99/1963 Sb.



Občanský soudní řád



ze dne 4. prosince 1963



Změna: 36/1967 Sb.



Změna: 158/1969 Sb.



Změna: 49/1973 Sb.



Změna: 20/1975 Sb.



Změna: 133/1982 Sb.



Změna: 180/1990 Sb.



Změna: 328/1991 Sb.



Změna: 519/1991 Sb.



Změna: 263/1992 Sb., 24/1993 Sb.



Změna: 171/1993 Sb.



Změna: 283/1993 Sb.



Změna: 117/1994 Sb.



Změna: 152/1994 Sb.



Změna: 216/1994 Sb.



Změna: 84/1995 Sb.



Změna: 118/1995 Sb.



Změna: 238/1995 Sb.



Změna: 118/1995 Sb., 160/1995 Sb., 238/1995 Sb., 247/1995 Sb.



Změna: 31/1996 Sb., 142/1996 Sb.



Změna: 269/1996 Sb.



Změna: 202/1997 Sb.



Změna: 227/1997 Sb.



Změna: 15/1998 Sb.



Změna: 91/1998 Sb.



Změna: 165/1998 Sb.



Změna: 326/1999 Sb.



Změna: 2/2000 Sb.



Změna: 46/2000 Sb.



Změna: 360/1999 Sb.



Změna: 27/2000 Sb., 105/2000 Sb.



Změna: 130/2000 Sb.



Změna: 204/2000 Sb.



Změna: 227/2000 Sb.



Změna: 370/2000 Sb. (část)



Změna: 30/2000 Sb., 155/2000 Sb., 220/2000 Sb., 367/2000 Sb., 370/2000

Sb.



Změna: 120/2001 Sb.



Změna: 137/2001 Sb.



Změna: 231/2001 Sb.



Změna: 271/2001 Sb.



Změna: 451/2001 Sb., 491/2001 Sb., 501/2001 Sb.



Změna: 317/2001 Sb.



Změna: 202/2002 Sb., 226/2002 Sb.



Změna: 276/2001 Sb., 151/2002 Sb., 320/2002 Sb.



Změna: 476/2002 Sb., 88/2003 Sb.



Změna: 120/2004 Sb.



Změna: 153/2004 Sb.



Změna: 237/2004 Sb., 257/2004 Sb.



Změna: 340/2004 Sb.



Změna: 436/2004 Sb.



Změna: 555/2004 Sb. (část)



Změna: 628/2004 Sb.



Změna: 554/2004 Sb., 555/2004 Sb.



Změna: 59/2005 Sb.



Změna: 170/2005 Sb.



Změna: 216/2005 Sb.



Změna: 205/2005 Sb.



Změna: 342/2005 Sb.



Změna: 377/2005 Sb.



Změna: 383/2005 Sb.



Změna: 501/2004 Sb., 413/2005 Sb.



Změna: 56/2006 Sb.



Změna: 79/2006 Sb. (část)



Změna: 57/2006 Sb., 79/2006 Sb., 113/2006 Sb.



Změna: 133/2006 Sb.



Změna: 216/2006 Sb.



Změna: 233/2006 Sb.



Změna: 134/2006 Sb.



Změna: 115/2006 Sb.



Změna: 308/2006 Sb.



Změna: 315/2006 Sb.



Změna: 112/2006 Sb., 135/2006 Sb., 264/2006 Sb., 308/2006 Sb. (část)



Změna: 296/2007 Sb.



Změna: 104/2008 Sb.



Změna: 123/2008 Sb., 126/2008 Sb.



Změna: 259/2008 Sb.



Změna: 295/2008 Sb.



Změna: 384/2008 Sb.



Změna: 189/2006 Sb., 129/2008 Sb., 274/2008 Sb., 305/2008 Sb.



Změna: 7/2009 Sb. (část)



Změna: 7/2009 Sb.



Změna: 218/2009 Sb.



Změna: 198/2009 Sb.



Změna: 285/2009 Sb., 286/2009 Sb.



Změna: 420/2009 Sb.



Změna: 227/2009 Sb.



Změna: 281/2009 Sb., 347/2010 Sb., 409/2010 Sb.



Změna: 69/2011 Sb.



Změna: 48/2010 Sb.



Změna: 139/2011 Sb.



Změna: 188/2011 Sb.



Změna: 186/2011 Sb.



Změna: 218/2011 Sb.



Změna: 355/2011 Sb., 364/2011 Sb., 420/2011 Sb., 470/2011 Sb.



Změna:167/2012 Sb.



Změna: 202/2012 Sb.



Změna: 334/2012 Sb.



Změna: 147/2012 Sb., 396/2012 Sb., 399/2012 Sb., 401/2012 Sb., 404/2012

Sb.



Změna: 45/2013 Sb. (část)



Změna: 369/2012 Sb., 45/2013 Sb. (část)



Změna: 45/2013 Sb.



Změna: 241/2013 Sb.



Změna: 293/2013 Sb.



Změna: 396/2012 Sb. (část), 252/2014 Sb.



Změna: 87/2015 Sb.



Změna: 139/2015 Sb.



Změna: 164/2015 Sb.



Změna: 205/2015 Sb.



Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo

na tomto zákoně:



ČÁST PRVNÍ



Obecná ustanovení



Hlava první



Základní ustanovení



§ 1



Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském

soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých

práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv

a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.



§ 2



V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné

právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna

dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem

chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno.



§ 3



Občanské soudní řízení je jednou ze záruk spravedlnosti a práva, slouží

upevňování a rozvíjení zásad soukromého práva. Každý se může domáhat u

soudu ochrany soukromého práva, které bylo ohroženo nebo porušeno.



§ 4



zrušen



§ 5



Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a

povinnostech.



§ 6



V řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky

řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti,

které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti

spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a

používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.



Hlava druhá



Soudy



Pravomoc



§ 7



(1) V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a

jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je

podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.



(2) Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona

rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení

projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto

zákona.



(3) Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním

řízení, jen stanoví-li to zákon.



(4) Pravomoc soudů ve věcech správního soudnictví upravuje zvláštní

zákon.^96)



§ 8



zrušen



§ 8a



zrušen



Příslušnost



§ 9



(1) Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné

okresní soudy.



(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně



a) ve sporech o vzájemné vypořádání úhrady přeplatku na dávce

důchodového pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory

a pomoci v hmotné nouzi a ve sporech o vzájemné vypořádání regresní

náhrady zaplacené v důsledku vzniku nároku na dávku nemocenského

pojištění,



b) ve sporech o určení nezákonnosti stávky nebo výluky,



c) ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících

diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci

soudů České republiky,



d) ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z

kolektivní smlouvy,



e) ve věcech vyplývajících z právních poměrů, které souvisejí se

zakládáním obchodních korporací, ústavů, nadací a nadačních fondů, a ve

sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy,

jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na

obchodní korporaci,



f) ve sporech mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy

a členy jejich orgánů nebo likvidátory, jde-li o vztahy týkající se

výkonu funkce členů orgánů nebo likvidace,



g) ve sporech vyplývajících z práva duševního vlastnictví,



h) ve sporech o ochranu práv porušených nebo ohrožených nekalým

soutěžním jednáním nebo nedovoleným omezením soutěže,



i) ve věcech ochrany názvu a pověsti právnické osoby,



j) ve sporech z finančního zajištění a sporech týkajících se směnek,

šeků a investičních nástrojů,



k) ve sporech z obchodů na komoditní burze,



l) ve věcech jednání shromáždění společenství vlastníků a sporů z toho

vzniklých, s výjimkou sporů o příspěvky členů společenství vlastníků na

správu domu a pozemku, sporů o zálohy na úhradu za služby a způsobu

rozúčtování cen služeb,



m) ve věcech přeměn obchodních společností a družstev, včetně všech

řízení o náhradě podle zvláštního právního předpisu,



n) ve sporech z koupě závodu, pachtu závodu nebo jeho části,



o) ve sporech ze smluv na stavební práce, které jsou nadlimitními

veřejnými zakázkami, včetně dodávek nezbytných k provedení těchto

smluv.



(3) Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") rozhoduje

jako soud prvního stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.



§ 9a



K projednání žaloby podle § 91a jsou příslušné v prvním stupni okresní

nebo krajské soudy podle toho, u kterého z těchto soudů probíhá v

prvním stupni řízení o věci nebo právu, na něž si žalobce činí nárok.



§ 10



(1) Krajské soudy rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních

soudů.



(2) O odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního

stupně rozhoduje vrchní soud.



§ 10a



O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů

odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud.



§ 11



(1) Řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro

určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné

okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně

příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle

zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným

rozhodnutím příslušného soudu.



(2) Je-li místně příslušných několik soudů, může se řízení konat u

kteréhokoli z nich.



(3) Jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale

podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí

Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.



§ 12



(1) Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou

vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému

soudu téhož stupně.



(2) Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu

vhodnosti.



(3) O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně

nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.

Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc

přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla

být přikázána.



§ 13



zrušen



Vyloučení soudců



§ 14



(1) Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,

jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich

zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.



(2) U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali

nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí,

jde-li o rozhodování o dovolání.



(3) Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni

také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc

projednávali.



(4) Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které

spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci

nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.



§ 15



(1) Jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je

vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím

učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.



(2) Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího)

uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se

oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to

možné, předloží věc k rozhodnutí podle § 12 odst. 1. Jde-li o vyloučení

podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod

pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k

rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1.



§ 15a



(1) Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících,

kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí

být soudem poučeni.



(2) Účastník je povinen námitku podjatosti soudce (přísedícího)

uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce

(přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu

vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do

15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti

účastník uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu

vyjádřit se k osobám soudců (přísedících).



(3) V námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§ 42

odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je

spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm

účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být

prokázán.



§ 15b



(1) K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením

dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze

zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.



(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo

v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že

námitka není důvodná.



(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v

námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem

Nejvyššího soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.



§ 16



(1) O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený

soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát

téhož soudu.



(2) Opožděně podanou námitku (§ 15a odst. 2) soud uvedený v odstavci 1

odmítne.



(3) Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího)

provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám nebo prostřednictvím

dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí

podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání.



§ 16a



(1) Jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen,

předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce

(přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu,

přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí

podle § 12 odst. 1.



(2) Bylo-li rozhodnutí odvolacím nebo dovolacím soudem anebo na základě

žaloby pro zmatečnost zrušeno proto, že ve věci rozhodoval vyloučený

soudce (přísedící), nebo nařídil-li odvolací nebo dovolací soud, aby

věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce),

postupuje se obdobně podle odstavce 1.



§ 16b



Usnesení nadřízeného soudu podle § 16 odst. 1 a 2 je závazné pro soud a

pro účastníky řízení; ustanovení § 205 odst. 2 písm. a), § 219a odst. 1

písm. a), § 229 odst. 1 písm. e) a § 242 odst. 3 věta druhá tím nejsou

dotčena.



§ 17



O tom, zda je vyloučen zapisovatel nebo jiný zaměstnanec soudu, jakož i

znalec nebo tlumočník, rozhoduje předseda senátu; ustanovení § 14 odst.

1, § 15, § 15a odst. 1 a 3 a § 16 odst. 3 platí přiměřeně. Proti jeho

usnesení není přípustný opravný prostředek.



§ 17a



zrušen



Hlava třetí



Účast na řízení



Účastníci



§ 18



(1) Účastníci mají v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají

právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit

jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv.



(2) Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví

tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí,

jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět

jinak než některým z komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých

osob^54).



§ 19



Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak

jen ten, komu ji zákon přiznává.



§ 20



(1) Každý může před soudem jako účastník samostatně právně jednat

(procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém je svéprávný.



(2) Přiznává-li zvláštní právní předpis namísto státu někomu jinému

způsobilost samostatně jednat před soudem ve věci týkající se majetku

státu, jedná tato osoba jako účastník.



§ 21



(1) Za právnickou osobu jedná



a) člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná

za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen,

který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická

osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou

osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo



b) její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen,

nebo



c) vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto

závodu, nebo



d) její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.



(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní

zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby.



(3) Byla-li u právnické osoby zavedena nucená správa, jedná za ni

nucený správce, který má podle zákona postavení jejího statutárního

orgánu, popřípadě zaměstnanci právnické osoby, které tím nucený správce

pověřil; jinak se postupuje podle odstavců 1 a 2.



(4) Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu

se zájmy právnické osoby.



(5) Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat.

V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.



§ 21a



(1) Za stát před soudem vystupuje



a) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech

stanovených podle zvláštního právního předpisu,^55a)



b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního

předpisu v ostatních případech.



(2) Vystupuje-li před soudem za stát Úřad pro zastupování státu ve

věcech majetkových, jedná před soudem jménem státu zaměstnanec zařazený

v Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, pověřený jeho

generálním ředitelem.



(3) Vystupuje-li před soudem za stát organizační složka státu příslušná

podle zvláštního právního předpisu, jedná před soudem jménem státu

vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec působící

u této nebo jiné organizační složky státu.



(4) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.



§ 21b



(1) Za obec a za vyšší územně samosprávný celek jedná ten, kdo je podle

zvláštního zákona oprávněn je zastupovat navenek, nebo jejich

zaměstnanec, který tím byl touto osobou pověřen.



(2) Ustanovení § 21 odst. 4 a 5 platí obdobně.



§ 21c



zrušen



Zástupci účastníků



a) na základě zákona



§ 22



Fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, musí být

zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem.



§ 23



Vyžadují-li to okolnosti případu, může předseda senátu rozhodnout, že

fyzická osoba, která není plně svéprávná, musí být v řízení zastoupena

svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem, i když jde o věc, v níž by

jinak mohla jednat samostatně.



b) na základě plné moci



§ 24



(1) Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.

Nejedná-li se o zastupování podle § 26 nebo podle § 26a, může být

zvoleným zástupcem účastníka jen fyzická osoba. V téže věci může mít

účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce.



(2) Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, mohou účastníky

zastupovat pouze fyzické osoby, které se prokáží platným osvědčením

fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení těchto utajovaných informací

vydaným podle zvláštního právního předpisu^56), nebo které byly poučeny

způsobem uvedeným v § 40a odst. 1.



§ 25



(1) Zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze

udělit pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen "procesní plná moc").



(2) Advokát je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem nebo, s

výjimkou případů, v nichž je zastoupení advokátem podle tohoto zákona

povinné, advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem jako dalším

zástupcem.



§ 25a



(1) Účastník si může zvolit zástupcem též notáře; notář může účastníka

zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními

předpisy.^57) Notáři lze udělit pouze procesní plnou moc.



(2) Notář je oprávněn dát se zastupovat jiným notářem a, s výjimkou

případů, v nichž je zastoupení notářem podle tohoto zákona povinné, též

notářským kandidátem nebo notářským koncipientem.



§ 25b



S výjimkou dovolání si účastník může zvolit zástupcem též patentového

zástupce; patentový zástupce může účastníka zastupovat jen v rozsahu

oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem.^57b)



§ 26



(1) Odborová organizace může, s výjimkou věcí týkajících se vztahů mezi

podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, v řízení zastupovat

účastníka, který je jejím členem.



(2) Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen "Úřad") může

zastupovat účastníka v řízení o určení nebo změnu vyživovací povinnosti

a v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího povinnost k placení

výživného, jde-li o věci se vztahem k cizině.



(3) Ve věcech ochrany před diskriminací na základě pohlaví, rasového

nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního

postižení, věku anebo sexuální orientace se účastník může dát v řízení

zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního

právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří

ochrana před takovou diskriminací.



(4) Ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona, o nárocích

z ohrožení a porušení práv podle autorského zákona a o nárocích na

vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor toho, komu svědčí práva

podle autorského zákona, se účastník může dát zastupovat právnickou

osobou, k jejímuž předmětu podnikání, popřípadě činnosti patří ochrana

práv podle autorského zákona.



(5) Je-li ve věcech pracovních žalobcem cizinec, může se dát v řízení

zastupovat též právnickou osobou vzniklou na základě zvláštního

právního předpisu, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří

ochrana práv cizinců; za právnickou osobu jedná k tomu pověřený její

zaměstnanec nebo člen, který má vysokoškolské právnické vzdělání, které

je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.



(6) Převezme-li odborová organizace nebo Úřad anebo právnická osoba

podle odstavců 3 až 5 zastoupení, jedná jejich jménem za zastoupeného

osoba uvedená v § 21.



§ 26a



(1) V případech a za podmínek uvedených ve zvláštním právním

předpise^55a) může být obec v řízení zastoupena státem, za nějž před

soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.



(2) Při zastupování podle odstavce 1 lze státu udělit pouze procesní

plnou moc.



(3) Převezme-li stát zastoupení podle odstavce 1, jedná jménem státu za

zastoupenou obec zaměstnanec zařazený v Úřadu pro zastupování státu ve

věcech majetkových, pověřený jeho generálním ředitelem.



§ 27



(1) Účastník se může dát zastoupit také kteroukoliv fyzickou osobou,

která je plně svéprávná. Tento zástupce může jednat jedině osobně.



(2) Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže

zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže

jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.



§ 27a



zrušen



§ 28



(1) Zástupci, jejž si účastník zvolil, udělí písemně nebo ústně do

protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.



(2) Odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči

soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny; vůči

jiným účastníkům řízení jsou účinné, jakmile jim byly oznámeny soudem.



(3) Zvolí-li si účastník jiného zástupce, platí, že tím také vypověděl

plnou moc dosavadnímu zástupci.



(4) Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její

výpovědi musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo

rozhodl-li tak předseda senátu.



(5) Ztratí-li zastoupený způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě

zemře-li nebo zanikne-li zástupce, plná moc zaniká.



(6) Nevyplývá-li z plné moci něco jiného, plná moc zaniká dnem právní

moci rozhodnutí, kterým bylo skončeno řízení, pro něž byla udělena.



§ 28a



(1) Procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc

udělena, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit

účastník.



(2) Plná moc pro určité úkony opravňuje k zastupování jen při těch

úkonech, které byly v plné moci výslovně uvedeny.



c) na základě rozhodnutí



§ 29



(1) Není-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže

před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka,

je-li tu nebezpečí z prodlení. Stejně se postupuje, stanoví-li tak

zvláštní předpis.



(2) Opatrovníka ustanoví předseda senátu též právnické osobě, která

jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není

osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou

oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.



(3) Pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit

opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení

o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož pobyt není

znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl

stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže

nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen

srozumitelně se vyjadřovat.



(4) Opatrovníkem podle odstavců 1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu

blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody.

Advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být

jmenován někdo jiný. Jinou osobu než advokáta lze jmenovat

opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí. Nerozhodl-li soud jinak,

opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před

soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.



§ 29a



Účastníku, který pořídil předběžné prohlášení v očekávání vlastní

nezpůsobilosti právně jednat, ustanoví soud opatrovníkem s jejím

souhlasem osobu za opatrovníka označenou v předběžném prohlášení.



§ 30



(1) Účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od

soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost

zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že

může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.



(2) Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení

zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem),

ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z

řad advokátů.



§ 31



(1) Ustanovený opatrovník nebo jiný zástupce má stejné postavení jako

zástupce na základě procesní plné moci.



(2) Byl-li opatrovníkem nebo jiným zástupcem ustanoven advokát, má

stejné postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.



nadpis vypuštěn



§ 32



Společné ustanovení



(1) Každý, kdo v řízení vystupuje jako zástupce účastníka, popřípadě

jako jeho další zástupce, musí své oprávnění doložit již při prvním

úkonu, který ve věci učinil.



(2) Zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se

zájmy zastoupeného.



(3) Povinnost soudu poskytnout účastníku potřebná poučení, výzvy nebo

upozornění lze splnit i tím, že budou poskytnuty jeho zástupci; to

neplatí, udělil-li účastník svému zástupci plnou moc jen pro určité

úkony.



§ 33



zrušen



§ 34



zrušen



Nadpis vypuštěn



§ 35



nadpis vypuštěn



(1) V zákonem stanovených případech může státní zastupitelství,

popřípadě nejvyšší státní zástupce, podat návrh na zahájení řízení nebo

do občanského soudního řízení vstoupit.



(2) Státní zastupitelství nebo nejvyšší státní zástupce jsou v takovém

řízení oprávněni ke všem úkonům, které může vykonat účastník řízení,

pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník právního poměru.



§ 35a



(1) Zvláštní právní předpis^55a) stanoví, ve kterých případech a za

jakých podmínek může podat návrh na zahájení řízení anebo do řízení

vstoupit Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.



(2) Pokud Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vstoupí do

řízení podle odstavce 1, je oprávněn ke všem úkonům, které může vykonat

účastník řízení, pokud nejde o úkony, které může vykonat jen účastník

právního poměru.



Hlava čtvrtá



Úkony soudu a účastníků



Úkony soudu



§ 36



(1) V řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce

(samosoudce). Všichni členové senátu jsou si při rozhodování rovni.



(2) Rozvrh práce určí, který senát nebo který jediný soudce

(samosoudce) věc projedná a rozhodne.



§ 36a



(1) V řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje senát:



a) ve věcech pracovních,



b) v dalších věcech, o nichž to stanoví zákon.



(2) V ostatních věcech jedná a rozhoduje v řízení před okresním soudem

samosoudce.



(3) V řízení před krajským soudem jako soudem prvého stupně jedná a

rozhoduje samosoudce; senát jedná a rozhoduje v řízení v prvním stupni,

stanoví-li tak zákon, a v odvolacím řízení.



§ 36b



Vrchní soudy jednají a rozhodují v senátech.



§ 36c



Nejvyšší soud jedná a rozhoduje v senátech.



§ 36d



(1) Nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu nebo jím pověřený člen

senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony,

jimiž se nerozhoduje ve věci.



(2) V případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce,

příslušejí mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak i práva,

která jsou jinak vyhrazena pouze senátu.



§ 37



(1) Senát rozhoduje po poradě; kromě členů senátu a zapisovatele nesmí

být nikdo jiný poradě přítomen.



(2) K rozhodnutí je třeba většiny hlasů, přičemž hlasovat jsou povinni

všichni členové senátu. Hlasování řídí předseda senátu. Přísedící

hlasují před soudci a mladší soudci (přísedící) před staršími, předseda

senátu hlasuje poslední.



§ 38



zrušen



§ 38a



Zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně

rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět

jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci. Tento zvláštní zákon stanoví

též kvalifikační a další předpoklady pro výkon funkce vyššího soudního

úředníka.



§ 38b



Asistent soudce Nejvyššího soudu



Asistent soudce Nejvyššího soudu činí jednotlivé úkony občanského

soudního řízení z pověření soudce Nejvyššího soudu.



§ 39



(1) Úkony, které by příslušný soud mohl provést jen s obtížemi nebo se

zvýšenými, neúčelnými náklady anebo které v jeho obvodu provést nelze,

provede na dožádání jiný soud. Dožádaným soudem je okresní soud.



(2) Nemůže-li dožádaný soud provést úkon ve svém obvodu, postoupí

dožádání soudu, v jehož obvodu je možno úkon provést, je-li mu tento

soud znám; jinak dožádání vrátí.



(3) Úkony dožádaného soudu provádí samosoudce.



§ 40



(1) Úkony, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo

vyhlašuje rozhodnutí, se zaznamenávají ve formě zvukového nebo zvukově

obrazového záznamu (dále jen „záznam“). Záznam se uchovává na trvalém

nosiči dat, který je součástí spisu.



(2) Není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, sepisuje

se o úkonech, při nichž soud jedná s účastníky, provádí dokazování nebo

vyhlašuje rozhodnutí, protokol. Soud může rozhodnout, že bude současně

s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. Nejsou-li při úkonu

přítomni účastníci, zástupci ani veřejnost a soud provádí pouze

listinné důkazy nebo vyhlašuje rozhodnutí, postačí pořízení protokolu.

V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Protokol se

sepisuje vždy o úkonu, kterým



a) byl uzavřen smír, nebo



b) došlo k uznání nároku podle § 153a odst. 1.



(3) Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí, pokud tak ze závažných

důvodů určí soud. Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí vždy, je-li

podán řádný nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé. Věta druhá

se nepoužije, pokud soud prvního stupně rozhoduje o odmítnutí odvolání

podle § 208 odst. 1 nebo byl-li pořízen protokol.



(4) Úkony prováděné soudním exekutorem se zaznamenávají ve formě

záznamu nebo protokolu.



(5) V přepisu záznamu nebo jeho části se označí projednávaná věc,

uvedou se přítomní, datum pořízení záznamu, datum vyhotovení přepisu a

doslovný strukturovaný přepis záznamu. Přepis podepisuje osoba, která

jej vyhotovila.



(6) V protokolu se označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí

se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů, poučení poskytnutá

účastníkům, výroky rozhodnutí a vyjádření účastníků o tom, zda se

vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozhodnutí; nahrazuje-li protokol

podání, musí mít též jeho náležitosti.



(7) Protokol podepisuje předseda senátu a zapisovatel; nemůže-li

předseda senátu protokol podepsat, podepíše jej za něho jiný člen

senátu nebo jiný soudce, kterého určil předseda soudu. Byl-li uzavřen

smír nebo došlo-li k uznání nároku (§ 153a odst. 1), podepisují

protokol také účastníci smíru nebo žalovaný; nemohou-li číst a psát

nebo z jiných důvodů protokol podepsat, uvede předseda senátu do

protokolu kromě důvodu též, že úkon odpovídá jejich vůli, a příslušný

záznam podepíše. Protokol o hlasování podepisují všichni členové senátu

a zapisovatel.



(8) Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé

nesprávnosti. Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění

protokolu a o námitkách proti jeho znění.



§ 40a



(1) Jsou-li v řízení projednávány utajované informace, je předseda

senátu povinen přísedící, účastníky, osoby oprávněné za ně jednat (§ 21

až 21b), zástupce účastníků, znalce, tlumočníky, osoby uvedené v § 116

odst. 3 a další osoby, které se podle zákona musí zúčastnit řízení,

předem podle zvláštního právního předpisu poučit^56a). Písemný záznam o

tomto poučení založí předseda senátu do spisu a jeho kopii zašle

nejpozději do 30 dnů ode dne poučení Národnímu bezpečnostnímu úřadu.



(2) Poučení podle odstavce 1 není potřebné u těch osob, které se

prokáží platným osvědčením fyzické osoby pro příslušný stupeň utajení

utajovaných informací a poučením, vydanými podle zvláštního právního

předpisu^56a).



§ 40b



(1) O každém sporu nebo jiné právní věci se vede spis v listinné nebo v

elektronické podobě. Podmínky vedení spisu stanoví prováděcí právní

předpis.



(2) Nestanoví-li zákon jinak, v listinné podobě vyhotovený úkon soudu

podepisuje předseda senátu nebo ten, kdo ho z pověření předsedy senátu

nebo podle zákona učinil. Jeho stejnopis se vyhotoví, jestliže je to

třeba; podrobnosti stanoví prováděcí právní předpis.



(3) Nestanoví-li zákon jinak, elektronicky vyhotovený úkon soudu

podepíše předseda senátu nebo ten, kdo ho z pověření předsedy senátu

nebo podle zákona učinil, svým uznávaným elektronickým podpisem nebo

označí uznávanou elektronickou značkou soudu.



Úkony účastníků



§ 41



(1) Účastníci mohou provádět své úkony jakoukoli formou, pokud zákon

pro některé úkony nepředepisuje určitou formu.



(2) Každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon

nesprávně označen.



(3) Hmotněprávní jednání účastníka učiněné vůči soudu je účinné také

vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v

řízení dozvěděli; to platí i tehdy, je-li pro platnost hmotněprávního

jednání předepsána písemná forma. Ustanovení § 40 odst. 3 se použije

obdobně.



§ 41a



(1) Nestanoví-li zákon jinak, může účastník učinit úkon jen výslovně.



(2) K úkonu účastníka, který je vázán na splnění podmínky nebo doložení

času, se nepřihlíží.



(3) K úkonu účastníka, který není za řízení přípustný, se nepřihlíží.



(4) Úkon může být odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde soudu

nejpozději současně s tímto úkonem.



§ 41b



Dokud nebyl uzavřený smír nebo uznání nároku (§ 153a odst. 1), k nimž

došlo do protokolu, podepsán také účastníky smíru nebo žalovaným, soud

k těmto úkonům nepřihlíží.



§ 42



(1) Podání je možno učinit písemně. Písemné podání se činí v listinné

nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě nebo

telefaxem.



(2) Písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo

v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením

jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto

podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.

Stanoví-li to předseda senátu, je účastník povinen soudu předložit

originál (písemné podání shodného znění) i jiných podání učiněných

telefaxem.



(3) V případě podání v elektronické podobě podepsaného uznávaným

elektronickým podpisem nebo podání v elektronické podobě podle

zvláštního právního předpisu^58a) se nevyžaduje doplnění podání

předložením jeho originálu podle odstavce 2.



(4) Pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti,

musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které

věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Povinnost

podpisu a datování se nevztahuje na podání v elektronické podobě podle

zvláštního právního předpisu^58a). Je-li účastník zastoupen advokátem,

může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož

vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání v listinné

podobě je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami

tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal

jeden stejnopis, jestliže je to třeba. Podání v jiných formách se činí

pouze jedním stejnopisem. K podání učiněnému elektronicky lze připojit

také všechny jeho přílohy v elektronické podobě.



§ 43



(1) Předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo

doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo

které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání

určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění

provést.



(2) Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo

doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud

usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním

podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O

těchto následcích musí být účastník poučen.



§ 44



(1) Účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do soudního spisu,

s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy.



(2) Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné

důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si

z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní

předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen.



(3) Při povolování nahlížet do spisů je nutno učinit takové opatření,

aby byla zachována tajnost utajovaných informací chráněných zvláštním

zákonem.^56)



(4) Odstavce 1 až 3 se použijí obdobně pro přehrávání záznamů,

poskytování jejich kopií nebo pro jiné způsoby zachycení obsahu

listiny.



Doručování



§ 45



Způsoby doručování



(1) Písemnost doručuje soud při jednání nebo jiném soudním úkonu.



(2) Nedošlo-li k doručení písemnosti podle odstavce 1, doručí ji soud

prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky^58a). Není-li

možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové

schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na

elektronickou adresu.



(3) Není-li možné doručit písemnost podle odstavce 2, předseda senátu

nařídí doručit ji prostřednictvím



a) doručujícího orgánu, nebo



b) účastníka řízení či jeho zástupce.



§ 45a



zrušen



§ 45b



zrušen



§ 45c



zrušen



§ 45d



zrušen



§ 45e



zrušen



§ 45f



zrušen



§ 46



Adresa pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě



(1) Adresou pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě je

adresa datové schránky evidovaná podle zvláštního právního

předpisu^58a).



(2) Prostřednictvím veřejné datové sítě soud doručuje na elektronickou

adresu, kterou adresát sdělil soudu, jestliže soud o doručení

písemnosti tímto způsobem požádal nebo s ním vyslovil souhlas a

jestliže uvedl akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb,

který vydal jeho kvalifikovaný certifikát a vede jeho evidenci, nebo

předložil svůj platný kvalifikovaný certifikát.



§ 46a



Adresa pro doručování



(1) Adresátu se doručuje na adresu pro doručování, lze mu rovněž

doručit na kterémkoliv jiném místě, na němž bude zastižen.



(2) Jestliže o to adresát požádá, soud doručuje na jinou adresu nebo

elektronickou adresu, kterou mu sdělil, nevylučuje-li to zákon nebo

povaha věci, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Tato adresa

je pro dané řízení adresou pro doručování.



(3) Adresát je v řízení povinen bez zbytečného odkladu soudu sdělit

změny veškerých skutečností významných pro doručování podle odstavce 2,

tyto změny jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly adresátem oznámeny.



§ 46b



Adresa pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka

řízení nebo jeho zástupce



Neuvedl-li adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném vůči soudu

adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být

doručovány písemnosti, je adresou pro doručování u písemnosti

doručované prostřednictvím doručujícího orgánu, účastníka řízení nebo

jeho zástupce



a) u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence

obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti^58b); není-li

taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená podle

zvláštního právního předpisu^58c) nebo adresa místa pobytu cizince na

území České republiky podle druhu pobytu cizince,



b) u podnikající fyzické osoby adresa sídla nebo adresa zástupce pro

doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této smlouvy; má-li obchodní

závod (dále jen „závod“) fyzické osoby organizační složku, i adresa

sídla organizační složky,



c) u fyzické osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě adresa

věznice, v níž vykonává trest nebo vazbu,



d) u fyzické osoby v zařízení pro výkon ochranného opatření

zabezpečovací detence, ústavní nebo ochranné výchovy adresa tohoto

zařízení,



e) u právnické osoby adresa sídla zapsaná v příslušném rejstříku nebo

adresa zástupce pro doručování uvedená ve smlouvě, ve sporu z této

smlouvy; má-li právnická osoba organizační složku, i adresa sídla

organizační složky,



f) u advokátů adresa jejich sídla,



g) u notářů adresa jejich notářské kanceláře,



h) u soudních exekutorů adresa jejich kanceláře,



i) u patentových zástupců adresa jejich sídla nebo bydliště zapsaná u

Komory patentových zástupců,



j) u insolvenčních správců adresa jejich sídla zapsaná v seznamu

insolvenčních správců,



k) u státu adresa sídla příslušné organizační složky státu, v případě

Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových adresa jeho

příslušného územního pracoviště,



l) u státního zastupitelství adresa jeho sídla,



m) u správních úřadů adresa jejich sídla,



n) u obcí a vyšších územních samosprávných celků adresa sídla obecního

úřadu a adresa sídla krajského úřadu nebo Magistrátu hlavního města

Prahy.



§ 46c



Zástupce pro doručování písemností



(1) Není-li možné účastníku nebo jeho zástupci doručovat písemnosti bez

obtíží nebo průtahů, předseda senátu ho bez prodlení vyzve, aby si

zvolil pro doručování písemností zástupce; to neplatí v případech, kdy

účastník řízení nebo zástupce je ve výkonu trestu odnětí svobody, ve

vazbě nebo v zařízení pro výkon ochranného opatření zabezpečovací

detence, ústavní nebo ochranné výchovy, kdy účastník řízení nebo

zástupce požívá diplomatické výsady a imunity, je v bytě toho, kdo

požívá diplomatické výsady a imunity, nebo mu má být doručeno v budově

nebo místnosti chráněné diplomatickou imunitou, nebo kdy účastník

řízení nebo zástupce je vojákem v činné službě, příslušníkem Policie

České republiky, příslušníkem Hasičského záchranného sboru České

republiky nebo příslušníkem Vězeňské služby a justiční stráže, kterému

nelze doručit jinak než prostřednictvím krajského vojenského

velitelství, Ministerstva vnitra nebo Ministerstva spravedlnosti.



(2) Nezvolí-li si účastník nebo jeho zástupce ve stanovené lhůtě

zástupce pro doručování písemností nebo není-li možné ani tomuto

zástupci bez obtíží a průtahů doručovat, doručují se jim písemnosti

uložením u doručujícího soudu. Účastník nebo jeho zástupce o tom musí

být ve výzvě podle odstavce 1 poučeni.



(3) Toho, komu bylo v opatření na ochranu před domácím násilím

zakázáno, aby se zdržoval v bytě nebo jinde, kam by mu mohlo být

doručováno (§ 46a odst. 1 a 2), soud při provedení výkonu rozhodnutí

vyzve, aby, není-li možné mu doručovat prostřednictvím veřejné datové

sítě do datové schránky, soudu sdělil adresu, na kterou mu bude možné

po dobu trvání opatření doručovat písemnosti (§ 46 a § 46a odst. 1),

nebo aby si zvolil zástupce pro doručování písemnosti. Nevyhoví-li

výzvě, doručují se mu písemnosti uložením u soudu; o tomto následku

musí být ve výzvě poučen.



(4) Písemnost, která byla uložena u soudu podle odstavců 2 a 3, se

považuje za doručenou dnem uložení.



§ 47



Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě



(1) Při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové

schránky se postupuje podle zvláštního právního předpisu^58a).



(2) Při doručování písemnosti podle § 46 odst. 2 soud adresáta vyzve,

aby doručení potvrdil soudu do 3 dnů od odeslání písemnosti datovou

zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem.



(3) Doručení prostřednictvím veřejné datové sítě na elektronickou

adresu je neúčinné, jestliže se písemnost zaslaná na elektronickou

adresu vrátila soudu jako nedoručitelná nebo jestliže adresát do 3 dnů

od odeslání písemnosti nepotvrdil soudu její přijetí datovou zprávou

podle odstavce 2.



§ 47a



zrušen



§ 48



Doručování prostřednictvím doručujícího orgánu



(1) Doručujícími orgány jsou



a) soudní doručovatelé,



b) orgány Justiční stráže,



c) soudní exekutoři,



d) provozovatelé poštovních služeb.



(2) Doručujícími orgány jsou též



a) Vězeňská služba České republiky, jde-li o doručování fyzickým osobám

ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě,



b) zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, jde-li o

doručování fyzickým osobám umístěným v těchto zařízeních,



c) ústav pro výkon zabezpečovací detence, jde-li o doručování fyzickým

osobám umístěným v tomto zařízení,



d) krajská vojenská velitelství, jde-li o doručování vojákům v činné

službě a písemnost není možno doručit jinak,



e) Ministerstvo vnitra, jde-li o doručování příslušníkům Policie České

republiky a písemnost není možno doručit jinak,



f) Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“), jde-li o

doručování fyzickým osobám požívajícím diplomatické výsady a imunity,

nebo osobám, které jsou v bytě toho, kdo požívá diplomatické výsady a

imunity, anebo osobám, jimž má být písemnost doručena v budově nebo v

místnosti chráněné diplomatickou imunitou.



(3) Prostřednictvím provozovatelů poštovních služeb lze písemnost

doručovat, jen jestliže podle uzavřené poštovní smlouvy^58d) vznikne

provozovateli poštovních služeb povinnost dodat zásilku obsahující

písemnost způsobem, který je předepsán pro doručování písemnosti tímto

zákonem.



(4) Doručuje-li se prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,

stejnopisy rozhodnutí a jiné písemnosti soudu v listinné podobě mohou

být vyhotovovány za součinnosti tohoto provozovatele; podrobnosti

takového postupu stanoví prováděcí právní předpis.



§ 48a



zrušen



§ 48b



zrušen



§ 48c



zrušen



§ 48d



zrušen



§ 48e



zrušen



§ 48f



zrušen



§ 48g



zrušen



§ 48h



zrušen



§ 48i



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 49



Doručování písemností do vlastních rukou



(1) Do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví

zákon nebo nařídí-li tak soud.



(2) Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží

a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost

vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující

orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát

zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí

písemnosti u soudu.



(3) Písemnost se ukládá



a) v provozovně provozovatele poštovních služeb, jestliže se písemnost

doručuje jeho prostřednictvím,



b) u soudu, jemuž byla písemnost vrácena z důvodu nemožnosti zanechat

výzvu,



c) v ostatních případech u okresního soudu, v jehož obvodu je místo

doručení.



(4) Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy

byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této

lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující

orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo

jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí

vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se

vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce

soudu.



(5) U písemností, u nichž to stanoví zákon, nebo u nichž to nařídil

předseda senátu, je vyloučeno doručení podle odstavce 4. Doručující

orgán v takovém případě vrátí písemnost odesílajícímu soudu po marném

uplynutí lhůty 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí.



(6) Doručení písemnosti prostřednictvím veřejné datové sítě se považuje

za doručení do vlastních rukou adresáta.



(7) Zjistí-li doručující orgán, že adresát zemřel, písemnost vrátí se

zprávou odesílajícímu soudu.



§ 50



Doručování jiných písemností



(1) Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost

do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje

za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující

orgán na doručence a na písemnosti.



(2) Nelze-li doručit podle odstavce 1, doručující orgán písemnost vrátí

odesílajícímu soudu a v místě doručení o této skutečnosti zanechá

písemné oznámení. Odesílající soud doručí písemnost vyvěšením na úřední

desce soudu; písemnost se považuje za doručenou desátým dnem po

vyvěšení. Stejně se postupuje, nelze-li v místě doručení zanechat

oznámení; § 49 odst. 7 se použije obdobně.



nadpis vypuštěn



§ 50a



Příjemci písemností



(1) Za fyzické osoby jsou oprávněny písemnost přijmout osoby, které k

tomu byly adresátem zmocněny na základě písemné plné moci udělené před

provozovatelem poštovních služeb.



(2) Za osoby uvedené v § 46b písm. e), k), m) a n) jsou oprávněny

písemnost přijmout osoby uvedené v § 21 až 21b, případně jiné osoby,

které tím byly pověřeny, které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to

vzhledem k jejich pracovnímu nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu

obvyklé.



(3) Za podnikající fyzickou osobu jsou oprávněny písemnost přijmout

osoby, které k tomu byly zmocněny nebo u nichž je to vzhledem k jejich

pracovnímu nebo jinému obdobnému vztahu k adresátu obvyklé.



(4) Písemnost určenou advokátu, notáři, soudnímu exekutorovi a

patentovému zástupci za ně mohou přijímat osoby, které k tomu byly

zmocněny, nebo jejich zaměstnanci. Vykonávají-li tyto osoby svou

činnost společně s jinými osobami, mohou ji přijmout i tyto jiné osoby

a jejich zaměstnanci.



(5) Písemnost určenou advokátu, který vykonává advokacii jako společník

obchodní společnosti, mohou za něj přijmout statutární orgán, ostatní

společníci této společnosti nebo její zaměstnanci a osoby, které k tomu

byly zmocněny. Vykonává-li advokát advokacii v pracovním poměru k

jinému advokátovi nebo ke společnosti, může za něj písemnost přijmout

jeho zaměstnavatel, jeho zaměstnanci a osoby k tomu zmocněné.



§ 50b



Doručování zástupci účastníka



(1) Má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li

zákon jinak.



(2) Má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, nařídí předseda

senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) jen tomuto

zástupci, nestanoví-li zákon jinak.



(3) Udělil-li účastník plnou moc pouze pro určité úkony, nařídí

předseda senátu doručení písemnosti (elektronického dokumentu) pouze

jeho zástupci, jen jestliže ho k tomu plná moc výslovně opravňuje,

nestanoví-li zákon jinak.



(4) Písemnost se doručuje rovněž účastníku,



a) má-li se účastník osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu soudu

nebo má-li něco jiného v řízení osobně vykonat,



b) je-li účastník zastoupen zákonným zástupcem podle § 23,



c) jde-li o doručení usnesení o ustanovení opatrovníka podle § 29;

usnesení o ustanovení opatrovníka účastníku, jehož pobyt není znám,

účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině,

neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví

stanoven okruh jeho dědiců, a právnické osobě, která jako účastník

řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná

za ni jednat, nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat,

se však doručuje jen ostatním účastníkům řízení a ustanovenému

opatrovníku a vyvěsí se na úřední desce soudu,



d) byl-li účastníku ustanoven opatrovník proto, že se nemůže z jiných

zdravotních důvodů než pro postižení duševní poruchou nikoliv jen po

přechodnou dobu účastnit řízení, nebo že není schopen se srozumitelně

vyjadřovat,



e) rozhodne-li tak soud.



§ 50c



Odepření přijetí písemnosti



(1) Odepře-li adresát nebo příjemce písemnosti přijmout doručovanou

písemnost, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy přijetí

písemnosti bylo odepřeno; o tom musí být adresát nebo příjemce

písemnosti poučen.



(2) Adresát nebo příjemce písemnosti je povinen na výzvu doručujícího

orgánu prokázat svou totožnost nebo poskytnout jinou součinnost

nezbytnou k řádnému doručení písemnosti. Odmítne-li adresát nebo

příjemce písemnosti postup podle věty prvé, považuje se písemnost za

doručenou dnem, kdy prokázání totožnosti nebo poskytnutí součinnosti

bylo odmítnuto; o tom musí být adresát nebo příjemce písemnosti poučen.



(3) Poučení podle odstavců 1 a 2 se poskytne ústně při doručování nebo

písemně; písemné poučení se předá příjemci. Není-li možné písemné

poučení příjemci předat, lze je zanechat v adresátově domovní nebo jiné

jím užívané schránce nebo na jiném vhodném místě.



§ 50d



Neúčinnost doručení



(1) Na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je

neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného

důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne,

kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu

musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se

účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a

označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.



(2) Omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se

fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že

v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro

doručování nikdo nezdržuje.



(3) Rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje

se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti.



nadpis vypuštěn



§ 50e



Doručování účastníkem řízení nebo jeho zástupcem



(1) Na žádost účastníka řízení nebo jeho zástupce je soud může pověřit

doručením písemnosti určené do vlastních rukou nebo jiné písemnosti.

Pověření není soudním rozhodnutím.



(2) Osoba pověřená podle odstavce 1 předá písemnost adresátovi na

adrese pro doručování nebo kdekoliv jej zastihne. Adresát je povinen

přijetí písemnosti potvrdit; potvrzení musí obsahovat označení

doručované písemnosti, která byla vložena do obálky, den doručení a

podpis adresáta. Písemnost se považuje za doručenou dnem uvedeným v

potvrzení o doručení.



(3) Pokud adresát odepře přijmout písemnost nebo se účastníkovi nebo

jeho zástupci nepodaří písemnost doručit, vrátí účastník nebo jeho

zástupce neprodleně písemnost soudu.



§ 50f



Průkaz doručení



(1) Doručuje-li soud písemnost při jednání nebo při jiném soudním

úkonu, o němž se pořizuje protokol, uvede to v protokolu o jednání nebo

v protokolu, který byl sepsán o jiném soudním úkonu. V protokolu se

kromě ostatních náležitostí (§ 40 odst. 6) uvede, jaká písemnost byla

doručena. Protokol podepíše také ten, kdo doručení provedl, a příjemce.



(2) Byla-li písemnost doručována prostřednictvím veřejné datové sítě na

elektronickou adresu, je doručení prokázáno datovou zprávou adresáta,

podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem, kterou potvrdil

přijetí písemnosti.



(3) Doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž se nepořizuje

protokol, nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení

písemnosti na doručence. Doručenka je veřejnou listinou. Není-li

prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé.



(4) V případě doručování účastníkem nebo jeho zástupcem je průkazem

doručení potvrzení o přijetí opatřené datem a podpisem příjemce.



(5) Nelze-li doručení prokázat žádným ze způsobů uvedených v odstavcích

1 až 4, lze je prokázat též jiným způsobem.



§ 50g



Doručenka



(1) Doručenka musí obsahovat



a) označení soudu, který písemnost předal k doručení,



b) označení doručujícího orgánu,



c) označení doručované písemnosti,



d) označení adresáta a adresy, na niž má být písemnost doručena,



e) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den nebyl adresát

zastižen, v který den byla písemnost odevzdána adresátu či příjemci, v

který den byla písemnost připravena k vyzvednutí, v který den bylo

přijetí písemnosti odepřeno nebo nebyla poskytnuta součinnost nezbytná

k řádnému doručení písemnosti,



f) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas

doručení“,



g) jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního razítka

doručujícího orgánu,



h) jméno a příjmení osoby, která písemnost převzala nebo která převzetí

písemnosti odepřela nebo která neposkytla součinnost potřebnou k

řádnému doručení písemnosti, jsou-li tyto údaje doručujícímu orgánu

známy, údaj o jejím vztahu k adresátu, jestliže písemnost přijala za

adresáta, a její podpis,



i) údaj, zda je vyloučeno vhození písemnosti do schránky.



(2) Byla-li písemnost uložena, musí doručenka obsahovat také údaj o

tom, zda byla adresátu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl.



(3) Vyzvedne-li adresát, popřípadě příjemce, uloženou písemnost, musí

doručenka obsahovat také



a) jméno a příjmení toho, kdo písemnost předal, jeho podpis a otisk

úředního razítka doručujícího orgánu,



b) prohlášení doručujícího orgánu, v který den byla písemnost

vyzvednuta,



c) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas

doručení“,



d) jméno a příjmení osoby, která uloženou písemnost vyzvedla, a její

podpis.



(4) Odepřel-li adresát, popřípadě příjemce, písemnost přijmout, nebo

neposkytl-li součinnost nezbytnou k řádnému doručení písemnosti, musí

doručenka obsahovat také údaj o tom, zda bylo poskytnuto ústní nebo

písemné poučení o následcích odepření přijetí písemnosti nebo

neposkytnutí součinnosti, a zda, popřípadě čím bylo odepření přijetí

písemnosti odůvodněno nebo v čem neposkytnutí součinnosti spočívalo.



(5) Byla-li doručována písemnost podle § 50 a nebyla-li písemnost

doručena adresátu, popřípadě příjemci, musí doručenka kromě náležitostí

uvedených v odstavci 1 obsahovat



a) prohlášení doručujícího orgánu o tom, v který den byla písemnost

vhozena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky,



b) hodinu a minutu doručení, byla-li vyznačena poznámka „přesný čas

doručení“,



c) jméno a příjmení doručovatele, jeho podpis a otisk úředního razítka

doručujícího orgánu.



(6) Nemůže-li příjemce svým podpisem potvrdit doručení písemnosti,

potvrdí doručení příjemci na doručence svým podpisem kromě doručovatele

také jiná vhodná fyzická osoba.



§ 50h



Výzva



(1) Výzva podle § 49 odst. 2 musí obsahovat označení



a) soudu, který písemnost předal k doručení,



b) doručované písemnosti, která byla vložena do obálky,



c) adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,



d) doručujícího orgánu,



e) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.



(2) Není-li vyloučeno náhradní doručení písemnosti, musí v ní být též

obsaženo poučení o následcích, jestliže písemnost nebude vyzvednuta.



(3) Doručující orgán ve výzvě uvede, u koho, kde a v který den byla

písemnost připravena k vyzvednutí a do kdy a v jaké době si příjemce

může písemnost vyzvednout.



§ 50i



Oznámení



Oznámení podle § 50 odst. 2 musí obsahovat označení



a) soudu, který písemnost předal k doručení,



b) doručované písemnosti,



c) adresáta a adresy, na niž má být obálka s písemností doručena,



d) doručujícího orgánu,



e) sdělení, že písemnost byla vrácena odesílajícímu soudu,



f) jméno a příjmení doručovatele a jeho podpis.



§ 50j



Doručování do ciziny



(1) Při doručování do ciziny se postupuje podle mezinárodní smlouvy

nebo podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství

upravujícího doručování soudních a mimosoudních písemností^58e) anebo

podle zvláštního právního předpisu^58f).



(2) Je-li doručováno do ciziny, a nelze-li zjistit datum doručení

písemnosti, avšak z obsahu listiny nebo jiného úkonu adresáta

jednoznačně vyplývá, že mu písemnost byla doručena, platí, že písemnost

byla doručena dnem, kdy byla odesílajícímu soudu předložena taková

listina nebo kdy byl u soudu učiněn takový úkon.



§ 50k



Uveřejňování vyhlášek



Povinnost soudu zveřejnit vyhláškou nebo jiným způsobem určité údaje,

stanovená v zákoně, je splněna jejich uveřejněním v Obchodním věstníku,

neomezuje- li se zákon na zveřejnění údajů jen na úřední desce soudu;

tím není dotčena zákonem stanovená povinnost uveřejnění údajů v tisku

nebo jiným vhodným způsobem.



§ 50l



Vyvěšení na úřední desce



(1) Stanoví-li zákon, že rozhodnutí nebo jiná písemnost mají být

vyvěšeny na úřední desce soudu, platí, že desátým dnem po dni vyvěšení

byly doručeny účastníkům, kteří nejsou soudu známi, jejichž pobyt není

znám, kterým se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nebo

neznámým dědicům zůstavitele, nebyl-li dosud v řízení o dědictví

stanoven okruh jeho dědiců, anebo právnické osobě, která jako účastník

řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná

za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat,

a zástupcům nebo opatrovníkům účastníků, jejichž pobyt není znám nebo

kterým se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, popřípadě též

dalším osobám, o nichž to stanoví zákon.



(2) Stanoví-li zákon, že na úřední desce soudu má být vyvěšena výzva

nebo sdělení, sejme se výzva nebo sdělení po uplynutí 30 dnů ode dne

vyvěšení.



(3) Obsah úřední desky soud zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový

přístup.



Předvolání a předvádění



§ 51



(1) Předvolání k soudu se děje v listinné nebo v elektronické podobě a

v naléhavých případech i telefonicky nebo telefaxem. Předvolat lze i

ústně při jednání nebo při jiném úkonu soudu, u něhož je předvolaný

přítomen.



(2) Nevyžaduje-li zákon nebo zvláštní právní předpisy pro předvolání

další náležitosti, musí předvolání obsahovat, v jaké věci se má

předvolaný dostavit, předmět a místo úkonu soudu, dobu zahájení úkonu,

důvod předvolání, povinnosti předvolaného při úkonu a popřípadě

předpokládanou dobu trvání úkonu.



§ 52



(1) V případě, že se předvolaný bez omluvy nedostaví k výslechu nebo ke

znalci, může ho předseda senátu dát předvést, jestliže o možnosti

předvedení předvolaného poučil. O předvedení rozhodne usnesením, které

se předvolanému doručí při předvedení.



(2) O předvedení požádá soud Policii České republiky; jde-li o

nezletilého, požádá soud Policii České republiky o předvedení jen

tehdy, nelze-li předvedení zajistit jinak. O předvedení vojáků v činné

službě a příslušníků ozbrojených sborů požádá soud jejich velitele,

popřípadě příslušný služební orgán.



(3) Náklady předvedení hradí ten, kdo je předváděn. Usnesením o tom

rozhodne předseda senátu na návrh toho, kdo předvedení provedl.



Pořádkové opatření



§ 53



(1) Tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví

bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo

ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil

povinnosti uvedené v § 294, 295 a 320ab, může předseda senátu uložit

usnesením pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč.



(2) Uloženou pořádkovou pokutu může předseda senátu dodatečně, a to i

po skončení řízení, prominout, jestliže to odůvodňuje pozdější chování

toho, jemuž byla uložena.



(3) Pořádkové pokuty připadají státu. Pro vymáhání pořádkové pokuty se

uplatní postup stanovený daňovým řádem.



§ 54



Toho, kdo hrubě ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z místa, kde

se jedná. Je-li vykázán účastník, může být jednáno dále v jeho

nepřítomnosti.



Lhůty



§ 55



Nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže je

to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu

též prodloužit.



§ 56



(1) Lhůta neběží tomu, kdo ztratil způsobilost být účastníkem řízení

nebo způsobilost jednat před soudem nebo u něhož bylo rozhodnuto, že

musí být zastoupen svým zákonným zástupcem (§ 23).



(2) Jakmile v takovém případě do řízení vstoupí jiný účastník, zákonný

zástupce nebo opatrovník účastníka, začíná jim běžet nová lhůta od té

doby, kdy do řízení vstoupili.



§ 57



(1) Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti

určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.



(2) Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho

dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti

určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce.

Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním

dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty určené podle hodin

končí uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou, kdy

došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.



(3) Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu

nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.



§ 58



(1) Soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce

ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který

mu přísluší. Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky

a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.



(2) Soud může k žádosti účastníka přiznat odkladný účinek návrhu, aby

bylo prominuto zmeškání lhůty.



ČÁST DRUHÁ



Činnost soudu před zahájením řízení



nadpis vypuštěn



nadpis vypuštěn



§ 59



zrušen



§ 60



zrušen



§ 61



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 62



zrušen



§ 63



zrušen



§ 64



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 65



zrušen



§ 66



zrušen



Hlava první



Předběžná řízení



Smírčí řízení



§ 67



(1) Připouští-li to povaha věci, lze navrhnout u kteréhokoli soudu,

který by byl věcně příslušný k rozhodování věci, aby provedl pokus o

smír (smírčí řízení) a, došlo-li k jeho uzavření, aby rozhodl i o jeho

schválení. Jestliže by věcně příslušný byl krajský soud, může provést

smírčí řízení a schválení smíru i kterýkoli okresní soud.



(2) Soud rozhodne o tom, zda schvaluje mediační dohodu uzavřenou podle

zákona o mediaci, nejdéle do 30 dnů od zahájení smírčího řízení.



§ 68



(1) Smírčí řízení ve věcech, v nichž jedná a rozhoduje senát, provádí

předseda senátu.



(2) Součinnost nebo přítomnost účastníků nelze žádným způsobem

vynucovat.



§ 69



Účelem smírčího řízení je uzavření smíru. Ustanovení § 99 platí i pro

tento smír.



nadpis vypuštěn



§ 70



zrušen



§ 71



zrušen



§ 72



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 73



zrušen



Hlava druhá



Předběžná opatření a zajištění důkazu



Předběžná opatření



§ 74



(1) Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné

opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo

je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.



(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, kteří by jimi byli, kdyby

šlo o věc samu.



(3) Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je

příslušný k řízení o věci, nestanoví-li zákon jinak.



§ 75



(1) Předběžné opatření nařídí předseda senátu na návrh.



(2) Návrh na nařízení předběžného opatření podle § 76 musí kromě

obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a

bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby,

označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před

soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení skutečností

o tom, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že

je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, vylíčení

skutečností, které odůvodňují předběžné opatření, a musí být z něj

patrno, jakého předběžného opatření se navrhovatel domáhá; ve věcech

týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské

činnosti musí návrh dále obsahovat identifikační číslo osoby (dále jen

„identifikační číslo“) právnické osoby, identifikační číslo fyzické

osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k

identifikaci účastníků řízení.



(3) Navrhovatel je povinen připojit k návrhu listiny, jichž se

dovolává.



§ 75a



Návrh na předběžné opatření, který neobsahuje všechny náležitosti nebo

který je nesrozumitelný anebo neurčitý, předseda senátu odmítne,

jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43

se nepoužije.



§ 75b



(1) K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla

předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve

stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření,

jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi

podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč.

Dospěje-li předseda senátu k závěru, že složená jistota zjevně

nepostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla

předběžným opatřením, vyzve navrhovatele bezodkladně, aby do 3 dnů

složil doplatek jistoty ve výši, kterou stanoví s přihlédnutím k

okolnostem případu. Podalo-li návrh na předběžné opatření více

navrhovatelů, jsou povinni jistotu a doplatek jistoty složit společně a

nerozdílně.



(2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh

na předběžné opatření odmítne.



(3) Odstavce 1 a 2 neplatí,



a) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného;



b) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní;



c) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady újmy na zdraví;



d) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného

opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních

poplatků (§ 138);



e) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla

navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení

předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit.



(4) Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření pravomocným usnesením

soudu prvního stupně zamítnut, byl-li tento návrh pravomocně odmítnut

nebo bylo-li řízení o tomto návrhu pravomocně zastaveno, soud složenou

jistotu vrátí. V případě, že soud nařídil předběžné opatření, bude

jistota vrácena, jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle § 77a

odst. 2 nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí soudu o žalobě

podané podle § 77a odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota

nebude použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy.



§ 75c



(1) Nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2, předseda

senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že

je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu

obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou

alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení

povinnosti předběžným opatřením.



(2) O návrhu na předběžné opatření rozhodne předseda senátu

bezodkladně. Není-li tu nebezpečí z prodlení, může předseda senátu o

návrhu na předběžné opatření rozhodnout až do uplynutí 7 dnů poté, co

byl podán.



(3) O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu

bez slyšení účastníků.



(4) Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení

(vydání) usnesení soudu prvního stupně.



§ 76



(1) Předběžným opatřením může být účastníku uloženo zejména, aby



a) platil výživné v nezbytné míře;



b) poskytl alespoň část pracovní odměny, jde-li o trvání pracovního

poměru a navrhovatel ze závažných důvodů nepracuje;



c) složil peněžitou částku nebo věc do úschovy u soudu;



d) nenakládal s určitými věcmi nebo právy;



e) něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.



(2) Předběžným opatřením lze uložit povinnost někomu jinému než

účastníku jen tehdy, lze-li to na něm spravedlivě žádat.



(3) Předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží

navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na

zahájení řízení. Může také stanovit, že předběžné opatření bude trvat

jen po určenou dobu.



§ 76a



zrušen



§ 76b



zrušen



§ 76c



(1) Vyžadují-li to okolnosti případu nebo je-li tu nebezpečí z

prodlení, předseda senátu usnesení o předběžném opatření podle § 76, o

němž rozhodl bezodkladně, ihned vyhlásí účastníku, kterému ukládá

povinnost, popřípadě též někomu jinému než účastníku řízení, byla-li mu

předběžným opatřením uložena povinnost; ukazuje-li se to potřebné,

přistoupí k vyhlášení usnesení na místě samém.



(2) Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je

třeba účastníkům, popřípadě jejich zástupcům a těm, kterým byla

předběžným opatřením uložena povinnost, odeslat ve lhůtě 3 dnů ode dne

vyhlášení usnesení nebo, nebylo-li vyhlášeno, ve lhůtě 3 dnů ode dne

jeho vydání. Jiným účastníkům než navrhovateli se spolu se stejnopisem

usnesení doručí též návrh na předběžné opatření.



(3) Stejnopis usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jímž

bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitou věcí, je

třeba odeslat ve lhůtě podle odstavce 2 také příslušnému katastrálnímu

úřadu; to neplatí, jde-li o nemovitou věc, která není předmětem

evidence v katastru nemovitostí.



§ 76d



Usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je vykonatelné

vyhlášením. Nedošlo-li k vyhlášení, je vykonatelné, jakmile bylo

doručeno tomu, komu ukládá povinnost.



§ 76e



(1) Výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření je

závazný jen pro účastníky řízení a pro ty, kterým byla předběžným

opatřením uložena povinnost, nestanoví-li zákon jinak.



(2) V rozsahu, v jakém je výrok vykonatelného usnesení o nařízení

předběžného opatření závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné

osoby, je závazný též pro všechny orgány.



§ 76f



(1) Právní jednání, které bylo učiněno tím, pro něhož je výrok

vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je

neplatné, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným

usnesením o nařízení předběžného opatření. Soud k neplatnosti přihlédne

i bez návrhu.



(2) Bylo-li účastníku předběžným opatřením uloženo, aby nenakládal s

určitou nemovitou věcí, pozbývá návrh na vklad práva týkajícího se této

nemovité věci, o němž dosud nebylo příslušným orgánem pravomocně

rozhodnuto, své právní účinky; to platí i tehdy, jestliže účastník

učinil právní jednání týkající se nemovité věci dříve, než se usnesení

o nařízení předběžného opatření stalo vykonatelným.



§ 76g



Byl-li návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut nebo odmítnut

nebo bylo-li řízení o návrhu zastaveno, doručuje se usnesení jen

navrhovateli. Stejnopis usnesení je třeba odeslat navrhovateli,

popřípadě jeho zástupci ve lhůtě 3 dnů ode dne vyhlášení nebo vydání

usnesení.



§ 76h



Dokud trvají účinky předběžného opatření, může předseda senátu vyzvat

navrhovatele ke složení doplatku jistoty (§ 75b odst. 1 věta druhá) ve

lhůtě 3 dnů; učiní tak jen na návrh toho, komu byla předběžným

opatřením uložena povinnost.



§ 77



(1) Předběžné opatření zanikne, jestliže



a) navrhovatel nepodal v zákonné lhůtě nebo ve lhůtě soudem určené

návrh na zahájení řízení;



b) nebylo návrhu ve věci samé vyhověno;



c) bylo návrhu ve věci samé vyhověno a uplynulo patnáct dní od

vykonatelnosti rozhodnutí o věci;



d) uplynula určená doba, po kterou mělo trvat.



(2) Předběžné opatření předseda senátu zruší, jestliže pominou důvody,

pro které bylo nařízeno. Předběžné opatření předseda senátu zruší také

tehdy, jestliže navrhovatel ve stanovené lhůtě nesložil doplatek

jistoty.



§ 77a



(1) Zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z

jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo

proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen

nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla.

Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě

nebo k jiné újmě došlo i jinak.



(2) Žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba

podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy předběžné opatření zaniklo

nebo kdy bylo pravomocně zrušeno, jinak právo zanikne. Zmeškání této

lhůty nelze prominout.



(3) Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o ní

je soud, který v prvním stupni rozhodoval o předběžném opatření.



(4) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí z

navrhovatelem složené jistoty; nepostačuje-li jistota k uspokojení

všech poškozených, rozdělí soud jistotu mezi ně poměrně. Povinnost

navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla zajištěna

složenou jistotou, tím není dotčena.



Zajištění důkazu



§ 78



(1) Před zahájením řízení o věci samé lze na návrh zajistit důkaz,

je-li obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s

velkými obtížemi.



(2) K zajištění důkazu je příslušný soud, který by byl příslušný k

řízení o věci, nebo soud, v jehož obvodu je ohrožený důkazní

prostředek.



(3) Zajištění důkazu provede předseda senátu způsobem předepsaným pro

důkaz, o který jde. Není-li tu nebezpečí z prodlení, mají účastníci ve

věci samé právo být přítomni u zajištění důkazu.



§ 78a



Důkaz může být zajištěn také notářským nebo exekutorským zápisem o

skutkovém ději nebo o stavu věci, jestliže se skutkový děj udál v

přítomnosti notáře nebo soudního exekutora nebo jestliže notář nebo

soudní exekutor osvědčil stav věci.



Zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z

duševního vlastnictví



§ 78b



(1) Ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví lze před

zahájením řízení o věci samé na návrh toho, kdo osvědčil porušení práva

z duševního vlastnictví, za účelem provedení důkazu (§ 130 odst. 1)

zajistit



a) zboží, popřípadě přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být

porušeno právo z duševního vlastnictví,



b) materiál a nástroje, které byly použity k výrobě nebo rozšiřování

zboží uvedeného v písmenu a),



c) dokumenty týkající se zboží uvedeného v písmenu a).



(2) Zajištění podle odstavce 1 je přípustné jen tehdy, nebylo-li zboží,

materiál, nástroje nebo dokumenty předmětem zajištění důkazu podle § 78

nebo 78a, popřípadě jestliže pomocí takovéhoto zajištění důkazu nebylo

možné postihnout všechny okolnosti významné pro rozhodnutí věci samé.



§ 78c



(1) K zajištění předmětu důkazního prostředku je příslušný krajský

soud, v jehož obvodu je zajišťovaný předmět důkazního prostředku.



(2) Účastníky řízení jsou navrhovatel, ti, kteří by jimi byli, kdyby

šlo o věc samu, a ten, kdo má zajišťovaný předmět důkazního prostředku

u sebe.



§ 78d



(1) Předseda senátu může, vyžadují-li to okolnosti, uložit navrhovateli

povinnost složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy,

která by vznikla zajištěním předmětu důkazního prostředku. Výši jistoty

stanoví předseda senátu s přihlédnutím k okolnostem případu, maximálně

však ve výši 100 000 Kč. Takto stanovená jistota je splatná do 8 dnů od

doručení rozhodnutí o stanovení jistoty navrhovateli. Podalo-li návrh

více navrhovatelů, jsou povinni jistotu složit společně a nerozdílně.



(2) Nebude-li jistota podle odstavce 1 včas složena, předseda senátu

návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku odmítne; zmeškání

lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.



(3) Byl-li návrh na zajištění předmětu důkazního prostředku pravomocně

zamítnut nebo odmítnut, popřípadě bylo-li řízení o tomto návrhu

pravomocně zastaveno, soud složenou jistotu vrátí. V případě, že soud

nařídil zajištění předmětu důkazního prostředku, bude jistota vrácena,

jestliže zajištění předmětu důkazního prostředku zaniklo podle § 78f

odst. 1 písm. a), jestliže marně uplynula lhůta k žalobě podle § 78g

odst. 2, nebo jestliže nabylo právní moci rozhodnutí o žalobě podané

podle § 78g odst. 2 a z tohoto rozhodnutí vyplývá, že jistota nebude

použita k uspokojení práva na náhradu škody nebo jiné újmy.



§ 78e



(1) Nepostupoval-li předseda senátu podle § 78d odst. 2 a jsou-li

splněny předpoklady uvedené v § 78b, předseda senátu usnesením nařídí

zajištění předmětu důkazního prostředku.



(2) O návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku soud rozhodne

bez slyšení účastníků. Pro zajištění předmětu důkazního prostředku je

rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního

stupně.



(3) V usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku

předseda senátu navrhovateli uloží, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal

u soudu žalobu.



(4) Předmět důkazního prostředku, o jehož zajištění bylo rozhodnuto

podle odstavce 1, se složí u soudu nebo u vhodného schovatele; tomu,

kdo má předmět u sebe a odmítne jej předat dobrovolně, bude soudem

odebrán, a to ihned poté, co mu bude doručen stejnopis vyhotovení

usnesení o nařízení zajištění předmětu důkazního prostředku.



§ 78f



(1) Zajištění předmětu důkazního prostředku zanikne, jestliže



a) navrhovatel nepodal ve lhůtě určené soudem žalobu,



b) v řízení o věci samé byl proveden důkaz ohledáním zajištěného

předmětu důkazního prostředku,



c) řízení o věci samé bylo pravomocně skončeno, aniž by v něm byl

proveden důkaz ohledáním zajištěného předmětu důkazního prostředku.



(2) Předseda senátu zajištění předmětu důkazního prostředku usnesením

zruší, jestliže pominuly důvody, pro které bylo nařízeno.



(3) Poté, co zajištění zanikne nebo co bude pravomocně zrušeno, vrátí

se předmět důkazního prostředku tomu, kdo jej předložil soudu nebo komu

byl soudem odebrán.



§ 78g



(1) Zaniklo-li zajištění předmětu důkazního prostředku podle § 78f

odst. 1 písm. a) nebo nebylo-li žalobě ve věci samé pravomocným

rozhodnutím ani zčásti vyhověno, aniž by právo navrhovatele bylo byť

jen zčásti uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou

újmu každému, komu zajištěním předmětu důkazního prostředku vznikla.

Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě

nebo jiné újmě došlo i jinak.



(2) Žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba

podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy zajištění předmětu důkazního

prostředku zaniklo podle § 78f odst. 1 písm. a) nebo kdy bylo o žalobě

ve věci samé pravomocně rozhodnuto, jinak právo zanikne. Zmeškání této

lhůty nelze prominout.



(3) Příslušným k projednání žaloby podle odstavce 2 a k rozhodnutí o ní

je příslušný soud uvedený v § 78c odst. 1.



(4) Pravomocně přiznaná náhrada škody nebo jiné újmy se uspokojí z

navrhovatelem složené jistoty; nepostačuje-li k uspokojení všech

poškozených, rozdělí soud jistotu mezi ně poměrně. Povinnost

navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která nebyla zajištěna

složenou jistotou, tím není dotčena.



ČÁST TŘETÍ



Řízení v prvním stupni



Hlava první



Průběh řízení



Zahájení řízení



§ 79



(1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí

(§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě

rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo

název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a

příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem

vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících

skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být

z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je

účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i

označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského

fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi

žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.



(2) Žalobce je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž se

dovolává, a to v listinné nebo v elektronické podobě.



(3) Žalobu (návrh na zahájení řízení) soud doručí ostatním účastníkům

do vlastních rukou. Žalobce (navrhovatel) může obeznámit žalovaného

(ostatní účastníky řízení) s obsahem návrhu tím, že vedle stejnopisu

žaloby (návrhu) doručovaného soudem mu sám zašle další stejnopis.



§ 80



Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou

domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.



§ 81



zrušen



§ 82



(1) Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení.

Pokud je návrh na zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové

sítě a elektronické aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že

řízení je zahájeno v okamžiku, kdy je návrh dostupný informačnímu

systému určenému k příjmu takového podání.



(2) Předcházelo-li řízení u soudu řízení u jiného orgánu, je řízení u

soudu zahájeno dnem, kdy postoupená věc došla soudu.



(3) Odmítl-li žalobu (návrh na zahájení řízení) soud, který rozhoduje

podle zvláštního zákona^96) věci správního soudnictví, protože šlo o

věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení,

a došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho

měsíce od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této

věci, platí, že řízení o ní je u soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla

odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení).



§ 83



(1) Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné

řízení.



(2) Zahájení řízení



a) o zdržení se protiprávního jednání nebo o odstranění závadného stavu

ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním

jednáním,



b) o zdržení se protiprávního jednání ve věcech ochrany práv

spotřebitelů,



c) ve věcech náhrady škody nebo dorovnání výše protiplnění podle zákona

o nabídkách převzetí anebo ve věcech přezkoumání protiplnění při výkupu

účastnických cenných papírů,



d) v dalších věcech stanovených zvláštními právními předpisy,



brání též tomu, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další

řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo

stavu stejné nároky.



Místní příslušnost



§ 84



K řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje

(žalovaného), není-li stanoveno jinak.



§ 85



(1) Nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní

soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v

jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech,

jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí

s úmyslem zdržovat se tam trvale.



(2) Obecným soudem fyzické osoby, která je podnikatelem, je ve věcech

vyplývajících z podnikatelské činnosti okresní soud, v jehož obvodu má

sídlo; nemá-li sídlo, určuje se její obecný soud podle odstavce 1.



(3) Obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má

sídlo.



(4) Obecným soudem insolvenčního správce při výkonu jeho funkce je

okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.



(5) Obecným soudem státu je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo

organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu,

a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu

nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.



(6) Obecným soudem obce je okresní soud, v jehož obvodu má své území.



(7) Obecným soudem vyššího územně samosprávného celku je okresní soud,

v jehož obvodu mají sídlo jeho orgány.



§ 85a



Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní

příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným

krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.



§ 86



(1) Jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný

soud anebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v

jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště.



(2) Proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je

možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.



(3) Proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení)

i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo

organizační složka jejího závodu.



§ 87



Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §

85a, je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu



a) má žalovaný své stálé pracoviště;



b) došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy;



c) je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby,

která je žalovanou, týká-li se spor této složky;



d) je sídlo osoby, která organizuje regulovaný trh nebo provozuje

mnohostranný obchodní systém, jde-li o spor z obchodu



1. na jí organizovaném regulovaném trhu, nebo z vypořádání tohoto

obchodu, nebo



2. v jí provozovaném mnohostranném obchodním systému, nebo z vypořádání

tohoto obchodu,



e) je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného

cenného papíru;



f) je sídlo komoditní burzy, jde-li o spor z obchodu na komoditní

burze.



§ 88



Namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v § 85a, je k

řízení příslušný soud,



a) který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu

stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení

společného nájmu bytu,



b) v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní,

není-li dána příslušnost podle písmene a),



c) u něhož probíhá řízení o pozůstalosti, jde-li o rozhodnutí sporu v

souvislosti s řízením o pozůstalosti,



d) u něhož probíhá řízení o úschovách, jde-li o rozhodnutí, že ten, kdo

odporoval vydání předmětu úschovy žadateli, je povinen s ním souhlasit,



e) u něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci z

výkonu rozhodnutí nebo o rozhodnutí o pravosti, výši, skupině nebo

pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu,



f) v jehož obvodu má sídlo organizační jednotka železničního dopravce,

týká-li se spor na straně žalovaného této jednotky,



g) u něhož probíhá řízení, jde-li o žalobu podle § 91a,



h) v jehož obvodu byla provedena dražba, jde-li o věc veřejné dražby

podle zákona o veřejných dražbách,



i) který je obecným soudem žalobce, jde-li o ochranu držby práva k

věci, není-li touto věcí věc nemovitá.



§ 89



Soud, který je příslušný k řízení o určité věci, je příslušný i k

řízení o věcech s ní spojených a o vzájemných návrzích žalovaného, s

výjimkou věcí uvedených v § 88.



§ 89a



Účastníci řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli

vyplývajících z podnikatelské činnosti se mohou písemně dohodnout na

místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví

příslušnost výlučnou.



Účastníci



§ 90



Účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný.



§ 91



(1) Je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení

každý z nich sám za sebe.



(2) Jestliže však jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se

rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné

straně, platí úkony jednoho z nich i pro ostatní. Ke změně návrhu, k

jeho vzetí zpět, k uznání nároku a k uzavření smíru je však třeba

souhlasu všech účastníků, kteří vystupují na jedné straně.



§ 91a



Kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž

probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení

tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.



§ 92



(1) Na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil

další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je

třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.



(2) Na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby

žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil

někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím

souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije v případech uvedených v §

107a.



§ 93



(1) Jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného

zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku.



(2) Do řízení vstoupí buď z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z

účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího

účastenství soud rozhodne jen na návrh.



(3) V řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako

účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují

úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po

uvážení všech okolností.



§ 94



zrušen



Úkony účastníků ve věci samé



§ 95



(1) Žalobce (navrhovatel) může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh

na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit

do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně

došlo.



(2) Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního

řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém

případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci

usnesení.



§ 96



(1) Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho

zahájení, a to zčásti nebo zcela.



(2) Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu

zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až

po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní

moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení

rozhodnutí.



(3) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů

nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li

dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v

řízení.



(4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve,

než začalo jednání.



(5) Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o

věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není

účinné.



§ 97



(1) Žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i

vzájemným návrhem.



(2) Vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže

by tu nebyly podmínky pro spojení věcí.



(3) Na vzájemný návrh se použije přiměřeně ustanovení o návrhu na

zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět.



§ 98



Vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje

svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo

přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový

projev jen jako obranu proti návrhu.



§ 99



(1) Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním

smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda

senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a

na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce

soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností

případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s

ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky

rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo

sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách.



(2) Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v

rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci

usnesení pokračuje v řízení.



(3) Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může

soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva

neplatný. Návrh lze podat do tří let od právní moci usnesení o

schválení smíru.



Průběh řízení



§ 100



(1) Jakmile bylo řízení zahájeno, postupuje v něm soud i bez dalších

návrhů tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta. Přitom

usiluje především o to, aby spor byl vyřešen smírně.



(2) Je-li to účelné a vhodné, může předseda senátu účastníkům řízení

nařídit první setkání se zapsaným mediátorem (dále jen „mediátor“) v

rozsahu 3 hodin a přerušit řízení, nejdéle však na dobu 3 měsíců. Pokud

se účastníci bez zbytečného odkladu nedohodnou na osobě mediátora,

vybere jej ze seznamu vedeného ministerstvem předseda senátu. Po

uplynutí 3 měsíců soud v řízení pokračuje. První setkání nelze nařídit

po dobu platnosti předběžného opatření ve věcech ochrany proti domácímu

násilí.



(3) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno

formulovat své názory, soud postupuje tak, aby byl zjištěn jeho názor

ve věci. Názor nezletilého dítěte soud zjistí výslechem dítěte. Názor

dítěte může soud ve výjimečných případech zjistit též prostřednictvím

jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu

sociálně-právní ochrany dětí. Výslech dítěte může soud provést i bez

přítomnosti dalších osob, lze-li očekávat, že by jejich přítomnost

mohla ovlivnit dítě tak, že by nevyjádřilo svůj skutečný názor;

přítomnost důvěrníka dítěte, který není jeho zákonným zástupcem a o

jehož účast u výslechu dítě požádá, může soud vyloučit jen tehdy, je-li

jeho přítomností mařen účel výslechu. K názoru dítěte soud přihlíží s

přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti.



§ 101



(1) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni

zejména



a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti;

neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení

řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,



b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti

uložené jim zákonem nebo soudem,



c) dbát pokynů soudu.



(2) Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou

účastníci nečinní.



(3) Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas

nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a

rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu

spisu a z provedených důkazů.



(4) Vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se

dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li

se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.



§ 102



(1) Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků

nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení

posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné

opatření.



(2) Po zahájení řízení může soud i bez návrhu zajistit důkaz, je-li

obava, že později jej nebude možné provést vůbec nebo jen s velkými

obtížemi.



(3) Ve věcech příslušejících senátu nařídí předběžné opatření nebo

zajistí důkaz senát; předseda senátu tak může učinit, jen je-li tu

nebezpečí z prodlení. Ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d,

76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78

odst. 3 se použijí obdobně.



(4) Po zahájení řízení může soud na návrh zajistit předmět důkazního

prostředku ve sporech týkajících se práv z duševního vlastnictví;

ustanovení § 78b odst. 1, § 78d, § 78e odst. 1, 2 a 4, § 78f odst. 1

písm. b) a c), § 78f odst. 2 a 3 a § 78g zde platí obdobně.



Zkoumání podmínek řízení



§ 103



Kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za

nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).



§ 104



(1) Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit,

soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li

předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o

zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním

žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.



(2) Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní

soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení,

ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky

řízení odstranit, řízení zastaví.



§ 104a



(1) Věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.



(2) Má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný,

předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu,

jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních,

krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání

a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc

podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu.

Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným

důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy

jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li

sám věcně příslušný.



(3) Bylo-li řízení zahájeno u vrchního soudu a má-li za to, že není

věcně příslušný, vrchní soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a

rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni. To neplatí, dospěje-li

vrchní soud k závěru, že věc patří do věcné příslušnosti Nejvyššího

soudu; v takovém případě věc předloží se zprávou o tom Nejvyššímu

soudu. Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti

vyjádřit.



(4) Bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc

Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne,

které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním

stupni, není-li sám věcně příslušný.



(5) Obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek

věcné příslušnosti soudu účastník řízení.



(6) V usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci

jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení

zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu

řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno.



(7) Usnesením vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou

účastníci řízení a soudy vázáni.



(8) Ustanovení odstavců 2 a 7 se nepoužije, náleží-li věc do věcné

příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona^96) věci

správního soudnictví.



§ 104b



(1) Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle

zvláštního zákona^96) věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V

usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o

možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním

soudnictví.



(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, domáhá-li se navrhovatel podle

zvláštního zákona^96) ochrany proti nečinnosti orgánu moci výkonné,

orgánu územního samosprávného celku, jakož i právnické (fyzické) osoby

nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování o právech a

povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,

ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením orgánu moci

výkonné, orgánu územního samosprávného celku, jakož i právnické

(fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování o

právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné

správy, rozhodnutí ve věcech politických stran a politických hnutí nebo

rozhodnutí o kompetenční žalobě. V uvedených případech soud vysloví, že

není věcně příslušný, a rozhodne o postoupení věci věcně příslušnému

soudu, který rozhoduje věci správního soudnictví. Právní účinky spojené

s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají zachovány.



(3) Je-li mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným podle

zvláštního zákona^96) k projednání a rozhodnutí věcí správního

soudnictví a jiným senátem téhož krajského soudu sporné, zda jde o věc

správního soudnictví, postupuje se podle zvláštního zákona;^97)

ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužije.



(4) Účastníci řízení mají právo se k otázce věcné příslušnosti podle

odstavce 1 nebo 2, popřípadě k postupu podle odstavce 3 vyjádřit.



§ 104c



(1) Náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle

zvláštního zákona^96) věci správního soudnictví, nepostupuje se podle §

104b, jestliže soud, který rozhoduje podle zvláštního zákona^96) věci

správního soudnictví, ve stejné věci pravomocným rozhodnutím odmítl

návrh s tím, že šlo o věc, kterou soudy projednávají a rozhodují v

občanském soudním řízení.



(2) Soud v případě uvedeném v odstavci 1 navrhne senátu zřízenému podle

zvláštního zákona,^97) aby rozhodl tento spor o věcnou příslušnost.



§ 105



(1) Místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání

podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní

příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-

li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí,

jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský

platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li

provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka,

která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při

zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním

a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k

rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem.



(2) Vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci

tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3

předloží Nejvyššímu soudu.



(3) Jestliže soud, jemuž byla věc postoupena, s postoupením nesouhlasí,

předloží ji k rozhodnutí, pokud otázka příslušnosti nebyla již

rozhodnuta soudem odvolacím, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím

tohoto soudu je vázán i soud, který věc postoupil.



(4) Namítne-li účastník řízení včas a důvodně nedostatek místní

příslušnosti, postupuje soud obdobně podle odstavců 2 a 3; jinak

námitku usnesením zamítne.



§ 106



(1) Jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním

jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků

projednána v řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku, nemůže

věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže

účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají nebo že netrvají na

projednání věci před rozhodčí komisí spolku. Soud projedná věc i tehdy,

jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky

podrobena rozhodčí smlouvě, nebo že rozhodčí smlouva je neplatná,

popřípadě že vůbec neexistuje nebo že její projednání v řízení před

rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, anebo že

rozhodčí soud odmítl věcí se zabývat.



(2) Bylo-li řízení před soudem podle odstavce 1 zastaveno a v téže věci

byl podán návrh na zahájení řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí

spolku, zůstávají právní účinky původního návrhu zachovány, bude-li

návrh na zahájení řízení před rozhodci nebo rozhodčí komisí spolku

podán do 30 dnů od doručení usnesení soudu o zastavení řízení.



(3) Bylo-li řízení před rozhodci zahájeno dříve, než došlo k řízení

soudnímu, přeruší soud řízení o neexistenci, neplatnosti nebo zániku

smlouvy až do doby, než bude v rozhodčím řízení rozhodnuto o pravomoci

nebo ve věci samé.



Překážky postupu řízení



§ 107



(1) Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být

účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí

soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v

řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v

řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.



(2) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a

umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem,

nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti,

o něž v řízení jde.



(3) Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a

umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním

nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické

osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po

zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.



(4) Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení,

musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.



(5) Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.



§ 107a



(1) Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní

skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva

nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než

soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti,

popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v

řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to

neplatí v případech uvedených v § 107.



(2) Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení

řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím

souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo

toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky

spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.



(3) Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně.



§ 108



zrušen



§ 109



(1) Soud řízení přeruší, jestliže



a) účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen

zástupcem s procesní plnou mocí;



b) rozhodnutí závisí na otázce, kterou není v tomto řízení oprávněn

řešit;



c) dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo

rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu

s ústavním pořádkem a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení

tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení;



d) rozhodl, že požádá Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí

o předběžné otázce.^62d)



(2) Pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit,

jestliže



a) účastník se nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy

nebo proto, že je neznámého pobytu;



b) zákonný zástupce účastníka zemřel nebo ztratil způsobilost jednat

před soudem;



c) probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro

rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.



§ 110



Jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez

předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků

navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud

řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení.



§ 111



(1) Jestliže řízení je přerušeno, nekonají se jednání a neběží lhůty

podle tohoto zákona. Jestliže se v řízení pokračuje, počínají lhůty

běžet znovu.



(2) Jestliže je řízení přerušeno podle § 109, činí soud všechna

potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily

přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro

kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu.



(3) Jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na

návrh po uplynutí 3 měsíců. Soud může na návrh, jsou-li pro to závažné

důvody, a i bez návrhu v případě, že to odůvodňují zájmy nezletilého

dítěte, pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty. Není-li návrh

na pokračování v řízení podán do 1 roku, soud řízení zastaví.



Spojení věcí



§ 112



(1) V zájmu hospodárnosti řízení může soud spojit ke společnému řízení

věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se

týkají týchž účastníků.



(2) Jsou-li v návrhu na zahájení řízení uvedeny věci, které se ke

spojení nehodí, nebo odpadnou-li důvody, pro které byly věci soudem

spojeny, může soud některou věc vyloučit k samostatnému řízení.



§ 113



zrušen



§ 113a



zrušen



Příprava jednání



§ 114



(1) Po zahájení řízení předseda senátu především zkoumá, zda jsou

splněny podmínky řízení a zda byly odstraněny případné vady v žalobě

(návrhu na zahájení řízení).



(2) Zastaví-li soud řízení proto, že je tu takový nedostatek podmínky

řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1), nebo že se nedostatek

podmínky řízení nepodařilo odstranit (§ 104 odst. 2), popřípadě z

jiných důvodů stanovených zákonem,^63) anebo odmítne-li návrh (§ 43

odst. 2), je tím řízení skončeno.



§ 114a



(1) Nebylo-li rozhodnuto podle § 114 odst. 2, připraví předseda senátu

jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném

jednání.



(2) Za tím účelem předseda senátu



a) žalovaného, popřípadě ostatní účastníky, kteří nepodali návrh na

zahájení řízení, vyzve, aby se ve věci písemně vyjádřili a aby soudu

předložili listinné důkazy, jichž se dovolávají, ledaže se takový

postup jeví s ohledem na povahu věci neúčelným;



b) účastníky řízení upozorní na možnost využití mediace podle zákona o

mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách,

je-li to vhodné;



c) vyžádá si zprávu o skutečnostech, které mají význam pro řízení a

rozhodnutí (§ 128);



d) ustanoví znalce, jsou-li splněny podmínky podle § 127;



e) zajistí, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy, a

jestliže je to účelné, může provést důkaz prostřednictvím dožádaného

soudu;



f) činí jiná vhodná opatření.



§ 114b



(1) Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy,

bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním

rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo

výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a

včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně

vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve

vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu,

a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě

označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž

nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).



(2) K podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu,

která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci

rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo

evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty

k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu

rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.



(3) Usnesení podle odstavce 1 nelze vydat nebo doručit po přípravném

jednání podle § 114c nebo po prvním jednání ve věci.



(4) Usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních

rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se

prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí

být žalovanému doručeno dříve než žaloba.



(5) Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle

odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký

vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu

žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být

poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení

nebo odmítnutí žaloby.



§ 114c



Přípravné jednání



(1) Není-li možné o věci samé rozhodnout bez nařízení jednání,

nebylo-li nebo nemůže-li být postupem podle § 114a odst. 2 jednání

připraveno tak, aby bylo možné věc rozhodnout při jediném jednání, a

nepostupoval-li podle § 114b, předseda senátu, s výjimkou sporů a

jiných právních věcí, v nichž se takový postup jeví s ohledem na

okolnosti případu neúčelným, nařídí a provede přípravné jednání.



(2) K přípravnému jednání předvolá předseda senátu účastníky a jejich

zástupce, popřípadě též další osoby, jejichž přítomnosti je třeba.

Předvolání k přípravnému jednání musí být doručeno do vlastních rukou.

Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se

prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky.



(3) Při přípravném jednání předseda senátu zejména



a) v součinnosti s účastníky objasní, zda jsou splněny podmínky řízení,

a případně přijme opatření k odstranění zjištěného nedostatku podmínek

řízení,



b) vyzve účastníky, aby do protokolu doplnili svá potřebná tvrzení o

skutečnostech rozhodných pro věc a návrhy na provedení důkazů k jejich

prokázání a aby splnili své další procesní povinnosti, a poskytne

účastníkům potřebná poučení; § 118a zde platí obdobně,



c) pokusí se o smírné vyřešení věci (§ 99),



d) může účastníkům řízení nařídit první setkání s mediátorem podle §

100 odst. 2, je-li to účelné a vhodné,



e) uloží účastníkům řízení další procesní povinnosti potřebné k

dosažení účelu řízení.



(4) Procesní povinnosti podle odstavce 3 jsou účastníci povinni splnit

do skončení přípravného jednání. Z důležitých důvodů soud účastníkům

poskytne na žádost některého z nich lhůtu k doplnění tvrzení o

skutečnostech rozhodujících pro věc, k podání návrhů na provedení

důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností; tato lhůta nesmí

být delší než 30 dnů.



(5) Před skončením přípravného jednání předseda senátu poučí přítomné

účastníky o tom, že ke skutečnostem uvedeným a k důkazům označeným po

skončení přípravného jednání, popřípadě po uplynutí lhůty podle

odstavce 4 věty druhé, může být přihlédnuto jen za podmínek uvedených v

§ 118b odst. 1.



(6) Nedostaví-li se žalovaný k přípravnému jednání, ačkoliv byl řádně a

včas předvolán nejméně 20 dnů předem a řádně mu byla doručena žaloba,

aniž by se včas a z důležitého důvodu omluvil, má se, s výjimkou věcí,

v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), za to, že

uznává nárok, který je proti němu uplatňován žalobou; o tomto následku

(§ 153a odst. 3) musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání. To

neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo

odmítnutí žaloby.



(7) Nedostaví-li se k přípravnému jednání žalobce nebo jiný

navrhovatel, ačkoliv byl řádně a včas předvolán nejméně 20 dnů předem,

aniž by se včas a z důležitého důvodu omluvil, soud řízení zastaví; o

tomto následku musí být poučen v předvolání k přípravnému jednání.



Jednání



§ 115



(1) Nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci

samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti

je třeba.



(2) Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času

k přípravě, zpravidla nejméně 10 dnů přede dnem, kdy se jednání má

konat, pokud nepředcházelo přípravné jednání.



§ 115a



K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci

lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů

a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s

rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.



§ 116



(1) Jednání je veřejné.



(2) Veřejnost může být pro celé jednání nebo pro jeho část vyloučena,

jen kdyby veřejné projednání věci ohrozilo tajnost utajovaných

informací chráněných zvláštním zákonem,^56) obchodní tajemství,

důležitý zájem účastníků nebo mravnost.



(3) Jestliže byla veřejnost vyloučena, soud může povolit jednotlivým

fyzickým osobám, aby byly při jednání nebo jeho části přítomny;

současně je poučí, že jsou povinny zachovávat mlčenlivost o všem, co se

při jednání o utajovaných informacích, obchodním tajemství nebo zájmech

účastníků dozvěděly.



(4) I když veřejnost nebyla vyloučena, může soud odepřít přístup k

jednání nezletilým a fyzickým osobám, u nichž je obava, že by mohli

rušit důstojný průběh jednání.



§ 116a



(1) Účastník má během jednání právo na konzultace s osobou, která mu

podle občanského zákoníku může napomáhat při rozhodování (podpůrce);

je-li takových osob více, zvolí si účastník jednu z nich. Ustanovení §

23 tím není dotčeno.



(2) Namítne-li v průběhu řízení podpůrce účastníka vlastním jménem

neplatnost právního jednání učiněného podporovaným účastníkem, soud k

této námitce v řízení přihlédne.



§ 117



(1) Předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá

slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění

účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání

probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a

bez průtahů projednána.



(2) Ve věcech příslušejících senátu mohou jednotlivé úkony při

dokazování provádět se souhlasem předsedy také členové senátu.



(3) Kdo ve věcech příslušejících senátu nesouhlasí s opatřením předsedy

senátu, které učinil při jednání, může žádat, aby rozhodl senát.



§ 118



(1) Po zahájení jednání předseda senátu vyzve žalobce (navrhovatele),

aby přednesl žalobu (návrh na zahájení řízení) nebo sdělil její obsah,

a žalovaného (ostatní účastníky řízení), aby přednesl nebo sdělil obsah

podaných písemných vyjádření ve věci; podání nepřítomných účastníků

přečte nebo sdělí jejich obsah předseda senátu. Žalovaného (jiného

účastníka), který dosud neučinil písemné podání, předseda senátu vyzve,

aby se ve věci vyjádřil. Je-li to potřebné, předseda senátu účastníka

též vyzve, aby svá tvrzení doplnil a aby navrhl k prokázání svých

tvrzení důkazy.



(2) Po provedení úkonů podle odstavce 1 předseda senátu sdělí výsledky

přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení uvede, která

právně významná skutková tvrzení účastníků lze považovat za shodná,

která právně významná skutková tvrzení zůstala sporná a které z dosud

navržených důkazů budou provedeny, popřípadě které důkazy soud provede,

i když je účastníci nenavrhli.



(3) Nestanoví-li zákon jinak, určuje další průběh jednání předseda

senátu podle okolností případu.



§ 118a



(1) Ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny

rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej

vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a

jaké by byly následky nesplnění této výzvy.



(2) Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce

posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka,

aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností;

postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.



(3) Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud

nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení,

vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej

o následcích nesplnění této výzvy.



(4) Při jednání předseda senátu poskytuje účastníkům poučení též o

jiných jejich procesních právech a povinnostech; to neplatí, je-li

účastník zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu jeho oprávnění

stanoveného zvláštními předpisy.^57)



§ 118b



(1) Ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c,

mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy

k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do

uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o

skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů

nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud

nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést

rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání

jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která

byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech

významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění

dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a

označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo

důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních

prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po

prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést,

jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co

byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle §

118a odst. 1 až 3.



(2) Byla-li připuštěna změna žaloby (§ 95), nejsou tím účinky podle

odstavce 1 dotčeny. Došlo-li k přistoupení dalšího účastníka (§ 92

odst. 1) nebo záměně účastníka (§ 92 odst. 2), nastávají ve vztahu s

novými účastníky účinky podle odstavce 1 skončením prvního jednání,

které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které se ve

věci konalo; o tom musí být účastníci poučeni v předvolání k tomuto

jednání.



(3) Omezení podle odstavců 1 a 2 neplatí v případě, že účastníci nebyli

řádně poučeni podle odstavce 2 části druhé věty za středníkem nebo

podle § 114c odst. 5.



§ 118c



zrušen



§ 119



(1) Jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být

sděleny. Nebrání-li tomu okolnosti případu, oznámí předseda senátu při

odročení jednání den, kdy se bude konat další jednání; ustanovení §

115a zde platí obdobně.



(2) K dalšímu jednání musí být účastníci předvoláni zpravidla nejméně

pět dnů předem.



(3) Došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku

dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů.



§ 119a



(1) Před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky

přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést

a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí,

neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen

za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část

první věty za středníkem tím nejsou dotčena.



(2) Jestliže účastníci ani po poučení podle odstavce 1 nové skutečnosti

a důkazy neuvedou, jestliže nové skutečnosti a důkazy byly uplatněny v

rozporu s § 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem nebo

jestliže soud rozhodl, že navrhované důkazy neprovede, předseda senátu

účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování

a ke skutkové a k právní stránce věci.



Hlava druhá



Dokazování



Důkazní povinnost



§ 120



(1) Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.



(2) Soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech,

kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu

spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení,

vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly

provedeny.



(3) Soud může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení

účastníků.



§ 121



Není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho

činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné nebo oznámené ve Sbírce

zákonů České republiky.



Provádění důkazů



§ 122



(1) Dokazování provádí soud při jednání.



(2) Je-li to účelné, může být o provedení důkazu dožádán jiný soud nebo

předseda senátu může důkaz z pověření senátu provést mimo jednání,

anebo lze důkaz provést za využití technického zařízení pro přenos

obrazu a zvuku. Účastníci mají právo být přítomni u takto prováděného

dokazování. Jeho výsledky je třeba vždy při jednání sdělit.



(3) Senát může vždy rozhodnout, aby provedené důkazy byly doplněny nebo

před ním opakovány.



§ 123



Účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům,

které byly provedeny.



§ 124



Dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat

mlčenlivost o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem^56)

a jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V

těchto případech lze provést výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného

zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán nebo ten, v jehož

zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam, kde se provádí důkaz

jinak než výslechem.



Důkazní prostředky



§ 125



Za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci,

zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů,

fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné

listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení

důkazu předepsán, určí jej soud.



§ 126



(1) Každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je povinna

dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek. Musí

vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může odepřít jen tehdy,

kdyby jí způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám

blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud.



(2) Na počátku výslechu je třeba zjistit totožnost svědka a okolnosti,

které mohou mít vliv na jeho věrohodnost. Dále je třeba poučit svědka o

významu svědecké výpovědi, o jeho právech a povinnostech a o trestních

následcích křivé výpovědi.



(3) Předseda senátu vyzve svědka, aby souvisle vylíčil vše, co ví o

předmětu výslechu. Klást otázky mají právo postupně předseda senátu,

členové senátu, účastníci a znalci. Otázku položenou účastníkem nebo

znalcem předseda senátu nepřipustí, jen jestliže nesouvisí s předmětem

výslechu nebo naznačuje-li odpověď anebo je-li zejména předstíráním

neprokázaných nebo nepravdivých skutečností klamavá; nepořizuje-li se o

výpovědi záznam, uvede předseda senátu vždy v protokolu důvody, pro

které otázka nebyla připuštěna.



(4) Fyzická osoba, která je statutárním orgánem právnické osoby (členem

tohoto orgánu), může být vyslechnuta v řízení, jehož účastníkem je tato

právnická osoba, jen podle § 131.



§ 126a



(1) Fyzická osoba, která má vypovídat o okolnostech, týkajících se

právnické osoby a nastalých v době, kdy byla jejím statutárním orgánem

nebo členem tohoto orgánu, je povinna dostavit se na předvolání k soudu

v řízení, jehož účastníkem je tato právnická osoba.



(2) Výslech fyzické osoby uvedené v odstavci 1 se provede podle § 131

odst. 2 věty druhé a § 131 odst. 3.



§ 127



(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba

odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné

vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není

postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného

vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může

také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik

znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se

soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.



(2) Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný

nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k

výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.



(3) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního

vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku

nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav,

vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.



(4) Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu

uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty,

podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě

zkoušce krve, anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k

podání znaleckého posudku třeba.



(5) Za vydání odborného vyjádření podle odstavce 1 náleží finanční

úhrada, stanoví-li tak zvláštní předpis.



§ 127a



Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny

zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si

je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se

při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký

posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran

požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní

seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého

posudku.



§ 128



Každý je povinen bezplatně na dotaz sdělit soudu skutečnosti, které

mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ustanovení § 139 odst. 3 tím není

dotčeno. Odmítnout soudu sdělit tyto skutečnosti může jen ten, kdo by

tak mohl učinit jako svědek podle § 126 odst. 1.



§ 129



(1) Důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jednání

předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah, případně předloží

účastníkům k nahlédnutí, je-li to postačující.



(2) Předseda senátu může uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k

důkazu, aby ji předložil, nebo ji opatří sám od jiného soudu, orgánu

nebo právnické osoby.



§ 130



(1) Ohledání předmětu, který je možno dopravit k soudu, provede se při

jednání. Za tím účelem může předseda senátu uložit tomu, kdo má

potřebný předmět, aby jej předložil.



(2) Jinak se ohledání provádí na místě. Je k němu třeba předvolat ty,

kteří se předvolávají k jednání.



§ 131



(1) Důkaz výslechem účastníků může soud nařídit, jestliže dokazovanou

skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník,

který má být vyslechnut.



(2) Nařídí-li soud jako důkaz výslech účastníků, jsou účastníci povinni

dostavit se k výslechu. Při svém výslechu mají vypovědět pravdu a nic

nezamlčovat; o tom musí být poučeni.



(3) Ustanovení § 126 odst. 3 se zde použije obdobně.



Hodnocení důkazů



§ 132



Důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a

všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží

ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.



§ 133



Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští

důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.



§ 133a



Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že

ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci



a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství,

víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální

orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu

k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti

včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo

zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách^56b),



b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní

a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k

veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných

zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování

služeb^56c), nebo



c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám^56d), je žalovaný

povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.



§ 133b



Byl-li ohledán přiměřený vzorek zboží, jehož výrobou mohlo být porušeno

právo z duševního vlastnictví, má soud zjištění z ohledání vyplývající

za prokázané vůči veškerému zboží.



§ 134



Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v

mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními

předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo

prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i

pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.



§ 135



(1) Soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán

trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle

zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním

stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.



(2) Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud

posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem

rozhodnutí, soud z něho vychází.



§ 136



Lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji

zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy.



Hlava třetí



Náklady řízení



Druhy nákladů řízení



§ 137



(1) Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich

zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich

zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané

hodnoty, odměna za zastupování a odměna pro mediátora podle zákona o

mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst.

2.



(2) Odměna za zastupování patří k nákladům řízení, jen je-li zástupcem

advokát nebo notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními

právními předpisy^57) anebo patentový zástupce v rozsahu oprávnění

stanoveného zvláštními právními předpisy^57b).



(3) Náhrada za daň z přidané hodnoty patří k nákladům řízení, jen je-li

zástupcem



a) advokát, notář v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními

právními předpisy^57) nebo patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění

stanoveného zvláštními právními předpisy^57b), který je plátcem daně z

přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu^57d),



b) advokát, který je společníkem právnické osoby zřízené za účelem

výkonu advokacie podle zvláštního právního předpisu^57e), a plátcem

daně z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu^57d) je tato

právnická osoba,



c) patentový zástupce v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními

právními předpisy^57b), který je společníkem, akcionářem, zaměstnancem

nebo členem statutárního nebo dozorčího orgánu společnosti patentových

zástupců^57f), a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního

právního předpisu^57d) je tato právnická osoba,



d) advokát, který je zaměstnancem jiného advokáta nebo právnické osoby

zřízené za účelem výkonu advokacie podle zvláštního právního

předpisu^57e), a plátcem daně z přidané hodnoty podle zvláštního

právního předpisu^57d) je tento zaměstnavatel advokáta.



§ 138



(1) Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození

od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o

svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat

účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,

jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být

odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození

na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před

rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.



(2) Přiznané osvobození předseda senátu kdykoli za řízení odejme,

popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení

řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození neodůvodňují, popřípadě

neodůvodňovaly.



(3) Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven

zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na

hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování.



§ 139



(1) Svědci a fyzické osoby uvedené v § 126a mají právo na náhradu

hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečné). Toto právo zaniká, není-li

uplatněno do tří dnů od výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku

oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom musí soud svědka a fyzické osoby

uvedené v § 126a poučit.



(2) Byl-li podán znalecký posudek nebo proveden tlumočnický úkon,

vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné a

tlumočné). Zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné a

tlumočné vyplácí.



(3) Ten, komu soud uložil při dokazování nějakou povinnost, zejména aby

předložil listinu, má tatáž práva jako svědek, není-li účastníkem. Musí

je uplatnit za týchž podmínek jako svědek.



(4) O právech podle odstavců 1 až 3 rozhoduje předseda senátu.



Placení nákladů řízení



§ 140



(1) Každý účastník platí náklady řízení, které vznikají jemu osobně, a

náklady svého zástupce. Společné náklady platí účastníci podle poměru

účastenství na věci a na řízení; nelze-li poměr účastenství určit,

platí je rovným dílem. Účastníci uvedení v § 91 odst. 2 platí společné

náklady společně a nerozdílně.



(2) Byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát,

platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu

za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a

odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního

předpisu o mimosmluvní odměně^64) a náhradu za daň z přidané hodnoty

soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle

sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním

předpisem^57d). V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi

přiměřenou zálohu.



(3) Bylo-li nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2

nebo § 114c odst. 3 písm. d), platí odměnu za účastníka osvobozeného od

soudních poplatků stát; při určení odměny za zastupování se postupuje

podle ustanovení zvláštního právního předpisu a náhradu za daň z

přidané hodnoty soud určí z odměny podle sazby daně z přidané hodnoty

stanovené zvláštním právním předpisem^57d).



§ 141



(1) Lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který

nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží

předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních

poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané

výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom

musí být účastník poučen.



(2) Náklady důkazů, které nejsou kryty zálohou, jakož i hotové výdaje

ustanoveného zástupce, který není advokátem, a náklady spojené s tím,

že účastník jedná ve své mateřštině nebo se dorozumívá některým z

komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob, platí stát.



Náhrada nákladů řízení



§ 142



(1) Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu

nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti

účastníku, který ve věci úspěch neměl.



(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů

poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na

náhradu nákladů právo.



(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud

přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně

nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém

posudku nebo na úvaze soudu.



(4) V řízení zahájeném na návrh nejvyššího státního zástupce nebo

státního zastupitelství podle zvláštních předpisů^58) přizná soud

žalovanému za podmínek uvedených v odstavcích 1 až 3 náhradu těchto

nákladů proti státu. To platí obdobně, bylo-li řízení zahájeno na návrh

Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech a za

podmínek uvedených v § 35a.



§ 142a



(1) Žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo

na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve

lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na

adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k

plnění.



(2) Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně

náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě,

že žalobce žalovanému výzvu k plnění za podmínek uvedených v odstavci 1

nezaslal.



§ 143



Žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů

řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání

návrhu na zahájení řízení.



§ 144



zrušen



§ 145



Účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu

nákladů předběžného opatření a zajištění důkazů, zajištění důkazů a

zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z

duševního vlastnictví.



§ 146



(1) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho

výsledku, jestliže řízení



a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco

jiného;



b) bylo zastaveno.



(2) Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být

zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování

žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán

důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník

řízení).



(3) Odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je

žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich

náklady.



§ 147



(1) Účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady

řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým

zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim

přihodila.



(2) Soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a,

znalcům, tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou

povinnost, jestliže zavinili náklady řízení, které by jinak nebyly

vznikly, aby je nahradili účastníkům.



§ 148



(1) Stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu

nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro

osvobození od soudních poplatků.



(2) Soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a,

znalcům, tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou

povinnost, aby nahradili státu náklady řízení, které by jinak nebyly

vznikly, jestliže je zavinili.



(3) U pohledávek státu vzniklých z důvodu práva na náhradu nákladů

řízení vůči osobám uvedeným v odstavcích 1 a 2 ve výši státem placených

nákladů řízení se úrok z prodlení nevyměřuje.



(4) Pro vymáhání pohledávek uvedených v odstavci 3 se uplatní postup

stanovený daňovým řádem.



§ 149



(1) Zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada

nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů,

povinen zaplatit ji advokátu.



(2) Zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena

náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto

nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a

odměnu za zastupování.



(3) Zastupoval-li účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů

řízení, jiný zástupce než podle § 137 odst. 2, je ten, jemuž byla

uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji účastníkovi.



(4) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně, zastupoval-li účastníka notář

v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy^57) nebo

patentový zástupce v rozsahu oprávnění stanoveného zvláštními právními

předpisy^57b).



§ 150



Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník

bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného

soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti

přiznat.



Rozhodnutí o nákladech řízení



§ 151



(1) O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v

rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle

§ 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to

zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.



(2) Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za

zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného

zvláštním právním předpisem^57) anebo patentovým zástupcem v rozsahu

jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy^57b) podle

sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním

předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147, §

149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle

ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně^64).

Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z

náhrad podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním

předpisem^57d). Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud

stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce,

který podal posudek podle § 127a, soud určí podle sazby odměny

stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů,

které účastníku prokazatelně vznikly.



(3) Účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137

odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného

zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním

předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho

zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.



(4) Náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, protože je způsobili

účastníci řízení, jejich zástupci svým zaviněním nebo jestliže tyto

náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila, nebo protože je

způsobili svědci, osoby uvedené v § 126a, znalci, tlumočníci nebo ti,

kteří při dokazování měli nějakou povinnost, nemohou být nahrazeny z

jiného důvodu než podle § 147.



(5) Určit výši nákladů může předseda senátu až v písemném vyhotovení

rozhodnutí.



(6) I když bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto samostatným

usnesením, běží lhůta k plnění vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž

byla náhrada nákladů řízení přiznána.



§ 151a



zrušen



Hlava čtvrtá



Rozhodnutí



Rozsudek



§ 152



(1) Rozsudkem rozhoduje soud o věci samé. Zákon stanoví, kdy soud

rozhoduje ve věci samé usnesením.



(2) Rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to

však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její

části nebo jen o jejím základu.



§ 153



(1) Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.



(2) Soud může překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo

více, než čeho se domáhají, jen tehdy, jestliže z právního předpisu

vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.



§ 153a



(1) Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ

nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem

podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou

uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen

navrhne-li to žalobce.



(2) Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a

schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).



(3) Rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že

žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b

odst. 5 a § 114c odst. 6).



(4) Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.



§ 153b



(1) Zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních

rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede

dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se

poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci

konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají

se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající

se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě

rozsudkem pro zmeškání.



(2) Je-li v jedné věci několik žalovaných, kteří mají takové společné

povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny (§ 91 odst. 2),

lze rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jen tehdy, nedostaví-li se k

jednání všichni řádně obeslaní žalovaní.



(3) Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít

a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem

ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.



(4) Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci,

při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného

tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může

účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání.



(5) Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního

stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a

návrhu na zrušení rozsudku bylo pravomocným usnesením vyhověno, k

odvolání se nepřihlíží.



§ 154



(1) Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.



(2) Jde-li o opětující se dávky, lze uložit povinnost i k plnění dávek,

které se stanou splatnými teprve v budoucnu.



§ 155



(1) Obsah rozhodnutí ve věci samé vysloví soud ve výroku rozsudku. Ve

výroku také rozhodne o povinnosti k náhradě nákladů řízení; rozhodne-li

jen o základu náhrady nákladů řízení, určí její výši v samostatném

usnesení.



(2) Výrok rozsudku o plnění v penězích může být vyjádřen v cizí měně,

neodporuje-li to okolnostem případu a jestliže



a) plnění vychází z právního jednání, v němž je vyjádřeno v cizí měně,

žalobce (navrhovatel) požaduje plnění v cizí měně a devizové

předpisy^65) umožňují tuzemci,^66) který má plnit, plnění v navrhované

cizí měně poskytnout bez zvláštního povolení, nebo



b) některý z účastníků je cizozemcem.^67)



(3) Nejsou-li splněny předpoklady pro přiznání plnění v cizí měně

uvedené v odstavci 2, soud stanoví i bez návrhu plnění v měně České

republiky.



(4) Ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním

jednáním, ochrany práv z duševního vlastnictví a ve věcech ochrany práv

spotřebitelů může soud účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na

jeho návrh ve výroku rozsudku právo rozsudek uveřejnit na náklady

neúspěšného účastníka; podle okolností případu soud stanoví též rozsah,

formu a způsob uveřejnění.



§ 156



(1) Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně; vyhlašuje jej předseda senátu

jménem republiky. Uvede přitom výrok rozsudku spolu s odůvodněním a

poučením o odvolání a o možnosti výkonu rozhodnutí. Není-li přítomen

vyhlášení rozsudku žádný z účastníků, uvede pouze výrok. Po vyhlášení

předseda senátu zpravidla účastníky vyzve, aby se vyjádřili, zda se

vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozsudku.



(2) Rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání, které

rozsudku předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku

odročí jednání nejdéle na dobu deseti kalendářních dnů. Ustanovení §

119 odst. 2 a 3 se v tomto případě nepoužijí.



(3) Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.



§ 157



(1) Není-li stanoveno jinak, v písemném vyhotovení rozsudku se po

slovech "Jménem republiky" uvede označení soudu, jména a příjmení

soudců a přísedících, přesné označení účastníků a jejich zástupců,

účast státního zastupitelství a Úřadu pro zastupování státu ve věcech

majetkových, označení projednávané věci, znění výroku, odůvodnění,

poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to

žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho

podání, poučení o možnosti výkonu rozhodnutí a den a místo vyhlášení.

Je-li to možné, uvede se v označení účastníků též jejich datum narození

(identifikační číslo).



(2) Není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede,

čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve

věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží,

které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel

svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil,

proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a

jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat

skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby

odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném

vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.



(3) V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede

soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl

rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.



(4) V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo

proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede

pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní

posouzení věci.



§ 158



(1) Písemné vyhotovení rozsudku podepisuje předseda senátu. Nemůže-li

je podepsat, podepíše je jiný člen senátu, a rozhodl-li samosoudce,

jiný předsedou soudu pověřený soudce; důvod se na písemném vyhotovení

poznamená. Elektronické vyhotovení rozsudku musí být podepsáno

uznávaným elektronickým podpisem soudce. Rozsudek se vyhotovuje v té

podobě, v jaké je veden spis.



(2) Stejnopis rozsudku vyhotoveného v listinné podobě a rozsudek

vyhotovený v elektronické podobě se doručuje účastníkům, popřípadě

jejich zástupcům do vlastních rukou.



(3) Jestliže se účastníci vzdali odvolání po skončení jednání, které

rozsudku předcházelo, doručí se stejnopis vyhotovení rozsudku zpravidla

při skončení jednání.



(4) Jestliže stejnopis vyhotovení rozsudku nebyl doručen podle odstavce

3, je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě

třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto

lhůtu prodloužit až o dalších šedesát dnů.



§ 159



Doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní

moci.



§ 159a



(1) Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný

jen pro účastníky řízení.



(2) Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech

uvedených v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i

pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož

jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších

případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro

jiné osoby než účastníky řízení.



(3) V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro

účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny

orgány.



(4) Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu

závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc

projednávána znovu.



§ 160



(1) Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů

od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů

od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že

peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky

splatnosti určí.



(2) Odsoudil-li soud k opětujícímu se plnění v budoucnu splatných

dávek, je třeba je plnit, jakmile se podle rozsudku stanou splatnými.



(3) Uložil-li soud pravomocným rozsudkem povinnost vyklidit obydlí až

po zajištění náhradního bydlení, běží lhůta k vyklizení až ode dne

zajištění náhradního bydlení.



(4) U rozsudků předběžně vykonatelných soud určí lhůtu k plnění od

jejich doručení tomu, kdo má plnit.



§ 161



(1) Rozsudek je vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění.



(2) Není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek

vykonatelný, jakmile nabyl právní moci.



(3) Pravomocné rozsudky ukládající prohlášení vůle nahrazují toto

prohlášení.



§ 162



(1) Předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného

nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.



(2) Na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslovit, a to

ve výroku rozsudku, jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko

nahraditelné nebo značné újmy.



§ 163



Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění

ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily

okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo

splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby,

kdy došlo ke změně poměrů.



§ 164



Předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a

v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku

rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech

rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům;

jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku

na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.



§ 165



(1) Pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového

stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci,

navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno.



(2) Nevyhoví-li soud prvního stupně návrhu, předloží věc odvolacímu

soudu, který o opravě rozhodne.



(3) O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících

senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat.



§ 166



(1) Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o

nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do

patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může

rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.



(2) Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž

platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne

usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku,

usnesením návrh zamítne.



(3) Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků

původního rozsudku.



Usnesení



§ 167



(1) Nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se

rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení

řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o

smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení

řízení.



(2) Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně

ustanovení o rozsudku.



§ 168



(1) Usnesení vyhlašuje předseda senátu přítomným účastníkům.



(2) Usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo

dovolání nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o

usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost.



§ 169



(1) Není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který

soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení

účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom,

zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu

řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo

vydání usnesení.



(2) Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na

předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění

předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního

vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení,

které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí

obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení,

kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této

věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo

rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná

ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.



(3) Jestliže se usnesení nedoručuje, stačí v písemném vyhotovení uvést

výrok a den vydání.



(4) Pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé, platí

obdobně § 157 odst. 2 a 4.



§ 170



(1) Soud je vázán usnesením, jakmile je vyhlásil; nedošlo-li k

vyhlášení, jakmile bylo doručeno, a není-li třeba doručovat, jakmile

bylo vyhotoveno.



(2) Usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, není však soud vázán.



§ 171



(1) Lhůta k plnění počíná běžet od doručení usnesení; jejím uplynutím

je usnesení vykonatelné.



(2) Nebyla-li v usnesení uložena povinnost k plnění, je usnesení,

není-li stanoveno jinak, vykonatelné, jakmile bylo doručeno, a není-li

třeba doručovat, jakmile bylo vyhlášeno nebo vyhotoveno.



(3) Je-li usnesení podle zákona nebo podle rozhodnutí soudu vykonatelné

až po právní moci, běží lhůta k plnění až od právní moci usnesení.



Platební rozkaz



§ 172



(1) Soud může i bez výslovné žádosti žalobce a bez slyšení žalovaného

vydat platební rozkaz, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení

peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených

žalobcem. V platebním rozkazu žalovanému uloží, aby do 15 dnů od

doručení platebního rozkazu žalobci zaplatil uplatněnou pohledávku a

náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který

platební rozkaz vydal. Ustanovení § 36a odst. 1 písm. a) se nepoužije.



(2) Platební rozkaz nelze vydat,



a) není-li znám pobyt žalovaného;



b) má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.



(3) Nevydá-li soud platební rozkaz, nařídí jednání.



§ 173



(1) Platební rozkaz je třeba doručit žalovanému do vlastních rukou,

náhradní doručení je vyloučeno.



(2) Nelze-li platební rozkaz doručit i jen jednomu ze žalovaných, soud

jej usnesením zruší v plném rozsahu.



§ 174



(1) Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky

pravomocného rozsudku.



(2) Podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší se tím platební

rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Opravným prostředkem jen

proti výroku o nákladech řízení je však i zde odvolání.



(3) Pozdě podaný odpor soud usnesením odmítne; pro nedostatek

odůvodnění nelze odpor odmítnout. Podaný odpor soud odmítne též tehdy,

podal-li jej ten, kdo k podání odporu není oprávněn.



(4) Při opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných

nesprávností v platebním rozkazu se postupuje podle § 164.



§ 174a



Elektronický platební rozkaz



(1) Je-li návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném uznávaným

elektronickým podpisem žalobce a nepřevyšuje-li peněžité plnění

požadované žalobcem částku 1 000 000 Kč, soud může vydat na návrh

žalobce elektronický platební rozkaz. Tento formulář zveřejní

ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.



(2) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu musí kromě

obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) a náležitostí podle § 79 odst. 1

obsahovat datum narození fyzické osoby, identifikační číslo právnické

osoby nebo identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem.



(3) Ustanovení § 172 až 174 platí obdobně.



(4) Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který neobsahuje

všechny zákonem stanovené náležitosti, nebo který je nesrozumitelný

anebo neurčitý, předseda senátu usnesením odmítne, jestliže pro tyto

nedostatky nelze pokračovat v řízení; ustanovení § 43 se nepoužije.



(5) Elektronický platební rozkaz nelze vydat,



a) pokračuje-li soud v řízení po jeho přerušení, nebo



b) nebyl-li zaplacen poplatek za řízení o vydání elektronického

platebního rozkazu splatný podáním návrhu na zahájení řízení ani ve

lhůtě soudem k tomu určené.



(6) Odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu lze podat také na

elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem.

Tento formulář zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový

přístup.



§ 174b



Evropský platební rozkaz



(1) Evropský platební rozkaz^67a) je třeba doručit žalovanému do

vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno.



(2) K řízení o návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu je

příslušný soud, který evropský platební rozkaz vydal.



(3) Usnesení soudu, jímž bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského

platebního rozkazu, se doručí účastníkům řízení o evropském platebním

rozkazu.



§ 175



(1) Předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti

není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá

na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému

uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo

aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti

platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být

doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno.

Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud

jednání.



(2) Ustanovení § 174 odst. 4 se použijí obdobně.



(3) Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný

(šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané

námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané

námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek

není oprávněn.



(4) Podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání

jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V

rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává

v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.



(5) Vezme-li žalovaný námitky zpět, soud usnesením řízení o námitkách

zastaví; jednání není třeba nařizovat.



(6) Opravným prostředkem jen proti výroku o nákladech řízení je

odvolání.



Hlava pátá



Zvláštní ustanovení



nadpis vypuštěn



§ 175a



zrušen



§ 175b



zrušen



§ 175c



zrušen



§ 175d



zrušen



§ 175e



zrušen



§ 175f



zrušen



§ 175g



zrušen



§ 175h



zrušen



§ 175i



zrušen



§ 175j



zrušen



§ 175k



zrušen



§ 175l



zrušen



§ 175m



zrušen



§ 175n



zrušen



§ 175o



zrušen



§ 175p



zrušen



§ 175q



zrušen



§ 175r



zrušen



§ 175s



zrušen



§ 175t



zrušen



§ 175u



zrušen



§ 175v



zrušen



§ 175w



zrušen



§ 175x



zrušen



§ 175y



zrušen



§ 175z



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 175za



zrušen



§ 175zb



zrušen



§ 175zc



zrušen



§ 175zd



zrušen



§ 175ze



zrušen



Řízení o žalobě z rušené držby



§ 176



Ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se

žalobce domáhá ochrany rušené držby.



§ 177



(1) Domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne

do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné

rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.



(2) Domáhá-li se žalobce zákazu provádění nebo odstraňování stavby z

důvodů, že může být provedením nebo odstraněním stavby ohrožen nebo

hrozí omezení jeho vlastnického práva, soud rozhodne o žalobě do 30 dnů

od zahájení řízení. Předvolání k jednání musí být účastníkům doručeno

nejméně 3 dny předem.



§ 178



V řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného

rušení.



§ 179



V řízení nelze rozhodnout o náhradě újmy vzniklé rušením držby.



§ 180



(1) Ve věci samé rozhoduje soud usnesením.



(2) Soud vyhlásí usnesení ihned po skončení jednání. Ustanovení § 156

odst. 2 se nepoužije.



nadpis vypuštěn



§ 180a



zrušen



§ 180b



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 181



zrušen



§ 182



zrušen



§ 183



zrušen



§ 184



zrušen



§ 185



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 185a



zrušen



§ 185b



zrušen



§ 185c



zrušen



§ 185d



zrušen



§ 185e



zrušen



§ 185f



zrušen



§ 185g



zrušen



§ 185h



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 185i



zrušen



§ 185j



zrušen



§ 185k



zrušen



§ 185l



zrušen



§ 185m



zrušen



§ 185n



zrušen



§ 185o



zrušen



§ 185p



zrušen



§ 185q



zrušen



§ 185r



zrušen



§ 185s



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 186



zrušen



§ 187



zrušen



§ 188



zrušen



§ 189



zrušen



§ 190



zrušen



§ 191



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 191a



zrušen



§ 191b



zrušen



§ 191c



zrušen



§ 191d



zrušen



§ 191e



zrušen



§ 191f



zrušen



§ 191g



zrušen



§ 191h



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 192



zrušen



§ 193



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 193a



zrušen



§ 193b



zrušen



§ 193c



zrušen



§ 193d



zrušen



§ 193e



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 194



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 194a



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 195



zrušen



§ 196



zrušen



§ 197



zrušen



§ 198



zrušen



§ 199



zrušen



§ 200



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 200a



zrušen



§ 200b



zrušen



§ 200c



zrušen



§ 200d



zrušen



§ 200da



zrušen



§ 200db



zrušen



§ 200dc



zrušen



§ 200de



zrušen



§ 200e



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 200f



zrušen



§ 200g



zrušen



§ 200h



zrušen



§ 200i



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 200j



zrušen



§ 200k



zrušen



§ 200l



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 200m



zrušen



§ 200n



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 200o



zrušen



§ 200p



zrušen



§ 200q



zrušen



§ 200r



zrušen



§ 200s



zrušen



§ 200t



zrušen



§ 200u



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 200ua



zrušen



§ 200v



zrušen



§ 200w



zrušen



§ 200x



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 200y



zrušen



§ 200z



zrušen



§ 200za



zrušen



§ 200aa



zrušen



ČÁST ČTVRTÁ



Opravné prostředky



Hlava první



Odvolání



Podání odvolání



§ 201



Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí

krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to

zákon nevylučuje.



§ 202



(1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž



a) se upravuje vedení řízení,



b) byl účastník vyzván, aby neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité

podání doplnil nebo opravil (§ 43 odst. 1),



c) bylo prominuto zmeškání lhůty,



d) byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu,



e) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3,



f) byl schválen smír,



g) byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110,



h) byl žalovaný vyzván, aby se ve věci písemně vyjádřil (§ 114b),



i) bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí,



j) bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné (§ 50d),



k) byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu,



l) bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu,



m) bylo nařízeno první setkání s mediátorem podle § 100 odst. 2,



n) byl zrušen platební rozkaz podle § 173 odst. 2.



(2) Odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o

peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky

se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro

zmeškání.



(3) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.



§ 203



(1) Vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení

vstoupil nejpozději do patnácti dnů od doručení rozhodnutí účastníku,

kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není

přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo

jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.



(2) Státní zastupitelství může podat odvolání jen ve věcech, do nichž

může podle zákona vstoupit nebo v nichž může podat návrh na zahájení

řízení, a jen tehdy, jestliže do řízení vstoupilo dříve, než uplynula

odvolací lhůta všem účastníkům řízení.



(3) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových může podat

odvolání jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a a jen tehdy,

jestliže do řízení vstoupil dříve, než uplynula odvolací lhůta všem

účastníkům řízení.



§ 204



(1) Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení

rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno

opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu

od právní moci opravného usnesení.



(2) Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po

uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným

poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání,

o lhůtě k odvolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li

nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání

do tří měsíců od doručení.



(3) O prominutí zmeškání lhůty k odvolání rozhoduje soud prvního

stupně.



Náležitosti odvolání



§ 205



(1) V odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)

uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v

čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu

(odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh).



(2) Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci

samé, lze odůvodnit jen tím, že



a) nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud

prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce

(přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže

místo samosoudce rozhodoval senát,



b) soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem

nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady

podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem,



c) řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci,



d) soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť

neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností,



e) soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k

nesprávným skutkovým zjištěním,



f) dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další

skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny (§ 205a),



g) rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním

posouzení věci.



(3) Odvolatel může bez souhlasu soudu měnit odvolací návrhy a odvolací

důvody i po uplynutí lhůty k odvolání.



(4) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, může odvolatel měnit jen v

průběhu trvání lhůty k odvolání.



§ 205a



Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního

stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé

odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže



a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení

soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu;



b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za

následek nesprávné rozhodnutí ve věci;



c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž

spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně;



d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci

významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že

pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci

úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3;



e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1;



f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního

stupně.



§ 205b



U odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání

jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a

skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny

předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).



Účinky odvolání



§ 206



(1) Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání,

nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne

odvolací soud.



(2) Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým

základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý

jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně

vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní

moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v

případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který

odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu

vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky.



(3) Právní moc ostatních výroků není dotčena také tehdy, jestliže

odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství

pohledávky, o lhůtě k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.



Vzdání se odvolání a jeho vzetí zpět



§ 207



(1) Vzdát se odvolání je možno jedině vůči soudu, a to až po vyhlášení

(vydání) rozhodnutí.



(2) Dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v

takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo

odvolání zpět, nemůže je podat znovu.



Úkony soudu prvního stupně



§ 208



(1) Opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně

usnesením odmítne.



(2) Jako opožděné nemůže být odmítnuto odvolání, které bylo ve lhůtě

podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného soudu.



nadpis zrušen



§ 209



Předseda senátu soudu prvního stupně se postará o odstranění případných

vad ve včas podaném odvolání (§ 43). Nezdaří-li se mu vady odstranit

nebo má-li za to, že odvolání je podáno tím, kdo k němu není oprávněn,

nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se

zprávou o tom odvolacímu soudu.



§ 210



(1) Nejde-li o případy uvedené v § 208 nebo v § 209, doručí předseda

senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve

věci samé, ostatním účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo

rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž

práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či

povahu věci vhodné a účelné.



(2) Je-li to třeba, vyšetří předseda senátu, zda jsou splněny podmínky

řízení, opatří zprávy a listiny, jichž se odvolatel nebo jiní účastníci

dovolávají, a provede i jiná podobná šetření.



(3) Jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání a jakmile

jsou provedena šetření podle odstavce 2, předloží předseda senátu věc

odvolacímu soudu; ve zprávě též uvede, že považuje odvolání za podané

ve lhůtě.



§ 210a



Usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nebo usnesení, z něhož

nenabyla dosud práva osoba jiná než odvolatel, nebo usnesení, kterým

bylo uloženo pořádkové opatření (§ 53), nebo usnesení o odmítnutí

žaloby, popřípadě jiného návrhu na zahájení řízení (§ 43 odst. 2, §

75a, § 75b odst. 2, § 78d odst. 2), nebo usnesení o odmítnutí odvolání

(§ 208), nebo rozhodnutí vydané podle části šesté může k odvolání

změnit přímo soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu

vyhoví.



Řízení u odvolacího soudu



§ 211



Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před

soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.



§ 211a



Jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat

skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního

stupně, jen za podmínek uvedených v § 205a.



§ 211b



zrušen



§ 212



Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá

přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán



a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,

který odvoláním nebyl dotčen,



b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se

rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na

jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91

odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků,



c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu

mezi účastníky.



§ 212a



(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze

přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst.

2).



(2) Rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze

přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§

43 a 209) žádné odvolací důvody.



(3) K novým skutečnostem nebo důkazům (§ 205a a 211a) odvolací soud smí

přihlédnout, jen když byly uplatněny.



(4) Rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá

jen z důvodů uvedených v § 205b.



(5) Odvolací soud též přihlédne k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229

odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. K jiným vadám řízení před soudem

prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci a jen jestliže za odvolacího řízení

nemohla být zjednána náprava.



(6) Usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z

důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku

usnesení.



§ 213



(1) Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud

prvního stupně.



(2) Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud

prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy

zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému

skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.



(3) K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná

skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci

nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat,

jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního

stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu

vycházel.



(4) Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které

dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění

skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno

rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být

prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné

dokazování.



(5) Při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke

skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v

rozporu s § 205a nebo § 211a.



§ 213a



(1) Má-li odvolací soud za to, že mají být provedeny jiné než účastníky

navržené důkazy (§ 120 odst. 2 věta první), nebo opakuje-li dokazování

(§ 213 odst. 2 a 3), provede dokazování sám.



(2) Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy (§ 213

odst. 4) buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo

dožádaného soudu.



§ 213b



(1) V odvolacím řízení se postupuje podle § 118a; tento postup však

nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s

ustanovením § 205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která

jsou za odvolacího řízení nepřípustná.



(2) Porušení ustanovení § 118a odst. 1 až 3 soudem prvního stupně je

vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy

vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu.



§ 214



(1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu

jednání.



(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže



a) se odmítá odvolání;



b) se zastavuje nebo přerušuje odvolací řízení;



c) odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo

rozhodnuto o předběžném opatření, nebo jinému usnesení, kterým nebylo

rozhodnuto ve věci samé;



d) se zrušuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1;



e) odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo

předběžné vykonatelnosti.



(3) Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno

jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva

účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez

nařízení jednání souhlasí; to neplatí, jestliže odvolací soud opakuje

nebo doplňuje dokazování.



§ 215



(1) Předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času

k přípravě, zpravidla nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má

konat.



(2) Po zahájení jednání podá předseda nebo pověřený člen senátu zprávu

o dosavadním průběhu jednání; jinak platí pro jednání před odvolacím

soudem přiměřeně § 116 až 118, § 118a odst. 4 a § 119. Na závěr

předseda senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se

vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci.



§ 216



(1) Ustanovení § 92, 97 a 98 pro odvolací řízení neplatí.



(2) V odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok.



(3) Není důvodem pro přerušení řízení, jestliže se účastníci nebo

některý z nich nedostaví k jednání u odvolacího soudu.



§ 217



zrušen



Rozhodnutí o odvolání



§ 218



Odvolací soud odmítne odvolání, které



a) zrušeno



b) bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn;



c) směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.



§ 218a



Nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 208 odst. 1,

ačkoliv odvolání bylo podáno opožděně, rozhodne o odmítnutí odvolání

pro opožděnost odvolací soud. Je-li to třeba, provede potřebná šetření

buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně anebo soudu

dožádaného.



§ 218b



zrušen



§ 218c



O zastavení odvolacího řízení pro zpětvzetí odvolání před zahájením

jednání před odvolacím soudem a o odmítnutí odvolání podle § 218 nebo

podle § 218a může rozhodnout jen předseda senátu odvolacího soudu nebo

pověřený člen senátu.



§ 219



Odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li ve výroku věcně správné.



§ 219a



(1) Odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže



a) tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek

podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený

soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo samosoudce

rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být

zjednána náprava,



b) rozhodnutí není přezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek

důvodů,



c) soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem,



d) soud nepokračoval v řízení s tím, kdo je procesním nástupcem

účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem

řízení.



(2) Odvolací soud rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci

samé, zruší také tehdy, jestliže ke zjištění skutkového stavu věci je

třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být

provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 3 a 4); ustanovení § 213

odst. 5 tím nesmí být dotčeno.



§ 220



(1) Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve

věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§

219) nebo zrušení (§ 219a) a jestliže



a) soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil

skutkový stav;



b) po doplnění nebo zopakování dokazovaní je skutkový stav věci zjištěn

tak, že je možné o věci rozhodnout.



(2) Odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve

věci samé, také tehdy, jestliže schválí smír.



§ 221



(1) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle § 219a,



a) vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo



b) postoupí věc věcně příslušnému okresnímu nebo krajskému soudu,

popřípadě soudu zřízenému k projednávání a rozhodování věcí určitého

druhu, anebo



c) rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek

podmínek řízení, který nelze odstranit (§ 104 odst. 1); není-li dána

pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož

pravomoci náleží.



(2) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí proto, že nebyl dodržen závazný

právní názor (§ 226 odst. 1, § 235h odst. 2 věta druhá a § 243d odst.

1) nebo že v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby v dalším

řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat

věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen.



§ 221a



Odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je

navrhována jeho změna, a naopak.



§ 222



(1) Jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného

rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.



(2) Nerozhodl-li soud prvního stupně o některé části předmětu řízení, o

nákladech řízení nebo o návrhu na předběžnou vykonatelnost, odvolací

soud může ještě před rozhodnutím o odvolání nařídit, aby své rozhodnutí

doplnil (§ 166).



(3) Za podmínek § 164 může odvolací soud také nařídit opravu napadeného

rozhodnutí.



§ 222a



(1) Vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na

zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí

návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to

neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání

nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.



(2) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů

nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v

takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.



§ 223



Odvolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje rozsudek (§ 219)

nebo mění rozsudek podle § 220 odst. 1; jinak rozhoduje usnesením.



Náklady odvolacího řízení



§ 224



(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí

přiměřeně i pro řízení odvolací.



(2) Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u

soudu prvního stupně.



(3) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí-li věc soudu prvního

stupně k dalšímu řízení nebo věc postoupí věcně příslušnému soudu,

rozhodne o náhradě nákladů soud prvního stupně v novém rozhodnutí o

věci.



Další průběh řízení



§ 225



Soud prvního stupně doručí rozhodnutí o odvolání, pokud je nedoručil

odvolací soud přímo.



§ 226



(1) Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení,

je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.



(2) Bylo-li rozhodnutí zrušeno a věc postoupena věcně příslušnému

soudu, nepoužije se v dalším řízení § 104a. Z výsledků dosavadního

řízení lze při novém projednání věci vycházet pouze z uznání žalovaného

a ze shodných skutkových tvrzení účastníků; se souhlasem účastníků lze

vycházet také z některých nebo ze všech provedených důkazů.



nadpis vypuštěn



§ 227



zrušen



Hlava druhá



Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost



Přípustnost



§ 228



(1) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný

rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé:



a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny

nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za

podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím

soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;



b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení

před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §

205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho

příznivější rozhodnutí ve věci.



(2) Žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout také pravomocné

usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy podle odstavce

1 vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován; to platí

obdobně pro pravomocný platební rozkaz, pravomocný rozsudek pro uznání

a pravomocný rozsudek pro zmeškání.



§ 229



(1) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné

rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo

řízení skončeno, jestliže



a) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,



b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být

účastníkem řízení,



c) účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem

vystupovat (§ 29 odst. 2) a nebyl řádně zastoupen,



d) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo

třeba,



e) rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící,



f) soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval

senát,



g) bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu

soudce nebo přísedícího,



h) účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu

nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině,

ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.



(2) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout také pravomocný

rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nebo pravomocné

usnesení těchto soudů, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, anebo

pravomocný platební rozkaz (směnečný a šekový platební rozkaz) nebo

elektronický platební rozkaz, jestliže



a) v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,



b) v téže věci bylo dříve pravomocně rozhodnuto,



c) odvolacím soudem byl pravomocně zamítnut návrh na nařízení výkonu

těchto rozhodnutí nebo pravomocně zastaven výkon rozhodnutí z důvodu,

že povinnosti rozsudkem, usnesením nebo platebním rozkazem uložené

nelze vykonat (§ 261a).



(3) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný

rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo

rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným

postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o

pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání

přípustné podle § 202 odst. 2.



(4) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné

usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým

bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího

soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně

o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.



§ 230



(1) Žaloba není přípustná proti



a) usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby;



b) jen proti výrokům rozhodnutí o nákladech řízení, o lhůtě k plnění a

o předběžné vykonatelnosti;



c) jen proti důvodům rozhodnutí.



(2) Žaloba na obnovu řízení není přípustná též proti rozsudkům a

usnesením, jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v

to dovolání.



(3) Žaloba pro zmatečnost není přípustná také proti usnesení, jímž bylo

rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.



§ 231



(1) Žalobu může podat z důvodů uvedených v § 228 a 229 též vedlejší

účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však

nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí.



(2) Státní zastupitelství může podat z důvodů uvedených v § 229 žalobu

pro zmatečnost jen ve věcech, do nichž může podle zákona vstoupit nebo

v nichž může podat návrh na zahájení řízení. Nevstoupilo-li státní

zastupitelství do řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může

žalobu podat, dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně

vstoupí do řízení.



(3) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, pokud není přímo

účastníkem řízení, může podat z důvodů uvedených v 229 žalobu pro

zmatečnost jen v případech a za podmínek uvedených v § 35a.

Nevstoupil-li Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových do

řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, může žalobu podat,

dokud běží lhůta některému z účastníků, jestliže současně vstoupí do

řízení (§ 35a).



(4) Ustanovení § 230 zde platí obdobně.



Podání žaloby



§ 232



(1) Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat

označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá,

důvod žaloby (důvod obnovy řízení nebo zmatečnosti), vylíčení

skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení

důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se

ten, kdo podal žalobu, domáhá.



(2) Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod obnovy

řízení nebo zmatečnosti) mohou být měněny jen v průběhu trvání lhůt k

žalobě.



§ 233



(1) Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té

doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo

od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před

uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí.



(2) Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí může být

žaloba na obnovu řízení podána jen tehdy, jestliže trestní rozsudek

nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž

podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později

podle příslušných právních předpisů zrušeny.



§ 234



(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být žaloba pro zmatečnost podána

ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí.



(2) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. c) lze žalobu

podat ve lhůtě tří měsíců, která počíná běžet dnem, kdy účastníku byl

ustanoven zástupce nebo kdy odpadla překážka, pro kterou nemohl před

soudem samostatně jednat nebo pro kterou nemohl před soudem vystupovat,

nejpozději však do tří let od právní moci napadeného rozhodnutí.



(3) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e) lze žalobu

podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o

důvodu zmatečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let od právní moci

napadeného rozhodnutí.



(4) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. g) lze žalobu

podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o

důvodu zmatečnosti dozvěděl.



(5) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu

podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává,

dozvěděl o napadeném rozhodnutí.



(6) Z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 2 písm. c) lze žalobu

podat ve lhůtě tří měsíců od právní moci usnesení odvolacího soudu o

zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo o zastavení výkonu

rozhodnutí.



§ 235



(1) Prominutí zmeškání lhůt k žalobě není přípustné.



(2) Bylo-li proti žalobou napadenému rozhodnutí podáno také dovolání,

nepočítá se do běhu lhůt podle § 234 odst. 1 až 4 doba od právní moci

napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu.



Řízení a rozhodnutí o žalobě



§ 235a



(1) Žalobu projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v

prvním stupni. Žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených v § 229

odst. 3 a 4 však projedná a rozhodne o ní soud, jehož rozhodnutí bylo

napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni

příslušný krajský soud (§ 9 odst. 2).



(2) Pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním

stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.



§ 235b



(1) Byla-li proti stejnému rozhodnutí podána žaloba na obnovu řízení i

pro zmatečnost, spojí soud věci ke společnému řízení.



(2) Ustanovení § 92, 97 a 98 pro řízení o žalobě neplatí. Pro řízení o

žalobě pro zmatečnost neplatí též ustanovení § 107a.



(3) Bylo-li proti napadenému rozhodnutí podáno též dovolání, soud

řízení o žalobě přeruší až do rozhodnutí dovolacího soudu.



§ 235c



Je-li pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno, může soud nařídit odklad

vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci.



§ 235d



Soud projedná věc v mezích, ve kterých se ten, kdo podal žalobu, domáhá

povolení obnovy řízení nebo zrušení napadeného rozhodnutí pro

zmatečnost. Tímto rozsahem není vázán



a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,

který žalobou nebyl dotčen,



b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se

rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na

jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91

odst. 2),



c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu

mezi účastníky.



§ 235e



(1) Žalobu na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo povolí

obnovu řízení.



(2) Žalobu pro zmatečnost soud usnesením buď zamítne nebo napadené

rozhodnutí zruší. Zruší-li rozhodnutí z důvodů uvedených v § 229 odst.

1 písm. a), b) a d) nebo v § 229 odst. 2 písm. a) a b), rozhodne též o

zastavení řízení o věci, popřípadě o postoupení věci orgánu, do jehož

pravomoci náleží. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí

odvolacího soudu, i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší soud i

toto rozhodnutí, i když nebylo žalobou napadeno.



(3) Bylo-li stejné rozhodnutí napadeno žalobou na obnovu řízení i pro

zmatečnost, může soud povolit důvodně uplatněnou obnovu řízení, jen

když žalobu pro zmatečnost zamítne, odmítne nebo o ní zastaví řízení.



(4) Bylo-li napadené rozhodnutí dovolacím soudem zrušeno, soud řízení o

žalobě zastaví.



§ 235f



Zamítá-li soud žalobu proto, že není přípustná, nebo proto, že ji podal

někdo, kdo k ní nebyl oprávněn, nebo proto, že byla podána po uplynutí

lhůt počítaných od právní moci napadeného rozhodnutí, nemusí nařizovat

jednání.



§ 235g



Povolením obnovy řízení odkládá se vykonatelnost napadeného rozhodnutí.



Řízení a rozhodnutí po povolení obnovy nebo po zrušení rozhodnutí



§ 235h



(1) Byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile

usnesení nabude právní moci, věc znovu bez dalšího návrhu projedná;

přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při

projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným,

zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené

rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní

rozhodnutí.



(2) Bylo-li napadené rozhodnutí pro zmatečnost zrušeno, soud, o jehož

rozhodnutí jde, věc, jakmile usnesení nabude právní moci, bez dalšího

návrhu projedná a rozhodne; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo

v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Právní názor obsažený

ve zrušovacím usnesení je pro nové projednání a rozhodnutí věci

závazný.



(3) Odstavec 2 neplatí, bylo-li řízení ve věci zastaveno (§ 235e odst.

2 věta druhá).



§ 235i



(1) V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního

řízení i řízení o žalobě; o náhradě nákladů původního řízení však

nerozhodne, jestliže rozhodnutí po povolení obnovy nenahrazuje původní

rozhodnutí.



(2) Zruší-li soud napadené rozhodnutí a zastaví-li též řízení o věci (§

235e odst. 2 věta druhá), rozhodne i o náhradě nákladů původního

řízení.



(3) Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým

rozhodnutím o věci dotčeny.



Hlava třetí



Dovolání



Přípustnost dovolání



§ 236



(1) Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,

pokud to zákon připouští.



(2) Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.



§ 237



Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí

odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené

rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací

praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud

nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo

má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.



§ 238



(1) Dovolání podle § 237 není přípustné



a) ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li řízení

o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové

právo,



b) ve věcech upravených zákonem o registrovaném partnerství, je-li

řízení o nich vedeno podle tohoto zákona,



c) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem

bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde

o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k

příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,



d) ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,



e) proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle

§ 229 odst. 4,



f) proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření,

pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném,



g) proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě z rušené držby.



(2) U opětujícího se peněžitého plnění je pro závěr, zda dovoláním

napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50

000 Kč [odstavec 1 písm. c)], rozhodný součet všech opětujících se

plnění; jde-li však o peněžité plnění na dobu života, na dobu neurčitou

nebo na dobu určitou delší než 5 let, je rozhodný pouze pětinásobek

výše ročního plnění.



§ 238a



Dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním

nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka

(§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně

účastníka (§ 92 odst. 2).



§ 239



Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací

soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.



Podání dovolání



§ 240



(1) Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí

odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li

odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení

opravného usnesení.



(2) Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však

zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo

dovolacího soudu.



(3) Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po

uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným

poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání,

o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li

nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání

do tří měsíců od doručení.



§ 241



(1) Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen

advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu

svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.^57)



(2) Odstavec 1 neplatí,



a) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání,



b) je-li dovolatelem právnická osoba, stát, obec nebo vyšší územně

samosprávný celek, jedná-li za ně osoba uvedená v § 21, 21a, anebo v §

21b, která má právnické vzdělání.



(3) Odstavec 1 neplatí také tehdy, je-li dovolatelem obec, kterou

zastupuje stát podle § 26a, jedná-li jménem státu za zastoupenou obec

osoba uvedená v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.



(4) Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci

2 písm. a), advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b,

anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání.



§ 241a



(1) Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu

spočívá na nesprávném právním posouzení věci.



(2) V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4)

uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se

rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje

splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se

dovolatel domáhá (dovolací návrh).



(3) Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení

věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá

nesprávnost tohoto právního posouzení.



(4) V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za

řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení.



(5) K obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá

rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž

by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží.



(6) V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.



Úkony soudu prvního stupně



§ 241b



(1) Ustanovení § 208 odst. 1, § 209 a 210 platí obdobně.



(2) Není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně

podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně,

někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí,

proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.



(3) Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se

rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění

předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje

vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v

průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání

splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty,

která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však

dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta

podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této

žádosti rozhodnuto.



Řízení u dovolacího soudu



§ 242



(1) Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve

kterém byl jeho výrok napaden.



(2) Dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů



a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok,

který dovoláním nebyl dotčen,



b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se

rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na

jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§ 91

odst. 2), třebaže dovolání podal jen některý z účastníků,



c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu

mezi účastníky.



(3) Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného

v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k

vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229

odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci.



(4) Účastníci mohou po dobu trvání lhůty k podání dovolání měnit

vymezení důvodu dovolání a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího

soudu napadají; ke změně není třeba souhlasu soudu.



§ 243



Před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit



a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem

rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo



b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve

svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než

účastníka řízení.



§ 243a



(1) Dovolací soud rozhodne o dovolání zpravidla bez jednání.

Považuje-li to za potřebné, nařídí k projednání dovolání jednání.



(2) Nařídí-li dovolací soud jednání, postupuje obdobně podle § 215 a §

216 odst. 3.



§ 243b



Pro dovolací řízení platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem

prvního stupně, není-li stanoveno jinak; ustanovení § 43, 92, 95 až 99

a 107a však pro dovolací řízení neplatí.



Rozhodnutí o dovolání



§ 243c



(1) Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není

přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3)

odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud

odmítne. Usnesení o tom dovolací soud vydá do 6 měsíců ode dne, kdy mu

věc byla předložena (§ 241b).



(2) K přijetí usnesení o odmítnutí dovolání z důvodu, že dovolání není

podle § 237 přípustné, je třeba souhlasu všech členů senátu.



(3) Ustanovení § 218 písm. b), § 218a, § 224 odst. 1 a 2 a § 225 platí

pro řízení u dovolacího soudu obdobně. Vezme-li dovolatel dovolání

zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.



§ 243d



Nepostupoval-li podle § 243c, dovolací soud



a) dovolání zamítne, dojde-li k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu

je správné, nebo



b) může rozhodnutí odvolacího soudu změnit, jestliže odvolací soud

rozhodl nesprávně a jestliže dosavadní výsledky řízení ukazují, že je

možné o věci rozhodnout.



§ 243e



(1) Nejsou-li podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí

dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího

soudu, dovolací soud je zruší.



(2) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k

dalšímu řízení. Platí-li důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí

odvolacího soudu, také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zruší

dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátí věc soudu prvního stupně k

dalšímu řízení, popřípadě věc postoupí k dalšímu řízení věcně

příslušnému soudu. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v

řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na

zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu závislá.



(3) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu proto, že nebyl

dodržen závazný právní názor (§ 243g odst. 1) nebo že v řízení došlo k

závažným vadám, může nařídit, aby věc v dalším řízení projednal jiný

senát nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému odvolacímu soudu. V

případě, že dovolací soud zruší rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně,

může také nařídit, aby věc v dalším řízení projednal u soudu prvního

stupně jiný senát (samosoudce) nebo přikázat věc k dalšímu řízení

jinému soudu prvního stupně.



(4) Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního

stupně pro vady uvedené v § 229 odst. 1 písm. a), b) nebo d) a v § 229

odst. 2 písm. a) nebo b), rozhodne též o zastavení řízení, popřípadě o

postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.



§ 243f



(1) Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání

napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.



(2) O zastavení dovolacího řízení nebo o odmítnutí dovolání, které bylo

podáno opožděně, které bylo po-dáno někým, kdo k dovolání není

oprávněn, nebo které nebylo řádně doplněno nebo opraveno a v dovolacím

řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, může rozhodnout předseda

senátu dovolacího soudu nebo pověřený člen senátu.



(3) V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo

zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je

dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování

v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno,

nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.



(4) Dovolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže zamítá dovolání proti

rozsudku odvolacího soudu nebo jestliže mění či zrušuje rozsudek

odvolacího soudu; jinak rozhoduje usnesením.



§ 243g



Další průběh řízení



(1) Jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu

(rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla

věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde

platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího

řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.



(2) Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým

rozhodnutím dotčeny.



ČÁST PÁTÁ



Řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem



Hlava první



Obecná ustanovení



§ 244



(1) Rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku,

orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený

podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle

zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze

vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního

orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském

soudním řízení.



(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí,



a) rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý

rozhodčí soud,^98) nebo rozhodčí komise spolku



b) jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo

jiného obdobného úkonu účastníka právního poměru učiněného před

správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá

účinnosti,



c) odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán

účastníky právního poměru s jejich nároky na řízení před soudem.^99)



§ 245



Není-li v této části uvedeno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části

první až čtvrté tohoto zákona.



Hlava druhá



Podání žaloby



§ 246



(1) K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech

rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti

založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se

nazývá žalobou.



(2) Žaloba musí kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4)

obsahovat označení účastníků řízení, sporu nebo jiné právní věci, o

které správní orgán rozhodl, a rozhodnutí správního orgánu, vylíčení

skutečností, které svědčí o tom, že žaloba je podána včas, údaje o tom,

v čem žalobce spatřuje, že byl rozhodnutím správního orgánu dotčen na

svých právech, označení důkazů, které by měly být v řízení před soudem

provedeny, jakož i to, v jakém rozsahu má být spor nebo jiná právní věc

soudem projednána a rozhodnuta a jak má být spor nebo jiná právní věc

soudem rozhodnuta.



(3) K žalobě je žalobce povinen připojit stejnopis rozhodnutí správního

orgánu a listinné důkazy, jichž se dovolává.



§ 246a



zrušen



§ 246b



zrušen



§ 246c



zrušen



nadpis vypuštěn



§ 247



(1) Žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí

správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.



(2) Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před

správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné

řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost

projednány.



§ 248



(1) Podání žaloby nemá odkladný účinek na právní moc ani na

vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu.



(2) Soud na žádost žalobce odloží



a) vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu až do právní moci

rozhodnutí o žalobě, jestliže by neprodleným výkonem rozhodnutí

správního orgánu hrozila žalobci závažná újma,



b) právní moc rozhodnutí správního orgánu až do právní moci rozhodnutí

o žalobě, jestliže je žalobce závažně ohrožen ve svých právech a odklad

se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv nabytých třetími osobami.



(3) Odklad právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí správního orgánu

soud i bez návrhu zruší, jakmile se ukáže, že pominuly důvody, pro

které byl povolen.



Hlava třetí



Řízení o žalobě



Příslušnost



§ 249



(1) Není-li dále stanoveno jinak, jsou k řízení v prvním stupni

příslušné okresní soudy.



(2) Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vkladu

práva k nemovitým věcem.



§ 250



(1) Není-li dále stanoveno jinak, je k řízení místně příslušný



a) obecný soud účastníka, jemuž byla nebo podle návrhu podaného u

správního orgánu měla být uložena povinnost k plnění,



b) obecný soud účastníka, na jehož návrh bylo řízení před správním

orgánem zahájeno, není-li dána příslušnost podle písmena a),



c) soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který o sporu nebo o

jiné právní věci rozhodl, není-li dána příslušnost podle písmena a)

nebo b).



(2) Týkalo-li se řízení před správním orgánem práva k nemovité věci, je

k řízení místně příslušný vždy soud, v jehož obvodu je nemovitá věc.



§ 250a



Účastníci řízení



(1) Účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení

před správním orgánem.



(2) Jakmile soud zjistí, že se řízení neúčastní někdo, kdo je podle

odstavce 1 jeho účastníkem, přibere jej usnesením do řízení. Proti

tomuto usnesení není odvolání přípustné.



Projednání žaloby



§ 250b



(1) S žalobou jsou spojeny ke společnému řízení další žaloby, které

byly podány ve věci, o níž správní orgán rozhodl stejným rozhodnutím

dříve, než o ní soud prvního stupně rozhodl.



(2) V průběhu řízení před soudem nesmí být změněn okruh účastníků, jaký

tu byl v době rozhodnutí správního orgánu; to neplatí, došlo-li za

řízení před soudem k procesnímu nástupnictví (§ 107 a 107a).



(3) Návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení

před soudem změněn.



§ 250c



(1) V rámci přípravy jednání předseda senátu rovněž vyžádá od správního

orgánu potřebné spisy.



(2) Stejnopis žaloby soud doručí též správnímu orgánu, který o sporu

nebo o jiné právní věci rozhodl, a umožní mu, aby se k žalobě písemně

vyjádřil.



(3) Ustanovení § 114b se nepoužije.



§ 250d



(1) Účastníci řízení mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a

označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení přípravného

jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k

doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na

provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c)

nebo, nebyla-li nařízena a provedena tato příprava jednání, do skončení

prvního jednání, které se v řízení před soudem konalo; k později

uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. To neplatí, jde-li o

skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost

provedených důkazních prostředků, které nastaly po prvním jednání nebo

které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i o skutečnosti a

důkazy, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k

doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 2.



(2) Omezení podle odstavce 1 neplatí v případě, že účastníci nebyli

řádně poučeni podle § 114c odst. 5 nebo že, nebyla-li nařízena a

provedena příprava jednání, soud jim neposkytl poučení o povinnostech

podle odstavce 1 a o následcích nesplnění těchto povinností nejpozději

v předvolání k prvnímu jednání ve věci.



§ 250e



(1) Soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem.



(2) Soud může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu.

Možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem není dotčena.



§ 250f



Soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání

sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem. Tímto rozsahem není

vázán,



a) jestliže správní orgán řízení zahájil bez návrhu,



b) jde-li o taková společná oprávnění nebo povinnosti, že se rozhodnutí

musí vztahovat na všechny účastníky, kteří jsou jejich nositeli,



c) vyplývá-li z právního předpisu určitý způsob vypořádání právního

poměru mezi účastníky.



Hlava čtvrtá



Rozhodnutí o žalobě



§ 250g



(1) Soud žalobu odmítne,



a) byla-li podána opožděně,



b) byla-li podána někým, kdo k žalobě není oprávněn,



c) je-li nepřípustná.



(2) K rozhodnutí podle odstavce 1 nemusí být nařízeno jednání.



§ 250h



(1) Účastník, na jehož návrh bylo zahájeno řízení před správním

orgánem, může vzít v průběhu řízení před soudem tento návrh zpět, a to

zcela nebo zčásti.



(2) Byl-li vzat zpět návrh, kterým bylo zahájeno řízení před správním

orgánem, a souhlasí-li s tímto zpětvzetím návrhu ostatní účastníci

řízení, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu

zastaví. Jednání nemusí nařizovat.



(3) Zastaví-li soud řízení podle odstavce 2, pozbývá rozhodnutí

správního orgánu účinnost v rozsahu, v němž je usnesením soudu dotčeno.

Uvedený následek musí být uveden ve výroku usnesení o zastavení řízení.



§ 250i



Soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o

sporu nebo o jiné právní věci správně.



§ 250j



(1) Dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být

rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé

rozsudkem.



(2) Rozsudek soudu podle odstavce 1 nahrazuje rozhodnutí správního

orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno. Tento

následek musí být uveden ve výroku rozsudku.



§ 250k



Zastaví-li soud řízení o žalobě z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §

250h, nebo odmítne-li žalobu anebo zamítne-li žalobu, zůstává

rozhodnutí správního orgánu nedotčeno.



nadpis vypuštěn



§ 250l



Nahrazuje-li rozsudek soudu alespoň zčásti rozhodnutí správního orgánu

(§ 250j odst. 2) nebo pozbylo-li rozhodnutí správního orgánu alespoň

zčásti svou účinnost (§ 250h odst. 3), rozhodne soud znovu o náhradě

nákladů řízení, které vznikly v řízení před správním orgánem, pokud

bylo v tomto řízení o náhradě rozhodnuto.



§ 250m



zrušen



§ 250n



zrušen



§ 250o



zrušen



§ 250p



zrušen



§ 250q



zrušen



§ 250r



zrušen



§ 250s



zrušen



§ 250t



zrušen



ČÁST ŠESTÁ



Výkon rozhodnutí



Hlava první



Nařízení a provedení výkonu rozhodnutí



Předpoklady výkonu rozhodnutí



§ 251



(1) Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí,

může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Soud nařizuje a

provádí výkon rozhodnutí s výjimkou titulu, který se vykonává ve

správním nebo daňovém řízení.



(2) Je-li k soudu podán návrh na výkon titulu, který se vykonává ve

správním nebo daňovém řízení, soud návrh odmítne.



§ 252



(1) Není-li stanoveno jinak, je příslušný k nařízení a provedení výkonu

rozhodnutí, k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí a k

prohlášení o majetku obecný soud povinného.



(2) Nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České

republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud,

v jehož obvodu povinný má majetek; jde-li o výkon rozhodnutí přikázáním

pohledávky, je příslušný obecný soud banky nebo jiného dlužníka

povinného, popřípadě soud, v jehož obvodu má zahraniční dlužník

povinného umístěn v České republice svůj závod nebo organizační složku

svého závodu.



(3) Namísto obecného soudu povinného je k nařízení a provedení výkonu

rozhodnutí a k činnosti soudu před nařízením výkonu rozhodnutí

příslušný soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů

nebo rozhodnutí soudu, popřípadě jiných rozhodujících skutečností své

bydliště, jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého

dítěte.



(4) Namísto obecného soudu povinného a soudu uvedeného v odstavci 3 je

k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud,



a) v jehož obvodu je závod (část závodu), jde-li o výkon rozhodnutí

postižením závodu;



b) v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se výkon rozhodnutí nemovité

věci, není-li dána příslušnost podle písmena a).



(5) Soud příslušný podle odstavce 3 může po pravomocném nařízení výkonu

rozhodnutí ze závažných důvodů přenést svou místní příslušnost na jiný

soud, jestliže je to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla

příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k

rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již rozhodnuta

odvolacím soudem, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je

vázán i soud, který příslušnost přenesl.



§ 253



(1) Výkon rozhodnutí soud nařídí zpravidla bez slyšení povinného.

Případným slyšením povinného nesmí být zmařen účel výkonu rozhodnutí.



(2) Soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to

zákon.



§ 254



(1) Na výkon rozhodnutí se užije ustanovení předcházejících částí,

není-li v této části uvedeno jinak. Rozhoduje se však vždy usnesením.



(2) Při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v

části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat

žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat

pouze z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4.



(3) Při výkonu rozhodnutí soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším

osobám, kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních

právech a povinnostech.



(4) V usnesení, jímž soud nařizuje výkon rozhodnutí, se uvede poučení o

tom, že nebudou-li v odvolání uvedeny žádné skutečnosti rozhodné pro

nařízení výkonu rozhodnutí, odvolací soud odvolání odmítne.



(5) V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy. Proti usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí lze namítat jen ty skutečnosti, jež jsou pro

nařízení výkonu rozhodnutí rozhodné; k ostatním odvolací soud

nepřihlédne a odvolání obsahující jen takové důvody odmítne.



(6) V odvolání lze uvádět nové skutečnosti a důkazy.



(7) Není-li v této části uvedeno jinak, při rozhodování o odvolání

podanému proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení

výkonu rozhodnutí, o návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí, o

návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a) až

f), o ceně prodávané nemovité věci (§ 336a) nebo závodu (§ 338n) a o

nařízení dražebního jednání (§ 336b a 338o), lze rozhodnutí soudu

prvního stupně zrušit jen podle § 219a odst. 1. Šetření nebo

dokazování, která jsou potřebná pro potvrzení nebo změnu usnesení soudu

prvního stupně, provede odvolací soud buď sám nebo prostřednictvím

soudu prvního stupně anebo dožádaného soudu.



(8) K projednání odvolání není třeba nařizovat jednání také tehdy,

jestliže se v odvolacím řízení neprovádí šetření nebo dokazování nebo

jestliže soud prvního stupně rozhodl v souladu se zákonem bez nařízení

jednání; to neplatí, bylo-li odvolání podáno proti usnesení soudu

prvního stupně vydanému ve věci zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268

odst. 1 písm. g) a h).



Účastníci řízení



§ 255



(1) Účastníky řízení jsou při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný.



(2) Účastníkem řízení je také manžel povinného, je-li výkonem

rozhodnutí postihován jeho majetek nebo majetek ve společném jmění

manželů.



§ 256



(1) Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve

prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze

nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na

něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.



(2) Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou

anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem,^76) pokud nevyplývá přímo

z právního předpisu.



Způsoby výkonu rozhodnutí



§ 257



Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v tomto

zákoně.



§ 258



(1) Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést

srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, správou nemovité věci,

prodejem movitých věcí a nemovitých věcí, postižením závodu a zřízením

soudcovského zástavního práva k nemovitým věcem.



(2) Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení

peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést

vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací

a výkonů.



(3) Výkon rozhodnutí prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku

provést prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí

hromadných a souborů věcí, přikázáním zastavené peněžité pohledávky a

postižením zastavených jiných majetkových práv.



Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí



§ 259



Požádá-li o to oprávněný před podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo

při podání tohoto návrhu a považuje-li to předseda senátu za účelné,

předvolá povinného a vyzve ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou

mu ukládá rozhodnutí.



§ 260



(1) Jde-li o vymáhání výživného pro nezletilé dítě, poskytne soud na

žádost účastníka pomoc při zjišťování bydliště toho, komu z rozhodnutí

vyplývá povinnost. Soud přitom postupuje v součinnosti s jinými

státními orgány.



(2) Na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení

peněžité částky, dotáže se soud toho, komu je zaplacení peněžité částky

uloženo, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem,

popřípadě u které banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a

úvěrního družstva^77), instituce elektronických peněz, zahraniční

instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého

rozsahu, platební instituce, zahraniční platební instituce nebo

poskytovatele platebních služeb malého rozsahu (dále jen „peněžní

ústav“) má své účty a jaká jsou čísla těchto účtů nebo jiné jedinečné

identifikátory^77a).



(3) Dotázaný je povinen odpovědět soudu do jednoho týdne od doručení

dotazu. Nesplní-li tuto povinnost nebo uvede-li v odpovědi nepravdivé

nebo neúplné údaje, může mu soud uložit pořádkovou pokutu (§ 53).



Prohlášení o majetku



§ 260a



(1) Kdo má vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku,

může soudu před podáním návrhu na výkon rozhodnutí navrhnout, aby

předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku.



(2) Není-li povinný plně svéprávný nebo jsou-li povinným obec, vyšší

územně samosprávný celek nebo právnická osoba, označí oprávněný podle

možnosti osoby, které je třeba předvolat (§ 260c).



§ 260b



(1) Soud návrhu na prohlášení o majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li

oprávněný k návrhu listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla nebo

nemohla být ani s pomocí soudu podle § 260 uspokojena výkonem

rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu, a

stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, nebo

jinou listinu potřebnou k nařízení výkonu rozhodnutí; stejnopis

rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh podává u soudu, který

o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.



(2) Návrhu na prohlášení majetku nelze vyhovět,



a) probíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící

úpadek povinného^53c) a po dobu trvání účinků moratoria na majetek

povinného,



b) byla-li u povinného zavedena nucená správa podle zvláštního zákona.



§ 260c



(1) Není-li povinný plně svéprávný, soud místo povinného předvolá jeho

zákonného zástupce nebo opatrovníka.



(2) Je-li povinným obec nebo vyšší územně samosprávný celek, soud

předvolá toho, komu přísluší podle zvláštního zákona je zastupovat

navenek.



(3) Je-li povinnou právnická osoba, soud předvolá toho, kdo je jejím

statutárním orgánem; vykonává-li působnost statutárního orgánu více

osob vedle sebe, předvolá soud kteroukoliv z nich. Jestliže statutární

orgán tvoří více osob, soud předvolá jeho předsedu; není-li to dobře

možné, lze předvolat každého člena tohoto orgánu, který je oprávněn za

právnickou osobu jednat. U právnické osoby v likvidaci soud předvolá

likvidátora.



(4) Ten, kdo byl k prohlášení o majetku předvolán, je povinen se

dostavit k soudu osobně.



§ 260d



(1) Předvolání k prohlášení o majetku musí obsahovat účel výslechu a

poučení o následcích, jestliže prohlášení bude odmítnuto nebo jestliže

v něm budou uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.^78)

Považuje-li to soud za účelné, vyzve povinného, jeho zákonného

zástupce, opatrovníka nebo osobu činící prohlášení za obec, vyšší

územně samosprávný celek nebo právnickou osobu (dále jen "předvolaný"),

aby předložil seznam majetku povinného obsahující údaje uvedené v §

260e odst. 2, popřípadě též listiny dokládající tento majetek.



(2) Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních rukou. Předvolání

musí být doručeno nejméně deset dnů přede dnem konání výslechu.



(3) Jestliže se ten, kdo byl k soudu řádně předvolán, nedostaví bez

včasné a důvodné omluvy, bude k soudu předveden; o tom musí být

předvolaný poučen.



§ 260e



(1) Před zahájením výslechu soud předvolaného vyzve, aby uvedl úplné a

pravdivé údaje o majetku povinného, a znovu ho poučí o následcích

nesplnění této povinnosti a o následcích odepření prohlášení.^78)



(2) V prohlášení o majetku je předvolaný povinen uvést



a) plátce mzdy nebo jiného příjmu postižitelného srážkami ze mzdy a

výši tohoto nároku,



b) peněžní ústavy, u nichž má účty, výši pohledávek a čísla účtů nebo

jiné jedinečné identifikátory^77a),



c) dlužníky, u nichž má jiné peněžité pohledávky, důvod a výši těchto

pohledávek,



d) osoby, vůči nimž má jiná majetková práva, jejich důvod a hodnotu (§

320),



e) movité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného a kde,

popřípadě u koho se nacházejí; totéž platí o listinách uvedených v §

334 a o cenných papírech a zaknihovaných cenných papírech,



f) nemovité věci (spoluvlastnický podíl na nich) povinného,



g) závod povinného a jeho části a kde se nachází.



(3) O prohlášení o majetku podle odstavce 2 soud sepíše protokol;

seznam majetku, který předloží předvolaný, tvoří přílohu protokolu,

jestliže předvolaný prohlásí, že obsahuje úplné a pravdivé údaje, nebo

jestliže tento seznam do protokolu doplní. V protokolu se dále uvede

obsah poučení poskytnutého soudem (odstavec 1) a výslovné prohlášení

předvolaného o tom, že v prohlášení uvedl jen úplné a pravdivé údaje o

majetku povinného. Protokol podepíše soudce, zapisovatel a předvolaný.



(4) Úkony soudu podle tohoto ustanovení může učinit jen soudce.



§ 260f



(1) O výslechu předvolaného soud vyrozumí oprávněného; oprávněný může

předvolanému klást otázky jen se souhlasem soudu.



(2) Každý, kdo má vůči povinnému vykonatelným rozhodnutím přiznanou

peněžitou pohledávku, může nahlížet do spisu o prohlášení majetku

povinného a činit si z něho výpisy a opisy.



§ 260g



(1) Soud upustí od prohlášení o majetku, jestliže povinný ještě před

zahájením výslechu prokáže, že pohledávku oprávněného splnil

(uspokojil), nebo jestliže oprávněný vzal ještě před zahájením výslechu

svůj návrh zpět.



(2) Prohlásí-li oprávněný v průběhu výslechu, že netrvá na tom, aby

předvolaný uváděl další majetek povinného, soud ve výslechu

předvolaného dále nepokračuje; v protokolu uvede jen ten majetek

povinného, který předvolaný uvedl do prohlášení oprávněného.



(3) Učinil-li povinný prohlášení o svém majetku v době 6 měsíců před

podáním návrhu (§ 260a odst. 1), soud vyzve povinného k novému

prohlášení jen tehdy, jestliže vyjde najevo, že se majetkové poměry

povinného změnily; to neplatí, jestliže byl výslech předvolaného

skončen podle odstavce 2.



§ 260h



Právní jednání povinného týkající se jeho majetku, která učinil poté,

co bylo předvolanému doručeno předvolání k prohlášení o majetku (§

260d), jsou vůči oprávněnému neúčinná.



Nařízení výkonu rozhodnutí



§ 261



(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen na návrh oprávněného. V návrhu na

výkon rozhodnutí uvede oprávněný rodné číslo povinného, je-li mu známo.

V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky

uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden.

Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, označí v

návrhu toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu (plátce mzdy).

Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u

peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní ústav, číslo účtu nebo jiný

jedinečný identifikátor^77a), z něhož má být pohledávka odepsána, a

číslo účtu oprávněného vedeného u peněžního ústavu; označí-li oprávněný

více účtů povinného u téhož peněžního ústavu, uvede také pořadí, v

jakém z nich má být pohledávka odepsána. Navrhuje-li oprávněný výkon

rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, označí v návrhu osobu,

vůči které má povinný pohledávku (dlužník povinného), a uvede důvod

pohledávky.



(2) K návrhu na výkon rozhodnutí je třeba připojit stejnopis

rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o

vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako

soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže

se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval

jako soud prvního stupně.



(3) Podá-li oprávněný návrh na výkon rozhodnutí u soudu, který o věci

rozhodoval jako soud prvního stupně, potvrdí tento soud vykonatelnost

rozhodnutí přímo na návrhu, a není-li sám příslušný k výkonu

rozhodnutí, postoupí návrh příslušnému soudu.



(4) Rozhodnutí Rady, Komise nebo Soudního dvora Evropských společenství

(dále jen "rozhodnutí orgánů Evropských společenství") ukládající

povinnost k peněžitému plnění opatří v souladu s právními předpisy

Evropských společenství^78a) doložkou o jeho vykonatelnosti orgán,

který určí vláda nařízením.



§ 261a



(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí

označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu

povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení

lhůty ke splnění povinnosti.



(2) Neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti,

má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří

dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci

rozhodnutí.



(3) Má-li podle rozhodnutí splnit povinnost více povinných a jde-li o

dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li rozhodnutí jinak,

jsou zavázáni splnit všichni povinní rovným dílem.



(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, jde-li o usnesení o nařízení

prodeje zástavy. Výkon tohoto rozhodnutí lze nařídit tehdy, obsahuje-li

označení oprávněné a povinné osoby, zástavy a výši zajištěné pohledávky

a jejího příslušenství.



§ 262



(1) Jestliže je to, co ukládá rozhodnutí povinnému, vázáno na splnění

podmínky nebo na splnění vzájemné povinnosti oprávněného nebo omezené

doložením času, lze nařídit výkon rozhodnutí, jen prokáže-li oprávněný,

že se podmínka splnila, že sám svou vzájemnou povinnost vůči povinnému

již splnil, popřípadě je připraven ji splnit, nebo že nastal doložený

čas.



(2) V případech uvedených v odstavci 1 je třeba k potvrzení o

vykonatelnosti rozhodnutí připojit listinu vydanou nebo ověřenou

státním orgánem nebo notářem,^76) z níž je patrno, že se splnila

podmínka, že oprávněný splnil svou vzájemnou povinnost, popřípadě je

připraven ji splnit, nebo že nastal doložený čas.



§ 262a



(1) Před nařízením výkonu rozhodnutí na majetek ve společném jmění

manželů zjistí soud, zda je v Seznamu listin o manželském majetkovém

režimu vedeném podle notářského řádu evidována smlouva o manželském

majetkovém režimu nebo rozhodnutí soudu o zrušení společného jmění

manželů, jeho obnovení nebo zúžení jeho stávajícího rozsahu, anebo

dohoda nebo rozhodnutí soudu o změně smluveného režimu nebo režimu

založeného rozhodnutím soudu.



(2) Soud při nařízení výkonu rozhodnutí vychází z obsahu listiny podle

odstavce 1, jde-li o vydobytí dluhu ze závazku vzniklého po jejím

zápisu do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu nebo jde-li o

vydobytí dluhu ze závazku vzniklého před jejím zápisem do Seznamu

listin o manželském majetkovém režimu a vyslovil-li s tím souhlas

oprávněný. Nelze-li zjistit z titulu pro výkon rozhodnutí nebo z

listiny podle odstavce 1, že závazek vznikl po zápisu listiny do

Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, má se za to, že závazek

vznikl před zápisem listiny do Seznamu listin o manželském majetkovém

režimu.



(3) V ostatních případech lze výkon rozhodnutí nařídit i na majetek,

který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl

zákonný režim společného jmění manželů změněn.



(4) Jde-li o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů,

nebo dluhu povinného, pro který lze nařídit výkon rozhodnutí na majetek

ve společném jmění manželů, lze vést výkon rozhodnutí přikázáním

pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu.



§ 262b



(1) Je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění

manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští

zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí

postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení

výkonu rozhodnutí. O tom musí být soudem poučen.



(2) Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného

bude zastaven, nejsou-li na něm ani z části uloženy peněžní prostředky,

které by jinak náležely do společného jmění manželů. Není-li prokázán

opak, má se za to, že peněžní prostředky na účtu manžela povinného by

náležely do společného jmění manželů.



§ 263



(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný

navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho uspokojení.



(2) Navrhne-li oprávněný k vydobytí své peněžité pohledávky výkon

rozhodnutí několika způsoby zároveň, ačkoli by k jejímu uspokojení

zřejmě stačil pouze některý z nich, nařídí soud výkon rozhodnutí jen

tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného.



(3) Jestliže je vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému

přiznáno právo na opětující se dávky a jestliže výkon rozhodnutí

srážkami ze mzdy nestačí k úhradě těchto dávek, lze výkon rozhodnutí

nařídit jiným způsobem výkonu rozhodnutí v rozsahu součtu těchto

plnění, a jde-li o dávky na dobu neurčitou, pak v rozsahu do

pětinásobku ročního plnění. Oprávněnému soud dávky vyplácí, jakmile se

stanou splatnými.



§ 264



(1) Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě

nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a

ceny věci, z níž má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud

nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným

způsobem.



(2) Soud zamítne návrh na výkon rozhodnutí, jestliže je již z návrhu

zřejmé, že by výtěžek, kterého by se dosáhlo, nepostačil ani ke krytí

nákladů výkonu rozhodnutí.



Provedení výkonu rozhodnutí



§ 265



(1) Po nařízení výkonu rozhodnutí se postará soud o jeho provedení.



(2) Výkon rozhodnutí na majetek povinného, na který se vztahuje

rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení, lze provést jen po

předchozím souhlasu příslušného orgánu činného v trestním řízení.



(3) Jednotlivé úkony při provádění výkonu rozhodnutí může činit

zaměstnanec soudu (vykonavatel), stanoví-li tak zákon nebo zvláštní

právní předpisy, nebo pověří-li ho tím předseda senátu; při své

činnosti se řídí pokyny předsedy senátu. Upustit od dalšího provádění

výkonu rozhodnutí bez příkazu předsedy senátu může vykonavatel jen

tehdy, když s tím souhlasí oprávněný anebo splní-li povinný dobrovolně,

co mu ukládá rozhodnutí.



(4) Je-li třeba, aby vykonavatel v souvislosti s úkony provedení výkonu

rozhodnutí podal žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení u soudu nebo

jiného orgánu, učiní tak jménem státu.



§ 266



(1) Na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se

povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by

neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho

rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu

rozhodnutí vážně poškozen.



(2) I bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu

rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268).



§ 267



Právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči

oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení

podle třetí části tohoto zákona.



§ 267a



(1) Návrhem podle třetí části je třeba uplatnit vůči věřiteli popření

pravosti, výše, skupiny nebo pořadí některé z pohledávek přihlášených k

rozvrhu výtěžku nebo jinak uspokojovaných při výkonu rozhodnutí tam,

kde byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním

pohledávky nebo jiných práv anebo prodejem movitých věcí, správou

nemovité věci, prodejem nemovitých věcí nebo postižením závodu.

Nejde-li o věc patřící do pravomoci soudu (§ 7 odst. 1), rozhodne o

pravosti nebo výši pohledávky příslušný správní nebo jiný orgán.



(2) Rozhodnutí o návrhu podle odstavce 1 je účinné proti všem

oprávněným, proti jiným věřitelům povinného, kteří se účastní řízení o

výkon rozhodnutí, a proti povinnému.



§ 267b



(1) Výkonu rozhodnutí na majetek platební instituce, zahraniční

platební instituce, poskytovatele platebních služeb malého rozsahu,

zahraničního poskytovatele platebních služeb malého rozsahu, instituce

elektronických peněz, zahraniční instituce elektronických peněz,

vydavatele elektronických peněz malého rozsahu nebo zahraničního

vydavatele elektronických peněz malého rozsahu nepodléhají peněžní

prostředky, které uživatelé platebních služeb těmto osobám svěřili k

provedení platební transakce, ani peněžní prostředky, proti jejichž

přijetí byly vydány elektronické peníze, ani aktiva, jež tyto osoby za

tyto peněžní prostředky nabyly^79a).



(2) Výkonu rozhodnutí, jímž je postihován majetek ve svěřenském fondu,

nepodléhá majetek svěřenského správce. To neplatí, jde-li o výkon

rozhodnutí, jímž byla svěřenskému správci uložena pořádková pokuta v

řízení o výkonu rozhodnutí podle věty první nebo o výkon rozhodnutí,

jímž bylo svěřenskému správci v řízení podle věty první uloženo

nahradit náklady řízení, které způsobil svým zaviněním nebo které

vznikly náhodou, která se mu přihodila.



Zastavení výkonu rozhodnutí



§ 268



(1) Výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže



a) byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným;



b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu

zrušeno nebo se stalo neúčinným;



c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení;



d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho podle § 321 a 322

vyloučeny nebo majetek, ze kterého nelze vymáhanou pohledávku

uspokojit;



e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude

dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů;



f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k

němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (§ 267);



g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento

výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro

zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo

zaniklo před vydáním tohoto rozsudku;



h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který

rozhodnutí nelze vykonat.



(2) Výkon rozhodnutí bude zastaven též tehdy, jestliže povinný provedl

z vymáhané peněžité pohledávky oprávněného srážku stanovenou zvláštními

předpisy^35a) a odvedl tuto srážku příslušnému orgánu, a to v rozsahu,

v jakém byl povinen tuto srážku provést.



(3) Výkon rozhodnutí prodejem zástavy bude zastaven také tehdy,

jestliže zaniklo zástavní právo.



(4) Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení

jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než

jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven

částečně.



§ 269



(1) Nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.



(2) V případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) se rozhoduje

zpravidla po předchozím jednání.



(3) Jako důvod zastavení výkonu rozhodnutí nelze uplatňovat, že se

změnily okolnosti rozhodné pro výši a trvání dávek nebo splátek (§

163).



Náklady výkonu rozhodnutí



§ 270



(1) Spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží soud i povinnost k

náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, aniž stanoví lhůtu k jejich

zaplacení. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady.



(2) Oprávněný má nárok na náhradu všech účelných nákladů výkonu

rozhodnutí.



(3) Náklady provedení výkonu rozhodnutí platí stát. Oprávněnému, u

něhož nejsou podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může soud

uložit, aby složil zálohu na náklady provedení výkonu rozhodnutí; jinak

soud výkon rozhodnutí zastaví.



(4) Pro náhradu nákladů výkonu rozhodnutí použije se i ustanovení § 147

až 150.



§ 271



Dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o

náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly,

podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může

také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě

uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu

rozhodnutí již zaplatil.



nadpis vypuštěn



§ 272



zrušen



§ 273



zrušen



§ 273a



zrušen



§ 273b



zrušen



Použití ustanovení o výkonu rozhodnutí



§ 274



(1) Ustanovení § 251 až 271 se použije s výjimkou § 261a odst. 2 a 3 i

na výkon



a) vykonatelných rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním

řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek;



b) vykonatelných rozhodnutí soudů ve správním soudnictví;



c) vykonatelných rozhodnutí rozhodčích komisí a smírů jimi schválených;



d) vykonatelných rozhodnutí státních notářství a dohod jimi

schválených;



e) notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti sepsaných podle

zvláštního zákona;^80)



f) vykonatelných rozhodnutí a jiných exekučních titulů orgánů veřejné

moci;



g) rozhodnutí orgánů Evropských společenství;^78a)



h) jiných vykonatelných rozhodnutí, schválených smírů a listin, jejichž

soudní výkon připouští zákon;



s výjimkou titulu, který se vykonává ve správním nebo daňovém řízení.



(2) Ustanovení § 337 až 337h se použijí i pro potřeby rozvrhového

řízení o výtěžku z daňové exekuce^80a) prováděného na základě návrhu

správce daně.



§ 275



(1) Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí, popřípadě jiný

exekuční titul ten orgán, který je vydal, u smírů a dohod pak ten

orgán, který je schválil.



(2) Soud je však vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí

přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro

výkon rozhodnutí.



(3) Před zastavením výkonu rozhodnutí soud v případech uvedených v §

274 zpravidla si vyžádá vyjádření orgánu, který vydal rozhodnutí,

popřípadě jiný exekuční titul, anebo který schválil smír nebo dohodu, o

jejichž výkon jde.



Hlava druhá



Srážky ze mzdy



Rozsah srážek



§ 276



Srážky ze mzdy lze provádět jen do výše výkonem rozhodnutí vymáhané

pohledávky s příslušenstvím.



§ 277



(1) Srážky se provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od

mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze

závislé činnosti a funkčních požitků, pojistné na důchodové spoření,

pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku

zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (dále jen

"srážené částky"). Srážené částky se vypočtou podle podmínek a sazeb

platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje.



(2) Do čisté mzdy se započítávají i čisté odměny za vedlejší činnost,

kterou zaměstnanec vykonává u toho, u koho je v pracovním poměru.

Nezapočítávají se však do ní částky poskytované na náhradu nákladů

spojených s pracovním výkonem, a to zejména při pracovních cestách.



§ 278



Povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka; způsoby

jejího výpočtu stanoví nařízením vláda České republiky (dále jen

„nezabavitelná částka“).



§ 279



(1) Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení nezabavitelné částky a která

se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v

celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu

třetinu. Pro přednostní pohledávky uvedené v odstavci 2 se srážejí dvě

třetiny. Přednostní pohledávky se uspokojují nejprve z druhé třetiny a

teprve, nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují se spolu s

ostatními pohledávkami z první třetiny.



(2) Přednostními pohledávkami jsou



a) pohledávky výživného,



b) pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví,



c) pohledávky náhrady újmy způsobené úmyslnými trestnými činy,



d) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,



e) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění a

důchodového pojištění,



f) pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní

politiku zaměstnanosti a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní

pojištění,



g) příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče,



h) pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře

při rekvalifikaci,



i) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách státní sociální podpory,



j) pohledávky regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění,



k) pohledávky náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníženého platu nebo

snížené odměny, poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů a od

1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v období prvních 21 kalendářních dnů

dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény.



(3) Vláda České republiky stanoví nařízením částku, nad kterou se srazí

zbytek čisté mzdy vypočtené podle odstavce 1 věty první bez omezení.

Takto zjištěná plně zabavitelná část zbytku čisté mzdy se připočte ke

druhé třetině zbytku čisté mzdy v rozsahu, který je potřebný k

uspokojení přednostních pohledávek; zbývající část se připočte k první

třetině.



§ 280



(1) Jsou-li srážky ze mzdy prováděny k vydobytí několika pohledávek,

uspokojí se jednotlivé pohledávky z první třetiny zbytku čisté mzdy

podle svého pořadí bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky

nebo o pohledávky ostatní.



(2) Dochází-li podle § 279 odst. 1 ke srážkám z druhé třetiny zbytku

čisté mzdy, uspokojí se z ní bez zřetele na pořadí nejprve pohledávky

výživného a teprve pak podle pořadí (odstavec 3) ostatní přednostní

pohledávky. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny k uspokojení

všech pohledávek výživného, uspokojí se nejprve běžné výživné všech

oprávněných a pak teprve nedoplatky za dřívější dobu, a to podle poměru

běžného výživného. Nebylo-li by však částkou sraženou z druhé třetiny

kryto ani běžné výživné všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka

sražená z druhé třetiny poměrně podle výše běžného výživného bez ohledu

na výši nedoplatků.



(3) Pořadí pohledávek se řídí dnem, kdy bylo plátci mzdy doručeno

nařízení výkonu rozhodnutí. Bylo-li mu doručeno téhož dne nařízení

výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné

pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení,

uspokojí se poměrně.



§ 281



Provádět srážky ze mzdy ve větším rozsahu, než dovolují ustanovení

tohoto zákona, je nepřípustné, a to i když s tím povinný souhlasí.



Nařízení a provádění srážek



§ 282



(1) V nařízení výkonu rozhodnutí přikáže soud plátci mzdy, aby po tom,

kdy mu bude nařízení výkonu doručeno, prováděl ze mzdy povinného

stanovené srážky a nevyplácel sražené částky povinnému.



(2) Soud doručí nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému a

plátci mzdy. Povinnému a plátci mzdy je doručí do vlastních rukou.



(3) Povinný ztrácí dnem, kdy je plátci mzdy doručeno nařízení výkonu

rozhodnutí nebo usnesení obsahující vyrozumění o nařízení výkonu

rozhodnutí (§ 294 odst. 3), právo na vyplacení té části mzdy, která

odpovídá stanovené výši srážek.



§ 283



Jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci, vyrozumí soud o

tom plátce mzdy, který je pak povinen vyplácet oprávněnému částky

sražené ze mzdy povinného.



§ 284



(1) Plátce mzdy přestane provádět srážky, jakmile je pohledávka

oprávněného uspokojena (§ 276).



(2) Jestliže je vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému

přiznáno právo na opětující se dávky, vztahuje se nařízení výkonu

rozhodnutí i na dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu.

Totéž platí, bylo-li v rozhodnutí povinnému uloženo zaplatit peněžitou

částku ve splátkách.



(3) Dojde-li během výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle §

163, která záleží ve zvýšení výživného, vztahuje se nařízení výkonu

rozhodnutí i na všechny částky zvýšeného výživného; zvýšené výživné má

stejné pořadí jako zbytek pohledávky.



§ 285



(1) Vyplácí-li plátce mzdy měsíční mzdu nadvakrát (jako zálohu a

vyúčtování), může přiměřené srážky provést povinnému již ze zálohy.

Výplatu srážek oprávněnému provede však vždy až po uplynutí příslušného

měsíce.



(2) Je-li nařízení výkonu rozhodnutí doručeno plátci mzdy až po tom,

kdy již byla část měsíční mzdy povinnému vyplacena, nepřihlíží se k

provedené výplatě a srážky se provedou tak, jakoby povinný měl za celý

měsíc právo jen na mzdu, která mu ještě vyplacena nebyla.



§ 286



Dochází-li k výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou, je třeba

vypočítat srážky za každý měsíc zvláště.



§ 287



(1) Dohodne-li se oprávněný s povinným, že se spokojí s nižšími

srážkami, než stanoví § 277 až 280, a oznámí-li to oba soudu, vyzve

soud plátce mzdy, aby srážel ze mzdy povinného měsíčně jen částku, se

kterou se oprávněný spokojí, nepřesáhne-li tato částka v příslušném

výplatním období přípustnou výši srážek podle tohoto zákona.

Přesáhne-li ji, provede plátce mzdy v příslušném výplatním období

srážky jen v rozsahu dovoleném ustanoveními § 277 až 280.



(2) Oprávněný může kdykoliv oznámit soudu, že svůj souhlas s prováděním

nižších srážek podle odstavce 1 odvolává. Soud o tom vyrozumí povinného

a plátce mzdy.



(3) Výzva soudu k provádění nižších srážek pozbývá účinnosti dnem, kdy

je plátci mzdy doručeno další nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze

mzdy povinného nebo vyrozumění soudu, že oprávněný odvolal svůj souhlas

s prováděním nižších srážek. Od tohoto dne provádí plátce mzdy srážky

podle dřívějšího nařízení výkonu rozhodnutí v plném rozsahu.



§ 288



Požádá-li o to plátce mzdy, oprávněný nebo povinný, určí soud, jaká

částka má být v příslušném výplatním období ze mzdy povinného sražena,

a je-li více oprávněných, kolik z ní připadne na každého z nich.



Odklad a zastavení výkonu rozhodnutí



§ 289



(1) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 1,

neprovádí plátce mzdy ze mzdy povinného srážky ode dne, kdy mu bylo

doručeno usnesení o povolení odkladu, dokud mu nebude doručen příkaz

soudu, aby se ve srážkách pokračovalo.



(2) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí podle § 266 odst. 2,

provádí plátce mzdy srážky dále, ale nevyplácí je oprávněnému, dokud

nebude odklad výkonu zrušen. Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, vyplatí

plátce mzdy sražené částky povinnému.



§ 290



(1) Soud zastaví na návrh plátce mzdy nebo povinného nařízený výkon

rozhodnutí srážkami ze mzdy, když povinný po dobu jednoho roku nepobírá

mzdu buď vůbec nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky

prováděny.



(2) Na návrh povinného může soud zastavit nařízený výkon rozhodnutí

srážkami ze mzdy, jestliže jsou srážky prováděny již jen pro běžné

výživné a lze předpokládat, že povinný vzhledem ke svému chování i

poměru k práci bude výživné plnit dále dobrovolně.



Výplata provedených srážek



§ 291



(1) Sraženou částku vyplatí plátce mzdy přímo oprávněnému. Má-li však

být z provedených srážek uspokojeno několik pohledávek, může plátce

mzdy zaslat sraženou částku soudu, který ji rozvrhne mezi oprávněné a

sám provede výplatu. Plátce mzdy je povinen zaslat sraženou částku

soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných nařídí soud.



(2) Sraženou částku je plátce mzdy povinen oprávněnému vyplatit, i když

sám má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou by si jinak mohl

započíst.



§ 292



Jestliže plátce mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas,

provede-li je v menším než stanoveném rozsahu nebo nevyplatí-li srážky

oprávněnému bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že

nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci nebo kdy dospěly další

měsíční částky mzdy, může oprávněný uplatnit proti plátci mzdy u soudu

právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy.



Změna plátce mzdy



§ 293



(1) Změní-li se po nařízení výkonu rozhodnutí plátce mzdy, vztahuje se

nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy i na mzdu povinného u

nového plátce mzdy.



(2) Za změnu plátce mzdy se považuje i vyplácení dávek podle zvláštního

právního předpisu okresní správou sociálního zabezpečení. Pokud nový

plátce mzdy obdržel od předchozího plátce mzdy podklady potřebné pro

výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, ustanovení § 294 se nepoužije.

Ustanovení § 295 se nepoužije.



(3) Povinnost provádět srážky vzniká novému plátci mzdy již dnem, kdy

se od povinného nebo od dosavadního plátce mzdy dozví, že byl soudem

nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného a pro jaké

pohledávky; nedozví-li se o těchto okolnostech nový plátce mzdy již

dříve, vzniká mu tato povinnost dnem, kdy mu je doručeno usnesení podle

§ 294 odst. 3. Pořadí, které získala pohledávka oprávněného podle § 280

odst. 3, zůstává jí zachováno i u nového plátce mzdy.



(4) Dochází-li ke změně plátce podle odstavce 2 v průběhu kalendářního

měsíce, započte nezabavitelnou částku v plné výši, případně v nižší

výši, nedosahuje-li mzda výše nezabavitelné částky, dosavadní plátce

mzdy.



(5) Pokud mzda u dosavadního plátce mzdy nedosáhla výše nezabavitelné

částky, nový plátce mzdy podle odstavce 2 započte na mzdu (dávky

nemocenského pojištění) povinného v kalendářním měsíci částku ve výši

rozdílu mezi tím, co započetl dosavadní plátce mzdy v kalendářním

měsíci, a nezabavitelnou částkou. Dosavadní plátce mzdy je povinen tyto

skutečnosti novému plátci mzdy oznámit nejpozději na konci kalendářního

měsíce, ve kterém dochází ke změně plátce mzdy.



§ 294



(1) Ten, kdo přijímá zaměstnance do práce, je povinen vyžádat si od

něho potvrzení vystavené tím, u koho naposledy pracoval, o tom, zda byl

nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, kterým soudem a v čí

prospěch. Takové potvrzení je povinen každý zaměstnavatel vydat

zaměstnanci, který u něho přestal pracovat; to obdobně platí pro plátce

jiných příjmů (§ 299), z nichž byly prováděny srážky, jestliže bylo

jejich provádění ukončeno, ačkoliv pohledávka není uspokojena.



(2) Zjistí-li ten, u koho povinný nastoupil nově do práce, že byl

nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, oznámí to bez odkladu

soudu, který výkon nařídil.



(3) Soud tomu, u koho povinný nastoupil nově do práce, doručí do

vlastních rukou usnesení, ve kterém ho vyrozumí o nařízení výkonu

rozhodnutí srážkami ze mzdy, seznámí ho s dosavadním průběhem výkonu

rozhodnutí, zejména s výší dosud provedených srážek, uvede, jak vysoká

je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, a jaké je

její pořadí; vyzve ho, aby ode dne, kdy mu bude usnesení podle tohoto

odstavce doručeno, ve srážkách ze mzdy povinného pokračoval, a upozorní

ho na všechny jeho povinnosti při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.



§ 295



(1) Přestal-li povinný pracovat u dosavadního plátce mzdy, musí to

oznámit do jednoho týdne soudu, který nařídil výkon rozhodnutí srážkami

ze mzdy. Do jednoho týdne musí povinný soudu rovněž oznámit, že

nastoupil práci u jiného plátce mzdy.



(2) Plátce mzdy musí oznámit soudu do jednoho týdne, že u něho přestal

povinný pracovat. Zároveň zašle soudu vyúčtování srážek, které ze mzdy

povinného provedl a vyplatil oprávněným, a oznámí soudu, pro které

pohledávky byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy a jaké pořadí

mají tyto pohledávky.



§ 296



(1) Nesplní-li některý plátce mzdy povinnost uvedenou v § 294 odst. 1 a

2 nebo v § 295 odst. 2, může se oprávněný domáhat, aby mu plátce mzdy

vyplatil částky, na které by měl právo, kdyby byl plátce mzdy uvedené

povinnosti splnil.



(2) Za nesplnění povinností uvedených v § 294 a 295 může soud uložit

povinnému i plátci mzdy pořádkovou pokutu (§ 53).



Několik plátců mzdy



§ 297



(1) Pobírá-li povinný mzdu od několika plátců mzdy, vztahuje se

nařízení výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy.



(2) Srážky ze mzdy je každý plátce mzdy povinen provádět ode dne, kdy

mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí.



(3) Nastupuje-li povinný do práce, aniž by přitom opouštěl dosavadního

plátce mzdy, použije se obdobně ustanovení § 293, 294 a 296.



§ 298



(1) Nařizuje-li soud provádění srážek ze mzdy několika plátcům mzdy,

určí jim jednotlivě, jakou část nezabavitelné částky nemají srážet.

Kdyby příjem povinného nedosahoval u některého plátce mzdy ani uvedené

části nezabavitelné částky, je plátce mzdy povinen oznámit to soudu.

Soud pak znovu určí, jakou část nezabavitelné částky má každý plátce

mzdy srážet. Soud může též určit, zejména jsou-li prováděny srážky již

jen pro běžné výživné, aby je prováděl pouze některý z plátců mzdy a

aby ostatní v provádění srážek zatím nepokračovali.



(2) Provádí-li srážky několik plátců mzdy zároveň, zašlou srážky vždy

soudu. Soud prověří, zda celkově sražená částka nepřevyšuje pohledávku

oprávněného. Nepřevyšuje-li ji, vyplatí celou sraženou částku

oprávněnému. Převyšuje-li ji, vyplatí soud ze sražené částky

oprávněnému jen tolik, kolik odpovídá jeho pohledávce, a zbytek vrátí

povinnému.



Srážky z jiných příjmů



§ 299



(1) Ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na

výkon rozhodnutí srážkami z platu, z odměny z dohody o pracovní

činnosti nebo dohody o provedení práce, z odměny za pracovní nebo

služební pohotovost, z odměny členů zastupitelstva územních

samosprávných celků a z dávek státní sociální podpory a pěstounské

péče, které nejsou vyplaceny jednorázově. Srážky se dále provádějí z

příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány

vedle ní, jimiž jsou



a) náhrada mzdy nebo platu,



b) nemocenské^80b),



c) peněžitá pomoc v mateřství^80b),



d) důchody,



e) stipendia,



f) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,



g) odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se

skončením zaměstnání,



h) peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v

souvislosti se zaměstnáním,



i) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti a

náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti,



j) dávky vyplývající ze smlouvy o výměnku podle občanského zákoníku,



k) výsluhový příspěvek vojáků z povolání nebo příslušníků

bezpečnostních sborů,



l) příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených

komunistickým režimem v oblasti sociální a příplatek k důchodu a

zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona upravujícího ocenění

účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a

některých pozůstalých po nich.



(2) Jde-li o výkon rozhodnutí srážkami z důchodu fyzické osoby, která z

tohoto důchodu platí náklady za pobyt v ústavu sociální péče, nepodléhá

výkonu rozhodnutí částka potřebná na úhradu pobytu a částka rovnající

se výši kapesného v takovém ústavu. Výkon rozhodnutí ohledně dávek

státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny

jednorázově, nelze provést přikázáním pohledávky.



(3) Jsou-li splněny podmínky stanovené občanským zákoníkem, nesmí být

povinnému sražena z dávky poskytované podle zaopatřovací smlouvy

částka, kterou povinný vzhledem ke svým poměrům pro své zaopatření

nutně potřebuje. Výši této částky určí soud v usnesení o nařízení

výkonu rozhodnutí; k jejímu určení soud nařídí jednání.



§ 300



zrušen



§ 301



Pokud se v ustanoveních o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy hovoří o

plátci mzdy, vztahují se příslušná ustanovení též na právnickou a

fyzickou osobu, vůči kterým má povinný nárok na některé z příjmů

uvedených v § 299.



§ 302



(1) Má-li povinný vedle práva na mzdu i právo na jiný příjem, uvedený v

§ 299, postupuje se tak, jakoby šlo o několik mezd.



(2) Jestliže povinný po nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy

získá místo mzdy nebo vedle ní právo na některý z příjmů uvedených v §

299, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na tento příjem.



Hlava třetí



Přikázání pohledávky



Přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu



§ 303



(1) Výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu

lze nařídit ohledně pohledávky povinného z účtu vedeného v jakékoliv

měně u peněžního ústavu působícího v tuzemsku, nestanoví-li zákon

jinak.



(2) Výkon rozhodnutí nelze provést ohledně pohledávky z účtu u

peněžního ústavu, kterou povinný nabyl jako dědic dědictvím, které

podle nařízení zůstavitele má přejít na svěřenského nástupce jako

následného dědice (dále jen „substituční jmění“). To neplatí, má-li

povinný právo s pohledávkou volně nakládat nebo jde-li o výkon

rozhodnutí, kterým jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy

související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění.



§ 304



(1) V nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu soud

přikáže peněžnímu ústavu, aby od okamžiku, kdy mu bude usnesení

doručeno, z účtu povinného až do výše vymáhané pohledávky a jejího

příslušenství nevyplácel peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení

a ani jinak s nimi nenakládal. Nařídí-li soud výkon rozhodnutí na více

účtů povinného, uvede v usnesení také pořadí, v jakém z nich bude

vymáhaná pohledávka odepsána. V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí

soud dále uloží povinnému, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení

oznámil, zda pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a pokud

jde o takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou

výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související

s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto

skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány,

popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že

pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další

skutečnosti uvedené ve větě třetí nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti

najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.



(2) Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému,

povinnému a peněžnímu ústavu. Peněžnímu ústavu je doručí do vlastních

rukou. Povinnému nesmí být usnesení doručeno dříve než peněžnímu

ústavu.



(3) Povinný ztrácí okamžikem, kdy je peněžnímu ústavu doručeno usnesení

o nařízení výkonu rozhodnutí, právo vybrat peněžní prostředky z účtu,

použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do

výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství; to neplatí v případě

platby, jejímž účelem je splnění vymáhané povinnosti, na účet

oprávněného nebo soudního exekutora vedený u peněžního ústavu.



§ 304a



(1) Zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 neplatí, jde-li o peněžní

prostředky, které jsou povinným určeny pro výplatu mezd (platů), náhrad

mezd (platů) a dalších plnění, která nahrazují odměnu za práci, jeho

zaměstnancům, splatných ve výplatním termínu nejblíže následujícím po

dni, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí; mzdy (platy), náhrady mezd (platů) a plnění, která

nahrazují odměnu za práci, splatné v dalších výplatních termínech již z

pohledávky z účtu nelze do zániku výkonu rozhodnutí hradit.



(2) Peněžní prostředky uvedené v odstavci 1 peněžní ústav vyplatí

povinnému, jestliže mu předloží své písemné prohlášení, v němž uvede

účel platby, celkovou částku a jména zaměstnanců s uvedením výše mzdy

(platu), náhrady mzdy (platů) nebo jiných plnění, která nahrazují

odměnu za práci, jež jim mají být vyplaceny; podpis povinného na

prohlášení musí být úředně ověřen.



(3) Výplatu peněžních prostředků povinnému peněžní ústav oznámí soudu.

Povinný je povinen soudu vyplacení mezd (platů), náhrad mezd (platů)

nebo jiných plnění, která nahrazují odměnu za práci, svým zaměstnancům

vyúčtovat, jestliže mu to soud uloží.



§ 304b



(1) Zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 se nevztahují na peněžní

prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce podle

zvláštního právního předpisu^80c). Má-li u jednoho peněžního ústavu

povinný více účtů, použije se věta první pouze u jednoho z těchto účtů.



(2) Peněžní prostředky podle odstavce 1 peněžní ústav vyplatí povinnému

na jeho žádost nejvýše jednou. O tom musí být povinný při nařízení

výkonu rozhodnutí poučen.



(3) Výplatu peněžních prostředků povinnému podle odstavce 1 oznámí

peněžní ústav soudu, který nařídil výkon rozhodnutí.



(4) Je-li výkon rozhodnutí veden podle § 262a odst. 4, nevztahují se

zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 na částku ve výši poloviny peněžních

prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu

doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, převyšuje-li částku

podle odstavce 1. Peněžní prostředky podle předchozí věty vyplatí

peněžní ústav manželovi povinného na jeho žádost. O tom musí být manžel

povinného při nařízení výkonu rozhodnutí poučen.



§ 305



O tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci,

soud vyrozumí oprávněného a peněžní ústav; peněžnímu ústavu vyrozumění

doručí do vlastních rukou.



§ 306



(1) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje až do výše vymáhané

pohledávky a jejího příslušenství na pohledávku povinného z účtu ve

výši, v jaké byly na účtu peněžní prostředky v okamžiku, v němž bylo

peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož

i na pohledávku z účtu, která vznikla tím, že na účet došly peněžní

prostředky dodatečně, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy bylo

peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění podle § 305; povinnost peněžního

ústavu provést opravné zúčtování podle zvláštního zákona^81) a

ustanovení § 304a tím nejsou dotčeny.



(2) Provedením (§ 307, 308, § 309a odst. 1 a 3) výkon rozhodnutí

zaniká.



§ 307



(1) Výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího

příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému. Byl-li výkon

rozhodnutí nařízen na více účtů povinného, provede peněžní ústav výkon

rozhodnutí z jednotlivých účtů podle pořadí uvedeného v usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí.



(2) Peněžní ústav provede výkon rozhodnutí ve dni, který následuje po

doručení vyrozumění podle § 305; není-li však pohledávka povinného z

účtu ještě splatná, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí ve dni,

který následuje po její splatnosti. Výkon rozhodnutí se provede i

tehdy, postačuje-li pohledávka povinného z účtu jen k částečnému

uspokojení oprávněného.



(3) Nebyla-li podle odstavce 2 vymáhaná pohledávka a její příslušenství

zcela uhrazena, provede peněžní ústav výkon rozhodnutí také ve dni

následujícím po dni, v němž na účet dojdou peněžní prostředky v takové

výši, která je potřebná k plnému uspokojení oprávněného. Nedojde-li k

tomu do šesti měsíců ode dne doručení vyrozumění podle § 305, provede

peněžní ústav výkon rozhodnutí ohledně dodatečně došlých peněžních

prostředků rovněž ve dni, který následuje po uplynutí uvedené doby,

popřípadě oprávněnému sdělí, že na účtu povinného nebyly peněžní

prostředky. Pohledávku z účtu peněžní ústav odepíše a oprávněnému ji

vyplatí i tehdy, nepostačuje-li k jeho plnému uspokojení.



(4) Odepsanou pohledávku z účtu povinného je peněžní ústav povinen

oprávněnému vyplatit, i když má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou

by jinak mohl započíst.



(5) Provedením výkonu rozhodnutí se peněžní ústav zprostí v rozsahu

plnění vyplaceného oprávněnému své povinnosti vůči povinnému.



§ 308



(1) Povolí-li soud odklad výkonu rozhodnutí (§ 266) a bylo-li peněžnímu

ústavu doručeno usnesení o povolení odkladu před provedením výkonu,

neprovede peněžní ústav výkon rozhodnutí, dokud mu nebude soudem

doručeno vyrozumění, že odklad byl zrušen.



(2) Zastaví-li soud výkon rozhodnutí, zanikají dnem právní moci

usnesení o zastavení výkonu povinnosti peněžního ústavu podle § 304

odst. 1 a účinky výkonu rozhodnutí uvedené v § 304 odst. 3, § 306 a

307; byl-li výkon rozhodnutí zastaven částečně, platí to obdobně o

dotčené části pohledávky z účtu. O tom, že usnesení o zastavení

(částečném zastavení) výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, soud

peněžní ústav vyrozumí.



§ 309



(1) Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu nařízen

k vydobytí více pohledávek, uspokojují se jednotlivé pohledávky podle

svého pořadí.



(2) Pořadí pohledávek, pro něž byl nařízen výkon rozhodnutí, se řídí

dnem, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí; byla-li mu téhož dne doručena usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí.

Nestačí-li pohledávka z účtu povinného k uspokojení všech vymáhaných

pohledávek se stejným pořadím, uhradí se poměrně; ustanovení § 316

odst. 2 a 3 tu platí obdobně.



(3) Byl-li výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z téhož účtu manžela

povinného nařízen k vydobytí více pohledávek povinného, neuplatní se

zákazy uvedené v § 304 odst. 1 a 3 do výše uvedené v § 304b odst. 4 k

okamžiku doručení prvního usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí

peněžnímu ústavu.



§ 309a



(1) Byla-li pohledávka z účtu povinného zastavena podle zvláštního

právního předpisu nebo převedena k zajištění dluhu povinného ve

prospěch jeho věřitele a mají-li tato práva dřívější pořadí než

pohledávka, pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, lze výkon rozhodnutí

přikázáním těmito právy dotčené pohledávky z účtu, popřípadě její

části, provést jen tehdy, jestliže práva zanikla, aniž by byly peněžní

prostředky z účtu na jejich základě zcela vybrány. V takovém případě

peněžní ústav výkon rozhodnutí provede podle § 307 odst. 2 a 3,

popřípadě v den, který následuje po té, co se o tomto zániku dozvěděl.



(2) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka,

pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí

se k nim nepřihlíží.



(3) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka,

pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, a nestačí-li těmito právy

nedotčená část pohledávky z účtu, na niž se vztahuje nařízení výkonu

rozhodnutí (§ 306 odst. 1), k plnému uspokojení vymáhané pohledávky,

uhradí se vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část, poměrně;

ustanovení § 316 odst. 2 a 3 tu platí obdobně. Výkon rozhodnutí peněžní

ústav provede obdobně podle § 307 odst. 3.



(4) Pro pořadí práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich

vzniku.



§ 310



Předpisy vylučující nebo omezující použití pohledávek z účtu u

peněžního ústavu k jinému než stanovenému účelu nejsou dotčeny

ustanoveními o přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu.



§ 311



Nepostupuje-li peněžní ústav tak, jak mu to ukládají ustanovení § 304

odst. 1 a § 307 až 309a, může se oprávněný domáhat, a to i tehdy, když

už na účtu povinného není dostatek prostředků, aby mu peněžní ústav

zaplatil částku, na kterou by měl právo, kdyby peněžní ústav postupoval

správně.



§ 311a



Je-li účet u peněžního ústavu zřízen pro více osob, použijí se § 303 až

311 na podíl na peněžních prostředcích na účtu patřící povinnému

obdobně.



Přikázání jiných peněžitých pohledávek



§ 312



(1) Výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného než

pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 lze

nařídit i v případě, že pohledávka povinného se stane splatnou teprve v

budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou dílčí pohledávky z

téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat.



(2) Soud postupuje podle odstavce 1 i v případě, že plnění vyplývající

ze závazku, jehož je povinný účastníkem, je podmíněno nebo vázáno na

dosažení věku nebo jiný běh času. Je-li to účelné, soud po právní moci

usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nahradí svým rozhodnutím

prohlášení vůle povinného k výpovědi tohoto závazku nebo k žádosti o

plnění. Souhlas třetí osoby, je-li jím právní jednání podmíněno, je

nahrazen usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí. Jednání potřebná k

uplatnění práva, která přísluší podle zvláštních právních předpisů

povinnému, provádí místo povinného oprávněný.



(3) Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného do výše pohledávky

oprávněného a jejího příslušenství, pro něž byl nařízen.



§ 313



(1) V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou

pohledávkou jakkoli nakládal a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od

doručení usnesení oznámil, zda pohledávku nabyl jako substituční jmění,

a pokud jde o takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat a

zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy

související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a

doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními

orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že

pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další

skutečnosti, které mají být podle věty první doloženy, nebo nevyjdou-li

tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.

Dlužníkovi povinného soud zakáže, aby od okamžiku, kdy mu bylo doručeno

nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl

na ni započtení nebo s ní jinak nakládal.



(2) Soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému,

povinnému a dlužníkovi povinného. Dlužníkovi povinného je doručí do

vlastních rukou. Povinnému nesmí být doručeno dříve než dlužníku

povinného.



(3) Povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi

povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.



§ 314



Jakmile nabude usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí právní moci,

vyrozumí o tom soud oprávněného a dlužníka povinného; dlužníku

povinného soud doručí vyrozumění do vlastních rukou.



§ 314a



(1) Výkon rozhodnutí se provede tak, že dlužník povinného po právní

moci usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému pohledávku v

rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena.



(2) Dlužník povinného vyplatí pohledávku, jestliže je již splatná,

oprávněnému v den, který následuje po doručení vyrozumění podle § 314;

není-li pohledávka povinného v tento den dosud splatná, vyplatí ji

oprávněnému, jakmile se stane splatnou.



(3) Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného v rozsahu

poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému.



§ 314b



(1) Je-li to účelné, soud namísto postupu podle § 314a nařídí prodej

pohledávky v dražbě. Přitom postupuje obdobně podle § 328b, § 329 odst.

1 až 6 a § 329a až 330a.



(2) Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejdou na

vydražitele veškerá práva a povinnosti k pohledávce doposud svědčící

povinnému, a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechod

práv v dražbě oznámí soud dlužníkovi povinného. Jestliže je splnění

vydražené pohledávky zajištěno zástavním právem, ručením nebo jiným

způsobem, soud oznámí přechod práv v dražbě i osobě, která zajištění

poskytla, je-li soudu taková skutečnost známa.



§ 314c



(1) Byla-li pohledávka povinného zastavena podle zvláštního právního

předpisu nebo převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho

věřitele a mají-li tato práva dřívější pořadí než pohledávka, pro niž

byl nařízen výkon rozhodnutí, lze výkon rozhodnutí takto dotčené

pohledávky, popřípadě její části, provést jen tehdy, jestliže práva

zanikla, aniž by pohledávka byla zcela vyplacena věřiteli povinného. V

takovém případě dlužník povinného pohledávku (její část) vyplatí

oprávněnému až poté, co se o zániku práva dozvěděl; ustanovení § 314a

odst. 2 tím není dotčeno.



(2) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 pozdější pořadí než pohledávka,

pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, při provedení výkonu rozhodnutí

se k nim nepřihlíží.



(3) Mají-li práva uvedená v odstavci 1 stejné pořadí jako pohledávka,

pro niž byl nařízen výkon rozhodnutí, a nestačí-li těmito právy

nedotčená část pohledávky, kterou postihuje nařízení výkonu rozhodnutí

(§ 312 odst. 3), k plnému uspokojení vymáhané pohledávky, uhradí se

vymáhaná pohledávka, popřípadě její neuhrazená část, poměrně.



(4) Pro pořadí práv uvedených v odstavci 1 je rozhodující den jejich

vzniku.



§ 315



(1) Nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a

odst. 2, popřípadě podle § 314c odst. 1 a 3, může oprávněný proti

dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí,

jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky

v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona.

Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor

povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v

takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má

vůči oprávněnému.



(2) Neuplatní-li oprávněný včas u soudu, popřípadě u jiného orgánu

pohledávku povinného vůči dlužníkovi povinného nebo neoznámí-li

povinnému, že ji uplatňuje, odpovídá povinnému za škodu, která by mu

tím popřípadě vznikla.



§ 316



(1) Byl-li výkon rozhodnutí nařízen pro několik pohledávek, uspokojí se

jednotlivé pohledávky v tom pořadí, v jakém bylo nařízení výkonu

rozhodnutí doručeno dlužníkovi povinného. Bylo-li mu téhož dne doručeno

nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, které by nemohly být

z pohledávky povinného úplně uspokojeny, uspokojí dlužník povinného

tyto pohledávky poměrně.



(2) Má-li být uspokojeno několik pohledávek, může dlužník povinného

odevzdat sraženou částku soudu. Dlužník povinného je povinen odevzdat

sraženou částku soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných

nařídí soud. Soud odevzdanou částku rozvrhne mezi oprávněné a vyplatí

jim částky na ně připadající.



(3) Odevzdáním sražené částky soudu zprošťuje se dlužník povinného své

povinnosti vůči povinnému až do výše této částky.



Pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí



§ 317



(1) Výkonu rozhodnutí nepodléhají pohledávky náhrady, kterou podle

pojistné smlouvy vyplácí pojišťovna, má-li být náhrady použito k novému

vybudování nebo k opravě budovy.



(2) Výkonu rozhodnutí nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky

pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na

bydlení a jednorázově vyplácené dávky státní sociální podpory a

pěstounské péče.



(3) Výkonu rozhodnutí nepodléhají pohledávky, které povinný nabyl jako

substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s pohledávkou volně

nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány

zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí

nabytých jako substituční jmění.



(4) Ustanovení tohoto zákona upravující výkon rozhodnutí nemají vliv na

výkon práv a splnění povinností vyplývajících z ujednání o finančním

zajištění za podmínek stanovených zákonem upravujícím finanční

zajištění^85a) nebo srovnatelných podmínek zahraničního právního

předpisu, jestliže finanční zajištění bylo sjednáno a vzniklo před

podáním návrhu na výkon rozhodnutí. To platí i v případě, že finanční

zajištění bylo sjednáno nebo vzniklo v den podání návrhu na výkon

rozhodnutí, avšak až poté, co tato skutečnost nastala, ledaže příjemce

finančního kolaterálu o takové skutečnosti věděl nebo vědět měl a mohl.



§ 318



Pohledávky fyzických osob, které jsou podnikateli, vzniklé při jejich

podnikatelské činnosti, podléhají výkonu rozhodnutí jen dvěma pětinami;

je-li však navrhován výkon rozhodnutí pro některou z přednostních

pohledávek uvedených v § 279 odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi

pětinami. Pro pořadí úhrady přednostních pohledávek se užije přiměřeně

ustanovení § 280 odst. 2 a 3.



§ 319



(1) Pohledávky autorské odměny podléhají výkonu rozhodnutí, je-li

povinným autor, jen dvěma pětinami; je-li však navrhován výkon

rozhodnutí pro některou z přednostních pohledávek uvedených v § 279

odst. 2, podléhají výkonu rozhodnutí třemi pětinami. Pro pořadí úhrady

přednostních pohledávek se užije přiměřeně ustanovení § 280 odst. 2 a

3.



(2) Pokud je autorovi vyplácena odměna prostřednictvím ochranné

organizace, doručí soud nařízení výkonu rozhodnutí též ochranné

organizaci, která pak má práva a povinnosti dlužníka povinného.

Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje jak na částky, které již byly ve

prospěch autora u ochranné organizace složeny, tak na částky, které u

ní v běžném kalendářním roce budou složeny.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije obdobně na pohledávky z práv

výkonných umělců a z práv původců předmětů průmyslového vlastnictví.



Postižení jiných majetkových práv



§ 320



(1) Výkon rozhodnutí lze nařídit postižením jiného práva než mzdy,

peněžité pohledávky nebo nároku uvedeného v § 299, jde-li o právo,

které má majetkovou hodnotu a které není spojeno s osobou povinného a

je převoditelné na jiného. Výkon rozhodnutí postižením jiných

majetkových práv se nepoužije, je-li podíl společníka v obchodní

společnosti představován cenným papírem nebo zaknihovaným cenným

papírem, nebo jsou-li práva společníka podílet se na řízení obchodní

společnosti, jejím zisku nebo na likvidačním zůstatku spojena s cenným

papírem nebo zaknihovaným cenným papírem.



(2) Na tento výkon rozhodnutí se použijí přiměřeně ustanovení § 312

odst. 3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3, není-li stanoveno jinak. K

určení rozhodné ceny soud přibere znalce, nelze-li cenu určit ze

smlouvy, na jejímž základě jiné majetkové právo vzniklo.



(3) Spočívá-li právo povinného ve vydání nebo dodání movitých věcí,

odevzdají se tyto věci vždy soudu; vydání a dodání věcí vymůže způsobem

uvedeným v § 315 odst. 1 vykonavatel. Soud pak postupuje obdobně podle

ustanovení § 326b a § 328 až 334a.



§ 320a



Postižení účasti povinného ve veřejné obchodní společnosti a

komplementáře v komanditní společnosti



(1) Zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí postižením účasti společníka

veřejná obchodní společnost, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku

povinného z práva na podíl na likvidačním zůstatku.



(2) Zaniká-li v důsledku nařízení výkonu rozhodnutí jen účast

společníka ve veřejné obchodní společnosti, postihuje výkon rozhodnutí

pohledávku z práva na vypořádání.



(3) Na výkon rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 se použijí obdobně

ustanovení § 312 odst. 3, § 313 až 316 a § 317 odst. 3.



(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se použijí i na postižení účasti

povinného v komanditní společnosti, je-li komplementářem.



Postižení účasti povinného ve společnosti s ručením omezeným, v

družstvu a komanditisty v komanditní společnosti



§ 320aa



(1) V nařízení výkonu rozhodnutí soud zakáže



a) povinnému převádět jeho podíl komanditisty v komanditní společnosti,

podíl ve společnosti s ručením omezeným nebo jeho družstevní podíl

(dále jen „podíl“) nebo ho zatěžovat a



b) příslušnému orgánu komanditní společnosti, společnosti s ručením

omezeným nebo družstvu udělit povinnému k převodu nebo k zatížení

podílu souhlas, je-li ho potřeba.



(2) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud dále uloží povinnému,

aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda podíl nabyl jako

substituční jmění, a pokud jde o takový podíl, zda má právo s ním volně

nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy

nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční

jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými

státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li

povinný, že podíl nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další

skutečnosti uvedené ve větě první nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti

najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.



(3) Komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným nebo

družstvu se usnesení doručí do vlastních rukou.



§ 320ab



(1) Je-li podíl neomezeně převoditelný, prodá se po právní moci

usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v dražbě. Soud přitom postupuje

přiměřeně podle § 322 odst. 5, § 328b až 330a. Je-li s družstevním

podílem spojeno právo užívat byt, postupuje po právní moci usnesení

podle § 320aa soud přiměřeně podle § 336 až 337h; dražební vyhlášku

soud zašle i družstvu. Je-li s družstevním podílem spojeno právo užívat

byt a k uzavření nájemní smlouvy s členem družstva je třeba právní

jednání třetí osoby, považuje se tento podíl za nepřevoditelný.



(2) K určení rozhodné ceny přibere soud znalce; za tím účelem jsou

obchodní společnost nebo družstvo povinny poskytnout soudu a znalci

informace potřebné k určení ceny podílu.



(3) Dražební vyhlášku soud doručí obchodní společnosti nebo družstvu.

Společnost nebo družstvo informuje bez zbytečného odkladu společníky

nebo členy družstva, že jí byla doručena dražební vyhláška a že tato

dražební vyhláška je k nahlédnutí v sídle společnosti nebo družstva.

Společnost s ručením omezeným informuje společníky způsobem stanoveným

pro svolání valné hromady a družstvo písemným oznámením v sídle

družstva a v bytovém domě ve vlastnictví družstva, v němž se nachází

byt, k němuž má povinný nájemní právo související s podílem, který je

předmětem výkonu rozhodnutí. Společnost nebo družstvo zašle

společníkovi nebo členovi družstva, který o to požádá, opis dražební

vyhlášky na jeho náklady a nebezpečí na adresu uvedenou v žádosti.

Udělením příklepu se vydražitel stává společníkem obchodní společnosti

nebo členem družstva namísto toho, jehož podíl byl vydražen.



(4) Zúčastní-li se dražby jiný společník nebo člen družstva a učiní-li

s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep.



(5) V dražbě lze prodat i podíl, který je omezeně převoditelný. V

takovém případě může být příklep udělen jen tomu, kdo před dražbou

prokáže, že splňuje požadavky stanovené zákonem, společenskou smlouvou

nebo stanovami pro nabytí podílu.



(6) Účinky udělení příklepu stanoví zvláštní právní předpis. Udělení

příklepu se oznámí obchodnímu rejstříku a obchodní společnosti,

popřípadě družstvu.



(7) Nepodaří-li se prodat podíl ani v opakované dražbě, vyrozumí o tom

soud bez zbytečného odkladu písemně komanditní společnost, společnost s

ručením omezeným nebo družstvo.



(8) Nepodaří-li se prodat podíl ani v opakované dražbě nebo není-li

podíl převoditelný, postihuje výkon rozhodnutí pohledávku z práva na

vypořádání. Účast povinného ve společnosti s ručením omezeným a v

družstvu a účast komanditisty v komanditní společnosti zaniká doručením

vyrozumění o neúspěšné opakované dražbě společnosti s ručením omezeným,

družstvu nebo komanditní společnosti. Na výkon rozhodnutí postihující

pohledávku povinného z práva na vypořádání se použijí obdobně

ustanovení § 312 odst. 3 a § 313 až 316 a § 317 odst. 3.



Hlava čtvrtá



Správa nemovité věci



Nařízení výkonu rozhodnutí



§ 320b



(1) Výkon rozhodnutí správou nemovité věci může být nařízen, jen když

oprávněný označí nemovitou věc nebo jejich soubor, jejíž správu

navrhuje, jestliže uvede, že správou nemovité věci nebo jejich souboru

lze dosáhnout uspokojení jeho pohledávky s příslušenstvím a jestliže

doloží, že nemovitá věc nebo jejich soubor je majetkem povinného. O

tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité

věci, soud vyrozumí katastrální úřad, v jehož obvodu se nemovitá věc

nachází.



(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí správou

téže nemovité věci podaný u příslušného soudu dříve, než soud

pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za

přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího

oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez

rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za

přistoupení k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další

oprávněný musí přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.



§ 320c



Pro nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci je rozhodující

stav v době zahájení řízení.



§ 320d



(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému, a týká-li

se nařízení výkonu rozhodnutí nemovité věci ve společném jmění manželů,

i manželovi povinného



a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho

jiného nebo ji zatížil,



b) zakáže, aby přijímal užitky či plody plynoucí z nemovité věci,



c) přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, zda a kdo

nemovitou věc užívá, zda a kdo má uzavřenu nájemní či pachtovní smlouvu

k nemovité věci nebo její části, zda je nemovitá věc zatížena věcným

břemenem nebo výměnkem a komu takové právo svědčí, jde-li o práva

nezapsaná v katastru nemovitostí,



d) přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, jak a kým jsou

zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci a

zda, kým a v jakém rozsahu je nemovitá věc pojištěna,



e) přikáže, aby do 15 dnů od doručení usnesení sdělil, zda jsou ohledně

nemovité věci vedeny spory či jiná řízení, a



f) přikáže, aby soudu umožnil kdykoliv nahlížet do účetních záznamů,

smluv a dalších písemností týkajících se nemovité věci a bez omezení

vstupovat do všech prostor.



(2) Práva podle odstavce 1 písm. c), která jsou zapsána do katastru

nemovitostí, soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak

prostřednictvím dálkového přístupu.



§ 320e



Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm, kdo

přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu

povinného a příslušnému katastrálnímu úřadu, v jehož obvodu se nachází

nemovitá věc, která je předmětem výkonu rozhodnutí.



Správa nemovité věci



§ 320f



(1) Správu nemovité věci vykonává soud. Jednotlivé úkony může na

základě pověření soudce provést vykonavatel nebo jiný zaměstnanec

soudu. Vyžaduje-li to charakter nemovité věci, soud ustanoví správce.

Ustanovení § 338i až 338l platí obdobně.



(2) Podání návrhu na zahájení správního či soudního řízení týkajícího

se nemovité věci a jednání příslušející v takovém řízení povinnému

provádí namísto povinného soud. Právní jednání související s nemovitou

věcí provádí namísto povinného soud.



(3) Soud činí vhodná opatření, aby nemovitá věct byla řádně a úspěšně

hospodářsky užívána, zejména přikáže dlužníkovi povinného, aby plody a

užitky plynoucí z nemovité věci skládal na jím určený účet, a zakáže

mu, aby je poskytoval povinnému, provedl na ně započtení nebo s nimi

jinak nakládal.



(4) Namísto povinného vydává soud potvrzení o splnění dluhu.



(5) Nejsou-li užitky podle odstavce 3 v penězích, odevzdají se soudu,

který se postará o jejich zpeněžení v dražbě podle § 328b až 330a.



§ 320g



(1) Nařízení správy nemovité věci nemá vliv na nájemní či pachtovní

smlouvy týkající se nemovité věci. Soud však může takové smlouvy

vypovědět za podmínek stanovených zákonem, touto smlouvou nebo jinou

dohodou s nájemcem či pachtýřem a sjednat jiné nájemní smlouvy.



(2) Soud je oprávněn vypovědět či jinak ukončit a uzavřít nové smlouvy,

kterými jsou zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou

nemovité věci a pojistné smlouvy za podmínek stanovených zákonem,

těmito smlouvami nebo dohodou s dodavateli těchto služeb. Může se také

domáhat vyklizení nemovité věci, zániku věcných břemen či zrušení

jiných vztahů, na jejichž základě je nemovitá věc užívána, za podmínek

stanovených zvláštním zákonem, těmito smlouvami nebo dohodou s

účastníky těchto právních vztahů.



§ 320h



(1) Příjmy, které soud získal správou nemovité věci, se po odečtení

výdajů odevzdají oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky.



(2) Výdaje podle odstavce 1 se uhrazují v tomto pořadí:



a) náklady správy nemovité věci,



b) plnění, která vyplývají z pojistných smluv a ze smluv, kterými jsou

zajištěny dodávky služeb spojených s užíváním a správou nemovité věci,



c) náklady na udržování a nutné opravy nemovité věci,



d) náklady řízení týkajícího se nemovité věci,



e) daň z nemovitostí za dobu, po kterou trvá správa nemovité věci.



(3) Výplatu výtěžku správy odevzdává soud oprávněnému každé 3 měsíce,

nedohodnou-li se na delší lhůtě.



§ 320i



Jiné výkony rozhodnutí



(1) Nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci nebrání tomu, aby

ohledně nemovité věci byl nařízen výkon rozhodnutí jejím prodejem.

Správa nemovité věci končí dnem právní moci usnesení o příklepu a

zaplacením nejvyššího podání, případně dnem právní moci rozhodnutí o

předražku a zaplacením předražku.



(2) Nařízení výkonu rozhodnutí správou nemovité věci brání tomu, aby

byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité

pohledávky, pokud taková pohledávka představuje příjem správy nemovité

věci. Již nařízené výkony soud přeruší. Oprávnění z těchto výkonů mají

v řízení o výkon správy nemovité věci postavení dalšího oprávněného.

Pro pořadí je rozhodující den, kdy návrh došel soudu. Doposud

nevyplacené pohledávky z těchto výkonů jsou poddlužníci povinni předat

soudu.



§ 320j



Správa spoluvlastnického podílu na nemovité věci



(1) Na výkon rozhodnutí správou spoluvlastnického podílu na nemovité

věci se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí správou nemovité věci.

Výkon rozhodnutí správou nemovité věci, k jejímuž využití slouží věc v

přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v

přídatném spoluvlastnictví. Výkon rozhodnutí správou nemovité věci

nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v přídatném

spoluvlastnictví.



(2) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí správou spoluvlastnického

podílu na nemovité věci se doručuje i spoluvlastníkům.



(3) Příjmy, které soud získal správou nemovité věci, se po odečtení

výdajů rozdělí podle výše spoluvlastnických podílů, z podílu

připadajícího na povinného se vyplatí náklady řízení a zbývající část

příjmů se odevzdá oprávněnému k uspokojení jeho vymáhané pohledávky.



(4) Navrhnou-li to soudu ostatní spoluvlastníci, může soud vykonávat

správu celé nemovité věci.



Hlava pátá



Prodej movitých věcí a nemovitých věcí



Věci nepodléhající výkonu rozhodnutí



§ 321



Výkonem rozhodnutí nemohou být postiženy věci, jejichž prodej je podle

zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních předpisů

výkonu rozhodnutí nepodléhají.



§ 322



(1) Z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného nebo ve společném jmění

povinného a jeho manžela, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které

povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své

rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí,

jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy a jejichž počet a

hodnota odpovídá obvyklým majetkovým poměrům.



(2) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny zejména tyto věci ve vlastnictví

povinného nebo ve společném jmění povinného a jeho manžela:



a) běžné oděvní součásti, včetně prádla a obuvi,



b) obvyklé vybavení domácnosti, zejména lůžko, stůl, židle, kuchyňská

linka, kuchyňské nářadí a nádobí, lednička, sporák, vařič, pračka,

vytápěcí těleso, palivo, přikrývka a ložní prádlo, pokud hodnota takové

věci zjevně nepřesahuje cenu obvyklého vybavení domácnosti,



c) studijní a náboženská literatura, školní potřeby a dětské hračky,



d) snubní prsten, písemnosti osobní povahy, obrazové snímky a obrazové

a zvukové záznamy týkající se povinného nebo členů jeho rodiny a nosiče

dat těchto záznamů, pokud nelze takové záznamy přenést na jiný nosič

dat, a jiné předměty podobné povahy,



e) zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný nebo člen jeho

domácnosti potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,



f) hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima

jednotlivce podle zvláštního právního předpisu^80c),



g) zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která

slouží člověku jako jeho společník.



(3) Je-li povinný podnikatelem, nemůže se výkon rozhodnutí týkat těch

věcí z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své

podnikatelské činnosti; to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní

právo a jde-li o vymožení pohledávky oprávněného, která je tímto

zástavním právem zajištěna.



(4) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny technické prostředky, na nichž

se podle zvláštního právního předpisu^86a) vede evidence investičních

nástrojů nebo se uchovávají dokumenty týkající se údajů v této

evidenci, a dále technické prostředky sloužící k poskytování údajů o

vlastnících investičních nástrojů podle zvláštního právního

předpisu^86b).



(5) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny věci, které povinný nabyl jako

substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s věcí volně

nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány

zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí

nabytých jako substituční jmění.



(6) Ustanovení odstavců 1 a 4 platí též na věci, jejichž je povinný

spoluvlastníkem.



(7) Odstavce 1 až 6 se na návrh oprávněného nepoužijí, jde-li o věci,

které povinný, který úmyslným trestným činem způsobil škodu, nabyl z

majetkového prospěchu získaného tímto trestným činem, je-li oprávněným

poškozený z tohoto trestného činu. V usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí soud podle tvrzení oprávněného uvede věci, na které se podle

věty první nepoužijí odstavce 1 až 6.



Prodej movitých věcí



§ 323



(1) Výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí mohou být postiženy

movité věci s výjimkou věcí postihovaných podle části šesté hlav druhé

až čtvrté. Výkon rozhodnutí prodejem movité věci, k jejímuž využití

slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této

věci v přídatném spoluvlastnictví.



(2) Výkon rozhodnutí může být nařízen podle návrhu oprávněného s

výslovným určením věcí, které mají být prodány, nebo bez tohoto určení.



(3) Je-li oprávněnému známo, že má povinný některou movitou věc

umístěnou mimo svůj byt (sídlo), anebo že povinný je vlastníkem

zaknihovaného cenného papíru, uvede oprávněný takovou skutečnost již v

návrhu na výkon rozhodnutí; oprávněný rovněž uvede podle možností, kde

se movitá věc nachází nebo kde je zaknihovaný cenný papír evidován.



§ 324



V nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby nakládal s

věcmi pojatými do soupisu a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od doručení

usnesení oznámil, zda věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o

takovou věc, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem

rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou

správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto

skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány,

popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že věc

nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti, které

mají být podle věty první doloženy, nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti

najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.



Soupis na místě samém



§ 325



(1) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí doručí

se povinnému až při provádění výkonu. Není-li při provádění výkonu

povinný přítomen, doručí se mu usnesení spolu s vyrozuměním o tom, že

byl proveden soupis a které věci byly sepsány.



(2) Vyrozumění o tom, že byl proveden soupis a které věci byly sepsány,

doručí se také oprávněnému a manželu povinného.



§ 325a



Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon,

oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a

jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v

nich umístěných, kde má povinný svůj majetek; za tím účelem je oprávněn

zjednat si do bytu nebo do jiné místnosti povinného přístup, popřípadě

uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.



§ 325b



(1) Povinný umožní tomu, kdo provádí výkon rozhodnutí, přístup na

všechna místa, kde má své movité věci umístěny.



(2) Každý, v jehož objektu má povinný svůj byt (sídlo) nebo jiné své

místnosti, je povinen strpět, aby ten, kdo provádí výkon rozhodnutí,

provedl prohlídku bytu a jiných místností povinného. Nesplní-li tuto

povinnost, je ten, kdo provádí výkon, oprávněn zjednat si k bytu nebo

jiné místnosti povinného přístup.



(3) O průběhu prohlídky bytu a jiných místností ten, kdo provádí výkon

rozhodnutí, pořídí zvukově obrazový záznam. O tom musí být přítomné

osoby poučeny při zahájení prohlídky.



§ 326



(1) Soud v bytě (sídle) povinného nebo na jiném místě, kde má povinný

své věci umístěny, sepíše věci, které by mohly být prodány, a to v

takovém rozsahu, aby výtěžek prodeje sepsaných věcí postačil k

uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného spolu s náklady výkonu

rozhodnutí. Sepsány budou především věci, které povinný může nejspíše

postrádat a které se nejsnáze prodají; věci, které se rychle kazí,

budou sepsány, jen není-li tu dostatek jiných věcí a lze-li zajistit

jejich rychlý prodej mimo dražbu. Sepsány nemohou být movité věci,

které tvoří příslušenství nemovité věci.



(2) Soud sepíše i věci povinného, které má u sebe někdo jiný, avšak jen

tehdy, jestliže mu takové věci budou současně odevzdány.



(3) Zástavní věřitel, který má u sebe zástavu, osoba, jíž byla věc k

zastavení předána, aby ji opatrovala, osoba oprávněná ze zadržovacího

práva nebo zajišťovacího převodu práva anebo osoba, která své užívací

právo k věci od těchto osob odvozuje, jsou povinni vydat věc soudu k

sepsání na základě výzvy soudu. Soud po odevzdání věci a jejím sepsání

doručí do vlastních rukou zástavnímu věřiteli, osobě oprávněné ze

zadržovacího práva nebo zajišťovacího převodu práva upozornění podle §

328b odst. 4 písm. g).



(4) Byl-li výkon rozhodnutí nařízen stran určitých movitých věcí

povinného, sepíší se jen věci uvedené v usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí.



(5) Cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je třeba k

uplatnění práva, se sepíší a vždy se odevzdají soudu.



(6) Zaknihované cenné papíry zapsané v příslušné evidenci se sepíší,

jakmile se soud dozví, že jsou pro povinného evidovány v této evidenci.

Jedná-li se o sběrné dluhopisy, soud sepíše podíl povinného na sběrném

dluhopisu^86g). Po sepsání soud přikáže osobě oprávněné k vedení

příslušné evidence zapsat pozastavení výkonu práva vlastníka nakládat

se zaknihovaným cenným papírem do evidence (§ 324).



(7) Oprávněný má právo být přítomen soupisu věcí. Do soupisu se

neuvedou věci, o nichž oprávněný výslovně prohlásí, že nemají být

sepsány.



(8) Soupis se doplní o další věci, jestliže výtěžek prodeje sepsaných

věcí nestačí k uspokojení pohledávky oprávněného anebo jestliže je

nařízen další výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného.



(9) Je-li to potřebné, přibere ten, kdo provádí soupis, k úkonu vhodnou

osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.



(10) Ze soupisu se vyloučí věci, u kterých to navrhne povinný a

oprávněný s vyloučením vysloví souhlas.



(11) Shledá-li soud pravděpodobným tvrzení osoby přítomné při soupisu,

že věc je ve vlastnictví třetí osoby, bezodkladně tuto třetí osobu

písemně uvědomí o provedení soupisu a poučí ji o právu podat návrh

podle § 267.



(12) K žádosti osoby, která tvrdí, že věc pojatá do soupisu je v jejím

vlastnictví, soud sdělí údaje potřebné k uplatnění práva podle § 267.



§ 326a



Nepodaří-li se v bytě (sídle) povinného ani na jiném soudu známém místě

sepsat žádnou věc, oznámí to soud oprávněnému a vyzve jej, aby soudu

označil místo, kde jsou věci povinného, které by mohly být prodány.

Jestliže oprávněný soudu ve stanovené lhůtě takové místo nesdělí nebo

jestliže ani na jím označeném místě nebyly žádné věci sepsány, soud

výkon rozhodnutí zastaví.



§ 326b



(1) Věci, které se rychle kazí, soud odebere povinnému a prodá mimo

dražbu ihned po té, co byly sepsány. Ustanovení § 329a odst. 1 se

použije přiměřeně.



(2) Nepodaří-li se prodat tyto věci a nepřevezme-li je oprávněný za

cenu, kterou určil soud, vrátí je povinnému.



§ 327



(1) Na návrh oprávněného se soud postará o vhodné zajištění movitých

věcí pojatých do soupisu.



(2) Vyžádá-li si zajištění movitých věcí náklady, provede soud

zajištění, jen složí-li oprávněný na tyto náklady zálohu.



(3) Sepsané movité věci, které nebyly zajištěny, se ponechají na místě,

kde byly sepsány, a označí se tak, aby bylo patrné, kterým soudem byly

sepsány a v jaké věci výkonu rozhodnutí.



Jiný soupis



§ 327a



(1) Je-li údaj o věci povinného znám z rejstříku, případně seznamu,

zřízeného ze zákona nebo jiné evidence vedené v souladu se zákonem,

pojme se taková věc do soupisu zápisem do protokolu.



(2) O provedení soupisu soud bezodkladně vyrozumí osobu či orgán, který

vede rejstřík, seznam či jinou evidenci. Je-li to možné, provede osoba

nebo orgán do rejstříku (seznamu, evidence) záznam o soupisu. Údaje o

provedeném soupisu uchovává osoba nebo orgán po celou dobu trvání

výkonu rozhodnutí.



(3) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se povinný

vyzve, aby takto sepsané věci odevzdal bezodkladně soudu.



§ 327b



zrušen



Další postup při prodeji movitých věcí



§ 328



(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se sepsané

věci anebo soubory věcí určené soudem ke společnému zpeněžení odhadnou,

pokud není



a) cena stanovena úředně^36),



b) uveřejněn kurs investičního nástroje přijatého k obchodování na

evropském regulovaném trhu^101), nebo



c) uveřejněna hodnota cenného papíru a zaknihovaného cenného papíru

vydaného fondem kolektivního investování.



(2) Odhad provede soud; znalce přibere, pokud v jednoduchých případech

nestačí odhad provedený vykonavatelem při sepsání věci. Odhad soud

neprovede, pokud k prodeji dochází způsobem podle § 334a. Odhad

sepsaných věcí není soudním rozhodnutím.



(3) Jestliže se neprovádí zjištění ceny odhadem, zjistí soud cenu podle

odstavce 1 písm. a) až c) ke dni, který předchází vydání dražební

vyhlášky (§ 328b odst. 3) nebo pověření k prodeji jiným způsobem.



§ 328a



(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a po zjištění

ceny sepsaných věcí podle § 328 (dále jen „rozhodná cena“) soud

zajistí, aby



a) zvlášť významná výtvarná díla a památky,



b) rukopisy zvlášť významných literárních děl,



c) osobní památky a korespondence zvlášť významných spisovatelů a

kulturních činitelů, jakož i jiné upomínkové předměty muzeální povahy

po těchto osobách,



d) předměty větší kulturní historické hodnoty a jejich soubory,



byly nabídnuty ke koupi za hotové institucím, jejichž posláním je péče

o takové památky, a to nejméně za rozhodnou cenu.



(2) Jestliže tyto instituce ve lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy

neodpoví na nabídku a nesloží u soudu rozhodnou cenu, soud i tyto

předměty prodá způsobem dále uvedeným.



(3) Finanční kolaterál podle zákona upravujícího finanční

zajištění^85a) nebo podle zahraniční právní úpravy nesmí být předmětem

výkonu rozhodnutí.



§ 328b



(1) Sepsané věci se prodají v dražbě, nestanoví-li tento zákon jinak.

Věci se prodají samostatně anebo v rámci souboru věcí. V rámci souboru

věcí se prodají zejména věci, které tvoří jediný, hospodářsky nedílný

nebo i dělitelný celek nebo zastupitelné cenné papíry, případně

zaknihované zastupitelné cenné papíry, lze-li očekávat vyšší výtěžek.



(2) Dražbu lze vykonat v místě, kde sepsané věci jsou, nebo u soudu

anebo na jiném vhodném místě. Soud, je-li to třeba, zajistí, aby

sepsané věci byly dopraveny do místa, kde se koná dražba. Jestliže

nebyly zajištěny, je povinný povinen sepsané věci vydat k dražbě;

neučiní-li tak dobrovolně, budou mu odebrány.



(3) Soud oznámí dražební rok dražební vyhláškou, kterou doručí

povinnému, manželu povinného, oprávněnému a orgánu obce, v jejímž

obvodu bude dražba konána a v jejímž obvodu má povinný bydliště. Kromě

toho se dražební vyhláška uveřejní způsobem v místě obvyklým. Dražbu

soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební vyhlášky, ne však

dříve než 30 dnů ode dne doručení uvědomění o provedení soupisu podle §

326 odst. 11. Proti dražební vyhlášce není odvolání přípustné.



(4) V dražební vyhlášce soud uvede



a) datum, čas a místo dražby,



b) označení dražených věcí,



c) zda se věc vydraží samostatně nebo v rámci souboru věcí,



d) rozhodnou cenu věci anebo souboru věcí,



e) výši nejnižšího podání (§ 329),



f) zda se vyžaduje zaplacení jistoty a způsob jejího zaplacení

(odstavec 5),



g) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do

řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé domáhat

uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných

zadržovacím nebo zástavním právem nebo zajišťovacím převodem práva, než

pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí nejpozději

do zahájení dražby, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a

jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení,

že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství

nebude uvedena, se nepřihlíží; ustanovení § 335 odst. 2 a § 336f se

použijí přiměřeně.



(5) Povinnost složit jistotu a její výši soud stanoví, převyšuje-li

rozhodná cena samostatně dražené věci nebo draženého souboru věcí po

přepočtení na měnu České republiky podle kursu vyhlášeného Českou

národní bankou platného ke dni, který předchází vydání dražební

vyhlášky, ekvivalent částky 45 000 EUR. Ustanovení § 336e odst. 2 se

použije obdobně.



(6) Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané věci

z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražbu této věci odročí až do

pravomocného rozhodnutí o žalobě.



§ 329



(1) Dražbu může provést i vykonavatel; o průběhu dražby soud sepíše

protokol. Soudci, zaměstnanci soudů, povinný a manžel povinného nesmějí

dražit. Před zahájením dražby je dražitel povinen prokázat svoji

totožnost. Jméno, příjmení, trvalé bydliště a datum narození soud

zaznamená do protokolu o dražbě.



(2) Nejnižší podání činí jednu třetinu rozhodné ceny. Dražitelé jsou

vázáni svými podáními, pokud nebylo učiněno podání vyšší. Výše ceny

vydražené věci anebo souboru věcí není omezena ustanoveními cenových

předpisů.



(3) Soud udělí příklep dražiteli, který učiní nejvyšší podání.

Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep

nejprve tomu, komu svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě.

Není-li příklep takto udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen

losem. Vydražitel musí nejvyšší podání zaplatit bez zbytečného odkladu;

neučiní-li tak, draží se věc bez jeho účasti znovu.



(4) Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.

Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po

skončení dražebního jednání.



(5) Vydražitel musí nejvyšší podání či doplatek na nejvyšší podání,

nepřesahují-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v

hotovosti podle zvláštního právního předpisu^86j) (dále jen „limit“),

ihned zaplatit; neučiní-li tak, draží se věc znovu, bez jeho účasti.



(6) Nejvyšší podání či doplatek na nejvyšší podání přesahující limit

musí vydražitel zaplatit bezhotovostní platbou do sedmi dnů od udělení

příklepu, jinak soud nařídí opětovnou dražbu.



(7) Zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání řádně a včas, přejde na

vydražitele vlastnické právo k vydražené věci anebo souboru vydražených

věcí, a to s právními účinky k okamžiku udělení příklepu. Přechodem

vlastnictví na vydražitele zanikají zástavní a zadržovací práva a další

práva váznoucí na věci.



(8) Nepřevezme-li vydražitel vydražené věci do 1 měsíce po doplacení

nejvyššího podání, postupuje soud podle § 330 odst. 2 a 3.



§ 329a



(1) Přejde-li vlastnické právo na vydražitele, vydá soud vydražiteli na

základě žádosti potvrzení o přechodu vlastnického práva k vydražené

věci k okamžiku udělení příklepu. V případě dražby cenných papírů nebo

zaknihovaných cenných papírů vydá soud takové potvrzení vydražiteli i

bez žádosti.



(2) V případě přechodu vlastnického práva k listinnému cennému papíru

na řad nebo na jméno soud vyznačí na rubu anebo přívěsku cenného papíru

přechod vlastnického práva k cennému papíru na vydražitele k okamžiku

udělení příklepu.



§ 330



(1) Dražba se skončí, jakmile dosažený výtěžek stačí k uspokojení všech

oprávněných a včas přihlášených věřitelů.



(2) Nenajde-li se vydražitel pro dražené věci, nařídí soud opětovnou

dražbu.



(3) Vydražitel, který nezaplatil nejvyšší podání řádně a včas, je

povinen nahradit náklady, které státu a účastníkům vznikly v

souvislosti s další dražbou anebo dražebním jednáním, škodu, která

vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při další dražbě

dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto

dluhy se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota

tyto dluhy, zbývající část se vrátí vydražiteli. O těchto dluzích,

případném započtení anebo vrácení zbytku jistoty rozhodne soud

usnesením.



(4)Věci, které nepřejdou do vlastnictví vydražitele ani při opětovné

dražbě, může oprávněný převzít do 15 dnů po vyrozumění o bezvýslednosti

dražby za jednu třetinu rozhodné ceny. Mezi několika oprávněnými,

ochotnými jinak k převzetí, rozhoduje pořadí (§ 332 odst. 1). Převzetí

věci má tytéž účinky jako prodej v dražbě. Odmítne-li oprávněný tyto

věci převzít, vyloučí je soud ze soupisu. Usnesení o tom doručí

oprávněnému i povinnému.



(5) Věci, které byly pravomocně vyloučeny ze soupisu, se vrátí

povinnému. Odmítne-li povinný tyto věci převzít nebo jeho pobyt není

znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních řízeních

soudních; lhůty činí 1 rok a počínají běžet ode dne právní moci

usnesení o vyloučení věci z výkonu. Stane-li se však věc v průběhu času

zjevně bezcennou, postupuje soud podle § 341 odst. 4.



§ 330a



(1) Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu.



(2) V dražební vyhlášce soud stanoví



a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni

sdělit svoje jméno, příjmení, adresu místa trvalého pobytu, rodné

číslo, a nebylo-li přiděleno, datum narození,



b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové

stránky, na kterých je tento postup zveřejněn,



c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může

veřejnost dražbu sledovat,



d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat

podání,



e) způsob a lhůtu, ve které je vydražitel povinen zaplatit nejvyšší

podání; lhůta pro zaplacení nebo doplacení nejvyššího podání nesmí být

delší než 10 dnů od udělení příklepu,



f) informaci o tom, kdy a kde po doplacení nejvyššího podání lze

vydražené věci převzít,



g) termín přihlášení pohledávek,



h) termín uplatnění předkupního práva nebo výhrady zpětné koupě a

způsob sdělení rozhodnutí, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné

koupě prokázány,



i) způsob zveřejnění informace o příklepu.



(3) Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud

příklep nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo nebo

výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto udělen, udělí jej

dražiteli, který podání učinil jako první. Ustanovení § 329 odst. 3 se

nepoužije.



(4) Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 328b

až 330.



§ 331



(1) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízen jen pro

jednu pohledávku a nepřihlásil-li se včas další oprávněný anebo věřitel

[§ 328b odst. 4 písm. g)], soud po srážce nákladů prodeje, případně po

odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně z přidané

hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské činnosti,

vyplatí oprávněnému dosažený výtěžek.



(2) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařízen třeba

postupně pro několik pohledávek anebo přihlásil-li se včas další

oprávněný nebo věřitel, vyplatí soud po srážce nákladů prodeje,

případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně

z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské

činnosti, každému z oprávněných nebo věřitelů výtěžek podle pořadí.



(3) Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžená movitá

věc je zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek

pohledávku, pro kterou byl výkon rozhodnutí nařízen, informuje soud o

této skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění

rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že

se zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku

povinnému.



(4) Převyšuje-li dosažený výtěžek pohledávku, pro kterou byl výkon

rozhodnutí nařízen, a nepostupuje-li soud podle odstavce 3, vyplatí se

zbytek výtěžku povinnému.



(5) Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo jeho pobyt

není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o zvláštních

řízeních soudních; lhůta podle § 301 odst. 1 zákona o zvláštních

řízeních soudních počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl zbytek

výtěžku převzít nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako

nedoručitelný.



§ 331a



(1) Byla-li prodána movitá věc, která byla převedena k zajištění dluhu

povinného ve prospěch jeho věřitele, zastavena, nebo zadržena soud

vyplatí výtěžek zpeněžení věci nejprve věřiteli, jehož pohledávka byla

zajištěna zadržovacím právem. Při výplatě výtěžku zástavnímu věřiteli,

věřiteli, jehož pohledávka byla zajištěna zajišťovacím převodem práva,

a oprávněnému, v jehož prospěch byla věc sepsána, dalšímu oprávněnému a

dalšímu věřiteli se postupuje podle pořadí.



(2) U movitých věcí, které byly samostatně zastaveny (vespolným

zástavním právem) pro více pohledávek, se postupuje přiměřeně podle §

337d.



§ 332



(1) Pořadí, v jakém soud provádí výplatu jednotlivých pohledávek, se

řídí dnem, kdy došel soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro

jednotlivé pohledávky anebo přihláška dalšího oprávněného či dalšího

věřitele [§ 328b odst. 4 písm. g)]. Vymáhá-li oprávněný, další

oprávněný nebo další věřitel pohledávku náhrady škody nebo nemajetkové

újmy způsobené trestným činem nebo pohledávku z bezdůvodného obohacení

získaného trestným činem, byla-li movitá věc zajištěna v trestním

řízení o tomto trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v

době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá, řídí se pořadí dnem

právní moci rozhodnutí o zajištění movité věci podle trestního řádu.



(2) Pro pořadí zástavního práva a zajišťovacího převodu práva je

rozhodující den jejich vzniku.



(3) Má-li několik pohledávek stejné pořadí a výtěžek prodeje nestačí k

jejich úplnému uspokojení, uspokojí se tyto pohledávky poměrně. Bez

ohledu na pořadí se uspokojí přednostně pohledávky, u nichž to stanoví

zvláštní předpis. Je-li dalším věřitelem osoba oprávněná z pohledávky

náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem, uspokojí se její

pohledávka bez ohledu na pořadí před pohledávkami dalších věřitelů.



Hotové peníze a cenné papíry či listiny představující právo na splacení

dlužné částky



§ 333



(1) Nalezne-li se při výkonu rozhodnutí vyšší částka peněz v měně České

republiky, než která je podle § 322 odst. 2 písm. f) z výkonu

rozhodnutí vyloučena, naloží se s částkou podléhající výkonu rozhodnutí

jako s výtěžkem prodeje (§ 331, 332).



(2) Naleznou-li se při výkonu rozhodnutí světově obchodovatelné zlato

nebo peněžní prostředky v cizí měně, provede se jejich prodej nebo

směna na měnu České republiky podle zvláštních předpisů^90). Dosažený

výtěžek rozvrhne a vyplatí podle § 331 a 332.



§ 334



(1) Jde-li o cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry či listiny

představující právo na splacení dlužné částky, soud podle jejich povahy

a stanoviska oprávněného buď vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající

plnění odevzdal soudu, nebo se postará o zpeněžení.



(2) Vyzve-li soud toho, kdo má podle cenného papíru, zaknihovaného

cenného papíru nebo listiny plnit, aby odpovídající plnění odevzdal

soudu, postupuje přiměřeně podle ustanovení o výkonu rozhodnutí

přikázáním pohledávky, přičemž jednání potřebná k uplatnění práva,

která přísluší podle zvláštních předpisů povinnému jako osobě oprávněné

z cenných papírů nebo jiných listin anebo zaknihovaných cenných papírů,

provádí místo povinného vykonavatel. Se získanou částkou se naloží jako

s výtěžkem prodeje (§ 331 až 332).



§ 334a



(1) Pokud nebyly sepsané cenné papíry nebo zaknihované cenné papíry

zpeněženy postupem podle § 334 odst. 1, soud sepsané cenné papíry

zpeněží pomocí obchodníka s cennými papíry nebo zahraniční osoby

poskytující investiční služby v České republice^91). Soud má přitom

všechna práva, která jinak přísluší povinnému jako majiteli cenného

papíru.



(2) Se získanou částkou se naloží jako s výtěžkem prodeje (§ 331 až

332).



Prodej nemovitých věcí



§ 335



(1) Výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí může být nařízen, jen

když oprávněný označí nemovitou věc, jejíž prodej navrhuje, a jestliže

listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též

veřejnými listinami notáře^76) doloží, že nemovitá věc je ve

vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu

rozhodnutí prodejem nemovitých věcí, soud vyrozumí příslušný

katastrální úřad.



(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem

téže nemovité věci podaný u příslušného soudu dříve, než soud

pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za

přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího

oprávněného, který byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez

rozhodnutí příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za

přistoupení k řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další

oprávněný musí přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.



(3) Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí. Soud však řízení zastaví jen tehdy,

souhlasí-li s tím všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.



§ 335a



(1) Pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí je

rozhodující stav v době zahájení řízení.



(2) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na nemovitou věc se všemi

jejími součástmi a příslušenstvím; to platí i o movitých věcech, které

jsou příslušenstvím nemovité věci. Výkon rozhodnutí prodejem nemovité

věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se

vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví.



§ 335b



(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud povinnému



a) zakáže, aby po doručení usnesení nemovitou věc převedl na někoho

jiného nebo ji zatížil;



b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo

má k nemovité věci předkupní právo, výhradu zpětné koupě, právo

odpovídající věcnému břemeni, výměnek nebo nájemní či pachtovní právo,

jde-li o práva nezapsaná v katastru nemovitostí, s poučením, že při

neoznámení povinný, případně i jeho manžel odpovídá za škodu tím

způsobenou;



c) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda

nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou

nemovitou věc, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem

rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou

správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto

skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány,

popřípadě též veřejnými listinami notáře;



d) zakáže, aby po doručení usnesení odmítl nemovitou věc, pokud ji

koupil na zkoušku nebo aby se vzdal práva domáhat se náhrady škody

vzniklé na pozemku.



(2) Práva podle odstavce 1 písm. b), která jsou zapsána do katastru

nemovitostí, soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak

prostřednictvím dálkového přístupu.



(3) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm,

kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu

povinného a příslušnému katastrálnímu úřadu. Doloží-li povinný, že

nemovitou věc nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další

skutečnosti podle odstavce 1 písm. c) nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti

najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.



(4) Týká-li se výkon rozhodnutí nemovité věci nezapsané v katastru

nemovitostí, soud v usnesení uvede její obvyklé pojmenování nebo

určení, případně další údaje týkající se nemovité věci.



(5) Po právní moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí

osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovité věci předkupní právo,

výhradu zpětné koupě, věcné právo, výměnek nebo nájemní či pachtovní

právo, finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá

věc a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo), a vyvěsí je na

úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo právní moci, soud

vyrozumí příslušný katastrální úřad.



(6) Byl-li výkon rozhodnutí zastaven, soud o tom vyrozumí po právní

moci usnesení příslušný katastrální úřad.



§ 336



(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví

znalce, kterému uloží, aby ocenil nemovitou věc a její příslušenství

cenou obvyklou.



(2) Je-li to potřebné, provede soud ohledání nemovité věci a jejího

příslušenství. O době a místě ohledání soud uvědomí oprávněného, ty,

kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinného a znalce.

Povinný, popřípadě i další osoby, jsou povinni umožnit prohlídku

nemovité věci a jejího příslušenství, potřebnou k provedení ocenění.



(3) Neumožní-li povinný prohlídku nemovité věci a nelze-li bez ohledání

cenu určit, je soud oprávněn zjednat si do nemovité věci povinného

přístup.



(4) Jestliže nemovitá věc a její příslušenství byly dříve oceněny

způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2 a jestliže se nezměnily okolnosti

rozhodující pro ocenění, může soud od nového ocenění upustit.



§ 336a



(1) Podle výsledků ocenění a ohledání provedeného podle § 336 určí soud



a) nemovitou věc, které se výkon týká,



b) příslušenství nemovité věci, kterého se výkon týká,



c) výslednou cenu nemovité věci a jejího příslušenství, kterého se

výkon týká,



d) soudu oznámená nebo jinak známá věcná břemena, výměnky a nájemní,

pachtovní či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou.



(2) Soud zároveň může rozhodnout o zániku nájemního či pachtovního

práva, výměnku nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni, jestliže



a) je nájemné či pachtovné, případně poměrná část výnosu z věci zcela

nepřiměřená nájemnému či pachtovnému, případně poměrné části výnosu z

věci v místě a čase obvyklé nebo je-li věcné břemeno či výměnek zcela

nepřiměřený výhodě oprávněného, a



b) toto právo výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě.



(3) Usnesení soud doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili

jako další oprávnění, povinnému a osobám, o jejichž právech a

povinnostech soud rozhodl podle odstavce 2. Jednání není třeba

nařizovat.



(4) Soud změní usnesení o ceně, nebyla-li vydána dražební vyhláška,

pokud se výrazně změnily okolnosti rozhodné pro ocenění nemovité věci a

jejího příslušenství.



§ 336b



(1) Výkon rozhodnutí se provede dražbou, kterou soud nařídí po právní

moci usnesení podle § 336a.



(2) V dražební vyhlášce soud uvede



a) datum, čas a místo dražebního jednání (§ 336d),



b) označení nemovité věci a jejího příslušenství [§ 336a odst. 1 písm.

a) a b)],



c) pořadové číslo dražebního jednání,



d) výslednou cenu [§ 336a odst. 1 písm. c)],



e) výši nejnižšího podání (§ 336e odst. 1),



f) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 336e odst. 2), nebo

sdělení, že se zaplacení jistoty nevyžaduje,



g) věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či předkupní práva,

která prodejem nemovité věci v dražbě nezaniknou [§ 336a odst. 1 písm.

d)],



h) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydraženou nemovitou

věc a za kterých se stane jejím vlastníkem (§ 336l odst. 1 a 2).



(3) V dražební vyhlášce soud vyzve



a) každého, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), aby je

uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před

zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu

nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,



b) každého, kdo má k nemovité věci nájemní či pachtovní právo, výměnek

nebo věcné břemeno nezapsané v katastru nemovitostí, které není uvedeno

v dražební vyhlášce, nejde-li o nájemce bytu, výměnkáře, je-li součástí

výměnku právo bydlení, nebo oprávněného z věcného břemene bydlení, aby

takové právo soudu oznámil a doložil ho listinami, jinak takové právo

zanikne příklepem nebo v případě zemědělského pachtu koncem pachtovního

roku.



(4) V dražební vyhlášce soud upozorní



a) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a

další věřitele povinného, že se mohou domáhat uspokojení jiných

vymahatelných pohledávek nebo pohledávek zajištěných zástavním právem,

než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže je přihlásí

nejpozději do zahájení dražebního jednání a přihláška bude obsahovat

náležitosti podle § 336f odst. 2 a 3, a poučení, že k přihláškám, v

nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství nebude uvedena, se

nepřihlíží (§ 336f),



b) oprávněného, ty, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a

další věřitele a povinného, že mohou popřít přihlášené pohledávky co do

jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí, a to nejpozději do

15 dnů ode dne zveřejnění oznámení podle § 336p odst. 1, nebo v téže

lhůtě žádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty bylo nařízeno

jednání, a poučí je, že k námitkám a žádosti o jednání učiněným později

se nepřihlíží,



c) dražitele, zda se připouští, aby nejvyšší podání bylo doplaceno

úvěrem se zřízením zástavního práva na vydražené nemovité věci,



d) osoby, které mají k nemovité věci předkupní právo nebo výhradu

zpětné koupě, že ho mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že

udělením příklepu předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě zanikají,

nejde-li o předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku

k právu stavby, předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka

pozemku ke stavbě nebo zákonné předkupní právo, která udělením příklepu

nezanikají,



e) na to, že pozemek, na který se vztahuje nařízení výkonu rozhodnutí,

je zatížen právem stavby, lze-li tuto skutečnost zjistit z veřejného

seznamu.



§ 336c



(1) Dražební vyhlášku soud doručí:



a) oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,

povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k

nemovité věci předkupní nebo zástavní právo nebo výhradu zpětné koupě,

osobám, kterým se doručuje usnesení podle § 336a, a osobám, které již

přihlásily své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné

zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly,



b) finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitá věc

a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo),



c) těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na

státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní

pojištění,



d) příslušnému katastrálnímu úřadu,



e) obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je

nemovitá věc.



(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí

do jejich vlastních rukou.



(3) Soud vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce

soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je nemovitá věc, aby

vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým.

Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí současně sejme z úřední desky

soudu.



(4) V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její

podstatný obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě

jiným vhodným způsobem.



(5) Proti dražební vyhlášce není odvolání přípustné.



§ 336d



(1) Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází nemovitá věc, nebo u

soudu anebo na jiném vhodném místě.



(2) Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební

vyhlášky.



§ 336e



(1) Nejnižší podání soud stanoví ve výši dvou třetin výsledné ceny.



(2) Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v

částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze

zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu, nepřesahuje-li částku

stanovenou jako nejvyšší možnou pro platbu v hotovosti podle zvláštního

právního předpisu, nebo platbou na účet soudu. K platbě na účet soudu

lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před zahájením dražebního jednání

zjištěno, že na účet soudu došla.



(3) Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu

zpětné koupě, musí je soudu prokázat nejpozději před zahájením

dražebního jednání. Soud ještě před zahájením vlastní dražby rozhodne,

zda předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě jsou prokázány; proti

tomuto usnesení není odvolání přípustné.



§ 336f



(1) Věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovité

věci anebo který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím,

smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku),

může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání.



(2) Přihláška musí obsahovat



a) výši pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se

věřitel povinného domáhá,



b) vyčíslení pohledávky ke dni konání dražby,



c) údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří,



d) skutečnosti významné pro pořadí pohledávky.



(3) K přihlášce podle odstavce 2 musí být připojeny listiny

prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku

zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu

spisu.



(4) Opožděné nebo neúplné přihlášky soud usnesením odmítne; proti

tomuto usnesení není odvolání přípustné.



(5) Věřitel je povinen bezodkladně oznámit soudu změny týkající se

přihlášky, ke kterým došlo po jejím doručení soudu. Při neoznámení

věřitel odpovídá za škodu tím způsobenou.



§ 336g



zrušen



§ 336h



(1) Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při

jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést

vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.



(2) Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do

zahájení dražebního jednání jistotu, pokud nebylo v dražební vyhlášce

uvedeno, že se složení jistoty nevyžaduje.



(3) Fyzická osoba může dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce,

jehož plná moc byla úředně ověřena. Za právnickou osobu, obec, vyšší

územně samosprávný celek nebo stát draží osoby uvedené v § 21, 21a a

21b, které své oprávnění musí prokázat listinou, jež byla úředně

ověřena, nebo jejich zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena.



(4) Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný,

manžel povinného, vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 a ti, jimž v

nabytí věci brání zvláštní předpis.



(5) Před zahájením dražby je dražitel povinen prokázat svoji totožnost.

Jméno, příjmení, trvalé bydliště a datum narození soud zaznamená do

protokolu o dražbě.



§ 336i



(1) Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané

nemovité věci z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební jednání odročí

až do pravomocného rozhodnutí o žalobě.



(2) Soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má

povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch,

kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů

povinného k okamžiku zahájení dražebního jednání nepřesahuje 30 000 Kč

bez příslušenství. To neplatí, jedná-li se o pohledávku výživného nebo

pohledávku náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví či

trestným činem nebo by to odporovalo dobrým mravům.



(3) Po zahájení dražebního jednání soudce nejprve



a) rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě

(§ 336e odst. 3),



b) oznámí, která další věcná břemena, výměnky a nájemní, pachtovní či

předkupní práva neuvedená v dražební vyhlášce na nemovité věci váznou,

a zváží, zda dražební jednání neodročí k rozhodnutí podle § 336a.



(4) Po provedení úkonů podle odstavce 3 soudce vyzve ty, kdo mohou

dražit, aby činili podání.



(5) Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni

svými podáními, dokud soud neudělí příklep. Cena vydražené věci není

omezena ustanoveními cenových předpisů.



§ 336j



(1) Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou

splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů

stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí

předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto

udělen, udělí jej dražiteli, který byl určen losem.



(2) Před udělením příklepu se soudce dotáže vydražitele, zda nejvyšší

podání bude doplácet pomocí úvěru.



(3) V usnesení o příklepu soud



a) stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, která počíná dnem

právní moci příklepu a nesmí být delší než 2 měsíce, nebo



b) uloží vydražiteli, aby do 2 měsíců od nabytí právní moci předložil

smlouvu podle § 336l odst. 4 nebo aby v této lhůtě doplatil nejvyšší

podání.



(4) Soud v usnesení o příklepu podle odstavce 3 uloží povinnému,

umožňuje-li to povaha vydražené nemovité věci, aby vydraženou nemovitou

věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo

doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, a poučí účastníky o

možnosti postupovat podle § 336ja odst. 1 s vyčíslením, jaký je

minimální předražek a do kdy musí být učiněn.



(5) Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.



(6) Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota

po skončení dražebního jednání.



§ 336ja



(1) Nejde-li o osoby uvedené v § 336h odst. 4, může každý do 15 dnů ode

dne zveřejnění usnesení o příklepu soudu písemně navrhnout, že

vydraženou nemovitou věc chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší,

než bylo nejvyšší podání (předražek). Návrh musí obsahovat náležitosti

podle § 42 a podpis navrhovatele musí být úředně ověřen. Návrhy vede

soud odděleně a zařadí je do spisu teprve po uplynutí lhůty podle věty

první.



(2) Navrhovatel předražku je povinen ve lhůtě podle odstavce 1

předražek na účet soudu zaplatit. Ustanovení § 336e odst. 2 platí

obdobně. Není-li řádně a včas předražek zaplacen, soud k návrhu

předražku nepřihlíží.



(3) Po uplynutí lhůty podle odstavce 1 vyzve soud vydražitele, aby do

tří dnů oznámil, zda zvyšuje svoje nejvyšší podání na částku nejvyššího

předražku. Poté soud vydá usnesení o předražku, ve kterém usnesení o

příklepu zruší a rozhodne o tom, kdo je předražitelem a za jakou cenu

nemovitou věc nabude.



(4) Je-li učiněno více předražků, nemovitou věc nabude ten, kdo učiní

nejvyšší předražek, v případě shodných podání vydražitel, pak ten, kdo

podal návrh jako první, poté se rozhoduje při jednání losem.



(5) V usnesení o předražku soud uloží povinnému, aby vydraženou

nemovitou věc vyklidil nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci

usnesení, umožňuje-li to povaha vydražené nemovité věci. Zvýšil-li

vydražitel svoje podání na částku nejvyššího předražku, stanoví se mu

stejná lhůta pro doplacení nejvyššího podání, jaká byla určena v

usnesení o příklepu. Usnesení soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do

řízení přistoupil jako další oprávněný, povinnému, vydražiteli a všem,

kdo učinili předražek.



(6) Neúspěšným navrhovatelům předražku se zaplacená částka vrátí po

právní moci usnesení o předražku.



(7) Za odvolání proti usnesení o předražku se považuje i odvolání

podané proti usnesení o příklepu.



§ 336k



(1) Usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení

přistoupil jako další oprávněný, povinnému a vydražiteli. Usnesení o

příklepu se vyvěsí po dobu 15 dnů na úřední desce soudu společně s

výzvou pro přihlášené věřitele, aby do 15 dnů od jejího vyvěšení

vyčíslili svoje pohledávky ke dni konání dražby. V usnesení vyvěšeném

na úřední desce soudu se neuvádějí údaje, podle nichž je možno

identifikovat vydražitele.



(2) Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání jen osoby

uvedené v odstavci 1 větě první.



(3) Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat odvolání též



a) osoby uvedené v § 336c odst. 1 písm. a), kterým nebyla doručena

dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražebního

jednání,



b) dražitelé, kteří se zúčastnili dražebního jednání, jestliže mají za

to, že průběhem dražby byli zkráceni na svých právech.



(4) Odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep

neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel

nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při

nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení

zákona. Ze stejných důvodů změní odvolací soud i usnesení o předražku.

Ustanovení § 219a se nepoužije.



(5) Usnesení odvolacího soudu se doručí osobám uvedeným v odstavcích 1

a 2 nebo osobám uvedeným v § 336ja odst. 5. Bylo-li usnesení o příklepu

nebo o předražku odvolacím soudem změněno, nařídí soud prvního stupně

nové dražební jednání.



§ 336l



(1) Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitou věc s

příslušenstvím dnem následujícím po doplacení nejvyššího podání,

nejdříve však po uplynutí lhůty podle § 336ja odst. 1; byl-li však

podán takový návrh, nemovitou věc s příslušenstvím lze převzít dnem

následujícím po dni, kdy bylo předražiteli doručeno usnesení o

předražku.



(2) Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovité věci s

příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li

nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Předražitel se

stává vlastníkem nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o

předražku právní moci a předražek byl zaplacen, a to ke dni jeho

vydání.



(3) Nejvyšší podání nebo předražek lze zaplatit buď v hotovosti do

pokladny soudu, nepřesahuje-li částku stanovenou jako nejvyšší možnou

pro platbu v hotovosti podle zvláštního právního předpisu, nebo platbou

na účet soudu. Od povinnosti zaplatit nejvyšší podání je vydražitel

osvobozen nejvýše do výše dvou třetin nejvyššího podání, pokud lze

důvodně předpokládat, že v takové výši dojde k uspokojení jeho

přihlášené pohledávky v rozvrhu.



(4) Soud zřídí zástavní právo na vydražené nemovité věci ve prospěch

věřitele ze smlouvy o úvěru, jestliže vydražitel předloží soudu smlouvu

o úvěru, ve které



a) úvěr bude účelově vázán jen pro zaplacení nejvyššího podání,



b) úvěr bude vyplacen soudu, a to ve lhůtě nejpozději 2 měsíců po

uplynutí lhůty podle § 336j odst. 3 písm. b),



c) úvěr byl poskytnut věřitelem, který může na území České republiky

vykonávat činnost podle zákona o bankách.



Soud zástavní právo zruší, uplyne-li lhůta pro doplacení nejvyššího

podání marně. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné a doručuje

se jen vydražiteli.



(5) Dnem, kterým se stal vydražitel nebo předražitel vlastníkem

vydražené nemovité věci, zanikají



a) právo odpovídající věcnému břemeni, výměnek, nájemní právo nebo

pachtovní právo, nejde-li o věcné břemeno bydlení, výměnek, jehož

součástí je právo bydlení nebo nájem bytu, neuvedená v dražební

vyhlášce nebo neoznámená soudem po zahájení dražebního jednání,



b) výhrada zpětné koupě a předkupní právo k vydražené nemovité věci, s

výjimkou předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku

k právu stavby, předkupního práva vlastníka stavby k pozemku nebo

vlastníka pozemku ke stavbě a zákonného předkupního práva,



c) výhrada zpětného prodeje, zákaz zcizení nebo zatížení, výhrada

lepšího kupce, ujednání o koupi na zkoušku, vzdání se práva na náhradu

škody na pozemku, budoucí zástavní právo a budoucí výměnek. Zemědělský

pacht neuvedený v dražební vyhlášce nebo neoznámený soudem po zahájení

dražebního jednání zaniká koncem pachtovního roku. Soud potvrdí, která

věcná nebo jiná práva zapsaná v katastru nemovitostí váznoucí na

nemovité věci zanikla a která působí proti vydražiteli nebo

předražiteli.



(6) Vydražitel nebo předražitel, který se nestal vlastníkem vydražené

nemovité věci, je povinen vrátit ji povinnému, vydat mu plody a užitky

a nahradit újmu, kterou mu způsobil při hospodaření s nemovitou věcí a

jejím příslušenstvím.



(7) Na základě pravomocného usnesení o příklepu nebo pravomocného

usnesení o předražku může vydražitel nebo předražitel podat návrh na

výkon rozhodnutí vyklizením nebo odebráním nemovité věci.



§ 336m



(1) Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební

jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného

nebo toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze

podat nejdříve po uplynutí 3 měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li

návrh podán do 1 roku, soud výkon rozhodnutí zastaví.



(2) Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě,

kterou mu soud usnesením určil a která nesmí být delší než jeden měsíc,

usnesení o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud

nařídí další dražební jednání. To nařídí soud i tehdy, jestliže

vydražitel nepředložil smlouvu o úvěru, nejvyšší podání nebylo

doplaceno ve lhůtě uvedené v § 336l odst. 4, nebo nezaplatil ve

stanovené lhůtě předražek.



(3) Při druhém dražebním jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší

podání stanoví ve výši 50 % výsledné ceny (§ 336a odst. 1); ve třetím

dražebním jednání činí 40 % výsledné ceny, ve čtvrtém 30 % a v pátém

dražebním jednání 25 % výsledné ceny. Nepodaří-li se nemovitou věc

prodat ani poté, soud řízení zastaví.



(4) O nařízení a provedení dalších dražeb platí obdobně ustanovení §

336b odst. 2 a § 336b odst. 4 písm. c), § 336c s výjimkou odstavce 1

písm. b) a c), § 336d, § 336e odst. 2, § 336h, § 336i odst. 4 a 5, §

336j až 336l, § 336n a 336o.



§ 336n



(1) Vydražitel uvedený v § 336m odst. 2 je povinen nahradit náklady,

které státu a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním

jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a,

bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání,

rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto dluhy se započítá jistota složená

vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto dluhy, zbývající část se vrátí

vydražiteli.



(2) O dluzích podle odstavce 1 rozhodne soud po jednání usnesením.



(3) Nepostačuje-li k úhradě dluhů podle odstavce 1 složená jistota,

podá vykonavatel podle vykonatelného usnesení uvedeného v odstavci 2 k

vymožení potřebných částek návrh na nařízení výkonu rozhodnutí proti

vydražiteli.



(4) Částky připadající na náhradu nákladů soud vyplatí státu nebo

účastníkům, kterým byly přiznány. Ostatní náhrady připadají do

rozdělované podstaty.



§ 336o



(1) Dražbu lze provést i elektronicky s využitím internetu.



(2) V dražební vyhlášce soud stanoví



a) způsob registrace dražitelů a způsob, jakým jsou dražitelé povinni

sdělit svoje jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, a nebylo-li

přiděleno, datum narození,



b) způsob informování o postupu při dražbě nebo odkaz na internetové

stránky, na kterých je tento postup zveřejněn,



c) adresu internetové stránky, na které se dražba bude konat a kde může

veřejnost dražbu sledovat,



d) datum a čas zahájení a ukončení dražby, během kterého lze zvyšovat

podání,



e) termín, do kterého vydražitel musí sdělit, zda bude nejvyšší podání

platit úvěrem se zřízením zástavního práva k vydražené nemovité věci,



f) termín přihlášení pohledávek,



g) termín prokázání podání vylučovací žaloby,



h) termín uplatnění předkupního práva nebo výhrady zpětné koupě a

způsob sdělení rozhodnutí, zda jsou předkupní právo nebo výhrada zpětné

koupě prokázány.



(3) Učinilo-li více dražitelů stejné nejvyšší podání, udělí soud

příklep nejprve tomu dražiteli, kterému svědčí předkupní právo nebo

výhrada zpětné koupě. Není-li příklep takto udělen, udělí jej

dražiteli, který podání učinil jako první. Ustanovení § 336j odst. 1

věty druhé se nepoužije.



(4) Pro dražbu provedenou elektronicky platí obdobně ustanovení § 336b

až 336n.



§ 336p



(1) Nejpozději do 7 dnů ode dne konání první dražby soud na úřední

desce zveřejní i oznámení o přihlášených pohledávkách, o nichž soud

rozhodne v rozvrhu, včetně sdělení věřitele o jejich zařazení do

skupiny a pořadí v této skupině. V oznámení dále uvede přihlášky, které

byly odmítnuty, a důvod, pro který se tak stalo. V oznámení poučí

přihlášené věřitele podle § 336b odst. 4 písm. b) a o povinnosti podle

§ 336f odst. 5.



(2) Jestliže soud do zveřejnění oznámení doposud nerozhodl o některé

přihlášce podle § 336f odst. 4, uvede tuto skutečnost v oznámení

samostatně. Nebude-li přihláška pohledávky poté odmítnuta, zašle soud

oprávněnému, povinnému a všem přihlášeným věřitelům, o jejichž

pohledávkách soud rozhodne v rozvrhu, dodatečné oznámení o projednání

takové pohledávky, a poučí je, že nejpozději do 15 dnů ode dne doručení

oznámení mohou pohledávku popřít co do její pravosti, výše, zařazení do

skupiny a pořadí nebo požádat, aby k rozvržení rozdělované podstaty

bylo nařízeno jednání, s tím, že k námitkám nebo žádosti o jednání

učiněným později se nepřihlíží.



§ 336q



(1) Požádá-li o to alespoň jeden věřitel, případně oprávněný nebo

povinný, podle § 336b odst. 4 písm. b) nebo § 336p odst. 2, nařídí soud

po právní moci usnesení o příklepu, zaplacení nejvyššího podání nebo

předražku vydražitelem, právní moci usnesení o předražku a uplynutí

lhůty podle § 336p jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.



(2) Soud provede jednání o rozvrhu rozdělované podstaty a rozhodne o

jejím rozdělení rovněž na návrh správce daně. Rozdělení podstaty

provede správce daně, který návrh podal, po právní moci rozhodnutí

vydaného soudem.



(3) K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný,

ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby,

které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§

336f odst. 3).



(4) Předvolání k rozvrhovému jednání se rovněž vyvěsí na úřední desce

soudu.



§ 337



(1) Není-li nařízeno jednání o rozvrhu podle § 336q odst. 1, soud

rozvrhne rozdělovanou podstatu podle § 337c.



(2) Ustanovení § 336q odst. 2 se použije obdobně.



(3) Účastníky rozvrhu jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil

jako další oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže

by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 336f odst. 4).



§ 337a



Rozdělovanou podstatu tvoří nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě

náhrady, které do podstaty připadají podle § 336n odst. 4, a na tyto

náhrady započítaná jistota vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2,

případně po odečtení daně z přidané hodnoty, je-li povinný plátcem daně

z přidané hodnoty a sloužila-li vydražená věc jeho podnikatelské

činnosti.



§ 337b



zrušen



§ 337c



(1) Z rozdělované podstaty se uspokojují postupně podle těchto skupin:



a) pohledávky nákladů vzniklých státu v tomto řízení,



b) pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící

ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů,



c) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil

jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem nebo

zajišťovacím převodem práva,



d) pohledávky nedoplatků výživného,



e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní

pojištění a pojistného na sociální zabezpečení,



f) pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem,



g) ostatní pohledávky.



(2) Nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky patřící do téže skupiny,

uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které

mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.



(3) Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem se považují při

rozvrhu za splatné.



(4) Úroky nebo úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým

jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí

jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.

Pokud ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů slouží

jen část pohledávky z hypotečního úvěru, uspokojují se nároky uvedené

ve větě první poměrně.



(5) Pro pořadí je rozhodující



a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na

nařízení výkonu rozhodnutí,



b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný,

den, který se považuje za přistoupení k řízení,



c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,



d) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva,



e) u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako další

oprávněný, nebo přihlášené pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové

újmy způsobené trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného

trestným činem, byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním řízení o

tomto trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v době, kdy

zajištění podle trestního řádu trvá, den právní moci rozhodnutí o

zajištění nemovité věci podle trestního řádu.



Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni

výhodnější.



(6) Zjistí-li soud z katastru nemovitostí, že zpeněžená nemovitá věc je

zajištěna podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny

pohledávky, které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje soud o této

skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl.

Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že se

zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku

povinnému.



(7) Nepostupuje-li soud podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech

pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty

povinnému.



§ 337d



(1) Byly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na kterých váznou

pohledávky zajištěné zástavním právem pro tutéž pohledávku (dále jen

"vespolné zástavní právo"), uhradí se takové pohledávky při rozvrhu

jednotlivých rozdělovaných podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných

podstat, které zbývají u každé jednotlivé nemovité věci po uhrazení

předcházejících nároků. Žádá-li věřitel uspokojení v jiném poměru,

přikáže se osobám, které by v důsledku toho obdržely z rozdělované

podstaty méně, částka, která by připadla na takovou pohledávku až do

výše schodku z jednotlivých rozdělovaných podstat.



(2) Nebyly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na nichž váznou

pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, použije se za základ

výpočtu úhrady hodnota všech nemovitých věcí zjištěná podle zvláštního

předpisu.^92) Částky, o které by byli věřitelé s pozdějším pořadím

zkráceni tím, že věřitel pohledávky zajištěné vespolným zástavním

právem dostal více, než kolik by na něj připadlo z výtěžku prodané

nemovité věci, zajistí se na jejich návrh zástavním právem na

neprodaných nemovitých věcech v pořadí, které příslušelo uspokojenému

věřiteli.



(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije přiměřeně i na pohledávky,

které zatěžují podíly několika spoluvlastníků téže nemovité věci.



§ 337e



(1) V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly

popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže

lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na

které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z

rozdělované podstaty.



(2) Ostatní věřitele soud vyzve, aby do 30 dnů od právní moci

rozvrhového usnesení podali návrh podle § 267a odst. 1, jestliže na

sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty;

o částce připadající na sporné pohledávky rozhodne soud tak, že bude

projednána dodatečně.



(3) K námitkám, které nebyly včas uplatněny podle odstavce 2, se

nepřihlíží; o tomto následku musí být poučeni všichni, kdo byli vyzváni

podat návrh podle § 267a odst. 1.



(4) V návrhu podle § 267a odst. 1 nemohou být uplatněny nové

skutečnosti.



§ 337f



(1) Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 soud

pokračuje rozdělením zbytku rozdělované podstaty.



(2) Bylo-li k rozvržení podstaty nařízeno jednání, nařídí soud jednání

i k rozdělení zbytku rozdělované podstaty. K tomuto jednání soud

nepředvolá účastníky rozvrhu, jejichž pohledávky byly podle předchozího

rozvrhového usnesení zcela uspokojeny. Při rozvrhu zbytku rozdělované

podstaty se jinak postupuje obdobně podle § 337 odst. 2 a 3, § 337a,

337c a 337d.



§ 337g



(1) V rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům a

uvede, že přiznané pohledávky po právní moci usnesení vyplatí. U

pohledávky vydražitele uvede, v jakém rozsahu ji vyplatí a v jakém

rozsahu ji započte proti nejvyššímu podání.



(2) Soud změní usnesení o rozvrhu, které nenabylo právní moci, pokud po

jeho vydání učinil věřitel oznámení podle § 336f odst. 5.



§ 337h



(1) Dnem právní moci rozvrhového usnesení zanikají zástavní práva

váznoucí na nemovité věci; ustanovení § 336l odst. 4 tím není dotčeno.



(2) Po právní moci rozvrhového usnesení soud vyrozumí příslušný

katastrální úřad, vydražitele nebo předražitele o tom, která zástavní

práva váznoucí na nemovité věci zanikla a která působí proti

vydražiteli.



(3) Po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze

zastavit výkon rozhodnutí. Účastníci rozvrhu však mohou pro důvody

uvedené v § 268 popřít pohledávku oprávněného nebo dalšího oprávněného.



Prodej spoluvlastnického podílu



§ 338



(1) Na výkon rozhodnutí prodejem spoluvlastnického podílu se užijí

ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých

věcí, nestanoví-li zákon jinak. Výkon rozhodnutí prodejem movitých nebo

nemovitých věcí nelze nařídit pouze na podíl na nemovité věci v

přídatném spoluvlastnictví.



(2) Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k movité věci, soud doručí

spoluvlastníku povinného usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí při

provedení soupisu, popřípadě po soupisu nebo poté, co zjistí, že věc je

ve spoluvlastnictví, a oznámí mu dražební rok. Spoluvlastník povinného

je povinen umožnit soupis věci ve spoluvlastnictví; povinnosti uložené

povinnému v § 325b a 326b platí i pro něj. Zúčastní-li se spoluvlastník

povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání,

udělí se mu příklep; ustanovení § 329 odst. 2 věty druhé se nepoužije.



(3) Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k nemovité věci, soud

doručí spoluvlastníku povinného pravomocné usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí a dražební vyhlášku; spoluvlastník povinného může podat za

podmínek uvedených v § 336c odst. 5 odvolání proti dražební vyhlášce.

Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými

dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení §

336j odst. 1 věty druhé se nepoužije. Spoluvlastník povinného je

oprávněn podat za podmínek uvedených v § 336k odst. 2 větě druhé

odvolání proti usnesení o příklepu.



nadpis vypuštěn



Prodej zástavy



§ 338a



(1) Na výkon rozhodnutí prodejem zastavených movitých věcí a nemovitých

věcí se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a

nemovitých věcí, nestanoví-li zákon jinak.



(2) Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí lze nařídit jen prodejem v

rozhodnutí označené zástavy. Má-li zástavu u sebe zástavní věřitel nebo

jiná osoba, které byla podle zástavní smlouvy odevzdána, aby ji

opatrovala, jsou tyto osoby povinny umožnit soupis této věci a její

ocenění a věc vydat soudu k dražbě; ustanovení § 325b a 326b pro ně

platí obdobně.



(3) Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí se nepoužijí

ustanovení § 335 odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z

usnesení o nařízení prodeje zástavy, a ustanovení § 336f, ledaže by

věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou.



Hlava šestá



Zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitých věcech



§ 338b



(1) Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité

věci může být nařízen, jen když oprávněný přesně označí nemovitou věc,

k níž má být zástavní právo zřízeno, a jestliže listinami vydanými nebo

ověřenými státními orgány nebo notářem^76) doloží, že nemovitá věc je

ve vlastnictví povinného. O tom, že byl podán návrh na nařízení výkonu

rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité věci,

soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.



(2) Pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního

práva je rozhodující stav v době zahájení řízení.



(3) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud uloží povinnému, aby

soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda nemovitou věc nabyl

jako substituční jmění, a pokud jde o takovou nemovitou věc, zda má

právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány

zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí

nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami

vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými

listinami notáře. Doloží-li povinný, že nemovitou věc nabyl jako

substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti podle věty první

nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí

zastaví.



§ 338c



(1) Nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva

se vztahuje na nemovitou věc se všemi jejími součástmi a

příslušenstvím.



(2) Výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovité

věci, k jejímuž využití slouží věc v přídatném spoluvlastnictví, se

vztahuje i na podíl na této věci v přídatném spoluvlastnictví. Výkon

rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva nelze nařídit pouze

na podíl na nemovité věci v přídatném spoluvlastnictví.



(3) Z výkonu rozhodnutí jsou vyloučeny nemovité věci, které povinný

nabyl jako substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo s

nemovitou věcí volně nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým

jsou vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou

správou věcí nabytých jako substituční jmění.



§ 338d



(1) Pro pořadí soudcovského zástavního práva k nemovité věci je

rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na zřízení soudcovského

zástavního práva; došlo-li několik návrhů ve stejný den, mají zástavní

práva stejné pořadí. Jde-li o pohledávku náhrady škody nebo nemajetkové

újmy způsobené trestným činem nebo pohledávku z bezdůvodného obohacení

získaného trestným činem, byla-li nemovitá věc zajištěna v trestním

řízení o tomto trestném činu a byl-li návrh podán v době, kdy zajištění

podle trestního řádu trvá, je pro pořadí soudcovského zástavního práva

k nemovitým věcem rozhodující den právní moci rozhodnutí o zajištění

nemovité věci podle trestního řádu. Bylo-li však pro vymáhanou

pohledávku již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí

se pořadí soudcovského zástavního práva pořadím tohoto zástavního

práva.



(2) Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno soudcovské zástavní právo, lze

vést výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci přímo i proti každému

pozdějšímu vlastníku nemovité věci, který ji nabyl smluvně.



§ 338e



(1) Při výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k

nemovité věci se nepoužijí ustanovení § 263 až 266, § 267a a § 268

odst. 1 písm. e). Ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) lze použít jen

tehdy, zaniklo-li právo rozhodnutím přiznané před podáním návrhu na

nařízení tohoto výkonu rozhodnutí.



(2) Byl-li výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva

pravomocně zastaven, zástavní právo tím od počátku zaniká. V případě,

že byl pravomocně zastaven jen částečně, platí, že byl od počátku

nařízen pro pohledávku jen v takové výši, kolik činí po zastavení

výkonu rozhodnutí.



(3) Usnesení o zastavení nebo o částečném zastavení výkonu rozhodnutí

soud zašle po právní moci příslušnému katastrálnímu úřadu.



Hlava sedmá



Postižení závodu



Nařízení výkonu rozhodnutí



§ 338f



(1) Výkon rozhodnutí postižením závodu může být nařízen, jen když

oprávněný označí závod, jehož postižení navrhuje, a jestliže doloží, že

závod je ve vlastnictví povinného.



(2) Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí postižením

téhož závodu podaný u příslušného soudu dříve, než soud pravomocně

rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se považuje za přistoupení k

řízení, a to ode dne podání návrhu. Návrh dalšího oprávněného, který

byl podán u nepříslušného soudu, soud postoupí bez rozhodnutí

příslušnému soudu; v takovém případě se návrh považuje za přistoupení k

řízení ode dne, kdy návrh došel příslušnému soudu. Další oprávněný musí

přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.



(3) Oprávněný může vzít zpět svůj návrh až do právní moci usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí. Soud však řízení zastaví jen tehdy,

souhlasí-li s tím všichni oprávnění, kteří přistoupili do řízení.



§ 338g



(1) Pro nařízení výkonu rozhodnutí postižením závodu je rozhodující

stav v době zahájení řízení.



(2) Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na jmění, které slouží k

provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit,

a to podle stavu, jaký tu je v době příklepu. Výkon rozhodnutí

postižením závodu, k jehož využití slouží věc v přídatném

spoluvlastnictví, se vztahuje i na podíl na této věci v přídatném

spoluvlastnictví.



(3) Výkonem rozhodnutí nemůže být postižen závod, jedná-li se o banku.



(4) Z výkonu rozhodnutí je vyloučen závod, který povinný nabyl jako

substituční jmění. To neplatí, má-li povinný právo se závodem volně

nakládat nebo jde-li o výkon rozhodnutí, kterým jsou vymáhány

zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí

nabytých jako substituční jmění.



§ 338h



(1) V usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud ustanoví správce

závodu (dále jen "správce") a povinnému, a týká-li se nařízení výkonu

rozhodnutí závodu ve společném jmění manželů, i manželovi povinného



a) zakáže, aby po doručení usnesení závod nebo část závodu převedl na

někoho jiného;



b) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda a kdo

má k závodu, k jeho části nebo k majetku náležejícímu k závodu

předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, jde-li o práva nezapsaná v

katastru nemovitostí, s poučením, že při neoznámení povinný, případně i

jeho manžel odpovídá za škodu tím způsobenou;



c) uloží, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda závod

nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takový závod, zda má právo

s ním volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány

zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí

nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami

vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými

listinami notáře;



d) zakáže, aby po doručení usnesení majetek, který slouží k provozování

závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit, převedl na

jiného, zatížil jej nebo s ním jinak nakládal bez souhlasu správce;



e) přikáže, aby správci umožnil kdykoliv nahlížet do účetní evidence a

dalších písemností týkajících se závodu a bez omezení vstupovat do

všech prostor závodu.



(2) Práva podle odstavce 1 písm. b), která jsou zapsána do katastru

nemovitostí, soud zjistí z katastru nemovitostí, a je-li to možné, tak

prostřednictvím dálkového přístupu.



(3) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému, těm,

kdo přistoupili do řízení jako další oprávnění, povinnému, manželu

povinného, správci a příslušnému rejstříkovému soudu nebo orgánu, který

vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán. Doloží-li povinný, že

závod nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti

podle odstavce 1 písm. c) nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo

jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví.



(4) Po právní moci soud doručí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí

osobám, o nichž je známo, že mají k závodu nebo k jednotlivým součástem

majetku, které slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze

mají tomuto účelu sloužit, předkupní, zástavní nebo zadržovací právo

nebo výhradu zpětné koupě, osobám, kterým práva náležející k závodu

byla převedena k zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele, a

finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je závod a v jejichž

obvodu má povinný své bydliště (sídlo). Po nabytí právní moci se

usnesení též vyvěsí na úřední desce soudu. O tom, že usnesení nabylo

právní moci, soud vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který

vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán.



Správce závodu



§ 338i



(1) Správcem soud ustanoví osobu zapsanou podle zvláštních předpisů v

seznamu insolvenčních správců.^94) Výjimečně může soud správcem

ustanovit i osobu do tohoto seznamu nezapsanou, splňuje-li podmínky pro

zapsání do seznamu, jestliže s ustanovením správcem souhlasí.



(2) Při výběru osoby správce soud přihlíží zejména k tomu, zda má

správce s ohledem na povahu závodu potřebné předpoklady k řádnému

výkonu správy. Osoby zapsané do seznamu insolvenčních správců mohou

funkci správce odmítnout jen z důležitých důvodů, které posoudí soud.



(3) Správce je povinen vykonávat svou funkci s odbornou péčí a odpovídá

za újmu, kterou způsobil zaviněným porušením svých povinností, které mu

ukládá zákon nebo které mu uložil soud.



(4) Správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů.



(5) Na úhradu hotových výdajů, vynakládaných zejména v souvislosti s

přibráním znalce, soud poskytne správci na jeho žádost zálohu. Hotové

výdaje hrazené z této zálohy se považují za náklady výkonu rozhodnutí.



§ 338j



(1) Správce je z výkonu své funkce vyloučen, jestliže se zřetelem na

jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod

pochybovat o jeho nepodjatosti.



(2) O tom, zda je správce vyloučen, rozhodne soud; před rozhodnutím si

zpravidla vyžádá vyjádření správce. Proti jeho usnesení není přípustný

opravný prostředek.



(3) Rozhodne-li soud, že správce je ze své funkce vyloučen, současně

jej zprostí funkce a ustanoví nového správce.



§ 338k



(1) Správce při výkonu své funkce postupuje podle zákona a dalších

právních předpisů a podle pokynů soudu; dbá, aby po nařízení výkonu

rozhodnutí nedošlo bezdůvodně ke zmenšení majetku náležejícího k

postiženému závodu, popřípadě aby se majetek náležející k závodu

očekávaným způsobem zvýšil. K řádnému zajištění majetku náležejícího k

závodu činí vhodná opatření, zejména vyrozumí peněžní ústav, že s

prostředky na účtu povinného, které slouží k provozování závodu, může

povinný nakládat jen s jeho souhlasem. Vyžadují-li to okolnosti

případu, může správce vyzvat dlužníky povinného, aby plnění svých

peněžitých dluhů skládali na účet povinného, který za tím účelem

zřídil. Zjistí-li správce, že součástí závodu je nemovitá věc, vyrozumí

bez zbytečného odkladu příslušný katastrální úřad, že byl nařízen výkon

rozhodnutí postižením závodu a že povinný nesmí bez jeho souhlasu

nemovitou věc převést na jiného, zatížit ji nebo s ní jinak nakládat.



(2) Souhlas správce s jednáními povinného musí být udělen písemně; u

písemných jednání musí být obsažen na téže listině. Právní jednání

povinného, která učinil bez souhlasu správce, jsou neplatná.



(3) Vyzve-li správce dlužníka povinného, aby plnění svého peněžitého

dluhu skládal na určitý účet, nesmí dlužník po doručení výzvy dluh

plnit jinak. Nesplní-li dlužník povinného dluh v souladu s výzvou

správce, je správce oprávněn domáhat se jako zástupce povinného řádného

splnění dluhu.



(4) Neučiní-li povinný řádně a včas jednání potřebná k odvrácení újmy

hrozící závodu, je povinen tato jednání provést správce jako zástupce

povinného.



(5) Odmítne-li správce udělit povinnému souhlas k jednání potřebnému k

řádnému provozování závodu, může povinný soudu navrhnout, aby svým

usnesením souhlas správce nahradil. Soud o návrhu rozhodne po slyšení

správce a povinného; proti jeho usnesení není odvolání přípustné.



(6) Ve sporech a v jiných řízeních, v nichž je povinný účastníkem a

které se týkají závodu, je správce oprávněn povinného zastupovat i bez

jeho souhlasu; má přitom obdobné postavení jako zástupce účastníka na

základě procesní plné moci (§ 28a odst. 1). Po dobu, po kterou správce

závodu zastupuje povinného, nesmí jiné osoby povinného zastupovat nebo

za něj jednat.



Dohled soudu



§ 338l



(1) Soud dohlíží, jak správce plní své povinnosti uložené mu zákonem a

dalšími právními předpisy nebo soudem. Při výkonu dohlédací činnosti je

soud oprávněn vyžádat si od správce zprávu o jeho činnosti, nahlížet do

listin správce a povinného a provádět potřebná šetření. Zjistí-li v

činnosti správce nedostatky, uloží správci, aby je odstranil; proti

tomuto usnesení není odvolání přípustné.



(2) Za porušení povinností při výkonu funkce může soud uložit správci

pořádkovou pokutu; postupuje přitom obdobně podle § 53.



(3) Neplní-li správce řádně své povinnosti nebo z jiných vážných

důvodů, může soud na návrh některého z účastníků nebo správce anebo i

bez návrhu zprostit správce funkce. Zprostí-li soud správce funkce,

ustanoví současně jiného správce. Správce, který byl funkce zproštěn,

je povinen řádně předat funkci novému správci a poskytnout mu všechny

potřebné informace a doklady.



Cena závodu



§ 338m



(1) Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soud správci

uloží, aby



a) zjistil na základě údajů v účetní evidenci o závodu, jaké jmění

slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu

sloužit; neumožní-li povinný správci řádně nahlédnout do účetních

záznamů, zjedná soud správci na jeho návrh přístup k těmto záznamům, a

to v odůvodněných případech i za součinnosti orgánů justiční stráže

nebo Policie České republiky,



b) zjistil, jaké jsou příjmy a výdaje závodu,



c) provedl soupis jmění, o němž se mu podařilo zjistit, že slouží k

provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze má tomuto účelu sloužit,

není-li možné potřebné údaje zjistit postupem podle písmene a).



(2) Na základě zjištění podle odstavce 1 podá správce ve lhůtě

stanovené soudem předběžnou zprávu o tom, zda pro uspokojení vymáhané

pohledávky je vhodnější závod dále spravovat nebo ho prodat.



(3) Stejnopis předběžné zprávy soud doručí oprávněnému, těm, kdo do

řízení přistoupili jako další oprávnění, a povinnému a umožní jim, aby

se k obsahu zprávy v přiměřené lhůtě vyjádřili. K námitkám povinného

týkajícím se soupisu jmění, který správci neposkytl součinnost podle

odstavce 1 písm. c), se nepřihlíží.



(4) Soud může správci uložit, aby zprávu doplnil nebo aby podal soudu

potřebná vysvětlení. K objasnění rozhodných skutečností může též

provést potřebná šetření.



§ 338ma



(1) Na základě zjištění podle § 338m anebo jiných rozhodných hledisek,

které si opatří, a po vyjádření osob uvedených v § 338m odst. 3

rozhodne soud, zda výkon rozhodnutí bude pokračovat správou závodu nebo

bude nařízen jeho prodej v dražbě.



(2) Rozhodne-li soud o pokračování výkonu rozhodnutí správou závodu,

uloží správci, aby výtěžek správy vyplácel oprávněnému nebo tomu, kdo

do řízení přistoupil jako další oprávněný, každé 3 měsíce,

nedohodnou-li se na delší lhůtě. Ustanovení § 320h se použije obdobně.



Prodej závodu



§ 338mb



(1) Po právní moci usnesení podle § 338ma, kterým byl nařízen prodej

závodu v dražbě, soud uloží správci, aby podal zprávu o ceně závodu,

kterou zjistil, na základě údajů podle § 338m anebo jiných rozhodných

hledisek, a na základě ocenění znalce, kterého si správce se souhlasem

soudu přibral.



(2) Při oceňování závodu se použije cena obvyklá.



(3) Nestanoví-li soud jinak, správce ve zprávě o ceně závodu uvede,



a) jaký majetek náleží k závodu a jakou má cenu,



b) kolik činí v závodu peněžní prostředky v hotovosti a uložené na účtu

u peněžního ústavu v měně České republiky,



c) jaké dluhy náležejí k závodu a jakou mají cenu,



d) jaké peněžité dluhy náležejí k závodu a kolik činí celkem,



e) kolik činí čisté jmění závodu.



(4) Pro zprávu správce o ceně závodu platí obdobně § 338m odst. 3 a 4.



§ 338n



(1) Podle obsahu zprávy správce o ceně závodu soud určí



a) cenu majetku náležejícího k závodu,



b) výši peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u

peněžního ústavu v měně České republiky, náležejících k závodu,



c) cenu všech dluhů náležejících k závodu,



d) výši peněžitých dluhů náležejících k závodu,



e) zjištěnou cenu závodu.



(2) Zjištěnou cenu závodu soud určí ve výši čistého jmění závodu; k

prostředkům uvedeným v odstavci 1 písm. b) se při tom nepřihlíží.



(3) Neprovádí-li se dokazování nebo souhlasí-li s tím osoby uvedené v §

338m odst. 4, není třeba nařizovat jednání.



(4) Usnesení podle odstavce 1 soud doručí oprávněnému, těm, kdo do

řízení přistoupili jako další oprávnění, a povinnému.



(5) Po právní moci usnesení podle odstavce 1 má každý právo nahlédnout

do zprávy o ceně závodu.



(6) Zjistí-li soud, že cena majetku náležejícího k závodu spolu s

prostředky uvedenými v odstavci 1 písm. b) nepřesahuje výši splatných

peněžitých dluhů náležejících k závodu, pohledávek oprávněného a těch,

kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, které nenáležejí k

závodu, a předpokládané náklady výkonu rozhodnutí, odměnu správce a

náhradu jeho hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon

rozhodnutí zastaví.



Dražební vyhláška



§ 338o



(1) Po právní moci usnesení o ceně soud nařídí, nebyl-li výkon

rozhodnutí pravomocně zastaven, dražební jednání (dražbu).



(2) Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební

vyhlášce) soud uvede



a) čas a místo dražebního jednání (§ 338q),



b) označení prodávaného závodu,



c) údaje uvedené v § 338n odst. 1,



d) výši nejnižšího podání (§ 338r odst. 1),



e) výši jistoty a způsob jejího zaplacení (§ 338r odst. 2),



f) upozornění, že cena majetku náležejícího k závodu, výše peněžních

prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně

České republiky, náležejících k závodu, cena dluhů náležejících k

závodu, výše peněžitých dluhů náležejících k závodu, zjištěná cena

závodu a výše nejnižšího podání mohou být změněny s přihlédnutím ke

zvýšení nebo snížení jmění závodu, k němuž dojde do dražebního jednání

(§ 338t odst. 1),



g) předpoklady, za kterých vydražitel může převzít vydražený závod a za

kterých vydražený závod přejde do jeho majetku (§ 338z odst. 1 a 2),



h) upozornění, že při rozvrhu podstaty se mohou oprávněný, ti, kdo do

řízení přistoupili jako další oprávnění, a další věřitelé povinného

domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek nebo pohledávek

zajištěných zástavním právem, zadržovacím právem, nebo zajišťovacím

převodem práva, než pro které byl nařízen výkon rozhodnutí, jestliže

náleží k závodu, jestliže je přihlásí nejpozději do 5 dnů přede dnem

dražebního jednání, jestliže v přihlášce uvedou výši pohledávky a

jejího příslušenství a prokáží-li je příslušnými listinami, a poučení,

že k přihláškám, v nichž výše pohledávky nebo jejího příslušenství

nebude uvedena, se nepřihlíží (§ 338s a § 338zn odst. 2),



i) upozornění, že dluhy náležejícík závodu, které nebudou při výkonu

rozhodnutí uspokojeny, přecházejí na vydražitele (§ 338zk),



j) výzvu, aby každý, kdo má právo, které nepřipouští dražbu (§ 267), je

uplatnil u soudu a aby takové uplatnění práva prokázal nejpozději před

zahájením dražebního jednání, s upozorněním, že jinak k jeho právu

nebude při provedení výkonu rozhodnutí přihlíženo,



k) upozornění, že osoby, které mají k závodu, k jeho části nebo k

majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své povaze

má tomuto účelu sloužit, předkupní právo nebo výhradu zpětné koupě, je

mohou uplatnit jen v dražbě jako dražitelé a že udělením příklepu

předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě zanikají, nejde-li o

předkupní právo stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku k právu

stavby, předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka pozemku

ke stavbě nebo zákonné předkupní právo, která udělením příklepu

nezanikají,



l) upozornění, kde a kdy je možné nahlédnout do zprávy o ceně závodu (§

338n odst. 5).



§ 338p



(1) Dražební vyhlášku soud doručí:



a) oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění,

povinnému, manželu povinného, osobám, o nichž je mu známo, že mají k

závodu nebo k majetku, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem

ke své povaze má tomuto účelu sloužit, předkupní právo, výhradu zpětné

koupě, zástavní právo nebo zadržovací právo, osobám, kterým práva

náležející k závodu byla převedena k zajištění dluhu povinného ve

prospěch jeho věřitele, osobám, které již přihlásily své vymahatelné

pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím

právem nebo zajišťovacím převodem práva, jež náležejí k závodu, a

příslušnými listinami je prokázaly, a osobám uvedeným v § 338zn odst.

1,



b) finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je závod a v

jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo),



c) těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na

státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní

pojištění,



d) obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je

závod.



(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) soud dražební vyhlášku doručí

do jejich vlastních rukou.



(3) Soud vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku na úřední desce

soudu a požádá obecní úřad, v jehož obvodu je závod, aby vyhlášku nebo

její podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým. Usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí současně sejme z úřední desky soudu.



(4) V odůvodněných případech může soud dražební vyhlášku nebo její

podstatný obsah uveřejnit v celostátním nebo místním tisku, popřípadě

jiným vhodným způsobem.



(5) Proti dražební vyhlášce mohou podat odvolání jen oprávněný, ti, kdo

do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný a osoby, které mají

k závodu nebo k majetku, který slouží k provozování závodu nebo

vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, předkupní právo nebo

výhradu zpětné koupě. Odvolání jen proti výrokům uvedeným v § 338o

odst. 2 písm. a), b), f) až l) není přípustné.



§ 338q



(1) Dražbu lze uskutečnit v místě, kde se nachází závod, nebo u soudu

anebo na jiném vhodném místě.



(2) Dražební jednání soud nařídí nejméně 30 dnů po dni vydání dražební

vyhlášky.



§ 338r



(1) Nejnižší podání soud stanoví ve výši poloviny ceny majetku

náležejícího k závodu [§ 338n odst. 1 písm. a)], nejvýše však ve výši

dvou třetin zjištěné ceny závodu [§ 338n odst. 1 písm. e)].



(2) Výši jistoty soud stanoví podle okolností případu, nejvýše však v

částce nepřevyšující tři čtvrtiny nejnižšího podání. Jistotu lze

zaplatit buď v hotovosti do pokladny soudu nebo platbou na účet soudu;

k platbě na účet soudu lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li před

zahájením dražebního jednání zjištěno, že na účet soudu také došla.



(3) Ten, kdo hodlá uplatnit při dražbě své předkupní právo nebo výhradu

zpětné koupě, musí je soudu prokázat nejpozději před zahájením

dražebního jednání.



§ 338s



(1) Věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím,

smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku)

anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, zadržovacím právem nebo

zajišťovacím převodem práva, která náleží k závodu, může ji u soudu

přihlásit nejpozději do 5 dnů přede dnem dražebního jednání. Oprávněný

nebo ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své

pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím,

smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 po právní moci usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí.



(2) V přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího

příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se

k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen v

dražební vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující,

že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním

právem, zadržovacím právem nebo zajišťovacím převodem práva a že náleží

k závodu, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.



(3) Opožděné přihlášky a přihlášky pohledávek, které nenáležejí k

závodu, soud usnesením odmítne; proti tomuto usnesení není odvolání

přípustné.



§ 338t



(1) Po vydání dražební vyhlášky soud správci uloží, aby mu podal před

zahájením dražebního jednání zprávu, zda došlo oproti stavu, který byl

rozhodný pro usnesení podle § 338n odst. 1, ke změně v okolnostech

podle § 338m odst. 3, popřípadě jak se tyto okolnosti změnily.



(2) Nepodá-li správce soudu řádně a včas zprávu podle odstavce 1, soud

mu uloží, aby státu nahradil náklady zmařené dražby, a na návrh

účastníků dražby, aby jim nahradil náklady, které jim v souvislosti s

účastí na této dražbě vznikly. O tomto následku musí být správce

poučen.



Dražební jednání



§ 338u



(1) Dražební jednání může řídit jen soudce. Jednotlivé úkony při

jednání, jimiž se nerozhoduje, může na základě pověření soudce provést

vykonavatel nebo jiný zaměstnanec soudu; řídí se přitom pokyny soudce.



(2) Jako dražitel se může jednání zúčastnit pouze ten, kdo zaplatil do

zahájení dražebního jednání jistotu (§ 338r odst. 2).



(3) Jako dražitelé nesmí vystupovat soudci, zaměstnanci soudů, povinný,

manžel povinného, správce, vydražitel uvedený v § 338za odst. 2 a ti,

jimž v nabytí závodu brání zvláštní předpis.



(4) Ustanovení § 336h odst. 3 platí obdobně.



§ 338v



(1) Bylo-li zjištěno, že byl podán návrh na vyloučení prodávaného

závodu nebo jeho části z výkonu rozhodnutí (§ 267), soud dražební

jednání odročí až do pravomocného rozhodnutí o návrhu.



(2) Byl-li podán návrh na vyloučení jednotlivých součástí majetku

náležejícího k závodu, soud podle okolností případu posoudí, zda je

třeba jednání odročit až do pravomocného rozhodnutí o návrhu nebo zda

přistoupí k dražbě. V případě, že přistoupí k dražbě, soud upozorní

dražitele na sporné součásti majetku.



(3) Nepodal-li správce do zahájení dražebního jednání zprávu podle §

338t odst. 1, rozhodne soud o nárocích podle § 338t odst. 2 a dražební

jednání odročí. Při nařízení nového dražebního jednání znovu postupuje

podle § 338o až 338t.



§ 338w



(1) Po zahájení dražebního jednání soudce



a) rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě

(§ 338r odst. 3),



b) na základě zprávy správce podle § 338t odst. 1 usnesením určí novou

cenu majetku náležejícího k závodu, výši peněžních prostředků v

hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České

republiky, náležejících k závodu, cenu dluhů náležejících k závodu,

výši peněžitých dluhů náležejících k závodu a výslednou cenu závodu,



c) stanoví, kolik činí nejnižší podání,



d) oznámí, kteří věřitelé přihlásili své pohledávky a v jaké výši,



popřípadě kteří věřitelé mají právo na uspokojení svých pohledávek

podle § 338zn odst. 1.



(2) Proti usnesením podle odstavce 1 písm. a), b) a c) není odvolání

přípustné.



(3) Zjistí-li soud, že cena majetku náležejícího k závodu spolu s

prostředky uvedenými v § 338n odst. 1 písm. b) nepřesahuje výši

splatných peněžitých dluhů náležejících k závodu, pohledávek

oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a

dalších přihlášených věřitelů, které nenáležejí k závodu, a

předpokládané náklady výkonu rozhodnutí, odměnu správce a náhradu jeho

hotových výdajů, anebo že ji přesahuje jen nepatrně, výkon rozhodnutí

zastaví.



(4) Nebude-li výkon rozhodnutí zastaven, soudce po provedení úkonů

podle odstavce 1 vyzve ty, kdo mohou dražit, aby činili podání.



(5) Dražba se koná, dokud dražitelé činí podání; dražitelé jsou vázáni

svými podáními, dokud soud neudělí příklep. Cena vydraženého závodu

není omezena ustanoveními cenových předpisů.



§ 338x



(1) Příklep lze udělit tomu, kdo učinil nejvyšší podání a u něhož jsou

splněny další podmínky stanovené zákonem. Učinilo-li více dražitelů

stejné nejvyšší podání, udělí soud příklep nejprve tomu, komu svědčí

předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě k závodu, pak tomu, komu

svědčí předkupní právo nebo výhrada zpětné koupě k části závodu nebo k

jednotlivým součástem majetku, které náležejí k závodu, a poté,

nedohodnou-li se jinak dražitelé, kteří učinili stejné nejvyšší podání,

dražiteli, který byl určen losem.



(2) Před udělením příklepu se soudce dotáže osob přítomných při dražbě,

zda mají námitky proti příklepu; námitky, které podali oprávněný, ten,

kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a dražitel, se

uvedou do protokolu.



(3) Jestliže soud neudělí se zřetelem na vznesené námitky příklep,

pokračuje se v dražbě vyvoláním předposledního podání; proti tomuto

usnesení není odvolání přípustné. V opačném případě soud usnesením

udělí příklep.



(4) V usnesení o příklepu soud stanoví lhůtu k zaplacení nejvyššího

podání, která počíná dnem právní moci příklepu a nesmí být delší než

dva měsíce. Na nejvyšší podání se započte vydražitelem složená jistota.



(5) Dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota

po skončení dražebního jednání; jestliže však podali proti příklepu

námitky, vrátí se jim po právní moci usnesení o příklepu.



§ 338y



(1) Usnesení o příklepu soud doručí oprávněnému, tomu, kdo do řízení

přistoupil jako další oprávněný, povinnému, manželu povinného,

vydražiteli a dražitelům, kteří proti udělení příklepu vznesli námitky.



(2) Proti usnesení o udělení příklepu mohou podat odvolání osoby

uvedené v odstavci 1. Do 15 dnů ode dne dražebního jednání mohou podat

odvolání též osoby uvedené v § 338p odst. 1 písm. a), kterým nebyla

doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily

dražebního jednání.



(3) Ustanovení § 336k odst. 3 a 4 platí obdobně.



§ 338z



(1) Vydražitel je oprávněn převzít vydražený závod již dnem

následujícím po vydání usnesení o příklepu. Závod předá vydražiteli na

jeho žádost správce za součinnosti s povinným; o převzetí se sepíše

zápis. O předání závodu správce vyrozumí soud. Soud potvrdí, která

předkupní práva a výhrady zpětné koupě váznoucí na nemovité věci

zanikly a které působí proti vydražiteli.



(2) Vydražený závod přechází do majetku vydražitele, nabylo-li usnesení

o příklepu právní moci a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání, a to

ke dni vydání usnesení o příklepu. K témuž dni se vydražitel stává

vlastníkem věcí a vstupuje do práv a povinností náležejících k závodu.



(3) Předkupní právo a výhrada zpětné koupě k vydraženému závodu, k jeho

částem nebo jednotlivým součástem majetku náležejícího k závodu s

výjimkou předkupního práva stavebníka k pozemku nebo vlastníka pozemku

k právu stavby, předkupního práva vlastníka stavby k pozemku nebo

vlastníka pozemku ke stavbě a zákonného předkupního práva zaniká dnem,

kterým závod přešel do majetku vydražitele.



(4) Jestliže vydražený závod nepřešel do majetku vydražitele, je

vydražitel povinen vrátit vydražený závod povinnému, vydat mu plody a

užitky a nahradit újmu, kterou mu způsobil při hospodaření se závodem.



§ 338za



(1) Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, soud dražební

jednání skončí. Další dražební jednání soud nařídí na návrh oprávněného

nebo toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, který lze

podat nejdříve po uplynutí tří měsíců od bezúspěšné dražby; nebyl-li

návrh podán do šesti měsíců, soud výkon rozhodnutí zastaví.



(2) Nezaplatil-li vydražitel nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě,

kterou mu určil soud a která nesmí být delší než jeden měsíc, usnesení

o příklepu se marným uplynutím dodatečné lhůty zrušuje a soud nařídí

další dražební jednání. O povinnostech a dluzích tohoto vydražitele a o

rozhodování o nich platí obdobně ustanovení § 336n.



(3) Při dalším dražebním jednání podle odstavců 1 a 2 se nejnižší

podání stanoví ve výši čtvrtiny ceny majetku náležejícího k závodu [§

338n odst. 1 písm. a)], nejvýše však ve výši třetiny zjištěné ceny

závodu [§ 338n odst. 1 písm. e)]; jinak o nařízení a provedení další

dražby platí obdobně ustanovení § 338p, 338q, § 338r odst. 2, § 338t,

338u, § 338v odst. 2, § 338w až 338z. Nebyl-li závod prodán ani při

dalším dražebním jednání z důvodu uvedeného v odstavci 1 větě první,

soud výkon rozhodnutí zastaví.



Rozvrh



§ 338zb



(1) Po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání

vydražitelem nařídí soud jednání o rozvrhu rozdělované podstaty.



(2) K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný,

ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, povinný, správce,

vydražitel, osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška

byla odmítnuta (§ 338s odst. 3), a osoby uvedené v § 338zn odst. 1.



(3) Předvolání k rozvrhovému jednání se vyvěsí na úřední desce soudu.



§ 338zc



Rozdělovanou podstatu tvoří prostředky uvedené v § 338n odst. 1 písm.

b), nejvyšší podání a úroky z něho, popřípadě náhrady, které do

podstaty připadají podle § 338za odst. 2 věty druhé, a na tyto náhrady

započítaná jistota vydražitele uvedeného v § 338za odst. 2.



§ 338zd



(1) Při rozvrhovém jednání se projednají pohledávky, které mohou být

uspokojeny z rozdělované podstaty.



(2) Každý z věřitelů, který je přítomen jednání, je povinen vyčíslit

svou pohledávku a její příslušenství ke dni rozvrhového jednání a

uvést, do jaké skupiny patří, a skutečnosti významné pro její pořadí.

Pohledávky ostatních věřitelů a jejich příslušenství vyčíslí ke dni

rozvrhového jednání a jejich skupinu a pořadí uvede soud podle údajů

obsažených ve spisu. Po skončení rozvrhového jednání nelze přihlížet k

té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena.



(3) Každý z účastníků rozvrhu může popřít vyčíslené pohledávky co do

jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí. K námitkám osob,

které se k rozvrhovému jednání nedostavily, se nepřihlíží, ledaže by

byly uplatněny a doloženy před jednáním.



(4) Pohledávku vydražitele podle § 338zf však nelze popřít.



§ 338ze



(1) Podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty

uspokojují postupně podle těchto skupin:



a) pohledávky nákladů vzniklých státu v souvislosti s prováděním

dražby, nové dražby nebo další dražby a zaplacením zálohy podle § 338i

odst. 5,



b) pohledávka odměny správce a jeho hotových výdajů,



c) pohledávka vydražitele podle § 338zf,



d) pohledávky zajištěné zadržovacím právem,



e) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil

jako další oprávněný, a pohledávky zajištěné zástavním právem nebo

zajišťovacím převodem práva,



f) pohledávky nedoplatků výživného,



g) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,

pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální

zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly

uspokojeny podle písmena e),



h) pohledávky náhrady újmy na zdraví způsobené trestným činem,



i) ostatní pohledávky.



(2) Nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny,

uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které

mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.



(3) Nesplatné pohledávky zajištěné zástavním právem nebo zajišťovacím

převodem práva se považují při rozvrhu za splatné.



(4) Úroky nebo úroky z prodlení za poslední tři roky před rozvrhovým

jednáním, jakož i náhrada nákladů řízení se uspokojují v pořadí

jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.



(5) Pro pořadí je rozhodující



a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na

nařízení výkonu rozhodnutí,



b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný,

den, který se považuje za přistoupení k řízení,



c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška,



d) u pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem nebo

zajišťovacím převodem práva den vzniku těchto práv,



e) u pohledávky věřitele uvedeného v § 338zn den, podle kterého se řídí

pořadí pohledávky v řízení o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky

nebo prodejem movitých věcí anebo nemovitých věcí,



f) u pohledávky oprávněného, toho, jenž do řízení přistoupil jako další

oprávněný, nebo přihlášené pohledávky náhrady škody nebo nemajetkové

újmy způsobené trestným činem nebo z bezdůvodného obohacení získaného

trestným činem, byl-li závod zajištěn v trestním řízení o tomto

trestném činu a byly-li návrh nebo přihláška podány v době, kdy

zajištění podle trestního řádu trvá, den právní moci rozhodnutí o

zajištění závodu podle trestního řádu.



Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni

výhodnější.



(6) Zjistí-li soud z evidence osob nebo majetku, že zpeněžený závod je

zajištěn podle trestního řádu a převyšuje-li dosažený výtěžek všechny

pohledávky, které byly v rozvrhu uspokojeny, informuje soud o této

skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajištění rozhodl.

Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů soudu, že se

zajištění vztahuje i na zbytek výtěžku, vyplatí se zbytek výtěžku

povinnému.



(7) Nepostupuje-li soud podle odstavce 6, vyplatí se po úhradě všech

pohledávek, které mají být uspokojeny, zbytek rozdělované podstaty

povinnému.



(8) Nebyla-li plně uspokojena pohledávka správce podle odstavce 1 písm.

b), uloží soud usnesením tuto povinnost povinnému; oprávněný, ti, kdo

do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelé, kteří

přihlásili své pohledávky (§ 338s), za splnění této povinnosti společně

a nerozdílně ručí.



§ 338zf



Vydražitel má pohledávku za podstatou, jestliže



a) výše peněžitých dluhů náležejících k závodu spolu s pohledávkami

oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a

dalších přihlášených věřitelů, které nenáležejí k závodu a které mají

být uhrazeny z podstaty, nepřesahuje rozdělovanou podstatu, a to ve

výši tohoto rozdílu, nebo



b) pohledávky oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další

oprávnění, a dalších přihlášených věřitelů, které mají být uspokojeny z

podstaty, nepřesahují rozdělovanou podstatu, a to ve výši tohoto

rozdílu.



§ 338zg



(1) V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly

při rozvrhovém jednání popřeny co do pravosti, výše, zařazení do

skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění

důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo

podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty.



(2) Ustanovení § 337e odst. 2, 3 a 4 platí obdobně.



§ 338zh



(1) Po právní moci rozhodnutí o návrhu podle § 267a odst. 1 soud nařídí

jednání o rozvrhu zbytku rozdělované podstaty.



(2) K tomuto jednání soud nepředvolá účastníky rozvrhu, jejichž

pohledávky byly podle předchozího rozvrhového usnesení zcela

uspokojeny. Při rozvrhu zbytku rozdělované podstaty se jinak postupuje

obdobně podle § 338zb odst. 2 a 3, § 338zc, 338ze a 338zf.



§ 338zi



(1) V rozvrhovém usnesení soud přizná pohledávky jejich věřitelům;

úhrada odměny a hotových výdajů se poskytne správci a úhrada pohledávky

podle § 338zf se poskytne vydražiteli.



(2) Přiznané částky soud vyplatí po právní moci rozvrhového usnesení.



Zpráva o výkonu správy závodu



§ 338zj



(1) Poté, co vydražený závod přešel do majetku vydražitele a správce mu

předal závod, podá správce soudu konečnou zprávu o výkonu své funkce a

vyúčtuje odměnu a hotové výdaje.



(2) Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako

další oprávnění, povinnému, manželu povinného a vydražiteli.



(3) Soud zprávu přezkoumá a rozhodne o jejím schválení při jednání;

jednání není třeba nařizovat, jestliže osoby uvedené v odstavci 2 v

určené lhůtě nesdělí své námitky proti zprávě.



(4) Po schválení zprávy soud zprostí správce jeho funkce.



Přechod práv a dluhů na vydražitele



§ 338zk



(1) Na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený závod, přechází



a) majetek, který slouží k provozování závodu nebo vzhledem ke své

povaze má tomuto účelu sloužit;



b) práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví

týkající se podnikatelské činnosti vydraženého závodu, ledaže by to

odporovalo smlouvě o poskytnutí těchto práv nebo jejich povaze;



c) práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnanců

působících ve vydraženém závodu;



d) dluhy náležející k vydraženému závodu, které nebyly uspokojeny při

rozvrhu, včetně jejich zajištění.



(2) Přechodem dluhu povinného nastupuje vydražitel jako dlužník na jeho

místo; k přechodu dluhu se souhlas věřitele nevyžaduje.



(3) Je-li pro nabytí nebo zachování práv uvedených v odstavci 1 písm.

b) rozhodné uskutečňování určité podnikatelské činnosti, započítá se do

této činnosti vydražitele uskutečněné po příklepu i činnost uskutečněná

při provozu závodu před jeho prodejem v dražbě.



(4) Nájemní nebo podnájemní smlouvu na nebytové prostory uzavřenou

povinným jako nájemcem nebo jako pronajímatelem může vydražitel

vypovědět ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i z jiných

důvodů, než stanoví zvláštní zákon nebo než byly dohodnuty; to platí

také v případě, že nájem byl sjednán na dobu určitou. Právo druhé

strany na náhradu škody tím vzniklé není dotčeno.



(5) Spolu s pohledávkami, které byly uspokojeny při rozvrhu, zaniká i

jejich zajištění.



Oznámení jiným orgánům



§ 338zl



(1) O tom, že vydražený závod přešel do majetku vydražitele (§ 338z

odst. 2), soud vyrozumí příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který

vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán. Rejstříkový soud nebo

jiný orgán poté provede zápis o prodeji závodu v příslušném rejstříku.



(2) Jestliže k závodu patří nemovitá věc, vyrozumí soud příslušný

katastrální úřad, že vlastníkem nemovité věci se stal vydražitel; v

případě, že k nemovité věci bylo zřízeno zástavní právo, současně

uvede, zda působí proti vydražiteli nebo zda zaniklo.



(3) Byl-li výkon rozhodnutí zastaven, soud o tom vyrozumí po právní

moci usnesení příslušný rejstříkový soud nebo orgán, který vede jiný

rejstřík, v němž je povinný zapsán, popřípadě též příslušný katastrální

úřad.



§ 338zm



(1) Žádný z věřitelů, jehož pohledávka přešla na vydražitele (§ 338zk

odst. 2), nemůže namítat, že prodejem závodu v dražbě se zhoršila

dobytnost jeho pohledávky.



(2) Povinný neodpovídá za vady majetku náležejícího k závodu, který byl

prodán v dražbě.



Jiné výkony rozhodnutí



§ 338zn



(1) Nařízením výkonu rozhodnutí postižením závodu se odkládá provedení

již nařízených výkonů rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých

věcí náležejících k závodu a výkonů rozhodnutí přikázáním k závodu

náležejících jiných pohledávek než z účtu u peněžního ústavu. Oprávnění

z těchto výkonů rozhodnutí se považují za věřitele uvedené v § 338s,

aniž by bylo potřebné pohledávku přihlásit; to platí i tehdy, jestliže

vymáhaná pohledávka nenáleží k závodu.



(2) Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitých věcí

náležejících k závodu nebo přikázáním k závodu náležejících jiných

pohledávek než z účtu u peněžního ústavu, který byl nařízen až po

nařízení výkonu rozhodnutí postižením závodu, se neprovede. Právo

těchto oprávněných přihlásit vymáhanou pohledávku podle § 338s není

dotčeno.



(3) Nebyla-li pohledávka věřitelů uvedených v odstavcích 1 a 2

uspokojena při rozvrhu rozdělované podstaty, pokračuje soud po skončení

výkonu rozhodnutí postižením závodu v řízení; v případě, že závod byl

prodán v dražbě a že jde o pohledávku náležející k závodu, nastupuje do

řízení na místo povinného vydražitel.



Zastavení výkonu rozhodnutí



§ 338zo



(1) Byl-li výkon rozhodnutí postižením závodu zastaven, soud vyzve

správce, aby mu podal konečnou zprávu o výkonu své funkce a aby

vyúčtoval odměnu a hotové výdaje.



(2) Soud zprávu doručí oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako

další oprávnění, povinnému a manželu povinného.



(3) Ustanovení § 338zj odst. 3 a 4 platí obdobně.



(4) Povinnost zaplatit správci odměnu a náhradu hotových výdajů soud

uloží buď povinnému nebo společně a nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do

řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelům, kteří přihlásili

své pohledávky (§ 338s a 338zn), a to podle toho, z jakého důvodu k

zastavení výkonu rozhodnutí došlo.



Postižení části závodu



§ 338zp



(1) Na výkon rozhodnutí postižením části závodu tvořící samostatnou

organizační složku se užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí postižením

závodu, nestanoví-li zákon jinak.



(2) Správa části závodu vykonávaná správcem se vztahuje i na jednání

při provozu závodu, která se týkají jím spravované organizační složky

závodu.



Postižení podílu spolumajitele závodu



§ 338zq



(1) Na výkon rozhodnutí postižením podílu spoluvlastníka závodu se

užijí ustanovení o výkonu rozhodnutí postižením závodu, nestanoví-li

zákon jinak.



(2) Spoluvlastníku povinného soud doručí pravomocné usnesení o nařízení

výkonu rozhodnutí postižením závodu a dražební vyhlášku; spoluvlastník

povinného může podat za podmínek uvedených v § 338p odst. 5 odvolání

proti dražební vyhlášce.



(3) Povinnosti uložené povinnému v § 338m platí i pro spoluvlastníka

závodu.



(4) Opatření správce závodu působí i proti spoluvlastníku povinného.



(5) Pro spoluvlastníka povinného platí § 338k odst. 2 až 6.



(6) Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými

dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení §

338x odst. 1 věty druhé se nepoužije.



(7) Spoluvlastník povinného je oprávněn podat za podmínek uvedených v §

338y odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu.



Prodej rodinného závodu



§ 338zqa



(1) Na výkon rozhodnutí prodejem rodinného závodu se užijí ustanovení o

výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li se dále jinak.



(2) Členu rodiny zúčastněnému na provozu rodinného závodu, který není

povinným, soud doručí dražební vyhlášku.



(3) Zúčastní-li se člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu,

který není povinným, dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné

nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení § 338x odst. 1 věty

druhé se nepoužije.



(4) Člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu, který není

povinným, je oprávněn podat za podmínek uvedených v § 338y odst. 2 větě

druhé odvolání proti usnesení o příklepu.



Prodej zástavy



§ 338zr



(1) Na výkon rozhodnutí prodejem zastaveného závodu se užijí ustanovení

o výkonu rozhodnutí prodejem závodu, nestanoví-li zákon jinak.



(2) Při výkonu rozhodnutí prodejem zastaveného závodu se nepoužijí

ustanovení § 338f odst. 2 a 3, ledaže jde o návrh dalšího oprávněného z

usnesení o nařízení prodeje zástavy, a ustanovení § 338s, ledaže by

věřitel přihlásil pohledávku zajištěnou prodávanou zástavou.



Hlava osmá



Uspokojení práv na nepeněžité plnění



Návrh



§ 339



(1) Podle těchto ustanovení se vykonávají rozhodnutí, která ukládají

jinou povinnost než zaplacení peněžité částky.



(2) Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí též pro náklady, které mu

byly rozhodnutím přiznány, jakož i pro náklady výkonu rozhodnutí, uvede

v návrhu na výkon rozhodnutí, jakým způsobem má být jeho pohledávka na

nákladech uspokojena.



Vyklizení



nadpis vypuštěn



§ 340



(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil

nemovitou věc, stavbu, byt nebo místnost, soud nařídí výkon rozhodnutí

a po právní moci tohoto usnesení výkon rozhodnutí provede.



(2) Soud vyrozumí povinného nejméně 15 dnů předem, kdy bude vyklizení

provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obce.



§ 341



(1) Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud učiní opatření, aby z

vyklizovaného objektu



a) byly odstraněny věci patřící povinnému a příslušníkům jeho

domácnosti, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se

souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném

objektu,



b) byli vykázáni povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva

povinného.



(2) Věci odstraněné z vyklizovaného objektu odevzdají se povinnému nebo

některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.



(3) Není-li přítomen vyklizení nikdo, kdo by mohl věci převzít, nebo

je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady

povinného do úschovy obci nebo jinému vhodnému schovateli; není-li

možné věci dát do úschovy, výkon rozhodnutí nelze provést. Soud

vyrozumí povinného o tom, komu jeho věci byly dány do úschovy.



(4) Postup podle odstavce 3 se nepoužije, jde-li o věc zjevně

bezcennou. V takovém případě soud věc zdokumentuje a nařídí její

zničení. O zničení věci vyrozumí povinného nejméně pět dnů předem, než

k němu dojde. Zničení věci se provede tak, že ji soud předá k využití

nebo k odstranění nebo ji předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu

odpadů podle zvláštního právního předpisu^102).



§ 342



(1) Nevyzvedl-li si povinný věci u obce nebo schovatele do šesti měsíců

ode dne, kdy byly uschovány, budou prodány na návrh obce (schovatele)

podle ustanovení o prodeji movitých věcí.



(2) Výtěžek prodeje vyplatí soud povinnému po srážce nákladů úschovy a

nákladů prodeje. Jestliže povinný odmítne zbytek výtěžku převzít nebo

jeho pobyt není znám, postupuje soud přiměřeně podle § 301 zákona o

zvláštních řízeních soudních; lhůta podle § 301 odst. 1 zákona o

zvláštních řízeních soudních počíná běžet ode dne, kdy povinný odmítl

zbytek výtěžku převzít nebo kdy se zbytek výtěžku soudu vrátil jako

nedoručitelný.



(3) Věci, které se nepodaří prodat, soud nabídne obci nebo schovateli

na úhradu nákladů úschovy za dvě třetiny odhadní ceny; odmítnou-li věci

převzít, připadají státu.



(4) Náklady úschovy, které nebudou uhrazeny z výtěžku prodeje ani

převzatými věcmi, je povinen nahradit obci (schovateli) povinný; o této

povinnosti soud rozhodne na návrh obce (schovatele).



nadpis vypuštěn



§ 343



zrušen



§ 344



zrušen



Odebrání věci



§ 345



(1) Ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vydal

nebo dodal oprávněnému věc, postará se soud o výkon rozhodnutí tím, že

dá odebrat věc se vším, co k ní patří, povinnému a odevzdá ji

oprávněnému.



(2) Jestliže je k užívání odebírané věci třeba listiny, odebere se i

tato listina povinnému a odevzdá se oprávněnému spolu s věcí, která

byla povinnému odebrána.



(3) Nařízení výkonu rozhodnutí doručí povinnému vykonavatel při

odebrání věci. Soud vyrozumí oprávněného o době výkonu předem. Odebrání

věci nebude provedeno, nebude-li mu přítomen oprávněný nebo jeho

zástupce. Ukazuje-li se to potřebné, vykonavatel provádějící odebrání

věci přibere k tomu vhodnou osobu, podle možnosti zástupce orgánu obce.



(4) Vyžaduje-li to účel výkonu rozhodnutí, je ten, kdo provádí výkon,

oprávněn učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla) a

jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v

nich umístěných, kde je podle důvodného předpokladu věc, kterou má

povinný vydat nebo dodat oprávněnému; za tím účelem je oprávněn zjednat

si do bytu povinného nebo do jiné místnosti povinného přístup,

popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.



§ 346



Má-li věc, kterou je třeba povinnému odebrat, u sebe někdo jiný, vyzve

jej soud, aby ji oprávněnému vydal. Nebude-li věc vydána dobrovolně,

použije se na návrh oprávněného přiměřeně ustanovení o výkonu

rozhodnutí přikázáním pohledávky.



§ 347



(1) Nepodaří-li se odebrat věc určenou v nařízení výkonu rozhodnutí a

lze-li si věc stejného druhu a stejné jakosti opatřit jinak, vyzve soud

oprávněného, aby si ji opatřil na náklad a nebezpečí povinného.



(2) Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil

oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh

oprávněného některým ze způsobů uvedených v § 258 odst. 1.



Rozdělení společné věci



§ 348



(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo

nemovitá věc prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky,

provede se výkon rozhodnutí přiměřeně podle ustanovení o prodeji

movitých věcí nebo nemovitých věcí.



(2) Spoluvlastníci mají pro účely rozvrhu výtěžku prodeje postavení

oprávněných; výše pohledávek se stanoví podle výše jejich podílů na

společné věci.



(3) Nepodaří-li se společnou movitou věc nebo nemovitou věc prodat,

zastaví soud výkon rozhodnutí.



§ 349



(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby byla společná movitá věc nebo

nemovitá věc rozdělena jinak než prodejem, určí soud při nařízení

výkonu rozhodnutí, jak výkon bude proveden. Ukazuje-li se to potřebné,

přibere se k provedení výkonu rozhodnutí vhodná osoba, podle možnosti

zástupce orgánu obce.



(2) Jestliže je to třeba, zejména je-li nutno přesně stanovit,

popřípadě vytyčit hranice pozemků, přibere soud k rozdělení znalce.



Provedení prací a výkonů



§ 350



(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí, aby povinný podle něho provedl pro

oprávněného nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než

povinný, povolí soud oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde,

provést někým jiným nebo si ji provedl sám, a to na náklad povinného.



(2) Oprávněný nebo ten, kým si oprávněný nechal práci provést, je při

výkonu rozhodnutí oprávněn ke všemu, co je potřebné k provedení práce,

o kterou jde.



(3) Povinnému může soud uložit, aby potřebný náklad zaplatil

oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí provede se pak na návrh

oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení peněžitých

pohledávek.



§ 351



(1) Ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za

porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč.

Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na

návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude

zastaven. Pokuty připadají státu.



(2) Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje povinnosti nahradit újmu.



§ 351a



(1) Bylo-li vykonávané rozhodnutí splněno, avšak povinný následně

způsobil porušením uložené mu povinnosti změnu stavu, který toto

rozhodnutí předpokládá, (předešlého stavu), soud oprávněnému povolí,

aby se na náklady povinného postaral o obnovení stavu předpokládaného

tímto rozhodnutím. Způsob obnovení předešlého stavu soud uvede v

usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.



(2) Na žádost oprávněného soud pověří vykonavatele provedením

jednotlivých úkonů při výkonu rozhodnutí nebo učiní jiná vhodná

opatření, aby oprávněnému dopomohl k obnovení předešlého stavu.



(3) Povinnému může soud uložit, aby potřebné náklady zaplatil

oprávněnému předem. Výkon tohoto rozhodnutí, jakož i rozhodnutí, kterým

bylo povinnému uloženo zaplatit náklady uvedené v odstavci 1, se

provede na návrh oprávněného některým ze způsobů určených k uspokojení

peněžitých pohledávek.



ČÁST SEDMÁ



Jiná činnost soudu



nadpis vypuštěn



nadpis vypuštěn



§ 352



(1) Soud přijímá do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci v

souvislosti s trestním nebo jiným soudním řízením. U soudu se rovněž

skládají peníze a jiné hodnoty náležející osobám, u kterých soud

dohlíží na správu majetku, zálohy, jistoty a jiné platby, které

bezprostředně souvisí se soudním řízením.



(2) O přijetí do úschovy a o složení peněz a jiných hodnot, zálohy,

jistoty nebo jiných plateb podle odstavce 1 vydá soud tomu, kdo hodnoty

skládá, potvrzení.



nadpis vypuštěn



§ 353



(1) Na žádost oprávněného ze soudního rozhodnutí, soudního smíru nebo

veřejné listiny, které splňují podmínky podle přímo použitelného

předpisu Evropské unie^34f) k potvrzení jako evropský exekuční titul

nebo částečný evropský exekuční titul, soud toto rozhodnutí, smír nebo

veřejnou listinu jako evropský exekuční titul nebo částečný evropský

exekuční titul potvrdí za podmínek stanovených přímo použitelným

předpisem Evropské unie^34f). Nejsou-li splněny podmínky pro vydání

potvrzení, soud jej nevydá a o důvodech písemně vyrozumí oprávněného.



(2) K vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného

evropského exekučního titulu je v případě rozhodnutí a soudního smíru

příslušný soud, který rozhodnutí vydal nebo soudní smír schválil. K

vydání potvrzení evropského exekučního titulu a částečného evropského

exekučního titulu je v případě veřejné listiny příslušný soud, v jehož

obvodu má sídlo ten, kdo veřejnou listinu sepsal.



(3) Za podmínek stanovených přímo použitelným právním předpisem

Evropské unie^34f) soud na žádost provede opravu nebo zruší potvrzení

evropského exekučního titulu nebo částečného evropského exekučního

titulu vydaného podle odstavce 1. Nejsou-li splněny podmínky pro opravu

nebo zrušení, použije se věta druhá odstavce 1 obdobně.



(4) K opravě nebo zrušení potvrzení evropského exekučního titulu nebo

částečného evropského exekučního titulu je příslušný soud, který

potvrzení vydal.



nadpis vypuštěn



§ 354



Oznámení výhrady



(1) Každý může požádat okresní soud, aby doručil jeho oznámení o

výhradě práva dovolat se neúčinnosti právního jednání podle občanského

zákoníku tomu, proti kterému se neúčinnosti právního jednání může

dovolat.



(2) Soud o žádosti sepíše protokol a oznámení o výhradě doručí.

Nepředá-li žadatel soudu spolu se žádostí oznámení o výhradě, může ho

učinit do protokolu u soudu. V takovém případě soud doručí protokol.



ČÁST OSMÁ



Závěrečná ustanovení



Přechodná ustanovení



§ 355



Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená

před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před

účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.



§ 356



(1) Pro lhůty, které v den, kdy tento zákon nabyl účinnosti, ještě

neskončily, platí ustanovení tohoto zákona.



(2) Jestliže však zákonem byla dosud stanovena lhůta delší, skončí až v

této pozdější době.



(3) Lhůta k podání stížnosti pro porušení zákona neskončí dříve než

šest měsíců ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti.



§ 357



Na platební rozkazy vydané přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti,

použije se dosavadních předpisů.



§ 358



Řízení v nájemních věcech, zahájená přede dnem, kdy tento zákon nabyl

účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.



§ 359



Pokud ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti, přísluší soudu ještě

rozhodovat o příkazech k vyklizení, vydaných národními výbory, rozhodne

o nich podle dosavadních předpisů.



§ 360



(1) Bylo-li přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, zahájeno

řízení u soudu dosud věcně příslušného, pokračuje v řízení tento soud a

pro další postup se použije dosavadních předpisů.



(2) Obdobně se postupuje, náleží-li věc do pravomoci státního

notářství, s výjimkou věcí soudní úschovy.



§ 361



(1) Dosud neskončené věci soudní úschovy postoupí soud příslušnému

státnímu notářství a vyrozumí účastníky i schovatele, že řízení

napříště vede a o vydání předmětu úschovy rozhoduje státní notářství.



(2) Dokud schovatel nebude takto vyrozuměn, vede řízení soud podle

dosavadních předpisů.



§ 362



(1) Věci poručenské a věci opatrovnické týkající se majetku dítěte

přenášejí se dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti, z národních výborů

na soudy.



(2) Národní výbory postoupí neprodleně spisy týkající se věcí uvedených

v odstavci 1 příslušnému okresnímu soudu.



§ 363



(1) O žádostech za povolení uzavření manželství nezletilým a osobám

stiženým duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutým, o nichž

nebylo národním výborem pravomocně rozhodnuto přede dnem, kdy tento

zákon nabyl účinnosti, rozhodne soud.



(2) Národní výbory postoupí žádosti uvedené v odstavci 1 neprodleně

příslušnému okresnímu soudu.



§ 364



V řízení o zadržení v ústavu soud od účinnosti nové úpravy tohoto

řízení nepokračuje; do té doby rozhoduje soud o zadržení v ústavu podle

dosavadních ustanovení.



§ 365



Exekuční tituly vzniklé před účinností tohoto zákona jsou podkladem pro

výkon rozhodnutí podle tohoto zákona, i když je tento zákon za podklad

výkonu rozhodnutí nepovažuje.



§ 366



Povolení exekuce, k němuž došlo přede dnem účinnosti tohoto zákona, má

účinky nařízení výkonu rozhodnutí. V řízení se dále postupuje podle

tohoto zákona, není-li stanoveno jinak.



§ 367



(1) Zabavení peněžité pohledávky a platu, k němuž došlo před účinností

tohoto zákona, má účinky nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy,

popřípadě přikázáním pohledávky povinného, které bylo plátci mzdy,

popřípadě dlužníku povinného doručeno.



(2) Plátce mzdy, který provádí srážky ze mzdy povinného na základě

exekuce na plat povolené přede dnem, kdy tento zákon nabyl účinnosti,

může po účinnosti tohoto zákona postupovat při provádění srážek podle

nových ustanovení. Jakmile mu soud doručí usnesení, ve kterém jej

vyzve, aby při dalším provádění srážek postupoval podle ustanovení

tohoto zákona, je plátce mzdy povinen tak učinit.



§ 368



(1) Byla-li přede dnem účinnosti tohoto zákona povolena exekuce

vyklizením bytu, dokončí se podle dosavadních předpisů.



(2) Ukládá-li rozhodnutí soudu vydané přede dnem účinnosti tohoto

zákona povinnost vyklidit byt, za který je třeba poskytnout náhradu, je

vykonatelné, až když byl právoplatně poskytnut náhradní byt, popřípadě

náhradní ubytování tam, kde stačí poskytnout náhradní ubytování.



§ 369



Povolené exekuce na nemovitosti a na movité věci se dokončí podle

dosavadních předpisů.



§ 370



Exekuční likvidace, nařízené přede dnem, kdy tento zákon nabyl

účinnosti, dokončí se podle dosavadních předpisů.



§ 370a



Působnosti stanovené obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle

tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.



§ 371



zrušen



§ 372



zrušen



Zmocňovací ustanovení



§ 373



Ministerstvo upraví vyhláškou výkon rozhodnutí srážkami z pracovní

odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo

ve výkonu zabezpečovací detence, jakož i chovanců v zařízeních pro

výkon ústavní a ochranné výchovy.



§ 374



(1) Ministerstvo se zmocňuje vydat obecně závazným právním předpisem

jednací řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, který upraví

podrobněji pro vyřizování občanskoprávních věcí organizaci práce a

úkoly zaměstnanců při výkonu soudnictví včetně postupu notáře při

provádění úkonů v řízení o dědictví, postup při doručování písemností,

postup soudů při výkonu rozhodnutí, kancelářské práce u soudů včetně

správní agendy. Zejména v něm může stanovit,



a) které jednoduché úkony svěřené předsedovi senátu (samosoudci) mohou

vykonávat justiční čekatelé nebo administrativní zaměstnanci a kterými

úkony v řízení o dědictví může notář pověřit své zaměstnance,



b) ve kterých případech jsou zaměstnanci soudů oprávněni ověřit pravost

podpisu na listinách a správnost opisů listin,



c) kdy lze upustit od přítomnosti zapisovatele při jednání před soudem

a jakým způsobem v takových případech je nutno zaznamenat obsah

jednání,



d) jaká nutná vydání se hradí osobám zúčastněným na řízení.



(2) Předseda senátu (samosoudce), jemuž je jinak věc podle rozvrhu

práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených

justičním čekatelům nebo administrativním zaměstnancům, a to buď vůbec

nebo v jednotlivých případech.



(3) Je-li podáno odvolání proti rozhodnutí, které vydal soudní komisař,

justiční čekatel, asistent soudce nebo pověřený administrativní

zaměstnanec, může mu zcela vyhovět předseda senátu (samosoudce). Jeho

rozhodnutí se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je

napadnout odvoláním.



§ 374a



Ministerstvo stanoví vyhláškou



a) výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů notářů jako

soudních komisařů,



b) případy, v nichž nelze povolit nahlédnutí do spisu, neboť jejich

obsah musí zůstat utajen,



c) paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo

notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním předpisem,^57) a

to pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení,



d) paušální výši náhrady hotových výdajů pro účely rozhodování o

náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3,



e) výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady

jejich hotových výdajů,



f) podrobnosti postupu při vyhotovování a doručování stejnopisů

rozhodnutí a jiných písemností soudu v listinné podobě za součinnosti

provozovatele poštovních služeb.



Zrušovací ustanovení



§ 375



Zrušují se:



1. zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský

soudní řád), ve znění pozdějších předpisů;



2. zákon č. 68/1952 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád;



3. § 6 odst. 2 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněžnictví;



4. § 7 zákona č. 85/1952 Sb., o pojišťovnictví;



5. § 57 až 60 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;



6. zákonné opatření Předsednictva Národního shromáždění č. 57/1955 Sb.,

o urychleném vymáhání pohledávek na úhradu osobních potřeb nezletilých

dětí;



7. zákonné opatření Předsednictva Národního shromáždění č. 63/1955 Sb.,

o soudní exekuci odepsáním z účtu u peněžního ústavu;



8. zákon č. 46/1959 Sb., o změně pravomoci soudů a o změně a doplnění

některých ustanovení z oboru soudnictví a státních notářství;



9. vládní nařízení č. 175/1950 Sb., o potvrzeních potřebných pro

osvobození od soudních poplatků a záloh a pro ustanovení zástupce;



10. vládní nařízení č. 176/1950 Sb., o způsobu a rozsahu exekuce proti

družstvům a jiným právnickým osobám;



11. vládní nařízení č. 177/1950 Sb., o odhadech nemovitých věcí;



12. nařízení ministra spravedlnosti č. 178/1950 Sb., kterým se pro

určení soudní příslušnosti stanoví, co se u některých právnických osob

rozumí organizačně nižší správou;



13. nařízení ministra spravedlnosti č. 180/1950 Sb., o exekuci na

peněžité pohledávky a plat;



14. nařízení ministra spravedlnosti č. 95/1952 Sb., kterým se vydává

jednací řád pro soudy;



15. nařízení ministra spravedlnosti č. 12/1953 Sb., o rozsahu a

podmínkách přípustnosti exekuce na pohledávky z dodávek zemědělských

výrobků státu;



16. vyhláška ministra spravedlnosti č. 356/1952 Ú. l. (č. 409/1952 Ú.

v.), kterou se vypočítávají právnické osoby požívající ochrany v

exekuci a příslušné dozorčí orgány;



17. vyhláška ministra spravedlnosti č. 149/1958 Ú. l., o rozsahu

přípustnosti exekuce na pracovní odměnu osob, na nichž se vykonává

trest odnětí svobody, a chovanců výchoven dorostu, ve znění vyhlášky

ministra spravedlnosti č. 34/1961 Sb.;



18. nařízení ministra spravedlnosti č. 41/1960 Sb., o sídlech a

obvodech lidových soudů a sídlech a obvodech krajských soudů.



§ 376



Účinnost zákona



Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.



Příloha A



zrušena



Vybraná ustanovení novel



Čl.III zákona č. 519/1991 Sb.



Ustanovení přechodná a závěrečná



1.



a) Věci, které by podle Čl. I § 9 odst. 2 patřily v prvním stupni do

věcné příslušnosti krajského soudu, ale řízení o nich bylo zahájeno již

před nabytím účinnosti tohoto zákona u okresního soudu, dokončí soudy

dosud věcně příslušné; odvolacím soudem v těchto případech je krajský

soud, dovolacím soudem vrchní soud republiky.



b) Stížnosti pro porušení zákona, podané do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona proti pravomocným rozhodnutím soudů nebo státních notářství se

projednají podle dosavadních předpisů.



c) Na základě podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona, jež došly

na orgány státního zastupitelství nebo na ministerstva spravedlnosti

republik do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou orgány k tomu

příslušné podle dosavadních předpisů podat do 1 roku od nabytí

účinnosti tohoto zákona stížnost pro porušení zákona; o těchto

stížnostech rozhodnou soudy příslušné k vyřízení podle předpisů

platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



d) Ve věcech, ve kterých rozhodnutí odvolacího soudu nabyla právní moci

v průběhu jednoho měsíce před nabytím účinnosti tohoto zákona, mohou

účastníci podat do měsíce poté, co tento zákon nabude účinnosti,

dovolání, jsou-li jinak splněny podmínky § 237 až 239.



e) Návrhy na obnovu řízení podané do dne nabytí účinnosti tohoto zákona

z důvodů uvedených v dosavadním § 228 odst. 1 písm. c) a d) se

projednají podle dosavadních předpisů.



f) V řízeních, do kterých vstoupil státní zástupce podle § 35 odst. 1,

zaniká jeho účast dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, pokud nejde o

případ uvedený v ustanovení písm. i).



g) V řízeních, která byla zahájena na návrh státního zástupce, zaniká

jeho účast rovněž dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti. Soud vyzve

účastníka, který byl označen jako navrhovatel, k vyjádření, zda chce v

řízení pokračovat. Nevyjádří-li se tento účastník ve lhůtě mu dané tak,

že si přeje v řízení pokračovat, soud řízení zastaví; v takovém případě

soud případná rozhodnutí zruší a o nákladech řízení rozhodne tak, že

účastníci nemají na jejich náhradu právo.



h) Řízení o návrzích státního zástupce podle § 457 odst. 2 a 3

občanského zákoníku dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, soud

zastaví a případná rozhodnutí zruší; o nákladech řízení rozhodne tak,

že účastníci nemají na jejich náhradu právo.



i) Vrchní státní zástupce může ve lhůtě do 31.12.1994 podat stížnost

pro porušení zákona podle dosavadních předpisů ve věcech, do nichž může

vstoupit (§ 35 odst. 1 tohoto zákona), a to do tří měsíců od právní

moci rozhodnutí; o těchto stížnostech rozhodují vrchní soudy; pro

vyřízení stížnosti se použije předpisů platných do dne účinnosti tohoto

zákona.



2.



a) Hospodářské spory zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona u

orgánů hospodářské arbitráže dokončí podle tohoto zákona krajské soudy

působící ve věcech obchodních, místně příslušné podle sídla

arbitrážního orgánu, u něhož bylo řízení zahájeno.



b) Řízení o odvoláních proti rozhodnutím orgán hospodářské arbitráže,

zahájená a nedokončená před nabytím účinnosti tohoto zákona, dokončí

nejvyšší soudy republik podle tohoto zákona.



c) Námitky proti arbitrážním platebním rozkazům, podané podle

dosavadních předpisů včas, ale po nabytí účinnosti tohoto zákona, se

postoupí krajskému soudu příslušnému podle písm. a).



d) Hospodářské spory, zahájené před nabytím účinnosti tohoto zákona

před rozhodci podle § 32 zákona č. 121/1962 Sb., o hospodářské

arbitráži, ve znění zákona č. 106/1990 Sb., postoupí rozhodci k dalšímu

řízení krajskému soudu působícímu ve věcech obchodních, který by byl

při zahájení takového sporu příslušný podle obecných ustanovení

občanského soudního řádu.



e) O návrzích na přezkoumání rozhodnutí orgánů hospodářské arbitráže

mimo odvolací řízení, podaných do nabytí účinnosti tohoto zákona,

rozhodne Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky jako o

stížnostech pro porušení zákona proti soudním rozhodnutím, a to podle

dosavadních předpisů občanského soudního řádu.



f) Ve věcech, ve kterých rozhodnutí odvolacího orgánu hospodářské

arbitráže nabylo právní moci v průběhu jednoho měsíce před nabytím

účinnosti tohoto zákona, mohou účastníci podat do měsíce po nabytí

účinnosti tohoto zákona dovolání, jsou-li jinak splněny podmínky § 237

až 239.



g) Návrhy na obnovu řízení, o kterých nebylo rozhodnuto do nabytí

účinnosti tohoto zákona, postoupí se k vyřízení krajskému soudu

příslušnému podle písm. a).



h) Proti pravomocným rozhodnutím orgánů hospodářské arbitráže lze i po

nabytí účinnosti tohoto zákona podat návrh na obnovu řízení ve lhůtách

uvedených v § 40 odst. 2 zákona o hospodářské arbitráži, a to u

krajského soudu příslušného podle písm. a).



i) Návrhy na obnovu řízení, jež podle § 32 zákona o hospodářské

arbitráži skončilo výrokem rozhodce, o nichž nebylo rozhodnuto do

nabytí účinnosti tohoto zákona, se postoupí k vyřízení krajskému soudu,

který by byl místně příslušný při zahájení takového sporu podle

obecných ustanovení občanského soudního řádu.



j) Proti výrokům rozhodců podle § 32 zákona o hospodářské arbitráži lze

i po nabytí účinnosti tohoto zákona podat návrh na obnovu řízení ve

lhůtách uvedených v § 40 odst. 2 zákona o hospodářské arbitráži, a to u

krajského soudu, který by byl místně příslušný při zahájení takového

sporu podle obecných ustanovení občanského soudního řádu.



3.



a) Ústavy zdravotnické péče jsou povinny do jednoho měsíce od nabytí

účinnosti tohoto zákona, předat soudu, v jehož obvodu je ústav, seznam

všech osob které byly převzaty ústavem do léčení bez svého souhlasu, a

osob, které sice s léčením v ústavu souhlasily, ale jsou omezeny ve

volném pohybu nebo styku s vnějším světem, pokud jsou v držení ústavu

ke dni, kdy tento zákon nabude účinnosti. Podání tohoto seznamu

nahrazuje oznámení podle § 191a. V seznamu se poznamená, u kterých

nemocných bylo vydáno rozhodnutí podle § 24 odst. 4 zákona č. 20/1966

Sb., o péči o zdraví lidu, a bylo-li toto rozhodnutí v rámci

přezkoumání soudem potvrzeno.



b) O všech takto držených osobách s výjimkou těch, o kterých bylo

vydáno rozhodnutí podle § 24 zákona o péči o zdraví lidu a toto bylo

potvrzeno soudem, zahájí soud řízení podle § 191b; rozhodnutí podle §

191b odst. 4 musí být vydáno do 3 měsíců ode dne, kdy soudu došlo

oznámení podle písm. a).



c) v dalším postupuje soud podle § 191d; u nemocných, u kterých bylo

vydáno rozhodnutí podle § 24 zákona o péči o zdraví lidu a bylo

potvrzeno soudem, se takto postupuje, jestliže od uvedeného rozhodnutí

soudu uplynula doba 1 roku. Rozhodnutí o přípustnosti dalšího držení je

třeba vyhlásit do 6 měsíců ode dne vydání usnesení podle § 191b.



4.



a) Projednávání žalob proti rozhodnutím správních orgánů podle hlavy

druhé části páté lze jen u těch správních rozhodnutí, jež po vyčerpání

přípustných opravných prostředků nabyly právní moci počínaje dnem

účinnosti tohoto zákona.



b) Omezení podle písm. a) neplatí, jestliže podle předpisů dosud

platných lze žádat o přezkoumání rozhodnutí správních orgánů soudem,

když toto rozhodnutí bylo před tím přezkoumáno ve správním odvolacím

řízení. Jestliže takové řízení již proběhlo přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, postupuje se v zahájeném řízení podle § 247 až 250k;

zastoupení advokátem či komerčním právníkem není v těchto případech

třeba.



5. O opravných prostředcích proti rozhodnutím nositelů pojištění ve

věcech důchodového zabezpečení budou ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona jednat a rozhodovat po dobu tří let u krajských soudů

samosoudci.



6. Pravomocné rozsudky na vyklizení bytu, vyhlášené přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, a jimiž je povinnost vyklidit byt vázána na

zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování, se ve vykonávacím

řízení považují za rozsudky ukládající vyklizení po poskytnutí

náhradního bytu. Oprávněný se však může u soudu, který je příslušný k

výkonu rozhodnutí proti povinnému domáhat určení, že povinnému náleží

jen náhradní ubytování nebo že mu nenáleží bytová náhrada vůbec.



7. I nadále jsou vykonatelná



a) rozhodnutí orgánů hospodářské arbitráže a rozhodnutí rozhodců podle

§ 32 zákona o hospodářské arbitráži, pokud práva v nich uvedená

nezanikla podle § 40 odst. 1 zákona o hospodářské arbitráži (znění

platné do 30. 4. 1990) vykonatelnost těchto rozhodnutí potvrzuje soud,

který by byl k projednání příslušný podle bodu 2.a);



b) rozhodnutí rozhodčích komisí pro pracovní spory a smíry těmito

komisemi schválené; jejich vykonatelnost potvrzuje okresní soud, v

jehož obvodu rozhodčí komise měla své sídlo;



c) smíry schválené smírčím odborovým orgánem podle § 128 zákona č.

84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a

průmyslových vzorech; jejich vykonatelnost potvrzuje okresní soud, v

jehož obvodu smírčí orgán měl své sídlo.



8.



a) Při vyřizování návrhů podle § 764 odst. 2, § 765 odst. 4,§ 766 odst.

1 a § 768 odst. 3 obchodního zákoníku postupuje soud podle ustanovení §

200e.



b) Neskončená řízení v konkursu a vyrovnání, v nichž úpadcem

(dlužníkem) je fyzická nebo právnická osoba zapsaná v obchodním

rejstříku, se přenesou na místně příslušný krajský soud s působností ve

věcech obchodních.



9.



a) Pokud se v obecně závazných právních předpisech vydaných před

nabytím účinnosti tohoto zákona stanoví, že určité věci rozhodují

orgány hospodářské arbitráže, rozumí se tím nadále soudy.



b) V ustanoveních zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových

vzorech a zlepšovacích návrzích, která upravují, že spory rozhodují s

výjimkou věcí, jež rozhoduje Úřad pro vynálezy, soud nebo arbitráž, se

slova "nebo arbitráž" vypouštějí.



10.



a) Státní notářství vrátí soudu, který je pověřil prodejem nemovité

věci podle § 335, spisy o výkonu rozhodnutí; jestliže státní notářství

do dne nabytí účinnosti tohoto zákona nemovitou věc prodalo, postoupí

soudu, který je pověřil, i strženou částku po srážce nákladů prodeje.

Soud pak pokračuje ve výkonu rozhodnutí podle § 335 a násl.; alespoň

dodatečně doručí soud původní usnesení o nařízení výkonu osobám

uvedeným v § 335 odst. 4, pokud se tak nestalo již dřív, a povinného

poučí ve smyslu § 335 odst. 3.



b) Pro řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před účinností tohoto

zákona, užije se dosavadních předpisů.



11. Vláda České republiky se zmocňuje, aby nařízením upravovala s

přihlédnutím k měnícím se cenovým poměrům peněžité částky v

československých korunách uvedené v § 9 odst. 3 písm. a), § 53 odst. 1,

§ 89a, § 172 odst. 1, § 273 odst. 1, § 322 odst. 2 písm. d) a § 351

odst. 1.



12. Ministerstvo obecně závazným právním předpisem stanoví podrobnosti

o obchodním rejstříku a způsobu jeho vedení.



13. Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby ve sbírce

zákonů vyhlásilo úplné znění občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963

Sb.), jak vyplývá z pozdějších předpisů.



Čl.II zákona č. 263/1992 Sb.



1. Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství, převezme

dnem účinnosti tohoto zákona spisy v řízení o dědictví, o umořování

listin a o úschovách, které do tohoto data nebyly pravomocně skončeny,

a řízení dokončí.



2. Pro řízení o dědictví po těch, kteří zemřeli před účinností tohoto

zákona, užije soud dosavadních předpisů; tím není dotčeno užití § 38.



3. Řízení o umořování listin a o úschovách zahájená před dnem účinnosti

tohoto zákona soud dokončí podle dosavadních předpisů.



4. Lhůta k podání odvolání v řízení uvedených v bodě 1 je zachována,

bude-li odvolání adresováno státnímu notářství, proti jehož rozhodnutí

směřuje.



5. Okresní soud, v jehož obvodu působilo státní notářství, převezme

dnem účinnosti tohoto zákona předměty všech úschov, o nichž státní

notářství vedlo řízení, a dále úschov přijatých v souvislosti s řízením

o dědictví a úschov podle § 103a zákona č. 95/1963 Sb., o státním

notářství a řízení před státním notářstvím (notářský řád), ve znění

pozdějších předpisů.



6. Soud provede v řízení o dědictví rovněž šetření v evidenci závětí

státního notářství, kterou převzal, zda je v ní evidována závěť sepsaná

notářským zápisem státního notářství a u kterého soudu je uložena.



Čl. III zákona č. 24/1993 Sb.



1. Věci, v nichž je dána věcná příslušnost vrchních soudů a v nichž

bylo řízení zahájeno před Nejvyšším soudem a tímto soudem nebylo

pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezmou

a dokončí vrchní soudy.



2. Tam, kde zvláštní předpis stanoví, že k přezkoumání správního

rozhodnutí je dána věcná příslušnost Nejvyššího soudu, je věcně

příslušným vrchní soud.



3. Věci projednávané Nejvyšším soudem České a Slovenské Federativní

Republiky, v nichž nebude rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, převezme a dokončí



a) Nejvyšší soud, jde-li o řízení o opravném prostředku, jestliže se na

území České republiky nachází soud, který ve věci rozhodl v prvním

stupni, nebo je-li na území České republiky soud, který by byl podle

tohoto zákona územně příslušný projednat věc v prvním stupni;



b) Nejvyšší soud, jde-li o určení místně příslušného soudu, jestliže má

na území České republiky sídlo soud, který věc předložil Nejvyššímu

soudu České a Slovenské Federativní Republiky podle § 105; v ostatních

případech, má-li navrhovatel na území České republiky bydliště nebo

sídlo;



c) Nejvyšší soud, jde-li o rozhodování ve sporu o pravomoc podle § 8a

odst. 2 a rozhodování o přikázání věci podle § 12 odst. 3 věty druhé,

je-li na území České republiky sídlo toho, kdo o rozhodnutí požádal;



d) vrchní soud, jde-li o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu,

je-li správní orgán České republiky příslušný věc rozhodnout.



4. Vrchní soud je příslušný též přezkoumat rozhodnutí ústředních orgánů

České a Slovenské Federativní Republiky, bude-li po dni účinnosti

tohoto zákona dána pravomoc správního orgánu České republiky věc

rozhodnout.



Čl.II zákona č. 171/1993 Sb.



Tento zákon platí i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní

účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností tohoto zákona

zůstávají zachovány.



Čl.II zákona č. 238/1995 Sb.



(1) Není-li dále stanoveno jinak, tento zákon platí i pro řízení

zahájená před jeho účinností. Právní účinky úkonů, které v řízení

nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány.



(2) Krajský soud dnem účinnosti tohoto zákona převezme od okresního

soudu obchodní rejstřík vedený pro jeho obvod a dokončí jako soud

prvního stupně řízení ve věcech obchodního rejstříku, v nichž do dne

účinnosti tohoto zákona nebylo pravomocně rozhodnuto. Řízení o

odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů ve věcech obchodního

rejstříku zahájená a nedokončená do dne účinnosti tohoto zákona

převezmou a dokončí vrchní soudy.



(3) Návrhy na obnovu řízení, podané před účinností tohoto zákona, se

projednají podle dosavadních předpisů.



(4) Řízení o dovolání a o stížnosti pro porušení zákona, o nichž nebylo

pravomocně rozhodnuto do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, převezme a

dokončí podle dosavadních předpisů Nejvyšší soud.



Čl.III zákona č. 202/1997 Sb.



Občanskoprávní věci, v nichž je navrhovatelem provozovatel městské

hromadné přepravy na území hlavního města Prahy, uplatňuje-li nárok

podle zvláštního předpisu^1) na zaplacení jízdného nebo částek tímto

zvláštním předpisem stanovených, napadené přede dnem účinnosti tohoto

zákona u Obvodního soudu pro Prahu 7, v nichž by byla dána příslušnost

jiného okresního soudu, obvodního soudu v Praze nebo Městského soudu v

Brně, dokončí Obvodní soud pro Prahu 7.



Část dvanáctá, Hlava I zákona č. 30/2000 Sb.



Přechodná ustanovení k části první



1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky

úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



2. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla

zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí

dosavadní právní předpisy.



3. Při rozhodování ve sporech o příslušnost se postupuje podle tohoto

zákona i v řízeních, která byla zahájena přede dnem nabytí jeho

účinnosti. Vznikl-li však spor o příslušnost přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, rozhodne se o něm podle dosavadních právních

předpisů.



4. O návrzích na přikázání věci jinému soudu téhož stupně podaných

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních

právních předpisů.



5. O návrzích na vyloučení soudců, zapisovatelů a jiných zaměstnanců

soudu, znalců, tlumočníků nebo notářů z úkonů soudního komisaře

podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle

dosavadních právních předpisů; totéž platí, byla-li věc přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona bez návrhu předložena nadřízenému soudu

k rozhodnutí o vyloučení soudců.



6. Písemnosti, které byly soudem odeslány přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, se adresátům doručí podle dosavadních právních předpisů.



7. Při rozhodování o zpětvzetí návrhu na zahájení řízení učiněném přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí dosavadní právní

předpisy.



8. V řízení před soudem prvního stupně nelze užít nové ustanovení §

114b, bylo-li první jednání ve věci nařízeno přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona.



9. V řízení, které bylo zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona,

nelze užít nové ustanovení § 118b.



10. Odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom

stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

se stanoví podle dosavadních právních předpisů.



11. Při opravě rozhodnutí vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona nebo vydaných po řízení provedeném podle dosavadních právních

předpisů se postupuje podle dosavadních právních předpisů.



12. Řízení ve věci dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, se v prvním stupni řídí dosavadními

právními předpisy.



13. Pro řízení ve věcech obchodního rejstříku a pro řízení o některých

otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob

zahájená na návrh, který byl podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, se v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy.



14. Pro řízení o návrzích Komise pro cenné papíry podaných přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí v prvním stupni dosavadní

právní předpisy.



15. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů.



16. Návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů.



17. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů.



18. Pro řízení v prvním stupni o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky

z účtu u peněžního ústavu nebo jiné peněžité pohledávky, které bylo

zahájeno přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí

dosavadní právní předpisy; totéž platí pro provedení těchto výkonů

rozhodnutí.



19. Byl-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti

nebo zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitosti podán přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, vyrozumí soud příslušný

katastrální úřad o tomto návrhu do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



20. Návrh dalšího oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem

téže nemovitosti podaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

dříve, než soud pravomocně rozhodl o nařízení výkonu rozhodnutí, se

považuje za přistoupení k řízení dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Bylo-li o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem téže

nemovitosti pravomocně rozhodnuto přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, považuje se další oprávněný dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

za účastníka řízení.



21. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, který byl pravomocně nařízen

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se vztahuje na movité věci,

jež jsou příslušenstvím nemovitosti, jen tehdy, nebylo-li přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o ceně nemovitosti.



22. Nebylo-li v dosud neskončeném řízení pravomocné usnesení o nařízení

výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti doručeno osobám a orgánům,

kterým se doručuje podle tohoto zákona, přistoupí soud k doručení

usnesení těmto osobám a orgánům do 15 dnů ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



23. Bylo-li rozhodnuto o ceně prodávané nemovitosti přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, dokončí se řízení o určení této ceny podle

dosavadních právních předpisů.



24. Byla-li vydána dražební vyhláška přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, avšak dražba nemovitosti nebyla do té doby provedena, soud tuto

vyhlášku zruší a vydá novou dražební vyhlášku podle tohoto zákona.



25. Byla-li nemovitost vydražena přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, dokončí se řízení o výkon rozhodnutí podle dosavadních právních

předpisů.



26. Pohledávky zajištěné omezením převodu nemovitosti se při rozvrhu

rozdělované podstaty uspokojují ve stejné skupině jako pohledávky

zajištěné zástavním právem; pro pořadí těchto pohledávek je rozhodující

den vzniku práva omezení převodu nemovitosti. Věřitelé těchto

pohledávek mají v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti stejná

práva a povinnosti jako věřitelé pohledávek zajištěných zástavním

právem.



27. Pro řízení o výkon rozhodnutí vyklizením nemovitosti, bytu nebo

místnosti, za něž je třeba zajistit povinnému náhradu, se použijí

dosavadní právní předpisy, byl-li výkon rozhodnutí vyklizením nařízen

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



28. Při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek

patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo do 31.

července 1998 a nebylo vypořádáno, se postupuje podle právních předpisů

účinných do 31. července 1998.



29. Titulem pro výkon rozhodnutí jsou i nadále notářské zápisy sepsané

ve smyslu dosavadního § 274 písm. e) do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, mají-li náležitosti stanovené dosavadními právními předpisy.



Čl.IV zákona č. 317/2001 Sb.



Přechodná ustanovení



2. Řízení o soudním prodeji zástavy podle dosavadních § 200y, 200z a

200aa občanského soudního řádu a řízení o výkon rozhodnutí o prodeji

zástavy zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí

podle dosavadních právních předpisů.



Čl.XXV zákona č. 151/2002 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Ve věcech uvedených v § 244, v nichž zvláštní právní předpis svěřuje

soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních

orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění

účinném k 31. prosinci 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat

žalobu podle části páté tohoto zákona za podmínek jím stanovených.



2. Není-li dále stanoveno jinak nebo nestanoví-li tento zákon nebo

zvláštní právní předpis jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v

řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají

zachovány.



3. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla

zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí

dosavadní právní předpisy, jde-li o věci, které se po dni nabytí

účinnosti tohoto zákona nadále projednávají a rozhodují v občanském

soudním řízení.



4. Ve sporech o věcnou příslušnost se postupuje podle tohoto zákona i v

řízeních, která byla zahájena přede dnem nabytí jeho účinnosti, jde-li

o věci, které se po dni nabytí účinnosti tohoto zákona nadále

projednávají a rozhodují v občanském soudním řízení. Vznikl-li však

spor o věcnou příslušnost přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,

rozhodne se o něm podle dosavadních právních předpisů.



5. Řízení ve věcech uvedených v dosavadních § 200h až 200n, 200v a 200w

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle

dosavadních právních předpisů.



6. Pro doručování písemností, které byly soudem doručovány nebo

odevzdány k doručení přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se

použijí dosavadní právní předpisy.



Čl.III zákona č. 120/2004 Sb.



Přechodné ustanovení



Občanský soudní řád, ve znění tohoto zákona, platí i pro řízení

zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které

v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají

zachovány.



Čl.VI zákona č. 554/2004 Sb.



ČÁST ŠESTÁ



Přechodná ustanovení



1. Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé přede

dnem nabytí jeho účinnosti; vznik těchto právních vztahů, jakož i

nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však

posuzují podle dosavadních právních předpisů.



Čl.V zákona č. 555/2004 Sb.



ČÁST PÁTÁ



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, platí úprava doručování písemností

provedená tímto zákonem i pro řízení zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.



2. Při doručování písemnosti, která byla doručována při jednání nebo

jiném úkonu soudu nebo odevzdána k doručení přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.



3. U pohledávek vzniklých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

státu z titulu neuhrazených nákladů občanského soudního řízení a

soudního řízení správního, které stát v rámci řízení platil, se úrok z

prodlení nevymáhá.



Čl.II zákona č. 59/2005 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky

úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



2. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů.



3. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle

dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů.



4. V řízení o návrzích na předběžné opatření podaných přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona se postupuje podle dosavadních právních

předpisů.



5. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným ve věcech

předběžných opatření přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se

projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.



6. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným ve věcech

předběžných opatření přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo

vydaným v těchto věcech po řízení provedeném podle dosavadních právních

předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.



Čl.V zákona č. 216/2005 Sb.



ČÁST PÁTÁ



PŘECHODNÁ USTANOVENÍ



1. Řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.



2. V období jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí,

že lhůta podle § 200db odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění

účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se pro potřeby zápisu

pro zmeškání lhůty prodlužuje o dalších pět pracovních dnů, a to i v

případě, že je lhůta prodloužena podle § 200db odst. 2 občanského

soudního řádu.



3. Do 31. prosince 2006 vydá rejstříkový soud na žádost vždy listinný

úředně ověřený částečný nebo úplný opis zápisu nebo listiny uložené ve

sbírce listin nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v obchodním

rejstříku není; neověřený opis nebo potvrzení ani opis nebo potvrzení v

elektronické podobě se nevydávají a ustanovení § 28 odst. 3 a 5

obchodního zákoníku se nepoužijí. Do 31. prosince 2006 lze obchodní

rejstřík vést pouze v listinné podobě; ustanovení § 27 odst. 1 věta

druhá a § 33 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, se nepoužijí.



4. Osoba, která splňuje podmínky podle § 183i odst. 1 tohoto zákona ke

dni účinnosti tohoto zákona, může vykonávat právo výkupu účastnických

cenných papírů podle § 183i až 183n obchodního zákoníku do tří měsíců

ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak toto právo zaniká.



Čl.VI zákona č. 79/2006 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená před dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.



2. V období jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí,

že se lhůta podle § 200db odst. 3 občanského soudního řádu, ve znění

účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, na zápis přeměn

společností podle zvláštního právního předpisu prodlužuje o dalších 5

pracovních dnů, a to i v případě, že je lhůta prodloužena podle § 200db

odst. 2 občanského soudního řádu.



3. Do 31. prosince 2006 vydá rejstříkový soud vždy listinný úředně

ověřený částečný nebo úplný opis zápisu nebo listiny uložené ve sbírce

listin nebo potvrzení o tom, že určitý údaj v obchodním rejstříku není;

ustanovení § 28 odst. 3 vět první a druhé se nepoužijí.



Čl.IV zákona č. 113/2006 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, platí čl. III tohoto zákona i pro

řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a před tímto

dnem pravomocně neukončená; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.



2. Pro výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky, který byl pravomocně

nařízen přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a který postihuje

dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, se

použijí dosavadní právní předpisy.



Čl.LII zákona č. 264/2006 Sb.



Přechodné ustanovení



Plátci mzdy provedou srážky ze mzdy podle zákona č. 99/1963 Sb., ve

znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, poprvé za výplatní

období, do něhož připadne den nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 295/2008 Sb.



Přechodné ustanovení



Zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona, se použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona a před tímto dnem pravomocně neukončená; právní účinky

úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



Čl. II zákona č. 7/2009 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve

znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.



2. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla

zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí

dosavadní právní předpisy.



3. Písemnosti, které byly soudem předány k doručení přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, se adresátům doručí podle dosavadních právních

předpisů.



4. Správci konkursní podstaty, předběžnému správci a vyrovnacímu

správci, ustanoveným podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a

vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se doručuje na adresy určené

podle dosavadních právních předpisů; jinak se jim písemnosti

(elektronické dokumenty) doručují podle tohoto zákona.



5. O žalobách nebo jiných návrzích na zahájení řízení podaných přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provede u soudu prvního stupně

příprava jednání podle dosavadních právních předpisů, ledaže soud do

dne nabytí účinnosti tohoto zákona neučinil ve věci žádný úkon.



6. Byla-li příprava jednání provedena po dni nabytí účinnosti tohoto

zákona podle dosavadních právních předpisů, postupuje se při nařízení a

provedení jednání před soudem prvního stupně podle dosavadních právních

předpisů.



7. Není-li dále stanoveno jinak, v řízení o dědictví po zůstaviteli,

který zemřel přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí

dosavadní právní předpisy.



8. V řízení o dědictví po zůstaviteli, který zemřel přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle nových § 38 a 175zd.



9. Při likvidaci dědictví se postupuje podle občanského soudního řádu,

ve znění tohoto zákona, i když zůstavitel zemřel přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona.



10. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem

účinnosti tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle tohoto zákona

se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.



11. Z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze

podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno

(vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání

žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona.



12. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným)

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou

podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c

odst. 2 tím není dotčeno.



13. Žaloby podané ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se projednají a rozhodnou v

prvním stupni podle dosavadních právních předpisů.



14. Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí anebo nemovitostí nařízený

přede dnem účinnosti tohoto zákona se provede podle dosavadních

právních předpisů.



Čl. VII zákona č. 286/2009 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky

úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



2. Na řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, v nichž byla

dražební vyhláška vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se

§ 336o občanského soudního řádu, ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, nepoužije.



Čl. IV zákona č. 69/2011 Sb.



Přechodné ustanovení



Řízení zahájená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle

občanského soudního řádu ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.



§ 31 zákona č. 202/2012 Sb.



Přechodné ustanovení



Pokud soud v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

uložil účastníkům řízení účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním

jednání nebo rodinné terapii, nebo za účelem účasti na takovém jednání

přerušil řízení, postupuje v těchto věcech podle zákona č. 99/1963,

občanský soudní řád, ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto

zákona.



Čl. II zákona č. 396/2012 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí

podle dosavadních právních předpisů.



2. Řízení o výkonu rozhodnutí, která byla zahájena přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona a která podle § 251 zákona č. 99/1963 Sb., ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nespadají po dni

nabytí účinnosti tohoto zákona do působnosti soudu, soud rozvrhne

rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do jeho obvodu,

a vyrozumí o tom oprávněného a příslušného soudního exekutora. Není-li

do obvodu soudu jmenován žádný exekutor, soud řízení rozvrhne

rovnoměrně mezi soudní exekutory, kteří byli jmenováni do obvodu soudu,

který má společnou hranici s tímto obvodem a který patří do obvodu

stejného krajského soudu.



3. Po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí předá soud

soudním exekutorům, mezi které byly věci rozvrženy, příslušné soudní

spisy. Dnem, kdy soud předá soudnímu exekutorovi soudní spis, řízení o

výkonu rozhodnutí pokračuje dále u soudního exekutora jako exekuční

řízení.



4. Oprávněný může do 2 měsíců od předání soudního spisu podat návrh na

zastavení exekuce bez uvedení důvodu; tomuto návrhu soudní exekutor

vyhoví. V tomto případě nemá soudní exekutor nárok na náhradu nákladů

exekuce a účastníci exekučního řízení nemají nárok na náhradu nákladů.



5. Oprávněný může do 2 měsíců od předání soudního spisu i bez uvedení

důvodu požádat exekuční soud o změnu exekutora; soud o tomto návrhu

rozhodne.



6. Účinky zahájení řízení o výkonu rozhodnutí a úkony, které v něm

vykonal soud, zůstávají zachovány. Soudní exekutor není vázán návrhem

oprávněného na to, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí veden. Soudní

poplatek zaplacený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se

nevrací; nebyla-li exekuce zastavena podle bodu 4, snižují se o částku

zaplacenou na tomto poplatku náklady exekuce. Soud nenařizuje exekuci a

nepověřuje soudního exekutora jejím provedením.



7. Soudní exekutor zašle povinnému výzvu ke splnění vymáhané povinnosti

podle § 46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona. Po marném uplynutí lhůty podle § 46

odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, provede soudní exekutor exekuci podle zákona

č. 120/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto

zákona.



8. O předání spisů sepíše předseda soudu a soudní exekutor protokol,

který se bez zbytečného odkladu zveřejní na úřední desce soudu, na

úřední desce soudního exekutora a na internetových stránkách

Exekutorské komory České republiky. V protokolu se uvede spisová značka

soudu, označení účastníků řízení, exekutor, který spis převzal, a den,

kdy k převzetí spisu došlo.



9. Zahájí-li oprávněný, na jehož návrh byla zastavena exekuce podle

bodu 4, exekuční řízení podle správního nebo daňového řádu do 6 měsíců

ode dne právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce podle bodu 4, neběží

po tuto dobu lhůta, v níž může exekuční správní orgán nařídit exekuci

podle § 108 odst. 4 správního řádu, a lhůta pro placení daně podle §

160 daňového řádu.



10. Exekutorské zápisy podle § 78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., ve

znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které byly sepsány

do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou titulem pro výkon

rozhodnutí podle § 251 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona, i po dni nabytí účinnosti tohoto

zákona.



Čl. VI zákona č. 401/2012 Sb.



Přechodné ustanovení



Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, zahájená a pravomocně

neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle

právních předpisů účinných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 404/2012 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky

úkonů, které byly v řízení učiněny přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



2. V řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se

ustanovení § 120 odst. 2 zákona, ve znění účinném ode dne nabytí

účinnosti tohoto zákona, nepoužije.



3. Všechna řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v

ústavu zdravotnické péče zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.



4. Odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 218c zákona, který se užije

ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



5. Všechna řízení podle § 200ua občanského soudního řádu zahájená přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních

právních předpisů.



6. Žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních

právních předpisů.



7. Dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle

dosavadních právních předpisů, s výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který

se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



§ 53 zákona č. 45/2013 Sb.



Přechodné ustanovení



Proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu, který byl vydán v

období od 1. května 2013 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lze

podat námitky nejpozději ve lhůtě 15 dnů ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona. Byl-li však takový směnečný (šekový) platební rozkaz

doručen po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, lze námitky podat ve

lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení.



Čl. II zákona č. 293/2013 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Dovolávají-li se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem

zrušují, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení zákona o

zvláštních řízeních soudních.



2. Pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se

použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona.



3. Řízení o dědictví upravené v zákoně č. 99/1963 Sb., ve znění účinném

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije na projednání

dědictví v případech, kdy smrt zůstavitele nastala do 31. prosince

2013.



4. Je-li po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vymáhána pohledávka

náhrady za příspěvek na výživu dítěte, která vznikla přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, je tato pohledávka přednostní podle § 279

odst. 2 písm. g) občanského soudního řádu, ve znění účinném ode dne

nabytí účinnosti tohoto zákona. Je-li po dni nabytí účinnosti tohoto

zákona vymáhána pohledávka náhrady přeplatku na dávce důchodového

zabezpečení, je tato pohledávka přednostní podle § 279 odst. 2 písm. e)

občanského soudního řádu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



5. Tam, kde zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, hovoří o pohledávce

postoupené k zajištění pohledávky věřitele povinného nebo o pohledávce

zajištěné postoupením pohledávky, rozumí se tím pohledávka převedená k

zajištění dluhu povinného ve prospěch jeho věřitele nebo pohledávka

zajištěná zajišťovacím převodem práva.



6. Bude-li v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona

usnesení o příklepu vydáno po dni nabytí účinnosti tohoto zákona,

předkupní právo vlastníka stavby k pozemku a vlastníka pozemku ke

stavbě nezaniká dnem, kterým se stal vydražitel vlastníkem nemovité

věci, případně nemovité věci náležející k závodu.



7. Z výkonu rozhodnutí nebo exekuce jsou po dni nabytí účinnosti tohoto

zákona vyloučeny byty nebo nebytové prostory a domy s byty nebo

nebytovými prostory, nebylo-li do katastru nemovitostí České republiky

vloženo prohlášení vlastníka, a to v případech, kdy k takovým bytům

nebo nebytovým prostorům mají právo k výlučnému nabytí vlastnictví

osoby podle § 23 a 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé

spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a

nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví

bytů), ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. prosince

2013.



8. Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí a prodejem závodu se

poplatek z prodlení za poslední 3 roky před rozvrhovým jednáním

uspokojuje v pořadí jistiny, nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se

před jistinou. Pokud ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních

listů slouží jen část pohledávky z hypotečního úvěru, uspokojují se

nároky uvedené ve větě první poměrně.



9. Výkon rozhodnutí, kterým je přiznáno právo na bytovou náhradu podle

zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,

se provede podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem

nabytí účinnosti tohoto zákona.



10. Je-li výkonem rozhodnutí postiženo právo vkladatele na výplatu

zůstatku z vkladového vztahu potvrzeného vkladní knížkou na doručitele,

který byl zrušen článkem III zákona č. 126/2002 Sb., kterým se mění

zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.

219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.

593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění

pozdějších předpisů, zákon č. 239/2001 Sb., o České konsolidační

agentuře a o změně některých zákonů (zákon o České konsolidační

agentuře), ve znění zákona č. 15/2002 Sb., zákon č. 513/1991 Sb.,

obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 363/1999

Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o

pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších

předpisů, postupuje se podle dosavadních právních předpisů upravujících

výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.



Čl. IV zákona č. 87/2015 Sb.



Přechodné ustanovení



Pro určení věcné příslušnosti v řízeních, která byla zahájena přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije zákon č. 99/1963 Sb.,

ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.



Čl. II zákona č. 139/2015 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky

úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



2. O možnosti domáhat se zastavení výkonu rozhodnutí podle § 262b odst.

1 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona, poučí soud manžela povinného v řízeních zahájených přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona v usnesení o nařízení výkonu

rozhodnutí, bylo-li toto usnesení vydáno ode dne nabytí účinnosti

tohoto zákona.



3. O návrzích na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí podle § 267

odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona, které byly podány přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona, se rozhodne podle dosavadních právních předpisů.



4. Ustanovení § 304b odst. 4 a § 309 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí na

usnesení o nařízení exekuce, která byla peněžnímu ústavu doručena ode

dne nabytí účinnosti tohoto zákona.



5. Rozhodnutí soudu o zúžení společného jmění manželů, která byla

vydána před 1. lednem 2014, lze evidovat v Seznamu listin o manželském

majetkovém režimu na základě písemné žádosti jednoho z manželů nebo

obou manželů. Založení rozhodnutí do sbírky listin a zápis údajů

uvedených v § 35j odst. 3 písm. a), c) a d) zákona č. 358/1992 Sb., o

notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších

předpisů, do rejstříku provede kterýkoliv notář. Při tomto evidování se

postupuje podle notářského řádu, jehož ustanovení se po jejich evidenci

použijí i pro tato rozhodnutí.



Čl. II zákona č. 164/2015 Sb.



Přechodná ustanovení



1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád ve

znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení

zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky

úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto

zákona, zůstávají zachovány.



2. V řízeních o výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z výsluhového

příspěvku, příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených

komunistickým režimem v oblasti sociální, příplatku k důchodu nebo

zvláštního příspěvku k důchodu podle zákona upravujícího ocenění

účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a

některých pozůstalých po nich, v nichž přede dnem nabytí účinnosti

tohoto zákona nebylo vydáno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí,

rozhodne soud o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z výsluhového

příspěvku, příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených

komunistickým režimem v oblasti sociální, příplatku k důchodu nebo

zvláštního příspěvku k důchodu podle zákona upravujícího ocenění

účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a

některých pozůstalých po nich. V řízeních o výkonu rozhodnutí

přikázáním pohledávky z výsluhového příspěvku, příplatku k důchodu ke

zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti

sociální, příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu podle

zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a

osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, v nichž

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona bylo vydáno usnesení o

nařízení výkonu rozhodnutí, se ve výkonu rozhodnutí pokračuje podle

ustanovení § 276 a násl. občanského soudního řádu o nařízení výkonu

rozhodnutí srážkami z výsluhového příspěvku, příplatku k důchodu ke

zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti

sociální, příplatku k důchodu nebo zvláštního příspěvku k důchodu podle

zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a

osvobození Československa a některých pozůstalých po nich.



3. V řízeních o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, v nichž byl

přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona proveden soupis, se rozsah

věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí posuzuje podle dosavadních

právních předpisů.



*) Podle úplného znění č. 69/2001 Sb. poslední věta odst. 1 zní:

"Příslušným je soud podle § 88 písm. c)."



1) Vyhláška Ministerstva dopravy č. 127/1964 Sb., o městském přepravním

řádu, ve znění pozdějších předpisů.



Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 3/1977 Sb., o přepravním

řádu lanových drah, ve znění pozdějších předpisů.



1a) § 66 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a

televizního vysílání a o změně dalších zákonů.



33b) § 37 odst. 3 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších

předpisů.



34f) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 805/2004 ze dne 21.

dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné

nároky.



35a) § 83 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve

znění pozdějších předpisů.



§ 8 a násl. zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální

zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění

pozdějších předpisů.



§ 5 a násl. zákona ČNR č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné

zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.



36) § 5 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách.



53c) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.



54) Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů, ve

znění zákona č. 384/2008 Sb.



55a) Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech

majetkových.



56) Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o

bezpečnostní způsobilosti.



56a) § 58 odst. 5 zákona č. 412/2005 Sb.



56b) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí

zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo

etnický původ.



Směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví

obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání.



Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí

zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám

a jejich poskytování.



Směrnice Rady 97/80/ES ze dne 15. prosince 1997 o důkazním břemenu v

případech diskriminace na základě pohlaví.



56c) Směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí

zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo

etnický původ.



56d) Směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se

zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a

službám a jejich poskytování.



57) § 3 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský

řád), ve znění zákona č. 30/2000 Sb.



57b) § 2 zákona č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, ve znění

zákona č. 151/2002 Sb.



57b) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších

předpisů.



57d) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění

pozdějších předpisů.



57e) § 11 odst. 1 a § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění

pozdějších předpisů.



57f) § 10 zákona č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích a o změně

zákona o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví.



58) Například § 21 a 29 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním

vyjednávání, § 62 a 62a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění

zákona č. 91/1998 Sb.



58a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech

a autorizované konverzi dokumentů.



58b) § 10b odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a

rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel),

ve znění zákona č. 7/2008 Sb.



58c) § 10 zákona č. 133/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 77

zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o

Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu),

ve znění pozdějších předpisů.



58d) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých

zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů.



58e) Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o

doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a

obchodních v členských státech. Nařízení Evropského parlamentu a Rady

(ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský

exekuční titul pro nesporné nároky.



58f) Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.



62d) Čl. 35 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii.



Čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství.



Čl. 150 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou

energii.



62e) § 15, 19, 22, 45 zákona č. 627/2004 Sb.



62f) § 66a obchodního zákoníku.



62g) Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí,

vyhlášená pod č. 34/1998 Sb.



62h) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o

příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve

věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000.



63) Například § 9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve

znění zákona č. 271/1992 Sb.



64) § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a

náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).



65) Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon.



66) § 1 písm. b) zákona č. 219/1995 Sb.



67) § 1 písm. c) zákona č. 219/1995 Sb.



67a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006 ze dne 12.

prosince 2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu.



76) § 6 zákona č. 358/1992 Sb.



77) Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a

některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České

národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších

předpisů.



77a) § 2 odst. 3 písm. i) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku.



78) § 256 odst. 1 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve

znění zákona č. 253/1997 Sb.



78a) Čl. 244 a 256 Smlouvy o založení Evropského společenství. Čl. 159

a 164 Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii.



79a) § 19 a 52d zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění

zákona č. 139/2011 Sb.



80) § 71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



80a) § 232 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.



80b) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.



80c) Zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců.



80c) Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění

pozdějších předpisů.



81) § 20b zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění zákona č. 165/1998

Sb.



85a) Zákon č. 408/2010 Sb., o finančním zajištění.



86a) § 92, 93 a 99a zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém

trhu.



86b) § 115 zákona č. 256/2004 Sb., ve znění zákona č. 56/2006 Sb.



86g) § 35 a násl. zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, ve znění

zákona č. 230/2008 Sb.



86j) § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a

o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů.



90) § 1 písm. d) zákona č. 219/1995 Sb.



91) Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu.



91) § 35 zákona č. 256/2004 Sb.



§ 17 a násl. zákona č. 26/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.



92) § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně

některých zákonů (zákon o oceňování majetku).



94) § 21 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení

(insolvenční zákon), ve znění zákona č. 296/2007 Sb.



95) Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve

znění pozdějších předpisů.



96) Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.



97) § 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních

sporů.



98) Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích

nálezů.



99) Například § 70 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.



101) § 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém

trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.



Dodatkový protokol a Protokoly č. 4, 6 a 7, vyhlášené pod č. 209/1992

Sb., ve znění Protokolu č. 11, vyhlášeného pod č. 243/1998 Sb.



Protokol č. 13, vyhlášený pod č. 114/2004 Sb.m.s.



102) Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších

zákonů, ve znění pozdějších předpisů.



102) § 13a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve

znění pozdějších předpisů.