Advanced Search

správní řád


Published: 2004
Read law translated into English here: https://www.global-regulation.com/translation/czech-republic/506913/sprvn-d.html

Subscribe to a Global-Regulation Premium Membership Today!

Key Benefits:

Subscribe Now for only USD$40 per month.
500/2004 Sb.



ZÁKON



ze dne 24. června 2004



správní řád



Změna: 413/2005 Sb.



Změna: 384/2008 Sb.



Změna: 7/2009 Sb.



Změna: 227/2009 Sb. (část)



Změna: 227/2009 Sb.



Změna: 167/2012 Sb.



Změna: 303/2013 Sb.



Změna: 250/2014 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



ÚVODNÍ USTANOVENÍ



HLAVA I



PŘEDMĚT ÚPRAVY



§ 1



(1) Tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních

samosprávných celků^1) a jiných orgánů, právnických a fyzických osob,

pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen "správní

orgán").



(2) Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí,

nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.



(3) Tento zákon se nevztahuje na právní jednání prováděná správními

orgány a na vztahy mezi orgány téhož územního samosprávného celku při

výkonu samostatné působnosti.



HLAVA II



ZÁKLADNÍ ZÁSADY ČINNOSTI SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ



§ 2



(1) Správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními

předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního

řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v tomto zákoně mluví o

zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí

právního řádu.



(2) Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu

byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu

byla svěřena.



(3) Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné

zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě

dotýká (dále jen "dotčené osoby"), a může zasahovat do těchto práv jen

za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.



(4) Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným

zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby

při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly

nedůvodné rozdíly.



§ 3



Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby

byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v

rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými

v § 2.



§ 4



(1) Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly

vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným

osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc.



(2) Správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě

přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k

povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.



(3) Správní orgán s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o

úkonu, který učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv a

neohrozí-li to účel úkonu.



(4) Správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a

oprávněné zájmy.



§ 5



Pokud to povaha projednávané věci umožňuje, pokusí se správní orgán o

smírné odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí

dané věci.



§ 6



(1) Správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li

správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené,

není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke zjednání nápravy

ustanovení o ochraně před nečinností (§ 80).



(2) Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné

náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené

osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však

potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede,

a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání

zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán

vůči třetím osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení

jako dotčená osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje.



§ 7



(1) Dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné

postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a

vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností

rovnou měrou.



(2) Tam, kde by rovnost dotčených osob mohla být ohrožena, správní

orgán učiní opatření potřebná k jejímu zajištění.



§ 8



(1) Správní orgány dbají vzájemného souladu všech postupů, které

probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené

osoby. Na to, že současně probíhá více takových postupů u různých

správních orgánů nebo u jiných orgánů veřejné moci, je dotčená osoba

povinna správní orgány bezodkladně upozornit.



(2) Správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy.



ČÁST DRUHÁ



OBECNÁ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ



HLAVA I



SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ



§ 9



Správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání

rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo

povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci

prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.



HLAVA II



SPRÁVNÍ ORGÁNY



Díl 1



Příslušnost správních orgánů



§ 10



Věcná příslušnost



Správní orgány jsou věcně příslušné jednat a rozhodovat ve věcech,

které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona.



§ 11



Místní příslušnost



(1) Místní příslušnost správního orgánu je určena



a) v řízeních týkajících se činnosti účastníka řízení (§ 27) místem

činnosti,



b) v řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se nemovitost

nachází,



c) v ostatních řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka

řízení, který je fyzickou osobou, místem podnikání,^2)



d) v ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího

trvalého pobytu,^3) popřípadě místem pobytu na území České republiky

podle druhu pobytu cizince^4) (dále jen "místo trvalého pobytu");

nemá-li fyzická osoba místo trvalého pobytu na území České republiky,

je místní příslušnost určena posledním známým místem jejího pobytu na

území České republiky,



e) v ostatních řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího

sídla nebo místem sídla její organizační složky;^5) u zahraniční

právnické osoby je místní příslušnost správního orgánu určena sídlem

její organizační složky zřízené v České republice; po zrušení

organizační složky je místní příslušnost určena posledním sídlem této

organizační složky na území České republiky.



(2) Je-li místně příslušných více správních orgánů a nedohodnou-li se

jinak, provede řízení ten z nich, u něhož jako prvního byla podána

žádost nebo který z moci úřední učinil úkon jako první. V ostatních

případech nebo nelze-li podmínky místní příslušnosti určit, určí místní

příslušnost usnesením nejblíže společně nadřízený správní orgán.

Není-li takového orgánu, určí místní příslušnost usnesením ústřední

správní úřad,^6) do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží.



§ 12



Postoupení pro nepříslušnost



Dojde-li podání (§ 37) správnímu orgánu, který není věcně nebo místně

příslušný, bezodkladně je usnesením postoupí příslušnému správnímu

orgánu a současně o tom uvědomí toho, kdo podání učinil (dále jen

"podatel"). Má-li správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, za to,

že není věcně nebo místně příslušný, může je usnesením postoupit

dalšímu správnímu orgánu nebo vrátit jen se souhlasem svého nadřízeného

správního orgánu. Usnesení vydaná podle tohoto ustanovení se pouze

poznamenají do spisu.



Dožádání



§ 13



(1) Příslušný správní orgán může usnesením dožádat podřízený nebo

nadřízený správní orgán anebo jiný věcně příslušný správní orgán (dále

jen "dožádaný správní orgán") o provedení úkonu, který by sám mohl

provést jen s obtížemi nebo s neúčelnými náklady anebo který by nemohl

provést vůbec. Toto usnesení se doručuje pouze dožádanému správnímu

orgánu a nelze se proti němu odvolat.



(2) Dožádaný správní orgán provede dožádaný úkon, jakož i úkony, které

zajišťují účel dožádání.



(3) Dožádaný správní orgán provede úkon bez zbytečného odkladu. Pokud

nelze provést úkon bezodkladně, provede ho dožádaný správní orgán ve

lhůtě 30 dnů ode dne doručení dožádání. V případě, že dožádaný správní

orgán nemůže lhůtu dodržet, může jemu nadřízený správní orgán na jeho

návrh lhůtu prodloužit o dobu nezbytně nutnou.



(4) Pokud by dožádání bylo v rozporu s právními předpisy, dožádaný

správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu, odmítne

úkon provést a vyrozumí o tom dožadující správní orgán. Dožádaný

správní orgán, který není ve vztahu podřízenosti k orgánu dožadujícímu,

může odmítnout provedení úkonu též proto, že by jeho provedení vážně

ohrozilo plnění jeho vlastních úkolů, nebo proto, že provedení dožádání

by vyžadovalo vynaložení neúměrných nákladů. Provedení dožádání lze

odmítnout jen s předchozím souhlasem nadřízeného správního orgánu.



(5) Dožádaný správní orgán má oprávnění podle § 136 odst. 4.



(6) Dožádání do ciziny upravují zvláštní právní předpisy.^7)



Díl 2



Vyloučení z projednávání a rozhodování věci



§ 14



(1) Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci

správního orgánu (dále jen "úřední osoba"), o níž lze důvodně

předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení

nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze

pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení,

při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.



(2) Účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o

ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu

vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku

neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený

úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení (dále jen

"představený").



(3) Úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je

vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného.

Do doby, než představený posoudí, zda je úřední osoba vyloučena, a

provede potřebné úkony, může tato osoba provádět jen takové úkony,

které nesnesou odkladu.



(4) Představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně

určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu

podřízenosti. Usnesení o tom se pouze poznamená do spisu. Nelze-li

určit nikoho jiného, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán

a spolu s tím mu předá spis. Nadřízený správní orgán postupuje podle §

131 odst. 4.



(5) Vyloučena je též ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téže

věci na jiném stupni. Důvodem vyloučení není účast na úkonech před

zahájením řízení nebo na výkonu kontroly prováděné podle zvláštního

zákona.



(6) Ustanovení předchozích odstavců se nepoužijí pro vedoucí ústředních

správních úřadů.



(7) Ustanovení odstavců 1 až 4 se obdobně užijí pro znalce a

tlumočníky.



Díl 3



Vedení řízení a úkony správních orgánů



§ 15



Vedení řízení



(1) Jednotlivé úkony v řízení se činí písemně, pokud zákon nestanoví

jinak nebo pokud to nevylučuje povaha věci. Jednotlivé sdělení v

průběhu řízení lze vůči přítomnému účastníku řízení učinit ústně, pokud

ten na písemné formě netrvá. Obsah úkonů prováděných jinou než písemnou

formou se poznamená do spisu, nestanoví-li zákon jinak.



(2) Úkony správního orgánu v řízení provádějí úřední osoby oprávněné k

tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím

správního orgánu (dále jen "oprávněné úřední osoby").



(3) Oprávněné úřední osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost o

skutečnostech, o kterých se dozvěděly v souvislosti s řízením a které v

zájmu zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob

vyžadují, aby zůstaly utajeny, nestanoví-li zákon jinak. Této

povinnosti jsou oprávněné úřední osoby zproštěny jen z důvodů

stanovených zvláštním zákonem nebo vysloví-li souhlas osoba, jíž se

předmětná skutečnost dotýká. Ustanovení zvláštních zákonů o zproštění

povinnosti mlčenlivosti tím nejsou dotčena.



(4) O tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede

záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání

informuje. Oprávněná úřední osoba na požádání účastníka řízení sdělí

své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a ve kterém

organizačním útvaru správního orgánu je zařazena.^9)



§ 16



Jednací jazyk



(1) V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce.

Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v

jazyce slovenském.



(2) Písemnosti vyhotovené v cizím jazyce musí účastník řízení předložit

v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka

českého, pokud správní orgán nesdělí účastníkovi řízení, že takový

překlad nevyžaduje. Takové prohlášení může správní orgán učinit na své

úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu.



(3) Každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má

právo na tlumočníka^10) zapsaného v seznamu tlumočníků, kterého si

obstará na své náklady. V řízení o žádosti si žadatel, který není

občanem České republiky, obstará tlumočníka na své náklady sám,

nestanoví-li zákon jinak.^11)



(4) Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která

tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky,^12) má před

správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní

menšiny. Nemá-li správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní

menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu

tlumočníků. Náklady tlumočení a náklady na pořízení překladu v tomto

případě nese správní orgán.



(5) Neslyšícím uživatelům českého znakového jazyka správní orgán

ustanoví tlumočníka českého znakového jazyka podle zvláštního

zákona^13). Neslyšící osobě preferující český jazyk ustanoví

prostředníka, který je schopen se s ní dorozumět pomocí komunikačních

systémů vycházejících z českého jazyka dle její vlastní volby.



Osobě hluchoslepé bude ustanoven prostředník, který je schopen se s ní

dorozumět pomocí komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob

dle její vlastní volby. Prostředník je ustanovován za stejných

podmínek, za jakých je ustanovován tlumočník českého znakového

jazyka^13). O ustanovení tlumočníka nebo prostředníka vydává správní

orgán usnesení, které se oznamuje pouze osobám, jichž se dotýká.



§ 17



Spis



(1) V každé věci se zakládá spis. Každý spis musí být označen spisovou

značkou. Spis tvoří zejména podání, protokoly, záznamy, písemná

vyhotovení rozhodnutí a další písemnosti, které se vztahují k dané

věci. Přílohou, která je součástí spisu, jsou zejména důkazní

prostředky, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických

médiích. Spis musí obsahovat soupis všech svých součástí, včetně

příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy.



(2) Zasílají-li se dožádané spisy v poštovní zásilce, musí odesílající

správní orgán zvolit takovou poštovní službu, která zahrnuje stvrzení

podání a dodání poštovní zásilky.



(3) Z důvodu ochrany utajovaných informací a z důvodu ochrany jiných

informací, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost

mlčenlivosti, se v případech stanovených zvláštním zákonem část

písemností nebo záznamů uchovává odděleně mimo spis.



(4) Nevykonává-li příslušný správní orgán spisovou službu, předá spis

po právní moci rozhodnutí správnímu orgánu, který pro něj spisovou

službu vykonává.



§ 18



Protokol



(1) O ústním jednání (§ 49) a o ústním podání, výslechu svědka,

výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou

prováděny mimo ústní jednání, jakož i o jiných úkonech souvisejících s

řízením v dané věci, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, se

sepisuje protokol. Kromě protokolu lze též pořídit obrazový nebo

zvukový záznam.



(2) Protokol obsahuje zejména místo, čas a označení úkonů, které jsou

předmětem zápisu, údaje umožňující identifikaci přítomných osob,

vylíčení průběhu předmětných úkonů, označení správního orgánu a jméno,

příjmení a funkci nebo služební číslo oprávněné úřední osoby, která

úkony provedla. Údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se

rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu,

popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona.



(3) Protokol podepisuje oprávněná úřední osoba, popřípadě osoba, která

byla pověřena sepsáním protokolu, a dále všechny osoby, které se

jednání nebo provedení úkonu zúčastnily. Odepření podpisu, důvody

odepření a námitky proti obsahu protokolu se v protokolu zaznamenají.



(4) Jiné osoby, jichž se obsah protokolu přímo dotýká, mohou

bezprostředně po seznámení s protokolem podat stížnost (§ 175) proti

jeho obsahu.



(5) Opravy zřejmých nesprávností, kterými jsou zejména chyby v psaní a

počtech, v protokolu provádí oprávněná úřední osoba, která je stvrdí

svým podpisem. Každá oprava musí být provedena tak, aby původní zápis

zůstal čitelný. Může-li mít oprava právní význam, účastníci řízení se o

ní vyrozumí.



(6) V případě jiných oprav, než které jsou uvedeny v odstavci 5, se o

provedení opravy rozhodne usnesením, které se pouze poznamená do spisu.



Díl 4



Doručování



§ 19



Společné ustanovení o doručování



(1) Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Správní orgán

doručí písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové

schránky^13a). Nelze-li písemnost takto doručit, může ji doručit

správní orgán sám; v zákonem stanovených případech může písemnost

doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň postaveného

správního orgánu^14) (dále jen „obecní úřad“) nebo prostřednictvím

policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je-li k řízení

příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní

policie.



(2) Není-li možné písemnost doručit prostřednictvím veřejné datové sítě

do datové schránky^13a), lze ji doručit také prostřednictvím

provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní

službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy^15) vyplývala povinnost dodat

poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s

požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti.



(3) Nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka

řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo

elektronickou adresu,^16) kterou mu účastník řízení sdělí, zejména

může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i

pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v

budoucnu.



(4) Do vlastních rukou adresáta se doručují písemnosti podle § 59, § 72

odst. 1, písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jiné

písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba.



(5) Do vlastních rukou se doručuje i písemnost, u níž hrozí, že by

mohla být vydána jinému účastníkovi řízení, který má na věci

protichůdný zájem. Jestliže je písemnost doručena jinému účastníkovi

řízení, který má na věci protichůdný zájem, písemnost se považuje za

doručenou jen v případě, že adresát písemnosti její převzetí od

příjemce uzná nebo že je z jeho postupu v řízení zjevné, že mu bylo

doručeno.



(6) Je-li pro řízení třeba, aby bylo doručení doloženo, musí být

zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena nebo že

poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se

tak stalo. Nelze-li doručení prokázat, je nutno doručit opakovaně.

Písemného dokladu o doručení nebo dodání však není zapotřebí, je-li z

postupu účastníka řízení v řízení zjevné, že mu bylo doručeno.



(7) Doručovatelé jsou oprávněni zjišťovat totožnost adresáta a osob,

které jsou za něj oprávněny písemnost převzít. Tyto osoby jsou povinny

na výzvu doručovatele předložit průkaz totožnosti (§ 36 odst. 4).

Provádí-li doručovatel úkony podle tohoto zákona, má postavení úřední

osoby a povinnosti nositele poštovního tajemství podle zvláštního

zákona.^17)



(8) Písemnosti uvedené v odstavci 4 se na požádání adresáta doručují

jiným způsobem podle tohoto zákona; v takovém případě platí, že

písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána. V případě

doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v

okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou

podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem.^16) Nepotvrdí-li

adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po

odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná (odstavec 9),

doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na

elektronickou adresu nepožádal.



(9) Pokud nebylo možno doručit písemnost doručovanou na elektronickou

adresu adresáta podle odstavce 3 nebo 8, protože se datová zpráva

vrátila jako nedoručitelná, učiní správní orgán neprodleně další pokus

o její doručení; bude-li další pokus o doručení neúspěšný, doručí

písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu

nepožádal.



§ 20



Doručování fyzickým osobám



(1) Fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19

odst. 3), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel,

na kterou jí mají být doručovány písemnosti^17a), na adresu jejího

trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při

doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou

adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena.

Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící

doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu.



(2) Písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, lze doručit

adresátovi, nebo též tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil

písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem; úřední ověření není

třeba, pokud byla plná moc udělena před doručujícím orgánem.



(3) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí

má být potvrzeno příjemcem, lze doručit adresátovi přímo nebo předáním

jiné vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž

místě nebo jeho okolí, která souhlasí s tím, že písemnost adresátovi

předá.



(4) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou nebo jejíž

doručení nemá být potvrzeno příjemcem, lze doručit vložením písemnosti

do adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo anebo způsobem

podle odstavce 3.



(5) Při doručování písemnosti, která souvisí s podnikatelskou činností

fyzické osoby a která je doručována na adresu místa podnikání,^2) se

postupuje obdobně podle § 21.



(6) Písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do

vlastních rukou, mohou přijmout také advokátní koncipienti nebo jiní

jeho zaměstnanci. Vykonává-li advokacii společně s jinými advokáty,

může být písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou,

odevzdána též těmto advokátům, jejich advokátním koncipientům nebo

jiným jejich zaměstnancům. Jestliže advokát vykonává advokacii jako

společník veřejné obchodní společnosti, mohou písemnost určenou

advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, přijmout

rovněž ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo

jiní její zaměstnanci. Pro doručování písemnosti notáři, soudnímu

exekutorovi a jiné osobě, která poskytuje právní pomoc podle zvláštních

zákonů, platí věta první až třetí přiměřeně. Ustanovení o doručování

právnickým osobám (§ 21) platí pro doručování písemnosti advokátovi,

notáři, soudnímu exekutorovi a jiné osobě, která poskytuje právní pomoc

podle zvláštních zákonů, obdobně.



§ 21



Doručování právnickým osobám



(1) Právnické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§

19 odst. 3), na adresu jejího sídla^2) nebo sídla její organizační

složky, jíž se řízení týká; u zahraniční právnické osoby se doručuje na

adresu sídla její organizační složky zřízené v České republice, týká-li

se písemnost činnosti této organizační složky. Při doručování

prostřednictvím veřejné datové sítě se doručuje na elektronickou adresu

právnické osoby. V ostatních případech se zahraničním právnickým osobám

písemnosti doručují způsobem uvedeným v § 22.



(2) Písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, jsou oprávněny

převzít orgány a osoby uvedené v § 30 nebo jiné osoby, které byly

pověřeny písemnosti přijímat.



(3) Právnická osoba nemůže žádat o prominutí zmeškání úkonu s poukazem

na to, že se na adrese jejího sídla nebo sídla její organizační složky

nikdo nezdržuje. Správní orgán však v případě, že na uvedené adrese

nebyl nikdo zastižen, může písemnost doručit osobám uvedeným v § 30 na

jejich adresu.



(4) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí

má být potvrzeno příjemcem, lze doručit fyzické osobě, která je za

adresáta oprávněna písemnost převzít, fyzické osobě, která převzetí

písemnosti potvrdí razítkem adresáta, popřípadě též jiné vhodné fyzické

osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž místě nebo jeho okolí,

která souhlasí s tím, že poštovní zásilku s písemností adresátovi

předá.



(5) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a jejíž převzetí

nemá být potvrzeno příjemcem, lze doručit vložením písemnosti do

adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo anebo způsobem

podle odstavce 4.



(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 se přiměřeně vztahují i na doručování

správním orgánům a jiným orgánům veřejné moci.



§ 22



Doručování do ciziny



Adresátům, kteří se zdržují v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt,

popřípadě jiná adresa pro doručování podle § 19 odst. 3 je v cizině,

lze doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo

prostřednictvím příslušného orgánu státní správy pověřeného k

doručování písemností do ciziny. Pokud se tímto způsobem nepodaří

písemnost doručit, ustanoví jim správní orgán opatrovníka [§ 32 odst. 2

písm. d)].



§ 23



Uložení



(1) Nebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a

písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle §

20, písemnost se uloží.



(2) Nebyla-li v případě doručování podle § 21 zastižena žádná osoba,

které by bylo možno písemnost doručit, a písemnost nebylo možno doručit

ani jiným způsobem přípustným podle § 21, písemnost se uloží.



(3) Písemnost se uloží



a) u správního orgánu, který ji vyhotovil, nebo



b) u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb,

pokud se doručuje jejich prostřednictvím.



(4) Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti

do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou

písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v

kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a

nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží

do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu

orgánu, který ji vyhotovil.



(5) Zároveň s oznámením podle odstavce 4 se adresát písemně poučí o

právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1,

3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst. 2. Toto poučení

musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a

jeho adresu.



§ 24



Překážky při doručování



(1) Jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů

ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se

považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.



(2) Prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného

vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve

stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o

určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena.



(3) Jestliže adresát písemnosti, který je fyzickou osobou, nebo fyzická

osoba, které má být předána písemnost adresovaná právnické osobě, pokus

o doručení písemnosti znemožní tím, že ji odmítne převzít nebo že

neposkytne součinnost nezbytnou k řádnému doručení, předá se jí poučení

o právních důsledcích, které z jejího jednání uvedeného v odstavci 4

vyplývají; nového poučení však není zapotřebí, pokud se ho adresátovi

dostalo již podle § 23 odst. 5.



(4) Jestliže osoba uvedená v odstavci 3 předání poučení znemožní nebo

jestliže i přes poučení podle § 23 odst. 5 nebo podle odstavce 3

doručení neumožní, písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy k

neúspěšnému pokusu o doručení došlo.



§ 25



Doručování veřejnou vyhláškou



(1) Osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně

nedaří doručovat, jakož i osobám, které nejsou známy, a v dalších

případech, které stanoví zákon, se doručuje veřejnou vyhláškou.



(2) Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost,

popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce

správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí

den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem

umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost

považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle

věty druhé.



(3) Jde-li o řízení, ve kterém se veřejnou vyhláškou doručuje ve

správních obvodech několika obcí, správní orgán, který písemnost

doručuje, ji nejpozději v den vyvěšení zašle též příslušným obecním

úřadům, které jsou povinny písemnost bezodkladně vyvěsit na svých

úředních deskách na dobu nejméně 15 dnů. Dnem vyvěšení je den vyvěšení

na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje. Jinak platí

ustanovení odstavce 2 obdobně.



(4) Týká-li se veřejná vyhláška záležitosti práv příslušníků

národnostních menšin a je-li ve správním obvodu správního orgánu zřízen

výbor pro národnostní menšiny nebo jiný orgán pro záležitosti

národnostních menšin, veřejnou vyhlášku správní orgán uveřejní též v

jazyce příslušné národnostní menšiny.



(5) Fyzické osoby, které vykonávají působnost v oblasti veřejné správy,

doručují veřejnou vyhláškou prostřednictvím úřední desky obecního úřadu

v místě výkonu jejich působnosti.



§ 26



Úřední deska



(1) Každý správní orgán zřizuje úřední desku, která musí být

nepřetržitě veřejně přístupná. Pro orgány územního samosprávného celku

se zřizuje jedna úřední deska. Obsah úřední desky se zveřejňuje i

způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na fyzické osoby, které

vykonávají působnost správního orgánu, s výjimkou podnikajících

fyzických osob, u nichž výkon této působnosti souvisí s předmětem

podnikání.



(3) Není-li správní orgán schopen zajistit zveřejnění obsahu úřední

desky způsobem umožňujícím dálkový přístup podle odstavce 1, uzavře

osoba uvedená v § 160 odst. 1, jejíž je tento správní orgán součástí, s

obcí s rozšířenou působností, v jejímž správním obvodu má sídlo,

veřejnoprávní smlouvu (§ 160) o zveřejňování obsahu úřední desky

způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(4) Nedojde-li k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle odstavce 3,

postupuje se v případě obecního úřadu podle zvláštního zákona.^18) V

případě jiného správního orgánu rozhodne nadřízený správní orgán, že

pro něj bude tuto povinnost vykonávat sám nebo že jejím vykonáváním

pověří jiný podřízený věcně příslušný správní orgán ve svém správním

obvodu. Rozhodnutí nadřízeného správního orgánu se zveřejní nejméně po

dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který povinnost neplnil.



HLAVA III



ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ A ZASTOUPENÍ



Díl 1



Účastníci řízení



§ 27



(1) Účastníky řízení (dále jen "účastník") jsou



a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro

společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí

správního orgánu;



b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit,

změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo

povinnost mají anebo nemají.



(2) Účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím

přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech.



(3) Účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon.

Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, mají postavení účastníků podle

odstavce 2, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo

anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo

nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1.



§ 28



(1) Za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je

účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je či není

účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o

jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm

vyrozumí. Postup podle předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a

rozhodnutí věci.



(2) Jestliže osoba, o níž bylo usnesením rozhodnuto, že není

účastníkem, podala proti tomuto usnesení odvolání, jemuž bylo vyhověno,

a mezitím zmeškala úkon, který by jako účastník mohla učinit, je

oprávněna tento úkon učinit do 15 dnů od oznámení rozhodnutí o

odvolání; ustanovení § 41 odst. 6 věty druhé platí obdobně.



§ 29



Procesní způsobilost



(1) Každý je způsobilý činit v řízení úkony samostatně (dále jen

"procesní způsobilost") v tom rozsahu, v jakém mu zákon přiznává

svéprávnost.^19) Ustanovení § 28 se použije obdobně.



(2) Osoby omezené ve svéprávnosti nemají procesní způsobilost v rozsahu

tohoto omezení.^20)



(3) Správní orgán může dát příležitost fyzické osobě, která nemá

procesní způsobilost, aby se v průběhu řízení k věci vyjádřila.



(4) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno

formulovat své názory, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn

názor nezletilého dítěte ve věci. Za tím účelem správní orgán poskytne

dítěti možnost, aby bylo vyslyšeno buď přímo, nebo prostřednictvím

zástupce nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

Vyžaduje-li to zájem dítěte, lze jeho názor zjistit i bez přítomnosti

rodičů nebo jiných osob zodpovědných za výchovu dítěte. V takovém

případě správní orgán k úkonu přibere jinou vhodnou dospělou osobu. K

názoru dítěte správní orgán přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a

rozumové vyspělosti.



(5) Úkony týkající se společných věcí nebo práv činí účastníci

společně, pokud ze zvláštního zákona^21) nevyplývá něco jiného.



§ 30



Úkony právnické osoby



(1) Jménem právnické osoby činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v

řízení před soudem podle zvláštního zákona.^22)



(2) V téže věci může za právnickou osobu současně činit úkony jen jedna

osoba.



(3) V řízení před správním orgánem činí úkony jménem státu vedoucí

organizační složky státu, příslušné podle zvláštního právního předpisu,

nebo jím pověřený zaměstnanec zařazený do této nebo jiné organizační

složky státu.



(4) Za územní samosprávný celek činí úkony ten, kdo je podle zvláštního

zákona oprávněn územní samosprávný celek navenek zastupovat, jeho

zaměstnanec nebo člen zastupitelstva, který byl touto osobou pověřen.



(5) Každý, kdo činí úkony, musí prokázat své oprávnění.



§ 31



Zástupce



Zástupcem účastníka je zákonný zástupce, opatrovník nebo zmocněnec;

zástupcem účastníků, jejichž zájmy si neodporují, může být i společný

zmocněnec nebo společný zástupce.



§ 32



Zastoupení na základě zákona a opatrovnictví



(1) V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být

zastupován zákonným zástupcem.



(2) Správní orgán ustanoví opatrovníka



a) účastníkovi uvedenému v odstavci 1, pokud nemá zákonného zástupce

nebo nemůže-li ho zákonný zástupce zastupovat a nemá-li opatrovníka

podle zvláštního zákona,



b) osobám, kterým brání jiná právní překážka, aby v řízení samy činily

úkony, jestliže si nezvolily zmocněnce,



c) právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat, popřípadě

jemuž lze doručovat, popřípadě je-li v jiném řízení předmětem sporu,

kdo tímto orgánem právnické osoby je,



d) osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně

nedaří doručovat,



e) osobám, které nejsou známy,



f) osobám zvlášť těžce zdravotně postiženým, s nimiž se nelze dorozumět

ani prostřednictvím tlumočníka nebo prostředníka podle § 16 odst. 5,



g) osobám stiženým přechodnou duševní poruchou, která jim brání

samostatně v řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jejich práv; v

těchto případech správní orgán rozhoduje na základě odborného

lékařského posudku,



h) účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1, kterým se nepodařilo oznámit

zahájení řízení z moci úřední (§ 46 odst. 2), nebo



i) účastníkům, o nichž tak stanoví zvláštní zákon.



(3) Nejde-li o účastníka, kterému má být v řízení uložena povinnost

nebo odňato právo, správní orgán opatrovníka podle odstavce 2 písm. d)

a e) neustanoví a účastníkům tam uvedeným doručuje veřejnou vyhláškou.



(4) Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se

opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Tato osoba je

povinna funkci opatrovníka přijmout, pokud jí v tom nebrání závažné

důvody. Účastníku, který v očekávání vlastní nezpůsobilosti právně

jednat projevil vůli, aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem,

ustanoví správní orgán opatrovníkem s jejím souhlasem osobu označenou

za opatrovníka v předběžném prohlášení^43). Opatrovníkem nelze

ustanovit osobu, o níž lze mít důvodně za to, že má takový zájem na

výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy

opatrovance.



(5) O ustanovení opatrovníka rozhoduje správní orgán usnesením.



(6) Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje pouze tomu, kdo je

ustanovován opatrovníkem, a nevylučuje-li to povaha věci nebo stav

opatrovance, který způsobuje, že opatrovanec by nebyl schopen vnímat

obsah usnesení, též opatrovanci.



(7) Nedbá-li opatrovník o ochranu práv nebo zájmů opatrovance nebo

lze-li mít důvodně za to, že opatrovník má takový zájem na výsledku

řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy

opatrovance, správní orgán usnesením zruší předchozí ustanovení

opatrovníka a ustanoví opatrovníkem někoho jiného.



(8) Funkce opatrovníka zaniká, jakmile zastoupený začal být zastupován

zákonným zástupcem nebo nabyl procesní způsobilosti anebo pominuly

důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven. Tuto skutečnost správní orgán

poznamená do spisu, jakmile se o ní dozví; v pochybnosti rozhodne

usnesením, které se oznamuje pouze opatrovníkovi a opatrovanci nebo

jeho zákonnému zástupci.



§ 33



Zastoupení na základě plné moci



(1) Účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se

prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do

protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho

zmocněnce.



(2) Zmocnění může být uděleno



a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení,



b) pro celé řízení,



c) pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena

v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být

v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení

řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena

do protokolu, nebo



d) v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona.



(3) Zmocněnec může udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho za

účastníka jednala, jen je-li v plné moci výslovně dovoleno, že tak může

učinit, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.^23)



(4) Jestliže se nedaří doručovat písemnosti zmocněnci, postupuje se

podle § 32 odst. 2 písm. d) nebo § 32 odst. 3 a účastník se o tomto

postupu, jakož i o obsahu písemnosti vyrozumí.



§ 34



(1) Zástupce podle § 32 a 33 v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z

úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.



(2) S výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat,

doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá

účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.



(3) V pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn

vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení.



(4) Správní orgán může uznat úkony učiněné ve prospěch účastníka jinou

osobou než zástupcem za úkony učiněné zástupcem, jestliže o to účastník

požádá a nemůže-li vzniknout újma jinému účastníkovi. O uznání úkonů

rozhoduje správní orgán usnesením; nevyhoví-li podateli, oznamuje

usnesení pouze jemu.



§ 35



Společný zmocněnec a společný zástupce



(1) V řízeních, v nichž více účastníků uplatňuje shodný zájem, může k

usnadnění průběhu řízení správní orgán vyzvat tyto účastníky, aby si v

přiměřené lhůtě zvolili společného zmocněnce. Účastníci si mohou

společného zmocněnce zvolit i bez výzvy.



(2) Pokud si účastníci společného zmocněnce na výzvu správního orgánu

nezvolí a pokud v souvislosti s tím lze očekávat vznik průtahů v

řízení, může správní orgán usnesením ustanovit některého z účastníků,

který je fyzickou osobou, nebo některou fyzickou osobu uvedenou v § 30

odst. 1, společným zástupcem pro účastníky, kteří uplatňují shodný

zájem, a to s přihlédnutím k jejich zájmům. Do doby, než se tak stane,

jim může písemnosti doručovat uložením u správního orgánu; na tuto

možnost musí být účastníci upozorněni ve výzvě uvedené v odstavci 1.

Funkce společného zástupce zaniká dnem, kdy účastníci oznámí správnímu

orgánu, že si zvolili společného zmocněnce podle odstavce 1.



(3) V řízení může být zvoleno i několik společných zmocněnců nebo

ustanoveno několik společných zástupců, z nichž každý bude jednat jen

jménem určité skupiny účastníků.



(4) Pro společného zmocněnce a společného zástupce platí § 34 obdobně.



Díl 2



Úkony účastníků



§ 36



(1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy

a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí;

správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své

návrhy.



(2) Účastníci mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Pokud o to

požádají, poskytne jim správní orgán informace o řízení, nestanoví-li

zákon jinak.



(3) Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním

rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to

se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a

účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.



(4) Účastník má při jednání se správním orgánem právo na konzultace s

osobou, která mu podle občanského zákoníku může jako podpůrce^44)

napomáhat při rozhodování; je-li takových osob více, zvolí si účastník

jednu z nich. Namítne-li v průběhu řízení podpůrce účastníka vlastním

jménem neplatnost právního jednání učiněného podporovaným účastníkem,

správní orgán k této námitce v řízení přihlédne.



(5) Účastník, jeho zástupce nebo podpůrce^44) je povinen předložit na

výzvu oprávněné úřední osoby průkaz totožnosti. Průkazem totožnosti se

pro účely tohoto zákona rozumí doklad, který je veřejnou listinou, v

němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého

pobytu, popřípadě bydliště mimo území České republiky a z něhož je

patrná i podoba, popřípadě jiný údaj umožňující správnímu orgánu

identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného

držitele.



§ 37



Podání



(1) Podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se

posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je

označeno.



(2) Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se

navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození

a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle §

19 odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede

fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu

podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí

provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu

zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako

místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba

uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob

nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro

doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je

určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která

je činí.



(3) Nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,

pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k

jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.



(4) Podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v

elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.^16) Za

podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem

uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických

prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné

datové sítě bez použití uznávaného elektronického podpisu.



(5) Ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle odstavce 4 věty

první, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho

certifikát^16) vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k

podání.



(6) Podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně

příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo.



(7) Není-li správní orgán schopen zajistit přijímání podání v

elektronické podobě podle odstavce 4, uzavře osoba uvedená v § 160

odst. 1, jejíž je tento správní orgán součástí, s obcí s rozšířenou

působností, v jejímž správním obvodu má sídlo, veřejnoprávní smlouvu (§

160) o provozování elektronické adresy podatelny.



(8) Nedojde-li k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle odstavce 7,

postupuje se v případě obecního úřadu podle zvláštního zákona;^18) v

případě jiného správního orgánu rozhodne krajský úřad, že pro něj bude

tuto povinnost vykonávat obecní úřad obce s rozšířenou působností, do

jehož správního obvodu patří. Rozhodnutí vydává krajský úřad v

přenesené působnosti. Rozhodnutí krajského úřadu se zveřejní nejméně po

dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který povinnost neplnil.



§ 38



Nahlížení do spisu



(1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu, a to i v

případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci (§ 73). Není-li

účastník zastoupen, může spolu s účastníkem nahlížet do spisu i jeho

podpůrce^44).



(2) Jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li

právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo

některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný

zájem.



(3) Nevidomým osobám bude obsah spisu přečten. Na požádání správní

orgán nevidomé osobě umožní pořízení zvukového záznamu. Správní orgán

nevidomé osobě rovněž umožní, aby do spisu nahlížel její průvodce.



(4) S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo

na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části.



(5) Odepřel-li správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části,

vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě.



(6) Z nahlížení do spisu jsou vyloučeny jeho části, které obsahují

utajované informace nebo skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem

uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti; to neplatí o částech spisu,

jimiž byl nebo bude prováděn důkaz, do takových částí spisu však může

nahlížet pouze účastník řízení nebo jeho zástupce za předpokladu, že

jsou předem seznámeni s následky porušení povinnosti mlčenlivosti o

těchto skutečnostech a že o poučení je sepsán protokol, který podepíší.

Ustanovení odstavce 4 se nepoužije.



HLAVA IV



LHŮTY A POČÍTÁNÍ ČASU



§ 39



Určení lhůty k provedení úkonu



(1) Správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu,

pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí

být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Usnesení o

určení lhůty se oznamuje pouze tomu, komu je určena, popřípadě i tomu,

jehož se jinak přímo dotýká.



(2) Lhůtu určenou správním orgánem může na žádost účastníka správní

orgán za podmínek stanovených v odstavci 1 usnesením přiměřeně

prodloužit.



§ 40



Počítání času



(1) Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu,



a) nezapočítává se do běhu lhůty den, kdy došlo ke skutečnosti určující

počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin; v

pochybnostech se za počátek lhůty považuje den následující po dni, o

němž je jisto, že skutečnost rozhodující pro počátek běhu lhůty již

nastala,



b) končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne,

který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti

určující počátek lhůty; není-li v měsíci takový den, končí lhůta

posledním dnem měsíce,



c) připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,^25) je

posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den; to neplatí, jde-li

o lhůtu určenou podle hodin,



d) je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u

věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den

podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která

obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní

licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě;

nemůže-li účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně

příslušného správního orgánu, je lhůta zachována, jestliže je

posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně;

tento správní orgán podání bezodkladně postoupí věcně a místně

příslušnému správnímu orgánu.



(2) V pochybnostech se lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže

opak.



§ 41



Navrácení v předešlý stav



(1) Navrácením v předešlý stav se rozumí prominutí zmeškání úkonu,

který je třeba provést nejpozději při ústním jednání nebo v určité

lhůtě, nebo povolení zpětvzetí nebo změny obsahu podání, kterou by

jinak nebylo možno učinit.



(2) Požádat o prominutí zmeškání úkonu účastník může do 15 dnů ode dne,

kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním

je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá.

Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon

učiněn, uplynul jeden rok.



(3) Správní orgán může požádání o prominutí zmeškání úkonu přiznat

odkladný účinek, pokud podateli hrozí vážná újma a nevznikne-li

přiznáním odkladného účinku újma způsobená dotčením práv nabytých v

dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu převyšující újmu hrozící

podateli.



(4) Správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že

překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění.



(5) Správní orgán zmeškání úkonu nepromine, je-li zjevné, že by újma,

která by byla způsobena dotčením práv nabytých v dobré víře nebo

dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící podateli.



(6) O prominutí zmeškání úkonu rozhoduje usnesením správní orgán, který

v době požádání o prominutí zmeškání úkonu vede řízení. V případě, že

správní orgán promine zmeškaný úkon, doplní řízení ve smyslu úkonu,

jehož zmeškání bylo prominuto.



(7) Usnesení, kterým správní orgán zmeškání úkonu nepromine, se

oznamuje pouze podateli.



(8) Požádat o povolení změny obsahu podání účastník může pouze do

vydání rozhodnutí (§ 71). Správní orgán může povolit zpětvzetí nebo

změnu obsahu podání jen v případě, že podateli hrozí vážná újma; tím

není dotčeno ustanovení § 45 odst. 4. Ustanovení odstavců 2 až 4, 6 a 7

platí obdobně.



HLAVA V



POSTUP PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ



§ 42



Přijímání podnětů k zahájení řízení



Správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z

moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán

povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že

řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci

úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal

podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1.



§ 43



Odložení věci



(1) Řízení o žádosti (§ 44) není zahájeno a správní orgán věc usnesením

odloží v případě, že



a) vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí, nebo z něj

nelze zjistit, kdo jej učinil, nebo



b) bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný

správní orgán.



(2) Usnesení o odložení věci se vždy oznamuje osobě, které se týká,

je-li známa, a podateli.



HLAVA VI



PRŮBĚH ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI



Díl 1



Zahájení řízení



§ 44



Zahájení řízení o žádosti



(1) Řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh,

kterým se zahajuje řízení (dále jen "žádost"), došel věcně a místně

příslušnému správnímu orgánu.



(2) Pokud ze zákona nebo z povahy věci vyplývá, že žádost může podat

jen více žadatelů společně, není třeba, aby podání byla učiněna

současně. Pro zahájení řízení je rozhodné, kdy tak učinil poslední z

nich; správní orgán o zahájení řízení ostatní žadatele vyrozumí.



§ 45



Žádost



(1) Žádost musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí z ní být

patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je dále povinen

označit další jemu známé účastníky.



(2) Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami,

pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej

vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí

jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může

řízení přerušit (§ 64).



(3) Žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní

orgán neprojednává a řízení zastaví (§ 66). Usnesení se oznamuje

účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědoměni.



(4) Žadatel může zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost zpět; toto

právo nelze uplatnit v době od vydání rozhodnutí správního orgánu

prvního stupně do zahájení odvolacího řízení.



§ 46



Zahájení řízení z moci úřední



(1) Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil

zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 doručením oznámení

nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník

znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat

označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo

služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.



(2) Jestliže je v řízení z moci úřední více účastníků uvedených v § 27

odst. 1, má pro zahájení řízení význam oznámení o zahájení řízení

prvnímu z nich. Těm, kterým se nepodařilo zahájení řízení oznámit,

ustanoví správní orgán opatrovníka; usnesení o ustanovení opatrovníka

se doručuje veřejnou vyhláškou.



(3) Oznámení o zahájení řízení může být spojeno s jiným úkonem v

řízení.



§ 47



(1) O zahájení řízení je správní orgán povinen uvědomit bez zbytečného

odkladu všechny jemu známé účastníky.



(2) O tom, že probíhá řízení, je správní orgán povinen bezodkladně

poté, co se o něm dozví, uvědomit i toho, kdo se stal účastníkem až po

zahájení řízení, nejde-li o osobu, která se sama jako účastník do

řízení přihlásila.



(3) Oznámení o zahájení řízení lze vedle postupu podle odstavců 1 a 2

zveřejnit též na úřední desce správního orgánu.



§ 48



Překážky řízení



(1) Zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže

věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu.



(2) Přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu

téže osobě pouze jednou.



Díl 2



Ústní jednání



§ 49



(1) Ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví

zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění

práv účastníků nezbytné. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, uvědomí

správní orgán o ústním jednání účastníky nejméně s pětidenním

předstihem. Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva účasti

na ústním jednání vzdal.



(2) Ústní jednání je neveřejné, pokud zákon nestanoví nebo správní

orgán neurčí, že jednání nebo jeho část jsou veřejné. Při určování

veřejného ústního jednání dbá správní orgán na ochranu utajovaných

informací a na ochranu práv účastníků, zejména práva na ochranu

osobnosti, jakož i na ochranu mravnosti. Z důvodu ochrany mravnosti

mohou být z účasti na ústním jednání vyloučeny nezletilé osoby.



(3) Jestliže účastník uvedený v § 27 odst. 1 navrhne, aby ústní jednání

bylo veřejné, správní orgán mu vyhoví, pokud tím nemůže být způsobena

újma ostatním účastníkům. Ustanovení odstavce 2 věty druhé a třetí

platí obdobně.



(4) O návrhu účastníka, aby bylo ústní jednání veřejné, rozhodne

správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu.



(5) I neveřejného jednání se může zúčastnit podpůrce^44) účastníka.



Díl 3



Podklady pro vydání rozhodnutí



§ 50



(1) Podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků,

důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady

od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i

skutečnosti obecně známé.



(2) Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to

nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán

připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento

účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při

opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu

veškerou potřebnou součinnost.



(3) Správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro

ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena

povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny

rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má

být povinnost uložena.



(4) Pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán

závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své

úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo,

včetně toho, co uvedli účastníci.



Dokazování



§ 51



(1) K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou

vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v

rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou

výpověď a znalecký posudek.



(2) O provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas

vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá

správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při

dokazování.



(3) Je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která

znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a

žádost zamítne.



§ 52



Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní

orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou

potřebné ke zjištění stavu věci.



§ 53



Důkaz listinou



(1) Správní orgán může usnesením uložit tomu, kdo má listinu potřebnou

k provedení důkazu, aby ji předložil. Usnesení se oznamuje pouze osobě,

které je povinnost ukládána.



(2) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z důvodů, pro

které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které je svědek oprávněn

výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4).



(3) Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány

nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci,

jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné,

potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li

dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo

potvrzeno.



(4) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu,

nestanoví jinak, musí být pravost úředních razítek a podpisů na

veřejných listinách vydaných orgány cizích států ověřena orgány k tomu

příslušnými.



(5) Předložení listiny je v případech a za podmínek stanovených

zvláštním zákonem možné nahradit čestným prohlášením účastníka nebo

svědeckou výpovědí.



(6) O provedení důkazu listinou se učiní záznam do spisu. Za

přítomnosti účastníků nebo zúčastněných osob, anebo účastní-li se úkonu

veřejnost, se důkaz listinou provede tak, že se listina přečte nebo

sdělí její obsah.



§ 54



Důkaz ohledáním



(1) Vlastník nebo uživatel věci nebo ten, kdo má věc u sebe, je povinen

předložit ji správnímu orgánu nebo strpět ohledání věci na místě.

Správní orgán o tom vydá usnesení, jež se oznamuje pouze osobě uvedené

ve větě první. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, postupuje se podle § 138.



(2) Ohledání nelze provést nebo může být osobou uvedenou v odstavci 1

odepřeno z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které

je svědek oprávněn výpověď odepřít (§ 55 odst. 2 až 4).



(3) O ohledání na místě správní orgán vyrozumí též toho, kdo je

oprávněn s předmětem ohledání nakládat, nejedná-li se o osobu, které se

usnesení oznamuje podle odstavce 1.



(4) Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby,

aby zajistil jejich přítomnost při provádění důkazu. Tyto osoby nemají

práva ani povinnosti účastníků.



§ 55



Důkaz svědeckou výpovědí



(1) Každý, kdo není účastníkem, je povinen vypovídat jako svědek; musí

vypovídat pravdivě a nesmí nic zamlčet.



(2) Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných informacích chráněných

zvláštním zákonem, které je povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl

této povinnosti příslušným orgánem zproštěn.



(3) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí

porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl

této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto

povinnost má, zproštěn.



(4) Výpověď může odepřít ten, kdo by jí způsobil sobě nebo osobě

blízké^26) nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo správní delikt.



(5) Správní orgán svědka před výslechem poučí o důvodech, pro které

nesmí být vyslýchán, o právu odepřít výpověď, o jeho povinnosti

vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé

nebo neúplné výpovědi.



§ 56



Důkaz znaleckým posudkem



Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba

odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné

posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní

orgán usnesením ustanoví znalce. Usnesení se oznamuje pouze znalci. O

zamýšleném ustanovení znalce, popřípadě o ustanovení znalce správní

orgán vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží,

aby posudek vypracoval písemně a předložil mu jej ve lhůtě, kterou

současně určí. Může znalce také vyslechnout.



Předběžná otázka



§ 57



(1) Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší

správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně

rozhodnuto, správní orgán



a) může dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem

nebo jiným orgánem veřejné moci; v případech stanovených zákonem je

správní orgán povinen takový podnět dát, nebo



b) může vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o

zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem

veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo



c) si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit

úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní

delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu.



(2) Probíhá-li před příslušným správním orgánem nebo před jiným

příslušným orgánem veřejné moci řízení o předběžné otázce nebo jestliže

dal správní orgán k takovému řízení podnět podle odstavce 1 písm. a) či

učinil výzvu podle odstavce 1 písm. b), postupuje správní orgán podle §

64. Pokud řízení na podnět správního orgánu nebylo zahájeno nebo nebyla

podána žádost o zahájení řízení v určené lhůtě, lze v řízení

pokračovat.



(3) Rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je

pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán.



(4) Jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, k jejímuž

řešení je správní orgán příslušný, o níž však nelze rozhodnout ve

společném řízení, provede správní orgán nejprve řízení o této předběžné

otázce, je-li oprávněn zahájit řízení z moci úřední, popřípadě vyzve

toho, kdo je oprávněn podat žádost, aby tak učinil.



Díl 4



Zajištění účelu a průběhu řízení



§ 58



Úvodní ustanovení



Správní orgán užije zajišťovací prostředky (§ 59 až 63 a § 147) pouze v

případech, kdy to vyžaduje, a v rozsahu, v jakém to vyžaduje zajištění

průběhu a účelu řízení.



§ 59



Předvolání



Správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je

k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do

vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem.

V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého

důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se

nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo;

nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s

uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.



§ 60



Předvedení



(1) Jestliže se účastník nebo svědek bez náležité omluvy nebo bez

dostatečných důvodů na předvolání nedostaví, může správní orgán vydat

usnesení, na jehož základě bude účastník nebo svědek předveden. Písemné

vyhotovení usnesení se doručuje orgánům, které mají předvedení provést;

úřední osoby, které plní úkoly těchto orgánů, doručí usnesení

předváděnému.



(2) Předvedení na požádání správního orgánu zajišťuje Policie České

republiky nebo jiný ozbrojený sbor, o němž to stanoví zvláštní zákon. V

řízení před orgány obcí zajišťuje předvedení též obecní policie.



§ 61



Předběžné opatření



(1) Správní orgán může z moci úřední nebo na požádání účastníka před

skončením řízení rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba,

aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by

bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi

nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco

strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek,

nebo věc, která může být předmětem exekuce.



(2) O požádání účastníka o předběžné opatření musí být rozhodnuto do 10

dnů. Rozhodnutí se oznamuje jen tomu, koho se týká, popřípadě též

jinému účastníkovi, který o jeho vydání požádal. Odvolání proti

rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nemá odkladný účinek; může

je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí oznamuje.



(3) Správní orgán předběžné opatření zruší rozhodnutím bezodkladně

poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno. Neučiní-li tak, pozbývá

předběžné opatření účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo

vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků.



(4) Osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí o zajištění věci, je povinna

tuto věc správnímu orgánu vydat. Není-li věc v určené lhůtě správnímu

orgánu vydána, může být tomu, kdo ji má u sebe, odňata. O vydání nebo

odnětí zajištěné věci se sepíše protokol, v němž se uvede též popis

zajištěné věci. Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata,

správní orgán nebo úřední osoba provádějící odnětí věci vystaví

potvrzení. Pozbylo-li předběžné opatření účinnosti, vrátí se věc osobě,

které byla zajištěna, nemůže-li být předmětem exekuce.



§ 62



Pořádková pokuta



(1) Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše

50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že



a) se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu,



b) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, nebo



c) neuposlechne pokynu úřední osoby.



(2) Pořádkovou pokutu podle odstavce 1 lze uložit i tomu, kdo učiní

hrubě urážlivé podání.



(3) Při stanovení výše pořádkové pokuty dbá správní orgán, aby nebyla v

hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení;

pokutu lze ukládat i opakovaně.



(4) Pořádkovou pokutu vybírá podle zvláštního zákona^27) správní orgán,

který ji uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je

správní orgán příslušný, je exekučním správním orgánem (§ 103 odst. 2)

správní orgán, který pořádkovou pokutu uložil. Příjem z pořádkových

pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního

orgánu, který pokutu uložil.



(5) Účastníkem řízení o uložení pořádkové pokuty je pouze osoba, které

má být pořádková pokuta uložena. Prvním úkonem v řízení ve věci uložení

pořádkové pokuty je vydání rozhodnutí. Odvolání proti rozhodnutí o

uložení pořádkové pokuty má vždy odkladný účinek.



(6) Pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji

uložil, novým rozhodnutím prominout nebo snížit. Přitom správní orgán

přihlédne zejména k tomu, jak osoba, které byla pořádková pokuta

uložena, plní svoje procesní povinnosti v dalším průběhu řízení.



§ 63



Vykázání z místa konání úkonu



(1) Toho, kdo nepřístojným chováním ruší pořádek při ústním jednání

nebo ohledání na místě, popřípadě při jiném úkonu, může správní orgán

po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Usnesení se

vyhlašuje ústně. Správní orgán poučí vykazovanou osobu o následcích

neuposlechnutí. Vykázání vynucují tytéž orgány, které provádějí

předvedení podle § 60.



(2) Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního

orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či

užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.



Díl 5



Přerušení řízení a zastavení řízení



Přerušení řízení



§ 64



(1) Správní orgán může řízení usnesením přerušit



a) současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst.

2,



b) současně s výzvou k zaplacení správního poplatku, který je spojen s

určitým úkonem v řízení, a s určením lhůty k jeho zaplacení; v řízení

pokračuje, jakmile mu byl předložen doklad o zaplacení správního

poplatku,



c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán



1. dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a),



2. učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b), anebo



3. učinil úkon podle § 57 odst. 4;



za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení

podle § 19 a vyvěšení písemnosti na úřední desce,



d) do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi,



e) z dalších důvodů stanovených zákonem.



(2) V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání

žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky,

že s přerušením souhlasí všichni.



(3) V řízení z moci úřední může správní orgán, není-li to v rozporu s

veřejným zájmem, na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci

uvedení v § 27 odst. 1 písm. b) souhlasí, z důležitých důvodů přerušit

řízení.



(4) Řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou. Při postupu podle

odstavců 2 a 3 správní orgán při určení doby přerušení přihlíží k

návrhu účastníka.



§ 65



(1) Po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony,

kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může

rovněž činit úkony podle § 137 odst. 1 a § 138. Lhůty týkající se

provádění úkonů v řízení neběží. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci

přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64

odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení

skončilo.



(2) Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž

bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle

§ 64 odst. 2 nebo 3. Bylo-li řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo

3, může v řízení správní orgán pokračovat též na požádání účastníka,

který požádal o jeho přerušení. O tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí

správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu.



Zastavení řízení



§ 66



(1) Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže



a) žadatel vzal svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se

zpětvzetím souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán

řízení nezastaví, pokud se zpětvzetím odpůrce z vážných důvodů

nesouhlasí,



b) byla podána žádost zjevně právně nepřípustná,



c) žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které

brání pokračování v řízení,



d) žadatel ve stanovené lhůtě nezaplatil správní poplatek, k jehož

zaplacení byl v řízení povinen,



e) zjistí překážku řízení podle § 48 odst. 1,



f) žadatel zemřel nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní

nástupci nebo pokud není více žadatelů, anebo zanikla-li věc nebo

právo, kterého se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní

orgán o úmrtí nebo zániku žadatele nebo o zániku věci nebo práva

dozvěděl,



g) žádost se stala zjevně bezpředmětnou,



h) z dalších důvodů stanovených zákonem.



(2) Řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví,

jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením

tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení,

ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod,

zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo

právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamená do spisu.



Díl 6



Rozhodnutí



§ 67



Obsah a forma rozhodnutí



(1) Rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší

práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci

prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v

zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách.



(2) Rozhodnutí se vyhotovuje v písemné formě. Rozhodnutí se písemně

nevyhotovuje, stanoví-li tak zákon; výroková část takového rozhodnutí,

podstatné části jeho odůvodnění a poučení o opravném prostředku se

pouze vyhlásí a do spisu se učiní záznam, který obsahuje výrokovou

část, odůvodnění, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk

úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis

oprávněné úřední osoby.



(3) Ústně vyhlášené rozhodnutí správní orgán potvrdí písemně, pokud

účastník písemné potvrzení požaduje. Písemné potvrzení obsahuje pouze

výrokovou část rozhodnutí (§ 68 odst. 2) a další náležitosti uvedené v

§ 69.



Náležitosti rozhodnutí



§ 68



(1) Rozhodnutí obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.



(2) Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem

řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení

účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami,

se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2);

účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem.

Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti,

popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o

vyloučení odkladného účinku odvolání (§ 85 odst. 2). Výroková část

rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat

vedlejší ustanovení.



(3) V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí,

podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při

jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom,

jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s

jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.



(4) Odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliže správní orgán prvního

stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví.



(5) V poučení se uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v

jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá,

který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu

se odvolání podává.



(6) Pokud odvolání nemá odkladný účinek, musí být tato skutečnost v

poučení uvedena.



§ 69



(1) V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvede označení "rozhodnutí"

nebo jiné označení stanovené zákonem. Písemné vyhotovení rozhodnutí

dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal,

číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno,

příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.

Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou

"vlastní rukou" nebo zkratkou "v. r." u příjmení oprávněné úřední osoby

a doložkou "Za správnost vyhotovení:" s uvedením jména, příjmení a

podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení rozhodnutí.



(2) V písemném vyhotovení rozhodnutí se uvedou jména a příjmení všech

účastníků.



(3) Pokud se na žádost účastníka má rozhodnutí doručit elektronicky,

vyhotoví úřední osoba, která za písemné vyhotovení rozhodnutí odpovídá,

jeho elektronickou verzi s tím, že na místě otisku úředního razítka

vyjádří tuto skutečnost slovy "otisk úředního razítka" a dokument

podepíše svým uznávaným elektronickým podpisem.^16)



(4) Na požádání účastníka správní orgán vydá stejnopis písemného

vyhotovení rozhodnutí. Na požádání účastníka lze též vydat pouze

stejnopis výroku.



§ 70



Opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na

požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán,

který rozhodnutí vydal. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom

správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního orgánu ve

věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí. Právo podat odvolání proti

opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který

jím může být přímo dotčen.



§ 71



Lhůty pro vydání rozhodnutí



(1) Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu.



(2) Vydáním rozhodnutí se rozumí



a) předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle

§ 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán

sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí

slovy: "Vypraveno dne:",



b) ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (§ 72 odst. 1),



c) vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle § 25, nebo



d) poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do

spisu.



(3) Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen

vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se

připočítává doba



a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní

šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo

doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří

doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ,



b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování

znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.



(4) Po dobu nezbytnou k opatření údajů podle § 6 odst. 2 lhůty pro

vydání rozhodnutí neběží.



(5) Nedodržení lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je

způsobil.



§ 72



Oznamování rozhodnutí



(1) Rozhodnutí se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného

vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Nestanoví-li

zákon jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se

účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení

rozhodnutí. Tato skutečnost se poznamená do spisu.



(2) Pokud se všichni účastníci vzdají nároku na doručení písemného

vyhotovení rozhodnutí, učiní se místo písemného vyhotovení rozhodnutí

pouze záznam do spisu podle § 67 odst. 2 věty druhé.



(3) Účastník se může vzdát práva na oznamování všech rozhodnutí

vydaných v řízení, s výjimkou rozhodnutí, jímž se řízení končí, a

rozhodnutí, jímž se mu v průběhu řízení ukládá povinnost, a práva na

vyrozumívání o usneseních poznamenaných do spisu. Pokud se všichni

účastníci vzdali práva na oznamování všech usnesení v řízení, usnesení

se pouze poznamená do spisu.



Právní moc, vykonatelnost a jiné právní účinky rozhodnutí



§ 73



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci rozhodnutí, které

bylo oznámeno a proti kterému nelze podat odvolání.



(2) Pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky a pro všechny

správní orgány; ustanovení § 76 odst. 3 věty poslední tím není dotčeno.

Pro jiné osoby je pravomocné rozhodnutí závazné v případech stanovených

zákonem v rozsahu v něm uvedeném. Pravomocné rozhodnutí o osobním stavu

je závazné pro každého. Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků

určující právo k movité nebo nemovité věci,^28) je pravomocné

rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.



§ 74



(1) Rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem,

který je v jeho výrokové části uveden. Rozhodnutí je předběžně

vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek.



(2) Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je vykonatelné, je-li v

právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. Rozhodnutí

ukládající povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud odvolání

nemá odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti,

jejím uplynutím.



(3) Ustanovení o vykonatelnosti platí obdobně i pro jiné právní účinky

rozhodnutí.



§ 75



Doložka právní moci nebo vykonatelnosti



(1) Správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, vyznačí na

písemném vyhotovení rozhodnutí, které zůstává součástí spisu, právní

moc nebo vykonatelnost rozhodnutí. Zároveň vyznačí den vyhlášení tohoto

rozhodnutí nebo den, kdy byla písemnost předána k doručení.



(2) Na požádání účastníka opatří správní orgán prvního stupně doložkou

právní moci nebo vykonatelnosti stejnopis rozhodnutí, který byl

účastníkovi doručen. Na požádání účastníka se vyhotoví stejnopis výroku

spolu s vyznačením doložky právní moci nebo vykonatelnosti.



(3) Jestliže dojde k chybnému vyznačení nebo pozbude-li rozhodnutí

právní moci nebo vykonatelnosti, správní orgán to sdělí těm osobám,

jimž údaje uvedené v odstavci 1 vyznačil, a učiní o tom oznámení

veřejnou vyhláškou.



§ 76



Usnesení



(1) V případech stanovených zákonem rozhoduje správní orgán usnesením.



(2) Usnesení podle § 11 odst. 2, § 13 odst. 4, § 28 odst. 1, § 29 odst.

1, § 38 odst. 5 a § 80 odst. 4 písm. b) a c) lze vydat bez předchozího

řízení, jestliže obdobné usnesení bylo týmž správním orgánem podle

ustálené rozhodovací praxe vydáno v téže nebo jiné věci za obdobných

skutkových okolností. Účinky takového usnesení nastávají jeho vydáním.



(3) Usnesení se oznamuje podle § 72, nestanoví-li zákon, že se pouze

poznamená do spisu. Usnesení, které se oznamuje podle § 72, nabývá

právní moci, bylo-li oznámeno a nelze-li proti němu podat odvolání. O

usnesení, které se pouze poznamená do spisu, se účastníci vhodným

způsobem vyrozumí; takové usnesení nabývá právní moci poznamenáním do

spisu. Usnesení, které se pouze poznamená do spisu, může správní orgán

v průběhu řízení změnit novým usnesením; nové usnesení se pouze

poznamená do spisu.



(4) Usnesení, která se týkají příslušnosti správních orgánů, se

oznamují též všem správním orgánům, kterých se dotýkají.



(5) Proti usnesení se může odvolat účastník, jemuž se usnesení

oznamuje. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Proti usnesení,

které se pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví

zákon, se nelze odvolat.



Díl 7



Nicotnost rozhodnutí



§ 77



(1) Nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec

věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený

věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje

a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu,

který nicotné rozhodnutí vydal.



(2) Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně

vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo

jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního

orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu

správního.^29)



(3) Pokud se důvod nicotnosti týká jen některého výroku rozhodnutí nebo

vedlejšího ustanovení výroku, je nicotná jen tato část, jestliže z

povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatního obsahu.



§ 78



(1) Nicotnost se zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to kdykoliv.

Účastníci řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno, a dále ti, kdož jsou

uvedeni v písemném vyhotovení tohoto rozhodnutí, jakož i právní

nástupci všech těchto osob, pokud by byli rozhodnutím vázáni, mohou dát

podnět k prohlášení nicotnosti; jestliže správní orgán neshledá důvody

k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, sdělí tuto skutečnost s

uvedením důvodů do 30 dnů podateli.



(2) Proti rozhodnutí, jímž správní orgán prohlásil nicotnost, nelze

podat odvolání.



(3) Jestliže správní orgán dojde k závěru, že jiný správní orgán učinil

úkon, který je nicotným rozhodnutím, dá podnět správnímu orgánu

příslušnému k prohlášení nicotnosti.



Díl 8



Náklady řízení



§ 79



(1) Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich

zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich

zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování.



(2) Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části jiného

rozhodnutí nebo může být vydáno samostatně; lze je vydat i v průběhu

řízení. Rozhodnutí se oznamuje pouze osobám, jichž se týká.



(3) Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§

136) a účastník své náklady.



(4) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, v němž správní orgán hradí

hotové výdaje a ušlý výdělek jiným osobám, zejména v souvislosti s

výkonem funkce opatrovníka a s opatřováním podkladů pro vydání

rozhodnutí. Nárok na náhradu musí být u správního orgánu uplatněn do 8

dnů poté, co náklady vznikly, jinak zaniká.



(5) Povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní

orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní

povinnosti. Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky

nákladů řízení a výši paušální částky nákladů řízení ve zvláště

složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech hodných

zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit.



(6) Povinnost nahradit náklady řízení, které by jinak správnímu orgánu

nebyly vznikly, může správní orgán uložit tomu, kdo jejich vznik

způsobil porušením své povinnosti.



(7) Náklady na opatření údajů podle § 6 odst. 2 tvoří hotové výdaje

správního orgánu zvýšené o částku odpovídající správním poplatkům,

které by byla povinna zaplatit dotčená osoba, která o opatření údajů

požádala, kdyby si je opatřovala sama; tyto náklady hradí dotčená

osoba, jež o opatření údajů požádala.



(8) Náhradu nákladů vybírá podle zvláštního zákona^27) správní orgán,

který ji uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je

správní orgán příslušný, je exekučním úřadem správní orgán, který

náhradu nákladů uložil.



HLAVA VII



OCHRANA PŘED NEČINNOSTÍ



§ 80



(1) Nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě,

nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti,

jakmile se o tom dozví.



(2) Opatření proti nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy,

nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy

se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci

úřední.



(3) Opatření proti nečinnosti může nadřízený správní orgán učinit i v

případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní

orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo

zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat. Po

uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření

proti nečinnosti podat účastník.



(4) Nadřízený správní orgán může



a) přikázat nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě učinil

potřebná opatření ke zjednání nápravy nebo vydal rozhodnutí,



b) usnesením převzít věc a rozhodnout namísto nečinného správního

orgánu,



c) usnesením pověřit jiný správní orgán ve svém správním obvodu vedením

řízení, nebo



d) usnesením přiměřeně prodloužit zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí,

lze-li důvodně předpokládat, že správní orgán v prodloužené lhůtě vydá

rozhodnutí ve věci, a je-li takový postup pro účastníky výhodnější;

přitom přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 71 odst. 3.



(5) Postup uvedený v odstavci 4 písm. b) a c) nelze použít vůči orgánům

územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti.



(6) Usnesení podle odstavce 4 se oznamuje správním orgánům uvedeným v

odstavci 4 písm. b) až d) a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1; ostatní

účastníci se o něm vyrozumí veřejnou vyhláškou. Usnesení nadřízený

správní orgán vydá i v případě, že žádosti účastníka podle odstavce 3

věty druhé nevyhoví; toto usnesení se oznamuje pouze tomuto

účastníkovi; proti tomuto usnesení se nelze odvolat.



HLAVA VIII



ODVOLACÍ ŘÍZENÍ



Odvolání



§ 81



(1) Účastník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon

nestanoví jinak.



(2) Právo podat odvolání nepřísluší účastníkovi, který se po oznámení

rozhodnutí tohoto práva písemně nebo ústně do protokolu vzdal.



(3) Jestliže odvolatel vzal podané odvolání zpět, nemůže je podat

znovu.



(4) Statutární orgán právnické osoby má právo podat odvolání proti

rozhodnutí, jímž má být omezena způsobilost právnické osoby samostatně

jednat před správním orgánem, i když je toto rozhodnutí předběžně

vykonatelné.



§ 82



(1) Odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok

nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí

je nepřípustné.



(2) Odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí

obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém

rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo

nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v

odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí,

že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Odvolání se podává s potřebným

počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a

aby každý účastník dostal jeden stejnopis. Nepodá-li účastník potřebný

počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka.



(3) Pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo

proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s

ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků,

nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci.



(4) K novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů,

uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen

tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl

uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v

řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s

odvoláním.



Odvolací lhůta



§ 83



(1) Odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud

zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolání lze podat teprve poté, co bylo

rozhodnutí vydáno. Bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí

odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty.



(2) V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle §

68 odst. 5 lze odvolání podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného

usnesení podle § 70 věty první, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90

dnů ode dne oznámení rozhodnutí.



§ 84



Odvolací lhůta při neoznámení rozhodnutí



(1) Osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním

orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o

vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování,

dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí

oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil;

zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro

účastníky uvedené v § 27 odst. 1.



(2) Neoznámení rozhodnutí se nemůže dovolávat ten, kdo se s ním

prokazatelně seznámil. Na takového účastníka se hledí, jako by mu

správní orgán doručil rozhodnutí s chybějícím poučením podle § 83 odst.

2.



(3) Při vedení řízení po podání odvolání podle odstavce 1 je třeba

zvlášť dbát oprávněných zájmů účastníků, kteří byli v dobré víře.

Odkladný účinek odvolání lze z vážných důvodů vyloučit (§ 85 odst. 2) i

dodatečně.



Účinky odvolání



§ 85



(1) Nestanoví-li zákon jinak, má včas podané a přípustné odvolání

odkladný účinek. V důsledku odkladného účinku odvolání nenastává právní

moc, vykonatelnost, ani jiné právní účinky rozhodnutí.



(2) Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit,



a) jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem,



b) hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo



c) požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným

účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu.



(3) Z důvodu ochrany práv nabytých v dobré víře, oprávněných zájmů

účastníků nebo veřejného zájmu lze vyloučit odkladný účinek odvolání,

jehož zmeškání správní orgán promíjí.



(4) Vyloučení odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o

vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí rozhodnutí ve věci;

proti tomuto výroku se nelze odvolat.



Podání odvolání a postup správního orgánu, který napadené rozhodnutí

vydal



§ 86



(1) Odvolání se podává u správního orgánu, který napadené rozhodnutí

vydal.



(2) Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, zašle stejnopis

podaného odvolání všem účastníkům, kteří se mohli proti rozhodnutí

odvolat, a vyzve je, aby se k němu v přiměřené lhůtě, která nesmí být

kratší než 5 dnů, vyjádřili. Podle okolností dále doplní řízení.

Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije, bylo-li odvolání podáno

opožděně nebo bylo-li nepřípustné.



(3) Ustanovení § 82 odst. 4 věty první platí pro vyjádření účastníků k

podanému odvolání obdobně. Vyjádření účastníků k podanému odvolání jsou

součástí spisu. K vyjádřením podaným po lhůtě se nemusí přihlížet.



§ 87



Správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může zrušit nebo

změnit, pokud tím plně vyhoví odvolání a jestliže tím nemůže být

způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to

týká, vyslovili souhlas. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.



§ 88



Předání spisu odvolacímu správnímu orgánu



(1) Neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal,

podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem

odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání.

Jestliže byl odvoláním napaden jen některý výrok rozhodnutí podle § 82

odst. 3 a lze-li příslušnou část spisu oddělit, předá správní orgán

pouze tu část spisu, která se týká otázky, o níž bylo rozhodnuto v

napadeném výroku rozhodnutí. V případě nepřípustného nebo opožděného

odvolání předá spis odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů; ve

stanovisku se omezí na uvedení důvodů rozhodných pro posouzení

opožděnosti nebo nepřípustnosti odvolání.



(2) Pokud před předáním spisu odvolacímu správnímu orgánu nastal

některý z důvodů zastavení řízení uvedený v § 66 odst. 1 písm. a), e),

f) nebo g) nebo v § 66 odst. 2, správní orgán, který napadené

rozhodnutí vydal, řízení zastaví, ledaže by rozhodnutí o odvolání mohlo

mít význam pro náhradu škody.



Postup odvolacího správního orgánu



§ 89



(1) Nestanoví-li zákon jinak, je odvolacím správním orgánem nejblíže

nadřízený správní orgán.



(2) Odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a

řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy.

Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek

uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K

vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na

soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho

správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na

náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.



§ 90



Rozhodnutí odvolacího správního orgánu



(1) Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené

rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,



a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví,



b) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému

projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění

tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je

správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání

věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání, anebo



c) napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud

by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma

z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje,

pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním

orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací

správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán

nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného

celku vydané v samostatné působnosti.



(2) Podle odstavce 1 písm. a) postupuje odvolací správní orgán též

tehdy, jde-li o odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a

nabylo-li již rozhodnutí ve věci právní moci, ledaže by rozhodnutí o

tomto odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody.



(3) Odvolací správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v

neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož

zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními

předpisy nebo jiným veřejným zájmem.



(4) Jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost,

která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené

rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít

význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.



(5) Neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců

1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže

odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti,

ve zbytku je potvrdí.



(6) Rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve

lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu

odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).



§ 91



(1) Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat.

Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo

oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 27 odst. 1.



(2) Pokud je napadené rozhodnutí předběžně vykonatelné, platí pro

účinky jeho zrušení ustanovení § 99 obdobně.



(3) Pokud odvolatel vzal podané odvolání zpět, řízení o odvolání je

zastaveno dnem zpětvzetí odvolání. Pokud všichni odvolatelé vzali

podané odvolání zpět, odvolací řízení je zastaveno dnem zpětvzetí

odvolání posledního z odvolatelů. Dnem následujícím po zastavení řízení

nabývá napadené rozhodnutí právní moci. O skutečnosti, že řízení bylo

zastaveno, správní orgán vydá usnesení, které se pouze poznamená do

spisu a vyrozumí se o něm odvolatelé, jakož i jiní účastníci, pokud

byli o podaném odvolání uvědoměni podle § 86 odst. 2. Odvolání lze vzít

zpět nejpozději do vydání rozhodnutí odvolacího správního orgánu.



(4) Je-li v řízení více účastníků a všichni se vzdali práva podat

odvolání, nabývá rozhodnutí právní moci dnem následujícím po dni, kdy

tak učinil poslední z nich.



§ 92



(1) Opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne.

Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou

dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro

obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady

pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání

nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako

podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o

vydání nového rozhodnutí.



(2) Dojde-li odvolací správní orgán k závěru, že odvolání bylo podáno

včas a že je přípustné, vrátí věc správnímu orgánu, který rozhodl v

prvním stupni.



Použití obecných ustanovení



§ 93



(1) Jestliže v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání

se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části.



(2) Kde se v hlavách I až VII této části hovoří o nadřízeném správním

orgánu, rozumí se tím při postupu podle této hlavy správní orgán

nejblíže nadřízený odvolacímu správnímu orgánu; jinak platí ustanovení

§ 178.



HLAVA IX



PŘEZKUMNÉ ŘÍZENÍ



§ 94



(1) V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají

pravomocná rozhodnutí v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že

rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Přezkumné řízení lze

zahájit, i pokud je rozhodnutí předběžně vykonatelné podle § 74 a dosud

nenabylo právní moci; pokud bylo po zahájení takového přezkumného

řízení podáno odvolání, postupuje se podle ustanovení hlavy VIII této

části. Účastník může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento

podnět není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá

důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením

důvodů do 30 dnů podateli.



(2) Přezkumné řízení není přípustné, jestliže byl rozhodnutím

účastníkovi udělen souhlas k právnímu jednání nebo povolen vklad práva

k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí nebo jestliže bylo

rozhodnuto ve věci osobního stavu a žadatel nabyl práv v dobré víře. V

přezkumném řízení nelze přezkoumávat ani rozhodnutí vydaná podle § 97.

Rozhodnutí odvolacího správního orgánu podle § 90 odst. 1 písm. b)

nelze přezkoumávat, jestliže již bylo při novém projednávání věci

vydáno nové rozhodnutí.



(3) Samostatně lze v přezkumném řízení přezkoumávat pouze usnesení o

odložení věci (§ 43) a usnesení o zastavení řízení (§ 66). Ostatní

usnesení lze přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci, popřípadě s

jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela, a jedině tehdy, může-li to

mít význam pro soulad rozhodnutí ve věci nebo jiného rozhodnutí s

právními předpisy anebo pro náhradu škody.



(4) Jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k

závěru, že ačkoli rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právním předpisem,

byla by újma, která by jeho zrušením nebo změnou vznikla některému

účastníkovi, který nabyl práva z rozhodnutí v dobré víře, ve zjevném

nepoměru k újmě, která vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu,

řízení zastaví.



(5) Při rozhodování v přezkumném řízení je správní orgán povinen šetřit

práva nabytá v dobré víře, zejména mění-li rozhodnutí, které bylo

vydáno v rozporu s právními předpisy (§ 97 odst. 3) nebo určuje-li, od

kdy nastávají účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení (§ 99).



§ 95



(1) Správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal,

zahájí z moci úřední přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení

věci dojde k závěru, že lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo

vydáno v rozporu s právními předpisy.



(2) Jestliže podnět k přezkumnému řízení dal účastník, může přezkumné

řízení provést správní orgán, který přezkoumávané rozhodnutí vydal,

pokud plně vyhoví účastníkovi, který podnět uplatnil, a jestliže tím

nemůže být způsobena újma žádnému jinému účastníkovi, ledaže s tím

všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas. Jinak předá věc k

provedení přezkumného řízení nadřízenému správnímu orgánu.



(3) V přezkumném řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí odvolacího

správního orgánu, lze přezkoumat i rozhodnutí vydané správním orgánem

prvního stupně.



(4) Účastníky přezkumného řízení jsou účastníci původního řízení, v

němž bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, jichž se přezkumné řízení

týká, nebo jejich právní nástupci.



(5) Hrozí-li vážná újma některému z účastníků nebo veřejnému zájmu,

může příslušný správní orgán při zahájení nebo v průběhu přezkumného

řízení usnesením pozastavit vykonatelnost nebo jiné právní účinky

přezkoumávaného rozhodnutí.



(6) Jde-li o rozhodnutí ústředního správního úřadu, rozhoduje v

přezkumném řízení ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního

úřadu; ustanovení § 152 odst. 3 platí obdobně.



§ 96



(1) Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat nejdéle do 2

měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení

přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci

rozhodnutí ve věci.



(2) Soulad rozhodnutí s právními předpisy se posuzuje podle právního

stavu a skutkových okolností v době jeho vydání. K vadám řízení, o

nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného

rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se

nepřihlíží. Příslušný správní orgán posoudí spisový materiál a podle

potřeby zajistí vyjádření účastníků a správních orgánů, které řízení

prováděly.



(3) Přezkumné řízení týkající se předběžného opatření nelze konat poté,

co se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních

účinků anebo co bylo toto rozhodnutí zrušeno, ledaže by posouzení mělo

význam pro náhradu škody.



§ 97



Rozhodnutí v přezkumném řízení



(1) Jestliže správní orgán po zahájení přezkumného řízení zjistí, že

právní předpis porušen nebyl, řízení usnesením zastaví. Usnesení se

pouze poznamená do spisu.



(2) Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat

po uplynutí 15 měsíců ode dne právní moci rozhodnutí ve věci.

Probíhá-li přezkumné řízení, správní orgán je usnesením zastaví.

Usnesení se pouze poznamená do spisu.



(3) Rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s právními předpisy,

příslušný správní orgán zruší nebo změní, popřípadě zruší a věc vrátí

odvolacímu správnímu orgánu nebo správnímu orgánu prvního stupně; tyto

správní orgány jsou vázány právním názorem příslušného správního

orgánu.



§ 98



Zkrácené přezkumné řízení



Jestliže je porušení právního předpisu zjevné ze spisového materiálu,

jsou splněny ostatní podmínky pro přezkumné řízení a není zapotřebí

vysvětlení účastníků, může příslušný správní orgán provést zkrácené

přezkumné řízení. Dokazování se neprovádí. Prvním úkonem správního

orgánu při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97

odst. 3.



§ 99



Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení



(1) Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení mohou nastat zpětně od právní

moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí anebo od

právní moci nebo předběžné vykonatelnosti rozhodnutí v přezkumném

řízení. V rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění přezkoumávané rozhodnutí,

které bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, správní orgán s

ohledem na obsah přezkoumávaného rozhodnutí určí, odkdy nastávají jeho

účinky.



(2) Pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost, a

neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že

účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne právní moci

nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí.



(3) Pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž bylo přiznáno právo, a

neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že

účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne jeho právní

moci nebo předběžné vykonatelnosti; bylo-li však přezkoumávané

rozhodnutí vydáno na základě nesprávných či neúplných údajů uvedených

žadatelem, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení

nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti

přezkoumávaného rozhodnutí.



HLAVA X



OBNOVA ŘÍZENÍ A NOVÉ ROZHODNUTÍ



§ 100



Obnova řízení



(1) Řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve

věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže



a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly

v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu,

nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly

nepravdivými, nebo



b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí

vydaného v řízení, které má být obnoveno,



a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné

řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.



(2) Účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního

orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o

důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní

moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod

obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní

orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni.



(3) Ve tříleté lhůtě od právní moci rozhodnutí může o obnově řízení z

moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v

posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci

1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem; do konce uvedené lhůty

musí být rozhodnutí o obnově řízení vydáno.



(4) O obnově řízení rozhodne příslušný správní orgán z moci úřední též

v případě, že rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem. Lhůta podle

odstavce 3 začíná běžet dnem následujícím po dni nabytí právní moci

rozsudku.



(5) Na obnovu řízení se obdobně užije ustanovení § 94 odst. 4 a 5.



(6) Žádosti o obnovu řízení se přizná odkladný účinek, jestliže hrozí

vážná újma účastníkovi nebo veřejnému zájmu. Rozhodnutí, jímž bylo

řízení obnoveno, má odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo

dosud vykonáno, ledaže správní orgán v rozhodnutí odkladný účinek

vyloučil z důvodů uvedených v § 85 odst. 2 nebo ledaže vykonatelnost

nebo jiné účinky rozhodnutí již zanikly podle zvláštního zákona.

Rozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze

žadateli; ten proti němu může podat odvolání.



§ 101



Nové rozhodnutí



Provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže



a) je to nezbytné při postupu podle § 41 odst. 6 věty druhé,



b) novým rozhodnutím bude vyhověno žádosti, která byla pravomocně

zamítnuta,



c) nové rozhodnutí z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu

platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůtu ke splnění povinnosti

nebo dodatečně povolí plnění ve splátkách, popřípadě po částech;

zkrácení doby platnosti nebo účinnosti rozhodnutí anebo lhůty ke

splnění povinnosti je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon,



d) rozhodnutí ve věci bylo zrušeno jiným orgánem veřejné moci podle

zvláštního zákona, nebo



e) tak stanoví zvláštní zákon.



§ 102



Společné ustanovení



(1) K novému řízení poté, co bylo rozhodnuto o obnově řízení, nebo k

novému řízení podle § 101 je příslušný správní orgán, který byl

příslušný k původnímu řízení v prvním stupni. Odvolací správní orgán je

příslušný tehdy, jestliže řízení bylo obnoveno z důvodů, jež se týkaly

výlučně řízení před tímto správním orgánem.



(2) Otázka, kdo je účastníkem, se v novém řízení posuzuje podle

právního stavu a skutkových okolností v době nového řízení.



(3) Nové řízení podle § 101 lze zahájit na žádost i v případě, že

původní řízení bylo zahájeno z moci úřední, a naopak. Žádost může podat

kterýkoli z účastníků původního řízení, nebo jeho právní nástupce za

předpokladu, že je původním rozhodnutím přímo dotčen.



(4) Pokud žádost účastníka neodůvodňuje zahájení nového řízení,

rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví. Usnesení

se oznamuje pouze žadateli a těm osobám, vůči nimž již správní orgán

učinil úkon.



(5) V novém řízení podle § 101 lze s účinky od zahájení nového řízení

nebo v průběhu nového řízení pozastavit vykonatelnost nebo jiné právní

účinky původního rozhodnutí. Má-li se tak stát na žádost účastníka,

užije se obdobně ustanovení § 95 odst. 4 a 5.



(6) V novém řízení může správní orgán využít podkladů původního

rozhodnutí včetně podkladů rozhodnutí o odvolání, nevylučuje-li to

důvod nového řízení. Právní názor odvolacího správního orgánu je pro

správní orgán provádějící nové řízení závazný, pokud se tento právní

názor vlivem změny právního stavu nebo skutkových okolností nestal

bezpředmětným.



(7) V novém řízení správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře.



(8) Není-li v odstavcích 1 až 7 stanoveno jinak, postupuje se v novém

řízení podle ustanovení platných pro řízení v prvním stupni.



(9) Novým rozhodnutím vydaným podle § 100 nebo § 101 písm. a) se

původní rozhodnutí ruší; o tomto následku budou účastníci poučeni v

písemném vyhotovení rozhodnutí; ustanovení § 99 platí obdobně. V

ostatních případech nové rozhodnutí brání vykonatelnosti nebo jiným

právním účinkům původního rozhodnutí; nejsou-li účinky nového

rozhodnutí zřejmé z jeho obsahu, určí vliv na vykonatelnost nebo jiné

právní účinky původního rozhodnutí správní orgán.



HLAVA XI



EXEKUCE



Díl 1



Úvodní ustanovení



§ 103



(1) Podle ustanovení této hlavy se postupuje, pokud ten, jemuž byla

exekučním titulem uložena povinnost peněžitého nebo nepeněžitého plnění

(dále jen "povinný"), v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní.



(2) Exekučním správním orgánem je správní orgán, který je podle tohoto

nebo zvláštního zákona oprávněn k exekuci.



§ 104



Exekučním titulem, na jehož základě se vydává exekuční výzva nebo

exekuční příkaz, je



a) vykonatelné rozhodnutí uvedené v § 74, nebo



b) vykonatelný smír uvedený v § 141 odst. 8.



§ 105



(1) Exekuční titul u exekučního správního orgánu uplatňuje



a) správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo který

schválil smír, nebo



b) osoba oprávněná z exekučního titulu.



(2) Správní orgán uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo osoba oprávněná z

exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo

soudního exekutora.



Díl 2



Exekuce na peněžitá plnění



§ 106



(1) Exekučním správním orgánem, který na žádost správního orgánu

uvedeného v § 105 odst. 1 písm. a) nebo osoby oprávněné z exekučního

titulu provádí exekuci na peněžitá plnění, je obecný správce daně

místně příslušný podle zvláštního zákona, nestanoví-li zákon, že

exekučním správním orgánem je správní orgán uvedený v § 105 odst. 1

písm. a).^30)



(2) Obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním orgánem tehdy,

je-li současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm. a) nebo

je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku.

Na žádost obecního úřadu provede exekuci obecný správce daně místně

příslušný podle zvláštního zákona.



(3) Pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní

postup pro správu daní.



Díl 3



Exekuce na nepeněžitá plnění



Oddíl 1



Obecná ustanovení



§ 107



Příslušnost



(1) Exekučním správním orgánem příslušným k exekuci na nepeněžitá

plnění je správní orgán uvedený v § 105 odst. 1 písm. a), je-li orgánem

moci výkonné. Obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním správním

orgánem, je-li současně správním orgánem uvedeným v § 105 odst. 1 písm.

a) nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního

samosprávného celku.



(2) Na žádost jiného správního orgánu uvedeného v § 105 odst. 1 písm.

a) provede exekuci obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož

správním obvodu má správní orgán sídlo.



§ 108



Právo vymáhat nepeněžitou povinnost



(1) Vůči jinému než vůči tomu, jemuž byla exekučním titulem uložena

povinnost nepeněžitého plnění a je uveden v exekučním titulu, může

exekuční správní orgán vydat exekuční výzvu nebo nařídit exekuci a v

nařízené exekuci pokračovat, jen jestliže je prokázáno, že na něj

přešla nebo byla převedena nepeněžitá povinnost.



(2) Přechod nebo převod nepeněžité povinnosti či práva se prokazuje jen

listinou vydanou správním orgánem, soudem nebo notářem anebo ověřenou

orgánem příslušným podle zvláštního právního předpisu,^31) pokud

přechod nepeněžité povinnosti nebo práva nevyplývá přímo z právního

předpisu.



(3) Jestliže povinný po nařízení exekuce zemřel nebo zanikl, může

exekuční správní orgán v provádění exekuce týkající se majetku

patřícího do dědictví pokračovat proti dědici nebo proti jeho zákonnému

zástupci nebo správci dědictví, je-li určen. V případě zániku právnické

osoby může exekuční správní orgán v exekuci pokračovat proti jejím

právním nástupcům.



(4) Exekuční správní orgán může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a

provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna

dobrovolně.



§ 109



Exekuční výzva



(1) Nehrozí-li vážné nebezpečí, že účel exekuce bude zmařen, může

exekuční správní orgán před nařízením exekuce vyzvat povinného ke

splnění nepeněžité povinnosti exekuční výzvou a určit mu náhradní

lhůtu, v níž má být splněna.



(2) Exekuční výzva je vydávána usnesením, které kromě náležitostí

uvedených v § 68 obsahuje



a) označení exekučního titulu, na jehož základě se vydává,



b) vymezení nepeněžité povinnosti, která má být splněna, údaje o

původní lhůtě, ve které měla být nepeněžitá povinnost splněna, a den, k

němuž jsou údaje v exekuční výzvě uvedeny,



c) určení náhradní lhůty, v níž má být nepeněžitá povinnost splněna, a



d) upozornění, že pokud nebude nepeněžitá povinnost splněna v určené

náhradní lhůtě, exekuční správní orgán po marném uplynutí této lhůty

nařídí exekuci.



(3) Proti exekuční výzvě se nelze odvolat.



§ 110



Nařízení exekuce



Exekuční správní orgán nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu



a) z moci úřední, jestliže je příslušným exekučním správním orgánem;

přitom neplatí lhůta uvedená v § 80 odst. 2,



b) na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu, nebo



c) na žádost správního orgánu podle § 107 odst. 2.



§ 111



Exekuční příkaz



(1) Exekuční příkaz je usnesením, které kromě náležitostí uvedených v §

68 obsahuje



a) označení exekučního titulu, na jehož základě se vydává,



b) vymezení nepeněžité povinnosti, která má být splněna,



c) způsob, jakým bude exekuce provedena,



d) věci a práva, které mají být exekucí postiženy, a



e) další údaje, pokud je to potřebné k provedení exekuce.



(2) Exekuční příkaz se oznamuje povinnému a dalším osobám, kterým z

exekučního příkazu vyplývají povinnosti nebo práva.



(3) Proti exekučnímu příkazu se nelze odvolat.



§ 112



Způsoby provedení exekuce



Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti se řídí povahou uložené

povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby:



a) náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění,



b) přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména

vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo



c) ukládáním donucovacích pokut.



§ 113



Odložení a přerušení exekuce



(1) Ze závažných důvodů může exekuční správní orgán usnesením odložit

nebo přerušit provedení exekuce, zejména požádá-li povinný o posečkání

splnění povinnosti a lze-li z jeho chování mít důvodně za to, že splní

svoji povinnost nejpozději ve stejné lhůtě, v jaké může být provedena

exekuce, a nehrozí-li, že účel exekuce tím bude zmařen, anebo i bez

požádání, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce.

Exekuční správní orgán tak učiní rovněž, stanoví-li to zákon. V případě

potřeby si správní orgán vyžádá součinnost toho, kdo o odložení nebo

přerušení exekuce požádal. Proti usnesení vydanému podle tohoto

odstavce se nelze odvolat.



(2) Pominou-li důvody, které vedly k odložení nebo přerušení exekuce, a

nedojde-li k jejímu zastavení, pokračuje exekuční správní orgán v

exekuci podle § 65 odst. 2.



§ 114



(1) Při provádění exekuce oprávněná úřední osoba pověřením prokazuje,

na základě kterého exekučního příkazu postupuje.



(2) Každý je povinen oprávněné úřední osobě uvedené v odstavci 1

umožnit přístup na místa, kde je třeba exekuci provést.



§ 115



Zastavení exekuce



Exekuční správní orgán prováděnou exekuci na žádost nebo z moci úřední

usnesením, proti kterému se nelze odvolat, zastaví, jestliže



a) po nařízení exekuce povinnost zanikla,



b) po nařízení exekuce zaniklo právo provádět exekuci nebo byl zrušen

exekuční titul, který je podkladem pro exekuci,



c) o zastavení exekuce požádal ten, na jehož žádost podle § 110 písm.

b) a c) byla exekuce nařízena,



d) průběh exekuce ukazuje, že by její pokračování bylo spojeno s

mimořádnými nebo nepoměrnými obtížemi,



e) se zjistí, že exekuce byla nařízena k vymožení neexistující

povinnosti nebo vůči neexistujícímu povinnému,



f) provedení exekuce je nepřípustné, protože před nařízením exekuce

existoval důvod, pro který exekuci nebylo možno provést, nebo



g) je provedení exekuce nepřípustné, protože po jejím nařízení nastal

jiný důvod vyplývající ze zvláštního zákona nebo stavu věci, pro který

nelze exekuci provést.



§ 116



Exekuční náklady



(1) Exekuční náklady hradí povinný, pokud exekuce nebyla zastavena

podle § 115 písm. e) nebo f).



(2) Byla-li exekuce zastavena podle § 115 odst. 1 písm. c), je povinen

exekuční náklady nahradit ten, kdo o zastavení exekuce požádal.



(3) Náhrada exekučních nákladů spočívá v úhradě paušální částky ve výši

2 000 Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce.

Povinnost nahradit exekuční náklady exekuční správní orgán rozhodnutím

uloží povinnému. Hotové výdaje zálohově hradí ze svého rozpočtu

exekuční správní orgán.



(4) Povinný hradí exekuční náklady za výkon exekuce vždy, jestliže byl

vydán exekuční příkaz nebo jestliže při exekuci odebráním movité věci

oprávněná úřední osoba přistoupila k odebrání věci nebo při exekuci

přímým vynucením přistoupila k vyklizení.



(5) Jsou-li některé exekuční úkony prováděny společně vůči více

povinným, exekuční správní orgán rozvrhne náhradu vzniklých exekučních

nákladů poměrně podle rozsahu vymáhaných povinností připadajících na

jednotlivé povinné.



(6) Exekuční náklady vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního

zákona^27) exekuční správní orgán, který jejich náhradu uložil.



§ 117



Námitky



(1) Proti usnesením nebo jiným úkonům exekučního správního orgánu,

proti kterým se nelze odvolat, může povinný nebo jiná osoba, které z

tohoto úkonu vyplývá povinnost, podat námitky.



(2) Námitky nelze podat, pokud usnesení bylo již vykonáno nebo jiný

úkon proveden.



(3) Námitky mají odkladný účinek, jen



a) směřují-li proti usnesení, jímž byla odložena nebo přerušena

exekuce,



b) směřují-li proti exekučnímu příkazu, jímž byla nařízena exekuce

vyklizením,



c) směřují-li proti usnesení, jímž byla zastavena exekuce,



d) uplatňuje-li se některý z důvodů uvedených v § 115 písm. a), b), e),

f) nebo g), anebo



e) rozhodne-li o tom z vážných důvodů exekuční správní orgán.



(4) O námitkách rozhoduje exekuční správní orgán. Proti rozhodnutí o

námitkách se nelze odvolat.



§ 118



Společná ustanovení



(1) Při postupu podle tohoto dílu se obdobně použijí ustanovení části

první a přiměřeně ustanovení hlav I až X této části.



(2) Účastníkem podle § 27 odst. 1 se při postupu podle tohoto dílu

rozumí povinný.



(3) Při postupu podle tohoto dílu nelze prominout zmeškání úkonu. Nelze

ani obnovit řízení nebo vydat nové rozhodnutí.



Oddíl 2



Exekuce provedením náhradního výkonu



§ 119



(1) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný podle něho provedl nějakou

práci nebo výkon, které může vykonat i někdo jiný než povinný, vydá

exekuční správní orgán exekuční příkaz, na jehož základě provedením

prací nebo výkonů pověří jinou osobu, pokud ta s tím souhlasí; práce

nebo výkony se provádějí na náklad a nebezpečí povinného.



(2) V pověření exekuční správní orgán přesně vymezí práci nebo výkon,

které měl podle exekučního titulu provést povinný a jejichž provedení

se svěřuje jiné osobě.



(3) Dojde-li v souvislosti s provedením exekuce k potřebě přemístění

stavebních materiálů nebo věcí mimo prostory nebo pozemky povinného a

neprohlásí-li povinný při provádění exekuce písemně, že tyto věci

opustil,^32) je exekuční správní orgán povinen zajistit uskladnění

těchto věcí po dobu 6 měsíců a informovat povinného o této skutečnosti

a o možnosti tyto věci převzít. Povinný je povinen uhradit náklady na

uskladnění. Nevyzvedne-li si povinný tyto věci v uvedené lhůtě,

připadají do vlastnictví státu; provádí-li exekuci orgán územního

samosprávného celku, připadají do vlastnictví tohoto územního

samosprávného celku. Prohlásí-li povinný, že tyto věci opustil,

připadají do vlastnictví státu. Případná likvidace se provede na

náklady povinného.



(4) Exekuční správní orgán může povinnému usnesením uložit, aby mu

potřebné náklady nebo zálohu na ně v určené výši zaplatil předem v

určené lhůtě, která nesmí být kratší než 8 dnů ode dne nabytí právní

moci usnesení; další postup při provádění exekuce tím není dotčen.



Oddíl 3



Exekuce přímým vynucením



§ 120



Přímé vynucení povinnosti se provede zejména vyklizením nemovitosti,

stavby, bytu, místnosti nebo jiných prostor (dále jen "objekt"),

odebráním movité věci nebo předvedením.



Vyklizení



§ 121



(1) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný vyklidil objekt, exekuční

správní orgán vydá exekuční příkaz a exekuci provede. Exekuční správní

orgán povinného vyrozumí nejméně 5 dnů předem, kdy bude vyklizení

provedeno. Vyrozumí o tom rovněž obec, na jejímž území se vyklízený

objekt nachází. Úkon vyklizení se provádí za přítomnosti přizvané osoby

(§ 128).



(2) Ukládá-li exekuční titul vyklizení objektu, který je v takovém

stavu, že bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví osob,^33) může

oprávněná úřední osoba, nelze-li z důvodu časové tísně jinak, doručit

exekuční příkaz povinnému až při provedení exekuce. Není-li povinný

úkonu vyklizení přítomen, doručí se mu exekuční příkaz spolu s

protokolem o vyklizení.



§ 122



(1) Zjistí-li oprávněná úřední osoba při vyklizení objektu, že se

vyklizení objektu týká osoby, jejíž zdravotní stav by mohl být

provedením vyklizení vážně ohrožen, není provedení exekuce přípustné.

Není-li předloženo potvrzení lékaře nebo je-li pochybnost o správnosti

takového potvrzení, oprávněná úřední osoba vyžádá vyjádření odborného

lékaře.



(2) Je-li objekt nebo jeho část v takovém stavu, že bezprostředně

ohrožuje život nebo zdraví osob, provede exekuční správní orgán jeho

vyklizení vždy.



§ 123



(1) Exekuce se provede tak, že oprávněná úřední osoba z vyklizovaného

objektu



a) odstraní movité věci patřící povinnému a příslušníkům jeho

domácnosti, jakož i movité věci, které sice patří někomu jinému, ale

jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném objektu, a



b) vykáže povinného a všechny, kdo se tam zdržují na základě práva

povinného.



(2) Movité věci odstraněné z vyklizovaného objektu se odevzdají

povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.



§ 124



(1) Není-li vyklizení přítomen nikdo, kdo by mohl movité věci převzít,

nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady

povinného do úschovy obci nebo jinému vhodnému schovateli s jeho

souhlasem. Exekuční správní orgán vyrozumí povinného o tom, komu byly

jeho movité věci dány do úschovy, a o možnosti tyto věci převzít.



(2) Nevyzvedne-li si povinný movité věci u schovatele do 6 měsíců ode

dne, kdy byly uschovány, prodá je exekuční správní orgán podle

ustanovení o prodeji movitých věcí podle zvláštního zákona.^35)



(3) Výtěžek z prodeje vyplatí exekuční správní orgán povinnému po

srážce nákladů úschovy, hotových výdajů vzniklých při prodeji movitých

věcí a paušální částky nákladů prodeje; paušální částka nákladů prodeje

činí 2 000 Kč. Jestliže povinný písemně odmítne zbytek výtěžku převzít,

stane se zbytek výtěžku příjmem státního rozpočtu; provádí-li exekuci

orgán územního samosprávného celku, stane se zbytek výtěžku příjmem

rozpočtu tohoto územního samosprávného celku. Vrátí-li se zbytek

výtěžku jako nedoručitelný nebo nelze-li jej z jiného důvodu doručit,

zejména není-li známo místo trvalého pobytu povinného, stane se zbytek

výtěžku, pokud se o něj povinný nepřihlásí do 3 let od prodeje movité

věci, příjmem státního rozpočtu; provádí-li exekuci orgán územního

samosprávného celku, stane se zbytek výtěžku příjmem rozpočtu tohoto

územního samosprávnému celku.



(4) Movité věci, které se nepodaří prodat, připadají státu. Odmítne-li

schovatel movité věci převzít, připadají státu; provádí-li exekuci

orgán územního samosprávného celku, připadají do vlastnictví tohoto

územního samosprávného celku. Případná likvidace se provede na náklady

povinného.



Odebrání movité věci



§ 125



(1) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný vydal nebo dodal movitou věc,

vydá exekuční správní orgán exekuční příkaz k provedení exekuce

odebráním movité věci, v němž výslovně určí movitou věc nebo věci,

které mají být odebrány. Oprávněná úřední osoba odebere tuto movitou

věc povinnému nebo tomu, kdo ji má u sebe, a odevzdá ji tomu, komu má

být odevzdána; není-li ji komu odevzdat, exekuční správní orgán zajistí

její náležitou úschovu na náklady povinného. Při tom postupuje obdobně

podle § 124.



(2) Exekuční příkaz povinnému doručí oprávněná úřední osoba při

odebírání movité věci. Není-li povinný odebrání movité věci přítomen,

doručí se mu exekuční příkaz spolu s protokolem o odebrání movité věci.

Exekuční správní orgán nevyrozumí povinného o nastávající exekuci

dříve, než oprávněná úřední osoba přijde na místo odebrání. Je-li

předmětem exekuce movitá věc, která je vedena v zákonem stanovené

evidenci, doručuje se exekuční příkaz i tomu, kdo tuto evidenci vede.



(3) Jestliže je k užívání odebírané movité věci třeba listiny, odebere

se povinnému spolu s odebranou movitou věcí i tato listina.



(4) Nenajde-li oprávněná úřední osoba movitou věc u povinného, zjistí

dotazem, kde se movitá věc nachází, popřípadě co se s ní stalo. Není-li

povinný či osoba, která má movitou věc, jež má být odebrána, ochotna

movitou věc vydat, vyzve ji oprávněná úřední osoba ke sdělení důvodů.



(5) O odebrání movité věci sepíše oprávněná úřední osoba protokol, v

němž uvede zejména



a) označení movité věci odebrané povinnému nebo jiné osobě, jež je

ochotna ji vydat, a je-li věcí více, jejich přesný seznam, popřípadě

údaje o jejich počtu, míře a váze,



b) vyjádření povinného o tom, kde se movitá věc nachází, popřípadě že

povinný odepřel poskytnout k tomu vysvětlení,



c) skutečnost, že povinný nebo osoba, která má movitou věc, není

ochotna ji vydat, důvody odepření jejího vydání, popřípadě odepření

sdělit důvody.



§ 126



Osobní prohlídka a prohlídka bytu a jiných místností



(1) Povinný je oprávněné úřední osobě při odebrání movité věci povinen

umožnit přístup na všechna místa, kde by se mohla odebíraná movitá věc

nacházet.



(2) Vyžaduje-li to účel provedení exekuce, je oprávněná úřední osoba

oprávněna učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla,

místa podnikání) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo

jiných schránek v nich umístěných, v nichž se podle důvodného

předpokladu nachází movitá věc, již má povinný vydat; za tím účelem je

oprávněná úřední osoba oprávněna zjednat si do bytu povinného nebo do

jiné jeho místnosti přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné

schránky otevřít.



(3) Každý, v jehož objektu má povinný byt (sídlo, místo podnikání) nebo

jiné místnosti či prostory, je povinen umožnit oprávněné úřední osobě

provést prohlídku bytu a jiných místností či prostor, v nichž má

povinný své věci. Nesplní-li tuto povinnost, je oprávněná úřední osoba

oprávněna zjednat si na tato místa přístup.



(4) Nachází-li se odebíraná movitá věc u jiné osoby, po výzvě

exekučního správního orgánu je tato osoba povinna tuto věc vydat.



(5) Je-li důvodné podezření, že povinný nebo jiná osoba u sebe ukrývá

movitou věc, a jestliže je výzva vydat ukrývanou věc bezvýsledná, může

oprávněná úřední osoba provést osobní prohlídku.



(6) Při provádění prohlídek se postupuje zvlášť šetrně, zejména jde-li

o osobní prohlídku. Osobní prohlídku provádí osoba stejného pohlaví.

Osobní prohlídka může být na žádost toho, vůči němuž je prohlídka

prováděna, provedena pouze za přítomnosti přizvané osoby (§ 128). Při

provádění osobní prohlídky se přiměřeně použijí ustanovení zvláštního

právního předpisu.^36)



(7) Oprávněná úřední osoba učiní při odebrání movité věci opatření

potřebná k dosažení účelu exekuce. Osoby, které hrubým způsobem i přes

její výzvu k zachování pořádku ruší provedení úkonu, oprávněná úřední

osoba může z místa provádění úkonu vykázat.



Předvedení



§ 127



Při provádění exekuce předvedením se exekuční příkaz doručuje orgánům,

které mají předvedení provést; § 60 odst. 1 věta poslední a odst. 2 se

použije obdobně.



Přizvané osoby



§ 128



Správní orgán může k účasti na provedení exekuce přímým vynucením

přizvat nestranné osoby, aby zajistil jejich přítomnost při provádění

určitého úkonu. Tyto osoby nemají práva ani povinnosti účastníků.



Oddíl 4



Exekuce ukládáním donucovacích pokut



§ 129



(1) Nelze-li nebo není-li účelné provádět exekuci náhradním výkonem

nebo přímým vynucením, vymáhá se splnění povinnosti postupným ukládáním

donucovacích pokut do výše nákladů na náhradní výkon, a nelze-li

náhradní výkon provést, až do výše 100 000 Kč. Exekuční správní orgán

uloží povinnému donucovací pokutu rozhodnutím, v němž mu určí, aby ji

zaplatil ve lhůtě nejméně 15 dnů ode dne nabytí právní moci.



(2) Pokuty vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního zákona^27)

exekuční správní orgán, který je uložil. Výši pokuty exekuční správní

orgán určí s ohledem na povahu nesplněné povinnosti. Příjem z pokut je

příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost exekučního správního

orgánu, který pokutu uložil. Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje

odpovědnosti za škodu.



ČÁST TŘETÍ



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ



HLAVA I



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O SPRÁVNÍCH ORGÁNECH



§ 130



Příslušnost orgánu veřejnoprávní korporace nebo jiné právnické osoby



(1) Stanoví-li zákon, že řízení provádí územní samosprávný celek, aniž

by určoval, který jeho orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem v

případě kraje krajský úřad a v případě obce obecní úřad.



(2) Stanoví-li zákon, že řízení provádí jiná veřejnoprávní korporace,

aniž by určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, provádí řízení

její výkonný orgán s všeobecnou působností.



(3) Stanoví-li zákon, že řízení provádí jiná právnická osoba, aniž by

určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem její

statutární orgán^37) podle zvláštního zákona anebo orgán nebo

zaměstnanec jím pověřený; pověření musí být písemné a musí být oznámeno

správnímu orgánu. Pro podnikající fyzické osoby platí toto ustanovení

přiměřeně.



Změny příslušnosti



§ 131



(1) Nadřízený správní orgán může na podnět příslušného správního orgánu

nebo na požádání účastníka věc usnesením převzít místo podřízeného

správního orgánu a rozhodnout jako správní orgán nižšího stupně



a) týká-li se řízení otázek, které lze vzhledem k jejich výjimečné

obtížnosti nebo neobvyklosti řešit jen s použitím mimořádných odborných

znalostí,



b) jde-li o řízení s velkým počtem účastníků (§ 144), nebo



c) u věci, u níž lze mít důvodně za to, že výrazně ovlivní právní

poměry účastníků ve správních obvodech více podřízených správních

orgánů.



(2) Nadřízený správní orgán může usnesením pověřit k projednání a

rozhodnutí věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém

správním obvodu, a to na podnět správního orgánu, který by mohl být

podle tohoto odstavce pověřen projednáváním a rozhodováním věci, nebo

na požádání účastníka



a) u věci, u níž lze mít důvodně za to, že ovlivní právní poměry

účastníků řízení v obvodu pověřovaného správního orgánu výrazně větší

měrou než v obvodu příslušného správního orgánu, nebo



b) za účelem spojení jednotlivých řízení ve společné řízení (§ 140),

aby byla zajištěna potřebná věcná shoda nebo návaznost rozhodnutí.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na orgány územních

samosprávných celků při výkonu jejich samostatné působnosti.



(4) Nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a rozhodnutí

věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním

obvodu, jestliže podřízený správní orgán není z důvodu vyloučení všech

úředních osob (§ 14) tohoto orgánu nebo členů orgánu, který rozhoduje

ve sboru (dále jen "kolegiální orgán"), způsobilý věc projednat a

rozhodnout; v tomto případě nadřízený správní orgán pověří správní

orgán, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého

správního orgánu.



(5) Příslušný správní orgán může věc usnesením postoupit z důvodu

vhodnosti i v jiných případech. Postupující správní orgán je povinen

vyžádat si předchozí souhlas správního orgánu, jemuž má být věc

postoupena. Předchozího souhlasu není třeba v případech, kdy má žadatel

v územním obvodu správního orgánu, jemuž má být věc postoupena, místo

trvalého pobytu nebo sídlo, popřípadě se v tomto územním obvodu

zdržuje. V řízení o žádosti se tohoto ustanovení použije jen na

požádání nebo se souhlasem žadatele.



(6) Při změnách příslušnosti správní orgány dbají na to, aby k nim

docházelo jen v důvodných případech a aby řízení pokud možno

nezatěžovalo účastníky více, než kdyby ke změnám příslušnosti nedošlo.



(7) Změny příslušnosti podle odstavce 1 a odstavce 2 písm. a) se

oznamují veřejnou vyhláškou a účastníci se o nich vhodným způsobem

vyrozumí. V ostatních případech lze změny příslušnosti oznámit veřejnou

vyhláškou, považuje-li to správní orgán za účelné. V případě, že došlo

k podnětu nebo k požádání o změnu příslušnosti podle odstavce 1 nebo 2,

ale ke změně příslušnosti nedojde, bude o tom vyrozuměn ten, kdo dal ke

změně příslušnosti podnět nebo o ni požádal.



§ 132



Změní-li se v průběhu řízení okolnosti rozhodné pro určení místní

příslušnosti nebo věcné příslušnosti co do stupně a nestanoví-li zákon

jinak, dokončí řízení správní orgán původně příslušný; o tom informuje

správní orgán, na který by jinak příslušnost přešla.



Spory o věcnou příslušnost



§ 133



(1) Nelze-li věcnou příslušnost při rozhodování v oblasti státní správy

určit na základě zvláštního zákona, provede řízení v prvním stupni

ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží,

popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované

věci nejbližší.



(2) Považuje-li se několik správních orgánů za příslušné k řízení v

téže věci, jsou povinny to bezodkladně oznámit nejblíže společně

nadřízenému správnímu orgánu, který jejich spor rozhodne. Nemají-li

správní orgány společně nadřízený správní orgán, projednají spor o

příslušnost ústřední správní úřady, které jsou nadřízeny těmto správním

orgánům. Jde-li o spor o příslušnost mezi ústředními správními úřady,

postupuje se přímo podle odstavce 3.



(3) Ústřední správní úřady jsou povinny projednat spor v dohodovacím

řízení, jež je zahájeno dnem, kdy návrh prvního z nich dojde

poslednímu. Nedojde-li k dohodě do 15 dnů od zahájení dohodovacího

řízení, vzniká kompetenční spor mezi ústředními správními úřady; jejich

povinností je v takovém případě bezodkladně podat žalobu k Nejvyššímu

správnímu soudu.



(4) Pokud se žádný správní orgán nepovažuje za příslušný k provedení

řízení, může ten, kdo by byl jeho účastníkem, nebo správní orgán podat

žalobu k soudu.^38)



(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se netýkají vzájemných sporů územních

samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti a sporů územních

samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti s jinými správními

orgány.



(6) Po dobu určování příslušnosti podle odstavce 1 nebo trvání sporu

podle odstavců 2 až 4 neběží lhůty týkající se provádění úkonů v

řízení.



Řízení před kolegiálním orgánem



§ 134



(1) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, vede řízení před kolegiálním

orgánem jeho předseda nebo předsedající, popřípadě člen, na němž se

orgán usnese (dále jen "předseda"). Usnesení, s výjimkou usnesení o

tom, zda osoba je či není účastníkem, a usnesení o zastavení řízení,

jakož i úkon, který není rozhodnutím, provádí předseda samostatně.

Kolegiální orgán po poradě rozhoduje hlasováním. Nestanoví-li zvláštní

zákon jinak, při poradě a hlasování mohou být přítomni pouze členové

kolegiálního orgánu a osoba, která je pověřena sepsáním protokolu,

pokud jej nesepisuje některý ze členů. Každý člen kolegiálního orgánu

je oprávněn při poradě před zahájením hlasování podat návrh na usnesení

kolegiálního orgánu.



(2) Kolegiální orgán je způsobilý se usnášet, je-li přítomna

nadpoloviční většina všech jeho členů; usnesení kolegiálního orgánu je

přijato nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů.



(3) Hlasování řídí předseda. Členové hlasují jednotlivě, předseda

hlasuje naposled. Má-li hlasovat více než 7 členů, mohou členové

hlasovat současně. Protokol o hlasování kolegiálního orgánu podepisují

všichni přítomní členové a osoba, která byla pověřena sepsáním

protokolu; při nahlížení do spisu (§ 38) je vyloučeno nahlížet do

tohoto protokolu.



(4) O námitce podle § 14 odst. 2 rozhoduje usnesením kolegiální orgán

jako celek, hlasovat však nemůže ten jeho člen, proti němuž námitka

směřuje. Není-li kolegiální orgán způsobilý se usnést, postupuje se

obdobně podle § 14 odst. 4 věty třetí.



(5) Kolegiální orgán jedná podle jednacího řádu, v němž stanoví

podrobnosti o jednání kolegiálního orgánu.



Součinnost Policie České republiky při provádění úkonů správního orgánu



§ 135



Hrozí-li, že se někdo pokusí ztížit nebo zmařit provedení úkonu

správního orgánu, nebo hrozí-li nebezpečí osobám nebo majetku, může

správní orgán požádat Policii České republiky o součinnost jejích

příslušníků při provádění svého úkonu.



HLAVA II



DOTČENÉ ORGÁNY



§ 136



(1) Dotčenými orgány jsou



a) orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, a



b) správní orgány a jiné orgány veřejné moci příslušné k vydání

závazného stanoviska (§ 149 odst. 1) nebo vyjádření, které je podkladem

rozhodnutí správního orgánu.



(2) Postavení dotčených orgánů mají územní samosprávné celky, jestliže

se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu.



(3) Dotčené orgány poskytují správnímu orgánu, který vede řízení,

všechny informace důležité pro řízení, nebude-li tím porušena povinnost

podle zvláštního zákona.



(4) Dotčené orgány mají v souvislosti s posouzením otázky, zda zahájit

řízení, s probíhajícím řízením nebo s výkonem dozoru právo nahlížet do

spisu a právo obdržet kopii materiálů tvořících součást spisu, jsou-li

pro výkon jejich působnosti podstatné. K ostatním podkladům pro vydání

rozhodnutí se dotčené orgány vyjadřují, je-li to třeba k plnění jejich

úkolů nebo jestliže si to vyhradily. Dotčené orgány mají právo podat

podnět k zahájení přezkumného řízení.



(5) Správní orgán, který vede řízení, a dotčené orgány mohou v mezích

své působnosti činit společné úkony, s výjimkou vydání rozhodnutí,

popřípadě může být v řízení před správním orgánem využito výsledků

úkonu dotčeného orgánu, jestliže s tím správní orgán i dotčený orgán

souhlasí a jestliže tím nemůže být účastníkům řízení způsobena újma na

jejich právech.



(6) Při řešení rozporů mezi správním orgánem, který vede řízení, a

správními orgány, které jsou dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými

orgány navzájem, týkajících se řešení otázky, jež je předmětem

rozhodování, se postupuje přiměřeně podle ustanovení o řešení sporů o

příslušnost s tím, že v případě bezvýslednosti dohodovacího řízení musí

být zpráva o jeho průběhu spolu s návrhy jednotlivých ústředních

správních úřadů ústředním správním úřadem, na jehož návrh bylo

dohodovací řízení zahájeno, bez zbytečného odkladu předložena k řešení

vládě. Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije na řešení rozporů s

územními samosprávnými celky, jestliže se věc týká práva územního

samosprávného celku na samosprávu. Ustanovení § 133 odst. 6 platí

obdobně.



HLAVA III



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POSTUPU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ



§ 137



Vysvětlení



(1) K prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která

by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, opatřuje správní

orgán nezbytná vysvětlení. Správní orgán dále opatřuje vysvětlení

potřebná k určení předpokládaného rozsahu podkladů pro rozhodnutí,

stanoví-li tak zvláštní zákon. Vysvětlení může požadovat jen tehdy,

nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným úředním postupem. Při

opatřování vysvětlení se obdobně užijí ustanovení o předvolání (§ 59) a

předvedení (§ 60). O odepření vysvětlení obdobně platí to, co pro

odepření součinnosti při dokazování a zákaz výslechu.



(2) Každý je povinen podat správnímu orgánu vysvětlení podle odstavce

1. Tomu, kdo bezdůvodně odepře podat vysvětlení, může správní orgán

uložit pořádkovou pokutu (§ 62) až do výše 5 000 Kč.



(3) O podání vysvětlení se pořizuje záznam, který obsahuje údaje

umožňující identifikaci osoby, která skutečnost sděluje, uvedené v § 18

odst. 2, vylíčení předmětných skutečností, datum, jméno, příjmení,

funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby.



(4) Záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek.



§ 138



Zajištění důkazu



(1) Před zahájením řízení lze z moci úřední nebo na požádání toho, kdo

by byl účastníkem, zajistit důkaz, je-li důvodná obava, že později jej

nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi, a jestliže lze

důvodně předpokládat, že provedení tohoto důkazu může podstatně

ovlivnit řešení otázky, která bude předmětem rozhodování. O zajištění

důkazu vydá správní orgán usnesení, které se oznamuje osobám, jichž se

přímo dotýká. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, lze usnesení oznámit i

dodatečně s výjimkou oznámení osobám, které musí při provádění úkonu

poskytnout osobní součinnost.



(2) K zajištění důkazu je příslušný ten správní orgán, který by byl

příslušný k řízení, nebo správní orgán, v jehož obvodu je ohrožený

důkazní prostředek. Při zajišťování důkazu musí být přítomen ten, kdo

může být oprávněnou úřední osobou.



(3) Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, mají ti, kdo by byli účastníky a

jsou správnímu orgánu známi, nebo jejich zástupci či zmocněnci právo

být přítomni u zajištění důkazu a vyjádřit se k němu; o tom je správní

orgán vyrozumí.



(4) O zajištění důkazu se sepisuje protokol. Provedení důkazu tímto

protokolem se řídí ustanovením § 53 odst. 6. Nelze-li zajistit samotnou

listinu, pořídí se její kopie, kterou správní orgán opatří ověřovací

doložkou. Má-li být zajištěn důkaz znaleckým posudkem, je postup před

zahájením řízení omezen na ustanovení znalce s tím, že znalecký posudek

bude čten, popřípadě znalec vyslechnut až v průběhu řízení.



§ 139



Předběžná informace



(1) Stanoví-li tak zvláštní zákon, může každý požadovat od správního

orgánu, který je příslušný vydat rozhodnutí nebo podmiňující úkon, aby

mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom,



a) zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání rozhodnutí

nebo podmiňujícího úkonu a



b) podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání rozhodnutí nebo

podmiňujícího úkonu, popřípadě za jakých předpokladů lze žádosti

vyhovět.



(2) Předběžná informace se nemůže týkat řešení otázky, kterou

nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout (§ 57 odst. 1). Jestliže žadatel

o předběžnou informaci neodstraní vytýkané vady svého podání, správní

orgán předběžnou informaci bez dalšího neposkytne.



(3) V téže věci lze předběžnou informaci požadovat jen jednou.

Předběžnou informaci lze požadovat i po zahájení řízení.



(4) Doba platnosti předběžné informace může být správním orgánem

omezena. Předběžná informace přestává platit, dostala-li se do rozporu

s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání, nebo

došlo-li ke změně okolností rozhodných pro její obsah. Předběžná

informace je od počátku neplatná, pokud byla vydána na základě údajů

nepravdivých, neúplných, zkreslených nebo žadatelem zatajených.



HLAVA IV



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH ŘÍZENÍCH



§ 140



Společné řízení



(1) Správní orgán může na požádání účastníka nebo z moci úřední

usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají

téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají

týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana

práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Spojit řízení lze i v průběhu

řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z

účastníků.



(2) Správní orgán vede společné řízení i o společné žádosti více

žadatelů nebo o společné žádosti týkající se téhož předmětu řízení nebo

jiných věcně souvisejících otázek. Společné řízení zahrnuje i vydání

podmiňujícího úkonu, k němuž je správní orgán příslušný.



(3) K urychlení řízení nebo z jiného důležitého důvodu lze řízení o

jednotlivých otázkách usnesením vyloučit ze společného řízení a

rozhodnout o nich samostatně.



(4) Usnesení podle odstavců 1 a 3 se pouze poznamená do spisu.



(5) Ve společném řízení se zakládá jeden spis. Dojde-li během řízení ke

spojení věcí, založí se společný spis, jehož obsahem jsou též spisy

věcí, které byly spojeny. Do spisu, který se zakládá v řízení, které

bylo vyloučeno ze společného řízení podle odstavce 3, se zařadí kopie

všech částí spisu vedeného ve společném řízení, pokud se týkají otázky,

o níž se řízení vede.



(6) Otázka, kdo je účastníkem, se pro účely uplatnění § 27 odst. 1 ve

společném řízení posuzuje tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně.



(7) Ve společném řízení se vydává společné rozhodnutí. Jestliže jsou k

přezkoumávání výroků společného rozhodnutí v odvolacím řízení příslušné

různé odvolací správní orgány, vydává se více rozhodnutí, z nichž každé

zahrnuje výroky, k jejichž přezkoumávání je příslušný jediný odvolací

správní orgán. Pokud se výroky takových společných rozhodnutí

podmiňují, má odvolání proti rozhodnutí s podmiňujícím výrokem odkladný

účinek i vůči rozhodnutí s navazujícím výrokem. Jestliže byla

odvoláními napadena obě tato rozhodnutí a nelze-li věc vyřídit podle §

87, správní orgán prvního stupně řízení o odvolání proti rozhodnutí s

navazujícím výrokem přeruší až do doby skončení řízení o odvolání proti

rozhodnutí s podmiňujícím výrokem; ustanovení § 57 odst. 3 platí

obdobně. Jestliže bylo odvoláním napadeno pouze rozhodnutí s

podmiňujícím výrokem, nabývá rozhodnutí s navazujícím výrokem právní

moci dnem právní moci rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí s

podmiňujícím výrokem; zrušení nebo změna rozhodnutí s podmiňujícím

výrokem je však důvodem obnovy řízení.



§ 141



Sporné řízení



(1) Ve sporném řízení správní orgán řeší spory z veřejnoprávních smluv

(část pátá) a v případech stanovených zvláštními zákony spory

vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních

vztahů.



(2) Sporné řízení se zahajuje na návrh.



(3) Účastníky jsou navrhovatel a odpůrce. Navrhovatel i odpůrce mají

postavení účastníků podle § 27 odst. 1. Jako vedlejší účastníci se

mohou přihlásit osoby, které mají zájem na výsledku řízení; tyto osoby

mají postavení účastníků řízení podle § 27 odst. 2, jejich odvolání

proti rozhodnutí ve věci je však přípustné jedině tehdy, jestliže se

odvolal navrhovatel nebo odpůrce.



(4) Ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly

účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu

věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci

důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při

zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán

může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.



(5) Podle § 64 odst. 2 se ve sporném řízení postupuje jen tehdy,

jestliže to shodně navrhne navrhovatel i odpůrce.



(6) Ve sporném řízení může správní orgán vyslechnout účastníka,

jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. Ustanovení o

výslechu svědka platí obdobně.



(7) Rozhodnutím ve sporném řízení správní orgán návrhu zcela, popřípadě

zčásti vyhoví, anebo jej zamítne, popřípadě ve zbylé části zamítne.



(8) Ve sporném řízení mohou účastníci uzavřít smír, který podléhá

schválení správního orgánu. Správní orgán smír schválí, pokud

neodporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu.



(9) Ve sporném řízení odvolací správní orgán přezkoumává napadené

rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání.



(10) Pokud ve sporném řízení bylo předběžné opatření zrušeno nebo

pozbylo účinnosti z jiného důvodu než proto, že bylo vyhověno návrhu,

nebo proto, že právo účastníka, na jehož požádání bylo předběžné

opatření nařízeno, bylo uspokojeno, je účastník, na jehož požádání bylo

předběžné opatření nařízeno, povinen nahradit újmy tomu, komu

předběžným opatřením vznikly. Rozhodne o tom na žádost správní orgán,

který nařídil předběžné opatření.



(11) Ve sporném řízení přizná správní orgán účastníkovi, který měl ve

věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování

nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může správní orgán náhradu

nákladů poměrně rozdělit, popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků

nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen

částečný, může mu správní orgán přiznat plnou náhradu nákladů řízení,

měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o

výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze správního orgánu.



§ 142



Řízení o určení právního vztahu



(1) Správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na

žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv,

zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda

zanikl a kdy se tak stalo.



(2) Podle odstavce 1 správní orgán nepostupuje, jestliže může o vzniku,

trvání nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení anebo

jestliže může otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci

jiného správního řízení.



(3) Pro dokazování v řízení o určení právního vztahu platí ustanovení §

141 odst. 4 obdobně.



§ 143



Řízení na místě



(1) Oprávněné úřední osoby mohou rozhodnutím ukládat povinnosti na

místě



a) hrozí-li životu nebo zdraví osob bezprostřední nebezpečí, hrozí-li

bezprostředně někomu vážná majetková újma anebo dojde-li k náhlé

havárii,^39)



b) je-li důvodná obava, že by se osoba, jíž má být uložena povinnost,

vyhýbala jejímu splnění,



c) jde-li o uložení záruky za splnění povinnosti (§ 147), předběžného

opatření (§ 61) nebo pořádkového opatření (§ 62 a 63), nebo



d) v řízení navazujícím na výkon dozoru.



(2) Předpokladem uložení povinnosti na místě je zjištění stavu věci.

Rozhodnutí se vyhlašuje ústně, jeho písemné vyhotovení se bez

zbytečného odkladu doručuje dodatečně. Nestanoví-li zvláštní zákon

jinak, nemá odvolání proti takto vyhlášenému rozhodnutí odkladný

účinek. O ústním vyhlášení rozhodnutí se vždy na místě vydá písemné

potvrzení (§ 67 odst. 3), které obdrží účastník.



(3) Oprávněná úřední osoba musí při řízení na místě zvýšenou měrou

dbát, aby byla šetřena práva a oprávněné zájmy účastníků.



(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na vydání příkazu na místě

(§ 150 odst. 5).



(5) V řízení navazujícím na výkon dozoru prováděný týmž správním

orgánem lze na místě, kde je dozor prováděn, učinit oznámení o zahájení

řízení z moci úřední.



§ 144



Řízení s velkým počtem účastníků



(1) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, rozumí se řízením s velkým

počtem účastníků řízení s více než 30 účastníky.



(2) Účastníky v řízení s velkým počtem účastníků lze o zahájení řízení

uvědomit veřejnou vyhláškou. Řízení je zahájeno uplynutím lhůty

stanovené ve veřejné vyhlášce; lhůta nesmí být kratší než 15 dnů ode

dne vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce.



(3) V řízení s velkým počtem účastníků lze výzvu podle § 36 odst. 3 pro

účastníky podle § 27 odst. 2 nahradit zveřejněním konceptu výrokové

části a odůvodnění rozhodnutí s uvedením, v jaké lhůtě, kde a jakým

způsobem lze proti konceptu podávat námitky a navrhovat doplnění

řízení. Po zveřejnění konceptu nelze uplatňovat námitky, které účastník

mohl uplatnit již dříve v řízení.



(4) Pokud je v řízení s velkým počtem účastníků ustanovován opatrovník,

může být jedna osoba ustanovena opatrovníkem pro více účastníků,

jejichž zájmy si neodporují.



(5) V řízení s velkým počtem účastníků správní orgán účastníky uvědomí

o podaném odvolání veřejnou vyhláškou, v níž určí lhůtu k podání

vyjádření, která nesmí být kratší než 5 dnů. Odvolatel není povinen

podávat odvolání s potřebným počtem stejnopisů podle § 82 odst. 2.



(6) V řízení s velkým počtem účastníků řízení lze doručovat písemnosti,

včetně písemností uvedených v § 19 odst. 4, veřejnou vyhláškou. To se

netýká účastníků řízení uvedených v § 27 odst. 1, kteří jsou správnímu

orgánu známi; těmto účastníkům řízení se doručuje jednotlivě.



§ 145



Řízení s předstihem žádosti



(1) Stanoví-li zákon, že pro vedení řízení má význam předstih žádosti,

vyznačí správní orgán časový údaj o jejím doručení též s uvedením

hodiny a minuty doručení. Jestliže bylo více žádostí doručeno současně,

rozhoduje údaj o tom, kdy byla poštovní zásilka obsahující žádost

podána. V pochybnostech mají přednost žádosti předané správnímu orgánu

osobně. Nelze-li předstih žádosti určit, určí se losem; o tom se sepíše

protokol.



(2) Řízení se vede o žádosti nebo žádostech s nejlepším pořadím. Řízení

o ostatních žádostech správní orgán usnesením přeruší do doby, než

rozhodnutí o ní nebo o nich nabude právní moci. Pokud správní orgán

této žádosti nebo těmto žádostem vyhoví, řízení o ostatních žádostech

usnesením zastaví. Pokud správní orgán některou žádost zamítne,

pokračuje v řízení o další žádosti v pořadí; ustanovení předchozích vět

platí obdobně.



§ 146



Řízení o výběru žádosti



(1) Řízení prováděné na základě zvláštního zákona formou výběru

žádosti, která nejlépe odpovídá stanoveným požadavkům, popřípadě výběru

více takových žádostí, se vede jako společné řízení o všech žádostech.

Žádnou z nich nelze ze společného řízení vyloučit.



(2) Řízení prováděné formou výběru podle odstavce 1 se zahajuje

vyhlášením podle § 25 a zároveň se oznamuje prostřednictvím hromadných

sdělovacích prostředků. Současně se vyhlašuje lhůta pro podávání

žádostí, která nesmí být kratší než 30 dnů, pokud zvláštní zákon

nestanoví jinak, jakož i kritéria hodnocení podaných žádostí, popřípadě

pravidla postupu, má-li řízení formou výběru probíhat ve více kolech.

Řízení je zahájeno patnáctým dnem po vyvěšení písemnosti podle § 25

odst. 2 za předpokladu, že v této lhůtě došlo ke zveřejnění všech

uvedených údajů též alespoň ve 2 hromadných sdělovacích prostředcích

běžně dostupných na území České republiky. Po uplynutí lhůty pro

podávání žádostí se nepřipouští změna žádosti a nelze prominout

zmeškání úkonu.



(3) Správní orgán usnesením již zahájené jiné řízení přeruší, dojde-li

mu před zahájením řízení podle odstavce 2 žádost ve věci, o které se má

rozhodovat formou výběru; současně s tím žadatele vyrozumí o tom, že

takové řízení bude zahájeno; v řízení o této žádosti správní orgán

pokračuje v rámci řízení o výběru.



(4) Nahlížet do spisu lze až po uplynutí lhůty pro podávání žádostí

uvedené v odstavci 2.



(5) V řízení o výběru žádosti se ke lhůtě pro vydání rozhodnutí (§ 71)

připočítává doba rovnající se lhůtě pro podávání žádostí v řízení

prováděném formou výběru uvedené v odstavci 2.



(6) V řízení prováděném formou výběru podle odstavce 1 rozhodne správní

orgán na základě doporučení nejméně tříčlenné komise jmenované vedoucím

správního orgánu; komise se usnáší většinou hlasů všech svých členů;

ustanovení § 14 platí obdobně.



HLAVA V



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O ZAJIŠTĚNÍ PRŮBĚHU A ÚČELU ŘÍZENÍ



§ 147



Záruka za splnění povinnosti



(1) Může-li to přispět k zajištění účelu řízení, může na požádání

účastníka správní orgán přijmout nebo v případech stanovených zvláštním

zákonem účastníkovi uložit povinnost složit peněžitou nebo nepeněžitou

záruku za splnění povinnosti, která mu může být v řízení uložena.



(2) Může-li to přispět k zajištění účelu řízení, může na požádání

žadatele správní orgán v řízení o žádosti přijmout nebo v případech

stanovených zvláštním zákonem žadateli uložit povinnost složit

peněžitou nebo nepeněžitou záruku za splnění povinnosti, která mu

vznikne v důsledku využití oprávnění z rozhodnutí. Nesloží-li žadatel v

určené lhůtě záruku, kterou správní orgán na jeho požádání přijal,

správní orgán řízení zastaví.



(3) Rozhodnutí o přijetí nebo uložení záruky se oznamuje jen

účastníkovi, kterého se týká. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá

odkladný účinek; může je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí

oznamuje. Výše uložené peněžité záruky nebo hodnota nepeněžité záruky

nesmí být v nápadném nepoměru k rozsahu povinnosti, jejíž uložení nebo

vznik lze očekávat. Při výběru a vracení peněžité záruky postupuje

správní orgán, který záruku přijal nebo uložil, podle zvláštního

zákona.^27) Nepeněžitá záruka se uloží u správního orgánu; ten ji může

předat do úschovy nebo ke skladování u právnické nebo fyzické osoby.



(4) Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel

v určené lhůtě nesložil záruku za splnění povinnosti, která by mu

vznikla v důsledku využití oprávnění z rozhodnutí a kterou správní

orgán na jeho požádání přijal podle odstavce 2.



(5) Záruka se vrací, byla-li uložená povinnost splněna, jakož i v

případě, že v řízení povinnost uložena nebyla. Není-li povinnost

zajištěná zárukou splněna ve lhůtě, peněžitá záruka propadne ve

prospěch toho, kdo by byl oprávněn z exekuce.



(6) Jde-li o nepeněžitou záruku, rozhodne správní orgán o uspokojení

této pohledávky prodejem záruky podle zvláštního zákona.^35) Případný

přebytek bude po odečtení nákladů ocenění^40) a prodeje vrácen tomu,

kdo záruku složil.



HLAVA VI



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O NĚKTERÝCH ROZHODNUTÍCH



§ 148



Mezitímní rozhodnutí a rozhodnutí v části věci



(1) Jestliže to umožňuje povaha věci a jestliže je to účelné, může

správní orgán vydat



a) mezitímní rozhodnutí, jímž rozhodne o základu věci, zejména ve

sporném řízení, nebo



b) rozhodnutí v části věci, jímž zpravidla rozhodne o právních poměrech

jen některých účastníků nebo rozhodne jen o některých právech anebo

povinnostech, o kterých se v řízení rozhoduje.



(2) Po právní moci mezitímního rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci

správní orgán vydá rozhodnutí, kterým rozhodne o zbytku věci.



(3) Účastník se může domáhat vydání mezitímního rozhodnutí nebo

rozhodnutí v části věci v rámci ochrany před nečinností správního

orgánu (§ 80). Nadřízený správní orgán může přikázat, aby správní orgán

vydal mezitímní rozhodnutí nebo rozhodnutí v části věci, popřípadě je

sám vydat, a to i současně s jiným opatřením proti nečinnosti.



§ 149



Rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem



(1) Závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě

zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož

obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu.

Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými

orgány.



(2) Správní orgán usnesením přeruší řízení, jestliže se dozvěděl, že

probíhá řízení, v němž má být vydáno závazné stanovisko.



(3) Jestliže bylo v průběhu řízení o žádosti vydáno závazné stanovisko,

které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další

dokazování a žádost zamítne.



(4) Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá

odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od

správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání

závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s

vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po

dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu,

který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88

odst. 1 neběží.



(5) Nezákonné závazné stanovisko lze zrušit nebo změnit v přezkumném

řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu,

který vydal závazné stanovisko. Jestliže správní orgán při své úřední

činnosti zjistí, že jiný správní orgán učinil nezákonné závazné

stanovisko, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k přezkumnému řízení

a vyčká jeho rozhodnutí.



(6) Zrušení nebo změna závazného stanoviska je v případě, že

rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno, již nabylo

právní moci, důvodem obnovy řízení.



§ 150



Příkaz



(1) Povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit

formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li

skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem

v řízení.



(2) V řízení o vydání příkazu může být jediným podkladem kontrolní

protokol pořízený podle zvláštního zákona týmž správním orgánem, který

je věcně a místně příslušný ke správnímu řízení navazujícímu na

kontrolní zjišťování, pokud protokol pořizoval ten, kdo může být

oprávněnou úřední osobou, a pokud se kontrolovaný seznámil s obsahem

protokolu nebo byl k seznámení se s obsahem protokolu řádně vyzván,

popřípadě pokud byly v souladu se zákonem vyřízeny námitky

kontrolovaného proti obsahu protokolu a pokud o obsahu protokolu nejsou

pochybnosti ani z jiného důvodu.



(3) Proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve

lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a

řízení pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem

podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Odpor se podává u

správního orgánu, který příkaz vydal. Příkaz, proti němuž nebyl podán

odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.



(4) Příkaz musí obsahovat poučení, v němž správní orgán uvede, že je

možné proti příkazu podat odpor, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od

kterého dne se tato lhůta počítá a u kterého správního orgánu se odpor

podává.



(5) Je-li účastník přítomen a plně uzná důvody vydání příkazu, považuje

se stav věci za prokázaný a příkaz lze vydat na místě, pokud uloží

povinnost k peněžitému plnění do výše 10 000 Kč nebo povinnost k

nepeněžitému plnění, jež účastník může uskutečnit ihned na místě.

Odůvodnění příkazu lze nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením

účastníka, že s uložením povinnosti souhlasí. Podepsáním prohlášení se

příkaz stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. O této skutečnosti

musí být účastník předem prokazatelně poučen.



§ 151



Vydání dokladu



(1) Pokud správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož

existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem, lze místo písemného

vyhotovení rozhodnutí vydat pouze tento doklad.



(2) O vydání dokladu se učiní záznam do spisu, který obsahuje

náležitosti uvedené v § 67 odst. 2. Namísto odůvodnění se v záznamu

uvede seznam podkladů rozhodnutí.



(3) Dnem převzetí dokladu účastníkem nabývá rozhodnutí právní moci a

právních účinků.



(4) Dojde-li ke zrušení rozhodnutí poté, co nabylo právní moci, pozbývá

vydaný doklad platnost.



HLAVA VII



ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O PŘEZKOUMÁVÁNÍ ROZHODNUTÍ



§ 152



Rozklad



(1) Proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo

vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat

rozklad.



(2) O rozkladu rozhoduje ministr nebo vedoucí jiného ústředního

správního úřadu.



(3) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 předkládá ministrovi nebo

vedoucímu jiného ústředního správního úřadu rozkladová komise.

Rozkladová komise má nejméně 5 členů. Předsedu a ostatní členy

rozkladové komise jmenuje ministr nebo vedoucí jiného ústředního

správního úřadu. Většinu členů rozkladové komise tvoří odborníci, kteří

nejsou zaměstnanci zařazení do ústředního správního úřadu. Ustanovení §

14 a 134 platí obdobně s tím, že rozkladová komise může jednat a

přijímat usnesení v nejméně pětičlenných senátech a že většina

přítomných členů musí být odborníci, kteří nejsou zaměstnanci

ústředního správního úřadu.



(4) Nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu

ustanovení o odvolání.



(5) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu



a) rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a

jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s

tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas, nebo



b) rozklad zamítnout.



§ 153



Uspokojení účastníka po podání žaloby ve správním soudnictví



(1) Domáhá-li se žalobce ve správním soudnictví



a) zrušení rozhodnutí správního orgánu, lze jej uspokojit změnou nebo

zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení,



b) vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu z důvodů uvedených

v § 77 odst. 1, lze jej uspokojit vyslovením nicotnosti rozhodnutí,



c) vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu z jiných důvodů,

než které jsou uvedeny v § 77 odst. 1, lze jej uspokojit vydáním

rozhodnutí nebo postoupením věci, pokud žalovaný správní orgán není k

vydání rozhodnutí příslušný; při vydávání rozhodnutí postupuje podle §

102,



d) snížení trestu nebo upuštění od trestu uloženého rozhodnutím

správního orgánu, lze jej uspokojit vydáním nového rozhodnutí.



(2) K řízením podle odstavce 1 je příslušný žalovaný správní orgán.

Vydat rozhodnutí může jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu; v

případě, že je třeba před vydáním rozhodnutí doplnit řízení, je

souhlasu nadřízeného orgánu zapotřebí již k zahájení řízení. Rozhodnutí

nesmí měnit práva nebo povinnosti ostatních účastníků založené žalobou

napadeným rozhodnutím, ledaže s tím vyslovili souhlas. Sdělí-li žalobce

soudu, že je uspokojen, platí, že se vzdal práva na odvolání nebo

rozklad; právo podat odvolání nebo rozklad nemají ani ostatní

účastníci. Právní moci nabývá rozhodnutí žalovaného správního orgánu

vydané podle odstavce 1 dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení

řízení o žalobě. Přezkumné řízení proti tomuto rozhodnutí žalovaného

správního orgánu není přípustné.



ČÁST ČTVRTÁ



VYJÁDŘENÍ, OSVĚDČENÍ A SDĚLENÍ



§ 154



Jestliže správní orgán vydává vyjádření, osvědčení, provádí ověření

nebo činí sdělení, která se týkají dotčených osob, postupuje podle

ustanovení této části, podle ustanovení části první, obdobně podle

těchto ustanovení části druhé: § 10 až § 16, § 19 až § 26, § 29 až §

31, § 33 až § 35, § 37, § 40, § 62, § 63, a obdobně podle těchto

ustanovení části třetí: § 134, § 137 a § 142 odst. 1 a 2; přiměřeně

použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou přitom potřebná.



§ 155



(1) Jestliže to nevylučuje povaha vyjádření, osvědčení nebo sdělení,

zejména není-li zapotřebí zkoumat skutkový stav nebo čerpat z evidence

vedené určitým správním orgánem, může je vydat nebo učinit kterýkoli

věcně příslušný správní orgán.



(2) Je-li správní orgán požádán o vydání osvědčení nebo ověření a

jsou-li splněny předpoklady k provedení požadovaného úkonu, správní

orgán tento úkon bez dalšího provede.



(3) Pokud správní orgán shledá, že nelze vydat vyjádření nebo

osvědčení, provést ověření nebo učinit sdělení, je povinen o tom na

požádání písemně uvědomit dotčenou osobu a sdělit důvody, které k

tomuto závěru vedly.



§ 156



(1) Jestliže vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu trpí

vadami, které lze opravit, aniž tím bude způsobena újma některé z

dotčených osob, správní orgán je opraví usnesením, které se pouze

poznamená do spisu.



(2) Vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v

rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle odstavce 1,

zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s

účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno

anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení

lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo

sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části

druhé o přezkumném řízení.



§ 157



Nebude-li tím způsobena újma žádné z dotčených osob, může správní orgán

usnesením prohlásit, že vyjádření, osvědčení nebo sdělení anebo nicotné

rozhodnutí, které má náležitosti jiného úkonu, je tím úkonem, jehož

náležitosti splňuje, pokud byl příslušný oba předmětné úkony vydat nebo

uskutečnit.



§ 158



(1) Ustanovení této části se obdobně použijí i v případě, provádí-li

správní orgán jiné úkony, které nejsou upraveny v části první, třetí,

páté nebo šesté anebo v této části.



(2) Ustanovení § 156 odst. 2 se přiměřeně použije i na úkony správního

orgánu prováděné při postupu podle části druhé, třetí, páté nebo šesté,

jejichž zrušení není zvlášť upraveno.



ČÁST PÁTÁ



VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVY



§ 159



(1) Veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný úkon, který

zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.



(2) Veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy,

nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem.



(3) Uzavření veřejnoprávní smlouvy, jejíž stranou je správní orgán,

nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a správní

orgán musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veřejné správy.



(4) Veřejnoprávní smlouva se vždy posuzuje podle svého skutečného

obsahu.



Druhy veřejnoprávních smluv



§ 160



(1) Stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem

a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě

zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy, mohou za účelem

plnění svých úkolů vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy.



(2) Jednání za stát upravují zvláštní zákony.^41)



(3) Správní orgány, které jsou organizačními složkami státu, mohou ve

vzájemných vztazích nebo ve vztazích s jinými orgány veřejné moci,

popřípadě s jinými organizačními složkami státu použít ustanovení této

části obdobně.



(4) Spory z dohod uzavřených podle odstavce 3 řeší správní orgán

nejblíže společně nadřízený správním orgánům, jež jsou smluvními

stranami. Není-li takového správního orgánu, řeší spor v dohodě

ústřední správní úřady nadřízené těmto správním orgánům.



(5) Veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výkon státní správy,

mohou osoby uvedené v odstavci 1 vzájemně uzavírat, jen stanoví-li tak

zvláštní zákon a jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu; ten

posuzuje veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s

právními předpisy a veřejným zájmem.



(6) Územní samosprávné celky mohou vzájemně uzavírat veřejnoprávní

smlouvy týkající se plnění úkolů vyplývajících z jejich samostatné

působnosti při výkonu veřejné moci, jen stanoví-li tak zvláštní zákon.



§ 161



(1) Stanoví-li tak zvláštní zákon, může správní orgán uzavřít

veřejnoprávní smlouvu s osobou, která by byla účastníkem podle § 27

odst. 1, kdyby probíhalo řízení podle části druhé, a to i namísto

vydání rozhodnutí. Podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy je souhlas

ostatních osob, které by byly účastníky podle § 27 odst. 2 nebo 3.

Správní orgán přitom postupuje podle ustanovení o souhlasu třetích osob

(§ 168).



(2) Veřejnoprávní smlouvu lze uzavřít i po zahájení řízení podle části

druhé. Poté, co veřejnoprávní smlouva byla uzavřena, správní orgán

usnesením řízení zastaví.



§ 162



(1) Ti, kdo by byli účastníky podle § 27 odst. 1, kdyby probíhalo

řízení podle části druhé, popřípadě ti, kdož účastníky takového řízení

jsou, mohou uzavřít veřejnoprávní smlouvu týkající se převodu nebo

způsobu výkonu jejich práv nebo povinností, nevylučuje-li to povaha

věci nebo nestanoví-li zvláštní zákon jinak. K uzavření takové

veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu; ten posuzuje

veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s právními

předpisy a veřejným zájmem.



(2) Pokud k veřejnoprávní smlouvě mezi účastníky přistoupí i správní

orgán, pak platí, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy udělil souhlas.



Uzavírání veřejnoprávní smlouvy



§ 163



(1) Projev vůle učiněný v písemné formě, směřující k uzavření

veřejnoprávní smlouvy, který je určen jedné nebo více určitým osobám,

je návrhem na uzavření veřejnoprávní smlouvy (dále jen "návrh

smlouvy"), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle toho, kdo

návrh činí (dále jen "navrhovatel smlouvy"), být jím v případě jeho

přijetí vázán.



(2) Návrh smlouvy působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen.

Návrh smlouvy může navrhovatel smlouvy zrušit, dojde-li projev o

zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem

smlouvy; to platí, i když je návrh smlouvy neodvolatelný.



(3) Návrh smlouvy zaniká



a) uplynutím lhůty, která v něm byla pro přijetí určena, pokud v ní

návrh smlouvy nebyl přijat,



b) pokud nebyla určena lhůta pro přijetí, uplynutím přiměřené doby s

přihlédnutím k povaze navrhované veřejnoprávní smlouvy a k rychlosti

prostředků, které navrhovatel smlouvy použil pro zaslání návrhu

smlouvy, nebo



c) okamžikem, kdy projev o odmítnutí návrhu smlouvy dojde navrhovateli

smlouvy.



(4) Zájemci mohou být k předložení návrhu smlouvy nebo k přijetí návrhu

smlouvy vyzváni způsobem uvedeným v § 146 odst. 2. Ustanovení části

třetí o řízení formou výběru platí obdobně.



§ 164



(1) Veřejnoprávní smlouva musí být uzavřena písemně a projevy vůle

všech smluvních stran musí být na téže listině.



(2) Jsou-li smluvní strany přítomny současně, je veřejnoprávní smlouva

uzavřena okamžikem připojení podpisu poslední smluvní strany. Nejsou-li

smluvní strany přítomny současně, je veřejnoprávní smlouva uzavřena

okamžikem, kdy návrh veřejnoprávní smlouvy opatřený podpisy ostatních

osob, jimž byl určen, dojde navrhovateli smlouvy.



(3) Jestliže zákon stanoví, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy je

třeba souhlasu správního orgánu, je veřejnoprávní smlouva uzavřena

dnem, kdy tento souhlas nabude právní moci. Správní orgán, který dal

souhlas k uzavření veřejnoprávní smlouvy, zveřejní veřejnoprávní

smlouvu na své úřední desce.



(4) Vyžaduje-li správní orgán překlad veřejnoprávní smlouvy týkající se

záležitosti národnostních menšin a vyhotovené v jazyce příslušníků

národnostní menšiny, náklady na překlad uhradí při splnění podmínek §

16 odst. 4 správní orgán.



Přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy



§ 165



(1) Soulad veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy lze přezkoumat z

moci úřední. Strana veřejnoprávní smlouvy, která není správním orgánem,

může dát podnět k provedení přezkumného řízení do 30 dnů ode dne, kdy

se o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděla.



(2) Veřejnoprávní smlouvu, která byla uzavřena v rozporu s právními

předpisy, správní orgán zruší.



(3) Jestliže jsou v rozporu s právními předpisy jen některá ustanovení

veřejnoprávní smlouvy, zruší se jen tato ustanovení, pokud z povahy

veřejnoprávní smlouvy nebo z jejího obsahu anebo z okolností, za nichž

byla uzavřena, nevyplývá, že je nelze oddělit od ostatních.



(4) Zrušení veřejnoprávních smluv uzavřených podle § 160 nebo § 161

anebo zrušení jejich ustanovení se nedotýká úkonů učiněných vůči třetím

osobám smluvní stranou při výkonu působnosti převzaté od jiné smluvní

strany na základě této veřejnoprávní smlouvy. Po právní moci nebo

předběžné vykonatelnosti rozhodnutí vydaného podle odstavce 2 nebo 3

přechází působnost v těchto věcech na správní orgány, které byly

příslušné tyto úkony činit před uzavřením zrušené veřejnoprávní

smlouvy, popřípadě na správní orgány, na něž příslušnost mezitím přešla

v důsledku změny okolností rozhodných pro její určení. To platí obdobně

i v případě zrušení souhlasu k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle §

160.



(5) U veřejnoprávních smluv uzavřených podle § 160 nebo § 161 je k

přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy příslušný

správní orgán oprávněný řešit spor z veřejnoprávní smlouvy (§ 169 odst.

1) a u veřejnoprávních smluv podle § 162 správní orgán nadřízený

správnímu orgánu, jehož souhlasu je třeba k uzavření veřejnoprávní

smlouvy.



(6) Účastníky řízení podle odstavců 1 až 5 jsou smluvní strany a u

veřejnoprávních smluv podle § 162 též správní orgán, jehož souhlasu je

třeba k uzavření veřejnoprávní smlouvy.



(7) Není-li v odstavcích 1 až 6 stanoveno jinak, platí pro přezkoumání

souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy obdobně ustanovení o

přezkumném řízení s tím, že správní orgán není vázán lhůtami uvedenými

v § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2; při určení účinků rozhodnutí se

přiměřeně použije ustanovení § 99.



Změna obsahu veřejnoprávní smlouvy, výpověď a zrušení veřejnoprávní

smlouvy



§ 166



(1) Změnit obsah veřejnoprávní smlouvy lze jen písemnou dohodou

smluvních stran; bylo-li k uzavření smlouvy třeba souhlasu správního

orgánu nebo třetí osoby, je tohoto souhlasu třeba i k uzavření této

dohody; ustanovení § 164 odst. 3 platí obdobně.



(2) Veřejnoprávní smlouvu lze vypovědět jen písemnou formou a jen

tehdy, jestliže to bylo ve veřejnoprávní smlouvě smluvními stranami

dohodnuto a jestliže byla dohodnuta výpovědní lhůta.



§ 167



(1) Smluvní strana může podat písemný návrh na zrušení veřejnoprávní

smlouvy



a) bylo-li to ve veřejnoprávní smlouvě dohodnuto,



b) změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro stanovení

obsahu veřejnoprávní smlouvy, a plnění této smlouvy nelze na smluvní

straně z tohoto důvodu spravedlivě požadovat,



c) jestliže se veřejnoprávní smlouva dostala do rozporu s právními

předpisy,



d) z důvodu ochrany veřejného zájmu, nebo



e) jestliže vyšly najevo skutečnosti, které existovaly v době uzavírání

veřejnoprávní smlouvy a nebyly smluvní straně bez jejího zavinění

známy, pokud tato strana prokáže, že by s jejich znalostí veřejnoprávní

smlouvu neuzavřela.



(2) Podá-li smluvní strana ze zákonem stanovených důvodů návrh na

zrušení veřejnoprávní smlouvy a ostatní strany s ním vysloví souhlas,

veřejnoprávní smlouva zaniká dnem, kdy písemný souhlas poslední ze

smluvních stran došel smluvní straně, která návrh podala. Pokud bylo k

uzavření veřejnoprávní smlouvy třeba souhlasu správního orgánu,

vyžaduje se jeho souhlas i ke zrušení veřejnoprávní smlouvy.



(3) Pokud některá ze stran se zrušením veřejnoprávní smlouvy

nesouhlasí, může o zrušení veřejnoprávní smlouvy na žádost smluvní

strany, která podala návrh podle odstavce 1, rozhodnout správní orgán

příslušný podle § 169 odst. 1.



Souhlas třetích osob



§ 168



Veřejnoprávní smlouva, nejde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160,

která se přímo dotýká práv nebo povinností třetí osoby, nabývá

účinnosti teprve v okamžiku, kdy s ní tato osoba vysloví písemný

souhlas. Není-li tento souhlas získán, může správní orgán místo

uzavření veřejnoprávní smlouvy vydat rozhodnutí ve správním řízení, v

němž využije podkladů získaných při přípravě veřejnoprávní smlouvy.



Závazky z veřejnoprávních smluv



§ 169



(1) Spory z veřejnoprávní smlouvy rozhoduje



a) Ministerstvo vnitra, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a

je-li alespoň jednou ze smluvních stran kraj nebo jsou smluvními

stranami obce s rozšířenou působností; Ministerstvo vnitra věc projedná

s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným věcně příslušným ústředním

správním úřadem,



b) příslušný krajský úřad, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 160 a

jsou-li smluvními stranami obce, které nejsou obcemi s rozšířenou

působností, nepřevezme-li věc Ministerstvo vnitra,



c) správní orgán, který je společně nadřízený smluvním stranám, jde-li

o jinou veřejnoprávní smlouvu podle § 160; není-li takového správního

orgánu, řeší spor v dohodě ústřední správní úřady nadřízené správním

orgánům, které jsou nadřízeny smluvním stranám,



d) správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou

veřejnoprávní smlouvy, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 161, nebo



e) správní orgán, který k jejímu uzavření udělil souhlas, jde-li o

veřejnoprávní smlouvu podle § 162.



(2) Proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 1 nelze podat odvolání ani

rozklad.



Obecné ustanovení



§ 170



Při postupu podle této části se obdobně použijí ustanovení části první

a přiměřeně ustanovení části druhé tohoto zákona; nevylučuje-li to

povaha a účel veřejnoprávních smluv, použijí se přiměřeně ustanovení

občanského zákoníku, s výjimkou ustanovení o neplatnosti právních

jednání a relativní neúčinnosti, ustanovení o odstoupení od smlouvy a

odstupném, ustanovení o změně v osobě dlužníka nebo věřitele, nejde-li

o právní nástupnictví, ustanovení o postoupení smlouvy a o poukázce a

ustanovení o započtení.



ČÁST ŠESTÁ



OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY



§ 171



Podle této části postupují správní orgány v případech, kdy jim zvláštní

zákon ukládá vydat závazné opatření obecné povahy, které není právním

předpisem ani rozhodnutím.



§ 172



(1) Návrh opatření obecné povahy s odůvodněním správní orgán po

projednání s dotčenými orgány uvedenými v § 136 doručí veřejnou

vyhláškou podle § 25, kterou vyvěsí na své úřední desce a na úředních

deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má

opatření obecné povahy týkat, a vyzve dotčené osoby, aby k návrhu

opatření podávaly připomínky nebo námitky. V případě potřeby se návrh

zveřejní i jiným způsobem, v místě obvyklým. Návrh opatření obecné

povahy musí být zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů.



(2) Není-li vzhledem k rozsahu návrhu možno zveřejnit jej na úřední

desce v úplném znění, musí být na úřední desce uvedeno, o jaké opatření

obecné povahy jde, čích zájmů se přímo dotýká a kde a v jaké lhůtě se

lze s návrhem seznámit. Úplné znění návrhu včetně odůvodnění však musí

být i v takovém případě zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový

přístup.



(3) Řízení o návrhu opatření obecné povahy je písemné, pokud zákon

nestanoví nebo správní orgán neurčí, že se koná veřejné projednání

návrhu. Dobu a místo konání veřejného projednání správní orgán oznámí

na úřední desce nejméně 15 dnů předem; oznámení zveřejní též na

úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se

má opatření obecné povahy týkat. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je

možné tuto dobu zkrátit; nestanoví-li zákon jinak, musí zkrácená doba

činit nejméně 5 dní.



(4) K návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva,

povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny,

uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném

projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami

zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi

v jeho odůvodnění.



(5) Vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy

související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné

povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby,

jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo

dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné

odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho

zveřejnění. Zmeškání úkonu nelze prominout. O námitkách rozhoduje

správní orgán, který opatření obecné povahy vydává. Jestliže by

vyřízení námitky vedlo k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy

některé osoby jiným způsobem než návrh opatření obecné povahy, a

není-li změna zjevně též v její prospěch, zjistí správní orgán její

stanovisko. Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní

odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§

173 odst. 1). Proti rozhodnutí se nelze odvolat ani podat rozklad.

Změna nebo zrušení pravomocného rozhodnutí o námitkách může být důvodem

změny opatření obecné povahy.



§ 173



(1) Opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní

orgán oznámí veřejnou vyhláškou; opatření obecné povahy zveřejní též na

úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se

opatření obecné povahy týká. Ustanovení § 172 odst. 1 platí obdobně.

Opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení

veřejné vyhlášky. Hrozí-li vážná újma veřejnému zájmu, může opatření

obecné povahy nabýt účinnosti již dnem vyvěšení; stanoví-li tak

zvláštní zákon, může se tak stát před postupem podle § 172. Do opatření

obecné povahy a jeho odůvodnění může každý nahlédnout u správního

orgánu, který opatření obecné povahy vydal.



(2) Proti opatření obecné povahy nelze podat opravný prostředek.



(3) Povinnost, která je stanovena zákonem a jejíž rozsah je v mezích

zákona určen opatřením obecné povahy, lze exekučně vymáhat jedině

tehdy, jestliže bylo vydáno rozhodnutí, které existenci této povinnosti

prohlásilo a v němž byla osoba, jež tuto povinnost má, jmenovitě

uvedena.



§ 174



(1) Pro řízení podle této části platí obdobně ustanovení části první a

přiměřeně ustanovení části druhé.



(2) Soulad opatření obecné povahy s právními předpisy lze posoudit v

přezkumném řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat do

3 let od účinnosti opatření. Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení

nastávají ode dne jeho právní moci.



ČÁST SEDMÁ



SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



HLAVA I



SPOLEČNÁ USTANOVENÍ



§ 175



Stížnosti



(1) Dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi

proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního

orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.



(2) Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu; odpovědnost za

trestný čin nebo správní delikt není tímto ustanovením dotčena.



(3) Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost,

kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní správní orgán písemný záznam.



(4) Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení.

Tento správní orgán je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti

uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti

nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k

objasnění věci.



(5) Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení

správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti

musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze

překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady

potřebné pro vyřízení stížnosti.



(6) Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je

správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O

výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do

spisu; stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal.



(7) Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného

správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní

orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.



§ 176



Ministerstvo vnitra vydá právní předpis k provedení § 79 odst. 4 a 5.



§ 177



(1) Základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se

použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon

stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto

zásadám neobsahuje.



(2) V případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se

nevztahují části druhá a třetí tohoto zákona, postupuje obdobně podle

části čtvrté.



§ 178



(1) Nadřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to

stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní

orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává

dozor.



(2) Nelze-li nadřízený správní orgán určit podle odstavce 1, určí se

podle tohoto odstavce. Nadřízeným správním orgánem orgánu obce se

rozumí krajský úřad. Nadřízeným správním orgánem orgánu kraje se rozumí

v řízení vedeném v samostatné působnosti Ministerstvo vnitra, v řízení

vedeném v přenesené působnosti věcně příslušný ústřední správní úřad,

popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované

věci nejbližší. Nadřízeným správním orgánem jiné veřejnoprávní

korporace se rozumí správní orgán pověřený výkonem dozoru a nadřízeným

správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné

správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o

odvolání; není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který

tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil. Nadřízeným

správním orgánem ústředního správního úřadu se rozumí ministr, nebo

vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Nadřízeným správním orgánem

ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu se rozumí

vedoucí příslušného ústředního správního úřadu.



HLAVA II



PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ



§ 179



(1) Řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností tohoto

zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. Bylo-li rozhodnutí před

účinností tohoto zákona zrušeno a vráceno k novému projednání správnímu

orgánu, postupuje se podle dosavadních předpisů.



(2) Bylo-li řízení pravomocně skončeno před účinností tohoto zákona,

postupuje se při přezkumném řízení, obnově řízení nebo vydávání nového

rozhodnutí podle tohoto zákona, včetně lhůt, v nichž lze takové řízení

zahájit.



(3) Výkon rozhodnutí, který byl zahájen před účinností tohoto zákona,

se dokončí podle dosavadních předpisů.



§ 180



(1) Tam, kde se podle dosavadních právních předpisů postupuje ve

správním řízení tak, že správní orgány vydávají rozhodnutí, aniž tyto

předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž

řešení je nezbytné, podle tohoto zákona včetně části druhé.



(2) Pro případ, že podle dosavadních právních předpisů postupují

správní orgány v řízení, jehož cílem není vydání rozhodnutí, aniž tyto

předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž

řešení je nezbytné a které nelze podle těchto předpisů řešit, podle

části čtvrté tohoto zákona.



§ 181



Stanoví-li dosavadní právní předpisy, že se v případech, v nichž

správní orgány rozhodují podle tohoto zákona usnesením, vydává

rozhodnutí, vydávají správní orgány usnesení podle tohoto zákona.



§ 182



(1) Ustanovení tohoto zákona o nicotnosti se použijí jen pro úkony

správních orgánů učiněné po účinnosti tohoto zákona.



(2) Ustanoveními tohoto zákona se řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto smluv, jakož i

nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však

posuzují podle dosavadních právních předpisů.



§ 183



Zrušuje se zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).



ČÁST OSMÁ



ÚČINNOST



§ 184



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2006.



Zaorálek v. r.



Klaus v. r.



Špidla v. r.



1) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění

pozdějších předpisů.



Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších

předpisů.



Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších

předpisů.



2) § 2 odst. 3 obchodního zákoníku.



3) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o

změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších

předpisů.



4) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o

změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o

Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),

ve znění pozdějších předpisů.



5) § 7 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.



6) § 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních

orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.



7) Například zákon č. 191/2004 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání

některých finančních pohledávek.



9) Například § 61 odst. 1 písm. v) služebního zákona.



10) Čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.



11) Zákon č. 325/1999 Sb.



12) Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a

o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.



13) Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, ve

znění zákona č. 384/2008 Sb.



13a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované

konverzi dokumentů.



14) Zákon č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



15) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých

zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.



16) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých

dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších

předpisů.



17) § 16 zákona č. 29/2000 Sb.



17a) § 10b odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a

rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel),

ve znění zákona č. 7/2009 Sb.



18) § 65 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění zákona č. 313/2002 Sb.



19) § 30 a násl. občanského zákoníku.



20) § 55 a násl. občanského zákoníku.



21) § 1126 a násl. občanského zákoníku.



22) § 21 občanského soudního řádu.



23) Například § 26 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona

č. 210/1999 Sb.



25) § 1 a 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních

svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.



26) § 116 občanského zákoníku.



27) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů.



28) § 118 až 121 občanského zákoníku.



29) § 76 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.



30) § 80 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění

sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb.



31) Zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou

a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání

potvrzení orgány obcí a okresními úřady, ve znění pozdějších předpisů.



Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve

znění pozdějších předpisů.



32) § 135 občanského zákoníku.



33) § 96 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

(stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.



35) Občanský soudní řád.



Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001

Sb.



36) § 3 vyhlášky č. 252/2002 Sb., kterou se provádějí některá

ustanovení celního zákona.



37) § 20 odst. 1 občanského zákoníku.



38) § 97 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.



39) Například zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých

zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.



40) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých

zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.



41) Zákon č. 219/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



42) Například zákon č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 129/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.

131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



43) § 38 a násl. občanského zákoníku.



44) § 45 a násl. občanského zákoníku.