182/2006 Sb.



ZÁKON



ze dne 30. března 2006



o úpadku a způsobech jeho řešení



(insolvenční zákon)



Změna: 108/2007 Sb.



Změna: 312/2006 Sb., 296/2007 Sb., 362/2007 Sb.



Změna: 458/2008 Sb.



Změna: 163/2009 Sb.



Změna: 301/2008 Sb., 7/2009 Sb.



Změna: 217/2009 Sb.



Změna: 285/2009 Sb.



Změna: 227/2009 Sb.



Změna: 260/2010 Sb.



Změna: 409/2010 Sb.



Změna: 69/2011 Sb.



Změna: 241/2010 Sb., 73/2011 Sb.



Změna: 139/2011 Sb.



Změna: 188/2011 Sb.



Změna: 466/2011 Sb.



Změna: 217/2009 Sb. (část)



Změna: 167/2012 Sb.



Změna: 334/2012 Sb.



Změna: 396/2012 Sb., 399/2012 Sb.



Změna: 45/2013 Sb., 185/2013 Sb.



Změna: 294/2013 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:



ČÁST PRVNÍ



OBECNÁ ČÁST



Hlava I



Základní ustanovení



§ 1



Předmět úpravy



Tento zákon upravuje



a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým

ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k

osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co

nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů,



b) oddlužení dlužníka.



§ 2



Vymezení některých základních pojmů



Pro účely tohoto zákona se rozumí



a) insolvenčním řízením soudní řízení, jehož předmětem je dlužníkův

úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řešení,



b) insolvenčním soudem soud, před nímž probíhá insolvenční řízení,

jakož i soud, který rozhoduje o opravném prostředku v insolvenčním

řízení,



c) insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení

insolvenčního řízení,



d) incidenčním sporem spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých

tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení,



e) majetkovou podstatou majetek určený k uspokojení dlužníkových

věřitelů,



f) osobou s dispozičními oprávněními osoba, které v průběhu

insolvenčního řízení přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou

ohledně všech oprávnění, ze kterých se skládá,



g) zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna

majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním

právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím

převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným

právem podle zahraniční právní úpravy,



h) přihláškou pohledávky procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje

uspokojení svých práv v insolvenčním řízení,



i) insolvenčním rejstříkem informační systém, který obsahuje údaje

podle tohoto zákona,



j) společným zájmem věřitelů zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům,

je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně

spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není

dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů,



k) finanční institucí banka, spořitelní a úvěrní družstvo, pojišťovna a

zajišťovna, a za dále stanovených podmínek tohoto zákona i některé

další osoby.



§ 3



Úpadek



(1) Dlužník je v úpadku, jestliže má



a) více věřitelů a



b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a



c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").



(2) Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky,

jestliže



a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo



b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo



c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých

pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo



d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou

mu uložil insolvenční soud.



(3) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -

podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde

tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje

hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se

přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu

provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně

předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu

podniku pokračovat.



(4) O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem

důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit

podstatnou část svých peněžitých závazků.



§ 4



Způsob řešení úpadku



(1) Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka v

insolvenčním řízení (dále jen "způsob řešení úpadku") se rozumí



a) konkurs,



b) reorganizace,



c) oddlužení a



d) zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité

subjekty nebo pro určité druhy případů.



(2) Rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku se rozumí,



a) jde-li o konkurs nebo o některý ze zvláštních způsobů řešení úpadku,

rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka (dále jen

"rozhodnutí o prohlášení konkursu"),



b) jde-li o reorganizaci, rozhodnutí o povolení reorganizace a



c) jde-li o oddlužení, rozhodnutí o povolení oddlužení.



§ 5



Zásady insolvenčního řízení



Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách:



a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl

nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo

rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů;



b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné

postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti;



c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré

víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím

insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce;



d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení

jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.



§ 6



Výjimky z působnosti zákona



(1) Tohoto zákona nelze použít, jde-li o



a) stát,



b) územní samosprávný celek^2),



c) Českou národní banku,



d) Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky,



e) Fond pojištění vkladů,



f) Garanční fond obchodníků s cennými papíry,



g) veřejnou vysokou školu, nebo



h) právnickou osobu, jestliže stát nebo vyšší územní samosprávný

celek^2) před zahájením insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy

nebo se za ně zaručil.



(2) Tohoto zákona nelze dále použít, jde-li o



a) finanční instituci, po dobu, po kterou je nositelem licence nebo

povolení podle zvláštních právních předpisů, upravujících její činnost,



b) zdravotní pojišťovnu zřízenou podle zvláštního právního předpisu^3)

, po dobu, po kterou je nositelem povolení k provádění veřejného

zdravotního pojištění,



c) politickou stranu nebo politické hnutí v době vyhlášených voleb

podle zvláštního právního předpisu.



§ 7



Použití občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních

soudních



Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se

zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro

insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení

občanského soudního řádu^4) týkající se sporného řízení, a není-li to

možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení

týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně

jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.



§ 7a



Věcná příslušnost



Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně



a) v insolvenčním řízení,



b) v incidenčních sporech,



c) ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla porušením

povinnosti podat insolvenční návrh,



d) ve sporech o náhradu škody nebo jiné újmy, která vznikla zahájením

insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu,



e) ve věcech vyplývajících z právních vztahů mezi dlužníkem a

insolvenčním správcem týkajících se majetku patřícího do dlužníkovy

majetkové podstaty.



§ 7b



Místní příslušnost



(1) Pro insolvenční řízení je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný

soud dlužníka.



(2) Jde-li o insolvenční řízení, v němž se má řešit úpadek nebo hrozící

úpadek osoby tvořící s dlužníkem koncern, je vedle soudu uvedeného v

odstavci 1 k řízení příslušný také insolvenční soud, u něhož probíhá

insolvenční řízení řešící úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který s

touto osobou tvoří koncern.



(3) Jde-li o insolvenční řízení, v němž se má řešit úpadek nebo hrozící

úpadek dlužníka, který je zahraniční osobou, a nebrání-li tomu přímo

použitelný předpis práva Evropské unie^59), lze insolvenční řízení

zahájit i u insolvenčního soudu, v jehož obvodu je v České republice

umístěn podnik nebo organizační složka podniku takového dlužníka.



(4) Insolvenční soud je příslušný ve věcech uvedených v § 7a písm. b)

až e).



§ 7c



Účast státního zastupitelství



Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného insolvenčního řízení,

včetně incidenčních sporů, a moratoria.



§ 8



Ustanovení části první a třetí tohoto zákona se použijí, jen

nestanoví-li tento zákon v části druhé ohledně některého ze způsobů

řešení úpadku jinak.



Hlava II



Procesní subjekty



Díl 1



Procesní subjekty



§ 9



Procesními subjekty podle tohoto zákona jsou



a) insolvenční soud,



b) dlužník,



c) věřitelé, kteří uplatňují svá práva vůči dlužníku,



d) insolvenční správce, popřípadě další správce,



e) státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení nebo

do incidenčního sporu, a



f) likvidátor dlužníka.



§ 10



Insolvenční soud



Insolvenční soud v insolvenčním řízení



a) vydává rozhodnutí, jejichž vydání zákon ukládá nebo předpokládá,



b) průběžně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních

procesních subjektů a rozhoduje o záležitostech s tím souvisejících

(dále jen "dohlédací činnost").



§ 11



(1) Při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o

záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí

opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající

se činnosti jednotlivých subjektů řízení.



(2) Insolvenční soud je oprávněn vyžadovat od insolvenčního správce

zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlížet do jeho účtů a konat

potřebná šetření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a

uložit mu, aby si vyžádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského

výboru.



§ 12



(1) V insolvenčním řízení a v incidenčních sporech jedná a rozhoduje v

prvním stupni jediný soudce (samosoudce).



(2) Zákon upravující vyšší soudní úředníky a vyšší úředníky státního

zastupitelství stanoví, kdy je v insolvenčním řízení oprávněn jednat a

rozhodovat vyšší soudní úředník.



§ 13



Asistent soudce insolvenčního soudu



Asistent soudce insolvenčního soudu činí jednotlivé úkony insolvenčního

řízení z pověření soudce insolvenčního soudu.



Díl 2



Účastníci řízení



§ 14



(1) Účastníky insolvenčního řízení jsou dlužník a věřitelé, kteří

uplatňují své právo vůči dlužníku.



(2) Vedlejší účastenství není v insolvenčním řízení přípustné;

ustanovení § 16 odst. 2 tím není dotčeno.



§ 15



Nejde-li o přihlášené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v

insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou

insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.



§ 16



(1) Účastníky řízení v incidenčních sporech jsou žalobce a žalovaný,

není-li dále stanoveno jinak.



(2) Vedlejší účastenství v incidenčních sporech je přípustné.



§ 17



Vstup do řízení^7) a záměna účastníka řízení^8) nejsou v insolvenčním

řízení přípustné.



§ 18



(1) Nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, se kterou

právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z

původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel

ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, že

místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho

pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele a po písemném souhlasu

nabyvatele jeho pohledávky. Převod nebo přechod pohledávky, který

nevyplývá přímo z právního předpisu, je nutné doložit veřejnou

listinou^9) nebo listinou, na které je úředně ověřena pravost podpisů

osob, které ji podepsaly.



(2) O návrhu podle odstavce 1 rozhodne insolvenční soud do 3 dnů ode

dne, kdy mu takový návrh došel; nestane-li se tak, má se po uplynutí

této lhůty za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž návrhu

vyhověl.



(3) Rozhodnutí podle odstavce 1 vydá insolvenční soud také tehdy,

učiní-li věřitel a nabyvatel jeho pohledávky do protokolu u tohoto

soudu společné prohlášení o tom, že nastala skutečnost uvedená v

odstavci 1; odstavec 2 platí obdobně.



(4) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 se doručuje věřiteli, nabyvateli

jeho pohledávky, dlužníku a insolvenčnímu správci; těmto osobám se

doručuje zvlášť. Odvolání proti němu není přípustné, insolvenční soud

však tímto rozhodnutím není vázán.



§ 19



Nabyvatel pohledávky se stává účastníkem insolvenčního řízení, jakmile

insolvenční soud podle § 18 rozhodne o jeho vstupu do insolvenčního

řízení, a platí pro něj stav insolvenčního řízení v době, kdy se stal

jeho účastníkem. Nabyvatel takto vstupuje na místo původního věřitele i

do incidenčních sporů, které se týkají jím nabyté pohledávky.



§ 20



(1) Ustanovení části první hlavy třetí občanského soudního řádu, která

se týkají jednání za právnickou osobu, stát a územní samosprávní celky

a zastoupení účastníků řízení, platí obdobně pro insolvenční řízení a

incidenční spory.



(2) Odborová organizace může v insolvenčním řízení a v incidenčních

sporech zastupovat dlužníkova zaměstnance, jde-li o uplatňování jeho

pracovněprávních pohledávek.



Díl 3



Insolvenční správce a další správci



§ 21



(1) Insolvenční správce se ustanovuje ze seznamu insolvenčních správců,

který vede Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo").



(2) Náležitosti seznamu insolvenčních správců, údaje do něj zapisované,

jeho členění, vedení a podmínky zápisu do něj a vznik práva vykonávat

činnost insolvenčního správce a hostujícího insolvenčního správce

upravuje zvláštní právní předpis^9a).



(3) Insolvenčním správcem se pro účely tohoto zákona rozumí i hostující

insolvenční správce.



§ 22



(1) Osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců může své ustanovení

insolvenčním správcem odmítnout, jen má-li pro to důležité důvody.



(2) Nelze-li insolvenčního správce vybrat ze seznamu insolvenčních

správců, je možné jím ustanovit i fyzickou osobu, která splňuje obecné

a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců a

se svým ustanovením souhlasí.



§ 23



Insolvenční správce uzavře na svůj náklad smlouvu o pojištění

odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem

jeho funkce nebo s činností jeho zaměstnanců pro celou dobu trvání jeho

funkce.



§ 24



(1) Insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se

zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod

pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34.

Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro

jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.



(2) Veřejná obchodní společnost, která je ustanovena insolvenčním

správcem, oznámí insolvenčnímu soudu neprodleně, kdo z jejích

společníků, prostřednictvím kterých vykonává činnost insolvenčního

správce^60), bude jejím jménem funkci insolvenčního správce vykonávat;

odstavec 1 platí pro tohoto společníka obdobně.



§ 25



(1) Insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční

soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení

reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předloženém reorganizačním

plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud

insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený

insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a odstavci 3.

Ustanovení § 29 tím není dotčeno.



(2) Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví

insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu

podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla nebo provozovny do

příslušné části seznamu insolvenčních správců vedené



a) pro obvod krajského soudu, který je insolvenčním soudem dlužníka,

je-li v době určení podán návrh na prohlášení konkursu nebo není-li v

době určení podán návrh na jiný způsob řešení úpadku a není- -li

dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích^9a),



b) pro obvod okresního soudu, který je obecným soudem dlužníka, je-li v

době určení podán návrhna povolení oddlužení.



(3) Je-li v době určení podán návrh na povolení reorganizace nebo je-li

dlužník osobou podle § 3 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích^9a)

bez ohledu na způsob řešení úpadku, ustanoví insolvenční soud

insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu

podle pořadí určeného dnem zápisu jejího sídla do zvláštní části

seznamu insolvenčních správců.



(4) Nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu

insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu.



(5) Nelze-li ustanovit osobu insolvenčního správce postupem podle

odstavce 2 nebo je-li to nezbytné se zřetelem k dosavadnímu stavu

insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům,

jakož i k odborné způsobilosti insolvenčního správce, jeho dosavadní

činnosti a k jeho zatížení, může předseda insolvenčního soudu určit

insolvenčního správce mimo stanovené pořadí; takový postup vždy

odůvodní.



(6) Odstavce 2 a 3 se nepoužijí v případě určení osoby insolvenčního

správce, který je hostujícím insolvenčním správcem. Předseda

insolvenčního soudu určí pro insolvenční řízení osobu insolvenčního

správce, který je hostujícím insolvenčním správcem, z příslušné části

seznamu postupem, který je v souladu se zásadou dočasnosti nebo

příležitostnosti, je-li to vhodné se zřetelem k dosavadnímu stavu

insolvenčního řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům,

jakož i k odborné způsobilosti osoby insolvenčního správce, který je

hostujícím insolvenčním správcem.



§ 26



Proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání

přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený

insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není

nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání

rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.



§ 27



(1) Insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v

rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může

insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného

insolvenčního správce (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí

se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku.



(2) Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti

stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a

povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůže

insolvenční soud vymezit v širším rozsahu, než v jakém náleží

insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční

soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává

se předběžný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou

působností.



(3) Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného

správce.



§ 28



Za podmínek stanovených tímto zákonem rozhodují o změně v osobě

insolvenčního správce i věřitelské orgány; pro jejich rozhodnutí platí

§ 21 až 24 a § 25 odst. 3 obdobně.



§ 29



(1) Na schůzi věřitelů, která nejblíže následuje po přezkumném jednání,

se mohou věřitelé usnést, že insolvenčním soudem ustanoveného

insolvenčního správce odvolávají z funkce a že ustanovují nového

insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestliže pro ně

hlasovala nejméně polovina všech věřitelů přihlášených ke dni

předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výše jejich

pohledávek, kteří mají právo hlasovat.



(2) Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1

potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li

insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 až 24 a § 25 odst. 3; § 54

odst. 1 se nepoužije.



(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení

schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je

přípustné, jen jestliže insolvenční soud usnesení schůze věřitelů

nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který

na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí

obdobně.



(4) Insolvenčnímu správci odvolanému postupem podle odstavce 1

insolvenční soud uloží, aby mu ve stanovené lhůtě podal zprávu o své

činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval

odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se

správou a udržováním majetku.



§ 30



(1) Přijme-li schůze věřitelů usnesení o odvolání ustanoveného

insolvenčního správce, aniž se usnese na ustanovení insolvenčního

správce nového, nebo byl-li touto schůzí ustanovený insolvenční správce

odvolán z funkce podle § 31 odst. 2, ustanoví insolvenčního správce

svým rozhodnutím insolvenční soud; pro takto ustanoveného insolvenčního

správce se § 29 odst. 1 nepoužije.



(2) Jestliže v důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí

přihlášky pohledávky dojde k takové změně v osobách věřitelů nebo výši

jejich pohledávek, která by měla vliv na výsledek usnesení schůze

věřitelů podle odstavce 1, může usnesení podle § 29 odst. 1 přijmout i

schůze věřitelů, která nejblíže následuje po této změně.



§ 31



Odvolání insolvenčního správce



(1) Z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností

insolvenčního správce, může insolvenční soud na návrh insolvenčního

správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat

insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slyšení

insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.



(2) Insolvenčního správce ustanoveného postupem podle § 29 odst. 1 až 3

insolvenční soud odvolá z funkce i tehdy, požádá-li o to do 3 dnů poté,

co se o svém ustanovení dozvěděl; to neplatí, jestliže insolvenční

správce se svým ustanovením předem souhlasil.



(3) Insolvenčního správce, kterému zaniklo ze zákona právo vykonávat

činnost insolvenčního správce nebo mu bylo právo pozastaveno podle

zákona o insolvenčních správcích^9a), může insolvenční soud na návrh

insolvenčního správce, věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez

tohoto návrhu odvolat z funkce. Pokud to okolnosti dovolují, učiní tak

po slyšení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.



(4) Insolvenčního správce, kterému bylo zrušeno povolení nebo kterému

zaniklo jeho právo dočasně nebo příležitostně vykonávat činnost

insolvenčního správce na základě rozhodnutí ministerstva podle zákona o

insolvenčních správcích^9a), insolvenční soud odvolá z funkce.

Insolvenčního správce ustanoveného postupem podle § 25 odst. 3

insolvenční soud odvolá z funkce i tehdy, bylo-li mu zrušeno zvláštní

povolení nebo zaniklo-li jeho právo dočasně nebo příležitostně

vykonávat činnost insolvenčního správce dlužníka podle § 3 odst. 2

zákona o insolvenčních správcích^9a) na základě rozhodnutí ministerstva

podle zákona o insolvenčních správcích^9a).



(5) Odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví

současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí

je přípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se

však lze samostatně odvolat jen z důvodů uvedených v § 26.



(6) Odvolaný insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu

řádně informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti

a předá mu všechny doklady souvisící s výkonem jeho funkce; jeho

odpovědnost za dobu výkonu funkce nezaniká.



(7) Ustanovení § 29 odst. 4 platí obdobně.



§ 32



Zproštění insolvenčního správce



(1) Insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který

nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závažně

porušil důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, může

insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez

tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slyšení

insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.



(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční

správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 29

odst. 4 a § 31 odst. 5 a 6 platí obdobně.



§ 33



Zástupce insolvenčního správce



Je-li to účelné, může insolvenční soud ustanovit insolvenčnímu správci

zástupce pro případ, že by ze závažných důvodů nemohl přechodně svou

funkci vykonávat. Pro zástupce insolvenčního správce platí § 29 až 31

přiměřeně.



§ 34



Oddělený insolvenční správce



(1) Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr

jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze

zástupců dlužníkových věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru

pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení

důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a

povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud ustanovit pro

tyto úkony odděleného insolvenčního správce.



(2) Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že

mohou odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve

kterém byl rovněž ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví insolvenční

soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce vždy.



§ 35



Zvláštní insolvenční správce



(1) V případech, kdy je nutné v rámci insolvenčního řízení řešit

zvláštní problematiku vyžadující odborné specializace, může insolvenční

soud ustanovit i zvláštního insolvenčního správce a upravit jeho vztah

k insolvenčnímu správci. Není-li dále stanoveno jinak, není důvodem pro

ustanovení zvláštního insolvenčního správce činnost týkající se

zpeněžení majetkové podstaty.



(2) Pro ustanovení do funkce, odměňování a zprošťování funkce zástupce

insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního

insolvenčního správce platí ustanovení o insolvenčním správci obdobně.



(3) Zvláštního insolvenčního správce ustanoví soud pro výplatu nároku

uživatelů platebních služeb nebo držitelů elektronických peněz postupem

stanoveným zákonem upravujícím platební styk.



§ 36



(1) Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat

svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které

lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co

nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu

funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.



(2) Insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost

nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na žádost

věřitelského orgánu účastní jeho jednání. Neurčí-li insolvenční soud

jinak, předkládá insolvenční správce věřitelskému orgánu a

insolvenčnímu soudu nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu

insolvenčního řízení.



§ 37



(1) Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou

dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své

funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo

rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s

odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen

když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při

vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě

požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.



(2) Podle odstavce 1 insolvenční správce odpovídá i za škodu nebo jinou

újmu způsobenou osobami, kterých použil k plnění svých úkolů. To platí

i pro zaměstnance dlužníka, působící v rozsahu své dosavadní činnosti,

nebo pro jiné osoby ve smluvním vztahu s dlužníkem.



(3) Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, která

věřiteli s pohledávkou za majetkovou podstatou vznikla tím, že nemohla

být uspokojena jeho pohledávka vzniklá na základě právního úkonu

insolvenčního správce; této odpovědnosti se insolvenční správce

zprostí, jen když prokáže, že v době, kdy tento právní úkon činil,

nemohl poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé

pohledávky za majetkovou podstatou.



(4) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci

se promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a

odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let, a jde-li

o škodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl insolvenční

správce pravomocně odsouzen, nejpozději do 10 let od skončení

insolvenčního řízení.



§ 38



(1) Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V

případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek

pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele.

Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k

odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani,

kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových

výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu^10) .



(2) Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se

uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na

náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů

možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního

správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.



(3) Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v

konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční

soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem

odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke

snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil

některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného

rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.



(4) Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o

vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i

opětovně.



(5) Insolvenční správce odvolaný z funkce nebo zproštěný funkce v

průběhu insolvenčního řízení provede vyúčtování odměny a hotových

výdajů ve zprávě o své činnosti; pro projednání této zprávy platí

přiměřeně § 304. Umožňuje-li to stav insolvenčního řízení, rozhodne

insolvenční soud o schválení této zprávy již v jeho průběhu; jde-li o

hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a

správou majetkové podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, učiní tak

bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Proti rozhodnutí o

schválení takové zprávy mohou podat odvolání insolvenční správce, který

zprávu podal, ustanovený insolvenční správce a věřitelé a dlužník,

jejichž námitkám proti této zprávě nebylo vyhověno.



(6) Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního

správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.



§ 39



(1) Věřitelé jsou oprávněni se souhlasem insolvenčního soudu na základě

rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout insolvenčnímu správci zálohu

k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně. Při poskytnutí zálohy se určí

podmínky jejího vyúčtování; určit lze též účel, na který má být záloha

vynaložena.



(2) Náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen podle

zákona nebo podle rozhodnutí insolvenčního soudu, jsou zahrnuty v jeho

odměně a nese je ze svého. Výjimečně může splnění těchto činností zadat

jiným osobám na účet majetkové podstaty se souhlasem insolvenčního

soudu a věřitelského výboru; tím nejsou dotčeny jeho povinnosti ani

odpovědnost podle tohoto zákona.



(3) Náklady insolvenčního správce spojené s využitím právních,

ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové

podstaty, jen je-li jejich využití účelné vzhledem k rozsahu a

náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny věřitelským

výborem.



§ 40



(1) Insolvenční správce jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na

něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Označuje se

způsobem, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu funkce

insolvenčního správce; součástí jeho označení je i nezaměnitelné

označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá.



(2) Jednáním podle odstavce 1 jsou zejména právní úkony, jimiž

insolvenční správce zpeněžuje majetkovou podstatu nebo s ní jinak

nakládá, a jeho úkony v incidenčních sporech, jakož i v dalších

sporech, kterých se účastní místo dlužníka.



(3) Insolvenční správce může pověřit svého zaměstnance i zaměstnance

dlužníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních; tím není

dotčena jeho odpovědnost podle tohoto zákona.



§ 40a



Na základě rozhodnutí a jiných exekučních titulů vzniklých v průběhu

insolvenčního řízení proti insolvenčnímu správci pro pohledávky nebo

jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo která mají být

uspokojena z majetkové podstaty, nelze vést výkon rozhodnutí na majetek

insolvenčního správce; to neplatí, jde-li o pořádková opatření uložená

insolvenčnímu správci v souvislosti s takovými řízeními, a o

rozhodnutí, jimiž bylo insolvenčnímu správci uloženo nahradit náklady

řízení, které způsobil svým zaviněním nebo které vznikly náhodou, která

se mu přihodila.



Úvěrové financování



§ 41



(1) Insolvenční správce může pro udržení nebo obnovení provozu podniku,

který je součástí majetkové podstaty, uzavřít za obvyklých obchodních

podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy obdobné, jakož i smlouvy na dodávky

energií^11) a surovin, včetně smluv o zajištění splnění těchto smluv

(dále jen "úvěrové financování").



(2) Nenabídnou-li horší podmínky než nejlepší nabídka, mají dosavadní

zajištění věřitelé přednostní právo, aby smlouvy podle odstavce 1 byly

uzavřeny s nimi; to platí obdobně pro věřitele ze smluv na dodávky

energií a surovin podle odstavce 1.



§ 42



(1) Majetek získaný z prostředků poskytnutých v rámci úvěrového

financování není předmětem zajištění podle dříve uzavřených smluv.



(2) Prostředky získané z úvěrového financování lze použít jen k účelu

uvedenému ve smlouvách o úvěrovém financování.



(3) K uzavření smluv o úvěrovém financování je oprávněn také dlužník s

dispozičními oprávněními nebo dlužník po dobu trvání moratoria.



§ 43



(1) Orgány veřejné správy, zejména katastrální úřady, orgány evidující

motorová vozidla a jiné správní úřady, jakož i notáři, soudní

exekutoři, osoby vedoucí evidenci cenných papírů, finanční instituce,

provozovatelé telekomunikačních služeb, provozovatelé poštovních služeb

a jiné osoby, které se zabývají přepravou zásilek, vydavatelé tisku a

dopravci poskytnou insolvenčnímu správci na jeho písemnou žádost bez

zbytečného odkladu součinnost dále uvedeným způsobem.



(2) Součinnost podle odstavce 1 spočívá v tom, že orgány a osoby v něm

uvedené poskytují insolvenčnímu správci údaje o majetku dlužníka a

některé další údaje, které jsou nutné pro výkon správy, a to ve stejném

rozsahu, v jakém by je poskytly přímo dlužníku. Tato součinnost spočívá

také v tom, že uvedené orgány a osoby, které mají u sebe listiny nebo

jiné věci, které mohou sloužit ke zjištění dlužníkova majetku, je bez

zbytečného odkladu po doručení žádosti vydají nebo zapůjčí

insolvenčnímu správci. Jde-li o údaje vedené v elektronické podobě,

splní orgány a osoby uvedené v odstavci 1 povinnost poskytnout

součinnost tím, že k nim insolvenčnímu správci umožní dálkový přístup.

Součinnost se poskytuje bezplatně; nejde-li o orgány veřejné správy,

přísluší tomu, kdo součinnost poskytl, právo na náhradu s tím spojených

hotových výdajů.



(3) Povinnost orgánů a osob uvedených v odstavci 1 poskytnout

insolvenčnímu správci součinnost podle jiných ustanovení tohoto zákona,

případně podle ustanovení zvláštního právního předpisu, tím není

dotčena.



§ 44



(1) Součinnost podle § 43 se poskytuje zejména tak, že



a) osoby vedoucí evidenci cenných papírů sdělí insolvenčnímu správci

údaje o tam evidovaných cenných papírech, které náleží do majetku

dlužníka,



b) banky, spořitelní a úvěrní družstva a pobočky zahraničních bank

sdělí insolvenčnímu správci čísla dlužníkových účtů, informují jej o

stavech těchto účtů a pohybech peněžních prostředků na nich a podají mu

informace o dlužníkových úschovách a vkladních knížkách,



c) provozovatelé poštovních služeb a jiné osoby, které se zabývají

přepravou zásilek, informují insolvenčního správce o dlužníkových

doručovacích místech, rozsahu a povaze doručovaných zásilek a úhrnu

peněžních prostředků, které dlužník přijímá jejich prostřednictvím,



d) poskytovatelé služeb elektronických komunikací oznámí insolvenčnímu

správci údaje o dlužníkových telefonních, dálnopisných, telefaxových a

jiných elektronických stanicích a adresách, které nejsou uvedeny v

dostupných seznamech,



e) pojišťovny sdělí insolvenčnímu správci údaje o dlužníkových

pojistných smlouvách a pojistných plněních,



f) vydavatelé tisku sdělí insolvenčnímu správci údaje o inzerci, která

se týká majetkové podstaty,



g) dopravci sdělí insolvenčnímu správci údaje o přepravovaných

dlužníkových věcech a jejich příjemci.



(2) Na žádost orgánů a osob, od nichž vyžaduje součinnost, insolvenční

správce doloží své ustanovení do funkce rozhodnutím insolvenčního

soudu.



(3) Osoby a orgány, které jsou povinny poskytnout insolvenčnímu soudu

nebo insolvenčnímu správci součinnost, odpovídají za škodu nebo jinou

újmu, kterou způsobily, v případě, že tuto součinnost neposkytnou řádně

a včas.



§ 45



Insolvenční správce zachovává mlčenlivost o skutečnostech, o kterých

zvláštní právní předpis stanoví povinnost mlčenlivosti, pokud se o nich

dozvěděl při výkonu své funkce, a to i po jejím skončení; této

mlčenlivosti jej v rozsahu výkonu této funkce může zprostit ten, v

jehož zájmu ji má, nebo insolvenční soud. Totéž platí pro třetí osoby

vykonávající činnosti, ke kterým je povinen insolvenční správce.



Díl 4



Věřitelské orgány



§ 46



Schůze věřitelů, věřitelský výbor a zástupce věřitelů



(1) Věřitelskými orgány jsou schůze věřitelů a věřitelský výbor nebo

zástupce věřitelů.



(2) Schůzi věřitelů přísluší volba a odvolání členů věřitelského výboru

a jeho náhradníků nebo zástupce věřitelů; rozhoduje též o tom, zda

ponechá ve funkci prozatímní věřitelský výbor. Schůze věřitelů si může

vyhradit cokoli, co patří do působnosti věřitelských orgánů. Usnesení,

jímž si schůze věřitelů vyhrazuje působnost jiných věřitelských orgánů,

je přijato, jestliže pro ně hlasovala většina tvořená nejméně dvěma

třetinami hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná

podle výše jejich pohledávek. Není-li ustanoven věřitelský výbor ani

zástupce věřitelů a není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vykonává

schůze věřitelů i jejich působnost.



(3) Věřitelský výbor vykonává působnost věřitelských orgánů s výjimkou

věcí, které patří do působnosti schůze věřitelů nebo které si schůze

věřitelů vyhradila.



§ 47



Schůze věřitelů



(1) Schůzi věřitelů svolává a řídí insolvenční soud. Svolá ji z vlastní

iniciativy, nebo na návrh insolvenčního správce, věřitelského výboru

anebo alespoň 2 věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49

odst. 1) činí alespoň desetinu přihlášených pohledávek. Insolvenční

soud svolá schůzi věřitelů tak, aby se konala do 30 dnů poté, co byl o

její svolání požádán, není-li navržen pozdější termín konání.



(2) Právo zúčastnit se schůze věřitelů mají přihlášení věřitelé,

dlužník, insolvenční správce a státní zastupitelství, pokud se účastní

insolvenčního řízení. Má-li dlužník zaměstnance, má právo zúčastnit se

schůze věřitelů také odborová organizace, která u dlužníka působí.

Působí-li u dlužníka vedle sebe více odborových organizací, má toto

právo odborová organizace s největším počtem členů nebo sdružení

odborových organizací s největším počtem členů, nedohodnou-li se

odborové organizace působící u dlužníka jinak.



§ 48



(1) Oznámení o svolání schůze věřitelů zveřejní insolvenční soud

vyhláškou (§ 71 odst. 3), v níž musí být uveden předmět jednání, jakož

i místo a termín konání schůze. Svolává-li schůzi věřitelů na návrh

osoby uvedené v § 47 odst. 1, označí insolvenční soud jako předmět

jednání vždy i záležitost, pro kterou byl tento návrh podán.



(2) Schůzí věřitelů může být projednán jen předmět jednání, který byl

uveden v oznámení o jejím svolání. Jsou-li přítomni všichni věřitelé,

mohou se usnést i na dalším předmětu jednání; za přítomného se pro

tento účel nepovažuje věřitel, který hlasuje písemně (§ 50 odst. 2).

Předmětem jednání první schůze věřitelů je vždy volba věřitelského

výboru a usnesení věřitelů podle § 29 odst. 1, byl-li ustanoven

insolvenční správce a koná-li se tato schůze po přezkumném jednání,

zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti, a byl-li

ustanoven prozatímní věřitelský výbor, zpráva tohoto výboru o jeho

dosavadní činnosti. Jestliže insolvenční soud ještě nerozhodl o způsobu

řešení dlužníkova úpadku, je předmětem jednání první schůze věřitelů

také způsob řešení dlužníkova úpadku.



(3) Věřitel, který podal opakovaně nedůvodně návrh na svolání schůze

věřitelů, je povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost

náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na schůzi

věřitelů, konané na jeho návrh; takovému věřiteli uloží insolvenční

soud zaplatit i paušální částku na náhradu nákladů spojených s

projednáním nedůvodného návrhu na svolání schůze věřitelů ve výši 5 000

Kč; zaplacení této paušální částky, která je příjmem státu, nelze

prominout.



Hlasovací právo



§ 49



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, vyžaduje se k platnosti usnesení

schůze věřitelů prostá většina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených

věřitelů, počítaná podle výše jejich pohledávek; přitom platí, že na

každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas.



(2) Náleží-li pohledávka více osobám, musí se dohodnout, kdo bude

vykonávat práva s ní spojená. Nedohodnou-li se, vykonávají tato práva

jen ohledně svého dílu pohledávky; pro tyto účely platí, že každé z

těchto osob náleží stejný díl pohledávky. Ustanovení občanského

zákoníku^12) o spoluvlastnictví se použijí obdobně.



§ 50



(1) Není-li dále stanoveno jinak, právo hlasovat mají všichni na schůzi

přítomní věřitelé. Ke hlasu, který je vázán na splnění podmínky, se

nepřihlíží.



(2) Věřitelé mohou hlasovat také písemně, podáním výslovně označeným

jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný procesní

úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně

ověřena pravost jejich podpisu. K jejich hlasu se přihlíží, jen bylo-li

podání obsahující všechny náležitosti doručeno insolvenčnímu soudu

nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů; § 43 občanského

soudního řádu se nepoužije.



(3) Náležitosti hlasovacího lístku podle tohoto ustanovení stanoví

prováděcí právní předpis.



§ 51



(1) Věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření

hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů. Jestliže schůze věřitelů

nepřizná hlasovací právo věřitelům, jejichž pohledávka byla popřena,

rozhodne o hlasovacím právu těchto věřitelů insolvenční soud.



(2) Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nebo dlužníkem nemá vliv

na hlasovací právo věřitelů, jejichž pohledávka byla popřena.



(3) Nejde-li o případy uvedené v odstavci 1, rozhodne o hlasovacím

právu věřitelů, jejichž pohledávka nebyla ještě zjištěna nebo je

sporná, insolvenční soud. Učiní tak jen na návrh dlužníka,

insolvenčního správce nebo některého z věřitelů. Návrh lze podat i

přede dnem konání schůze věřitelů.



(4) Není-li dále stanoveno jinak, nemají hlasovací právo věřitelé s

pohledávkami za majetkovou podstatou (§ 168), věřitelé s pohledávkami

postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169),

věřitelé s pohledávkami vyloučenými ze způsobu řešení úpadku (§ 170),

věřitelé s podřízenými pohledávkami (§ 172) a do doby splnění odkládací

podmínky věřitelé, kteří přihlásili pohledávky vázané na odkládací

podmínku.



§ 52



(1) Hlasovací právo zkoumá insolvenční soud u každého z věřitelů

jednotlivě.



(2) Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů

není přípustný opravný prostředek. Tímto rozhodnutím není insolvenční

soud pro další schůzi věřitelů vázán.



(3) Je-li na rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů

závislé jiné rozhodnutí insolvenčního soudu, proti kterému je odvolání

přípustné, lze v mezích odvolání podaného proti takovému rozhodnutí

přezkoumat i správnost rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím

právu věřitelů; to platí jen pro první takové rozhodnutí vydané po

rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů.



§ 53



Nejde-li o volbu věřitelského výboru, nesmí žádný z věřitelů hlasovat

ve vlastní věci. Ve věci osoby, která tvoří s věřitelem koncern, nebo

ve věci osoby věřiteli blízké, může věřitel hlasovat, nestanoví-li

tento zákon jinak.



§ 54



Postup insolvenčního soudu



(1) Odporuje-li usnesení schůze věřitelů společnému zájmu věřitelů,

může je insolvenční soud zrušit; to neplatí v případě uvedeném v § 29

odst. 1, § 51 odst. 1 a pro usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení

dlužníkova úpadku, o reorganizačním plánu nebo o způsobu oddlužení.



(2) Rozhodnutí o zrušení usnesení schůze věřitelů může insolvenční soud

vydat jen do skončení schůze věřitelů, která usnesení přijala, a může

tak učinit jen na návrh insolvenčního správce nebo věřitele, který

hlasoval proti přijetí usnesení schůze věřitelů.



§ 55



(1) Po vyhlášení rozhodnutí, kterým zruší usnesení schůze věřitelů,

insolvenční soud vyzve každého z přítomných věřitelů, kteří hlasovali

pro přijetí usnesení schůze věřitelů, aby uvedl, zda se vzdává

odvolání; současně je poučí, že odvolání, které nebude podáno do

skončení schůze věřitelů, již nelze podat. Vyjádření věřitelů a jejich

poučení se uvede v protokolu o jednání. Rozhodnutí insolvenční soud

doručí pouze osobám, které proti němu podaly odvolání.



(2) Jestliže insolvenční soud návrh na zrušení rozhodnutí schůze

věřitelů zamítl, uplatní postup podle odstavce 1 přiměřeně ve vztahu k

osobě, která návrh podala.



(3) Osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o zrušení

usnesení schůze věřitelů je pouze věřitel, který hlasoval pro přijetí

tohoto usnesení. K podání odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu

na zrušení usnesení schůze věřitelů je oprávněna pouze osoba, která

návrh podala.



Věřitelský výbor



§ 56



(1) Je-li přihlášených věřitelů více než 50, je schůze věřitelů povinna

ustanovit věřitelský výbor. Členy věřitelského výboru a jejich

náhradníky volí schůze věřitelů.



(2) Věřitelský výbor má nejméně 3 a nejvýše 7 členů. O počtu členů

rozhoduje schůze věřitelů. Schůze věřitelů se může usnést, že každý

člen věřitelského výboru má svého náhradníka; schůze věřitelů může

rozhodnout o vyšším počtu náhradníků členů věřitelského výboru.



(3) Je-li způsobem řešení úpadku nepatrný konkurs nebo oddlužení, není

volba věřitelského výboru povinná.



§ 57



(1) Ve věřitelském výboru mají být zastoupeni zajištění i nezajištění

věřitelé. Členů věřitelského výboru navržených nezajištěnými věřiteli

musí být vždy nejméně tolik, kolik členů navržených zajištěnými

věřiteli; to neplatí, jestliže nezajištění věřitelé své členy

nenavrhnou nebo jimi navržené osoby s tímto návrhem nesouhlasí anebo

nejsou zvoleny z jiných důvodů.



(2) Členové a náhradníci věřitelského výboru navržení nezajištěnými

věřiteli se volí a odvolávají hlasy nezajištěných věřitelů. Členové a

náhradníci věřitelského výboru navržení zajištěnými věřiteli se volí a

odvolávají hlasy zajištěných věřitelů.



(3) Volbu a odvolání členů a náhradníků věřitelského výboru potvrzuje

insolvenční soud; jeho rozhodnutí se nedoručuje. Pro usnesení schůze

věřitelů podle § 62 odst. 2 platí věta první obdobně.



§ 58



(1) Věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s

insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení.



(2) Věřitelský výbor zejména



a) dohlíží na činnost insolvenčního správce,



b) poskytuje insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti,



c) uděluje insolvenčnímu správci nebo dlužníku s dispozičními

oprávněními souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování,



d) schvaluje průběžně výši a správnost hotových výdajů insolvenčního

správce a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty,



e) může nahlížet do dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle

zvláštního právního předpisu^13) ,



f) může rozhodnout o ověření řádné účetní závěrky nebo mimořádné účetní

závěrky auditorem,



g) může nahlížet do dlužníkových písemností ve stejném rozsahu jako

insolvenční správce,



h) plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo uložené mu insolvenčním

soudem,



i) je oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu

insolvenčního řízení, včetně návrhů na uložení procesních sankcí.



(3) Věřitelský výbor vykonává svou činnost jako sbor; ze svého středu

volí předsedu, který svolává a řídí jeho schůze. Jestliže věřitelský

výbor nezvolí předsedu ani při opakované volbě, určí ho z řad členů

věřitelského výboru insolvenční soud. Věřitelský výbor se schází z

vlastní iniciativy nebo jej svolá insolvenční soud anebo insolvenční

správce. Rozhoduje většinou hlasů svých členů s tím, že nepřítomné

členy zastupují jejich náhradníci; má-li člen věřitelského výboru více

náhradníků (§ 56 odst. 2), zastupují jej v pořadí určeném schůzí

věřitelů při jejich volbě. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy.

Usnášet se věřitelský výbor může jen tehdy, je-li přítomna nadpoloviční

většina jeho členů nebo jejich náhradníků. Připouští-li to povaha

některé z činností, může věřitelský výbor jejím provedením nebo

prováděním pověřit některého ze svých členů nebo jeho náhradníka.



(4) Členové a náhradníci věřitelského výboru se mohou ve věřitelském

výboru dát na své nebezpečí zastoupit kteroukoliv fyzickou osobou,

která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu; nejde-li o

advokáta, může tento zástupce jednat jedině osobně. Náklady, které jim

tím vzniknou, platí ze svého.



§ 59



(1) Členy a náhradníky věřitelského výboru mohou být jen přihlášení

věřitelé, kteří se svým zvolením souhlasí. Stane-li se členem nebo

náhradníkem věřitelského výboru právnická osoba, oznámí neprodleně

insolvenčnímu soudu fyzickou osobu, která bude jejím jménem ve

věřitelském výboru jednat.



(2) Členy ani náhradníky věřitelského výboru nemohou být osoby, u

kterých je vzhledem k jejich vztahu k dlužníkovi důvod pochybovat o

jejich nepodjatosti. Takto lze usuzovat zejména, jde-li o osoby

dlužníkovi blízké, vedoucí zaměstnance dlužníka, podle § 33 odst. 3 a §

73 odst. 3 zákoníku práce, společníky dlužníka, s výjimkou akcionářů,

pokud nepůsobí v orgánech dlužníka nebo nevlastní dlužníkovy akcie

anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více

než desetiny základního kapitálu dlužníka, a osoby tvořící s dlužníkem

koncern.



(3) Insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského

výboru, je-li tu důvod pochybovat o jejich důvěryhodnosti nebo o tom,

že budou k výkonu funkce způsobilí. Toto rozhodnutí musí insolvenční

soud vyhlásit do skončení schůze věřitelů, na které k volbě došlo.



(4) Po vyhlášení rozhodnutí podle odstavce 3 insolvenční soud vyzve

každého z přítomných věřitelů, kteří hlasovali pro zvolení, aby uvedl,

zda se vzdává odvolání, současně je poučí, že odvolání, které nebude

podáno do skončení schůze věřitelů, již nelze podat. Vyjádření věřitelů

a jejich poučení se uvede v protokolu o jednání. Rozhodnutí insolvenční

soud doručí pouze osobám, které proti němu podaly odvolání.



§ 60



(1) Členové a náhradníci věřitelského výboru jsou povinni při výkonu

své funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídají za škodu nebo jinou

újmu, kterou způsobili porušením svých povinností nebo neodborným

výkonem své funkce. Společnému zájmu věřitelů jsou při výkonu funkce

povinni dát přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

Nabývat majetek z majetkové podstaty mohou jen se souhlasem schůze

věřitelů. Odpovídají i za své zaměstnance a jiné osoby, jejichž

prostřednictvím plnili či měli plnit své povinnosti.



(2) Členové a náhradníci věřitelského výboru mají právo na náhradu

nutných výdajů spojených s výkonem funkce a na přiměřenou odměnu, jejíž

výši určí insolvenční soud.



(3) Věřitelský výbor může při své činnosti využívat služeb právních,

ekonomických a jiných specializovaných odborníků. Náklady, které tím

členům nebo náhradníkům věřitelského výboru vzniknou, lze hradit z

majetkové podstaty pouze se souhlasem insolvenčního soudu. Při

udělování souhlasu insolvenční soud zkoumá účelnost vynaložených

nákladů, jejich rozsah v porovnání s celkovým rozsahem majetkové

podstaty a přínos pro majetkovou podstatu. Je-li souhlas udělen, jde o

pohledávku za majetkovou podstatou.



(4) Způsob určení nutných výdajů a odměny členů a náhradníků

věřitelského výboru a jejich nejvyšší přípustnou výši stanoví prováděcí

právní předpis.



§ 61



(1) Do doby, než dojde k ustanovení věřitelského výboru a k potvrzení

volby jeho členů a náhradníků, může insolvenční soud, a to i před první

schůzí věřitelů a před rozhodnutím o úpadku, jmenovat prozatímní

věřitelský výbor; navrhne-li to dlužník, přihlášený věřitel nebo

předběžný správce, učiní tak neprodleně.



(2) Jestliže věřitelský výbor neustanovila schůze věřitelů k tomu účelu

svolaná, vykonává po jejím skončení působnost věřitelského výboru

insolvenční soud. Novou schůzi věřitelů za účelem ustanovení

věřitelského výboru svolá insolvenční soud jen na návrh oprávněné osoby

(§ 47 odst. 1).



(3) Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud jmenuje prozatímní

věřitelský výbor, není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje

zvlášť dlužníkovi, insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci,

přihlášenému věřiteli, který jmenování prozatímního věřitelského výboru

navrhl, a jmenovaným členům prozatímního věřitelského výboru.



§ 62



(1) Je-li to možné, jmenuje insolvenční soud prozatímní věřitelský

výbor tak, aby v něm byli zastoupeni zajištění i nezajištění věřitelé.



(2) První schůze věřitelů konaná po jmenování prozatímního věřitelského

výboru rozhodne o tom, zda ponechá ve funkci prozatímní věřitelský

výbor. Usnesení je přijato, jestliže pro ně hlasovala většina

přítomných nebo řádně zastoupených zajištěných věřitelů počítaná podle

výše jejich pohledávek a většina přítomných nebo řádně zastoupených

nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek. První

schůze věřitelů konaná po jmenování prozatímního věřitelského výboru

může též odvolat některého z jeho členů nebo jeho náhradníků nebo do

něj zvolit dalšího člena a jeho náhradníka; přitom se postupuje podle §

57 odst. 2.



(3) Prozatímní věřitelský výbor ukončí svou činnost, jakmile

insolvenční soud potvrdí věřitelský výbor ustanovený schůzí věřitelů.

Od okamžiku, kdy insolvenční soud potvrdí usnesení, jímž schůze

věřitelů ponechá prozatímní věřitelský výbor ve funkci, se tento výbor

považuje za věřitelský výbor ustanovený schůzí věřitelů.



§ 63



(1) Funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru zaniká jeho

odvoláním z funkce, odstoupením z funkce nebo ukončením jeho účasti v

insolvenčním řízení.



(2) Jestliže účast věřitele v insolvenčním řízení skončí postupem podle

§ 18, přechází na nabyvatele jeho pohledávky i členství tohoto věřitele

ve věřitelském výboru; to neplatí, nabylo-li tímto způsobem pohledávku

dosavadního věřitele více osob.



(3) Z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání

povinností, může insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo

některého z jeho členů a náhradníků. Může tak učinit i bez návrhu.



§ 64



(1) Proti rozhodnutí o odvolání z funkce může podat odvolání každá z

odvolaných osob; těmto osobám se rozhodnutí doručuje zvlášť.



(2) Proti rozhodnutí, kterým se návrh na odvolání z funkce zamítá, může

podat odvolání osoba, která návrh podala. Těmto osobám se rozhodnutí

doručuje zvlášť.



§ 65



(1) Člen nebo náhradník věřitelského výboru může kdykoli ze své funkce

odstoupit. Činí tak podáním adresovaným insolvenčnímu soudu, které

nemusí obsahovat důvody.



(2) Dojde-li k tomu, že věřitelský výbor nebo některý z jeho členů nebo

náhradníků nemůže pro zánik funkce vykonávat svou činnost a věřitelský

výbor již nemá počet členů ustanovený schůzí věřitelů, svolá

insolvenční soud schůzi věřitelů za účelem provedení nové volby nebo

doplňující volby. Zanikne-li funkce člena věřitelského výboru, nastoupí

na jeho místo jeho náhradník a doplňující volbou bude určen nový

náhradník. Jde-li o prozatímní věřitelský výbor jmenovaný insolvenčním

soudem, který dosud nepotvrdila schůze věřitelů, pak nový prozatímní

věřitelský výbor nebo některého z jeho členů anebo náhradníků jmenuje

insolvenční soud.



§ 66



Insolvenční soud jako věřitelský výbor



(1) Jestliže v průběhu insolvenčního řízení poklesne počet členů

věřitelského výboru ustanoveného schůzí věřitelů na méně než 3 nebo pod

většinu, vykonává působnost věřitelského výboru až do potvrzení nové

volby nebo doplňující volby členů věřitelského výboru do počtu nejméně

3 nebo do počtu většiny členů insolvenční soud.



(2) Jestliže chybějící členy věřitelského výboru do počtu nejméně 3

nebo do počtu většiny členů nezvolila schůze věřitelů k tomu účelu

svolaná, vykonává po jejím skončení působnost věřitelského výboru

insolvenční soud; § 61 odst. 2 věta druhá a § 61 odst. 3 platí obdobně.



(3) Úkon, který insolvenční soud provádí při výkonu působnosti

věřitelského výboru, tak musí být označen.



§ 67



Účast odborové organizace ve věřitelském výboru



Má-li dlužník zaměstnance, má právo zúčastnit se jednání věřitelského

výboru nebo prozatímního věřitelského výboru s hlasem poradním také

odborová organizace, která u dlužníka působí. Působí-li u dlužníka

vedle sebe více odborových organizací, má toto právo odborová

organizace s největším počtem členů nebo sdružení odborových organizací

s největším počtem členů, nedohodnou-li se odborové organizace působící

u dlužníka jinak.



§ 68



Zástupce věřitelů



(1) Není-li volba věřitelského výboru povinná, může schůze věřitelů

místo něho zvolit zástupce věřitelů a jeho náhradníka.



(2) Ustanovení o věřitelském výboru platí pro zástupce věřitelů a jeho

náhradníka obdobně.



Díl 5



Další procesní subjekty



§ 69



Státní zastupitelství



Je-li proti rozhodnutí insolvenčního soudu přípustný opravný

prostředek, může jej podat i státní zastupitelství, které vstoupilo do

insolvenčního řízení, do incidenčního sporu nebo do moratoria.



§ 70



Likvidátor dlužníka



(1) Likvidátor dlužníka vykonává v insolvenčním řízení svou působnost v

rozsahu, v jakém nepřešla na insolvenčního správce; do jeho působnosti

patří i součinnost s insolvenčním správcem uložená zákonem dlužníkovi.



(2) Působnost podle odstavce 1 vykonává likvidátor dlužníka od podání

insolvenčního návrhu, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, od

rozhodnutí o úpadku.



(3) V souvislosti se svou činností v insolvenčním řízení má likvidátor

dlužníka právo na náhradu, nutných výdajů a na přiměřenou odměnu, jejíž

výši určí insolvenční soud na návrh insolvenčního správce v souladu se

zvláštním právním předpisem.



(4) Pro osoby v postavení obdobném postavení likvidátora dlužníka platí

odstavce 1 až 3 obdobně.



Hlava III



Ustanovení o insolvenčním řízení



Doručování



§ 71



(1) Soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost

insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují

pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku (dále jen

"doručení vyhláškou"), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro

určité osoby i zvláštní způsob doručení.



(2) Při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou dnem,

popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku;

okamžikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den,

hodina a minuta zveřejnění.



(3) Povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhláškou různé údaje,

stanovená v tomto zákoně, je splněna zveřejněním příslušné písemnosti v

insolvenčním rejstříku; při zveřejnění písemnosti v insolvenčním

rejstříku platí odstavec 2 obdobně.



§ 72



(1) Vedle doručení vyhláškou nebo zveřejnění vyhláškou může insolvenční

soud písemnost nebo údaje zveřejnit i prostřednictvím hromadných

sdělovacích prostředků anebo sítě nebo služby elektronických

komunikací, je-li to účelné vzhledem k počtu účastníků a povaze věci;

toto zveřejnění nemusí obsahovat odůvodnění.



(2) Předvolání účastníků k insolvenčnímu soudu učiněné vyhláškou musí

být zveřejněno nejméně 15 dnů přede dnem, kdy se má jednání nebo jiný

úkon insolvenčního soudu konat.



§ 73



Nestanoví-li tento zákon jinak, doručuje insolvenční soud vyhláškou

také soudní rozhodnutí, která podle tohoto zákona vydává před zahájením

insolvenčního řízení nebo po jeho skončení; totéž platí pro doručení

předvolání, vyrozumění nebo jiné písemnosti, která s vydáním takového

soudního rozhodnutí souvisí.



§ 74



(1) Zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku je dokladem o

doručení i při zvláštním způsobu doručení této písemnosti.



(2) Je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvláštní

způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného

prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta běžet ode dne,

kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem. O tom musí být

adresát poučen.



§ 75



(1) O zvláštní způsob doručení jde tehdy, jestliže zákon ukládá, aby

písemnost byla doručena zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta.



(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, doručuje se písemnost v

insolvenčním řízení zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, státnímu

zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, a věřitelskému

výboru. Soudní rozhodnutí se doručuje zvlášť také osobám, o jejichž

podání insolvenční soud rozhoduje, a osobám, které mají v insolvenčním

řízení něco osobně vykonat. Písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní

právní předpis^16), se doručují zvlášť také orgánu, který vede obchodní

nebo jiný rejstřík, v němž je dlužník zapsán.



(3) Vedle doručení vyhláškou mohou být v určitých případech zvlášť

doručeny i písemnosti, o kterých tak stanoví předseda senátu. Tento

postup insolvenčního soudu však nesmí být v rozporu s principem

rovnosti účastníků insolvenčního řízení.



§ 76



(1) Doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se

insolvenčního řízení osobně, má přitom postavení soudního doručovatele.



(2) Písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů poštovních

služeb insolvenční správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný

doklad o doručení písemnosti, jako poštovní zásilku s dodejkou nebo

jako poštovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta.



(3) Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit

prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací, osobně nebo

prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb, může požádat o

doručení insolvenční soud.



§ 77



(1) Písemnost určenou insolvenčnímu správci doručuje insolvenční soud

do datové schránky insolvenčního správce^16a). Není-li možné doručit

písemnost tímto způsobem, předá insolvenční soud písemnost doručujícímu

orgánu k doručení na adresu jeho sídla zapsanou v seznamu insolvenčních

správců. Jestliže insolvenční správce o to požádá, insolvenční soud

předá písemnost k doručení na jinou adresu v České republice, kterou

sdělil insolvenčnímu soudu. Na jinou adresu nebo elektronickou adresu

lze doručovat jen tehdy, nelze-li doručovat do datové schránky.



(2) Písemnost určenou insolvenčnímu správci včetně písemnosti

doručované do vlastních rukou mohou přijmout také jeho zaměstnanci,

jakož i jiné fyzické osoby, které k tomu insolvenční správce zmocnil.



§ 78



(1) Je-li insolvenčním správcem fyzická osoba, které se podle

občanského soudního řádu písemnosti vzhledem k jejímu postavení

doručují jinak než ostatním fyzickým osobám, a není-li možné doručit

písemnost do datové schránky insolvenčního správce^16a) předá

insolvenční soud písemnost určenou insolvenčnímu správci doručujícímu

orgánu k doručení tímto způsobem; § 77 se nepoužije.



(2) Nejde-li o případ uvedený v odstavci 1, insolvenční soud v

písemnosti, kterou předá k doručení doručujícímu orgánu, připojí k

označení insolvenčního správce dodatek "insolvenční správce".



§ 79



(1) Písemnost určenou věřitelskému výboru insolvenční soud doručuje do

datové schránky jeho předsedy^16a). Není-li možné doručit písemnost

tímto způsobem, předá písemnost doručujícímu orgánu k doručení na

adresu pro doručování jeho předsedy.



(2) Jestliže o to věřitelský výbor požádá, insolvenční soud předá

písemnost k doručení na jinou adresu v České republice, kterou

věřitelský výbor sdělil insolvenčnímu soudu. Na jinou adresu nebo

elektronickou adresu lze doručovat jen tehdy, nelze-li doručovat do

datové schránky.



(3) Pro doručování věřitelskému výboru platí § 78 odst. 1 obdobně.



§ 80



(1) Jestliže se osobě, které se písemnost doručuje zvlášť, nepodařilo

doručit písemnost na adresu uvedenou v podání, které učinila v

insolvenčním řízení, jako adresa jejího bydliště nebo sídla anebo jako

adresa v České republice, na kterou jí má být písemnost doručována,

doručí insolvenční soud písemnost znovu vyhláškou; ustanovení § 74

odst. 2 se v takovém případě nepoužije. Neobsahovala-li písemnost

označení adresáta, opatří ji insolvenční soud před doručením vyhláškou

i tímto údajem.



(2) Učinila-li osoba, které se písemnost doručuje zvlášť, v

insolvenčním řízení více podání, doručuje se jí písemnost podle

odstavce 1 na adresu bydliště nebo sídla anebo na adresu v České

republice, na kterou má být písemnost doručována, kterou uvedla v

posledním podání insolvenčnímu soudu.



(3) Osoba, které bylo rozhodnutí insolvenčního soudu doručeno vyhláškou

nebo které bylo doručeno pouze zkrácené znění takového rozhodnutí, má

právo na bezplatné vyhotovení stejnopisu rozhodnutí. Insolvenční soud

tak učiní na její žádost.



§ 81



Pořádková pokuta



(1) Pořádkovou pokutu^17) může insolvenční soud uložit i členům nebo

náhradníkům věřitelského výboru, kteří se bez řádné omluvy neúčastní

jeho schůzí nebo jinak neplní své povinnosti.



(2) Insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem

nebo řádně neplní jiné své povinnosti, může insolvenční soud uložit

pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200

000 Kč.



§ 82



(1) Předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud

nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného

opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není

povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel

předběžného opatření nemá dlužník.



(2) Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o

insolvenčním návrhu také



a) ustanovit předběžného správce,



b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v

předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením

insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c),

neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo



c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka

a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních

nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy,

která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a

opatřeními přijatými v jeho průběhu.



(3) Neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z

důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž



a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a

věřitele v době trvání moratoria, nebo



b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a

věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v

insolvenčním rejstříku, anebo



c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných

pohledávek dlužníka a věřitele.



(4) Předběžné opatření uložením povinnosti složit jistotu k zajištění

náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným

zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu,

lze nařídit jen na návrh dlužníka podaný při prvním úkonu, který

dlužníku přísluší po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestliže

dlužník doloží, že mu vznik takové škody nebo jiné újmy zjevně hrozí.

Jestliže však podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze

očekávat, že dlužníkův úpadek bude osvědčen, insolvenční soud návrh na

nařízení takového předběžného opatření zamítne. Přiměřeně se dále

použijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního

řádu o jistotě u předběžného opatření. Předběžné opatření podle

odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dlužníka, insolvenčního správce,

věřitele, jehož se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní

zájem.



(5) Rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 2 písm. b)

nebo c) doručí insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi,

insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a

insolvenčnímu navrhovateli. Předběžné opatření podle odstavce 3 doručí

insolvenční soud do vlastních rukou dlužníkovi, insolvenčnímu správci,

osobě, která takový návrh podala, a v případě, že se předběžné opatření

vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům.

Jestliže insolvenční soud nenařídí předběžné opatření, doručí

rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření podle odstavce 3 zvlášť

dlužníku, insolvenčnímu správci a osobě, která takový návrh podala.



(6) Je-li dlužník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předběžného opatření

podle odstavce 3 současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku

Českou národní banku.



§ 83



Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž

platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze

věřitelů nebo přezkumného jednání.



§ 83a



Spojení věcí



Není-li dále stanoveno jinak, není v insolvenčním řízení přípustné

spojení věcí různých dlužníků ke společnému řízení.



§ 84



(1) Přerušení insolvenčního řízení není přípustné; po dobu, po kterou

Česká národní banka pozastavila obchodování se všemi investičními

nástroji na regulovaném trhu podle zvláštního právního předpisu^18) ,

však nelze vydat rozhodnutí o úpadku dlužníka, který je podnikatelem.



(2) Jde-li o případ podle odstavce 1 a navrhne-li to přihlášený

věřitel, insolvenční soud ustanoví dlužníku předběžného správce.

Nejde-li o insolvenčního navrhovatele, může insolvenční soud takovému

věřiteli uložit, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady

předběžného správce; § 108 se použije přiměřeně.



§ 85



Jednání



(1) V insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy,

stanoví-li to zákon, nebo jestliže to považuje za nutné. O úkonech, při

nichž insolvenční soud jedná s ostatními procesními subjekty o skutkové

podstatě projednávané věci nebo o procesních otázkách, které na ni

mohou mít vliv, se vždy sepisuje protokol; není-li to možné vzhledem ke

způsobu, jakým se procesní subjekt obrátil na insolvenční soud a je-li

jednostranné přijetí nebo podání informace insolvenčním soudem ve

společném zájmu věřitelů, je insolvenční soud povinen o takto přijaté

nebo poskytnuté informaci vždy pořídit záznam do insolvenčního spisu.

Náležitosti takového záznamu stanoví prováděcí právní předpis.



(2) Návrhy, které mohou být podle tohoto zákona podány, a procesní

úkony, které mají být provedeny při jednání, při jiném soudním úkonu

nebo na schůzi věřitelů, nemohou dodatečně provést osoby, které se

nedostavily, ač byly řádně obeslány.



Dokazování



§ 86



V insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy

potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než

byly účastníky navrhovány.



§ 87



(1) I v případě, že podle tohoto zákona může insolvenční soud vydat

příslušné rozhodnutí nebo učinit jiný úkon v insolvenčním řízení až po

slyšení dlužníka, lze od slyšení dlužníka upustit, jestliže se dlužník

zdržuje v cizině a je-li zde nebezpečí nepřiměřeného prodlení; totéž

platí, není-li znám pobyt dlužníka. Je-li to možné, insolvenční soud v

takovém případě vyslechne zástupce dlužníka nebo osobu dlužníkovi

blízkou.



(2) Je-li dlužníkem právnická osoba, platí odstavec 1 přiměřeně pro

výslech fyzických osob, které jsou oprávněny za ni jednat.



Rozhodnutí



§ 88



(1) Insolvenční soud rozhoduje v insolvenčním řízení usnesením.



(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, v záhlaví písemného vyhotovení

usnesení vydaného v insolvenčním řízení se uvede označení insolvenčního

soudu, jména a příjmení soudců, označení dlužníka a jeho zástupce,

označení osoby, o jejímž podání se rozhoduje, a jejího zástupce a

označení věci. Je-li to možné, uvede se v označení dlužníka též jeho

datum narození nebo jeho identifikační číslo osoby (dále jen

"identifikační číslo").



§ 89



(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná

v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v

insolvenčním rejstříku.



(2) Rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení v průběhu jednání nebo hned

po skončení jednání, jsou proti všem účastníkům insolvenčního řízení a

insolvenčnímu správci účinná, jakmile jsou vyhlášena účastníkům a

insolvenčnímu správci, kteří byli při jednání přítomní; rozhodnutí ve

věci samé jsou v takovém případě proti všem účastníkům insolvenčního

řízení a insolvenčnímu správci účinná, jakmile je insolvenční soud

vyhlásí veřejně.



(3) Ukládá-li zákon insolvenčnímu soudu zveřejnit rozhodnutí podle

odstavce 2 v insolvenčním rejstříku, učiní tak nejpozději do konce

pracovního dne nejblíže následujícího po dni jednání, při kterém bylo

rozhodnutí vyhlášeno. Namísto úplného znění vyhlášeného rozhodnutí lze

takto zveřejnit vhodně zkrácené znění rozhodnutí. Zkrácené znění

rozhodnutí zpravidla neobsahuje odůvodnění. Povinnost zveřejnit v

insolvenčním rejstříku úplné znění vyhlášeného rozhodnutí neprodleně

poté, co bude vyhotoveno písemně, tím není dotčena. Účinky rozhodnutí

podle odstavce 2 nastávají již zveřejněním jeho zkráceného znění v

insolvenčním rejstříku; takové zveřejnění však nemá účinky doručení

rozhodnutí.



§ 90



Ustanovení občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních

soudních o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí nebo o odkladu právní moci

rozhodnutí se pro rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním

řízení nepoužijí.



Opravné prostředky



§ 91



Proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací

činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud

zákon nestanoví jinak.



§ 92



Odvolací soud je povinen projednat a rozhodnout odvolání proti

rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným v insolvenčním řízení s

nejvyšším urychlením, a to nejprve odvolání proti rozhodnutí o nařízení

předběžného opatření, proti rozhodnutí o úpadku, proti rozhodnutí o

způsobu řešení úpadku a proti rozhodnutí o schválení reorganizačního

plánu.



§ 93



(1) Jde-li o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření,

proti rozhodnutí o úpadku, proti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku a

proti rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu, předloží soud

prvního stupně věc odvolacímu soudu, jakmile všem účastníkům uplyne

lhůta k podání odvolání; po uplynutí této lhůty úkony směřující k

odstranění vad včasného odvolání, k doručení odvolání ostatním

účastníkům, k vyšetření podmínek řízení nebo jiná obdobná šetření činí

předseda senátu odvolacího soudu.



(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 odvolací soud projedná a

rozhodne o něm nejpozději do 2 měsíců poté, co mu bylo předloženo

soudem prvního stupně; ustanovení § 92 tím není dotčeno.



§ 94



(1) K projednání odvolání proti rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným

v insolvenčním řízení nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.



(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže



a) se odmítá odvolání,



b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení,



c) odvolání směřuje proti rozhodnutí insolvenčního soudu, které se

podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto

ve věci samé,



d) se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1 občanského soudního řádu,



e) odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo

předběžné vykonatelnosti.



(3) Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno

jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva

účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez

nařízení jednání souhlasí; to neplatí, jestliže odvolací soud opakuje

nebo doplňuje dokazování.



§ 95



Rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení, proti kterým je odvolání

přípustné, může na jeho základě změnit také soud prvního stupně, pokud

odvolání v celém rozsahu vyhoví; to neplatí, jde-li o odvolání proti

rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nebo o odvolání proti

rozhodnutí ve věci samé.



§ 96



(1) Obnova insolvenčního řízení není přípustná.



(2) V řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti rozhodnutí

insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení se nepoužije § 235

odst. 2 občanského soudního řádu. Rozhodnutí, jímž bylo na základě

žaloby pro zmatečnost zrušeno rozhodnutí insolvenčního soudu vydané v

insolvenčním řízení, je účinné ode dne právní moci.



Hlava IV



Projednání úpadku a rozhodnutí o něm



Díl 1



Zahájení insolvenčního řízení



§ 97



(1) Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy

insolvenční návrh dojde věcně příslušnému soudu.



(2) Insolvenční návrh musí být v listinné podobě opatřen úředně

ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo v elektronické podobě

jejím uznávaným elektronickým podpisem, nebo zaslán prostřednictvím

její datové schránky; jinak se k němu nepřihlíží.



(3) Je-li insolvenční návrh podepsán způsobem uvedeným v odstavci 2

pouze zástupcem insolvenčního navrhovatele na základě procesní plné

moci, je podmínka uvedená v odstavci 2 splněna jen tehdy, je-li úředně

ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem insolvenčního

navrhovatele opatřena k insolvenčnímu návrhu připojená procesní plná

moc. To platí obdobně, jedná-li za insolvenčního navrhovatele, jímž je

právnická osoba, jeho zaměstnanec (člen), který tím byl pověřen

statutárním orgánem.



(4) O tom, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, vyrozumí

insolvenční soud insolvenčního navrhovatele usnesením, proti němuž

nejsou opravné prostředky přípustné a které mu doručí zvlášť;

ustanovení tohoto zákona o doručení vyhláškou se nepoužije.



(5) Insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel;

jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.



§ 98



(1) Dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -

podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu

poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém

úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon

rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního

předpisu^4) proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje

výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě

jiný podnik.



(2) Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dlužníka a jeho

statutární orgán a likvidátor dlužníka, který je právnickou osobou v

likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem

dlužníka samostatně, má tuto povinnost každá z nich. Insolvenční návrh

podávají jménem dlužníka.



(3) Povinnost podat insolvenční návrh podle odstavců 1 a 2 není

splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele

zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut.



§ 99



(1) Osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční

návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí

porušením této povinnosti.



(2) Škoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v

insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k

uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na

uspokojení této pohledávky obdržel.



(3) Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu

podle odstavce 2 zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat

insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení

pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto

povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle

na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého

úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.



§ 100



(1) Je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli

vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční

návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné

osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do

úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku^19). Učiní tak jen na návrh

oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že

celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.



(2) Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby

kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení

předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě,

kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční

řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné

újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem.



(3) V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné

újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o

udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci.



§ 101



Oznámení o zahájení insolvenčního řízení



(1) Zahájení insolvenčního řízení oznámí insolvenční soud vyhláškou,

kterou zveřejní nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční

návrh. Jestliže insolvenční návrh dojde insolvenčnímu soudu v době, kdy

do skončení úředních hodin insolvenčního soudu zbývají méně než 2

hodiny, nebo ve dnech pracovního klidu, zveřejní insolvenční soud tuto

vyhlášku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejbližšího

pracovního dne insolvenčního soudu. Vyhláška obsahuje



a) označení insolvenčního soudu, který ji vydal,



b) označení insolvenčního navrhovatele,



c) označení dlužníka,



d) údaj o okamžiku jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku,



e) jméno a příjmení osoby, která ji vydala,



f) den vydání.



(2) Vyhláška podle odstavce 1 se doručuje účastníkům insolvenčního

řízení; odvolání proti ní není přípustné.



§ 102



(1) O zahájení insolvenčního řízení vyrozumí insolvenční soud

neprodleně



a) finanční úřad, v jehož obvodu má dlužník sídlo, je-li dlužníkem

právnická osoba, jinak finanční úřad, v jehož obvodu má dlužník své

bydliště,



b) celní úřad, v jehož obvodu má dlužník sídlo, je-li dlužníkem

právnická osoba, jinak celní úřad, v jehož obvodu má dlužník své

bydliště,



c) Úřad práce České republiky - krajskou pobočku nebo pobočku pro

hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“), v jejímž

obvodu má dlužník, který je zaměstnavatelem, sídlo nebo bydliště, je-li

dlužníkem fyzická osoba, která nemá sídlo,



d) příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení,



e) obecný soud dlužníka,



f) soud, správce daně, soudního exekutora nebo jiný orgán, u kterého

podle údajů obsažených v insolvenčním návrhu a listinách k němu

připojených probíhá řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce na majetek

dlužníka,



g) Českou národní banku, je-li dlužník účastníkem platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání.



(2) Je-li insolvenčnímu soudu již v době zahájení insolvenčního řízení

známo, že správcem daně dlužníka je jiný finanční úřad, vyrozumí jej o

zahájení insolvenčního řízení namísto finančního úřadu uvedeného v

odstavci 1 písm. a). Pro celní úřad to platí obdobně.



(3) Je-li insolvenčnímu soudu již v době zahájení insolvenčního řízení

známo, že dlužník má majetek, ohledně kterého lze vést výkon rozhodnutí

nebo exekuci u jiného soudu, než je obecný soud dlužníka, vyrozumí o

zahájení insolvenčního řízení i tento soud.



(4) Vyjdou-li údaje nezbytné k postupu insolvenčního soudu podle

odstavců 1 až 3 najevo až po zahájení insolvenčního řízení, avšak ještě

před rozhodnutím o úpadku, insolvenční soud příslušné osoby vyrozumí o

zahájení insolvenčního řízení neprodleně poté, kdy tyto údaje vyšly

najevo.



(5) Povinnost vyrozumět osoby podle odstavců 1 až 3 splní insolvenční

soud tím, že jim zvlášť doručí vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení

insolvenčního řízení.



Díl 2



Insolvenční návrh



§ 103



(1) Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání^20)

obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka,

kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí

být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde

o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být

označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem.

Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení

příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním

soudem vystupuje.



(2) V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující

skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek,

skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li

insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se

insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím

insolvenční navrhovatel domáhá.



(3) Insolvenční návrh je nutné předložit s potřebným počtem stejnopisů

tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby každý, komu

se doručuje, dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen

k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy,

kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí

insolvenčního návrhu.



(4) Stejnopis insolvenčního návrhu věřitele se doručuje pouze dlužníku,

a to do vlastních rukou. Insolvenční návrh dlužníka se nedoručuje.



§ 104



(1) Podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit



a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých

dlužníků (dále jen "seznam majetku"),



b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam

závazků"),



c) seznam svých zaměstnanců,



d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.



(2) V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj

majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na

kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k

jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá

soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem

rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí.



(3) V seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit

všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo

jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná

majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi

blízké nebo osoby, které tvoří s dlužníkem koncern^21) , musí dlužník

tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků uvede údaj o

výši a splatnosti jednotlivých závazků a stručně uvede, které z

pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč.

Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo

na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují,

uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci,

práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje

uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se

nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu

zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém

rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.



(4) Nemá-li dlužník žádné zaměstnance nebo žádné dlužníky, uvede to v

seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1

obdobně. Předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich

uvést, že jsou správné a úplné.



§ 105



Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti

dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku;

jde-li o pohledávku, která se do insolvenčního řízení jinak

nepřihlašuje, považuje se po rozhodnutí o úpadku za uplatněnou podle §

203.



§ 106



(1) Dlužník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek

oddlužením, musí s insolvenčním návrhem spojit i návrh na povolení

oddlužení. S insolvenčním návrhem je rovněž možné spojit návrh na

povolení reorganizace. V těchto případech musí insolvenční návrh

obsahovat i náležitosti předepsané pro tyto návrhy a musí k němu být

přiloženy další pro ně požadované přílohy.



(2) I když s insolvenčním návrhem nejsou spojeny návrhy podle odstavce

1, může v něm být uvedeno, jak má být podle insolvenčního navrhovatele

řešen úpadek dlužníka.



§ 107



(1) Další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než

insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k

řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u

kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která

jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele.



(2) Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době

jeho přistoupení k řízení.



(3) Byl-li další insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud

již rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak než rozhodnutím o

úpadku, avšak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního

řízení, insolvenční soud vydané rozhodnutí doručí i dalšímu

insolvenčnímu navrhovateli. Došel-li další insolvenční návrh

insolvenčnímu soudu až po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním

návrhu, avšak předtím, než toto rozhodnutí nabylo právní moci, může

další insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání

ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří

jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestliže

rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalšímu insolvenčnímu

navrhovateli již dříve doručeno.



(4) K dalšímu insolvenčnímu návrhu podanému poté, co insolvenční soud

vydal rozhodnutí o úpadku, se nepřihlíží. Je-li součástí dalšího

insolvenčního návrhu i návrh na způsob řešení dlužníkova úpadku, který

byl podán dříve, než insolvenční soud o způsobu řešení dlužníkova

úpadku rozhodl, zůstávají účinky návrhu na způsob řešení dlužníkova

úpadku zachovány.



(5) Stejnopis dalšího insolvenčního návrhu podaného jinou osobou než

dlužníkem se doručuje pouze dosavadnímu insolvenčnímu navrhovateli a

dlužníku, a to do vlastních rukou.



§ 108



Záloha na náklady insolvenčního řízení



(1) Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit

insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na

náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a

prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé,

že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu

navrhovateli - zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v

pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží

insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout

bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí

rozhodnutí o povolení oddlužení.



(2) Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč.

Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu

společně a nerozdílně.



(3) Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě

zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu

insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu

vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.



(4) Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady

insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako

pohledávku za majetkovou podstatou.



Díl 3



Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení



§ 109



(1) Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:



a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být

uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou,



b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve

vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty,

lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to

platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech nebo

exekutorského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po

zahájení insolvenčního řízení,



c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve

vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové

podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro

pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň

postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či

exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty

dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle §

203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále

stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje

nebo zahajuje a provádí proti povinnému,



d) nelze uplatnit dohodou věřitele a dlužníka založené právo na výplatu

srážek ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí

nakládá jako se mzdou nebo platem.



(2) Úkonem, jímž se provádí výkon rozhodnutí nebo exekuce, není úkon

učiněný k zajištění dlužníkova majetku pro účely jeho postižení takovým

výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Se zahájením insolvenčního řízení se

spojují také další účinky stanovené zákonem.



(3) Lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze

přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále

neběží.



(4) Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění

vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v

insolvenčním rejstříku.



(5) Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řešení úpadku jinak,

trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení

insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení

reorganizačního plánu.



(6) K rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí

nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v

insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu

insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu

pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo

opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v

rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí

rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí

nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti

rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání

účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto

osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při

provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se

rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť.



§ 110



(1) Věřitelé dlužníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni

uplatnit v něm své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že

insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k podávání přihlášek.



(2) Insolvenční soud vyzve věřitele, kteří chtějí své pohledávky

uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky. Tuto

výzvu lze spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení; je-li

výzva učiněna samostatně až v průběhu insolvenčního řízení, oznamuje se

stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení.



(3) Přihlášky pohledávek na základě výzvy podle odstavce 2 mohou

věřitelé podávat až do rozhodnutí o úpadku. Kratší lhůtu není

insolvenční soud oprávněn stanovit. Náležitosti této výzvy stanoví

prováděcí právní předpis.



Nakládání s majetkovou podstatou



§ 111



(1) Nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se

od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního

řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může

náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo

určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení.

Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník

oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.



(2) Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění

povinností stanovených zvláštními právními předpisy^22), k provozování

podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k

plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí.

Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek

za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň

(§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to

podle stavu majetkové podstaty možné.



(3) Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními

stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního

řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho

věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.



§ 112



(1) Insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce

i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil

dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je

uvedeno v § 111.



(2) Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy,

jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové

podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li

zde jiné, stejně závažné důvody.



(3) Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění

dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova

účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu^13).



(4) Jestliže insolvenční soud před rozhodnutím o úpadku zruší předběžné

opatření, kterým byl ustanoven předběžný správce, uloží mu současně,

aby ve stanovené lhůtě podal insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti,

zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval náklady,

které mu vznikly. Stejně se postupuje, jestliže na základě odvolání

změní předběžné opatření odvolací soud, ledaže jde o změny, které se

netýkají osoby předběžného správce a jeho činnosti.



§ 113



(1) Je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v

rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může

i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby

nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové

podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou

podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může

též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště

plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně

ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.



(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 doručí insolvenční soud do vlastních

rukou dlužníkovi a předběžnému správci. Jiné rozhodnutí o návrhu na

předběžné opatření se doručí zvlášť dlužníku a osobě, která takový

návrh podala.



(3) Týkají-li se omezení uložená dlužníku té části jeho majetkové

podstaty, která je zapsána v katastru nemovitostí, v Rejstříku zástav

nebo v jiných veřejných či neveřejných seznamech, které podle

zvláštních právních předpisů osvědčují vlastnictví nebo jiná věcná

práva k tomuto majetku, insolvenční soud doručí stejnopis předběžného

opatření také katastrálním pracovištím příslušných katastrálních úřadů

(dále jen "katastrální pracoviště"), Notářské komoře České republiky a

orgánu nebo osobě, která vede jiný veřejný či neveřejný seznam. Je-li

dlužník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předběžného opatření

současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku Českou národní

banku.



(4) Proti předběžnému opatření nařízenému podle tohoto ustanovení se

může odvolat pouze dlužník. Jde-li o usnesení, kterým insolvenční soud

návrh na nařízení takového předběžného opatření zamítl, je osobou

oprávněnou k podání odvolání osoba, která návrh podala.



(5) Předběžné opatření zanikne



a) uplynutím doby, po kterou mělo trvat,



b) vydáním rozhodnutí podle § 142, neurčí-li insolvenční soud v takovém

rozhodnutí, že předběžné opatření zanikne až právní mocí rozhodnutí,



c) účinností moratoria, ledaže insolvenční soud určil v rozhodnutí o

vyhlášení moratoria jinak,



d) vydáním rozhodnutí, kterým se předběžné opatření zruší, jakmile

pominou důvody, pro které bylo nařízeno.



(6) Rozhodnutí podle odstavce 5 písm. d) může insolvenční soud vydat i

bez návrhu. Pro jeho doručení platí odstavce 2 a 3 obdobně; odvolat se

proti němu může pouze osoba, která návrh na nařízení předběžného

opatření podala, není-li totožná s osobou, která navrhla zrušení

předběžného opatření.



§ 114



Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento závazek po

zahájení insolvenčního řízení dlužníku, ačkoliv podle předběžného

opatření má plnění poskytnout předběžnému správci, a plnění se

nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna,

ledaže prokáže, že o předběžném opatření nemohla vědět.



Díl 4



Moratorium



§ 115



Dlužník, který je podnikatelem, může do 7 dnů od podání insolvenčního

návrhu, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, do 15 dnů od jeho

doručení insolvenčním soudem, navrhnout insolvenčnímu soudu vyhlášení

moratoria; toto právo nemá právnická osoba v likvidaci.



Návrh na moratorium



§ 116



(1) Návrh na moratorium musí kromě obecných náležitostí podání^18)

obsahovat všechny skutečnosti, které odůvodňují jeho vyhlášení.



(2) K návrhu podle odstavce 1 je dlužník kromě seznamů a listin, které

je povinen připojit k insolvenčnímu návrhu, povinen připojit poslední

účetní závěrku a písemné prohlášení většiny jeho věřitelů, počítané

podle výše jejich pohledávek, že s vyhlášením moratoria souhlasí;

podpisy věřitelů na tomto prohlášení musí být úředně ověřeny.



§ 117



Rozhodnutí o návrhu na moratorium



O návrhu na moratorium rozhodne insolvenční soud do konce pracovního

dne nejblíže následujícího po dni, kdy mu takový návrh došel; § 43

občanského soudního řádu se nepoužije.



§ 118



Vyhlášení moratoria



(1) Insolvenční soud vyhlásí moratorium, jestliže jsou splněny

předpoklady uvedené v § 115 a 116 a nebylo-li dosud rozhodnuto o

insolvenčním návrhu; jinak návrh na moratorium odmítne.



(2) Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud vyhlásí moratorium, není

odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým se návrh na moratorium

odmítá, se může odvolat pouze dlužník.



(3) Je-li dlužník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vyhlášení moratoria současně se

zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.



§ 119



Účinnost moratoria



(1) Moratorium je účinné od okamžiku zveřejnění rozhodnutí o jeho

vyhlášení v insolvenčním rejstříku a trvá po dobu uvedenou v návrhu na

moratorium, nejdéle však 3 měsíce.



(2) Insolvenční soud může na návrh dlužníka prodloužit moratorium

nejdéle o 30 dnů, jestliže dlužník k takovému návrhu připojí ke dni

podání návrhu aktualizovaný seznam závazků a písemné prohlášení většiny

jeho věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek, že s prodloužením

moratoria souhlasí; podpisy věřitelů na tomto prohlášení musí být

úředně ověřeny.



Účinky moratoria



§ 120



(1) Po dobu trvání moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku.



(2) Není-li dále stanoveno jinak, po dobu trvání moratoria zůstávají

zachovány účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.



§ 121



(1) I v době trvání moratoria mohou oprávněné osoby přistoupit k řízení

a věřitelé uplatnit svá práva přihláškou pohledávky. Účinky těchto

úkonů však nastávají až zánikem moratoria, není-li dále stanoveno

jinak.



(2) Za věřitele dlužníka se po dobu trvání moratoria považují

přihlášení věřitelé a osoby uvedené v seznamu závazků.



§ 122



Nakládání s majetkovou podstatou po dobu trvání moratoria



(1) Závazky bezprostředně souvisící se zachováním provozu podniku

vzniklé v posledních 30 dnech před vyhlášením moratoria nebo po něm je

dlužník po dobu trvání moratoria oprávněn hradit přednostně před dříve

splatnými závazky.



(2) Smlouvy na dodávky energií a surovin, jakož i další smlouvy o

dodávkách zboží a služeb, které ke dni vyhlášení moratoria trvaly

alespoň po dobu 3 měsíců, nemůže druhý účastník smlouvy po dobu trvání

moratoria vypovědět nebo od nich odstoupit pro prodlení dlužníka s

placením úhrady za zboží nebo služby, ke kterému došlo před vyhlášením

moratoria, nebo pro zhoršení majetkové situace dlužníka, hradí-li

dlužník na základě těchto smluv řádně a včas alespoň závazky podle

odstavce 1.



(3) Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele není po dobu

trvání moratoria přípustné, ledaže insolvenční soud určí jinak

předběžným opatřením. To platí i tehdy, jestliže zákonné podmínky

tohoto započtení byly splněny před vyhlášením moratoria.



§ 123



(1) Navrhne-li to dlužník, ustanoví insolvenční soud v rozhodnutí o

vyhlášení moratoria předběžného správce. Za trvání moratoria ustanoví

insolvenční soud předběžného správce též na návrh věřitele nebo

věřitelů dlužníka, kteří nepodepsali prohlášení podle § 116 odst. 2 a

jejichž pohledávky, počítané podle výše, činí alespoň desetinu

pohledávek věřitelů, které dlužník uvedl v seznamu závazků.



(2) Nejde-li o insolvenčního navrhovatele, může insolvenční soud

navrhovateli nebo navrhovatelům podle odstavce 1 uložit, aby ve

stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady předběžného správce; § 108

se použije přiměřeně.



§ 124



Zánik moratoria



(1) Moratorium zaniká uplynutím doby, na kterou bylo vyhlášeno; před

uplynutím této doby zaniká moratorium rozhodnutím insolvenčního soudu o

jeho zrušení.



(2) Insolvenční soud zruší moratorium



a) na návrh většiny věřitelů, počítané podle výše jejich pohledávek,

uvedené v seznamu závazků,



b) i bez návrhu, jestliže dlužník uvedl v návrhu na moratorium

nepravdivé údaje, nebo vyjde-li za trvání moratoria najevo, že dlužník

vyhlášením moratoria sledoval nepoctivý záměr, zejména přednostní

uspokojení jen některých jeho věřitelů.



(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 písm. b) vydá insolvenční soud po

slyšení dlužníka, předběžného správce, byl-li ustanoven, a zpravidla

též po vyjádření alespoň 3 věřitelů s nejvyššími pohledávkami, kteří

podepsali prohlášení podle § 116 odst. 2.



(4) O návrhu na zrušení moratoria rozhodne insolvenční soud neprodleně.



(5) Před uplynutím stanovené doby zanikne moratorium i tím, že

insolvenční soud zamítne nebo odmítne insolvenční návrh anebo řízení o

něm zastaví.



§ 125



Dlužník uvedený v § 115 může u insolvenčního soudu podat návrh na

moratorium i před zahájením insolvenčního řízení. Není-li dále

stanoveno jinak, platí pro řízení o tomto návrhu obdobně § 115 až 124.



§ 126



(1) Rozhoduje-li o návrhu na moratorium před zahájením insolvenčního

řízení, nezveřejňuje insolvenční soud až do rozhodnutí o vyhlášení

moratoria informace o průběhu řízení; právo nahlížet do spisu, s

výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy, má po

tuto dobu pouze dlužník.



(2) Před zahájením insolvenčního řízení nastávají vyhlášením moratoria

účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení; ustanovení § 122 tím

není dotčeno.



(3) Pro vyrozumění o vyhlášení moratoria před zahájením insolvenčního

řízení se použije za trvání moratoria ustanovení § 102 obdobně.



(4) Moratorium vyhlášené před zahájením insolvenčního řízení zaniká i

tím, že dlužník podá insolvenční návrh.



§ 127



(1) Dlužník, který v době trvání moratoria poruší své povinnosti

stanovené tímto zákonem, odpovídá věřitelům za škodu nebo jinou újmu,

kterou jim tím způsobí. Této odpovědnosti se dlužník zprostí, jen když

prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení

veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se

zřetelem k průběhu moratoria.



(2) Za škodu nebo jinou újmu vzniklou podle odstavce 1 ručí společně a

nerozdílně členové statutárního orgánu dlužníka.



Díl 5



Projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm



§ 128



(1) Insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který

je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže

pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně,

nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení §

43 občanského soudního řádu se nepoužije.



(2) Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované

přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí

insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu.

Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční

návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené

lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.



(3) Insolvenční soud může rozhodnout, aby mu seznamy uvedené v § 104

odst. 1 předložil i dlužník, který není insolvenčním navrhovatelem;

má-li insolvenční navrhovatel vůči dlužníku vykonatelnou pohledávku,

uloží insolvenční soud tuto povinnost dlužníku vždy. Seznam majetku

zveřejní v takovém případě v insolvenčním rejstříku až po rozhodnutí o

úpadku.



(4) Rozhodnutí podle odstavce 1 doručí insolvenční soud zvlášť

insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku; osobou oprávněnou k podání

odvolání je insolvenční navrhovatel. Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí

insolvenční soud zvlášť dlužníku; proti tomuto rozhodnutí není odvolání

přípustné.



§ 128a



Odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost



(1) Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také

tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7

dnů poté, co byl insolvenční návrh podán.



(2) Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestliže



a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke

které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlíží,



b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insol- venční navrhovatel

při jeho podání nedoloží, že splnil povinnosti uložené mu případně

předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo



c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneužití svých

práv na úkor dlužníka.



(3) V rozhodnutí, jímž odmítá insolvenční návrh pro zjevnou

bezdůvodnost, může insolvenční soud uložit insolvenčnímu navrhovateli,

aby za jeho podání zaplatil pořádkovou pokutu určenou do výše 50 000 Kč

se zřetelem ke všem okolnostem věci.



§ 129



(1) Insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do

vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o

insolvenčním návrhu.



(2) Věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej může pro tutéž

pohledávku znovu podat až po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí. Totéž

platí pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla.



§ 130



(1) Je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví.

Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud

rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není

dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení

rozhodnutí.



(2) Je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme

zpět jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu

k navrhovateli, který vzal návrh zpět.



(3) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět až po vydání rozhodnutí o úpadku

nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu již nabylo právní

moci, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí insolvenčního návrhu není

účinné.



(4) Rozhodnutí podle odstavců 1 až 3 doručí insolvenční soud zvlášť

insolvenčnímu navrhovateli a dlužníku; osobou oprávněnou k podání

odvolání je pouze insolvenční navrhovatel.



(5) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení

insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má

se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v

pochybnostech za to, že dlužník zavinil zastavení insolvenčního řízení.



§ 131



Skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v

rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.



§ 132



(1) U insolvenčního návrhu dlužníka postačí, jsou-li rozhodné

skutečnosti osvědčeny údaji insolvenčního návrhu a jeho přílohami.



(2) Má-li dlužník více statutárních orgánů oprávněných jednat jeho

jménem samostatně nebo má-li více osob, které mají postavení

statutárního orgánu, oprávněných jednat jeho jménem samostatně, a

není-li jeho insolvenční návrh některou z těchto osob podepsán,

insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku až poté, co se takováto osoba

k insolvenčnímu návrhu vyjádřila nebo jí uplynula lhůta k vyjádření.

Obdobně se postupuje, má-li dlužník více zákonných zástupců oprávněných

jednat jeho jménem samostatně.



(3) Podle odstavce 1 nelze postupovat, vyjdou-li v průběhu

insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které jsou s tvrzeními

dlužníka obsaženými v insolvenčním návrhu nebo se skutečnostmi

obsaženými v listinách připojených k insolvenčnímu návrhu v rozporu.

Totéž platí, jestliže insolvenční soud zjistí, že další osoby oprávněné

jednat jménem dlužníka, které insolvenční návrh nepodepsaly, s podáním

insolvenčního návrhu nesouhlasí.



§ 133



(1) Nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm

zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka rozhodnout

bez jednání jen tehdy, jestliže



a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo



b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených

listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci

vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.



(2) Insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné

osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných

skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke

zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec

důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního

návrhu dlužníka.



(3) Dlužníku musí být vždy dána možnost, aby se k insolvenčnímu návrhu

před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.



§ 134



Insolvenční soud je povinen učinit do 10 dnů od podání insolvenčního

návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci. O insolvenčním návrhu

rozhodne bez zbytečného odkladu, v případě uvedeném v § 132 odst. 1

nejpozději do 15 dnů od jeho podání; je-li vyhlášeno moratorium,

neskončí tato lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od zániku moratoria.



§ 135



Při projednávání insolvenčního návrhu podaného jinou osobou než

dlužníkem mají jiní účastníci insolvenčního řízení než dlužník stejná

práva a povinnosti jako insolvenční navrhovatel; jednají však pouze

sami za sebe. Odporují-li jejich úkony úkonům insolvenčního

navrhovatele, posoudí je insolvenční soud po uvážení všech okolností.



Rozhodnutí o úpadku



§ 136



(1) Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo

dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.



(2) Rozhodnutí o úpadku musí obsahovat



a) výrok o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka nebo jeho hrozící

úpadek,



b) výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce,



c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku,



d) výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak

učinili ve lhůtě 2 měsíců, s poučením o následcích jejího zmeškání,



e) výzvu, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká

zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách

nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením, že jinak mohou odpovídat

za škodu nebo jinou újmu vzniklou tím, že do majetkové podstaty nebude

včas sepsán majetek dlužníka sloužící k zajištění, nebo tím, že nebudou

včas zjištěna zajišťovací práva; to neplatí, jsou-li tato zajišťovací

práva zřejmá z veřejného seznamu,



f) výrok, jímž se určí místo a termín konání schůze věřitelů a

přezkumného jednání,



g) výrok, jímž se uloží dlužníku, který tak dosud neučinil, aby ve

stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého

majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů.



(3) Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení

oddlužení, činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů.



(4) V rozhodnutí o úpadku rozhodne insolvenční soud také o žádosti

dlužníka o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu (§ 316

odst. 5 a 6). V rozhodnutí o úpadku, s nímž je spojeno rozhodnutí o

povolení oddlužení, uloží insolvenční soud dále dlužníku, aby platil

zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce.



(5) Insolvenční správce ustanovený v rozhodnutí o úpadku navazuje na

činnost předběžného správce, byl-li dříve ustanoven. Nejde-li o stejnou

osobu, je předběžný správce povinen podat insolvenčnímu správci úplné

informace o své dosavadní činnosti a předat mu její výsledky, jakož i

doklady, které má k dispozici, a poskytnout mu potřebnou součinnost.



§ 137



(1) Schůzi věřitelů svolá insolvenční soud tak, aby se konala

nejpozději do 3 měsíců od rozhodnutí o úpadku.



(2) Termín přezkumného jednání určí insolvenční soud tak, aby se konalo

nejpozději do 2 měsíců po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, ne

však dříve než po 7 dnech od uplynutí této lhůty; z důvodů hodných

zvláštního zřetele může insolvenční soud tuto lhůtu prodloužit. Je-li s

rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, určí

insolvenční soud termín prvního přezkumného jednání tak, aby se konalo

nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek.



(3) Jestliže se první schůze věřitelů svolaná po rozhodnutí o úpadku má

konat před přezkumným jednáním, svolá insolvenční soud v rozhodnutí o

úpadku další schůzi věřitelů na den, kdy se má konat přezkumné jednání,

a to tak, aby se konala po skončení přezkumného jednání.



§ 138



(1) Rozhodnutí o úpadku doručí insolvenční soud zvlášť dlužníkovi,

insolvenčnímu správci, předběžnému správci, insolvenčnímu navrhovateli

a osobám, které přistoupily k řízení; dlužníku a insolvenčnímu správci

se toto rozhodnutí doručuje do vlastních rukou.



(2) Považuje-li to za vhodné, může insolvenční soud doručit rozhodnutí

o úpadku nebo jeho zkrácené znění zvlášť i věřitelům dlužníka, kteří

přihlásili své pohledávky před jeho vydáním.



§ 139



Oznámení o vydání rozhodnutí o úpadku



(1) O vydání rozhodnutí o úpadku vyrozumí insolvenční soud



a) orgán, který vede obchodní nebo jiný rejstřík, v němž je dlužník

zapsán,



b) finanční úřad, v jehož obvodu má dlužník sídlo, je-li právnickou

osobou, jinak finanční úřad, v jehož obvodu má dlužník bydliště; místo

toho vyrozumí jiný finanční úřad, o němž je mu známo, že je správcem

daně dlužníka,



c) krajskou pobočku Úřadu práce, v jejímž obvodu má dlužník, který je

zaměstnavatelem, sídlo nebo bydliště, je-li dlužníkem fyzická osoba,

která nemá sídlo,



d) příslušnou okresní správu sociálního zabezpečení,



e) obecný soud dlužníka,



f) soud, správce daně, soudního exekutora nebo jiný orgán, u kterého

podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení probíhá řízení o

nárocích, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být

uspokojeny z majetkové podstaty, včetně řízení o výkon rozhodnutí nebo

exekuce na majetek dlužníka,



g) Českou národní banku, je-li dlužník účastníkem platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s

neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností

vypořádání,



h) orgán nebo osobu, která vede veřejný či neveřejný seznam, který

podle zvláštního právního předpisu osvědčuje vlastnictví dlužníka k

majetkové podstatě nebo existenci práva dlužníka náležejícího do

majetkové podstaty, zejména katastrální pracoviště, která v katastru

nemovitostí evidují majetek, o němž je insolvenčnímu soudu známo, že

náleží dlužníkovi; Notářskou komoru České republiky, která v Rejstříku

zástav eviduje majetek, o němž je insolvenčnímu soudu známo, že náleží

dlužníkovi; Středisko cenných papírů, které eviduje zaknihované cenné

papíry dlužníka.



(2) Povinnost vyrozumět osoby podle odstavce 1 splní insolvenční soud

tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o úpadku.



Účinky rozhodnutí o úpadku



§ 140



Předběžná opatření a započtení



(1) I po rozhodnutí o úpadku trvají účinky spojené s předběžným

opatřením nařízeným insolvenčním soudem; insolvenční soud však může i

bez návrhu změnit své rozhodnutí o předběžném opatření. V rozsahu, ve

kterém není dlužník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází

toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce.



(2) Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po

rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto

započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku,

není-li dále stanoveno jinak.



(3) Započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův

věřitel



a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným

věřitelem, nebo



b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo



c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku,

anebo



d) dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž

převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele.



(4) Započtení podle odstavce 2 není rovněž přípustné v případech

stanovených dále tímto zákonem nebo předběžným opatřením insolvenčního

soudu.



§ 140a



Přerušení řízení



(1) Účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem jeho zveřejnění v

insolvenčním rejstříku. Rozhodnutím o úpadku se přerušují soudní a

rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové

podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou,

nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené,

anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§

170). Není-li dále stanoveno jinak, v těchto řízeních nelze pokračovat

po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku.



(2) Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a

neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty

běžet znovu.



(3) Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení

vystupují na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné

společenství^37) nebo o vedlejší účastenství^38).



(4) Jakmile se soud nebo jiný orgán příslušný k projednání a rozhodnutí

věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom

účastníky řízení; současně je poučí, že v řízení nelze pokračovat po

dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku. Rozhodnutí již

vydaná se v době, kdy je řízení přerušeno, nedoručují, ledaže se týkají

i jiných pohledávek; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí,

avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá

rozhodnutí v rozsahu, v němž bylo řízení přerušeno, právní moci.

Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu.



§ 140b



Zákaz vydání rozhodnutí



Nejde-li o řízení uvedená v § 140a, nelze v jiných soudních nebo

rozhodčích řízeních po dobu, po kterou trvají účinky rozhodnutí o

úpadku, rozhodnout o pohledávkách a jiných právech týkajících se

majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny

přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na

přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení

neuspokojují (§ 170); to neplatí, jde-li o pohledávky věřitelů na

náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na

vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, pokud v

trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové

podstatě dlužníka. K rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v

insolvenčním řízení nepřihlíží.



§ 140c



Nově zahájená řízení



V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit

soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se

majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny

přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na

přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách,

které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).



§ 140d



Jiná řízení



(1) Jiná řízení než soudní a rozhodčí řízení se rozhodnutím o úpadku

nepřerušují a lze je nově zahájit i v době, po kterou trvají účinky

rozhodnutí o úpadku; v těchto řízeních však po dobu, po kterou trvají

účinky rozhodnutí o úpadku, nelze rozhodnout o náhradě škody nebo jiné

újmy. K rozhodnutím vydaným v rozporu s tímto zákazem se v insolvenčním

řízení nepřihlíží. Nestanoví-li zákon jinak, je účastníkem těchto

jiných řízení i nadále dlužník.



(2) Rozhodnutím o úpadku se z jiných řízení podle odstavce 1

nepřerušují zejména



a) daňové řízení,



b) řízení ve věcech vkladu práva k nemovitostem,



c) řízení o dlužných mzdových nárocích zaměstnanců dlužníka podle

zvláštního právního předpisu^39),



d) řízení o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní

politiku zaměstnanosti^40).



§ 140e



Výkon rozhodnutí a exekuce



(1) V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit

nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala

majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do

majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu

rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu

vydaného podle § 203 odst. 5.



(2) Pro výkon rozhodnutí nebo exekuci nařízenou nebo zahájenou v

rozporu s omezením podle odstavce 1 platí § 109 odst. 6 obdobně.



§ 141



Odvolání proti rozhodnutí o úpadku



(1) Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu

dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na

základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník;

odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být

vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání

překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo

vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím

řízení nepřihlíží.



(2) Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací

soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční

navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani

skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení

ztratil způsobilost být účastníkem řízení.



§ 141a



Právní moc rozhodnutí o úpadku



Po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu

příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla

zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle §

140c.



Jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu



§ 142



Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou



a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou

bezdůvodnost,



b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze

odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí

insolvenčního návrhu,



c) zamítnutí insolvenčního návrhu.



§ 143



(1) Insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny

zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.



(2) Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne,

jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna

další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se

nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek

insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6

měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního

řízení.



(3) Není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud

insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník

jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku

protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem

lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po

splatnosti jeho peněžitých závazků.



(4) Je-li dlužníkem právnická osoba, insolvenční soud zamítne

insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, jestliže stát nebo vyšší

územní samosprávný celek po zahájení insolvenčního řízení převzal

všechny její dluhy nebo se za ně zaručil.



§ 144



Insolvenční návrh nelze zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude

postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé.



§ 145



(1) Rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu se doručuje zvlášť

dlužníkovi a insolvenčnímu navrhovateli.



(2) Proti rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu se může odvolat

pouze insolvenční navrhovatel.



§ 146



(1) Účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se

zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření.

Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že

účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná

předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí.



(2) V řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlíží ke

skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu

prvního stupně.



(3) Je-li toho podle stavu insolvenčního řízení zapotřebí, rozhodne

insolvenční soud po právní moci rozhodnutí podle § 142 o hotových

výdajích a odměně předběžného správce, jakož i o způsobu jejich úhrady;

§ 38 a 39 platí obdobně.



§ 147



(1) Bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li

insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba,

které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho

průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody

nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech se má

za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního

řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu.



(2) Právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 lze uplatnit

také tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut; to neplatí, jestliže

insolvenční návrh byl zamítnut proto, že dlužník po jeho podání splnil

závazky, které osvědčovaly jeho úpadek, nebo proto, že se s věřiteli

dohodl na jiném způsobu plnění těchto závazků, anebo z důvodu uvedeného

v § 143 odst. 3.



(3) Je-li insolvenčním navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění

náhrady škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 společně a nerozdílně

členové jeho statutárního orgánu, ledaže prokáží, že bez zbytečného

odkladu po podání insolvenčního návrhu informovali insolvenční soud o

tom, že insolvenční návrh není podán důvodně, nebo o tom, že není

splněn některý z dalších předpokladů stanovených zákonem pro vydání

rozhodnutí o úpadku.



(4) Žalobu, kterou uplatňuje práva podle odstavců 1 až 3, musí dlužník

podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí,

jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu, a jiná osoba nejpozději do

6 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku; o

žalobě však nelze rozhodnout před právní mocí tohoto rozhodnutí. Nejde

o incidenční spor.



(5) Nebyla-li včas podána žaloba o uplatnění práva podle odstavců 1 a

2, právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 tím

zaniká. Nebyla-li včas podána žaloba o uplatnění práva podle odstavce

3, právo domáhat se splnění náhrady škody nebo jiné újmy podle odstavců

1 a 2 podle odstavce 3 tím zaniká.



(6) Je-li zřejmé, že určité osobě vznikla zahájením insolvenčního

řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního

navrhovatele škoda nebo jiná újma, může insolvenční soud nařídit

předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této

škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou

částku^19). Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od

vydání rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí

o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí

insolvenčního návrhu; předběžné opatření však nelze nařídit před

nabytím právní moci takového rozhodnutí. Nařízení předběžného opatření

nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.

Při nařízení předběžného opatření dále insolvenční soud postupuje

obdobně podle § 100 odst. 2 a 3.



Díl 6



Stanovení způsobu řešení úpadku



§ 148



(1) Insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o

prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon

vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.



(2) Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako

způsob řešení úpadku navrhuje reorganizaci, předloží reorganizační plán

přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů, počítanou podle

výše jejich pohledávek, a alespoň polovinou všech nezajištěných

věřitelů, počítanou podle výše pohledávek, spojí insolvenční soud s

rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.



(3) Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na

povolení oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i

rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.



§ 149



(1) Nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu

řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí

o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů

svolané rozhodnutím o úpadku.



(2) Odstavec 1 se nepoužije, jestliže



a) dlužník podal návrh na povolení oddlužení v insolvenčním řízení

zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě

rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným

rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku, nebo



b) se dlužník stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku

reorganizací nebo oddlužením, po rozhodnutí o úpadku; v takovém případě

může insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem před

termínem konání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.



(3) Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle

odstavce 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o

úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a

jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li

takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z

nich považuje za nejvhodnější a proč.



§ 150



Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle § 149

odst. 1 a je-li dlužník podnikatelem, u kterého je podle tohoto zákona

přípustná reorganizace, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku

může též přijmout usnesení o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem

nebo reorganizací.



§ 151



(1) Usnesení schůze věřitelů podle § 150 je přijato, jestliže z

věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů



a) pro ně hlasovala nejméně polovina všech přítomných zajištěných

věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a nejméně polovina všech

přítomných nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich

pohledávek, nebo



b) pro ně hlasovalo nejméně 90 % přítomných věřitelů, počítáno podle

výše pohledávek.



(2) Jestliže z věřitelů přítomných na schůzi věřitelů se zúčastní

hlasování pouze zajištění věřitelé nebo pouze nezajištění věřitelé, je

usnesení schůze věřitelů podle § 150 přijato, jestliže z věřitelů

přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně

hlasovala nejméně polovina všech přítomných hlasujících věřitelů

počítána podle výše jejich pohledávek.



(3) Za přítomného podle odstavce 1 a 2 se nepovažuje věřitel, který

hlasoval písemně.



§ 152



Přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční

soud o způsobu řešení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v

době přijetí usnesení o způsobu řešení úpadku dlužníkem osoba, u které

zákon tento způsob řešení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení

v rozporu s reorganizačním plánem přijatým všemi skupinami věřitelů,

který dlužník předložil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; §

54 odst. 1 se nepoužije.



§ 153



(1) Jestliže insolvenční soud rozhodne, že způsobem řešení úpadku je

reorganizace, spojí s tímto rozhodnutím i rozhodnutí o ustanovení

znalce za účelem ocenění majetkové podstaty; současně znalci uloží, aby

posudek vypracoval písemně. Obdobně insolvenční soud postupuje,

jestliže schůze věřitelů vedle usnesení o způsobu řešení úpadku

dlužníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje zpeněžení

majetkové podstaty podle § 290.



(2) Schůze věřitelů, která přijme usnesení o způsobu řešení úpadku

reorganizací, nebo schůze věřitelů, která vedle usnesení o způsobu

řešení úpadku dlužníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje

zpeněžení majetkové podstaty podle § 290, může též přijmout usnesení,

kterým určí osobu znalce podle odstavce 1; v takovém případě rozhodne

insolvenční soud o ustanovení znalce podle tohoto usnesení.



(3) Usnesení schůze věřitelů o určení osoby znalce je přijato, jestliže

z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů

pro ně hlasovaly nejméně dvě třetiny všech přítomných věřitelů,

počítáno podle výše pohledávek.



§ 154



(1) Odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem podle § 153 se řídí

předpisy, které obecně upravují odměňování znalce při úkonech mimo

soudní řízení^23) .



(2) Výši odměny znalce podle odstavce 1 schvaluje věřitelský výbor;

nedojde-li ke schválení odměny do 15 dnů po ustanovení znalce,

schvaluje jeho odměnu insolvenční soud.



§ 155



(1) Pro účely ocenění majetkové podstaty na základě rozhodnutí

insolvenčního soudu podle § 153 platí, že provoz dlužníkova podniku

skončil ke dni podání znaleckého posudku; části majetkové podstaty, ke

kterým je uplatněno právo na uspokojení ze zajištění, se ve znaleckém

posudku ocení i odděleně.



(2) Znalecký posudek podle odstavce 1 předkládá znalec insolvenčnímu

soudu, který neprodleně poté svolá za účelem jeho projednání a

schválení schůzi věřitelů, ke které předvolá i znalce; znalecký posudek

musí být zveřejněn v insolvenčním rejstříku nejpozději 15 dnů přede

dnem, kdy se má schůze věřitelů konat.



(3) Po projednání znaleckého posudku rozhodne schůze věřitelů o tom,

zda jej schvaluje; usnesení schůze věřitelů o schválení znaleckého

posudku je přijato, jestliže z věřitelů přihlášených ke dni

předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovaly nejméně dvě

třetiny všech přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek.



(4) Podle usnesení schůze věřitelů o schválení znaleckého posudku vydá

insolvenční soud rozhodnutí o ceně majetkové podstaty; proti tomuto

rozhodnutí není odvolání přípustné.



§ 156



Jestliže schůze věřitelů znalecký posudek neschválí, může přijmout

usnesení, kterým určí osobu nového znalce; ustanovení § 153 až 155

platí obdobně.



§ 157



(1) Zajištění věřitelé uhradí do majetkové podstaty společně a

nerozdílně polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci, a to ve

lhůtě stanovené ve výzvě insolvenčního správce; mezi sebou se

vypořádají podle poměru hodnot jejich zajištění určených znaleckým

posudkem.



(2) Po dobu, po kterou je zajištěný věřitel v prodlení se splněním

povinnosti podle odstavce 1, se jeho zajištěná pohledávka neúročí.



Díl 7



Rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku



§ 158



(1) Před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne

insolvenční soud i bez návrhu, že dlužník není v úpadku, zjistí-li, že



a) ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dlužníkův úpadek, nebo



b) zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou

podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny.



(2) Před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku podle § 149 rozhodne

insolvenční soud, že dlužník není v úpadku, též na návrh dlužníka,

jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni

věřitelé a insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas a na

které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly.



(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je vykonatelné a jeho účinky

nastávají dnem, kdy nabude právní moci. Právní mocí tohoto rozhodnutí

insolvenční řízení končí.



(4) Pro rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 platí ustanovení části druhé

hlavy první dílu 8 tohoto zákona o zrušení konkursu přiměřeně.



(5) Tytéž účinky jako rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 má i rozhodnutí,

kterým odvolací soud změnil nebo zrušil rozhodnutí o úpadku vydané

soudem prvního stupně; právní mocí usnesení, kterým odvolací soud

zrušil rozhodnutí o úpadku vydané soudem prvního stupně, však

insolvenční řízení nekončí.



Díl 8



Incidenční spory



§ 159



(1) Incidenčními spory jsou



a) spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek,



b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové

hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtěžku zpeněžení podle §

225 odst. 5,



c) spory o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela,



d) spory na základě odpůrčí žaloby,



e) spory o náhradu škody na majetkové podstatě vzniklé porušením

povinností insolvenčním správcem,



f) spory o platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové

podstaty prodejem mimo dražbu,



g) spory o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající

se majetku nebo závazků dlužníka, je-li na takovém určení naléhavý

právní zájem,



h) další spory, které zákon označí jako spory incidenční.



(2) Pro jiné spory, jejichž účastníkem je insolvenční správce, nelze

ustanovení o incidenčních sporech použít, i když probíhají za trvání

insolvenčního řízení.



(3) Není-li dále stanoveno jinak, v incidenčních sporech nelze

pokračovat po skončení insolvenčního řízení.



(4) V incidenčních sporech podle odstavce 1 písm. a) až c) a e) až g)

lze pokračovat po skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu podle

§ 308 odst. 1 písm. c) nebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na

vědomí splnění reorganizačního plánu, anebo rozhodnutím, jímž

insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení. Incidenční spory

podle odstavce 1 písm. a) se v takovém případě považují za spory o

určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášených pohledávek pro dobu, po

kterou trvalo insolvenční řízení, a incidenční spory podle odstavce 1

písm. b), s výjimkou sporů o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst.

5, za spory o určení, zda věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková

hodnota náležela do majetkové podstaty dlužníka ke dni skončení

insolvenčního řízení.



(5) Účastníkem incidenčních sporů podle odstavce 1 písm. a) až c) a f)

a g), v nichž lze pokračovat podle odstavce 4, se dnem skončení

insolvenčního řízení stává místo insolvenčního správce dlužník.



(6) Incidenční spory podle odstavce 1 písm. d) se dnem, kdy insolvenční

řízení skončí zrušením konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo

rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění

reorganizačního plánu, anebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme

na vědomí splnění oddlužení, přerušují a lze v nich pokračovat pouze na

návrh některého z dlužníkových věřitelů podaný do 30 dnů od přerušení

takového sporu. Dnem, kdy jeho návrh došel insolvenčnímu soudu, se

každý takový věřitel stává účastníkem řízení místo insolvenčního

správce. Nepodá-li takový návrh ve stanovené lhůtě žádný z věřitelů,

insolvenční soud řízení o incidenčním sporu zastaví.



§ 160



(1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby,

podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh

má povahu žaloby.^24)



(2) Jestliže by projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci

insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení,

přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci

insolvenčního soudu.



(3) V řízení o žalobě podle odstavce 1 se z ustanovení části první

hlavy třetí tohoto zákona použijí pouze ustanovení o doručování;

nejde-li o případ podle § 80 odst. 1, účastníkům řízení se písemnosti

doručují vedle doručení vyhláškou i zvlášť a rozhodnutí ve věci samé do

vlastních rukou. Insolvenčního správce, který není účastníkem

incidenčního sporu, insolvenční soud vždy neprodleně vyrozumí o

rozhodnutích v tomto sporu vydaných; ustanovení § 75 odst. 2 se

nepoužije.



(4) Žalobu podanou podle odstavce 1 opožděně nebo osobou, která k tomu

nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li

žaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v

řízení o ní pokračovat^25) .



(5) Brání-li projednání žaloby podle odstavce 1 nedostatek podmínky

řízení, který nelze odstranit, nebo který se nepodařilo odstranit,

insolvenční soud řízení o této žalobě zastaví.



§ 161



(1) Insolvenční soud projedná incidenční spor při jednání, pro které

neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení. K tomuto jednání

předvolá účastníky a osoby, jejichž účasti je třeba. Od jednání může

insolvenční soud upustit v případech, kdy to připouští občanský soudní

řád.



(2) Jestliže insolvenční soud ukončí účast popírajícího věřitele v

insolvenčním řízení v průběhu incidenčního sporu o pravost, výši nebo

pořadí přihlášené pohledávky, lze v incidenčním sporu pokračovat jen na

návrh insolvenčního správce. Dnem, kdy insolvenčnímu soudu takový návrh

dojde, se insolvenční správce stává účastníkem incidenčního sporu místo

popírajícího věřitele; insolvenční soud poté vrátí popírajícímu

věřiteli složenou jistotu. Nepodá-li insolvenční správce tento návrh ve

lhůtě, kterou mu insolvenční soud za tím účelem určí, insolvenční soud

řízení o incidenčním sporu vůči popírajícímu věřiteli zastaví.



§ 162



(1) V incidenčním sporu rozhoduje insolvenční soud rozsudkem, jde-li o

rozhodnutí ve věci samé; o smíru však rozhoduje usnesením.



(2) Smír uzavřený v incidenčním sporu insolvenčním správcem může

insolvenční soud schválit, jen jestliže s ním souhlasí věřitelský

výbor.



§ 163



O nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční

soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského

soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů

incidenčního sporu je zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje §

170 písm. f).



§ 164



Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro všechny

procesní subjekty.



Hlava V



Věřitelé a uplatňování pohledávek



Díl 1



Postavení věřitelů a jejich pohledávek



§ 165



(1) Věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se

uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při

konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním

při oddlužení, nestanoví-li zákon jinak.



(2) Zákon může stanovit, že podle odstavce 1 se uspokojují i někteří

věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem

stanovené podmínky.



(3) Jinak než postupem podle odstavce 1 lze v insolvenčním řízení

uspokojit z majetkové podstaty pouze pohledávky, o kterých tak stanoví

tento zákon; uspokojení jiných pohledávek je vyloučeno.



(4) Není-li dále stanoveno jinak, plnění poskytnuté věřiteli po

rozhodnutí o úpadku postupem podle tohoto zákona k uspokojení jeho

pohledávky se započte nejprve na jistinu, pak na úroky, poté na úroky z

prodlení a nakonec na náklady spojené s uplatněním pohledávky.



§ 166



Zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v

níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je

osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy,

jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku

uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.



§ 167



(1) Zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení

věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich

pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich

uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku

zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak.



(2) Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové

újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení

získaného trestným činem se uspokojují ze zpeněžení věci, práva

pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, byly-li tyto hodnoty zajištěny

v trestním řízení o tomto trestném činu a přihláška pohledávky byla

podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, nebo podal-li

takový věřitel návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského

zástavního práva na nemovitostech v době, kdy zajištění podle trestního

řádu trvalo. Pro pořadí uspokojení podle odstavce 1 je rozhodující doba

vzniku zajištění podle trestního řádu. Ustanovení týkající se postavení

zajištěných věřitelů platí pro tyto věřitele obdobně.



(3) Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení

po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než výše zajištěné

pohledávky, považuje se pohledávka co do takto zjištěného rozdílu za

pohledávku nezajištěnou; pohledávky dalších zajištěných věřitelů s

pozdějším pořadím se v takovém případě považují za nezajištěné v plném

rozsahu. Podle věty první se postupuje, dokud nedojde ke zpeněžení

zajištění..



(4) Zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v

insolvenčním řízení zaniká zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a

to i v případě, že nepodal přihlášku své pohledávky.



(5) Je-li zajišťovací právo, které zaniklo zpeněžením podle odstavce 4,

zapsáno ve veřejném či neveřejném seznamu, který podle zvláštního

právního předpisu osvědčoval vlastnictví nebo jiná věcná práva ke

zpeněžené věci, pohledávce, právu nebo jiné majetkové hodnotě, vydá

insolvenční správce nabyvateli zpeněžené věci, pohledávky, práva nebo

jiné majetkové hodnoty neprodleně potvrzení o zániku zajištění.



§ 168



Pohledávky za majetkovou podstatou



(1) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení

insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, jsou



a) náhrada hotových výdajů a odměna předběžného správce; to neplatí,

byl-li předběžný správce ustanoven insolvenčním správcem,



b) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dlužníka jmenovaného

soudem a správce podniku dlužníka za součinnost poskytnutou předběžnému

správci nebo insolvenčnímu správci,



c) náhrada nutných výdajů a odměna členů a náhradníků věřitelského

výboru,



d) náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestliže ji v

souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila jiná osoba než

dlužník,



e) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122

odst. 2,



f) pohledávky věřitelů z úvěrového financování.



(2) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o

úpadku, jsou



a) hotové výdaje a odměna insolvenčního správce,



b) náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty dlužníka,



c) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora, osoby v postavení

obdobném postavení likvidátora a odpovědného zástupce za činnost

prováděnou po rozhodnutí o úpadku,



d) náhrada hotových výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním

soudem za účelem ocenění majetkové podstaty,



e) daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální

zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na

veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové spoření, pohledávky

vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním

řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty,



f) pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními

oprávněními, s výjimkou smluv uzavřených dlužníkem po schválení

oddlužení,



g) pohledávky věřitelů ze smluv, které se podle tohoto zákona považují

za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními neodmítla,

jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku po zahájení

insolvenčního řízení; to neplatí pro pohledávky, které se týkají plnění

poskytnutého věřiteli za trvání oddlužení,



h) pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv,

které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba

s dispozičními oprávněními odmítla, jestliže se týkají plnění

poskytnutého věřiteli dlužníku v době od zahájení insolvenčního řízení

do dne, kdy podle tohoto zákona nastaly účinky odmítnutí; to neplatí

pro pohledávky, které se týkají plnění poskytnutého věřiteli za trvání

oddlužení,



i) úroky podle § 171 odst. 4,



j) náhrada hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci

součinnost,



k) další pohledávky, o nichž tak stanoví tento zákon.



(3) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se

uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku.



§ 169



Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou



(1) Pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou

podstatou jsou



a) pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon

ohledně některých z nich nestanoví jinak,



b) pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví,



c) pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy

vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvláštních

právních předpisů,



d) pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním

příspěvkem,



e) pohledávky věřitelů na výživném ze zákona,



f) náhrada nákladů, které třetí osoby vynaložily na zhodnocení

majetkové podstaty, mají-li z toho důvodu proti dlužníku pohledávku z

bezdůvodného obohacení,



g) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhlášeného před

zahájením insolvenčního řízení ze smluv podle § 122 odst. 2, bylo-li

insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria,



h) další pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon.



(2) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň

pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výši kdykoli

po rozhodnutí o úpadku.



§ 170



V insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku,

není-li dále stanoveno jinak,



a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek

přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud

přirostly až v době po tomto rozhodnutí,



b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů,

které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku,



c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv,



d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále

za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění,

pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku

zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud

povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku,



e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po

rozhodnutí o úpadku,



f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.



§ 171



(1) Byl-li sjednán úrok, zajištěná pohledávka se úročí v rozsahu

zajištění ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řešení

úpadku úrokovou sazbou dohodnutou před tím, než se dlužník dostal do

prodlení; to neplatí, jde-li o úrok z prodlení.



(2) Je-li způsobem řešení úpadku konkurs a majetková podstata je

zpeněžena podle § 290, zvyšuje se přihlášená pohledávka zajištěného

věřitele o úroky přirostlé podle odstavce 1.



(3) Je-li způsobem řešení úpadku konkurs a majetková podstata je

zpeněžena jinak než podle § 290, odstavec 1 se nepoužije.



(4) Je-li způsobem řešení úpadku reorganizace, přirůstají úroky podle

odstavce 1 věta před středníkem k pohledávce zajištěného věřitele ode

dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řešení úpadku a splatné

jsou měsíčně, jakmile znalec ocení hodnotu zajištění.



§ 172



(1) Po úplném uhrazení všech pohledávek, kterých se týká insolvenční

řízení, s výjimkou pohledávek uvedených v § 170, lze v insolvenčním

řízení uhradit rovněž podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo

členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v

družstvu.



(2) Podřízenou pohledávkou je pohledávka, která má být podle smlouvy

uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky případně ostatních

pohledávek dlužníka, zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka;

za podřízenou pohledávku se považuje také pohledávka z podřízeného

dluhopisu podle zvláštního právního předpisu^26) .



(3) Podřízené pohledávky se postupem podle odstavce 1 uspokojují v

závislosti na dohodnuté nebo stanovené míře jejich podřízenosti; jinak

se uspokojují poměrně. Jako poslední se vždy uspokojují pohledávky

společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve

společnosti nebo v družstvu, a to poměrně.



(4) Pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich

účasti ve společnosti nebo v družstvu se v insolvenčním řízení

neuplatňují, ale pouze se oznamují insolvenčnímu správci, který vede

jejich evidenci.



Díl 2



Přihlášky pohledávek a jejich přezkoumání



§ 173



Podání přihlášky



(1) Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od

zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené

rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později,

insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v

insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na

náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na

vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají

přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu

insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl

zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky

byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.



(2) Přihlašují se i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu, jakož

i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem

rozhodnutí nebo exekucí.



(3) Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na

podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se

považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací

podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění

odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.



(4) Přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik

práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to

ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je

podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně

soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s

podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde

insolvenčnímu soudu.



§ 173a



Účinky uplynutí lhůty k podání přihlášky



Uplynutím lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku k podání přihlášky

zaniká účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v § 109

odst. 3.



Náležitosti přihlášky



§ 174



(1) Přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis

přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci.



(2) Přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání^20)

obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku

přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se

pohledávka zakládá.



(3) Jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda

uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh

zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo

na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním

řízení uplatněno nebylo.



(4) Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlášce uvést i

skutečnosti, o které vykonatelnost opírá.



§ 175



Pohledávku je nutné vždy vyčíslit v penězích, i když jde o pohledávku

nepeněžitou. Pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu

podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou v den

zahájení insolvenčního řízení, a stala-li se pohledávka splatnou dříve,

podle kurzu vyhlášeného v den její splatnosti. Pro přepočet pohledávek

v cizích měnách, pro něž Česká národní banka nevyhlašuje kurz

devizového trhu, se použije střední kurz centrální banky příslušné

země, popřípadě aktuální kurz mezibankovního trhu k americkému dolaru

nebo k euru. Jde-li o pohledávku nepeněžitou nebo pohledávku neurčité

výše, musí být vyjádřena v penězích na základě odhadu její hodnoty.



§ 176



Za správnost údajů uvedených v přihlášce jeho pohledávky odpovídá

věřitel. Přihlášku pohledávky lze podat pouze na formuláři; náležitosti

formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní

ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí

být zpoplatněna.



§ 177



K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška

dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.



§ 178



(1) Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená

pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí

méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží

ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li

rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na

znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou

pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního

správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku,

kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání

pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka

převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor.



(2) Pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci

1, se nepovažuje za přihlášenou ta část pohledávky, kterou vzal věřitel

účinně zpět předtím, než nastal účinek, na základě kterého se podle

tohoto zákona nepřihlíží k popřené části pohledávky.



§ 179



(1) Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená

zajištěná pohledávka zjištěna tak, že věřitel má právo na uspokojení

této pohledávky v rozsahu menším než 50 % její výše nebo že má právo na

uspokojení ze zajištění v pořadí horším, než uvedl v přihlášce

pohledávky, k jeho právu na uspokojení této pohledávky ze zajištění se

v insolvenčním řízení nepřihlíží; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí

insolvenčního soudu o výši zajištěné přihlášené pohledávky na znaleckém

posudku nebo na úvaze soudu. Ustanovení § 167 odst. 4 tím není dotčeno.

Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na

návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch zajištěných

věřitelů, kteří přihlásili pohledávku se zajištěním ke stejnému

majetku, zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem

uplatnění a přezkoumání práva na uspokojení ze zajištění, nejvýše však

částku, o kterou hodnota zajištění uvedená v přihlášce převýšila

hodnotu zjištěného zajištění; jde o incidenční spor.



(2) Pro účely posouzení, zda jsou splněny podmínky uvedené v odstavci

1, se nepovažuje za uplatněnou v přihlášce ta část práva na uspokojení

ze zajištění, kterou vzal věřitel účinně zpět předtím, než nastal

účinek, na základě kterého se podle tohoto zákona nepřihlíží k popřené

části práva na uspokojení ze zajištění.



§ 180



Povinnost zaplatit částku podle § 178 nebo 179 nelze uložit věřiteli,

který práva spojená s nezjištěnou pohledávkou v průběhu řízení

nevykonával.



§ 181



Osoby, které přihlášku pohledávky podepsaly, ručí za splnění povinnosti

zaplatit částku podle § 178 nebo 179; v případě, že jde o zástupce na

základě plné moci, však za splnění této povinnosti ručí osoby, které

zástupce k takovému úkonu zmocnily, nejde-li o zastupování v rozsahu

obvyklém pracovnímu zařazení nebo funkci. To neplatí, je-li věřitelem

stát nebo Česká národní banka.



§ 182



Jestliže na základě přihlášky pohledávky zjištěné v rozsahu uvedeném v

§ 178 nebo 179 učinil věřitel v insolvenčním řízení úkon, který zhoršil

nebo mohl zhoršit postavení jiného věřitele nebo vyjde-li v průběhu

insolvenčního řízení najevo, že tento věřitel nepřihlásil pohledávku v

dobré víře, nemá skutečnost, že věřitel vzal přihlášku pohledávky zpět,

žádný vliv na postup podle § 178 odst. 1 nebo § 179 odst. 1.



§ 183



(1) Přihláškou pohledávky, kterou zajišťují věci, práva pohledávky nebo

jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele

domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajištění.



(2) Přihláškou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se

uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a

nerozdílně s dlužníkem; o právu věřitele požadovat plnění od dlužníkova

ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení^27), to

platí obdobně.



(3) Osoby, od kterých může věřitel požadovat plnění podle odstavců 1 a

2, mohou pohledávku, která by jim proti dlužníku vznikla uspokojením

věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou. Jestliže však věřitel

takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němž

pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj bez

zřetele k tomu, zda ji přihlásily, s tím, že pro jejich vstup do řízení

platí přiměřeně § 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy.



§ 184



(1) Věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí

jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního

řízení vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí

přihlášky na vědomí rozhodnutím, které se zvlášť doručuje věřiteli,

dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen

věřitel nebo osoba, která podala návrh na vstup do řízení na místo

věřitele (§ 183 odst. 2). Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova

účast v řízení končí.



(2) Věřitel, který vezme přihlášku pohledávky zpět proto, že ji

uspokojila některá z osob, od kterých může požadovat plnění podle § 183

odst. 1 a 2, to uvede ve zpětvzetí přihlášky; jestliže tak neučiní,

odpovídá takové osobě za škodu nebo jinou újmu tím vzniklou.



(3) V případě uvedeném v odstavci 2 vyrozumí insolvenční soud o

zpětvzetí přihlášky osobu, která pohledávku podle zpětvzetí uspokojila,

a poskytne jí lhůtu k podání návrhu na vstup do řízení místo věřitele;

o zpětvzetí přihlášky rozhodne insolvenční soud až po uplynutí této

lhůty. V rozsahu, v němž insolvenční soud vyhoví návrhu osoby, která

pohledávku uspokojila, na vstup do řízení místo věřitele, se ke

zpětvzetí přihlášky pohledávky nepřihlíží.



§ 185



Jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě

které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené

pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím,

proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť

přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti

němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí

účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční

soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.



§ 186



(1) Jestliže pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu

insolvenčního řízení uspokojena nebo zanikla jiným způsobem a

přihlášený věřitel nevzal přihlášku bez zbytečného odkladu zpět,

insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení ukončí rozhodnutím,

které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a

insolvenčnímu správci. Proti tomuto rozhodnutí, které musí být

odůvodněno, nejsou opravné prostředky přípustné; v odůvodnění však

insolvenční soud vždy uvede důvod zániku pohledávky.



(2) Přihlášený věřitel, který tvrdí, že jeho pohledávka nebyla v

průběhu insolvenčního řízení uspokojena ani nezanikla jiným způsobem,

se může žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat určení, že jeho

pohledávka nadále trvá. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu

správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy přihlášenému věřiteli bylo

doručeno rozhodnutí podle odstavce 1. Lhůta je zachována, dojde-li

žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Nebyla-li žaloba včas

podána, platí, že pohledávka přihlášeného věřitele zanikla způsobem

uvedeným v rozhodnutí podle odstavce 1. Totéž platí, jestliže

insolvenční soud žalobu zamítne, odmítne ji nebo řízení o ní zastaví.

Právní mocí rozhodnutí, kterým insolvenční soud žalobě vyhoví, se účast

přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení obnovuje. Žaloba se

projednává jako incidenční spor.



§ 187



Pro část přihlášené pohledávky platí postup podle § 184 až 186 obdobně.



§ 188



Přezkoumání přihlášek insolvenčním správcem



(1) Insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména

podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho

evidence vedené podle zvláštního právního předpisu^13). Dále vyzve

dlužníka, aby se k přihlášeným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba,

provede o pohledávkách nezbytná šetření s tím, že využije součinnosti

orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout.



(2) Nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo

neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo

doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je

nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly

včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce

insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky

nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.



§ 189



Seznam přihlášených pohledávek



(1) Insolvenční správce sestaví seznam přihlášených pohledávek; u

pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují

pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení

a další pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajištění věřitelé se v

seznamu uvádějí zvlášť. U každého věřitele musí být uvedeny údaje

potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výše

a pořadí jeho pohledávky; u zajištěných věřitelů se navíc uvádí důvod a

způsob zajištění. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné a

pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami, od kterých může věřitel

požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2.



(2) Seznam přihlášených pohledávek insolvenční správce sestavuje a

doplňuje tak, aby jej mohl uzavřít neprodleně po skončení lhůty k

podání přihlášek pohledávek a v dostatečném předstihu před termínem

konání přezkumného jednání. Účastníci jsou oprávněni u insolvenčního

správce nahlédnout do seznamu přihlášených pohledávek a do dokladů, na

jejichž základě byl sestaven.



(3) Seznam přihlášených pohledávek zveřejní insolvenční soud v

insolvenčním rejstříku nejpozději 15 dnů přede dnem, kdy se o nich má

konat přezkumné jednání, a má-li se přezkumné jednání konat do 30 dnů

po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek, nejpozději 10 dnů přede

dnem, kdy se o nich má konat přezkumné jednání. Insolvenční soud dále

bez zbytečného odkladu zveřejní v insolvenčním rejstříku každou změnu

seznamu přihlášených pohledávek.



Přezkoumání přihlášených pohledávek



§ 190



Přezkumné jednání



(1) Přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání

nařízeném insolvenčním soudem.



(2) Termín a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud v

rozhodnutí o úpadku. Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí

insolvenční soud předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou, s

poučením o nezbytnosti jejich účasti. Není-li dále stanoveno jinak,

může se insolvenční správce na své nebezpečí a na své náklady (§ 39

odst. 2) dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou zapsanou do

seznamu insolvenčních správců.



(3) Oznámení o změně termínu nebo místa konání přezkumného jednání

doručí insolvenční soud zvlášť osobám uvedeným v odstavci 2 za podmínek

tam stanovených. O změně termínu nebo místa konání přezkumného jednání

vyrozumí insolvenční soud zvlášť také osoby uvedené v § 139 odst. 1,

pokud jde o přihlášené věřitele.



(4) Insolvenční soud může insolvenčnímu správci uložit, aby mu poskytl

součinnost potřebnou k přípravě přezkumného jednání, a určit povahu

této součinnosti.



§ 191



(1) Přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu

přihlášených pohledávek. Pohledávky přihlášené jako podmíněné osobami,

od kterých může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2, se

nezařazují na přezkumné jednání po dobu, po kterou v insolvenčním

řízení uplatňuje vůči dlužníku přihlášenou pohledávku věřitel.



(2) Při přezkumném jednání se pokládá za vykonatelnou každá přihlášená

pohledávka, ohledně které věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou

nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku. Při přezkumném jednání nelze

považovat vykonatelnou pohledávku za nevykonatelnou z důvodů, pro které

byla popřena. V pochybnostech rozhodne o tom, zda se pohledávka

považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, do skončení

přezkumného jednání insolvenční soud; učiní tak usnesením, které se

nedoručuje a proti němuž není přípustný opravný prostředek.



§ 192



Popření přihlášených pohledávek



(1) Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat

insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky

lze vzít zpět.



(2) Insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko,

které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených

pohledávek.



(3) Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem

vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku,

kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu

popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.



(4) Věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho

pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže

v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při

nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní

přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům

na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich

účastí na zvláštním přezkumném jednání.



§ 193



Popření pravosti pohledávky



O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že

pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela

promlčela.



§ 194



Popření výše pohledávky



O popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že

dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši

pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše

pohledávky.



§ 195



Popření pořadí pohledávky



O popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že

pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce

pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze

zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v

jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.



§ 196



Účinky popření pohledávky



(1) Popření výše pohledávky nemá vliv na její pořadí. Popření pořadí

pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky.



(2) Popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění má však u

zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku

uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako

popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti,

tytéž účinky jako popření výše pohledávky.



§ 197



(1) Výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu

přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o

přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční

soud z tohoto seznamu výpis.



(2) Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena

při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud

při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného

jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i

tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených

pohledávek.



§ 198



Popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem



(1) Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním

správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního

soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve

než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu

podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve

stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do

pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v

takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím

popření.



(2) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku

popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této

pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále

skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu

kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas

převzetí dlužníkova závazku.



(3) Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že

popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k

zamítnutí žaloby, žalovaný je však v takovém případě povinen prokázat

důvod popření podle § 199.



§ 199



Popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem



(1) Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do

30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své

popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku

přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního

dne lhůty soudu.



(2) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky

přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen

skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které

předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být

jiné právní posouzení věci.



(3) V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce

uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.



§ 200



Popření pohledávky přihlášeným věřitelem



(1) Věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele.

Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle

občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá

pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit

pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.

Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový

přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna.



(2) K popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen

obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu

soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o

popřené pohledávce; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije. Po

uplynutí této lhůty již nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření

pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání

o popřené pohledávce vyžaduje jeho písemné doplnění, předložení jeho

originálu, případně předložení písemného podání shodného znění, se

nepřihlíží.



(3) Dospěje-li insolvenční soud k závěru, že k popření pohledávky

přihlášeným věřitelem se nepřihlíží, odmítne je rozhodnutím, které může

vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce.



(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 se doručuje zvlášť věřiteli, který

popřel pohledávku, věřiteli popřené pohledávky, dlužníku a

insolvenčnímu správci. Osobou oprávněnou k podání odvolání proti tomuto

rozhodnutí je pouze věřitel, který popřel pohledávku.



(5) Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se

podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o

způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení

přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u

insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku

přihlásil.



(6) Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky

přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen

skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které

předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být

jiné právní posouzení věci.



§ 201



(1) Pohledávka je zjištěna



a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených

věřitelů,



b) jestliže ji nepopřel insolvenční správce a insolvenční soud odmítl

její popření přihlášeným věřitelem,



c) jestliže insolvenční správce nebo přihlášený věřitel, který ji

popřel, vezme své popření zpět, nebo



d) rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo

pořadí.



(2) Vykonatelná pohledávka je zjištěna, také tehdy, jestliže

insolvenční správce nepodal včas žalobu o její popření nebo byla-li

taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než

rozhodnutím ve věci samé.



(3) Výsledek sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky poznamená

insolvenční soud v upraveném seznamu pohledávek; učiní tak i bez

návrhu.



(4) Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí

pohledávek jsou účinná vůči všem procesním subjektům.



§ 202



(1) Ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá

žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu

správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se

pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním

řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor.

Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z

majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná

insolvenčnímu správci.



(2) Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo

náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je

povinen je nahradit.



(3) Přihlášený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen složit do

15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u

insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve

výši 10 000 Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené

pohledávce ještě rozhodnuto o způsobu řešení úpadku, neskončí tato

lhůta dříve než uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku.



(4) Insolvenční soud může uložit přihlášenému věřiteli, který popřel

pohledávku, aby v incidenčním sporu složil i jistotu k zajištění

náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla věřiteli popřené

pohledávky nedůvodným popřením pohledávky. Učiní tak jen na návrh

věřitele popřené pohledávky, který doloží, že mu vznik takové škody

nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestliže však podle dosavadních výsledků

insolvenčního řízení lze očekávat, že popření pohledávky bude důvodné,

insolvenční soud návrh věřitele popřené pohledávky na složení této

jistoty zamítne. Přiměřeně se dále použijí ustanovení občanského

soudního řádu o jistotě u předběžného opatření.



(5) Nebude-li jistota podle odstavců 3 a 4 složena, nebo nedoloží-li

přihlášený věřitel insolvenčnímu soudu, že povinnost složit jistotu

podle zákona nemá, insolvenční soud žalobu, kterou přihlášený věřitel

uplatnil popření pohledávky, odmítne.



(6) Povinnost složit jistotu podle odstavců 3 a 4 nemá přihlášený

věřitel, který ve lhůtě stanovené ke složení jistoty osvědčí, že

jistotu bez své viny nemohl složit a že je tu nebezpečí z prodlení, v

jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. Přihlášený věřitel dále nemá

povinnost složit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na

zjištění popřené pohledávky.



Díl 3



Jiné způsoby uplatňování pohledávek



§ 203



(1) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a

pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s

dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel

současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto

vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.



(2) Neuplatní-li dlužníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku

uvedenou v § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výši, pokládá se jeho

pohledávka za uplatněnou ve výši vyplývající z účetnictví dlužníka nebo

z evidence vedené podle zvláštního právního předpisu^13).



(3) Osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce

1 z majetkové podstaty.



(4) Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle

odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění

žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o

incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu

správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním

insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila.



(5) Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k

uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým

rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové

podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh

oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními, kterým se

rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, doručuje, a to zvlášť.



§ 203a



(1) V pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle §

203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou

jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení

neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli,

který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na

určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak

učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci.

Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka

za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň

pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu

soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel

takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení

pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky

postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li

žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení

neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li

žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení

vyloučeno.



(2) Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159

odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky

platí obdobně.



§ 204



(1) Není-li dále stanoveno jinak, zajištění věřitelé, kteří mají právo,

aby jejich pohledávka byla uspokojena v průběhu insolvenčního řízení,

uplatňují její uspokojení vůči insolvenčnímu správci. Pokud jim

insolvenční správce nevyhoví, mohou se nápravy domáhat u insolvenčního

soudu v rámci jeho dohlédací činnosti; sporné skutečnosti o tom, zda

jde o zajištěné věřitele a zda a v jakém rozsahu trvá zajištěná

pohledávka nebo zajištění, přitom nelze řešit.



(2) Věřitelé, kteří se domáhají toho, aby věc, právo, pohledávka nebo

jiná majetková hodnota byla vyloučena z majetkové podstaty, tak mohou

učinit jen vylučovací žalobou podle tohoto zákona.



Hlava VI



Majetková podstata



§ 205



Pojem a rozsah majetkové podstaty



(1) Jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové

podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly

účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek,

který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.



(2) Podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty

majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky

předběžného opatření, kterým insolvenční soud zcela nebo zčásti omezil

právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi

patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, a

majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co

nastaly účinky těchto rozhodnutí.



(3) Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, náleží

do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle

odstavců 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném

jmění dlužníka a jeho manžela.



(4) Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty,

stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních

úkonů. Pro účely zpeněžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek

dlužníka.



Obsah majetkové podstaty



§ 206



(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle §

205 tvoří zejména



a) peněžní prostředky,



b) věci movité a nemovité,



c) podnik,



d) soubor věcí a věci hromadné,



e) vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů,



f) akcie, směnky, šeky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny,

jejichž předložení je nutné k uplatnění práva,



g) obchodní podíl,



h) dlužníkovy peněžité i nepeněžité pohledávky, včetně pohledávek

podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné,



i) dlužníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena družstva

a příjmy, které dlužníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod,

nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího

výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v

nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,



j) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou

hodnotu.



(2) Majetkovou podstatu tvoří dále i příslušenství, přírůstky, plody a

užitky majetku uvedeného v odstavci 1.



§ 207



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří

majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí^28) ;

věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny

nejsou.



(2) Příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v

jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci

uspokojeny přednostní pohledávky^29) .



(3) Je-li podle ustanovení o výkonu rozhodnutí nebo exekuci posouzení

otázky, který majetek nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí,

závislé na rozhodnutí soudu, pro účely insolvenčního řízení vydá takové

rozhodnutí insolvenční soud.



§ 208



Nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří též

majetek, se kterým lze podle zvláštního právního předpisu naložit pouze

způsobem, k němuž byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci

ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního

samosprávního celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené

podle zvláštních právních předpisů^30) , majetek České národní banky,

který byl na základě zvláštních dohod svěřen do správy jiné osobě,

zboží propuštěné celním úřadem k dočasnému použití a majetek státu v

rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem^31) .



Zjišťování majetkové podstaty



§ 209



(1) Zjišťování majetkové podstaty zajišťuje od svého ustanovení

insolvenční správce nebo předběžný správce, i když nejde o osobu s

dispozičními oprávněními. Přitom je povinen řídit se pokyny

insolvenčního soudu.



(2) Dokud insolvenční správce nebo předběžný správce není ustanoven,

může insolvenční soud rozhodnout o opatřeních potřebných ke zjištění

podstaty a o způsobu jejich provedení.



§ 210



(1) Dlužník je povinen poskytnout insolvenčnímu správci nebo

předběžnému správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou

součinnost, zejména dbát pokynů insolvenčního správce nebo předběžného

správce.



(2) Je-li dlužníkem právnická osoba, mají povinnosti podle odstavce 1

její statutární orgány a jejich členové nebo likvidátor, jde-li o

právnickou osobu v likvidaci. Jestliže postavení statutárního orgánu má

více osob oprávněných jednat samostatně, lze splnění těchto povinností

požadovat od kterékoli z nich. Uvedené osoby mají tuto povinnost i v

případě, že jejich postavení zaniklo v posledních 3 měsících před

zahájením insolvenčního řízení.



(3) Insolvenční soud může vyžadovat splnění povinností podle odstavců 1

a 2 také od osob, které jsou společníky, zaměstnanci nebo členy

právnické osoby, a to v rozsahu jejich oprávnění jednat za právnickou

osobu.



(4) Je-li dlužníkem fyzická osoba, mají povinnosti podle odstavců 1 a 2

i její zákonní zástupci; má-li fyzická osoba více zákonných zástupců

oprávněných jednat jejím jménem samostatně, může insolvenční soud

vyžadovat splnění těchto povinností od každého z nich.



§ 211



(1) Východiskem zjišťování majetkové podstaty je seznam majetku, který

je dlužník povinen předložit současně s insolvenčním návrhem, případně

na základě rozhodnutí insolvenčního soudu.



(2) Insolvenční správce nebo předběžný správce provede vlastní šetření

o tom, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné věci, práva, pohledávky

a majetkové hodnoty než ty, které dlužník uvedl v seznamu majetku.

Potřebnou součinnost mu jsou povinny poskytnout také věřitelské orgány.



(3) Nemůže-li insolvenční správce nebo předběžný správce dosáhnout

úplného zjištění majetkové podstaty proto, že mu nebyla poskytnuta

požadovaná součinnost, oznámí to insolvenčnímu soudu a navrhne mu

přijetí příslušného opatření.



§ 212



(1) Dlužník musí umožnit insolvenčnímu správci přístup na všechna

místa, kde má umístěn majetek náležející do majetkové podstaty.



(2) Je-li to potřebné, zejména neposkytuje-li dlužník insolvenčnímu

správci součinnost potřebnou ke zjištění a zajištění majetkové

podstaty, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nařídit

prohlídku bytu, sídla a jiných místností dlužníka, jakož i jeho skříní

nebo jiných schránek v nich umístěných, kde má dlužník svůj majetek; za

tím účelem je insolvenční správce oprávněn zjednat si do bytu nebo do

jiné místnosti dlužníka přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné

schránky otevřít.



(3) Písemné vyhotovení rozhodnutí podle odstavce 2 nemusí obsahovat

odůvodnění; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Rozhodnutí

se doručuje pouze insolvenčnímu správci a dlužníku. Insolvenční soud

doručí rozhodnutí insolvenčnímu správci spolu se stejnopisem

rozhodnutí, který má být doručen dlužníku. Dlužníku doručí rozhodnutí

insolvenční správce při prohlídce místností, kterých se usnesení týká.

Nepodaří-li se insolvenčnímu správci doručit rozhodnutí dlužníku při

tomto úkonu, vrátí je k doručení insolvenčnímu soudu.



(4) Každý, v jehož objektu má dlužník svůj byt, sídlo nebo jiné své

místnosti, je povinen strpět, aby insolvenční správce, který provádí

soupis nebo činí úkony směřující k řádnému zajištění a správě majetkové

podstaty, provedl prohlídku bytu a jiných místností dlužníka.

Nesplní-li tuto povinnost, je insolvenční správce oprávněn zjednat si k

bytu nebo jiné místnosti dlužníka přístup.



(5) Je-li to potřebné, přibere insolvenční správce k prohlídce vhodnou

osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce. O prohlídce sepíše

insolvenční správce protokol, v němž musí být uveden majetek, který byl

při prohlídce zjištěn, a majetek, který byl při prohlídce zajištěn.

Protokol podepíše insolvenční správce, případně osoba, kterou k

prohlídce přibral. Protokol předá insolvenční správce insolvenčnímu

soudu s tím, že si ponechá opis. Opis protokolu insolvenční soud doručí

dlužníkovi a věřitelskému výboru.



§ 213



Ten, kdo má u sebe dlužníkův majetek náležející do majetkové podstaty,

je povinen to oznámit insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci,

jakmile se dozví o vydání rozhodnutí o úpadku, a uvést právní důvod, na

jehož základě má tento majetek u sebe. Na výzvu insolvenčního správce

nebo předběžného správce mu musí umožnit prohlídku tohoto majetku a

jeho ocenění.



§ 214



(1) Insolvenční soud může na návrh insolvenčního správce nebo

věřitelského výboru předvolat dlužníka nebo osoby jednající za dlužníka

k výslechu a vyzvat je k prohlášení o majetku. Předvolání k prohlášení

o majetku musí obsahovat účel výslechu a poučení o následcích odmítnutí

prohlášení nebo uvedení nepravdivých, neúplných nebo hrubě

zkreslujících údajů. Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních

rukou, a to nejméně 10 dnů před výslechem.



(2) Předvolaný je povinen dostavit se k insolvenčnímu soudu osobně.

Jestliže se nedostaví bez včasné a důvodné omluvy, bude předveden; o

tom musí být předvolaný poučen.



(3) Před zahájením výslechu zopakuje insolvenční soud poučení podle

odstavce 1. V prohlášení o majetku musí předvolaný uvést, který majetek

náleží do majetkové podstaty.



§ 215



(1) V prohlášení o majetku je předvolaný vždy povinen uvést



a) plátce mzdy dlužníka nebo jiného jeho příjmu postižitelného srážkami

ze mzdy a výši této pohledávky,



b) banky, pobočky zahraničních bank a spořitelní a úvěrní družstva, u

kterých má dlužník účty, výši pohledávek a čísla účtů,



c) dlužníky, u nichž má dlužník jiné peněžité pohledávky, důvod a výši

těchto pohledávek,



d) osoby, vůči nimž má dlužník jiná majetková práva nebo majetkové

hodnoty, jejich důvod a hodnotu,



e) movité věci dlužníka nebo spoluvlastnický podíl na nich, a kde,

popřípadě u koho se nacházejí; totéž platí o vkladních knížkách,

vkladních listech a jiných formách vkladů, akciích, směnkách, šecích

nebo jiných listinných cenných papírech anebo o jiných listinách,

jejichž předložení je nutné k uplatnění práva, jakož i o zaknihovaných

a imobilizovaných cenných papírech dlužníka,



f) nemovitosti dlužníka nebo spoluvlastnický podíl na nich,



g) podnik dlužníka a jeho části, a kde se nachází,



h) další práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou

hodnotu.



(2) Pro označení osob v prohlášení o majetku platí § 103 odst. 1

obdobně.



§ 216



(1) O prohlášení o majetku sepíše insolvenční soud protokol;

předloží-li předvolaný seznam majetku, tvoří tento seznam přílohu

protokolu, jestliže předvolaný o něm prohlásí, že obsahuje úplné a

pravdivé údaje, popřípadě jestliže jej do protokolu doplní. V protokolu

se dále uvede obsah poučení poskytnutého insolvenčním soudem podle §

214 a výslovné prohlášení předvolaného o tom, že v prohlášení uvedl jen

úplné a pravdivé údaje o majetku dlužníka. Protokol podepíše soudce,

zapisovatel a předvolaný. Úkony insolvenčního soudu podle tohoto

odstavce může učinit jen soudce.



(2) O výslechu k prohlášení o majetku vyrozumí insolvenční soud

insolvenčního správce a věřitelský výbor. Insolvenční správce a

věřitelský výbor má právo klást předvolanému otázky. Opis protokolu o

výslechu se doručuje insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.



Soupis majetkové podstaty



§ 217



Pořízení soupisu



(1) Soupis majetkové podstaty (dále jen "soupis") je listinou, do níž

se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k

zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen

způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s

dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje

insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů

insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho

povinnost nezaniká uplynutím doby.



(2) Insolvenční správce vyřadí ze soupisu majetkové hodnoty, o kterých

v průběhu insolvenčního řízení vyjde najevo, že nenáleží do majetkové

podstaty; to platí bez zřetele k tomu, že v době vyřazení se již osoba,

která má z vyřazení prospěch, nemůže domáhat vyloučení těchto

majetkových hodnot z majetkové podstaty. Učiní tak po projednání s

věřitelským výborem a poté, co vyrozumí insolvenční soud; tím není

vyloučena možnost opětovného soupisu vyřazených majetkových hodnot do

majetkové podstaty.



§ 218



Označení majetku v soupisu



(1) Majetek náležející do majetkové podstaty se zapisuje do soupisu

samostatnými položkami. Není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být

sepisovaný majetek v soupisu označen způsobem, který umožňuje jeho

identifikaci; to neplatí, jde-li o majetek nepatrné hodnoty. Je-li zde

překážka dočasné povahy bránící řádné identifikaci sepisovaného

majetku, doplní insolvenční správce označení tohoto majetku neprodleně

po jejím odpadnutí.



(2) Podnik^32) nebo jiná hromadná věc a soubory věcí se zapisují

jedinou položkou, ze které však musí být zřejmé, co všechno do podniku

nebo souboru věcí náleží v den zápisu do soupisu podstaty.



§ 219



Ocenění položek soupisu



(1) Součástí soupisu je i ocenění provedené insolvenčním správcem,

který přitom vychází z údajů v účetnictví dlužníka nebo v evidenci

vedené podle zvláštního právního předpisu^13) a z dalších dostupných

informací. Ocenění se nepromítá do účetnictví dlužníka.



(2) Požaduje-li to věřitelský výbor, provede se ocenění znalcem, za

předpokladu, že to věřitelský výbor finančně zajistí.



(3) Ocenění obtížně ocenitelného majetku může insolvenční správce zadat

znalci i bez žádosti věřitelského výboru; to neplatí, lze-li důvodně

předpokládat, že náklady na ocenění majetku znalcem budou vyšší než

přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto způsobem jeho ocenění.



(4) Je-li uplatněno právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze

zajištění nebo má-li být majetková podstata zpeněžena podle § 290 nebo

292, insolvenční správce zadá znalci ocenění hodnoty zajištění a v

případě podle § 290 nebo 292 ocenění hodnoty zpeněžovaného majetku

vždy; odstavec 3 se použije přiměřeně.



(5) Při ocenění podle odstavců 1 až 4 se majetek oceňuje obvyklou

cenou. Postup podle odstavců 1 až 4 se neuplatní, byl-li ustanoven

znalec podle § 153 odst. 1.



§ 220



Důvod soupisu



Vedle označení sepisovaného majetku, jeho ocenění a uvedení dne, kdy

byla příslušná položka sepsána, musí být v soupisu vždy uveden i důvod

soupisu, případně den a důvod vyloučení sepsaného majetku ze soupisu. V

pochybnostech se má za to, že insolvenční správce příslušnou položku

sepsal nebo ji ze soupisu vyloučil v den, kdy tuto skutečnost oznámil

insolvenčnímu soudu.



§ 221



Prohlášení o správnosti soupisu



Jestliže o to insolvenční správce požádá, je dlužník povinen písemně

potvrdit úplnost a správnost soupisu. Prohlášení o správnosti soupisu

nebo jeho části může dlužník písemně odmítnout, jen jestliže současně

písemně uvede důvody, pro které soupis nebo jeho část nepovažuje za

správný.



§ 222



Zveřejnění soupisu



Soupis a doplněný soupis zveřejní insolvenční soud v insolvenčním

rejstříku neprodleně po jeho sestavení nebo doplnění.



§ 223



Upuštění od soupisu nebo ocenění



V případech stanovených zákonem lze na základě rozhodnutí insolvenčního

soudu upustit od soupisu nebo od ocenění sepsaného majetku. Po právní

moci takového rozhodnutí insolvenční správce předloží insolvenčnímu

soudu zprávu o stavu majetku náležejícího do majetkové podstaty.



§ 224



Vyrozumění o soupisu



(1) Insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva,

pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo

jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k

nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu

poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje

své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí

majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení

musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce

tento majetek sepsal.



(2) Vyrozumění podle odstavce 1 musí obsahovat i poučení o možnosti

podat vylučovací žalobu a o následcích zmeškání lhůty k podání

vylučovací žaloby; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí

právní předpis.



(3) Je-li do soupisu zapsána nemovitost, která podle katastru

nemovitostí není ve vlastnictví dlužníka, vyrozumí o tom insolvenční

správce příslušné katastrální pracoviště. Je-li do soupisu sepsána věc,

která podle Rejstříku zástav není ve vlastnictví dlužníka, vyrozumí o

tom insolvenční správce Notářskou komoru České republiky. Obdobně to

platí o majetku uvedeném v jiných veřejných či neveřejných seznamech,

jestliže podle zvláštních právních předpisů osvědčují vlastnictví nebo

jiná věcná práva k tomuto majetku.



(4) Je-li do soupisu zapsána kulturní památka^33) , sbírka muzejní

povahy nebo předmět kulturní hodnoty, vyrozumí o tom insolvenční

správce neprodleně Ministerstvo kultury.



Vyloučení a vynětí z majetkové podstaty



§ 225



(1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu

zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný

důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou

u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje

z majetkové podstaty.



(2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě

30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění

o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována,

dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.



(3) Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do

soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud

žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl.



(4) Od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího

skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného

skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem

žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto

majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí

se souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno.



(5) Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo

jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestliže tak z

důvodů hodných zvláštního zřetele určil insolvenční soud ve výroku

rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z

výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být

věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě.



(6) Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její

vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody

tím není dotčeno.



§ 226



(1) Dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen

tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu,

která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208; učiní tak vůči

insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo

při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci,

práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu.



(2) V návrhu podle odstavce 1 musí dlužník kromě obecných náležitostí

podání^20) označit věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou

hodnotu, o jejíž vynětí ze soupisu žádá, a uvést skutečnosti, ze

kterých vyplývá, že tento majetek neměl být sepsán. Je-li návrh neúplný

nebo vadný a nelze-li jej pro tyto nedostatky projednat a rozhodnout o

něm, vyzve insolvenční správce dlužníka, aby jej opravil nebo doplnil.

K opravě nebo doplnění návrhu určí přiměřenou lhůtu a dlužníka poučí,

jak je nutné opravu nebo doplnění provést. Poučí jej rovněž, že návrh,

který nebude přes výzvu řádně opraven nebo doplněn, insolvenční soud

odmítne.



(3) Nezdaří-li se insolvenčnímu správci odstranit vady a neúplnost

dlužníkova návrhu nebo má-li za to, že návrh je opožděný, předloží

insolvenční správce návrh se zprávou o tom insolvenčnímu soudu.

Pokládá-li to insolvenční soud za potřebné, může usnesením výzvu k

odstranění vad návrhu zopakovat nebo vydat výzvu novou.



(4) Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, insolvenční správce vyzve

věřitelský výbor, aby se k návrhu v určené lhůtě vyjádřil; dospěje-li

po uplynutí této lhůty k závěru, že návrhu nelze vyhovět, předloží jej

s případným vyjádřením věřitelského výboru a se zprávou o důvodech, pro

které majetek nevyloučil, insolvenčnímu soudu; dlužník má právo se k

těmto důvodům vyjádřit.



(5) O návrhu podle odstavce 1 rozhoduje insolvenční soud v rámci své

dohlédací činnosti. Rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, se

doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. V době

od podání tohoto návrhu do rozhodnutí o něm nesmí insolvenční správce

zpeněžit majetek, jehož se návrh týká; § 225 odst. 4 a 5 platí obdobně.



§ 227



Insolvenční správce může z majetkové podstaty kdykoli v průběhu

insolvenčního řízení vyjmout věci, práva, pohledávky nebo jiné

majetkové hodnoty, které nemohou sloužit k uspokojení věřitelů, zejména

neprodejné věci a nedobytné pohledávky nebo majetek, na který se

vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení a k jehož

zpeněžení nebyl udělen souhlas příslušného orgánu činného v trestním

řízení. Učiní tak po předchozím souhlasu věřitelského výboru a

insolvenčního soudu.



Nakládání s majetkovou podstatou a její správa



§ 228



Nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí zejména



a) právní úkony, které se týkají majetku náležejícího do majetkové

podstaty,



b) výkon práv a povinností akcionáře ohledně akcií zahrnutých do

majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě akciové

společnosti,



c) výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti

spojených s obchodním podílem dlužníka zahrnutým do majetkové podstaty,

včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní společnosti^34) ,



d) výkon členských práv a povinností člena družstva,



e) rozhodování o výrobních, provozních a obchodních záležitostech

podniku v majetkové podstatě, včetně úvěrového financování a jiných

úkonů potřebných k zajištění financování podniku,



f) výkon práv a povinností zaměstnavatele ohledně zaměstnanců dlužníka,



g) výkon průmyslových práv,



h) rozhodování o obchodním tajemství a jiné povinnosti mlčenlivosti,



i) plnění povinností podle předpisů o daních, poplatcích a clech, jakož

i podle předpisů o sociálním zabezpečení a veřejném zdravotním

pojištění,



j) vedení účetnictví,



k) plnění evidenčních povinností,



l) výkon dalších práv a povinností, jestliže se týkají majetkové

podstaty.



§ 229



(1) Zákon stanoví v závislosti na průběhu řízení, způsobech řešení

úpadku a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty, kdo je

ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními,

případně komu přísluší právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně

části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých z nich.



(2) Je-li majetek náležející do majetkové podstaty ve vlastnictví jiné

osoby než dlužníka, lze právo této osoby s takovým majetkem nakládat

omezit jen zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.



(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě

osobou s dispozičními oprávněními



a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku,



b) dlužník v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení

úpadku,



c) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu,



d) dlužník v době od povolení reorganizace a



e) dlužník v době od povolení oddlužení.



(4) Ustanovením odstavce 3 nejsou dotčena omezení uložená dlužníku s

dispozičními oprávněními insolvenčním zákonem nebo rozhodnutím

insolvenčního soudu v průběhu insolvenčního řízení. Má-li dispoziční

oprávnění jiná osoba než dlužník, nejsou tím dotčeny povinnosti uložené

dlužníku tímto zákonem.



(5) Od rozhodnutí o úpadku a je-li dlužník insolvenčním navrhovatelem,

od okamžiku, kdy se jím stal, platí o povinnostech dlužníka s

dispozičními oprávněními ustanovení § 36 a 37 přiměřeně.



§ 230



(1) Správou majetkové podstaty se rozumí zejména činnost, jakož i

právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby



a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo

k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní

náleží,



b) majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se

svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti,



c) se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně

očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním

příležitostem,



d) byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a

neúčinných právních úkonů.



(2) Jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové

hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je osoba s dispozičními

oprávněními vázána pokyny zajištěného věřitele směřujícími k řádné

správě; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný

věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v

pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve

lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel,

jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí; jinak

pokyny udělí v rámci dohlédací činnosti insolvenční soud, který

současně rozhodne o nákladech spojených s provedením jeho pokynu. Osoba

s dispozičními oprávněními může odmítnout pokyny zajištěného věřitele,

má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá

insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.



(3) Náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese

zajištěný věřitel ze svého.



(4) Není-li k pokynům zajištěného věřitele podle odstavce 2 připojen

písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se

uspokojuje ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními

neprodleně vyrozumí insolvenční soud. Insolvenční soud v takovém

případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyny

zajištěného věřitele schvaluje. Při jednání lze projednat pouze námitky

proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé

uplatní písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne

zveřejnění těchto pokynů v insolvenčním rejstříku; k později podaným

námitkám se nepřihlíží. K jednání předvolá insolvenční soud

insolvenčního správce a dlužníka a zajištěné věřitele, kterým poskytne

poučení o námitkách podle věty třetí.



(5) Rozhodnutí podle odstavce 4, proti němuž není odvolání přípustné,

se doručuje zvlášť insolvenčnímu správci, dlužníku a zajištěným

věřitelům, kterých se týká.



Hlava VII



Neplatnost a neúčinnost právních úkonů



Díl 1



Neplatnost právních úkonů



§ 231



(1) Insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného

orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění

neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka,

ani jiným způsobem tohoto zjištění.



(2) V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního

úkonu pouze insolvenční soud.



(3) Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým

úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, může tak učinit i

insolvenční správce.



§ 232



Byla-li neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků

dlužníka zjištěna rozhodnutím soudu, které nabylo právní moci před

zahájením insolvenčního řízení, považuje se právní úkon, jehož se

rozhodnutí týká, za neplatný i v insolvenčním řízení.



§ 233



(1) Je-li pravomocným rozhodnutím zjištěna neplatnost právního úkonu

týkajícího se majetku nebo závazků dlužníka, musí být vydán majetkový

prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Insolvenční

správce to však může odmítnout, jestliže nedošlo k obohacení majetkové

podstaty nebo je-li požadováno více, než činí toto obohacení.



(2) Odmítne-li insolvenční správce vydat majetkový prospěch získaný

plněním z neplatného právního úkonu nebo nevyřídí-li žádost o jeho

vydání v přiměřené lhůtě, lze se jeho vydání domáhat vylučovací žalobou

podle tohoto zákona, která musí být podána nejpozději do 30 dnů ode

dne, kdy insolvenční správce osobě, která o vydání majetkového

prospěchu žádá, doručil písemné vyrozumění o odmítnutí její žádosti;

právo na náhradu škody tím není dotčeno.



(3) Platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení plnění, jehož se týká

neplatný právní úkon, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního

soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční

spor.



§ 234



Byla-li zjištěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo

závazků dlužníka, který lze současně považovat za neúčinný, postupuje

se podle § 233.



Díl 2



Neúčinnost právních úkonů



§ 235



(1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost

uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za

právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.



(2) Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento

zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly

účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá

rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou

bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"),

není-li dále stanoveno jinak.



§ 236



(1) Neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v

insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů

náleží do majetkové podstaty.



(2) Není-li možné vydat do majetkové podstaty původní dlužníkovo plnění

z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.



§ 237



(1) Povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z

neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný

právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.



(2) Dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které

přešlo dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost

vydat je do majetkové podstaty,



a) jestliže jim v době, kdy toto plnění nabyli, musely být známy

okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám

uvedeným v odstavci 1, nebo



b) jde-li o osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, anebo o osoby

dlužníku blízké.



(3) Osoby, které vydaly dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu

do majetkové podstaty, se mohou po skončení insolvenčního řízení

domáhat jeho vrácení, jen nebylo-li použito k uspokojení věřitelů nebo

nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem.



(4) Bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je

insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co

tyto osoby vydaly dlužníkovo plnění z takového úkonu do majetkové

podstaty. Není-li plnění poskytnuté dlužníku těmito osobami v majetkové

podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, považuje se pohledávka,

která těmto osobám poskytnutím plnění dlužníku vznikla, za přihlášenou

pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.



§ 238



Proti pohledávce na vydání dlužníkova plnění z neúčinného právního

úkonu do majetkové podstaty není přípustné započtení.



§ 239



(1) Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze

insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a

to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat

dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty.

Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci

řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení

insolvenčního řízení pokračovat.



(2) Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce

odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky

potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení

incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí

žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé

poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li

incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří

zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou

podstatou.



(3) Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode

dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě,

odpůrčí nárok zanikne.



(4) Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové

podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno.

Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o

peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté

plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova

právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění.

Vylučovací žaloba není přípustná.



§ 240



Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění



(1) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon,

jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za

protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena

plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník.



(2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní

úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon,

který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez

přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo

osoby, která tvoří s dlužníkem koncern^21), je úkonem, který dlužník

učinil v době, kdy byl v úpadku.



(3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li

učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve

prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem

koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve

prospěch jiné osoby.



(4) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není



a) plnění uložené právním předpisem,



b) příležitostný dar v přiměřené výši,



c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo



d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně

předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za

předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi

blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž

prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat,

že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku

dlužníka.



§ 241



Neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů



(1) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož

důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů

vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.



(2) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který

dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k

dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve

prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem

koncern^21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.



(3) Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník



a) splnil dluh dříve, než se stal splatným,



b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch,



c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo

umožnil zánik či nesplnění svého práva,



d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže

jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci

hromadné.



(4) Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v

posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch

osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern,

anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch

jiné osoby.



(5) Zvýhodňujícím právním úkonem není



a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník

současně přiměřenou protihodnotu,



b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na

základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný

přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon

učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s

dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn,

nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku,

nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka,



c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po

zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.



§ 242



Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů



(1) Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil

uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se

zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.



(2) Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve

prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem

koncern^21), byl dlužníkův úmysl této osobě znám.



(3) Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v

posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.



§ 243



Jestliže dlužníkův věřitel dosáhl na základě své odpůrčí žaloby^4)

rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci před

právní mocí rozhodnutí o úpadku, může se domáhat toho, aby mu do výše

jeho pohledávky bylo vydáno plnění z tohoto neúčinného právního úkonu;

toto plnění nemusí předat do majetkové podstaty.



ČÁST DRUHÁ



ZPŮSOBY ŘEŠENÍ ÚPADKU



Hlava I



Konkurs



Díl 1



Prohlášení konkursu a jeho účinky



§ 244



Konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě

rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů

zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím,

že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon

nestanoví jinak.



§ 245



(1) Účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění

rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.



(2) Prohlášením konkursu se přerušuje likvidace právnické osoby, končí

nucená správa, a pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, zaniká

předběžné opatření, bylo-li nařízeno.



(3) Prohlášení konkursu nemá vliv na dlužníkovu způsobilost k právním

úkonům ani na jeho procesní způsobilost.



(4) Insolvenční soud může po prohlášení konkursu i bez návrhu změnit

své předběžné opatření.



§ 246



(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění

nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění

povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou

podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva

spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o

obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým

zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku,

vedení účetnictví a plnění daňových povinností.



(2) Právní úkony podle odstavce 1, které dlužník učinil poté, co

oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního

správce, jsou proti jeho věřitelům neúčinné ze zákona; § 235 odst. 2 se

nepoužije.



(3) Nakládal-li dlužník s majetkovou podstatou v den, kdy se rozhodnutí

o úpadku stalo účinným, má se v pochybnostech za to, že tak učinil

poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na

insolvenčního správce, pokud tento zákon nestanoví jinak.



(4) Právní úkon, kterým dlužník po prohlášení konkursu odmítne přijetí

daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný.

Totéž platí, jestliže dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce

dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně,

než činí jeho dědický podíl.



§ 247



Je-li dlužník účastníkem platebního systému s neodvolatelností

zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností

zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo

zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,

vyrozumí insolvenční soud o prohlášení konkursu současně se zveřejněním

usnesení v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.



§ 248



(1) Dlužníkovi věřitelé mohou po prohlášení konkursu svá práva uplatnit

jen způsobem a za podmínek stanovených tímto zákonem; to platí i pro ty

věřitele, kteří se nestali účastníky insolvenčního řízení.



(2) Nejde-li o zajištění poskytnuté podle § 41 nebo o právo věřitelů

podle § 167 odst. 2, stávají se neúčinnými práva na uspokojení ze

zajištění, která se týkají majetkové podstaty a která dlužníkovi

věřitelé získali poté, co nastaly účinky spojené se zahájením

insolvenčního řízení; to platí i pro zřízení soudcovského zástavního

práva na nemovitostech nebo exekutorského zástavního práva na

nemovitostech. Byl-li majetek sloužící k zajištění v této době také

zpeněžen, náleží do majetkové podstaty výtěžek získaný zpeněžením a

jeho nabyvatel je povinen jej do ní vydat na výzvu insolvenčního

správce.



(3) Věcná břemena zatěžující majetkovou podstatu, která vznikla za

nápadně nevýhodných podmínek poté, co nastaly účinky spojené se

zahájením insolvenčního řízení, se prohlášením konkursu stávají v

insolvenčním řízení neúčinnými.



§ 249



(1) Není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání

žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho

zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu

pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne.



(2) Jestliže osoba, která má závazek vůči dlužníkovi, plní tento

závazek po prohlášení konkursu dlužníku, a plnění se nedostane do

majetkové podstaty, není tím svého závazku zproštěna, ledaže prokáže,

že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo že vzhledem k okolnostem

plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty.



§ 250



Nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují za

splatné, nestanoví-li zákon jinak.



§ 251



zrušen



§ 252



(1) Prohlášením konkursu zanikají všechny jednostranné právní úkony

dlužníka, které se týkají majetkové podstaty, zejména jeho příkazy,

pověření a plné moci včetně prokury, není-li dále stanoveno jinak.



(2) Osoba, které dlužník udělil příkaz, pověření nebo plnou moc, musí v

případě, že je nebezpečí z prodlení, pokračovat v obstarávání jeho

záležitostí, kterých se tyto jeho úkony týkají, a to až do doby, než se

jejich obstarávání ujme insolvenční správce. Náhrada nutných výdajů

této osoby a přiměřená odměna za tuto její činnost je pohledávkou za

majetkovou podstatou.



(3) Prohlášení konkursu není samo o sobě důvodem zániku pověření a

plných mocí udělených dlužníkem pro insolvenční řízení. Pohledávky

pověřené osoby nebo zmocněnce vzniklé z tohoto důvodu po prohlášení

konkursu nelze uspokojit z majetkové podstaty, pokud nejde o pohledávky

pracovněprávní.



(4) Prohlášením konkursu zanikají, pokud se týkají majetkové podstaty,

dosud nepřijaté dlužníkovy návrhy na uzavření smlouvy a dlužníkovo

přijetí návrhů smluv, pokud na jejich základě již smlouva nevznikla.

Návrhy smluv, které dlužník v době prohlášení konkursu ještě nepřijal,

může přijmout jen insolvenční správce.



§ 253



Smlouva o vzájemném plnění



(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě

budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem

ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit

místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může

odmítnout plnění.



(2) Jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu

nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby

nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.



(3) Je-li druhý účastník smlouvy povinen plnit ze smlouvy jako první,

může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo

zabezpečeno plnění vzájemné; to neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou

druhým účastníkem po zveřejnění rozhodnutí o úpadku.



(4) Odmítne-li insolvenční správce plnění, může druhý účastník smlouvy

uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to

nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého

účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou

pohledávkami za majetkovou podstatou.



(5) Druhý účastník smlouvy se nemůže domáhat vrácení částečného plnění,

k němuž došlo před rozhodnutím o úpadku, proto, že za toto plnění

neobdržel od dlužníka vzájemné plnění.



§ 254



Fixní smlouvy



(1) Bylo-li dohodnuto, že předmět plnění, který má tržní cenu, bude

dodán v přesně určené době nebo v pevně určené lhůtě, a nastane-li doba

plnění nebo uplyne-li tato lhůta teprve po prohlášení konkursu, nelze

požadovat splnění závazku, nýbrž jen náhradu škody způsobené tím, že

dlužník závazek nesplnil.



(2) Škodou podle odstavce 1 se rozumí rozdíl mezi dohodnutou cenou a

tržní cenou, která se platí ke dni účinnosti prohlášení konkursu v

místě určeném smlouvou jako místo plnění. Druhý účastník smlouvy může

uplatňovat náhradu škody jako věřitel přihláškou pohledávky, a to

nejpozději do 30 dnů od prohlášení konkursu.



§ 255



Výpůjčka



Uzavřel-li dlužník smlouvu o výpůjčce, je insolvenční správce po

prohlášení konkursu oprávněn požadovat vrácení věci i před skončením

stanovené doby zapůjčení.



Nájemní a podnájemní smlouvy



§ 256



(1) Insolvenční správce je po prohlášení konkursu oprávněn vypovědět

nájemní smlouvu nebo podnájemní smlouvu uzavřenou dlužníkem ve lhůtě

stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i v případě, že byla sjednána na

dobu určitou; výpovědní lhůta však nesmí být delší než 3 měsíce.

Ustanovení občanského zákoníku o tom, v kterých případech a za jakých

podmínek může pronajímatel vypovědět nájem bytu, tím nejsou dotčena.



(2) Jestliže by výpovědí nájemní smlouvy sjednané na určitou dobu, v

níž je dlužník pronajímatelem, byl nájemce nepřiměřeně dotčen ve svých

oprávněných zájmech nebo by tím utrpěl či mohl utrpět značnou škodu,

může nájemce do 15 dnů od doručení výpovědi navrhnout insolvenčnímu

soudu zrušení výpovědi. Jestliže bude zajištěno, že nájemce koupí

předmět nájmu při zpeněžení majetkové podstaty za cenu obvyklou, vyhoví

insolvenční soud takovému návrhu vždy.



(3) Právo na nájemné nebo jinou úhradu za dobu před prohlášením

konkursu může druhý účastník smlouvy uplatnit pouze přihláškou

pohledávky. Totéž platí, jde-li o nájemné nebo jinou úhradu zaplacenou

předem; tuto pohledávku je nutné přihlásit jako pohledávku podmíněnou

vázanou na splnění odkládací podmínky.



§ 257



Nájemní nebo podnájemní smlouvu, kterou dlužník uzavřel jako nájemce

nebo podnájemce, nemůže druhý účastník smlouvy po rozhodnutí o úpadku

vypovědět nebo od ní odstoupit pro prodlení dlužníka s placením

nájemného nebo jiné úhrady, ke kterému došlo před rozhodnutím o úpadku,

anebo pro zhoršení majetkové situace dlužníka.



§ 258



Nebyl-li v době prohlášení konkursu ještě předán předmět nájmu,

podnájmu nebo výpůjčky, může insolvenční správce i druhý účastník

smlouvy od smlouvy odstoupit; učiní-li tak insolvenční správce, může se

druhý účastník smlouvy domáhat náhrady škody způsobené předčasným

ukončením smlouvy přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode

dne odstoupení od smlouvy. Každá ze smluvních stran je povinna druhému

účastníku smlouvy do 10 dnů poté, co k tomu byla vyzvána, sdělit, zda

od smlouvy odstupuje; jestliže tak neučiní, právo odstoupit od smlouvy

podle tohoto ustanovení jí zaniká.



§ 259



Leasingové smlouvy



Ustanovení § 256 až 258 platí přiměřeně i pro leasingové smlouvy a

smlouvy o koupi najaté věci.



§ 260



Výhrada vlastnictví



(1) Jestliže dlužník před prohlášením konkursu věc prodal s výhradou

vlastnictví a kupujícímu ji předal, může kupující věc vrátit nebo trvat

na smlouvě.



(2) Jestliže dlužník před prohlášením konkursu koupil a převzal věc s

výhradou vlastnictví, aniž by k ní nabyl vlastnické právo, nemůže

prodávající uplatňovat vrácení věci, jestliže insolvenční správce splní

povinnosti podle smlouvy bez zbytečného odkladu poté, co k tomu byl

prodávajícím vyzván.



§ 261



(1) Prohlášením konkursu nekončí provoz dlužníkova podniku,

nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak^35).



(2) Provoz dlužníkova podniku skončí



a) prodejem podniku jednou smlouvou v rámci zpeněžení majetkové

podstaty,



b) rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným na návrh insolvenčního

správce po vyjádření věřitelského výboru, byl-li již zvolen nebo

jmenován; rozhodnutí se doručuje insolvenčnímu správci, dlužníku a

věřitelskému výboru a zveřejňuje se vyhláškou; odvolání proti němu není

přípustné.



§ 262



Zvláštní právní předpisy stanoví další účinky prohlášení konkursu v

souvislosti s předmětem jejich úpravy^36).



Díl 2



Účinky prohlášení konkursu na probíhající řízení



§ 263



(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, přerušují se soudní a

rozhodčí řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být

uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník,

prohlášením konkursu. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek

stanovených tímto zákonem; možnost postupovat podle ustanovení § 141a

tím není dotčena.



(2) Je-li řízení podle odstavce 1 přerušeno, nekonají se jednání a

neběží stanovené lhůty. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty

běžet znovu.



(3) Přerušení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení

vystupují na téže straně jako dlužník, jen jde-li o nerozlučné

společenství^37) nebo o vedlejší účastenství^38).



(4) Jakmile se soud, rozhodce nebo stálý rozhodčí soud příslušný k

projednání a rozhodnutí věci dozví o přerušení řízení podle odstavce 1,

vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, za jakých podmínek

lze v řízení pokračovat. Rozhodnutí již vydaná se v době, kdy je řízení

přerušeno, nedoručují; bylo-li řízení přerušeno po doručení rozhodnutí,

avšak ještě předtím, než rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá

rozhodnutí právní moci. Jestliže se v řízení pokračuje, rozhodnutí se

doručuje znovu.



§ 264



(1) V přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu

dlužník vystupoval jako žalobce nebo jiný navrhovatel, jakož i v

dalších řízeních, ve kterých uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva

týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh insolvenčního

správce; dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u

kterého je řízení vedeno, došel jeho návrh na pokračování v řízení, se

insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka.



(2) Jestliže insolvenční správce ve lhůtě určené mu soudem, rozhodcem

nebo stálým rozhodčím soudem, u kterého je řízení vedeno, nepodal návrh

na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat

dlužník, popřípadě ostatní účastníci řízení s tím, že dlužník zůstává

účastníkem řízení.



§ 265



(1) V přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu

věřitelé uplatňovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, které

se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové

podstaty, lze pokračovat na návrh těchto věřitelů nebo insolvenčního

správce, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o

vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na

uspokojení ze zajištění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou

podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň. Dnem, kdy

soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení

vedeno, došel návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce

stává účastníkem řízení místo dlužníka.



(2) V řízeních o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové

podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou,

nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, lze

po prohlášení konkursu pokračovat, jen rozhodl-li o tom na návrh osoby,

která takové nároky uplatňuje, nebo na návrh insolvenčního správce

insolvenční soud; obdobně to platí, jde-li o řízení přerušená

prohlášením konkursu podle § 263, kterých se netýká úprava obsažená v §

264 a odstavci 1. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání

přípustné. Rozhodnutí se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a

navrhovateli.



(3) Rozhodnutí o pokračování v řízení podle odstavce 2 může insolvenční

soud vydat, jen může-li pokračování v řízení vést k vyjasnění sporných

otázek vyvolaných insolvenčním řízením nebo k ukončení dlužníkových

sporů způsobem, který nezatěžuje majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím

se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka; v řízení

však lze pokračovat až po přezkumném jednání.



§ 266



(1) Prohlášením konkursu se ze soudních a rozhodčích řízení nepřerušují



a) trestní řízení,



b) dědické řízení a řízení o pozůstalosti,



c) řízení o vypořádání společného jmění dlužníka a jeho manžela,



d) řízení o výživném nezletilých dětí bez zřetele k tomu, zda v něm

dlužník vystupuje jako osoba oprávněná nebo jako osoba povinná,



e) řízení ve věcech ochrany osobnosti a ve věcech ochrany názvu a dobré

pověsti právnické osoby; to neplatí, je-li dlužník podnikatelem nebo

je-li požadováno peněžité plnění,



f) řízení ve věcech veřejných rejstříků podle zvláštního právního

předpisu,



g) řízení ve věcech kapitálového trhu,



h) řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce,



i) řízení, ve kterých je dlužník jediným účastníkem.



(2) Není-li dále stanoveno jinak, účastníkem řízení uvedených v

odstavci 1 je i nadále dlužník.



(3) Jde-li o řízení ve věcech kapitálového trhu nebo o řízení, ve

kterém je dlužník jediným účastníkem, může insolvenční soud na návrh

orgánu, který je vede, nebo i bez návrhu po posouzení povahy předmětu

řízení a jeho vlivu na další průběh insolvenčního řízení rozhodnout, že

se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka. Proti

tomuto rozhodnutí, které se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu

správci a orgánu, který řízení vede, není odvolání přípustné.



(4) Úpravou podle odstavců 1 až 3 nejsou dotčena ustanovení § 140a až §

140e.



§ 267



(1) Není-li dále stanoveno jinak, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí

nebo exekuční návrh se i nadále podává proti povinnému; proti

insolvenčnímu správci jej nelze podat, ani má-li být povinným dlužník.

Ustanovení § 140e tím není dotčeno.



(2) Jde-li o řízení o výkon rozhodnutí nebo o exekuci, kde vystupuje

dlužník jako oprávněný, stává se prohlášením konkursu insolvenční

správce oprávněným místo dlužníka.



Díl 3



Účinky prohlášení konkursu na společné jmění manželů



§ 268



(1) Prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela;

byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni

zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky

jako zánik manželství.



(2) Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění

manželů, které



a) zaniklo podle odstavce 1,



b) do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo



c) bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu

nebylo vypořádáno.



(3) V případech uvedených v odstavci 2 písm. b) a c) se prohlášením

konkursu staví lhůta stanovená podle zvláštního právního předpisu k

vypořádání společného jmění manželů, jestliže má skončit nejpozději do

6 měsíců od prohlášení konkursu.



§ 269



(1) Smlouvy mezi manželi, které byly uzavřeny po podání insolvenčního

návrhu dlužníkem, a jde-li o insolvenční návrh věřitele poté, co

nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se stávají

prohlášením konkursu neplatnými, jde-li o



a) smlouvy o zúžení rozsahu společného jmění manželů,



b) smlouvy o rozšíření rozsahu společného jmění manželů, jestliže se na

jejich základě stal součástí společného jmění manželů majetek do té

doby náležející jen dlužníku,



c) smlouvy o rozšíření rozsahu společného jmění manželů, jestliže se na

jejich základě staly součástí společného jmění manželů závazky

náležející do té doby jen manželu dlužníka,



d) dohody o vypořádání společného jmění manželů včetně soudem

schváleného smíru.



(2) Jestliže v době od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se

zahájením insolvenčního řízení, do prohlášení konkursu již uplynula

lhůta k vypořádání společného jmění manželů, aniž byla uzavřena dohoda

o vypořádání společného jmění manželů, nastanou účinky spojené podle

zvláštního právního předpisu s uplynutím lhůty k vypořádání společného

jmění manželů až po 6 měsících od prohlášení konkursu, do té doby lze

uzavřít novou dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo podat

návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu; práva třetích osob nabytá v

dobré víře tím však nejsou dotčena.



(3) Jestliže v důsledku neplatnosti smluv mezi manželi podle odstavce 1

dochází ke změně práv zapsaných v katastru nemovitostí, podá

insolvenční správce příslušnému katastrálnímu pracovišti návrh na

vklad, který doloží potvrzením obsahujícím údaje o tom, k jaké změně

práv došlo.



§ 270



(1) Prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění

uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout

jeho vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manželů

uzavřené dlužníkem po prohlášení konkursu jsou neplatné.



(2) Část společného jmění manželů, kterou dlužník použil se souhlasem

manžela k podnikání, spadá při vypořádání společného jmění manželů vždy

do majetkové podstaty.



§ 271



(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená insolvenčním

správcem je účinná, jakmile ji schválí insolvenční soud.



(2) Insolvenční soud dohodu o vypořádání společného jmění manželů

neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy nebo jestliže s ní

nesouhlasí věřitelský výbor.



(3) Insolvenčním soudem schválená dohoda o vypořádání společného jmění

manželů má účinky pravomocného rozsudku. Pro zrušení rozhodnutí o

schválení dohody platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu o

zrušení usnesení o schválení smíru.



§ 272



(1) Rozhodnutí o tom, zda schvaluje dohodu o vypořádání společného

jmění manželů, doručuje insolvenční soud účastníkům dohody a

věřitelskému výboru, a to zvlášť.



(2) Proti rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání společného jmění

manželů není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým insolvenční

soud tuto dohodu neschválí, se mohou odvolat jen účastníci dohody.



§ 273



(1) Probíhá-li řízení o vypořádání společného jmění manželů, stává se

insolvenční správce prohlášením konkursu účastníkem tohoto řízení místo

dlužníka. Trvají-li účinky rozhodnutí o úpadku, nelze toto řízení

skončit soudním smírem.



(2) Bylo-li podáno odvolání proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud

neschválil dohodu o vypořádání společného jmění manželů, soud řízení o

vypořádání společného jmění manželů přeruší až do rozhodnutí odvolacího

soudu.



§ 274



Nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky

dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek,

který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek

náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.



§ 275



Pohledávka manžela dlužníka vzniklá po prohlášení konkursu vypořádáním

společného jmění manželů se považuje za přihlášenou pohledávku a

uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.



§ 276



(1) Po dobu trvání účinků prohlášení konkursu nemůže vzniknout nové

společné jmění manželů; uzavře-li dlužník nové manželství, odkládá se

vznik společného jmění manželů ke dni zániku těchto účinků.



(2) Smlouvy o rozšíření společného jmění manželů, které odporují

odstavci 1 nebo jej obcházejí, jsou neplatné.



Díl 4



Procesní úkony navazující na prohlášení konkursu



§ 277



(1) Neprodleně poté, co nabude účinnosti prohlášení konkursu, zajistí

insolvenční správce provedení procesních úkonů a dalších činností,

které z prohlášení konkursu vyplývají.



(2) Insolvenční správce zaměří svou činnost zejména ke zjištění,

zajištění a soupisu, k dokončení seznamu přihlášených pohledávek, k

přípravě přezkumného jednání a k přípravě schůze věřitelů.



(3) Jde-li o dlužníka, který vede účetnictví nebo evidenci podle

zvláštního právního předpisu^13), sestaví insolvenční správce ke dni

předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky prohlášení konkursu,

mezitímní účetní závěrku nebo přehled o příjmech, výdajích, majetku a

závazcích.



§ 278



zrušen



§ 279



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, povinnosti, které zákon ukládá

dlužníku, osobám jednajícím za dlužníka a dalším osobám v souvislosti s

prohlášením konkursu, musí být splněny do 15 dnů od prohlášení

konkursu; tuto lhůtu může insolvenční soud přiměřeně prodloužit jen z

důvodů hodných zvláštního zřetele.



(2) Jestliže povinnosti podle odstavce 1 nejsou ve stanovené lhůtě

splněny, přijme insolvenční soud na návrh insolvenčního správce

přiměřená opatření k jejich vynucení.



§ 280



Nestanoví-li tento zákon jinak, je soupis listinou, která insolvenčního

správce v rámci konkursu opravňuje ke zpeněžení zapsaného majetku.



§ 281



(1) Na základě seznamu přihlášených pohledávek a soupisu a s využitím i

jinak získaných poznatků sestaví insolvenční správce zprávu o

hospodářské situaci dlužníka ke dni prohlášení konkursu. Ve zprávě

zejména porovná majetkovou podstatu se závazky dlužníka a vyjádří se k

možnosti dalšího využití dlužníkova podniku.



(2) Zprávu o hospodářské situaci dlužníka předloží insolvenční správce

insolvenčnímu soudu nejméně 10 dní přede dnem konání první schůze

věřitelů svolané po prohlášení konkursu. Věřitelé mají právo do této

zprávy u insolvenčního soudu nahlížet.



§ 282



(1) Schůze věřitelů projedná zprávu insolvenčního správce o hospodářské

situaci dlužníka se závěry, které představují doporučení insolvenčnímu

správci pro jeho další postup.



(2) Schůze věřitelů dále rozhodne, zda a v jakém rozsahu se má

dlužníku, který je fyzickou osobou, a jeho rodině poskytovat plnění z

majetkové podstaty k úhradě jejich odůvodněných existenčních potřeb.

Učiní tak na žádost dlužníka nebo některého z členů jeho rodiny.



Díl 5



Zpeněžení majetkové podstaty



§ 283



(1) Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého

majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů.

Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont

dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se

rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která

tomu brání, není insolvenční správce omezen.



(2) Ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit teprve po právní moci

rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi

věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo

znehodnocením anebo pokud insolvenční soud nepovolí výjimku.



(3) Zpeněžení majetku v majetkové podstatě dlužníka, na který se

vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, lze provést

jen po předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním

řízení. Převyšuje-li dosažený výtěžek zpeněžení majetku podle věty

první částku určenou k vyplacení, informuje insolvenční správce o této

skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl.

Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů insolvenčnímu

správci, že se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, použije se k

rozdělení mezi věřitele.



(4) Kopie písemností, které dokládají zpeněžení majetkové podstaty a

podmínky, za kterých ke zpeněžení došlo, předloží insolvenční správce

insolvenčnímu soudu k založení do insolvenčního spisu neprodleně poté,

co došlo ke zpeněžení.



(5) Není-li dále staveno jinak, nepřecházejí zpeněžením majetkové

podstaty na nabyvatele závazky váznoucí na věci.



§ 284



Předkupní právo



(1) K nemovitostem, které tvoří pozemní část veřejného přístavu^41), má

při jejich zpeněžení předkupní právo stát.



(2) Zákonnými předkupními právy je insolvenční správce při zpeněžování

majetkové podstaty vázán. Smluvními předkupními právy není insolvenční

správce při zpeněžení majetkové podstaty vázán.



(3) Insolvenční správce je při zpeněžení majetkové podstaty vázán

zákonným předkupním právem nájemce bytu, kterým je fyzická osoba, k

jednotce zahrnuté do majetkové podstaty při jejím prvním převodu podle

§ 1187 občanského zákoníku.



(4) Insolvenční správce je při zpeněžení majetkové podstaty vázán

povinností nabídnout převod jednotky zahrnuté do majetkové podstaty

oprávněným osobám v souladu s § 1188 občanského zákoníku. Insolvenční

správce je dále při zpeněžování podstaty vázán zákonným předkupním

právem tvořeným právy nájemců podle zákona o vlastnictví bytů.



(5) Insolvenční správce zajistí provedení všech úkonů, které jsou k

provedení převodů podle odstavců 3 a 4 nezbytné; za to mu od osob

oprávněných podle odstavců 3 a 4 náleží náhrada nákladů nezbytně

vynaložených na provedení všech potřebných úkonů a odměna stanovená

podle zvláštního právního předpisu. Nevyužije-li osoba oprávněná podle

odstavce 3 nebo 4 práva na převedení jednotky do 3 měsíců ode dne

doručení nabídky insolvenčního správce, může insolvenční správce

zpeněžit jednotku postupem podle tohoto zákona.



§ 285



(1) Zpeněžením majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němž se týkají

zpeněženého majetku,



a) účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, účinky doručení

vyrozumění o zahájení exekuce a účinky vydaných exekučních příkazů,



b) ostatní závady váznoucí na zpeněžovaném majetku, včetně

neuplatněných předkupních práv podle § 284 odst. 3 a 4 a včetně závad

zapsaných ve veřejném seznamu, není-li dále stanoveno jinak.



(2) Byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své

rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen je

vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat

vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční spor.



(3) Při vyklizení podle odstavce 2 přísluší dlužníku stejná bytová

náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení

povinností vyplývajících z nájmu bytu.



(4) Nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, zpeněžením majetkové

podstaty v rozsahu, v němž se týkají zpeněženého majetku, nezanikají

služebnosti a reálná břemena, s výjimkou těch, které jsou v

insolvenčním řízení neúčinné.



§ 286



(1) Majetkovou podstatu lze zpeněžit



a) veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu^45) ,



b) prodejem movitých věci a nemovitostí podle ustanovení občanského

soudního řádu o výkonu rozhodnutí,



c) prodejem majetku mimo dražbu.



(2) O způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne se

souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce.



§ 287



(1) Zpeněžení veřejnou dražbou se provede podle ustanovení zvláštního

právního předpisu^38).



(2) Veřejnou dražbu provede dražebník na návrh insolvenčního správce.

Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy

ji schválí věřitelský výbor.



§ 288



(1) Ke zpeněžení prodejem movitých věcí a nemovitostí je příslušný

okresní soud podle ustanovení občanského soudního řádu. Návrh na tento

prodej podává insolvenční správce, který je jediným účastníkem tohoto

řízení.



(2) Příslušný soud nařídí prodej podle odstavce 1, je-li k návrhu

přiloženo rozhodnutí o prohlášení konkursu, soupis potvrzený

insolvenčním soudem a souhlas věřitelského výboru s tímto způsobem

zpeněžení.



(3) Rozhodnutí vydaná v tomto řízení se doručují pouze insolvenčnímu

správci, který proti nim může podat odvolání.



§ 289



(1) Prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem

insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může

insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas

insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o

prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a

věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených

zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při

pokračujícím provozu dlužníkova podniku.



(2) Při prodeji mimo dražbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní.

Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo

nutné vynaložit na správu zpeněžovaného majetku.



(3) Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu,

lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3

měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku.



§ 290



(1) Dlužníkův podnik může insolvenční správce zpeněžit jedinou

smlouvou.



(2) Výtěžek zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou je součástí

celkového výtěžku zpeněžení majetkové podstaty a nemůže sloužit pouze

ke krytí závazků souvisejících s prodávaným podnikem.



§ 291



(1) Zpeněžením dlužníkova podniku jedinou smlouvou přecházejí na

nabyvatele všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, včetně

práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů k

zaměstnancům dlužníkova podniku, s výjimkou pohledávek proti dlužníku

vzniklých do účinnosti smlouvy.



(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na smlouvu podle § 290

obdobně příslušná ustanovení zvláštního právního předpisu o prodeji

podniku; za splnění závazků, které přešly na nabyvatele, prodávající

neručí.



§ 292



Ustanovení § 290 a 291 platí obdobně, je-li jen jedinou smlouvou

zpeněžována celá majetková podstata nebo část dlužníkova podniku.



§ 293



(1) Jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové

hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce

vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li

zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož

pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže

zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené

insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož

pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční

správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění

lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o

jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.



(2) Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst.

2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde

pokynu zajištěného věřitele.



§ 294



(1) Insolvenční správce je povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch

majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky. To platí přiměřeně i pro

dlužníkovy nepeněžité pohledávky ocenitelné penězi.



(2) Povinnost podle odstavce 1 insolvenční správce nemá, pokud náklady

na uplatnění a vymáhání těchto pohledávek jsou neúměrně vysoké nebo je

nelze krýt z majetkové podstaty.



§ 295



(1) Dlužník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí

nabývat majetek náležející do majetkové podstaty, a to ani v případě,

že k jeho zpeněžení došlo dražbou; tento majetek nesmí být na ně

převeden ani ve lhůtě 3 let od skončení konkursu, i když jim svědčí

zákonné předkupní právo. Právní úkony uskutečněné v rozporu s tímto

ustanovením jsou neplatné; považují se však za platné, pokud se ten,

kdo je jimi dotčen, neplatnosti nedovolá. Neplatnosti se nemůže

dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.



(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na



a) vedoucí zaměstnance dlužníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3

zákoníku práce, a osoby jim blízké,



b) osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením

insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz

dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou

majetkovou činnost,



c) společníky dlužníka, je-li jím jiná obchodní společnost než akciová,



d) akcionáře dlužníka, kterým je akciová společnost, pokud jim patří

akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu,



e) prokuristy dlužníka,



f) členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů

neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty.



(3) Na návrh osob uvedených v odstavci 1 nebo v odstavci 2 písm. a) až

e) a po vyjádření věřitelského výboru může insolvenční soud v

odůvodněných případech povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z

majetkové podstaty. Má-li k nabytí tohoto majetku dojít až po skončení

konkursu, rozhodne o tomto návrhu insolvenční soud samostatně a tuto

výjimku může v takovém případě povolit i osobám uvedeným v odstavci 2

písm. f); proti jeho rozhodnutí může podat odvolání jen osoba, která

návrh podala.



Díl 6



Nakládání s výtěžkem zpeněžení



§ 296



(1) Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň

postavené, jakož i náklady, které souvisí se správou majetkové

podstaty, se hradí z výtěžku zpeněžení.



(2) Po ukončení provozu dlužníkova podniku nesmí být výtěžek zpeněžení

použit k podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti ani se souhlasem

věřitelského výboru. To nebrání tomu, aby s tímto výtěžkem bylo

naloženo tak, že se zhodnotí o úroky nebo jiné přírůstky.



§ 297



(1) Nestačí-li výtěžek zpeněžení ke krytí pohledávek a nákladů podle §

296 odst. 1, lze ke krytí odměny a hotových výdajů insolvenčního

správce, pohledávek věřitelů vzniklých za trvání moratoria ze smluv

podle § 122 odst. 2, pohledávek věřitelů z úvěrového financování a

nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty použít

prostředků získaných zálohou na náklady insolvenčního řízení nebo

zálohou poskytnutou věřitelským výborem.



(2) Pokud nepostačují ani prostředky podle odstavce 1, rozhodne o

pořadí úhrady pohledávky nebo o její poměrné úhradě insolvenční soud na

základě návrhu insolvenčního správce podle § 305 odst. 2.



§ 298



(1) Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla

uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné

majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna.



(2) Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a

zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po

odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá

insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému

věřiteli.



(3) Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení

podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7

dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později

podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek

nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom,

zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.



(4) Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 %

výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 %

výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst

náklady i ve větším rozsahu.



(5) Zajištěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157

odst. 1, se vydá výtěžek zpeněžení po odečtení částky připadající na

splnění této povinnosti.



(6) Pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže

zajištěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3.



(7) Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku

zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu

správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům,

kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí

podat odvolání.



§ 299



zrušen



§ 300



Vyrozumění o zpeněžení majetkové podstaty



Insolvenční správce podává insolvenčnímu soudu a věřitelskému výboru

dílčí zprávy o průběhu zpeněžení majetkové podstaty a o nakládání s

výtěžkem tohoto zpeněžení. Tyto zprávy podává z vlastního podnětu nebo

na základě rozhodnutí insolvenčního soudu anebo žádosti věřitelského

výboru. O zpeněžení majetkové podstaty vyrozumí insolvenční správce

neprodleně také soud, správce daně, soudního exekutora nebo jiný orgán,

u kterého podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení probíhá

řízení týkající se zpeněženého majetku, včetně řízení o výkon

rozhodnutí nebo exekuce na majetek dlužníka. Jestliže zpeněžením

majetkové podstaty zanikají věcná práva ke zpeněženému majetku, vydá

insolvenční správce nabyvateli zpeněženého majetku neprodleně potvrzení

o zániku těchto věcných práv.



§ 301



(1) Umožňuje-li to stav zpeněžení majetkové podstaty, insolvenční

správce kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení navrhne insolvenčnímu

soudu, aby povolil částečný rozvrh; s jeho návrhem musí souhlasit

věřitelský výbor. V návrhu musí uvést, které pohledávky mají být v

částečném rozvrhu uspokojeny a do jaké výše.



(2) Insolvenční soud povolí částečný rozvrh, jestliže jej umožňuje stav

výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, jestliže jím nejsou dotčena práva

zajištěných věřitelů, jestliže jím nemůže být ohrožen rozvrh po konečné

zprávě a jestliže je navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do

částečného rozvrhu, nepochybné.



(3) Proti rozhodnutí o povolení částečného rozvrhu není odvolání

přípustné.



(4) O pohledávkách zahrnutých do částečného rozvrhu vydá insolvenční

soud rozvrhové usnesení, které doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci

a všem věřitelům, kteří jsou do něho zahrnuti. Tyto osoby mohou proti

němu podat odvolání. Odvoláním lze namítat také to, že nebyly splněny

předpoklady pro povolení částečného rozvrhu.



Díl 7



Konečná zpráva a rozvrh



§ 302



(1) V závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční správce předloží

insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Předložení konečné zprávy nebrání,

jestliže



a) dosud nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek nemůže

podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy,



b) se nepodařilo zpeněžit všechen majetek náležející do majetkové

podstaty, pokud dosud nezpeněžený majetek může být z majetkové podstaty

vyňat.



(2) Konečná zpráva insolvenčního správce musí podat celkovou

charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků.

Konečná zpráva musí obsahovat zejména



a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň

postavených, které insolvenční správce již uspokojil a které ještě

uspokojit zbývá,



b) přehled výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové

podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé,



c) přehled zpeněžení majetkové podstaty s výsledkem, jehož bylo

dosaženo,



d) uvedení majetku, který nebyl zpeněžen, s odůvodněním, proč k tomu

došlo,



e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu došlo,



f) přehled plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu,



g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh

insolvenčního řízení.



(3) Konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve vyčíslení

částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto

věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce.



(4) Ke dni sestavení konečné zprávy sestaví insolvenční správce účetní

závěrku.



§ 303



(1) Současně s konečnou zprávou insolvenční správce předloží

insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů.



(2) Vyúčtování své odměny a výdajů podá i předběžný správce a další

správci, kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami

rozdílnými od insolvenčního správce a jejich odměna netvoří součást

jeho odměny.



§ 304



(1) Insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a

jeho vyúčtování a odstraní po slyšení insolvenčního správce chyby a

nejasnosti v ní obsažené.



(2) O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí

insolvenční soud účastníky řízení tím, že ji zveřejní vyhláškou.

Současně je uvědomí o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v

insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se

podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, že jedno vyhotovení se

doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření.



(3) K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování

nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání zveřejní

insolvenční soud vyhláškou; předvolání k tomuto jednání insolvenční

soud zvlášť doručí insolvenčnímu správci, dlužníku, věřitelům a

státnímu zastupitelství, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a

věřitelskému výboru.



(4) Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce

projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na

základě toho rozhodne buď tak, že



a) schválí předloženou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky

vůči nim důvodné,



b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestliže

shledá, že některé z námitek proti nim jsou důvodné, avšak nemění její

základní obsah,



c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li že námitky proti ní

vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě uloží

insolvenčnímu správci, aby předložil novou konečnou zprávu ve lhůtě,

kterou určí.



(5) Nebyly-li podány námitky proti konečné zprávě, může insolvenční

soud vydat rozhodnutí podle odstavce 4 i bez nařízení jednání.



(6) Rozhodnutí podle odstavců 4 a 5 doručí insolvenční soud

insolvenčnímu správci, dlužníku a věřitelům, o jejichž námitkách bylo

rozhodováno. Odvolání proti těmto rozhodnutím mohou podat insolvenční

správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám nebylo vyhověno.



§ 305



(1) Před rozvrhem se uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se

uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení; a to pohledávky za

majetkovou podstatou, pohledávky jím postavené na roveň a zajištěné

pohledávky v rozsahu stanoveném v § 167 a 298.



(2) Nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k

uspokojení všech pohledávek uvedených v odstavci 1, uspokojí se

nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky

věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2, poté

pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté poměrně náklady

spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a pracovněprávní

pohledávky dlužníkových zaměstnanců vzniklé po rozhodnutí o úpadku a

poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona a poté pohledávky

věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví; ostatní pohledávky se

uspokojí poměrně. Výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 2 lze však použít

k uspokojení jiných pohledávek až po uspokojení pohledávky zajištěného

věřitele.



(3) Z výtěžku zpeněžení vyčlení insolvenční správce před rozvrhem

částku na předpokládané výlohy, spojené s ukončením řízení.



§ 306



(1) Po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží

insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v

němž uvede, kolik má být vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v

upraveném seznamu přihlášených pohledávek.



(2) Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu předloženého

insolvenčním správcem. Poté vydá rozvrhové usnesení, v němž určí

částky, které mají být věřitelům vyplaceny.



(3) Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem

k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna.



(4) Vydání rozvrhového usnesení nebrání, jestliže ohledně některé z

pohledávek z upraveného seznamu přihlášených pohledávek nejsou dosud

splněny podmínky pro její výplatu nebo jde-li dosud o pohledávku

spornou; jde zejména o pohledávky,



a) kterých se týká odvolání proti konečné zprávě,



b) ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční spor.



(5) Pro zařazení do rozvrhu je u pohledávek vázaných na podmínku

rozhodný stav ke dni vydání rozvrhového usnesení.



§ 307



(1) Rozvrhové usnesení doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci,

dlužníku a věřitelům, jejichž pohledávek se toto usnesení týká; tyto

osoby mohou proti rozvrhovému usnesení podat odvolání.



(2) V rozvrhovém usnesení určí insolvenční soud insolvenčnímu správci

lhůtu k jeho splnění; lhůta nesmí být delší než 2 měsíce od právní moci

tohoto usnesení.



(3) Částky určené pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení jim

insolvenční správce proplatí na jejich náklad zpravidla ve svém sídle.

Částky nepřesahující 500 Kč může složit do úschovy u soudu a věřitele o

tom písemně vyrozumět. Obdobně postupuje, jestliže nedojde k proplacení

částek určených pro jednotlivé věřitele do 30 dnů od rozvrhového

usnesení pro překážku na jejich straně. O splnění rozvrhového usnesení

podá insolvenční správce insolvenčnímu soudu zprávu.



(4) Částky, které by mohly připadnout na pohledávky uvedené v § 306

odst. 4, složí insolvenční správce do úschovy u insolvenčního soudu.

Jakmile odpadnou překážky k jejich výplatě, vydá o nich insolvenční

soud další rozvrhové usnesení; ustanovení o rozvrhovém usnesení platí

obdobně i pro další rozvrhové usnesení. Pokud se ukáže, že ohledně

některé z těchto částek nejsou splněny předpoklady pro její zařazení do

rozvrhu, vyloučí ji insolvenční soud z rozvrhu; proti tomuto rozhodnutí

není odvolání přípustné. Obdobně se postupuje ohledně částek

vyčleněných na výlohy spojené s ukončením řízení, pokud nebyly použity.



Díl 8



Zrušení konkursu



§ 308



(1) Insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu



a) zjistí-li, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; to

neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty,



b) zjistí-li, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky

za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou

uspokojeny,



c) po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového

usnesení,



d) zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela

nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým

hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty.



(2) Insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu též na návrh dlužníka,

jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni

věřitelé a insolvenční správce vyslovili se zrušením konkursu souhlas a

na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly.



§ 309



(1) Pro doručení a zveřejnění rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, platí

totéž co o doručení a zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu.

Dlužníku a insolvenčnímu správci se toto rozhodnutí doručuje do

vlastních rukou.



(2) Proti rozhodnutí podle § 308 odst. 1 mohou podat odvolání pouze

insolvenční správce a přihlášení věřitelé.



(3) Rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, je vykonatelné a jeho účinky

nastávají dnem, kdy nabude právní moci.



(4) Právní mocí rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, insolvenční řízení

končí.



§ 310



(1) Jestliže dlužník v průběhu konkursu zemře, nastupují na jeho místo

jeho dědicové, a není-li jich, stát.



(2) Insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu zprávu o

dosavadních výsledcích projednání konkursu spolu s vyúčtováním své

poměrné odměny a již vynaložených výloh. Insolvenční soud předloženou

zprávu přezkoumá a rozhodne o ní; § 304 platí přiměřeně.



(3) Po právní moci rozhodnutí o schválení zprávy podle odstavce 2

insolvenční soud zruší konkurs a postoupí věc soudu, který projednává

dědictví. O doručení a zveřejnění tohoto rozhodnutí platí § 309;

odvolání proti němu však není přípustné.



§ 311



Dojde-li v důsledku zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c) a d)

ke zrušení a zániku dlužníka, který je právnickou osobou, bez právního

nástupce podle zvláštního právního předpisu, neuspokojené pohledávky

nebo jejich neuspokojené části zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze

zajištění.



§ 312



(1) Zrušením konkursu zanikají účinky prohlášení konkursu s výjimkou

účinků, u kterých je možné jejich navrácení do stavu před prohlášením

konkursu. Platnost a účinnost právních úkonů, které byly provedeny

během konkursu, tím není dotčena.



(2) Za dlužníka, který je právnickou osobou, jednají opět jeho

statutární orgány nebo likvidátor, jde-li o právnickou osobu v

likvidaci; přerušení likvidace právnické osoby končí.



(3) Zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) je podkladem pro

výmaz dlužníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu

zřízenou zákonem.



(4) Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrušení konkursu

podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou

neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel; toto právo se

promlčí za 10 let od zrušení konkursu. To neplatí, jde-li o

neuspokojenou pohledávku nebo její část, která zaniká podle § 311.



§ 313



(1) Funkce insolvenčního správce nekončí zrušením konkursu, i když jeho

oprávnění nakládat se zbývající částí majetkové podstaty a další

dispoziční oprávnění přecházejí na dlužníka.



(2) Insolvenční správce je povinen ke dni zrušení konkursu uzavřít

účetní knihy, sestavit účetní závěrku, splnit povinnosti uložené

daňovými předpisy a předat dlužníku potřebné účetní záznamy. Dále je

povinen předat dlužníkovi zbývající majetek, zajistit činnosti

evidenční a odbornou správu dokumentů^61) vzniklých z činnosti

dlužníka, popřípadě z činnosti jeho právních předchůdců, a další

činnosti související se zrušením konkursu. Nevede-li dlužník

účetnictví, týkají se tyto povinnosti přiměřeně jeho daňové evidence.



(3) Po provedení činností podle odstavce 2 insolvenční soud

insolvenčního správce zprostí jeho funkce. Současně rozhodne o

výdajích, které insolvenčnímu správci vznikly v souvislosti se zrušením

konkursu, a o způsobu jejich úhrady.



Díl 9



Zvláštní ustanovení o nepatrném konkursu



§ 314



(1) O nepatrný konkurs jde, jestliže



a) dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo



b) nebyl zjištěn celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního

předpisu^46)za poslední účetní období předcházející prohlášení konkursu

přesahující 2 000 000 Kč a dlužník nemá více než 50 věřitelů.



(2) Rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs, může insolvenční soud

vydat i bez návrhu a spojit je s prohlášením konkursu nebo je vydat

kdykoli v průběhu insolvenčního řízení po prohlášení konkursu.



(3) Vyjde-li dodatečně najevo, že konkurs neměl být považován za

nepatrný, insolvenční soud přijaté rozhodnutí bez zbytečného odkladu

zruší.



(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 není odvolání přípustné, musí

však být vždy odůvodněno.



§ 315



(1) Nerozhodne-li schůze věřitelů jinak, v nepatrném konkursu se

postupuje podle tohoto zákona s těmito odchylkami:



a) místo věřitelského výboru mohou věřitelé ustanovit zástupce

věřitelů,



b) k účinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů není

potřeba schválení insolvenčním soudem ani souhlasu věřitelského orgánu,



c) k vyloučení nedobytných pohledávek a věcí, práv nebo jiných

majetkových hodnot, které není možné prodat, není nutný souhlas

insolvenčního soudu ani věřitelského orgánu,



d) o včasných námitkách proti konečné zprávě a vyúčtování lze

rozhodnout i bez nařízení jednání,



e) při přezkumném jednání lze současně projednat všechny otázky, o

kterých by jinak byla oprávněna rozhodnout pouze schůze věřitelů, a

je-li to účelné, lze přednést také konečnou zprávu a vyúčtování a

projednat námitky proti nim.



(2) Není-li to v rozporu s rozhodnutím schůze věřitelů, insolvenční

soud může pro nepatrný konkurs stanovit i další odchylky od zákona,

pokud povedou k rychlému a hospodárnému průběhu insolvenčního řízení;

těmito odchylkami nesmí být dotčeno postavení zajištěných věřitelů ani

zásady insolvenčního řízení. Toto rozhodnutí může insolvenční soud

spojit s rozhodnutím o nepatrném konkursu nebo je může vydat kdykoli

později.



Hlava II



Reorganizace



Díl 1



Přípustnost reorganizace



§ 316



(1) Reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek

věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními

k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem

schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze

strany věřitelů.



(2) Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který

je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku.



(3) Reorganizace není přípustná, je-li dlužníkem právnická osoba v

likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k

obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu.



(4) Reorganizace je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého

obratu dlužníka podle zvláštního právního předpisu^46) za poslední

účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku

50 000 000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v

pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.



(5) Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do

rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán

přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle

výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů

počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije.



(6) Jde-li o insolvenční návrh věřitele a dlužník před rozhodnutím o

úpadku požádá o prodloužení lhůty k předložení reorganizačního plánu

podle odstavce 5, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku prodlouží tuto

lhůtu nejdéle o 30 dnů.



Díl 2



Návrh na povolení reorganizace



§ 317



(1) Osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace je dlužník

nebo přihlášený věřitel.



(2) Návrh na povolení reorganizace může podat pouze ten, kdo je v dobré

víře, že jsou nebo budou splněny všechny podmínky pro schválení

reorganizačního plánu.



§ 318



(1) Dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může

podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku.

V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat

nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po

rozhodnutí o úpadku.



(2) Opožděně podaný návrh na povolení reorganizace insolvenční soud

odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, navrhovateli, insolvenčnímu

správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu může podat pouze

osoba, která opožděný návrh podala.



§ 319



(1) Návrh na povolení reorganizace, podaný dlužníkem, musí vedle

obecných náležitostí podání^20) obsahovat



a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,



b) dlužníkovi známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob, které

dlužníka ovládají nebo které tvoří s dlužníkem koncern^21), včetně

údaje o tom, zda ohledně některé z těchto osob neprobíhá insolvenční

řízení, anebo prohlášení, že není takových osob,



c) údaj o způsobu navrhované reorganizace.



(2) K návrhu na povolení reorganizace musí dlužník připojit seznam

majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v

mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již

dříve předložil.



(3) Návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem musí kromě obecných

náležitostí podání^20) obsahovat údaje uvedené v odstavci 1 písm. a) a

c). Ostatní údaje podle odstavce 1 uvede věřitel, jen pokud jsou mu

známy.



(4) Pro označení osob v návrhu na povolení reorganizace a v seznamech k

němu připojených platí § 103 odst. 1 obdobně.



(5) Údajem o způsobu reorganizace, obsaženým v návrhu na povolení

reorganizace, nejsou osoby sestavující reorganizační plán, ani osoba,

která návrh podala, vázány.



§ 320



(1) Neobsahuje-li návrh na povolení reorganizace všechny náležitosti

nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve

osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě,

která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo

doplnění provést.



(2) Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k

návrhu na povolení reorganizace připojeny zákonem požadované přílohy

nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti.



(3) Návrh na povolení reorganizace insolvenční soud odmítne, není-li

přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento

nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny

zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho

výzvu stanovené náležitosti.



(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí insolvenční soud dlužníku,

předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a

osobě, která návrh na povolení reorganizace podala; odvolání proti němu

může podat jen osoba, která návrh na povolení reorganizace podala. K

podanému odvolání se nepřihlíží, jestliže před rozhodnutím o něm

insolvenční soud povolil reorganizaci na návrh jiné osoby.



§ 321



(1) Jestliže poté, co insolvenčnímu soudu došel návrh na povolení

reorganizace, podá tento návrh i další osoba, považuje se návrh další

osoby za přistoupení k řízení, jehož předmětem je reorganizace; § 107

se použije přiměřeně.



(2) Insolvenční soud vyzve osoby podle odstavce 1, aby ve lhůtě, která

nesmí být delší než 30 dnů, odstranily odlišnosti svých návrhů a

vyrozuměly jej o společném stanovisku. Nestane-li se tak, vychází

insolvenční soud z návrhu, který podal dlužník, a není-li jej, pak z

návrhu věřitele, který mu došel dříve.



§ 322



(1) Osoba, která podala návrh na povolení reorganizace, jej může vzít

zpět do doby, než insolvenční soud reorganizaci povolí nebo o podaném

návrhu jinak rozhodne.



(2) Zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace vezme insolvenční soud na

vědomí rozhodnutím, které se doručuje osobě, která návrh podala,

dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; odvolání proti

němu není přípustné. Po vydání tohoto rozhodnutí insolvenční soud

nepokračuje v projednání reorganizace.



(3) Byl-li návrh na povolení reorganizace vzat zpět až poté, co o něm

bylo rozhodnuto, insolvenční soud rozhodne, že zpětvzetí není účinné;

toto rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, se doručuje

osobě, která návrh podala, dlužníku, insolvenčnímu správci a

věřitelskému výboru.



(4) Osobu, která podala další návrh na povolení reorganizace, vyzve

insolvenční soud, aby mu do 15 dnů sdělila, zda trvá na jeho

projednání; nestane-li se tak, v projednání reorganizace insolvenční

soud nepokračuje.



§ 323



(1) Návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem musí schválit

schůze věřitelů; učiní tak po zprávě insolvenčního správce o

hospodářské situaci dlužníka.



(2) Před rozhodnutím schůze věřitelů o schválení návrhu na povolení

reorganizace upozorní insolvenční správce na jemu známé důvody, pro

které lze pochybovat o poctivém záměru navrhujícího věřitele.



§ 324



(1) Po podání návrhu na povolení reorganizace a před rozhodnutím o

úpadku jsou osoby oprávněné nakládat s majetkovou podstatou povinny

zdržet se právních úkonů, jimiž by mohla být zmařena nebo ohrožena

navrhovaná reorganizace.



(2) Insolvenční soud může po podání návrhu na povolení reorganizace i

bez návrhu změnit své předběžné opatření.



(3) Od okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v

insolvenčním rejstříku není přípustné započtení vzájemných pohledávek

dlužníka a věřitele, ledaže insolvenční soud určí jinak předběžným

opatřením. To platí i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení

byly splněny před uvedeným okamžikem.



Díl 3



Rozhodnutí o návrhu na povolení reorganizace



§ 325



Při projednání návrhu na povolení reorganizace postupuje insolvenční

soud podle § 148 až 152.



§ 326



(1) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení reorganizace,



a) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím

je sledován nepoctivý záměr, nebo



b) který znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení reorganizace

bylo již dříve rozhodnuto, anebo



c) který podal věřitel, jestliže jej neschválí schůze věřitelů.



(2) Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení reorganizace lze

usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného

zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního

statutárního orgánu



a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení

řešící úpadek, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo



b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením

insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo

pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské

povahy.



(3) Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace se doručuje

dlužníku, osobě, která návrh podala, insolvenčnímu správci a

věřitelskému výboru. Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která

návrh podala.



§ 327



(1) Jestliže insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne,

vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, pokračuje bez dalšího

v insolvenčním řízení. Účinky podání návrhu na povolení reorganizace

tímto rozhodnutím zanikají.



(2) Na osobu, jejíž návrh na povolení reorganizace insolvenční soud

odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, se použije

přiměřeně § 147.



§ 328



Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace ani k jeho

odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud reorganizaci povolí.

Rozhodnutí o povolení reorganizace se doručuje dlužníku, navrhovateli,

insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není

přípustné.



§ 329



(1) Rozhodnutí o povolení reorganizace obsahuje



a) výrok o povolení reorganizace,



b) informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, a nebyl-li dosud

ustanoven, výrok o jeho ustanovení,



c) výzvu, aby dlužník ve lhůtě 120 dnů předložil reorganizační plán

nebo aby bez zbytečného odkladu insolvenčnímu soudu sdělil, že jej

předložit nehodlá,



d) informaci o tom, za jakých podmínek mohou předložit reorganizační

plán další osoby.



(2) Ustanovení odstavce 1 písm. c) se nepoužije, jestliže dlužník před

vydáním rozhodnutí podle odstavce 1 insolvenčnímu soudu oznámil, že

reorganizační plán předložit nehodlá.



(3) Rozhodnutí o povolení reorganizace může dále obsahovat výrok o

jiných opatřeních týkajících se majetkové podstaty a nezbytných k

zajištění účelu reorganizace.



§ 330



(1) Právní mocí rozhodnutí o povolení reorganizace se ruší omezení

dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo ze zákona nebo

rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního

řízení, ledaže insolvenční soud rozhodne podle § 332 jinak.



(2) Právní úkony, které mají z hlediska nakládání s majetkovou

podstatou a její správou zásadní význam, činí dlužník s dispozičními

oprávněními jen se souhlasem věřitelského výboru. Porušení této

povinnosti má za následek odpovědnost dlužníka za škodu nebo jinou

újmu, kterou tím věřitelům nebo třetím osobám způsobil; členové

statutárního orgánu dlužníka za takto způsobenou škodu nebo jinou újmu

ručí společně a nerozdílně.



(3) Za právní úkony, které mají podle odstavce 3 zásadní význam, se

považují úkony, jejichž důsledkem se významně změní hodnota majetkové

podstaty nebo postavení věřitelů anebo míra uspokojení věřitelů.



(4) Pohledávky vedoucích zaměstnanců dlužníka s dispozičními

oprávněními, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, které

vznikly po povolení reorganizace, lze v průběhu insolvenčního řízení

uspokojit pouze do výše, kterou určí insolvenční správce se souhlasem

věřitelského výboru.



(5) Ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky povolení

reorganizace, sestaví dlužník mezitímní účetní závěrku.



§ 330a



(1) Za trvání reorganizace platí přiměřeně ustanovení § 246 odst. 4 a §

253 až 260. Práva náležející podle těchto ustanovení insolvenčnímu

správci, vykonává dlužník s dispozičními oprávněními jen se souhlasem

věřitelského výboru; o porušení této povinnosti platí § 330 odst. 2

věta druhá.



(2) U smlouvy o vzájemném plnění platí, že dlužník s dispozičním

oprávněním, který se do 30 dnů od povolení reorganizace nevyjádří tak,

že odmítá splnění, musí smlouvu splnit.



§ 331



Insolvenční správce vykonává dohled nad činností dlužníka s

dispozičními oprávněními, pokračuje ve zjišťování majetkové podstaty a

jejím soupisu, vede incidenční spory, sestavuje a doplňuje seznam

věřitelů a podává zprávy věřitelskému výboru. Kromě toho plní i další

úkoly a provádí další činnosti, které mu uložil insolvenční soud.



§ 332



(1) Insolvenční soud může na návrh insolvenčního správce nebo

věřitelského výboru anebo i bez návrhu zakázat dlužníku s dispozičními

oprávněními nakládání s majetkovou podstatou nebo může jeho oprávnění

ve stanoveném rozsahu omezit. Učiní tak v zájmu věřitelů zejména tehdy,

vzniknou-li pochybnosti o poctivém jednání nebo odborné způsobilosti

dlužníka nebo osob jednajících jeho jménem.



(2) Je-li návrhů podle odstavce 1 více, insolvenční soud o nich

rozhodne jedním rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné.

Zamítne-li je, lze další návrhy podle odstavce 1 podat až po uplynutí

30 dnů. Omezení stanovená rozhodnutím vydaným podle odstavce 1 může

insolvenční soud kdykoli před schválením reorganizačního plánu na návrh

insolvenčního správce nebo věřitelského výboru zrušit nebo změnit.



(3) Jestliže insolvenční soud zakáže dlužníku s dispozičními

oprávněními nakládat s majetkovou podstatou nebo jeho oprávnění k tomu

omezí, přecházejí tato dispoziční oprávnění na insolvenčního správce.



§ 333



(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, rozhodnutím o povolení reorganizace

se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka

a místo valné hromady nebo členské schůze dlužníka rozhoduje v její

působnosti insolvenční správce.



(2) Valné hromadě nebo členské schůzi dlužníka i po rozhodnutí o

povolení reorganizace zůstává zachováno právo jmenovat nebo volit a

odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka; k

účinnosti jejího rozhodnutí se však vyžaduje souhlas věřitelského

výboru. Jde-li však o reorganizaci povolenou na základě návrhu na

povolení reorganizace podaného věřitelem nebo nemá-li dlužník právo

sestavit reorganizační plán, náleží právo jmenovat nebo volit a

odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka

věřitelskému výboru.



(3) Zanikne-li funkce statutárního orgánu dlužníka nebo dozorčí rady

anebo funkce všech členů těchto orgánů a není-li postupem podle

zvláštního právního předpisu jmenován nebo zvolen do 30 dnů poté nový

statutární orgán nebo dozorčí rada nebo jejich členové, zvolí je

věřitelský výbor.



Díl 4



Věřitelé při reorganizaci



§ 334



Reorganizace se účastní přihlášení věřitelé, jakož i věřitelé s

pohledávkami za majetkovou podstatou a věřitelé jim na roveň postavení.



§ 335



(1) Při reorganizaci se za věřitele dlužníka považují i společníci a

členové dlužníka; za pohledávku těchto osob se považuje právo

vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu.



(2) Platí, že výše pohledávky vyplývající z účasti společníka nebo

člena dlužníka ve společnosti nebo v družstvu je rovna nule; ustanovení

§ 347 odst. 2 tím není dotčeno.



§ 336



(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených

pohledávek v reorganizaci obdobně § 190 až 202.



(2) Popření pohledávky dlužníkem má v reorganizaci tytéž účinky jako

popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím

však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění

pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel

pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo dříve, než nastaly

účinky povolení reorganizace, nastávají účinky tohoto popření v

reorganizaci dnem, kdy nastaly účinky povolení reorganizace; tento den

je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti,

výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která

byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.



(3) Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím

příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo

výše v reorganizaci uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro

zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla

nebo je promlčená.



(4) Popření pohledávky přihlášeným věřitelem nemá po dobu trvání

reorganizace vliv na zjištění popřené pohledávky.



§ 337



(1) Pro potřeby určení rozsahu uspokojení zjištěných pohledávek a

hlasování věřitelů o přijetí reorganizačního plánu se věřitelé dlužníka

při reorganizaci rozdělují do skupin, a to tak, aby v každé skupině

byli věřitelé se zásadně shodným právním postavením a se zásadně

shodnými hospodářskými zájmy. Rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin

obsahuje reorganizační plán, v němž se vždy uvede, podle jakých

kritérií k rozdělení věřitelů došlo.



(2) Samostatnou skupinou jsou zejména



a) každý zajištěný věřitel,



b) věřitelé uvedení v § 335,



c) věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny.



(3) Pohledávkou nedotčenou reorganizačním plánem je pohledávka, jejíž

výši, splatnost ani další její vlastnosti a práva s ní spojená

reorganizační plán nemění, nebo pohledávka, o které věřitel písemně

uznal, že není reorganizačním plánem dotčena.



(4) Pohledávkou nedotčenou reorganizačním plánem je i pohledávka, u

které v důsledku prodlení dlužníka došlo ke ztrátě sjednané výhody

splátek, jestliže reorganizační plán



a) stanoví splatnost jistiny včetně úroků stejně jako před prodlením

dlužníka,



b) nemění žádná další práva spojená s pohledávkou, s výjimkou práv

věřitele spojených s účinky zahájení insolvenčního řízení nebo s již

nastalým prodlením dlužníka,



c) stanoví, že všechny splátky jistiny a úroku, které měl dlužník

zaplatit před svým prodlením do dne účinnosti reorganizačního plánu,

budou uhrazeny neprodleně po účinnosti reorganizačního plánu.



(5) Odůvodněnost a vhodnost rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin

posoudí insolvenční soud při schvalování reorganizačního plánu.



(6) Na základě návrhu dotčeného věřitele nebo předkladatele

reorganizačního plánu může insolvenční soud rozhodnout o zařazení

věřitele do jiné skupiny; učiní tak před schválením reorganizačního

plánu. Proti jeho rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.



Díl 5



Reorganizační plán



§ 338



(1) Reorganizační plán vymezuje právní postavení dotčených osob v

důsledku povolené reorganizace, a to na základě opatření sledujících

ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů

mezi dlužníkem a jeho věřiteli.



(2) Reorganizační plán se předkládá insolvenčnímu soudu. Po jeho

předložení nesmí nikdo až do zprávy o reorganizačním plánu vyvíjet

činnost směřující k jeho přijetí nebo odmítnutí. Předkladatel je

povinen zdržet se všech činností, které jsou v rozporu s reorganizačním

plánem nebo které jinak ovlivňují jeho splnění.



(3) V reorganizačním plánu se lze odchýlit od ustanovení tohoto zákona,

pokud jde o uspokojení věřitelů včetně zajištěných věřitelů a věřitelů,

jimiž jsou společníci a členové dlužníka uplatňující pohledávku

vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, o nakládání

s majetkovou podstatou a o závazky dlužníka po skončení insolvenčního

řízení.



(4) Další průběh reorganizace nesmí být v rozporu s reorganizačním

plánem, pokud nedošlo stanoveným způsobem k jeho změně.



§ 339



(1) Přednostní právo sestavit reorganizační plán má dlužník, i když

návrh na povolení reorganizace podal některý přihlášený věřitel. Může

jej předložit současně s návrhem na povolení reorganizace anebo ve

lhůtě 120 dnů od rozhodnutí o povolení reorganizace. Tuto lhůtu může

insolvenční soud na návrh dlužníka přiměřeně prodloužit, nejdéle však o

120 dnů.



(2) Přednostní právo sestavit reorganizační plán však nemá dlužník,

který insolvenčnímu soudu oznámil, že reorganizační plán předložit

nehodlá.



(3) Přednostní právo sestavit reorganizační plán nemá rovněž dlužník,

jehož věřitelé se tak usnesli na schůzi věřitelů. Schůze věřitelů, na

které se projednává nebo schvaluje návrh na povolení reorganizace, je

oprávněna přijmout takové usnesení vždy.



(4) Jestliže dlužník před uplynutím lhůty podle odstavce 1 oznámí, že

nehodlá předložit reorganizační plán, insolvenční soud rozhodne o

ukončení této lhůty; pravost podpisů osob, které oznámení podepsaly,

musí být úředně ověřena. Vyjdou-li najevo skutečnosti, které nasvědčují

tomu, že dlužník v sestavování reorganizačního plánu řádně nepokračuje,

že postupuje způsobem, kterým může reorganizaci zmařit, nebo že

zajištěným věřitelům neplatí úroky podle § 171 odst. 4, může

insolvenční soud i bez návrhu rozhodnout o zkrácení nebo ukončení lhůty

podle odstavce 1. Učiní tak zpravidla po vyjádření dlužníka,

insolvenčního správce a věřitelského výboru.



(5) Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle odstavců 1 a 4 není

odvolání přípustné.



(6) Nemá-li dlužník právo přednostně sestavit reorganizační plán nebo

zaniklo-li mu toto právo rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavce

4, může o tom, kdo má přednostní právo sestavit reorganizační plán,

rozhodnout schůze věřitelů. Nerozhodne-li schůze věřitelů podle věty

první, vyzve insolvenční soud k předložení reorganizačního plánu další

osoby, které návrh na povolení reorganizace podaly, nebo které se k

němu připojily; ustanovení odstavců 2 a 4 platí pro tyto osoby obdobně.

Ustanovení odstavce 1 o lhůtách k předložení reorganizačního plánu a

možnosti jejich prodloužení platí pro tyto osoby přiměřeně.



§ 340



(1) Reorganizační plán obsahuje vždy



a) rozdělení věřitelů do skupin, s určením, jak bude nakládáno s

pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách,



b) určení způsobu reorganizace,



c) určení opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska

nakládání s majetkovou podstatou, a s určením osob, které s ní mohou

nakládat, včetně rozsahu jejich práv k nakládání s ní,



d) údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho

části a za jakých podmínek,



e) uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního

plánu nebo převezmou některé dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich

splnění, včetně určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit,



f) údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v

dlužníkově podniku, a o opatřeních, která mají být v tomto směru

uskutečněna,



g) údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po

skončení reorganizace.



(2) V reorganizačním plánu musí být též uvedeno, jak je zajištěno

splnění pohledávek, ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční

spor, a pohledávek vázaných na odkládací podmínku, jaká je výše částky

určené k uspokojení těchto pohledávek pro každou skupinu věřitelů, do

které byly zařazeny, a jaká je celková výše částky určené k uspokojení

těchto pohledávek podle reorganizačního plánu.



(3) Reorganizační plán musí být sestaven tak, aby údaje v něm obsažené

věrně zobrazovaly ekonomické a právní možnosti dlužníka.



(4) Náležitosti reorganizačního plánu stanoví prováděcí právní předpis.



§ 341



(1) Reorganizaci lze provést zejména prostřednictvím těchto opatření:



a) restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí části

dluhů dlužníka včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich

splatnosti,



b) prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem

dlužníkova podniku,



c) vydáním části dlužníkových aktiv věřitelům nebo převodem těchto

aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé

majetkovou účast,



d) fúzí dlužníka - právnické osoby s jinou osobou nebo převodem jeho

jmění na společníka se zachováním nebo změnou práv třetích osob,

připouštějí-li to právní předpisy o hospodářské soutěži^47) ,



e) vydáním akcií nebo jiných cenných papírů dlužníkem nebo novou

právnickou osobou podle písmene c) nebo d),



f) zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části,



g) změnou zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů

upravujících vnitřní poměry dlužníka.



(2) V reorganizačním plánu může být uplatněno i více ze základních

opatření podle odstavce 1, pokud to jejich povaha připouští.



(3) U věřitelů, do jejichž práv reorganizační plán zasahuje, se v

reorganizačním plánu uvede, o jakou částku je jejich pohledávka snížena

nebo po jakou dobu bude trvat odklad její splatnosti nebo

vykonatelnosti anebo v čem spočívají jiné zásahy do práv věřitelů.



(4) Má-li dojít ke změně údajů, které se zapisují do obchodního

rejstříku, musí být z reorganizačního plánu zřejmé, jaké údaje mají být

z obchodního rejstříku vymazány a jaké údaje nově zapsány.



§ 342



K reorganizačnímu plánu musí být v závislosti na navrhovaném typu

reorganizace připojeny tyto doklady:



a) nové znění zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiného

dokumentu upravujícího vnitřní poměry dlužníka, má-li podle

reorganizačního plánu dojít k jeho změně,



b) prohlášení osob ochotných financovat provedení reorganizačního plánu

nebo převzít některé z dlužníkových závazků anebo je zajistit, s

uvedením rozsahu, jehož se prohlášení týká; prohlášení musí být

vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena,



c) prohlášení dlužníkova manžela, že souhlasí s použitím majetku ve

společném jmění manželů, má-li být podle reorganizačního plánu tento

majetek použit; prohlášení musí být vlastnoručně podepsáno a pravost

podpisu na něm úředně ověřena,



d) není-li předkladatelem reorganizačního plánu dlužník, prohlášení

dlužníka - fyzické osoby nebo prohlášení neomezeně ručících společníků

dlužníka - právnické osoby o ochotě pokračovat v provozu podniku, který

předpokládá reorganizační plán; prohlášení musí být vlastnoručně

podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena,



e) aktualizované seznamy majetku a závazků dlužníka ke dni předložení

reorganizačního plánu, mají-li být věřitelé uspokojováni z provozu

dlužníkova podniku,



f) smlouvy uzavřené s odkládací podmínkou váznoucí na schválení

reorganizačního plánu insolvenčním soudem,



g) seznam a popis významných smluv, které mají být podle

reorganizačního plánu po jeho schválení insolvenčním soudem uzavřeny.



§ 343



Zpráva o reorganizačním plánu



(1) Předkladatel reorganizačního plánu zpracuje zprávu o reorganizačním

plánu, která musí obsahovat dostatečné informace o návrhu

reorganizačního plánu. Součástí této zprávy je reorganizační plán nebo

jeho shrnutí a zhodnocení jeho dopadu na věřitele.



(2) Dostatečnými informacemi podle odstavce 1 se rozumí informace,

které musí věřitel určité skupiny znát k tomu, aby se mohl rozhodnout,

zda přijme reorganizační plán, zejména informace o tom, jaké plnění, v

jaké hodnotě se jednotlivým skupinám věřitelů nabízí. Takovými

informacemi však nejsou informace, které předkladatel může získat jen s

nepoměrnými obtížemi, nebo informace o reorganizačním plánu jiné osoby

než předkladatele.



(3) Zpráva o reorganizačním plánu se předkládá věřitelům v dostatečném

předstihu před schůzí věřitelů, která má rozhodnout o jeho přijetí,

nejpozději 15 dnů před termínem jejího konání. Tuto zprávu lze

zveřejnit až poté, co ji schválil insolvenční soud.



(4) Náležitosti zprávy o reorganizačním plánu stanoví prováděcí právní

předpis.



§ 344



(1) Není-li dále stanoveno jinak, k projednání reorganizačního plánu a

hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů, která je svolána

jen za tímto účelem. O přijetí reorganizačního plánu se v takovém

případě hlasuje ve skupinách věřitelů, stanovených reorganizačním

plánem.



(2) Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání

na schůzi věřitelů podle odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o

nezbytnosti jejich účasti.



(3) Schůzi věřitelů k projednání a přijetí reorganizačního plánu

insolvenční soud nesvolá nebo již svolanou schůzi věřitelů zruší,

jestliže mimo schůzi věřitelů hlasovala o přijetí reorganizačního plánu

každá jím stanovená skupina věřitelů nebo považuje-li se reorganizační

plán podle tohoto zákona za přijatý bez hlasování.



§ 345



(1) O přijetí reorganizačního plánu mohou věřitelé hlasovat i mimo

schůzi věřitelů, a to i před podáním návrhu na povolení reorganizace

nebo i před podáním insolvenčního návrhu, jestliže měli možnost

seznámit se s informacemi, které svým obsahem a rozsahem odpovídají

informacím, které musí být obsaženy ve zprávě o reorganizačním plánu;

tím není dotčena informační povinnost dlužníka, jehož účastnické cenné

papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu^18).



(2) Výsledky hlasování dosažené mimo schůzi věřitelů se připočtou k

výsledkům hlasování dosaženým na schůzi věřitelů. Je-li rozpor mezi

hlasováním věřitele mimo schůzi věřitelů a jeho hlasováním na schůzi

věřitelů, považuje se za rozhodné hlasování věřitele na schůzi

věřitelů; o tom insolvenční soud tohoto věřitele neprodleně vyrozumí.



§ 346



Hlasování mimo schůzi věřitelů



(1) Hlasují-li věřitelé o přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi

věřitelů po zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží

jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako

"Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon, ze

kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena

pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny

náležitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející

schůzi věřitelů; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.



(2) Hlasují-li věřitelé o přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi

věřitelů před zahájením insolvenčního řízení, k jejich hlasu se

přihlíží jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako

"Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný právní úkon, ze

kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena

pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny

náležitosti doručeno dlužníku nejpozději posledního dne lhůty, kterou

dlužník k tomuto účelu stanovil a známým věřitelům písemně oznámil;

tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů.



(3) O tom, že k hlasování věřitele mimo schůzi věřitelů nelze

přihlédnout z důvodů podle odstavců 1 a 2, tohoto věřitele neprodleně

vyrozumí



a) insolvenční správce, jde-li o hlasování po zahájení insolvenčního

řízení,



b) dlužník, jde-li o hlasování před zahájením insolvenčního řízení.



(4) Náležitosti hlasovacího lístku stanoví prováděcí právní předpis.



§ 347



(1) Jestliže se pro přijetí reorganizačního plánu vyslovila většina

hlasujících věřitelů skupiny, jejíž pohledávky představují nejméně

polovinu celkové jmenovité hodnoty pohledávek hlasujících věřitelů této

skupiny, platí, že tato skupina věřitelů reorganizační plán přijala.



(2) Jde-li o skupinu věřitelů uvedených v § 335, platí, že tato skupina

přijala reorganizační plán, jestliže se pro jeho přijetí vyslovila

většina společníků nebo členů dlužníka; u dlužníka se základním

kapitálem musí souhrnný podíl těchto společníků nebo členů dlužníka

současně představovat alespoň dvě třetiny základního kapitálu dlužníka.



(3) Má-li věřitel více pohledávek zařazených do různých skupin, hlasuje

prostřednictvím každé takové pohledávky v těchto skupinách zvlášť.



(4) Skupina věřitelů, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem

dotčeny, se vždy považuje za skupinu, která reorganizační plán přijala;

obdobně to platí pro jednotlivé věřitele této skupiny.



(5) Pokud hlasující věřitel přijal nebo odmítl reorganizační plán v

důsledku jednání, které je v rozporu se zákonem nebo jej obchází,

rozhodne insolvenční soud, jestliže dosud neschválil reorganizační

plán, i bez návrhu a po jednání, že se k hlasu tohoto věřitele

nepřihlíží. Rozhodoval-li tento hlas o přijetí nebo odmítnutí

reorganizačního plánu, nařídí insolvenční soud nové hlasování o přijetí

reorganizačního plánu.



§ 348



(1) Insolvenční soud schválí reorganizační plán, jestliže



a) je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy,



b) lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím

není sledován nepoctivý záměr,



c) jej každá skupina věřitelů přijala nebo se podle § 347 odst. 4

považuje za skupinu, která jej přijala,



d) každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota

je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota

plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen

konkursem, ledaže přijímající věřitel souhlasí s nižším plněním,



e) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň

postavené byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu

uhrazeny ihned poté, co se reorganizační plán stane účinným, ledaže

bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem dohodnuto jinak.



(2) Insolvenční soud může schválit reorganizační plán, i když není

splněna podmínka uvedená v odstavci 1 písm. c), jestliže reorganizační

plán přijala alespoň jedna skupina věřitelů, s výjimkou skupiny

věřitelů uvedených v § 335. Učiní tak za předpokladu, že reorganizační

plán zajišťuje rovné zacházení s každou zjištěnou pohledávkou v rámci

každé skupiny věřitelů, která jej nepřijala, je-li ve vztahu ke každé

takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý a lze-li se zřetelem ke

všem okolnostem důvodně předpokládat, že schválení a uskutečnění

reorganizačního plánu nepovede k dalšímu úpadku dlužníka nebo k jeho

likvidaci, ledaže je likvidace reorganizačním plánem předvídána.



§ 349



(1) Reorganizační plán se považuje ve vztahu ke každé skupině

zajištěných věřitelů, která ho nepřijala, za spravedlivý, mají-li podle

něj věřitelé takové skupiny získat k zajištění svých pohledávek stejný

nebo obdobný druh zajištění, v témže pořadí, ke stejnému nebo obdobnému

majetku dlužníka, případně k jinému majetku dlužníka nejméně stejné

hodnoty, stanovené ke dni účinnosti reorganizačního plánu a obdržet

plnění, jehož současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu

se bude rovnat nejméně hodnotě zajištění stanovené ve znaleckém

posudku.



(2) Není-li dále stanoveno jinak, reorganizační plán se považuje ve

vztahu ke každé skupině nezajištěných věřitelů, která ho nepřijala, za

spravedlivý, jestliže podle něj má každý věřitel zařazený do takové

skupiny získat plnění, jehož současná hodnota ke dni účinnosti

reorganizačního plánu není nižší než jmenovitá hodnota jeho zjištěné

pohledávky s úrokem ke dni účinnosti reorganizačního plánu, nebo

jestliže podle něj žádný z věřitelů, jehož pohledávka je podřízena

pohledávkám takové skupiny, neobdrží žádné plnění.



(3) Reorganizační plán se považuje ve vztahu ke každé skupině věřitelů

uvedených v § 335, která ho nepřijala, za spravedlivý, má-li podle něj

každý z těchto věřitelů ke dni účinnosti reorganizačního plánu obdržet

nejméně takové plnění, kterého by se mu zřejmě dostalo, kdyby po

skončení insolvenčního řízení, ve kterém byl dlužníkův úpadek řešen

konkursem, proběhla likvidace takového dlužníka.



(4) Podmínka uvedená v odstavci 3 je splněna, jestliže na základě

reorganizačního plánu některá skupina nezajištěných věřitelů nezíská

plnění, jehož celková současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního

plánu je alespoň stejná jako celková jmenovitá hodnota všech zjištěných

pohledávek věřitelů zařazených do této skupiny včetně úroku k těmto

pohledávkám ke dni účinnosti reorganizačního plánu.



§ 350



(1) Proti rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu mohou podat

odvolání jen ti z věřitelů, kteří hlasovali pro odmítnutí

reorganizačního plánu.



(2) Až do rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení reorganizačního

plánu jej může jeho předkladatel vzít zpět. V takovém případě se k

podanému reorganizačnímu plánu nepřihlíží.



(3) Předkladatel reorganizačního plánu může až do rozhodnutí o

schválení reorganizačního plánu reorganizační plán doplnit nebo změnit;

v takovém případě hlasují věřitelé o reorganizačním plánu v podobě po

jeho doplnění nebo změně. Schůze věřitelů, která má o reorganizačním

plánu rozhodnout, se může konat nejdříve 15 dnů poté, co bylo věřitelům

předloženo znění navrhovaných doplnění nebo změn reorganizačního plánu.



§ 351



(1) Nejsou-li splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního

plánu, insolvenční soud jej zamítne.



(2) Proti rozhodnutí o zamítnutí reorganizačního plánu mohou podat

odvolání dlužník, předkladatel tohoto plánu a věřitelé, kteří hlasovali

pro jeho přijetí.



(3) Osoba, jejíž reorganizační plán byl zamítnut, jej může podat znovu,

jen neuplynula-li jí dosud lhůta k jeho předložení. Tuto lhůtu může

insolvenční soud v odůvodněných případech před jejím uplynutím

prodloužit v rozhodnutí, kterým zamítá reorganizační plán.



Díl 6



Provádění reorganizačního plánu



§ 352



(1) Reorganizační plán je účinný, jakmile rozhodnutí o jeho schválení

nabylo právní moci, nebyla-li reorganizačním plánem jeho účinnost

odložena na pozdější dobu nebo nerozhodl-li o jeho pozdější účinnosti

insolvenční soud.



(2) Rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu je závazné pro všechny

účastníky insolvenčního řízení i pro další osoby, jejichž práva a

povinnosti jsou reorganizačním plánem dotčeny.



(3) Účinností reorganizačního plánu se ruší zákaz započtení pohledávek

uvedený v § 324 odst. 3.



§ 353



(1) Od účinnosti reorganizačního plánu je oprávněn nakládat s

majetkovou podstatou dlužník. Toto jeho oprávnění může být omezeno ve

prospěch jiných osob pouze reorganizačním plánem; jiná omezení, ke

kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v

dosavadním průběhu insolvenčního řízení, účinností reorganizačního

plánu zanikají.



(2) Od účinnosti reorganizačního plánu se obnovuje výkon funkce valné

hromady nebo členské schůze družstva, pokud z reorganizačního plánu

nevyplývá něco jiného. Hlasovací práva spojená s obchodním podílem,

cennými papíry nebo členstvím vykonávají osoby uvedené v reorganizačním

plánu za podmínek tam stanovených; pokud v reorganizačním plánu tyto

osoby nejsou uvedeny nebo stanovené podmínky nebyly splněny, vykonávají

je osoby, kterým tato práva až dosud náležela.



(3) Od účinnosti reorganizačního plánu se mění zakladatelský dokument

nebo stanovy anebo jiné dokumenty upravující vnitřní poměry dlužníka a

údaje, které se zapisují do obchodního rejstříku nebo jiného rejstříku

právnických osob, a to způsobem, který je uveden v reorganizačním

plánu. Tyto skutečnosti se zapisují do obchodního rejstříku na základě

reorganizačního plánu, který se ukládá do sbírky listin. Ustanovení

právních předpisů, které obecně upravují způsob změny zapisovaných

skutečností, se přitom nepoužijí.



§ 354



(1) Insolvenční správce zajistí, aby byly provedeny procesní úkony

spojené s účinností reorganizačního plánu. Dlužníku s dispozičními

oprávněními předá zprávu o své dosavadní činnosti a provede další úkony

potřebné k tomu, aby dlužník s dispozičními oprávněními mohl vykonávat

svá oprávnění.



(2) V průběhu provádění reorganizačního plánu vykonává insolvenční

správce dohled nad činností dlužníka. Zaměřuje se na doplňování seznamu

majetku a závazků podle stavu řízení a na evidování činnosti dlužníka s

dispozičními oprávněními. O výsledcích své činnosti pravidelně, nejméně

však jednou za 3 měsíce, informuje insolvenční soud a věřitelský výbor.



(3) Dlužník s dispozičními oprávněními je povinen informovat

insolvenčního správce o svých právních úkonech, o plnění

reorganizačního plánu a o své jiné činnosti podle reorganizačního

plánu. Zprávy o běžných úkonech při podnikatelské činnosti a zprávy o

plnění dlouhodobých nebo opakujících se činností podává souhrnně za

časové úseky, stanovené reorganizačním plánem nebo rozhodnutím

insolvenčního soudu.



(4) Pokud jsou dispoziční oprávnění dlužníka omezena, vykonává je

insolvenční správce. Stanoví-li reorganizační plán právní úkony, které

může dlužník provést jen se souhlasem insolvenčního správce, jsou tyto

úkony neplatné, pokud byly provedeny bez tohoto souhlasu. Týká-li se

omezení dispozičních práv dlužníka nemovitostí zapsaných v katastru

nemovitostí, vyrozumí o tom insolvenční správce příslušné katastrální

pracoviště.



§ 355



(1) Věřitelský výbor kontroluje provádění reorganizačního plánu

dlužníkem s dispozičními oprávněními způsobem stanoveným v

reorganizačním plánu, jakož i na základě zpráv insolvenčního správce.



(2) Věřitelský výbor si může předem vyhradit, že některé právní úkony,

které mají zásadní význam, může dlužník s dispozičními oprávněními

uskutečnit jen s jeho předběžným souhlasem, i když nejsou uvedeny v

reorganizačním plánu.



(3) Věřitelský výbor je oprávněn navrhnout insolvenčnímu soudu opatření

k odstranění nedostatků, které zjistil při své kontrolní činnosti,

včetně opatření, která vedou ke skončení reorganizace.



§ 356



(1) Není-li tímto zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak,

zanikají účinností tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi, a

to i v případě, že svou pohledávku do insolvenčního řízení

nepřihlásili; za věřitele dlužníka se považují osoby uvedené v

reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, včetně rozsahu

jejich práv.



(2) Účinností reorganizačního plánu zanikají práva třetích osob k

majetku, který náleží do majetkové podstaty, a tato práva vznikají

osobám uvedeným v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených,

není-li v tomto zákoně nebo v reorganizačním plánu stanoveno jinak. To

platí i pro majetek, který podle reorganizačního plánu má připadnout

osobě odlišné od dlužníka. Právo třetích osob na vyloučení věci nebo

jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty tím není dotčeno.



(3) Práva věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka zůstávají

reorganizačním plánem nedotčena.



(4) Má-li účinností reorganizačního plánu dojít ke vzniku, změně nebo

zániku práv k majetku v majetkové podstatě, lze potřebné projevy vůle

jednajících osob zahrnout do reorganizačního plánu. Jsou-li

reorganizačním plánem dotčena práva, která se zapisují do katastru

nemovitostí nebo do jiného seznamu podle zvláštních právních předpisů,

musí být tato práva v reorganizačním plánu přesně označena.



§ 357



(1) Pohledávka věřitele z úvěrového financování, kterou přijal dlužník

s dispozičními oprávněními nebo insolvenční správce po povolení

reorganizace k dosažení jejího účelu, je pohledávkou za majetkovou

podstatou, která se uspokojí před všemi jinými pohledávkami, s výjimkou

výdajů a odměny insolvenčního správce.



(2) Je-li věřitelem z úvěrového financování osoba, která neměla

přednostní právo k jeho poskytnutí podle § 41 odst. 2, má její

pohledávka z úvěrového financování stejné pořadí jako pohledávky

zajištěných věřitelů, kteří svého práva podle § 41 odst. 2 nevyužili.

Mezi zajištěné věřitele, kteří svého práva podle § 41 odst. 2

nevyužili, se pohledávka věřitele z úvěrového financování rozdělí v

poměru, v němž jsou ke dni poskytnutí úvěrového financování k sobě

navzájem hodnoty věcí, práv a pohledávek sloužících k zajištění

pohledávek zajištěných věřitelů, stanovené znaleckým posudkem.



(3) Pohledávky podle odstavce 1, které podle reorganizačního plánu měly

být uhrazeny až po skončení reorganizace, a k jejichž úhradě nedošlo

pro opětovný úpadek dlužníka, který nastal do 2 let po skončení

reorganizace, mají v novém insolvenčním řízení stejné postavení jako v

původním insolvenčním řízení.



§ 358



(1) Vydání cenných papírů na základě schváleného reorganizačního plánu

není veřejnou nabídkou cenných papírů.



(2) Osoba vedoucí evidenci zaknihovaných cenných papírů provede

příslušné změny v této evidenci na základě schváleného reorganizačního

plánu, a to na základě žádosti dlužníka nebo jiné osoby, které se

taková změna týká.



§ 359



Pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170),

přijetím reorganizačního plánu zanikají, nejde-li o mimosmluvní sankce

postihující majetek dlužníka nebo není-li v reorganizačním plánu

uvedeno jinak. Odchylná úprava pohledávek podle věty první v

reorganizačním plánu se může týkat krácení jejich výše, odkladu jejich

splatnosti nebo jiného zásahu do práv věřitelů; odchylná úprava těchto

pohledávek musí být v reorganizačním plánu uvedena výslovně, s přesným

vymezením rozsahu a podmínek jejich uspokojení.



§ 360



(1) Po účinnosti reorganizačního plánu lze proti dlužníku nařídit a

provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávky, stanovené

reorganizačním plánem. Byla-li však tato pohledávka popřena, lze výkon

rozhodnutí nebo exekuci vést pouze v případě právní moci rozhodnutí

insolvenčního soudu o zjištění této pohledávky; toto rozhodnutí musí

být k návrhu přiloženo.



(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro výkon rozhodnutí nebo exekuci

proti třetí osobě, která převzala na základě reorganizačního plánu

povinnost za dlužníka nebo vedle něho.



§ 361



(1) Navrhovatel reorganizačního plánu může navrhnout jeho změnu, v

jejímž důsledku má být účel reorganizace lépe splnitelný. V návrhu

popíše účel změny, navrhovaný způsob jejího provedení a dopady změny na

jednotlivé skupiny původních věřitelů a na nové věřitele.



(2) Návrh změny reorganizačního plánu zveřejní insolvenční soud v

insolvenčním rejstříku a na náklady navrhovatele jej doručí zvlášť

původním i novým věřitelům. Současně stanoví věřitelům lhůtu, ve které

mohou změněný plán odmítnout. Tato lhůta nesmí být kratší než 30 dnů

ode dne doručení návrhu změn.



(3) K projednání návrhu změny reorganizačního plánu nařídí insolvenční

soud jednání, a to tak, aby se konalo nejpozději do 15 dnů po uplynutí

lhůty podle odstavce 2, ne však dříve než v den následující po uplynutí

této lhůty.



(4) Ke schválení změny reorganizačního plánu se vyžaduje souhlas



a) všech skupin původních věřitelů,



b) většiny nových věřitelů, jejichž pohledávky jsou podle

reorganizačního plánu zajištěny,



c) většiny nových věřitelů, jejichž pohledávky podle reorganizačního

plánu nejsou zajištěny, a



d) většiny společníků dlužníka nebo jiné právnické osoby, na kterou

podle reorganizačního plánu přešel majetek dlužníka.



Ustanovení § 347 se použije obdobně

.



(5) Platí, že věřitelé, kteří ve lhůtě podle odstavce 2 ani při jednání

podle odstavce 3 nevyjádřili nesouhlas s navrhovanou změnou plánu, se

změnou souhlasí.



(6) Změněný reorganizační plán insolvenční soud schválí, jestliže jej

schválili věřitelé podle odstavce 4 nebo platí-li, že byl schválen

podle odstavce 5.



(7) Jestliže insolvenční soud změněný insolvenční plán neschválí,

zůstává účinný dříve schválený reorganizační plán.



Díl 7



Skončení reorganizace



§ 362



(1) Insolvenční soud zruší rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu

do 6 měsíců od jeho účinnosti, zjistí-li, že některému věřiteli byly

poskytnuty zvláštní výhody, aniž s tím ostatní věřitelé stejné skupiny

souhlasili, nebo že schválení reorganizačního plánu bylo dosaženo

podvodným způsobem.



(2) Insolvenční soud zruší rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu

do 3 let od jeho účinnosti, pokud byl dlužník, jeho statutární orgán

nebo člen statutárního orgánu pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný

čin, kterým dosáhl schválení reorganizačního plánu nebo podstatně

zkrátil věřitele.



(3) Rozhodne-li insolvenční soud o zrušení reorganizačního plánu, mohou

věřitelé bez dalšího požadovat uspokojení pohledávek a jiných práv,

která měli před jeho schválením. Práva věřitelů a třetích osob založená

reorganizačním plánem nejsou dotčena; je-li to nutné, přijme

insolvenční soud opatření k ochraně oprávněných zájmů věřitelů.



§ 363



(1) Insolvenční soud rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs,

jestliže



a) reorganizace byla povolena na návrh dlužníka a ten její přeměnu v

konkurs po tomto povolení navrhl,



b) oprávněná osoba nebo osoba určená schůzí věřitelů nesestaví ve

stanovené lhůtě reorganizační plán ani po jejím případném prodloužení

insolvenčním soudem nebo předložený reorganizační plán vezme zpět, a do

30 dnů poté nebude podán návrh na svolání schůze věřitelů za účelem

rozhodnutí o tom, která jiná osoba má přednostní právo sestavit

reorganizační plán, anebo tato jiná osoba nesestaví ve stanovené lhůtě

reorganizační plán nebo jej vezme zpět,



c) insolvenční soud neschválil reorganizační plán a oprávněným osobám

uplynula lhůta k jeho předložení,



d) v průběhu provádění reorganizačního plánu dlužník neplní své

podstatné povinnosti stanovené tímto plánem nebo ukáže-li se, že

podstatnou část tohoto plánu nebude možné plnit,



e) dlužník neplatí řádně a včas úroky podle § 171 odst. 4, nebo v

podstatném rozsahu neplní své jiné splatné peněžité závazky,



f) dlužník po schválení reorganizačního plánu přestal podnikat, ačkoli

podle reorganizačního plánu podnikat měl, nebo



g) dlužník po schválení reorganizačního plánu neuhradil pohledávky za

majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň podle § 348

odst. 1 písm. e).



(2) O přeměně reorganizace v konkurs v případech uvedených v odstavci 1

písm. a) až c) rozhodne insolvenční soud bez jednání. Své rozhodnutí

doručí zvlášť dlužníku, navrhovateli reorganizace, insolvenčnímu

správci a věřitelskému výboru; tyto osoby mohou proti tomuto rozhodnutí

podat odvolání.



(3) O přeměně reorganizace v konkurs podle odstavce 1 písm. d) až f)

rozhodne insolvenční soud po jednání, k němuž předvolá všechny osoby

uvedené v odstavci 2; těmto osobám se rozhodnutí insolvenčního soudu

doručuje zvlášť a mohou proti němu podat odvolání.



(4) O přeměně reorganizace v konkurs nemůže insolvenční soud

rozhodnout, jestliže reorganizační plán byl v podstatných bodech

splněn.



(5) Rozhodnutím insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurs

nastávají účinky spojené s prohlášením konkursu, pokud insolvenční soud

ve svém rozhodnutí nestanoví podmínky této přeměny jinak. Tímto

rozhodnutím se rovněž ruší zákaz započtení pohledávek uvedený v § 324

odst. 3.



§ 364



(1) V průběhu provádění reorganizačního plánu insolvenční soud bere na

vědomí nebo projedná zprávy insolvenčního správce a věřitelského výboru

o jeho plnění. Jiná opatření, zejména opatření k zajištění dodržování

reorganizačního plánu, provádí jen tehdy, jsou-li navrhována.



(2) Splnění reorganizačního plánu nebo jeho podstatných částí vezme

insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, kterým reorganizace končí;

proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.



(3) Po skončení reorganizace rozhodne insolvenční soud o odměně

insolvenčního správce a jeho nákladech.



Hlava III



Zvláštní ustanovení o vyloučení účinků zákona



§ 365



(1) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na platnost, účinnost či

vymahatelnost závazků dlužníka, který je účastníkem platebního systému

s neodvolatelností zúčtování nebo účastníkem zahraničního platebního

systému s neodvolatelností zúčtování, za podmínek stanovených zákonem

upravujícím platební styk.



(2) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na platnost, účinnost či

vymahatelnost závazků dlužníka, který je účastníkem vypořádacího

systému s neodvolatelností vypořádání nebo účastníkem zahraničního

vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, za podmínek

stanovených zákonem upravujícím podnikání na kapitálovém trhu.



§ 366



(1) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na právo na zajištění, které

dlužník poskytl, jde-li o



a) zajištění poskytnuté České národní bance, Evropské centrální bance,

centrální bance členského státu Evropské unie nebo centrální bance

státu patřícího do Evropského hospodářského prostoru,



b) finanční zajištění podle zákona upravujícího finanční zajištění nebo

srovnatelného zahraničního právního předpisu, jestliže finanční

zajištění bylo sjednáno a vzniklo před zahájením insolvenčního řízení,

a to i v případě, že finanční zajištění bylo sjednáno nebo vzniklo v

den zahájení insolvenčního řízení, avšak až poté, co tato skutečnost

nastala, ledaže příjemce finančního kolaterálu o takové skutečnosti

věděl nebo vědět měl a mohl; skutečnost, že zahájení insolvenčního

řízení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, sama o sobě neznamená,

že o zahájení insolvenčního řízení příjemce finančního kolaterálu věděl

nebo vědět měl a mohl.



(2) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na závěrečné vyrovnání podle

zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu^50), jestliže

závěrečné vyrovnání bylo uzavřeno před zahájením insolvenčního řízení.



(3) Odstavcem 1 písm. d) a odstavcem 2 nejsou dotčena ustanovení tohoto

zákona o neplatnosti právních úkonů a o neúčinnosti právních úkonů bez

přiměřeného protiplnění, právních úkonů úmyslně zkracujících, právních

úkonů zvýhodňujících a právních úkonů dlužníka, které učinil v rozporu

s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením

insolvenčního řízení.



Hlava IV



Úpadek finančních institucí



Díl 1



Úpadek bank, spořitelních a úvěrních družstev a některých zahraničních

bank



Oddíl 1



Obecná ustanovení



§ 367



(1) Ustanovení tohoto dílu zapracovávají příslušné předpisy Evropských

společenství^51) a použijí se na úpadek



a) banky a spořitelního a úvěrového družstva poté, kdy zanikla licence

nebo povolení podle zvláštních právních předpisů upravujících jejich

činnosti,



b) zahraniční banky podnikající na území České republiky na základě

jednotné licence podle zvláštního právního předpisu^52) ,



c) pobočky zahraniční banky jiné než uvedené v písmenu b).



(2) Osoba uvedená v odstavci 1 písm. b) je v úpadku, je-li prováděno



a) kolektivní řízení zahájené a sledované správními nebo soudními

orgány členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího

Evropský hospodářský prostor, jehož cílem je prodej majetku pod dozorem

nebo dohledem těchto orgánů, včetně případů, kdy jsou řízení ukončena

oddlužením nebo jiným obdobným opatřením,



b) opatření, jehož účelem je uchovat nebo obnovit zdravou finanční

situaci osoby a které může mít vliv na již existující práva třetích

osob, včetně opatření zahrnujícího možnost pozastavení plateb,

pozastavení vymahatelnosti pohledávek, odložení opatření souvisejících

s výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo krácení pohledávek.



(3) Při postupu podle tohoto dílu se použijí, není-li stanoveno jinak a

jde-li o úpadek osob podle odstavce 1 písm. a) a c), též ustanovení

ostatních částí zákona a ustanovení ostatních hlav části druhé zákona,

s výjimkou ustanovení upravujících moratorium, reorganizaci a

oddlužení.



Oddíl 2



Úpadek banky, spořitelního a úvěrního družstva po odnětí licence nebo

povolení a úpadek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1

písm. c)



§ 368



Insolvenční návrh



(1) Insolvenční návrh podává orgán, který je oprávněn vykonávat dozor

nebo dohled nad činností osob uvedených v § 367 odst. 1 (dále jen

"orgán dozoru nebo dohledu"). Tím není dotčeno ustanovení § 97. V

návrhu orgán dozoru nebo dohledu uvede rozhodující skutečnosti, které

osvědčují úpadek dlužníka, a k návrhu připojí listiny k doložení svých

tvrzení.



(2) Záloha na náklady insolvenčního řízení se orgánu dozoru nebo

dohledu neukládá.



(3) Úpadek banky, spořitelního a úvěrního družstva a úpadek pobočky

zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1 písm. c) lze řešit pouze

konkursem.



§ 369



(1) Insolvenční řízení nemá vliv na věcná práva věřitelů nebo třetích

osob k hmotnému či nehmotnému, movitému či nemovitému majetku patřícímu

dlužníku, včetně souborů přesně neurčených majetkových hodnot, jejichž

složení se postupem doby mění, který se v okamžiku rozhodnutí o úpadku

nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo dalšího

státu tvořícího Evropský hospodářský prostor; zejména není dotčeno



a) právo zpeněžit majetek nebo nechat jej zpeněžit a uspokojit se z

výnosu nebo příjmu plynoucího z tohoto majetku, zejména na základě

zástavního práva,



b) výhradní právo na plnění, zejména při zajištění zástavním právem k

pohledávce nebo postoupením pohledávky,



c) právo požadovat vydání majetkové hodnoty nebo náhrady od kohokoli,

kdo majetkovou hodnotu drží nebo užívá proti vůli oprávněné osoby,



d) právo požívat plody.



(2) Insolvenční řízení



a) nemá vliv na práva prodávajícího plynoucí z výhrady vlastnického

práva vůči dlužníkovi jako kupujícímu, pokud se v okamžiku prohlášení

konkursu majetek, jehož se výhrada týká, nachází na území jiného

členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský

prostor,



b) není důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy, u níž je dlužník

prodávajícím a zboží již bylo dodáno kupujícímu, nebo pro ukončení

takové kupní smlouvy, a nebrání kupujícímu v nabytí vlastnického práva,

pokud se v okamžiku prohlášení konkursu na majetek, který je předmětem

prodeje, nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo

dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,



c) nemá vliv na právo věřitele požadovat započtení proti pohledávce

dlužníka, pokud toto započtení povoluje právo, kterým se řídí

pohledávka dlužníka.



(3) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo podat z důvodů

poškozování věřitelů žalobu o určení neplatnosti nebo neúčinnosti

právního úkonu ani právo odporovat právnímu úkonu.



(4) Pro účely ustanovení odstavce 1 se za věcné právo považuje právo

zapsané ve veřejném seznamu, který podle zvláštního právního předpisu

osvědčuje existenci tohoto práva, a účinné vůči třetím osobám.



§ 370



Informování orgánů dozoru nebo dohledu a veřejnosti



(1) Insolvenční soud prostřednictvím orgánu dozoru nebo dohledu

informuje o vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na

majetek banky nebo spořitelního a úvěrního družstva orgán dozoru nebo

dohledu ve státech, ve kterých tento dlužník vykonává svou činnost na

základě jednotné licence podle zvláštního právního předpisu^53), a to

před zveřejněním rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu v

insolvenčním rejstříku, a není-li to možné, neprodleně poté. Informace

musí obsahovat i upozornění na možné důsledky rozhodnutí o úpadku a o

prohlášení konkursu. Insolvenční správce bez zbytečného odkladu zajistí

zveřejnění podstatných částí rozhodnutí o úpadku a o prohlášení

konkursu (dále jen "výtah") v Úředním věstníku Evropské unie a nejméně

ve 2 celostátních denících v každém státě, na jehož území dlužník

podnikal nebo vykonával svou činnost prostřednictvím pobočky nebo na

základě jednotné licence podle zvláštního právního předpisu^51).



(2) Výtah obsahuje



a) označení dlužníka údaji potřebnými k jeho identifikaci,



b) informaci o tom, že insolvenční soud podle českého práva zjistil

úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na majetek dlužníka,



c) den vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu,



d) v případě úpadku banky nebo spořitelního a úvěrního družstva

informaci o tom, že pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví

dlužníka se považují za přihlášené, o čemž budou věřitelé jednotlivě

informováni do 60 dnů od prohlášení konkursu, a informaci o možnosti

postupu podle § 373 odst. 4 a 5 včetně uvedení lhůt a dne, kterým lhůty

uplynou,



e) označení sídla insolvenčního soudu,



f) označení insolvenčního správce údaji potřebnými k jeho identifikaci.



(3) Výtah musí být pořízen v českém jazyce a musí být opatřen texty

"Výzva k přihlášení pohledávky. Dodržte lhůty!" a "Výzva k předložení

námitek ohledně pohledávky. Dodržte lhůty!" přeloženými do všech

úředních jazyků Evropské unie a dalších států tvořících Evropský

hospodářský prostor.



(4) Účinky vyhlášení moratoria, rozhodnutí o úpadku nebo rozhodnutí o

způsobu řešení úpadku, včetně účinků na práva a povinnosti třetích

osob, nastanou bez ohledu na splnění informačních povinností podle

odstavců 1 až 3 ve všech státech Evropské unie a Evropského

hospodářského prostoru od okamžiku, kdy nastaly v České republice.



(5) Insolvenční soud, který vydal rozhodnutí o úpadku a o prohlášení

konkursu na majetek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1

písm. c), informuje prostřednictvím příslušného orgánu dozoru nebo

dohledu o takovém rozhodnutí orgány dozoru nebo dohledu v členských

státech Evropské unie a dalších státech tvořících Evropský hospodářský

prostor, ve kterých má dlužník organizační složku, a to před

zveřejněním příslušného rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, a není-li

to možné, neprodleně poté; tato informace obsahuje i upozornění na

možné důsledky přijatého rozhodnutí.



(6) Insolvenční soud i insolvenční správce usilují o koordinaci své

činnosti s příslušnými orgány v členských státech Evropské unie a

dalších státech tvořících Evropský hospodářský prostor, ve kterých má

dlužník organizační složku.



(7) Orgán dozoru nebo dohledu je oprávněn od insolvenčního správce

požadovat informace týkající se insolvenčního řízení.



§ 371



Zpráva o postupu insolvenčního řízení



Insolvenční správce je povinen pravidelně, nejméně však jednou ročně,

uveřejňovat vhodným způsobem zprávu pro věřitele a veřejnost o postupu

insolvenčního řízení. Zpráva musí být odsouhlasena věřitelským výborem.



§ 372



Insolvenční správce



(1) Insolvenční správce může se souhlasem insolvenčního soudu určit

osobu, která jej zastupuje při výkonu pravomocí podle tohoto zákona na

území jiného členského státu Evropské unie a Evropského hospodářského

prostoru.



(2) Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na

území ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících

Evropský hospodářský prostor s výjimkou užití donucovacích prostředků

či jiného užití síly a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná

řízení, ke kterým jsou příslušné soudy, správní orgány nebo jiné orgány

daného státu. Totéž platí přiměřeně pro osoby podle odstavce 1.



(3) Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o

svém ustanovení s překladem do úředního jazyka daného státu, pokud je

vyžadován; podle možností vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i

na území třetích států.



(4) Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie a

dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor se insolvenční

správce řídí právním řádem daného státu, zejména ohledně postupů při

prodeji majetku a při poskytování informací zaměstnancům.



(5) Jestliže to právní předpisy daného státu stanoví nebo je-li to

potřebné k úspěšnému prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce

povinen žádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o

způsobu řešení úpadku byl zapsán v katastru nemovitostí, v obchodním

rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady na

pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.



§ 373



Zjištění pohledávek a závazků z účetnictví dlužníka



(1) Pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka se pokládají

za přihlášené podle tohoto zákona. Okamžikem přihlášení pohledávky je

prohlášení konkursu.



(2) Insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději

však do 60 dnů ode dne prohlášení konkursu, zaslat každému věřiteli

podle odstavce 1 oznámení, ve kterém uvede



a) že na majetek osoby uvedené v odstavci 1 byl prohlášen konkurs,



b) výši pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost, že

do této výše se jeho pohledávka považuje za přihlášenou, a případně

charakter jeho pohledávky, především, zda jde o věřitele s pohledávkou

za majetkovou podstatou (§ 168), věřitele s pohledávkou na roveň

postavenou pohledávce za majetkovou podstatou (§ 169), věřitele s

pohledávkou s právem na uspokojení ze zajištění, věřitele s pohledávkou

jinak zajištěnou, věřitele s podřízenou pohledávkou (§ 172 odst. 2)

nebo zda je pohledávka spojena s výhradou vlastnictví k předmětu plnění

ze závazkového vztahu; do výše pohledávky se nezapočítává nárok

věřitele na náhradu za pojištěnou pohledávku z Fondu pojištění vkladů,

z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, ze Zajišťovacího fondu

družstevních záložen podle zvláštního právního předpisu nebo od jiné

osoby plnící obdobný účel; výše nároku věřitele vůči těmto osobám však

musí být z oznámení zřejmá, i když k výplatě náhrady již došlo,



c) jakým způsobem, v jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti

výši pohledávky, jaké jsou následky marného uplynutí této lhůty, a

informaci o postupu pro případ, že nedojde k dohodě o výši nebo

charakteru pohledávky,



d) místo a termín konání schůze věřitelů,



e) způsob, jakým budou věřitelé dále informováni,



f) případná další opatření.



(3) Věřitelům, kteří mají sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se

obvykle zdržují, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě

tvořícím Evropský hospodářský prostor, zasílá insolvenční správce

oznámení podle odstavce 2 v českém jazyce, opatřené hlavičkou "Výzva k

předložení námitek ohledně pohledávky. Dodržte lhůty!" přeloženou do

všech úředních jazyků Evropské unie a dalších států tvořících Evropský

hospodářský prostor.



(4) Věřitel, který nesouhlasí s výší své pohledávky nebo charakterem

pohledávky uvedeným v oznámení podle odstavce 2, může proti tomu ve

lhůtě 4 měsíců ode dne prohlášení konkursu uplatnit u insolvenčního

správce písemnou námitku; neučiní-li tak, platí, že s údaji uvedenými v

oznámení souhlasí. Ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění výtahu z

rozhodnutí o prohlášení konkursu v Úředním věstníku Evropské unie může

věřitel uplatnit námitku, že mu nebylo doručeno oznámení podle odstavce

2. V námitce uvede výši své pohledávky vůči dlužníku ke dni prohlášení

konkursu na majetek dlužníka. K námitce doloží úředně ověřené kopie

případných listin, které osvědčují v námitce tvrzenou výši, den vzniku

a charakter pohledávky, zejména zda jde o pohledávku za majetkovou

podstatou (§ 168), pohledávku na roveň postavenou pohledávce za

majetkovou podstatou (§ 169), pohledávku s právem na uspokojení ze

zajištění, pohledávku jinak zajištěnou, nebo zda jde o podřízenou

pohledávku (§ 172 odst. 2), a uvede případnou výhradu vlastnictví.



(5) Věřitel, který má sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se

obvykle zdržuje, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě

tvořícím Evropský hospodářský prostor, může podat námitku podle

odstavce 4 v úředním jazyce daného státu. V případě uvedeném v první

větě odstavce 4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Podání námitky

proti výši pohledávky" v českém jazyce. V případě uvedeném ve druhé

větě odstavce 4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Přihláška

pohledávky" v českém jazyce. Je-li mu obsah námitky zřejmý, insolvenční

správce k ní přihlédne, i když není opatřena uvedenou hlavičkou. K

později uplatněné námitce nemusí insolvenční správce přihlédnout,

ledaže je zřejmé, že námitka byla včas odevzdána orgánu, který měl

povinnost ji doručit. Insolvenční správce může požadovat, aby věřitel

předložil překlad námitky do českého jazyka.



(6) Věřitel, který uplatnil námitku podle odstavce 4 a který se do 2

měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 4 nedohodl s insolvenčním

správcem písemně na výši nebo charakteru své pohledávky, může uplatnit

své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 3 měsíců po

uplynutí lhůty k písemné dohodě; jde o incidenční spor. Nedojde-li

žaloba v této lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce se nad rámec

údajů uvedených v účetnictví dlužníka nepřihlíží.



(7) Jestliže insolvenční soud vyhověl žalobě na určení podle odstavce

6, je insolvenční správce povinen zaplatit do majetkové podstaty částku

odpovídající nákladům sporu, které z ní byly hrazeny; neučiní-li tak

dobrovolně, může se splnění této povinnosti domáhat žalobou kterýkoli z

věřitelů. Povinnosti podle věty první se insolvenční správce zprostí,

jestliže prokáže, že o skutečné výši nebo charakteru pohledávky nevěděl

a ani při vynaložení odborné péče vědět nemohl.



(8) Na Fond pojištění vkladů, Zajišťovací fond družstevních záložen a

Garanční fond obchodníků s cennými papíry se hledí jako na přihlášené

věřitele dlužníka s pohledávkou ve výši stanovené zvláštním právním

předpisem. Za přihlášeného věřitele se považuje též zahraniční osoba,

která poskytla náhradu pohledávky za dlužníka z titulu obdobného

pojištění vkladů nebo zákaznického majetku podle práva členského státu

Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor

a na kterou z tohoto důvodu pohledávka přešla.



§ 374



zrušen



§ 375



Hypoteční podstata



(1) Je-li dlužníkem banka, které byla odňata licence, majetek sloužící

ke krytí hypotečních zástavních listů podle zvláštního právního

předpisu tvoří hypoteční podstatu.



(2) Z výtěžku zpeněžení hypoteční podstaty se kdykoli uspokojí náklady

spojené se správou a zpeněžováním hypoteční podstaty a po jejím

zpeněžení pohledávky majitelů hypotečních zástavních listů. Zbude-li po

uspokojení těchto pohledávek část výtěžku zpeněžení hypoteční podstaty,

použije se v rozvrhu k uspokojení ostatních pohledávek. Nepostačuje-li

výtěžek zpeněžení hypoteční podstaty k uspokojení pohledávek majitelů

hypotečních zástavních listů v plné výši, uspokojí se tyto pohledávky

poměrně. Neuspokojená část těchto pohledávek se při rozvrhu zařadí mezi

ostatní pohledávky.



§ 376



Soudní nebo správní orgán členského státu Evropské unie nebo jiného

státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, na jehož území banka nebo

spořitelní a úvěrní družstvo vykonává svou činnost, může přijmout

opatření podle § 367 odst. 2 písm. b) pouze s účinky na území svého

státu.



Oddíl 3



Úpadek zahraniční banky podnikající na území České republiky na základě

jednotné licence



§ 377



Přijmout opatření podle § 367 odst. 2 může pouze příslušný orgán státu

Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,

ve kterém zahraniční banka obdržela oprávnění, na jehož základě

vykonává svou činnost na území České republiky. Účinky opatření, včetně

účinků na práva a povinnosti třetích osob, se uznávají od okamžiku, kdy

nabyly účinnosti ve státě, ve kterém bylo opatření přijato, bez ohledu

na splnění případných informačních povinností.



§ 378



(1) Osoba provádějící opatření podle § 367 odst. 2 a její případný

zástupce (dále jen "zahraniční insolvenční správce") doloží své

ustanovení úředně ověřenou kopií rozhodnutí o ustanovení vydaného

příslušným správním nebo soudním orgánem členského státu Evropské unie

nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Vyšší ověření

kopie se nevyžaduje, lze však požadovat její překlad do českého jazyka.



(2) Zahraniční insolvenční správce je oprávněn vykonávat své pravomoci

podle právních předpisů státu, ve kterém byl ustanoven; výkon těchto

pravomocí na území České republiky nesmí zahrnovat užití donucovacích

prostředků či jiného užití síly a pravomoc závazně rozhodovat spory

nebo jiná řízení, ke kterým jsou příslušné soudy, správní orgány nebo

jiné orgány České republiky. V souladu s těmito právními předpisy je

zahraniční insolvenční správce oprávněn v průběhu řízení podle tohoto

zákona jmenovat osoby, které mu pomáhají nebo jej zastupují.



(3) Při výkonu svých pravomocí na území České republiky se zahraniční

insolvenční správce řídí právním řádem České republiky, zejména ohledně

postupů při prodeji majetku, povinnosti zápisu do katastru nemovitostí,

obchodního rejstříku nebo jiného veřejného seznamu nebo rejstříku, a

při poskytování informací zaměstnancům.



(4) Zahraniční insolvenční správce nebo kterýkoli správní nebo soudní

orgán členského státu podle § 377 může žádat, aby údaj o rozhodnutí o

úpadku nebo o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku byl zapsán v katastru

nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo

rejstříku. Náklady na pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou

podstatou.



Díl 2



Úpadek pojišťoven a tuzemských zajišťoven provozujících svoji činnost

na území České republiky



Oddíl 1



Obecná ustanovení



§ 379



(1) Ustanovení tohoto dílu zapracovávají příslušné předpisy Evropských

společenství^54) a použijí se na úpadek



a) tuzemské pojišťovny a tuzemské zajišťovny poté, co jim bylo odejmuto

povolení podle zvláštních právních předpisů upravujících jejich

činnost,



b) pobočky pojišťovny z třetího státu poté, co jí bylo odejmuto

povolení podle zvláštního právního předpisu^55),



c) pobočky pojišťovny z jiného členského státu Evropské unie

provozující pojišťovací činnost na území České republiky na základě

práva zřizovat své pobočky v rozsahu, v jakém jí bylo uděleno povolení

k provozování pojišťovací činnosti ve státě jejího sídla^56) .



(2) Osoba uvedená v odstavci 1 písm. c) je v úpadku, jestliže je

prováděno



a) kolektivní řízení, jehož součástí je prodej majetku pojišťovny a

rozdělení výnosu z prodeje mezi věřitele, akcionáře nebo společníky,

zahrnující nevyhnutelně jakoukoliv intervenci správních nebo soudních

orgánů členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího

Evropský hospodářský prostor, včetně případů, kdy je kolektivní řízení

ukončeno oddlužením nebo jiným obdobným opatřením, bez ohledu na to,

zda je či není způsobeno platební neschopností nebo zda je dobrovolné

nebo povinné,



b) opatření, zahrnující jakoukoliv intervenci správních nebo soudních

orgánů členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího

Evropský hospodářský prostor, jehož účelem je uchovat nebo obnovit

zdravou finanční situaci osoby a které může mít vliv na již existující

práva třetích osob, včetně opatření zahrnujícího možnost pozastavení

plateb, pozastavení vymahatelnosti pohledávek, odložení opatření

souvisejících s výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo krácení

pohledávek.



(3) Při postupu podle tohoto dílu se použijí, není-li stanoveno jinak,

též ustanovení ostatních částí zákona; jde-li o úpadek osob podle

odstavce 1 písm. a) a b), pak s výjimkou ustanovení upravujících

moratorium, reorganizaci a oddlužení.



Oddíl 2



Úpadek tuzemské pojišťovny nebo tuzemské zajišťovny a pobočky

pojišťovny z třetího státu po odnětí povolení



§ 380



(1) Insolvenční návrh ohledně osob uvedených v § 379 odst. 1 písm. a) a

b) podává orgán dozoru, který uděluje povolení k provozování činnosti

podle zvláštního právního předpisu^57) (dále jen "orgán dozoru"). Tím

není dotčeno ustanovení § 97. V návrhu orgán dozoru uvede rozhodující

skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, a k návrhu připojí

listiny k doložení svých tvrzení.



(2) Záloha na náklady insolvenčního řízení se orgánu dozoru neukládá.



§ 381



(1) Insolvenční řízení nemá vliv na věcná práva věřitelů nebo třetích

osob k hmotnému či nehmotnému, movitému či nemovitému majetku patřícímu

dlužníku, včetně souborů přesně neurčených majetkových hodnot, jejichž

složení se postupem doby mění, který se v okamžiku rozhodnutí o úpadku

nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo dalšího

státu tvořícího Evropský hospodářský prostor; zejména není dotčeno



a) právo zpeněžit majetek nebo nechat jej zpeněžit a uspokojit se z

výnosu nebo příjmu plynoucího z tohoto majetku, zejména na základě

zástavního práva,



b) výhradní právo na plnění, zejména při zajištění zástavním právem k

pohledávce nebo postoupením pohledávky,



c) právo požadovat vydání majetkové hodnoty nebo náhrady od kohokoli,

kdo majetkovou hodnotu drží nebo užívá proti vůli oprávněné osoby,



d) právo požívat plody.



(2) Insolvenční řízení



a) nemá vliv na práva prodávajícího plynoucí z výhrady vlastnického

práva vůči dlužníkovi jako kupujícímu, pokud se v okamžiku prohlášení

konkursu majetek, jehož se výhrada týká, nachází na území jiného

členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský

prostor,



b) není důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy, u níž je dlužník

prodávajícím a zboží již bylo dodáno kupujícímu, nebo pro ukončení

takové kupní smlouvy, a nebrání kupujícímu v nabytí vlastnického práva,

pokud se v okamžiku prohlášení konkursu majetek, který je předmětem

prodeje, nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo

dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,



c) nemá vliv na právo věřitele požadovat započtení proti pohledávce

dlužníka, pokud toto započtení povoluje právo, kterým se řídí

pohledávka dlužníka.



(3) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo podat z důvodů

poškozování věřitelů žalobu o určení neplatnosti nebo neúčinnosti

právního úkonu ani právo odporovat právnímu úkonu.



(4) Pro účely ustanovení odstavce 1 se za věcné právo považuje právo

zapsané ve veřejném registru a účinné vůči třetím osobám.



§ 382



Informování orgánu dozoru a veřejnosti



(1) Insolvenční soud prostřednictvím orgánu dozoru informuje o vydání

rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek osoby uvedené v

§ 379 odst. 1 písm. a) orgány dozoru všech členských států Evropské

unie a všech dalších státech tvořících Evropský hospodářský prostor, a

to před zveřejněním rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu v

insolvenčním rejstříku, a není-li to možné, neprodleně poté. Informace

musí obsahovat i upozornění na možné důsledky rozhodnutí o úpadku a o

prohlášení konkursu.



(2) Insolvenční správce bez zbytečného odkladu zajistí zveřejnění

výtahu z rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu v Úředním věstníku

Evropské unie. Výtah se zveřejňuje v českém jazyce.



(3) Výtah obsahuje



a) označení dlužníka údaji potřebnými k jeho identifikaci,



b) informaci o tom, že insolvenční soud podle českého práva zjistil

úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na majetek dlužníka,



c) den vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu,



d) označení sídla insolvenčního soudu,



e) označení insolvenčního správce údaji potřebnými k jeho identifikaci.



(4) Insolvenční soud prostřednictvím orgánu dozoru informuje o vydání

rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek pobočky

pojišťovny ze třetího státu orgány dozoru všech členských států

Evropské unie a všech dalších států tvořících Evropský hospodářský

prostor, a to před zveřejněním rozhodnutí o úpadku a o prohlášení

konkursu v insolvenčním rejstříku, a není-li to možné, neprodleně poté.

Informace obsahuje i upozornění na možné důsledky rozhodnutí o úpadku a

o prohlášení konkursu. Insolvenční soud, insolvenční správce a orgán

dozoru usilují o koordinaci své činnosti s příslušnými orgány v

ostatních členských státech Evropské unie a dalších státech tvořících

Evropský hospodářský prostor, ve kterých má pojišťovna ze třetího státu

pobočku.



(5) Orgán dozoru je oprávněn od insolvenčního správce požadovat

informace týkající se insolvenčního řízení.



§ 383



Zpráva o postupu insolvenčního řízení



(1) Insolvenční správce je povinen pravidelně, nejméně však jednou

ročně, uveřejňovat vhodným způsobem zprávu pro věřitele a veřejnost o

postupu insolvenčního řízení. Zpráva musí být odsouhlasena věřitelským

výborem.



(2) Orgán dozoru je povinen poskytnout na požádání informace o postupu

insolvenčního řízení, které mu poskytl insolvenční správce, orgánu

dozoru jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího

Evropský hospodářský prostor.



§ 384



Insolvenční správce



(1) Insolvenční správce může se souhlasem insolvenčního soudu určit

osobu, která jej zastupuje při výkonu pravomocí podle tohoto zákona na

území jiného státu.



(2) Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na

území ostatních členských států Evropské unie a dalších států tvořících

Evropský hospodářský prostor s výjimkou užití donucovacích prostředků

či jiného užití síly a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná

řízení, ke kterým jsou příslušné soudy nebo správní orgány daného

státu. Totéž platí přiměřeně pro osoby podle odstavce 1.



(3) Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o

svém ustanovení s překladem do úředního jazyka daného státu, pokud je

vyžadován; podle možností vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i

na území třetích států.



(4) Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie a

dalších států tvořících Evropský hospodářský prostor insolvenční

správce dodržuje právní řád daného státu, zejména ohledně postupů při

prodeji majetku a při poskytování informací zaměstnancům.



(5) Jestliže to právní předpisy daného státu stanoví nebo je-li to

potřebné k úspěšnému prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce

povinen žádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o

prohlášení konkursu byl zapsán v katastru nemovitostí, v obchodním

rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady zápisu

jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.



§ 385



Zjištění pohledávek a závazků z účetnictví dlužníka



(1) Pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dlužníka se pokládají

za přihlášené podle tohoto zákona. Okamžikem přihlášení pohledávky je

prohlášení konkursu.



(2) Insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději

však do 60 dnů ode dne prohlášení konkursu, zaslat každému věřiteli

podle odstavce 1 oznámení, ve kterém uvede



a) že na majetek osoby uvedené v § 379 odst. 1 písm. a) nebo b) byl

prohlášen konkurs,



b) výši pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost, že

do této výše se jeho pohledávka považuje za přihlášenou, a případně

charakter jeho pohledávky, především, zda jde o věřitele s pohledávkou

za majetkovou podstatou (§ 168), věřitele s pohledávkou na roveň

postavenou pohledávce za majetkovou podstatou (§ 169), věřitele s

pohledávkou s právem na uspokojení ze zajištění, věřitele s pohledávkou

jinak zajištěnou, věřitele s podřízenou pohledávkou (§ 172 odst. 2)

nebo zda je pohledávka spojena s výhradou vlastnictví k předmětu plnění

ze závazkového vztahu,



c) jakým způsobem, v jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti

výši pohledávky, jaké jsou následky marného uplynutí této lhůty, a

informaci o postupu pro případ, že nedojde k dohodě o výši nebo

charakteru pohledávky,



d) v případě pohledávky z pojištění účinky insolvenčního řízení na

pojistnou smlouvu, na jejímž základě tato pohledávka vznikla, zejména

datum zániku účinnosti pojistné smlouvy, včetně práv a povinností

vyplývajících pojištěné osobě nebo pojištěným osobám z této smlouvy,



e) místo a termín konání schůze věřitelů,



f) způsob, jakým budou věřitelé dále informováni,



g) případná další opatření.



(3) Věřitelům, kteří mají sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se

obvykle zdržují, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě

tvořícím Evropský hospodářský prostor, zasílá insolvenční správce

oznámení podle odstavce 2 v českém jazyce, které je opatřeno hlavičkou

"Výzva k předložení námitek ohledně pohledávky. Dodržte lhůty!"

přeloženou do všech úředních jazyků Evropské unie a dalších států

tvořících Evropský hospodářský prostor. Jde-li však o pohledávku z

pojištění, musí insolvenční správce zaslat věřiteli oznámení podle

odstavce 2 v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského

státu Evropské unie nebo dalších států tvořících Evropský hospodářský

prostor, kde má věřitel sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se

obvykle zdržuje.



(4) Věřitel, který nesouhlasí s výší své pohledávky nebo charakterem

pohledávky uvedeným v oznámení podle odstavce 2, může proti tomu ve

lhůtě 4 měsíců ode dne prohlášení konkursu uplatnit u insolvenčního

správce písemnou námitku; neučiní-li tak, platí, že s údaji uvedenými v

oznámení souhlasí. Ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění výtahu z

rozhodnutí o prohlášení konkursu v Úředním věstníku Evropské unie může

věřitel uplatnit námitku, že mu nebylo doručeno oznámení podle odstavce

2. V námitce uvede výši své pohledávky za osobou uvedenou v § 379 odst.

1 písm. a) nebo b) ke dni prohlášení konkursu na tuto osobu. K námitce

doloží úředně ověřené kopie případných listin, které osvědčují v

námitce tvrzenou výši, den vzniku a charakter pohledávky, zejména zda

jde o pohledávku za majetkovou podstatou (§ 168), pohledávku na roveň

postavenou pohledávce za majetkovou podstatou (§ 169), pohledávku s

právem na uspokojení ze zajištění, pohledávku jinak zajištěnou nebo zda

jde o podřízenou pohledávku (§ 172 odst. 2), a uvede případnou výhradu

vlastnictví. Jde-li o pohledávku podle § 386, nemusí věřitel údaj o

přednostním pořadí při uspokojení uvádět.



(5) Věřitel, který má sídlo, ústředí, bydliště nebo místo, kde se

obvykle zdržuje, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě

tvořícím Evropský hospodářský prostor, může podat námitku podle

odstavce 4 v úředním jazyce daného státu. V případě uvedeném v první

větě odstavce 4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Podání námitky

proti výši pohledávky" v českém jazyce. V případě uvedeném ve druhé

větě odstavce 4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Přihláška

pohledávky" v českém jazyce. Je-li mu obsah námitky zřejmý, insolvenční

správce k ní přihlédne, i když není opatřena uvedenou hlavičkou. K

později uplatněné námitce nemusí insolvenční správce přihlédnout,

ledaže je zřejmé, že námitka byla včas odevzdána orgánu, který měl

povinnost ji doručit. Insolvenční správce může požadovat, aby věřitel

předložil překlad námitky do českého jazyka.



(6) Věřitel, který uplatnil námitku podle odstavce 4 a který se do 2

měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 4 nedohodl s insolvenčním

správcem písemně na výši nebo charakteru své pohledávky, může uplatnit

své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 3 měsíců po

uplynutí lhůty k písemné dohodě; jde o incidenční spor. Nedojde-li

žaloba v této lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce se nad rámec

údajů uvedených v účetnictví dlužníka nepřihlíží.



(7) Jestliže insolvenční soud vyhověl žalobě na určení podle odstavce

6, je insolvenční správce povinen zaplatit do majetkové podstaty částku

odpovídající nákladům sporu, které z ní byly hrazeny; neučiní-li tak

dobrovolně, může se splnění této povinnosti domáhat žalobou kterýkoli z

věřitelů. Povinnosti podle věty první se insolvenční správce zprostí,

jestliže prokáže, že o skutečné výši nebo charakteru pohledávky nevěděl

a ani při vynaložení odborné péče vědět nemohl.



§ 386



Zvláštní ustanovení o rozvrhu



Uspokojení pohledávek z pojištění má přednost před jakýmikoli jinými

nároky vůči dlužníku, s výjimkou hotových výdajů a odměny insolvenčního

správce a náhrady nutných výdajů a odměny likvidátora za činnost

prováděnou po rozhodnutí o úpadku.



Oddíl 3



Úpadek pojišťovny z jiného členského státu provozující svoji činnost na

území České republiky na základě práva zřizovat své pobočky



§ 387



Opatření podle § 379 odst. 2 může přijmout pouze příslušný orgán státu,

v němž osoba uvedená v § 379 odst. 1 písm. c) obdržela oprávnění, na

jehož základě provozuje svojí činnost na území České republiky. Účinky

opatření včetně účinků na práva a povinnosti třetích osob se uznávají

od okamžiku, kdy nabyly účinnosti ve státě, ve kterém bylo opatření

přijato.



§ 388



(1) Osoba provádějící opatření podle § 379 odst. 2 a její případný

zástupce (dále jen "zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo

zajišťovny") doloží své ustanovení úředně ověřenou kopií rozhodnutí o

ustanovení vydaného příslušným správním nebo soudním orgánem členského

státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský

prostor, ve kterém byla udělena licence nebo vydáno povolení, na

základě kterého pojišťovna z jiného členského státu provozuje svoji

činnost na území České republiky. Vyšší ověření kopie se nevyžaduje,

lze však požadovat její překlad do českého jazyka.



(2) Zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny je

oprávněn vykonávat své pravomoci podle právních předpisů státu, ve

kterém byl ustanoven; výkon těchto pravomocí na území České republiky

nesmí zahrnovat užití donucovacích prostředků či jiného užití síly a

pravomoc závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým jsou

příslušné soudy nebo jiné správní orgány České republiky. V souladu s

těmito právními předpisy je zahraniční insolvenční správce pojišťovny

nebo zajišťovny oprávněn v průběhu řízení podle tohoto zákona jmenovat

osoby, které mu pomáhají nebo jej zastupují.



(3) Při výkonu svých pravomocí na území České republiky se zahraniční

insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny řídí právním řádem České

republiky, zejména ohledně postupů při prodeji majetku, povinnosti

zápisu do katastru nemovitostí, obchodního rejstříku nebo jiného

veřejného seznamu nebo rejstříku, a při poskytování informací

zaměstnancům.



(4) Zahraniční insolvenční správce pojišťovny nebo zajišťovny nebo

kterýkoli správní nebo soudní orgán členského státu Evropské unie nebo

jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, v němž byla

udělena licence nebo vydáno povolení, může žádat, aby údaj o rozhodnutí

o úpadku nebo o rozhodnutí o způsobu řešení úpadku byl zapsán v

katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném

seznamu nebo rejstříku.



Náklady na pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.



Hlava V



Oddlužení



§ 389



(1) Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo

jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o



a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele

a současně nemá dluhy z podnikání, nebo



b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.



(2) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího

úpadku oddlužením, jestliže



a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo



b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení

insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na

majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo



c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.



(3) Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na povolení oddlužení

podat.



§ 390



(1) Návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním

návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení

oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu

dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu

poučen.



(2) Podáním návrhu na povolení oddlužení nejsou dotčeny účinky spojené

s nařízením předběžného opatření insolvenčním soudem.



(3) Návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu

nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí

dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a

věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový

návrh podala.



§ 391



(1) Návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí

podání^20) obsahovat



a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,



b) údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech,



c) údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky,



d) návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh

nevznáší.



(2) Dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře,

může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o

stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém

případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši

navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit

důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.



(3) Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři;

náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu

formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup;

tato služba nesmí být zpoplatněna.



§ 392



1) K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník připojit



a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke

kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním

řízení již dříve předložil,



b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky,



c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem

dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude

nižší než 30 % jeho pohledávky.



(2) V písemném souhlasu věřitele podle odstavce 1 písm. c) musí být

uvedeno, jaká bude nejnižší hodnota plnění, na kterém se s dlužníkem

dohodl.



(3) Není-li dále stanoveno jinak, podpis dlužníkova manžela na návrhu

na povolení oddlužení se nevyžaduje. Jsou-li zde osoby ochotné

poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu

trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k

návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o

důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.



(4) Pro označení osob v návrhu na povolení oddlužení a v seznamech k

němu připojených platí § 103 odst. 1 obdobně.



§ 393



(1) Neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo

je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve

osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě,

která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo

doplnění provést.



(2) Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k

návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo

neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti.



(3) Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes

jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek

pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem

požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu

stanovené náležitosti.



(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí insolvenční soud dlužníku,

předběžnému správci nebo insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a

osobě, která návrh na povolení oddlužení podala; odvolání proti němu

může podat jen osoba, která návrh na povolení oddlužení podala.



§ 394



(1) Návrh na povolení oddlužení může dlužník vzít zpět, dokud

insolvenční soud nerozhodne o schválení oddlužení.



(2) Zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení vezme insolvenční soud na

vědomí rozhodnutím, které se doručuje osobě, která návrh podala,

dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; odvolání proti

němu není přípustné.



(3) Vzal-li dlužník návrh na povolení oddlužení zpět, nemůže jej podat

znovu.



(4) Byl-li návrh na povolení oddlužení vzat zpět až poté, co bylo

rozhodnuto o schválení oddlužení, insolvenční soud rozhodne, že

zpětvzetí není účinné; toto rozhodnutí, proti němuž není odvolání

přípustné, se doručuje osobě, která návrh podala, dlužníku,

insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.



§ 394a



Společný návrh manželů na povolení oddlužení



(1) Manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh

na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně. Pro posouzení,

zda jde o osoby oprávněné podat společný návrh manželů na povolení

oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh

dojde insolvenčnímu soudu.



(2) Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat

výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich

majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty

považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u

tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny.



(3) Manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po

dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků

oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho

dlužníka.



Rozhodnutí o návrhu na povolení oddlužení



§ 395



(1) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se

zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,



a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo



b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění

věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s

nižším plněním souhlasí.



(2) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy,

jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý

přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.



(3) Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení se doručuje

dlužníku, osobě, která návrh podala, insolvenčnímu správci a

věřitelskému výboru. Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která

návrh podala.



§ 396



Jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na

vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu

řešení dlužníkova úpadku konkursem.



§ 397



(1) Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho

odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V

pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení

oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v

průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a

hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby,

než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o

povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a

věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.



(2) Insolvenční soud může po rozhodnutí o povolení oddlužení i bez

návrhu změnit své předběžné opatření.



§ 397a



V průběhu oddlužení platí přiměřeně ustanovení § 253 až 260. Práva

náležející podle těchto ustanovení insolvenčnímu správci, vykonává

nadále insolvenční správce.



§ 398



(1) Oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním

splátkového kalendáře.



(2) Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně

podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení

majetkové podstaty při oddlužení má tytéž účinky jako zpeněžení

majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto

způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník

nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení

oddlužení.



(3) Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po

dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů

částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu

rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky^29). Tuto

částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi

nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v

rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění

věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto

zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v

konkursu.



(4) Dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může

insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen

tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že

hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude

stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší

než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli.

Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku, k

celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši

dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a

zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení

věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není

insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.



§ 399



(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o hlasovacím právu věřitelů při

oddlužení obdobně § 49 až 53. K projednání způsobu oddlužení a

hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů za tím účelem

svolané nebo za podmínek stanovených tímto zákonem mimo schůzi

věřitelů; obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují

vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při

oddlužení plněním splátkového kalendáře.



(2) Dlužníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání

na schůzi věřitelů podle odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o

nezbytnosti jejich účasti. Insolvenční správce se na své nebezpečí a na

své náklady (§ 39 odst. 2) může dát zastoupit na schůzi věřitelů podle

odstavce 1 jinou osobou; to neplatí, jestliže insolvenční soud

požaduje, aby se insolvenční správce takové schůze zúčastnil osobně.

Dlužník je povinen zúčastnit se takové schůze osobně a zodpovědět

dotazy přítomných věřitelů.



(3) Schůzi věřitelů k projednání způsobu oddlužení insolvenční soud

nesvolá nebo již svolanou schůzi věřitelů zruší, jestliže všichni k

tomu oprávnění věřitelé hlasovali o přijetí způsobu oddlužení mimo

schůzi věřitelů; obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda

doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních

splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře. Výsledky hlasování

v takovém případě zveřejní vyhláškou.



§ 400



(1) O přijetí způsobu oddlužení mohou věřitelé hlasovat i mimo schůzi

věřitelů, a to i před podáním návrhu na povolení oddlužení nebo i před

podáním insolvenčního návrhu, jestliže měli možnost seznámit se s

informacemi, které svým obsahem a rozsahem odpovídají informacím, které

musí být obsaženy v návrhu na povolení oddlužení a v jeho přílohách.

Obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět

žádosti dlužníka o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení

plněním splátkového kalendáře.



(2) Výsledky hlasování dosažené mimo schůzi věřitelů se připočtou k

výsledkům hlasování dosažených na schůzi věřitelů. Je-li rozpor mezi

hlasováním věřitele mimo schůzi věřitelů a jeho hlasováním na schůzi

věřitelů, považuje se za rozhodné hlasování věřitele na schůzi

věřitelů; o tom insolvenční soud tohoto věřitele neprodleně vyrozumí.



§ 401



Hlasování mimo schůzi věřitelů



(1) Hlasují-li věřitelé o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi

věřitelů po zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží

jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako

"Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon, ze

kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena

pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny

náležitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející

schůzi věřitelů; § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.



(2) Hlasují-li věřitelé o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi

věřitelů před zahájením insolvenčního řízení, k jejich hlasu se

přihlíží jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako

"Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat žádný jiný právní úkon, ze

kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena

pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující všechny

náležitosti doručeno dlužníku nejpozději posledního dne lhůty, kterou

dlužník k tomuto účelu stanovil a známým věřitelům písemně oznámil;

tato lhůta nesmí být kratší než 15 dnů.



(3) O tom, že k hlasování věřitele mimo schůzi věřitelů nelze

přihlédnout z důvodů podle odstavců 1 a 2, tohoto věřitele neprodleně

vyrozumí



a) insolvenční správce, jde-li o hlasování po zahájení insolvenčního

řízení,



b) dlužník, jde-li o hlasování před zahájením insolvenčního řízení.



(4) Postup podle odstavců 1 až 3 se obdobně uplatní pro hlasování

věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení

jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového

kalendáře.



(5) Náležitosti hlasovacího lístku stanoví prováděcí právní předpis.



§ 402



(1) Právo hlasovat o způsobu oddlužení mají pouze nezajištění věřitelé,

kteří včas přihlásili svou pohledávku. Zajištění věřitelé nehlasují ani

v rozsahu, ve kterém je podle znaleckého posudku vypracovaného v

insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajištění nižší než

výše zajištěné pohledávky. Právo hlasovat nemají osoby dlužníkovi

blízké a osoby, které tvoří s dlužníkem koncern^21).



(2) Svůj souhlas se způsobem oddlužení není věřitel oprávněn změnit.



(3) O způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů

nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně

to platí pro hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů.



(4) Postup podle odstavců 1 až 3 se obdobně uplatní pro hlasování

věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět žádosti dlužníka o stanovení

jiné výše měsíčních splátek při oddlužení plněním splátkového

kalendáře.



(5) Jestliže ani jeden ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu

hlasů nezajištěných věřitelů podle odstavce 3, rozhodne o způsobu

oddlužení insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení (§ 406).



§ 403



(1) Má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by

jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení

oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu

oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění

výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku.



(2) Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou

namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí

nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou

uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o

způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po

zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později

vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali

o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří

včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez

zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.



(3) Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými

osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá

dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří

podali námitky.



Rozhodnutí o schválení oddlužení



§ 404



O tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po

skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle §

403 odst. 2 a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili,

neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.



§ 405



(1) Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu

insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak

odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.



(2) Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o

způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.



(3) Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud

zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání

proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník.



§ 406



(1) Neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční

soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník,

tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o

něm nehlasovali.



(2) V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové

podstaty, insolvenční soud



a) uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem,



b) označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do

majetkové podstaty, včetně majetku, který se stane součástí majetkové

podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b),



c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota

plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich

pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé

s dlužníkem dohodli.



(3) V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového

kalendáře, insolvenční soud



a) uloží dlužníku, aby po dobu 5 let platil nezajištěným věřitelům

prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce částku

stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddlužení, a

to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně

stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena

nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou

účinky schválení oddlužení,



b) označí příjmy, ze kterých by dlužník podle stavu ke dni vydání

rozhodnutí měl uhradit první splátku,



c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota

plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich

pohledávky, a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé

s dlužníkem dohodli,



d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka

postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen

„plátce mzdy dlužníka“), aby po doručení rozhodnutí o schválení

oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky

a nevyplácel sražené částky dlužníku.



(4) Rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť

dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti

tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti

přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám

uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti

rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může

podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše

měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který

nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu

hlasoval.



(5) Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře

doručí insolvenční soud do vlastních rukou také plátci mzdy dlužníka. O

právech a povinnostech plátce mzdy dlužníka po doručení rozhodnutí o

schválení oddlužení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu

o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného. Částky

sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu

správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení

plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci.



§ 407



(1) Účinky schválení oddlužení nastávají okamžikem zveřejnění

rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku.



(2) Právní mocí rozhodnutí o schválení oddlužení se ruší omezení

dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v

dosavadním průběhu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím

insolvenčního soudu.



(3) Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře

insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily

okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených

měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno.

Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéž co o

doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddlužení. Proti

tomuto rozhodnutí může podat odvolání pouze věřitel, který podle něj

obdrží na úhradu své pohledávky méně než podle měněného rozhodnutí.



§ 408



(1) O účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí

ohledně majetku náležícího do majetkové podstaty v době schválení

oddlužení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení

konkursu, včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela.

Jde-li o oddlužení povolené na základě společného návrhu manželů (§

394a), považuje se od okamžiku, kdy nastanou účinky schválení oddlužení

zpeněžením majetkové podstaty, všechen majetek těchto manželů za

majetek ve společném jmění manželů, které nezaniká.



(2) Dispoziční oprávnění k majetku, který dlužník získá poté, co

nastanou účinky schválení oddlužení, má od právní moci rozhodnutí o

schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužník. Výkon

rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za

trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky,

které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou

poté, co nastanou účinky schválení oddlužení.



(3) Majetek, který slouží k zajištění, insolvenční správce po schválení

oddlužení zpeněžením majetkové podstaty zpeněží jen na žádost

zajištěného věřitele, jestliže zpeněžením ostatního majetku dojde k

plnému uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů nebo jestliže

zajištěná pohledávka zjevně přesahuje hodnotu zajištění.



(4) Poté, co insolvenční správce zpeněží majetek, který podléhá

oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, se v insolvenčním řízení dále

postupuje podle ustanovení tohoto zákona o konečné zprávě a rozvrhu v

konkursu.



§ 409



(1) Od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční

oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník. S

takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v

rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.



(2) Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty

v době schválení oddlužení, včetně toho majetku, s nímž dlužník nemohl

dosud nakládat v důsledku účinků nařízení nebo zahájení výkonu

rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení

oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník; to neplatí, jde-li o

majetek, který slouží k zajištění. Majetek, který dlužník získá poté,

co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která

nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí

nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání

oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které

nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co

nastanou účinky schválení oddlužení.



(3) Majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po

schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po

zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to

zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom

postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.



§ 410



(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených

pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně § 190 až 202.

Insolvenční správce se na své nebezpečí a na své náklady (§ 39 odst. 2)

může dát zastoupit při přezkumném jednání jinou osobou; to neplatí,

jestliže insolvenční soud požaduje, aby se insolvenční správce

přezkumného jednání zúčastnil osobně.



(2) Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání

účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky

insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno;

pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky

týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku

při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení,

nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení;

tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení

pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné

pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči

dlužníku.



(3) Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím

příslušného orgánu, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo

výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu

rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená.



§ 411



(1) Po dobu trvání účinků schválení oddlužení nemá nařízení výkonu

rozhodnutí nebo exekuce nebo zahájení exekuce, která by postihovala

majetek ve vlastnictví dlužníka, vliv na povinnost dlužníka naložit s

příjmy určenými k plnění splátkového kalendáře způsobem určeným v

rozhodnutí o schválení oddlužení.



(2) Byla-li některá z pohledávek, jež mají být uspokojeny podle

splátkového kalendáře, popřena, hradí dlužník částky připadající podle

splátkového kalendáře na její uspokojení v určených lhůtách k rukám

insolvenčního správce, který je věřiteli vyplatí neprodleně po právní

moci rozhodnutí insolvenčního soudu o zjištění této pohledávky.

Nedojde-li ke zjištění pohledávky, rozdělí insolvenční správce částky

připadající podle splátkového kalendáře na její uspokojení mezi ostatní

věřitele určené plánem jako mimořádnou splátku poměrně.



§ 412



(1) Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového

kalendáře je dlužník povinen



a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je

nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat

splnitelnou možnost si příjem obstarat,



b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu,

jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto

povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek,

stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad

rámec splátkového kalendáře,



c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu

správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a

zaměstnání,



d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit

insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru

přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li

insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu

předkládání,



e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu,

insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí

svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení,



f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat

na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.



(2) Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového

kalendáře vykonává insolvenční správce dohled nad činností dlužníka. O

výsledcích své činnosti pravidelně informuje insolvenční soud a

věřitelský výbor.



(3) Právní úkon, kterým dlužník za trvání účinků schválení oddlužení

plněním splátkového kalendáře odmítne přijetí daru nebo dědictví bez

souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéž platí, jestliže

dlužník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání

dědictví, podle které má z dědictví obdržet méně, než činí jeho dědický

podíl. Má se za to, že dlužník, který za trvání účinků schválení

oddlužení neodmítne dědictví, uplatnil výhradu soupisu.



§ 413



Splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti

němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí

insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně

insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce

jeho funkce.



§ 414



(1) Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle

schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž

dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v

rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh

dlužníka.



(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž

pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří

své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli

učinit.



(3) Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné

osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.



(4) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému

věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku

sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se

uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek,

které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto

domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.



§ 415



Je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění

věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší

hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může

insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto

přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do

oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen

na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované

hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a

zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek

dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby

dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí

obdobně.



§ 416



(1) Osvobození podle § 414 a 415 se nedotýká peněžitého trestu nebo

jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení

pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené

úmyslným porušením právní povinnosti.



(2) Rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání

osvobození podle § 414 a 415 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu

správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud

takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník. Proti rozhodnutí,

jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a 415, se

může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v

insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním však lze namítat pouze

to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku.



§ 417



(1) Osvobození podle § 414 a 415 insolvenční soud dlužníku odejme,

jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3

let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení

oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného

jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým

věřitelům; to neplatí, jestliže věřitel, který návrh podal, mohl

takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození

dlužníku.



(2) Přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci

rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým

podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání

osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele.



(3) Zánik osvobození podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na pohledávky

věřitelů, kteří se sami účastnili podvodných jednání s dlužníkem nebo

nedovolených výhod; o tom musí být rozhodnuto výrokem usnesení.



(4) Rozhodnutí vydané podle odstavců 1 až 3 se doručuje zvlášť

dlužníkovi a věřiteli, jehož se zánik osvobození týká; jen tyto osoby

mohou proti rozhodnutí podat odvolání.



§ 418



(1) Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o

způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže



a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu

oddlužení, nebo



b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné

splnit, nebo



c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení

peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo



d) to navrhne dlužník.



(2) Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle

odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon

rozhodnutí nebo exekuce.



(3) Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o

způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po

schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně

předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr.



(4) Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen

dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke

kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a

věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1

písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.



(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze

osoby uvedené v odstavci 4.



ČÁST TŘETÍ



SPOLEČNÁ USTANOVENÍ



Hlava I



Insolvenční rejstřík



§ 419



(1)



Insolvenční rejstřík

je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo

spravedlnosti (dále jen "ministerstvo").



(2) Insolvenční rejstřík obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam

dlužníků a insolvenční spisy. Pro každého dlužníka se vede jeden

insolvenční spis.



(3) Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný, s výjimkou údajů, o

kterých tak stanoví tento zákon. Každý má právo do něj nahlížet a

pořizovat si z něj kopie a výpisy. Soudce insolvenčního soudu má

přístup ke všem údajům vedeným v insolvenčním rejstříku.



(4) Na žádost vydá ministerstvo nebo insolvenční soud úředně ověřený

výstup z informačního systému veřejné správy obsahující údaje z

insolvenčního rejstříku nebo informaci o tom, že požadovaný údaj není

veden v insolvenčním rejstříku.



§ 420



(1) Je-li dlužník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho

jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum

narození; jde-li o fyzickou osobu, která má podle zvláštního právního

předpisu sídlo, zapíše se do seznamu dlužníků i její sídlo.



(2) Je-li dlužníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se

do seznamu dlužníků vedle údajů podle odstavce 1 i dodatek odlišující

její firmu, používá-li jej při svém podnikání, dále sídlo, jestliže se

liší od bydliště, a identifikační číslo.



(3) Je-li dlužník právnickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků

jeho obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo.



(4) Údaje podle odstavců 1 až 3 zapíše insolvenční soud do seznamu

dlužníků, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního

řízení, nejpozději však do 7 dnů po tomto okamžiku; není-li mu některý

z těchto údajů v uvedené době znám, zapíše jej insolvenční soud do

seznamu dlužníků, jakmile v insolvenčním řízení vyjde najevo.



(5) Neprodleně po ustanovení insolvenčního správce zapíše insolvenční

soud údaj o tom do seznamu dlužníků. Je-li insolvenční správce fyzickou

osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho jméno, příjmení, sídlo,

rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; je-li insolvenční

správce právnickou osobou, zapisuje se do seznamu dlužníků jeho

obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo.



§ 421



(1) V



insolvenčním rejstříku

insolvenční soud zveřejňuje chronologicky s uvedením okamžiku vložení

tyto písemnosti a informace:



a) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v

incidenčních sporech,



b) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného

insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li tento zákon jinak,



c) další informace, o kterých tak stanoví tento zákon nebo insolvenční

soud.



(2) Podání došlá insolvenčnímu soudu v elektronické podobě a písemnosti

pořizované insolvenčním soudem se do insolvenčního rejstříku vkládají

pomocí elektronického přenosu dat. Ostatní písemnosti a podání se

vkládají přenesením jejich obrazové podoby do insolvenčního rejstříku.



§ 422



(1) Na žádost fyzické osoby, která učinila příslušné podání, může

insolvenční soud rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické

osoby, obsažené v podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně

přístupné. Takovou žádost lze podat kdykoliv v průběhu insolvenčního

řízení. Jméno a příjmení takové fyzické osoby insolvenční soud v

insolvenčním rejstříku zveřejní vždy.



(2) Nejde-li o fyzickou osobu, která učinila podání, zveřejní se u

takové fyzické osoby v insolvenčním rejstříku jen její jméno a

příjmení.



(3) V případě postupu podle odstavců 1 a 2 insolvenční soud připojí ke

vkládanému podání informaci o charakteru osobního údaje, který není

zveřejňován.



§ 423



(1) Do insolvenčního rejstříku se nevkládají podání či jiné písemnosti,

které podléhají utajení podle zvláštního právního předpisu. Skutečnost,

že se v soudním spisu nachází podání, které z uvedeného důvodu nebylo

zveřejněno v insolvenčním rejstříku, však musí být v insolvenčním

rejstříku vyznačena společně s údaji o charakteru podání; to před

zahájením insolvenčního řízení neplatí pro řízení o návrhu na vyhlášení

moratoria.



(2) Do insolvenčního rejstříku se na nezbytně nutnou dobu nevkládají

podání či jiné písemnosti, jejichž okamžité zveřejnění by mařilo účel

insolvenčního řízení.



§ 424



(1) Stanoví-li tento zákon, že se písemnost doručuje zveřejněním v

insolvenčním rejstříku, pokládá se písemnost za doručenou v okamžiku

jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku.



(2) Okamžik zveřejnění písemnosti musí být v insolvenčním rejstříku

vždy uveden.



§ 425



Vyškrtnutí dlužníka ze seznamu dlužníků



(1) Po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo

skončeno insolvenční řízení, vyškrtne insolvenční soud dlužníka ze

seznamu dlužníků a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní.

Skončí-li insolvenční řízení rozhodnutím podle § 142, vyškrtne

insolvenční soud dlužníka ze seznamu dlužníků a údaje o něm v

insolvenčním rejstříku znepřístupní do 15 dnů od doručení žádosti

dlužníka; dlužník je oprávněn požádat o vyškrtnutí nejdříve po uplynutí

3 měsíců od právní moci rozhodnutí.



(2) Při uchovávání znepřístupněných údajů se postupuje podle zvláštního

právního předpisu^58).



(3) Je-li podán opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí podle

§ 142, ponechá insolvenční soud dlužníka v seznamu dlužníků a údaje o

něm přístupné v insolvenčním rejstříku po dobu projednání opravného

prostředku.“.



Hlava II



Vztah ke státům Evropské unie



§ 426



(1) Insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se

řídí přímo použitelným předpisem práva Evropských společenství^59) a

ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž

přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje.



(2) Evropským mezinárodním prvkem se rozumí v souladu s přímo

použitelným právním předpisem Evropských společenství^59) skutečnost,

že hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států

Evropské unie s výjimkou Dánska a současně alespoň jeden z věřitelů

nebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských

států Evropské unie s výjimkou Dánska.



§ 427



Zastavení insolvenčního řízení



Vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že podle přímo

použitelného právního předpisu Evropských společenství^59) byly ke dni

zahájení insolvenčního řízení hlavní zájmy dlužníka soustředěny v

některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a že dlužník

k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční

soud insolvenční řízení zastaví.



§ 428



Insolvenční správce



Insolvenční správce ustanovený do funkce rozhodnutím příslušného soudu

některého z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska se na území

České republiky prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o svém

ustanovení; je-li o to požádán, je povinen předložit úředně ověřený

překlad této kopie do českého jazyka.



§ 429



Zveřejnění některých rozhodnutí



Rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o ustanovení

insolvenčního správce vydané v členském státě Evropské unie s výjimkou

Dánska podle přímo použitelného předpisu práva Evropských

společenství^59) vůči dlužníku, který má na území České republiky

provozovnu, musí být zveřejněno v České republice. Insolvenční soud, v

jehož obvodu je umístěna provozovna, rozhodnutí cizího orgánu zveřejní

vyhláškou neprodleně poté, co mu bude doručeno insolvenčním správcem

nebo jakýmkoliv jiným orgánem k tomu zmocněným v členském státě

Evropské unie, v němž bylo rozhodnutí vydáno.



§ 430



Známí věřitelé



(1) Známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu,

bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s

výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení

insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku.



(2) Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní

insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se

oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho

zkrácené znění.



(3) Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i

výzvu k podávání přihlášek pohledávek.



Hlava III



Závěrečná ustanovení



§ 431



Zmocňovací ustanovení



Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) náležitosti záznamu podle § 85, výzvy k podávání přihlášek

pohledávek, soupisu, vyrozumění o soupisu, vyrozumění o uplatnění

pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na

roveň, seznamu přihlášených pohledávek, formuláře přihlášek pohledávek,

manipulace s přihláškami pohledávek, pravidla pro jejich úschovu a

nahlížení do nich, náležitosti hlasovacích lístků, náležitosti

reorganizačního plánu, náležitosti zprávy o reorganizačním plánu,

formuláře návrhu na povolení oddlužení a náležitosti formuláře popření

pohledávky přihlášeným věřitelem,



b) způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního

správce, jejich nejvyšší přípustnou výši a podmínky a rozsah hrazení

odměny a hotových výdajů státem,



c) způsob určení nutných výdajů a odměny členů a náhradníků

věřitelského výboru a jejich nejvyšší přípustnou výši,



d) jednací řád pro insolvenční řízení,



e) formuláře elektronických podání.



§ 432



Přechodné ustanovení



(1)Pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto

zákona se použijí dosavadní právní předpisy.



(2) Jestliže v době do 31. prosince 2008 dojde insolvenční návrh

insolvenčnímu soudu mimo rozvrženou pracovní dobu insolvenčního soudu,

nebo ve dnech pracovního klidu, pak se povinnost insolvenčního soudu

zveřejnit vyhlášku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v

insolvenčním rejstříku do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh

(§ 101 odst. 1), pokládá za splněnou i tehdy, učiní-li tak insolvenční

soud do 2 hodin po zahájení rozvržené pracovní doby.



(3) Do 31. prosince 2008 obsahuje insolvenční rejstřík seznam

insolvenčních správců, seznam dlužníků a veřejně přístupné písemnosti a

informace z insolvenčního spisu.



(4) V případě postupu podle § 422 odst. 1 a 2 se do 31. prosince 2008

nepřipojují informace o charakteru osobního údaje, který není

zveřejňován.



§ 433



Zrušovací ustanovení



Zrušuje se:



1. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.



2. Zákon č. 122/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991

Sb., o konkursu a vyrovnání.



3. Zákon č. 12/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991

Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.



4. Zákon č. 214/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o

konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.



5. Zákon č. 368/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 530/1990 Sb., o

dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o

konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů.



6. Vyhláška č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení

zákona o konkursu a vyrovnání.



§ 434



Účinnost



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2008.



Zaorálek v. r.



Klaus v. r.



Paroubek v. r.



Vybraná ustanovení novel



Čl. II zákona č. 217/2009 Sb.



Přechodné ustanovení



Zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním

řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají

zachovány.



Čl. II zákona č. 69/2011 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění

účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční

řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v

nich dosud nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku; právní účinky úkonů,

které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



2. Ustanovení § 178 a 179 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se uplatní i pro insolvenční řízení

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v nich

dosud nebyla zjištěna pohledávka, pro kterou insolvenční správce podal

návrh podle těchto ustanovení.



3. Ustanovení § 16, § 160 odst. 3, § 336 odst. 2 a § 410 odst. 2 zákona

č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, se uplatní i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, jestliže v nich účinky popření pohledávky

dlužníkem pro účely jejího zjištění v insolvenčním řízení nastaly až po

dni nabytí účinnosti tohoto zákona.



4. Ustanovení § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se uplatní i pro spory o

pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, v nichž dosud nebylo

vůči dlužníku pravomocně rozhodnuto o nákladech řízení.



5. Ustanovení § 394 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění účinném

ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se uplatní i pro insolvenční

řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v

nich dlužník vzal návrh na povolení oddlužení zpět až po dni nabytí

účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 334/2012 Sb.



Přechodné ustanovení



Zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním

řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají

zachovány.



Čl. XXIX zákona č. 396/2012 Sb.



Přechodné ustanovení



Ustanovení § 285 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., ve znění

účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije v souvislosti

s exekučním řízením vedeným podle části druhé čl. IV bodu 1.



Čl. II zákona č. 294/2013 Sb.



Přechodné ustanovení



Zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním

řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají

zachovány.



2) Čl. 99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve

znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb.



3) Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a

dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů.



4) Občanský soudní řád.



7) § 92 odst. 1 občanského soudního řádu.



8) § 92 odst. 2 občanského soudního řádu.



9) § 134 občanského soudního řádu.



9a) Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění

pozdějších předpisů.



10) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění

pozdějších předpisů.



11) Například zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu

státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů

(energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.



12) § 137 a násl. občanského zákoníku.



13) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších

předpisů.



16) Například § 38i odst. 1 písm. h) obchodního zákoníku, ve znění

pozdějších předpisů.



16a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované

konverzi dokumentů.



17) § 53 občanského soudního řádu.



18) § 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém

trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.



19) § 76 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu.



20) § 42 odst. 4 občanského soudního řádu.



21) § 66a obchodního zákoníku.



22) Například § 6 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti,

výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.



23) § 29 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a

tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 77/1993 Sb.



24) § 79 odst. 1 občanského soudního řádu.



25) § 43 občanského soudního řádu.



26) Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech.



27) Například § 76 odst. 1 obchodního zákoníku.



28) Například § 321, § 322 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.



29) § 279 odst. 2 občanského soudního řádu.



30) Například § 31 odst. 6 a § 37a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a

využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších

předpisů.



31) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím

vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.



32) § 5 obchodního zákoníku.



33) § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.



34) § 58 obchodního zákoníku.



35) Například § 7b odst. 1 písm. e) a f) zákona č. 85/1996 Sb., o

advokacii, ve znění pozdějších předpisů.



36) Například § 8 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.



37) § 91 odst. 2 občanského soudního řádu.



38 § 93 občanského soudního řádu.



39) Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební

neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění zákona

č. 436/2004 Sb.



40) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a

příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších

předpisů.



41) § 8 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě.



§ 28 vyhlášky č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v

přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí.



45) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších

předpisů.



46) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.



47) Například zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve

znění pozdějších předpisů.



48) § 24 odst. 2 písm. a) až c) zákona č. 124/2002 Sb.



49) § 29 odst. 4 písm. b) a odst. 5 zákona č. 124/2002 Sb.



50) § 193 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve

znění zákona č. 409/2010 Sb.



51) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna

2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí.



52) § 5a až 7a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších

předpisů.



53) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března

2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu.



54) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/17/ES ze dne 19. března

2001 o reorganizaci a likvidaci pojišťoven.



55) § 5c zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění zákona č.

39/2004 Sb.



56) § 5a odst. 1 zákona č. 363/1999 Sb., ve znění zákona č. 39/2004 Sb.



57) Zákon č. 363/1999 Sb.



58) Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně

některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



59) Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém

řízení.



60) § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních

správcích, ve znění pozdějších předpisů.



61) § 2 písm. k) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové

službě a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 190/2009 Sb.