovozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí vstup zboží z třetí

země na území Evropské unie.



(2) Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také vrácení

zboží, které je po předchozím umístění ve svobodném pásmu nebo

svobodném skladu nacházejícím se v tuzemsku vráceno zpět do tuzemska.

Za vrácení zboží do tuzemska se nepovažuje dodání zboží do jiného

členského státu podle § 64 přímo ze svobodného skladu nebo svobodného

pásma a vývoz zboží podle § 66 přímo ze svobodného skladu nebo

svobodného pásma.



(3) Za dovoz zboží se pro účely tohoto zákona považuje také vstup zboží

na území Evropské unie z území podle § 3 odst. 2. U dovozu tohoto zboží

postupuje celní úřad tak, jako by se jednalo o dovoz zboží ze třetí

země.



Díl 4



Uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit



§ 21



Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při dodání

zboží a poskytnutí služby



(1) Daň je plátce povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného

plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane

dříve, pokud zákon nestanoví jinak. Plátce daň uvádí v daňovém přiznání

za zdaňovací období, ve kterém mu vznikla povinnost přiznat daň.



(2) Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné



a) dnem dodání podle § 13 odst. 1 při prodeji podle kupní smlouvy,



b) dnem převzetí v ostatních případech,



c) dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního

právního předpisu.^16), nebo



d) dnem přenechání zboží k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d).



(3) Při dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za

uskutečněné dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo dnem

doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického

práva, a to tím dnem, který nastane dříve. Při přenechání nemovité věci

k užívání podle § 13 odst. 3 písm. d) se zdanitelné plnění považuje za

uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání.



(4) Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné



a) dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu s

výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou

úplatu, a to tím dnem, který nastane dříve,



b) dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k pozbytí nehmotné věci

nebo přenechání zboží k užití jinému; pokud je sjednán způsob stanovení

úplaty a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se

považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty.



(5) V ostatních případech se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné



a) dnem převzetí díla nebo jeho dílčí části při zdanitelném plnění

uskutečněném podle smlouvy o dílo,



b) dnem odečtu z měřicího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné

spotřeby při dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění

odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu

nebo při přenosu a distribuci elektřiny,



c) dnem použití majetku nebo využití služby při použití hmotného

majetku nebo poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním

ekonomických činností plátce,



d) dnem uvedení do stavu způsobilého k užívání^74) při plnění vymezeném

v § 13 odst. 4 písm. b),



e) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva k nepeněžitému

vkladu, popřípadě jiných práv k tomuto vkladu, při vložení majetkového

vkladu v nepeněžité podobě, s výjimkou nemovité věci, kdy se postupuje

podle odstavce 3,



f) dnem, ke kterému dochází k pozbytí vlastnického práva, popřípadě

jiných práv k vydávanému majetku, při vydání vypořádacího podílu na

obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku, s výjimkou

nemovité věci, kdy se postupuje podle odstavce 3,



g) dnem dodání třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u komisionáře,

popřípadě dnem dodání třetí osobou, při dodání zboží na základě

komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu, nebo



h) dnem poskytnutí služby třetí osobě, a to jak u komitenta, tak u

komisionáře, popřípadě dnem poskytnutí služby třetí osobou, při

poskytnutí služby na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy

obdobného typu.



(6) Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních

automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu

mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky

nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění

uskutečňuje platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za

uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo platební prostředky

nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu.



(7) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. f) vzniká povinnost

přiznat daň ke dni jeho uskutečnění. Zdanitelné plnění se považuje za

uskutečněné k poslednímu dni účetního období daného plátce nebo k

poslednímu dni kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, za

podmínek uvedených v § 13 odst. 4 písm. f).



(8) Dílčím plněním se rozumí zdanitelné plnění, které se podle smlouvy

uskutečňuje ve sjednaném rozsahu a ve sjednaných lhůtách a nejedná se

přitom o celkové plnění, na které je uzavřena smlouva. Dílčí plnění se

považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě. U dílčích plnění

uskutečněných podle smlouvy o dílo se zdanitelné plnění považuje za

uskutečněné i dnem podle odstavce 5 písm. a), a dnem uskutečnění

zdanitelného plnění je ten den, který nastane dříve.



(9) U opakovaných plnění se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné

nejpozději posledním dnem zdaňovacího období. Opakovaným plněním se

rozumí uskutečnění zdanitelných plnění ve sjednaných lhůtách během

zdaňovacího období, přičemž se v rámci smlouvy jedná o plnění zbožím

stejného druhu, které je navzájem zastupitelné nebo službou stejné

povahy.



(10) Pro stanovení dne uskutečnění plnění u plnění osvobozených od daně

platí odstavce 2 až 9 obdobně. U nájmu nemovité věci osvobozeného od

daně bez nároku na odpočet daně se považuje plnění za uskutečněné

nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku.



§ 22



Uskutečnění plnění a povinnost přiznat daň při dodání zboží do jiného

členského státu



(1) Daň na výstupu při dodání zboží do jiného členského státu, na které

se nevztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, je plátce

povinen přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni

přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane dříve.



(2) Den uskutečnění zdanitelného plnění se při dodání zboží do jiného

členského státu podle odstavce 1 stanoví podle § 21. Daň je plátce

povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, kdy mu vznikla

povinnost přiznat daň.



(3) Při dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje

osvobození od daně s nárokem na odpočet daně, vzniká povinnost přiznat

uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po

měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo přepraveno do jiného členského

státu. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem

měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží odesláno nebo

přepraveno do jiného členského státu, je plátce povinen přiznat

uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu.



(4) Dodání zboží do jiného členského státu podle odstavce 3 je plátce

povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu

vznikla povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu.



§ 23



Uskutečnění plnění a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu

zboží



(1) Zdanitelné plnění je uskutečněno a povinnost přiznat nebo zaplatit

daň při dovozu zboží vzniká^19a)



a) propuštěním zboží do celního režimu volný oběh,



b) propuštěním zboží do celního režimu aktivní zušlechťovací styk v

systému navracení,



c) propuštěním zboží do celního režimu dočasné použití s částečným

osvobozením od dovozního cla,



d) nezákonným dovozem zboží,



e) spotřebou nebo použitím zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném

skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy,



f) porušením podmínek vyplývajících z dočasně uskladněného zboží,



g) porušením podmínek stanovených pro celní režim, do kterého bylo

dovážené zboží propuštěno, nebo



h) odnětím zboží celnímu dohledu.



(2) Povinnost zaplatit daň při dovozu zboží rovněž vzniká dnem

rozhodnutí celního úřadu o vrácení zboží ze svobodného pásma nebo

svobodného skladu v tuzemsku zpět do tuzemska.



(3) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle

odstavce 1 písm. a), b) nebo c), je plátce povinen přiznat daň v

daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do

příslušného režimu propuštěno.



(4) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle

odstavce 1 písm. c), je plátce povinen přiznat daň ve výši, která by

byla vyměřena při propuštění zboží do volného oběhu v době dovozu

zboží.



(5) Pokud byly porušeny podmínky pro osvobození od daně podle § 71g, je

plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve

kterém bylo zboží do režimu volného oběhu propuštěno.



(6) Bylo-li osobě, která není plátcem, rozhodnutím celního úřadu zboží

propuštěno podle odstavce 1 písm. c), je tato osoba povinna zaplatit

daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do volného

oběhu v době dovozu zboží.



(7) Plátce splnil povinnost přiznat daň při dovozu zboží, pokud daň

zaplatil celnímu úřadu v souladu s tímto zákonem jako osoba povinná

zaplatit daň.



§ 24



Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při poskytnutí

služby osobou neusazenou v tuzemsku



(1) Povinnost přiznat daň při poskytnutí služby s místem plnění v

tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované

osobě, kterým je služba poskytnuta, ke dni uskutečnění zdanitelného

plnění nebo ke dni poskytnutí úplaty, a to k tomu dni, který nastane

dříve.



(2) Zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby

podle odstavce 1. V případech podle § 21 odst. 4 písm. b) a v § 21

odst. 5 až 9 se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uvedeným

v těchto ustanoveních.



(3) Pokud je osobou neusazenou v tuzemsku poskytována služba s místem

plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 po dobu delší než 12 kalendářních

měsíců a během této doby nedojde k poskytnutí úplaty, považuje se

plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního

roku.



(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně vztahují i na dodání zboží s

instalací nebo montáží a dodání zboží soustavami nebo sítěmi.



§ 24a



Uskutečnění plnění a povinnost přiznat poskytnutí služby s místem

plnění mimo tuzemsko



(1) Při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko vzniká ke dni

uskutečnění plnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který

nastane dříve,



a) plátci povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění,



b) identifikované osobě povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění při

poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9

odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je osvobozené od daně.



(2) Plnění se považuje za uskutečněné dnem poskytnutí služby podle

odstavce 1. V případech podle § 21 odst. 4 písm. b) a v § 21 odst. 5 až

9 se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uvedeným v těchto

ustanoveních.



(3) Pokud je služba s místem plnění mimo tuzemsko podle § 9 odst. 1, u

níž mají plátce nebo identifikovaná osoba povinnost podat souhrnné

hlášení podle § 102 odst. 1 písm. d), poskytována po dobu delší než 12

kalendářních měsíců a nedojde během tohoto období k přijetí úplaty,

považuje se plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého

kalendářního roku.



(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se obdobně vztahují i na dodání zboží s

instalací nebo montáží, dodání zboží soustavami nebo sítěmi s místem

plnění mimo tuzemsko.



§ 25



Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení

zboží z jiného členského státu



(1) Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v

tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň

k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží

pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem

měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, vzniká

plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň ke dni vystavení

daňového dokladu.



(2) Při pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4 a 5

vzniká plátci povinnost přiznat daň dnem přemístění zboží do tuzemska.



(3) Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné

dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží

podle § 21. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 4

a 5 se však považuje za uskutečněné dnem přemístění zboží do tuzemska.



Díl 5



Daňové doklady



Oddíl 1



Obecná ustanovení o daňových dokladech



§ 26



Daňový doklad



(1) Daňovým dokladem je písemnost, která splňuje podmínky stanovené v

tomto zákoně.



(2) Daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu.



(3) Daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a

obdržen elektronicky. S použitím daňového dokladu v elektronické podobě

musí souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje.



(4) Za správnost údajů na daňovém dokladu a za jeho vystavení ve

stanovené lhůtě odpovídá vždy osoba, která plnění uskutečňuje.



Oddíl 2



Vystavování daňových dokladů



§ 27



Určení pravidel pro vystavování daňových dokladů



(1) Vystavování daňových dokladů při dodání zboží nebo poskytnutí

služby podléhá pravidlům členského státu, ve kterém je místo plnění.



(2) Vystavování daňových dokladů podléhá pravidlům členského státu, ve

kterém má osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo

provozovnu, je-li plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny,

pokud je místo plnění



a) v členském státě odlišném od členského státu, ve kterém má osoba

povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo provozovnu, je-li

plnění uskutečněno prostřednictvím této provozovny, a pokud osobou

povinnou přiznat daň je osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a tato

osoba nebyla zmocněna k vystavení daňového dokladu, nebo



b) ve třetí zemi.



§ 28



Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku



(1) Plátce je povinen vystavit daňový doklad v případě



a) dodání zboží nebo poskytnutí služby osobě povinné k dani nebo

právnické osobě nepovinné k dani, s výjimkou plnění osvobozených od

daně bez nároku na odpočet daně,



b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku,



c) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje

osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,



d) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo

b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni

přijetí úplaty, nebo



e) uskutečnění plnění podle § 13 odst. 4, s výjimkou § 13 odst. 4 písm.

c) a d), nebo podle § 14 odst. 3, s výjimkou § 14 odst. 3 písm. c) a

d).



(2) Osoba povinná k dani je povinna vystavit daňový doklad v případě



a) uskutečnění plnění pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu

nepovinnou k dani, je-li místo plnění v členském státě, ve kterém nemá

osoba povinná k dani, která plnění uskutečňuje, sídlo nebo ve kterém

nemá umístěnu provozovnu, prostřednictvím které je toto plnění

uskutečněno, pokud jde o



1. poskytnutí služby,



2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo



3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi,



b) poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo montáží pro

osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li

místo plnění ve třetí zemi, nebo



c) přijetí úplaty, pokud před uskutečněním plnění podle písmene a) nebo

b) vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění ke dni

přijetí úplaty.



(3) Orgán veřejné moci nebo dražebník je povinen namísto plátce

vystavit daňový doklad při dražbě obchodního majetku plátce nebo při

jeho prodeji mimo dražbu, a to obdobně podle odstavce 1 písm. a), a

poskytnout daňový doklad tomuto plátci.



(4) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla

povinnost přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění.



(5) Daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů od konce kalendářního

měsíce, ve kterém



a) se uskutečnilo dodání zboží do jiného členského státu, na které se

vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,



b) se uskutečnilo poskytnutí služby, dodání zboží s instalací nebo

montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi pro osobu povinnou k

dani nebo právnickou osobu nepovinnou k dani, je-li místo plnění v

členském státě, ve kterém nemá osoba povinná k dani, která plnění

uskutečňuje, sídlo nebo ve kterém nemá umístěnu provozovnu,

prostřednictvím které je toto plnění uskutečněno,



c) se uskutečnilo poskytnutí služby nebo dodání zboží s instalací nebo

montáží pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu nepovinnou k

dani, je-li místo plnění ve třetí zemi, nebo



d) byla přijata úplata, pokud před uskutečněním plnění podle písmen b)

nebo c) vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku přijetí

úplaty.



(6) Osoba povinná k dani může k vystavení daňového dokladu písemně

zmocnit osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, nebo třetí osobu.

Pokud je zmocnění uděleno elektronicky, musí být podepsáno uznávaným

elektronickým podpisem.



Oddíl 3



Náležitosti daňových dokladů



§ 29



Náležitosti daňového dokladu



(1) Daňový doklad musí obsahovat tyto údaje:



a) označení osoby, která uskutečňuje plnění,



b) daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění,



c) označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,



d) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,



e) evidenční číslo daňového dokladu,



f) rozsah a předmět plnění,



g) den vystavení daňového dokladu,



h) den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před

uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat daň

nebo přiznat uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení

daňového dokladu,



i) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové

ceně,



j) základ daně,



k) sazbu daně,



l) výši daně; tato daň se uvádí v české měně.



(2) Daňový doklad musí obsahovat rovněž tyto údaje:



a) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu

Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně

osvobozeno, je-li plnění osvobozeno od daně,



b) „vystaveno zákazníkem“, je-li osoba, pro kterou je plnění

uskutečněno, zmocněna k vystavení daňového dokladu,



c) „daň odvede zákazník“, je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro

kterou je plnění uskutečněno.



(3) Daňový doklad nemusí obsahovat tyto údaje:



a) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,

není-li jí přiděleno,



b) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové

ceně, pokud vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění

plnění ke dni přijetí úplaty,



c) sazbu daně a výši daně,



1. jedná-li se o plnění osvobozené od daně, nebo



2. je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění

uskutečněno.



(4) Označením se pro účely daňových dokladů rozumí



a) obchodní firma nebo jméno,



b) dodatek ke jménu a



c) sídlo.



§ 29a



Náležitosti daňového dokladu skupiny



(1) Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného

skupinou, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, která

uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, který uskutečňuje plnění.



(2) Pokud je daňový doklad vystaven v případě plnění uskutečněného pro

skupinu, uvede se na daňovém dokladu namísto označení skupiny, pro

kterou se uskutečňuje plnění, označení člena skupiny, pro kterého se

uskutečňuje plnění.



Oddíl 4



Zjednodušený daňový doklad



§ 30



Vystavování zjednodušeného daňového dokladu



(1) Daňový doklad lze vystavit jako zjednodušený daňový doklad, pokud

celková částka za plnění na daňovém dokladu není vyšší než 10 000 Kč.



(2) Daňový doklad nelze vystavit jako zjednodušený daňový doklad v

případě



a) dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje

osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,



b) zasílání zboží do tuzemska s místem plnění v tuzemsku,



c) uskutečnění plnění, u něhož je povinna přiznat daň osoba, pro kterou

se plnění uskutečňuje, nebo



d) prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z tabákových

výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele.



§ 30a



Náležitosti zjednodušeného daňového dokladu



(1) Zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat



a) označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,



b) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,



c) jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové

ceně,



d) základ daně,



e) výši daně.



(2) Neobsahuje-li zjednodušený daňový doklad výši daně, musí obsahovat

částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat

za uskutečňované plnění celkem.



Oddíl 5



Zvláštní daňové doklady



§ 31



Splátkový kalendář



Splátkový kalendář je daňovým dokladem, pokud



a) obsahuje náležitosti daňového dokladu a



b) tvoří součást nájemní smlouvy nebo je na něj v těchto smlouvách

výslovně odkazováno.



§ 31a



Platební kalendář



(1) Platební kalendář je daňovým dokladem, pokud



a) obsahuje náležitosti daňového dokladu,



b) osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, poskytuje úplatu

před uskutečněním zdanitelného plnění a



c) je na něm uveden rozpis plateb na předem stanovené období.



(2) Platební kalendář nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den

přijetí úplaty.



§ 31b



Souhrnný daňový doklad



(1) Osoba povinná k dani, která uskutečňuje několik samostatných plnění

pro stejnou osobu, může vystavit za těchto několik samostatných plnění

souhrnný daňový doklad.



(2) Souhrnný daňový doklad se vystavuje do 15 dnů od konce kalendářního

měsíce, ve kterém



a) se uskutečnilo první plnění uvedené na tomto souhrnném daňovém

dokladu, nebo



b) byla přijata první úplata uvedená na tomto souhrnném daňovém

dokladu, pokud vznikla povinnost vystavit daňový doklad v důsledku

přijetí úplaty.



(3) Údaje společné pro všechna samostatná plnění mohou být na souhrnném

daňovém dokladu uvedeny pouze jednou.



(4) Pro každé samostatné plnění musí být zvlášť uvedeny tyto údaje:



a) den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, podle toho, který

nastane dříve,



b) jednotková cena bez daně a sleva, není-li obsažena v jednotkové

ceně,



c) základ daně,



d) sazba daně a



e) výše daně.



§ 32



Doklad o použití



(1) Doklad o použití je daňový doklad vystavený v případě plnění podle

§ 13 odst. 4 písm. a), b) a f) nebo podle § 14 odst. 3 písm. a).



(2) V dokladu o použití se rovněž uvede sdělení o účelu použití.



§ 32a



Potvrzení při dražbě a při prodeji mimo dražbu



Potvrzení vystavené při dražbě obchodního majetku plátce nebo při jeho

prodeji mimo dražbu je daňovým dokladem, pokud obsahuje



a) náležitosti daňového dokladu a



b) sdělení, že se jedná o prodej prostřednictvím osoby určené k

uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce.



Oddíl 6



Daňové doklady při dovozu a vývozu zboží



§ 33



Daňový doklad při dovozu



(1) Za daňový doklad při dovozu zboží do tuzemska se považuje



a) rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla

povinnost přiznat nebo zaplatit daň, nebo



b) jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň

zaplacena.



(2) Za daňový doklad při vrácení zboží zpět do tuzemska se považuje

rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud je daň

zaplacena.



§ 33a



Daňový doklad při vývozu



Za daňový doklad při vývozu zboží se považuje



a) rozhodnutí celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, kterým je

celním úřadem potvrzen výstup zboží z území Evropské unie, nebo



b) rozhodnutí celního úřadu o umístění zboží do svobodného pásma nebo

svobodného skladu v tuzemsku.



Oddíl 7



Zajištění věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti

daňových dokladů



§ 34



nadpis vypuštěn



(1) U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce

doby stanovené pro jeho uchovávání zajištěna



a) věrohodnost jeho původu,



b) neporušenost jeho obsahu a



c) jeho čitelnost.



(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí



a) věrohodností původu skutečnost, že je zaručena totožnost osoby,

která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila,



b) neporušeností obsahu skutečnost, že obsah daňového dokladu

požadovaný podle tohoto zákona nebyl změněn,



c) čitelností skutečnost, že je možné se seznámit s obsahem daňového

dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení.



(3) Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho

obsahu a jeho čitelnosti lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních

mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým

dokladem a daným plněním.



(4) Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a

neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů

zajistit také



a) uznávaným elektronickým podpisem,



b) uznávanou elektronickou značkou, nebo



c) elektronickou výměnou informací (EDI)^21), jestliže dohoda o této

výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a

neporušenost obsahu.



Oddíl 8



Uchovávání daňových dokladů



§ 35



Obecné ustanovení o uchovávání daňových dokladů



(1) Povinnost uchovávat daňové doklady má uchovatel, kterým je osoba

povinná k dani, která



a) daňový doklad vystavila nebo jejímž jménem byl daňový doklad

vystaven, pokud jde o daňové doklady za uskutečněná plnění, nebo



b) má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku a která je plátcem nebo

identifikovanou osobou, pokud jde o daňové doklady za všechna plnění

přijatá v souvislosti se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku.



(2) Daňové doklady se uchovávají po dobu 10 let od konce zdaňovacího

období, ve kterém se plnění uskutečnilo.



(3) Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku je povinen

uchovávat daňové doklady v tuzemsku. To neplatí, pokud je uchovává

způsobem umožňujícím nepřetržitý dálkový přístup.



(4) Pokud má uchovatel sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, je povinen

předem oznámit správci daně místo uchovávání daňových dokladů v

případě, že toto místo není v tuzemsku.



(5) Uchovatel je povinen na žádost správce daně zajistit český překlad

daňového dokladu vystaveného v cizím jazyce.



§ 35a



Elektronické uchovávání daňových dokladů



(1) Daňový doklad lze převést z listinné podoby do elektronické a

naopak.



(2) Daňový doklad lze uchovávat elektronicky prostřednictvím

elektronických prostředků pro zpracování a uchovávání dat.



(3) Při uchovávání daňových dokladů prostřednictvím elektronických

prostředků musí být rovněž elektronicky uchovávána data zaručující

věrohodnost původu daňových dokladů a neporušenost jejich obsahu.



(4) Pokud uchovatel uchovává daňové doklady prostřednictvím

elektronických prostředků zaručujících nepřetržitý dálkový přístup k

uchovávaným datům, je povinen zajistit pro správce daně bezodkladně

přístup k těmto dokladům, možnost stahovat je a používat je, pokud jde

o



a) daňové doklady uchovávané osobou povinnou k dani, která má sídlo

nebo provozovnu v tuzemsku, nebo



b) daňové doklady za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku

uchovávané osobou povinnou k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v

tuzemsku.



Díl 6



Základ daně a výpočet daně, oprava základu daně a oprava výše daně,

opravný daňový doklad



§ 36



Základ daně



(1) Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce

za uskutečněné zdanitelné plnění, včetně částky na úhradu spotřební

daně od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od

třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění.



(2) Základem daně v případě přijetí úplaty před uskutečněním

zdanitelného plnění je částka přijaté úplaty snížená o daň.



(3) Základ daně také zahrnuje



a) jiné daně, poplatky nebo jiná obdobná peněžitá plnění,



b) dotace k ceně,



c) vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je

uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění,



d) při poskytnutí služby i materiál přímo související s poskytovanou

službou,



e) při poskytnutí stavebních a montážních prací spojených s výstavbou,

změnou dokončené stavby, nebo v souvislosti s opravou stavby,

konstrukce, materiál, stroje a zařízení, které se do stavby jako její

součást montážními a stavebními pracemi zabudují nebo zamontují.



(4) Za vedlejší výdaje se pro účely základu daně považují zejména

náklady na balení, přepravu, pojištění a provize.



(5) Základ daně se sníží o slevu z ceny, pokud je poskytnuta ke dni

uskutečnění zdanitelného plnění. Do základu daně se nezahrnuje rozdíl

ze zaokrouhlení částky daně za zdanitelné plnění způsobem podle § 37

odst. 1.



(6) Základem daně je v případě, že se jedná o



a) dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) až e), odst. 5, odst. 6 a

podle § 16 odst. 5, cena zboží nebo cena obdobného zboží, za kterou by

bylo možné zboží pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a

pokud takovou cenu nelze určit, výše celkových nákladů vynaložených na

dodání zboží ke dni uskutečnění zdanitelného plnění,



b) poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 a 4, výše celkových nákladů

vynaložených na poskytnutí služby ke dni uskutečnění zdanitelného

plnění.



(7) Pokud se za uskutečněná plnění stanoví celková cena nebo hodnota,

která zahrnuje dodání zboží nebo poskytnutí služby s různými sazbami

daně, popřípadě osvobozená od daně, základ daně se pro jednotlivá

zdanitelná plnění stanoví v poměrné výši odpovídající poměru cen

určených podle právních předpisů upravujících oceňování majetku

jednotlivých plnění k celkovému součtu těchto určených cen. Tato

celková cena nebo hodnota se považuje za částku obsahující daň.



(8) Pokud je při oceňování majetku vyžadován posudek více znalců,

použije se pro zjištění poměru cen cena z posudku, v němž je cena

nejvyšší, která se považuje za cenu obsahující daň.



(9) Základem daně při dodání platných mincí, které jsou pro sběratelské

účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za

cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu, je

rozdíl mezi cenou, za kterou jsou prodávány, a jejich nominální

hodnotou. Tento rozdíl se považuje za částku obsahující daň. Pokud jsou

prodávány za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu

nižší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na českou měnu,

základem daně je nula.



(10) U zdanitelného plnění podle § 13 odst. 4 písm. g) je základem daně

peněžní částka, za kterou plátce vratný obal, který je dodáván spolu se

zbožím, dodává, bez daně. Základem daně je tato peněžní částka i v

případě, že vratný obal je dodán plátcem spolu se zbožím bezúplatně,

pokud zákon dále nestanoví jinak. Jestliže plátce dodává v tuzemsku

vratné obaly stejného druhu spolu se zbožím všem svým odběratelům

bezúplatně, je základem daně peněžní částka, za kterou je obal stejného

druhu plátcem pořízen, snížená o daň. V případě, že peněžní částka není

známa, je základem daně cena vratného obalu stejného druhu určená podle

právních předpisů upravujících oceňování majetku. Celkový základ daně u

vratných obalů stejného druhu, z kterého se zjistí daň, se vypočte jako

rozdíl mezi celkovým počtem vratných obalů stejného druhu dodaných

plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního období nebo

příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, a

celkovým počtem vratných obalů stejného druhu, které byly tomuto plátci

vráceny během příslušného účetního období^7d) nebo během příslušného

kalendářního roku u plátce, který nevede účetnictví, přičemž tento

rozdíl je vynásoben částkou platnou pro vratný obal stejného druhu

dodávaný v tuzemsku společně se zbožím, zjištěnou podle tohoto

ustanovení. V případě, že celkový počet vratných obalů stejného druhu

dodaných plátcem všem svým odběratelům během příslušného účetního

období nebo příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede

účetnictví, je nižší než celkový počet vratných obalů stejného druhu,

které byly tomuto plátci vráceny během příslušného účetního období^7d)

nebo během příslušného kalendářního roku u plátce, který nevede

účetnictví, jsou základ daně a příslušná daň uváděné na daňovém dokladu

vystaveném podle § 32 odst. 1 se záporným znaménkem. Stejným způsobem

se záporný základ daně a daň zohlední i v daňovém přiznání podle § 101.



(11) Do základu daně se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od

jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné

osoby. Podmínkou je, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za

jinou osobu a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní

nárok na odpočet daně.



§ 36a



Základ daně ve zvláštních případech



(1) Základem daně je cena obvyklá bez daně, určená ke dni uskutečnění

zdanitelného plnění, je-li zdanitelné plnění uskutečněno pro osobu

uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata za zdanitelné plnění



a) nižší než cena obvyklá a osoba, pro kterou bylo zdanitelné plnění

uskutečněno, nemá nárok na odpočet daně nebo nemá nárok na odpočet daně

v plné výši, nebo



b) vyšší než cena obvyklá a plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění,

je povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 76 odst. 1.



(2) Hodnotou plnění osvobozeného od daně bez nároku na odpočet daně je

cena obvyklá určená ke dni jeho uskutečnění, je-li plnění uskutečněno

pro osobu uvedenou v odstavci 3 a je-li úplata nižší než cena obvyklá a

plátce, který uskutečnil plnění osvobozené od daně bez nároku na

odpočet daně, je povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 76 odst.

1.



(3) Osobami, na které se vztahují odstavce 1 a 2, jsou



a) kapitálově spojené osoby podle § 5a odst. 3 s tím, že výše podílu

představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv

těchto osob,



b) jinak spojené osoby podle § 5a odst. 4; za jinak spojené osoby se

nepovažují osoby, kdy je jedna osoba členem dozorčích rad obou osob,



c) osoby blízké,



d) společníci téže společnosti, jsou-li plátci.



§ 37



Výpočet daně u dodání zboží a poskytnutí služby



(1) Daň se vypočte jako součin základu daně a sazby daně. Vypočtená daň

se může zaokrouhlit na celé koruny způsobem, že částka 0,50 Kč a vyšší

se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 Kč se

zaokrouhlí na celou korunu dolů. Cena včetně daně se pro účely tohoto

zákona vypočte jako součet základu daně a vypočtené daně.



(2) Daň může plátce rovněž vypočítat z úplaty za zdanitelné plnění,

která je včetně daně, nebo z částky stanovené podle § 36 odst. 6, která

je včetně daně, a koeficientu, který se vypočítá jako podíl, v jehož

čitateli je číslo 21 v případě základní sazby daně nebo číslo 15 v

případě první snížené sazby daně nebo číslo 10 v případě druhé snížené

sazby daně a ve jmenovateli součet údaje v čitateli a čísla 100,

vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa, vypočtená

daň se může zaokrouhlit podle odstavce 1. Cena bez daně se pro účely

tohoto zákona dopočte jako rozdíl částky za zdanitelné plnění

obsahující daň a vypočtené daně po případném zaokrouhlení.



§ 37a



Základ daně a výše daně při uskutečnění zdanitelného plnění, pokud

vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto

zdanitelného plnění



(1) Základem daně při uskutečnění zdanitelného plnění v případě, že

vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před uskutečněním tohoto

zdanitelného plnění, je rozdíl mezi základem daně podle § 36 odst. 1 a

souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2.



(2) Je-li základ daně vypočtený podle odstavce 1



a) kladný, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění sazba daně

platná ke dni uskutečnění zdanitelného plnění,



b) záporný, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění sazba daně,

která byla uplatněna při přiznání daně z úplaty přijaté přede dnem

uskutečnění zdanitelného plnění.



(3) V případě, že základ daně podle odstavce 1 je záporný a pro výpočet

daně při přijetí úplat přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění byly

uplatněny různé sazby daně, uplatní se při uskutečnění zdanitelného

plnění tytéž sazby daně, a to pro tu část z přijaté úplaty, kterou

vznikl nebo byl navýšen kladný rozdíl mezi souhrnem základů daně podle

§ 36 odst. 2 a základem daně podle § 36 odst. 1.



§ 38



Základ daně a výpočet daně při dovozu zboží



(1) Základem daně při dovozu zboží podle § 20 je součet



a) základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z

důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření

cla,



b) vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení v tuzemsku,

popřípadě do dalšího místa určení na území Evropské unie, pokud je toto

místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud nejsou zahrnuty

do základu daně podle písmena a),



c) příslušné spotřební daně, pokud není stanoveno v § 41 jinak.



(2) Prvním místem určení se pro účely odstavce 1 rozumí místo uvedené v

přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího

členského státu. Pokud není první místo určení uvedeno na přepravním

dokladu, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení

dováženého zboží v dovážejícím členském státě.



(3) Základem daně při vrácení nebo propuštění zboží, které bylo



a) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného

pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud nedochází ke změně

vlastnického vztahu, bez ohledu na skutečnost, zda zboží prošlo nebo

neprošlo zpracovatelskými operacemi a plátce navrhuje jeho propuštění

do tuzemska, je základ daně podle odstavce 1,



b) plátcem dovezeno a umístěno do svobodného skladu nebo svobodného

pásma a bylo propuštěno do volného oběhu, pokud došlo ke změně

vlastnického vztahu a nový vlastník navrhuje jeho propuštění, je součet

pořizovací ceny nebo ceny určené podle právních předpisů upravujících

oceňování majetku a popřípadě spotřební daně; pokud zboží prošlo

zpracovatelskými operacemi, vstupuje do základu daně ještě výše nákladů

na provedené zpracovatelské operace,



c) plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud

nedochází ke změně vlastnického vztahu, je součet ceny určené podle

právních předpisů upravujících oceňování majetku ke dni umístění zboží

do svobodného skladu nebo svobodného pásma a popřípadě spotřební daně,

pokud dochází ke změně vlastnického vztahu, je součet pořizovací ceny

nebo ceny určené podle právních předpisů upravujících oceňování majetku

a popřípadě spotřební daně,



d) plátcem umístěno do svobodného skladu nebo svobodného pásma, pokud

došlo ke změně vlastnického vztahu a prošlo zpracovatelskými operacemi,

je součet pořizovací ceny nebo ceny určené podle právních předpisů

upravujících oceňování majetku a popřípadě spotřební daně a výše

nákladů na provedené zpracovatelské operace,



e) osobou, která není plátcem, umístěno do svobodného skladu nebo

svobodného pásma, prošlo zpracovatelskými operacemi a má být původním

nebo novým vlastníkem propuštěno zpět do tuzemska, je výše nákladů na

provedené zpracovatelské operace.



(4) U propuštění zboží do režimu volného oběhu, aktivního

zušlechťovacího styku v systému navracení, dočasného použití s

částečným osvobozením od dovozního cla nebo vrácení zboží se daň

vypočte jako součin základu daně a sazby daně. Vypočtená daň se může

zaokrouhlit podle § 37 odst. 1. U zboží propuštěného do volného oběhu z

režimu pasivního zušlechťovacího styku se základ daně vypočte podle

odstavce 1 bez zahrnutí hodnoty služby poskytnuté osobou neusazenou v

tuzemsku s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1.



(5) Pro účely stanovení základu daně při dovozu zboží se pro přepočet

cizí měny na českou měnu použije kurz stanovený podle přímo

použitelných předpisů Evropské unie upravujících clo.



§ 39



Základ daně a výpočet daně při poskytnutí služby osobou neusazenou v

tuzemsku



(1) Základ daně při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku se

stanoví obdobně podle § 36.



(2) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1.



§ 40



Základ daně a výpočet daně při pořízení zboží z jiného členského státu



(1) Základ daně při pořízení zboží z jiného členského státu se stanoví

obdobně podle § 36.



(2) Pokud je pořizovateli vrácena spotřební daň zaplacená v členském

státě, ze kterého bylo zboží odesláno nebo přepraveno, dodatečně po

pořízení zboží z tohoto členského státu, provede se oprava základu

daně.



(3) Plátce je povinen si sám daň vypočítat podle § 37 odstavce 1.



§ 41



Základ daně a výpočet daně u zboží, které je v režimu podmíněného

osvobození od spotřební daně



(1) Základ daně při dovozu zboží, které je propuštěno do celního režimu

volný oběh s následným umístěním do režimu podmíněného osvobození od

spotřební daně, se stanoví podle § 38 bez zahrnutí spotřební daně.



(2) U zboží, které je při pořízení z jiného členského státu v tuzemsku

umístěno do režimu podmíněného osvobození od spotřební daně, se základ

daně stanoví obdobně podle § 36 bez zahrnutí spotřební daně.



(3) U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od

spotřební daně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13, aniž by

zboží bylo uvedeno do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví

podle § 36.



(4) U zboží, které se nachází v režimu podmíněného osvobození od

spotřební dně, a plátce uskutečňuje jeho dodání podle § 13 při uvedení

zboží do volného daňového oběhu, se základ daně stanoví podle § 36.



§ 42



Oprava základu daně a oprava výše daně



(1) Plátce opraví základ daně a výši daně



a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění,



b) při snížení, popřípadě při zvýšení základu daně podle § 36 a 36a, ke

kterému dojde po dni uskutečnění zdanitelného plnění,



c) při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2,



d) pokud nedojde k dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d),



e) při vrácení úplaty, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí

povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neuskutečnilo,

nebo



f) pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí

povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění.



(2) V případě opravy základu daně a výše daně plátce do 15 dnů ode dne

zjištění skutečností rozhodných pro provedení takové opravy vystaví

opravný daňový doklad, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad.

Pokud plátce neměl povinnost vystavit daňový doklad, provede ve stejné

lhůtě opravu v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty.



(3) Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním,

které se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího

období, ve kterém plátce



a) opravou základu daně a výše daně zvyšuje daň na výstupu,



b) opravou základu daně a výše daně snižuje daň na výstupu a osoba

povinná k dani, právnická osoba nepovinná k dani nebo identifikovaná

osoba, pro kterou se původní plnění uskutečnilo nebo která poskytla

úplatu, z níž vznikla povinnost přiznat daň, obdržela opravný daňový

doklad, nebo



c) provedl opravu základu daně a výše daně v evidenci pro účely daně z

přidané hodnoty, pokud plátce neměl povinnost vystavit opravný daňový

doklad podle odstavce 2.



(4) V případě opravy základu daně a výše daně se uplatní sazba daně

platná ke dni povinnosti přiznat daň u původního zdanitelného plnění

nebo ke dni přijetí úplaty. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se

použije kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění nebo při

přiznání daně z přijaté úplaty. V případě opravy základu daně a výše

daně podle § 42 odst. 1 písm. b), kdy je zároveň vystaven opravný

daňový doklad podle § 45 odst. 4, lze použít i kurz platný první

pracovní den kalendářního roku, ve kterém vznikl důvod opravy.



(5) Opravu základu daně a výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od

konce zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u

původního uskutečněného zdanitelného plnění nebo došlo k přijetí

úplaty, pokud se zdanitelné plnění ještě neuskutečnilo.



(6) Opravu základu daně a výše daně u dílčího plnění lze provést rovněž

ve lhůtě 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém došlo k převzetí

celkového díla, pokud bylo předáno a převzato po částech.



(7) Při pořízení zboží z jiného členského státu, dodání zboží do jiného

členského státu, poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku,

poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko, režimu přenesení

daňové povinnosti a při dovozu a vývozu zboží, se oprava základu daně

provede obdobně podle odstavců 1 až 6.



(8) Při dovozu zboží, kdy vyměří daň celní úřad a je nesprávně uplatněn

základ daně nebo sazba daně, plátce tuto skutečnost oznámí celnímu

úřadu, který daň původně vyměřil.



(9) Při poskytnutí vybrané služby s místem plnění v tuzemsku, na které

se použije zvláštní režim jednoho správního místa, se postupuje obdobně

podle odstavců 1, 2, 4 a 5. Oprava základu daně a výše daně se provede

v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla

povinnost přiznat daň u původního zdanitelného plnění.



§ 43



Oprava výše daně v jiných případech



(1) V případě, kdy plátce nebo identifikovaná osoba přiznala daň jinak,

než stanoví tento zákon, a tím zvýšila daň na výstupu, je oprávněna

provést opravu v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve

kterém byla nesprávně uplatněna daň. Opravu lze provést nejdříve ke

dni, ve kterém plátce nebo identifikovaná osoba, pro kterou se plnění

uskutečnilo, obdržela opravný daňový doklad, nebo ve kterém byla

provedena oprava v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty, podle

odstavce 2.



(2) V případě opravy výše daně v jiných případech plátce nebo

identifikovaná osoba vystaví opravný daňový doklad, pokud měla

povinnost vystavit daňový doklad nebo daňový doklad vystavila. Pokud

plátce nebo identifikovaná osoba neměla povinnost vystavit daňový

doklad a daňový doklad nevystavila, provede opravu v evidenci pro účely

daně z přidané hodnoty.



(3) U opravy výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni povinnosti

přiznat daň u původního plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu

se použije kurz uplatněný osobou provádějící přepočet ke dni povinnosti

přiznat daň u původního plnění.



(4) Opravu výše daně nelze provést po uplynutí 3 let od konce

zdaňovacího období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň u původního

plnění.



(5) Osoba, která není plátcem a jíž vznikla povinnost přiznat daň,

kterou uvedla na vystaveném dokladu, je oprávněna při opravě daně

postupovat přiměřeně podle odstavců 1 až 4.



(6) Osoba povinná k dani, která při poskytnutí vybrané služby s místem

plnění v tuzemsku použije zvláštní režim jednoho správního místa, je

oprávněna při opravě daně postupovat obdobně podle odstavců 1 až 4.



§ 44



Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení



(1) Plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému

plátci vznikla povinnost přiznat daň a jehož pohledávka, která vznikla

nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku z tohoto plnění,

doposud nezanikla (dále jen „věřitel“), je oprávněn provést opravu výše

daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky v případě, že



a) plátce, vůči kterému má věřitel tuto pohledávku (dále jen

„dlužník“), se nachází v insolvenčním řízení a insolvenční soud rozhodl

o prohlášení konkursu na majetek dlužníka,



b) věřitel přihlásil tuto svoji pohledávku nejpozději ve lhůtě

stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, tato pohledávka byla zjištěna a v

insolvenčním řízení se k ní přihlíží,



c) věřitel a dlužník nejsou a ani v době vzniku pohledávky nebyli

osobami, které jsou



1. kapitálově spojenými osobami podle § 5a odst. 3 s tím, že výše

podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 %

hlasovacích práv těchto osob,



2. osobami blízkými, nebo



3. společníky téže společnosti, jsou-li plátci,



d) věřitel doručil dlužníkovi daňový doklad podle § 46 odst. 1.



(2) Pokud pohledávka nebyla v přezkumném jednání podle zákona

upravujícího insolvenční řízení zjištěna v hodnotě, kterou měla v době

vzniku, daň se vypočte podle ustanovení § 37 odst. 2. Pokud dojde k

opravě základu daně a výše daně podle § 42, výše opravované daně podle

tohoto ustanovení se sníží či zvýší o takto provedené opravy.



(3) Opravu výše daně na výstupu je věřitel oprávněn provést nejdříve ve

zdaňovacím období, v němž byly splněny podmínky podle odstavce 1.

Opravu nelze provést po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího období, ve

kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění a v případě, že dlužník

přestal být plátcem.



(4) Věřitel, který provedl opravu výše daně podle odstavce 1, je

povinen předložit jako přílohu k daňovému přiznání



a) kopie všech vystavených daňových dokladů, u kterých provedl opravu

výše daně v tomto daňovém přiznání, a



b) výpis z přehledu oprav pro daňové účely provedených v tomto daňovém

přiznání.



(5) Pokud provede věřitel opravu výše daně podle odstavce 1, je dlužník

povinen snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění o

částku daně opravenou věřitelem, a to ve výši, v jaké uplatnil odpočet

daně z přijatého zdanitelného plnění. Tuto opravu výše daně na vstupu u

přijatého zdanitelného plnění je dlužník povinen provést ve zdaňovacím

období, v němž byly splněny podmínky podle odstavce 1.



(6) Je-li pohledávka, u níž věřitel provedl opravu výše daně podle

odstavce 1, následně plně či částečně uspokojena, vzniká věřiteli

povinnost přiznat z přijaté úplaty daň, a to ke dni, v němž k plnému

nebo částečnému uspokojení pohledávky došlo, a doručit dlužníkovi

daňový doklad, který je věřitel povinen vystavit podle § 46 odst. 2 do

15 dnů ode dne přijetí úplaty. V případě uspokojení pohledávky se daň

vypočte podle ustanovení § 37 odst. 2. Dlužník je oprávněn uplatnit

odpočet daně přiznané věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve

zdaňovacím období, v němž mu byl doručen doklad podle § 46 odst. 2.



(7) Postoupí-li věřitel pohledávku, u níž provedl opravu výše daně

podle odstavce 1, je povinen zvýšit daň na výstupu o částku ve výši

provedené opravy, případně sníženou o daň přiznanou podle odstavce 6, a

to ke dni, v němž k postoupení pohledávky došlo. Věřitel je povinen

doručit dlužníkovi písemné oznámení, že k postoupení pohledávky došlo;

v oznámení je povinen uvést i číslo daňového dokladu vystaveného podle

§ 46 odst. 1. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně přiznané

věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž

mu bylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky.



(8) Při zrušení registrace je věřitel, který provedl opravu podle

odstavce 1, povinen zvýšit daň na výstupu o částku ve výši provedené

opravy, případně sníženou o daň přiznanou podle odstavce 6, a to v

daňovém přiznání za poslední zdaňovací období před zrušením registrace.

Věřitel je povinen doručit písemné oznámení o zrušení registrace všem

dlužníkům, kterým doručil daňový doklad podle § 46 odst. 1; v oznámení

je povinen uvést i číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst.

1. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně přiznané věřitelem podle

tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu bylo doručeno

oznámení o zrušení registrace věřitele.



(9) Opravy výše daně podle odstavců 1, 6, 7 nebo 8 se považují za

samostatná zdanitelná plnění uskutečněná nejpozději k poslednímu dni

zdaňovacího období, ve kterém byly opravný daňový doklad podle § 46

nebo písemné oznámení doručeny dlužníkovi. U opravy výše daně se

uplatní sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného

plnění. Pro přepočet cizí měny na českou měnu se v tomto případě

použije kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění.



(10) Zanikne-li věřitel s právním nástupcem, je opravu výše daně

oprávněn provést i jeho právní nástupce; ustanovení odstavců 1 až 9 se

použijí obdobně.



§ 45



Opravný daňový doklad



(1) Opravný daňový doklad o opravě základu daně a výše daně nebo o

opravě výše daně v jiných případech obsahuje



a) označení osoby, která uskutečňuje plnění,



b) daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění,



c) označení osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění,



d) daňové identifikační číslo osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje,



e) evidenční číslo původního daňového dokladu,



f) evidenční číslo opravného daňového dokladu,



g) důvod opravy,



h) rozdíl mezi opraveným a původním základem daně,



i) rozdíl mezi opravenou a původní daní,



j) rozdíl mezi opravenou a původní částkou, kterou osoba, která plnění

uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem.



(2) Pokud byl původní daňový doklad vystaven jako zjednodušený daňový

doklad, nemusí opravný daňový doklad obsahovat náležitosti podle

odstavce 1 písm. c), d), h) a i).



(3) Při opravě základu daně podle § 42 odst. 7 nemusí opravný daňový

doklad obsahovat náležitosti podle odstavce 1 písm. i) a j).



(4) Pokud se oprava základu daně a oprava výše daně nebo oprava výše

daně v jiných případech týká více zdanitelných plnění, ke kterým byly

vystaveny samostatné daňové doklady, mohou být údaje, které jsou

společné pro všechny opravy, uvedeny na opravném daňovém dokladu pouze

jednou. V případě, že na opravném daňovém dokladu nejsou uvedena

evidenční čísla původních daňových dokladů, musí být na opravném

daňovém dokladu ve vazbě na původní uskutečněná zdanitelná plnění

uvedeno takové vymezení těchto plnění, aby souvislost mezi původním a

opraveným zdanitelným plněním byla jednoznačně určitelná. Dále plátce

na opravném daňovém dokladu uvede souhrnně rozdíly mezi opravenými a

původními základy daně a tomu odpovídající částky daně za veškerá

opravovaná zdanitelná plnění.



(5) Opravný daňový doklad v případě opravy základu daně a výše daně u

předplacených telekomunikačních služeb, pokud byla úplata, ze které

vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na

úhradu jiného plnění, obsahuje



a) označení plátce, který uskutečňuje plnění,



b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,



c) evidenční číslo opravného daňového dokladu,



d) důvod opravy,



e) předmět plnění, na které byla úplata původně přijata,



f) celkovou výši úplat použitých na úhradu jiného zdanitelného plnění

nebo plnění osvobozeného od daně nebo plnění, které není předmětem

daně, a tomu odpovídající výši daně.



(6) Údaje opravného daňového dokladu podle odstavce 5 se uvádějí za

všechny opravy v průběhu zdaňovacího období jednou částkou. Plátce je

povinen evidovat soupisy takto vystavených dokladů a tyto neodesílá.



§ 46



Daňový doklad při provedení opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v

insolvenčním řízení



(1) Daňový doklad při provedení opravy výše daně podle § 44 odst. 1

obsahuje



a) označení věřitele,



b) daňové identifikační číslo věřitele,



c) označení dlužníka,



d) daňové identifikační číslo dlužníka,



e) spisovou značku insolvenčního řízení,



f) evidenční číslo daňového dokladu,



g) evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu,



h) den vystavení daňového dokladu,



i) den uskutečnění původního plnění,



j) celkovou dlužnou částku,



k) výši opravené daně,



l) odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je oprava

výše daně provedena.



(2) Daňový doklad při provedení opravy výše daně podle § 44 odst. 6

obsahuje



a) označení věřitele,



b) daňové identifikační číslo věřitele,



c) označení dlužníka,



d) daňové identifikační číslo dlužníka,



e) evidenční číslo daňového dokladu,



f) evidenční číslo daňového dokladu vystaveného podle odstavce 1,



g) den vystavení daňového dokladu,



h) den přijetí úplaty,



i) výši přijaté úplaty,



j) výši daně z přijaté úplaty.



§ 46a



zrušen



Díl 7



Sazby daně



§ 47



Sazby daně u zdanitelného plnění



(1) U zdanitelného plnění nebo přijaté úplaty se uplatňuje



a) základní sazba daně ve výši 21 %,



b) první snížená sazba daně ve výši 15 %, nebo



c) druhá snížená sazba daně ve výši 10 %.



(2) U zdanitelného plnění se uplatní sazba daně platná ke dni vzniku

povinnosti přiznat daň. U přijaté úplaty za zdanitelné plnění se

uplatní sazba daně platná pro toto zdanitelné plnění ke dni vzniku

povinnosti přiznat daň z přijaté úplaty.



(3) U zboží se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví

jinak. U zboží uvedeného v příloze č. 3, tepla a chladu se uplatňuje

první snížená sazba daně. U zboží uvedeného v příloze č. 3a se

uplatňuje druhá snížená sazba daně.



(4) U služeb se uplatňuje základní sazba daně, pokud zákon nestanoví

jinak. U služeb uvedených v příloze č. 2 se uplatňuje první snížená

sazba daně.



(5) Při dodání zboží nebo pořízení zboží z jiného členského státu,

která obsahují druhy zboží podléhající různým sazbám daně, se uplatní

nejvyšší z těchto sazeb, čímž není dotčena možnost uplatnit u každého

druhu zboží příslušnou sazbu daně samostatně.



(6) U dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností

uvedených v příloze č. 4 se uplatňuje první snížená sazba daně.



(7) U dovozu zboží, u kterého se uplatňuje paušální celní sazba a který

obsahuje druhy zboží, jež podléhají různým sazbám daně, zařazené do

různých podpoložek celního sazebníku, se uplatní nejvyšší z těchto

sazeb.



(8) U základu daně podle § 36 odst. 10 vztahujícímu se k vratným obalům

se použije sazba daně platná pro tento zálohovaný obal.



§ 47a



Předmět závazného posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění



Předmětem závazného posouzení je určení, zda je zdanitelné plnění z

hlediska sazby daně správně zařazeno do základní, první nebo druhé

snížené sazby daně podle § 47 odst. 1.



§ 47b



Žádost o závazné posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění



(1) Generální finanční ředitelství vydá na žádost osoby rozhodnutí o

závazném posouzení určení sazby daně u zdanitelného plnění.



(2) V žádosti o vydání rozhodnutí podle odstavce 1 osoba uvede



a) popis zboží nebo služby, jichž se žádost o vydání rozhodnutí o

závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést jednu položku zboží nebo

služby,



b) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.



§ 48



Sazba daně u dokončené stavby pro bydlení nebo dokončené stavby pro

sociální bydlení



(1) První snížená sazba daně se uplatní při poskytnutí stavebních nebo

montážních prací provedených na dokončené stavbě, pokud se jedná o

stavbu pro bydlení nebo stavbu pro sociální bydlení.



(2) Stavbou pro bydlení se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí



a) stavba bytového domu podle právních předpisů upravujících katastr

nemovitostí,



b) stavba rodinného domu podle právních předpisů upravujících katastr

nemovitostí,



c) stavba, která



1. slouží k využití stavby bytového domu nebo stavby rodinného domu a



2. je zřízena na pozemku, který tvoří funkční celek s touto stavbou

bytového domu nebo rodinného domu,



d) obytný prostor,



e) místnost užívaná spolu s obytným prostorem podle písmene d), která

se nachází ve stejné stavbě pevně spojené se zemí.



(3) Pozemkem, který tvoří funkční celek se stavbou pevně spojenou se

zemí, se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí pozemek, který slouží

k provozu stavby pevně spojené se zemí nebo plní její funkce nebo který

je využíván spolu s takovou stavbou. Touto stavbou není inženýrská síť

ve vlastnictví jiné osoby než vlastníka pozemku.



(4) Obytným prostorem se pro účely daně z přidané hodnoty rozumí soubor

místností, popřípadě jednotlivá obytná místnost, který svým stavebně

technickým uspořádáním a vybavením odpovídá požadavkům na trvalé

bydlení.



(5) Stavbami pro sociální bydlení se pro účely daně z přidané hodnoty

rozumí



a) stavba bytového domu podle právních předpisů upravujících katastr

nemovitostí, v němž není obytný prostor s podlahovou plochou

přesahující 120 m2,



b) stavba rodinného domu podle právních předpisů upravujících katastr

nemovitostí, jehož podlahová plocha nepřesahuje 350 m2,



c) obytný prostor pro sociální bydlení,



d) ubytovací zařízení pro ubytování příslušníků bezpečnostních sborů

podle zákona upravujícího služební poměr příslušníků bezpečnostních

sborů nebo pro ubytování státních zaměstnanců,



e) zařízení sociálních služeb poskytující pobytové služby podle zákona

o sociálních službách,



f) školská zařízení pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a

pro preventivně výchovnou péči, jakož i střediska výchovné péče, podle

zákona upravujícího výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve

školských zařízeních a preventivně výchovnou péči ve školských

zařízeních,



g) internáty škol samostatně zřízených pro žáky se zdravotním

postižením podle právních předpisů upravujících školská výchovná a

ubytovací zařízení a školská účelová zařízení,



h) dětské domovy pro děti do 3 let věku,



i) zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a zařízení pro výkon

pěstounské péče poskytující péči podle zákona upravujícího

sociálně-právní ochranu dětí,



j) speciální lůžková zařízení hospicového typu,



k) domovy péče o válečné veterány,



l) jiná stavba, která



1. slouží k využití staveb uvedených v písmenech a), b) a d) až k) a



2. je zřízena na pozemku, který tvoří s těmito stavbami funkční celek.



(6) Obytným prostorem pro sociální bydlení se pro účely daně z přidané

hodnoty rozumí



a) obytný prostor, jehož podlahová plocha nepřesahuje 120 m2,



b) místnost užívaná spolu s obytným prostorem podle písmene a), která

se nachází ve stejné stavbě pevně spojené se zemí.



§ 48a



zrušen



§ 49



Sazba daně u výstavby nebo dodání stavby pro sociální bydlení



(1) První snížená sazba daně se uplatní při poskytnutí stavebních a

montážních prací spojených s výstavbou stavby, která je stavbou pro

sociální bydlení.



(2) První snížená sazba daně se uplatní také při poskytnutí stavebních

a montážních prací, kterými se stavba nebo prostor mění na stavbu pro

sociální bydlení.



(3) První snížená sazba daně se uplatní u dodání



a) stavby pro sociální bydlení,



b) pozemku, jehož součástí není jiná stavba než stavba pro sociální

bydlení,



c) práva stavby, jehož součástí není jiná stavba než stavba pro

sociální bydlení, nebo



d) jednotky, která nezahrnuje jiný prostor než obytný prostor pro

sociální bydlení.



§ 50



zrušen



Díl 8



Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně



§ 51



Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně



(1) Při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 jsou od daně bez

nároku na odpočet daně osvobozena tato plnění:



a) základní poštovní služby a dodání poštovních známek (§ 52),



b) rozhlasové a televizní vysílání (§ 53),



c) finanční činnosti (§ 54),



d) penzijní činnosti (§ 54a),



e) pojišťovací činnosti (§ 55),



f) dodání vybraných nemovitých věcí (§ 56),



g) nájem vybraných nemovitých věcí (§ 56a),



h) výchova a vzdělávání (§ 57),



i) zdravotní služby a dodání zdravotního zboží (§ 58),



j) sociální pomoc (§ 59),



k) provozování loterií a jiných podobných her (§ 60),



l) ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně (§ 61),



m) dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez

nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet

daně (§ 62).



(2) U plnění, která jsou osvobozena od daně bez nároku na odpočet daně,

vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho

uskutečnění nebo ke dni přijetí úplaty, a to k tomu dni, který nastane

dříve. Plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně je plátce

povinen uvést do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém

vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při stanovení hodnoty plnění

osvobozených od daně podle odstavce 1 se postupuje podle § 36. Při

opravě hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se

postupuje podle § 42.



§ 52



Základní poštovní služby a dodání poštovních známek



(1) Základní poštovní službou se pro účely tohoto zákona rozumí

základní služba podle zákona upravujícího poštovní služby poskytovaná

držitelem poštovní licence obsažená v této licenci.



(2) Dodáním poštovních známek se pro účely tohoto zákona rozumí dodání

poštovních známek platných pro použití v rámci poštovních služeb v

tuzemsku nebo dodání dalších obdobných cenin s tím, že částka za tato

dodání nepřevyšuje nominální hodnotu nebo částku podle poštovních

ceníků.



§ 53



Rozhlasové a televizní vysílání



Rozhlasovým nebo televizním vysíláním se pro účely osvobození od daně

rozumí rozhlasové nebo televizní vysílání prováděné provozovateli

vysílání ze zákona,^29) s výjimkou vysílání reklam,^30)

teleshoppingu^31) nebo sponzorování.^32)



§ 54



Finanční činnosti



(1) Finančními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí



a) převod cenných papírů včetně zaknihovaných cenných papírů, podílů v

obchodních korporacích,



b) přijímání vkladů od veřejnosti,



c) poskytování úvěrů a peněžních zápůjček,



d) platební styk a zúčtování,



e) vydávání platebních prostředků, zejména platebních karet nebo

cestovních šeků,



f) poskytování a převzetí peněžních záruk a převzetí peněžních závazků,



g) otevření, potvrzení a avizování akreditivu,



h) obstarávání inkasa,



i) směnárenská činnost,



j) operace týkající se peněz,



k) dodání zlata České národní bance a přijímání vkladů Českou národní

bankou od bank, včetně zahraničních bank, nebo od státu,



l) organizování regulovaného trhu s investičními nástroji,



m) přijímání nebo předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů

na účet zákazníka,



n) provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů na cizí účet,



o) obchodování s investičními nástroji na vlastní účet pro jiného,



p) obhospodařování majetku zákazníka na základě smlouvy se zákazníkem,

pokud je součástí majetku investiční nástroj, s výjimkou správy nebo

úschovy v oblasti investičních nástrojů,



q) upisování nebo umísťování emisí investičních nástrojů,



r) vedení evidence investičních nástrojů,



s) vypořádání obchodů s investičními nástroji,



t) obchodování s devizovými hodnotami na vlastní účet nebo na účet

zákazníka,



u) úplatné postoupení pohledávky postoupené jiným subjektem; osvobozeno

od daně není poskytování služeb, jejichž předmětem je vymáhání dluhů a

faktoring,



v) obhospodařování nebo administrace investičního fondu, důchodového

fondu, účastnického fondu, transformovaného fondu nebo obdobných

zahraničních fondů,



w) vybírání rozhlasových nebo televizních poplatků,



x) výplata dávek důchodového pojištění nebo vybírání opakujících se

plateb obyvatelstva,



y) sjednání nebo zprostředkování činností uvedených v písmenech a), b),

c), d), e), f), g), h), i), j), l), m), n), o), p), q), r), s), t) a

u).



(2) Osvobození podle odstavce 1 písm. c) v případě operací

souvisejících se správou úvěru nebo peněžní zápůjčky může uplatnit

pouze osoba poskytující úvěr nebo peněžní zápůjčku.



(3) Osvobození podle odstavce 1 písm. e) v případě operací

souvisejících s vydáváním platebních karet, zejména správy nebo blokace

platební karty, může uplatnit pouze vydavatel tohoto platebního

prostředku.



§ 54a



Penzijní činnosti



Penzijními činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí



a) poskytování důchodového spoření podle zákona upravujícího důchodové

spoření,



b) poskytování doplňkového penzijního spoření podle zákona upravujícího

doplňkové penzijní spoření,



c) poskytování penzijního připojištění podle zákona upravujícího

penzijní připojištění,



d) zprostředkování důchodového spoření, doplňkového penzijního spoření

nebo penzijního připojištění.



§ 55



Pojišťovací činnosti



Pojišťovacími činnostmi se pro účely tohoto zákona rozumí



a) poskytování pojištění,



b) poskytování zajištění,



c) služby související s pojištěním nebo zajištěním poskytované osobami

zprostředkovávajícími pojištění nebo zajištění.



§ 56



Dodání vybraných nemovitých věcí



(1) Dodáním vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně

rozumí dodání



a) pozemku,



b) práva stavby,



c) stavby,



d) podzemní stavby se samostatným účelovým určením,



e) inženýrské sítě,



f) jednotky.



(2) Od daně je osvobozeno dodání vybrané nemovité věci, která



a) je pozemkem, na kterém není zřízena stavba spojená se zemí pevným

základem nebo inženýrská síť, a



b) není pozemkem, na kterém může být podle stavebního povolení nebo

udělení souhlasu s provedením ohlášené stavby provedena stavba.



(3) Dodání vybrané nemovité věci jiné než v odstavci 2 je osvobozeno od

daně po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo ode

dne, kdy bylo započato první užívání stavby^39), a to k tomu dni, který

nastane dříve.



(4) Plátce se může rozhodnout, že i po uplynutí lhůty podle odstavce 3

uplatní daň. Pokud plátce přijal před uskutečněním zdanitelného plnění

úplatu, ze které mu nevznikla povinnost přiznat daň, stanoví se při

uskutečnění zdanitelného plnění základ daně podle § 36.



§ 56a



Nájem vybraných nemovitých věcí



(1) Nájmem vybrané nemovité věci se pro účely osvobození od daně rozumí

nájem nemovité věci s výjimkou



a) krátkodobého nájmu nemovité věci,



b) nájmu prostor a míst k parkování vozidel,



c) nájmu bezpečnostních schránek,



d) nájmu strojů nebo jiných upevněných zařízení.



(2) Krátkodobým nájmem vybrané nemovité věci se pro účely odstavce 1

písm. a) rozumí nájem nemovité věci, s výjimkou pozemku, na kterém není

zřízena stavba spojená se zemí pevným základem nebo inženýrská síť,

popřípadě i nájem vnitřního movitého vybavení či dodání plynu,

elektřiny, tepla, chladu nebo vody, který trvá nepřetržitě nejvýše 48

hodin.



(3) Plátce se může rozhodnout, že se u nájmu vybrané nemovité věci

jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností

uplatňuje daň.



§ 57



nadpis vypuštěn



(1) Výchovou a vzděláváním se pro účely tohoto zákona rozumí



a) výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná v mateřských školách,

základních školách, středních školách, konzervatořích, vyšších

odborných školách, základních uměleckých školách a jazykových školách s

právem státní jazykové zkoušky, které jsou zapsány ve školském

rejstříku^42), dále výchovná a vzdělávací činnost v rámci praktického

vyučování nebo praktické přípravy uskutečňované na pracovištích

fyzických nebo právnických osob, které mají oprávnění k činnosti

související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o

obsahu a rozsahu praktického vyučování nebo odborné praxe a o

podmínkách pro jejich konání^43),



b) školské služby poskytované ve školských zařízeních, které jsou

zapsány ve školském rejstříku^42) a které doplňují nebo podporují

vzdělávání ve školách podle písmene a) nebo s ním přímo souvisejí; dále

zajištění ústavní nebo ochranné výchovy anebo preventivně výchovné

péče^44),



c) vzdělávací činnost poskytovaná na vysokých školách^44a)



1. v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských

studijních programech,



2. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných v rámci

akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních

programů,



3. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných podle

zvláštních právních předpisů^44b),



4. v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných jako

Univerzita třetího věku,



d) činnost prováděná za účelem rekvalifikace poskytovaná osobami, které

získaly akreditaci k provádění rekvalifikace podle zvláštních právních

předpisů, a osobami, které provádí rekvalifikaci k získání

kvalifikačních požadavků podle státních norem nebo k získání odborné

způsobilosti pro výkon pracovní činnosti^44g), které mají akreditované

vzdělávací programy,



e) výchovná a vzdělávací činnost v rámci plnění povinné školní docházky

žáků ve školách zřízených na území České republiky a nezapsaných do

školského rejstříku, v níž ministr školství, mládeže a tělovýchovy

povolil plnění povinné školní docházky^44d),



f) jazykové vzdělání poskytované fyzickými a právnickými osobami

působícími v oblasti jazykového vzdělávání uznanými Ministerstvem

školství, mládeže a tělovýchovy a dále jazykové vzdělání poskytované

osobami působícími v oblasti jazykového vzdělávání v přípravných

kurzech pro vykonání standardizovaných jazykových zkoušek uznaných

Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy^44f),



g) výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity poskytované dětem a

mládeži příspěvkovými organizacemi a nestátními neziskovými

organizacemi dětí a mládeže.



(2) Od daně je osvobozeno dodání zboží nebo poskytnutí služby

uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci

1.



§ 58



Zdravotní služby a dodání zdravotního zboží



(1) Zdravotní službou se pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní

služba podle zákona upravujícího zdravotní služby poskytovaná

poskytovatelem zdravotních služeb uvedená v oprávnění k poskytování

zdravotních služeb, pokud se jedná o činnost s léčebným cílem nebo

chránící lidské zdraví, a služba s ní úzce související.



(2) Dodáním zdravotního zboží se pro účely tohoto zákona rozumí dodání



a) lidské krve a jejích složek, lidských orgánů, tkání a mateřského

mléka, nebo



b) stomatologických výrobků, které jsou zdravotnickými prostředky podle

zákona upravujícího zdravotnické prostředky, stomatologickými

laboratořemi a oprav těchto výrobků.



(3) Dodáním zdravotního zboží pro účely tohoto zákona není výdej nebo

prodej



a) léčiv,



b) potravin pro zvláštní výživu, nebo



c) zdravotnických prostředků na lékařský předpis i bez lékařského

předpisu.



(4) Od daně je osvobozeno zdravotní pojištění podle zákona o veřejném

zdravotním pojištění^46).



§ 59



Sociální pomoc



Sociální pomocí se pro účely tohoto zákona rozumí sociální služby podle

zvláštního právního předpisu^47). Sociální služby jsou osvobozeny od

daně, pokud jsou poskytovány podle zvláštního právního předpisu^47a).



§ 60



Provozování loterií a jiných podobných her



Provozováním loterií a jiných podobných her se pro účely tohoto zákona

rozumí provozování loterií a jiných podobných her,^48) s výjimkou

služeb souvisejících s jejich provozováním zajišťovaných pro

provozovatele jinými osobami.



§ 61



Ostatní plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně



Od daně jsou dále osvobozena tato plnění:



a) poskytnutí služeb jako protihodnoty členského příspěvku pro vlastní

členy politických stran a hnutí, církví a náboženských společností,

spolků včetně odborových organizací, profesních komor nebo jiných

právnických osob, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem

podnikání, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou

soutěž; od daně je osvobozeno také dodání zboží těmito osobami v

souvislosti s poskytnutými službami,



b) poskytnutí služeb a dodání zboží úzce souvisejícího s ochranou a

výchovou dětí a mládeže orgány sociálně-právní ochrany dětí a dalšími

orgány nebo osobami, které zajišťují výkon sociálně-právní ochrany dětí

podle zvláštního právního předpisu^48a),



c) poskytnutí pracovníků náboženskými nebo obdobnými organizacemi k

činnostem uvedeným v písmenu b) a v § 57 až 59, a to s přihlédnutím k

duchovní péči,



d) poskytování služeb úzce souvisejících se sportem nebo tělesnou

výchovou právnickými osobami, které nebyly založeny nebo zřízeny za

účelem podnikání, osobám, které vykonávají sportovní nebo tělovýchovnou

činnost,



e) poskytnutí kulturních služeb a dodání zboží s nimi úzce

souvisejícího krajem, obcí, právnickou osobou zřízenou zákonem,

právnickou osobou zřízenou Ministerstvem kultury nebo právnickou

osobou, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání,



f) poskytování služeb a dodání zboží osobami, jejichž činnosti jsou

osvobozeny od daně podle písmen a), b), c), d) a e) a podle § 57, 58 a

59 za podmínky, že se jedná pouze o dodání zboží nebo poskytnutí služeb

při příležitostných akcích pořádaných výlučně za účelem získání

finančních prostředků k činnostem, pro které jsou tyto osoby založeny

nebo zřízeny, pokud toto osvobození od daně nenarušuje hospodářskou

soutěž,



g) poskytování služeb, které poskytují nezávislá seskupení osob, kter'á

jsou právnickou osobou, svým členům, kteří uskutečňují pouze plnění

osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo plnění, při jejichž

uskutečňování nejsou osobou povinnou k dani, pokud jsou tyto služby

nezbytné pro uskutečňování jejich plnění a pokud úhrada za poskytnuté

služby odpovídá nákladům na jejich poskytnutí podle podílů členů na

poskytnuté službě, nenarušuje-li toto osvobození hospodářskou soutěž.



§ 62



Dodání zboží, které bylo použito pro plnění osvobozená od daně bez

nároku na odpočet daně, a zboží, u něhož nemá plátce nárok na odpočet

daně



(1) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, u kterého při

pořízení, popřípadě při změně účelu použití, plátce nemohl uplatnit

nárok na odpočet daně, protože je používal k uskutečnění plnění

osvobozených od daně.



(2) Plněním osvobozeným od daně je dodání zboží, při jehož pořízení

nebo použití neměl plátce nárok na odpočet daně podle § 72 odst. 4.



Díl 9



Osvobození od daně s nárokem na odpočet daně



§ 63



Plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně



(1) Od daně s nárokem na odpočet daně jsou osvobozena dále uvedená

osvobozená plnění za podmínek stanovených v § 64 až 71g:



a) dodání zboží do jiného členského státu (§ 64),



b) pořízení zboží z jiného členského státu (§ 65),



c) vývoz zboží (§ 66),



d) poskytnutí služby do třetí země (§ 67),



e) osvobození ve zvláštních případech (§ 68),



f) přeprava a služby přímo vázané na dovoz a vývoz zboží (§ 69),



g) přeprava osob (§ 70),



h) dovoz zboží (§ 71),



i) dovoz zboží v osobních zavazadlech cestujícího nebo člena posádky

letadla a dovoz pohonných hmot cestujícím (§ 71a až 71f),



j) dovoz zboží, které je přepraveno ze třetí země, a ukončení odeslání

nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském státě a dodání tohoto

zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně (§ 71g).



(2) U plnění, která jsou osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně,

vzniká povinnost přiznat uskutečnění tohoto plnění ke dni jeho

uskutečnění, pokud zákon nestanoví jinak. Plnění osvobozené od daně s

nárokem na odpočet daně je plátce povinen uvést do daňového přiznání za

zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat toto plnění. Při

stanovení hodnoty plnění osvobozených od daně podle odstavce 1 se

postupuje podle § 36. Při opravě hodnoty plnění osvobozených od daně

podle odstavce 1 se postupuje podle § 42 a 43.



§ 64



Osvobození při dodání zboží do jiného členského státu



(1) Dodání zboží do jiného členského státu plátcem osobě registrované k

dani v jiném členském státě, které je odesláno nebo přepraveno z

tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo zmocněnou třetí osobou, je

osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dodání zboží

osobě, pro kterou pořízení zboží v jiném členském státě není předmětem

daně.



(2) Dodání nového dopravního prostředku do jiného členského státu

plátcem osobě v jiném členském státě, který je odeslán nebo přepraven z

tuzemska plátcem nebo osobou, která nový dopravní prostředek pořizuje,

nebo zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet

daně.



(3) Dodání zboží, které je předmětem spotřební daně, do jiného

členského státu plátcem osobě povinné k dani, která není osobou

registrovanou k dani v jiném členském státě, nebo právnické osobě,

která není osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, které je

odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem nebo pořizovatelem nebo

zmocněnou třetí osobou, je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet

daně, pokud odeslání nebo přeprava zboží je uskutečněna podle zákona

upravujícího spotřební daně, a povinnost platit spotřební daň vzniká

pořizovateli v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží.



(4) Přemístění obchodního majetku plátce z tuzemska do jiného členského

státu pro účely jeho podnikání podle § 13 odst. 6 je osvobozeno od daně

s nárokem na odpočet daně, pokud plátce prokáže, že zboží bylo

přemístěno do jiného členského státu a bylo předmětem daně při pořízení

zboží v tomto členském státě.



(5) Dodání zboží do jiného členského státu lze prokázat písemným

prohlášením pořizovatele nebo zmocněné třetí osoby, že zboží bylo

přepraveno do jiného členského státu, nebo jinými důkazními prostředky.



§ 65



Osvobození při pořízení zboží z jiného členského státu



Pořízení zboží z jiného členského státu je osvobozeno od daně s nárokem

na odpočet daně, pokud



a) dodání takového zboží plátcem v tuzemsku by bylo v každém případě

osvobozeno od daně,



b) dovoz takového zboží by byl osvobozen od daně, nebo



c) pořizovatel má nárok na vrácení daně na vstupu podle § 82a až 83, s

výjimkou nároku na vrácení daně v poměrné výši.



§ 66



Osvobození od daně při vývozu zboží



(1) Vývozem zboží se pro účely tohoto zákona rozumí výstup zboží z

území Evropské unie na území třetí země, jestliže zboží bylo propuštěno

do celního režimu vývoz, pasivní zušlechťovací styk nebo vnější

tranzit, nebo bylo propuštěno do celně schváleného určení zpětný vývoz

zboží z celního území Evropského společenství^48b). Za vývoz zboží se

pro účely tohoto zákona považuje také umístění nebo dodání zboží do

svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku.



(2) Osvobozeno od daně při vývozu zboží do třetí země je dodání zboží

plátcem, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska do třetí země



a) prodávajícím nebo jím zmocněnou osobou, nebo



b) kupujícím nebo jím zmocněnou osobou, jestliže kupující nemá v

tuzemsku sídlo ani místo pobytu, ani provozovnu, s výjimkou zboží

přepravovaného kupujícím za účelem vybavení nebo zásobení rekreačních

lodí nebo letadel, popřípadě jiného prostředku pro dopravu pro soukromé

použití.



(3) Osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně je také umístění nebo

dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku.



(4) Při dodání zboží do třetí země se za den uskutečnění plnění

považuje den výstupu zboží z území Evropské unie potvrzený celním

úřadem. Dodání zboží na území třetí země je plátce povinen prokázat

daňovým dokladem podle § 33a písm. a).



(5) Za den umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo

svobodného skladu se považuje den potvrzený celním úřadem na rozhodnutí

o umístění zboží ve svobodném pásmu nebo svobodném skladu v tuzemsku.

Umístění nebo dodání zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu

je plátce povinen prokázat daňovým dokladem podle § 33a písm. b).



(6) V případě, že výstup zboží z území Evropské unie není potvrzen

celním úřadem na daňovém dokladu, může plátce prokázat výstup zboží

jinými důkazními prostředky.



§ 67



Osvobození při poskytnutí služby do třetí země



(1) Poskytnutí služby do třetí země osobě, která nemá v tuzemsku sídlo

ani provozovnu, s místem plnění v tuzemsku, je osvobozeno od daně s

nárokem na odpočet daně.



(2) Službou podle odstavce 1 jsou práce na movitém majetku, který je

pořízen nebo dovezen za účelem provedení těchto prací v tuzemsku a

následně je odeslán nebo přepraven do třetí země osobou, která tyto

služby poskytla, nebo osobou, pro kterou jsou tyto služby poskytnuty,

nebo zmocněnou třetí osobou.



§ 68



Osvobození ve zvláštních případech



(1) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro

zásobení lodí



a) používaných k plavbě po volném moři a přepravujících osoby za úplatu

nebo používaných k obchodní, průmyslové nebo rybářské činnosti,



b) používaných k poskytnutí záchrany a pomoci na moři nebo k pobřežnímu

rybolovu, s výjimkou dodání palubních zásob lodím používaným k

pobřežnímu rybolovu,



c) válečných, pokud opouštějí tuzemsko a směřují do zahraničních

přístavů a kotvišť.



(2) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno



a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem námořních lodí, včetně

nájmu námořních lodí s posádkou, uvedených v odstavci 1 písm. a) a b),



b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení včetně rybářského

vybavení, které je na těchto lodích instalováno nebo používáno.



(3) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno



a) dodání, úprava, oprava, údržba nebo nájem letadel, včetně nájmu

letadel s posádkou, které jsou užívány leteckými společnostmi

provozujícími zejména přepravu osob a zboží mezi jednotlivými členskými

státy a dále mezi členskými státy a třetími zeměmi,



b) dodání, nájem, oprava nebo údržba zařízení, které je na těchto

letadlech instalováno nebo používáno.



(4) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží pro

zásobení letadel uvedených v odstavci 3.



(5) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby,

s výjimkou služeb uvedených v odstavci 2, která bezprostředně souvisí s

námořními loděmi uvedenými v odstavci 2 nebo bezprostředně souvisí s

přepravovaným nákladem.



(6) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby,

s výjimkou služeb uvedených v odstavci 3, která bezprostředně souvisí s

letadly uvedenými v odstavci 3 nebo bezprostředně souvisí s

přepravovaným nákladem. Za službu, která bezprostředně souvisí s

letadly, se nepovažuje ubytování cestujících z důvodu zpoždění v

letecké dopravě, nájem salónku a kancelářských prostor na letišti,

odbavení cestujících, odbavení nákladu a pošty.



(7) Subjektem Evropské unie se pro účely tohoto zákona rozumí tyto

subjekty uvedené v příslušných předpisech Evropské unie^75):



a) Evropská unie,



b) Evropské společenství pro atomovou energii,



c) Evropská centrální banka,



d) Evropská investiční banka,



e) subjekt založený Evropskou unií.



(8) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo

poskytnutí služby diplomatické misi^56), konzulárnímu úřadu^57),

zvláštní misi, zastupitelství mezinárodní organizace a jejich členům a

úředníkům, a to v mezích a za podmínek upravených v mezinárodních

smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo organizace, v dohodách o

umístění jejich sídla nebo v jiných právních předpisech, pokud mají

tyto mise, úřady nebo zastupitelství sídlo v jiném členském státě. Od

daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo

poskytnutí služby subjektům Evropské unie se sídlem v jiném členském

státě, a to v mezích a za podmínek upravených v protokolu, v dohodách o

jeho provádění nebo v dohodách o umístění sídla těchto subjektů, pokud

tím není narušena hospodářská soutěž. Osvobození od daně se uplatní,

pouze pokud plátce uskutečňující tato dodání nebo poskytnutí prokáže

nárok na osvobození těchto dodání nebo poskytnutí osvědčením o

osvobození od daně potvrzeným příslušným orgánem členského státu, na

jehož území je sídlo těchto misí, úřadů, organizací anebo subjektů.

Rozsah a podmínky, za kterých jsou diplomatická mise, konzulární úřad,

zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace, jejich členové

nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie oprávněni od plátce

pořizovat zboží nebo službu s osvobozením od daně, se řídí principem

vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit,

rozsahem a podmínkami stanovenými v § 80.



(9) Diplomatická mise, konzulární úřad, zvláštní mise, zastupitelství

mezinárodní organizace nebo subjekty Evropské unie se sídlem v tuzemsku

a jejich členové nebo úředníci, pokud jsou osobami požívajícími výsad a

imunit podle § 80, jsou povinni na vyžádání osoby registrované k dani v

jiném členském státě, která těmto osobám dodává zboží nebo poskytuje

službu, které jsou osvobozeny od daně, požádat správce daně o potvrzení

osvědčení o osvobození od daně, a to v mezích a za podmínek upravených

v mezinárodních smlouvách zakládajících tyto mise, úřady nebo

organizace, v dohodách o umístění jejich sídla, v jiných právních

předpisech nebo v protokolu a v dohodách o jeho provádění, pokud tím

není narušena hospodářská soutěž. Diplomatická mise, konzulární úřad,

zvláštní mise, zastupitelství mezinárodní organizace , jejich členové

nebo úředníci anebo subjekty Evropské unie jsou oprávněni od osoby

registrované k dani v jiném členském státě pořizovat zboží nebo službu,

které jsou osvobozeny od daně, pouze v rozsahu stanoveném principem

vzájemnosti a v případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, v

rozsahu stanoveném v § 80. Pro stanovení tohoto rozsahu se započítává i

výše daně vrácené podle § 80.



(10) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží nebo

poskytnutí služby



a) uskutečněné v tuzemsku, které jsou určeny pro použití ozbrojenými

silami ostatních členských států Severoatlantické smlouvy nebo

civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich

jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí,



b) do jiného členského státu pro ozbrojené síly jakéhokoli členského

státu, který je členským státem Severoatlantické smlouvy a který není

státem určení, které jsou určeny pro použití těmito ozbrojenými silami

nebo civilními zaměstnanci je doprovázejícími nebo k zásobení jejich

jídelen, pokud se tyto síly podílejí na společném obranném úsilí.



(11) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zlata

centrálním bankám jiných států.



(12) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží

humanitárním a dobročinným organizacím, které je v rámci své

humanitární, dobročinné nebo vzdělávací činnosti mimo území Evropské

unie odešlou nebo přepraví do třetí země.



(13) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno poskytnutí služby

osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v

zajištění plnění osvobozeného od daně podle § 66 až 69, s výjimkou

odstavce 14, nebo plnění uskutečněného ve třetí zemi.



(14) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozena přeprava zboží

mezi členskými státy, pokud se jedná o přepravu nebo odeslání zboží na

ostrovy tvořící autonomní oblasti Azory a Madeira, z těchto ostrovů

nebo mezi těmito ostrovy.



(15) Od daně s nárokem na odpočet daně je osvobozeno dodání zboží

umístěného ve svobodném skladu nebo ve svobodném pásmu, poskytnutí

služeb vztahujících se ke zboží umístěnému ve svobodném skladu nebo ve

svobodném pásmu.



§ 69



Osvobození přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží



(1) Přeprava zboží při vývozu je v tuzemsku osvobozena od daně s

nárokem na odpočet daně. Služby přímo vázané na dovoz, včetně přepravy

zboží při dovozu, které je povinna osoba, které vzniká povinnost

přiznat daň podle § 23, zahrnout do základu daně podle § 38, jsou v

tuzemsku osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně.



(2) Za přepravu zboží vázanou na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a vývoz

zboží se nepovažuje přeprava z místa v tuzemsku do svobodného skladu

nebo svobodného pásma a naopak a mezi dvěma svobodnými sklady nebo

svobodnými pásmy.



(3) Služby, které jsou přímo vázány na dovoz zboží podle § 12 odst. 2 a

vývoz zboží, jsou osvobozeny od daně s nárokem na odpočet daně, s

výjimkou služeb uvedených v § 51, pokud zákon nestanoví jinak.



(4) Osvobození od daně při uskutečňování přepravy při dovozu a vývozu

zboží je plátce, který přepravu při dovozu a vývozu zboží uskutečňuje,

povinen doložit správci daně přepravním dokladem potvrzeným pohraničním

celním úřadem členského státu, který je vstupním státem při dovozu

zboží nebo výstupním státem při vývozu zboží, popřípadě jinými

důkazními prostředky. Přepravním dokladem se rozumí doklad, který je

používán pro dopravní prostředek, jímž je přeprava zboží při dovozu a

vývozu uskutečňována. Plátce, který uskutečňuje přepravu při dovozu a

vývozu zboží na základě postoupení závazku dalších osob, je povinen

prokázat nárok na osvobození od daně přepravním dokladem, smlouvou o

přepravě věci nebo jinými důkazními prostředky.



(5) Osvobození od daně při poskytnutí služeb podle odstavce 3 je

plátce, který tyto služby uskutečňuje, povinen doložit správci daně

dokladem o zaplacení, popřípadě jinými doklady prokazujícími splnění

podmínek pro osvobození od daně.



§ 70



Osvobození přepravy osob



Přeprava osob a jejich zavazadel mezi jednotlivými členskými státy a

dále mezi členskými státy a třetími zeměmi, včetně služeb přímo

souvisejících s touto přepravou, je v tuzemsku osvobozena od daně s

nárokem na odpočet daně. Za služby přímo související s touto přepravou

osob se považují zejména služby zajištění přepravy osob jménem a na

účet jiné osoby, prodej přepravních dokladů, vystavení dokladů,

vytvoření rezervace a její změna a výměna přepravních dokladů. Tato

přeprava je osvobozena, i když je prováděna osobami, které jsou

registrovány k dani v jiném členském státě, nebo zahraniční osobou

povinnou k dani. Zpáteční přeprava se považuje za samostatnou přepravu.



§ 71



Osvobození od daně při dovozu zboží



(1) Od daně je osvobozen dovoz zboží, pokud by dodání tohoto zboží

plátcem v tuzemsku bylo v každém případě osvobozeno od daně.



(2) Od daně je osvobozen dovoz zboží, jestliže je dováženému zboží

přiznáno osvobození od cla podle přímo použitelného předpisu Evropské

unie^49), pokud se jedná o:



a) zboží dovážené v zásilkách neobchodní povahy, jde-li o dovoz kávy

nebo čaje, vztahuje se osvobození od daně na množství do



1. 500 g kávy, nebo 200 g kávového extraktu a esence,



2. 100 g čaje, nebo 40 g čajového extraktu a esence,



b) osobní majetek fyzických osob,



1. které se stěhují ze zahraničí do tuzemska,



2. dovážený při příležitosti sňatku,



3. nabytý děděním,



c) výbavu, studijní potřeby a vybavení obývaných domácností žáků nebo

studentů,



d) přemístění obchodního majetku a ostatního zařízení při přemístění

obchodního závodu,



e) léčivé látky, léčivé přípravky, laboratorní zvířata, biologické nebo

chemické látky,



1. laboratorní zvířata a biologické nebo chemické látky určené k

výzkumu,



2. léčivé látky lidského původu a činidla k určování krevní skupiny a

tkání,



3. referenční látky pro kontrolu jakosti přípravků,



4. farmaceutické výrobky používané při mezinárodních sportovních

událostech,



f) zboží určené charitativním nebo dobročinným subjektům,



1. zboží dovážené pro uskutečnění obecných záměrů, základní životní

potřeby pouze bezúplatně nabyté,



2. bezúplatně nabyté zboží dovážené ve prospěch zdravotně postižených

osob pro účely vzdělávání, zaměstnávání a sociální rozvoj,



3. zboží dovážené ve prospěch obětí katastrof,



g) dovoz v rámci mezinárodních vztahů,



1. čestná vyznamenání nebo ceny,



2. dary obdržené v rámci mezinárodních vztahů,



3. zboží určené k užívání hlavou státu,



h) zboží dovážené k podpoře obchodní činnosti,



1. vzorky zboží nepatrné hodnoty,



2. tiskoviny a reklamní materiál,



3. zboží používané nebo spotřebované v průběhu výstavy nebo podobné

události,



i) zboží dovážené ke zkouškám, analýzám nebo pokusům,



j) různý dovoz, a to



1. zásilky určené subjektům příslušným ve věcech ochrany autorských

práv nebo průmyslového či obchodního vlastnictví,



2. turistický propagační materiál,



3. různé dokumenty a zboží,



4. materiál k upevnění a ochraně zboží při přepravě,



5. stelivo, píce a krmivo pro zvířata během jejich přepravy,



6. pohonné hmoty a maziva nacházející se v silničních motorových

vozidlech a speciálních kontejnerech,



7. zboží určené na výstavbu, údržbu nebo výzdobu památníků nebo

hřbitovů válečných obětí,



8. rakve, urny a smuteční ozdoby.



(3) Od daně je dále osvobozen dovoz



a) zboží, jehož úhrnná hodnota nepřesahuje 22 EUR, s výjimkou

alkoholických nápojů, parfémů, toaletní vody, tabáků a tabákových

výrobků,



b) čistokrevných koní starých nejvýše šest měsíců, narozených ve třetí

zemi nebo na třetím území ze zvířete, které bylo na území Evropské unie

pokryto a poté dočasně vyvezeno k porodu,



c) sbírkových a uměleckých předmětů vzdělávací, vědecké nebo kulturní

povahy, které nejsou určeny k prodeji a které dovážejí muzea a galerie,

pokud jsou dováženy bezúplatně, nebo pokud jsou dováženy za úplatu a

nejsou dodány osobou povinnou k dani,



d) oficiálních publikací vydávaných orgány veřejné moci země nebo území

vývozu, mezinárodními organizacemi, veřejnými samosprávami a

veřejnoprávními subjekty usazenými v zemi nebo na území vývozu a

tiskovin šířených při příležitosti voleb do Evropského parlamentu nebo

při příležitosti vnitrostátních voleb v zemi, z níž tiskovina pochází,

zahraničními politickými organizacemi úředně uznanými v členských

státech, pokud tyto publikace a tiskoviny podléhaly dani v zemi nebo na

území vývozu a nevyužily vrácení daně při vývozu,



e) vratných obalů bez úplaty či za úplatu,



f) úlovku do přístavu, který nebyl zpracován nebo který již byl

konzervován za účelem prodeje, ale dosud nebyl dodán, pokud byl

uskutečněn osobou podnikající v námořním rybářství, nebo



g) plynu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy nebo

vpuštěním z plavidla převážejícího plyn do soustavy zemního plynu nebo

těžební plynovodní sítě, dovoz elektřiny, tepla nebo chladu

prostřednictvím tepelných nebo chladicích sítí.



(4) Od daně je dále osvobozen dovoz zboží



a) osobám požívajícím diplomatických výsad a imunit, a to v rozsahu

vyplývajícím z mezinárodních smluv, které jsou součástí českého

právního řádu, pokud bylo tomuto zboží přiznáno osvobození od cla,



b) uskutečněný subjekty Evropské unie, a to v mezích a za podmínek

upravených v protokolu a v dohodách o jeho provádění nebo v dohodách o

umístění sídla těchto subjektů, pokud tím není narušena hospodářská

soutěž,



c) uskutečněný mezinárodními organizacemi jinými než uvedenými v

písmenu b), které jsou za mezinárodní organizace uznávány úřady

hostitelského členského státu, nebo uskutečněný členy těchto organizací

v mezích a za podmínek upravených mezinárodními smlouvami zakládajícími

tyto organizace nebo dohodami o umístění jejich sídla, nebo



d) ozbrojenými silami států, které jsou členy Organizace

Severoatlantické smlouvy, jiných než České republiky, které je určeno

pro použití těmito ozbrojenými silami nebo civilními zaměstnanci je

doprovázejícími nebo k zásobení jejich jídelen, pokud se tyto síly

podílejí na společném obranném úsilí.



(5) U vráceného zboží je přiznán nárok na osvobození od daně pouze

osobě, která předmětné zboží vyvezla, pokud bylo tomuto zboží přiznáno

osvobození od cla.



(6) Od daně je osvobozen dovoz zlata Českou národní bankou.



Osvobození od daně při dovozu zboží v osobních zavazadlech cestujícího

nebo člena posádky letadla a při dovozu pohonných hmot cestujícím



§ 71a



(1) Od daně je v tuzemsku osvobozen příležitostný dovoz zboží v

osobních zavazadlech cestujícího, pokud je toto zboží určeno k osobnímu

užívání cestujícím, k užívání členy jeho rodiny nebo jako dar a z

povahy ani množství zboží nelze usuzovat, že je dováženo pro obchodní

účely (dále jen „dovoz zboží cestujícím“), a pokud jsou splněny

podmínky uvedené v § 71b až 71d a v § 71f.



(2) Osobními zavazadly cestujícího se pro účely tohoto zákona rozumí

zavazadla, která cestující předkládá při svém příjezdu celnímu úřadu, a

zavazadla, která celnímu úřadu předloží později, pokud prokáže, že byla

zapsána jako doprovodná zavazadla v okamžiku jeho odjezdu u

společnosti, která zajišťovala jeho přepravu.



(3) Za dovoz zboží cestujícím se nepovažuje dovoz zboží, u kterého

cestující prokáže, že bylo pořízeno na území Evropské unie, a u kterého

nebyla v žádném členském státě vrácena daň nebo spotřební daň.



§ 71b



(1) Dovoz zboží cestujícím v letecké dopravě je v tuzemsku osvobozen od

daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce 430 EUR na osobu.



(2) Dovoz zboží cestujícím v rámci rekreačního nebo sportovního

létání^49c) je v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží

odpovídající částce 300 EUR na osobu.



(3) Při dovozu zboží cestujícím mladším patnácti let se částka uvedená

v odstavcích 1 a 2 snižuje na částku 200 EUR na osobu.



(4) Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1

až 3 nelze započítat jen část hodnoty některého dovezeného zboží.



(5) Do celkové výše hodnoty zboží osvobozeného od daně podle odstavců 1

až 3 se nezapočítává hodnota



a) zboží uvedeného v § 71c, 71d a 71f,



b) zboží, které je dočasně dovezeno cestujícím do tuzemska,



c) zboží dováženého nazpět po jeho dočasném vývozu cestujícím,



d) léčiv nezbytných pro osobní potřebu cestujícího.



(6) Pro přepočet hodnoty zboží na českou měnu se použije kurz platný

první pracovní den měsíce října roku předcházejícího dovozu zboží

zveřejněný v Úředním věstníku Evropské unie. Takto přepočítaná hodnota

zboží na českou měnu se zaokrouhlí na stokoruny.



§ 71c



(1) Dovoz zboží cestujícím v případě, že se jedná o dovoz tabákových

výrobků, je v tuzemsku osvobozen od daně nejvýše v rozsahu



a) 200 cigaret,



b) 100 doutníků o hmotnosti jednoho kusu nejvýše 3 gramy,



c) 50 doutníků o hmotnosti jednoho kusu vyšší než 3 gramy, nebo



d) 250 g tabáku ke kouření.



(2) Pro účely osvobození od daně představuje každé množství

jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100 % celkového

množství, které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit

na jakoukoli kombinaci množství těchto výrobků, pokud součet jejich

procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %.



(3) Osvobození od daně podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na zboží

dovezené cestujícím mladším sedmnácti let.



§ 71d



(1) Dovoz zboží cestujícím v případě, že se jedná o dovoz alkoholu a

alkoholických nápojů, s výjimkou tichého vína a piva, je v tuzemsku

osvobozen od daně nejvýše v rozsahu



a) 1 litru alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah lihu přesahuje 22

% objemových, nebo nedenaturovaného alkoholu s obsahem lihu nejméně 80

% objemových, nebo



b) 2 litrů alkoholického nápoje, jehož skutečný obsah alkoholu

nepřesahuje 22 % objemových.



(2) Pro účely osvobození od daně představuje každé množství

jednotlivých druhů výrobků uvedené v odstavci 1 100 % celkového

množství, které lze osvobodit od daně. Osvobození od daně lze uplatnit

na jakoukoli kombinaci množství těchto výrobků, pokud součet jejich

procentních podílů využitých pro dovoz nepřesáhne 100 %.



(3) Při dovozu tichého vína a piva je v tuzemsku osvobozen od daně

dovoz zboží cestujícím v množství nejvýše 4 litry tichého vína na osobu

a 16 litrů piva na osobu.



(4) Osvobození od daně podle odstavců 1 až 3 se nevztahuje na zboží

dovezené cestujícím mladším sedmnácti let.



§ 71e



(1) Dovoz zboží při výkonu práce členem posádky letadla, které je

používáno k přepravě mezi třetími zeměmi a tuzemskem, nebo dovoz zboží

členem posádky letadla v rámci rekreačního nebo sportovního létání, je

v tuzemsku osvobozen od daně do výše hodnoty zboží odpovídající částce

300 EUR na osobu.



(2) Ustanovení § 71a až 71d se pro dovoz zboží členem posádky letadla

uvedeného v odstavci 1 použijí obdobně.



§ 71f



Od daně je v tuzemsku osvobozen dovoz pohonných hmot v běžné nádrži

motorového dopravního prostředku a dovoz pohonných hmot v množství

nejvýše 10 litrů v přenosné nádrži v jednom motorovém prostředku pro

dopravu.



§ 71g



Osvobození od daně při dovozu zboží, které je přepraveno ze třetí země,

a ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží je v jiném členském

státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od

daně



(1) Od daně je osvobozen dovoz zboží, při kterém vzniká povinnost

přiznat daň v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno ze

třetí země, a ukončení odeslání nebo přepravy zboží je v jiném členském

státě a dodání tohoto zboží do jiného členského státu je osvobozeno od

daně podle § 64.



(2) Pokud se však jedná o dodání zboží do jiného členského státu podle

§ 64 odst. 1 nebo o přemístění obchodního majetku podle § 64 odst. 4,

je dovoz zboží osvobozen od daně, pokud plátce v okamžiku propuštění

zboží do volného oběhu poskytne celnímu úřadu



a) své daňové identifikační číslo,



b) daňové identifikační číslo osoby registrované k dani v jiném

členském státě, které je zboží odesláno nebo přepraveno, popřípadě své

daňové identifikační číslo, přidělené pro účely daně z přidané hodnoty

v jiném členském státě, která jsou uvedena v písemném rozhodnutí

celního úřadu o propuštění zboží do volného oběhu, a



c) podklady dokazující, že dovezené zboží je bezprostředně určeno k

odeslání nebo přepravě do jiného členského státu.



(3) Plátce je povinen uvést dovoz zboží osvobozený od daně podle

odstavce 1 do daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo

zboží do tohoto režimu propuštěno.



(4) Pokud nejsou splněny podmínky podle odstavce 1, vzniká plátci

povinnost přiznat daň podle § 23.



Díl 10



Odpočet daně



§ 72



Nárok na odpočet daně



(1) Plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého

zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije

pro účely uskutečňování



a) zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem

plnění v tuzemsku,



b) plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně s místem

plnění v tuzemsku,



c) plnění s místem plnění mimo tuzemsko, pokud by měl nárok na odpočet

daně, jestliže by se uskutečnila s místem plnění v tuzemsku,



d) plnění uvedených v § 54 odst. 1 písm. a) až j), l) až u) a y) a v §

55 s místem plnění ve třetí zemi, nebo pokud jsou taková plnění přímo

spojena s vývozem zboží, nebo



e) plnění uvedených v § 13 odst. 8 písm. a), b), d) a e) a v § 14 odst.

5.



(2) Daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění se rozumí daň

uplatněná podle tohoto zákona



a) na zboží, které plátci bylo nebo má být dodáno, nebo službu, která

mu byla nebo má být poskytnuta,



b) na zboží, které bylo plátcem pořízeno z jiného členského státu anebo

dovezeno ze třetí země, nebo



c) v případě plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).



(3) Nárok na odpočet daně vzniká plátci okamžikem, kdy nastaly

skutečnosti zakládající povinnost tuto daň přiznat.



(4) Plátce nemá nárok na odpočet daně u přijatého zdanitelného plnění

použitého pro reprezentaci, které nelze podle zvláštního právního

předpisu^53) uznat za výdaje vynaložené k dosažení, zajištění a udržení

příjmů, s výjimkou plnění podle § 13 odst. 8 písm. c).



(5) Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatého

zdanitelného plnění, které použije výhradně pro uskutečňování plnění

uvedených v odstavci 1.



(6) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely, které

zakládají nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn

uplatnit nárok na odpočet daně jen v části připadající na použití s

nárokem na odpočet daně (dále jen „odpočet daně v částečné výši“),

pokud zákon nestanoví jinak. Příslušná výše odpočtu daně v částečné

výši se stanoví postupem podle § 75 nebo 76.



§ 73



Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně



(1) Pro uplatnění nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit tyto

podmínky:



a) při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový

doklad,



b) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného

plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem,

anebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského

státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad,

lze nárok prokázat jiným způsobem,



c) při odpočtu daně při dovozu zboží, je-li plátce povinen tuto daň

přiznat podle § 23 odst. 3 až 5, daň přiznat a mít daňový doklad,



d) při odpočtu daně při dovozu zboží, není-li plátce povinen postupovat

podle § 23 odst. 3 až 5, vyměřenou daň zaplatit a mít daňový doklad,

nebo



e) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil v případě plnění podle § 13

odst. 4 písm. b), daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce

daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem.



(2) Plátce je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za

zdaňovací období, ve kterém jsou splněny podmínky podle odstavce 1.



(3) Nárok na odpočet daně nelze uplatnit po uplynutí lhůty, která činí

3 roky. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně počne běžet prvním

dnem měsíce následujícího po zdaňovacím období, ve kterém nárok na

odpočet daně vznikl. Po uplynutí této lhůty je plátce oprávněn uplatnit

nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, pokud



a) mu vznikla povinnost tuto daň přiznat, nebo



b) toto zdanitelné plnění použije pro účely plnění podle § 13 odst. 4

písm. b).



(4) Plátce, který má u přijatého zdanitelného plnění nárok na odpočet

daně v částečné výši, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně u

tohoto plnění nejpozději za poslední zdaňovací období kalendářního

roku, v jehož některém ze zdaňovacích období mohl být nárok uplatněn

nejdříve. Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet daně podle odstavce 3

tím není dotčena.



(5) Neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny

předepsané náležitosti daňového dokladu, lze nárok prokázat jiným

způsobem.



(6) Převyšuje-li částka daně uvedená na přijatém daňovém dokladu výši

daně, která má být uplatněna podle tohoto zákona, je plátce oprávněn

uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši odpovídající dani, která má

být uplatněna podle tohoto zákona. Je-li částka daně uvedená na

přijatém daňovém dokladu nižší, než která má být uplatněna podle tohoto

zákona, je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen ve výši

odpovídající dani uvedené na daňovém dokladu.



(7) U plátců, kteří uskutečňují zdanitelná plnění jako společníci

společnosti, uplatňuje nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných

plnění použitých k činnosti společnosti určený společník, který vede

evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za společnost. Společníci

společnosti, kteří jsou plátci, mohou uplatnit nárok na odpočet daně u

přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost společnosti

jednotlivě, pokud uskutečňují zdanitelná plnění, ke kterým tato přijatá

zdanitelná plnění použijí, a pokud tato uskutečněná zdanitelná plnění

uvedou ve svých daňových přiznáních. Je-li uplatňován nárok na odpočet

daně jednotlivými společníky společnosti, musí být těmito společníky

uplatněna daň na výstupu ve vztahu k určenému společníkovi společnosti,

který přiznává daň na výstupu za činnost celé společnosti.



§ 74



Oprava odpočtu daně



(1) Je-li provedena oprava základu daně a výše daně podle § 42, která

má za následek snížení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož

se uskutečnilo plnění, povinen provést opravu odpočtu daně. Opravu

plátce provede za zdaňovací období, ve kterém se dozvěděl o okolnostech

rozhodných pro vznik povinnosti ji provést. Opravu odpočtu daně plátce

prokazuje opravným daňovým dokladem nebo jiným dokladem souvisejícím s

opravou, popřípadě jiným způsobem.



(2) Je-li provedena oprava základu daně a výše daně podle § 42, která

má za následek zvýšení uplatněného odpočtu daně, je plátce, pro něhož

se uskutečnilo plnění, oprávněn provést opravu odpočtu daně. Opravu je

plátce oprávněn provést na základě přijatého opravného daňového dokladu

nejdříve za zdaňovací období, ve kterém došlo k opravě základu daně a

výše daně, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, jehož se

oprava týká.



(3) V případě přijetí zdanitelného plnění, u kterého je základ daně

podle § 37a záporný, se postupuje podle odstavce 1 obdobně.



§ 75



Způsob výpočtu odpočtu daně v poměrné výši



(1) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak v rámci svých

ekonomických činností, tak pro účely s nimi nesouvisejícími, má nárok

na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro

své ekonomické činnosti.



(2) V případě přijatého zdanitelného plnění určeného k uskutečňování

svých ekonomických činností, které plátce použije zčásti rovněž pro

účely s nimi nesouvisejícími, si plátce může zvolit, že uplatní nárok

na odpočet daně v plné výši. Část přijatého zdanitelného plnění, kterou

použije pro účely nesouvisející se svými ekonomickými činnostmi, se

poté považuje za dodání zboží podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo za

poskytnutí služby podle § 14 odst. 3 písm. a). Postup podle tohoto

odstavce nelze uplatnit v případě dlouhodobého majetku.



(3) Příslušná výše odpočtu daně v poměrné výši se vypočte jako součin

daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce

nárok na odpočet daně v poměrné výši, a podílu použití tohoto plnění

pro ekonomické činnosti plátce (dále jen „poměrný koeficient“). Poměrný

koeficient se vypočítá jako procentní podíl zaokrouhlený na celé

procento nahoru.



(4) Nelze-li v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného

koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce

kvalifikovaným odhadem. Po skončení kalendářního roku, ve kterém po

uskutečnění zdanitelného plnění plátce byl oprávněn uplatnit nárok na

odpočet daně a tento nárok uplatnil, plátce do hodnoty poměrného

koeficientu zohlední skutečný podíl použití tohoto zdanitelného plnění

pro své ekonomické činnosti v příslušném roce. Odchyluje-li se poměrný

koeficient vypočtený podle skutečného použití od poměrného koeficientu

stanoveného odhadem o více než 10 procentních bodů, výše uplatněného

odpočtu daně se opraví. Je-li vypočtená částka opravy kladná, je plátce

oprávněn výši uplatněného odpočtu daně opravit, je-li záporná, je

plátce povinen výši uplatněného odpočtu daně opravit. Opravu plátce

uvede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období kalendářního

roku, ve kterém po uskutečnění zdanitelného plnění je oprávněn uplatnit

nárok na odpočet daně, jehož se oprava týká.



§ 76



Způsob výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši



(1) Použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění v rámci svých

ekonomických činností jak pro plnění s nárokem na odpočet daně uvedená

v § 72 odst. 1, tak pro plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet

daně s místem plnění v tuzemsku i mimo tuzemsko, s výjimkou plnění

uvedených v § 72 odst. 1 písm. d), má nárok na odpočet daně pouze v

krácené výši odpovídající rozsahu použití pro plnění s nárokem na

odpočet daně.



(2) Příslušná výše odpočtu daně v krácené výši se vypočte jako součin

daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce

nárok na odpočet daně v krácené výši, a koeficientu. Dojde-li k souběhu

nároku na odpočet daně v krácené výši podle tohoto ustanovení a nároku

na odpočet daně v poměrné výši podle § 75, použije se pro výpočet výše

odpočtu daně v krácené výši namísto částky daně na vstupu částka

odpočtu daně v poměrné výši stanovená postupem podle § 75.



(3) Koeficient podle odstavce 2 věty první se vypočte jako procentní

podíl, v jehož



a) čitateli je součet částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem

uskutečněných plnění s nárokem na odpočet daně uvedených v § 72 odst.

1,



b) jmenovateli je celkový součet hodnoty v čitateli a součtu hodnot

plnění plátcem uskutečněných plnění osvobozených od daně bez nároku na

odpočet daně.



Do součtu částek základů daně nebo hodnot plnění plátcem uskutečněných

plnění se započítávají také přijaté úplaty, pokud z těchto přijatých

úplat plátci vznikla povinnost přiznat daň nebo uskutečnění plnění.

Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na celé procento nahoru.



(4) Do výpočtu koeficientu se nezapočítávají



a) prodej dlouhodobého majetku, pokud tento majetek plátce využíval pro

své ekonomické činnosti,



b) poskytnutí finančních služeb, dodání nemovité věci a nájem nemovité

věci, a to pouze pokud jsou doplňkovou činností plátce uskutečňovanou

příležitostně,



c) plnění podle § 13 odst. 4 písm. b).



(5) Je-li hodnota ve jmenovateli podílu vypočteného podle odstavce 3

kladné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo záporné číslo, je

koeficient 0 %. Je-li hodnota ve jmenovateli tohoto podílu nula nebo

záporné číslo a hodnota v jeho čitateli nula nebo kladné číslo, je

koeficient 100 %. Je-li koeficient vypočtený podle odstavce 3 roven

nebo vyšší než 95 %, považuje se za roven 100 %.



(6) Pro výpočet nároku na odpočet daně v krácené výši ve zdaňovacích

obdobích běžného kalendářního roku plátce použije koeficient vypočtený

z údajů za zdaňovací období předcházejícího kalendářního roku při

vypořádání odpočtu daně. Pokud plnění pro výpočet koeficientu za

předcházející kalendářní rok neexistují, stanoví výši tohoto

koeficientu plátce kvalifikovaným odhadem.



(7) Po skončení běžného kalendářního roku plátce provede vypořádání

odpočtu daně v krácené výši za všechna zdaňovací období tohoto roku

(dále jen „vypořádávané období“). Vypořádání se vypočte jako rozdíl

mezi celkovým nárokem na odpočet daně v krácené výši vypočteným z údajů

za vypořádávané období a součtem uplatněných nároků na odpočet daně v

krácené výši v jednotlivých zdaňovacích obdobích zahrnovaných do

vypořádání. Pro výpočet celkového nároku na odpočet daně v krácené výši

za vypořádávané období plátce použije koeficient vypočtený z údajů o

uskutečněných plněních za celé vypořádávané období (dále jen

„vypořádací koeficient“). Vypořádání odpočtu daně plátce uvede do

daňového přiznání za poslední zdaňovací období vypořádávaného období.



(8) Pro vypořádání odpočtu daně v krácené výši při zrušení registrace

se použije obdobně odstavec 7 s tím, že vypořádávané období je od 1.

ledna kalendářního roku, ve kterém došlo ke zrušení registrace, do dne

zrušení registrace.



(9) Dojde-li po vypořádání odpočtu daně k opravě uskutečněných plnění

za některé ze zdaňovacích období již vypořádaného roku, výše nároku na

odpočet daně v krácené výši se přepočte novým vypořádacím koeficientem

vypočteným z údajů za celé vypořádávané období s promítnutím všech

oprav.



(10) V případě, že plátce uplatnil odpočet daně z poskytnuté úplaty

před pořízením dlouhodobého majetku, u kterého má nárok na odpočet daně

v krácené výši, v jiném roce, než ve kterém je po pořízení tohoto

majetku nárok na odpočet daně oprávněn uplatnit, zahrne do částky

vypořádání nároku na odpočet daně podle odstavce 7 za rok, ve kterém po

pořízení tohoto majetku je oprávněn nárok na odpočet daně uplatnit,

rovněž rozdíl ve výši nároku na odpočet daně vyplývající z případného

rozdílu mezi hodnotami vypořádacích koeficientů za příslušné roky.

Obdobně plátce postupuje i v případě uplatnění odpočtu daně u každého

jednotlivého přijatého plnění, které se stalo součástí pořízeného

dlouhodobého majetku.



§ 77



Vyrovnání odpočtu daně



(1) Původní odpočet daně uplatněný u obchodního majetku před jeho

použitím, s výjimkou dlouhodobého majetku, podléhá vyrovnání, pokud ve

lhůtě pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 73 odst. 3 plátce

tento majetek použije v rámci svých ekonomických činností pro jiné

účely, než které zohlednil při uplatnění původního odpočtu daně.



(2) Použitím pro jiné účely se rozumí případy, kdy plátce uplatnil

původní odpočet daně v



a) plné výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které má

nárok na odpočet daně v krácené výši nebo nárok na odpočet daně nemá,

nebo



b) krácené výši a následně tento majetek použije pro účely, pro které

nárok na odpočet daně nemá, nebo pro účely, pro které má nárok na

odpočet daně v plné výši.



(3) Původní odpočet daně uplatněný u staveb a jednotek, které nejsou

dlouhodobým majetkem, podléhá vyrovnání rovněž po uplynutí lhůty podle

§ 73 odst. 3, jsou-li splněny ostatní podmínky podle odstavce 1.



(4) Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší

nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku a výší původního

uplatněného odpočtu daně. Je-li vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně

kladná, je plátce oprávněn vyrovnání provést, je-li záporná, je plátce

povinen vyrovnání provést.



(5) Vyrovnání odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za zdaňovací

období, ve kterém byl obchodní majetek použit a ve kterém nastaly

skutečnosti zakládající povinnost nebo možnost provést toto vyrovnání.



Úprava odpočtu daně



§ 78



nadpis vypuštěn



(1) Původní odpočet daně uplatněný u pořízeného dlouhodobého majetku

podléhá úpravě, pokud v některém z kalendářních roků následujících po

roce, ve kterém byl původní odpočet uplatněn, dojde ke změně v rozsahu

použití tohoto majetku pro účely, které zakládají nárok na odpočet

daně. Obdobně se postupuje v případě, kdy plátce při pořízení

dlouhodobého majetku nárok na odpočet daně neměl, protože daný majetek

byl původně určený k použití v rámci ekonomických činností plátce pro

účely, které nezakládají nárok na odpočet daně.



(2) Změny v rozsahu použití dlouhodobého majetku se posuzují samostatně

za každý kalendářní rok v rámci lhůty pro úpravu odpočtu daně, a to ve

srovnání se skutečnostmi, které plátce zohlednil při uplatnění

původního odpočtu daně nebo při pořízení tohoto majetku, pokud nárok na

odpočet daně neměl.



(3) Lhůta pro úpravu odpočtu daně činí 5 let a počíná běžet kalendářním

rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen. V případě staveb,

jednotek a jejich technického zhodnocení^73) a v případě pozemků se

lhůta pro úpravu odpočtu daně prodlužuje na 10 let.



(4) Změnou rozsahu použití dlouhodobého majetku pro účely, které

zakládají nárok na odpočet daně, se rozumí případy, kdy plátce



a) uplatnil původní odpočet daně v plné výši a následně tento majetek

použije pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v částečné výši

nebo nárok na odpočet daně nemá,



b) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a následně tento

majetek použije pro účely, pro které nárok na odpočet daně nemá, nebo

pro účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši,



c) neměl nárok na odpočet daně a následně tento majetek použije pro

účely, pro které má nárok na odpočet daně v plné výši nebo v částečné

výši, nebo



d) uplatnil původní odpočet daně v částečné výši a vznikne rozdíl mezi

poměrnými koeficienty nebo vypořádacími koeficienty.



(5) Pro účely úpravy odpočtu daně se technické zhodnocení^73) považuje

za samostatný dlouhodobý majetek.



(6) Úpravu odpočtu daně plátce uvede v daňovém přiznání za poslední

zdaňovací období kalendářního roku, ve kterém nastaly skutečnosti

zakládající povinnost nebo možnost provést tuto úpravu.



§ 78a



(1) Částka úpravy odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se vypočte

ve výši jedné pětiny, popřípadě jedné desetiny v případě staveb,

jednotek a jejich technického zhodnocení^73) a v případě pozemků, ze

součinu



a) částky daně na vstupu u příslušného majetku a



b) rozdílu mezi ukazatelem nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku,

v němž se provádí úprava odpočtu daně, a ukazatelem nároku na odpočet

daně



1. ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet daně uplatněn, nebo



2. ke kalendářnímu roku, v němž byl majetek pořízen, pokud plátce nárok

na odpočet daně neměl.



(2) Ukazatelem nároku na odpočet daně je



a) 0 %, nemá-li plátce nárok na odpočet daně,



b) 100 %, má-li plátce nárok na odpočet daně v plné výši, nebo



c) poměrný koeficient nebo vypořádací koeficient, má-li plátce nárok na

odpočet daně pouze v částečné výši, popřípadě součin obou koeficientů,

dojde-li k souběhu nároku na odpočet daně v poměrné výši podle § 75 a

nároku na odpočet daně v krácené výši podle § 76.



(3) Úprava odpočtu daně se provede pouze v případě, že rozdíl mezi

ukazateli nároku na odpočet daně je větší než 10 procentních bodů.

Je-li vypočtená částka úpravy odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn

úpravu provést, je-li záporná, je plátce povinen úpravu provést.



(4) Při výpočtu částky úpravy odpočtu daně u dlouhodobého majetku,

který plátce pořídil jako osoba povinná k dani přede dnem registrace,

se postupuje obdobně podle odstavce 1 s tím, že namísto ukazatele

nároku na odpočet daně ke kalendářnímu roku, v němž byl původní odpočet

uplatněn nebo majetek pořízen, se použije ukazatel nároku na odpočet

daně ke kalendářnímu roku, ve kterém došlo k registraci.



(5) Používá-li plátce majetek pro změněné účely podle § 78 odst. 4

písm. a) až c) pouze po část příslušného kalendářního roku, zohlední se

tato skutečnost v částce úpravy odpočtu daně vypočtené podle odstavce 1

nebo 4.



§ 78b



(1) Pro úpravu odpočtu daně u dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní

činností se použijí obdobně ustanovení § 78 a 78a s tím, že lhůta pro

úpravu odpočtu počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl tento majetek

uveden do stavu způsobilého k užívání.



(2) U dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, jehož uvedením

do stavu způsobilého k užívání došlo k uskutečnění plnění podle § 13

odst. 4 písm. b), se částka daně na vstupu pro výpočet úpravy odpočtu

daně stanoví podle § 36 odst. 6 písm. a). U ostatního dlouhodobého

majetku vytvořeného vlastní činností se částka daně na vstupu pro

výpočet úpravy odpočtu daně stanoví jako součet daně na vstupu u

jednotlivých přijatých zdanitelných plnění, která se stala součástí

tohoto majetku.



§ 78c



(1) Ustanovení § 78 až 78b se použijí obdobně pro úpravu odpočtu daně u



a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona

upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby,



b) majetku nabytého při nabytí obchodního závodu,



c) majetku, který je součástí jmění přecházejícího při přeměně obchodní

korporace,



d) majetku, který plátce nabyl jako dědic pokračující v uskutečňování

ekonomických činností.



(2) Běh lhůty pro úpravu odpočtu daně podle odstavce 1 se nepřerušuje.



§ 78d



(1) Dojde-li u dlouhodobého majetku ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně k

uskutečnění plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, použijí se

obdobně ustanovení § 78 až 78c s tím, že úprava odpočtu daně se provede

jednorázově.



(2) Částka jednorázové úpravy odpočtu daně za kalendářní rok, ve kterém

došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1, se stanoví jako součin

částky vypočtené podle § 78a odst. 1 nebo 4 a počtu roků zbývajících do

konce lhůty pro úpravu odpočtu daně. Do počtu roků se započítává také

rok, ve kterém je úprava odpočtu daně prováděna. Ukazatelem nároku na

odpočet daně je 0 %, je-li dané plnění osvobozené od daně bez nároku na

odpočet daně, nebo 100 %, je-li zdanitelné.



(3) Úpravě odpočtu daně podléhá rovněž odpočet daně, který plátce u

dlouhodobého majetku uplatnil v témže kalendářním roce, ve kterém

uskutečnil plnění podle odstavce 1.



(4) Jestliže plátce ve lhůtě pro úpravu odpočtu daně dodá, převede nebo

poskytne dlouhodobý majetek, u kterého byl oprávněn uplatnit původní

nárok na odpočet daně v poměrné výši, jde o dodání zboží nebo

poskytnutí služby v rámci uskutečňování jeho ekonomických činností

rovněž v případě části tohoto majetku původně určené pro použití pro

účely nesouvisející s jeho ekonomickými činnostmi.



Nárok na odpočet daně při registraci a zrušení registrace



§ 79



nadpis vypuštěn



(1) Osoba povinná k dani má nárok na odpočet daně u přijatého

zdanitelného plnění pořízeného v období 12 po sobě jdoucích měsíců

přede dnem, kdy se stala plátcem, pokud toto plnění je k tomuto dni

součástí jejího obchodního majetku.



(2) Nárok na odpočet daně podle odstavce 1 se uplatní způsobem, v

rozsahu a za podmínek stanovených v § 72 až 78d. Pro výpočet částky

nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije §

78d odst. 2.



(3) Nárok na odpočet daně podle odstavců 1 a 2 lze uplatnit za

zdaňovací období, do něhož spadá den, kdy se osoba povinná k dani stala

plátcem.



§ 79a



(1) Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na

odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho

obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho

část.



(2) Částka snížení nároku na odpočet daně u nedokončeného majetku, u

úplat za zdanitelná plnění, která se do dne předcházejícího dni zrušení

registrace neuskutečnila, a u zásob se určí ve výši uplatněného odpočtu

daně. Pro výpočet částky snížení nároku na odpočet daně u dlouhodobého

majetku se přiměřeně použije § 78d odst. 2.



(3) Ustanovení odstavce 1 se použije obdobně u



a) majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zákona

upravujícího podmínky převodu majetku státu na jiné osoby,



b) majetku nabytého při nabytí obchodního závodu,



c) majetku, který je součástí jmění přecházejícího při přeměně obchodní

korporace,



d) majetku, který plátce nabyl jako dědic pokračující v uskutečňování

ekonomických činností.



(4) Plátce je povinen provést snížení odpočtu daně podle odstavců 1 až

3 za poslední zdaňovací období registrace.



§ 79b



Dědic, který nepokračuje v uskutečňování ekonomických činností po

zemřelém plátci, je povinen ke dni předcházejícímu dni přechodu daňové

povinnosti zůstavitele snížit uplatněný nárok na odpočet daně u

majetku, který byl k tomuto dni obchodním majetkem plátce a u kterého

tento plátce uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část.



§ 79c



Při zrušení registrace nevzniká povinnost snížit uplatněný nárok na

odpočet daně u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho

obchodním majetkem a u kterého byl uplatněn nárok na odpočet daně nebo

jeho část, a to



a) při zrušení obchodní korporace bez likvidace,



b) v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí

podnikatelskou činnost tak, že celý svůj obchodní majetek vloží do

právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je

jediným zakladatelem,



c) při zrušení registrace právnické osoby,



1. která byla plátcem,



2. která byla založena jedinou fyzickou osobou a



3. v jejíž činnosti pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel,



d) při sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku, jestliže je

plátcem,



e) při přeměně osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem

podnikání, jestliže je plátcem, nebo



f) při zrušení registrace skupiny a zániku členství člena skupiny.



Díl 11



Vracení daně a prodej zboží za ceny bez daně



§ 80



Vracení daně osobám požívajícím výsad a imunit



(1) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit podle

smluv, které jsou součástí českého právního řádu^55) (dále jen "osoba

požívající výsad a imunit"), rozumí:



a) diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů

vedených honorárními konzulárními úředníky (dále jen "konzulární

úřad"), akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států,



b) zvláštní mise,



c) zastupitelství mezinárodní organizace,



d) člen diplomatické mise^56) konzulárního úřadu^57) se sídlem v

tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební

osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu v

tuzemsku,



e) úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo

pobytu v tuzemsku a není státním občanem České republiky, pokud je

trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí v tuzemsku, a státní

příslušník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro

Českou republiku a který nemá místo pobytu v tuzemsku,



f) člen rodiny osoby uvedené v písmenech d) a e), pokud s ní žije ve

společně hospodařící domácnosti na území České republiky, dosáhl věku

15 let, není státním občanem České republiky a je registrován

Ministerstvem zahraničních věcí; společně hospodařící domácností se pro

účely tohoto zákona rozumí společenství fyzických osob, které spolu

trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby,



g) subjekt Evropské unie.



(2) Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrací

zaplacená daň, pokud cena za zdanitelné plnění včetně daně zaplacená

jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dni uvedená na jednom

daňovém dokladu je vyšší než 4 000 Kč, s výjimkou pořízení pohonných

hmot pro osobní automobil, telekomunikačních služeb nebo služeb

spojených se sběrem a odvozem komunálních odpadů, s odběrem elektřiny,

vody, plynu, topných olejů pro výrobu tepla. Daň zaplacená v cenách

zboží a služeb (dále jen "zaplacená daň") se vrací:



a) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, a

její osobě uvedené v odstavci 1 písm. d) a členům její rodiny podle

odstavce 1 písm. f) na základě principu vzájemnosti, maximálně v

rozsahu, v jakém je vracena daň české osobě požívající výsad a imunit v

cizím státu,



b) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, ale

její vysílající stát neuplatňuje daně jako součást ceny zboží a služeb,

maximálně do výše 3 000 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně

zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých

v souvislosti s pořízením, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou

nemovitých věcí nacházejících se v tuzemsku, členu diplomatické mise

nebo konzulárního úřadu uvedenému v odstavci 1 písm. d), maximálně do

výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně

osobních automobilů, a členům jeho rodiny podle odstavce 1 písm. f),

maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně

zaplacené v ceně osobních automobilů,



c) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která je akreditována pro

Českou republiku, ale má sídlo mimo území tuzemska, maximálně do výše

250 000 Kč za kalendářní rok,



d) osobě uvedené v odstavci 1 písm. d), která je akreditována pro

Českou republiku, ale má místo pobytu mimo území tuzemska, maximálně do

výše 10 000 Kč za kalendářní rok,



e) osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), maximálně do výše 500 000

Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních

automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s

pořízením, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitých věcí

nacházejících se v tuzemsku, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak,



f) osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), maximálně do výše 100 000 Kč za

kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů,

pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak, a členům její rodiny

uvedeným v odstavci 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za

kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů,

pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak.



(3) Nárok na vrácení daně se uplatní podáním



a) daňového přiznání k uplatnění nároku na vrácení daně pro osoby

uvedené v odstavci 1 písm. a) až f) s tím, že toto přiznání nelze podat

elektronicky, nebo



b) žádosti o vrácení daně pro osoby uvedené v odstavci 1 písm. g).



(4) Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí splnění principu vzájemnosti

a jeho osobní, věcný a hodnotový rozsah v příloze vyplněného daňového

přiznání, přičemž tato příloha tvoří nedílnou součást daňového

přiznání.



(5) Možnost uplatnit nárok na vrácení zaplacené daně vzniká osobě

požívající výsad a imunit podle odstavce 1 nejdříve ve zdaňovacím

období, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění. Nárok na vrácení daně

této osobě zaniká uplynutím 31. ledna kalendářního roku, který

následuje po kalendářním roce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné

plnění. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. a)

až c) a g) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a

služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro

svou úřední potřebu. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci

1 písm. d) až f) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží

a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro

vlastní potřebu a spotřebu.



(6) Nárok na vrácení daně se prokazuje kopií technického průkazu při

pořízení osobního automobilu a dokladem, který je plátce uskutečňující

zdanitelné plnění na požádání osoby uvedené v odstavci 1 povinen

vystavit s těmito náležitostmi:



a) obchodní firma nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který

uskutečňuje zdanitelné plnění,



b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné

plnění,



c) jméno osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění,



d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,



e) evidenční číslo dokladu,



f) den uskutečnění zdanitelného plnění,



g) sazbu daně a základ daně,



h) výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1,



i) výši ceny včetně daně celkem.



(7) Do maximální výše daně, která se vrací osobě požívající výsad a

imunit, se započítává daň, která by byla vypočtena, pokud by plnění

poskytnuté pro tuto osobu nebylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 9.



(8) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 je pro účely

vracení daně daňovým subjektem.



(9) Zdaňovacím obdobím je u osoby požívající výsad a imunit uvedené v

odstavci 1 písm. a) až c) a g) kalendářní měsíc a u osoby požívající

výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. d) až f) kalendářní

čtvrtletí. Daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně se podávají

jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den následujícího

zdaňovacího období a nejpozději do 31. ledna následujícího po roce, za

které se podávají daňové přiznání nebo žádost o vrácení daně.



(10) Pro účely vracení daně podává daňové přiznání nebo žádost o

vrácení daně osoba požívající výsad a imunit takto:



a) diplomatická mise, zvláštní mise a konzulární úřad podávají daňové

přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla v tuzemsku,



b) člen diplomatické mise, zvláštní mise a konzulárního úřadu se sídlem

v tuzemsku, včetně členů jejich rodiny, podávají daňové přiznání

správci daně místně příslušnému podle sídla osob uvedených v písmenu

a),



c) subjekt Evropské unie se sídlem v tuzemsku podává žádost o vrácení

daně místně příslušnému správci daně podle svého sídla v tuzemsku;

pokud tato osoba nemá sídlo v tuzemsku, podává žádost o vrácení daně

prostřednictvím Generálního finančního ředitelství, a správcem daně je

místně příslušný Finanční úřad pro hlavní město Prahu,



d) zastupitelství mezinárodní organizace uvedené v odstavci 1 písm. c)

podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejího

sídla v tuzemsku,



e) úředník zastupitelství mezinárodní organizace uvedený v odstavci 1

písm. e), včetně členů jeho rodiny podává daňové přiznání správci daně

místně příslušnému podle jejich místa pobytu v České republice,



f) diplomatická mise nebo konzulární úřad podle odstavce 2 písm. c),

včetně jejich členů podle odstavce 2 písm. d), podávají daňové přiznání

Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu.



(11) Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrátí

zaplacená daň do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Daň se

vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.



(12) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1, která

uplatnila nárok na vrácení daně u zboží podle tohoto ustanovení, nesmí

při vývozu zboží uplatnit nárok na vrácení daně zahraničním fyzickým

osobám podle § 84.



(13) Rozsah výsad vztahujících se k pořízení osobních automobilů v

tuzemsku, u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z

jiných členských států osvobozených od daně, včetně množstevních limitů

pro osobní automobily a doby, po kterou nesmí být tyto osobní

automobily pronajaty, zapůjčeny, zastaveny, zcizeny nebo zničeny, se

řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v takové míře, v

jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu.

Podmínkou pro uplatnění nároku na vrácení daně při pořízení osobních

automobilů v tuzemsku, nebo z jiného členského státu je přidělení

diplomatické registrační značky podle právního předpisu upravujícího

registraci vozidel.



(14) V případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, se stanovují

množstevní limity a doby pro osobu požívající výsad a imunit podle

odstavce 1, za kterých je u pořízeného osobního automobilu v tuzemsku

vrácena daň nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského

státu osvobozeno od daně takto:



a) osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) může v tuzemsku pořídit s

nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem

na osvobození od daně osobní automobily v množství přiměřeném k

velikosti úřadu,



b) osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) může v tuzemsku pořídit s

nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem

na osvobození od daně v množství:



1. velvyslanec, nuncius nebo vedoucí mise v rovnocenné hodnosti 2

osobní automobily plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen

členem rodiny registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí,



2. diplomatický personál a konzulární úředník 1 osobní automobil plus 1

osobní automobil v případě, že je doprovázen členem rodiny

registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí,



3. administrativně technický personál a konzulární zaměstnanec 1 osobní

automobil,



c) osoba uvedená v odstavci 1 písm. e) může v tuzemsku pořídit s

nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem

na osvobození od daně osobní automobily v množství stanoveném v písmenu

b), pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak,



d) daň se vrací u pořízeného osobního automobilu v tuzemsku nebo je

pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od

daně za podmínky, že



1. bude přidělena diplomatická registrační značka podle právního

předpisu upravujícího registraci vozidel a



2. po dobu 24 měsíců ode dne registrace osobního automobilu nebude

pronajat, zapůjčen, zastaven, zcizen, zničen nebo vyřazen podle

právního předpisu upravujícího registraci vozidel,



e) pokud dojde k porušení podmínek stanovených v písmenu d), musí osoba

požívající výsad a imunit



1. při vrácení daně vrátit neoprávněně vyplacenou částku správci daně,

nebo



2. při osvobození od daně podat daňové přiznání s tím, že toto přiznání

nelze podat elektronicky, do 25 dnů ode dne, kdy k takovému porušení

došlo,



f) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) postupuje podle

písmena e), odpovídá výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně

poměrné části daně připadající na zbývající období z 24 měsíční doby,



g) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí

svůj služební pobyt v tuzemsku, postupuje podle písmena e) s tím, že

výše daně odpovídá poměrné části daně připadající na zbývající období

24 měsíční doby,



h) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) ukončí svůj

služební pobyt v tuzemsku do 6 měsíců ode dne přidělení diplomatické

registrační značky takového automobilu, postupuje podle písmena e) s

tím, že výše neoprávněně vyplacené částky nebo výše daně odpovídá celé

dani,



i) osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) nemusí postupovat podle

písmen e) až g) za podmínky, že osobní automobil převede na jinou osobu

požívající výsad a imunit.



§ 81



Vracení daně v rámci zahraniční pomoci



(1) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu,

obsahuje ustanovení, že nenávratná zahraniční pomoc je osvobozena od

daně nebo z prostředků zahraniční pomoci nesmí být hrazena daň, má

osoba, která takovou daň zaplatila, nárok na vrácení daně, a to na

základě žádosti. Daň se nevrací u programů a projektů financovaných ze

zdrojů Evropské unie s výjimkou programů předvstupní pomoci.



(2) Nárok na vrácení daně má rovněž osoba, která takovou daň zaplatila

a která požádá o vrácení daně zaplacené z prostředků nenávratné

zahraniční pomoci nebo z prostředků ze zdrojů Evropské unie

poskytnutých na podporu projektů výzkumu a vývoje^59a), pokud podle

pravidel poskytovatele prostředků nemohou být tyto prostředky použity

na úhradu daně.



(3) Osoba, která žádá o vrácení daně (dále jen "žadatel"), musí v

žádosti o vrácení daně uvést obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke

jménu a sídlo, popřípadě místo pobytu, daňové identifikační číslo nebo

rodné číslo, popřípadě jiné identifikační číslo. Žádost o vrácení daně

podává žadatel místně příslušnému finančnímu úřadu, s výjimkou

zahraniční osoby, která podává žádost Finančnímu úřadu pro hlavní město

Prahu.



(4) Žádost o vrácení daně musí být doložena



a) daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí

služby, které byly vystaveny plátcem,



b) dokladem o zaplacení daně,



c) potvrzením o původu finančních prostředků a o tom, že nakoupené

zboží nebo poskytnutá služba je součástí některého programu nenávratné

zahraniční pomoci, které vydá Ministerstvo financí nebo osoba

Ministerstvem financí k vystavení takového potvrzení oprávněná.



(5) Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby je plátce, který

uskutečňuje zdanitelné plnění, povinen uvést



a) obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který

uskutečňuje zdanitelné plnění,



b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné

plnění,



c) obchodní firmu nebo jméno a sídlo, popřípadě místo pobytu osoby, pro

kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje,



d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,



e) evidenční číslo daňového dokladu,



f) den uskutečnění zdanitelného plnění,



g) sazbu daně a základ daně,



h) výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1,



i) výši ceny včetně daně celkem.



(6) Nárok na vrácení daně má osoba z jiného členského státu nebo

zahraniční osoba, které mohou být žadateli o vrácení daně, pokud daň za

nakoupené zboží nebo poskytnutou službu v rámci zahraniční pomoci

zaplatily. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch osoby z

jiného členského státu nebo zahraniční osoby uskutečnil zdanitelné

plnění a uplatnil daň na výstupu, pokud tyto osoby nepožádají o vrácení

daně. V tomto případě neobsahuje žádost o vrácení daně doklad o

zaplacení daně, ale musí být v žádosti o vrácení daně osobou z jiného

členského státu nebo zahraniční osobou potvrzeno, že tyto osoby

nepožádají o vrácení daně. Tímto potvrzením těmto osobám nárok na

vrácení daně zaniká.



(7) Žadatel, který není plátcem, je pro účely vracení daně daňovým

subjektem.



(8) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdéle do 15 měsíců od konce

kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Pokud

není nárok na vrácení daně uplatněn do této lhůty, nárok zaniká.



(9) Pokud je podaná žádost neúplná nebo pokud vzniknou pochybnosti o

správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se

nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti týkající se podané

žádosti. Osobě, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději

do 30 dnů ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni

odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé

koruny.



(10) Pokud plátce daně uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1

až 9, neuplatní nárok na odpočet daně podle tohoto zákona.



§ 82



Vracení daně plátcům v jiných členských státech



(1) Plátce, který má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, má nárok na

vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v jiném členském státě,

ve kterém v období pro vrácení daně neměl sídlo ani provozovnu, a to

podle pravidel stanovených tímto jiným členským státem. Pokud plátce

použije přijaté zdanitelné plnění pro uskutečnění plnění uvedených v §

72 odst. 6, má nárok na vrácení daně v částečné výši.



(2) Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti

o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného

Generálním finančním ředitelstvím. Oprávnění k přístupu na elektronický

portál přidělí místně příslušný správce daně do 15 dnů ode dne obdržení

žádosti o přidělení oprávnění k přístupu podané ve formátu a struktuře

zveřejněné Generálním finančním ředitelstvím a podepsané uznávaným

elektronickým podpisem nebo s ověřenou identitou podatele způsobem,

kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky.



(3) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního

roku následujícího po období pro vrácení daně. Pokud se žádost o

vrácení daně týká období pro vrácení daně spadajícího do roku 2009,

podává se nejpozději do 31. března 2011. Přijetí žádosti o vrácení daně

bude žadateli neprodleně potvrzeno prostřednictvím elektronického

portálu.



(4) Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši

koeficientu podle § 72 odst. 6, provede plátce opravu částky daně, o

kterou požádal nebo která již byla vrácena. Opravu provede plátce v

žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po

daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce

žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení

prostřednictvím elektronického portálu.



(5) Žádost o vrácení daně nebude předána jinému členskému státu, pokud

žadatel v období pro vrácení daně uskutečňoval pouze plnění osvobozená

od daně bez nároku na odpočet daně nebo byl osobou povinnou k dani

podle § 6 odst. 1 a nebo byl osobou nepovinnou k dani. Oznámení o

nepředání žádosti o vrácení daně bude sděleno prostřednictvím

elektronického portálu.



(6) Okamžikem doručení v případech podle odstavců 1 až 5 se rozumí

okamžik odeslání oznámení ve formě datové zprávy na elektronickou

adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického

portálu.



Vracení daně v tuzemsku osobám registrovaným k dani v jiném členském

státě



§ 82a



(1) Nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v tuzemsku

má osoba povinná k dani, která je osobou registrovanou k dani v jiném

členském státě, pokud během období pro vrácení daně



a) neměla sídlo ani provozovnu v tuzemsku, a



b) neuskutečnila dodání zboží ani poskytnutí služby s místem plnění v

tuzemsku, s výjimkou



1. plnění osvobozeného od daně podle § 51, 66, 68 nebo 69,



2. dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých byla povinna přiznat

daň osoba, které byla tato plnění poskytnuta,



3. plnění podle § 17, které uskutečnila jako prostřední osoba, nebo



4. poskytnutí služby, na které použila zvláštní režim jednoho správního

místa.



(2) Nárok na vrácení daně může být uplatněn za obdobných podmínek, za

nichž má plátce nárok na odpočet daně v tuzemsku. Pokud osoba

registrovaná k dani v jiném členském státě má nárok na odpočet daně v

poměrné výši, má nárok na vrácení daně pouze v této poměrné výši.



(3) Nárok na vrácení daně se nevztahuje na částky daně, které byly

uplatněny



a) v rozporu s tímto zákonem,



b) u plnění, která jsou osvobozena od daně podle § 19, 64 nebo § 66

odst. 2 písm. b).



(4) Podmínkou pro vrácení daně v tuzemsku je podání žádosti o vrácení

daně prostřednictvím elektronického portálu v jiném členském státě, v

němž má osoba registrovaná k dani sídlo nebo provozovnu.



(5) Žádost o vrácení daně musí obsahovat



a) daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty

žadatele,



b) obchodní firmu nebo jméno, sídlo, místo pobytu žadatele,



c) obchodní firmu nebo jméno, sídlo, místo pobytu zástupce, pokud je

ustanoven,



d) elektronickou adresu,



e) popis ekonomické činnosti žadatele, pro niž je zboží pořízeno nebo

služba přijata, pomocí harmonizovaných kódů,



f) období pro vrácení daně, na které se žádost o vrácení daně vztahuje,



g) prohlášení žadatele o tom, že splnil podmínku stanovenou v odstavci

1 písm. b),



h) údaje o účtu, včetně kódů IBAN, BIC, název vlastníka účtu a měny

účtu,



i) za každý daňový doklad nebo daňový doklad při dovozu zboží tyto

údaje:



1. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné

plnění, nejde-li o dovoz zboží,



2. obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který

uskutečnil zdanitelná plnění,



3. evidenční číslo daňového dokladu,



4. den uskutečnění zdanitelného plnění,



5. základ daně a výši daně v české měně,



6. celkovou výši nároku na vrácení daně v české měně,



7. koeficient pro výpočet nároku na odpočet daně v částečné výši

vyjádřený jako procentní podíl,



8. druh pořízeného zboží nebo přijaté služby v členění podle kódů

uvedených v odstavci 6.



(6) V žádosti o vrácení daně musí být druh zboží nebo služby popsán

podle těchto kódů:



1 uhlovodíková paliva,



2 nájem dopravního prostředku,



3 výdaje související s dopravním prostředkem (jiné než zboží a služby

uvedené pod kódy 1 a 2),



4 mýtné a silniční poplatky,



5 cestovní výlohy, jako například jízdné v taxi, jízdné ve veřejné

dopravě,



6 ubytování,



7 potraviny, nápoje a restaurační služby,



8 vstupné na veletrhy a výstavy,



9 výdaje na luxusní zboží, zábavu a reprezentaci,



10 jiné.



(7) Žádost o vrácení daně musí žadatel



a) vyplnit v českém jazyce, a to i v případě vyžádání doplňujících

údajů,



b) doložit elektronickou kopií daňového dokladu nebo daňového dokladu

při dovozu zboží, pokud základ daně převyšuje ekvivalent částky 250 EUR

u uhlovodíkových paliv nebo ekvivalent částky 1 000 EUR u ostatních

druhů pořízeného zboží nebo přijatých služeb.



(8) Období pro vrácení daně, za které lze podat žádost o vrácení daně,

činí nejvýše jeden kalendářní rok a nejméně tři kalendářní měsíce,

případně období kratší než tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního

roku. Částka daně uvedená v žádosti o vrácení daně nesmí být nižší, než

je ekvivalent částky



a) 400 EUR za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než

tři měsíce, nebo



b) 50 EUR za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než

tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního roku.



(9) Pro účely tohoto ustanovení se pro přepočet částky daně v EUR na

českou měnu použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní

bankou k prvnímu pracovnímu dni měsíce ledna roku, za nějž je žádost o

vrácení daně podána. Přepočtená částka se zaokrouhlí na celé koruny

dolů.



(10) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září

kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně, jinak nárok

zaniká. Pokud se žádost o vrácení daně týká období pro vrácení daně

spadajícího do roku 2009, podává se nejpozději do 31. března 2011,

jinak nárok zaniká. Žádost o vrácení daně se považuje za podanou, jen

pokud žadatel uvedl všechny údaje požadované podle odstavce 5.



(11) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdříve za období pro vrácení

daně, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo ve kterém

byla přijata úplata, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud z této

úplaty plátci vznikla povinnost přiznat daň, nebo ve kterém byla

vyměřena daň při dovozu zboží. Žádost o vrácení daně může obsahovat

také daň, která nebyla zahrnuta v předcházejících podaných žádostech o

vrácení daně, ale pouze daň, která se týká plnění uskutečněného v

příslušném kalendářním roce, ke kterému se žádost o vrácení daně

vztahuje.



(12) Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši

koeficientu pro výpočet nároku na odpočet daně v částečné výši, provede

osoba registrovaná k dani v jiném členském státě opravu částky daně, o

kterou požádala nebo která již byla vrácena. Opravu provede v žádosti o

vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období

pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení

daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím

elektronického portálu. Je-li podáno samostatné prohlášení, správce

daně vezme v úvahu tuto opravu a postupuje obdobně jako u žádosti o

vrácení daně.



(13) Osoba povinná k dani, která nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu,

je plátcem a současně používá v jiném členském státě zvláštní režim

jednoho správního místa, nemůže uplatnit nárok na vrácení daně na

vstupu z plnění s místem plnění v tuzemsku vztahujících se k

poskytování vybraných služeb, na které použije zvláštní režim jednoho

správního místa; tato osoba může uplatnit u těchto plnění nárok na

odpočet daně podle tohoto zákona.



§ 82b



(1) Při řízení ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném

členském státě se postupuje podle daňového řádu, není-li stanoveno

tímto zákonem jinak.



(2) Správcem daně pro vrácení daně osobě registrované k dani v jiném

členském státě je Finanční úřad pro hlavní město Prahu.



(3) Správce daně může činit veškeré úkony vůči žadateli elektronicky.

Oznámení, výzvy a rozhodnutí ve věci vrácení daně osobě registrované k

dani v jiném členském státě se doručují na elektronickou adresu

uvedenou v žádosti o vrácení daně. Doručením se pro účely tohoto

ustanovení rozumí odeslání datové zprávy na uvedenou elektronickou

adresu.



(4) Správce daně neprodleně vyrozumí žadatele o dni obdržení žádosti o

vrácení daně.



(5) Správce daně si může do 4 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení

daně vyžádat doplňující údaje, a to od žadatele, příslušného orgánu

jiného členského státu nebo jiné osoby. Doplňující údaje musí být

správci daně poskytnuty do 1 měsíce ode dne doručení výzvy k doplnění

údajů. Pokud má správce daně pochybnosti o správnosti konkrétního

nároku, je oprávněn si vyžádat doplňující údaje v podobě předložení

originálu nebo kopie příslušného daňového dokladu, v tomto případě se

nepoužijí částky uvedené v § 82a odst. 7 písm. b).



(6) Rozhodnutí o vrácení daně doručí správce daně žadateli do 4 měsíců

ode dne obdržení žádosti o vrácení daně. V případě, že si správce daně

vyžádá doplňující údaje podle odstavce 5, doručí správce daně

rozhodnutí do 2 měsíců ode dne obdržení doplňujících údajů. Jestliže

správce daně neobdrží výzvou vyžádané doplňující údaje, doručí žadateli

své rozhodnutí do 2 měsíců ode dne, kdy měly být doplňující údaje

zaslány. Lhůta pro rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její

části v případě vyžádání si doplňujících údajů však neuplyne dříve než

za 6 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně správcem daně,

maximálně však činí 8 měsíců.



(7) Rozhodnutí, kterým není žádosti o vrácení daně zcela vyhověno, musí

být odůvodněno. Proti takovému rozhodnutí lze podat odvolání.



(8) Vznikne-li v důsledku rozhodnutí o vrácení daně vratitelný

přeplatek, vrátí jej správce daně žadateli do 10 pracovních dnů od

uplynutí lhůty podle odstavce 6, a to na účet uvedený v žádosti o

vrácení daně. Vratitelný přeplatek se vrací v tuzemsku nebo v jiném

členském státě. Pokud je vratitelný přeplatek vrácen na účet, který je

veden v jiném členském státě, jdou poplatky za převod vratitelného

přeplatku k tíži žadatele. Dnem převodu u bezhotovostních převodů

prováděných z účtu je den, kdy bylo uskutečněno odepsání peněžních

prostředků z účtu správce daně.



(9) Není-li dodržena lhůta pro převod vratitelného přeplatku podle

odstavce 8, správce daně za dobu prodlení uhradí žadateli úrok podle

daňového řádu. Správce daně zašle přiznaný úrok na účet uvedený v

žádosti o vrácení daně. Žadateli nevzniká nárok na úrok, pokud

nepředložil doplňující údaje ve lhůtě podle odstavce 5 nebo dokud

nepředložil doklady, které mají být poskytnuty podle § 82a odst. 7

písm. b).



(10) V případě, že vrácení daně bylo dosaženo podvodně nebo jiným

neoprávněným způsobem, je žadatel povinen vrátit neoprávněně vyplacenou

částku a uhradit úrok z neoprávněně vyplacené částky. Úrok se počítá ve

výši, jako by šlo o prodlení s úhradou daně, vypočítává se za celou

dobu od vyplacení do skutečného vrácení. Nárok na vrácení částky

poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode

dne, za který byla vyplacena.



(11) O povinnosti vrátit neoprávněně vyplacenou částku a zaplatit úrok

podle odstavce 9 vydá správce daně rozhodnutí, ve kterém současně

původní rozhodnutí o vrácení daně zruší, popřípadě je změní v rozsahu

odpovídajícím výši neoprávněně přiznané částky. Není-li stanoveno

jinak, neoprávněně vyplacená částka se spravuje jako daň podle tohoto

zákona.



§ 83



Vracení daně zahraničním osobám povinným k dani



(1) Nárok na vrácení daně za zdanitelné plnění s místem plnění v

tuzemsku přijaté zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá

provozovnu na území Evropské unie, může uplatnit tato osoba, pokud v

období, za které žádá o vrácení daně, v tuzemsku neuskutečňuje jiná než

tato plnění:



a) dovoz zboží,



b) plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně,



c) plnění podle § 69,



d) plnění, u něhož jsou povinni přiznat daň plátce nebo identifikovaná

osoba, pro které je plnění poskytnuto, nebo



e) poskytnutí služby, na kterou se použije zvláštní režim jednoho

správního místa.



(2) Na vrácení daně vztahující se k poskytnutí vybrané služby, na

kterou byl použit zvláštní režim jednoho správního místa, se nepoužijí

odstavce 3, 10 a 11.



(3) Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti

se rozumí, že stát, ve kterém má zahraniční osoba sídlo, nevyměřuje daň

z přidané hodnoty nebo obdobnou všeobecnou daň ze spotřeby, nebo pokud

je taková daň vybrána, je osobě povinné k dani se sídlem v tuzemsku ve

výši vybrané daně vrácena. Nárok na vrácení daně může být zahraniční

osobou uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může

být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně.



(4) Nárok na vrácení daně uplatňuje zahraniční osoba podáním žádosti o

vrácení daně Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu na tiskopisu

předepsaném Ministerstvem financí s tím, že tuto žádost nelze podat

elektronicky.



(5) Žádost musí zahraniční osoba



a) vyplnit v českém jazyce,



b) doložit daňovými doklady, které byly vystaveny plátcem,



c) doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani z

přidané hodnoty nebo jiné podobné dani ve třetí zemi, které vystaví

příslušný úřad ke správě daně v zemi, kde je zahraniční osoba

registrována, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání,



d) doložit písemným prohlášením, že v období, za které žádá o vrácení

daně, splnila podmínky stanovené v odstavci 1.



(6) Zahraniční osoba je pro účely vracení daně daňovým subjektem.



(7) Období pro uplatnění vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po

sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden

kalendářní rok. Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než

tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního

roku. Žádost o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může

obsahovat také nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které

nebyly zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného

kalendářního roku. Žádost nesmí obsahovat vrácení daně, které se

vztahuje k předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za

příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června

následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká.



(8) Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o

správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se

nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti.



(9) Zahraniční osobě, které vznikl nárok na vrácení daně, daň se vrátí

nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo

po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na

celé koruny. Správce daně vrátí schválenou částku na účet uvedený v

žádosti o vrácení daně. Schválená částka se vrací v tuzemsku nebo v

jakémkoli jiném státě. Pokud je schválená částka vrácena v jakémkoli

jiném státě, poplatky za převod schválené částky jdou k tíži zahraniční

osobě.



(10) Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí



a) nejméně 7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne

kratší než 3 měsíce, nebo



b) nejméně 1 000 Kč za období jednoho kalendářního roku nebo období

kratší než 3 měsíce, je-li to zbytek kalendářního roku.



(11) Druhy zboží a služeb, u kterých nelze daň vrátit, jsou:



a) zboží a služby poskytované pro osobní spotřebu,



b) cestovní náklady, náklady na ubytování a stravování zahraniční

osoby,



c) zboží a služby spojené s reprezentací zahraniční osoby,



d) telefonní poplatky,



e) taxislužba,



f) pohonné hmoty.



§ 84



Vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží



(1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku

může uplatnit osoba, která



a) nemá místo pobytu na území Evropské unie a místo jejího pobytu ve

třetí zemi je zapsáno v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti,

který uznává za platný Česká republika,



b) neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku (dále jen "zahraniční

fyzická osoba").



(2) Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vracení daně, pokud



a) nakoupené zboží nemá obchodní charakter,



b) nakoupí zboží, jehož cena včetně daně zaplacená jednomu

prodávajícímu v jednom kalendářním dnu je vyšší než 2 000 Kč,



c) nakoupené zboží podle písmene b) vyveze v cestovním styku.



(3) Prodávající je povinen na vyžádání zahraniční fyzické osoby

vystavit doklad o prodeji zboží ve 2 vyhotoveních s tím, že na prvním

uvede údaj „VAT REFUND“ a na druhém údaj „COPY“; doklad o prodeji zboží

musí dále obsahovat tyto údaje:



a) obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který

uskutečňuje zdanitelné plnění,



b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné

plnění,



c) rozsah a předmět zdanitelného plnění,



d) evidenční číslo dokladu,



e) den uskutečnění zdanitelného plnění,



f) sazbu daně a základ daně,



g) výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1,



h) výši ceny včetně daně celkem,



i) jméno a místo pobytu zahraniční fyzické osoby, která toto zboží

vyveze.



(4) Nárok na vrácení daně nevzniká u těchto druhů zboží:



a) uhlovodíková paliva a maziva,



b) tabákové výrobky,



c) alkoholické nápoje,



d) potraviny a další zboží uvedené pod kódem nomenklatury celního

sazebníku v kapitolách 01 až 21.



(5) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, pokud



a) zahraniční fyzická osoba nakoupené zboží vyveze nejpozději do 3

kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém se uskutečnilo

zdanitelné plnění uvedené na dokladu o prodeji zboží,



b) výstup zboží z území Evropské unie je potvrzen celním úřadem,



c) zahraniční fyzická osoba předloží první vyhotovení dokladu o prodeji

zboží vystavené plátcem, které se váže k vyváženému zboží, potvrzené

celním úřadem.



(6) Celní úřad na prvním vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrdí



a) výstup zboží z území Evropské unie uvedením dne tohoto výstupu a



b) splnění podmínek podle odstavce 2, pokud údaje na tomto dokladu

odpovídají zboží, které zahraniční fyzická osoba celnímu úřadu

předložila.



(7) Nárok na vrácení daně může uplatnit zahraniční fyzická osoba,

popřípadě jiná osoba, kterou zahraniční fyzická osoba zmocní, pokud

splní nárok na vrácení daně podle odstavce 5 písm. a) nebo nárok

nezanikl podle odstavce 9, pouze u plátce, který uskutečnil zdanitelné

plnění. Plátce je povinen daň vrátit



a) zahraniční fyzické osobě přímo, pokud osobně požádá o vrácení daně a

předloží první vyhotovení dokladu o prodeji zboží potvrzené celním

úřadem, nebo



b) jiné osobě na základě jejího prohlášení, že jedná jménem a ve

prospěch zahraniční fyzické osoby, pokud předloží první vyhotovení

dokladu o prodeji zboží potvrzené celním úřadem.



(8) Plátce vrácenou daň uvede nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací

období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo, a nejpozději do 3 let od

konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

Potvrzené první vyhotovení dokladu o prodeji zboží je plátce povinen

uchovávat po dobu stanovenou v § 35 odst. 2 a § 35a. Daň se vrací v

částce zaokrouhlené na celé koruny.



(9) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě zaniká, pokud tato

osoba nebo jiná osoba podle odstavce 7 písm. b) nepředloží první

vyhotovení dokladu o prodeji zboží prodávajícímu do 6 kalendářních

měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo

zdanitelné plnění.



§ 85



Vracení daně osobám se zdravotním postižením



(1) Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u

motorového vozidla této osobě dodaného.



(2) Pro účely tohoto ustanovení se osobou se zdravotním postižením

rozumí fyzická osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán

příspěvek na jí dodané motorové vozidlo.



(3) Daň se vrací osobě se zdravotním postižením za jedno motorové

vozidlo jí dodané v období 5 let, nejvýše však do výše 100 000 Kč. Daň

lze vrátit opětovně nejdříve po uplynutí pěti let ode dne předchozího

vrácení daně.



(4) Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 3 může osoba se

zdravotním postižením uplatnit nejdříve za kalendářní měsíc, ve kterém

se zdanitelné plnění uskutečnilo.



(5) Daň lze osobě se zdravotním postižením vrátit před uplynutím doby

podle odstavce 3, a to na základě rozhodnutí podle odstavce 2.



(6) Je-li osobě se zdravotním postižením dodáno ojeté motorové vozidlo,

může tato osoba uplatnit nárok na vrácení daně vypočtené ze základu

daně podle § 90. V tomto případě je povinen uvést daň na daňovém

dokladu i obchodník při uplatnění zvláštního režimu podle § 90.



(7) Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením

uplatnit nejpozději do 3 let od konce kalendářního měsíce, ve kterém

obdržela rozhodnutí příslušného úřadu o přiznání příspěvku na zakoupení

motorového vozidla, nebo od konce kalendářního měsíce, ve kterém se

zdanitelné plnění uskutečnilo, a to od toho dne, který nastane později.



(8) Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené

daně podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o

vrácení daně správci daně místně příslušnému podle jejího místa pobytu.

Osobě se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně, se daň

vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Daň se vrací v

částce zaokrouhlené na celé koruny.



(9) Žádost o vrácení daně musí obsahovat



a) jméno, místo pobytu a rodné číslo zdravotně postižené osoby,



b) rozhodnutí podle odstavce 2,



c) daňový doklad podle § 28 nebo doklad o prodeji motorového vozidla,

který byl vystaven plátcem.



(10) Na dokladu o prodeji motorového vozidla je plátce povinen uvést



a) obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který

uskutečňuje zdanitelné plnění,



b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné

plnění,



c) jméno a místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění

uskutečňuje,



d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,



e) evidenční číslo dokladu,



f) den uskutečnění zdanitelného plnění,



g) sazbu daně a základ daně,



h) výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1,



i) výši ceny včetně daně celkem.



§ 86



Vracení daně ozbrojeným silám cizích států



(1) Nárok na vrácení daně mohou při pořízení vybraných druhů zboží nebo

služeb uplatnit



a) ozbrojené síly vysílajícího státu^60), který je členem Organizace

Severoatlantické smlouvy, jiným než Českou republikou, pokud

mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, stanoví,

že vybrané druhy zboží nebo služeb se v tuzemsku osvobodí od daně,



b) Ministerstvo obrany při pořizování zboží nebo služeb hrazených z

prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy.



(2) Je-li plnění osvobozeno od daně podle § 68 odst. 10, nárok na

vrácení daně nelze uplatnit.



(3) Vybranými druhy zboží nebo služeb podle odstavce 1 se rozumí



a) minerální oleje pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil

a jejich civilní personál,



b) zboží nebo služby pořizované v rámci projektu bezpečnostních

investic Organizace Severoatlantické smlouvy, vybavení staveb v rámci

tohoto projektu a služby související s provozem tohoto zboží nebo

těchto staveb.



(4) Osobám uvedeným v odstavci 1 vzniká nárok na vrácení daně dnem, ke

kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Osobě uvedené v

odstavci 1 písm. b) nárok na vrácení daně vzniká pouze ve výši

odpovídající částce hrazené z prostředků Organizace Severoatlantické

smlouvy prostřednictvím příslušné kapitoly státního rozpočtu.



(5) Osoby uvedené v odstavci 1 uplatní nárok na vrácení daně na

tiskopise předepsaném Ministerstvem financí s tím, že tuto žádost nelze

podat elektronicky, u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu. Osoby

uvedené v odstavci 1 písm. a) uplatní nárok na vrácení daně

prostřednictvím Ministerstva obrany. Pokud finanční úřad shledá, že

žádost o vrácení daně neobsahuje všechny předepsané náležitosti, nebo

vzniknou-li pochybnosti o správnosti podané žádosti, vyzve osobu

uvedenou v odstavci 1 písm. a) k odstranění vad či nesrovnalostí

prostřednictvím Ministerstva obrany.



(6) Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) jsou pro účely vracení daně

daňovým subjektem bez povinnosti se registrovat.



(7) Žádost o vrácení daně musí být doložena daňovými doklady nebo

doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby. Daňové doklady nebo

doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby předložené osobou

uvedenou v odstavci 1 písm. b) musí být opatřeny výraznou doložkou

"nákup hrazen z prostředků NATO".



(8) Doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem

musí obsahovat



a) obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo plátce, který

uskutečňuje zdanitelné plnění,



b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné

plnění,



c) označení osoby uvedené v odstavci 1, v jejíž prospěch bylo

zdanitelné plnění uskutečněno,



d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,



e) evidenční číslo dokladu,



f) den uskutečnění zdanitelného plnění,



g) sazbu daně a základ daně,



h) výši daně uvedenou způsobem podle § 37 odst. 1.



(9) Finanční úřad pro hlavní město Prahu daň vrátí na účet Ministerstva

obrany vedený pro tyto účely ve lhůtě do 30 dnů ode dne následujícího

po podání žádosti, nebo ode dne, ve kterém dojde k odstranění vad

žádosti. Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejpozději do 6

kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém nárok vznikl. Daň se

vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.



(10) Zjistí-li osoba, které byla daň vrácena podle odstavce 9, že na

vrácení daně neměla nárok, je povinna neoprávněně vyplacenou částku

vrátit na účet Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, a to nejpozději

do 30 dnů ode dne, kdy tuto skutečnost zjistila.



§ 87



Prodej zboží za ceny bez daně



(1) Zboží lze prodávat fyzické osobě při jejím bezprostředním výstupu z

území Evropské unie za ceny bez daně pouze



a) na základě pravomocného povolení k prodeji za ceny bez daně,



b) v části tranzitního prostoru mezinárodního letiště vymezené v

povolení k prodeji za ceny bez daně nebo na palubě letadla během letu a



c) po ověření, že její cílová stanice je ve třetí zemi nebo na třetím

území.



(2) V případě povolení k prodeji za ceny bez daně je místně příslušným

správcem daně celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti.



(3) U zboží, které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do

prostor uvedených v odstavci 1 písm. b), může držitel povolení k

prodeji za ceny bez daně uplatnit nárok na odpočet daně za podmínek

stanovených tímto zákonem.



(4) Na povolení k prodeji za ceny bez daně se použijí ustanovení zákona

o spotřebních daních upravující povolení k prodeji za ceny bez

spotřební daně obdobně.



Hlava III



Zvláštní režimy



§ 88



zrušen



§ 89



Zvláštní režim pro cestovní službu



(1) Zvláštní režim je povinen použít poskytovatel cestovní služby,

který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní

služby zákazníkovi.



(2) Pro účely zvláštního režimu pro cestovní službu se rozumí



a) poskytovatelem cestovní služby osoba povinná k dani, která poskytuje

zákazníkovi cestovní službu,



b) zákazníkem osoba, které je poskytnuta cestovní služba,



c) cestovní službou poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje

kombinace služeb cestovního ruchu^61) a popřípadě zboží, pokud jsou

jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob

povinných k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí

jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby se využije více

služeb cestovního ruchu a popřípadě zboží nakoupené od jiných osob

povinných k dani; za cestovní službu se považuje i poskytnutí služby

zákazníkovi, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního

ruchu ubytování nebo dopravy osob.



(3) Při poskytnutí cestovní služby je základem daně přirážka

poskytovatele cestovní služby snížená o daň z přirážky. Tato přirážka

se stanoví jako rozdíl mezi celkovou peněžní částkou, kterou jako

úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za

poskytnutou cestovní službu, a součtem částek, které plátce uhradil

nebo má uhradit za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené

od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní

služby. Přirážku je možné stanovit také jako rozdíl mezi celkovou

částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet poskytovatel

cestovních služeb za poskytnuté cestovní služby uskutečněné za

zdaňovací období, a celkovou částkou, kterou poskytovatel cestovních

služeb uhradil nebo má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu,

případně zboží od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo

zahrnuté do cestovních služeb uskutečněných za toto zdaňovací období.

Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula.



(4) Při poskytnutí cestovní služby je místem plnění místo, kde má

poskytovatel poskytující službu sídlo. Pokud je však tato služba

poskytnuta prostřednictvím provozovny, je místem plnění místo, kde je

tato provozovna umístěna.



(5) Poskytovatel cestovní služby je povinen přiznat daň ke dni

uskutečnění cestovní služby, pokud se přirážka stanoví podle odstavce 3

za zdaňovací období, je povinen přiznat daň nejpozději k poslednímu dni

zdaňovacího období, ve kterém jsou cestovní služby uskutečněny.

Cestovní služba se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí cestovní

služby. Za poskytnutí cestovní služby se považuje den poskytnutí

poslední služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě.



(6) U cestovní služby se uplatňuje základní sazba daně.



(7) Pokud jednotlivé služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob

povinných k dani jsou poskytnuty ve třetí zemi, cestovní služba je

osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Jestliže služby

cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou

poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropské unie, je cestovní

služba osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru

odpovídajícímu poskytnutým službám ve třetí zemi a na území Evropské

unie. Za službu cestovního ruchu poskytnutou ve třetí zemi se považuje

nakoupená letecká přeprava osob s místem určení do třetí země se

zpáteční přepravou, bez zpáteční přepravy nebo zpáteční přeprava.



(8) Poskytovatel cestovní služby nemá nárok na odpočet daně ani na

vrácení daně v jiném členském státě u zboží a služeb cestovního ruchu

nakoupených od plátců nebo od osob registrovaných k dani v jiném

členském státě, které poskytuje zákazníkovi jako součást cestovní

služby.



(9) Při poskytnutí cestovní služby musí být na daňovém dokladu uveden

údaj „zvláštní režim - cestovní služba“. Při poskytnutí cestovní služby

nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň týkající se

přirážky.



(10) Plátce, kterému byla poskytnuta cestovní služba, nemá nárok na

odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v ceně za tuto

poskytnutou službu.



(11) Pokud poskytovatel cestovní služby poskytuje vlastní službu nebo

zboží vytvořené vlastní činností, které nesmí zahrnout do cestovní

služby, je povinen uplatňovat daň u těchto zdanitelných plnění podle

příslušné sazby daně a daň se vypočítá z ceny určené podle právních

předpisů upravujících oceňování majetku, která se považuje za peněžní

částku včetně daně.



(12) Pokud poskytovatel cestovní služby uplatňuje daň a současně je

povinen použít zvláštní režim, je také povinen vést v evidenci pro

účely daně z přidané hodnoty samostatně plnění podle jednotlivých

způsobů uplatňování daně.



(13) Plátce je povinen opravit základ daně a výši daně u poskytnuté

cestovní služby při změně ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové

částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné

změny, pokud tato změna má za následek zvýšení daně na výstupu. Rozdíl

původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné

zdanitelné plnění a plátce je povinen provést opravu ke dni změny ceny

nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní

službu podle odstavce 3, případně jiné změny. Pro výpočet daně se

použije sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného

plnění. Jestliže změna ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové

částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné

změny, má za následek snížení daně na výstupu, může plátce opravit

základ daně a výši daně stejným způsobem.



(14) Pokud však plátce poskytuje cestovní služby jiné osobě povinné k

dani, která není poskytovatelem cestovní služby, pro účely

uskutečňování ekonomických činností, nemusí uplatňovat zvláštní režim a

uplatňuje u jednotlivých nakoupených služeb cestovního ruchu daň na

výstupu podle příslušné sazby daně, pokud všechny nakoupené služby

cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty v tuzemsku.



(15) Zvláštní režim není oprávněn použít plátce, který poskytuje službu

spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby.

Daň se vypočítá z úplaty, kterou plátce obdržel nebo má obdržet za

poskytnutou službu zajištění cestovní služby, která se považuje za

peněžní částku včetně daně. Poskytnutí služby spočívající v zajištění

cestovní služby jménem a na účet jiné osoby je osvobozeno od daně s

nárokem na odpočet daně, pokud jednotlivé služby cestovního ruchu

zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty ve třetí zemi. Pokud jsou

služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě poskytnuty jak ve

třetí zemi, tak i na území Evropské unie, je poskytnutí služby

spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby

osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru

odpovídajícímu poskytnutým službám cestovního ruchu ve třetí zemi a na

území Evropské unie. Pro vymezení služby cestovního ruchu poskytnuté ve

třetí zemi platí odstavec 7 věta třetí obdobně.



§ 90



Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly,

sběratelskými předměty a starožitnostmi



(1) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí



a) uměleckými díly, sběratelskými předměty, starožitnostmi zboží

uvedené v příloze č. 4,



b) použitým zbožím hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu

použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl,

sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 4 a

kromě drahých kovů a drahokamů,



c) obchodníkem plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském

státě, která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo

dováží použité zboží, umělecké předměty, sběratelské předměty nebo

starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo

na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna.



(2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží,

uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je

toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropské

unie



a) osobou nepovinnou k dani,



b) osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem,



c) osvobozenou osobou, která není plátcem,



d) jinou osobou povinnou k dani, pro kterou je dodání tohoto zboží

osvobozeno od daně podle § 62 nebo obdobně podle platného předpisu

jiného členského státu, nebo



e) jiným obchodníkem, pokud byl při dodání tohoto zboží tímto jiným

obchodníkem použit zvláštní režim.



(3) Při použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o

daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní

cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl

záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí



a) prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od

osoby, které je zboží dodáno, nebo od třetí strany, včetně dotace k

ceně, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na

balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je

zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5 a 11,



b) pořizovací cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má

být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává.



(4) Pokud jednotková pořizovací cena zboží nepřevyšuje 1 000 Kč, je

možné přirážku stanovit za zdaňovací období, v rozdělení podle

příslušné sazby daně. V tomto případě se přirážka stanoví jako rozdíl

mezi celkovou prodejní cenou za dodané zboží a celkovou pořizovací

cenou za nakoupené zboží, uskutečněné za zdaňovací období, v rozdělení

podle příslušné sazby daně.



(5) Obchodník se může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při

dodání



a) uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které

sám dovezl,



b) uměleckého díla, které mu dodal autor díla nebo jeho právní

nástupce.



(6) Při stanovení přirážky postupuje obchodník podle odstavce 3 nebo 4

za celé zdaňovací období.



(7) Pokud obchodník postupuje podle odstavce 5, je povinen stanovit

základ daně podle odstavce 3. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při

dovozu zboží podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu

daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží.



(8) Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně.

Obchodník je povinen postupovat podle zvláštního režimu nejméně dva

následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení.



(9) Pokud při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského

předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu

zboží podle § 66, je dodání tohoto zboží, jestliže je předmětem

zvláštního režimu, také osvobozeno od daně.



(10) Plátce nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen

zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud

je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu.



(11) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu,

nemá nárok na odpočet daně



a) u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které

sám dovezl,



b) u uměleckého díla, které mu dodal autor díla nebo jeho právní

nástupce.



(12) Pokud se použije zvláštní režim při dodání zboží do jiného

členského státu, nepoužije se § 8 a 64. Zvláštní režim nelze použít při

dodání nového dopravního prostředku z tuzemska do jiného členského

státu. Zvláštní režim nelze také použít při dodání zboží, pokud byl při

jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet daně.



(13) Pokud obchodník uplatňuje daň a současně používá zvláštní režim,

je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty samostatně

plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně.



(14) Při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, musí být

na daňovém dokladu uveden údaj „zvláštní režim - použité zboží“,

„zvláštní režim - umělecká díla“ nebo „zvláštní režim - sběratelské

předměty a starožitnosti“. Při dodání zboží, které je předmětem

zvláštního režimu, nesmí být na daňovém dokladu samostatně uvedena daň

týkající se přirážky, s výjimkou dokladu o prodeji motorového vozidla

pro osobu se zdravotním postižením.



(15) Obchodník má nárok na odpočet daně na vstupu u přijatého

zdanitelného plnění dodání zboží, nepoužije-li při jeho následném

dodání zvláštní režim, pokud jde o



a) umělecké dílo, sběratelský předmět nebo starožitnost, které sám

dovezl,



b) umělecké dílo, které mu



1. dodal autor díla nebo jeho právní nástupce, nebo



2. dodala jiná osoba povinná k dani, která při tomto dodání nepoužila

zvláštní režim.



(16) Nárok na odpočet daně podle odstavce 15 vzniká obchodníkovi

okamžikem, ke kterému je povinen přiznat daň z tohoto dodání zboží.



§ 91



Zvláštní režim pro plátce, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího

prodeje v nezměněném stavu



Plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v

nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu

na základě kontrolovatelné denní evidence tržeb, mohou požádat

příslušného správce daně o stanovení individuálního způsobu stanovení

daně. Správce daně je povinen stanovit plátci na základě konkrétních

podmínek vedení záznamní povinnosti ve smyslu § 100 a daňového řádu

individuální způsob stanovení daně. Správce daně zároveň určí plátci i

dobu, na kterou se tato výjimka vztahuje.



§ 92



Zvláštní režim pro investiční zlato



(1) Investičním zlatem se rozumí



a) zlato připouštěné na světové trhy zlata ve tvaru uzančních slitků v

podobě cihly nebo destičky s



1. vlastním číslem,



2. ryzostí nejméně 995 tisícin,



3. hmotností připouštěnou na těchto trzích a



4. označením výrobce, ryzosti a hmotnosti,



b) zlaté mince, které



1. mají ryzost nejméně 900 tisícin,



2. byly vyraženy po roce 1800,



3. jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a



4. jsou obvykle prodávány za cenu, která nepřevyšuje volnou tržní

hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %.



(2) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozeno dodání

investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho

dovoz. Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně se vztahuje i na



a) investiční zlato s osvědčením pro fyzicky alokované a nealokované

zlato,



b) investiční zlato obchodované na zlatých účtech, a to zejména úvěry a

swapy zakládající k investičnímu zlatu vlastnické právo nebo právní

nárok, nebo



c) termínované obchody s investičním zlatem, včetně futures a forwardů,

které zahrnují převod vlastnického práva nebo právního nároku k

investičnímu zlatu.



(3) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozena služba osobou,

která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění

dodání investičního zlata, jeho pořízení z jiného členského státu nebo

jeho dovozu.



(4) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na

investiční zlato, se může rozhodnout, že uplatní daň u dodání

investičního zlata, které by bylo osvobozeno podle odstavce 2, jinému

plátci s místem plnění v tuzemsku.



(5) U zprostředkovatelské služby, která spočívá v obstarání dodání

investičního zlata podle odstavce 3, může být uplatněna daň, pokud

plátce při dodání investičního zlata uplatnil daň podle odstavce 4.



(6) Plátce, který dodává investiční zlato osvobozené od daně, má nárok

na odpočet daně v plné výši



a) při nakoupení investičního zlata, u něhož byla uplatněna daň podle

odstavce 4,



b) při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zlata,

které není investičním zlatem, a které následně plátce nebo jím

zmocněná třetí osoba přemění na investiční zlato, nebo



c) při nakoupení služby, spočívající ve změně formy, hmotnosti nebo

ryzosti zlata, včetně investičního zlata.



(7) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na

investiční zlato, má nárok na odpočet daně v plné výši při nakoupení,

pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo

související s výrobou investičního zlata nebo přeměnou zlata na

investiční zlato.



(8) Plátce, který přijme službu podle odstavce 5, nebo který dodává

investiční zlato osvobozené od daně a má nárok na odpočet daně podle

odstavce 6 písm. b) a c), nebo který vyrobil investiční zlato nebo

zlato přeměnil na investiční zlato a má nárok na odpočet daně podle

odstavce 7, je povinen



a) vystavit doklad o dodání fyzické osobě nepovinné k dani, který

obsahuje tyto údaje:



1. obchodní firmu nebo jméno, dodatek ke jménu a sídlo osoby, která

uskutečňuje plnění,



2. daňové identifikační číslo osoby, která uskutečňuje plnění,



3. evidenční číslo dokladu,



4. rozsah a předmět plnění,



5. den vystavení dokladu,



6. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před

uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat

uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení dokladu,



7. celkovou částku za plnění, hmotnost a ryzost zlata,



8. jméno, datum narození a místo pobytu fyzické osoby nepovinné k dani,



b) uchovávat doklad podle písmene a) po dobu 10 let,



c) uvést na daňovém dokladu vystaveném plátci nebo osobě povinné k dani

rovněž hmotnost a ryzost zlata,



d) vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací

období u osob, pro které se plnění uskutečnilo, rovněž tyto údaje:



1. daňové identifikační číslo plátce, obchodní firmu nebo jméno,

dodatek ke jménu a sídlo osoby povinné k dani, nebo jméno, datum

narození a bydliště osoby nepovinné k dani,



2. hmotnost a ryzost zlata,



3. den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, pokud před

uskutečněním plnění vznikla povinnost ke dni přijetí úplaty přiznat

uskutečnění plnění, pokud se liší ode dne vystavení dokladu,



e) vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za každé zdaňovací

období u přijatých zdanitelných plnění rovněž tyto údaje:



1. hmotnost a ryzost zlata,



2. den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den poskytnutí úplaty,

pokud byla poskytnuta přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění.



HLAVA IV



REŽIM PŘENESENÍ DAŇOVÉ POVINNOSTI



Díl 1



Obecná ustanovení



§ 92a



Základní ustanovení



(1) V režimu přenesení daňové povinnosti je plátce, pro kterého bylo

zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku uskutečněno, povinen

přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.



(2) Plátce, pro kterého je zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové

povinnosti uskutečněno, je povinen doplnit výši daně v evidenci pro

účely daně z přidané hodnoty. Za správnost vypočtené daně odpovídá

plátce, pro kterého je plnění uskutečněno.



(3) Plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění v režimu přenesení

daňové povinnosti, je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané

hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo plátce,

pro kterého se zdanitelné plnění uskutečnilo, den uskutečnění

zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění.



(4) Plátce, pro kterého bylo uskutečněno zdanitelné plnění v režimu

přenesení daňové povinnosti, je povinen vést v evidenci pro účely daně

z přidané hodnoty za každé zdaňovací období daňové identifikační číslo

plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, den uskutečnění

zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění.



(5) Plátce, který uskutečnil nebo pro kterého bylo uskutečněno

zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen

podat správci daně elektronicky na elektronickou adresu zveřejněnou

správcem daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání výpis z evidence

pro účely daně z přidané hodnoty, obsahující údaje podle odstavce 3

nebo 4, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně.



(6) Režim přenesení daňové povinnosti v případě, že plátce, který

poskytnul zdanitelné plnění, nesplnil svou registrační povinnost ve

stanovené lhůtě, nelze použít do dne nabytí právní moci rozhodnutí,

kterým je registrován jako plátce.



(7) Pokud vznikla povinnost přiznat daň z úplaty přijaté před

uskutečněním zdanitelného plnění v režimu přenesení daňové povinnosti,

použije se režim přenesení daňové povinnosti při uskutečnění

zdanitelného plnění na daň vypočtenou ze základu daně stanoveného podle

§ 37a odst. 1.



Díl 2



Trvalé použití režimu přenesení daňové povinnosti



§ 92b



Dodání zlata



(1) Za zlato se pro účely tohoto ustanovení považuje



a) zlato o ryzosti 333 tisícin nebo vyšší, s výjimkou investičního

zlata, v podobě neopracované, zejména slitku, cihly, prutu, valounu,

zrna, granule, granálie, lístku, drátu, prášku, zlomků, smetků nebo

odpadu,



b) investiční zlato při dodání podle § 92 odst. 4.



(2) Při dodání zlata plátci, s výjimkou České národní banky, použije

plátce režim přenesení daňové povinnosti.



§ 92c



Dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu



Při dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 k tomuto zákonu, včetně

dodání tohoto zboží po zpracování v podobě čištění, leštění, třídění,

řezání, štěpení, lisování nebo odlévání do ingotů plátci, použije

plátce režim přenesení daňové povinnosti.



§ 92d



zrušen



§ 92e



Poskytnutí stavebních nebo montážních prací



(1) Při poskytnutí stavebních nebo montážních prací, které podle

sdělení Českého statistického úřadu o zavedení Klasifikace produkce

(CZ-CPA) uveřejněného ve Sbírce zákonů odpovídají číselnému kódu

klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platnému od 1. ledna 2008, plátci

použije plátce režim přenesení daňové povinnosti.



(2) Pokud plátce, který uskuteční v souvislosti s poskytnutím

stavebních nebo montážních prací podle odstavce 1 zdanitelné plnění

související s těmito pracemi, použije k tomuto zdanitelnému plnění

režim přenesení daňové povinnosti a plátce, pro kterého byly tyto práce

poskytnuty, doplní v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty výši

daně, má se za to, že toto zdanitelné plnění režimu přenesení daňové

povinnosti podléhá.



Díl 3



Dočasné použití režimu přenesení daňové povinnosti



§ 92f



Dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 k tomuto

zákonu



(1) Při dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedených v příloze č. 6 k

tomuto zákonu plátci použije plátce režim přenesení daňové povinnosti,

pokud tak vláda stanoví nařízením.



(2) Mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro

kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně za to, že toto

zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti podle

odstavce 1, a tento režim k tomuto plnění použijí, považuje se toto

plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové

povinnosti.



§ 92g



Mechanismus rychlé reakce



(1) Při dodání zboží nebo poskytnutí služby plátci použije plátce režim

přenesení daňové povinnosti, pokud v případě, kdy Evropská komise za

účelem boje proti náhlým a rozsáhlým daňovým podvodům potvrdila, že

proti použití režimu přenesení daňové povinnosti při dodání tohoto

zboží nebo poskytnutí této služby nemá námitky, tak vláda stanoví

nařízením.



(2) Režim přenesení daňové povinnosti podle odstavce 1 se použije po

dobu nepřesahující 9 měsíců.



Díl 4



Závazné posouzení



§ 92h



Předmět závazného posouzení pro použití režimu přenesení daňové

povinnosti



Předmětem závazného posouzení je určení, zda se při poskytnutí určitého

zdanitelného plnění použije režim přenesení daňové povinnosti.



§ 92i



Žádost o závazné posouzení pro použití režimu přenesení daňové

povinnosti



(1) Generální finanční ředitelství vydá na žádost rozhodnutí o závazném

posouzení určitého zdanitelného plnění pro použití režimu přenesení

daňové povinnosti.



(2) V žádosti o vydání rozhodnutí o závazném posouzení žadatel uvede



a) popis zdanitelného plnění, jehož se žádost o vydání rozhodnutí o

závazném posouzení týká; v žádosti lze uvést pouze jedno zdanitelné

plnění,



b) návrh výroku rozhodnutí o závazném posouzení.



Hlava V



Správa daně v tuzemsku



Díl 1



Obecná ustanovení o správě daně



§ 93



Správa daně celními úřady



Celní úřady vykonávají správu daně podle právních předpisů upravujících

správu cla.



§ 93a



Místní příslušnost



(1) Místně příslušný skupině je správce daně, který je místně příslušný

jejímu zastupujícímu členovi.



(2) Pro osobu povinnou k dani, která nemá v tuzemsku sídlo ani

provozovnu, je místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro hlavní

město Prahu.



(3) Pro osobu povinnou k dani, která je plátcem podle § 6d, je místně

příslušným správcem daně finanční úřad místně příslušný její části,

která je součástí skupiny.



§ 94



Povinná registrace plátce



(1) Osoba povinná k dani uvedená v § 6 je povinna podat přihlášku k

registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém

překročila stanovený obrat.



(2) Plátce uvedený v § 6a až 6e je povinen podat přihlášku k registraci

do 15 dnů ode dne, ve kterém se stal plátcem.



§ 94a



Dobrovolná registrace plátce



(1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která

uskutečňuje nebo bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně,

může podat přihlášku k registraci.



(2) Osoba povinná k dani, která nemá sídlo ani provozovnu v tuzemsku a

která bude uskutečňovat plnění s nárokem na odpočet daně s místem

plnění v tuzemsku, může podat přihlášku k registraci.



(3) Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 nebo 2 může podat

přihlášku k registraci nejdříve po uplynutí 1 roku ode dne, kdy jí byla

zrušena registrace plátce z důvodu závažného porušení povinností

vztahujících se ke správě daně.



§ 95



Informační povinnost společníka společnosti



Pokud se osoba povinná k dani, která je společníkem společnosti, stane

plátcem, je o tom povinna informovat ostatní společníky do 15 dnů ode

dne, ve kterém se stala plátcem.



§ 95a



Skupinová registrace



(1) V přihlášce k registraci skupiny určí spojené osoby, které budou

členy skupiny, osobu, která bude zastupujícím členem skupiny. Přihlášku

k registraci podá osoba určená za zastupujícího člena skupiny u správce

daně místně příslušného podle § 93a.



(2) Skupina se stává plátcem od 1. ledna následujícího kalendářního

roku, pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31.

října běžného kalendářního roku. Pokud je přihláška podána po 31. říjnu

běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem od 1. ledna druhého

kalendářního roku následujícího po podání přihlášky k registraci.



(3) Plátce se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem

skupiny od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud skupina podá

s jeho souhlasem žádost o přistoupení plátce do skupiny nejpozději do

31. října běžného kalendářního roku. Pokud skupina podá žádost po 31.

říjnu běžného kalendářního roku, stává se tento plátce členem skupiny

od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání žádosti.



(4) Osoba, která není plátcem, se při splnění podmínek stanovených v §

5a stává členem skupiny od prvního dne druhého měsíce následujícího po

měsíci, ve kterém skupina podá s jejím souhlasem žádost o přistoupení

osoby do skupiny.



(5) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně

zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění, se stává členem skupiny

od prvního dne následujícího po dni jeho zániku, pokud není v okamžiku

zániku člena skupiny samostatnou osobou povinnou k dani.



(6) Osoba, na kterou při přeměně členů více skupin, kteří při přeměně

zanikají, přechází nebo je převáděno jejich jmění, se stává plátcem od

prvního dne následujícího po dni zániku členů skupin, pokud není v

okamžiku jejich zániku samostatnou osobou povinnou k dani. Přihlášku k

registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do

obchodního rejstříku.



(7) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně

zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění a která je v okamžiku

zániku člena skupiny osobou povinnou k dani, se stává plátcem od

prvního dne následujícího po dni zániku člena skupiny. Přihlášku k

registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do

obchodního rejstříku.



(8) V případě přistoupení osoby povinné k dani jako člena do skupiny

podle odstavce 4 je skupina oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně

podle § 79 odst. 1 a 2. Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém

přiznání za první zdaňovací období po dni přistoupení tohoto člena.



§ 96



Povinný registrační údaj



(1) V přihlášce k registraci plátce je osoba povinná k dani povinna

uvést také čísla všech svých účtů u poskytovatelů platebních služeb,

pokud jsou používány pro ekonomickou činnost.



(2) Osoba povinná k dani je oprávněna určit, která čísla účtů podle

odstavce 1 budou zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup.



§ 97



Registrace identifikované osoby



Identifikovaná osoba je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů

ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou.



§ 97a



Dobrovolná registrace identifikované osoby



(1) Osoba povinná k dani může podat přihlášku k registraci, pokud



a) má sídlo nebo provozovnu v tuzemsku,



b) není plátcem a



c) bude poskytovat vybrané služby v rámci zvláštního režimu jednoho

správního místa.



(2) Osoba, která bude uskutečňovat pořízení zboží podle § 2b, nebo

osoba podle § 6l mohou podat přihlášku k registraci.



§ 98



Zveřejnění údajů z registru plátců a identifikovaných osob



Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje z



registru plátců a identifikovaných osob

, a to



a) daňové identifikační číslo plátce nebo identifikované osoby,



b) obchodní firmu nebo jméno a dodatek ke jménu,



c) sídlo plátce nebo identifikované osoby a



d) číslo účtu určené v přihlášce k registraci plátce ke zveřejnění nebo

údaj, že žádné takové číslo účtu nebylo určeno.



§ 99



Zdaňovací období



Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc.



§ 99a



Změna zdaňovacího období



(1) Plátce se může rozhodnout, že jeho zdaňovacím obdobím pro příslušný

kalendářní rok je kalendářní čtvrtletí, pokud



a) jeho obrat za bezprostředně předcházející kalendářní rok nepřesáhl

10 000 000 Kč,



b) není nespolehlivým plátcem,



c) není skupinou a



d) změnu zdaňovacího období oznámí správci daně do konce měsíce ledna

příslušného kalendářního roku.



(2) Plátce nemusí změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 oznámit

správci daně, pokud v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce

bylo jeho zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí.



(3) Změnu zdaňovacího období podle odstavce 1 nelze učinit pro

kalendářní rok, v němž byl plátce registrován, ani pro bezprostředně

následující kalendářní rok. Z důvodů hodných zvláštního zřetele může

správce daně na žádost plátce podanou do konce měsíce října roku, v

němž byl plátce registrován, rozhodnout, že změnu zdaňovacího období

lze učinit pro bezprostředně následující kalendářní rok; takto podaná

žádost se považuje za oznámení podle odstavce 1 písm. d).



(4) Stane-li se plátce, jehož zdaňovacím obdobím je kalendářní

čtvrtletí, nespolehlivým plátcem, je od následujícího kalendářního

čtvrtletí po tom, kdy se stal nespolehlivým plátcem, jeho zdaňovacím

obdobím kalendářní měsíc.



(5) Obrat se pro účely změny zdaňovacího období stanoví



a) při fúzi obchodních korporací jako součet obratů obchodních

korporací zúčastněných na fúzi,



b) při rozdělení obchodních korporací



1. rozštěpením jako součet obratu zanikající obchodní korporace

připadající na nástupnickou obchodní korporaci a obratu této

nástupnické obchodní korporace,



2. odštěpením jako součet obratu vyčleněné části rozdělované obchodní

korporace připadající na nástupnickou obchodní korporaci a obratu této

nástupnické obchodní korporace,



c) při převodu jmění na společníka obchodní společnosti jako součet

obratu obchodní společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu

společníka, na nějž se převádí jmění této společnosti.



§ 99b



Zdaňovací období v insolvenci



(1) Probíhající zdaňovací období končí dnem, který předchází dni, kdy

nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Následující zdaňovací období počíná

dnem, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem

tohoto kalendářního měsíce. Pro období po skončení měsíce, ve kterém

nastaly účinky rozhodnutí o úpadku, do skončení insolvenčního řízení,

je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.



(2) Probíhající zdaňovací období končí dnem, ve kterém bylo skončeno

insolvenční řízení. Následující zdaňovací období počíná dnem

následujícím po skončení insolvenčního řízení a končí posledním dnem

tohoto kalendářního měsíce. Pro období po skončení měsíce, ve kterém

bylo skončeno insolvenční řízení, do konce kalendářního roku je

zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.



(3) Plátce nemůže změnit zdaňovací období pro kalendářní rok

bezprostředně následující po kalendářním roce, ve kterém došlo ke

skončení insolvenčního řízení.



(4) Probíhající zdaňovací období skupiny končí dnem, který předchází

dni, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku člena skupiny. Následující

zdaňovací období skupiny a plátce, jehož členství ve skupině zaniklo v

souvislosti s insolvenčním řízením, počíná dnem, kdy nastaly účinky

rozhodnutí o úpadku, a končí posledním dnem tohoto kalendářního měsíce.



§ 100



Evidence pro účely daně z přidané hodnoty



(1) Plátce nebo identifikovaná osoba jsou povinni vést v evidenci pro

účely daně z přidané hodnoty veškeré údaje vztahující se k jejich

daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového

přiznání nebo souhrnného hlášení.



(2) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty

u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečňování plnění

s nárokem na odpočet daně, také daňové identifikační číslo osoby, která

uskutečňuje plnění, s výjimkou plnění, u nichž byly vystaveny

zjednodušené daňové doklady.



(3) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty

přehled



a) uskutečněných plnění, která jsou osvobozena od daně nebo nejsou

předmětem daně,



b) obchodního majetku.



(4) Plátci, kteří jsou společníky téže společnosti, jsou povinni vést

evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za činnost, pro kterou se

sdružili, odděleně. Tuto evidenci vede za společnost určený společník,

který za společnost plní všechny povinnosti a uplatňuje práva

vyplývající z tohoto zákona pro ostatní společníky.



(5) V evidenci pro účely daně z přidané hodnoty vede člen skupiny

odděleně plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny.



§ 100a



Zvláštní ustanovení o evidenci pro účely daně z přidané hodnoty



(1) Plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují zboží z jiného

členského státu, jsou povinni vést v evidenci pro účely daně z přidané

hodnoty hodnotu pořízeného zboží v členění na pořízení zboží z

jednotlivých jiných členských států.



(2) Věřitel je povinen vést v evidenci pro účely daně z přidané hodnoty

přehled oprav pro daňové účely podle § 44, který obsahuje tyto údaje:



a) obchodní firmu nebo jméno dlužníka,



b) daňové identifikační číslo dlužníka,



c) evidenční číslo původně vystaveného daňového dokladu,



d) evidenční číslo daňového dokladu vystaveného podle § 46 odst. 1 a



e) výši opravy daně na výstupu.



(3) Osoba, která uskutečňuje zasílání zboží z tuzemska do jiného

členského státu, je povinna vést evidenci o hodnotě zaslaného zboží,

popřípadě o volbě podle § 8 odst. 3, v členění podle jednotlivých

jiných členských států.



§ 101



Obecná ustanovení o daňovém přiznání



(1) Daňové přiznání má povinnost podat



a) plátce,



b) identifikovaná osoba,



c) osoba, které vznikla povinnost přiznat daň, kterou uvedla na jí

vystaveném dokladu, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve

kterém doklad vystavila, nebo



d) osoba, která není plátcem, které vznikla povinnost přiznat daň podle

§ 108 odst. 1 písm. j), a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce,

ve kterém bylo plátcem deklarováno osvobozené dodání zboží do jiného

členského státu.



(2) Lhůty podle odstavce 1 nelze prodloužit.



(3) Plátce je povinen podat daňové přiznání i v případě, že mu

nevznikla povinnost přiznat daň.



(4) Nevznikla-li plátci, který nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu, ve

zdaňovacím období povinnost přiznat daň nebo povinnost přiznat plnění

osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nesděluje tuto skutečnost

správci daně.



(5) Nevznikla-li identifikované osobě ve zdaňovacím období povinnost

přiznat daň, nesděluje tuto skutečnost správci daně.



§ 101a



Povinná elektronická forma podání



(1) Plátce je povinen podat elektronicky na elektronickou adresu

podatelny zveřejněnou správcem daně



a) daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání,



b) hlášení, s výjimkou hlášení podle § 19,



c) přílohy k daňovému přiznání, dodatečnému daňovému přiznání nebo

hlášení.



(2) Přihláška k registraci a oznámení o změně registračních údajů se

podává pouze elektronicky na elektronickou adresu podatelny zveřejněnou

správcem daně; to neplatí pro identifikované osoby.



(3) Fyzická osoba není povinna postupovat podle odstavce 1 nebo 2,

pokud



a) její obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě

jdoucích kalendářních měsíců nepřesáhne 6 000 000 Kč; pokud fyzická

osoba tento obrat překročí, vzniká jí povinnost činit podání podle

odstavce 1 za zdaňovací období následující po zdaňovacím období, v němž

došlo k překročení obratu, a trvá nejméně po dobu 6 kalendářních

měsíců, a



b) nemá zákonem stanovenou povinnost činit podání elektronicky.



§ 101b



Zvláštní ustanovení o daňovém přiznání a o splatnosti daně



(1) Lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období končící

dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, je 30

dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku; tuto lhůtu nelze prodloužit.

To platí i pro skupinu v případě, že soud rozhodl o úpadku jejího

člena.



(2) Plátce, který jako určený společník vede evidenci pro účely daně z

přidané hodnoty za společnost, je povinen uvést ve svém daňovém

přiznání plnění s nárokem na odpočet daně a daň ze své činnosti a

plnění s nárokem na odpočet daně a daň z činnosti celé společnosti.

Ostatní společníci v daňovém přiznání uvádějí pouze plnění s nárokem na

odpočet daně a daň ze své vlastní činnosti.



§ 101c



neplatil



§ 101d



neplatil



§ 101e



neplatil



§ 101f



neplatil



§ 101g



neplatil



§ 101h



neplatil



§ 101i



neplatil



§ 102



Souhrnné hlášení



(1) Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnil



a) dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v

jiném členském státě,



b) přemístění obchodního majetku do jiného členského státu,



c) dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu při dodání zboží

uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, pokud je plátce

prostřední osobou v tomto obchodu, nebo



d) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9

odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě

osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném členském státě,

pokud je povinen přiznat daň příjemce služby.



(2) Identifikovaná osoba je povinna podat souhrnné hlášení, pokud

uskutečnila poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě

podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném

členském státě osvobozeno od daně, osobě registrované k dani v jiném

členském státě, pokud je povinen přiznat daň příjemce služby, a to ve

lhůtě do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém bylo plnění

uskutečněno.



(3) Souhrnné hlášení lze podat pouze elektronicky na elektronickou

adresu podatelny zveřejněnou správcem daně. Pokud je souhrnné hlášení

podáno prostřednictvím datové zprávy, která není podepsána uznávaným

elektronickým podpisem nebo není odeslána prostřednictvím datové

schránky, musí být potvrzeno za podmínek uvedených v daňovém řádu ve

lhůtě pro podání souhrnného hlášení. Údaje o hodnotě dodaného zboží

nebo poskytnuté služby se uvádějí v české měně.



(4) Souhrnné hlášení za společnost podává určený společník, který

podává daňové přiznání za společnost.



(5) Souhrnné hlášení podává plátce za každý kalendářní měsíc do 25 dnů

po skončení kalendářního měsíce.



(6) Pokud plátce uskutečňuje pouze plnění podle odstavce 1 písm. d),

podává souhrnné hlášení současně s daňovým přiznáním ve lhůtě pro

podání daňového přiznání.



(7) Pokud plátce podle odstavce 6 podává souhrnné hlášení za každé

kalendářní čtvrtletí a v průběhu kalendářního čtvrtletí uskuteční

plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), vzniká plátci povinnost v tomto

kalendářním čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci,

ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c),

povinnost podat souhrnné hlášení za každý kalendářní měsíc tohoto

kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce,

ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c).

Tento plátce dále podává souhrnné hlášení podle odstavce 5, a to za

každý kalendářní měsíc do konce kalendářního roku, ve kterém uskutečnil

plnění podle odstavce 1 písm. a) až c).



(8) Pokud plátce nebo identifikovaná osoba, kteří podali souhrnné

hlášení, zjistí, že uvedli chybné údaje, jsou povinni do 15 dnů ode dne

zjištění chybných údajů podat následné souhrnné hlášení způsobem

uvedeným v odstavci 3.



(9) Správce daně údaje v souhrnném hlášení, popřípadě v následném

souhrnném hlášení posoudí, případně prověří a využije při stanovení

daně. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce daně obdrží v

rámci mezinárodní spolupráce.



§ 103



Zvláštní ustanovení o zajištění úhrady na nesplatnou nebo dosud

nestanovenou daň



Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je zajišťovací příkaz účinný a

vykonatelný okamžikem jeho vydání. Správce daně současně s vydáním

zajišťovacího příkazu učiní pokus vyrozumět vhodným způsobem daňový

subjekt o vydání zajišťovacího příkazu a sepíše o tom úřední záznam.



§ 104



Nesprávné uvedení daně za jiné zdaňovací období



(1) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v

daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a

nesnížil tím v tomto zdaňovacím období daň, správce daně daň za

zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří.



(2) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v

daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a

snížil tím v tomto zdaňovacím období daň, správce daně daň za zdaňovací

období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale uplatní

úrok z prodlení podle daňového řádu z částky daně uvedené v daňovém

přiznání za nesprávné zdaňovací období za každý den krácení státního

rozpočtu. Úrok z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení

platebního výměru.



(3) Správce daně podle odstavce 1 nebo 2 nepostupuje, pokud



a) plátce, který měl nárok na odpočet daně v částečné výši podle § 72

odst. 6 ve zdaňovacím období, do kterého skutečnosti rozhodné pro

stanovení daně příslušely, uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení

daně v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období a zdaňovací

období, do kterého příslušely, bylo v jiném kalendářním roce, nebo



b) se jedná o poskytnutí vybrané služby v rámci použití zvláštního

režimu jednoho správního místa s místem plnění v tuzemsku.



(4) Pro identifikovanou osobu platí odstavce 1 a 2 obdobně.



§ 105



Vracení nadměrného odpočtu



(1) Vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný

přeplatek vyšší než 100 Kč, vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od

vyměření nadměrného odpočtu. To neplatí, pokud vznikne vratitelný

přeplatek změnou stanovené daně na základě dodatečného vyměření.



(2) Přeplatek skupiny vzniklý v důsledku vyměření nebo dodatečného

vyměření se stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny

nemá daňový nedoplatek. Přeplatek skupiny se použije na úhradu

případného daňové nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny.



(3) Pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně

daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle daňového řádu

od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Úrok z prodlení se neuplatní do

doby vrácení nadměrného odpočtu.



§ 106



Zrušení registrace plátce z moci úřední



(1) Správce daně zruší registraci plátce, pokud plátce



a) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti,



b) neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně za 12 bezprostředně

předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců plnění v rámci

ekonomické činnosti, nebo



c) uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet

daně.



(2) Správce daně zruší registraci plátce,



a) který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke

správě daně, a



b) současně



1. jeho obrat nepřesáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě

jdoucích kalendářních měsíců 1 000 000 Kč,



2. za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních

měsíců neuskutečnil zdanitelné plnění, pokud se jedná o plátce, který

nemá v tuzemsku sídlo, nebo



3. je skupinou.



(3) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 nebo 2 má odkladný

účinek.



(4) Správce daně zruší registraci plátce, který nemá v tuzemsku sídlo

ani provozovnu, pokud tento plátce v bezprostředně předcházejícím

kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku



a) zdanitelné plnění a



b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.



(5) Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni

vzniku jeho členství ve skupině.



(6) Plátce přestává být plátcem dnem



a) nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace,



b) předcházejícím dni přechodu daňové povinnosti zůstavitele.



(7) Skupině lze zrušit registraci podle odstavce 1 nebo 2 pouze k

poslednímu dni kalendářního roku. Skupina přestává být plátcem dnem

zrušení registrace.



§ 106a



Nespolehlivý plátce



(1) Poruší-li plátce závažným způsobem své povinnosti vztahující se ke

správě daně, správce daně rozhodne, že tento plátce je nespolehlivým

plátcem.



(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 lze podat do 15 dnů ode

dne doručení rozhodnutí a má odkladný účinek.



(3) Z důvodů hodných zvláštního zřetele může správce daně odkladný

účinek vyloučit.



(4) Plátce může požádat správce daně o vydání rozhodnutí, že není

nespolehlivým plátcem; žádost může podat nejdříve po uplynutí 1 roku

ode dne nabytí právní moci rozhodnutí,



a) že je nespolehlivým plátcem, nebo



b) kterým správce daně zamítl žádost o vydání rozhodnutí, že není

nespolehlivým plátcem.



(5) Správce daně na žádost nespolehlivého plátce rozhodne, že není

nespolehlivým plátcem, pokud plátce po dobu 1 roku závažným způsobem

neporušuje své povinnosti vztahující se ke správě daně.



(6) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup

skutečnost, že plátce



a) je nespolehlivým plátcem,



b) není nespolehlivým plátcem.



§ 106b



Zrušení registrace plátce na žádost



(1) O zrušení registrace může plátce, který má sídlo v tuzemsku a který

není skupinou, požádat, pokud splňuje tyto podmínky:



a) uplynul 1 rok ode dne, kdy se stal plátcem a tento plátce



1. nedosáhl za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích

kalendářních měsíců obratu většího než 1 000 000 Kč, nebo



2. uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet

daně, nebo



b) přestal uskutečňovat ekonomické činnosti.



(2) O zrušení registrace může plátce, který nemá sídlo v tuzemsku,

požádat, pokud splňuje tyto podmínky:



a) za 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních

měsíců v tuzemsku neuskutečnil zdanitelné plnění nebo dodání zboží do

jiného členského státu osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně,

nebo



b) přestal v tuzemsku uskutečňovat ekonomické činnosti.



(3) O zrušení registrace může plátce podle § 6b nebo § 6e požádat,

pokud



a) uplynuly 3 měsíce ode dne, kdy se stal plátcem, a



b) jeho obrat nepřesáhl za 3 bezprostředně předcházející po sobě jdoucí

kalendářní měsíce 250 000Kč.



§ 106c



Zrušení registrace společníka společnosti na žádost



(1) O zrušení registrace může plátce, který je společníkem společnosti,

požádat pouze v těchto případech:



a) zaniklo-li jeho členství ve společnosti, nebo



b) při zániku společnosti po vypořádání majetku.



(2) Obrat společníka společnosti se pro účely zrušení registrace

stanoví jako součet obratu



a) tohoto společníka dosahovaný mimo společnost a



b) dosahovaného společně všemi společníky společnosti připadajícího na

tohoto společníka; obrat připadající na každého společníka společnosti

je stejný, neurčí-li společenská smlouva jiný poměr.



§ 106d



Společná ustanovení o zrušení registrace na žádost



(1) Správce daně zruší registraci plátce, který žádá o zrušení

registrace, pokud tento plátce prokáže, že splňuje podmínky pro zrušení

registrace.



(2) Proti rozhodnutí, kterým je zrušena registrace na žádost plátce,

nelze uplatnit opravné prostředky.



(3) Plátce přestává být plátcem dnem následujícím po dni oznámení

rozhodnutí, kterým je mu zrušena registrace.



(4) Plátce, kterému byla na žádost zrušena registrace, se stává

identifikovanou osobou dnem následujícím po dni, kdy přestal být

plátcem, pokud



a) nesplňuje podmínky pro zrušení registrace identifikované osoby, nebo



b) v žádosti o zrušení registrace uvedl, že se chce stát

identifikovanou osobou.



§ 106e



Zrušení registrace skupiny



(1) Správce daně zruší registraci skupiny k poslednímu dni příslušného

kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného kalendářního

roku



a) skupina podá žádost o zrušení registrace,



b) skupina nesplňuje podmínky podle § 5a, nebo



c) správce daně zjistí, že žádný z členů skupiny nesplňuje podmínky pro

členství ve skupině.



(2) Skupina přestává být plátcem dnem zrušení registrace.



(3) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy skupina

přestala být plátcem.



§ 106f



Zánik členství člena skupiny



(1) Správce daně zruší členství člena skupiny k poslednímu dni

příslušného kalendářního roku, pokud do konce měsíce října příslušného

kalendářního roku



a) skupina podá žádost o vystoupení člena skupiny, nebo



b) správce daně zjistí, že člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství

ve skupině.



(2) Žádost o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny

podle § 95a odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí 1 roku ode

dne, kdy se stal členem skupiny.



(3) Pokud bylo vydáno rozhodnutí o úpadku člena skupiny, zaniká jeho

členství dnem, kdy nastaly účinky tohoto rozhodnutí.



(4) V případě zániku členství zastupujícího člena ve skupině jsou

členové skupiny povinni zvolit nového zastupujícího člena do 15 dnů ode

dne zániku jeho členství ve skupině. Pokud tak neučiní, ustanoví

zastupujícího člena správce daně rozhodnutím.



(5) Člen skupiny je plátcem ode dne následujícího po dni, kdy zaniklo

jeho členství ve skupině.



§ 107



Zrušení registrace identifikované osoby z moci úřední



(1) Správce daně může zrušit registraci identifikované osoby, pokud jí

ve 2 bezprostředně předcházejících kalendářních letech nevznikla

povinnost přiznat daň.



(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 má odkladný účinek.



(3) Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem

nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je jí zrušena registrace.



(4) Správce daně zruší registraci identifikované osoby ke dni

předcházejícímu dni, kdy se stala plátcem.



§ 107a



Zrušení registrace identifikované osoby na žádost



(1) Identifikovaná osoba může požádat o zrušení registrace, pokud není

v tuzemsku registrovaná k dani ve zvláštním režimu jednoho správního

místa a splňuje tyto podmínky:



a) za 6 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních

měsíců jí nevznikla povinnost



1. přiznat daň z přijatých služeb,



2. přiznat daň z přijatého dodání zboží s instalací nebo montáží nebo

dodání zboží soustavami nebo sítěmi,



3. přiznat daň z pořízení nového dopravního prostředku nebo zboží,

které je předmětem spotřební daně, nebo



4. podat souhrnné hlášení,



b) v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce



1. nepořídila zboží, s výjimkou nového dopravního prostředku nebo

zboží, které je předmětem spotřební daně, jehož celková hodnota bez

daně překročila 326 000 Kč, a



2. neučinila rozhodnutí podle § 2b, nebo



c) přestala uskutečňovat ekonomické činnosti.



(2) Správce daně zruší registraci identifikované osoby, která žádá o

zrušení registrace, pokud tato identifikovaná osoba prokáže, že splňuje

podmínky pro zrušení registrace.



(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 nelze uplatnit opravné

prostředky.



(4) Identifikovaná osoba přestává být identifikovanou osobou dnem

následujícím po dni oznámení rozhodnutí, kterým je jí zrušena

registrace.



§ 108



Osoby povinné přiznat nebo zaplatit daň



(1) Přiznat daň jsou povinni



a) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží nebo

poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u

kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění

poskytována,



b) plátce nebo identifikovaná osoba, kteří pořizují v tuzemsku zboží z

jiného členského státu,



c) plátce nebo identifikovaná osoba, kterým je osobou neusazenou v

tuzemsku poskytnuto plnění s místem plnění v tuzemsku, pokud se jedná o



1. poskytnutí služby podle § 9 až 10d,



2. dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo



3. dodání zboží soustavami nebo sítěmi,



d) kupující, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, kterému je

dodáváno zboží zjednodušeným postupem uvnitř území Evropské unie formou

třístranného obchodu,



e) plátce, na jehož účet je zboží při dovozu propuštěno do celního

režimu, u kterého vzniká povinnost přiznat daň podle § 23 odst. 1 písm.

a) až c) a § 23 odst. 5,



f) uživatel, který poskytuje vybrané služby v rámci zvláštního režimu

jednoho správního místa,



g) plátce, kterému je poskytnuto plnění v režimu přenesení daňové

povinnosti,



h) osoba, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného

členského státu podle § 19 odst. 6,



i) osoba, která vystaví doklad, na kterém uvede daň,



j) osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která pořídila

zboží s místem plnění v tuzemsku od plátce, jestliže



1. zboží do jiného členského státu nepřepravila nebo neodeslala a



2. plátce přijal všechna opatření k prokázání osvobození při dodání

zboží do jiného členského státu.



(2) Zaplatit daň jsou povinny



a) osoba, která není plátcem, na jejíž účet je zboží při dovozu

propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká povinnost zaplatit daň

podle § 23 odst. 1 písm. a) až c) a § 23 odst. 6,



b) osoba, u které vzniká povinnost zaplatit daň podle § 23 odst. 1

písm. d) až h),



c) osoba, na jejíž účet je zboží vráceno ze svobodného pásma nebo

svobodného skladu zpět do tuzemska podle § 20.



(3) Osoba povinná přiznat nebo zaplatit daň je daňovým subjektem.



(4) Osoba určená k uskutečnění prodeje obchodního majetku plátce, která

přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna

zaplatit daň na osobní daňový účet plátce ve lhůtě pro podání daňového

přiznání za zdaňovací období, ve kterém se tento prodej uskutečnil.

Současně je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši

zdanitelného plnění. Za zaplacení daně odpovídají plátce a tato osoba

společně a nerozdílně.



§ 108a



Ručení oprávněného příjemce



(1) Oprávněný příjemce, kterému vznikla povinnost spotřební daň přiznat

a zaplatit v souvislosti s přijetím vybraných výrobků z jiného

členského státu, ručí za nezaplacenou daň z dodání tohoto zboží třetí

osobě osobou, která toto zboží pořídila z jiného členského státu,

ledaže prokáže, že přijal veškerá opatření, která od něj mohou být

rozumně požadována, aby ověřil, že daň bude osobou, která toto zboží

pořídila, řádně zaplacena.



(2) Oprávněný příjemce ručí za nezaplacenou daň pouze do výše daně

vypočtené ze základu daně odpovídajícího ceně obvyklé včetně spotřební

daně.



(3) Správce daně může oprávněného příjemce vyzvat k prokázání, že

přijal veškerá opatření podle odstavce 1.



(4) Oprávněný příjemce může využít zvláštní způsob zajištění daně;

využije-li oprávněný příjemce této možnosti, hledí se pro účely

zvláštního způsobu zajištění daně na



a) oprávněného příjemce jako na příjemce zdanitelného plnění,



b) osobu, která pořídila zboží z jiného členského státu, které podléhá

spotřební dani, a která dodala toto zboží třetí osobě, jako na

poskytovatele zdanitelného plnění.



§ 109



Ručení příjemce zdanitelného plnění



(1) Plátce, který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku

uskutečněné jiným plátcem nebo poskytne úplatu na takové plnění (dále

jen „příjemce zdanitelného plnění“), ručí za nezaplacenou daň z tohoto

plnění, pokud v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění nebo

poskytnutí úplaty na takové plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že



a) daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena,



b) plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu

na takové plnění (dále jen „poskytovatel zdanitelného plnění“), se

úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, nebo



c) dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.



(2) Příjemce zdanitelného plnění ručí také za nezaplacenou daň z tohoto

plnění, pokud je úplata za toto plnění



a) bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny,



b) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený

poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko, nebo



c) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet

než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně

zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup, a pokud úplata za toto

plnění překračuje dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení

plateb v hotovosti, při jejímž překročení je stanovena povinnost

provést platbu bezhotovostně.



(3) Příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto

plnění, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění nebo poskytnutí úplaty na

něj o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím

dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem.



(4) Příjemce zdanitelného plnění, které spočívá v dodání pohonných hmot

distributorem pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty,

ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho

uskutečnění nebo poskytnutí úplaty na něj není o poskytovateli

zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup

skutečnost, že je registrován jako distributor pohonných hmot podle

zákona upravujícího pohonné hmoty.



§ 109a



Zvláštní způsob zajištění daně



(1) Pokud příjemce zdanitelného plnění uhradí za poskytovatele

zdanitelného plnění daň z takového zdanitelného plnění, aniž by byl

vyzván jako ručitel, použije se tato úhrada pouze na úhradu daně

poskytovatele zdanitelného plnění z tohoto zdanitelného plnění.



(2) Úhrada za poskytovatele zdanitelného plnění se hradí jeho správci

daně. Současně s platbou příjemce zdanitelného plnění způsobem

zveřejněným správcem daně uvede



a) identifikaci poskytovatele zdanitelného plnění,



b) daň, na kterou je úhrada určena,



c) identifikaci příjemce zdanitelného plnění,



d) den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty

poskytovatelem zdanitelného plnění.



(3) Pokud je úhrada za poskytovatele zdanitelného plnění provedena bez

uvedení dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo dne přijetí úplaty, má

se za to, že takovým dnem je den přijetí platby správcem daně.



(4) Částka uhrazená za poskytovatele zdanitelného plnění se přijímá a

eviduje na jeho osobním depozitním účtu. Ke dni splatnosti daně se tato

částka převede na osobní daňový účet poskytovatele zdanitelného plnění

s datem platby k tomuto dni; dojde-li k úhradě později, převede se na

osobní daňový účet s datem platby evidovaným na osobním depozitním

účtu.



(5) Byla-li daň, na kterou je úhrada určena, zcela nebo zčásti

uhrazena, použije se částka převáděná z osobního depozitního účtu nebo

její část jako úhrada daně na osobním daňovém účtu poskytovatele

zdanitelného plnění.



§ 110



Regulační opatření za stavu nouze, ohrožení státu a válečného stavu



Je-li vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav,

může vláda nařízením na časově omezenou nezbytně nutnou dobu,

odpovídající charakteru a intenzitě ohrožení bezpečnosti České

republiky,



a) provést úpravu sazeb daně, nejvýše však o 5 procentních bodů,

případně přeřadit zboží nebo služby mezi sazbami daně,



b) umožnit plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené

síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, hasičské záchranné sbory, havarijní

služby a subjekty hospodářské mobilizace, dodávat stanovené druhy zboží

a poskytovat stanovené služby těmto subjektům bez daně, při zachování

nároku na odpočet daně v plné výši.



Díl 2



Zvláštní režim jednoho správního místa



Oddíl 1



Základní ustanovení



§ 110a



Úvodní ustanovení



(1) Zvláštním režimem jednoho správního místa je



a) režim mimo Evropskou unii a



b) režim Evropské unie.



(2) Zvláštní režim jednoho správního místa může v tuzemsku použít osoba

povinná k dani, která poskytuje vybranou službu a splňuje v tuzemsku

podmínky pro použití zvláštního režimu jednoho správního místa.



(3) V případě zvláštního režimu jednoho správního místa je místně

příslušným Finanční úřad pro Jihomoravský kraj.



(4) Ustanovení o příslušnosti Specializovaného finančního úřadu se v

případě zvláštního režimu jednoho správního místa nepoužijí.



§ 110b



Vymezení základních pojmů



(1) Pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa se rozumí



a) daní peněžité plnění spravované v rámci zvláštního režimu jednoho

správního místa; rozpočet, jehož je daň příjmem, se považuje za veřejný

rozpočet,



b) vybranou službou služba poskytovaná osobě nepovinné k dani s místem

plnění na území Evropské unie, a to



1. telekomunikační služba,



2. služba rozhlasového a televizního vysílání,



3. elektronicky poskytovaná služba,



c) státem spotřeby členský stát, ve kterém je místo plnění poskytované

vybrané služby,



d) státem identifikace členský stát, ve kterém se osoba povinná k dani

registruje k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa,



e) uživatelem osoba povinná k dani, která je v tuzemsku registrovaná k

dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa; uživatel je daňovým

subjektem.



(2) Pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa se za

provozovnu považuje i ta organizační složka osoby povinné k dani, která

může přijímat a využívat služby, které jsou poskytovány pro potřebu

této provozovny, neboť je dostatečně stálá a má vhodné personální a

technické zdroje.



Oddíl 2



Společná ustanovení o správě daně ve zvláštním režimu v tuzemsku



§ 110c



Zastupování



Plnou moc lze udělit pouze v rozsahu opravňujícím k zastupování ve

všech úkonech, řízeních nebo jiných postupech v rámci zvláštního režimu

jednoho správního místa.



§ 110d



Evidence pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa



(1) Osoba, která používá zvláštní režim jednoho správního místa, je

povinna vést evidenci obsahující podrobné údaje vztahující se k

poskytnutým vybraným službám podle přímo použitelného předpisu Evropské

unie, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o společném

systému daně z přidané hodnoty^7e).



(2) Údaje podle odstavce 1 se uchovávají po dobu 10 let od konce

kalendářního roku, ve kterém bylo plnění poskytnuto.



(3) Údaje podle odstavce 1 musí být na žádost správce daně nebo správce

daně příslušného státu spotřeby poskytnuty elektronicky.



§ 110e



Způsob placení daně



(1) Daň se platí správci daně v eurech.



(2) Daň se platí na příslušný účet správce daně vedený v eurech, a to

bezhotovostním převodem.



(3) Osoba povinná k dani, která používá v tuzemsku zvláštní režim

jednoho správního místa, je povinna uvést, na kterou daň je platba

určena, a označit platbu referenčním číslem příslušného daňového

přiznání.



§ 110f



Přeplatek



(1) Správce daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa vrátí

vratitelný přeplatek bez žádosti do 30 kalendářních dnů od vzniku

vratitelného přeplatku.



(2) Vratitelný přeplatek nižší než 4 EUR se nevrací.



Oddíl 3



Správa daně ve zvláštním režimu v tuzemsku jako státě identifikace



Pododdíl 1



Použití zvláštního režimu jednoho správního místa v tuzemsku



§ 110g



Podmínky použití režimu mimo Evropskou unii v tuzemsku



(1) Režim mimo Evropskou unii může v tuzemsku použít osoba povinná k

dani, která



a) nemá na území Evropské unie sídlo ani provozovnu,



b) není ani nemá povinnost být registrována k dani z přidané hodnoty v

žádném členském státě a



c) nepoužívá v jiném členském státě zvláštní režim jednoho správního

místa.



(2) Režim mimo Evropskou unii se v tuzemsku použije na všechny vybrané

služby poskytnuté osobou, která používá tento režim.



§ 110h



Podmínky použití režimu Evropské unie v tuzemsku



(1) Režim Evropské unie může v tuzemsku použít osoba povinná k dani,

která



a) má v tuzemsku



1. sídlo, nebo



2. provozovnu, nemá-li na území Evropské unie sídlo,



b) je plátcem nebo identifikovanou osobou a



c) nepoužívá v jiném členském státě zvláštní režim jednoho správního

místa.



(2) Režim Evropské unie se v tuzemsku použije na všechny vybrané služby

poskytnuté osobou, která používá tento režim, s výjimkou vybraných

služeb poskytnutých s místem plnění v členském státě, ve kterém má

sídlo nebo provozovnu.



§ 110i



Omezení použití zvláštního režimu jednoho správního místa v tuzemsku



(1) Osoba povinná k dani nemůže v tuzemsku použít příslušný režim

zvláštního režimu jednoho správního místa, ve kterém byla registrována,

a to po dobu 2 kalendářních čtvrtletí ode dne, kdy jí byla zrušena

registrace



a) na žádost, nebo



b) z moci úřední na základě oznámení, že přestala poskytovat vybrané

služby.



(2) Osoba povinná k dani nemůže v tuzemsku použít zvláštní režim

jednoho správního místa po dobu 8 kalendářních čtvrtletí bezprostředně

následujících po kalendářním čtvrtletí, v němž došlo ke zrušení

registrace z důvodu závažného porušení povinnosti vztahující se ke

správě daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa.



(3) Osoba povinná k dani, která má v tuzemsku provozovnu, nemůže v

tuzemsku použít režim Evropské unie, a to po dobu 2 let od konce

kalendářního roku, ve kterém začala používat tento režim v jiném

členském státě; to neplatí v případě, že dojde k přemístění sídla do

tuzemska nebo ke zrušení registrace z důvodu zrušení provozovny v jiném

členském státě.



Pododdíl 2



Podání a doručování ve zvláštním režimu jednoho správního místa v

tuzemsku



§ 110j



Podání



(1) Osoba povinná k dani je povinna činit podání v rámci zvláštního

režimu jednoho správního místa, která určí správce daně,

prostřednictvím elektronického portálu. Jiná podání v rámci zvláštního

režimu jednoho správního místa lze činit prostřednictvím elektronického

portálu, pokud tak určí správce daně.



(2) Přístup k elektronickému portálu je možný prostřednictvím



a) datové zprávy podepsané uznávaným elektronickým podpisem,



b) datové zprávy s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze

přihlásit do jeho datové schránky, nebo



c) přístupových údajů.



(3) Přihlášku k registraci lze podat datovou zprávou ve formátu a

struktuře zveřejněné správcem daně



a) podepsanou uznávaným elektronickým podpisem,



b) s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do

jeho datové schránky, nebo



c) potvrzenou prostřednictvím registračních údajů.



(4) Správce daně přidělí přístupové údaje na základě přihlášky k

registraci podané podle odstavce 3 písm. c).



(5) Správce daně zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup



a) podmínky a postup pro přihlášení se na elektronický portál,



b) podání, která je osoba povinná k dani povinna činit prostřednictvím

elektronického portálu, a podání, která lze činit prostřednictvím

elektronického portálu,



c) formát a strukturu, kterou musí mít datová zpráva podávaná

prostřednictvím elektronického portálu,



d) skutečnost, že je technicky vybaven k přijetí datové zprávy s

ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho

datové schránky.



(6) Osoba oprávněná k přístupu na elektronický portál je povinna

zacházet s přístupovými údaji tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití.



(7) Podání vyhotovené v anglickém jazyce nemusí být předložené současně

v překladu do jazyka českého.



§ 110k



Doručování



(1) Správce daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa doručuje

písemnost elektronicky, a to prostřednictvím



a) datové schránky, nebo



b) veřejné datové sítě na elektronickou adresu uvedenou v přihlášce k

registraci, nemá-li adresát zpřístupněnu datovou schránku.



(2) Upomínky upozorňující na nesplnění povinností při správě daně ve

zvláštním režimu jednoho správního místa se doručují vždy

prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou adresu uvedenou v

přihlášce k registraci.



(3) Písemnost, která se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě na

elektronickou adresu, se považuje za doručenou okamžikem odeslání

správcem daně prostřednictvím elektronického portálu.



Pododdíl 3



Registrace k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa v

tuzemsku



§ 110l



Přihláška k registraci



(1) Hodlá-li osoba povinná k dani v tuzemsku používat zvláštní režim

jednoho správního místa a splňuje-li v tuzemsku podmínky jeho použití,

je povinna podat přihlášku k registraci k dani ve zvláštním režimu

jednoho správního místa v kalendářním čtvrtletí bezprostředně

předcházejícím kalendářnímu čtvrtletí, od něhož hodlá zvláštní režim

jednoho správního místa používat.



(2) Pokud osoba povinná k dani, která v tuzemsku splňuje podmínky

použití příslušného režimu zvláštního režimu jednoho správního místa,

poprvé poskytla vybranou službu, na kterou hodlá v tuzemsku použít

tento režim, je povinna podat přihlášku k registraci do 10 dnů po

skončení kalendářního měsíce, ve kterém tuto službu poskytla. V

přihlášce k registraci tato osoba uvede den, kdy tuto službu poskytla.



(3) Přihláška k registraci se podává do 10 dnů po skončení kalendářního

měsíce, ve kterém došlo ke splnění podmínek pro používání režimu

Evropské unie v tuzemsku, pokud osoba hodlá používat režim Evropské

unie v tuzemsku a přestane používat režim Evropské unie v jiném

členském státě, protože přemístí sídlo nebo přestane mít v jiném

členském státě provozovnu.



§ 110m



Oznamovací povinnost osoby používající zvláštní režim jednoho správního

místa



(1) Dojde-li ke změně údajů, které je osoba povinná k dani povinna

uvádět při registraci k dani ve zvláštním režimu jednoho správního

místa, je povinna tuto změnu oznámit správci daně do 10 dnů po skončení

kalendářního měsíce, ve kterém nastala.



(2) Neoznamuje se první poskytnutí vybrané služby, ke kterému dojde v

kalendářním čtvrtletí následujícím po podání přihlášky k registraci.



(3) Přestane-li osoba povinná k dani poskytovat vybrané služby ve

zvláštním režimu jednoho správního místa, je povinna tuto skutečnost

oznámit správci daně do 10 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve

kterém přestala tyto služby poskytovat.



§ 110n



Rozhodnutí o registraci



(1) Splní-li osoba povinná k dani, která podala přihlášku k registraci

k dani ve zvláštním režimu jednoho správního místa, podmínky použití

zvláštního režimu jednoho správního místa, správce daně ji

zaregistruje.



(2) Osoba povinná k dani je v tuzemsku registrovaná k dani ve zvláštním

režimu jednoho správního místa



a) od prvního dne kalendářního čtvrtletí následujícího po podání

přihlášky k registraci,



b) ode dne poskytnutí vybrané služby, který uvedla v přihlášce k

registraci nebo v oznámení o změně registračních údajů, nebo



c) ode dne, ve kterém došlo ke splnění podmínek pro použití režimu

Evropské unie v tuzemsku tím, že přemístila sídlo nebo přestala mít v

jiném členském státě provozovnu, a tím přestala splňovat podmínky, na

základě kterých používala režim Evropské unie v jiném členském státě.



(3) V rozhodnutí o registraci v případě režimu mimo Evropskou unii v

tuzemsku správce daně přidělí namísto daňového identifikačního čísla

daňové evidenční číslo.



(4) Na daňové evidenční číslo se přiměřeně použijí ustanovení o daňovém

identifikačním čísle.



§ 110o



Zrušení registrace uživatele na žádost



Správce daně zruší registraci uživatele na základě oznámení o změně

registračních údajů, ve kterém žádá o zrušení registrace, k poslednímu

dni příslušného kalendářního čtvrtletí, pokud uživatel podal toto

oznámení do 15 dnů před koncem tohoto kalendářního čtvrtletí.



§ 110p



Zrušení registrace uživatele z moci úřední



(1) Správce daně zruší registraci z moci úřední, pokud uživatel



a) oznámí, že přestal poskytovat vybrané služby, nebo je neposkytne po

dobu 8 po sobě následujících kalendářních čtvrtletí,



b) nesplňuje podmínky použití zvláštního režimu jednoho správního místa

v tuzemsku, na jejichž základě byl registrován, nebo



c) závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně

ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku.



(2) Uživateli je registrace zrušena



a) k poslednímu dni kalendářního čtvrtletí, v němž bylo rozhodnutí o

zrušení registrace vydáno,



b) ke dni, ve kterém přestal splňovat podmínky pro použití režimu

Evropské unie v tuzemsku tím, že přemístil sídlo z tuzemska nebo

přestal mít v tuzemsku provozovnu, nebo



c) ke dni, ve kterém přestal splňovat podmínky pro použití režimu mimo

Evropskou unii v tuzemsku tím, že začal mít na území Evropské unie

sídlo nebo provozovnu.



Pododdíl 4



Daňové přiznání a placení daně ve zvláštním režimu jednoho správního

místa



§ 110q



Zdaňovací období



Pro účely zvláštního režimu jednoho správního místa je zdaňovacím

obdobím kalendářní čtvrtletí.



§ 110r



Daňové přiznání a dodatečné daňové přiznání



(1) Uživatel je povinen podat daňové přiznání do 20 dnů po skončení

zdaňovacího období, a to i v případě, že za příslušné zdaňovací období

neposkytl vybrané služby.



(2) Uživatel podává dodatečné daňové přiznání správci daně v tuzemsku

do uplynutí lhůty pro jeho podání, která činí 3 roky. Tato lhůta počne

běžet dnem, v němž uplynula lhůta pro podání daňového přiznání.



(3) Připadne-li poslední den lhůty podle odstavce 1 nebo 2 na sobotu,

neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty tento den.



(4) Daň se vyčíslí v eurech s přesností na dvě desetinná místa bez

zaokrouhlování.



(5) Je-li tiskopisem daňového přiznání požadováno uvedení údajů v

eurech, použije se pro přepočet směnný kurz Evropské centrální banky

zveřejněný pro



a) poslední den zdaňovacího období, nebo



b) nejbližší následující den, pokud pro poslední den zdaňovacího období

není kurz zveřejněn.



(6) Je-li tiskopisem dodatečného daňového přiznání požadováno uvedení

údajů v eurech, použije se pro přepočet směnný kurz použitý u původního

plnění.



§ 110s



Předepsání a stanovení daně



Správce daně na základě podaného daňového přiznání nebo dodatečného

daňového přiznání předepíše do evidence daní výši tvrzené daně nebo

rozdílu a daň se nestanoví.



§ 110t



Oprava základu daně a výše daně Uživatel provede opravu základu daně a

výše daně v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém

vznikla povinnost přiznat daň u původního plnění.



§ 110u



Postoupení daňového přiznání a platby



Správce daně postoupí správci daně státu spotřeby v odpovídajícím

rozsahu



a) údaje z podaného daňového přiznání nebo dodatečného daňového

přiznání a



b) poukázanou platbu maximálně do výše tvrzené daně.



§ 110v



Platba bez dostatečného označení



Pokud osoba povinná k dani neuvede, na kterou daň je platba určena,

nebo neoznačí platbu referenčním číslem příslušného daňového přiznání,

použijí se obdobně ustanovení daňového řádu o platbách vykonaných bez

dostatečného označení daně. Neodpoví-li tato osoba ve lhůtě stanovené

správcem daně, vrátí mu správce daně tuto platbu.



Oddíl 4



Správa daně ve zvláštním režimu v tuzemsku jako státě spotřeby



§ 110w



Základní ustanovení



(1) Osoba povinná k dani, která je registrovaná k dani ve zvláštním

režimu jednoho správního místa v jiném členském státě a poskytuje

vybrané služby s místem plnění v tuzemsku, plní povinnosti za dané

zdaňovací období vztahující se ke správě daně ve zvláštním režimu

jednoho správního místa prostřednictvím správce daně státu

identifikace.



(2) Osoba povinná k dani je povinna plnit povinnosti uvedené v odstavci

1, s výjimkou podání činěných prostřednictvím elektronického portálu,

vůči správci daně v tuzemsku v roli státu spotřeby od okamžiku, kdy

vůči ní tento správce daně učiní úkon za účelem stanovení, vybírání,

zajištění nebo vymáhání daně, při němž této osobě oznámí vznik této

povinnosti.



(3) Osoba uvedená v odstavci 1 je daňovým subjektem.



§ 110x



Doručování



(1) Správce daně ve zvláštním režimu jednoho správního místa doručuje

písemnost elektronicky, a to prostřednictvím veřejné datové sítě na

elektronickou adresu uvedenou v přihlášce k registraci.



(2) Písemnost, která se doručuje prostřednictvím veřejné datové sítě na

elektronickou adresu, se považuje za doručenou okamžikem odeslání

správcem daně prostřednictvím elektronického portálu.



§ 110y



Poslední známá daň



(1) Poslední známou daní se pro účely zvláštního režimu jednoho

správního místa rozumí daň ve výši, ve které byla naposledy za

příslušné zdaňovací období



a) tvrzena osobou povinnou k dani, která je registrovaná k dani ve

zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě, v

daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání, nebo



b) správcem daně pravomocně doměřena z moci úřední.



(2) Poslední známou daň správce daně předepíše do evidence daní.



§ 110z



Samovyměření a samodoměření daně



(1) Daň tvrzená osobou povinnou k dani, která je registrovaná k dani ve

zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě, v

daňovém přiznání se považuje za vyměřenou dnem uplynutí lhůty pro

podání daňového přiznání, a to ve výši v něm tvrzené.



(2) V případě, že osoba povinná k dani, která je registrovaná k dani ve

zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě, nepodá

daňové přiznání v zákonem stanovené lhůtě, považuje se daň za tvrzenou

ve výši 0 EUR.



(3) Daň tvrzená osobou povinnou k dani, která je registrovaná k dani ve

zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě, v

dodatečném daňovém přiznání se považuje za doměřenou dnem podání

dodatečného daňového přiznání, a to ve výši tvrzeného rozdílu oproti

poslední známé dani; to neplatí, je-li dodatečné daňové přiznání podáno

v průběhu doměřovacího řízení zahájeného z moci úřední.



(4) V dodatečném daňovém přiznání se neuvádí důvody pro jeho podání a

den zjištění rozdílu oproti poslední známé dani.



§ 110za



Doměření daně z moci úřední



(1) Zjistí-li správce daně na základě postupu k odstranění pochybností

nebo na základě daňové kontroly, že poslední známá daň není ve správné

výši, doměří daň ve výši rozdílu poslední známé daně a částky nově

zjištěné.



(2) K doměření podle odstavce 1 správce daně přistoupí rovněž v

případě, kdy osoba povinná k dani, která je registrovaná k dani ve

zvláštním režimu jednoho správního místa v jiném členském státě,

nevyhoví výzvě k podání dodatečného daňového přiznání.



(3) Výzva k podání dodatečného daňového přiznání nezahajuje doměřovací

řízení z moci úřední; doměřovací řízení z moci úřední je zahájeno

marným uplynutím lhůty stanovené v této výzvě.



(4) Podání dodatečného daňového přiznání v průběhu doměřovacího řízení

zahájeného z moci úřední nezahajuje doměřovací řízení. Údaje uvedené v

takto podaném přiznání se využijí při doměření daně z moci úřední.



§ 110zb



Vztah k prekluzivním lhůtám



(1) Dodatečné daňové přiznání není přípustné podat po uplynutí 9 let od

počátku běhu lhůty pro stanovení daně.



(2) Lhůta pro placení daně se přerušuje doměřením daně na základě

dodatečného daňového přiznání.



§ 110zc



Pořadí úhrady daně



Platba se použije přednostně na úhradu daně za zdaňovací období, na

které je určena.



§ 110zd



Placení daně státu spotřeby



Daň lze uhradit i přeplatkem na jiné dani.



§ 110ze



Příslušenství daně



(1) Úroky a penále se stanovují v eurech s přesností na 2 desetinná

místa bez zaokrouhlování.



(2) Za nepodání daňového přiznání nevzniká daňovému subjektu povinnost

uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně.



(3) Úrok z prodlení se nepředepíše, nepřesáhne-li částku 8 EUR.



(4) Úrok z posečkané částky se nepředepíše, nepřesahuje-li 4 EUR.



ČÁST DRUHÁ



PŘECHODNÁ, ZRUŠOVACÍ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



§ 111



Přechodná ustanovení



1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za období přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv s tím

souvisejících, platí dosavadní právní předpisy.



2. Podle dosavadních právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti

tohoto zákona se až do svého ukončení posuzují všechny procesní lhůty,

které začaly běžet před účinností tohoto zákona. Lhůty pro uplatnění

práv podle bodu 1 se řídí dosavadními právními předpisy.



3. Plátce registrovaný podle dosavadních předpisů je plátcem podle

tohoto zákona.



4. Plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí, je

povinen do 25. července 2004 podat daňové přiznání za měsíc duben 2004

podle dosavadních právních předpisů.



5. Zdaňovacím obdobím pro plátce, který podává daňové přiznání za

kalendářní čtvrtletí a tento plátce postupoval podle bodu 4, je období

od 1. května 2004 do 30. června 2004. Od 1. července 2004 plátce podává

daňové přiznání podle § 99.



6. Osvědčení o registraci, která byla vydána přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti. Daňová identifikační

čísla přidělená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

zaregistrovaným daňovým subjektům se mění tak, že první tři číslice a

pomlčka se nahrazují kódem "CZ". Daňový subjekt je povinen uvádět takto

změněné daňové identifikační číslo. Na žádost daňového subjektu správce

daně vyznačí změnu daňového identifikačního čísla v osvědčení o

registraci.



7. Pro stanovení výše obratu uvedené v § 6 tohoto zákona se pro účely

registrace nepřihlíží k obratu dosaženému před účinností tohoto zákona.



8. Ve zdaňovacích obdobích roku 2004 ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona se použije jako zálohový koeficient pro zkracování nároku na

odpočet daně podle § 76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání

odpočtu daně za zdaňovací období kalendářního roku 2003.



9. Při zrušení registrace počínaje dnem účinnosti tohoto zákona plátce,

který při uplatnění nároku na odpočet daně u majetku v období do 31.

prosince 2000 použil koeficient podle § 20 dosavadního zákona, upraví

částku snížení nároku na odpočet daně podle § 74 odst. 5 koeficientem

stanoveným podle § 76 tohoto zákona.



10. Při vypořádání nároku na odpočet daně od 1. ledna 2004 do 31.

prosince 2004 postupuje plátce tak, že za období od 1. ledna 2004 do

data účinnosti tohoto zákona provede vypořádání podle znění § 20

dosavadního zákona, a za období od data účinnosti tohoto zákona do 31.

prosince 2004 podle § 76 tohoto zákona. Vypořádání za období od 1.

ledna 2004 do data účinnosti tohoto zákona plátce uvede do daňového

přiznání za měsíc duben 2004. V případě dodatečné opravy uskutečněných

zdanitelných plnění za již vypořádané období podle předchozí věty

plátce postupuje podle § 20 odst. 11 dosavadního zákona. Vypořádání za

období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 plátce

uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období roku 2004. Ve

zdaňovacích obdobích roku 2005 se použije jako zálohový koeficient pro

zkracování nároku na odpočet daně podle § 76 odst. 6 koeficient

vypočtený při vypořádání odpočtu daně za zdaňovací období od data

účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004.



11. U smluv uzavřených do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti

tohoto zákona, u nichž byly do tohoto dne poskytnuty zálohy na

zdanitelná plnění, která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto

zákona, je plátce daně povinen přiznat daň ke dni uskutečnění

zdanitelného plnění. Záloha zaplacená před datem účinnosti tohoto

zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona. U smluv uzavřených do

dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona na plnění, která

budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto zákona a budou

zdanitelnými plněními podle tohoto zákona, je plátce, který je povinen

přiznat a zaplatit daň, povinen tuto daň přiznat ke dni uskutečnění

zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, pokud je platba přijata

po nabytí účinnosti tohoto zákona. Částka zaplacená před datem

účinnosti tohoto zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona.



12. Pro smlouvy o finančním pronájmu, které byly uzavřeny a předmět

smlouvy byl předán do užívání do dne předcházejícího dni nabytí

účinnosti tohoto zákona, se použijí příslušná ustanovení zákona č.

588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném do dne

předcházejícího datu nabytí účinnosti tohoto zákona.



13. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě se může

zaregistrovat ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud bude

uskutečňovat zdanitelná plnění v tuzemsku.



14. U zboží, které bylo v jiném členském státě nebo nově přistupujícím

členském státě propuštěno do celního režimu vývoz nebo tranzit do 30.

dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do tuzemska,

se postupuje jako při dovozu zboží.



15. U zboží, které bylo v tuzemsku propuštěno do celního režimu vývoz,

tranzit nebo pasivní zušlechťovací styk do 30. dubna 2004 a po dni

nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do jiného členského státu, se

postupuje jako při vývozu zboží.



16. Ustanovení § 36 odst. 10 se poprvé použije pro vratné zálohované

obaly vykoupené po 30. dubnu 2004.



17. zrušen



18. Pro stanovení místa plnění podle § 8 odst. 3 v období od účinnosti

tohoto zákona do 31. prosince 2004 neplatí podmínka, že hodnota

dodaného zboží do jiného členského státu nebyla překročena v

předcházejícím kalendářním roce.



19. Rozhodnutí o záznamní povinnosti vydané správci daně podle § 18

zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších

předpisů, a to s platností do 31. prosince 2004, zůstávají v platnosti

i po dni účinnosti tohoto zákona.



20. U převodu nemovitosti, u kterého dojde k právním účinkům vkladu do

30. dubna 2004, se použijí dosavadní právní předpisy.



21. U zboží, které bylo dovezeno ze zemí, které byly členskými státy

před účinností tohoto zákona, a propuštěno do příslušných celních

režimů, se postupuje při uplatnění daně po účinnosti tohoto zákona

podle celních předpisů.



22. U programů předvstupní pomoci se po účinnosti tohoto zákona vrací

daň podle § 81 až do ukončení těchto programů.



23. Pokud bude zboží před účinností tohoto zákona propuštěno do režimu

vývozu a jeho výstup do jiného členského státu po účinnosti tohoto

zákona nebude potvrzen celním orgánem, prokazuje plátce splnění

podmínek pro osvobození od daně jinými důkazními prostředky.



§ 112



Zrušovací ustanovení



Zrušuje se:



1. Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.



2. Zákon č. 321/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992

Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb.



3. Zákon č. 258/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992

Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.



4. Zákon č. 133/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992

Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.



5. Zákon č. 208/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992

Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.



§ 113



Účinnost



Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České

republiky k Evropské unii v platnost, s výjimkou ustanovení § 23 odst.

3, § 73 odst. 3 věty poslední a § 51 odst. 1 písm. j), která nabývají

účinnosti dnem 1. ledna 2005.



Zaorálek v. r.



Špidla v. r.



Příloha 1



Seznam plnění, při jejichž provádění se subjekty, které vykonávají

veřejnou správu, považují za osoby povinné k dani



1. Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny.



2. Dodání nového zboží vyrobeného za účelem prodeje.



3. Služby telekomunikační.



4. Přeprava osobní a nákladní.



5. Skladování, přístavní a letištní služby.



6. Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby.



7. Služby reklamních agentur.



8. Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů.



9. Provozování prodejen pro zaměstnance, kantýn, závodních a podobných

jídelen.



10. Služby provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání jiné než

osvobozené od daně podle § 53.



11. Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající

se dodání zemědělských a potravinářských výrobků podle předpisů

platných pro činnost tohoto fondu.



Příloha 2



Seznam služeb podléhajících první snížené sazbě daně





CZ-CPA Popis služby

Opravy zdravotnických prostředků uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu.

33.17.19 Opravy invalidních vozíků.

36.00.2 Úprava a rozvod vody prostřednictvím sítí.

37 Odvádění a čištění odpadních vod včetně ostatních služeb souvisejících

s těmito činnostmi.

38.1 Sběr a přeprava komunálního odpadu.

38.2 Příprava k likvidaci a likvidace komunálního odpadu.

49 Pozemní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel.

49.39.2 Osobní doprava lanovými a visutými dráhami a lyžařskými vleky.

50 Vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel.

51 Letecká hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel.

55 Ubytovací služby.

59.14 Poskytnutí oprávnění vstupu na filmová představení.

81.21.10 Služby čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech.

81.22.11 Služby mytí oken prováděné v domácnostech.



86 Zdravotní péče vymezená číselným kódem klasifikace produkce

CZ-CPA 86, pokud není jako zdravotní služba osvobozena

od daně podle § 58.

87 Sociální péče, pokud není osvobozena od daně podle § 59.

88.10,88.91 Domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany.

90 Služby spisovatelů, skladatelů, sochařů a jiných výkonných umělců,

pokud se nejedná o poskytnutí oprávnění k výkonu práva dílo užít

a mimo služby nezávislých novinářů, nezávislých modelů a modelek.

90, 91, 93 Poskytnutí oprávnění ke vstupu do muzeí a jiných kulturních zařízení

(na kulturní akce a památky, výstavy, do zoologických a botanických

zahrad, přírodních rezervací, národních parků, lunaparkůa zábavních

parků, cirkusů, historických staveb a obdobných turistických zajímavostí).

93.11, 93.12 Poskytnutí oprávnění vstupu na sportovní události; použití krytých

i nekrytých sportovních zařízení ke sportovním činnostem.

93.13 Služby posiloven a fitcenter.

93.29.11 Služby související s provozem rekreačních parků a pláží.

93.29.21 Poskytnutí oprávnění vstupu na ohňostroje, světelná a zvuková představení.

96.03 Pohřební a související služby mimo pohřebních služeb pro zvířata.

96.04 Služby tureckých lázní, saun, parních lázní a solných jeskyní.



První snížené sazbě daně podléhají služby, které odpovídají současně

číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA platné od 1. ledna 2008 a

výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této

přílohy.



Pravidelnou hromadnou přepravou osob se rozumí přeprava osob po

stanovených trasách, kdy cestující nastupují a vystupují na předem

určených zastávkách nebo místech podle předem stanovených jízdních

řádů, schválených podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě ve

znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění

pozdějších předpisů, zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o

změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 114/1995

Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky

Ministerstva dopravy a spojů č. 388/2000 Sb., o jízdních řádech veřejné

linkové osobní dopravy, jde-li o linkovou osobní dopravu veřejnou.



Za služby čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech a služby

mytí oken prováděné v domácnostech se pro účely tohoto zákona považuje

úklid v bytě nebo rodinném domě mimo prostor, které nejsou určeny k

bydlení.



Za úklidové práce v domácnosti se považuje také úklid společných

prostor bytového domu.



Oprávněním k výkonu práva dílo užít se rozumí oprávnění podle zákona č.

121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem

autorským a o změně některých zákonů v platném znění.



Příloha 3



Seznam zboží podléhajícího první snížené sazbě daně





------------------------------------------------------------------------------------------------

Kód nomenklatury

celního sazebníku Název zboží

------------------------------------------------------------------------------------------------

01-05, 07-23, 25 - Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním

předpisem^70) a krmiva pro zvířata; živá zvířata, semena, rostliny

a přísady, obvykle určené k přípravě potravin; výrobky obvykle

používané jako doplněk nebo náhražka potravin; voda.

Mimo zboží zařazeného do číselných kódů 2203-2208

a zboží číselných kódů 0402, 0404, 1901, 2106, které je zahrnuto

v příloze č. 3a



06 Živé dřeviny a jiné rostliny; cibule, kořeny a podobné; řezané

květiny a dekorativní listoví.



07-12 Rostliny a semena





28-30, 40, 48, 56, 61 62 - Radiofarmaka, sorbit pro diabetiky, aspartam, sacharin a jeho soli,

antibiotika, farmaceutické výrobky - jen určené prozdravotní

služby, prevenci nemocí a léčbu pro humánní lékařské účely.

Mimo zboží zařazeného do číselných kódů 2843-2846, 2852, 3002,

3003, 3004, 3006, které je zahrnuto v příloze č. 3a.



49 - Knihy, brožury, letáky, prospekty, noviny a časopisy, obrázková alba,

obrázkové knihy, předlohy ke kreslení a omalovánkypro děti,

hudebniny tištěné či rukopisné, kartografické výrobky všech druhů

včetně atlasů, nástěnných map, topografických plánůa globusů;

kde reklama nepřesahuje 50 % plochy.

Mimo tiskovin plně nebo podstatně určených k reklamě a mimo zboží

zařazeného do číselných kódů 4901, 4903, 4904, které je zahrnuto v příloze č. 3a.





01 - 96 - Zdravotnické prostředky podle právního předpisu upravujícího

zdravotnické prostředky, které jsou obvykle určeny pro výlučnou osobní

potřebu zdravotně postižených k léčení zdravotního postižení nebo ke

zmírnění jeho důsledků, pokud se jedná o zdravotnické prostředky,

které lze zařadit do skupin uvedených v oddíle A přílohy č. 3

zákona o veřejném zdravotním pojištění nebo které jsou uvedeny

v příloze č. 4 zákona o veřejném zdravotním pojištění, s výjimkou

zdravotnických prostředků, které jsou zahrnuty v těchto druzích

(typech) zdravotnických prostředků oddílů B a C přílohy č. 3:

- všechny druhy (typy) zdravotnických prostředků uvedené v oddílu B

- tampóny vinuté

- vata buničitá

- prostředky stomické - deodorační

- paruka.



01 - 96 - Zdravotnické prostředky podle právního předpisu upravujícího

zdravotnické prostředky, které jsou obvykle určeny pro výlučnou

osobní potřebu zdravotně postižených k léčení zdravotního postižení

nebo ke zmírnění jeho důsledků, pokud se jedná o zdravotnické

prostředky zhotovené podle předpisu kvalifikovanéhozdravotnického

pracovníka, kterým tento pracovník vydává individuální návrh

charakteristik zdravotnického prostředku určeného kpoužití pouze

pro jednoho konkrétního pacienta.



90 - Ortopedické pomůcky a přístroje, včetně berlí, chirurgických pásů

a kýlních pásů; dlahy a jiné prostředky k léčbě zlomenin; umělé

části těla; pomůcky pro nedoslýchavé a jiné prostředky nošené

v ruce nebo na těle anebo implantované v organismu ke kompenzování

následků nějaké vady nebo neschopnosti, a to pouze zdravotnické

prostředky podle právního předpisu upravujícího zdravotnické

prostředky, pokud jsou obvykle určeny pro výlučnou osobní potřebu

zdravotně postižených k léčení zdravotního postižení nebo ke

zmírnění jeho důsledků.



48, 64, 66, 84, 85, 87, - Zboží pro osobní používání nemocnými ke zmírnění následků nemocí,

90, 91 jež není zdravotnickým prostředkem podle zvláštníchprávních

předpisů, a to:



- Braille papír



- Osobní a kuchyňské váhy s hlasovým výstupem pro nevidomé a

částečně vidící osoby



- Psací stroje a stroje na zpracování textu (slovníprocesory)

upravené k používání nevidomými a částečně vidícímiosobami nebo

osobami s amputovanou nebo ochrnutou horní končetinou



- Elektronické kalkulačky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro

nevidomé a částečně vidící osoby a elektronické počítací stroje

s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby



- Počítače speciálně upravené pro nevidomé a částečně vidící osoby

s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro

zvětšování písma a obrazu, a jejich jednotky a přídavná zařízení

s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro

zvětšování písma a obrazu



- Braillská počítačová tiskárna pro nevidomé a částečně vidící

osoby, klávesnice pro nevidomé a částečně vidící osoby a jiné

výstupní a vstupní jednotky počítače pro zpracováníhmatového písma



- Jednotky počítačů a přídavná zařízení k počítačůmumožňující

jejich ovládání osobami se sníženou jemnou motorikou nebo

amputovanými končetinami



- Telefony a videotelefony konstruované pro použitíneslyšícími

osobami



- Zvětšovače televizního obrazu pro nevidomé a částečně vidící

osoby



- Speciální akustické nebo vizuální přístroje pro neslyšící,

nevidomé a částečně vidící osoby



- Ruční ovládání nožních pedálů, ruční páky, včetněřadicí páky,

pro tělesně postižené osoby



- Hodinky pro nevidomé a částečně vidící osoby s hmatovým nebo

hlasovým výstupem s pouzdrem jiným než z drahých kovů a vibrační

a světelné hodinky pro neslyšící osoby



- Vibrační a světelné budíky pro neslyšící osoby a budíky

s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně

vidící osoby



- Části a součásti těchto výrobků, u kterých je čestným

prohlášením doloženo, že zboží náleží k určitému výše

uvedenému druhu zboží.



94 - Dětské sedačky do automobilů.



4401 - Palivové dřevo v polenech, špalcích, větvích, otepích nebo

podobných tvarech; dřevěné štěpky nebo třísky, piliny a dřevěný

odpad a zbytky, též aglomerované do polen, briket, pelet nebo

podobných tvarů, určené jako palivo.



Kódem nomenklatury celního sazebníku se rozumí kód popisu vybraných výrobků uvedený

v celním sazebníku v platném znění^72).



První snížené sazbě daně podléhá zboží, které odpovídá současně kódu nomenklatury celního sazebníku

a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy.



Novinami se pro účely tohoto zákona rozumí deníky a zpravodajské periodické tiskoviny, vydávané

nejméně dvakrát ročně pod stejným názvem a v úpravě pro ně typické bez pevného spojení jednotlivých

listů.



Reklamou se pro účely zařazení zboží do příslušné sazby daně rozumí reklama podle zákona č. 40/1995 Sb.,

o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního

vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.



Příloha 3a



Seznam zboží podléhajícího druhé snížené sazbě daně



------------------------------------------------------------------------------------------------

Kód nomenklatury

celního sazebníku Název zboží

------------------------------------------------------------------------------------------------

0402, 0404, 1901, 2106 - Počáteční a pokračovací kojenecká výživa a potraviny pro malé děti.

------------------------------------------------------------------------------------------------

0801, 1101 až 1106, 1201, - Mlýnské výrobky, a to:

1204, 1206 až 1208, 1212, - z obilovin, které jsou uvedeny pod kódy

1214, 2004, 2005 nomenklatury celního sazebníku v kapitole 10

- z výrobků, které jsou uvedeny pod kódy

nomenklatury celního sazebníku v kapitolách 8 a 12

- z brambor

- ze sušených luštěnin čísla 0713, ze sága nebo z kořenů

nebo hlíz čísla 0714 nebo z výrobků kapitoly 8.

- Směsi těchto mlýnských výrobků

------------------------------------------------------------------------------------------------

1107 až 1109, 1903, 3505 - Slad, škroby, pšeničný lepek a směsi těchto výrobků.

------------------------------------------------------------------------------------------------

1806, 1901, 2004, 2005, - Upravené mlýnské výrobky a připravené směsi k přípravě

2103, 2106 potravin pro osoby s nesnášenlivostí lepku.

------------------------------------------------------------------------------------------------

2843-2846, 2852, 3002, - Radiofarmaka, očkovací látky, léky, kontrastní prostředky pro

3003, 3004, 3006 rentgenová vyšetření, diagnostické reagencie určenék podávání

pacientům, chemické antikoncepční přípravky na hormonálním

základě - určené pro zdravotní a veterinární služby, prevenci

nemocí a léčbu pro humánní a veterinární lékařské účely.

------------------------------------------------------------------------------------------------

4901, 4903, 4904 - Tištěné knihy, obrázkové knihy pro děti; hudebniny,tištěné nebo

ručně psané, též vázané nebo ilustrované.



Mimo zboží, kde reklama přesahuje 50% plochy.

------------------------------------------------------------------------------------------------



Kódem nomenklatury celního sazebníku se pro účely zařazení zboží do příslušné sazby daně rozumí

číselný kód popisu vybraných výrobků uvedený v celním sazebníku v platném znění^72).



Druhé snížené sazbě daně podléhá zboží, které odpovídá současně kódu nomenklatury celního sazebníku

a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy.



Počáteční a pokračovací kojeneckou výživou se pro účely zařazení zboží do příslušné sazby daně

rozumí potraviny definované v článku 2 odst. 2 písm. c) a d) nařízení Evropského parlamentu a

Rady (EU) č. 609/2013 ze dne 12. června 2013, o potravinách určených pro kojence a malé děti,

potravinách pro zvláštní lékařské účely a náhradě celodenní stravy pro regulacihmotnosti a o

zrušení směrnice Rady 92/52/EHS, směrnice Komise 96/8/ES, 1999/21/ES, 2006/125/ES a 2006/141/ES,

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/39/ES a nařízení Komise (ES) č. 41/2009 a (ES) č.

953/2009. Potravinami pro malé děti se rozumí potraviny definované v článku 2 odst. 2 písm. f)

nařízení (EU) č. 609/2013. Mlýnské výrobky a směsi těchto mlýnských výrobků, slad, škroby,

pšeničný lepek a směsi těchto výrobků, upravené mlýnské výrobky a připravené směsi k přípravě

potravin pro osoby s nesnášenlivostí lepku musí splňovat požadavky na složení potravin pro osoby

s nesnášenlivostí lepku definované v nařízení Komise (ES) č. 41/2009 ze dne 20.ledna 2009 o

složení a označování potravin vhodných pro osoby s nesnášenlivostí lepku.



Tištěnou knihou se pro účely zařazení zboží do příslušné sazby daně rozumí též knihy reprodukované

kopírovacím strojem, pod kontrolou zařízení pro automatizované zpracování dat, ražením,

fotografováním, fotokopírováním, termokopírováním nebo psaním na psacím stroji.



Obrázkovou knihou pro děti se pro účely zařazení zboží do příslušné sazby daně rozumí kniha pro

děti, ve které je hlavní náplní ilustrace a text má podružný význam.



Reklamou se pro účely zařazení zboží do příslušné sazby daně rozumí reklama podle zákona č.

40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování

rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů.



Příloha 4



Umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti

-----------------------------------------------------------------

Kód nomenklatury Název zboží

celního sazebníku

-----------------------------------------------------------------

A) Umělecká díla

-----------------------------------------------------------------

5805 - Tapisérie zhotovené ručně podle originální předlohy

poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.



6304 - Nástěnné textilie, zhotovené ručně podle originální

předlohy poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.



9701 - Obrazy, malby, kresby, koláže, a podobná výtvarná díla,

zhotoveny zcela výhradně ručně umělcem, kromě plánů

a výkresů pro architektonické, technické, průmyslové,

obchodní, topografické nebo podobné účely, ručně dekorované

a zhotovené předměty, divadelní kulisy, ateliérová

a podobná malovaná pozadí.



9702 - Původní rytiny, tisky a litografie, které jsou zhotoveny

umělcem bezprostředním přetiskem v omezeném počtu exemplářů

v černobílém nebo barevném provedení a to výhradně ručně

nikoli mechanickým nebo fototechnickým postupem.



9703 - Původní plastiky a sochy z jakéhokoliv materiálu, pokud

byly zcela zhotoveny umělcem; odlévané sochy do 8 kusů,

pokud výroba probíhá pod dohledem umělce nebo jeho právního

zástupce.

-----------------------------------------------------------------

B) Sběratelské předměty

-----------------------------------------------------------------

9704 - Poštovní známky, výplatní známky nebo kolky, obálky

frankované a opatřené poštovním razítkem prvního dne emise

známky, poštovní ceniny a obdobné frankované či

nefrankované předměty, pokud nejsou zákonným platidlem ani

nejsou zamýšleny k použití jako zákonné platidlo.



9705 - Sbírky a sběratelské předměty zoologického, botanického,

mineralogického, anatomického historického,

archeologického, paleontologického, etnografického nebo

numismatického zájmu.

-----------------------------------------------------------------

C) Starožitnosti

-----------------------------------------------------------------

9706 - Jiné předměty než umělecká díla nebo sběratelské předměty,

pokud jsou starší 100 let.

-----------------------------------------------------------------



Příloha 5



Seznam zboží, u kterého se při dodání použije režim přenesení daňové

povinnosti



------------------------------------------------------------------------------------------------

Kód nomenklatury Název zboží

celního sazebníku

------------------------------------------------------------------------------------------------

2618 00 00 Granulovaná struska (struskový písek) z výroby železa nebo oceli

2619 00 Struska, zpěněná struska (jiná než granulovaná struska),okuje a

jiné odpady z výroby železa nebo oceli

2620 Struska, popel a zbytky (jiné než z výroby železa nebo oceli),

obsahující kovy, arsen, nebo jejich sloučeniny

3915 Odpady, úlomky a odřezky z plastů

4004 00 00 Odpady, úlomky a odřezky z kaučuku (jiné než z tvrdého kaučuku) a

prášky a zrna z nich

4707 Sběrový papír, kartón nebo lepenka (odpad a výmět)

5003 00 00 Hedvábný odpad (včetně zámotků nevhodných ke smotávání, niťového odpadu a

rozvlákněného materiálu)

5103 00 00 Odpad z vlny nebo jemných nebo hrubých zvířecích chlupů (včetně niťového

odpadu avšak kromě rozvlákněného materiálu)

5103 20 00 Ostatní odpad z vlny nebo jemných zvířecích chlupů

5103 30 00 Odpad z hrubých zvířecích chlupů

5202 00 00 Bavlněný odpad (včetně niťového odpadu a rozvlákněného materiálu)

5202 10 00 Niťový odpad

5505 00 00 Odpad z chemických vláken (včetně výčesků, niťového odpadu a rozvlákněného

materiálu)

6310 Použité nebo nové hadry, motouzy, šňůry, provazy a lana z textilních

materiálů ve formě zbytků nebo výrobků vyřazených z používání

7001 00 10 Skleněné střepy a jiné skleněné odpady

7112 Odpad a šrot z drahých kovů nebo z kovů plátovaných drahými kovy;

ostatní odpad a šrot obsahující drahé kovy nebo sloučeniny drahých

kovů, používaný hlavně pro rekuperaci drahých kovů

7204 Odpad a šrot ze železa nebo oceli; přetavený odpad ze železa nebo

oceli v ingotech

7404 00 Měděný odpad a šrot

7503 00 Niklový odpad a šrot

7602 00 Hliníkový odpad a šrot

7802 00 00 Olověný odpad a šrot

7902 00 00 Zinkový odpad a šrot

8002 00 00 Cínový odpad a šrot

8101 97 00 Odpad a šrot z wolframu

8102 97 00 Odpad a šrot z molybdenu

8103 30 00 Odpad a šrot z tantalu

8104 20 00 Odpad a šrot z hořčíku

8105 30 00 Odpad a šrot z kobaltu

ex 8106 00 10 Odpad a šrot z bismutu

8107 30 00 Odpad a šrot z kadmia

8108 30 00 Odpad a šrot z titanu

8109 30 00 Odpad a šrot ze zirkonia

8110 20 00 Odpad a šrot z antimonu

8111 00 19 Odpad a šrot z manganu

8112 13 00 Odpad a šrot z berylia

8112 22 00 Odpad a šrot z chromu

8112 52 00 Odpad a šrot z thallia

8112 92 21 Odpad a šrot z niobu (columbia); rhenia; gallia; india; vanadu

a germania

8113 00 40 Odpad a šrot z cermetů

8548 10 Odpad a zbytky galvanických článků, baterií a elektrických akumulátorů;

nepoužitelné galvanické články, baterie a elektrické akumulátory.

------------------------------------------------------------------------------------------------



Kódem nomenklatury celního sazebníku se rozumí kód popisu vybraných

výrobků uvedený v celním sazebníku v platném znění^72). Je-li před

kódem nomenklatury celního sazebníku uvedeno "ex", vztahuje se příloha

na zboží označené současně kódem nomenklatury celního sazebníku a

výslovně uvedeným slovním popisem k tomuto kódu v části přílohy.



Příloha 6



Seznam dodání zboží nebo poskytnutí služeb, při nichž se použije režim

přenesení daňové povinnosti, stanoví-li tak vláda nařízením



1. Převod povolenek na emise skleníkových plynů podle zákona

upravujícího podmínky obchodování s povolenkami na emise skleníkových

plynů.



2. Dodání mobilních telefonů, kterými se pro účely daně z přidané

hodnoty rozumí zařízení vyrobená nebo upravená pro použití ve spojení

se sítí, která má licenci, a provozovaná na stanovených frekvencích,

bez ohledu na to, zda mají další využití.



3. Dodání zařízení s integrovanými obvody, jako jsou mikroprocesory a

centrální procesorové jednotky, ve stavu před zabudováním do výrobků

pro konečné uživatele.



4. Dodání plynu a elektřiny obchodníkovi vymezenému v § 7a odst. 2.



5. Dodání certifikátů plynu a elektřiny.



6. Poskytnutí telekomunikačních služeb.



7. Dodání herních konzolí, tabletů a laptopů.



8. Dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a

cukrové řepy.



9. Dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů,

jiných než v příloze č. 5 a s výjimkou dodání, na která se vztahují

zvláštní režimy podle § 90 nebo 92.



10. Dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých bylo České republice

prováděcím rozhodnutím Rady povoleno uplatňovat zvláštní opatření

odchylující se od článku 193 směrnice 2006/112/ES o společném systému

daně z přidané hodnoty.



Vybraná ustanovení novel



Čl.XI zákona č. 635/2004 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období před

nabytím účinnosti tohoto zákona platí dosavadní právní předpisy.



2. Městské části v územně členěném statutárním městě (městské obvody) a

městské části Hlavního města Prahy, které jsou samostatnými osobami

povinnými k dani, se stávají plátci ke dni účinnosti tohoto zákona,

pokud statutární město nebo Hlavní město Praha, jehož jsou součástí,

bylo plátcem podle dosavadních předpisů.



Čl. XII zákona č. 545/2005 Sb.



Přechodné ustanovení



Opravu základu daně ve výši daně podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. d)

nelze provést za ta plnění, za něž již byla daň jakýmkoli způsobem ze

státního rozpočtu vrácena.



Čl. XI zákona č. 270/2007 Sb.



Přechodná ustanovení



Při uložení náhrady za neuplatnění daně při nesplnění zákonné

registrační povinnosti, které nastalo přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.



Čl. IX zákona č. 261/2007 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností

s tím souvisejících, se použijí dosavadní právní předpisy.



2. U převodu bytového domu, rodinného domu nebo bytu nebo u převodu

nedokončeného bytového domu, rodinného domu nebo bytu, u kterého dojde

k právním účinkům vkladu do 31. prosince 2007, se uplatní snížená sazba

daně.



Čl. CIV zákona č. 296/2007 Sb.



Přechodné ustanovení



Ustanovení tohoto zákona se použije i pro daň z přidané hodnoty

související s řízením, které bylo zahájeno a pravomocně neskončeno

podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění

pozdějších předpisů, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 302/2008 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností

s tím souvisejících se použijí dosavadní právní předpisy.



2. Pro smluvní vztahy ze smluv o finančním pronájmu uzavřených podle

zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, jejichž předmět smlouvy byl předán do užívání nájemci do dne

předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí

ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



3. Osoba povinná k dani, registrovaná jako osoba identifikovaná k dani

podle § 96 a 97 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, a nevztahuje se na ni povinnost registrace

podle § 95 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona

stává plátcem ve smyslu § 94 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a je povinna do 15 dnů ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona oznámit místně příslušnému správci daně,

že je osobou povinnou k dani.



4. Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v jiném

členském státě a zahraniční osoba povinná k dani mající provozovnu v

tuzemsku, která se do dne nabytí účinnosti tohoto zákona nestala

plátcem podle § 94 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, s výjimkou provozovny, prostřednictvím

které tato osoba uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku

na odpočet daně, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona stává

plátcem podle § 94 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, a je povinna do 15 dnů ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona podat přihlášku k registraci.



5. Výše obratu pro účely registrace plátce podle § 94 a 95 a zrušení

registrace plátce podle § 106 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví za období

předcházejících 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců způsobem



a) podle § 6 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, pro kalendářní měsíce, v jejichž

průběhu byl v účinnosti zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, a



b) podle § 6 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, pro kalendářní měsíce, v jejichž

průběhu byl v účinnosti zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



6. U dovezeného zboží, které bylo propuštěno do celního režimu dočasné

použití s částečným osvobozením od dovozního cla do dne předcházejícího

dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí ustanovení zákona č.

235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 87/2009 Sb.



Přechodná ustanovení



1. U osobního automobilu, který byl dodán podle § 13, pořízen z jiného

členského státu podle § 16, dovezen podle § 20 a u technického

zhodnocení osobního automobilu^52), s místem plnění v tuzemsku a s

datem uskutečnění zdanitelného plnění do dne předcházejícího dni nabytí

účinnosti tohoto zákona, se pro uplatnění nároku na odpočet daně

použijí ustanovení § 72 až § 79 ve znění platném do dne předcházejícímu

dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i po datu nabytí účinnosti

tohoto zákona.



2. Při pořízení osobního automobilu formou, kdy je osobní automobil

přenechán za úplatu do užívání podle smlouvy, pokud si strany sjednají,

že uživatel je oprávněn nabýt osobní automobil, který je předmětem

smlouvy, nejpozději úhradou posledního závazku ze smlouvy, s datem

předání do užívání do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto

zákona, se pro uplatnění nároku na odpočet daně použije ustanovení § 72

až § 79 ve znění platném do dne předcházejícímu dni nabytí účinnosti

tohoto zákona, a to i po datu nabytí účinnosti tohoto zákona.



3. U osobního automobilu a u technického zhodnocení osobního

automobilu^52), vymezeného podle bodů 1 a 2 přechodných ustanovení, se

po datu účinnosti tohoto zákona použije pro povinnost přiznat

uskutečnění plnění osvobozené od daně ustanovení § 62 odst. 2 ve znění

platném do dne předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. VIII zákona č. 362/2009 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období

předcházející den nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a

povinnosti s tím související, se použijí dosavadní právní předpisy.



2. Plátce, který dodává elektřinu, plyn, vodu, teplo, chlad nebo

poskytuje telekomunikační služby, je za zúčtovací období zahrnující jak

část roku 2009, tak část roku 2010, oprávněn provést mimořádný odečet z

měřicích zařízení k 31. prosinci 2009, případně provést propočet

spotřeby při dodání elektřiny, plynu, vody, tepla a chladu a při

poskytnutí telekomunikačních služeb k datu 31. prosince 2009, a to i

tehdy, bude-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto datu. V

těchto případech pak u spotřeby za období do 31. prosince 2009 plátce

uplatní sazbu daně platnou do 31. prosince 2009 a u spotřeby za období

od 1. ledna 2010 plátce uplatní sazbu daně platnou od 1. ledna 2010.



3. Plátce, kterému vznikla povinnost přiznat daň z úplat přijatých

přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění, a to nejpozději do 31.

prosince 2009, použije při vyúčtování těchto přijatých úplat ke dni

uskutečnění zdanitelného plnění po 1. lednu 2010 sazbu daně z přidané

hodnoty platnou ke dni vzniku povinnosti přiznat daň z přidané hodnoty

při přijetí úplaty.



4. U smluv o finančním pronájmu, které byly uzavřeny do 31. prosince

2008 podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do 31. prosince

2008, a jejichž předmět smlouvy byl předán do užívání nájemci do 31.

prosince 2008, se po 1. lednu 2010 uplatní sazba daně platná do 31.

prosince 2008.



Čl. II zákona č. 489/2009 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností

s tím souvisejících se použijí dosavadní právní předpisy.



2. Žádosti o vrácení daně osobám registrovaným k dani v jiných

členských státech, podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se

posuzují podle dosavadních předpisů.



3. Následné souhrnné hlášení za zdaňovací období do dne předcházejícímu

dni nabytí účinnosti tohoto zákona je plátce povinen podat podle § 102

zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona.



4. Je-li člen skupiny současně účastníkem sdružení na základě smlouvy o

sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, je skupina povinna podat žádost o

vystoupení člena skupiny nejpozději do 31. října 2010, pokud neprokáže,

že člen skupiny již k tomuto datu není současně účastníkem sdružení na

základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy.



5. Je-li člen skupiny ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti

tohoto zákona v úpadku, zaniká jeho členství ve skupině dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 120/2010 Sb.



Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností

s tím souvisejících, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 47/2011 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností

s tím souvisejících se použijí dosavadní právní předpisy, není-li dále

stanoveno jinak.



2. Pro uplatnění nároku na odpočet daně, který vznikl přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona a který plátce uplatní za zdaňovací období po

nabytí účinnosti tohoto zákona, je plátce povinen splnit podmínky

stanovené v § 73 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



3. Dnem nabytí účinnosti tohoto zákona plátci vznikne nárok na odpočet

daně u přijatých zdanitelných plnění, která se stala součástí

dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností, jehož uvedením do

stavu způsobilého k užívání došlo k uskutečnění plnění podle § 13 odst.

4 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, pokud tato zdanitelná plnění přijal přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona a nárok na odpočet daně neuplatnil.

Obdobně plátci vznikne nárok na odpočet daně v případě, že u těchto

přijatých zdanitelných plnění odpočet daně krátil s tím, že nárok na

odpočet daně vznikne v té výši, kterou plátce neuplatnil. V těchto

případech je plátce oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně nejdříve za

zdaňovací období, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle § 13 odst.

4 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona. Pro uplatnění nároku na odpočet daně podle

tohoto ustanovení se neuplatní § 73 odst. 3 a 4 zákona č. 235/2004 Sb.,

ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



4. Při vypořádání odpočtu daně za rok 2011 se postupuje podle § 76

zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



5. V případě odpočtu daně uplatněného u majetku pořízeného přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona při úpravě odpočtu daně nebo vyrovnání odpočtu daně postupuje

podle § 78 nebo 79 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne

nabytí účinnosti tohoto zákona.



6. Při použití hmotného nebo nehmotného majetku pro účely nesouvisející

s uskutečňováním ekonomických činností plátce, pokud byl takový majetek

pořízený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona postupuje podle § 13 odst. 4 písm. a) nebo § 14

odst. 3 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



7. Pro posouzení délky lhůty pro uplatnění nároku na vrácení zaplacené

daně osobě se zdravotním postižením, která započala běžet podle § 85

odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném do dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona

postupuje podle § 85 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 370/2011 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období

předcházející dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a

povinnosti s tím související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



2. zrušen



3. Při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a

čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo

chladu je plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se dnem

uskutečnění zdanitelného plnění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

oprávněn stanovit spotřebu samostatně za období přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona a samostatně za období ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona na základě odečtu z měřicích zařízení ke dni

předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě

propočtu, je-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto dni. V

těchto případech pak u spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona plátce uplatní sníženou sazbu daně platnou v tomto období

a u spotřeby za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona sníženou

sazbu daně platnou od tohoto dne; v případě přijetí úplaty přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, ze které vznikla povinnost přiznat daň,

se uplatní tyto sazby ze základu daně stanoveného pro každé období

podle § 37 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších

předpisů. Plátce je oprávněn u dodání vody, poskytnutí služby spojené s

odváděním a čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a za dodání

tepla nebo chladu vztahujícím se výhradně k období přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, uplatnit sníženou sazbu daně platnou v tomto

období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné spotřeby dojde v

období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



4. zrušen



5. zrušen



6. Vznikla-li plátci přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

povinnost přiznat daň na výstupu při přijetí úplaty přede dnem

uskutečnění zdanitelného plnění a nastane-li den uskutečnění

zdanitelného plnění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, použije

plátce pro přiznání daně a pro výpočet daně podle § 37 odst. 1 nebo 2

zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, sazbu daně

platnou ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a to pouze ze základu

daně stanoveného podle § 37 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění

pozdějších předpisů.



7. zrušen



8. zrušen



9. V případě odpočtu daně uplatněného u technického zhodnocení

pořízeného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona při úpravě odpočtu daně postupuje podle § 78

odst. 3 a § 78a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



10. Pokud plátce uskutečňuje ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona

zdanitelné plnění, u kterého je povinen použít režim přenesení daňové

povinnosti podle § 92e zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, a vznikla mu přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

povinnost přiznat daň ke dni přijetí úplaty, stanoví u tohoto

zdanitelného plnění základ daně z rozdílu mezi základem daně podle § 36

odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a

souhrnem základů daně podle § 36 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., ve

znění pozdějších předpisů.



Čl. IV zákona č. 500/2012 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a

povinnosti s tím související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



2. Při dodání vody, při poskytnutí služby spojené s odváděním a

čištěním, případně zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo

chladu je plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se dnem

uskutečnění zdanitelného plnění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona,

oprávněn stanovit spotřebu samostatně za období přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona a samostatně za období ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona na základě odečtu z měřicích zařízení ke dni

předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě

propočtu, je-li odečet z měřicích zařízení proveden až po tomto dni. V

těchto případech pak u spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona plátce uplatní sníženou sazbu daně platnou v tomto období

a u spotřeby za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona sníženou

sazbu daně platnou od tohoto dne. Plátce při dodání vody, při

poskytnutí služby spojené s odváděním a čištěním, případně

zneškodňováním odpadních vod a při dodání tepla nebo chladu vztahujícím

se výhradně k období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní

sníženou sazbu daně platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke

zjištění skutečné spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona. V případě přijetí úplaty přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, ze které vznikla povinnost přiznat daň, se uplatní tyto

sazby ze základu daně stanoveného pro každé období podle § 37a zákona

č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona.



3. Při dodání elektřiny, plynu a při poskytnutí telekomunikačních

služeb, přepravy a distribuci plynu, přenosu a distribuci elektřiny

plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění se dnem uskutečnění

zdanitelného plnění ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, je oprávněn

stanovit spotřebu samostatně za období přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona a samostatně za období ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona na základě odečtu z měřicích zařízení ke dni předcházejícímu dni

nabytí účinnosti tohoto zákona nebo na základě propočtu, je-li odečet z

měřicích zařízení proveden až po tomto dni. V těchto případech pak u

spotřeby za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona plátce

uplatní základní sazbu daně platnou v tomto období a u spotřeby za

období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona základní sazbu daně

platnou od tohoto dne. Plátce při dodání elektřiny, plynu a při

poskytnutí telekomunikačních služeb, přepravy a distribuci plynu,

přenosu a distribuci elektřiny vztahujícím se výhradně k období přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, uplatní základní sazbu daně

platnou v tomto období, a to i v případě, kdy ke zjištění skutečné

spotřeby dojde v období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V

případě přijetí úplaty přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ze

které vznikla povinnost přiznat daň, se uplatní tyto sazby ze základu

daně stanoveného pro každé období podle § 37a zákona č. 235/2004 Sb.,

ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 502/2012 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za zdaňovací období přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv a povinností

s tím souvisejících se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve znění účinném

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, není-li dále stanoveno

jinak.



2. U převodu staveb, bytů a nebytových prostor nabytých přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se použije lhůta uvedená v § 56 zákona

č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona.



3. U převodu staveb, bytů a nebytových prostor nabytých přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se plátce může rozhodnout, že uplatní

daň z přidané hodnoty podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



4. Osoba povinná k dani, která nesplnila povinnost se registrovat podle

§ 95 odst. 1 nebo § 95 odst. 2 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona stává plátcem a je povinna do 15 dnů od tohoto

dne podat přihlášku k registraci. Správce daně stanoví daň z přidané

hodnoty náhradním způsobem podle § 98 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění

účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



5. Osoba povinná k dani, která splnila povinnost se registrovat podle §

95 odst. 1 nebo § 95 odst. 2 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění

účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, s tím, že podala

přihlášku k registraci do 15. dne měsíce předcházejícího měsíci nabytí

účinnosti tohoto zákona, se stává plátcem 1. dne měsíce následujícího

po měsíci, v němž nabyl účinnosti tento zákon.



6. Osoba povinná k dani, které vznikla povinnost se registrovat podle §

95 odst. 1 nebo § 95 odst. 2 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění

účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, s tím, že je povinna

podat přihlášku k registraci do 15. dne měsíce, v němž nabyl účinnosti

tento zákon, se stává plátcem 1. dne druhého měsíce následujícího po

měsíci, v němž nabyl účinnosti tento zákon.



7. Osoba identifikovaná k dani podle § 96 odst. 1 až 3 zákona č.

235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona stává identifikovanou

osobou.



8. Osoba povinná k dani, která se stala plátcem od 1. dubna 2011 podle

§ 94 odst. 6 až 11 nebo § 94 odst. 15 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění

účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může požádat o

zrušení registrace do uplynutí 3 kalendářních měsíců ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



9. Osoba povinná k dani, která byla ke dni předcházejícímu dni nabytí

účinnosti tohoto zákona plátcem, je povinna oznámit správci daně do 2

měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona údaje uvedené v § 96

zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona. Pokud tato osoba nesplní tuto povinnost, má se za to, že

určila ke zveřejnění všechny účty, které správce daně vede na základě

její registrační povinnosti.



10. Správce daně zveřejní údaj podle § 98 písm. d) zákona č. 235/2004

Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, prvním

dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci,

ve kterém nabyl účinnosti tento zákon. Přede dnem zveřejnění tohoto

údaje se nepoužije § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



11. Plátce registrovaný v roce 2012, který splňuje podmínky uvedené v §

99a odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a jehož zdaňovacím obdobím pro rok

2012 bylo kalendářní čtvrtletí, se může rozhodnout, že jeho zdaňovací

období pro rok 2013 je kalendářní čtvrtletí.



Čl. X zákonného opatření č. 344/2013 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, jakož i

pro práva a povinnosti s nimi související, se použije zákon č. 235/2004

Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného

opatření Senátu.



2. Není-li stanoveno jinak, vztahují se na skutečnosti, poměry, vztahy,

subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva podle právních

předpisů účinných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření

Senátu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu stejná

ustanovení zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákonného opatření Senátu, jako na skutečnosti,

poměry, vztahy, subjekty, předměty, práva a povinnosti soukromého práva

podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákonného opatření Senátu, které jsou jim svou povahou a účelem

nejbližší.



Čl. II zákona č. 196/2014 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a

povinnosti s nimi související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



2. Zahraniční osoba povinná k dani evidovaná ke dni předcházejícímu dni

nabytí účinnosti tohoto zákona podle § 88 zákona č. 235/2004 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, je ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona uživatelem podle § 110b odst. 1 písm. e)

zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 262/2014 Sb.



Přechodné ustanovení



Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a

povinnosti s nimi související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 360/2014 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Pro daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty za zdaňovací období

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro práva a

povinnosti s nimi související, se použije zákon č. 235/2004 Sb., ve

znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



2. Pro stanovení obratu pro účely zákona č. 235/2004 Sb., ve znění

účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se v případě

kalendářních měsíců přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona postupuje

podle § 4a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., ve znění účinném přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona.



1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném

systému daně z přidané hodnoty.



Směrnice Rady 2006/79/ES ze dne 5. října 2006 o osvobození zboží

dováženého v drobných zásilkách neobchodní povahy ze třetích zemí od

daní.



Směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví

prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené

směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě

vrácení daně, ale v jiném členském státě.



Třináctá směrnice Rady ze dne 17. listopadu 1986 o harmonizaci právních

předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Úprava vracení

daně z přidané hodnoty osobám povinným k dani neusazeným na území

Společenství.



Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice

Rady 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby.



Směrnice Rady 2008/117/ES ze dne 16. prosince 2008, kterou se mění

směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty za

účelem boje proti daňovým únikům spojeným s plněním uvnitř

Společenství.



Směrnice Rady 2009/47/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice

2006/112/ES, pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty.



Směrnice Rady 2009/69/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice

2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud jde o

daňové úniky spojené s dovozem.



Směrnice Rady 2009/132/ES ze dne 19. října 2009, kterou se vymezuje

oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) směrnice 2006/112/ES, pokud se

jedná o osvobození některých druhů zboží od daně z přidané hodnoty při

konečném dovozu.



Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou semění

některá ustanovení směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z

přidané hodnoty.



Směrnice Rady 2010/23/EU ze dne 16. března 2010, kterou se mění

směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud

jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové

povinnosti ve vztahu k poskytnutí některých služeb s vysokým rizikem

podvodů.



Směrnice Rady 2010/66/EU ze dne 14. října 2010, kterou se mění směrnice

2008/9/ES, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z

přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani

neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě.



Směrnice Rady 2010/45/EU ze dne 13. července 2010, kterou se mění

směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud

jde o pravidla fakturace.



Směrnice Rady 2013/61/EU ze dne 17. prosince 2013, kterou se mění

směrnice 2006/112/ES a 2008/118/ES, pokud jde o francouzské

nejvzdálenější regiony, a zejména Mayotte.



Směrnice Rady 2013/42/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění

směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud

jde o mechanismus rychlé reakce proti podvodům v oblasti DPH.



Směrnice Rady 2013/43/EU ze dne 22. července 2013, kterou se mění

směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty, pokud

jde o volitelné a dočasné používání mechanismu přenesení daňové

povinnosti ve vztahu k dodání některého zboží a poskytnutí některých

služeb s vysokým rizikem podvodů.



2) § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č.

353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb.



3) § 26 a 29 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění

pozdějších předpisů.



4) Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o

technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve

znění vyhlášky č. 100/2003 Sb.



4a) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních

komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti

za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících

zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění

zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



5) § 476 obchodního zákoníku.



6) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



7a) Například zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších

předpisů, zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve

znění pozdějších předpisů.



7b) Například zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve

znění pozdějších předpisů.



7c) § 26 až 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění

pozdějších předpisů.



7d) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.



7e) Prováděcí nařízení Rady (EU) č. 282/2011 ze dne 15. března 2011,

kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o

společném systému daně z přidané hodnoty, v platném znění.



10a) Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon

o obalech), ve znění pozdějších předpisů.



11) Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému

zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 42/1992

Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v

družstvech, ve znění pozdějších předpisů.



16) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č.

120/2001 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb.



19a) Čl. 92, 114 a 201 až 208 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.



21) Čl. 2 Doporučení komise 1994/820/ES ze dne 19. října 1994 o

právních aspektech elektronické výměny informací.



24a) Čl. 170 bod 2 písmeno c) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.



27) Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické

vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým

prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve

znění pozdějších předpisů.



29) § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování

rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.



30) § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb.



31) § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb.



32) § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb.



39) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

(stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb.



40) § 118 a 119 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění

pozdějších předpisů.



42) § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním,

vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).



43) § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.



44) Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné

výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve

školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších

předpisů.



44a) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění

dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších

předpisů.



44b) Například zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o

změně některých zákonů.



44d) § 38 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb.



44f) Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se

stanoví Seznam standardizovaných jazykových zkoušek, či další jiný

podobný seznam.



44g) Například vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v

elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů.



45) Zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966

Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 161/1993 Sb. Zákon č.

160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních,

ve znění pozdějších předpisů.



46) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a

doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



47) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.



47a) § 78 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.



48) Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve

znění pozdějších předpisů.



48a) § 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve

znění pozdějších předpisů.



48b) Čl. 91, 161, 145, 182 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.



49) Nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne 16. listopadu 2009 o systému

Společenství pro osvobození od cla.



49c) § 77 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a

doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.



50) § 3 odst. 1 zákona o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb.



53) § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.



55) Například vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o

diplomatických stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a

imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška č. 32/1969 Sb.,

o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o

Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška č. 52/1956 Sb., o přístupu

Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace

spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených

národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení

Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o

výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference

o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních

věcí č. 36/2001 Sb. m. s., o přijetí Dohody o právním postavení

Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodního

personálu.



56) Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických

stycích.



57) Čl. 1 vyhlášky č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních

stycích.



59a) Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných

prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře

výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů.



60) Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na

území České republiky.



61) Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti

cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve

znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském

podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.



66) § 2 odst. 2 písm. c) a d) obchodního zákoníku.



66a) Například čl. 222 bod 1 písmeno a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.



70) § 2 písm. g) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před

škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými

látkami a o změně souvisejících zákonů.



71) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a změně

některých dalších zákonů.



Nařízení vlády č. 181/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky

na zdravotnické prostředky, ve znění zákona č. 336/2001 Sb. a zákona č.

251/2003 Sb.



Nařízení vlády č.191/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na

implantabilní zdravotnické prostředky ve znění zákona č. 337/2001 Sb. a

zákona č. 251/2003 Sb.



Nařízení vlády č. 286/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky

na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.



72) Příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o

celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, v

platném znění.



73) § 32a odst. 6 a § 33 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších

předpisů.



74) § 6 odst. 8 a § 7 odst. 11 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se

provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve

znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli

účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.



75) Směrnice Rady 2009/162/EU ze dne 22. prosince 2009, kterou semění

některá ustanovení směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z

přidané hodnoty čl. 151 odst. 1 písm. aa) a protokol o výsadách a

imunitách Evropských společenství.